Martin Stöhr: Smích ze snu — ukázka

Preview:

DESCRIPTION

Stöhrova čtvrtá sbírka — básně civilní, nenucené, a přesto také okouzlené, melancholické a ironicky hravé.Stesk a smích. Pocity, které zažíváme, když končí neděle, odjíždí pouť, zkrátka „je po sezóně“. Stöhr dokáže na malé ploše lehce a přirozeně načrtnout lhotákovská zátiší: „zapraská tiše v kýlu lodi večera / nad kurty vybuchne mír a stíny / zvonice továren / strojovny kostelů / pěšina ohrada stoka a kopretiny“. S lehce ironizovanou nostalgií vzpomíná na dětství, opatrně (aby snad lyrika nezněla přespříliš lyricky), leč o to uvěřitelněji a přesvědčivěji skládá hold svým nejbližším.

Citation preview

martin

HO

ST R

eX 1

3

mar

tin

st öh

r

smíc

h

ze

sn

u

st öhr

smích

ze snu219 Kč

ISBN 978-80-7294-779-9

1

2

BR

NO

3

mar

tin

st öh

r

smíc

h

ze

sn

uH

OST

ReX

13

4

martin

5

st öhr

6

smích

7

ze snu

8

© Martin Stöhr, 2012

© Host — vydavatelst ví, s. r. o., 2012

ISBN 978-80-7294-779-9

9

mladý jsem vešel do svobody

a dnes mám pocit

hřbitova

před okny smutných duší

má vlast je bledá

plast ová

bez konce vrků plků a mlků

šoulání nicoty

www svět

jsem básnil a dobásnil

jsem v síti

jsem dead

10

11

konec sezóny

12

13

ten večer jsme šli do opery a ztratili se pod lavinou

jak je to jen možný řekni jak?

zdál se mi v té smrti sen

byla tma a plno sněhu

měst o prázdné i já sám

nesl jsem tvůj tmavý kabát

a pořád na něj zapomínal

tahal ho jak hadr po zemi

padal jsem byl namol

a přece jak víš st řízlivý

ano bylo mi to v tom snu líto

a co je to v tom okně ráno?

no kdepak alej jenom lípy

st aré st romy z náletu

víš už se ani neprobouzím

už nejsem zdám se

zbývám tu

14

básně číst i — rozmrzelost (neouplná tma)

básně skládati — nevděk

(v hosp odě se ještě svítí)

básně prodávati — mrzuté odbytí

(on u zadního st olu opisuje snář)

básníka viděti — nouzi míti

(ale ještě nalejí)

v letním sněhu čeká drožka

(k sakurové aleji)

pro k. k.

15

nedočkavý přísvitléta na sp adnutí

ve skříňce na holení

pašerácký knír

z nebe mizí bledá věc

jak pod prádlem olagum

malý čtenář kráčí ránem

a neví jak

to navlékne

16

dědeček se holí — nevidí do zrcátka dotkne se slunce světlo natočí

má břitvu ledek lesněnky

poklad je na ost rově

babička zná čáry rozhodně

mám brejle knír a prst y od sazí

večer je dnes příliš letní

hypnosa nezabere

když jdu sp át zas je tam on

má srdce — cedí krev

bdí se mnou st ráž míru

i krist us — dům a chlév

17

celý týden bylo hezké počasína dolní náměst í

přivezli st ánek s pivem

když se rozsvěcely lampy v ulicích

vycházely i hvězdy na obloze

pivo bylo dobré jako chleba

harmonika hrála

z jedné st rany do nás řezník hust il

jak učil přírodopis

z druhé st rany

brečel amnest ovaný

vezmi rum a sovu pavle

sejdeme se v aténách!

1990