View
219
Download
1
Category
Preview:
Citation preview
rehabilitace aktivace práce
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.
Metodikahodnocenífunkčníchčinnostíapracovníhopotenciálu
Publikaci vydalo Rozvojové partnerství PENTACOMv rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL „Rehabilitace – Aktivace – Práce“
Metodika hodnocenífunkčních činností
a pracovního potenciálu
rehabilitace aktivace práce
3
AUTOŘI:
Doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D.
a autorský tým partnerských organizací Modulu III projektu RAP:
Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK
Všeobecná fakultní nemocnice Praha
Krajská nemocnice Pardubice, a.s. – Rehabilitační oddělení
Nemocnice Tábor, a.s. – Rehabilitační oddělení
Klinika rehabilitace a protetiky – Fakultní nemocnice Hradec Králové
Krajská zdravotní a.s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o.z. – Rehabilitační oddělení
Krajská zdravotní a.s. – Nemocnice Chomutov, o.z. – Rehabilitační oddělení
vyrobeno v dubnu 2008
4
Obsah
1. Úvod 5
2. Základní popis metodiky biopsychosociální – ICF 7
3. Základní principy ICF 17
4. Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení 28
5. Využití principů ICF v projektu RAP 31
5.1. Testování 1. sledu 31
5.1.1 Charakteristika a obsah testů 31
5.1.2 Seznam testů pro 1. sled 32
5.2 Testování 2. sledu 36
5.2.1 Charakteristika a obsah testů 36
5.2.2 Seznam testů pro hodnocení ve 2. sledu 37
5.2.2.1 Isernhagen Work Systém FCE – popis 38
5.2.2.2 LUKOtronic AS 200 – popis 44
6. Seznam použitých zkratek 45
7. Seznam použité literatury 46
5
Metodika hodnocení funkčních činností
a pracovního potenciálu
1. Úvod
Problematika hodnocení, klasifikace funkčních činností a pracovních schopností a vyjádření
jeho stupně u občanů s disabilitou zdravotním postižením není jen otázkou odbornou ale
i politickou.
Pojem disabilita se stává stále důležitějším problémem s rozvojem moderní medicíny, která
zvládá překonávat stále častěji klinickou smrt, léčit i velmi těžké, dříve smrtelné, poruchy
organizmu. V posledních 25 letech velkou důležitost nabývá problém omezení, které člověk
prožívá v souvislosti s poruchami některých funkcí a struktur a naopak tyto „ postižené“
funkce je možno kompenzovat funkcemi neporušenými, tedy zdravím a faktory prostředí.
Ústředním střechovým pojmem v oblasti funkčních poruch v oblasti aktivit a participací se
na mezinárodní úrovni stal pojem disability. Tento pojem je také jedním ze základních pilířů
Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví WHO (International Classifi-
cation of functioning, disability and health – ICF.
0
5
10
15
20
25
30
35
Syr
ia
Ban
glad
esh
Tun
isia
Leba
non
Sud
an
Alg
eria
Ben
in
Tha
iland
Bra
zil
Liby
a
Sri
Lank
a
Jord
an
Japa
n
Mal
awi
Phi
lippi
nes
Egy
pt
Ital
y
Chi
na
Col
ombi
a
Ger
man
y
Net
herla
nds
Sw
eden
Aus
tria
Spa
in
US
A
Can
ada
Uru
guay
Aus
tral
ia
New
Zea
land
Nor
way
WHO demografická studie disability
Graf č. 1
Headnet, Public Health and Disability Network, Eurostat, 2005
6
Ukazuje se, že hodnocení disability je různé v jednotlivých státech světa (viz. graf č. 1).
Evropská komise, Rada Evropy, OECD, zástupci WHO, OSN a představitelé organizací občanů
s disabilitami v Evropě se dohodli, že ICF se bude používat jako základní metodika k hodnocení
funkčních schopností osob s disabilitou.
Práva osob s disabilitou se ve stále větší míře stávají součástí legislativy. Dokládá to jak legis-
lativa evropská, tak přijetí úmluvy OSN o lidských právech zdravotně postižených, na němž
se Evropská unie aktivně podílela.
Zvláště významnou se otázka zdravotního postižení stává v souvislosti s tím, že se dožíváme
stále vyššího věku, což s sebou nese i rostoucí výskyt zdravotních obtíží ve stáří. Očekává se,
že po roce 2020 bude třetina obyvatel Evropy starší 60 let. V určité míře se předpokládá
tzv. komprese morbidity do co nejkratší závěrečné fáze života. Zatím se však zdá, že nás
čeká spíše zvýšená frekvence zdravotního postižení ve vyšším věku. Přitom cílem musí být
maximálně možná, tedy optimální kvalita života jednotlivce, a to i seniorů s disabilitou.
7
2. Základní popis metodiky biopsychosociální – ICF
Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classiffication
of Funcioning, Disability and Health) – dále jen ICF
U ICF jde o biopsychosociální model:
problém osobnosti a sociální problém
léčení ve zdravotnictví a sociální integrace
individuální léčení a sociální pomoc (akce)
profesionální pomoc a skupinová zodpovědnost
změny osobnosti a změny prostředí
chování a zvyky, kultura
péče a lidská práva
zdravotní politika a politici
přizpůsobivost jednotlivce a změny společnosti
ICF BIOPSYCHOSOCIÁLNÍ MODEL
Zdravotní stav
(onemocnění, úraz, vrozená vada)
Aktivity
Limitované
aktivity
Participace
Omezené
participace
Tělesné
funkce
a sruktury
Porucha
Faktory
osobnosti
Faktory
prostředí
8
Posun ve vnímání osob s disabilitou se dlouhodobě odráží také v pohledu odborníků, kteří
nevnímají osobu s disabilitou jako izolovaného jedince s tou či onou diagnózou, ale jako něko-
ho, jehož problémy jsou dány dynamickou interakcí mezi ním a prostředím, v němž
žije. Dnes se hovoří ještě o dalším posunu, k modelu občanskému. Ten ovšem neznamená
zavržení či nahrazení biopsychosociálního modelu, ale jeho rozšíření o důraz na aktivní par-
ticipaci občanů s disabilitou, kterou by měli odborníci i veřejnost podporovat. Aby jim byla
zaručena co nejvyšší dosažitelná míra autonomie, tedy rozhodování o vlastním osudu, a aby
se mohli v co nejvyšší míře zapojit do života společnosti ve smyslu ekonomickém, sociálním
i kulturním.
Evropská komise připravila druhou fázi evropského akčního plánu pro osoby se zdravotním
postižením na roky 2006 a 2007. Popisuje v něm své strategické cíle: jde o to, aby se vy-
tvořily podmínky, které umožní zdravotně postiženým osobám žít co nejsamostatněji. Jinými
slovy, jde nám o emancipaci zdravotně postižených a o zvýšení jejich kvality života v nej-
širším slova smyslu.
Abychom však tohoto cíle dosáhli, musí se najít nejen politická vůle, a to především na úrovni
jednotlivých členských zemí. V nemenší míře potřebujeme také zlepšení naší analytické
kapacity. Potřebujeme kvalitní, věrohodná a srovnatelná data. Bez nich těžko můžeme
poznat a posoudit, jak se celková situace osob se zdravotním postižením vlastně vyvíjí.
Z tohoto hlediska má velký význam Mezinárodní klasifikace funkčních schopností a zdra-
ví (ICF), která vytváří koncepční rámec, což umožní další rozvoj evropského výzkumu v této
oblasti. Umožňuje rovněž lépe definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní do-
pady různých aspektů prostředí na participaci osob se zdravotním postižením – jak
toto prostředí zmenšuje důsledky zdravotního postižení (facilitace), anebo jak je naopak
umocňuje vytvářením nových překážek (bariéry). Čím lépe budou tyto údaje hodnotitelné,
tím větší může být přínos pro rozvoj multidisciplinárních a dobře integrovaných politik, od
úrovně místní a regionální, přes národní až po evropskou.
Využití ICF v legislativě
Rovněž v Úmluvě OSN o právech osob s disabilitou se dostává do popředí otázka, zda v ní má
být pojem disability vymezen, definován. Některé delegace na jednáních v New Yorku zastá-
valy názor, že taková definice disability, anebo přinejmenším osoby s disabilitou, je potřebná,
ale prozatím definice nebyla schválena.
Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením byla podepsána zástupci 82
zemí světa včetně České republiky dne 30.3.2007. Nyní musí úmluvu jednotlivé státy
i ČR ratifikovat.
9
Článek 26 – Habilitace a rehabilitace
(pojem habilitace se vztahuje na děti a dorost)
1. Státy, smluvní strany Úmluvy, přijmou účinná a vhodná opatření umožňující osobám
s disabilitou získat a udržet si maximální možnou míru nezávislosti, maximální
fyzické, duševní, sociální a pracovní schopnosti a plně se začlenit a participovat
ve všech oblastech života společnosti. Za tímto účelem budou státy, smluvní strany
Úmluvy, organizovat, posilovat a rozšiřovat komplexní habilitační a rehabilitační služby
zejména v oblasti zdravotní péče, zaměstnávání, vzdělávání a sociálních služeb, a to
takovým způsobem, aby tyto služby a programy:
a) začínaly co nejdříve a byly založeny na multidisciplinárním hodnocení individu-
álních potřeb a stavu;
b) podporovaly participaci a začleňování do společnosti a do všech oblastí života
společnosti, byly dobrovolné a dostupné pro osoby s disabilitou co nejblíže jejich
bydlišti, a to včetně venkovských oblastí.
2. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat rozvoj počátečního a dalšího vzdělá-
vání odborníků a personálu, který pracuje v habilitačních a rehabilitačních službách.
3. Státy, smluvní strany Úmluvy, budou podporovat dostupnost, informovanost a uží-
vání kompenzačních pomůcek a technologií určených pro osoby s disabilitou, nebo�
souvisejí s habilitací a rehabilitací.
Podle nejnovějších údajů OSN má disabilitu přibližně 10 procent světové populace, tedy
asi 650 milionů osob, a jejich počet se neustále zvyšuje. Osoby s disabilitou jsou tak
nejpočetnější menšinou ve světě.
Definice disability podle ICF, vztah ICF a disability
Byl přijat návrh definice disability „čistě podle Mezinárodní klasifikace funkčních schop-
ností, disability a zdraví – ICF“: Disabilita je snížení funkčních schopností na úrovni těla,
jedince nebo společnosti, která vzniká, když se občan se svým zdravotním stavem
(zdravotní kondicí) setkává s bariérami prostředí. (Disability is a decrement in func-
tioning at the body, individual or social level that arises when an individual with a health
condition encounter barriers in the environment).
Výše uvedená definice disability vyhovuje jedné ze zásadních norem přijaté i ČR „Standardní
pravidla pro vyrovnávaní příležitostí osob se zdravotním postižením, OSN 1993“. Velký filozofic-
ký posun je v tom, že Mezinárodní klasifikace ICF neklasifikuje osoby, ale popisuje a klasifikuje
situaci každého člověka v řadě okolností vztahujících se ke zdraví. Zjednodušeně řečeno,
každý občan má určitý zdravotní stav, který ho konfrontuje s různými situacemi a díky němuž
se dostává do různých znevýhodňujících situací. Tedy nevytváří kategorie „méněcenných“ osob
označených valorizujícím názvem. Lidská společnost se skládá z několika miliard osob, které
mají nejrůznější zdravotní stav, a protože žijeme v kolektivu lidské společnosti, jsou zdravotní
stavy (health condition) různě využívané a technicky nebo organizačně řešené.
10
Přínos Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ICF:
� Struktura z důvodu rozdílné politické definice
(problém sjednocení hodnocení disability)
� Základ pro politickou integraci
� Základ pro politickou mobilitu
� Harmonie relevance a koherence
� Porovnatelná data
� Hodnotitelná metodika
ICF poskytuje možnost pro funkční systém např. ICF v oblasti zaměstnanosti:
“Disabilita by neměla být ztotožňována s neschopností pracovat”
Vhodnost pro pracovní rehabilitaci a další politiky zaměstnanosti by měly být nekategorické.
1. Vhodnost by měla záviset na nezaměstnatelnosti a stupni zaměstnatelnosti (těž-
ko umístitelné na trhu práce)
2 Disabilita by neměla být nezbytnou podmínkou pro výhody
3. Disabilita by neměla automaticky znamenat neschopnost pracovat
Proč by neměla být disabilita ztotožňována s neschopností pracovat?
a. Hodnocení “neschopnosti pracovat” založené na impairmentu (změny tělesné
struktury nebo funkce) nebo “neschopnosti v běžných denních činnostech” není
relevantní s pracovní výkonností
b. Hodnocení nepředpokládá změnu pracoviště, pracovních podmínek, pomůcek, služeb
c. Pokud je osoba více kvalifikovaná, je schopna si sama vyhledat potřebné služby
d. Eliminující hodnocení disability, ale určení schopností k zaměstnání by mohla při-
mět zaměstnavatele k přijetí zaměstnance s disabilitou
e. Administrativní náklady by byly velmi sníženy
11
0,00%
5,00%
10,00%
15,00%
20,00%
25,00%
Rumun
sko
Špane
lsko
Nemec
koItá
lieIrs
koEU15
Belgie
Slovins
ko
Ceská
rep.
Švéds
ko
Prevalence disability
Graf č. 2
Eurostat, WHO, 2006
Těžko se například hodnotí, o čem vlastně vypovídají nižší, nebo vyšší počty osob s disabilitou
v té či oné členské zemi (viz. graf č. 2) a nižší nebo vyšší procento zaměstnaných mezi nimi,
nebo� je docela dobře možné (a v některých případech docela jisté), že se lidé v různých
sociálních systémech jednotlivých zemí ocitají v různých administrativních škatulkách. Jde
o podpůrné dávky, které dostávají v oblasti sociální, zaměstnanosti apod.
Domníváme se, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví
se stane operativním a smysluplným nástrojem, použitelným pro evidenci incidence
a prevalence různých disabilit a na základě toho možné nastavení služeb v oblasti
sociální, vzdělávání i zaměstnanosti. Umožní zavedení jednotného hodnocení zdraví a di-
sability srovnatelného na národní i mezinárodní úrovni, zpřehlední a zjednoduší evropský
systém sběru dat týkajících se osob s disabilitou.
Důležitá je i změna základní filozofie člověka s disabilitou. Klasifikace ICF na něj pohlíží z hle-
diska „zdraví“, ale v určitých konkrétních situacích člověk může mít určité problémy – disa-
bility, které se podle klasifikace dají přesně percentuálně kvantifikovat a odstranit, aby člověk
mohl plně využívat své „zdraví“ (obrázek č. 1).
12
DISABILITY
ZDRAVÍ
Obrázek č. 1
Tento pohled je zřejmý i z termínů, které používáme běžně i v češtině. Mluvíme například
o zdravotnictví (ne o nemocnictví), o zdravotnících (ne o nemocnících) apod. I když například
World Health Organization překládáme vlastně nesprávně. Uvádíme ji jako Světovou zdravot-
nickou organizaci. Správný překlad by zněl: Světová organizace zdraví.
Využití ICF
ICF lze rovněž použít jako klinický nástroj k potřebám hodnocení, sledování léčení ve
speciálních podmínkách, k pracovnímu hodnocení, v rehabilitaci a při hodnocení výstupů
a úspěšnosti rehabilitace, jako je např. integrace na trh práce, k měření výstupů kvality
života a faktorů prostředí. Dále je vhodná jako statistický nástroj – shromaž�ování a za-
znamenávání dat (prevalence a incidence disability, ve studiích populace, ve výzkumu nebo
managamentu informačních systémů), jako nástroj sociální politiky v plánování sociálního
zabezpečení, v systému kompenzací, k vytváření a zavádění politiky, jako nástroj vzdělávání
a vytváření osnov, k podporování uvědomění a vytváření sociálních akcí.
ICF je možno použít v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich
základě i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice disability, v ob-
lasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví,
např. v pojiš�ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice,
sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí.
Poukazujeme na to, že Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví a její
terminologie byla akceptována OSN a je inkorporována do „Standardních pravidel vyrov-
návání příležitostí osob se zdravotním postižením„ (The Standard Rules on the Equali-
zation of Opportunities for Person with Disabilities), které byly schváleny Valným shromáždě-
ním OSN na 48. zasedání 20. prosince 1993 a do „Úmluvy o právech osob s disabilitou“,
která byla podepsána Valným shromážděním OSN 30.3.2007.
ICF poskytuje popis situací z pohledu funkčních schopností člověka a jejich omezení a slou-
ží jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplné
vzájemně provázané a snadno přístupné formě.
13
Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) by bylo potřebné přizpůsobit
Mezinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech
EU. Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. I velmi těžké
případy lze zachránit, ale je nezbytná včasná individuálně zaměřená rehabilitace multidisci-
plinárním týmem. Podle WHO je v Evropských státech 9-13%, počet těchto lidí tedy tvoří
„velkou minoritu obyvatel“. Není jen etické a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co
nejdříve zhodnotit funkční schopnosti těchto pacientů po onemocnění, úrazu nebo vrozené
vadě a pomocí rehabilitace omezit nebo zmírnit disabilitu. V případě, že disabilita přetrvává,
je nutné umožnit lidem důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je
optimálně vyrovnat příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi „zdravými“,
tedy umožnit jim co nejlepší, pro ně optimální, kvalitu života.
Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invali-
dity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko
funkčních změn na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá
a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdra-
votního postižení a nejde o vyrovnání příležitostí, tedy o stejné (equal) možnosti pro občany
zdravé i s „disabilitou“.
Chceme poukázat na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO k funkční diagnostice
a k hodnocení participace, která je pro rehabilitaci pacientů nezbytná. Tímto projektem
chceme vyjádřit potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení participace podle mezi-
národních norem.
Historický vývoj a současnost ICF
Historie statistické klasifikace nemocí se datuje od konce 19. století. V roce 1893 předložil
klasifikaci pro mezinárodní použití vrchní pařížský statistik Dr. Jacques Bertillon. „Bertillo-
nova klasifikace příčin smrti“ sjednotila všechny doposud používané francouzské názory do
jedné klasifikace doporučené k mezinárodnímu užití. V roce 1899 ustanovil Kongres Meziná-
rodního statistického ústavu, aby Mezinárodní klasifikace příčin smrti (v této době opravdu
jen příčin smrti, protože diagnóza choroby během života byla často sporná a jistotu přiná-
šela až pitva) byla vždy v desetiletých intervalech podrobována revizi za účelem modernizace
a doplnění.
Během používání Mezinárodní klasifikace nemocí se ukázalo, že nepokrývá důležitou část
průběhu onemocnění, úrazů nebo vrozených vad, a to jejich následky tedy disabilitu . Na zá-
kladě toho zjištění vznikla v roce 1980 Mezinárodní klasifikace poruch, disabilit a handicapů
WHO, která byla přepracována a přijata v roce 2001 pod názvem „International Classifi-
cation of Functioning, Disability and Health“ (ICF) Byla přijata členskými státy WHO
jako závazná. V roce 2000 se ve Florencii dohodla EU s WHO, že tuto klasifikaci přijme
jako základ k politice rehabilitace v Evropské unii.
Následky onemocnění, úrazů a vrozených vad na úrovni osobnosti WHO pomáhá nově řešit
organizací i odborným obsahem sekundární a terciální prevence, zavedením a vysvětlováním
nových pojmů Impairment, Snížení aktivit a Participace. Impairment je porucha na úrovni
orgánu. Aktivity jsou schopnosti, tedy podstata a rozsah konkrétního výkonu člověka, který
může být limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě. Funkce aktivity je vše, co člověk
dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti a chování, jedná se tedy o rozsah
funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy zaměřené na překonávání disability
v aktivitách vyžadují týmovou spolupráci, která by měla mít základnu v každé větší nemocnici.
14
Tak by bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který směřuje
především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní činnosti
(activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce apod. Vyu-
žíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alternativní ko-
munikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomůcek, event.
potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii onemocnění,
ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním a tedy i ori-
entací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo způsobeno
degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou poruchou
optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl co nejvíce
soběstačný. Projekce těchto zdravotních problémů do společensky angažované situace se
nazývá participace. Je to schopnost příslušné osoby se účastnit a zapojovat se do různých
životních situací. Jde o projekci poruchy nebo snížené aktivity do společenské roviny, t toho
vyplývají problémy rodinné, pracovní, vzdělávací, ekonomické apod. Tyto problémy nejsou pri-
márně otázkou kausální diagnostiky a léčení, ale měla by se jím zabývat rehabilitace, která
je musí řešit všemi dostupnými prostředky včetně společenského prostředí. Jde vlastně
o politiku státu.
GRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ PRINCIPŮ ICF
Zdravotní problém
(onemocnění, vada)
Aktivity ParticipacePorucha
Další faktory:
ekologické faktory (životní prostředí)
vlastnosti osobnosti
Graf č.3
15
Terminologické rozlišení mezi poruchou (impairment),
disabilitou (aktivitou) a participací
poruchy aktivity participace
jazyk řeč komunikace
zrak vidění orientace
tělo oblékání, sycení, chůze, … fyzická nezávislost, mobilita
mozek chování, pamě�, … sociální interakce
tabulka č. 1
Stručný přehled ICF
Část 1:
Funkční schopnost a disabilita
Část 2:
Spoluúčastné faktory
Komponenty Tělesné funkce
a struktury
Aktivity
a participace
Faktory prostředí Faktory osobní
Domény Tělesné funkce
a struktury
Oblasti života
(úkoly, činnosti)
Vnější vlivy na
funkční schopnost
a disability
Vnitřní vlivy na
funkční schopnost
a disability
Konstrukce Změny v tělesných
funkcích
(fyziologické)
Změny v tělesných
strukturách
(anatomické)
Kapacita
Provádění úkonů
ve standardním
prostředí
Provedení
Provádění
úkolů v běžném
prostředí
Facilitující
nebo omezující
vliv fyzického,
sociálního
a postojového
prostředí okolního
světa
Vliv vlastností
dané osoby
Pozitivní aspekt Funkční
a strukturální
integrita
Aktivity
a participace
Facilitátory Nelze aplikovat
Funkční schopnost
Negativní aspekt Porucha
(impairment)
Limitovaná aktivita
Restringovaná
účast (participace)
Bariéry (překážky) Nelze aplikovat
Disabilita (postižení)
Tabulka č. 2
16
V různých jazycích je rozlišení od angličtiny mezi těmito třemi základními termíny pokud
možno minimální, WHO trvá na tom, aby překlady byly po jazykové i obsahové stránce pokud
možno totožné s originálem (viz Výkladový slovník předpracovní a pracovní rehabilitace, který
je jedním z výstupu tohoto projektu).
V ČR se hodnotí procentní míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti podle vyhlášky 284/ 1995 Sb.
v platném znění k zákonu č. 155/1995 Sb. v platném znění. Viz níže uvedený příklad:
Položka Druh zdravotního postižení Míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné
činnosti v %
Stavy po cévních mozkových příhodách
(tranzitorní ischemické ataky,
hemorrhagické ikty apod.)
Posudkové hledisko:
Míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se stanoví podle
výsledné poruchy funkce centrální
nervové soustavy a periferní
inervace, podle výsledného funkčního
neurologického, psychiatrického
a psychologického nálezu.
a) lehké poruchy 5–15
b) středně těžké poruchy 20–40
c) těžké poruchy 50–70
d) zvláš� těžké poruchy, s těžkým
narušením integrity mozkových funkcí,
plegií dvou končetin apod.
80–100
e) kombinované poruchy motoriky
a mentálních schopností
60–80
Tabulka č. 3
Posudkový lékař rozhodne většinou na základě etiologické diagnosy o „přidělení“ procent.
Diagnostiku funkčních schopností by měl provádět multidisciplinární rehabilitační tým s indi-
viduálním zaměřením na pacienta/klienta co nejdříve po úrazu nebo onemocnění, na základě
toho stanovit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Funkční diagnostika by se měla
provádět opakovaně, dokud se pacient v některých položkách zlepšuje. Po ukončení rehabi-
litačního procesu by mělo následovat zhodnocení funkčního stavu opět multidisciplinárním
týmem a na základě tohoto zhodnocení by měl pacient dostat konkrétní dlouhodobé služby
a podpory, aby se mohl participovat ve společnosti (tedy se integrovat na trh práce) a tím
měl zajištěnou optimální kvalitu života.
17
3. Základní principy ICF
ICF je dělena do těchto základních skupin:
Část 1:
Funkční
schopnosti
a disability
ICF
Část 2:
Přídatné faktory
Tělesné
funkce
Tělesné
struktury
Aktivity
a participace
Faktory
prostředí
Faktory
osobnosti
Změny
v tělesných
funkcích
Změny
v tělesných
strukturách
Kapacita Výkon Faciilátory
bariery
Kategorie, stupně
1.
2.
3.
4.
Kategorie, stupně
1.
2.
3.
4.
Kategorie, stupně
1.
2.
3.
Kategorie, stupně
1.
2.
3.
Obrázek č. 2
A. Komponenty (útvary, složky, anglicky component)
Jde o:
1. Tělesné funkce (body function) označují se malým písmenem „b“, jsou to fyziologické funk-
ce tělesných systémů (včetně funkcí psychických)
2. Tělesné struktury (body structures) označují se malým písmenem „s“, jsou to anatomic-
ké části těla jako orgány, končetiny a jejich součásti.
Pokud tělesná funkce nebo struktura je problémová, jeví se u ní signifikantní odchylka nebo ztrá-
ta, pak používáme pojmu porucha nebo porušení dané funkce nebo struktury (impairment).
3. Aktivity a Participace označují se společně stejně, malým písmenem „d“. V případě,
že je aktivita limitována nebo participace restringována, jde o vznik disability. Aktivita je
provádění úkolu (úkonu) nebo činu člověkem. Participace je zapojení dané aktivity do životní
respektive společenské situace (výkon).
Aktivita má své meze a je tedy limitována – při provádění dané aktivity se mohou u člověka
objevit obtíže. Tím se však člověk nestává disabilní, ale jeho zdraví (zdravotní stav) je limitován
v dané doméně (viz dále).
18
Participace může být restringovaná, má překážky, což jsou problémy, které člověk může
prožívat při zapojení do životních situací. Zcela byl opuštěn pojem handicap.
Použijeme-li jména hodnocené osoby XY, ta může být restringována v určité doméně v dané
situaci. Celá klasifikace nehodnotí člověka, ale různé situace v jeho zdravotním stavu. Klasifi-
kace nechce vytvářet kategorie nějak označených a svým způsobem devalorizovaných osob.
Zdraví každého člověka může mít různé problémy v různých doménách, ale v jiných domé-
nách může být bezproblémové nebo nadprůměrné. Nejde tedy jen o hodnocení nemoci,
úrazů, ale i zdraví.
Velmi důležitou komponentou je faktor osobnosti. Osobnost je charakterizována věkem,
pohlavím, vzděláním, předchozím životním stylem, schopnostmi, povahovými a charaktero-
vými rysy, kulturními, rodinnými, historickými vlivy prostředí, ve kterém žije apod. I v daleké
minulosti jsou známé osobnosti, které byly těžce postižené a kterých si společnost velmi
vážila, např. admirál Nelson, básník Homér, Jan Žižka.
4. Faktory prostředí se označují malým písmenem „e“ (environmental factors) – jsou to
fyzické a sociální faktory a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory
prostředí mohou být bariérové nebo facilitující.
B. Kapitoly
Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly
Tělesné funkce se dělí na tyto kapitoly:
Kapitola 1: Mentální funkce
Kapitola 2: Sensorické funkce a bolesti
Kapitola 3: Funkce hlasu a řeči
Kapitola 4: Funkce kardiovaskulární, nekatolické, imunologické a respirační
Kapitola 5: Funkce zažívací, metabolické a endokrinologické
Kapitola 6: Funkce urogenitální a reprodukční
Kapitola 7: Funkce neuromuskulární a pohybová
Kapitola 8: Funkce pokožky a jejích struktur
Tělesné struktury se dělí na tyto kapitoly:
Kapitola 1: Struktury nerovného systému
Kapitola 2: Oko, ucho a související struktury
Kapitola 3: Struktury, které souvisejí s hlasem a řečí
Kapitola 4: Struktury kardiovaskulárního, imunologického a dýchacího systému
Kapitola 5: Struktury související se zažívacím, metabolickým a endokrinologickým systémem
Kapitola 6: Struktury související s urogenitálním a reproduktivním systémem
Kapitola 7: Struktury související s pohybem
Kapitola 8: Kůže a související struktury
19
Aktivity a participace se dělí na tyto kapitoly:
Kapitola 1: Učení a používání znalostí
Kapitola 2: Obecné úkoly a požadavky
Kapitola 3: Komunikace
Kapitola 4: Mobilita
Kapitola 5: Soběstačnost
Kapitola 6: Život v domácnosti
Kapitola 7: Interpersonální a rodinné vztahy
Kapitola 8: Základní oblasti života
Kapitola 9: Komunita, sociální a civilní život
Faktor prostředí se dělí na tyto kapitoly:
Kapitola 1: Produkty a technologie
Kapitola 2: Přírodní prostředí a změny prostředí způsobené člověkem
Kapitola 3: Podpora a vztahy v rodině
Kapitola 4: Postoje
Kapitola 5: Služby, systémy a politika
C. Domény
Domény jsou praktické smysluplné celky které se vztahují k fyziologickým funkcím, anatomic-
kým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem života. Do-
mény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých komponent.
Např. b7 Funkce neuromuskuloskeletární, s7 Struktury vztahující se k pohybu, d4 Pohyblivost
při aktivitách a participaci, e2 Přirozené prostředí a změny prostředí člověkem vytvořené.
Výše uvedené části se klasifikují jednotným kvalifikačním systémem,
pomocí tzv. kvalifikátorů.
D. Kvalifikátory
Kvalifikátory – jsou stejné pro všechny komponenty i domény a určují stupeň zdraví (nebo
negativně vyjádřeno – závažnost problému). Každý uvedený kód klasifikace ICF má cenu jen
tenkrát, když je kvalifikován. Bez kvalifikátorů nemají smysl. Kvalifikátory jsou kódovány jako
jedno nebo i více čísel za tečkou (nebo dělítkem) každého kódu.
Jde tedy o hodnotící pětistupňovou škálu, která však může být velmi zpřesněna, protože
každý stupeň je dále dělen percentuálně.
20
Příklad:
1. kvalifikátor
Za tečkou třímístného kódu hodnoty je jako první uvedeno některé z následujících čísel. Tím
je provedena kvalifikace.
Kód xxx 0 Žádný problém (nepřítomen, zanedbatelný) 0–4 %
xxx 1 Lehký problém (malý, nepatrný,nízký) 5–24 %
xxx 2 Střední problém (mírný, snesitelný) 25–49%
xxx 3 Těžký problém (vysoký, extrémní) 50–95%
xxx 4 Úplný problém (totální) 96–100%
Výjimku tvoří kódování faktoru „e“
Kód je uspořádán podobně jako teploměr směrem nahoru a dolu. Od stupně 0 níže až do
stupně 4, kdy je prostředí úplně bariérové (znaménko mínus se neuvádí, klasifikace
nepoužívá negace).
Stupeň 0 pokud není prostředí facilitující – na tuto hodnotu kódu je nutno dát pozor při
vyhodnocování. Popisuje situace, kde v přirozeném prostředí nejsou bariéry a není tedy co
odstraňovat, nebo jde o zanedbatelné obtíže. Dále až do stupně 4+, kde je prostředí
zcela facilitující, zbavené barier.
Ke kódování faktoru „e“ je přidružen faktor osobnosti, který ale není samostatně v klasi-
fikaci uveden. Například, když je někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv
na snazší participaci třeba při začlenění do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude
kvalifikátor 3 nebo 4. Doporučuje se, aby kvalifikátor osobnosti hodnotící pracoviště stanovilo
samo. Jedná se totiž o obrovské množství osobních faktorů.
Pokud kódujeme poruchu (impairment) nějaké struktury „s“, pak je nutno uvést
ještě 2. a 3. kvalifikátor.
2. kvalifikátor určuje povahu a rozsah změn tělesné struktury
0 není změna struktury
1 úplná ztráta
2 částečná ztráta
3 přídatná část (něco navíc)
4 nepřiměřený rozměr
5 přerušená kontinuita
6 vybočená pozice (poloha, postavení)
7 kvalitativní změny struktury, včetně nahromadění tekutin(y)
8 jiné
9 blíže neurčené
21
3. kvalifikátor je topografický, aby určoval lokalizaci a pak může mít i více čísel např. vlevo
distálně 27
0 více než jeden orgán
1 vpravo
2 vlevo
3 obě strany
4 frontálně
5 dorzálně
6 proximálně
7 distálně
8 jiné
9 blíže neurčené (nelze aplikovat)
Celou klasifikaci lze používat ve čtyřech stupních podrobnosti kódování.
KÓDOVÁNÍ ICF
____ X X X X . __ __ __
první kvalifikátor
druhý kvalifikátor
třetí kvalifikátor
desetinná tečka
identifikátor dimenze
obrázek č. 3
b = tělesná funkce bxxxx._
s = tělesná struktura sxxxx._ _ _
d = aktivity a participace dxxx._ _
e = faktory prostředí exxx._
Příklady
Každá komponenta začíná vždy příslušným malým písmenem „b“, „s“ „d“ nebo „e“. Dále může
následovat jen číslo kapitoly dané komponenty, např.:
b1 (mentální funkce) nebo b3 (funkce hlasu a řeči)
s2 (oko, ucho a příslušné struktury) s7 (struktury vztahující se k pohybu)
d1 (učení se a aplikace znalostí) d5 (péče o sebe)
e1 (produkty a technologie) e5 (služby, systémy a principy řízení)
užívá se také název položky prvního stupně. Za ní pak následuje (za tečkou) vždy číslo
kvalifikátoru. Např. b1.0 mentální funkce v pořádku, bez problémů.
22
Další podrobnější hodnocení podle desetinného třídění tříčíselné, např.:
b114 (orientační funkce – podřazená vyššímu nadřazenému pojmu kapitoly mentální
funkce)
b340 (alternativní vokalizační funkce – podřazená nadřazenému vyššímu nadřazenému
pojmu hlas a funkce řeči)
s210 (struktura očnice) s750 (struktura dolní končetiny)
d110 (pozorování) d540 (oblékání)
e125 (produkty a technologie při komunikaci)
e540 (dopravní služby, systémy a principy řízení)
položka druhého stupně, za ní pak následují číslo nebo čísla kvalifikátorů.
Další ještě podrobnější stupeň podle desetinného třídění je čtyřmístný:
b1142 (orientace vzhledem k osobám) b3400 (produkování not)
s 210 viz. výše (nemá již další dělení) s 7500 (struktura stehna)
d110 viz. výše (nemá již další dělení) d 5401 (svlékat se)
e1251 (pomocné produkty a technologie pro komunikaci) e5402 (principy služby při
řízení transportu).
Položka třetího stupně již není ve všech hodnotách uvedena a uživatel si ji může při
podrobném hodnocení vytvořit.Vždy na konci musí být hodnoty kvalifikátoru.
Poslední nejpodrobnější čtvrtý stupeň pětimístný je vypracován jen pro některé hodnoty
a pokud chce uživatel klasifikace hodnotit větší podrobnosti, může si klasifikaci doplnit:
b11421 (orientace vzhledem k druhým osobám) b(nemá již další dělení)
s210 (nemá další dělení) s75003 (ligamenta a fascie stehna)
d110 (nemá již další dělení) d5401 (nemá již další dělení)
e1251 (nemá již další dělení) e5402 (nemá již další dělení)
AKTIVITY A PARTICIPACE
Konstrukce a kvalifikátory
VÝKON (PERFORMANCE) KAPACITA
Aktuální výsledek efektů
prostředí na funkční schopnosti
Co osoba může
(podle svého rozhodnutí)
Závislost na prostředí
Charakteristika
osobnosti
Co by osoba mohla dělat
Neutralita prostředí
Tabulka č. 4
23
FAKTORY PROSTŘEDÍ – KVALIFIKÁTORY
První KVALIFIKÁTOR
Bariéra Facilitátor
exxx.0 Není bariéra
exxx.1 Lehká bariéra
exxx.2 Středně těžká bariéra
exxx.3 Těžká bariéra
exxx.4 Kompletní bariéra
exxx.8 nespecifická bariéra
exxx.9 nelze použít
exxx.0 Není facilitátor
exxx.+1 Lehce podporující facilitátor
exxx.+2 Středně podporující facilitátor
exxx.+3 Podstatně podporující facilitátor
exxx.+4 Kompletně podporující facilitátor
exxx.+8 nespecifický facilitátor
exxx.9 nelze použít
Tabulka č. 5
Rozdíl mezi výkonem a kapacitou
Kapacita Výkon Rozdíl
d450.12 chůze
.4 .3 .2 .1 .0
Výkon
Kapacita
= pozitivní efekt prostředí (facilitace)
Graf. č. 4
Pozitivní efekt u chůze mohou mít pomůcky (berle, chodítko, vozík) nebo nájezd, rampa, výtah apod.
d7400.31 vztah k autoritám (úředníkům)
.4 .3 .2 .1 .0
Výkon
Kapacita
= negativní efekt prostředí (bariéry)
Graf č. 5
24
Negativní efekt prostředí – např. u špičkových manažerů, kdy po komoci mozku v chráněném
prostředí např. v Rehabilitačním centru je jeho kapacita jen mírně nižší, ale v exponovaném
prostředí, stresu často selhává a není schopen podat žádoucí výkon.
Mezinárodní Klasifikaci v plném znění přeložil do češtiny Prof. MUDr. Jan Pfeiffer DrSc.,
emeritní přednosta Kliniky rehabilitačního lékařství 1.LF UK. Tento překlad prošel jazykovou
korekturou a vydává ho Ministerstvo zdravotnictví ČR ve spolupráci s Národní radou osob
se zdravotním postižením tak, aby klasifikace byla přístupná co nejširší veřejnosti a mohla
být aplikována v praxi.
Dle ICF je možná tato aplikace:
ICF je používaná k různým účelům, například:
– jako statistický nástroj – shromaž�ování a zaznamenávání dat (ve studiích
populace, ve výzkumu nebo managamentu informačních systémů)
– jako nástroj výzkumu – měření výstupů, kvality života a faktorů prostředí
– jako klinický nástroj – k potřebám hodnocení, sledování léčení ve speciálních
podmínkách, pracovní hodnocení, rehabilitace a hodnocení výstupů
– jako nástroj sociální politiky – v plánování sociálního zabezpečení, systém kom-
penzací, vytváření a zavádění politiky
– jako nástroj vzdělávání – vytváření osnov, podporování uvědomění a vytváření
sociálních akcí
ICF je také klasifikace, která se používá v systému zdravotního pojištění, např. pokud se pa-
cient objektivně zlepšuje v oblasti aktivit denních činností (dříve disability), pojiš�ovna hradí
rehabilitaci, v systému ošetřovatelské péče, např. k vytvoření standardů a na jejich základě
i financování těchto služeb, v oblasti objektivního hodnocení a definice zdravotního postižení,
v oblasti objektivizace potřebných technických pomůcek, ale i v oblastech mimo zdravotnictví,
např. v pojiš�ovnictví, sociálním zabezpečení, v pracovním zařazení, vzdělávání, ekonomice,
sociální politice a v celkovém legislativním rozvoji a v modifikaci prostředí. ICF je tedy použi-
telná pro široké spektrum různých aplikací, např. v sociálním zabezpečení, hodnocení a řízení
zdravotní péče, epidemiologických studiích populace na lokální, národní a mezinárodní úrovni.
Nabízí rámec informací, které jsou aplikovatelné ve zdravotní péči, zahrnující prevenci, podporu
zdraví a zlepšení participace odstraněním nebo zmírněním společenských překážek a podporu
opatření v oblasti sociální podpory a pomoci. Je také použitelná ke studii zdravotního systému,
k hodnocení funkční schopnosti organismu, jak k evaluaci, tak k formulaci politiky.
Zdravotní služby (Health services) chápe uvedená klasifikace jako služby a programy na
lokální, komunitní, státní a národní úrovni, které určují a poskytují zákroky pomoci jedinci pro
jeho fyzické, psychické a sociální blaho prostřednictvím:
1. podpory zdraví a služeb při prevenci nemocí
2. primární péče, akutní péče
3. rehabilitace
4. dlouhodobých podpor a služeb
Služby jsou hrazeny z veřejných nebo soukromých zdrojů, jsou poskytovány krátkodobě,
dlouhodobě, periodicky nebo jednorázově. Jsou poskytovány v různých zařízeních, jako je ko-
munita, domácí služba, škola, zaměstnání, nemocnice, kliniky, rezidenční zařízení pro občany
se zdravotním postižením.
25
Dle WHO je rehabilitace obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života
osob po úrazu, nemoci nebo zmírnění trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a prá-
ci člověka. V této jedné z posledních definic je dán důraz na „práci“ člověka.
Obecně by se dalo říci, že státy Evropské Unie přijaly tuto klasifikaci jako základní filosofii a poli-
tiku rehabilitace osob s disabilitou a aplikují tuto klasifikaci do systému zdravotnictví, sociálního
zabezpečení, pojištění, pomoci, školství, zaměstnanosti, tedy i do systémů legislativy
Rehabilitace je nepřetržitý proces.
Rehabilitační cyklus lze znázornit takto:
Identifikace problémů
a potřeb
Kontrolní hodnocení, při
změně funkčního cyklu
rehabilitace
Průběžné hodnocení
výsledků, zhodnocení
a prognózy
Plán, nástroje
a koordinace
intervence
Problémy vztahující
se k přizpůsobujícím
a limitujícím faktorům
Konečné léčení cíle
a výběr vhodných
opatření
Obrázek č. 4
26
Příklad praktického použití ICF
Perspektiva p
acientů
Jméno: XY žena
Věk: 45
Diagnóza
Těžká lumbální spondylopatie ICD
M 48.6
reaktivní deprese ICD F 32.9
Primární cíl rehabilitace:
zlepšení mobility s cílem dosáh-
nout funkční nezávislosti doma.
Bolesti v obou dolních končetinách nemůže delší dobu sedět (např.
u televize) pro bolest
nemůže delší dobu stát a chodit
(např. nakupovat) pro bolest
nemůže zvedat těžší břemena
nad hlavu (vybrat nádobí z horních
skřínek kuchyňské linky)
nemůže jít na koncert a na
výstavu
nemůže jít hrát bridž do bridžo-
vého klubu
má potíže se žehlením, mytím
oken, nakupováním a s cestou na
procházku se psem
nemůže chodit do kopce
Slabost v obou dolních končetinách
„má pocit, že jí odcházejí kolena“
nemůže ležet
ani spát na břiše
Perspektiva z
dravotnických p
rofe
sionálů
Tělesná struktura/Funkce Aktivity Participace
Zvýšení tonu paravertebrálních
svalů b 7355
chůze d 450 rekreace a volný čas d 920
Svalová slabost dolních končetin
b 730 s atrofií m. quadriceps
bilat. s 75002
zvedání břemen d 4300 práce v domácnosti d 640
Slabost trupového svalstva
b 7305
udržení pozice těla d 415
Deficit rovnováhy b 235 a koordi-
nace b 1471
Těžké degenerativní změny lum-
bální páteře, s 76002
Přidružené faktory
Prostředí: žije v bytě v 1. poschodí bez výtahu e 1552, potřebuje berle e 115
Osobní: žije sama, vdova
Tabulka č. 6
27
Tato tabulka ukazuje použití ICF komponentů k funkčnímu hodnocení pacientky (popsaných
v horní části tabulky), nálezy a hodnocení rehabilitačním týmem (popsané v dolní části ta-
bulky). Linka mezi těmito částmi odděluje cílové problémy z pacientovy perspektivy (okénka
v horní části tabulky) s poruchou tělesných funkcí a struktur, osobních faktorů a faktorů
prostředí (okénka v dolní části tabulky). Perspektiva pacientky odráží pacientčina slova a ne
text kategorií ICF.
V České republice chybí vedle běžně používané etiologické diagnosy podle ICD-10 (MKN-10)
funkční diagnostika podle ICF. Při použití funkční diagnostiky v rehabilitaci a následné aplika-
ce krátkodobého a dlouhodobého rehabilitačního plánu může dojít k minimalizaci funkčního
postižení a k propouštění pacientů domů v co nejkratším termínu, pokud je vyřešen faktor
prostředí (environment faktor). (viz obr. č. 2)
Včasná funkční diagnostika podle ICF je důležitá k provádění rehabilitačních metod. Základem
jsou metodiky hodnocení funkčních schopností a pracovního potenciálu, které eliminují nebo
minimalizují „disabilitu“, nebo mohou pomoci důstojně žít ve svém prostředí lidem i s těžkým
postižením (disabilitou). Podle Prof. Rommela (, přednosty Neurorehabilitační kliniky z Kolína
nad Rýnem až 60 % pacientů po dlouhodobém bezvědomí (více než 3 měsíce) po poškození
mozku jsou po intenzivní rehabilitaci schopni pracovního začlenění aspoň na částečný pracov-
ní úvazek, nebo zařazení do podporovaného zaměstnání nebo na chráněné pracoviště.
Univerzálnost vědního záměru ICF
ICF v sobě obsahuje všechny aspekty lidského zdraví a některé ke zdraví relevantní složky ži-
votní pohody (well-being) a popisuje je jako zdravotní domény a ke zdraví se vztahující domény.
Zdravotní domény obsahují např. vidění, slyšení, chůzi, učení se, pamatování, zatímco ke zdraví
se vztahující domény obsahují např. transport, výuku, sociální interakce a zaměstnávání.
Šíře ICF
ICF poskytuje popis situací z pohledu lidské funkční schopnosti a jejího omezení a slouží
jako rámec pro organizování těchto informací. Strukturalizuje informace ve smysluplně vzá-
jemné provázané a snadno přístupné formě.
Systém posuzování funkční schopnosti organismu (disability) je žádoucí přizpůsobit Me-
zinárodní klasifikaci a tedy hodnotit funkční schopnost podle principů běžných v státech EU.
Vzhledem k pokroku v medicíně stoupá množství občanů s disabilitou. Podle WHO je v Evrop-
ských státech 9–13 %, počet těchto lidí tedy tvoří „velkou minoritu obyvatel“. Není jen etic-
ké a morální, ale i ekonomicky výhodné objektivně co nejdříve zhodnotit funkční schopnosti
těchto pacientů co nejdříve po onemocnění, úrazu nebo vrozené vadě a pomocí rehabilitace
omezit nebo zmírnit disabilitu, a v případě, že zdravotní postižení přetrvává, umožnit lidem
důstojný život a optimálně je integrovat do společnosti. Prioritou je optimálně vyrovnat
příležitosti běžného denního života lidí s disabilitou s lidmi „zdravými“, tedy umožnit jim co
nejlepší kvalitu života.
28
Rehabilitace zahrnuje tři základní stupně:
1. funkci a strukturu orgánů
2. projekci do úrovně osobnosti, v praxi se používá výraz „rehabilitace zaměřená na
disabilitu“
3. rehabilitaci podle ICF zaměřenou na faktory prostředí (participaci) jako např. ori-
entaci, fyzickou soběstačnost, pohyblivost, zaměstnání, sociální integraci, finanční
soběstačnost, které mohou být snížené (bariérové) nebo naopak facilitující.
Tato výrazná změna pohledu na rehabilitaci není u nás zatím v posuzování disability (invali-
dity) brána v úvahu. Při hodnocení funkční schopnosti se vychází z etiologie a morfologicko
funkční změnou na úrovni orgánů, ale funkční diagnostika osobnosti je velmi nedokonalá
a není prakticky vůbec diagnostikován faktor prostředí. V ČR jde vlastně o odškodnění zdra-
votního postižení a nejde o vyrovnání příležitosti tedy o stejné (equal) možnosti pro občany
zdravé i s „disabilitou“.
Výsledky našeho projektu poukazují na výhodnost použití Mezinárodní klasifikace WHO
k funkční diagnostice a k hodnocení participace, která je pro integraci osob s disabilitou
prospěšná. Chceme poukázat na potřebu sjednotit funkční diagnostiku a hodnocení partici-
pace podle mezinárodních norem.
4. Další důležité pojmy v oblasti funkčního hodnocení
Aktivita, activity – 1.Činnost jednotlivců nebo skupin a všech živých organismů. 2.Chování,
jednání nebo činnosti zaměřené k cíli (vědomě i nevědomě), které jsou většinou reakcí na
vnější podnět. 3. Cílově zaměřený projev organismu k naplnění základní potřeby – zachování
existence
Disabilita, disability – v češtině ponecháváme anglicismus disabilita, je důležité, aby se pone-
chala konotace pojmu tak, jak se vývojem měnil. V současné době se definuje disabilita jako
snížení funkčních schopností na úrovni těla, jedince nebo společnosti, která vzniká když se
zdravotní stav setkává s barierami v prostředí. Lze říci, že člověk není disabilní, ale jsou disa-
bilní, nebo disabilizující situace (disabling situations), které se řeší v rehabilitaci. Jde o snahu
nehodnotit a neoznačovat člověka, ale situace ve kterých se nachází.
Domény jsou praktické smysluplné celky ICF které se vztahují k fyziologickým funkcím,
anatomickým strukturám, činům, úkonům, (tedy aktivitám a participacím) nebo k oblastem
života. Domény vytvářejí různé celky a bloky uvnitř každé komponenty i napříč jednotlivých
komponent.
Ergodiagnostika – je významná složka rehabilitace, kterou se zjiš�uje úroveň pracovního
potenciálu u osob v produktivním věku, které nemohou vykonávat z důvodů změny zdravotní
kondice své dosavadní povolání nebo zaměstnání, podílí se na ní celý tým (lékař, psycholog,
sociální pracovník, ergoterapeut, fyzioterapeut).
Faktor osobnosti – je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Například, když je
někdo nadprůměrně inteligentní, bude to mít významný vliv na snazší participaci při začleně-
ní do zaměstnání, i když v doméně pohyblivosti bude kvalifikátor 3 nebo 4, to znamená těžké
fyzické postižení. Faktor osobnosti je zásadně důležitý k integraci člověka do společnosti.
Tato skutečnost je potvrzena známými osobnostmi historie a dneška. Jan Lucemburský
i když slepý bojoval ve válce na koni, připoutám ke svým pobočníkům, Homér slepý básník
29
a dnes Prof. Hawkings s těžkým degenerativním neurologickým onemocnění, je pentaple-
gický, tedy absolutně nepohyblivý, není schopen mluvit ani polykat, ale pomocí speciálního
syntetizátoru komunikuje s počítačem (počítač zesiluje chvění jeho hlasivek, které již nejsou
schopny vytvořit zvuk) a ve vědě a výzkumu uskutečňuje největší objevy v teoretické fyzice,
je nositel Nobelovy ceny a největší žijící astronom dneška.
Faktor prostředí – je přídatný faktor v klasifikaci ICF(viz. obrázek č. 2). Faktory prostředí
se označují malým písmenem „e“ (environmental factors) – jsou to fyzické a sociální faktory
a postoje lidí, lokalita, kde lidé žijí a uskutečňují své životy. Faktory prostředí mohou být ba-
riérové nebo facilitující.
Kapacita – je schopnost, tedy podstata a rozsah konkrétní kapacity člověka, který může být
limitován, omezen ve své podstatě, trvání a kvalitě, poruchami. Funkce aktivity (jež je proje-
vem kapacity člověka) je vše, co člověk dělá, od jednoduchých činností až po složité dovednosti
a chování, jedná se tedy o rozsah funkční schopnosti osobnosti. Rehabilitační programy
zaměřené na překonávání disability v aktivitách (v kapacitě člověka) vyžadují týmovou spo-
lupráci. Aby bylo možno zavčas, plynule a koordinovaně zahájit rehabilitační proces, který
směřuje především k nácviku a zajištění co největší osobní nezávislosti. Jde hlavně o denní
činnosti (activity of daily living), chůzi, trénink úchopů, jemnou motoriku, kognitivní funkce
apod. Využíváme také náhradní, alternativní možnosti zlepšující soběstačnost, např. alter-
nativní komunikace, kompenzační pohyby, indikace, aplikace a zácvik u kompenzačních pomů-
cek, event. potřeba pomoci druhé osoby v určitých úkonech. Nezáleží tedy tolik na etiologii
onemocnění, ale spíše na jeho následcích. Například u pacienta, který má problém s viděním
a tedy i orientací, čtením, psaním atd., již nezáleží příliš na tom, zda jeho onemocnění bylo
způsobeno degenerativním neurologickým onemocněním nebo průstřelem hlavy a následnou
poruchou optických nervů. V důsledku je nutno řešit jeho konkrétní problémy tak, aby byl
co nejvíce soběstačný.
Pro hodnocení kapacity se toto hodnocení v praxi provádí na konci rehabilitačního procesu,
(kapacita člověka jsou čistě jeho schopnosti bez vlivu prostředí), kdy je již občan stabilizován
a funkčně se již nezlepšuje. Provádí se v prostředí bez jakýchkoliv facilitačních pomůcek.
Jde tedy o kapacitu člověka v oblasti aktivit denního života, které je schopen vykonávat
zcela sám, bez techniky a pomůcek. Naopak výkon (performance) se hodnotí v prostředí kde
jedinec běžně žije a má předpoklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného
prostředí, tedy facilitátorů, nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít
svou kapacitu.
Kapitoly ICF – Komponenty se dělí na jednotlivé kapitoly (viz. ICF kapitoly)
Kvalifikátor, qualifier – určující kvalitu nějaké skutečnosti (faktu). Pojem se používá v Mezi-
národní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví pro klasifikaci všech komponent
a jejich domén v klasifikaci uvedených. Tím vyjadřuje jejich dynamický rozměr disability, re-
spektive disablig situation (omezenou nebo též limitovanou aktivitu). Jde o vzestupnou řadu
čísel od 0 do 4. Detailně lze hodnoty vyjádřit procentuálně. Hodnoty čísel nestoupají lineárně,
což je také zřetelně vyjádřeno v procentech (viz. ICF kvalifikátory)
Komponenty – komponenty, složky (skladební kameny) hlavní činitelé v Mezinárodní klasifika-
ci funkčních schopností, disability a zdraví Jde o tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity
a participace a faktory prostředí. Uvádí se ještě faktor osobní, ale ten je nutno u každého
jedince hodnotit individuálně.
30
Participace – v Mezinárodní Klasifikaci Funkčních schopností (Disability a Zdraví), je parti-
cipace definovaná jako zapojení do životní situace (involvement in a life situation). Ve velkém
počtu aktivit jsou některé aktivity důležité, které potřebujeme k uskutečňování různých čin-
ností. Ty jsou pak z pohledu rehabilitace významné. Např. mohu se nezávazně bavit,ale pokud
mám přednést výukovou přednášku, je na výkon řeči kladen mnohem větší nárok. Pokud jedu
v autě, mohu být pasivní pasažér, nebo auto řídím, mohu jít na procházku, ale pokud jsem
doručovatel pošty, je má chůze mnohem více důležitá.
Výkon (performance) v oblasti participace se hodnotí v prostředí kde jedinec žije a má před-
poklad použít co nejvíce již zavedených pomůcek a upraveného prostředí tedy facilitátorů,
nebo žije v prostředí bariérovém a tedy není schopen využít svou kapacitu.
Tělesné funkce – z rehabilitačního pohledu jsou tělesné funkce v Mezinárodní Klasifikaci
Funkčních schopností (Disabilit a Zdraví) definované jako fyziologické funkce tělesných sys-
témů (včetně funkcí psychických). Každá funkce je vázána na určitou strukturu, která je
předpokladem funkčnosti.
Tělesné struktury – z rehabilitačního pohledu jsou tělesné struktury v Mezinárodní Klasifi-
kaci Funkčních schopností (Disabilita a Zdraví) definované jako anatomické části těla, orgány,
končetiny a jejich součásti. Každá struktura plní nějakou funkci. Pokud struktura zaniká,
zaniká i funkce.
Výkon, performance – je pojem, kterým Mezinárodní Klasifikace Funkčních schopností popi-
suje co jedinci (rehabilitanti) dělají ve svém běžném prostředí a tím přináší pohled na jejich
zapojení do životních situací. Jde o všechny faktory, které člověku pomáhají, ale i jeho aktivity
omezují. Běžné prostředí se popisuje ve třetí komponentě MKF. Výkon (performance) se
hodnotí samostatným kvalifikátorovým číslem a porovnává se s kapacitou, která se hodnotí
bez pomůcek a facilitací i barier prostředí.
Zdravotní problém – základní pojem v Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disabi-
lity a zdraví (anglicky Health condition, německy Gesunheitsproblem,) je střechový pojem pro
označení nemoci (akutní nebo chronické), vady, úrazu. Zdravotní stav může dále obsahovat
i jiné okolnosti jako je těhotenství, stáří, stress, vrozené anomálie nebo genetickou predispo-
zici. Zdravotní problém se kóduje použitím mezinárodní klasifikace nemocí-10.
Zdravotní problém by mohl nahradit negativní aspekt pojmu u nás používaného „Zdravotní
postižení“. Podobně by bylo možné používat i pojem zdravotní kondice, která je u každé oso-
by rozličná a některé aktivity nedovoluje vykonat nebo jen v omezeném rozsahu vzhledem
k poruše nebo poruchám.
31
5. Využití principů ICF v projektu RAP
V projektu RAP (Rehabilitace-Aktivace-Práce) CIP EQUAL řešíme hodnocení funkčních schop-
ností a pracovního potenciálu člověka s použitím metod, vytvořených v souladu s principy ICF.
V procesu předpracovní a pracovní rehabilitace užíváme těchto metod a to jak pro účely pilot-
ního ověření tak i návazně pro stanovení postupů a celkové metodiky s využitím principů ICF.
Pro projekt Rehabilitace – Aktivace – Práce byla navržena metodika a postupy pro hodnocení
funkčního potenciálu tak, aby zohledňovaly požadavky trhu práce. Jednotlivé metody byly roz-
děleny do dvousledového /dvoustupňového/ systému funkčního hodnocení, tj. do testů v 1. a ve
2. sledu. Dále je uvedena základní charakteristika těchto sledů.
Názvy a kompletní charakteristiky metod pro oba sledy jsou uvedeny v Metodice psychosen-
zomotorického potenciálu, která je rovněž výstupem projektu Rehabilitace-Aktivace-Práce.
5.1. Testování 1. sledu
Metodiky prvního sledu jsou pro občany s lehčím postižením (disabilitou) a jsou časově méně
náročné. V případě zjištění závažnějších disabilit (hodnocení lékaře) při použití metodik 1. sle-
du, je nutné přejít na individuálně zaměřené metodiky 2. sledu.
Metodiky jsou v současnosti používány ve všech 7 rehabilitačních centrech zapojených
v projektu.
5.1.1 Charakteristika a obsah testů
1. sled – testy
• jednoduché
• krátké, časově nenáročné (do 3 hodin)
• finančně a personálně méně náročné,
• vhodné pro klienty s lehkou disabilitou
Spektrum metodik včetně modelových činností je dostatečně široké, aby pokrylo hodnocení
funkčních schopností a pracovního potenciálu.
Všechna rehabilitační centra byla dovybavena zařízeními, pomůckami, přístroji, zakoupením
licencí pro použití určitých postupů a metod, jde především o moderní inovativní technologie.
Např.zpracování obrazového a zvukového materiálu, práce s počítačem na různých úrovních
složitosti – text, grafika atd., práce s nástroji v různých profesích. Tento fakt je třeba zdů-
raznit, protože dosud se modelové činnosti v ČR nevyšetřovaly. Nákup vybavení z prostředků
projektu pro rehabilitační pracoviště reflektuje potřeby trhu práce v ČR.
Metodiky v prvním sledu hodnotí funkční schopnosti horních končetin – Jebsen- Tailor, Pur-
due – Pegboard, dynamometr, personální a instrumentální aktivity denního života – Barthel
Index, koncentraci pozornosti při výkonech – pracovní křivka, hodnocení bolesti . algometrie,
jednotlivé modelové činnosti atd. (viz tabulka Hodnocení 1. sledu)
32
5.1.2 Seznam testů pro 1. sled
Hodnocení pro 1. sled
Název Indikace
Jebsen – Tailor jemná motorika
Purdue – Pegboard,
Model #32020
jemná motorika, ergodiagnostika
Dynamometrie Jamar síla stisku, ergodiagnostika
BI (Barthel index) personální všední denní činnosti
I ADL (Activity of Daily Living) instrumentální všední denní činnosti
Pracovní křivka Koncentrace pozornosti, ergodiagnostika
Hodnocení bolesti, algometrické testy objektivizace bolesti, ergodiagnostika
Modelové činnosti (MČ):
– kognitivní funkce, JM
např. zaslání balíčku
– sebeobsluha
např. vaření kávy a polévky
– práce s počítačem
např. přepis textu
– práce v textilní dílně
– práce v zahradě
instrumentální všední denní činnosti, ergodia-
gnostika
AMAS Ergodiagnostika
MMSE stanovení závažnosti demence
LOTCA hodnocení závažnosti poruchy kognitivních funkcí
Tabulka č. 7
Modelové činnosti
Slouží k hodnocení pracovních dovedností, schopností, určení psychosensomotorického po-
tenciálu k práci, schopnosti nového učení, porozumění zadání práce, schopnost komunikace,
využití premorbidně (před onemocněním, úrazem) získaných dovedností a schopností, schop-
nost adaptace s pracovním prostředím, schopnost komunikace se spoluzaměstnanci, práce
v týmu, ergonomické zhodnocení pracovního místa, nutnost pracovních i kompenzačních
pomůcek, nářadí, funkční hodnocení fyzického zatížení v práci, vhodnost a počet přestávek,
délka pracovní doby, možnost směn, zhodnocení dopravy do zaměstnání, zhodnocení pracov-
ního místa s ohledem na možné podporované zaměstnání, chráněné místo apod. Hodnotíme
také kvalitu a kvantitu výsledků práce v čase a je nezbytné sebehodnocení testovaného.
Objektivní hodnocení v modelových pracovních činnostech
Jednotlivé prováděné činnosti v oblasti ergodiagnostiky:
Rehabilitant při určování pracovních schopností může být zatížen 1–8 hod. až několik dní,
podle jeho zdravotního stavu. Modelová pracovní činnost je analogií pracovní činnosti, která
zhodnotí jeho předpoklady pro pracovní činnost.
33
Jde o tři typy pracovního zatížení:
1) lehká práce fyzická (např. práce se dřevem, práce s textilem, práce elektrikářské atd.)
2) těžká práce fyzická (např. nošení břemen, zvedání břemen, práce v terénu, výko-
py – lopata, krumpáč, apod.)
3) duševní práce, administrativa (např. kartotéka, práce s počítačem, psaní na stroji,
hledání a předávání informací – jízdní řád, telefon, poštovní komunikace, vyhledávání
tarifů apod.)
Pracovní výkony u osob s vysokým intelektem lze odhadnout zhodnocením disability, jehož
důležitou součástí je vyšetření psychologické, které nám současně určí míru začlenitelnosti.
Začleňování u těchto osob se zdravotním postižením nebývá problém, pokud je dostatečná
motivace. Úzká specializace může být překážkou při plynulé integraci a musí se řešit indivi-
duálně a věnovat jí speciální pozornost.
Modelové činnosti
Jsou práce, kterou určuje lékař spolu s ergoterapeutem, která se svou fyzickou a psychic-
kou náročností co nejvíce podobá náročnosti a pohybům, jaké pojištěnec konal ve svém před-
chozím zaměstnání, kam se má vrátit, nebo event. jinou práci, kterou je schopen vykonávat.
Pracovní činnost se dá fyzicky i intelektuálně různě stupňovat. Doporučujeme zavést ně-
kolik poměrně standardizovaných prací (1-3), které ergoterapeut dobře zná, je schopen je
porovnat s prací jiných osob, které v ergoterapii již pracovaly, a které lze porovnat s jiným
výkonem po stránce fyzické námahy a obratnosti.
Doporučujeme:
Při práci hodnotit
1. Postoj k práci, počet potřebných informací.
2. Vlastní pracovní výkon během ergoterapie, únavnost, přesnost, čistotu práce,
zručnost. Při závěrečném hodnocení výrobku a stráveného času vycházet ze sta-
novených, praxí ověřených hodnot (norem).
Při práci se posuzují jednotlivé segmenty končetin, trupu, jak jsou do práce zapojeny nebo
šetřeny.
Administrativní práce pro pracovní činnosti administrativní, organizační, informační, které
začínají převažovat a jejich modelové šetření je tedy velmi důležité.
Doporučujeme opět zavést několik poměrně standardizovaných administrativních činností,
jejichž kvalitu lze snadno hodnotit. Psaní na stroji (ovládání systému klávesnicových strojů),
počítač, popř. elektrický psací stroj. Vyhledávání informací (v jízdním řádu vlakových či au-
tobusových spojů, v telefonním seznamu, atp.). Zpracované informace zařadit do kartotéky
s desetinným tříděním. Nezbytné je zařízení místností stoly a židlemi s nastavitelnou výškou
a vzájemně měnitelnými prvky.
Dílna pro modelové činnosti
Dílna pro modelové činnosti slouží k objektivnímu zajištění pracovní výkonnosti rehabilitantů
na modelových pracovních činnostech. Po absolvování předcházejících vyšetření rehabilitanti
nastoupí do dílny (délka pobytu podle závažnosti zdravotního postižení).
34
Základní vybavení dílny pro modelové činnosti
Tuto dílnu je třeba vybavit tak, aby rehabilitant mohl být hodnocen jednak v pracích manu-
álních, jednak v pracích administrativních (intelektuálních), apod. Modelové činnosti nemusí
přesně odpovídat práci, kterou rehabilitant vykonával na svém původním pracovišti, ale jde
o posouzení obecné výkonnosti, při znalosti jednotlivých pracovních operací. Práci v ergo-
terapeutické dílně potom upraví podle pozic a poloh, které odpovídají tomu, co rehabilitant
vykonává. Pokud není této práce schopen, pokusí se ergoterapeut zkompenzovat úpravou
pracoviště, event. využitím pracovních (rehabilitačních) pomůcek. Jestliže je však zjevné, že
nebude moci svoji práci vykonávat v plném rozsahu, ergoterapeut zjistí, jak velkého pracov-
ního zatížení je schopen po stránce fyzické i časové alespoň v omezeném rozsahu. Zjistí-li
se, že vůbec nemůže svoji předchozí pracovní činnost vykonávat, určí, jaký druh práce je
rehabilitant schopen zvládnout.
K tomu je třeba spolupracovat s úřadem práce, event. rekvalifikace, atp.
Z daných údajů center rehabilitace pak stanoví procento zmenšení pracovní výkonnosti, kte-
ré vyplývá ze všech výsledků šetření, provedených na jejich pracovištích.
Dílna modelových činností dodává centru rehabilitace jednu z nejdůležitějších informací
vzhledem ke stanovení % pracovního potenciálu a určení budoucího pracovního začlenění.
Hodnocení modelových činností
1. Charakter činnosti
2. Postoj k činnosti
a) pozitivní – velmi aktivní – snaživý
b) dobrý – ukázněný – plní zadané úkoly
c) negativní – pochybuje o významu – nekázeň – snaha se vyhnout
3. Manuální dovednosti
a) dobré – zručné zacházení – racionální zacházení a postup
b) snížené – menší obratnost – pracuje pomaleji
c) nedostatečné – nešikovnost – neschopnost manipulace s nástroji
4. Sociální kontakt
a) intenzivní – spolupracuje, event. pomáhá druhým, kooperativní
b) pasivní – nutné podněcování aktivit
c) hostilní, odmítá spolupráci, působí rušivě
5. Snášenlivost zátěže
a) dobrá – časovou jednotku zvládne bez únavy a bolesti
b) střední – po pracovní jednotce mírná únava, mírná bolest, která po krátkém od-
počinku odezní
c) nedostatečná – po práci únava a bolest přetrvávají déle než 2 hodiny
6. Zapojení postižených částí těla
a) plné – postiženou část těla plně zapojuje
b) částečné – postiženou část zapojuje jen částečně
c) nedostatečné – postiženou část nezapojuje
35
7. Kvalita práce
a) výborná – pracuje bez chyb – kvalitní výrobky
b) dobrá – výskyt chyb – časté dotazy – menší kvalita výrobků
c) nedostatečná – množství chyb
8. Motivace k práci
a) výborná
b) částečná
c) nedostatečná
9. Vnímavost k dopomoci (k učení)
a) velmi dobrá, správně chápe i interpretuje a realizuje instrukci
b) vyžaduje pravidelnou kontrolu a dohled
c) není schopen
10. Využití předchozí kvalifikace
a) je možné
b) je pravděpodobné
c) nutná rekvalifikace
Srovnáním těchto norem a jeho vlastního pracovního výkonu na ergoterapii spolu s předchá-
zejícími vyšetřeními, určí jeho pracovní potenciál.
CESTA DO PRÁCE
Při začleňování do pracovního procesu mají osoby s disabilitou problémy s pracovním pro-
středím, do kterého se poměrně snadno dostanou, nebo naopak práce je vyhovující, ale ne-
mohou se do práce dostat.
Při ergodiagnostickém testování věnujeme zhodnocení možnosti dopravy velkou pozornost.
Nikdy se nespokojíme jen údajem rehabilitanta, že se do veřejných dopravních prostředků
dostane, nebo že mu vždy někdo pomůže apod. Cestu do práce je nutno vyzkoušet v konkrét-
ních situacích. Je známé, že i ve velmi bariérové pražské tramvaji někteří pracující upoutaní
na vozík, cestují sami.
Vyžaduje to velmi silnou osobnost, která dobře odhaduje situaci, nemá orientační poruchu.
Pokud jde o osobní auto, musí se vyzkoušet jak nasedá a vysedá, pokud má vozík, zda si ho
složí sám a dá do auta. Jak zvládne natankování atd.
Schopnost cestovat samostatně v různých situacích:
1. Popíše svými slovy cestu, kam se má dostat. Vyjmenuje uzlové body (křižovatky, kam
se zahne, jak se jmenuje ulice, kde nasedá do veřejného dopravního prostředku, jak se
stanice jmenuje, když jede z domova, kterým směrem jede dopravní prostředek a když
jede domů, kterým směrem jede dopravní prostředek, kolik stojí jízdenka, jak a kde
přesedá).
2. Nakreslí cestu na jednoduchém plánku s údaji směrů (pokud možno podle světových
stran, nebo nějak naznačit, jak plánek směruje), nakreslí vzdálenosti v nějakém přibliž-
ném měřítku s časovými údaji. (Vyjde ven z domu a jde 5 min. na tramvaj č. 16, jedu tři
stanice asi 6min., přesedám na stanici Moráň, kde přesednu na tramvaj č. 18 nebo 24
a jedu dvě stanice. Musím si ponechat časovou rezervu alespoň 5 min., protože provoz
36
těchto tramvají není dost častý. Vystoupím na stanici Albertov, musím přejít přes ulici,
kde nejsou světla a provoz je značný. Nejprve se dívám doleva a od poloviny ulice dopra-
va, jestli nejede auto. Blízko stanice je přechod po zebře atd.)
3. Pokud špatně vidí tramvaj nebo autobus, vysvětlit jak se dozví jak se jmenuje ulice, ve
které se nachází.
4. Pokud má základní potíže se čtením a psaním – nakreslí plánek podle orientačních
bodů – velký strom, na rohu hodiny, obchod s uzeninami apod. Cestovní itinerář se musí
naučit nazpamě� a při ergoterapii si nakreslí mapky, ze kterých ho ergoterapeutka
několikrát vyzkouší.
5. Vysvětlení jak se bude chovat, když se ztratí ve městě (překonat ostýchavost, ukázat
legitimaci z ergoterapie, tel. čísla, jak použít veřejný telefon).
6. Rehabilitant by měl mít u sebe napsanou domácí adresu i adresu zaměstnání, pro pří-
pad krizové situace.
5.2 Testování 2. sledu
5.2.1 Charakteristika a obsah testů
Testy 2. sledu se provádějí u osob se středně těžkou, těžkou a velmi těžkou disabilitou.
V projektu RAP Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK v Praze a VFN v Praze, jako me-
todické centrum, navrhla metodiky, z nichž některé klinika přeložila a začala používat např.
u neurologických pacientů. Rehabilitační oddělení Krajské nemocnice Pardubice a Rehabilitač-
ní klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové začaly rovněž některé tyto metodiky používat.
Metodiky 2. sledu jsou náročnější, ergodiagnostické hodnocení může trvat až 14 dní. Jeho
výstupem může být konkrétní návrh zařazení na trh práce, nebo návrh krátkodobého
a dlouhodobého rehabilitačního plánu, s cílem zlepšit psychosensomotorický potenciál k prá-
ci a motivaci občana.
Metody, které navrhujeme jsou zahrnuty v dalším výstupu tohoto projektu „ Metodika psy-
chosensomotorického potenciálu“.
Z prostředků projektu RAP byly zakoupeny tyto dvě metody:
1. Isernhagen Work System je inovativní metodou v ČR, v oblasti funkčního hodnocení
a testování pracovního-funkčního potenciálu občana, který má základní nebo nedokončené
vzdělání a je schopen vykonávat jen jednoduchou fyzickou práci. Tato skupina občanů je v ČR
početná a velice problematicky se zařazuje na trh práce.
Systém Isernhagen se začal používat v 80. letech v USA, šlo o hodnocení fyzických aspektů
pracovního potenciálu, od r. 1991 se začal používat v Evropě, kde se postupně rozšířil. Např.
v Německu je 100 pracoviš�, která tuto metodiku používají /podrobný popis dále/.
Výstupem projektu RAP EQUAL je doporučení používat Isernhagen jako validní metodu v ČR,
pro hodnocení pracovního potenciálu občana.
2. LUKOtronic AS 200, systém byl v rámci projektu zakoupen a je používán na Klinice
rehabilitačního lékařství 1. LF v Praze a VFN v Praze. Systém vyšetřuje a rehabilituje pohyb
pomocí prostorové analýzy založené na principu snímání vybraných segmentů označených
v definovaných místech markery , třemi infračervenými kamerami. A na základě toho zlep-
šuje pohybový vzorec rehabilitanta a tím zlepšuje jeho potenciál k práci. (podrobný popis
dále).
37
Oba tyto systémy slouží k funkčnímu hodnocení pracovního potenciálu člověka a jsou běžnou
valorizovanou metodou měření funkčních schopností a pracovního potenciálu používanou
v Evropě. Jde vždy o pozitivní rekomandaci.
V ČR se většinou funkční schopnosti a pracovní potenciál takto nehodnotí. Hodnotí se pro-
centní míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti podle vyhlášky 284/1995 Sb. v platném
znění k zákonu č. 155/1995 Sb. v platném znění.
Posudkový lékař rozhoduje většinou na základě etiologické diagnózy o „přidělení“ procent
a tím rozhodne o plném, částečném invalidním důchodu anebo o návratu do původní práce.
Velice často jde o negativní rekomandaci.
Diagnostiku funkčních schopností by měl provádět multidisciplinární rehabilitační tým s indi-
viduálním zaměřením na pacienta/klienta co nejdříve po úrazu nebo onemocnění, na základě
toho stanovit krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Hodnocení funkčních schopností by
se mělo provádět opakovaně, dokud se pacient v některých položkách zlepšuje. Po ukončení
rehabilitačního procesu by mělo následovat zhodnocení funkčního stavu opět multidiscipli-
nárním týmem a na základě tohoto zhodnocení by měl pacient dostat konkrétní dlouhodobé
služby a podpory, aby se mohl participovat ve společnosti (tedy i se integrovat na trh
práce) a tím měl zajištěnou optimální kvalitu života.
5.2.2 Seznam testů pro hodnocení ve 2. sledu
Hodnocení pro 2. sled
Název Indikace
Vyšetření čití hodnocení taktilního čití, více zaměřeno na horní
končetinu
FIM všední denní činnosti
COPM zjištění problémů v oblastech: sebeobsluha, pro-
duktivita a volný čas
RBMT vyšetření poruch paměti
ONT vyšetření kognitivních funkcí
MEAMS vyšetření kognitivních funkcí – u starších osob
BIT přítomnost nebo absence unilaterálního visuálního
neglect syndromu
Předpracovní hodnocení dle K. Jacobsové soubor testových situací, pracovní dovednosti,
schopnosti a návyky, určeno pro mládež s mentál-
ní retardací
VKT – Všeobecný kancelářský test zjištění obecných kognitivních dovedností
Struktura dne denní režim, sledování rozvrhnutí a vyplnění dne
Dotazník zájmů přehled zájmů klienta, frekvence vykonávání aktivi-
ty, ovlivnění postižením
Tabulka č. 8
38
5.2.2.1 Isernhagen Work Systém FCE – popis
ISERNHAGEN WORK SYSTEMS FCE
Stručná historie
Susan Isernhagen s týmem spolupracovníků vyvinula v USA (Duluth, Minnesota) v 80. le-
tech systém hodnocení fyzických aspektů pracovního potenciálu, který se postupně rozšířil
po USA a Kanadě. Protokol byl uzavřen v roce 1988 a od té doby nedoznal změn (důležité
pro interpretaci dřívějších studií). V r. 1991 se tento systém objevil zásluhou M. Oliveriho
a M. L. Hallmark-Itty poprvé v Evropě, a to ve Švýcarsku. Systému se ujala Švýcarská
rehabilitační společnost (SAR), partnerská organizace švýcarské Lékařské společnosti pro
fyzikální medicínu a rehabilitaci. Spolu s ní rozhodla v r. 1995, že tuto metodiku podpoří
jako standardní pro stanovování pracovního potenciálu ve Švýcarsku. Odtud se rozšířila do
dalších evropských zemí. V Německu má přes 100 poskytovatelů a referenční pracoviště
v Braunschweigu (dr. Jacobs,dr. Schnalke).
Základní principy
• Principem je vyšetření pracovních schopností rehabilitanta v činnostech, které autorka
se spolupracovníky stanovila jako nejčastěji se vyskytující elementy fyzické práce (zve-
dání, stoj, chůze atd., viz dále).
• Isernhagen WS FCE je postaven na principu kineziofyzickém. Ten spočívá v hod-
nocení výkonu rehabilitanta v předepsaných úkolech školeným pozorovatelem. Přesná
biomechanická kriteria, podle kterých se limit výkonu hodnotí, jsou operacionalizovaná
a vyzkoušená.
• Pohled psychofyzický – spočívající v tom, že maximum zvládané zátěže určuje sám
rehabilitant subjektivním odhadem, se zde používá jen jako vedlejší, doplňkové hledisko.
• Základním principem je však hlavně bezpečnost rehabilitanta po celou dobu testování.
Zhruba řečeno je bezpečnost rehabilitanta při testu zajištěna tak, že při postupně
vzrůstající zátěži (nebo pokračující výdrži) je rozhodujícím momentem okamžik, ve
kterém se styl provedení testu (posuzováno objektivně podle přesných kritérií) mění
z bezpečného na nebezpečný. Označujeme ho jako biomechanický end-point. Je hlídán
též bezpečný limit frekvence pulzu.
Terapeuti – musí to být fyzioterapeut nebo ergoterapeut – musí projít školením, mít cer-
tifikát a pravidelná kontrolní měření zajiš�ující, aby jejich výsledky byly srovnatelné. Testující
pracoviště musí mít zakoupenou licenci od výrobce. Kontrola odborné úrovně testujícího
personálu je zde klíčový faktor validity měření. Proto doporučujeme, aby v ČR vzniklo akredi-
tované školicí a kontrolní pracoviště, pověřené dohledem na odbornou úroveň metody.
Odpovědnost za test nese lékař s terapeutem, oba musí výsledky podepsat.
39
Složení testu
1. krok je sestavení anamnézy, zdravotní, pracovní a sociální, dotaz na subjektivně po-
ci�ované omezení. Obsah testu je detailně vysvětlen a je vyžádán informovaný souhlas
rehabilitanta s testováním, stejně jako s tím, komu bude zaslána výsledná zpráva. Vše
písemně. Neprovádí-li vstupní pohovor lékař, je nutné vyjádření ošetřujícího lékaře, kte-
ré by mělo obsahovat dobrozdání, že zdravotní stav rehabilitanta je stabilizován a že
rehabilitant je schopen fyzické zátěže v rámci testování.
2. krok je vyšetření hybného systému fyzioterapeutem.
3. krok je vlastní test. Sestává z 29 úloh, které jsou aplikovány ve dvou dnech v urče-
ném pořadí.
4. krok je vyhodnocení testu a sepsání závěrečné zprávy terapeutem, její revize a editace
lékařem.
Složení testu
1. den 2.den
anamnéza – při ní se testuje delší
sed a současně provede test bolesti
a sebehodnocení
klinické vyšetření
zvedání podlaha-pas
zvedání pas-hlava
zvedání horizontální (krátké nesení)
tlačení, tažení
nesení pravou a levou rukou
nesení obouruč
práce s rukama nad hlavou
stoj a sed s předklonem
rotace trupu doprava a doleva vsedě
a vstoje
závěr prvního dne, test bolesti
pohovor. dotazník o bolesti
zvedání podlaha-pas
zvedání pas-hlava
zvedání horizontální (krátké nesení)
plazení
klek
dřep
opakované flexe kolen
delší sed, koordinace rukou
chůze
schody
žebřík
rovnováha
dlouhé stání 30 min, při něm závěrečný
pohovor, analýza pracoviště, sebehodnocení,
test bolesti
Tabulka č. 9
Testy jsou uspořádány tak, aby odpovídaly dvaceti požadavkům pracovních míst na fyzic-
ké schopnosti podle americké klasifikace pracovních míst DOT (Dictionary of Occupational
Titles). Uspořádání je ale použitelné i v evropských poměrech, jak bylo prokázáno zavedením
metody ve Švýcarsku, Německu a Nizozemsku.
40
Praktické hodnocení testu
Za prvé: Nalezení maxima
Při hodnocení testu s progresivně se zvyšující fyzickou zátěží je stanoveno, za jakých okol-
ností test končí:
Dosažení fyzického maxima – kritického bodu, který označuje, že použitá tělesná mechanika
se stává pro rehabilitanta nebezpečnou – odhaduje terapeut. Testovaný může bez sankcí
test sám přerušit.
Za druhé: Po stanovení maximální zátěže se stanoví zátěže, příslušné jedné z pěti ka-
tegorií podle fyzického zatížení – podle Nařízení vlády č. 178/2001 Sb. kterým se stanoví
podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, přílohy 1, části A, tabulky 1 – Třídy práce
podle energetického výdeje. Použitelnost těchto tříd pro ergodiagnostiku fyzické zátěže byla
potvrzena testováním v rámci projektu.
Za třetí: Extrapolace naměřených výsledků na osmihodinový pracovní den se provádí
formou zátěžového profilu. Následující příklad ilustruje tento postup:
zátěž na 8h ne příležitostně Občas převážně trvale komentář
zátěž/síla
Kg/Kp
zvedání
podlaha-pas
32,5 25 15 7,5 snížená stabilita, slabší
síla nohou a podobně
zvedání
pas-hlava
20 15 10 5 stabilita páteře, síla
v rameni
poloha/pohyb
nad hlavou x sníž. výdrž v rameni
sed
s předklonem
x
Tabulka č. 10
Kategorie v tomto zátěžovém profilu jsou vzaty z německé normy REFA a znamenají stupně
četnosti pracovního úkonu v celé pracovní náplni za den:
příležitostně = do 5 %
občas = cca 10 %
převážně = 51–90 %
trvale = přes 90 % osmihodinové pracovní doby
Vynechání intervalu 10–50 % v praxi nevadí (ověřeno testováním v rámci projektu).
Za čtvrté: Stanovení celkové fyzické zatížitelnosti organismu se v této metodice pro-
vádí podle výše uvedeného NV č. 178/2001 odhadem podle výsledku jednotlivých testů
Za páté: Hodnocení bolesti
Bezpečné provedení testovacích úkolů a nikoliv bolest je rozhodující. Bolest nelze akceptovat
jako hranici rehabilitantova výkonu, nejsou-li současně patrny objektivní známky dosaženého
maxima. Jinak lze bolest vyhodnotit jako důvod ukončení testu jen s přihlédnutím k diagnóze
a průběhu rehabilitantova zdravotního stavu. Rehabilitant má ovšem kdykoli možnost testy
pro bolest ukončit, jde jen o otázku interpretace výsledků
41
Za šesté: Hodnocení konzistence úsilí rehabilitanta
IWS nabízí celou řadu postupů, které umožní vyhodnotit, zda klient opravdu podal maximální
a konzistentní výkon během testování.
Důležitým principem je retestování zvedacích úkolů druhý den. Může se objevit výrazná
redukce výkonu při zhoršení potíží následkem zátěže prvního testovacího dne nebo naopak
zlepšení výkonu, nabude-li rehabilitant jistoty, zbaví-li se strachu apod.
Konečně: Závěrečná zpráva z testu
Mimo vlastních výsledků testů má obsahovat zmínku o:
– pracovní situaci, požadovaných schopnostech,
– průběhu testu,
– objevivších se symptomech a jak se s nimi rehabilitant vyrovnal,
– bezpečnosti v technice,
– sebehodnocení fyzické zátěže,
– zjištěných přednostech a deficitech rehabilitanta.
Standardně prováděné dodatečné testy
Tyto dodatky zavedla k původní metodice IWS německá EFL-Akademie, organizace, pečující
o odbornou úroveň testování v SRN. Podstatně jimi zvýšila hodnotu testu.
Test se doplní jednak o sebehodnotící škálu, ergonomické hodnocení uvažovaného pracovního
místa, pokud je k dispozici, standardní klinické psychologické vyšetření s posouzením tenden-
cí k depresivitě, psychomotorického tempa, tolerance stresu,
vyšetření kognitivních schopností a další.
Časová tabulka
v hodinách na jeden test
úkol RC Pardubice
(2005)
provedení testu 3 + 3
vyhodnocení testu, příprava zprávy 1
pohovor mezi lékařem a terapeutem
sepsání zprávy terapeutem 1
celkem čas terapeuta na jedno testování 8
celkem čas lékaře na jedno testování 1
Tabulka č. 11
Nejsou ale zařazena dodatečná testování, jako je vyšetření pracovního místa, klinicko-dia-
gnostické hodnocení, psychologie a sociální šetření apod. Z důvodů vykazování se tato doda-
tečná vyšetření píší na zvláštní zprávy, nemají být součástí hlavní zprávy.
42
Použitelnost systému
Systém je použitelný mimo stanovení pracovního potenciálu pro účely zaměstnanosti i v lé-
čebné rehabilitaci k hodnocení výsledků ergoterapie. Představuje hodnocení na pomezí léčeb-
né a pracovní rehabilitace.
Lze jej použít i pro přiznávání sociálních dávek. Švýcarské sociální pojiš�ovny uznávají kombi-
naci funkční vyšetření plus lékařské vyjádření jako hodnotnější než lékařské vyjádření (včetně
odborných nálezů) samotné. V ČR taková úprava není vytvořena.
Materiálové vybavení IWS FCE
Vybavení, které je nutno zakoupit v originále
souprava na měření koordinace rukou PCE Hand Coordination Test-originál, cena 655 $
(dynamometr pro měření síly stisku ruky typu JAMAR cena cca 200 $)
Vybavení, které lze pořídit z místních zdrojů:
- přepravka na zvedání (do níž se vkládají závaží), originál 12 × 12 × 12 stop, tj. cca
30 × 30 × 30 cm s výřezy na uchopení, bez držadel, váha asi 2,5 kg
- sada závaží (například pytlíky s pískem, kovová závaží fitness) odstupňovaná po 2,5
a 5 kg, do celkové váhy asi 50 kg
- systém pro práci s rukama nad hlavou, připevněný na zdi – příčná la� posuvná na zdi
nahoru a dolů s připevněným řetězem, v okách řetězu šroubky s matkami, s nimiž je
při testu manipulováno
- tři stojany na zdi s policemi s nastavitelnou výškou – musí se nechat nastavit jed-
noduše během několika vteřin – k realizaci všech testů zvedání a testů, kde je nutná
nastavitelná pracovní plocha (stoj, předklon, rotace apod.)
- přepravka na přenášení jednou rukou, typ dřevěné řemeslnické přepravky na nářadí,
váha asi 2,5 kg
- sáně na vyšetření dynamického tlaku-tahu podle obrázku z manuálu výrobce
- pulsometr cyklistický s hrudním pásem, cca 1000 Kč
- domácí schůdky se 4 stupni
- trám 3 m dlouhý, rozměry 10 × 5 cm
- stopky
- tonometr na měření krevního tlaku
- židle, stůl
- společenské hry, šrouby, matky
- úhloměr rehabilitační
Spolehlivost a validita
Stanovena řadou publikací v odborné literatuře nebo v publikaci Reneman, Functional capaci-
ty evaluation in patients with chronic low back pain. Reliability and validity.
ISBN 90 77 113 169
43
Cena, kontakt na výrobce a školicí pracoviště
Test je dodáván jako jeden celek. Pořizovací cena činila v roce 2005 celkem 9500 $, z toho
4000 $ za licenci a provozní manuál, 5500 $ za školení tří osob, jednoho lékaře a dvou fyzio-
či ergoterapeutů na referenčním pracovišti v Braunschweigu, SRN.
Výrobce: mmiller@workwell.com, www.workwell.com
Školicí pracoviště: rehazentrum-braunschweig@web.de, www.efl-akademie.de
Přehled nevýhod a výhod systému IWS
Nevýhody
– pořizovací cena (cena za licenci a zaškolení) je dost vysoká
– test je omezen jen na fyzickou pracovní kapacitu, kognitivní a ostatní psychologické
komponenty se musí doplnit dalšími testy
– v literatuře se objevují soudy, problematizující validitu a spolehlivost metody; to se však
týká všech metod k hodnocení pracovního potenciálu, navíc většina ostatních používa-
ných metod ani žádnou vědecky podloženou literaturu nemá a ještě navíc otázka validity
hodnocení pracovního potenciálu jako takového je velmi složitá.
Výhody
– objektivita vyšetření zaručená metodikou
– kompletnost a systematičnost vyhodnocení fyzické zátěže
– dvoudenní protokol s retestem nejdůležitějších zátěží umožňuje lepší přehled o kohe-
renci výsledků, bolestivých reakcích, změnách výkonu, atd.
– naměřené hodnoty jsou porovnatelné s nároky pracovních míst a pozic
– umožňuje rozlišit mezi nálezy rozhodujícími a méně závažnými vzhledem k pracovnímu
zařazení
– testy jsou jednoduché a vyžadují cenově dostupné materiálové vybavení
– posouzení terapeutem, lékařem a rehabilitantem samým poskytuje důležitou zpětnou
vazbu, za kterou jsou často vděčni i sami rehabilitanti, zvláště ti, kteří chtějí pracovat
– nález je důležitý objektivní základ pro jednání se všemi zúčastněnými – lékař, terapeut,
proband, pojiš�ovny, zaměstnavatel, právníci, sociální služby
Metoda je validizována dostupnými vědeckými pracemi.
44
5.2.2.2 LUKOtronic AS 200 – popis
LUKOtronic AS 200 – systém byl v rámci projektu zakoupen a je používán na Klinice re-
habilitačního lékařství 1. LF v Praze a VFN v Praze. Systém vyšetřuje pohyb pomocí prosto-
rové analýzy založené na principu snímání vybraných segmentů označených v definovaných
místech markery třemi infračervenými kamerami. Markery jsou netraumatické (lepí se na
kůži), tzv.aktivní , tj.aktivně vysílající infračervené záření, díky čemuž je metoda přesnější,
méně závislá na konstantních vnějších podmínkách. Biosignál je ukládán a dále zpracován
v běžném PC doplněném NI-DAQ kartou, která je součástí systému. Systém bezprostřed-
ně automaticky data vyhodnocuje, je schopen zobrazit trajektorie, rychlosti pohybů, úhlové
změny, zrychlení pohybu segmentů. Lze tak zhodnotit drobné pohyby rukou, hlavy i kom-
plexní pohybové stereotypy jako je chůze. Je vhodný pro hodnocení a následnou dlouhodobou
rehabilitaci pohybových stereotypů pacientů např. chůze, funkce horních končetin, hybnost
a úchopové schopnosti ruky apod. Výhodou je včasné hodnocení pohybových stereotypů a na
tomto základě přesná včasná rehabilitace hybnosti a zpětná vazba, kdy pacient sám může
vidět a analyzovat spolu s terapeutem poruchy hybnosti (aktuální porovnání patologického
pohybu pacienta s pohybem standardním, tedy „zdravým“) a rehabilitovat s cílem návratu
k fyziologickým normám.
Jedná se o poměrně komplikované hodnocení, které se pokusíme i po ukončení tohoto pro-
jektu simplifikovat.
45
6. Seznam použitých zkratek
1.LF UK První lékařská fakulta University Karlovy
ADL běžné denní činnosti (acitivities of daily living)
FIM funkční míra nezávislosti (functional independence measure)
ICF Mezinárodní klasifikace funkční závislosti
(International Classification of Functioning)
LR léčebná rehabilitace
PR pracovní rehabilitace
MKPDH Mezinárodní klasifikace poruch, disabilita a handicapů
MKN Mezinárodní klasifikace nemocí
OZP osoba se zdravotním postižením
RC rehabilitační centrum
WHO Světová zdravotnická organizace
46
7. Seznam použité literatury
Eldar R., Kullman L., Marincek C., Sekelj-Kauzlarič K., Švestková O. and Palat M. (2008), „Re-
habilitation Medicine in Countries of Central/Eastern Europe“, Disability and Rehabilitation
(An international multidisciplinary journal), Volume 30, Issue 2, pp.134–141, Taylor§Francis,
London, England.
Charta na osmdesátá léta, vydal OSN a Rehabilitation International 20.6.1980, český pře-
klad Rada pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením, 19901.
Janovský, J., Pfeiffer, J., Švestková O., (2005) „Vybrané kapitoly z uceleného systému reha-
bilitace“, skripta, vydavatel Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální
fakulta, České Budějovice, kapitola I. Rehabilitace jako ucelený systém.
Kajlík V., Čurda J., Kozlovská M., Švestková O., Trnka M., Zima T., (2007) „České lázně a lá-
zeňství“ vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Praha.
OSN, Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením,
schválené Valným shromážděním OSN 28.10.1993, vydal Sbor zástupců organizací zdravot-
ně postižených v ČR 1993.
Pfeiffer, J., Votava, J., Švestková, O., (l997), Příručka „Činnost center rehabilitace“, vydalo
Ministerstvo zdravotnictví ČR.
Pfeiffer, J., Švestková, O., (2004), „Zamyšlení nad zákonem o rehabilitaci“, Eurorehab, číslo 3,
IX. ročník, 2004, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.
Pfeiffer, J., Švestková, O., (2004), „Co víme o rehabilitaci?“, Eurorehab, číslo 1, IX. ročník,
2004, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava, str. 5–8.
Švestková, O., Pfeiffer, J. (2006), „Dynamika pojmu zdraví a disability“, Eurorehab,
číslo 1-2, XVI. ročník, 2006, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.
Švestková, O., Pfeiffer, J., Angerová, Y., Brtnická, P. (2006) „Praktické použití, Mezinárodní
Klasifikace Funkčních schopností, Disability a Zdraví- MKF“, Eurorehab, číslo 1–2, XVI. roč-
ník, 2006, vydáno EUROREHAB spol. s.r.o., Bratislava.
Švestková O., Angerová Y., Pfeiffer J. (2006), „Hodnocení zdraví, disability v Evropě“, EURORE-
HAB, číslo 3–4, XVI. ročník, 2006, vydáno Eurorehab spol. s.r.o., Bratislava.
Švestková, O., (2002), „Rehabilitace“, odborný časopis Diagnostika a terapie poruch komuni-
kace“, ročník V. (2002), číslo 1–2.
Švestková, O., (2002), „Základní informace a praktické využití Mezinárodní klasifikace násled-
ků onemocnění a úrazů WHO“, Praktický lékař 82, číslo 2.
Švestková, O. (2004), „Mezinárodní klasifikace následků onemocnění a úrazů WHO, její vývoj,
základní principy a praktické využití. Politika státu v oblasti rehabilitace“, Sborník příspěvků
a tématických materiálu „ Ucelená rehabilitace, Teorie a skutečnost“, vydáno Edičním oddě-
lením Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha.
47
Švestková, O., (2002), „Trochu historie“, téma Ucelená rehabilitace, Zdravotnické noviny, číslo
42, ročník 51.
Švestková, O.,. (2003), „Rehabilitace a komunitní služby“, Zdravotnické noviny, číslo 25, ročník 52.
Švestková, O., (2003), „Trendy a vývoj sociální péče v Evropě se zaměřením na osobní asis-
tenci“, časopis Elán, vydává Sdružení zdravotně postižených v ČR, ročník 54.
Švestková, O., (2004), „Obnova života v Evropském pojetí“, Sociální péče, odborný časopis
pracovníků sociální péče, ročník 5, číslo 2, str. 6–10, vydavatel IKARIA CZ a.s.
Švestková, O., (2004), „Mezinárodní souvislosti ucelené rehabilitace“, Zdravotnické noviny,
číslo 49, ročník 53.
Švestková, O., Pfeiffer J. (2004), „Praktické použití Mezinárodní klasifikace funkční schopnos-
tí, disability a zdraví WHO“, Postgraduální medicína, ročník 6, číslo 3.
Švestková, O., Angerová, Y. (2006), „Rehabilitace v České Republice“, časopis Florence, ročník
II, číslo 3, březen 2006, str. 23–25, vydavatel Galén,
Süssová, J., Švestková, O., & Šáchová, I. (2006), „Rehabilitation care in Paediatrics in the
Czech Republic“, Pediatric Rehabilitation, Taylor&Francis, London, April 2006, 9 (2).
WHO International Classification of Funcioning Disability and Health, Ženeva 2001.
WHO Zdraví 21 – zdraví do 21.století, Kodaň 1999, český překlad MZCR 2001.
48
49
50
rehabilitace aktivace práce
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky.
rehabilitace aktivace práce
Metodický materiálk realizaci poradenských
programů pro osobyse zdravotním postižením
Metodickýmateriálkrealizaciporadenskýchprogramůproosobysezdravotnímpostižením
Publikaci vydalo Rozvojové partnerství PENTACOMv rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL „Rehabilitace – Aktivace – Práce“
Recommended