View
66
Download
2
Category
Preview:
DESCRIPTION
Sociální komunikace. Mgr. Anna Vitásková. Komunikace. komunikace – z latiny communicare vzájemné sdělování a společné sdílení kontinuální proces výměny inf. mezi lidmi za účelem dorozumění komunikace je všudypřítomná. Komunikace :. sociální – dorozumívání mezi lidmi - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Sociální komunikace
Mgr. Anna Vitásková
Komunikace
komunikace – z latiny communicare vzájemné sdělování a společné sdílení kontinuální proces výměny inf. mezi lidmi za
účelem dorozumění komunikace je všudypřítomná
Komunikace :
sociální – dorozumívání mezi lidmi verbální – mluvená řeč, face to face, telefon písemná – dopis, formulář, elektronická obraz – graf, mapa neverbální – beze slov kombinovaná – slovo, zvuk, obraz komunikace činy mediální
Komunikace:
formální x neformální tuzemská x mezinárodní soukromá x úřední přímá x nepřímá vertikální x horizontální x diagonální intrapersonální x interpersonální rozhovor veřejná masová počítačem zprostředkovaná
Verbální komunikace
„na počátku bylo slovo“ (bible)
Verbální ( slovní ) komunikací rozumíme dorozumívání se pomocí slov, popř. jinými znakovými symboly
Rétorika – nauka o řečnickém umění
Cíl sdělení
informovat poučit přesvědčit získat aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k
jejímu utlumení nebo zastavení
Základní kritéria účinné komunikace
jednoduchost stručnost zřetelnost načasovanost a závažnost přizpůsobivost důvěryhodnost
Hlavní zásady verbální komunikace
mluvíme dostatečně nahlas a v přiměřeném tempu
vyjadřujeme se přesně, jasně, srozumitelně mluvíme spisovně a užíváme správnou
odbornou terminologii neužíváme příliš dlouhé věty nebo
komplikovaná souvětí kontakt s posluchači (sledujeme očima
posluchače a jejich reakce)
Komunikační modely
prvky komunikačního procesu
1. komunikátor
2. příjemce komunikace
3. zakódování a dekódování zprávy
4. komunikační kanál
5. zpětná vazba
6. šum
Komunikátor - kóduje zprávu, mluví Příjemce - dekóduje, nemluví, naslouchá, zpočátku komunikaci
neovlivňuje, v průběhu komunikace se obvykle role střídají - dialog Sdělení - komunikační záměr a cíl sdělení: co chceme druhému
říci; obsah sdělení; smysl sdělení pro komunikátora a pro příjemce, komunikační efekt a vliv na příjemce
Zakódování – převod myšlenek do řeči, obrazu, neverbálního projevu – výsledkem je sdělení
Dekódování – převod přijatých symbolů na myšlenky, důležité vysvětlení zprávy její interpretace
Komunikační kanál – způsob dopravy zprávy od jedné osoby ke druhé (verbálně, neverbálně, osobně, telefon, písemně,….)
Zpětná vazba – prostřednictvím zpětné vazby příjemce potvrzuje, že pochopil sdělení. Zároveň vyjadřuje souhlas nebo nesouhlas. Účinek zprávy.
Šum – narušuje tok komunikace, faktory, které mohou změnit obsah sdělení. Přijaté sdělení není tedy totožné se sdělením odevzdávaným.
Komunikační kontext
=významová souvislost v jazykovém projevu
Ovlivňuje význam všech sdělení. Tatáž slova mohou mít jiný význam, jestliže jsou použita v jiných souvislostech. Záleží i na prostředí. Jinak se vyjadřujeme v malé skupině přátel nebo v rodině, jinak např. veřejně ve skupině, kde je člověk chráněn anonymitou davu, jinak, pokud sami veřejně vystupujeme (při projevu).
Bariéry v komunikaci
nedostatek komunikačních dovedností jazyková a odborná nepřipravenost (je třeba
mluvit spisovně a v odborném textu správně používat terminologii)
nesrozumitelné vyjadřování málo hlasité nepřesné vyjadřování (např. při použití
homonym)
Mluvení
vyjadřování myšlenek artikulovanou řečí mluvení je součástí téměř každého jednání s klienty
(nejen s nimi). zkoumáním řeči – řada vědních oborů (rétorika,
fonetika, lingvistika, teorie informací, estetika, sémantika, …).
komunikace má většinou 3 poslání: Výměna informací Ovlivňování chování ostatních lidí Ovlivňování mezilidských vztahů a vztahu k vlastní
osobě.
Řeč
schopnost určitého společenství dorozumívat se navzájem určitým jazykem
má dvojí funkci : je prostředkem styku mezi lidmi nástrojem našeho myšlení
Druhy řeči
vnitřní řeč - je řeč „pro sebe“, kterou myslíme, formulujeme své myšlenky
vnější řeč mluvená psaná
vyžaduje přesnější stylizaci myšlenek, aby je čtenář nechápal zkresleněje psychologicky náročnější jak pro pisatele, tak pro čtenáře
Způsob řeči
Lidská řeč se projevuje prostřednictvím barvy hlasu, jeho síly a rychlosti řeči.Člověk by měl mluvit přiměřeně hlasitě a ve vhodném tempu, ne však monotónně. Pokud neměníme rychlost ani sílu hlasu, ztrácí posluchači pozornost.
Síla hlasu - souvisí s obsahem sdělení, velikostí prostoru i se situací. Ve velké místnosti nebo tam, kde je mnoho lidí, je třeba mluvit hodně nahlas, aby všichni dobře slyšeli. V běžné řeči se pak důležitá sdělení zdůrazňují zvyšováním nebo snižováním hlasu.Dominantní člověk mluví většinou hlasitěji než ostatní.Někdy se nedostatek argumentů nahrazuje zvyšováním hlasu. Zvýšení hlasu je však někdy třeba použít i tehdy, jestliže oslovený nereaguje a nejsme si jisti, že nás slyšel nebo vnímal.
Rychlost řeči - závisí na délce slov v příslušném jazyce. Např. referáty se čtou v češtině mírným tempem do 100 slov za minutu, ale rozhlasové nebo televizní zprávy rychlostí až 120 slov za minutu.Pro optimální vnímání je potřebné rychlost řeči střídat. U náročných témat a nových informací se doporučuje mluvit pomaleji. Rychleji se mluví o věcech už známých nebo méně důležitých.
Plynulost řeči - v komunikaci je přirozené, že řeč není úplně plynulá, ale vyskytují se v ní různé pauzy: fyziologická (potřeba nadechnout se)gramatická (vyskytuje se tam, kde by v psaném textu byla interpunkční znaménka)váhavá ("okno", bezradná situace, ztráta logiky myšlení)
Chyby v řeči
nedokončené věty opakování téhož přeřeknutí, zakoktání pazvuky (é, ehm, hm)
Otázky v komunikaci
otevřené uzavřené řečnické zjišťovací a objasňovací kontrolní alternativní hypotetické průzkumné agresivní, sugestivní, intimní,…
Asertivita
je umění přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíte
věcný a neústupný komunikační styl vědomé vyhýbání se komunikačním faulům věcné čelení kritice, afektovaným a
agresivním výpadům
Typy verbální komunikace
Konverzace (osobní, elektronická) Rozhovor (aktivní naslouchání, vhodné typy
otázek, …) Dialog (forma osobního rozhovoru a sociální
komunikace) Diskuse (rozprava, rozhovor, rokování,
debata,…) Projev (veřejné vystoupení k velkému počtu
účastníků
Typy verbální komunikace
Prezentace (cílený a účinný přenos inf.) Jednání a vyjednávání Porada Zpráva, oznámení, referát, přednáška, výklad Pohovor, interview Proslov, konferování, vystupování v
masmédiích Komunikace v týmu
Chyby v komunikaci
nesprávná argumentace zkreslování inf. útočnost, povýšenost nenaslouchání neurčitost sdělení pasivita defenzivní chování skákání do řeči spěch, agresivita
dominance emoce manipulace zdravotní stav jazyk komunikace společenské postavení šumy v myšlení neverbální narážky,….
Děkuji za pozornost
Použitá literatura:
STŘÍŽOVÁ, Vlasta. Prezentace informací a komunikace. Vyd. 1.. Praha : Oeconomica, 2010. 177 s. : il. ISBN: 978-80-245-1714-8
Recommended