Vlak „život“ Život je jako cesta vlakem…

silvializ@hotmail.com

Vlak „život“

Život je jako cesta vlakem…

silvializ@hotmail.com

skládá se z nastupování a vystupování, bývá přeplněn nehodami, příjemnými překvapeními

a někdy i hlubokým smutkem loučení a ztrát...

silvializ@hotmail.com    Narozením do vlaku nasedáme, potkáváme tam ty nejbližší, s nimiž bychom nejraději zůstali po celou cestu : své rodiče.

silvializ@hotmail.com

Bohuželpravda je jiná.

Oni na své stanici vystupují …

Osvobozují nás od své lásky a také od té

nenahraditelné vazby,

kterou k nim cítíme.

silvializ@hotmail.com

A zase pozorujeme, jak

nastoupily jiné osoby, které se pro nás také stanou

velmi důležitými.  

silvializ@hotmail.comPřicházejí naši sourozenci, přátelé i zázračné lásky

Tímto vlakem cestují i ti, kteří se možná přišli

jenom svézt.

Najdou se tací, kteří při cestování

vyvolávají jen smutek...

A též tací, kteří chodí po vlaku

a kdykoliv

jsou připraveni pomoci a potěšit.

Mnozí z nich po svém vystoupení

zanechávají stálou vzpomínku...

Jiní zase vystoupí tak nepozorovaně,

že si ani neuvědomíme, že již své místo uvolnili.

silvializ@hotmail.com

Je zajímavé, že někdy cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa až v těch vagónech, které jsou od toho našeho nejdál.

A potom musíme přežít naši cestu bez nich.

A nebo se můžeme během své cesty rozhodnout

opustit náš vagóna vypravit se tam k nim...

silvializ@hotmail.com

Možná si už bohužel

nebudeme moci sednout vedle

nich,

protože toto místo už bude

obsazenéněkým jiným.  

silvializ@hotmail.com

Nevadí; právě proto je tato cesta plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozloučení...Ale nikdy návratů do stejné chvíle…

A tak absolvujme svou cestu teď a tady nejlépe, jak se dá.

silvializ@hotmail.com

Alespoň se pokusme

navázat kontakt s každým

cestujícím,

a hledejme v nich

ty nejlepší vlastnosti.

silvializ@hotmail.com

V kterémkoliv momentě cesty mohou mluvit nesrozumitelně a my se jim budeme snažit nějak porozumět...

silvializ@hotmail.com

Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk

a budeme doufat, že se snad také najde někdo, kdo bude rozumět.

Největší tajemství spočívá v tom,

že se nikdy nedozvíme,

na které stanici vystupujeme.

Nevíme, kde vystupují

naši společníci,

a dokonce to neví ani ten, kdo má místo

po našem boku.

Nevím, zda ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku,

pocítím nostalgii...

Odloučit se od přátel,

kteří se mnou cestu sdíleli, bude bolestné.

Dovolit, aby mé děti

zůstaly samy, bude velmi smutné.

Ale držím se naděje,

že jednou, až na to hlavní nádraží přijdu,

uvidím ostatní přicházet s batohem,

který při nastupovaní neměli.

Avšak myšlenka, že mám svůj podíl

na tom, že se batoh jejich pokladů

zvětšoval a stával se

hodnotnějším, mne naplňuje štěstím.

Učiňme všechno pro to, aby

náš pobyt v tomto vlaku byl klidný

a hodný úsilí.

Postarejme se o to, aby až

chvíle našeho vystupování přijde,

ať na našem prázdném místě

zůstane jen láska a milé vzpomínky

pro ty, kteří v cestě ještě pokračují.

silvializ@hotmail.com

Děkuji Ti, že jsi v mém vlaku

Je mi ctí s Tebou cestovat

silvializ@hotmail.com

Přeju nám

ŠŤASTNOU CESTU…

Přeju nám oběma

ŠŤASTNOU CESTU

Přeju nám

ŠŤASTNOU CESTU