březen 2018

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

Exkurze

Karel Havlíček Borovský

Pelhřimovský zvonek

Pohodáři v Humpolci

Překvapivé vysvědčení

Přijímačky se blíží

Smutné hory

Co ze mě bude

Masopust

PŘEČTĚTE SI

PSALI JSME SLOH

Dopis

Temné hlubiny

Holomek se vrací

Skluzavka

Zábavná fyzika

Pařba ve vlasech

PŘÍBĚHY PRO PRVŇÁKY

PRO VOLNOU CHVÍLI

ZE ŠKOLNÍCH NÁSTĚNEK

OBSAH1

1

2

2

3

3

3

3

4

4

5

6

7

9

8

10

11

17

19

1

V únoru jsme se podívali do Muzea Karla Havlíčka Borovského v Ha-vlíčkově Brodě. Pan průvodce měl pochopení a výklad o slavném spi-sovateli zbytečně neprotahoval. Po-dívali jsme se i na výstavu fotografií a do sklepa muzea, kde se nachází expozice egyptské hrobky. Čas zbyl i na rozchod, řada z nás ho strávila

v kavárně. Při návratu na vlakové nádraží začalo pršet, ale to už nám bylo jedno, seděli jsme ve vlaku.Exkurze se mi líbila, hlav-ně ta kavárna… David Vaněček, 9. A

EXKURZE

V únoru byla naše třída na exkurzi v Havlíčkově Brodě. Při cestě na ná-draží jsem měl štěstí, svezlo mě auto s Lenkou a Terezkou. Paní Vanda-sová dorazila trochu pozdě, ale co nevidět už jsme se bavili ve vlaku stolními hrami. Vagón byl docela plný, skoro si nebylo kam sednout. V Brodě jsme skoro dvacet minut šli městem do muzea. Pan průvodce nám tam vyprávěl hodně věcí o slav-ném spisovateli. Dokonce nám ote-vřel i sklep s egyptskou mumií. Užili jsme si spoustu zábavy, prohlédli si přímo byt Borovského a vyslechli

informace, které se nám hodí i do hodin dějepisu. Došlo i na rozchod a všichni se mohli projít po náměstí a dát si něco dobrého. Při zpáteční cestě vlakem jsme odstartovali tur-naj v Člověče, nezlob se, nechyběly ani karty. Přesně načas jsme přijeli do Humpolce a upalovali za deště domů. Zítra jsou prázdniny! Ondřej Nousek, 9.A

Karel Havlícek Borovskýv

2

16. února se konalo okresní kolo soutěže v sólovém zpěvu Pelhřimovský zvo-nek. Soutěž se dělí na tři kategorie. V první jsou děti z pátých tříd, druhá kate-gorie je pro šesté a sedmé třídy, třetí kategorie pro osmé a deváté třídy. Za kla-vírního doprovodu Michaely Krejčí získal Tomáš Vodrážka a Pavla Polidarová ve své kategorii 1. místo a Julie Slabá a Sabina Váňová 2. místo.Blahopřejeme!

Pelhrimovský zvonekv

8. března se celý druhý stupeň vy-pravil na představení pelhřimovské agentury Pohodáři. Tématem byl náš severní soused, Polsko. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, tře-ba o zubrech. Nejvíc se mi ale líbila část o solných jeskyních. Těším se na příští pořad! Adéla Rozsypalová, 9.A

Opět jsme navštívili humpolecké kino a pořad Pohodářů. Tentokrát navštívili Polsko, což je náš severní soused. Řeknete se: „Polsko, to přece není ničím zajímavé!?!“ Pletete se. Pohodáři nám vyprávěli o všech je-jich zážitcích, o zvířatech, muzeích i válečných pozůstatcích. Přiznám se, že dříve by Polsko bylo tou posled-ní zemí, kam bych jela. Ale teď se to změnilo. Natálie Pfau, 9.A

Pohodáriv

3

Nastala pátá vyučovací hodina a my byli zvědaví, jaké známky dostaneme. Za chvíli přišla paní učitelka a všichni se utišili. Paní učitelka se na nás podí-vala a řekla: „Vás je teda hodně.“ Bylo nás totiž z celé třídy jen pět, ostatní byli nemocní po horách. Zasmáli jsme se a pak to začalo. Přišel jsem na řadu. Byl jsem čím dál víc nervózní. Učitel-ka mi dala vysvědčení… a ono…bylo dobré, měl jsem vyznamenání!!! Ra-doval jsem se až domů, tam jsem byl pochválený za moje známky. Ještě teď přemýšlím, jak se mi to povedlo… Jiří Fikar, 7.A

12.duben je osudným dnem pro mno-hé deváťáky – první kolo přijímacích zkoušek. Někteří mají už napevno vybrané školy, někteří ještě stále váhají. Všichni se určitě tak jako já po celý rok pilně připravovali, zkoušky proto jistě zvládneme. Přeju hodně štěstí všem svým spolužákům! Dominik Dvořák, 9. A

Na hory jsem se těšil už od září. Ko-nečně jsme se sešli u autobusu a vyra-zili na Benecko na chatu Barka. Cesta nám rychle uběhla. Lyžovali jsme, ba-vili se, všechno bylo v pohodě. To jsme ještě netušili, co se stane.Vypukla totiž virová epidemie. Větši-na spolužáků zvracela a onemocněla i paní zdravotnice. A pak jednoho dne po večeři přišla paní učitelka a ozná-mila nám, že kvůli vysoké nemocnosti musíme jet domů. Všichni byli smutní. Ještě celý další týden nás bylo ve škole málo. Matěj Hanousek, 7.A

Je sice teprve začátek února, ale přijí-mací zkoušky se blíží. Do 1.března mu-síme odeslat přihlášky na střední školy. Já jsem si vybrala čtyřletý obor infor-mační technologie a tříletý obor repro-dukční grafik. Až vystuduji, chtěla bych se více věnovat volejbalu a dotáhnout to aspoň do okresního přeboru. Dou-fám, že u přijímacích zkoušek obstojím a dostanu se tam, kam chci. Michaela Gregrová, 9. A

4

Už od pátku jsem se těšil, nejvíc asi na masku koně a medvěda. Ráno začal prů-vod obcházet dům po domě. Všude bylo veselo a voněly koblížky. Já jsem chodil převlečený za šaška. Večer se všichni sešli v hospodě a dali si teplý guláš. Už se tě-ším na příští rok! Pavel Příhoda 7.A

MasopustPokud jste obdivovateli Harryho Potte-ra, doporučuji vám k přečtení poslední vydanou knihu s jeho jménem – Harry Potter a prokleté dítě. Hrdinové pří-běhu jsou starší o dvacet let, hlavními postavami jsou jejich potomci. Kniha se mi tak líbí, že ji čtu už potřetí! Petr Svoboda, 9.A

5

Ahoj,

můj příběh se odehrává v posledním ročníku základní školy, kdy nám jednoho dne naše

třídní oznámila, že už to s námi nezvládá, a proto dobrovolně odjíždí do psychiatrické

léčebny v Bohnicích.

Ještě ten den na nás „nasadili“ novou učitelku, paní Horáčkovou. Všichni jsme z ní

měli dobrý dojem a byli jsme si jisti, že bude skvělá.

Avšak náš první dojem byl mylný. Opak se stal pravdou!

Věřte mi, že druhou a pravou tvář této učitelky by nikdo z vás nechtěl poznat. Jenomže

nám už nebylo pomoci a museli jsme se s ní smířit.

Paní Horáčková časem naprosto zešílela. Říkala nám, že v nás a v celé naší škole vidí

jednu velkou ubohost a nemožnost, kterou použije časem proti nám všem a stane se prý

naší vlastní zkázou. Což se jí myslím i částečně povedlo. Každé dítě na škole z ní mělo

strach a stala se z ní noční můra nás všech.

Z pohledu jejích očí se každý třásl.

Už pouze za pohyb v lavici nebo jen za jedno tiché neškodné slůvko nás nemilosrdně odvá-

děla do hlubokého sklepení školy, ze kterého nebylo úniku.

Držívala nás tam bez jídla, vody a bez jakéhokoliv kontaktu s okolím. Bylo to něco hrozné-

ho, co si nedokáže nikdo ani představit.

Nakonec se sebral i náš ctěný pan ředitel a ze strachu z této osoby dobrovolně odešel.

Tím udělal tu největší chybu. Horáčková se zmocnila vlády nad celou školou!

No kdo ví, třeba ještě dodnes sedí v ředitelně a do rukou jí padají další a další nevin-

né dětské oběti.

Tereza Říhová , 9.a

Dopis

6

Jednoho dne se šťastná rodinka vydala na týden k jezeru. Jakmile se ubytovali, šli si po náročné cestě odpočinout. Druhý den se vydali projít k jezeru, kde zahlédli tma-vou skvrnu ve vodě. Vypadala strašidelně i zajímavě. Anička na skvrnu nemohla pře-stat myslet. V noci se vydala ven. Přišla k jezeru a nevěřila svým očím. Vypadalo to jako lochneská příšera! Místo toho, aby se bála, volala na lochnesku, aby za ní připla-vala. Najednou lochneska naklonila hlavu, znamenalo to, aby na ni Anička vylezla. Anička si nebyla jistá, ale měla odvahu a vylezla na hlavu lochnesky. Jezero bylo rozsáhlé, takže ji lochneska vzala do svého domova. Samozřejmě při cestě se více ska-marádily, plavaly spolu, hrály si spolu, pro Aničku to bylo nové přátelství a nemohla uvěřit, že takové zvíře může být kamarád-ské. Když se blížily k domovu lochnesky, musela Anička zadržet velmi dlouho dech, protože lochneska bydlí v jeskyni, u které

je vstup pod vodou. Potopily se a proplou-valy jeskyní, která byla obklopená barev-nými drahokamy a nádhernou modrou lagunou, do které svítil měsíc. Lochneska svému domovu říkala temné hlubiny. Anička si s lochneskou rozuměla, dokonce zapomněla, že utekla od rodiny. Když nastalo ráno, začal zmatek. Ma-minka s tatínkem a malým bráchou šíleli. Anička nikde nebyla! Zavolali na policii, aby jim pomohli ji hledat. Anička se ale nakonec vrátila domů a rodičům lochne-sku ukázala. Přestěhovali se pak všichni k jezeru a Anička se s lochneskou kamarádi-la.

Natálie Goldmanová, 9.A

Poznámka redakce:Natka má zvířata moc ráda. Třeba ovečky. Říká, že jí loni moc chutnaly…

7

Pohlídat sestřenici mi přišlo jako milé gesto a fajn nápad. Nedávno oslavila pět let a prý, dle slov její matky, je to anděl. Vypadá na to. Blonďaté kudrliny a červené tváře opravdu budí dojem hodné holčičky. Jak jsem po-znala, malá Adriana tento dojem opravdu jen budí. ,,Zahrajeme si na schovávanou?“ zeptala se okamžitě po tom, co její matka opustila byt.Chtěla jsem jí to dovolit, instrukce byly však jasné. Nejdříve svačina. To se Adrianě ale ani trochu nelíbilo. ,,Schovávaná.“ ,,Svačina.“ ,,Dobře, tak tedy pikáš!“ odvětila, jako kdyby vůbec nevnímala, co jsem říkala. Jak to dořekla, zmizela. Můj byt se změnil na jedno velké místo na schování. Věřte nebo ne, za těch pár hodin jsem přišla o spoustu mých triček. To první skon-čilo jen mokré, když se Adriana schovala ve sprše, kterou umí zapnout. O druhé jsem, přiznávám, přišla vlastní vinou. Roztrhla jsem si ho, když se zachytilo o kliku. Když chytáte dítě, ani si nevšimnete, že na sobě náhle máte jen půlku trička. Podařilo se mi ji chytit. Můj dům z velké části vypadal jako kůlna na dřevo, ale držela jsem ji. Konečně přišel čas na svači-nu. Jenže jen posadit toho malého ďábla ke stolu by se dalo považovat za výkon hodný medaile. A svačina se jí také nezdála. ,,Jogurt?“ zamračí se. Já přikývnu. Ona se slovy „to jíst nebudu“ kelímek jahodového jogurtu otevře a mrští

ho po mně. A tak se z mého modrého trika rázem stalo jogurtové. A ona se válela smí-chy. Měla jsem toho dost. Trest už prostě musel přijít. Uklidit nepořádek od jogurtu, který samozřejmě zašpinil víc než jen mě, se zdálo jako dobrý nápad. Vzdálit se už ale ne. Jenže pošťák se nemůže odmítnout, pokud tedy nechcete celé odpoledne strávit čekáním na poště. Po mém návratu zmizela v kuchyni podlaha, všude bylo jen nádobí. Většina, jak se dalo čekat, rozbitá. ,,Ty spratku!“ ujede mi. Pro tentokrát ta vichřice zvolí jinou takti-ku – pláč. Ale opravdu šílený a nekonečný pláč. Nejprve jsem to zkusila mile, pak zle a znovu mile. Tu malou sirénu nakonec za-stavila čokoláda. Obal od ní však nemířil do koše, nýbrž nečekaně na mé další tričko. Když odcházela, v duchu jsem přísahala, že už ji nikdy hlídat nebudu. Teď jsou to sotva dva týdny a věř-te nebo ne, stýská se mi po ní. Trika jsem vyprala, střepy uklidila, na pomalované zdi jsem si, kupodivu, zvykla. Beru do ruky mobil a další den je u mě zase. ,,Tak co, budeš tentokrát hodná?“ zeptám se. Kývne a dokonce mě i obejme. Černé fixy v její ruce si však nevšimnu, tak mám teď na zádech trika několik černých čar. Děti… Denisa Jůzlová, 9.A

8

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli jít s babičkou k vodě. Vyrazilo se brzy ráno. Na vysoké trávě se třpytila rosa jako drahokamy. Cesta k přírodnímu koupališti vedla lesní pěšinkou. Celou dobu nás doprovázeli motýli a vůně pestrobarevných květů. Zanedlouho jsme dorazili na místo.„Ještě tu nikdo není,“ zvolal Tonda a s nadšením se rozběhl na louku. Ihned jsme se převlékli do plavek a skočili do rybníka. Na koupališti bylo i několik různých skluzavek a hřiště. Po vykou-pání jsme se prohřáli na sluníčku, kde si babička četla knihu. Tonda si mezitím na hřišti stavěl hrad z písku a já šla za ním, aby nebyl sám.Babička po nějaké době zvolala: „Tondo, Aničko, pojďte na svačinu!“ Jakmile babiččin hlas dolehl až k nám, hned jsme zareagovali, utíkali jsme, aby na nás něco zbylo.Po vydatné svačině bylo třeba se znova zchladit a vyzkoušet skluzavky, které

vedly do hlubin rybníka. „Děti, sklu-zavka je stará, dávejte pozor!“ zvolala babička.Jakmile to dopověděla, zasekla se mi někam záhadně šňůrka od plavek. Hor-ní díl plavek zůstal zachycen na sklu-zavce. Koupaliště bylo již plné lidí. Měla jsem štěstí, že to byli jen staří lidé, žádní spolužáci nebo NĚCO TAKOVÉHO! Ale zareagovala jsem včas a stihla se zakrýt rukama. Po dlouhém koupání se schylovalo k večeru, rozhodlo se tedy, že se vrátíme zpět na dědinu, kde už nás vyhlížel dě-deček i se psem Bertíkem.Na stole byla přichystaná lákavá večeře. Měsíc vystoupal na oblohu a my s ním usnuli a nechali si zdát o dnešním dob-rodružství

Monika Krejcarová, 9.A

9

Ahoj. Jmenuji se Natálie Páv, chodím na Základ-ní školu Hradovská v Humolci a chci vám vyprá-vět o jedné zábavné hodině fyziky. Bylo pondělní ráno a já s mojí kamarádkou Te-rezou Řípovou jsme právě vyšly z šatny a pomalu se loudaly nahoru, protože jsme měly první ho-dinu matematiku. Zastavily jsme se u nástěnky se změnami a zjistily jsme, že nám zítra odpadá ho-dina fyziky s paní učitelkou Hůlkovou. S nadše-ním jsme vyšlapaly zbytek schodů. O matice nám paní učitelka Hůlková vysvětlila, proč hodina s ní odpadá. Radost nás však brzy přešla. Druhou hodinu jsme měli chemii s paní učitelkou Štěrko-vou a ta nám s radostí oznámila, že nás bude na onu hodinu fyziky suplovat.Začala hodina fyziky a paní učitelka Štěrková nikde. Náš spolužák David Věneček se nabídl, že se dojde zeptat do ředitelny. O pár minut později se vrátil i s uřícenou paní učitelkou, která na nás tak trochu zapomněla. Zachovala se velmi klidně a poslala Martina Kopečka, Adélu Přisypalovou a Natálii Plechovou do kabinetu pro učební po-můcky. Ačkoli nám moc času nezbylo, paní uči-telka se rozhodla ukázat nám jeden ze složitějších pokusů. Poslala tedy pro zkumavky, ale trochu se přepočítala a pro dvacet zkumavek poslala jen tři

lidi. Ani se nedivím, že ty zkumavky nějak pomí-chali.A jak to vím? Při pokusu totiž vznikla menší exploze, která pěkně zřídila učitelčin stůl. Paní učitelka nás obvinila, že jsme to udělali schválně, což nebyla pravda. Celá třída tedy dostala za trest vypracovat test. Samozřejmě nikdo nic nevěděl. Rozhořčená paní učitelka vybrala testy, a jelikož byl její stůl zaneřáděný, položila testy k otevře-nému oknu. Okno a dveře byly otevřeny kvůli dýmu v místnosti, který při nezdařilém pokusu vznikl. Venku silně foukalo a v místnosti vznikl průvan. Najednou vítr neodnesl jen dým, ale také testy položené na okně.Naštěstí již byla hodina u konce. Než jsme vy-běhli ze třídy, byl nám darován pohled na zou-falou paní učitelku, která nám oznámila, že tyto testy, právě se válející po zasněžené zahradě na promáčeném papíře, známkovány nebudou. A tak jsme stejně došli spravedlnosti. Byla to zábavná, ale i velmi zdrcující hodina fyziky, na kterou já a moji spolužáci zřejmě už nikdy neza-pomeneme.

Natálie Pfau, 9.A

10

Jednoho dne jsem se probudila, všechno se zdálo v pohodě, ale po chviličce jsem se začala škrabat na hlavě. Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a šla jsem do ku-chyně, kde na mě už čekala čerstvá sní-daně. Maminka se vesele zeptala: „Jak ses vyspala, Maruško?“ Já nevrle odpověděla: „ Jo, dobře, ale strašně mě začala svědit hlava.“ Po téhle větě mě maminka s nezá-jmem odbyla slovy: „ To určitě do večera přejde, neboj,“ a odešla, což mi moji nála-du ještě víc zkazilo.Celý den jsem se vztekala, už jsem to ne-mohla vydržet, a tak jsem zavolala mamce. Mamka mi řekla, že to určitě bude nějaká

vyrážka, ale když to nepřejde, ráno doje-deme k doktorovi.Samozřejmě, že nic nepřešlo. Doktor určil diagnózu rychle. „Vši!!!“ zděšeně jsem vy-hrkla a začala panikařit, že nechci ostříhat vlasy. Doktor mě uklidňoval: „ Maruško, stříhat vlasy si nebudeš muset, to se dělalo dřív, teď už jsou na to různé šampony a jiné přípravky.“ V tu chvíli jsem si oddech-la, že to nebude tak špatné, ale to jsem se spletla.Už nikdy nechci vzpomínat na ty náročné týdny zabíjení vší. Adéla Rozsypalová, 9.A

11

Zvědavý Alík

V jednom bydlel malý klouček Péťa se svojí maminkou a tatínkem. Péťa měl svého

, kterému říkal Alík. Alík byl štěňátko, které tropilo stále nějakou neplechu.

Jednoho dne si Alík hrál na zahrádce s barevným . Míč se mu zakutálel pod u

plotu.

Když se ho Alík snažil vyhrabat, všiml si, že je v plotě díra. Alíka napadlo, že se podívá, co je

venku. Protáhl se dírou, vyběhl za dobrodružstvím. Na silnici uviděl .

Trochu se ho bál, byl veliký a hlasitě vrčel. Alík zavrtěl . Utíkal na nedalekou

. Tam byla spousta krásných . Pak však spatřil zvláštní špičaté .

Ještě nikdy předtím nic podobného neviděl! Přiblížil se k té kulaté věci a chtěl do ní

strčit, ale ejhle! Alík zakňučel bolestí, ta koule ho píchla do nosu. To to bolelo!

Zkusil postrčit klubíčko a pak se to stalo! Klubíčko se pohnulo, vykoukl z něho malý čumáček a čtyři nožičky a dalo se na útěk. Alík se polekal, honem pelášil zpátky domů. Jestlipak děti víte, koho Alík potkal na louce?

Lucie Zíková, 9.A

12

TAJEMNÁ PŮDA

Pavlí ka jako každý rok jede a prázd i y k dědečkovi a , moc se těší.

Na rozdíl od domu v Praze á jeji h do ek zahradu, dvůr a také t avou půdu, pl ou pavouků a starý h vě í.

„Pájo, dojdi a půdu!“ poprosí Pavlí ku jed oho d e dědeček. Bez váhá í vystoupá

po starý h dřevě ý h , všude je tma.

Nahoře, kro ěkolika starý h ka átů, ašla také velikou

Otevřela ji. Byla pl á hraček! Nejví e se jí zalí ila hadrová s krás ý i lo ďatý i vlásky.

Vzala ji do áručí. „Jak ěkdo ůže dát do ed y tak krás é hračky?!“ zeptala se, ale

opravdu ečekala, že jí pa e ka odpoví: „Větši ou dosta ou ové, lepší hračky, které toho ví u í. A a ás zapo e ou.“

Pavlí ka se lek e. Štíp e se do tváře, jestli áhodou espí… ejspíš e. Je jí to div é, hračky

pře e e luví…. přesto se dá s do řeči. „Jak to ylo s te ou?“

A pa e ka vypráví: „Patřila jse jed é holčič e, j e ovala se Marie. Měla ě o

ráda, vážila si ě. S ostat í i holčička i ě rala ve v , rala ě do školy,

s sebou k a ič e. Jed ou, když jí trhaly o se ála, ale a i ka ě vzala

s se ou, tak ě Maruška o jala a díky ně vů e eplakala. Je že pak k Vá o ů

dostala a a ě zapo ěla. Nové ísto jse ěla ejprve pod

pak ve skří i a ako e tady, spolu s ostat í i hračka i, ze který h vyrostla.“

„To je straš é!“

„Ale to e í ko e . Za pár let yla dospělá a ěla alou holčičku Kateři u. A když ěla jít Káťa k zu aři, ála se stej ě jako kdysi Maruška. Ta aštěstí věděla, o po ůže a

došla pro ě. Její d era ze ě ěla ohro ou radost, hrála si se ou a starala se o ě.“

Pavlí ka vzala dolů, s a ičkou jí přišily utrhlý k oflík, učesaly a

panenka s Pavlí kou se staly erozluč ý i ka arádka i. Alespoň dokud Páju epřestalo

bavit jezdit k a ič e a … De isa Jůzlová, 9.A

13

Sladká odměna

Jednoho dne si s vyrazili na výlet. Vzali si s sebou malou svačinu a na maliny.

Když takhle šli lesem, uviděli . Rozhodli se, že ji prozkoumají. Na stropu uviděli

. Vylekali se, a proto vyběhli zpátky ven. Najednou se za objevil .

se se ptá, co tam dělá. odpoví, že se bojí netopýra. navrhne, že by medvědovi

mohli pomoct. tak vyleze na . Zeptá se, jestli by nemohl jít spát

nikam jinam. mu odpoví: „Pokud mi dáte svačinku, rád odletím.“ Kamarádům

nezbývalo nic jiného, než dát svačinu .

Když odletěl, říká: „Co teď budeme jíst?“ Ozve se a říká, že by jim mohl

taky pomoci. se zvedl a utíkal někam do lesa. Kamarádi se divili, kam to běžel.

Po chvilce se vrátil s plnou medu. s poděkovali. Za chvilku byla

prázdná. Kamarádi se rozloučili s a vyrazili na cestu s úsměvem na tváři.

Když se vrátil domů, vyprávěl mamince, jak pomáhal vyhnat .

Maminka řekla, že udělali dobrý skutek a také že se jim vrátil. Proto bychom si měli

navzájem pomáhat.

Ladislav Vápeník, 9.A

14

O statečném Honzovi

Za devatero a devatero žili stařenka se stařečkem

a neměli žádné děti.

Jednoho dne našli kde žila hodná a moudrá .

Stařenka si jí postěžovala. Čarodějka jí připravila směs bylinek a do roka se narodil

krásný . Jmenoval se Honza.

Byl velice chytrý, laskavý, hodný, urostlý a šikovný. Rodičům pomáhal a v

chaloupce bylo veselo. Při projížďce na nedaleko Zlatého vrchu uslyšel

zprávu: „Hledá se Klárka, kdo ji vysvobodí ze spárů Mramouse,

dostane její ruku a půl království k tomu.“

Honza našel princeznu ve skále u . Zjistil, že není zlý, že

nechtěl nikomu ublížit, jak si o něm mysleli. Honza nemusel bojovat a žili společně s drakem

v míru.

Jestli neumřeli, žijí tu dodnes.

David Vaněček, 9.A

15

Nový přítel

V jed é alé ves i i žil j é e Ada . Každé aroze i y si přál dostat .

Jedny narozeniny se mu to splnilo. Týde potom, co pejska dostal, si ho přestal vší at. Pejsek se aštval a utekl. Pár d í si Ada evší al, že je pejsek pryč. Jed o rá o si htěl s

hrát. Hodil mu , ale pejsek se za í eroz ěhl. Adam pejska začal hledat.

Nejdříve ho hledal a zahradě u , poto za ířil a fot alové hřiště a pak se šel

podívat do lízkého . Začalo zapadat . Ada hledá í pomalu

vzdával. Po alu za ířil do ů. Z ičeho i za í začala šustit . Adam se lekl.

Pře ýšlel ad tí , o ta je. V hlavě se u ho ily yšle ky: „ Co když to je

e o divoké ?“ Najednou z vyskočil jeho

. Adam byl mo šťast ý. Od té do y se o pejska stará a dokonce jsou z i h ejlepší ka arádi.

Adéla Rozsypalová, 9.A

16

Nikolas je poprvé ve škole – Dominik Knapp, 9.A

Byl krásný den. Ptáčci si prozpěvovali, kde mohli, a Nikolas se chystal na

první den ve . Když si Nikolas chystal snídani, myslel na to, jaké to bude

ve škole. Po snídani se chystal na a vyrazil. Měl trochu strach a myslel

na to, jestli dobře zapadne mezi .Když dorazil do školy a

procházel se po chodbě, tak se snažil najít svoji . Nikolas si sedl

do své lavice a čekal s ostatními na hodinu. Potom zazvonilo na hodinu a

přišla . První hodinu si povídali o tom, co ve škole můžou a nemůžou, potom co se

budou učit. A tak si povídali celý den, až nakonec naposled zazvonilo a

třída šla na a na autobus domů. A tohle byl první Nikolasův den ve

škole.

17

18

PODHRADNÍKOBČASNÍK ZŠ HRADSKÁ V HUMPOLCI

-Příspěvky do časopisu posílejte na mailovou adresu

casopiszshradska@seznam.cz

Použité fotografie jsou součástí archivu školy nebo vlastní tvorbou žáků a učitelů školy.březen 2018

Obálka: Markéta Bakešová