5 • 201713.

Časopis Římskokatol ické farnosti Ostrava–Třebovice

Foto na titulní straně:Panno Maria nanebevzatá, oroduj za nás!

Z přednášky paní Sosnarové o životě a smrti v sibiřském gulagu

3

Nedůvěra k  novému…Jak je zmíněno na více místech tohotovydání Many, přednáška paní Sosna-rové o  hrůzách gulagu v  nás jistěotevřela spoustu otázek. Kolik ne-spravedlností se ve světě dělo a děje! Codělat a jak se k  tomu postavit?V  našem kraji jsme zažili v  minulémstoletí dvě kruté světové války (někdy semluví o  jedné válce  s  dvěma fázemi).A  po nich to byla manipulace komunis-tické totality. Vy starší si to pamatujeteživěji než já, ale přesto mi dovolte maloureflexi. Bylo nám diktováno, co si mámemyslet, jak máme žít,   s  kým se stýkat,kam nechodit… Nemohli jsme s  tím nickloudného udělat, a tak jsme se v  tommuseli naučit žít. A  člověk si za danésituace možná utvořil okruh přátel, kte-rým důvěřoval, a k  ostatním snad poci-ťoval jistý strach a nedůvěru. I  kněží bylirozděleni organizací „Pacem in terris“(kněží naklonění režimu, ať už naoko čifakticky, proti kněžím, kteří  s  touto or-ganizací zásadně nesouhlasili). Takžei  mezi kněžími vznikalo napětí a člověkpořádně nevěděl, kterému ze svých ko-legů důvěřovat a kterému ne.V  čase změn „pražského jara“ přišlaurčitá naděje a radost, ale poté přišlovystřízlivění a další zklamání v  podobědalších nejistot a strachů.I  lidé nám relativně blízcí nás možnázklamali, stali se lidmi dvojí tváře.

I  v  okruhu našich známých se možnánašli lidé, kteří udávali, donášeli. Asibychom jim rádi důvěřovali, přesto tonebylo možné. Myslím si, že strach anedůvěra zavírá jak člověka, tak celéspolečenství. Strach a nedůvěra je dě-dictví, které si asi neseme z  doby mi-nulé a které je potřeba uzdravit. Vždyťsamotná paní Sosnarová začala o  hrů-zách gulagu vyprávět až ve svém stáří anapříklad svému manželovi o  ničemz  toho, co prožila, nikdy neřekla. Mělastrach, že by ji odvezli zpátky do Sovět-ského svazu.Papež František nás neustále vyzývá,abychom byli otevřenou církví. Jde námto? Myslím si, že si pořád neseme totoneblahé dědictví minulosti a raději dů-věřujeme „jen těm svým, ověřeným…“.Léčíme se z  nemocí minulosti jako jed-notlivci, ale také jako společenství.A  zajímavé je, že se léčí i  ti, kteří v  onédobě nežili, ale kterým byly předányurčité principy chování.Pán říká: „Hle, vše tvořím nové.“ Jeovšem pravda, že „to nové“ může býtsvým způsobem „ohrožující“. DobrýBůh ať nám pomůže uzdravit naši dů-věru a zbavit nás všech strachů a nejis-tot. Panno Maria, královno máje, kterájsi důvěřovala archandělu Gabrielovi,oroduj za nás!

P. Lukáš Engelmann

Svěcení nového ostravského pomocné-ho biskupa Mons. Martina Davida seuskuteční v  neděli 28. května v  15.00 hv  katedrále. Odpolední májová protobude zrušena.

I  letos byly projekty naší farnosti vy-brány mezi mnoha žádostmi z  celé die-céze a dostaneme příspěvek z  pastorač-ního fondu biskupství na Příměstskýtábor (15 tis.) a duchovní obnovu pro

Zprávy, které by vám neměly uniknout…

4

LITURGICKÝ KALENDÁŘ

AKTUALITY Z FARNOSTI

2. května – úterý Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve3. května – středa Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů6. května – sobota Památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka7. května – neděle 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ14. května – neděle 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ16. května – úterý Svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka,

hlavního patrona Čech20. května – sobota Památka sv. Klementa Hofbauera, kněze21 . května – neděle 6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ25. května – čtvrtek Slavnost NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ26. května – pátek Památka sv. Filipa Neriho, kněze28. května – neděle 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ31 . května – středa Svátek Navštívení Panny Marie

▲ podle Liturgického kalendáře zpracoval Jarek Martykán

3. Modlitby otců7. Sbírka na rekonstrukční dluh – narozeninová Farní kavárna (po ranní i po

velké mši svaté)

hendikepované „Vstaň a choďii i“ ode-hrávající se v  Sedlištích u  Frýdku-Místku (25 tis.).Na faře jsou nádherně rekonstruoványuž téměř všechny židle. Firma MK Sto-laři-Styl je udělala za krásnou cenu400,-   Kč za kus.Asi jste si všimli, že místo nekvalitní fo-tky P. Kittricha se v  knihovně na faře užnachází jeho obraz  s  léty jeho působenív  třebovické farnosti.Taktéž došlo k  obnovení štěrkovéhotrávníku před a vedle garáže u  fary. Fir-ma Ricka měla po rekonstrukci interié-

ru zdarma obnovit tento trávník dopůvodní podoby. Kdybychom minulýrok neměli brigády na kultivaci tohotomísta, nebylo by co obnovovat ☺.V  sobotu 10. června by se v  naší farnostiměla uskutečnit 1 . pouť psychologů,psychiatrů, psychoterapeutů z  celé Mo-ravy. Moc prosím o  modlitbu, ať je topožehnané a pomůže to všem v  tétojejich náročné službě.V  souvislosti  s   úvodníkem bude 17. lis-topadu sloužena mše svatá za uzdraveníbolestí všech minulých totalit a jejichnásledků.

5

SVATÝ MĚSÍCE

Filip NeriFilip Neri žil v  16. století. Byl považovánza jednoho z  nejpřívětivějších svatých,protože byl veselý a laskavý. Víru hlá-sal  s   takovou radostí, že všichni hnedpochopili, že věřit v  Ježíše Krista musíbýt něco krásného.

Narodil se 21 . 7. 1515ve Florencii, matkamu brzy zemřela aotec notář se znovuoženil. Rodinné pro-středí však bylo vel-mi dobré a přispí-valo k  rozvíjení cen-ných Filipových cha-rakterových vlastno-

stí. Projevoval neobyčejnou dobrotusrdce, byl čilý a bystrý. Základní vzdě-lání získal u  dominikánů.V  sedmnácti letech odešel ke strýci ob-chodníkovi. Pomáhal mu a měl se státi  jeho dědicem, jenže obchod ho nezají-mal. Asi po dvou letech se rozloučil se

strýcem a odešel do Říma. Ubytovánínašel u  Galeotta Caccia z  Florencie,kterému za byt a chudou stravu vy-chovával děti. Přitom zvládl i  studovatfilozofii a teologii na univerzitě.V  Římě zatoužil po opravdovém násle-dování evangelia a začal žít hodně as-keticky. Nedá se říci, že by si připouštělstarosti o  zítřek, žil především přítom-nost. Když mohl, stavoval se v  římskýchsvatyních a katakombách, kde sevroucně modlil. Ve dne studoval a učilsvé svěřence. Hovořil-li  s   druhými lid-mi, býval otevřený, rád žertovali  ochotně pomáhal, kde bylo třeba. Od21 let se také začal angažovat jako asi-stent u  poutníků. Po třech letech studiícítil, že věda svádí k  pýše, proto se roz-hodl působit jen jako křesťanský laik apřivádět k  Bohu druhé. Místo učenostíchtěl církvi sloužit účinnou láskou.Ve svých 23 letech, roku 1538, za-čal  s   horlivostí pečovat o  nemocné. Do-

1 1 . V  18.30 h večer chval s možností přímluvné modlitby13. Výročí 100 let zjevení ve Fatimě. Ranní mše svatá nebude, ale mše sv. začne

v  19.00 h. Po ní bude Fatimská pobožnost s  možností získat odpustky.21 . Při mši sv. sbírka na TV Noe. Májová výjimečně už v  15.00 h. V  16.00 h jste

zváni do kostela na koncert mužského sboru Noach (židovské písně).25. Slavnost Nanebevstoupení Páně, poté biblická hodina „Ve škole Ježíšově“

27.–28. Pěší pouť na sv. Hostýn28. V  15.00 h svěcení nového ostravského pomocného biskupa Mons. Martina

Davida v  katedrále

Májové pobožnosti budou v  pondělí, ve středu a v  pátek po mši sv. (v pátek místoKorunky), v  neděli v  1 7.00 h u sochy Panny Marie na Sládkovičově náměstí.

6

cházel za nimi do nemocnic i  domů, čis-til jim byty, vyžebrával pro ně pokrmy,těšil je a napomínal k  trpělivosti. Takéjim poskytoval duchovní pomoc a mod-lil se  s   nimi. Navíc se zabýval i  opu-štěnými a zanedbanými toulajícími sedětmi. S  dětmi býval dítětem, aby je ve-dl k  Bohu. Chudým dívkám sháněl služ-bu v  rodinách, poutníky vodil do sluš-ných pohostinství. Mezi Římany měldobrou pověst a viděli v  něm vzor.S  horlivostí také mluvíval na veřejnýchprostranstvích o  Bohu.V  roce 1548 Filip  s   dalšími zbožnýmimuži založil bratrstvo Nejsvětější Troji-ce  s   úkolem pečovat o  poutníky. Po-měrně brzy zbudoval rozsáhlý pout-nický dům, v  němž členové přijímalipoutníky a pečovali o  ně. V  sousednímdomě chudým poutnicím posluhovalypaní a dívky. Filipova pomoc byla takvynikající, že ve Svatém roce 1550 bylobratrstvo vzorem i  pro jiné pomocnéorganizace.V  dalším roce, ve 36 letech, se Filip nanaléhání svého zpovědníka stal kně-zem. Od té doby hodně času trávil i  vezpovědnici a obrácené hříšníky utvr-zoval v  dobrém. Úzkostlivé duši dovedldokázat, že cítí-li se hříšná, přijde donebe, neboť Kristus byl ukřižován zahříšníky, nikoli za spravedlivé. Kdo sijeho Krví smyl hříchy a nenávidí je, máotevřené nebe. Pro každého měl účinnéslovo.O  tři roky později vznikla kolem něhokomunita při kostele San Girolamo del-la Carità, do které se zapojili i  kněží amnozí jeho přátelé. Filip dal vznik ora-toriu  s  programem sloužit Bohu  s  ra-dostí, v  němž byl prostor nejen pro

modlitby, ale jednalo se o  originální in-stituci  s   náboženským i  kulturním pro-gramem. Přístup tam měli všichni,šlechtici i  prostí lidé, duchovní osoby,dělníci i  umělci, zbožní lidé i  zvědavci.Kdokoliv chtěl, mohl přijít a kdykolivodejít. Program, který v  oratoriu pro-bíhal, sloužil k  náboženskému pro-hloubení, poučení i  k  osvěžení.Četlo se tam z  vybraných knih, ať užživotopisů světců, z  dějin církve, z  du-chovní naučné literatury, vždy pomenších částech, za kterými násle-dovaly připomínky přítomných. Tentozpůsob poskytoval větší užitek a učili  vyjadřovat se. Také se zpívalo, pozdějii  s   hudbou. Bylo pamatováno též na po-třebný pohyb, a tak  s  oratoriány chodí-val Filip do přírody, kde se hrávaly hry.Některé procházky byly spojeny  s  ná-vštěvou kostela nebo občerstvením. Fi-lip uměl být veselý a druhé k  veselostinabádal, ovšem  s  připomínkou, aby ne-hřešili. Věděl, že jen čisté duše jsouschopny nevinné radosti, pramenícíz  Boha. Dokazoval, že veselost nenípřekážkou svatosti. Také proto se mupřezdívalo „Veselý svatý“, ale říkalo semu i  „Pippo bono“- „dobrý Filip“.Členové oratoria se střídali ve služběnemocným. Oratorium se časem roz-dělilo na kněžské a sekulární skupiny.První byla zaměřena na úkoly ve služběcírkve. Filip často opakoval svým spo-lubratrům: „Naše jediná regule je lás-ka.“Navazoval přátelství  s   významnýmiosobami, ale živě se zajímal i  o  prostélidi a chlapce, které uměl pobavit i  po-učit. Měl také dar rozeznávat, co církviprospěje. Podle toho jednal a radil

7

Blaze člověku, jenž našelmoudrost, člověku, jenždošel rozumnosti. Nabýt jí

je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos jenad ryzí zlato.

Přísloví 3, 13–14

Stezka spravedlivých je jak jasné světlo,které svítí stále víc, až je tu den. Cesta

svévolníků je však jako soumrak, ne-vědí, o co klopýtnou.

Přísloví 4, 18–19

Svěř Hospodinu své počínání a tvéplány budou zajištěny.

Přísloví 16, 3

Lidský duch je světlo od Hospodina; topropátrá všechny nejvnitřnější útroby.

STŘÍPKY

Dary Ducha(katecheze papeže Františka při generálních audiencích od dubna 2014 – část 5)O  věděníDobrý den, drazí bratři a sestry,dnes bych chtěl objasnit další dar Du-

cha svatého, dar vědění (scientia) (Ka-techismus katolické církve má umění,č.1845). Když se mluví o  vědění, myslí se

Zrníčka z Bible

i  papežům. Přitom byl velmi pokorným,a ač byl obecně považován za světce,sám se považoval za hříšníka. Odmítalpocty a modlíval se: „Pane, drž Filipa,nebo tě Filip zradí.“Měl také mystické zážitky. Největší jeholáskou byla eucharistie. Při mši svatézůstával někdy ve vytržení stát jako so-cha velmi dlouho  s  ozářenou tváří. Ho-roucně miloval Pannu Marii.Několikrát mu prý byla nabízena kardi-nálská hodnost, ale nepřijal ji. Přijalvšak správu kostela San Giovanni deiFiorentini, kde v  roce 1564 vznikla sku-pina oratoriánských kněží.V  roce 1575 se Kongregaci Oratoředostalo papežského schválení a ŘehořXIII. dal oratoriánům kostel Santa Ma-ria Valicella. Ten přestavěli na pod-

statně větší i  s   velkou oratoří. Filip tamprožil svá poslední léta. Často bývalnemocen a čtyřikrát zaopatřen svátost-mi nemocných. Když se mu lékařimarně snažili zastavit chrlení krve, řekljim: „Běžte i  se svými léky, požil jsemlepšího léku!“ Na svátek Božího Těla26.   května se naposled vyzpovídal, od-sloužil i  mši svatou, nechal si čístz  Bernardina Sienského a ve večerníchhodinách zemřel ve věku 80 let.Blahořečen byl asi v  roce 1600 a kano-nizován v  roce 1622 Řehořem XV. Jehoostatky jsou od blahořečení uloženyv  jím přebudovaném mariánském ko-stele „Chiesa Nuova“ na hlavní uliciViktora Emanuela v  Římě.

▲ zpracovala Majka Dostálová podlepříspěvků z  internetu

Přísloví 20, 27

8

přímo schopnost člověka poznávat stálelépe skutečnost, která jej obklopuje, aobjevovat zákonitosti, jimiž se řídí pří-roda a veškerenstvo. Vědění, které při-chází od Ducha svatého se však neo-mezuje na lidské poznání. Je to zvláštnídar, který nám skrze stvoření dává chá-pat velikost a lásku Boží a Jeho hlubokývztah ke každému tvoru.1 . Když jsou naše oči osvíceny Duchemsvatým a otevřeny kontemplaci Bohav  kráse přírody a velikosti kosmu, ob-jevují, že všechno mluví o  Něm a Jeho lás-

ce. To v  nás vzbuzuje velký úžas a hlu-boký pocit vděčnosti! Je to dojem, kterýzakoušíme také, když obdivujeme umě-lecká díla nebo jakýkoli div, který jeplodem génia a tvořivosti člověka.Vzhledem k  tomu všemu nás Duch sva-tý nabádá chválit Pána z  hloubi svéhosrdce a rozpoznávat ve všem, co mámea co jsme, nedocenitelný dar Boží a zna-mení Jeho nekonečné lásky k  nám.2. V  první kapitole Geneze, tedy na za-čátku celé Bible, je zdůrazněno, že Bůhmá zalíbení ve svém stvoření, a opa-kovaně je poukazováno na krásu adobrotu všech věcí. Každý den končíslovy: „Bůh viděl, že je to dobré“(1 ,12.18.21 .25). Pokud Bůh vidí, že stvo-ření je dobré a krásné, musíme si takémy osvojit tento přístup a vidět, žestvoření je dobré a krásné. Dar věděnínám umožňuje spatřovat tuto krásu.Proto chválíme Boha a děkujeme Mu, ženám daroval tolik krásy. Když Bůhdokončil stvoření člověka, neřekl, „že jeto dobré“, ale řekl, „že je to velmi dobré“(1 ,31). V  Božích očích jsme tím nej-krásnějším, největším a nejlepším z  ce-lého stvoření. I   andělé jsou pod námi,

jsme více než andělé, jak jsme dnes sly-šeli v  Žalmu. Pán nás má rád! Máme Muza to děkovat. Dar vědění nás staví dohlubokého souladu se Stvořitelem a dávánám účast na jasnosti Jeho pohledu a Je-ho soudu. Z  tohoto hlediska dovedemepostřehnout v  muži a ženě vrchol stvo-ření, dovršení plánu lásky, který jevtištěn do každého z  nás a umožňujenám rozpoznávat se jako bratři a sestry.3. To vše je důvodem klidu a pokoje, či-ní křesťana radostným svědkem Bohave stopách svatého Františka z  Assisi amnoha svatých, kteří uměli chválit aopěvovat Jeho lásku v  kontemplacistvoření. Současně nám však dar věděnípomáhá neupadat do některých nepři-měřených či pomýlených postojů. Prv-ním z  nich je riziko považovat se zavládce stvoření. Stvoření není náš ma-jetek, kterého se můžeme zmocnitpodle svého zalíbení, a tím méněvlastnictvím jen některých či málo-kterých. Stvoření je dar, podivuhodnýdar, kterým nás obdařil Bůh, abychomjej opatrovali a užívali ku prospěchu

všech, vždy  s  velkou úctou a vděčností.Druhým pomýleným postojem je po-kušení zastavit se u  stvoření jako bymohlo nabídnout odpověď na všechnanaše očekávání. Darem vědění námDuch pomáhá neupadnout do tohotoomylu.Chtěl bych se však ještě vrátit k  té prvnípomýlené cestě, kdy je stvoření opa-nováno místo opatrováno. Máme stvo-ření opatrovat, poněvadž je darem,který nám daroval Pán, Božím darem, amy jsme opatrovníky stvoření. Kdyžvykořisťujeme stvoření, ničíme zna-mení Boží lásky. Ničit stvoření znamená

9

říkat Bohu: „nelíbí se mi“. A  to nenídobré, to je hřích.Opatrovat stvoření znamená pečovato  dar Boží a říkat Bohu: „děkuji, opatru-ji stvoření, aby rostlo, nikoli proto,abych ničil Tvůj dar“. Toto musí být nášpostoj ve vztahu ke stvoření, tedy pe-čovat o  ně, neboť budeme-li stvořeníničit, zničí stvoření nás! Nezapomínej-me na to. Jednou na venkově jsem za-slechl, jak jeden prostý člověk, jenž mělvelmi rád květiny, o  které pečoval, miřekl: „Musíme pečovat o  tyto krásné vě-ci, které nám dal Bůh. Stvoření je pro

nás, abychom z  něho měli užitek. Nikoliproto, abychom je vykořisťovali, nýbržopatrovali, protože Bůh nám odpouštívždycky, my odpouštíme někdy, alestvoření neodpouští nikdy. Pokud jenebudeš opatrovat, zničí tě.“Měli bychom se nad tím zamyslet aprosit Ducha svatého o  dar vědění,abychom dobře chápali, že stvoření jenejkrásnějším darem Božím. Bůh učinilmnoho krásného pro to nejkrásnější,jímž je člověk.(pokračování příště)

▲ přeložil P. Milan Glaser SJ

V neděli 14. května slavíme Den matek

K  čemu jsou holky na světěJ iří Žáček

K  čemu jsou holky na světě ?Aby z  nich byly maminky,

aby se pěkně usmályna toho, kdo je mal inký.

Aby nás měl kdo pohladita vyprávět nám pohádku.Proto jsou tady maminky,aby náš svět byl v  pořádku.

Zvonění mělo původně význam zcelapraktický; v  klášterech zvon svolával

bratry nebo sestry k  modlitbě. Proto seněkde uchoval i  zvyk zvonit k  Anděl

Trojímodlitba — 2.částP. Gorazd Cetkovský O. DCarmVyzvánění na zvony a modl itba při něm

1 0

Páně několika jednotlivými údery nazvon. Právě takovou podobu mělo tra-dičně znamení před modlitbou v  klášte-rech. Zvonění „pro veřejnost“ se objevi-lo prvotně ve večerní hodinu. Vefrantiškánském prostředí se traduje, žesvatého Františka při jeho cestě do Sva-té země oslovil zpěv muezzinů z  věžímešit pětkrát denně, vyzývající k  mod-litbě.Jisté je, že Františkův  List lidu  obsahujevýzvu:   „A  vzdávejte Pánu mezi lidem sobě

svěřeným tu velkou čest, že bude každý ve-

čer heroldem nebo nějakým znamením

ohlašováno, že všechen lid má vzdávat

chválu a dík Bohu, všemohoucímu Pá-

nu.“  A  kustodům (provinciálům) svého řá-

du napsal: „A  jeho chválu zvěstujte a kaž-

te všem lidem tak, aby každou hodinu a

když vyzvánějí zvony, vždy veškerý lid na

celé zemi vzdával chválu a dík všemohou-

címu Bohu.“  Pro Františka tedy tématemvečerní modlitby při vyzvánění zvonůje chvála Boží.Večerní zvonění k  modlitbě bylo asi odpoloviny 13. století zvykem i  v  někte-rých italských městech. V  Římě jedoloženo roku 1327. První zmínka o  vy-zvánění ráno pochází z  Parmy 1317 ne-bo 1318, zvykem se stalo asi na konci 14.století. První svědectví o  zvonění v  po-ledne se udává k  roku 1368 z  Prahy.Trojí zvonění každý den se nakonecstalo obecným zvykem v  průběhu 16.století.V  roce 1456 papež Kalist III. předepsalještě zvonění každý den před večeremjako modlitbu za odvrácení tureckéhonebezpečí. I   dnes se někdy zvoní mi-mořádně jako projev solidarity  s   trpí-cími nebo podnět k  modlitbě za ně.  

V  některých krajích se v  současnostizvoní ve čtvrtek večer po Anděl Páněpro připomínku Kristovy úzkostiv  Getsemanské zahradě. Německé pro-středí dalo tomuto zvonění název„Angstlauten“, protože pobízí věřícípřipojit se ke Kristu v  úctě k  jeho smr-telné úzkosti. Podobným zvykem je pá-teční zvonění ve tři hodiny odpolednena připomínku smrti Pána Ježíše nakříži. Povzbudil k  němu i  ve 20. stoletípapež Pius XI.Od raného středověku se také věřilo, ževyzvánění na zvony zapuzuje démony,proto se na zvony vyzvánělo také v  ča-sech moru nebo v  nebezpečí bouřky.Ještě v  období kolem 2. světové válkypatřil mezi různé druhy vyzvánění nakostelní zvon v  převážně německé obciLipolci nedaleko Kostelního Vydří takétzv. „šturm“, který se užíval, „když bylazlá bouřka, aby se ochránila vesnicepřed řáděním živlu“.Na rozdíl od klášterů tedy ve městech aobcích zvonění večer, ráno a v  polednenesvolávalo věřící do kostela, ale mělovýznam pobídky k  osobní modlitbě:v  té chvíli a na tom místě, kde kohozvonění právě zastihlo. Původně se přitom lidé modlili libovolné modlitby. Aleje doloženo, že podobně jako v  breviářibyla ranní modlitba spojována  s  myš-lenkou na Pánovo vzkříšení a polednímodlitba  s  připomínkou jeho smrti.V  některých krajích a řeholích bylozvykem modlit se při zvonění ráno„Raduj se, Královno nebeská“, kdežtov  poledne modlitbu, začínající slovy„Tenebraeb factae  –   Nastaly temnoty,

když židé Ježíše ukřižovali. . . “ (též ji zhu-debnila řada významných hudebních

1 1

Asi takto bych nazvala čtvrteční ná-vštěvu a do pozdních večerních hodinživě prožívaný čas  s   paní Sosnarovou,jejíž vzpomínky jsou popsány v  knize„Krvavé jahody“.Miluji kontakt  s   živým člověkem, ne-sdělitelné najednou hovoří očima duše.Miluji kráčet a prodlévat vedle člověka,neboť Getsemany jeho života jsouv  bdění beze slov. Miluji vzkříšenéhoKrista v  člověku – jas a sláva kříže PánaJežíše je jedinečná.Paní Sosnarová prostě akrásně hovořila o  všech strá-dáních v  sovětském gulagu,ne dokumentárně, ale spíšjako maminka, která utěšujedítě na svém klíně. Často mnenavštěvovala myšlenka, žesvatí lidé svědčí svým životem o  Božívelikosti. Hloubka jejich utrpení, kteréje skutečné, nikoliv smyšlené, je zapsá-na v  Božím srdci. Degradace lidské dů-stojnosti a následná pomsta dřívějšíchobětí nemá poslední slovo! Láska, úcta,něha v  pokoře je Boží silou. Jen v  Bohužehnám všem, i  svým nepřátelům.V  proudu slov přednášky mi přicházeločasto zamyšlení nad malicherností ta-hanic před soudními tribunály (i  těmidějinnými). Vždyť, když trpí jen jedenjediný člověk, jsou všechny soudy jenlidské.

A  poslední slova Páně „Do Tvých rukou,Otče, odevzdávám svého ducha“ jsoujasným vítězstvím nad jakýmkoliv sou-dem lidí. Anticipují Vzkříšení Kristav  celé jeho svrchovanosti a nádheře.

Aleluja, Pán vstal z  mrtvých!Na závěr této úvahy maličký úryvekz  dopisu sv. Alžběty od Trojice – JakoJežíš se nechat pohnout soucitem.V  evangeliu je důležité, jak se Ježíše do-týká strádání jeho přátel. Tento dopis

opakovaně ukazuje toto soucí-tění. Píše ženě, které zemřelmanžel: „Právě jsem se dozvěděla,

že vás Bůh navštívil svým křížem a

vyžaduje od vás nejbolestnější ze

všech obětí, a tak Ho prosím, aby

On sám byl vaší silou, vaší oporou

a vaším božským Utěšitelem! Ce-

lým svým srdcem a celou svou duší jsem

spojena s  vámi, protože vy, milá paní, víte,

jak hlubokou náklonnost k  vám chovám.

Dnes  s  vámi sdílím celou vaši bolest; mezi

těmito řádky vytušíte, co mé srdce ne-

dokáže vyslovit. Tváří v  tvář takovým

zkouškám dokáže mluvit jedině Bůh, ne-

boť On je největší Utěšitel! V  evangeliu

stojí, že Kristus u  Lazarova hrobu, když

viděl Mariinu bolest, ‚byl otřesen ve svém

nitru a plakal‘. On je u vás, milá paní,

tento Mistr, který má tak soucitné srdce.“

On je u Vás, milá paní Sosnarová!▲ Markéta Špoková

skladatelů). Později v  průběhu 17.   stoletíse vše zjednodušilo a stalo se zvykem

modlit se třikrát denně modlitbu AndělPáně. (pokračování příště)

▲ přepsal Rostislav Václav KUDLA

„ Jako Ježíš se nechat pohnout k  soucitu. Lidské sdělenío největších traumatech jednoho života“

1 2

Co říci k  práci pastorační asistentky?Pro mě osobně je to klidná práce bezstresů, i  když je toho vždycky hodně napráci a někdy více, než by se dalo stih-nout, ale vyhovuje mi to tak, jak to je.K  základní činnosti patří hlavně admi-nistrativa. Zapisuje se do matriky všepotřebné - křtiny, svatby, pohřby adalší jiné záležitosti  s   tím související.Výpisy křtin, svateb a jiné doklady,o  které je třeba se postarat a vystavit je.A  také zápis proběhlých významnýchudálostí do kroniky farnosti.Dalším důležitým bodem je vytvářeníPR farnosti. Pravidelně se aktualizují

webové stránky farnosti, náročnějšíbývá i  příprava vnější a vnitřní ná-stěnky v  kostele.Potom je to speciální pastorace. Výpo-moc při snídaních pro lidi bez přístřeší,třeba výběr témat a příběhů, o  kterýchse při snídani povídá. A  spousta dalšíchjednorázových mini prací, se kterýmipřijde o.Lukáš, že jsou potřebné.Na některé práce je třeba mít i  čas mi-mo pracovní dobu a připravovat je do-ma.To, že jsem přišla zrovna tady, považujiza velmi přínosné. Líbí se mi prácei  farnost jako společenství.

Pastoračníasistentka ve farnosti

▲ Zuzka Bartusková

OtecJe pátek odpoledne a ty se autem vracíšdomů. Ladíš rádio. Zprávy hlásí o  něja-ké bezvýznamné věci – kdesi v  dalekévesnici zemřeli tři lidé na nějakou ne-známou chřipku, o  které nikdy nikdoneslyšel. Této zprávě nevěnuješ přílišpozornosti.V  pondělí, když se vzbudíš, slyšíš, žemrtví už nejsou jen tři, ale třicet tisíc li-dí už zemřelo ve vzdálených krajích In-die. Kontrolní zdravotní úřad Spo-jených států vysílá lidi, aby to zkon-trolovali.

V  úterý se to stává nejdůležitější zprá-vou na první straně všech novin, pro-tože se to už netýká jen Indie, ale i  Pá-kistánu a Afghánistánu. Zpráva vycházíve všech denících. Říkají tomu „Tajem-ná chřipka“ a všichni se ptají: „Jak jidostaneme pod kontrolu?“V  Evropě nastává panika a hranice sezavírají. Ve večerních zprávách slyšíšzprávy z  Francie, kde se mluví o  jednommrtvém muži, který zemřel v  nemoc-nici na „tajemnou chřipku“.Zprávy hovoří, že když máš tento virus,

Milovaní bratři a sestry,můj manžel Karel mi dal na internetu přečíst níže uvedený článek, který mnevelice zasáhl na tom správném místě - přímo do srdce. Ráda bych se o něj s vámipodělila, závěr jsem trošku upravila, aby se dal použít pro potřeby našeho časopisu.Budete-li chtít text poslat e-mailem, neváhejte mi napsat, ráda vám jej přepošlu(kristina.h.kudlova@gmail.com).

S láskou Kristina Helena Šléglová (roz. Kudlová) s manželem Karlem

1 3

týden si ani neuvědomuješ, že ho máš.Pak máš čtyři dny hrozné bolesti a pakzemřeš.I Velká Británie zavírá hranice, ale jepozdě. Na druhý den prezident USA za-vírá hranice, aby se vyhnuli nákaze,dokud nebude nalezen lék.Následující den se lidé shromáždí v  ko-stelech, aby se modlili za lék, když tuněkdo vstoupí a říká: „Zapněte rádio aposlouchejte zprávy! Dvě ženy zemřelyv  New Yorku. Zdá se, že chřipka zasáhlacelý svět.”Vědci pokračují v  hledání protilátky, alezdá se, že nic nezabírá. Brzy přijdedlouho očekávaná zpráva: „Byl roz-luštěn kód DNA viru. Může se vyrobitprotilátka. Je však potřebná krev něko-ho, kdo není nakažený.“ A hned se šířívýzva, aby všichni šli do nejbližší ne-mocnice a dali si udělat krevní testy.Z  vlastní vůle tam jdeš s  celou rodinou.Spolu s  ostatními se ptáte: „Co se stane?Toto bude konec světa?“V  nemocnici po testech přijde lékař avyvolává jedno jméno. Nejmenší z  tvýchdětí stojí u tebe, tahá tě za kabát a říká:„Tati, to je moje jméno!“Dřív než se vzpamatuješ, vezmou ti tvé-ho syna, a ty křičíš: „Počkejte!“ A oniodpoví: „Všechno bude dobré, jeho krevje čistá. Věříme, že má správnou krevnískupinu.“Za pět minut vyjde lékař zpět, směje sea křičí. Je to poprvé po týdnu, co vidíšněkoho se smát. Lékař jde k  tobě a říká:„Děkujeme, pane, krev vašeho syna ječistá, můžeme vyrobit protilátku…“Zpráva se šíří všemi směry, lidé pláčoua křičí radostí.Tehdy znovu k  tobě a tvé ženě přichází

lékař a říká: „Můžeme si s  vámi chvílipohovořit? Jde o to, že jsme nepočítalis  tím, že dárcem bude dítě. Potřebuje-me, abyste podepsali papíry na da-rování krve.“Zatímco čteš papíry, uvědomíš si, žetam není specifikované množství krve,a ptáš se: „Kolik krve?“Lékařův úsměv zmizí a on odpoví: „Ne-věděli jsme, že to bude dítě. Nebyli jsmena to připraveni. Potřebujeme použítvšechnu krev!“Nevěříš tomu a snažíš se oponovat:„Ale… ale.“Lékař pokračuje a naléhá: „Nerozumíte,mluvíme o léku pro celý svět! Prosímvás, podepište. Potřebujeme všechnukrev!“Ptáš se: „Ale nemůžete mu dát trans-fúzi?“Odpověď: „Jak najdeme další čistoukrev, uděláme to. Podepíšete? Prosím!Podepište! ! !“V  tichosti, aniž bys cítil prsty ruky, kte-rá svírá pero, podepisuješ.Ptají se tě: „Chcete vidět vašeho syna?“Kráčíš do sálu první pomoci, kde sedítvůj syn a ptá se tě: „Tatínku, maminko,co se děje?“Bereš jeho ruku do své a říkáš mu:„Synáčku, tvoje mamina a já tě velmimilujeme. Milujeme tě a nikdy nedovo-líme, aby se ti stalo něco, co není nevy-hnutelné. Chápeš?“A když se lékař vrátí, říká: „Je mi líto,ale musíme začít, lidé na celém světěumírají.“Odešel bys? Mohl by ses otočit a nechatsvého syna tam, zatímco on říká: „Ta-tínku, maminko, proč mě nechávátesamotného?“

1 4

Týden na to, zatímco pochováváš svéhosyna, jeden z  pozvaných na pohřeb jedoma a spí, další nepřišli, protože šli ra-ději na procházku nebo na fotbal, jinípřišli na pohřeb s  falešným úsměvem atváří se, že je to opravdu dojímá.Chtěl bys všechno zastavit a křičet:„Můj syn zemřel kvůli vám!! ! Zajímá vásto vůbec?“

* * *Často je to přesně to, co Bůh chce řícinám: „Můj syn zemřel pro vás a vy ne-dokážete pochopit, jak vás miluji?“Je zvláštní vidět, jak lehce lidé odmítajíBoha a pak se ptají, proč je na tom světstále hůř.Je zvláštní vidět, jak věříme všemu, copíšou noviny, ale neustále pochybujemeo tom, co říká Bible.Je zvláštní, jak se den co den namáhá-me, abychom měli co největší majetekna zemi, a nevěnujeme ani minutu to-mu, abychom si nahromadili pokladyv  nebi.Je zvláštní, když někdo říká věřím v  Bo-ha, ale svými skutky dokazuje, že má ji-né úmysly.

Je zvláštní, jak posíláme tisíce žer-tovných mailů, které se hned rozšíří ja-ko morová nákaza, ale když pošlememailem něco, co se týká Boha, lidé sidvakrát rozmyslí, jestli to řeknoudruhým.Je zvláštní, jak kruté, vulgární a ob-scénní scény se volně pohybují ve vir-tuálním prostoru, zatímco rozhovor oJežíši je ve školách a na pracovištíchututlaný.Je to zvláštní, že?O mnoho zvláštnější je vidět křesťana,který je tak horlivý v neděli a nevidi-telný po celý zbytek týdne.Je zvláštní, že když dočtete toto zamyš-lení, necítíte potřebu poslat je mnohýmz těch, které máte v  seznamu svého e-mailu, jednoduše proto, že nemáte jis-totu, v  co věří nebo co si o vás pomyslí.Je zvláštní, že se víc staráme o to, co sipomyslí lidé, než o to, co si myslí Bůh onás ...Ať vám Bůh žehná!

▲ podle internetu zpracovalaKristina Helena Šléglová

„Přednáška byla zvláštní. Slyšet, co mů-že člověk udělat jinému, je až zarážející.Nechápu, jak mohli v  gulagu upalovatlidi zaživa jen proto, že byli slabí. Kdybyalespoň zvolili nějaký „humánnější“způsob. Jsem paní Sosnarové vděčná, žedokázala otevřít své nitro a dokázalanám říct, co prožila. Kdo z  nás by sidokázal představit žít 19 let na Sibiři a

ještě k  tomu v  gulagu. Myslím si, že takhluboký dojem, který ve mně tatopřednáška zanechala, nikdy nezapo-menu.“„Překvapilo mě, že se o  těchto věcechdnes nemluví. Ano, pořád je disku-továno o  tématu koncentračních táborůza Adolfa Hitlera, ale co se dělo v  SSSR,je téma, které je téměř tabu. Nebo se

Přednáška paníSosnarové „Přežila jsem gulag“Postřehy studentů septimy a 3. ročníku

1 5

uvedou jen čísla mrtvých, aby ‚se ne-řeklo‘.“„Přimělo mě to zamyslet se nadhodnotou života. Jakou cenu má život,když si jej lidé neváží? Ano, váží si své-ho života, ale neuvědomují si stejnouhodnotu života druhých. Takhle mi to

připadalo, když paní Sosnarová mluvilao  zbavování se slabých, ale také při vy-právění o  zneužívání dívek a násled-ných interupcích. Po delším přemýšleními došlo, že život na takovém místě jebezcenný a všem okolo absolutně ukra-dený.“„Jsem velice ráda, že povídání paníSosnarové proběhlo v  postní době, pro-tože jsem viděla spojitost mezi jejímživotem a utrpením Ježíšovým. LetošníVelikonoce budou pro mě jiné – nadča-sové, konkrétní, více propojené  s  lid-ským životem každé doby všech míst nasvětě.“„Přednáška se mi líbila a myslím si, žeby se o  tomto tématu mělo dozvídatmnohem víc mladých lidí, protože lidémají tendence zapomínat a zrovna natohle by se zapomínat nemělo. Je hroz-né, čeho všeho jsou lidé schopni.“„Tato přednáška mne doslova srazila nakolena. Nechápu, jak je vůbec možné, žepaní Sosnarová ještě žije a nevypadá ja-ko lidská troska. Přednáška mne zaujalaaž tak, že jsem během víkendu přečetlaskoro celou knížku o  jejím příběhuKrvavé jahody. Hluboký obdiv paníSosnarové a její víře a naději!“„Celá přednáška byla pro mě překva-

pením. Hlavně tím, jak to paní Sosna-rová dokázala popsat. Skrze její popisjsem si dokázala představit, jak to tamvypadalo, avšak zbytek smyslů zůstalozastřeno. Přesto z  očí a projevu paníSosnarové bylo vidět, jak velké to byloutrpení.“

„Tato přednáška byla pro mě velmiemotivní a zbytek dne jsem prožila v  nezrovna dobrém rozpoložení. Své účastivšak nelituji. Jsem ráda, že jsem semohla dozvědět věci, o  kterých se neví.Uvědomila jsem si, že moje problémyjsou oproti utrpení, které lidé zažívali azažívají, naprosto směšné. Jsem ráda zatuto přednášku!“„Přednáška byla skvělá, ale zároveň jed-na z  nejhorších, co jsem kdy slyšel.Informace, které byly na této přednášce,byly velmi poučné. Velmi napínavé. Bo-hužel se pojednávalo o  takových straš-livých věcech, že se ani věřit nechce.“„Když čtu knihy  s  podobnou tématikou,úplně mě mrazí v  zádech. O  to silnějšíjsem měla zážitek z  toho, když jsem po-slouchala konkrétní příběh.“„Přednáška paní Sosnarové byla velmiosobní. Paní Sosnarovou velmi obdivu-ji, že takové hrůzy dokázala nejen pře-žít, ale navíc o  nich mluvit. Sama říká,že může odpustit, ale zapomenout ne.Přesto si tyto strašné vzpomínky připřednáškách znovu a znovu vybavuje,aby nám ukázala jak můžeme býtvděční i  za malé věci. A  nejen to, uka-zuje nám, co bychom už nikdy nemělidopustit.“

„Jsem vel ice ráda, že povídání paní Sosnarové proběhlo v  postní době,protože jsem viděla spojitost mezi jejím životem a utrpením Ježíšovým.

1 6

Na nedělní odpoledne 25. března při-chystalo naše Společenství střední ge-nerace pro děti i  dospělé naší farnosti,kteří mají rádi rukodělnou činnost, ve-

likonoční dílny. Dílny připravujeme jižponěkolikáté, protože je o  ně mezifarníky stále zájem.Akce proběhla v  prostorách fary. Do

Vel ikonoční dílny našich farníků

Sté výročíP. Marie FatimskéPapež František schválil svatořečeníbl. Františka a Hyacinty

Papež František oficiálně uznal zázrakyna přímluvu dvou fatimských dětí, sou-rozenců Franciska a Jacinty Marto-ových, a podepsal dekret pro jejich sva-tořečení. Fatimské sourozence, kterým

se v  roce 1917 u  portugalské Fatimyzjevila Panna Maria, by mohl za svatépapež prohlásit u  příležitosti stého vý-ročí uznaného zázraku v  polovině květ-na. František bude v  tu dobu na ná-vštěvě portugalského poutního místa.Třem fatimským pasáčkům ovcí –Franciscovi a Jacintě Martoovým ajejich sestřenici Lúcii dos Santosové - sePanna Marie zjevila 13. května 1917. Potése Panna Maria dětem údajně zjevilaještě několikrát a sdělila jim tři tajem-

ství. Zjevení uznal biskup z  nedalekéhoměsta Leiria za věrohodné až v  roce1930.Jacinta zemřela v  roce 1919 a Franciscoo  rok později. Lúcia se stala později řá-

dovou sestrou a zemřelav  roce 2005 ve věku 98 let.Sourozence Martoovy bla-hořečil už v  roce 2000 papežJan Pavel  II., dos Santosováby se blahoslavenou mohlastát v  dohledné době.Papež František v  květnupoutní místo Fatima navští-

ví jako v  pořadí již čtvrtá hlava kato-lické církve. Poprvé sem přijel v  roce1967 Pavel VI., Jan Pavel II. tu byldokonce třikrát (1982, 1991 a 2000),Františkův předchůdce Benedikt XVI.do portugalského města zavítal předsedmi lety. Jan Pavel II., na kteréhospáchal 13. května 1981 na Svatopetr-ském náměstí atentát turecký extre-mista Mehmet Ali Agca, připisoval svépřežití právě ochraně Panny Marie Fa-timské.

zdroj: ČTK, Vatican Radio, cirkev.cz

1 7

velké místnosti jsme nachystali stolys  pracovním materiálem, na nichž seuskutečnily všechny druhy připra-vených prací. Zájemci si vyzdobili svíce(paškálky) velikonočními symboly vy-řezanými z  barevných plátů vosků, dal-ší tvořili různými technikami kraslice azápichy do květináčů, pletly se karabá-če a ozdoby z  proutí a lýka. Každý pří-chozí si tak mohl vybrat druh výtvarnéčinnosti podle vlastní chuti.Pro nejmenší děti a jejich rodiče bylav  knihovně vybudována herna se sta-vebnicemi, kostkami, malou kuchyňkou

pro panenky a dalšími hračkami.Třetí místností, která byla k  dispoziciúčastníkům dílen, byla kuchyně. Ta by-la navštěvována zvláště v  druhé polo-vině odpoledne, kdy se mezi nás začalnenápadně, avšak jistě vkrádat hlads  žízní. Chlebíčky  s  bábovkami, buchta-mi, čajem a kávou si však  s  těmito ne-zvanými hosty brzy poradily.Myslím, že si všichni zúčastnění, or-ganizátoři i  hosté, odnesli kromě pěk-ných výrobků i  dobrý pocit z  příjemněprožitého nedělního odpoledne.

(Dalibor Vitásek)

Ptal i jsme se našich farníků…Paní Bohuslava Staňková: „Přišla jsem sice později, ale všechny jsem zastihla v  pi-lné práci. Měla jsem možnost zhlédnout množství překrásných a nápaditých vý-robků. Zvlášť obdivuji zajímavě zhotovené malé paškály.“Paní Lada Zemanová: „Vyrobila jsem si tady kytičku, ptáčka, hnízdo a vajíčka papí-rovou technikou. Mám zde také obě děti, které mi domů přinesou svá uměleckádíla. Už se těším, až si jimi vyzdobíme náš byt. Můj dík patří organizátorům celéakce.“Pan František Kocián: „Z  mého pohledu je organizování takovýchto dílen jednaz  nejzáslužnějších věcí. Jednak podporuje manuální zručnost, ale také utvrzuje po-spolitost, mezi křesťany tak potřebnou. Moje rodina má zkušenosti z  domácích dí-len, pořádaných v  jiných farnostech, ale tady je to na vysoké úrovni.“

1 8

MODLITBA

Nekonečná Boží dobrota při zdobení celého světa krásou,aby lidem zpříjemnila dobu pobytu na zemi.

Buďveleben, náš Pane a Stvořiteli,veleb Pána v  pokoře, celý vesmíre,děkuj svému Stvořiteli, nakolik ti stačí síly,oslavuj jeho Boží milosrdenství nesmírné.

Nuže, celá země ve své zeleni,nuže, oceáne bezedný,ať vděčnost tvá se v  milou píseň proměnía opěvuje Božího milosrdenství hlubiny.

Nuž, zářící slunce, plné krásy,nuž, hvězdy jasné, jež mu předcházíte,spojte se v  jednu píseň a svými čistými hlasyspolečně veliké Boží milosrdenství opěvujte.

Nuže, hory a údolí, šumící lesy i  houštiny, (tůně),nuže, ranní květy, (poupata růží),ať vaše společná vůněoslavuje, velebí milosrdenství Boží.

Nuže, všechny krásy země,jimž se člověk dosti nevynadiví,nuže, velebte Boha svorně,  oslavujíce nesmírné Boží milosrdenství.

Nuž, kráso, již se celá země skví,veleb svého tvůrce v  pokoře hluboké,neboť vše je obsaženo v  jeho milosrdenství,všechno silným hlasem volá,jak je milosrdenství Boží veliké.

Nad všechny tyto nádherypro Boha chválou milejší jenevinná duše plna dětské důvěry,jež se  s   ním skrz milost těsně sjednocuje.

Z Deníčku Faustyny Kowalské

1 9

VESELÝPepíček jde na očkování a křičí přes celou ordinaci.  Tatínek ho uklidňuje: „Nekřič, vždyť ani nevíš proti čemu tě očkují.“„Vím. Proti mé vůli!“

Pepíček sedí ve vlaku a žvýká žvýkačku. Přisedne si k němu stará paní. Po pětiminutách mu stařenka říká: „To je od tebe moc hezké, že mi tu tolik věcí vyprávíš,ale já jsem hluchá.“

Pepíček prosí tátu: „Tati, kup mi buben.“„Nekoupím, budeš mě rušit při práci.“Pepíček: „Neboj, budu bubnovat jenom, když budeš spát.“

Pepíček dostal k Vánocům kolo. Na jaře se rozhodl, že ho konečně vyzkouší. Objededům a volá na babičku: „Hele, babi, bez držení.“ Podruhé objede dům a volá: „Hele,babi, bež žubů.“

Pepíček přichází s pláčem k mamince: „Mami, taťka se klepnul kladivem do palce.“„Ale prosím tě, to bude dobré, kvůli tomu nemusíš přeci brečet.“„No to ne, ale já jsem se mu zasmál…“

Sestry a bratři, dočetl jsem  Deníček Faustyny Kowalské  a tam mě zaujala modlitba,o  kterou se chci podělit i  s   vámi (předchozí strana).

▲ Rostislav Václav Kudla

Nebeský Otče,kladu před tebe celý dnešní den a vespojení  s   tvým Synem, který ve mšisvaté neustále zpřítomňuje svou oběť zazáchranu světa, ti nabízím své modlit-by, práce, utrpení i  radosti.Duch svatý, který vedl Ježíše, ať jei  mým průvodcem a dává mi sílu svěd-čit o  tvé lásce. Spolu  s  Pannou Marií,Matkou našeho Pána a Matkou církve,

to vše přináším jako svou nepatrnouoběť zejména na úmysly Svatého otce anašich biskupů:

1 . Evangelizační úmysl: Za křesťanyv  Africe, aby vydávali prorocké svědec-tví smíření, spravedlnosti a pokoje atím napodobovali Ježíšovo milosrden-ství.

Dennímodlitba apoštolátu modlitby

20

RECEPTÁŘ

MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická farnost Ostrava-Třebovice,

V  Mešníku 5100, 722 00 Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942

http://www.farnosttrebovice.cz, http://www.facebook.com/trebovicka.farnost

Evidenční číslo: MK ČR E 16325Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail: dali.vita@gmail.com

Náklady na výrobu a  tisk jsou 12 Kč, uzávěrka příštího čísla je 15. 5. 2017

TvarožníkTěsto:250  g čajových ušenek rozemlít na prá-šek (BB-čokoládové, vanilkové, Club…atd.)100  g másla - rozpustitKulatou formu na dort vystelu papíremna pečení, vysypu směs sušenek smí-chanou  s  máslem a dám na 10 minut dolednice.Náplň:5 vajec, 100  g másla, 250  g cukru mouč-ky + 1 vanilka, 2-3 polévkové lžíce škro-bu (Solamyl, Maizena atd.), 1   000  g tva-

rohu v  kostce – já používám Jaroměřic-ký polotučný.Žloutky oddělím od bílků, z  nich vyšle-hám tuhý sníh. K  žloutkům postupněpřidávám cukr moučku + vanilku a šle-hám do pěny. Do pěny přidám máslo,škrob a šlehám asi 5 minut. Nakoneczlehka a po částech přidávám sníhz  bílků. Náplň vyliju na vychlazenétěsto a dám péct do předem rozehřátétrouby na 170i i°C. Peču asi 60 minut. Vy-chladlý tvarožník krájím na kousky azbytek ukládám do lednice.

2. Národní úmysl: Za křesťany, aby je-jich život byl skrze konání dobra odpo-vědí na Boží lásku a neztratil tak svě-žest a vůni evangelia (EG, č. 39).3. Aktuální úmysl: každého měsíce, bu-de vždy viset na nástěnce vedle zpo-vědnice.

Svatý Františku Xaverský, oroduj zanás!Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj zanás!

▲ Janka Šolcová