1. Hvězdná džungle galaxieMladý, ramenatý muž s plavými vlasy se legitimoval u hlavní přechodové komory kosmického torpédoborce T-66. Když ho spatřil službu konající důstojnik navlečený do modrobílé uniformy, nedbale mu pokynul.„Můžete jít klidně dál, Dharku," pronesl přátelsky a zrakem zaletěl směrem ke gigantickému kosmodromu Cent Field, kde se na jeho druhém konci jako obří věž tyčila k safírově modré obloze téměř osm set metrů vysoká kosmická loď šloužící pro přepravu kolonistů. „Také bych se rád zúčastnil támhleté partie naproti," podotkl malomyslně. „GALAXY by byla pro mě to pravé..."Ren Dhark, jeden z nejmladších důstojniků obří kosmické lodi, která právě držela rekord ohledně svých rozměrů, se na něj ostře zahleděl. „Měl jsem štěstí," řekl a pokrčil rameny. Takovéto téma,mu nebylo příliš vhod. Mohl snad za to, že jeho otec Sam Dhark byl velitelem na největší z osadnických lodí? Při zkouškách byl hodnocen jako jeden z nejlepších a nikdo mu při nich nehrál do ruky, ani Sam Dhark ne - nejzkušenější pozemský kosmický komodor a zároveň ...jeho otec.„Je Ewin Poull na palubě?" zeptal se Ren Dhark. „Jasně, ve své kabině. Hodlá odletět, šlechtí se."„Dík." Dharkovy oči vesele zasvítily a ubraly výrazné bradě a lehce zahnutému nosu něco z jejich strohé smělosti.Vešel do torpédoborce a procházel hlavní palubou, která se táhla téměř po celé osindesátimetrové délce lodi - od přídi až na záď.V zadní třetině torpédoborce se nacházely kabiny důstojníků. Maličký příbytek Ewina Poullse ležel těsně vedle hlavního velitelského stanoviště, situovaného přímo do středu lodi.Ren Dhark prošel asi polovičku cesty, když za sebou zaslechl volání. Než se stačil otočit, uslyšel, jak se s hlasitým třeskotem uzavřel příklop hlavní přechodové komory, kterým právě před chvílí vešel do nitra lodi. Ve stejném okamžiku začaly houkat sirény, s ohlušivým hřměním naskočily plazmové motory a loď se rozechvěla.Z reproduktorů se ozývalo: „Poplašný start! Poplašný start!"Dveře jednotlivých kabin se rozlétly. Na palubu vybíhali důstojníci a spěchali na svá místa. Také Ewin Poull, Dharkův přítel byl mezi nimi.„Nemám páru, co se vlastně děje!"křikl na Dharka a proběhl kolem něj k velitelskému můstku.Motory se rozběhly na plný výkon. Plazmové vstřikování vyvolávalo takový hluk, že nebylo slyšet vlaslního slova.Po palubě se rozlilo červené světlo. Chvění T-66 zesílilo. Ren Dhark se rozhlédl kolem sebe. V celé chodbě zůstal jen on sám. T-66 už mohl těžko upustit. Pomalu si to namířil k velitelské sekci. Jako příslušník civilního kosmického loďstva se měl okamžitě ohlásit u velitele torpédoborce.Pokládal za velkou smůlu, že se musel přimotat rovnou k poplachovému cvičení. Jen jedno ho nutilo k zamyšlení: plazmové motory byly zapnuty v neobvyklém spěchu. Zatížení, které v takovém případě muselo nutně nastat, mohlo za určitých okolností zničit i celý motor.Z rozhovorů s příslušníky kosmické flotily dobře věděl, že se ve flotile klade velký důraz na to, aby se tak drahá zařízení zbytečně nepřetěžovala.Když stanul u vchodu do centrály zbraňových systémů, T-66 se zvedl.Přetížení ho tlačilo do kolen. Ale tvrdý výcvik mu pomohl, aby pokračoval v cestě. Měl sice potíže zvednout ruku a dotknout se dveřního spínače, ale jeho pohyby nebyly o nic pomalejší než obvykle. Dveře sklouzly stranou. Hluk v centrále nebyl o nic slabší než na chodbě.Ren Dhark nevěřil svým uším, když z reproduktorů zachrčelo: Obě kosmické lodi se přiblížily na tři milióny kilometrů ke dráze planety Pluto. Zatím dosáhly 0,6 rychlosti světla, ale jejich rychlost neustále roste. Neznámé lodi na naše signály neodpovídají!Radarová stanice Pluto volá Vrchní velitelství Flotily. Proslrn, odpovězte! Ren Dhark stál jako opařený.Pochopil, že T-66 neodstartoval ke cvičenému letu. Ke sluneční soustavě se v těchto minutách blíží nemámě kosmické lodi.Už po desetiletí počítalo lidstvo při letech mezi hvězdami s takovým setkáním, ale nikde nenašli ani stopu cizí inteligence.A teď tu cizinci jsou! Přicházejí s mírovými úmysly?

- 1 -

Ta otázka bude brzy zodpovězena - jakmile se torpédoborec, rychlý křižník a Pozemské oddíly pokusí navázat kontakt s neznámým letícím objektem.„K čertu, co tu děláte?" Jeden z důstojníků v centrále si ho všiml a současně s otázkou ho i poznal. „Rychle, Dharku, převezmete vysílačku, když už se zúčastňujete našeho výletu. Pendere, vy si vezměte na starost navigaci!"Muž, který seděl u velké vysílačky, beze slova vstal, prošel přes celou místnost a usadil se u navigačního pultu.Ren se spustil do křesla před opuštěnou vysílačkou.Torpédové svazy Té římská pět, sedm, devět a deset přepnout na vlnu Antigona - dvě! Ekka-23,6! Ukazatel na sedm, rozdělovač na Antigonu-dvě! Jasné?"Za tuhle informaci mu byl Dhark vděčný. Kódy Flotily byly jiné, než jaké se používaly u civilních kosmických lodí. Ale zařízení, před kterým seděl, znal. Několik hmatů na tlačítka a ladící ovladače: dostal se na požadovanou frekvenci. Vrchní velitelství Flotily se opět ozvalo.Propojit počítač s příjmem. Nařfzenl pro velitele Té římská pět, sedm, devět a deset. Potvrďte!Ren Dhark propojil suprasenzoricky řízený počítač s obřím přijímačem torpédoboree. Pak stiskl spínač a desetisekundové volání bylo odesláno na Vrchní velitelství. „Vypadají pěkně nervózně..." křikl jeden důstojník.My také, proběhlo Renu Dharkovi hlavou. Ani si nevšiml, že si ho velitel torpédoborce několikrát změřil zkoumavým pohledem.Počítač zahájil činnost. Vyplivl pás fólie, který si velitel okamžitě prohlédl. Současně začal pracovat i korektor kursu. Celý svazek, ke kterěmu patřil i T-66, změnil ve stejném okamžiku směr, zrychlil a řítil se na plný výkon motorů k místu, kde musel narazit na neznámé lodi, jestliže ovšem obě poletí stále stejnou rychlostí a stejným směrem.Zde radarová stanice Pluto!Néznámé objekty zrychlily nahodnotu 0,89 světelné rychlosti. Kurs je nezměněn. Svazek A-l7 přešel na kurs ...„Tyhle chromé kachny!" vyjekl jeden z důstojníků v centrále. To tvrdé odsouzení bylo spravedlivé. Mnoho důstojníků Flotily nechápalo, proč na zledovatělém Plutu rozmístili jednotky pomalých torpédoborců, místo aby použili modernější a rychlejší lodě strážní služby.„Zase jen můžeme poděkovat našim byrokratům z World City!" dal další průchod své nespokojenosti.Stejně jako u obchodního loďstva, říkal si Dhark. Také u nás se stále nadává na Hlavní účtárnu, když se nám něco nelíbí!Znovu se ohlásilo Ústřední velení Flotily.Přepojit na obrazovku! Pozor, budou přenášeny první záběry obou neznámých kosmických lodí!Objevil se první záběr. Muži na palubě T-66 zatajili dech. Na obrazovce se rýsovala válcovitá kosmická lod', černobílá, s ostrými obrysy a obřím prstencem ve středu trupu. Ozval se spojařův hlas.„Délka 380 metrů. Nej širší průměr 70 metrů. Síla prstence 35 metrů o šířce 23 inetnl. Pohon neznámý. Zbraně rovněž. Loď dokáže během krátké doby zrychlit z 0,5 na 0,9 rychlosti světla."Na obrazovce naskočil druhý obrázek. Ukazoval obě lodi ze strany. Byl to mistrovský výkon televizní navigace. Jedinečný prstenec se zdál mnohem zřetelnější. „V tom otoku je asi ukrytý lodní pohon," pokračoval hlas.„Není pochyb, že cizí rasa ovládá interkontinuální let. Výsledky navigačních přístrojů rádarové stanice Pluto jasně dokazují...Vysílání bude přerušeno. Vrchní velení Flotily vydalo důležité nařízení." Mluvčí se na chvíli odmlčel a pak pokračoval stísněně dál:„Admirál Connils převzal velení Třetího hlavního svazku. Velitelskou vysílačku naladit na rozsah G 58. Pojistku palby přepněte na 44 FG. Po provedení zaslat potvrzení admirálu Connilsovi. Konec."Pender vyskočil a přistoupil k Dharkovi.„Tady... tady... a ještě tady. Ted' tohle tlačítko a Connils bude s T-66 spokojen." Bleskově stiskl několik tlačítek a přidržel špičku ukazováčku na nápadném červeném spínači.Přijímač byl tichý.Obrazovky už přestaly přenášet další obrázky obou neznámých válcovitých lodí. Ty ostatně neznamenaly ani tak hrozbu díky své délce, vždyí na Zemi se už delší dobu vyskytovalo několik set kosmických korábů delších pěti set metrů. Důstojníky spíše zarazilo to, že dokázaly za tak neuvěřitelně krátkou dobu dosáhnout tak velké rychlosti. V tom převyšovaly všechny pozemskě lodě.Ale neznamenalo to zároveň, že díky palebné síle svých zbraní byly ve srovnání s pozemskými opravdovými giganty?

- 2 -

V celé sluneční soustavě byl vyhlášen poplach. Obchodní lodě, které křižovaly meziplanetárním prostorem, vyklidily pole. Lodě, které se nacházely poblíž Země, se Vracely zpět nejvyšší rychlostí, nebo byly na cestě do nejbližšího přístavu. Omezené povolení přistání pro Mars a Venuši bylo zrušeno. Všechny vojenské základny obdržely rozkaz poskytnout pomoc každé obchodní lodi, včetně místa na přistání.Ren Dhark se vzrušením, které se zmocnilo důstojníků torpédoboree, nedal nakazit. Velitel, který si všiml jeho klidného chování, mu položil ruku na rameno. Ren Dhark vzhlédl.„Dharku, vás se ta senzace nedotkla? Myslím, že váš otec hodlá odstartovat s GALAXY během čtyř dnů směrem k Denebu."Ren Dhark se sebejistě pousmál.„GALAXY 20. května odstartuje, spolu s padesáti tisíci kolonisty! 0 tom nemám nejmenších pochyb. Nakonec, přece znám svého otce!"„Ale ne vládu ve World City, Dharku! Proti ní nepořídí nic ani Sam Dhark!" Plavý mladík energicky potřásl hlavou.„Otec nedá vládě příležitost, aby mohla start zakázat. Veliteli, proč máte 'takové obavy?"„Nevím. Asi mě klamou mé předtuchy. Snad nám ty válcovité lodě nepřinesou žádné nepříjemnosti. Budeme..."Uprostřed slova ho přerušilo nové hlášení, které zaburácelo z reproduktoru:Oba neznámé objekty vystoupily z našeho planetárního systému. Nejvyšší stupeň poplachu pro všecluty jednoty Flotify!Ještě než stačili lidé na palubě vzít tuto zprávu na vědomí, vyhlásilo hlavní senzorové zařízení poplach. Automatika přepojila obrazovky. Na černém pozadí vesmíru se objevily dva slabě zářící body, které na obrazovkách stály zdánlivě na jednom místě.Ale prostorový radar dokazoval, že obě lodi se řítily vstříc bojovému svazu téměř rychlostí světla.Vzdálenost 13,7 miliónů kilometrů!Při této rychlosti se v několika minutách musely obě skupiny setkat.Z vysílačky obdrželi pro korektor kursu nové údaje. T-66 přesně uposlechl zadaných pokynů a přešel na nový kurs. Tak hlasitě jako v těchto minutách motory dosud neburácely. Zvýšený tlak byl málem neúnosný i pro vycvičenou osádku. Reproduktor se znovu ozval:Vypnout 44-FG!Dhark porozuměl lapidárnímu oznámení. Dobře si zapamatoval, které spínače Pender předtím zmáčkl, aby zapojil jistič.Na jeho ovládacím panelu se rozsvítila kontrolka. Automaticky odvysílal na lod' admirála Connilse potvrzení, že příkaz byl splněn.Poprvé se ohlásila palebná stanoviště těžkých laserových děl torpédoborce. Musela mít k dispozici vlastní velitelskou síť, protože potvrzovala, že admirál udělil povolení k palbě.Senzor vzdálenosti se ohlašoval svým neosobním strojovým hlasem.Tak bezcitně mohl oznamovat vzdálenost, která je dělila od obou neznámých lodí, pouze počítač.Na velké obrazovce se najednou objevilo mnoho světelných bodů, které z levé strany začaly obkličovat válcovité lodě. Na pravém okraji monitoru se vynořil druhý řetěz svítivých perel.Napříč obrazovkou náhle vyrostl ohavný šedozelený paprsek. Na palubě T-66 se varovně rozezněla čidla měřící záření. V černi okolního kosmu zazářilo maličké slunce. Rozsvítilo se v oslnivou běl, zbarvilo se do ruda a roztahovalo se do všech stran. Sonda 17, vyslaná Solem 3, byla sestřelena!Tato zpráva přišla z admirálské lodi.Pak udeřily pozemské lodě svými těžkými laserovými zbraněmi. Ve stejné chvtli se na plný výkon rozeběhly i energetické generátory T-66.Nevzrušeně, jako by vesmírnou bitvu zažíval dnes a denně, sledoval Ren Dhark přes hlavy důstojníků plynoucí události na velké obrazovce. Ale pak sebou trhl, když spatřil, že laserové paprsky vybuchují ještě před oběma válcovitými raketami.Kaskáda čisté energie se rozstříkla do všech stran. Automatika senzoru vzdálenosti ale dále netečně ječela a dávala na vědomí, že neznámé lodi se nezadržitelně blíží. „Ještě pár sekund a..." zasténal velitel T-66 a okamžitě zmlkl.Na obrazovce obě lodě cizinců chyběly! Během mžiku zmizely.Dvě kosmické lodi opustily prostor a zmizely ze sluneční soustavy! Velitelství svazku na vlajkové lodi Sol-3 dalo vysílačkou na vědomí:

- 3 -

Absolutní rádiový klid na všech frekvencích. Vysílat jen v případech nejvyšší nouze. Vyčkat nových rozkazů!Osm hodin a deset minut po tomto jedinečném zážitku obdržel i T-66 příkaz, aby odletěl zpět do Cent Fieldu v Oter Basinu. V meziplanetárním prostoru zůstaly jen čtyři svazky torpédoborců jako pohotovost.Cizinci zmizeli ze sluneční soustavy stejně náhle, jako se před mnoha hodinami objevili vně dráhy Pluta.Na radarové stanici Pluto panoval neustále nejvyšší stupeň poplachu.„Znovu přiletí!" tvrdl jeho šéť už asi po sté, ale jen jednou tiše prohodil: „Co se asi stane, když se znovu objeví'1"V okamžiku, kdy se T-66 nořil do vrchní části atmosféry Země a nastupoval k prvnímu brzdnému manévru, zaujal Pender znovu své místo u vysílačky. Tím zprostil Rena Dharka jeho dočasné povinnosti.Krátce předtím, než T-66 přistál, doprovodil velitel torpédoborce Rena Dharka až k přechodové komoře.„Škoda," řekl mu, když se už loučil, .,že nejste příslušník Flotily, Dharku. Muže jako vy budeme vždy potřebovat.".,Co jsem udělal tak vynikajícího?" ptal se udiveně Ren, zatímco se mu v hnědých očích radostně zablýsklo.„Nic jiného..." Velitel zmlkl, ale okamžitě pokračoval. „Vás vyškolili k obsluze vysílačky, Rene'?"„Jen okrajově.Obsluha spojovací techniky patří u obchodního loďstva mezi speciální výcvik."„To jsem si myslel. Hm, snad GALAXY opravdu odstartuje včas..." S těmi slovy se velitel otočil a odešel zpět. Ren Dhark za ním hleděl trochu udiveně. Měl podezření, že velitel torpédoborce chtěl říci něco úplně jiného.To, co velitel nevyslovil, řekl pak na velitelském stanovišti svého T-66:„Sam Dhark, nejzkušenější kapitán kosmické lodi, bude mít brzo konkurenta. Ten právě odešel - jeho syn, Ren Dhark!"Přelétl pohledem řadu svých podřízených, ale uvědomil si, že ho nepochopili. Ani se nesnažili, aby si během letu všímali Dharkova jednání. '„Škoda..." povzdechl si a nechal ostatní v nejistotě, co tím vlastně myslel.

* * *

Dvacet osm miliard lidí, kteří byli vytrženi ze svého klidu, sedělo před obrazovkami a prožívalo první setkání s cizinci.V šude se šířilo hluboké zděšení, když jedna ze sond vyslaných pozemskými loděmi zanikla v ničivém ohni energetického paprsku, který vyslala raketa cizinců. Od toho okamžiku věřilo jen málo lidí v přátelskou návštěvu vizí rasy ve sluneční soustavě.Také vláda ve World City upadla tváří tvář nenadálé situaci do rozpaků. Závoj tajemství zabraňoval, aby se důvěřivé obyvatelstvo dozvědělo, jak byla vláda v roz hodujícím okamžiku bezmocní. Jen vrchní velitelství Flotily spolu s osádkami radarových st:mic na jednotlivých planetách a měsících sluneční soustavy neztratilo nervy.Sotva válcovité lodi zmizely, už se hlásili ke slovu jednotliví experti a šířili kolem sebe své naivní názory.Sam Dhark, čtyřiapadesátiletý kapitán lodě GALAXY, která měla nejpozději do čtyř dnů odstartovat s padesáti tisíci kolonisty na palubě k Denebu, se rozčílil, když si vyposlechl už třetí přednášku na téma náhlého zmizení válcovitých lodí. Bělovlasý muž se ted' projevoval jako pravý cholerik.V šedých očích se mu blýskalo a jestřábí nos trčel dopředu více než kdy jindy, když praštil pěstí do stolu a zařval na celé kolo v důstojnické jídelně GALAXY:„Zacpěte už těm bláznům konečně hubu! Vypněte ten prokletý přístroj!"Všichni svého velitele znali a proto se nikdo nepozastavil nad jeho výbuchem. Každý. kdo měl co dělal s kosmickými lety, věděl, že se Sam' Dhark v okamžiku nebezpečí dokonale ovládá a zachovává ledový klid. Už za jeho života vzniklo kolem jeho osoby množství nejrůznějších legend. Vyprávělo se o mnoha bezvýchodných situacích, z kterých dokázal celou lod' i s posádkou dostat zpět do bezpečí.První důstojník Ralf Larsen otočil hlavu směrem k palubnímu komunikítoru. Jeho šedé oči se rozšířily.„Počkejte," řekl spěšně do mikrofonu," velitel sedí vedle mne...„Co se děje?" hartusil Sam Dhark, dosud rozčilený z nesmyslů, které musel poslouchat.

- 4 -

„Velitel torpédoborce T-66 by chtěl s vámi mluvit, Dharku." „Co ten chce? Dejte mi ho na obrazovku, Larsene!"O chvilku později se před ním rozsvítila malá obrazovka. Obličej, který spatřil, znal. Okamžitě se uklidnil „Cože?" ozval se překvapeně a skočil kapitánovi torpédoborce do řeči. „Můj syn..?" _„V ýjimečné nadání...blahopřeji k takové mu synovi.,. jedinečná schopnost předvídat... jistota reakce..."„Tak už přestaňte!" vyštěkl Sam Dhark vznětlivě. „Odkud máte ten nesmysl?" „Nesmysl?" Na monitoru bylo zřetelně vidět,jak velitel torpédoborce ztuhl. „Mohl jsem sledovat chování vašeho syna z bezprostřední blízkosti, komandére. Váš syn se zúčastnil akce na našem T-66. Náhodou..."Sam Dhark předvedl v té chvíli nádherný příklad ledového sebeovládání. „Takže náhodou. Těší mě, že jste s ním byl spokojen. Ještě něco?" ',,Ne, už ne; ` odpověděl udiveně kapitán. „Asi vás má zpráva příliš nepotěšila..." .,Sedím v důstojnické jídelně GALAXY!" sdělil mu Sam Dhark.Ten druhý okamžitě pochopil. Před svými důstoj niky nemohl komandér mluvito synovi tak, jak by si přál.„Pak vám a vašemu štábu jen popřeji dobrý let," řekl kapitán T-66 a mrkl na Sama Dharka. .. „Děku ji..: ` odvětil Dhark a přerušil spojení.Ralf Larsen se zvědavě podíval na svého představeného. Komandér se rozloučil. „Jestli se bude dít něco zvláštního, najdete mě v mé kabině. Ah - kolik je vlastně na palubě GALAXY kolonistů?"„Jedenáct tisíc, ale když se ve sluneční soustavě objevily ty válcovité lodě, nikdo další se už nenalodil."Sam Dhark se zhluboka nadechl. Naklonil se kupředu a tiše se zeptal:,A to mi říkáte ťeprve ted'? Kdo vydal takový bláznivý příkaz, že na palubu nesmí žádný další vystěhovalec?"„Rob Joel, vedoucí Intergalaktické vystěhovalecké kanceláře..."„Chlap, kterého jsme dosadili sem do Cent Field?" V Dharkových očích se nebezpečně zablýsklo. .„Ano, odvolává se na vládní opatření."„Po nejbližších pár hodin budu v Hlavním úřadu pro vystěhovalectví! No, ten se něco doví!" Zvedl se a vyšel rázně ven.Když se za komandérem zavřely dveře, ani jeden z důstojmlců nevydechl ulehčením. Dhark byl v důstojnické jídelně vždy velmi příjemným společníkem a rozhodně své postavení velitele nezneužíval. Jednal stejně srdečně i s nejmladším poručíkem jako s chlapy, kteří s ním prožili mnoho nebezpečných situací.

* * *

Prezident Světového společenství nečekaně navštívil oba státní sekretáře, aby jim sdělil svůj příkaz.„Jestli odsuneme start GALAXY na neurčito, dostane se celý vystěhovalecký program do velkých potíží...," protestovali. Prezident zamával odmítavě rukou.„Nemám v úmyslu se zamotat do takově ošemetné situace. Program sem, program tam, start GALAXY - strašně nadnesené jméno pro nějakou lod' - bude přesunut na blíže neurčenou dobu."Druhý státní sekretář, který se dosud nevyjádřil, přistoupil těsně ke psacímu stolu. ,Možná jstedosvého rozhodnutí nezahrnul Sama Dharka - a nejbližší volby, které budou v říjnu...";,Co má ten kapitán společného s volbami?" přerušil ho rozčileně prezident. „Zatím nic. Ale dostal jsem ze spolehlivých zdrojů jísté informace, že chce vstoupit do politiky, kdyby se měl start rakety s kolonisty odložit. A jak víte, pane prezidente, Sam Dhark je muž, jehož jméno zná dvacet osm miliard lidí..."„Kapitán obchodního loďstva. Muž, který bude ráno bez práce, když budu chtít!" vyštěkl prezident.„Nepodceňujte komandéra Dharka, pane prezidente," varoval ho znovu státní sekretář, který předložil většinu námitek.Prezident, muž s dlouhým úzkým obličejem, vyskočil z křesla. „Kdo ponese odpovědnost, když padesát tisíc kolonistů zahyne na cestě k Denebu díky zásahu neznámých kosmických lodí? Sam Dhark, který už nebude žít, nebo já, prezident Světového společenství a předseda Pandemokratické strany?"Muž, který stál před jeho psacím stolem, se zlehka usmál. „Nemělo by být tak těžké vyhlásit na veřejnosti, že za let je zcela odpovědný komandér Dhark. Jestliže se obratně zdůrazní jeho zkušenosti z kosmických letů, obrovské odborné znalosti a přitom se rozhlásí, že ho vláda vícekrát varovala, pak nikdo nebude moci vládě vyčítat, když dojde při letu ke katastrofě."

- 5 -

„Hmm..: ` Prezident se znovu posadil. Nechám si váš návrh projít hlavou. Je váš informátor, který vám předal zprávu o eventuálním Dharkově vstupu do politiky, spolehlivý?"„Zcela spolehlivý, pane prezidente."„Pak zítra rozhodnu o startu GALAXY. Ale požaduji, že pro ten případ ,bude připraveno vše, co jste navrhl. Jestli mám start povolit, musí být veřejnost informována, že jsme uvěřili Dharkovým zkušenostem."Po jeho odchodu na sebe oba sekretáři mrkli. Jejich pohledy se o prezidentově osobě nevyjadřovaly příliš pochvalně.

* * *GALAXY, největší pozemská kosmická lod', měřila celých 795 metrů. Největší průměr lodního trupu dosahoval až 108 metrů. Giganta podepíralo více než sto tlustých teleskopických nohou. Dodatečnou podporu pro kolmo stojící trup poskytovalo dvanáct nakladačů, které ze sto devadesáti metrové výše sbíhaly dolů na zem pod úhlem třiceti stupňů.Spodní třetina lodi byla vyhrazena pro strojovnu. Uzavřený prstenec nejvýkonnějších plazmových motorů, jaké kdy byly vyrobeny, by se stěží vešel do oválu velkého atletického stadionu. Mnohem méně místa zabíralo pětatřicet konvertorů, určených k vyvolání nulového skoku časoprostorem. Jako každá kosmická lod' vlastnila i GALAXY dva rozdílné druhy pohonu.S pomocí toho prvního lodě létaly uvnitř planetárního systému. Nulový skok se spouštěl teprve tehdy, když se loď vymanila ze slunečního magnetického pole. Jen sebevrah by ho spustil v meziplanetárním prostoru. Vědci dosud nedokázali vysvětlit, proč má sluneční magnetické pole ničivé účinky na lodě, které přepínaly při letu ze sluneční. soustavy plazmové motory ha prostorové konvertory už před oběžnou dráhou Pluta. Pokaždé zbyl po zničené kosmické lodi jen oblak energie, která se rychle rozšiřovala do všech stran, až se ztratila v hlubinách kosmu.Na GALAXY bylo vše gigantické, nebo přinejmenším jedinečné. Energetické generátory byly tak výkonné, že by hravě dokázaly zásobovat elektrickým proudem tři _ taková města jako World City. Řídící centrály naopak udivovaly svou jednoduchostí a spolehlivostí. Inženýři a technici zde předvedli své mistrovství.Ve výšce 270 metrů se nacházela první obytná paluba, jakých zde bylo sto pět. Byly zařízeny vším potřebným, aby zabezpečily padesáti tisícům lidských jedinců na dlouhé cestě vcelku pohodlný život. Vybavení kabin bylo účelové. Tři lodní nemocnice se mohly směle měřit s nejmodernějšími pozemskými klinikami. Nejlepší lékaři spolu se starostlivě vybraným personálem by dokázali zlikvidovat i jakoukoliv pandemii. ,V obřím nákladovém prostoru bylo uskladněno technické vybavení kolonistů počínaje jednoduchými ručními nástroji až po výkonné stroje. Podle plánu měli mít všichni kolonisté po několika týdnech po přistání na planetě Dorado v systému Denebu svou vlastní střechu nad hlavou a mohli zároveň hrdě hledět na nově město, které doslova vydupají ze země.V silně zaoblené špici GALAXY se nacházel velitelský sektor a obytné prostory členů posádky. .Rychlovýtahy umožňovaly navštěvovat jednotlivé paluby. Dva z rychlovýtahů byly vyhrazeny jen pro potřebu posádky a spojovaly strojovny s velitelským centrem.Na palubě GALAXY už dlelo ve svých ubikacích téměř jedenáct tisíc vystěhovalců, když se ve Sluneční soustavě vynořily dvě neznámé lodě. Větší část přijala tuto zprávu s lhostejností, ale několik tisíc vystěhovalců pojednou spatřovalo v cestě na 270 světelných let vzdálený Deneb neúměrné riziko. Zatímco velení dosud nezaznamenalo, jaký neklid vyvolalo mezi kolonisty objevení cizích lodí, spatřil v tom jeden šestatřicetiletý, čokoládově zbarvený muž, svou životní šanci.Rocco fascinoval každého člověka svýma velkýma tmavýma očima a snadno si dokázal získávat sympatie. V tom byl bezesporu umělec. Byl vybrán, aby urovnával po dobu letu všechny spory a třenice, které by nastaly mezi vysídlenci.Rocco, vysoký 1,72 metru, nosil své černé vlasy ostříhané nakrátko. Když vstoupil do jedné z cizích ubikací, okamžitě ztichl veškerý hovor. Přesto stačil zaznamenat nékolik posledních slov a dokázal si zkombinovat, o čem se mluvilo.Kývl přátelsky osmičlenné skupince, posadil se bez pozvání a řekl:„Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděl, že žádný další vystěhovalec prozatím nesmí vstoupit na palubu GALAXY."Podsaditý muž bouchl pěstí do kolen a zanadával:

- 6 -

.,Proč jsem se, já starý blázen, hlásil k téhle cestě? Sbalím si věci a pojedu domů. Co naše Flotila dokáže, jsme viděli v televizi! Tihle packalové!" Ostatní se přidávali. Rocco seděl tiše v koutě a vše pouze sledoval. Skvěle se vyznal v lidské povaze arychle dokázal ohodnotit každého člověka. Správně si vyhlédl vhodný okamžik a pak nezaváhal a rychle promluvil.V letu k Denebu nevidím žádné velké nebezpečí. Proč by měla právě GALAXY potkat ty neznámé lodě? Není ani jisté, jestli loď vůbec v dohledné době odstartuje. Co se mi ale nelíbí... to jsem se také dozvěděl teprve před chvílí... velení lodi nasadilo desetičlennou skupinu špiclů pod vedením Bernda Eylerse, aby vyzvídali mezí vystěhovalci." Rocco dobře věděl, co řekl. Rovněž věděl, jak na to muží zareagují. Podsaditý muž naslouchal pozorně. Když promluvil, už nenadával.„Špiclové? Už teď nás budou špiclovat?" Zamnul sí bradu a ohlédl se po ostatních. „Asi na palubě zůstanu..: `Najednou se stal nedůvěřivým. „Odkud máte tyhle zprávy... a kdo vlastně jste?"„Jména by se měla používat jen velmi vzácně, jestli jsme zajedno v tom, že se nehodláme nechat špiclovat...," řekl Rocco.„Má pravdu!" dostalo se mu souhlasu od jeho souseda po levici. „Kdo je ten Eylers?"„Nahlédněte do seznamů mužstva. Bernd Eylers je tam uveden jako tlumočník." Mlčky hleděli jeden na druhého. ,Jeden z těch, kteří Roccovi příliš nevěřili, se náhle zvedl.„Nemluvíme tady o věcech, které jsou zatím stále ve vzduchu? Jestlí je pravda, že další vystěhovalci na palubu nesmějí, pak nám může být jedno, jestli se mezi námi pohybuje nějaký špeh. Žádný člověk nedokáže s jistotou říci, jestli GALAXY 20. května skutečně odstartuje. Možná nás všechny pošlou domů."„Souhlasím s vámi; ` řekl Rocco k velkému překvapení ostatních. „Věci jsou ve vzduchu. Ale mohou každému z nás rychle spadnout na hlavu. Jenže když je člověk na určité náhody připravený, jde se mu životem mnohem snáze..."„Ale co by se mělo stát?" zeptal se muž na odchodu.„Možná nic," připustil s úsměvem Rocco. „To by nám bylo jen milé."„Pak nechápu, o čem se tu mluvilo." S těmi slovy odešel. Ještě jeden muž se zvedl a následoval přítelova příkladu.Nějakou chvíli hleděl Rocco do země. Když opět vzhlédl k ostatním, pronesl: „Předpokládejme, že 20. května odstartujeme. Pak je určitě lepší, když budeme minimálně vědět, co bychom měli udělat v určité situaci. Souhlasíte?"„Jestli nás budete dále informovat o všem, co nám zatajují...," požadovali ostatní. ,.Spolehněte se. Ještě bych vám chtěl říci, že se jmenuji Rocco a jsem určen jako psycholog, který by měl řešit všechny spory mezi vystěhovalci."Přemohl je svou otevřeností. Byl ale příliš chytrý, aby dal najevo svůj triumf a raději ihned odešel.

* * *

Komandér Sam Dhark se znovu oblékl. Pětice lékařů, kteří ho před chvílí podrobilí přísné prohlídce, stála v hloučku a dohadovala se.Nuže?" zeptal se krátce komandér. Šétlékař vzhlédl a zasmál se.„Dharku, jste zdravý jako řípa. Nic vám není." „A ta občasná únava?"„Bezvýznamně. To přejde. Nerozčiloval jste se v poslední době?"V Dharkových šedých očích, které poskytovaly silný kontrast k jeho bílým vlasům, se zablýsklo. - „Vy se pláte?Před dvěma hodinami jsem málem explodoval. Rob Joel, vedoucí úřadu pro vystěhovalectví, se pokoušel všemi svými prostředky zabránit startu GALAXY...."„Musel jsem vám to říci, je to moje povinnost. Vaše tělo reaguje na silný hněv. Hněv je právě původcem vaší náhlé únavy. častý jev, se kterým se setkáváme od dob, kdy jsme si začali podmaňovat vesmír."„V pořádku. Pokusím se dbát vašich rad. Ale zítra to bude opravdu těžké, Do World City byli svoláni odborníci, má se tam rozhodnout, jestli moje loď odstartuje podle plánu, nebo jestli se celý osídlovací plán zhroutí."„Zúčastníte se té konference, komandére?"„Ano, samozřejmě! A nechám rozhlásit, že se zapojím do politiky!" V té chvíli vypadal jako nějaký Viking.

- 7 -

Lékaři si ho upřeně měřili.Prozradil, na co se ho neodvažovali zeptat.„Sympatizuji s Neodemokratickou stranou; ` potvrzoval dobrovolně.„Snad vám to vyjde, komandére. Započítal jste i šok, který na Zemi vyvolalo objevení mimozemských lodí?"Právě tenhle bod byl v jeho úvahách velkým otazníkem. Všichni lidé věděli, že laserové paprsky nezanechaly na lodích ani stopu. Všechny noviny psaly o nebezpečí invaze z kosmu. Ale největší demoralizující účinek mělo nevysvětlitelné, bleskové zmizení cizích lodí.Když Sam Dhark vstoupil na velitelský můstek GALAXY, stále se zde probíraly poslední události. Vždycky nenáviděl spekulativní úvahy a proto rychle přerušil probíhající diskusi.Spočinul pohledem na Danovi Rikerovi, vedle jeho syna nejmladším důstojníkovi GALAXY.„Rikere," zavolal na něj komandér. „Zřejmě se nudíte. Projeďte s Renem Dharkem hlavní řízení. Zprávu očekávám do dvou hodin. Doufám, že s časovým termínem vystačíte!"Projet hlavní řízení znamenalo provést simulovaný start GALAXY a zkontrolovat přitom na patnáct tisíc funkcí. I když většinu práce vykonávaly počítače, stejně se jednalo o velmi obtížnou práci, která vyžadovala nejvyšší pozornost.Dan Riker se klidně podíval na svého šéfa.„Dvě hodiny budou samozřejmě stačit, ale musíte mi přidělit někoho druhého. Ren je zprostěn služby a není na palubě."„Tak?" Když šlo o služební záležitosti, znal komandér Sam Dhark pouze poručíka Rena Dharka. Stejně dobře by se mohl jmenovat Ren Smith nebo Knox. ,Není na palubě? Mladík zřejmě zapomněl na svůj výlet s T-66. Oznamte mi, až se poručík Ren Dhark dostaví zpátky na lod'."„Komandére, Renova akce na T-66..."„Nezajímá mě to!" přerušil ho příkře. „Když tu měl být, křižoval s T-66 vesmírem. Ty zameškané hodiny měl nahradit. Nevíte, kde vězí?"U Sama Dharka jste se mohl dopustit chyby, ale lež odpustit nedokázal. Proto Dan Riker neváhal.„Ren je u Montyho Bella." , .„Kdo to je?"„Astrofyzik Bell je docentem na Kosmické akademii a učil i nás."„Zavolejte Rena Dharka a řekněte mu, ať se urychleně dostaví zpátky na palubu!" Dan Riker zmizel v komunikační kabině, aby Rena informoval, že má okamžitě myslet na návrat. Komandér přidělil důstojnickému sboru práci a pak odešel do své kabiny, aby se tam seznámil se zpravodajstvím světových deníků o objevení interstelárních objektů ve sluneční soustavě. Zároveň hodlal využít svých dobrých styků u vlády ve World City, aby dostal povolení ke startu.Cizinci se brzy vrátí, říkaly mu předtuchy. Znovu se objeví ve sluneční soustavě a to brzy!

* * *

Ve stejné chvíli se ptal astrofyzik Monty Bell mladého Rena Dharka na totéž. Monty Bell, štíhlý muž, jen o pár let starší, položil svou otázku takovým tónem, že Ren žasl.„Jak mohu na tuhle otázku odpovědět, Monty?" odpověděl mu protiotázkou. „Nikdo neví, jak tihle tvorové z kosmu uvažují. Víme jen, že v kosmické technologii nás vysoko převyšují.",.Chci slyšet tvůj soukromý názor, Rene." Dhark chvíli zaváhal a pak řekl:„Vrátí se. Snad ne dnes nebo zítra, nýbrž po třech měsících. Lidstvo musí dostat čas, aby si zvyklo na myšlenku, že v Mléčné dráze nežije samo. Pak pro nás nebude další setkání znamenat až tak velký šok."„Přece nejsi pesimista, Rene? Co řekneš, když ti povím, že brzy bude jedno, kde bude člověk v naší Mléčné dráze žít? Zde nebo v centru, konec se stejně dostaví."„Proč?" Dhark promluvil velmi důrazně. „Co bude, Monty? Pokračuj!"„Od určité doby nastaly v Galaxii podstatné změny. Magnetické pole prodělalo takový vývoj, že to nahání strach. Elektrický náboj stoupá den ode dne. Zjistili jsme u mezihvězdných částic nevysvětlitelný a zneklidňující nárůst energie. Snad chápeš, co to pro celou Mléčnou dráhu znamená."„Teď budeš ještě tvrdit, že vývoj se už pohybuje ve stádiu nebezpečném pro lidstvo?" ptal se vážně Ren Dhark.„Jestliže to bude pokračovat takovým tempem jako dosud, dostaneme se do nebezpečného stadia za necelých padesát let. Nebezpečí nehrozí pouze lidem, ale i všemu živému ve hvězdné spirále, můj

- 8 -

milý! Energie kosmického záření nezadržitelně stoupá a je velice proměnlivá. Proto je obtížné určit, kdy se stane životu nebezpečnou." „Odkdy to vy, astrofyzikové, víte?" vyptával se zneklidněně Ren.„Asi od doby před pětatřiceti léty, kdy jsme dostali nové přístroje. Tehdy byl tento jev zpozorován poprvé. Ovšem k dnešnímu stavu je v ohromném nepoměru. Běží to jako jaderná reakce. Žádný člověk nedokáže vysvětlit, co se to s naší Galaxií děje. Ten proces má takové měřítko, že až dojde ke katastrofě, bude jedno, v které části Galaxie se bude člověk zdržovat."„Vycházejí ty změny ze středu Galaxie?" Vědec unaveně potřásl hlavou.„Bohužel. To by tu hádanku rozřešilo. Pak by se jednalo o turbulentní expanzi. Ne, střed tu nehraje žádnou roli. Poruchy mají svůj půvoď na druhé straně našeho hvězdného ostrova. Ale i na to jsou rozdílné názory."V té chvíli se konečně podařilo Danu Rikerovi vystopovat Reiía s Monty Bellem. „Ano," ohlásil se Ren, „ihned se vrátím na loď." Rozloučil se s astrofyzikem. „...jestliže by měla GALAXY přeci jen odstartovat včas."

* * *

V 0.17 hodin světového času vyhlásila radarová stanice, umístěná na okraji kosmodromu Cent Field, další poplach.Z radarové stanice Pluto dorazila depeše o příletu tří cizích lodí.Sam Dhark byl tou dobou na cestě do World City. Když mu to říkali, jen přikývl a na rtech mu zahrál lehký úšklebek. Nakonec vláda vyhlásila, že odstartuje celá Flotila, aby přinutila mimozemské lodi navázat kontakt s pozemšťany.Znovu celý svět zatajil dech.Mnozí lidé nechtěli připustit, že by je během krátké doby navštívila další kosmická návštéva.Ale pak se roztrhl pytel s hlášeními.Najednou se to mezi planetami sluneční soustavy hemžilo neznámými loděmi. Bylo do očí bijící skutečností, že mezi vřetenovitými a válcovitými loděmi neexistuje žádná spojitost.Na radarových stanicích panoval nejvyšší poplachový stupeň.Na obřích obrazovkách, propojených se zaměřovači, se rýsovaly trajektorie obou rozdílných eskader.Na Plutu, nejvzdálenějšíplanetě sluneční soustavy, obklopené jen věčnou kosmickou tmou, zjistili hrozivou skutečnost- eskadra vřetenovitých lodí ozařovala Zemi. Zprávu zachytili i na GALAXY - jedenáct tisíc lidí, natlačených v poměrněnevelkých prostorách, se zmocnila panika. Ozařování pro ně znamenalo jen jedno útok na Zemi. Mnozí nechápali, že Zemi zasáhl pouze pátrací paprsek lidem neznámé energetické struktury.Pak ale přišla uklidňující zpráva: obě eskadry se otočily a zamířily ven ze sluneční soustavy.Zprávu opakovali znovu po necelé půlhodině. Vřetenovité koráby nabraly kurs ke slunci Achenar, zatímco ani jedna radarová stanice nedokázala určit, kam zmizely lodě válcovitého tvaru. Jako při první ná'vštěvě se během jednoho okamžiku zcela beze stopy rozplynuly v kosmickém prostoru.Na obytných palubách GALAXY opět zavládl klid a pořádek, ale strach a obavy z cizích bytostí zůstaly.Jen Rocco vytěžil z nastalé paniky mezi vystěhovalci, co potřeboval -velmi užitečné informace. Byl spokojený. Pozorně si. všímal tváří lidí, kteří dokázali svými odbojnými řečmi zvětšit mezi ostatními jejich strach.„GALAXY se stává bláznivou lodí," poznamenal Ren a ani netušil, jaká prorocká slova vlastně vyřkl.Došla další zpráva. Poselství prezidenta k obyvatelům Zemé. Po třetí větě ho už nikdo na můstku neposlouchal. Prezident Světového společenství nebyl mezi Flotilou ani u obchodního loďstva příliš oblíbený.Ren si všiml, že si ho první důstojník tázavě prohlíží. „Prosím?" zeptal se. „Přestal jsem věřit ve 20. květen jako v termín startu. Víte, jaký má na to názor váš otec?"„Na konferenci ve World City chce dosáhnout toho, abychom mohli dvacátého odstartovat. Jestli termín posunou, už nikdy neodstartujeme."Jarros Szardak, druhý důstojník, známý svým nehybným obličejem hráče pokeru, zaslechl Renova poslední slova a narovnal se jako svíce.„Co to má znamenat; Dharku?"„Objevení cizích raket je podle mého názoru začátek nového vývoje. Ale tenhle vývoj bude lidstvu vnucen!"„Vidíte najednou všechno příliš černě!" zvolal Ralf Larsen. „Co říkáte, je nezodpovědné!"

- 9 -

Aniž hnul brvou, strpěl Ren Dhark jeho těžkou výčitku.Larsene, odkud se tu objevily ty dvě odlišné kosmické eskadry? I když jsme zatím prozkoumali jen úzký okraj naší Galaxie, výsledky ukazovaly, že jako inteligentní bytosti jsme ve vesmíru osamocení. A najednou se naráz vynoří dva cizí druhy přímo v naší ďomovské soustavě."„Ano, a dál?" ptal se Szardak popudlivě. Šedovlasý muž, nevelké postavy nosil tmavé brýle a proto se nedala určit barva jeho očí. Že měl nos z plastiku, věděl jen málokdo.„Za tím vším bude nějaká vetká tíseň, že hned dvě cizí skupiny objevily naši soustavu."„Hypotézy, Rene!" Tím hodlal Szardak rozhovor ukončit. Ale Ren Dhark měl ještě něco na srdci.„Když nebudeme počítat s nejhorším, pak každý z nás ponese zodpovědnost za osud lidstva, až si nás jednoho dne cizinci podmaní."První důstojník ztratil trpělivost. „To je ale hloupé žvanění!"V šcdých Dharkových očích se zablesklo. Hlas měl ale klidný, když odpovědéL ,.Musíme odstartovat 20. května, jestliže už nebude stejně pozdě. Alespoň část lidstva musí dostat šanci, i kdyby náš odlet ze Země vypadal jako útěk. Věřím, že se můj otec na to dívá jako já. Larsene, pamatujete se, jak ta eskadra zmizela právě v centru naší soustavy? Vypadalo ta jako časovy skok!"

* * *

Musíme se připravit na každou situaci. A za žádných okolností nesmíme pustit otěže z rukou, at už nám budoucnost přinese cokoliv.Zastavit osídlovací program by znamenalo, že přestaneme být pány situace. Přišel jsem do World City, abych na zítřejší konferenci, kde se má rozhodnout o startu GALAXY, dosáhl toho, aby gigantický kosmický koráb odstartoval podle plánu.V nastalé situaci se musí start uskutečnit v jakýchkoliv podmínkách. Protože čím více planet osídlíme, tím víc zesílí i celkový potenciál lidstva.Sam Dhark netušil, že svou řečí činí několika lidem ve vládě Světového společenství velkou službu.Jeho řeč slyšeli i obyvatelé Sahary, kterou před dvaceti lety zúrodnili a dnes se stala obilnicí Země. Byla objevena tři velká podzemní jezera, ze kterých čerpala gigantická soustava vodních čerpadel vodu. Co bylo před koncem tisíciletí pouhým snem, stalo se dnes všední skutečností.V Olanu, téměř ve středu bývalé poušti, sledovali řeč Sama Dharka, obklopeného dobrým tuctem známých reportérů. V pozadí jako působivou kulisu pro televizi osvětlovaly retlekiory několik kosmických křižníků.Najednou se nad městem rozlehlo hromobití. Z.vuková vlna otřásla lidmi jdoucími po ulicích, vyděsila ženy i děti, které vykřikly strachem. Ti, kdo stáli venku, zírali pátravě vzhůru na bezmračnou oblohu.Obloha zůstala prázdná, ale z výšky dorazilo další hromobití.Několik chodců sebou mělo přenosné videofony. Neměly dosah větší než pět tisíc kilometrů, ale uvnitř této vzdálenosti poskytovaly dobré služby.Hlásilo se Timbuktu, město s jedenácti milióny obyvatel, a sdělovalo zprávu z pozemšké radarové stanice.Nad Olanem ve výši 123 kilometrů stojí přes 38 vřetenovitých lodí Varovní pro všechny! Torpédoborce jsou už na cestě vstříc mimozemské eskadře. Varování pro Olan! Varování pro všechny obyvatele!Mnoho lidí zděšeně hledělo na modrou klenbu oblohy. Ale jen málo z nich spatřilo i tmavomodré a sinavě žluté paprsky, které sjely dolů.Pak Olan přestal existovat.Město zahynulo v koncentrované energetické palbě. Hmota se proměnila v plyn. Půda začala vřít a zářila stále jasnější červení, v níž se rozplynuly poslední zbytky plastobetonu. Na zemi vzníkaly první velké puchýře, které se protrkávaly pod běsněním energetických paprsků.Ze zuřícího interna unikla jen tříčlenná rodina. Byla už ve vzduchu a mířila k Timbuktu, když Olan nečekaně zasáhlo první hromobití. Krom silné tlakové vlny, která smýkla jejich letounem o dobrých sto metrů kupředu, si ničeho nevšimli, dokud se na Olan nesnesla změť energetických paprsků a nezničila během okamžiku celé rněstečko.V řízení letounu muž s pobledlým obličejem stiskl nouzový spínač. Sotva slyšitelným hlasem odříkával svou zprávu.„Mluvte hlasitěji! Nemiřte kameru na dráhu paprsků. K čertu, tak to udělejte!" hřměl energický hlas z Timbuktu.Osmiletá dcerka plakala a tiskla se zoufale k matce., S obtížemi polkl, ale hrouda z krku ne a ne zmizet.

- 10 -

„Slette trochu dolů!" požadoval ledový hlas. „Obratte se na opačný kurs. Musíme věde!t, co se tem u vás děje..."Ale pilot myslel jen na svou rodinu a na skutečnost, že Olan už neexistuje. Kvapně přidal plyn, až ho zrychlení přitisklo do křesla a trup letounu, namáhaný na mez únosnosti, zanaříkal.Muž nemyslel na to, že by letěl do Timbuktu. Dobře si všiml, že bouře paprskú o šíři několika kilometrů se ještě více roztáhla a pokračovala směrem k jedenáctimiliónovému městu na Nigeru.Utéci! Zachránit se! To byly jeho jediné myšlenky. Přesto ale nedokázal odtrhnout oči od hrůzné podívané. Jako očarovaný hleděl na žhoucí brázdu, která vznikala tam, kde se paprsky dotýkaly zrajících obilných polí.„Tak přece odpovězte! Podejte zprávu!" křičel muž. v Timbuktu, který viděl na své obrazovce tvář pilota zkřivenou děsem.V nejbližším okamžiku byla obrazovka prázdná.Sam, Dhark ještě mluvil, když dorazila zpráva o přepadení saharské obilnice. Na vteřinu se odmlčel a pak znovu promluvil. Rozhovořil se o přepadení Země třiceti osmi cizími vřetenovitými raketami.Byl znovu přerušen.„Pane Dharku," sdělil mu šeptem reportér, který držel malý videofon. „Shání vás vláda. Mátě co nejrychleji odletět na Kapitol. Chcete si to sám poslechnout?" Odmítl. Vznášedlo ho dopravilo do města. Právě přistával na ploché střeše, když ho zastihlo volání GALAXY.První důstojník hlásil, že Rob Joel, ředitel hlavního úřadu pro vystěhovalectví, opět zakázal kolonistům vstup na loď.„Zavolám později. Konec!" Víc k tomu nemohl Sam Dhark v této chvíli říci. Zatímco komandér sjížděl výtahem dolů do prezidentských místností, přibližoval se na dostřel k mimozemským nájezdníkům sedmičlenný svazek torpédoborců.Až na řev a burácení plazmových motorů panovalo na palubách válečných lodí neobvyklé ticho. Rakety se hnaly vpřed nejvyšší rychlostí. Za počítačem řízenými zaměřovači seděli ke všemu odhodlaní muži. Maximální zvětšení obrazovek ukazovalo trupy neznámých lodí, které usilovaly o zničení jedenáctimiliónového města.T-14 vydal příkaz k palbě. Bzukot těžkých měničů přehlušil burácení lodních motorů. Z dělových věží, které neměly už nic společného s konvenčními zbraněmi, vytryskly laserové paprsky a z dálky necelých sto dvaceti kilometrů udeřily do boků vřetenovitých korábů, které si zatím přibližujících se torpédoborců nevšímaly.Ani jedné pozemské lodi se nepodařilo vypálit podruhé. Ve stejné chvíli udeřily i nepřátelské rakety a ze sedmi pozemských lodí zbylo jen sedm malých sluncí, které se rozprskly do všech stran v ohromné explozi.Z radarové stanice Mars a oblasti Pamíru dorazily dvě stejně znějící hlášení.Sam Dhark je uslyšel v okamžiku, kdy vstoupil do předpokoje prezidentské pracovny. O zničení sedmi pozemských torpédoborců ho informovali v hale.Druhá mimozemská eskadra letí směrem k Sahaře. Všechny lodě Flotily až na zálohy míří k vřetenovitým raketám. Lasery nemají na nepřátelské lodě žádný účinek. Kontrolní satelity mezi Marsem a Zemí si nedokázaly poradit s takovým množstvímmimozemských lodí. Jejich počítače nebyly na takový provoz připraveny. Proto informace, které předávaly, měly malou hodnotu.Bez dalšího zdržování uvedli Sama Dharka přímo do prezidentovy pracovny. Prezident nevěnoval jeho příchodu pozornost. Komandér to ale chápal. V tomto okamžiku by ho stálo příliš mnoho sil, aby se soustředil na nějaké přivítání. Hlavní řídící stanoviště radarové služby právě hlásilo:' „Druhá mimozemská eskadra se skládá celkem z 5I lodl Válcovitý tvar s vypuklinou uprostřed. Eskadra se roztahuje a vytváří vějíř. Výška I40kilometrů. Vzdálenost od Timbuktu necelých 263 kilometrů. Míří dolů. Na signály neodpovídá. "Teprve teď si prezident všiml komandérovy přítomnosti.„I přes tyhle strašlivé události se pořád odvažujete žádat o povolení ke startu, Dharku?" , Generální štáb Flotily se přepojil přímo k prezidentovi.„Přímý přenos z paluby velitelské lodi."Najednou si všichni připadali, že sedí na kapitánském můstku kosmické bitevní lodi. Obraz, který na velkém monitoru naskočil, byl opravdu věrný.Příkazy létaly sem a tam. Všechny byly komandérovi důvěrně známé, pokud se ovšem bezprostředně netýkaly zbraňových systémů.

- 11 -

Drobné svítící body na tmavém pozadí lehce zahnuté obrazovky vytvářely velký vějíř. Špice vějíře ukazovala přímo do míst, kde skupina cizích lodí přesunula ničivou hranici až na čtyřicet kilometrů k Timbuktu. Na vrchním konci obrazu nastal náhle pohyb. Radar ukázal, že se drobné body, které představovaly vražedné lodě cizinců, začaly přesouvat směrem k bojové, vějířovitě roztažené formaci válcovitých raket.Sam Dhark měl pocit, že se zároveň s pozemskou lodí nachází v bezprostřední blízkosti obou mimozemských svazků. Šedé oči mu svítily studeným leskem. Stál nehnutě a pozorně sledoval situaci na obrazovce.Ve skutečnosti ale nebyl tak klidný, jak navenek působil. Zmocňoval se ho silný neklid, jaký dosud nikdy nezažil. Zdálo se mu, že ví o příčině.Rýsovala se na strategické obrazovce: oba svazky - stroje neznámých mimozemských civilizací.Najednou se ničivá hranice ohrožující Timbuktu rozpadla. Ještě tu a tam zůstaly jednotlivé paprsky, ale i ty nakonec zmizely. Na obrazovce zůstalo jen velké množství drobných bodů.Obě skupiny se vrhly na sebe. Boj začal ve stočtyficetikilometrové výšce nad africkým kontinentem.„Vypněte to!" přikázal prezident. „Všechno!" Pomalu se obrátil k Dharkovi. Ten přišel blíž. „Viděl jste všechno, Dharku?"„Téměř, pane prezidente!" odpověděl pevným hlasem.„Pak mohu opakovat svou poslední otázku. Ještě stále žádáte, abych povolil start vaší lodi?"„Ano, protože to dlužím kolonistům. Budou teď patřit k těm málo šťastlivcům, kteří mohou využít poslední šance."„Co tím chcete naznačit? Vyjádřete se jasněji!"„V objevení Země cizími bytostmi vidím obrovské nebezpečí pro celé lidstvo..." „To mi říkáte jen tak do obličeje, Dharku? Nevíte, jakému podezření se tím vystavujete?"Komandér se zlehka usmál. „Komu udělá dobře, že mě označí za zbabělce, ať si poslouží! Mně takové výčitky nevadí."„Pokládáte vše, co jste po přistání řekl tisku a televizi, za správné a stojíte si za tím?"„Plně. Záměrně jsem se ale opominul zmínit o velitelství Flotily. Bezpečnostní štáb souhlasí s mým názorem."„I vaše strana, Dharku?"V Dharkových očích se zablýsklo, ale pak se jeho zrak znovu vyjasnil.„Také," řekl úsečně a věděl, že si touto odpovědí udělá z prezidenta nesmiřitelného protivníka.Ten se rozhlédl po svých spolupracovnících. Komandér měl dostatek sil, aby klidně vyčkával. Když si ho prezident znovu měřil, Uslyšel ho říkat:Dám vám svolení ke startu pro GALAXY v termínu, jestliže mi podepíšete dvě prohlášení. Prosím... podejte komandéru Dharkovi obě listiny."Dhark si přečetl první. Obsahovala ve zhuštěné formě vše, co po svém příletu na letiště ve World City vyslovil. Ale na druhém listu stálo, že je připraven rezignovat na nominaci v nadcházejících volbách Světového společenství jako prezidentův protikandidát.,Pane prezidente, to druhé prohlášení není úplné. Neobsahuje žádný odkaz na skutečnost, že se start GALAXY uskuteční přesně 20. května. Jen když tam tuto pasáž dáte, jsem ochoten podepsat."Deset minut nato podepsal komandér obě listiny. V jeho přítomnosti byl z Kapitolu vydán pokyn pro urychlené nalodění všech zbylých vystěhovalců, aby se start mohl uskutečnit v plánovaném termínu.Když Dhark kráčel k rychlovýtahu, kroutil hlavou v údivu nad prezidentem i jeho poradci.Při zpáteční cestě na kosmodrom ho přepadla únava. Nebránil se a nepřirozeně rychle usnul. Automatika vedla vznášedlo bezpečně k cíli.Když znovu procitl, myslel si, že spal jen několik minut. Ale pohled na hodinky mu prozradil, že prezidenta opustil před více než čtyřmi hodinami.,;Dobrý bože!" řekl zděšeně. „Co se mohlo za tu dobu ve sluneční soustavě všechno stát?"

* * *

Boj dvou skupin mimozemských invazorů pokračoval. Obě eskadry mezitím překřížily dráhu Venuše a hnaly se stále dál při neustálých záblescích paprskových zbraní.Třem obchodním lodím z Alfa Centauri, kde se nepříliš početným skupinám lidí podařilo usadit na třechplanetách, se podařilo proklouznout k Zemi a bezpečně přistát. V Cent Field panovala hektická

- 12 -

činnost.Vystěhovalci se naloďovali ve velkém spěchu. Hlavní vystěhovalecký úřad se však neustale snažil dělat potíže, aby se start rakety zpozdil.Ren Dhark se nakonec rozhodl navštívit jeho představitele. Rob Jeol, vedoucí úřadu, byl pořád ve World City. Mladý důstojnílc, tedy jednal s jeho zástupcem.Choval se ledově klidně, když říkal:„Jestli nebudou všechny překážky ze strany vašeho úřadu okamžitě odstraněny, zavolám oddíly Flotily. Ty už tu pořádek udělají. Berte to varování vážně!"S tím se sebral a odešel.Tajemník za ním jen zíral a bručel: „Je jako ten starý. Sam Dhark v druhém vydání... jen mladší."Naloďování už pak šlo bez větších potíží, takže k naplnění hrozby nemuselo dojít. Přesto bylo z psychologického hlediska chybné. Vystěhovalcům se vnucoval pocit, že musí utíkat před neznámými kosmickými koráby. V těchto hodinách byla zaseta setba budoucího neklidu, který se začal jako nebezpečný virus nezadržitelně šířit po celé lodi.Rocco, muž se sympatickým úsměvem, byl snad téměř všude. Přihlížel, usmíval se, hovořil takřka s každým příchozím. Při své báječné paměti na obličeje málokdy zapomněl jméno či tvář.Druhý muž, Bernard Eylers, čtyřiadvacetiletý mladík, jmenovaný do funkce tlumočníka, nedokázal tak zřetelně jako Rocco rozpoznat, že se mezi pasažéry rozmáhá neklid a nejistota. Za pořádek a bezpečnost na palubě byl odpovědný právě on spolu se svou desetičlennou skupinou. Pro svůj úkol měl všechny předpoklady. Štíhlý, vysoký, vždy působil trochu nesmělým dojmem. Místo levého předloktí měl protézu. Jen málo lidí vědělo, že v ní má zabudovanou plynovou zbraň.Bernd Eylers měl tuctový obličej, na který každý okamžitě zapomněl.Ve strojovně GALAXY panoval čilý ruch. Miles Congollon, mladý, sedmadvacetiletý euroasijec, který zde působil jako hlavní inženýr, byl dokonale obeznámen se složitymi motory obří rakety. Snadno využíval svých rozsáhlých teoretických znalostí. Mezi posádkou se mluvilo o jeho fenomenální paměti. Často působil na své okolí melancholickým dojmem, který podtrhávaly i jeho mandlové oči takřka bez řas. Vždy byl přesvědčen, že musí zasáhnout sám. Pak dokázal být až extrémně tvrdohlavý.Kosmodrom Cent Field se stal oázou klidu. To zvlášť platilo pro kolonisty na GALAXY. Přestali je informovat o průběhu boje mezi oběma mimozemskými eskadrami. Nařídil to přímo Sam Dhark.„Nechci odstartovat s lidmi, kteří jsou napůl šílení strachem! Kdo by je pak zkrotil?" Pak si promluvil s Elisem Keystonem, velitelem radarové služby na Zemi. „Spolehni se, Same!" sliboval Elis. „Až se dostanete ze sluneční soustavy, bude část frekvencí rezervována pro GALAXY."„Dík," řekl unaveně Dhark a vypnul videofon.Když komandér opustil velitelský můstek, první důstojník převzal velení. Na chodbě se velitel střetl s hlavní matematičkou Anjou Fieldovou, navlečenou jako obvykle ve svetru a kalhotách místo uniformy.„Fieldová..." zahřměl, ale dál se nedostal, protože mu skočila do řeči. „Veliteli, mám ted' volno!"Odfrkl si a nechal ji být. Sotva se dostal do své kabiny, už volal doktora Lassala, aby se k němu hned dostavil.Doktor dorazil během krátké chvilky a divil se, že musí Dharka prohlédnout. „Hrome," nadával Dhark, „přece jsem neprospal ve vznášedle čtyři hodiny bez nějakého důvodu. Chci vědět, odkud tahle náhlá únava přichází."Po půl hodině lékař lakonicky prohlásil:„Jste zdravý jako řípa, veliteli. Ve vašem věku se to už někdy,stává..." „Tak? V mém věku? Děkuji! Už se cítím zase dobře."Pak ale, když opět osaměl, zavrtěl hlavou. „ V mém věku..." bručel nespokojeně. „Co si vlastně myslí? Jako by mělo čtyřiapadesát roků pro člověka něco znamenat!"

* * *

21. května 2051, 0.03 světového času.Start GALAXY se uskuteční v 0.16 hodin světového času.Kosmodrom Cent Field byl vyklizen. Na.palubě vesmírného giganta se nacházelo padesát tisíc vystěhovalců, kteří s napětím očekávali start. Z velitelského můstku neustále přicházela hlášení, informující pasažéry o posledních předstartovních přípravách.Plazmové motory naskočily. Hřměly a burácely celou lodí, vstřikování ale zatím běželo naprázdno. Měniče bzučely, motory hřměly, zapínaly se jednotlivé konvertory a aktivizovaly se milióny čidel a spínačů. Počítače přebíraly většinu práce a připravovaly lodní motory ke startu.

- 13 -

Na můstku panoval klid a pořádek. Všechna místa byla obsazena. Místností létaly povely. Odpovědi byly úsečné a přesné.Noc byla plná hvězd a mezi nimi svítilo i slunce Denebu. Představovalo vzdálený cíl pro lidské bytosti, které měly během několika minut opustit svou rodnou planetu, kterou už asi nikdy neuvidí. Měli se stát prvními z několika miliard lidí, kteří dostali za úkol získat pro lidstvo v nekrvavém zápase další obyvatelné planety.Hlavní počítač pracoval bezhlučně. Přesně v 0.16 hodin odstartuje a vyvede GALAXY ven ze sluneční soustavy. Vedle Sama Dharka seděl Ralf Larsen. Oba překontrolovávali lodní přístroje. Vzadu za nimi stál jeden z lodních důstojníků a informoval pomocí lodního komunikátoru kolonisty.Odpočet běžel už přes čtyři minuty.Miles Congollon, lodní inženýr, ohlásil, že plazmové motory jsou připraveny. Před minutou volalo World City. První prezidentův tajemník popřál GALAXY šťastnou cestu. Sam Dhark to přijal s lehkým úsměškem.Čas minus 30!Počítače ve strojovně zapojily plazmové motory na plný výkon. Před komandérem Dharkem a prvním důstojníkem neustále svítily zelené kontrolky.Na konci kosmického přístavu stály tisíce lidí a prožívaly chvíle startu gigantické rakety, která měla odvézt kolonisty na 270 světelných let vzdálenou planetu Dorado v systému Denebu. Spolu s nimi sledovaly odletGALAXY i miliardy lidí na televizních obrazovkách.Přihlíželi, jak žhoucí proud částic naráží do plastobetonu a rozstřikuje se do všech stran. Zdálo se, že loď mezi teleskopickými podpěrami a vykladači začala hořet. Záře tryskajících plynů byla stále jasnější, čím,více se ručička chronometru blížila času startu.Čas minus 5!Ze strojovny dorazilo poslední hlášení.Sam Dhark a Ralf Larsen na sebe vrhli krátký pohled. Pak Ren Dhark stlačil některá tlačítka na ovladači hlavního počítače. Velká obrazovka oscilografu ožila a ukazovala stoupající amplitudu. Dan Riker kontroloval zařízení velkého radaru. Když k němu přistoupil Janos Szardax, druný důstojník, ani se neohlédl.Start! ; . .Burácení motorů přesáhlo všechny představy. Zářivý prstenec bledě žhoucího proudu částic vytvářel působivý obraz, jako by GALAXY stála na ohnivém sloupu. Loď se pohnula.Obří vesmírný koráb zamířil k obloze. 'Ozvalo se ostré vytí, jako by se začala otáčet nějaká turbína. Muži na velitelském můstku ten zvuk znali. Znamenal pro ně uklidnění. Stabilizátory naskočily, aby odstranily nežádoucí kolísání lodi.„Tah v normě! Výkon motorů v normě!" zahřměl reproduktor, který přenášel na řídící pult ze strojovny slova prvního lodního inženýra.Snímač vzdálenosti se rozhýbal.Celkem jedenáct sekund potřebovala GALAXY, aby dosáhla desetimetrové výšky. GALAXY zrychlovala.Stanoviště radiostanice přepojilo.na velitelský můstek, Zazněl neměnný pronikavý tón sledovacího zařízení. Amplituda oscilografu se nepohnula. Na jedné z obrazovek se objevila světla majáku Cent Field.Sam Dhark měl oči jen pro přístroje na řídícím pultu. Jeho klid působil na všechny kolem.Rezonance trupu byly stále hlasitější a konkurovaly i strašidelnému hluku lodních motorů. To bylo znamení, že naskočil drúhý stupeň pohonných systémů.Na obytných palubách se rozezněly sirény. Třikrát krátce, jednou dlouze a zase třikrát krátce.Každý znal význam tohoto signálu.Teď přijde první tlakový náraz. Maximálně čtyři g mohly zaůtočit na tělesnou konstituci pasažérů. Ostatně každý z nich Zažil na vlastní kůži ůčinky takového přetížení, ještě než mu byl předložen návrh k vystěhování. Jen když ho člověk přečkal bez nějakých škod na zdraví, mohl počítat, že bude patřit mezi první kolonisty na Doradu.Snímač vzdálenosti se ve výšce jednoho tisíce metrů automaticky přepnul z metrového na kilometrový rozsah. Náhle se zdálo, že GALAXY nasadila k obřímu skoku. Počítače ve strojovně zapojily motory na třetí stůpeň. Přetížení o hodnotě 3,68 g se opřelo do těl všech lidských bytostí na palubě. Působilo i na muže na velitelském. můstku. Ale ti byli zvyklí takové náhlé změny snášet. Přes všechen trénink však byly jejich pohyby o něco pomalejší než obvykle. '

- 14 -

Osm sekund mučení, pak hodnota přetížení klesla opět na jedničku. Ale po padesáti sekundách se vše opakovalo. Pozemská věda snila o absorbéru přetížení a zároveň o energetických štítech kolem kosmických lodí, které by mohly odvrátit značný díl nebezpečí, která číhala v kosmickém prostoru. Výsledky vědeckých prací se ale daly očekávat až za několik desítek let. I pokusy s antigravitací byly před osmnácti roky zastaveny, protože nikam dosud nevedly.GALAXY už byla přes hodinu na cestě a Země se vznášela ve vesmíru jako menší míč, když se ohlásilo hlavní pozemské radarové stanoviště. Na obrazovce se objevil Eiis Keyston.„Same, obě bojující eskadry změnily směr..."„Ano, a co?" ptal se Dhark v temné předtuše.„Same, jestli budou pokračovat ve svém novém kursu, pak se dostanou do bllzkosti tvé lodě. Letí rychle.."„Jak rychle, Elisi? Zkrať to, ať mám pak více času."„Dosahují rychlosti mezi 180 000 až 240 000 kilometry za sekundu." Keyston jim předal všechna známá data, která současně obdržet i počítač. Přístroj začal provádět výpočty.„Děkuji, Elisi," řekl klidně Sam Dhark. „Konec."Počítač dokončil výpočet. Ren Dhark se seznámil s výsledky a trochu pobledl. „Otče, jestliže nevyužijeme červený sektor..." V tu chvíli pochopil, že přestoupil pravidla. Ve službě neplatila žádná rodinní pouta.Sam Dhark to přeslechl.„Dokončete to, Dharku!" vyzval svého syna. Ten spěšně vysvětloval, co ho napadlo. ,„Dobře. Nemáme jinou možnost,jak se vyhnout cizincům. Ale tahle varianta nám ponechává jen velmi málo možností."Zavolal do strojovny. „Congollone, po zeleném signálu vždy po deseti sekundách přejdete s motory o stupeň výš. Pasažéry budeme informovat odsud. Rozumíte?" Ren Dhark přešel bez příkazu k počítači kursu. Koordináty, které jim Elis Keystonposkytl, byly zadány do paměti počítače zároveň s pozicí GALAXY a dalšími potřebnými daty.„Výpočet kursu k základu..."„Přilétají!" přerušil Ren svého otce. „Přepojim na vaš malý monitor."První důstojník si Ietmo všiml, že se Sam Dhark předklonil, aby zakryl úsměv. Synovy bleskové reakce mu znovu dokazovaly, že Ren patří k rozeným kapitánům kosmických lodí.Příkazy létaly vzduchem. Vystěhovalci byli upozorněni, aby za žádných okolnosti neopouštěli svá místa. Ta část posádky, která měla na starosti cestující, dostala rokaz, aby kolonistům předávala na obrazovky romanticky z.áběry vzdalující se Země, Měsíce a hvězd.Počítač urrčil nové hodnoty letového kursu. Sam Dhark vyslal do strojovny smluvené znamení. Vystěhovalcům zbývalo necelých pět sekund, aby se připravili na rychle za sebnu jdoucí nárazy zrychlení.Ohlásila se nemocnice číslo 1. „Veliteli, myslíte na děti'!" „Právě, že na děti! Konec!"První náraz přetížení. Kurs GALAXY, řízený počítačem, se změnil. Po osmi sekundách kleslo přetížení opět na hodnotu I g, aby se znovu po dvou sekundách vyšplhalo na 3,92 g. GALAXY rázně zabalila do červeného sektoru. Kurs vypočítaný mnoha specialisty á velkými superpočítači už neplatil.Celkem třiadvacetkrát museli prožít lidé na palubě bolestivou torturu přetížení, pak konečně nastal klid.„Veliteli. 5000 za sekundu!" křikl Larsen.Před měsícem by taková rychlost relativně krátce po startu znamenala senzaci. Před čtyřmi dny to přestalo platit. Ode dne, kdy do sluneční soustavy pronikly cizí lodě a předvedly udivenému lidstvu, jak snadno vyvinou za stejný čas mnohem větší rychlost.Lodní radary zachytily obě nepřátelská seskupení. Počet lodí se zmenšil, ale na obou stranách velmi nepatrně. Najednou radar vyvolal poplach. Ve stejném okamžiku se ohlásíl ze Země i Elis Keyston. Nemusel ale nic říkat. Janos Szardak, druhý lodní důstojník, přesně odhadl na obrazovce nastalou situaci.„Veliteli, blíží se k nám dvě cizí lodi!"Elis Keyston, napojený na lod', naslouchal. „Same, budeš muset použít časový skok..."Dobrý bože, co to říkáš?" vykřikl s úlekem Sam Dhark. „Solární magnetické pole udělá z mé lodi nádhernou bombu, jestli ho zapojím. Za drahou Pluta bych se toho už odvážil."Obrátil'se na druhého důstojníka.„Přehod'te mi radarový obraz na můj monitor." Přitom si povšiml, že jeho syn opustil své místo. Ve službě komandér neznal bratra. Ostře zavolal na Rena.

- 15 -

„Dharku, kdo vám dal příkaz, abyste opustil místo u počítače?"Ren Dhark se nedal vyrašit ze své činnosti, zadával počítači další data. ,.Rene Dharku!" zahřměl komandér.Ten mezitím skončil se svou úlohou. Propočet klidně nechal na starost hlavnímu počítači.„Veliteli, máme. ještě jednu naději!" Jeho hnědé oči hleděly klidně na rozčileného otce.„Tak? Nejmladší důstojník na palubě...; ` vysmíval se komandér.„Veliteli, mimozemské lodě spolu válčí už pěknou řádku hodin. Nemá význam, které lodě k nám letí. Ale je životně důležité, abychom na sebe upozornili i druhou stranu. Určitě vyšlou své loďě, aby rakety, které na nás útočí, zničili..."...a nakonec i nás!" vyštěkl komandčr, protože se mu Renův plán pranic nelibil. K jeho velkému překvapení se na Renovu stranu připojil i první důstojn ík.V každém případě to můžeme zkusit, veliteli. Ale to musíme okamžitě jednat." Když pak nakonec souhlasně přikývl, dokázal Sam Dhark svou rozhodnost. Naklonil se k mikrofonu, spojil se s řídícím palebným stanovištěm přikázal:Mallimi, vystřelte směrem k oběma seskupením mimozemských lodí dávku světel ných bomb. Zážeh za patnáct minutn a impuls vysílačkou! Ohlásit provedení rozkazu." Uplynulo patnáct nekonečně dlouhých minut. Obě nepřátelské rakety několikrátlehce změnily kurs. Jejich nové dráhy se nemusely znovu zadávat do lodnilo počítače. Na palubě dobře věděli, kdy k nim dorazí.Během hodiny přestane se vší pravděpodobností GALAXY existovat.Pět světelných bomb, směřujících k přilétajícím raketám, vybuchlo přesně ve stanovený okamžik. Daleko v černém kosmu se rozzářilo malé slunce, které se rychle zvčtšovalo, ale zároveň ztrácelo na intenzitě.,.Snad našemu znamení porozumí..." zamumlal velitel.Čas běžel dál. Radar s dalekým dosahem neustále ukazoval dva blížící se objekty. Vtom se znovu ohlásila Země. Keystonův hlas zněl unaveně.„Same, jsou to ty vřetenovité lodě..: `Každý si dobře pamatoval na nedávné události-na nesmyslný útok mimozemských lodí na městečko Olan; které úplně zničily. Kdyby nepřilétly válcovité lodě jejich nepřátel, zničily by určitě i jedenáctimiliónové Timbuktu.Obě vřetenovité lodě po výbuchu světelných bomb zvýšily rychlost. Ještě deset minut a GALAXY přestane existovat! ' Deset velice krátkých, zběsile ubíhajících minut.Najednou nějaký muž na velitelském můstku vykřikl. „Tam... tam!"Ukazoval na svůj přístrojový pult.Jiný důstojník k němu přiskočil a s napětím sledoval, co jednotlivé přístroje ukazují. Pak zavolala obsluha radaru: „Zachytili jsme tři další lodě. Vynořily se z nicoty!" . „Co se stalo?" dotazoval se Sam Dhark svým hlubokým hlasem.„Snímače energie se zbláznily, veliteli," zajíkal se muž, který předtím vykřikl. ,.Přestaly platit všechny hodnoty. Magnetické pole Země zmizelo a u Slunce pokleslo na , 0,3... .,Souhlasí; ` potvrzoval Szardak. „Ale ted' je vše zase jako obvykle." Nebylo.Ze dvou přilétajících lodí bylo najednou pět- dvě vřetenovité a tři válcovité! Z obrazovky se ozval Keyston.„Same, vypadá to špatně..." Komandér se zlostně pousmal.„Vzdám se teprve, až bude všemu konec... až se nebudu moci ani smát, ani plakat... až budu mrtvý. Dokud žiju, musím plnit úkol a dopravit kolonisty k jejich cíli." „Optimisto..." Znělo to značně zoufale.„Veliteli," oznamovali mu od radaru„,vzdálenost mimozemšťanů je asi 2,3 miliónů kilometrů. Válcovité lodě je dohán ějí. Vřetena se snaží otočit..."„Same; ` křičel Elis Keyston do mikrofonu, „vidíme to taky. Všechny radarové stanice mají příkaz, aby pozorovali jen tuhle pětici..."„Pak jste nás přece jen neodepsali," poznamenal sarkasticky Sam Dhark. „Silné energetické výbuchy!" hlásil muž od řídícího pultu.„Přehoďte mi.to sem na monitor," poručil velitel.Na obrazovce se rozzářily energetické paprsky. To ho vymrštilo z křesla. „Vemte to za mě!" křikl na Larsena a rozběhl se k pultu snímačů.Přístroje ukazovaly prudké výkyvy měřených hodnot až do nepředstavitelných výšek. U radaru Sam Dhark nevydržel dlouho.

- 16 -

„Vše máme zaznamenáno v našich paměťových obvodech!" hlásil Ren, aniž ke svému konání dostal jakýkoliv příkaz.Ve vzdálenosti dvou miliónů kilometrů se odehrávala bitva mezi dvěma vřeteny a třemi válci.Renův plán přilákat pozornost na přibližující se vřetenovité koráby vyšel.Žhavé dráhy paprsků, tenčích než umělé vlákno, splétaly v kosmu svítící mřížoví. Nikde ani známka toho, že by jedna skupina byla silnější než druhá.Počítač vyplivl kus fólie. Sam Dhark ho utrhl a s ulehčením zavolal:„Myslím, že se už nemusíme ničeho bát!"Elis Keyston chtěl GALAXY sdělit přesně totéž, ale když uslyšel funění Sama Torringse, zaposlouchal se a zeširoka se zašklebil.Na GALAXY nikdo nechápal náhlou změnu situace. Velitel se svou bezděky pronesenou poznámkou přiblížil blízko pravdě.„Naštěstí pro nás ty tři válcovité lodi pronásledovaly ty druhé dvě, aby s nimi bojovaly. Že by jedna strana nepřála druhé naši soustavu?"

* * *

Osmnáct hodin po startu GALAXY z Cent Field hlásila velká radarová stanice na Plutu, že ve sluneční soustavě už není ani jedna cizí lod'. Popřáli GALAXY šfastnou. cestu a rozloučili se.Lod' vystřelila do volného vesmíru. Plazmové motory pracovaly na výtečnou. Posádka strojovny provedla jen několik malých bezvýznamných oprav. S pocitem klidu předal Miles Congollon velení svému zástupci, aby si po čtyřiceti sedmi hodinách nepřetržité práce konečně odpočinul.Na velitelském můstku to vypadalo obdobně.Loď řídil Szardak. Devětatřicetiletý důstojník si velmi zakládal na své uniformě, i když nosil pohodlnou kombinézu. Protože měl poněkud úzká ramena, nechal si do rukávů všít vycpávky, aby vypadal mohutněji.Pohlédl zkoumavě na Rena Dharka a do očí ho znovu udeřila neuvěřitelná podobnost otce a syna.Jako ten starý, říkal si druhý důstojník a jeho zjištění mu nebylo příliš po chuti. Ren klidně pristoupil k řídícímu pultu a prohlížel si měřící přístroje. Pak se opet vrátil na své místo.„Vše je v pořádku, Janosi!"Vzadu za ním se odsunula přepážka a Anjá Fieldová, hlavní matematička, vešla dovnitř. Dlouhé plavé vlasy jí padaly na záda. Samozřejmě, že opět vězela ve svetru a kalhotách. Na poli své odbornosti byla skvělá, ale měla jednu chybu - strach spřátelit se s nějakým mužem, ačkoliv byla od přírody temperamentní a její roztomilý ohrnutý nos už pobláznil nejednoho příslušníka mužského pohlaví. Nikdo si nedokázal vysvětlit, proč se pak z mladé krásné ženy stával protivný nedůtklivec.„Korektury, Szardaku," pronesla krátce a položila mu na klín několik folií. Nechal je být a raději vzhlédl.„Anjo, mohl bych se zeptat, o jaké korektury se jedná?"Pokrčila rty, protože nesnášela, když jí někdo říkal jejím křestním jménem, ačkoliv to bylo na lodích, které nepatřily k Flotile, všeobecně zvykem.„Korektury pro časový skok. Kapacita sedmnácti konvertorů je větší než udávají přístroje. Pochybujete snad o mých datech, Szardaku?"Zavrtěl hlavou,„Anjo, proč se vám pořád zdá, že vás někdo napadá? Může snad za to váš ohrnutý nos?"Z očí jí vyskočil plamen. Ren Dhark se musel silou vůle snažit, aby se po Szardakově poznámce nerozesmál.Anja nerozuměla příliš legraci, když se někdo v její přítomnosti dotkl jejího nosu. Rozzlobeně odsekla:„Můj nos je rozhodně lepší než ten váš plastikový. Zavolejte mě, jestli nebudete v korekturách něčemu rozumět."Otočila se tak prudce, že se jí vlasy rozevlály a odešla z můstku. „Rene, postarejte se o to," řekl druhý důstojník a podal mu folie.Ren se ponořil do kontrolních výpočtů. Musel se velmi snažit, aby dokázal vše sledovat. Anjiny korektury byly správné. Pak ho ale napadlo, proč si nikdo nevšiml této odchylky.Sedmnáct z pětatřiceti konvertorů vykazovalo o1500 000 až 1800 000 Kapa více, než bylo přípustné. Tohle obrovské množství energie muselo mít velký vliv na řízení časového skoku.Ren se spojil se strojovnou. Když slyšel, že Congollon spí, otázku nepoložil. „Něco není v pořádku?" ptal se druhý důstojník.

- 17 -

„Snad se nedostaneme do nesnází, až použijeme skok. Podívejte se na to sám, Janosi." Podal mu nejdůležitější folie.Szardak je chvíli studoval, udiveně hvízdl a odhodil folii stranou. „Sakra, vzbuďte Congollona. To všechno nepomůže. Musíme mít jasno, než to spustíme."Nikdo by do šedovlasého Janose Szardaka neřekl, že byl v mládí ostrý hoch. Ale druhý důstojník si byl do dneška vědom, jak daleko smí hnát riziko a co si sám může troufnout. Vyznamenali ho třemi nejvyššími řády, ale nikdy je nenosil a ještě méně hovořil o svých nasazeních.Na obrazovce se objevil Congollonův obličej.„Co je?" ptal se rozespale a rozmrzele nad vyrušením ze spánku. Ale během příští sekundy byl vzhůru. „Cože? Sběrací kapacita sedmnácti konvertorů je mezi.. .?" Následoval prudky výdech. „Rene, pošlete mi sem ty kontrolní výpočty. Přezkouším je sám. To nám ještě chybělo! A Rene, zavolejte jídelnu. Potřeboval bych kávu, ve které bude stát lžíce! Konec."Ren vyplnil jeho přání; pak zasunul folie do přístroje a odeslal je ke Congollonovi. „Skočím si rychle do archívu, Janosi..."„Co tam chcete?" podivil se druhý důstojník.„Leží tam zprávy o zkušebních letech GALAXY. Rád bych se na ně podíval. Pochybovat o Anjiných výpočtech se neodvažuji, ale letové zprávy se mi ted' zdají nějak divné."Potřebné zprávy vyhledal v rekordním čase. Když se odvrátil od obrazovky pomocného počítače, byl trochu udýchaný.Na straně 118 první letové zprávy četl:Kontrola kapacity konvertorů vykazuje diferenci 0,6 procent. Maximální povolená hodnota 1,58 procenta překročena nebyla.Studoval druhou zprávu, třetí, osmou a nakonec patnáctou. Ani v jednom případě nezjistili, že by byť jeden stroj vykázal více energie, než bylo v plánu.Informoval Szardaka.Druhý důstojník položil stejnou otázku, jaká trápila i Rena: „Co teď? Otočíme to nazpět?"

* * *

Mořili se jako otroci na galéře.Ren se nechal na velitelském můstku vystřídat svým přítelem Danem a pracoval teď pod Congollonovým vedením. V kosmickém žargonu se nazývaly konvertory energie sily, ačkoliv tu se zásobníky obilí nebyla sebemenší podoba.Vysokofrekvenční magnetické pole obklopovalo klec z labanitické ocele, která měla schopnost poutat elektrostatické pole přesycené plazmy a v prudkém impulsu ho pak uvolnit. Pětatřiceti takových energetických zásobníků bylo potřeba, aby vyvolaly u GALAXY přeskok až do vzdálenosti 1,7 světelného roku, aniž uplynul byt zlomek sekundy. Ačkoliv se tato technika používala na všech kosmických lodích už přes dvacet let, vědecké vysvětlení jevu na sebe dosud nechávalo čekat. Ani otázku, proč se. nedá překonat větší vzdálenost než 1,7 světelného roku, zatím nikdo nevysvětlil.Aby se dosáhlo časového skoku, muselo dojít k přesnému sladění všech konvertorů. A na GALAXY se sedmnáct konvertorů zbláznilo. Silová rovnováha, která byla životně nutná, se beznadějně rozpadla. S obyčejnými plazmovými motory by loď potřebovala staletí, aby se ďostala do blízkosti systému Denebu.Experti byli bezradní. Miles Congollon už potřetí řekl, že musí podat veliteli hlášení, ale pak se stejně, neodhodlal, aby své předsevzetí uskutečnil.Bernd Eylers, muž zodpovědný za bezpečnost na palubě, se objevil u sil.„Takže přece; ` ulevil si. Vždy vypadal poněkud nešikovně a bezmocně. Dojem neškodnosti umocňovala i jeho levá protéza předloktí.„Co tu hledáte?" ptal se ho Congollon. Oficiálně byl Eylers veden jako tlumočník a jen dvanáct členů posádky vědělo, že má jiné poslání.„Chtěl jsem se přesvědčit, zda pověsti, které kolují mezi kolonisty, jsou pravdivé. A patrně jsou! Opravdu nejsme schopni vyvolat časový skok?"Tucet mužů kolem Congollona se škodolibě pousmálo, když hlavní inženýr vykázal tohoto obtížného tlumočníka ze strojovny. Ale jen Ren si všiml, že Miles tomu druhému cosi zašeptal.Ren Dhark zašel do haly, kde v řadách stály baterie atomových reaktorů. Podivil se, že zde nenalezl nikoho z obslužného personálu. Pomalu kráčel podél agregátů, které vyvíjely dvakrát více energie než spotřebovávalo World City při energetické špičce.

- 18 -

Vzadu za nimi leželo velké řídící centrum-rozdělovací stanice, automaticky řízená, takže nepotřebovala dozor nebo obsluhu. Dlouhé řady kombinovaných měřících přístrojů vytvářely stěnu, která by snadno zmátla kteréhokoliv laika. Bez zájmu kráčel Dhark kolem nich, až dorazil k panelu, který vykazoval hodnoty konvertorů.„Všechno v pořádku," zamumlal zklamaně. Raději by zjistil opak.Zamyšleně pohlédl vzhůru. V té chvíli ho napadla Zajímavá myšlenka. Stabilita magnetického náboje závisela na síle elektromagnetického pole. Jestliže byla jeho síla mnohem větší než měřiče ukazovaly, pak muselo být silo schopné poutat elektrostatické pole přesycené plazmy ve větší míře, než se předpokládalo. Logicky tím stoupla kapacita v poměru k vázací schopnosti.V přtštím okamžiku stál u palubního interkomu a prosil Milese Congollona, aby za ním zašel do rozdělovací stanice. 'Hlavní inženýr se objevil s nespokojeným obličejem. „Tak co máte?" ptal se, rozzlobený, že ho Ren vytrhl z práce.Ren vyslovil svou domněnku. Congollon ji okamžitě zamítl. „Nesmysl. Laická představa. Pak by byla celá řada měřáků defektní. S touhle myšlenkou se nemá cenu zabývat."„Jak jsou ty přístroje zapojeny, Milesi?"Congollonova fantastická paměti opět slavila úspěch. Zarazil se, zamyslel se, zavrtěl hlavou a zamumlaí cosi, čemu Ren nerozuměl.Euroasijcovy mandlové oči se na Dharka melancholicky zahleděly.„Nápady máte, Dharku! Ale ještě lepší než vaše nápady byla vaše poslední otázka. Dobré nebe! Jestli v tom vězí ta chyba..."S tím ho nechal stát a rozběhl se k interkomu. O několik minut později se v sále jen hemžilo techniky různého zaměření. Hodlali prostudovat podle Congollonova výkladu jednotlivá zapojení.„Promarnit další čas?" vrčel hlavní inženýr. „Damo, podejte mi nářadí..." Pořád měl dojem, že musí sám zakročit. Zde měl nádhernou příležitost. Nikdo neměl lepší představu než on sám. Když odstranili příchyty a sejmuli kryt, ležela část řízení volně přístupná ke kontrole.Po půlhodině chybu našli.„Prasečina!" nadával Congollon na nedbalou práci, kterou montéři odvedli. Uvnitř komplikovaného řídícího mechanismu objevili sedm senzorů, které nebyly schopné provádět potřebné úkoly.„Jak je ale možné, že při zkušebních letech senzory pracovaly dobře?" vyptával se Ren.„To je jednoduché," vysvětloval euroasijec. „Už s ohledem na své označení-senzor, senzus, smysl! Senzory mají tu vlastnost, že se okamžitě vyladí na zadanou úlohu. Plní ji. Podle podmínek jsou schopné podat stonásobný výkon, ale jen na krátkou dobu. Pak jsou se silami u konce, jako tyhle tady." A srdečně se rozesmál. Přitom poklepával Renovi na rameno. Pak zvážněl a řekl:„Rene, bez vašeho nápadu bych musel zajít za velitelem a doporučit, abychom se vrátili."„Jste bez dalšího přezkoušení přesvědčený, že všechna sila jsou vyladěna na stejný stupeň?"Congollonův pohled ztěžkl melancholií.„Rene; ` řekl, „ nemalujte čerta na zed'." _Sedmadvacet hodin po startu se GALAXY připravovala na první časový skok. _ Velitelský můstek byl plně obsazen. Pro celou posádku byla vyhlášena pohotovost. Jen kolonisté neměli ponětí o horečném očekávání. Ale ne všichni.Hlavní počítač prováděl poslední kontrolu. Nepřetržitě testoval podle přesných velících impulsů všech 35 sil. Měl příkaz okamžitě přerušit všechny přípravy pro skok, jestliže kapacita jen jediného zásobniku přesáhne dovolenou mez.Počítač přípravu nepřerušil.Ve 3.23 hodin palubního času proběhl první skok. Proběhl v nulovém čase.Nikdo na palubě si ničeho nevšiml, jen velká obrazovka na velitelském můstku prozrazovala, že k němu opravdu došlo a GALAXY se přesunula o 1,7 světelného roku blíže ke svému cíli.Pozice některých hvězd se najednou změnila.Ani pasažéři sí neuvědomili, že se GALAXY přesunula o více než jeden a půl světelného roku blíž k Denebu. Když o tom Sam Dhark informoval vystěhovalce, mnozí z nich projevovali údiv a nedůvěru.Bernd Eylers pozoroval tento vývoj se vzrůstající starostí. Svůj desetičlenný tým nasadil na úkol vypátrat, odkud pocházejí všechna ta systematicky rozšiřovaná falešná hlášení a zlovolné pověsti. Instinkt mu napovídal, že šeptavá propaganda je živena vědomě. Bohužel zatím nenašel žádný záchytný bod, který by mu pomohl, aby se hnul z místa.

- 19 -

Velitel Sam Dhark, který mu vždy dopřál sluchu, mu doporučil, aby se spojil s Roccem. I když byl Rocco doporučen vedením Kosmického vystěhovaleckého úřadu a Sam nerad vzpomínal na Joela, přesto materiály hovořily o šetatřicetiletém Roccovi jen v dobrém.Se smíšenými pocity vyjel Eylers na padesáté čtvrté podlaží ke kabině 22-H-55, kde byl Rocco ubytován. Oproti ostatním vystěhovalcům měl k dispozici tři další místnosti, protože na palubě zastával důležitou funkci. Přestože sám patřil k vystěhovalcům, obdržel jako palubní psycholog úkol, aby zamezoval všem možným sporům mezi pasažéry.Když Eylers vešel do kabiny, zaslechl z vedlejší místnosti sympatický mužský smích. Eylers si odkašlal, aby na sebe upozornil. Ve stejnou chvíli zaslechl kroky. Vysoký, čokoládově hnědý kudrnáč se na něj tázavě zadíval. Jeho tmavé oči si Eylerse lhostejně měřily.„Neznáme se?" zeptal se zdvořile.„Jistě," přisvědčil Eylers. „Já jsem tlumočník. Včera jsme spolu krátce mluvili." „A co si přejete?" zeptal se úsečně Rocco, aniž dal nějak najevo, že si na včerejší rozhovor pamatuje. „Máte potíže?"„To přímo ne, Rocco. Chtěl jsem si s vámi jen promluvit. Dělají mi..."„Lituji. Ted' nemám čas." Usmál se a Eylers nyní věděl, kdo se to předtím smál. „Přijďte za mnou ve 20 hodin palubního času. To už budu volný. Jak se jmenujete?" „Eylers...„Ach..: ` Rocco byl velice zdvořilý a sám otevřel dveře kabiny. Když je zase za Eylersem zavřel, chvíli zůstal zamyšleně stát. Mužský hlas z vedlejší místnosti cosi zakřičel. pomalu se vrátil zpátky.„Kdo to byl, Rocco?" ptali se ho. Dva návštěvníci na něho s očekáváním hleděli. „Dharkův špion, Bernd Eylers. Kdybych věděl, co tu chtěl?"

* * *

Potřicáté spustili časový skok.Průběh byl vždy strhující, úchvatnou podívanou. Během jedné nanosekundy vydala všechna sila nahromaděnou energii, aby ve stejné chvíli postrčila kosmickou lod' o více než.jeden a půl světelného roku dál.Dlouhé výzkumy nedokázaly určit, zda dochází k dematerializaci a znovu k rematerializaci, ani se neprokázalo, že s výbojem energie dochází ke změně časové konstanty. Přesto se časem vžilo pojmenování „časový skok" a delší dobu patřilo do vědecké terminologie.Efekt ani jednou nevyvolal jakékoliv zachvění. Účinek se dal určit jen podle měření. Přesuny se vždy pohybovaly okolo hranice 1,7 světelného roku.Ren Dbark, sedící vedle velitele v místě pro zálohu, se naklonil nad obrazovkou. Viděl vzdálené hvězdy jako ostře ohraničené, studeně svítící body. Vnímal pruh MIéčné dráhy, i temnotu, ve které se GALAXY vznásela, ale nedokázal nalézt nějaký známý hvězdný obrazec, známé souhvězdí!Zdálo se mu, že sní. Sen trval jen jednu sekundu. Zmocnilo se ho strašlivé tušení. Když se otočil ke svému otci, jebo obličej nic neprozrazoval. Ale počítač dával najevo, žc se stalo něco neobvyklého. Přístroj vysadil, zasvítila červená kontrolka, která oznamovala, že ,zadanou úlohu nelze vyplnit. Přitom pro palubní computer nepředstavovala nikdy neřešitelný problém. Po skončení časového skoku měl zjistit nově koordináty GAI_AXY.Velitel si všiml blikajíciho červeného světla. Ve tváři se mu krátce objevil stín nejistoty, který. však rychle zmizel. Zadíval se upřené na obrazovku.„Zdá se ti také tak podivná?" zeptal se Ren tiše.Komandér se naklonil kupředu a stlačil spínač. „Spojovací stanice, zavolejte Zemi. V yšlete současně lokalizační signál o nejvyšší intenzitě. Ať se pokusí lokalizovat naši pozici!"Na můstku zavládlo lehké vzrušení. Všichni zbystřili pozornost. Ralf Larsen, který stál u ovládací klávesnice lodního počítače, zadal do computeru známé hodnoty. „Co chceš?" zašeptal Sam Dhark svému synovi, který tiskl spínač interkomu. „Zavolat Milesovi. Zřejmě si s námi zahrála ta sila."„Jak ,jsi na to přišel?"„Pocit, veliteli. haló, tady je Ren Dhark. Musím mluvit s hlavním inženýrem." „Mluvte..." Na obrazovce se objevila Congollonova tvář.„Proběhl energetický výboj normálně?" „Ovšem."„Nepravděpodobné. Počítač nám nemůže dát nové koordináty. Hvězdný obraz, který před sebou vidíme, nemá nic společného s kteroukoliv známou hvězdnou konstelací. Okamžik, prosím..."Spojovací stanice hlásila, že nedokáže navázat kontakt se Zemí. „Na příjmu nemáme ani jednou dalši slanici. Budeme to zkoušet dál.."

- 20 -

Ren přerušil spojení s Congollonem a napojil se jinam.„Zde velitelský můstek. Dokážete identifikovat současnou polohu?"Netušil, jak je na něj v těchto vzrušených chvílích otec hrdý. Sam Dhark ho srovnával s Larsenem a Szardakem, se dvěma zkušenýmí důstojníky. Ale oba se nemohli Renovi rovnat v rychlosti reakce a chladnokrevnosti jednání.Právě volal astronomické oddělení. Odborníci mu nic konkrétního neřekli. „Ale za chvíli určitě konstelaci určíme..."Ren se s tím nespokojil. „Řekněte přesnější termín, prosím."Vzadu za ním se ozvalo Larsenovo zaklení, protože počítač opět stávkoval a kontrolka pomrkávala jasnou červení.lnterkom sděloval, že astronomové mu jasnou odpověd' dát nemohou. „Znamená to, že nedokážete rozpoznat ani jedno souhvězdí?"„Ne, ale dokonce i ta nejvzdálenější se změnila."„Všechna? To přece není možné! Mohli byste co nejdřív oznámit koordináty konstelací, které zůstaly stejné? Odpověd' zavolejte veliteli!"Ralf Larsen i lanos Szardak na sebe vrhli mnohomluvný pohled. Velitel přestával důvěřovat svému sluchu. Celá posádka velitelského můstku si Rena Dharka ohromeně měřila. Jen on sám vypadal, že si změny, kterou právě prodělal, vůbec nevšiml. Právě mluvil s Milesem Congollonem.„Co ukázala první hrubá kontrola?"Euroasijec zaklel jako pravý tramp. Na obrazovce bylo zřetelně vidět, jak mává hrozivě sevřenou pěstí. „Kdybych tak dostal do ruky ty techniky, kteří nám sem vmontovali nesprávné senzory. Udělal bych z nich třísky na podpal!"Klení ovšem nepomohlo.GALAXY plula kdesi v kosmu mezi hvězdami. Země mlčela. Nadsvětelně spojení nefungovalo.„A ke všemu máme na palubě padesát tisíc kolonistů..." ulevil si ztěžka Sam Dhark.

* * *

O tři hodiny pozdcji požádala delegace kolonistů o rozhovor s velitelem. Sam Dhark, který se zase zdržoval na velitelském můstku, zavřel oči..,To vypadá na malou revoltu. Dobře, Larsene; řekněte jim, že je přijmu za deset minut na první palubě. Janosi, vyhlaste mužstvu poplach a rozdělte jim paralyzátory. Jestliže k něčemu dojde, nechci se stát terčem!"Pak opustil můstek a sjel výtahem na první palubu. Lhostejně kráčel vstříc delegaci. Nepřekvapovalo ho, že v první řadě vidí Bernda Eylerse. Ostatní neznal. Neozbrojený, bez sebemenšrho náznaku strachu se zastavil před dvěma tucty lidí.„Poslouchám!" To neznělo přátelsky, ani to nebylo pozvání k vážnému rozhovoru. ,.Tak s námi nesmíte mluvit!" vzkřikl zlostně rudovlasý muž. „Máme právo vědět, jestli Iet GALAXY probíhá podle plánu. Požadujeme informace a nenecháme se odbyt několika hloupými poznámkami."Komandérův obličej zrudl. V šedých očích mu zaplál studený oheň. Sokolí nos vystoupil do popředí. Přesto před nimi stál uvolněně, ruce lhostejně založené na prsou a díval se jim pevně do očí.Odpustil si dlouhý proslov.„Jediný, kdo na palubě může něco požadovat jsem já, komandér Dhark! Vy máte právo se ptát..."Kdosi si razil cestu davem. Ren Dhark přicházel z astronomického oddělení. Když ho poznali, nechtěli ho pustit dál. Tam, kde Ren stál, se strhla malá vřava, ale několik lidí se ocitlo bez většího rámusu na zemi. Ren použil několik chvatů juda, aby si uvolnil-' cestu. Postavil se vedle otce. Aniž se ho zeptal, chopil se slova.,.Pánové, chcete vědět pravdu. Uslyšíte ji. Zrovna se vracím od našich astronomů. Podle jejich údajů jsme se dostali o 3000 až 5000 světelných let-ne, nepřeřekl jsem se, 3000 až 5000 světelných let od Země a tím i téměř stejně daleko od Dorada. Inže- . nýři s techniky zjišťují příčiny odchylky od našeho kursu:.:"Bernd Eylers mu vpadl do řeči: „Tomu říkáte odchylka? Vždyť je to katastrofa!" „Máte pravdu," přisvědčil Ren, který Eylersovu hru prohlédl, „ale slovo odchylka zní líp než katastrofa. Snad vám je jasné, jakou verzi máte oznámit ostatním vystéhovalcům. A uvědomte si, že posádka GALAXY je pro všechny případy ozbrojena. . Jen člověk, který má zájem na rozněcování nepokojů, by tvrdil, že jsme jednali nedbale. Nakonec jsme na jedné lodi. Jako útěchu vám mohu říci, že nejbližší sluneční soustava

- 21 -

je vzdálená asi 11,6 světelného roku. V současnosti zkoumáme, jestli slunce obíhá jedna nebo tři planety. Zásoby potravin jsou vypočtené na čtyři měsíce, když nebereme v úvahu rezervy určené pro období po přistání na Doradu. Naděje, že se dostaneme zpět do systému Deneb, je opravdu malá. Více vám zatím nemůžeme říci. Ještě nějaké otázky?"Nemluvil ani klidně nebo rozrušeně, ale i Sam Dhark cítil, jaká sugestivní síla leží ve slovech jeho syna. Dokonce i rudovlasý muž, který chtěl protestovat, protože nemluvil velitel, spokojeně přikývl.Otázky nebyly. Mužstvo nemuselo použít připravené paralyzátory. Poselstvo se. otočilo a vstoupilo do rychlovýtahu, který vedl na obytné paluby.Oba Dharkové za nimi hleděli, dokud nezmizel i ten poslední. - , „Pojď," řekl starší z Dharků a vzal syna do své kabiny. 'Unaveně se usadil do křesla, zatímco si ho syn pozorně prohlížel..„Rene, žádný člověk neví, jak to se mnou je. Sám jsem to do včerejšího dne nevěděl. Lékaři nedokázali zjistit, co mi chybí. Podle jejich mínění jsem zdráv. Ale tady..." Ukázal na hrudní koš. „Tady uvnitř není cosi v pořádku. Sedí tam příčina, proč mě přepadá taková těžká únava. Ted' to víš, Rene, ale budeš mlčet. Co by se pak stalo s lodí a s vystěhovalci?" ,To byla pro Sama Dharka typická otázka. Vlastní osud-ho nezajímal. Starost platila jen ostatním lidem a svěřené lodi.Ren protestoval proti pesimistickým názorům svého otce. Komandér to unaveně odbyl mávnutím ruky.„Chlapče, nemá smysl, abych ti něco nalhával. Musíš se smířit se skutečností. Lékaři... Ale nechme toho. Žil jsem mezi hvězdami pěkně dlouho. Ted' za to musím zaplatit." „Lékařská věda je dnes tak daleko..."„Ano," přerušil syna. „Dělá věci, které hraničí se zázrakem. Nebezpečí, která číhají na člověka mezi hvězdami, ale nezná. Kdo dobývá nová území, stojí neustále před novými problémy a novými otázkami... bože, jak jsem unavený..."Ren ho pozoroval. Z očí se mu ztratil obvyklý lesk. Lícní kosti silně vystupovaly kupředu. Hnědavé zbarvení kůže zešedlo. Sam Dhark vypadal jako smrtelně nemocný muž.„Chlapče, musíš se s tím vyrovnat. Ještě několik dní spolu určitě zůstaneme. Teď jdi na můstek. Postarej se, aby mě, pokud možno, nikdo nerušil."Ren chtěl otci pomoci do jeho koje. Ten se prudce ohradil. „To ještě zvládnu sám! Už jdi!"Ren zamyšleně kráčel na lodní můstek. Zde však neměl ani chvíli příležitost, aby přemýšlel o svém otci.Miles Congollon ho požádal, aby sjel za ním dolů do strojovny.První důstojník souhlasil, když ho Ren požádal, aby ho doprovodil Dan Riker. Až na rutinní záležitosti nebylo na můstku co na práci.Congollon je očekával ve své kanceláři. Malý euroasijec přecházel rozrušeně sem a tam. Rozpřáhl v bezmocném gestu ruce a zvolal:„Nemohu už dále ručit za stroje GALAXY. Tahle bedna není nic jiného než obyčejná rakev - prodavač duší, ale určitě ne moderní kosmická loď..."„Co se stalo?" přerušil ho Ren. „Znovu jste našel nesprávné senzory?"„I ty. Tucty. Rene kde vlastně jsme? Už na to astronomové přišli? Nebo se podařilo navázat spojení se Zemí?"„Jsme hluboko v Mléčné dráze směrem ke galaktickému středu. Můžeme jen snít, že se nám kdy podaří spatřit naši starou Zemi. Už o ní asi nikdy neuslyšíme. Ale-proč jsme měli přijít sem dolů?"„Protože mě cosi napadlo," vysvětloval Congollon a nechtěně udělal narážku na svou výtečnou pamět'. „Jak mohla Anja Fieldová zjistit, že kapacita sedmnácti sil je mnohem vyšší než těch zbývajících?"„Proč se nezeptáte přímo Anji?"Protože odmítá moje nedůvěřivé otázky. Tahle osoba by měla chodit do mateřské školky a ne po palubě kosmické lodi."Dan Riker, který s Anjou vycházel velmi dobře, navrhl: Zajedu k ní a zeptám se jí. Rene, najdu tě pak ještě zde?" Hlavní inženýr ho za Rena ujistil: „Určitě."Do místnosti vstoupil mladý, zavalitý muž. Jeho nevlídný výraz se nijak nezměnil, když Rena poznal. Měl obličej jako nějaký boxer, i s placatým nosem. Nápadné byly i velké pory v kůži. Že se vlasy musí občas střihat zřejmě dosud neslyšel.Příliš sympatický Dharkovi nebyl. Proto se podivil, že s ním Miles zachází jako se syrovými vejci.„Tohle je Arc Doorn," představil ho. „Pochází ze Sibiře. Něco nového, Arcu?" „Znovu jsem tam dal staré senzory. Zároveň jsem ty druhé vyndal. Nakonec napustili oba sekční inženýři všechna sila až po okraj. Ted' by mělo být vše zase normální. Jinak ještě něco?"

- 22 -

Rena stálo mnoho sil, aby nedal najevo svůj údiv. Tenhle chlapík byl jedinečně nepňjemný a byl málomluvnější než Ralf Larsen. Congollon mu ale naslouchal velice pozorně.„Arcu, vypadl jeden reaktor. Osmička v B 2. Sice vás na to upozorňovat nemusím..."„Trochu ty atomová kamna profouknu, Congollone. Budu tedy na B2." S tím se zvedl a odešel.„Dobré nebe!"řekl Ren, „Kdo to byl? Myje se ten člověk občas?"Ostrý zápach, který kolem sebe Arc Doorn šíril, dosud ležel v místnosti.„Rene, sám jste slyšel, co Doorn udělal. Staré senzory; které jsme vyhodili, znovu zabudoval a stejné typy nasadil místo těch, u kterých jsme předpokládali, že jsou v pořádku. Tenhle Sibiřan je opravdu fenomén! Je schopný provádět opravy přístrojů, které předtím nikdy neviděl."„A vy věříte, že naše sila budou zase pracovat tak, jak mají?" „Na Doorna se můžeme spolehnout."„Dobrá. Sila teď budou mít mnohem větší kapacitu. Ale co se stane, až spustíme nový. časový skok? Kam se dostaneme?"Mandlové oči hlavního inženýra se prudce rozšířily. . , „Bože..." vydechl. „Máte pravdu, Rene."„Možná, že ne. Nejdřív musíme vědět, jak Anja přišla na to, že se sedmnácti sily není cosi v pořádku."Ozval se interkom. První důstojník volal Rena zpět na můstek.Rychle vyjel výtahem nahoru. Když vběhl na můstek, spatřil důstojníky kolem velké obrazovky. Byla propojená s radarem.Na obrazovce se rýsoval malý kotouček. Kotouček, který jasně zářil.Renovi přeběhl po zádech mráz. Na levé straně obrazovky si přečetl jednotlivé údaje a pochopil situaci.„Jak je velká?" ptal se klidným hlasem. „Vy to chápete, Rene?" ptal se Larsen.Ren Dhark přikývl a četl data, která se pomalu měnila.„Jen desetkrát větší než poloměr Země, a přesto je to těžký obr. Víte, co to pro nás znamená?"Dhark si toho nevšímal. Zalétl pohledem na řídící pult. Potvrdilo se mu to, co čekal. Plazmové motory GALAXY běžely na plný výkon a přesto nebyly schopné překonat přitažlivost těžké hvězdy.„Larsene, sila jsou zase funkční!" Více neřekl. Se svou další poznámkou nechtěně odvrátil pozornost prvního důstojmka. „Raději ještě jednou zavolám Congollona." Zapojil interkom.Congollon vše potvrdil. , „Přepněte zpět na velitelský můstek."Na pultu se rozsvítilo zelené světlo. Všech pětatřicet konvertorů se opět dalo ovládat z velitelského můstku. Janos Szardak nasadil spokojený obličej, když první důstojník požádal Rena; aby se posadil na místě operační zálohy. V tu chvíli ho napadlo, že Larsena nedostatečně informoval o změnách v silech. Naklonil se k němu, když do místnosti vstoupil velitel a rozezleně křikl na prvního důstojníka:„Larsene, proč nezkusíte extrém? Chcete se dostat do blízkostí gravitačního giganta?" Cholerický temperament opět nabyl vrchu. „Předejte loď poručíku Dharkovi!" Všichni překvapeně hleděli na velitele. Ren cítil, jak mu stoupá krev do hlavy. Vědělotec, co svým rozkazem způsobil? Odvážil se odstřelit sotva sehraný velitelský tým!„Dharku, převezměte to!" zavrčel ledově studený hlas velitele.S pobledlým obličejem opustil Larsen řídící křeslo. Žhoucíma očimahledal velitele. Ten si toho nevšímal.„Veliteli..: ` pokoušel se promluvit první důstojník.Energické zavrtění hlavy mu zavřelo ústa. Pak ještě uslyšel, jak mu velitel šeptá: „Larsene, když to jde vše nakřivo! Nepochopil jste, že nemáme co ztratit? Vzpomeňte si na Walterovu hvězdu! Tahle je tisíckrát nebezpečnější, a my jsme se přiblížili už na 300 miliónů kilometrů."Pozemské lodi objevily Walterovu hvězdu před čtyřmi roky. Objev byl vykoupen úplnou ztrátou sedmi lodí, než sí lidé všimli, že se pulsující, potměšilé slunce v čase nejnižší svítivosti mění v gravitačního obra, který k sobě strhává vše, co se nachází v jeho okolí.Janos Szardak hlásil Renovi od počítače: „Odpočet běží. Poslední prověrka před časovým skokem normální!"Ren ho sotva poslouchal. Nepřetržitě myslel na to, že Sibiřan osadil řídící zařízení sil senzory, které tam podle konstrukčních plánů vlastně neměly co dělat. Jaké to bude mít následky? Ale myšlenka na slunce, které je nezadržitelně přitahuje, zaplašila všechny výčitky a starosti, které ho trápily. Ani nebyl schopen se radovat, že GALAXY letí pod jeho velením.Bože, proč jsem Larsenovi nedal dostatečnou informaci o změnách v silech? Už to nemohl napravit.Časový skok proběhl.

* * *

- 23 -

Neklid mezi vystěhovalci vzrůstal. Mnozí z nich si nedokázali představit, že jsou vzdáleni od Země pět tisíc světelných let. Mnozí počítali, kolik dní už letí kosmem, a když si uvědomili, že světlo potřebuje pět tisíc let, aby dorazilo k Zemi, pak jen bezmocně potřásali hlavami.Jediný, kdo situaci plně pochopil, byl Rocco. Výtečný odborník na oblast vládní správy a civilní právo byl i géniem na poli konspirace. A dokázal toho účinně využívat. Neustále šiřil neklid, popouzel proti velení GALAXY a dával lidem kolem sebe na vědomí, že mají demokratické právo, zúčastnit se na řízení lodi.„...velitel Dhark nám v téhle situaci nemůže zakázat, zvolit si mezi sebou výbor, který by se připojil k velitelskému štábu. Naše situace je v současnosti bezvýchodná. Omezené zásoby potravin vyžadují, aby došlo k zavedení úsporných opatření. Protože ale velitel nic nepodnikl, dokazuje, že není schopen nastalou situaci zvládnout. Můžeme zlepšit naše šance, když převezmeme správu a kontrolu nad rozdělováním potravin. Mezi padesáti tisíci lidmi je určitě dost odborníků, kteří se s takovým problémem lehce vyrovnají. To ovšem předpokládá volby, které by se mohly konat jednoduchým hlasováním."Rocco se před sedmi muži, kteří ho pozorně poslouchali, nijak netlačil do popředí. Svůj výklad doprovázel úspornými gesty. Mluvil klidně a tiše. Takovou jasnou řeč dokázal pochopit í ten nejprostší člověk.„Při této akci nesmíme za žádných podmínek sejít z legální cesty," zapřísahal je. „Nejsme bez dozoru..." usmál se mnohoznačně.„Co to má znamenat?" ozval se kdosi hrozivým tónem.„Očekával jste něco jiného, Mangfale?" vyptával se ironicky Rocco. „Mezi námi jsou lidé, kteří nemají jiný úkol, než sledovat kolonisty. Šéf téhle skupiny je dobře známý - náš tlumočník Bernd Eylers!"„To přece není přípustné!" ozvalo se zprava nespokojené zvolání.„Dokud si nevytvoříme silný mocenský nástroj, který bychom mohli použít proti veliteli, bude jednat, jak uzná sám za vhodné. Nesmíme zároveň zapomenout, že mezi námi, kolonisty, se musí vytvořit řídící skupina, která po přistání - s předpokladem, že ho přežijeme, musí řídit stavbu města. Ani nejlepší plán nemá cenu, když tu nejsou muži, kteří by kontrolovali, jestli se postupuje přesně podle něj. A taková kontrola..."Zmlkl, protože se otevřely dveře. Mladý muž se lstivým obličejem na ně zakřičel: „Padáme do slunce, do gravitačního obra! Plazmové motory už nedokáží loď vymanit z jeho přitažlivosti!" ,Jen Rocco zůstal sedět, i když i jeho se zmocnil strach. Silou vůle se donutil ke klidu a zeptal se: „Je to úřední zpráva?"Mladík se jen lstivě usmál.,.Úředně přes neoficiální kanál! Tahle rakev dosáhla rychlosti 120 000 kilometrů za sekundu a nedá se už zabrzdit!"Nikdo tenhle neoficiální kanál neznal lépe než Rocco. Mezi posádkou GALAXY byli tři muži, kteří ho o všem dění na lodi informovali. Až dosud byly zprávy vždy pravdivé.Roccovi návštěvníci na sebe bezmocně hleděli. Dva z nich vykoktali: „Není nějaká...? Časový skok by nemohl...?"„Není zatím v pořádku," odvětil Rocco vědoucně, zatímco sám bojoval s narůstajícím strachem. Ale planula v něm malá jiskřička naděje, že ke zkáze lodi přece jen nedojde. „Pak je všechno..."Skočil mladíkovi do řeči.„Ano, pokud se nestane zázrak. Jestli ale ano, pak víme, co máme dělat." „Musím za svou ženou!" vykřikl jeden z nich.„Moje děti!" vykřikl druhý.Mladík zatím zmizel ve vedlejší místnosti, ale zase se objevil. Ve tváři se mu zračilo ulehčení.„Snad máme štěstí. Za chvilku začne časový skok."To byla Roccova jediná naděje. Pevně věřil, že je skok zachrání před pádem do slunce - a důvěřoval i úspěchu svých revolučních plánů.,.Nezapomeňte! Až vše skončí; musíme uskutečnit volby!"Nepřehlédl, jak silný dojem zanechala jeho slova v okamžiku, kdy všemu živému na palubě hrozila zkáza, v myslích kolonistů.

* * *

Všude po obvodu velitelského můstku ležela jednotlivá vědecká oddělení. Ren Dhark je zalarmoval, jakmile skončil s prohlídkou velké obrazovky. Během posledního skoku se GALAXY ocitla mezi

- 24 -

oceánem sluncí. Obklopoval je závoj žhavých perel na podkladě tmavého sametu vesmíru. Jen nejvzdálenější hvězdy vysílaly ke GALAXY studené světlo. Ty bližší jiskřily, zářily a některé se zdály mnohem větší než pouhý bod.' Ren všem rozdal úkoly. Vždy požadoval, aby mu okamžitě ohlásili, kdyby se loď dostala do blízkostí nějaké gravitační pasti.Po slunci, které jim hrozilo zkázou, nezbylo ani stopy. Tisíce jiných vytvářelo ve vesmíru cize působící scenérii..,Sila se znova nabíjejí!" sděloval Congollon ze strojovny.Počítač dodal první informace o vzdálenostech okolních hvězd. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí od poloviny světelného roku do pěti světelných let. Uprostřed této koule o průměru deseti světelných roků se při prvním hrubém součtu nacházelo 284 sluncí. Opravdu nepravděpodobně vysoký počet, který vedl k domněnce, že se ocitli v nějaké hvězdokupě. Zatím se nedalo ani určit, jestli se jedná o kulovitou nebo otevřenou hvězdokupu.Žádný muž v centrále se neptal, v kterých místech Mléčné dráhy se nyní GALAXY asi nachází. Každý chtěl vědět, jak daleko jsou vzdáleni od nejbližší hvězdy.„Haló, velitelský můstek. Tady je astronomické oddělení. Nejbližší hvězda je bílé slunce typu A. Má silnou podobu se spektrem Síria v souhvězdí Velkého psa. Vzdálenost 0,458 světelného roku. Pravděpodobně nemá oběžnice."Následovaly koordináty', pak podrobnosti o dalším slunci. A znovu zněla konečná věta: pravděpodobně nemá žádné planety.Plazmové motory běžely jen na desetinu výkonu. Nemělo smysl, jen tak létat od jednoho slunce ke druhému a pátrat po planetě podobné Zemi.Ren Dhark se probral ze svého transu až po delší době. Stále řídil z kapitánského místa tuhle velikou lod'. Stále ho to ale netěšilo. Nemohl zapomenout, že dostatečně neinformoval prvního důstojníka o technických změnách v řízení sil. Ohlédl se po Larsenovi. Ten jeho pohled zachytil a přistoupil k němu. Impulzivně mu podal ruku a gratuloval.„Rene, neudělal bych to lépe!" Mladý poručík vstal.„Prosím vás, Ralfe, převezměte to..." řekl. „Chtěl bych..." V sekundě si uvědomil, že jako jeden z nejmladších důstojníků by měl spíše, poslouchat a nějaká přání nejsou na místě.„Co je?" vmísil se do rozhovoru velitel, který pozoroval jednání svěho syna pozorným okem a byl s ním naprosto spokojen.„Jen myšlenka - takový nápad, veliteli," odpověděl Ren, který Larsenovi přepustil kapitánské křeslo a chtěl přejít k počítači.„Mohl bych vědět, jaká myšlenka vás napadla?" vyptával se Sam Dhark o něco hlasitěji. Často dával najevo,že pod jeho velením syn nemá žádné výsadní postavení. Renova hranatá brada vystoupila o trochu kupředu a v očích zaplápolaly ohníčky nevůle nad otcovou ostrou otázkou. „Chtěl jsem se poptat astrofyziků, jestli při klasifikaci jednotlivých hvězd používají nového Graetova systému: `„Co to má být?"„Metoda, jak zjistit, jestli má slunce nějakou planetu." „Je vyzkoušená?"„Ne důkladně..." '„Pak naše astrofyziky neobtěžujte. Raději pomozte astronomům zjistit, kde jsme. Až do další směny jste volný, poručíku!"Ren si nedokázal vysvětlit, co otce tak nahněvalo, že pokládal za nutné připomenout mu jeho hodnost.Děkuji," zamumlal s rudým obličejem a ztěžka vyklopýtal z místnosti. Neslyšel, co otec řrkal prvnímu důstojnikovi.Larsen si zkoumavě prohlížel bělovlasého velitele. „Co soudím o Renovi?Ještě dva, tři lety s GALAXY a váš syn bude vaším největším konkurentem. Ano, veliteli, Ren má talent od přírody a úplně mu chybí nervy."To poslední ne," poznamenal Dan Riker. „Má nervy jako každý druhý. Určitě měl před spuštěním časového skoku stejný strach jako my. Jen to nikdy nedává najevo. Kdo ale zná Rena tak dobře jako já, často tuší, co se v něm odehrává."„Děkuji, Rikere, ale neptal jsem se na váš názor," odkázal ho velitel do patričných mezí. Ukázal na velkou obrazovku, na které se hvězdy blýskaly jako hrst perel. „Larsene, je to hvězdokupa? Víte o astronomii určitě mnohem víc než já." „Pravděpodobně, ale nedokáži ji najít na žádné mapě. Tenhle pruh nahoře mi dělástarosti." ,Mně také; ` otevřeně přiznal velitel. „Nějaký prachový mrak?" Ohlásili se astronomové.

- 25 -

„Veliteli, loď se dostala do zcela neznámé části Galaxie. Nemůžeme objevit ani jedno známé souhvězdí. Není pravděpodobné, že bychom někdy dokázali zjistit, kterým směrem leží Země. Váš syn je ale jiného názoru..."„Přece není astronom!" namítl příkře Sam Dhark.„Jistě, veliteli, nebyl vyškolen jako astronom. Ale dal nám dva podnětně návrhy. Znovu se ohlásíme."Sam Dhark potřásl hlavou a podíval se překvapeně na svého prvního důstojníka: „Ralfe, slyšel jste? Dal jim prý dva podněty!"„Neříkal jsem vám, že je Ren na nejlepší cestě, dělat vám vážnou konkurenci?" „To si musí pospíšit," pronesl dvojznačně velitel a zavrávoral.„Není vám dobře?" staral se Dan Riker a podepřel ho ze strany.„Doveďte mě do mé kabiny, Rikere," požádal ho Sam Dhark slabým hlasem. Obličej mu zpopelavěl. Oči mu zapadly hluboko do očních jamek a dech zeslábl.Tři ho museli vynést z místnosti. Riker u něj pak zůstal sám. ,.Mohu pro vás něco udělat, veliteli?"Hlavu nakloněnou Iehce na stranu ho Sam Dhark zamyšleně pozoroval. „Dane, vždy Renovi připomínejte, že jeho domov je Země..."„Jistě; ` přislíbil Riker, i když nechápal, co tím velitel vlastně myslel.„Pro Rena ne... Dane, jste jeho přítel. Poslyš, chlapče, nenech ho nikdy na holičkách.Nikdy ho nenechej tak osamoceného, jak jsem se cítil posledních dvacet let já. A když se vám podaří navázat spojení se Zemí, pak vyřiďte ode mě Elisi Keystonovi pozdrav. Bože, jaký to byl přítel..."Sam Dhark upadl do bezvědomí. Riker okamžitě vzbouřil interkomem lékařské oddělení. Ozval se vrchní lékař. „Posílám svého kolegu Lassala. Počkejte tam, prosím, dokud nepřijde."Lassale stál po první prohlídce před čirou lékařskou záhadou. Rychle se rozhodl, že velitele raději dopraví na pozorování do nemocničního oddělení. Na nosítkách ho vynesli ven, přes první palubu k výtahu.

„Zůstaňte zde;' nařídil Lassale a nechal Rikera stát před výtahem.

* * *

Bernd Eylers navštívil kino na 28. palubě. V zadní řadě se setkal se dvěma muži .svého týmu. Před deseti minutami obdržel malou vysílačkou jejich volání - se zprávou, že pro něj mají důležité informace.Na cestě k smluvenému místu si se vzrůstající zlostí všímal stop opotřebení. I vzduch nebyl příliš kvalitní, přestože GALAXY vlastnila nejmodernější klimatizační a čistící zařízení,jaké kdy bylo do pozemské lodi nainstalováno.Když procházel kolem otevřených dveří do jedné z kabin a ucítil vůni čerstvě uvařeného jídla, pochopil, jak vlastně vznikl na zdejší palubě takový zápach. Se starostmi sledoval už po dva dny, že se kolonisté přestali starat o nařízení, se kterými se museli před vstupem na lod' všichni seznámit.První příkaz, brát ohled na ostatní, byl zcela zapomenut. Z každé třetí kabiny se naplno ozývaly,ječivé tóny. Místo toho, aby poslali děti do mateřské školy, kde by si mohly pod dozorem hrát, rámusily po palubě. Jednou se musel Eylers bleskově sehnout, aby se vyhnul letícímu předmětu: Pod silným nárazem se dveře otevřely. V příštím okamžiku se ozval ženský výkřik.Eylers se otočil a spatřil tři pádící výrostky. Vstoupil do cizí kabiny. Na zemi ležela nějaká žena a krvácela z rány na hlavě. Sténala a neotevřela oči, ani když ji nesl k posteli. Na posteli ale ležel nehybný muž. Podle silného zápachu Eylers okamžitě uhodl, co s ním je.Udélal s opilcem krátký proces, shodil ho na zem, podruhé zvedl ženu do náruče a položil ji na postel. Pak zavolal interkomem stanici první pomoci.Když se objevily dvě zdravotnice, pokračoval dál v cestě. Ačkoliv se Eylers trochu zdržel, přesto dorazil ještě o deset minut dříve. Byl si vědom že má tuctovou tvář, kterou ostatní lidé okamžitě zapomenou, a působí neohrabaným dojmem. Ale nelitoval toho, protože mu obě vlastnosti pomáhaly při jeho detektivní práci.Zastavil se a zaposlouchal. Pak pokračoval dál v cestě. Lidé kolem si ho nevšímali. Všichni mluvili o stejném - o letu GALAXY a o lidech, kteří měli v rukou bezpečnost lodi.„Nikam se nedostaneme..." slyšel stale znovu a znovu. „Umřeme v téhle rakvi hladem."Těch několik optimistů bylo umlčeno hloupými argumenty. Revoltující pesimismus se šířil mezi kolonisty jako stepní požár.

- 26 -

Najednou Eylerse obklopila skupina šesti lidí. Než stačil pozvednout svou protézu, aby vypálil paralyzující plyn, praštili ho do zátylku. Upadl, ale snažil se ještě vstát. Pak dostal nějakým těžkým předmětem silnou ránu do hlavy. Před očima se mu zatmělo a upadl do bezvědomí. '„Vyřízeno!" řekl tmavovlasý muž. „Vemte ho s sebou!"Přivolali výtah a zvedli bezvládného Eylerse na nohy. Dotáhli ho k výtahu, strčili ho dovnitř. Jen se ušklíbli, když se zhroutil na tvrdou podlahu. V příštím okamžiku se výtah rozjel někam do horních pater GALAXY.

* * *

Velitelův stav se k překvapení všech lékařů rychle zlepšoval. Hlasitě protestovali, když chtěl vstát z lůžka a jít nahoru na velitelský můstek.„Veliteli, chováte se nezodpovědně!" vyčítal mu doktor Lassale.Sam Dhark, který zase vypadal jako sám život, se s veselými ohníčky v šedých očích zeptal: „Doktore, co mi chybí? Víte to?"Lékaři mlčeli.„Tak vidíte! Když nevíte, co mi chybí, nemáte právo mě držet na nemocničním lůžku a ještě mi vyčítat, že se chovám nezodpovědně. Děkuji vám za skvělé zacházení." Lassale mu zastoupil cestu. „Zůstaňte tu ještě pár dní." .„Ještě pár dní? Jak dlouho tu už ležím?"„Tři dny. Až do včerejšího večera jste byl v bezvědomí..."Zatím jsme neobjevili žádnou planetu, na které bychom mohli přistát?" Lassale zavrtěl krátce hlavou.„Pak je moje přítomnost na můstku nezbytná."„Ale nepojedete nahoru bez doprovodu, veliteli!" žádal Lassale.„Buďte tak laskav, doktore, a vyjádřete se jasněji," požádal ho Sam Dhark.Když mu doktor vyprávěl o přepadení Berndta Eylerse a lidí z jeho týmu, naslouchal se zaťatými zuby.,Co to ti kolonisté provádějí? Udělali si volby a zvolili si výbor, který požaduje spoluúčast na velení lodi. Tosemi snad jen zdá! Něco takového na mé GALAXY?" Posadil se na posteli. Na můstek už tolik nespěchal.Bezeslova naslouchal dalším novinkám.Vrtěl hlavou.„Padesát tisíc lidí," povzdechl si, „ kteří se svými hlasy postavili proti lodnímu velení. Nevěřím tomu, i když výsledky voleb budou souhlasit. Lidé v nebezpečných situacích reagují jinak!" Přelétl pohledem po řadě lékařů. V jejich tvářích četl nesouhlas.„Veliteli, kolují pověsti, že se z toho nikdy nedostaneme!" prozradil mu Lassale. Sam Dhark zlostně mávl rukou.„.Pověsti z lidí ještě nedělají šílence. Za tím bude něco jiného. Neučte mě znát lidi v davu." Oči mu plály studeným ohněm. „Na palubě asi máme nějakou druhou moc... muže nebo nějakou kliku, která získala nad kolonisty velký vliv. K tomu všechny ty události, které se přihodily při letu. Někdo se chopil příležitosti a my jsme to ani nezaznamenali. Ale ještě není pozdě, abychom nedostali kolonisty zpět pod"svou kontrolu. Jak vlastně reagovali důstojníci? Přijmuli tu tlupu... tenhle výbor?"„Ano; jinak by byl neklid mezi kolonisty větší.." „Kdo s těmi buřiči mluvil?"„Váš syn..."Sam Dhark sklonil hlavu a zíral na podlahu. Pak ze dušeně zeptal: „A co z toho vzniklo?"„Váš syn dal výboru ultimatum.Celý rozhovor byl přenášený palubním rozhlasem..:` Sam Dhark dosud nebyl zdravý. Dokazovala to i jeho netrpělivost.„Lassale, nechoďte kolem horké kaše! Co můj syn žádal a co z toho vzniklo?" „Chtěl, aby výbor vyklidil do deseti minut velitelskou část lodi, jinak že použije násilí. Zároveň zakázal kolonistům opustit jejich paluby. Výbor vzal ultimátum na vědomí a ujistil ho, že mu to odplatí a odporoučel se. Od té doby se nic dalšího nepřihodilo."„Kdy to bylo?" „Včera." „Děkuji!" Zvedl se, kývl lékařům na pozdrav a odešel. Když se dveře zavřely, řekl doktor Lassale:„Brzo ho tu znovu uvidíme." Současné si uvědomil, že Sam chce vyjet nahoru. Vyběhl ven a ještě stačil chytit komandéra před výtahem.„Nedělejte se směšným!" vyštěkl cholericky Dhark. „Pojedu sám. Jděte za svými nemocnými!"Ale lékař se nenechal odbýt. Komandér ho ve výtahu potrestal mlčením.

- 27 -

Když vešel na můstek, našel každé místo obsazené. Bleskově se rozhlédl a ihned zaregistroval, že jeho syn sedí v kapitánském křesle. Byl zároveň jediný, kdo se neotočil, aby se podíval po příchozím. Neměl čas.Velká obrazovka spojená s radarem ukazovala systém s devíti planetami.Obří, tmavě žlutě zářící slunce patřilo do třídy K. Radar zobrazil pět z devíti planet. Zbylé se schovávaly za sluncem.O slovo se hlásili i astrofyzikové a mezi tím vším se ozýval energický hlas Anji Fieldové. Přela se s jedním kolegou a neustále se pokoušela se vší vervou prosadit své stanovisko.„Anjo," křikl Ren. „Jestli se neztišíte, neuslyším ani slovo."Na obrazovce se objevil Anjin obličej. Kvapným pohybem si odstranila z čela pramen plavých vlasů.„Rene, dobře, že jste se ozval. Nikdo nechce pochopit, že by se jednalo o mrhání časem, kdybychom tomuhle systému věnovali pozornost. Podle mých výpočtů panuje na všech planetách nebezpečně vysoká gravitace. O ostatním nemluvě."„Máte důkazy?" zeptal se úsečně Ren.„Jestli hodláte pochybovat o mých výpočtech," pronesla naježeně, „pak...". „Matematičko Fieldová, přestaňte se konečně chovat jako malé dítě!"přerušil ji ostře Ren. „Žádný muž po vás nic nechce. Neustále si ten nesmysl namlouváte. Chci po vás pouze důkazy pro vaše tvrzení. Okamžitě se s nimi dostavte na můstek. Konec!"Ještě něco zamumlal, co vyvolalo na tváři prvního důstojníka, který seděl na záložním místě, široký úsměv.Přepážka vylétla nahoru a do místnosti se vřítila Anja. Sam Dhark si ji přísně změřil.„Dnes ale máte službu. Musíte pořád nosit tyhle hrozné kalhoty?" Pohodila hlavou a dlouhé plavé vlasy se jí rozvlnily po zádech. „Prosím!" řekla kousavě a podávala Renovi své podklady.„To nejdůležitější...``I Janos Szardak vzhlédl. Myslel, že komandér promluví, ale ten jen stál vedle radaru a vše pozoroval.Ohlásil se hlavní inženýr. Mluvil o jakési poruše, kterou právě odstranili.„Okay, Milesi, možná, že motory poběží na maximální výkon. Včas bych vám to ohlásil."Anja beze slova podala Renovi tři folie.„Kde?" zeptal se krátce, jako by jeho slova byla cennější než zlato.„Tady..." Hlas i ruce se jí chvěly. Dívala se plná nejistoty na Rena, který pozorně studoval podané podklady.„Použila jste data od astrofyziků, že? Tady jste použila Swansonův vzorec. Podle něho mají všechny planety průměrnou gravitaci kolem 3,2 g. S kolika procenty pravděpodobnosti?"„Asi osmdesát." Z hlasu jí zazněla jistota. Ruce se jí už přestaly chvět. Ale pořád byla bílá. .„A astrofyzici?"Okamžitě pochopila, kam milí.„Pokládají čtvrtou planetu za podobnou naší Zemi. Věří v kyslíkovou atmosféru." „Vy ne?"„Ne!" Znělo to jistě.„Děkuji, porovnejte své podklady s těmi, které má astrofyzikální oddělení. Pak pošlete závěry na můstek. Děkuji." Podal jí folie nazpátek, aniž se na ni podíval.V příšťím okamžiku vylétla Renova ruka k hlavnímu spínači. Na monitoru se objevilo velké množství malých teček.Asteroidy! A GALAXY jim letěla vstříc.Třetina plazmových motorů přešla rovnou na druhý štupeň. Čtyři g už byly na lodi znát. Nečekaný gravitační náraz musel mezi nepřipravenými kolonisty zapůsobit jako titánský úder. Renovi nezbyl čas, varovat ostatní na můstku. Zatímco obří síty motořů strhávaly loď do směru Zelená-30, obrazovka se pokryla miriádou drobných bodů.Poplach ječel po všech palubách. Hmotnost milionů tun GALAXY nevydržela vzdorovat síle plazmových motorů. Stále více se kurs lodi blížil k Zelené-30. Ale ani Ren Dhark nedokázal odhadnout, jestli se loď vyhne bez kolize blížícímu se roji asteroidů.Komandér, který se spolu se třemi dalšími členy posádky zřítil při gravitačním nárazu na zem, se pomalu zvedl a se zkřiveným obličejem se obrátil ke kapitánskému křeslu. Zachytil se za polstrování; podíval se přes synovu hlavu na přístrojový panel. Přístroje hovořily neúprosnou řečí. Nedal by za svou lod' ani mizerný měd'ák.Přejdi na jiný kurs, chtěl na Rena zavolat, když došlo k časovému skoku. Eliminoval nejen nepříjemné následky zrychlena, ale zároveň převedl plazmové motory zpátky na normální výkon.

- 28 -

Obraz na monitoru se bleskově změnil. Tisíce drobných bodů zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Stejně jako okolní zářivé hvězdné moře. GALAXY se dostala do části Galaxie, kde bylo hvězd relativně málo.Ren se naklonil kupředu a klidným hlasem řekl:„Poplach pro všechny zdravotní jednotky!" Přepnul a oslovil kolonisfy. „Mluví k vám velitelský můstek GALAXY. Abychom se vyhnuli meteoritickému roji, museli jsme použít úhybný manévr. Proto žádáme, aby o lékařskou pomoc požádali jen ti z vás, kteří jsou vážně zraněni. Lékaři jsou na cestě."Sam Ďhark položil synovi ruku kolem ramen. Nemohl dále skrývat hrdost nad Renovým výkonem.„Dobrá práce..." prohodil pochvalně. „To bylo mnohem lepší než můj návrh." Ren se obrátil a pohlédl na svého otce. „Co se to s námi ale stalo? Máme tu padesát tisíc lidí, otrávených jakýmisi myšlenkami. Kdybych nemyslel na vystěhovalce a na čtyři g, které najednou sužovaly všechny kolem - nikdy bych nepřišel na nápad použít časový skok. Nebezpečí, které jsme tak nečekaně potkali, mě málem zhypnotizovalo. Ale podaří se nám někdy zjistit, do jaké části Galaxie jsme se dostali?"Ren přestal cítit váhu otcovy ruky. Když se ohlédl, spatřil svého otce, jak unaveně odchází. Pak už na něj nesměl dál myslet. Dan Riker vyladil radar na nejvyšší výkon, aby zvýraznil slabé zářící pruh Mléčné dráhy.Nikdo si nevšímal tří malých obrazovek, které ukazovaly hvězdnou oblohu ve směru, ze kterého přiletěli. Rikerův pohled náhodou sklouzl na jednu z nich. Všechny tři obrazovky přenášely pohled na sedm sluncí, natlačených těsně u sebe. Riker přepojil na hlavní obrazovku. Radar okamžitě začal dodávat potřebné údaje. Nejbližší slunce bylo vzdáleno asi tři a půl světelného roku. Krátce nato byly údajepotvrzeny i pozorováním astronomického oddělení. Aniž řekl slovo, začal Ren uvažovat o cestě k nim. A pak přišla na řadu otázka, kterou si musel.položit i on.Jak se dostaneme k těmhle sluncím, jestliže na náš časový skok není naprosté spolehnutí?" lámal si hlavu druhý důstojník.Dan zvolal:Měli bychom se zeptat našich skvělých matematiků, jestli by nám něco neporadili!" V hlase jasně zaznělo jeho nadšení nad Anjinou osobou.První důstojnik se na něj soucitně podíval.„Anja sice dokáže žonglovat s čísly a vzorci, ale o časovém skoku neví nic."Na Kosmické akademii se Dan Riker často dostával s přednášejícími do sporů, protože příliš energicky hájil své názory. Ted' hrozilo nebezpečí, že ho první důstojnik rázně odkáže do patřičných mezí.„Anja ví o časovém skoku víc než my všichni dohromady, Larsene. Dokázala to: Přece zjistila, že se kapacita sedmnácti sil zvětšila. A proč ji to napadlo? Protože si náhodou přečetla u našich energetických specialistů poznámku, která poukazovala na mimořádné přetížení reaktorů. Tak přišla na svůj objev. Chcete pořád tvrdit, že Anja o prostorové konverzi nic neví?"Dal tuhle otázku neměl raději pokládat. Ale často se mu stávalo, že přestřelil, když obhajoval své stanovisko.Ralf Larsen ztuhl. Jeho úzký obličej vykazoval údiv, který však netrval dlouho.„Jak to se mnou mluvíte, Rikere? Takový tón už nechci nikdy slyšet. Raději pro svá tvrzení vyhledejte pádné důkazy."Dan měl zázračnou schopnost používat špatné formulace špatným tónem. Zoufale pátral po slovech, kterými by se omluvil. První důstojnik mu nedal čas.„Jděte, Rikere. Ukažte spolu s Fieldovou, co dokážete." Jen Dan odešel, zavolal Ren k obsluze počítače:„Zjistěte, proč nás radar nevaroval včas před asteroidickým rojem!"Každým dalším příkazem Ren Dhark dokazoval, že nezapomíná na žádnou důležitou událost.Ren mně i Szardakovi tvrdě konkuruje, uvědomil si Larsen a divil se svému lhostejnému chování. Roky létal jako velitel kosmické lodi. Ke službě na GALAXY se přihlásil dobrovolně, a nyní nepodnikl nic, aby prosadil svou pozici prvního důstojníka. Znovu zaměřil zkoumavý pohled na mladého Dharka, který klidně sledoval přístroje na řídícím pultu.Ani si neuvědomil, že sám souhlasně přikyvuje.V kapitánském křesle seděl zase Dhark - ovšem teď už třiadvacetiletý mladík se všemi vlastnostmi a schopnostmi potřebnými k tomu, aby se stal brzy kapitánem nějaké kosmické lodi. Měl i to vzácné nadání, jednat v nebezpečných situacích rychle a přitom zvolit správné řešení. Bez jakékoliv závisti

- 29 -

Larsen přiznával, že Ren i při jednání s Anjou postupoval správně. Svými úsečně formulovanými otázkami nedal matematičce možnost myslet si, že je jako expert muži napadána.Počítač nedokázal najít vysvětlení, proč radar neohlásil blížící se asteroidy. Ren se tázavě podíval na prvního důstojníka.,Larsene, rád bych dostal odpověď od našich astrofyziků. Mohu k nim zajít?" Ralf Larsen převzal velení. Sotva Ren vytáhl paty, došly první zprávy z nemocnic, které měli kolonisté k dispozici.Přes tři sta vystěhovalců utrpělo při náhlém nárazu 4 g zranění, která si vyžadovala lékařskou péči.„...naše nemocnice je obsazena z osmdesáti procent..." „Nějaké smrtelné úrazy?" zeptal se Larsen.„Naštěstí ne. Ale mezi hospodářskými zvířaty, zvláště mezi hovězím dobytkem. napáchalo zrychlení velké škody."Larsen bezmocně pokrčil rameny. On i lidé na velitelském můstku nenesli žádnou vinu. Sami nedokázali vysvětlit, proč kosmický radar včas nevyhlásil poplach.Tvář lékaře, který právě podával hlášení, vyjadřovala silné zneklidnění. Zřejmě měl cosi na srdci.„Ano?" zeptal se Larsen.„Larsene, nálada mezi vystěhovalci je katastrofální. Šok, který lidem zrychlení způsobilo, znásobil nepřátelské nálady proti lodnímu vedení. Smrdí to tu revoltou, Měli byste tomu věnovat pozornost."„Děkuji!" Ralf Larsen přerušil spojení. Všechna opatření, která měla lokalizovat vzpouru kolonistů na palubách, byla dávno provedena. Po přepadení Bernda Eylerse a šesti mužů z jeho skupiny začaly bezpečnostní složky postupovat podle připraveného poplachového plánu. Bohužel plán nepočítal s možností, že by vzbouřenci mohli při déle trvající vzpouře přerušit kontakt mezi strojovnou a velitelským můstkem GALAXY.Neustále přehlíželi nebezpečí, že mezi kolonisty jsou významní experti, jejichž znalosti by loď mohly snadno ohrozit.

* * *

Na obytných palubách se dodržoval pozemský denní a noční rytmus. Po dvanácti hodinách začal na širokých chodbách soumrak. Osvětlení sláblo, až po dvou hodinách vše až na nouzové osvětlení zhaslo.Kolonisté, žijící ve stísněných podmínkách, si na to rychle přivykli, ale už delší dobu zde panoval v období umělé noci čilý ruch. Lidé přecházeli tiše do cizích kabin, kde se šeptem domlouvali s ostatními. Tak se téměř nenápadně rozšiřovaly zárodky možné vzpoury.Jen několik lidí vědělo, že duchovním vůdcem revolty je Rocco. Nikdy nevystoupil do popředí. Chránil se i před projevy, které by ho později mohly nepříjemně zatěžovat. Diplomatické schopnosti a vlastnost ovlivňovat ostatní však dokonale využíval. Sympatický úsměv utvrzoval jeho nejbližší přátele, že jedná pouze v zájmu kolonistů. Nikdo nepoznal, že nemá jiný cíl, než se stát pánem GALAXY včetně lidí na palubě. Svá slova doprovázel úspornými gesty.Spolu s pěti důvěrníky seděl v zadní místnosti své ubikace. Dva muži stáli před dveřmi jako stráž, aby nikdo nerušil jejich poradu. Světlo bylo ztlumené a Rocco se usadil do stínu. Mohl tak pozorovat ostatní, oni však jeho ne. Tichým hlasem řekl:„Dávat ted' velení ultimáta by nebylo příliš moudré. Teprve pak, až bude jisté, že směřujeme k nějaké obyvatelné planetě."Přerušili ho.„Nastane vůbec někdy tenhle okamžik, Rocco?"Rocco se naklonil. Věděl, jak působí jeho úsměv. A lidé, kteří věří, že patří mezi jeho důvěrníky, musí jeho smích nejen slyšet, ale i vidět.„Jsem přesvědčený, že časem na nějaké planetě podobné Zemi přistaneme. Posádka má na tom stejný zájem jako každý z nás. I když časový skok zatím dělá potíže, musíme připravit všechno potřebné, abychom pak mohli převzít kontrolu nad lodí.Promyslel jsem některé problémy, které vyvstanou, jakmile přistaneme. Budeme muset žít v neznámé čisti Galaxie na neznámé planetě. Budeme mít k dispozici velký strojní park a potřebnou výstroj všeho druhu. Ale budeme zcela bezmocní - přikovaní na generace k téhle planetě; jestliže GALAXY odstartuje, aby znovu nalezla Zemi. Myslím, že by bylo dobré, kdybyste se nad tím zamysleli."Rocco ordinoval svůj jed jen tímhle způsobem.

- 30 -

Nikdy neřekl: to a to musíš udělat. Mluvil o starostech a úvahách. Zvyšoval tak neklid, přičemž si byl plně vědom, jaký mají jeho poznámky vliv.Když ho opouštěli, byly dvě hodiny ráno. Zamkl se ve své kabině a posadil se do křesla. Na stole před ním stál přístroj podobný opékači topinek, který však skrýval účinné odposlouchávací zařízení. Když ho Rocco zapnul, napojil se na linky, spojující můstek a strojovny. S velkou pozorností naslouchal nadšeným slovům MileseCongollona, který oznamoval, že do několika dnů bude možné využít časového skoku pro přesun do vzdálenosti od jedné třetiny do 1,7 světelného roka.Rocca nezajímaly technické.detaily.Když vypínal přístroj, oči mu svítily fanatickým ohněm. Vstal, došel si do zadní místnosti pro láhev a dopřál si z ní pořádný doušek. V zrcadle na stěně spatřil svou tvář. Chvíli ji pozoroval, jako by byla cizí. Pak se přinutil k úsměvu.Přikývl. Byl spokojený. I se svými myšlenkami. V poslední době dostával samé. báječné nápady.Pomalu, ale jistě se blížila doba, kdy se stane diktátorem padesáti tisíc lidských bytostí. GALAXY po přistání určitě tak rychle neodstartuje.Ještě jednou se podíval do zrcadla na svou tvář, pak se odvrátil a šel si lehnout. Než. usnul, maně si připomenul muže, kteří mu důvěřovali a jejichž důvěru zneužíval, aby uskutečnil svůj plán.S těmi se nikdy nebude muset dělit o moc, Nemají formát. Jsou aktivní jen tehdy, když je někdo vede.Jsou druhořadí, říkal si. Obrátil se na buk a usnul.

* * *

Komandér Dhark už nebyl na můstku několik dní. Lékaři se u něj střídali jeden po druhém. Jen s velkým sebezapřením se zestárlý muž podroboval dalším prohlídkám, až ho to omrzelo.„Ruina se pozoruje vždy z dálky," řekl doktoru Lassalovi, když mu dával léky. „Ruinu nezušlechťujeme, jak se o to v poslední době pokoušíte vy. Rozumíme si, doktore, ne?"Doktor Lassale mu připomenul GALAXY a kolonisty, kteří byli svěřeni do jeho péče.Sam Dhark, který v posledních dnech opravdu sešel, unaveně mávl rukou. Hnědá kůže na obličeji nabrala žlutavý odstín.„Kolonisté jsou v dobrých rukách. Mě už nepotřebují. Poslední úkol, který jsem měl, byl získat povolení ke startu. Bože, co se asi mezitím stalo se Zemí?"„Veliteli, přece si nemyslíte..." Těžce nemocný muž ho přerušil.,Chcete si hrát na blázna, doktore? Jen blázen může věřit, že na Zemi panují stejné podmínky, jako při našem odletu. Poslední dny jsem měl mnoho času přemýšlet. Neustále jsem se v duchu ptal, co se stalo s lidmi, kteří zůstali na Zemi.Doktore, pátrali jsme po dalších inteligentních tvorech, ale nenašli jsme ani sebemenší stopu. A najednou, téměř současně, se ve sluneční soustavě objeví dva mimozemské druhy. Dvě eskadry kosmických lodí, které spolu bojují na život a na smrt.Posloucháte mě vůbec, Lassale?" ' „Veliteli, měl byste se uvolnit a přestat starat..."„Ano, ano... pštrosí politika. Není přece příjemné si klást otázky, odkud se ty cizí lodě najednou vzaly a proč přilétly. A mám obavy, že odpověd' je spojená s čímsi strašlivým.Ale dost. Zavolejte mi prvního důstojníka. Musím sis ním o něčem ještě promluvit." Lassale opustil muže, jehož čas už pomalu uplynul.

* * *

Ren Dhark už delší dobu neopouštěl radiovou stanici, zatímco Dan Riker se spolu s Anjou Fieldovou pokoušeli objasnit tajemství nečekaného zvýšení kapacity časového skoku.Spojovací experti Rena odrazovali, aby neztrácel čas. „Energetický výkon našich vysílačů nestačí, aby překonal takovou vzdálenost."Nemohl s nimi souhlasit. Neuznával ani argument, že nelze vyslat mířené vysílání, protože nikdo na palubě neví, kde mají Zemi hledat.Spřízněného člověka nalezl v Maltanovi, který byl jako Ren přesvědčený, že s nejvýkonnější vysílačkou jsou schopni navázat spojení se Zemí.

- 31 -

Maltan, uzavřený muž, který strávil tři desetiletí u vysílačky na kosmické lodi, vysedával dlouhé hodiny vedle Rena Dharka a vysílal jedno volání za druhým. Jejich naděje neuhasínala ani po dlouhotrvajícím neúspěchu.Vesmír se zdál mrtvý na všech nádsvětelných frekvencích. Ve sluchátkách se neozvalo ani zapraskání nějaké poruchy.Ren nechtěně pozměnil vyladění. Ani Maltan si toho nevšiml. Pak oba překvapeně zvedli hlavu.Z přijímače vycházely zvuky - znamení, první od doby, kdy se přerušil kontakt se Zemí.Zaměřovač se okamžitě automaticky nastavil.„123:67:46; ` mumlal si Ren koordináty. Vysílané znaky ted' přicházely s větším výkonem. Ale nedaly se dešifrovat.Maltan zavrtěl hlavou..,Rušení vypadá jinak. Tohle má určitý rytmus. Neslyšíte to, Rene?" Ren neměl lak citlivý sluch jako Maltan. Pokrčil rameny. .,Odpovíme, Maltane?"Radista zaváhal.„Navrhnu vyslat naše volání, ale nerad."„Chápu," poznamenal Ren. „Myslíte na mimozemské lodě?" ,;Také. I na to, že cizinci už sedí na Zemi a vše kontrolují." „Pokládáte to za skutečnost?"„Ne. Jen na tu možnost neustále myslím. Nejde mi do hlavy, že bychom se vzdálili od Země natolik daleko, abychom nezachytili jediné volání. I kdyby to bylo deset tisíc světelných let, museli bychom se dovolat. Pro nadsvětelně vysílače nehraje vzdálenost tak velkou roli. Poslechnčte si to..."Krch - krrch -krkrkrch - krkch - krach -krch. „Morseovka?".,Ne," odpověděl Maltan. „Spíše komprimované vysílání."iVysílací zařízení GALAXY nemělo technické vybavení, aby komprimované volání dešifrovalo a převedlo do srozumiteiné formy.„Maltane, už jste někdy pozoroval podobně vysílání mezi loděmi Flotily?"„Zatím ne.". „Pak na stejné frekvenei vyšleme k Zemi náš signál. Běží záznam?"„Zapojím ještě dva dálší náhradní přístroje, aby nás nezaskočila nějaká porucha." Maltan stlačil několik spínačů, chvíli pozoroval přístroje a pak. oznámil: „Vše je připraveno."Obrazovka oscilografu, dosud zobrazující hru amplitud, teď zářila bledým zeleným svitem. Stupnice byla sotva vidět.Najednou přes obrazovku přeběhla vlnitá čára. Z reproduktoru se ozvalo: „Země slyší kosmickou loď..." .Pak vše zase skončilo.Obrazovka opět svítila slabým zeleným světlem.I vysílač ztichl, Ani známé krrch-krkrkrch se neozvalo. „Časová kontrola!" nařídil Ren, když si setřel pot z čela.Záznam byl přetočen zpět. Při přehrávání s jistotou zjistili jedno: v okamžiku, kdy nějaký člověk zavolal do vysílače čtyři slova: Země slyší kosmickou loď..., byl vysíÍač na Zemi odpojen. Současně přestal i ten zvláštní praskot.Ren se podíval do Maltanovy vrásčité tváře. Muž tiskl rty pevně k sobě a tázavě hleděl na Dharka.„Ubohá Země," řekl nakonec.Renovy pocity se bouřily proti představě, že by lidé přestali být pány své domovské planety. Ale informace, které před nimi ležely v bezduchých číslech, mluvily neúprosnou řečí.Opravdu lidé na Zemi ztratili svobodu?„Rene..." začal Maltan. „Rene, řekněte mi, co se to najednou v naší Galaxii děje? Ti cizinci mi nahánějí opravdovou hrůzu. Neumím si to vysvětlit."„Maltane, odkud bych to měl vědět? Snad je to pouhá náhoda, že se u nás najednou objevily jejieh lodě. Možná jsme kolem nich prolétali, aniž jsme si jich všimli. Vždyť používají nám dosud neznámou techniku mezihvězdných letů."Radista odmítavě mávl rukou.„Ale ne, Rene, to není žádná náhoda. Rád bych tomu sice věřil, ale nemohu. Zatím vším vězí cosi nepředstavitelně strašlivého."„Pak si musíme vážit toho, že jsme opustili na poslední chvíli Zemi. Ale napadlo mě cosi jiného. Vždyť se odmlčely i vysílače na těch planetách, které člověk osídlil během posledních dvaceti let. Víte, co to znamená, jestli vaše pocity odpovídají skutečnosti?"

- 32 -

„Ano," přitakal ztěžka Maltan, „že jsme poslední svobodní lidé. Lidé, kteří jsou uzavřeni v kovové rakvi a nejsou schopni dolétnout k nejbližšímu slunečnímu systému, protože časový skok nefunguje..."„V příštích dnech možná lépe, než kdy jindy, Maltane! Musíte mým slovům věřit." Ale nedůvěra v radistově obličeji zůstala. Bylo to zřetelné znamení, jak silně se na GALAXY rozšířila všeobecná beznaděj - jako plíživá epidemie.„Minulou noc se naši inženýři dostali s výzkumem sil a jejich reakcí o pěkný kus dál. Ale zpátky k našemu úkolu. Pokusíme se ještě jednou o odposlech všech frekvencí?" Odpověď nedostali ani po opakovaném volání Země.„Ale lidé na Zemi ještě žijí..." řekl Maltan a potřásl hlavou.„Ano..." V Renových uších dosud znělo voláni: Země slyší kosmickou loď.Hm, ano; `opakoval Maltana pak upřeně hleděl na maličkou obrazovku oscilografu. Ren se podíval na hodinky. Byl čas k obědu.Když si v jídelně vyhledal své obvyklé místo, našel u stolu Dana Rikera, bojujícího s dvojitou porcí.Zřejmě mu Anja přenechala svůj příděl.V tomto ohledu byl Dan Riker srovnatelný s rosomákem. Jedl rád a mnoho. Proč pak nebyl široký jako dlouhý a udržoval si svou štíhlou postavu, bylo pro mnohé lékaře čirou záhadou.Zběžně vzhlédl a mezi dvěma sousty Renovi řekl: „Nenič mi chuť špatnými zprávami. Mohou počkat až po jídle."Pak ale zůstal zaraženě zírat na svého přítele.

* * *

Ralf Larsen znovu navštívil svého smrtelně nemocného velitele. Komandér otevřel oči, slabě kývl hlavou a pak ležel dal bez hnutí, jako by spal.Po nějaké chvíli zašeptal:,Děkuji, Ralfe, že jste přišel. Ren i Dan Riker už u mě byli. Z těch dvou ještě cosi bude, když se jim poskytne šance. Ralfe, nechte mému chlapci volnou ruku, když se bude jednat o to, aby našel cestu zpět na Zemi. Neprosil mě o to, protože dobře ví, že bych ho odmítl. Ale až nastavíte zpáteční kurs směr Země, už s vámi nebudu. Ani nemám potřebu Zemi znova vidět. Ale..." Hlas mu natolik zeslábl, že se musel Larsen sklonit, až se uchem málem dotýkal Dharkových úst. „AŽ půjde o to, zjistit kurs, Larsene... kurs směr domov, dejte Renovi volnou ruku. Jedna rada ode mně. Má nadání najít Zemi..."„Veliteli, už dnes dokáže v mnohých ohledech více než já i Szardak, ale až odstartujeme na zpáteční cestu, pak na GALAXY nebudu velet já, ale vy!"Sam Dhark se slabě usmál, otevřel oči a podíval se na prvního důstojníka.„Lži u postele nemocného -ale Iži, které mají dodat naději a útěchu. Jak to vypadá s časovým skokem, Ralfe?"„Doufáme, že za dvě hodiny vyzkoušíme první.",.Přes obvyklou vzdálenost?" Komandérova duševní čilost nebyla narušena.„Od 0,2 světelného roku do několika let. Dan Riker a naše matematička Fieldová vyřešili tajemství sil."„Vyprávějte, Ralfe," prosil Sam Dhark.„Není to žádné komplikované vysvětlení. Na akademii nás učili, že časový skok je závislý na kapacitě konvertorů v obvyklém poměru ke hmotnosti lodi. Tahle poučka ale souhlasí jen částečně. Časový skok je závislý i na prostoru, v jakém sila vydávají svou elektrostatickou energii.Měli jsme potíže se senzory, které výtečné pracovaly při zkušebním letu, ale při cestě k Denebú selhaly. Riker s Fieldovou zjistili, že se doba energetického výdeje zmenšila z jedné nanosekundy na pikosekundu. Tenhle rozdíl mezi údaji vyvolal posun v hodnotě několika tisíc světelných let.Příčina změny na pikosekundy byla ve slabých senzorech. Mezitím naši inženýři vyvinuli metodu, jak vydávat energií v rozmezí nano až pikosekund. To umožňuje nastavení časového skoku od 0,2 světelného roku až... Vlastně nevíme, jak daleko."„A Riker mi o tom při své návštěvě neřekl ani slovo. Ralfe, jak to vypadá mezi kolonisty?"Sam Dhark žil pro GALAXY. Ačkoliv byl na smrt nemocný, neustále se staral o lidi, kteří mu byli svěřeni. ' „Nezměněno, veliteli. Každou minutu může vypuknout revolta proti posádce. Eylersdosud není schopen nasazení. Proto neustále tápeme ve tmě a nevíme, kdo tahá za nitky."Sam Dhark neodpověděl. Vypadal, jako když usnul. Larsen chtěl už tiše opustit kabinu, když se nemocný muž najednou napřímil. Posadil se na posteli bez cizí pomoci. „Ralfe," řekl mnohem hlasitěji, než předtím, „nejnebezpečnější okamžik pro po

- 33 -

sádku a nejvhodnější pro vzbouřené kolonisty je přistání. Dávejte pozor, aby nedošlo ke katastrofě. GALAXY ...GALAXY... jediná naděje... pro všechny."Dopadl zpátky na podušku. Sam Dhark přestal reagovat na jakékoliv volání. Doktor Lassale sebou trhl, když ho první důstojník informoval interkomem.„Hned přijdu," řekl. „A vám. zakazuji, abyste ještě někdy s velitelem mluvil tak dlouho. Rozuměl jste, Larsene?"

* * *

Arc Doorn, mladý, neustále zamračený Sibiřan s obličejem boxera, jen zářil, když se podařil hned první pokus s posunem GALAXY o 0,21 světelného roku. Unavený Miles Congollon mu nadšeně poklepával na rameno.Nálada na velitelském můstku se bleskově zlepšila.„Měli bychom kolonistům oznámit, že je lod' opět v pořádku," navrhl druhý důstojník.Ralf Larsen odmítl. „Příliš brzo."O půl hodiny později zapůsobila mezi posádkou na můstku jako bomba zpráva, že se kolonisté baví o úspěšném pokusu s časovým skokem.Dan Riker s očima zarudlýma únavou vyštěkl:„Pak mezi sebou máme nějakého Jidáše! Dobré nebe, měli bychom se připravit na nejhorší!"„Dane, jak to myslíte?" vyptával se Larsen.Riker, který se jen málokdy tlačil do popředí, zaváhal. Nebylo mu to příjemné. Vše viděl, slyšel a zřídka něco zapomenul.Okamžitě si vzpomněl, co viděl u sil ve strojovně.„Nuže?" naléhal první důstojník. . „Larsene, to se těžko vysvětluje..Ve strojovně jsem sí všiml mnoha drobností, jako napřldad několika mužů, kteří v určitém oddělení neměli co dělat. Vše dáno dohromady, pak mohu jen konstatovat silné podezření. Když se potvrdí, pak je náš poplachový plán ohledně kolonistů dávno vyzrazený. Tedy - znají naše slabá místa."Bylo zarážející, že se Larsen s těmi několika větami spokojil. Špatné znamení! Přistoupil k interkomu, aby vydal příkazy, pak se ale zastavil a podíval se jako ve snu .. na druhého důstojníka:.,A co když nás odposlouchávají přes interkom?" Rychle se rozhodl.,.Sjedu dolů, Janosi. Převezmete loď a vy, Rene, zálohu "Všechny obvody lodních počítačů byly přetíženy. Od většiny vědeckých týmů nepřetržitě plynula data, zvláště z astronomického a astrofyzikálního oddělení. Měli v posledních dnech, kdy GALAXY letěla za pomocí plazmových motorů, dostatek času, aby se zabývalí sedmí blízkými slunci.Tři z nich měla podle všeho oběžnice. Slunce, které bylo k lodi nejblíž, nepatřilo mezi slibné cíle. Jeho planety nebyly vzhledem k nepříznivým podmínkám vhodné pro osídlení. Janos Szardak navedl loď na nový kurs. Strojovna mu dala znamení a druhý důstojnik podruhé spustil časový skok.Slunce spektrální třídy F, žlutě zářící, zabíralo celou jednu třetinu obrazovky. Protuberance vystřeloval y mnoho miliónů kilometrů do okolní černi vesmírné prázdnoty. Strašidelný obraz, který neustále připoutával pohledy lidí.Astrofyzikové zapracovali rychle a analyzovali sluneční spektrum a přitom přezkoušeli i tři oběžnice.„Do úvahy přichází jen druhá! Vzdálenost od středu 683 milióny kilometrů..: ` Následovaly koordináty místa, kde se právě nacházela druhá planeta.Druhý důstojník zapojil plazmové motory na plný tah. GALAXY začala opět hučet. Zrychlení vzrůstalo sekudu po sekundě. Slunce dvakrát větší než pozemské pomalu putovalo po hlavní obrazovce.Po třech hodinách, kdy GALAXY nékolikrát obletěla druhou planetu, se znovu odpoutali z oběžné dráhy a zamířili do volného vesmíru. Životní podmínky na planetě nebyly vhodné pro lidské bytosti.Posádka neměla chvíli klidu.Spuštění časového skoku - přílet k nejbližšímu systému - průzkum planety zklamání -a.odlet pomocí plazmových motorů do volného kosmu.Z hodin se staly dva plné dny. Muži na velitelském můstku i lidé ve vědeckých sekcích byli blízko tělesnému zhroucení. Pro nejbližších osm hodin zůstala na můstku jen prořídlá směna. Všichni ostatní se odebrali do svých kajut, aby urvali trochu spánku.Nikdo nesnil o sedmi sluncích, která lidem na palubě připravila jen zklamání.Ve 4.20 ráno palubního času, kdy řízení lodi přebral Ren, byla posádka můstku opět v plném stavu.

- 34 -

Ve vzdálenosti 14,8 světelného roku zářila dvojhvězda-dvě slunce spektrální třídy B - bílé a žhavé hvězdy.Časový skok dopravil GALAXY do jejich blízkosti. Automatické clony na průzorech se okamžitě nastavily. Příliv světla do místnosti velitelského můstku byl ztlumen. Miliardu kilometrů před nimi zářila obě slunce jako dvě bíle žhoucí oči. GALAXY se k nim blížila rychlostí 0,4 světla.Interkom z astronomického oddělení hlásil: „Systém má osmnáct planet. Atmosféra páté vykazuje jasné kyslíkové linie..."„Opět..." zavrčel RenDhark. Všichni tohle slyšeli v posledních dnech od astrofyziků mnohokrát, ale pokaždé byl výsledek orbitálního průzkumu stejný: atmosféra nebyla dýchatelná.Hluboko dole v trupu GALAXY hučely plazmové motory na plný výkon. Obě slunce se na odstíněné obrazovce pomalu zvětšovala. Lidé zatím nikdy neobjevili dvojhvězdu, kde by obě slunce patřila ke stejnému typu.Astrofyzici dodávali další a další data. Byli ve svém živlu a okamžitě zapomněli, že žijí mezi padesáti tisíci kolonisty, kteří chtějí mít pod nohama pevnou půdu.Ren zvýšil účinek clon. Přenos obrazu se zlepšil. První planeta z celkového počtu osmnácti se zvětšila, podle všeho se jednalo o metanového obra, který patřil k nejvzdálenějším oběžnicím. 'Rychlost GALAXY vzrostla na poloviční rychlost světla. Přesto trvalo ještě tři hodiny, než se loď dostala do blízkosti páté planety.Napětí na můstku stoupalo. Ren Dhark seděl jako předtím v kapitánském křesle a řídil let. Když zaslechl tichý šum interkomu, nevěnoval mu pozornost.V následujícím okamžiku ztuhl.Ohlásil se doktor Lassale, že před několika minutami jeho otec v klidu zesnul. „Nechcete vystřídat, Rene?" zeptal se Ralf Larsen, který nedokázal zakrýt svůj otřes nad smutnou zprávou.„Teď ne..." odpověděl Ren horečnatě. „Já..." Kosmický radar zachytil pátou planetu a její tři měsíce.Počítač propočítal získaná data a během několika sekund vyjely výsledky na fólii. Otec je mrtvý, znělo Renoviv hlavě, zatímco automaticky zaznamenával vše, co se dělo kolem. Zemřel tam, kde chtěl vždy zemřít, ve vesmíru!Ren cítil, jak se v něm rozpíná obrovská prázdnota. Ještě nikdy si tak jasně jako v této chvíli neuvědomoval, za co všechno svému otci vděčí.„Brzdný manévr!" Nevěděl, že vyslovil jednu ze svých myšlenek. Teprve když se na něj Janos Szardak udiveně podíval, uvědomil si, co udělal.GALAXY začala neznatelně zpomalovat. Přesto se zdálo, že se řítí vstříc planetě pekelnou rychlostí.Astronomické oddělení dodalo další důležité informace.„Pátá planeta je veliká asi jako Mars, o průměru 6 923 kilometrů. Kyslíková atmosféra s tlakem 0.89 pozemské. Doba oběhu 707 dní. Rotace trvá 23 hodin 22 minut."„Konečně..." vydechl Janos Szardak s úlevou.Ren vypadal nepřirozeně soustředěně. V nadcházejících hodinách nesměl myslet na smrt svého otce.„Ano," připustil, „ale hodnoty středních teplot zatím chybí."Ralf Larsen jeho poznámku zaslechl. Vstal a zavolal interkomem astrofyzikální oddělení. Požádali o chvíli strpení. Rychlost GALAXY dosahovala ještě 5000 kilometrů za sekundu a lod' dále brzdila.Napětí na můstku dospělo vrcholu. Planeta o velikosti Marsu se na obrazovce nafoukla do rozměrů vzdušného balónu. Díky zvětšení zaznamenali první podrobnosti. Svět byl zahalen do hustého závoje mraků.„Dobrý bože," ozvalo se z interkomu a každý poznal hlas Milese Congollona, „není to pouhý klep? Nebo je velitel..." Zbytek otázky nedořekl.Congollone! Tady je Dhark! Odkud víte, že je otec mrtvý?" Mladý Dhark použil stejného tónu jako jeho otec.„Odkud? Před několika minutami se ta zpráva rozšířila po strojovně. Pokud tomu dobře rozumím, jsou kolonisté o úmrtí velitele rovněž informováni."„Děkuji," řekl Ren a chtěl přerušit spojení.„Ještě jednu otázku, Rene. Proslýchá se tu, že letíme k nějaké kyslíkové planetě." Já ten rozhovorpřevezmu, Rene," ozval se první důstojnik, protože si uvědomil, že se Dhark musí soustředit na řízení GALAXY.

- 35 -

S rychlostí třiceti tisíc kilometrů za sekundu přešel kosmický koráb ve výšce sto padesáti kilometrů nad povrchem na oběžnou dráhu. Mezitím se první důstojník od Congollona pokoušel zjistit, odkud pronikly obě zvěsti do strojovny.„A odkud to mám vědět?" zeptal se mrzutě Miles. „Všichni tu o tom mluví. Ty zprávy se tu rozšířily jako lavina. Ještě něco? Mám hodně práce." ' Ne, už nic. Ale nezapomeňte, co jsme si posledně řekli, Milesi!"Congollon okamžitě pochopil, kam Larsen mirí. Na rozhovor mezi čtyřma očima nezapomněl.„Já tomu ale nevěřím," namítal. „Teď, když vše skončí?" „Snad budete mít pravdu. Konec."Larsen si stoupl za Dharka, podíval se mu přes rameno na přístrojovou desku a na hlavní obrazovku. Velkou trhlinou v mracích prosvítalo obrovské moře.,To je třetí případ, co vidíme vodu," poznamenal Szardak z křesla zálohy. „Snad nebude celý povrch planety pokrytý mořem."GALAXY přelétla další trhlinu v hustých mracích. Znovu se naskytl pohled na odkrytý povrch.Země!" vykřikl Dan Riker. „Ostrov, nebo malý kontinent."Ren mohl jen tu a tam sjet pohledem na velkou obrazovku. Všechnu pozornost upínal k přístrojům na ovládacím pultu.„Planeta má tři malé měsíce," oznamovali interkomem astronomové. „Jeden vykazuje kyslíkovou atmosféru..."V té chvíli objevil Larsen slabé místo, odkud se kolonisté dozvídali všechny podrobnosti.„Žádné další hlášení přes interkom! Žádná data! Žádné osobní rozhovory!" vyštěkl a vypojil interkom. Pak nespokojeně dodal: „Mohli jsme na to také přijít dřív! Celé týdny nás odposlouchávali z některé kabiny kolonistů. Kčertu, lépe jsme je už informovat nemohli..."„Nemluvili jsme už o tom někdy dříve?" ptal se Janos. Larsen přikývl.„Nechali jsme ruce v klíně, aniž jsme se pokusili zjistit, jak se nám připojili na interkom."„Máto takový význam?"„Když se nic nestane, nemusíme si později dělat výčitky. Jestli ale vypukne nějaká revolta, pak..." Významně se odmlčel.I Ren Dhark vzniklou situaci zlehčoval.„Přes osm set členů posádky je ozbrojeno, Larsene."„Vím. Ale kolik ochromujících zbraní mají kolonisté v zavazadlech? Chceme uspořádat na lodi bitvu, nebo co?". Ren Dhark si špatně vyložil, co měl Larsen na mysli. „Larsene, vy nechcete bránit kxf, když kolonisté zaútočí?"„Dávejte pozor na lodní kurs, Dharku!" vyštěkl první důstojnik. „Co to děláte? Jdete dolů?"„Na 15 000 metrů..."„Ne pod dvacet tisíc. Nebo snad chcete na poslední chvíli narazit do skály?"Ren beze slova podal prvnímu důstojníkovi fólii. Ten ji rychle přelétl pohledem. Stálo tam, že nejvyšší hory dosahují jen šesti tisíc met.rů.Zdálo se, že GALAXY padá dolů. Lod' se vnořila do vrchních řídkých vrstev atmosféry. Ren ihned přepnul obrazovku na infračervené spektrum. Hustá pokrývka mraků zmizela. Dole pod nimi se otáčela planeta, která byla z devíti desetin pokryta vodou. Lod' přelétala obří oceán a blížila se ke stínu. Nad horizontem pomalu stoupal měsíc - celkem třetí souputník této oběžnice.Zatím viděli jen několik velkých ostrovů, na nichž se vypínala bizarně formovaná pohoří. Musely ležet v subtropické oblasti, protože všude rašil hustý rostlinný koberec. Sotva se dalo nalézt místo, které by nepokrývala zeleň neprostupné džungle.Obraz se nezměnil, ani když přelétali nad noční stranou. Třetí mésíc putoval dál po obloze. Na východě začalo svítat. Nad obzorem se objevila obě bílá slunce a nad světem s řadou ostrovních kontinentů nastal den.Ren Dhark lehce zkorigoval letovou dráhu.

* * *

Po pravé straně se objevil kontinent, asi třikrát vétší než ostatní, které zatím viděli. Od východního pobřeží se směrem do vnitrozemí táhlo pohoří střední velikosti ve tvaru podkovy a obklopovalo protáhlou rovinu, kterou protínala široká řeka.Dhark krátce blýskl okem po Larsenovi. První důstojník souhlasné přikývl.

- 36 -

Ren zamířil s GALAXY k velkému ostrovnímu kontinentu. V dálce se vynořil další, který měřen rozměry těch, které předtím viděli, být velmi malý.Vzdálenost Ren odhadl na osm set kilometrů, aniž tušil, že jednoho dne bude tento malý kontinent hrát v jeho životé velmi důležitou roli. Pak GALAXY stanula ve dvacetikilometrové výšce nad horskou hradbou. Radar ohodnotil nejvyšší vrcholek výškou čtyř tisíc metrů.Jak lod' pomalu ztrácela výšku, přistoupil Larsen k levé straně řídícího pultu a stiskl jedno tlačítko. Ve stejné chvíli zavyly po celé lodi sirény. Přes osm set mužů lodní posádky přezkoušelo, jestli mají odjištěné ochromující paprskomety. Až na několik nemocných byl každý člen posádky na svém místě a čekal na rebely z palub kolonistů. Přepážka vylétla vzhůru. Do místnosti vběhl radarový specialista a křičel:„Už známe důvod, proč nám radar neukázal asteroidy. Senzory nám opět zahrály pěkňou věc..."„Zmizte!" zařval na něj Larsen. „Ven!"Ren sledoval přístroje a výškoměr. Do přistání chybělo dva a půl kilometru. Vrcholky hor už přesahovaly výšku GALAXY a nořily se do hustého mračna na obloze.Řeka dole se klikatila a vytvářela četné meandry. Právě tam, kam se měla loď posadit, se točila v široké zatáčce, jako by se chtěla vyhnout obří skále.Kalendář ukazoval 21. června 2051 pozemského letopočtu. Kosmický let o trvání 32 dní pomalu končil.Teleskopické opěry se vysunuly. Obří vykladače 795 metrů dlouhé GALAXY se v úhlu 30 stupňů roztáhly do všech stran. Plazmové motory reagovaly na citlivé řízení a lod' pomalu klesala metr za metrem směrem k povrchu planety.Interkom mlčel.„Neobelhávali jsme se náhodou?" prohodil Larsen k Szardakovi. Janosův obličej se nepohnul. „Snad ty potíže s kolonisty ustanou."Do přistání zbývalo sto metrů. Systémy teleskopických opěr pocítily první náraz. Vykladače s automatickými čidly se natahovaly a zkracovaly, aby přitiskly k přistávací ploše své stabilizační desky a pomohly vyrovnávat kolísání lodi.I přes skvěle provedené měkké přistání otřásl lodí silný náraz. Koráb se zakymácel z jedné strany na druhou a pak zůstal stát takřka kolmo k zemi.Plazmové motory umlkly. .„Přistáli jsme..." vydechl Dan Riker, když se ohlásil interkom.Ale nerozuměli jedinému slovu. Reproduktor přenášel jen řev, hluk a rámus. Kdesi v lodi vypuklo peklo.

* * *

Rocco byl se svou prací spokojen.Když GAL.AXY přistála a Iodí otřásl náraz, vydal signál k povstání. Přes dva tisíce ke všemu odhodlaných mužů čekalo na to, aby se zmocnili lodi. Věřili, že mají na GAL.AXY zákonné právo a neuvědomovali si, že se stali jen pouhými loutkami v rukách vychytralého, mocichtivého muže.Neměli v úmyslu lod' zničit, chtěli jí pouze zabránit v odletu, až vyloží kolonisty a náklad. Nechtěli ztratit možnost jednoho dne znovu opustit planetu a s důvěryhodnou posádkou letět hledat Zemi.Na více než sedmdesáti místech zaútočili proti strojovně a velitelskému můstku. Ale Roccovi muži nebojovali jen s ochromujícími paprskomety. Na jejich strmě stáli i experti - lidé, kteří měli v posledních týdnech dostatek času, aby se seznámili s důležitými spoji mezi strojovnou a můstkem.Vedle obou rychlovýtahů, které mohla používat jen posádka, strhali kryty a obnažili změť kabelů. Otevření šachty se událo v tak krátkém čase, že bylo na první pohled jasné, že se tato akce připravovala opravdu pečlivě a do nejmenších detailů.Zatímco do strojovny pronikaly první oddíly útočníků a probojovávaly se metr za metrem, zjistilo čtrnáct jiných skupin, že přístup ke skladištím s materiálem je zatarasený. Automatické ochromující paprskomety s dalekým dosahem umístěné na panelech před vstupy zamezovaly komukoliv přístup.Rocco nehnul ani brvou, když mu to přišli oznámit. Chladně kalkulujíci taktik počítal s tím, že nedosáhne všech plánovaných strategických cílů. To nejdůležitější měi ale ve své moci - tři velká skladiště potravin!Technici, kteří se zúčastnili povstání, pracovali jako hodinky. Osmnáct minut po začátku útoku byly přerušeny nejdůležitější spoje mezi můstkem a strojovnou.GALAXY už nemohla odstartovat podle povelů z velitelského stanoviště.

- 37 -

Ve strojovně vzbouřenci postupovali pomalu vpřed. Se vztekem poznali, že jim hlavní inženýr Congollon připravil past. Cesta k agregátům plazmových motorů a k silům byla uzavřená. Vstříc jim vylétl divoký svazek ochromujících paprsků, který vzal odvahu i ke všemu odhodlaným útočníkům. Přesto byla situace ve strojovně vážná, protože se rebelům podařilo získat v sekci C několik důležitých ovládacích stanic.Ve vrchních patrech se Roccovým lidem nepodařilo dosáhnout větších úspěchů. Až na pár mužů byli všichni zneškodněni už ve výtahu. Ochromující paprskomety nastavené na nejvyšší výkon zneškodnily na mnoho hodin několik set vzbouřenců. Zbytek, který se neustále pokoušel dobýt velitelský můstek, ležel roztroušený v různých krytech. Ztratili mezi sebou spojení.Přesto nebyly síly vyrovnané.Spojení mezi můstkem a strojovnou přestalo existovat. Teď se potvrdilo, že všechny předchozí hovory v interkomu byly vzbouřenci odposlouchávány.Přes všechny potíže neztratil Rocco přehled nad vývojem událostí. Přitom úspěšně zakrýval i před svými nejbližšími spolupracovníky pocit triumfu. Všichni kolem prožívali opojení z boje, ale Rocco se nadále dokonale ovládal. Zatím nedosáhl svého cíle - stát se mužem, který v rukách třímá všechnu moc. ,Jeho dva tisíce rebelů byly vzhledem k počtu vystěhovalců v citelné menšině. Pokud se mu v příštích hodinách nepodaří všechny přesvědčit, že svou radikální akcí proti velení lodi sledoval pro kolonisty jen to nejlepší, pak všechno podnikl nadarmo.Na dvaceti místech se dosud rozhořčeně bojovalo,když Rocco promluvil interkomem ke kolonistům. Vyhnul se tomu, aby otevřeně vyzýval ke vzpouře proti lodnímu velení. Byl příliš chytrý, aby se dopustil takové školácké chyby.Znovu připomněl události uplynulých týdnů. Mluvil o tom, že žádný člověk na lodi, nedokáže určit, v které části Mléčné dráhy se nalézá planetární systém, na kterém přistáli.Naší akcí jsme zabránili, aby nás vysadili na neznámé planetě a nechali osamocené, až by GALAXY znovu odstartovala na zpáteční cestu na Zem. GALAXY je naše jediná naděje, že se v budoucnu znovu naváže přetrhané spojení se Zemí. My- kolonisté- je navážeme, a budeme zárukou, že naše nová vlast ponese jméno Hope - Naděje - po právu.Hope nám dává naději, že naše ďěti nám jednoho dne za dnešní rozhodné jednání poděkují.Odmítáme každé násilí, ale nezaváháme ani sekundu, abychom si na velení lodi vynutili uznání našich práv. Nezapomeňme, že žádný člověk neví, kde v Galaxii tento systém vlastně leží.Jsme trosečníci v Mléčné dráze! Přistáli jsme na Hope a ode dneška je jen na nás, udržet si v srdcích naději, že jednoho dne opět získáme spojení se Zemí."

* * *

Roccovo ultimátum nepřišlo neočekávaně. Opatřil si právo, aby ho mohl posádce předložit.Vystěhovalci mohli opustit lod' jen přes přechodovou komoru a při opuštění lodi pak každý kolonista odevzdával svůj hlas. Volili mezi ano a ne. A už po dvou hodinách mu částečné sčítání dalo přesvědčivou většinu.Díky interkomu na můstku slyšeli a viděli vše.Jindy na slovo skoupý Larsen klel jako starý tramp a proklínal Rocca. Experti jednotlivých vědeckých oddělení ztratili hlavu. Mezi posádkou se šířila deprese. Jen Ren Dhark a Dan Riker neztráceli optimismus.První důstojník explodoval.„S jakými šancemi, Dharku, ještě počítáte? Tenhle ničema zneužil nálad mezi kolonisty, aby na sebe strhl všechnu moc. Musíme se podvolit jeho ďábelskému triku, jinak nás dav roztrhá na kousky. Už jste slyšeli o chlapíkovi jménem Lynch?"Dhark se zasmál. Byl to ale smích bojovníka, který je odhodlán ke všemu. „Larsene, jestli to neuděláte vy, udělám to já. Dám Roccovi protiultimátum, na které přistoupí bude muset přistoupit, jestli se nechce seznámit s lynčem.Máme pod kontrolou velké skladiště materiálu. Můžeme rozhodnout, jestli padesát tisíc kolonistů stráví noci na Hope bez nejprimitivnější střechy nad hlavou. Co se asi stane, když bude pršet pět hodin v jednom kuse a lidé promoknou až na kůži? Pak rychle zapomenou, že Rocca pověřili zastupovat jejich zájmy proti nám..."Ralf Larsen ho zlostně přerušil.

- 38 -

„A když během tří dnů nezaprší? Jste ještě příliš mladý, poručíku..." V Renových očích zajiskřilo. Ohlédl se po svém příteli.„Dane, souhlasíš s mým názorem?"„Ovšem,"odpověděl tázaný, aniž na chvilku zaváhal. „Když to ultimátum přijmeme, ztratíme budoucnost. Musíme Roccovi ukázat, že mužstvo tvoří semknutou jednotku..." „Okay, pak tedy Roccovi zavolám!"Larsen jediným skokem dostihl mladého Dharka. „To neuděláte!"„Ale ano, Larsene! Palubní předpisy přestaly platit. Bohužel jsme se stali rovnocennými partnery. Ultimátum sem, ultimátum tam, dám Roccovi protiultimátum..: ` Larsen se výsměšně zasmál.„Jako jednotlivec?"Jménem posádky! A tím ultimátem zároveň stmelím lodní posádku do jednoho bloku!"Od Janose Szardaka se mu dostalo podpory, kterou nečekal. Drahý důstojník řekl Larsenovi:„Jen ho nech, Ralfe! Už se to nemůže víc pokazit. A nebude určitě na škodu, když tomu chlápkovi ukážeme zuby."Larsen loupl po Renovi okem a slabě přikývl. Ren přistoupil k interkomu a nastavil ho pro vysílání na všechna místa lodi.„Zde velitelský můstek GALAXY! Můstek volá Rocca! Můstek volá Rocca! Prosím, ohlaste se!"Rocco zřejmě čekal na zavolání, protože se ohlásil téměř vzápětí. „Ano?" zeptal se krátce a pak dodal: „Kdo jste?"„Ren Dhark, syn zesnulého velitele! Dostali jsme vaše ultimátum. My, posádka GALAXY, nepomýšlíme na jeho přijetí. Rocco, zapomněl jste, že máme v moci skladiště materiálu. Skladiště zůstane tak dlouho pod naší kontrolou, než nám zaručíte volný odchod z lodě, volný pohyb na Hope a stejná práva jako pro ostatní."Rocco se usmál a i Renovi připadal jeho úsměv příjemný. Okamžitě pochopil, proč kolonisté uvěřili právě tomuto člověku. „Dharku, přehlédl jste, že máme v rukou všechny zásoby potravin. Vyhladovíme vás, když nepřistoupíte bezpodmínečně na naše ultimátum."Ren Dhark si byl jistý, že jeho rozhovoru s Roccem naslouchá i ten nejposlednější muž lodní posádky. Sliboval si od toho silný morální impuls.„Vyhladovte nás, Rocco! Přiznávám, že byste nás během deseti až čtrnácti dnů donutil ke kapitulaci. Ale věříte opravdu tomu, že padesát tisíc lidí neztratí svou dobrou náladu, když ty dny stráví bez střechy nad hlavou?Rocco, garantuji vám, že vás do tří dnů zlynčují. Možná si ten truchlivý osud protrpíte ještě dříve, jestli na Hope bude hodně pršet!Sám jste si velice uškodil, když jste dovolil, aby kolonisté opustili lod'. Motiv vašeho činu je mi jasný, zvolili vás velkou většinou hlasů, ale tím se dostali do volné přírody! Pokuste se je přesvědčit, aby se vrátili zpátky na loď, kde to všude páchne! Děkuji vám za vaši přátelskou pozornost!"Ren přerušil spojení. Nemyslel si, že by vykonal něco pozoruhodného. Teprve když mu Larsen instinktivně stiskl ruku a přátelsky ho poklepával po ramenou, Ren pochopil. Pak začala přicházet jednotlivá volání ze všech lodních oddělení. Se značnýmiobtížemi se ohlásil i Miles Congollon. Ve spodní třetině lodi se zdržovala největší část posádky.„Rene, tady na vás přísahají!" křičel hlavní inženýr nadšeně do interkomu. „Naše zásoby potravin vystačí víc než na čtrnáct dní. Teprve pak by začal hlad!"Když i mužstvo na můstku Rena jednohlasně podpořilo, mohl si mladik zaznamenat první velký životní úspěch. ,Bylo nepravděpodobné, že by Rocco tato vyhlášení nezaznamenal. Za necelých třicet minut se opět ohlásil.V černých očích mu blýskalo, když prohlašoval:„Přistoupili jsme na váš návrh, Dharku. Jak bude probíhat předávání materiálových skladů?"Ren se nejdříve rozhodl, že otázku přeslechne.„Rocco, bude naše rozmluva přenášena i mezi kolonisty?" „Ovšem," přisvědčil Rocco rychle.Ren Dhark mu nevěřil ani slovo.„Rocco, patrně jste ještě neobdržel zprávu, že jsme zapojili velké venkovní reproduktory. Každé slovo, které jsme tu pronesli, zároveň slyšelo i všech padesát tisíc kolonistů. Předání skladišť se uskuteční, až poslední člen posádky opustí svobodně lod'."„Dohodnuto..." zasyčel vztekle Rocco a ješťě jednou zopakoval: „Dohodnuto. Ale trvám na podmínce, aby posádka hned opustila loď."

- 39 -

„Vydám okamžitě potřebný rozkaz, Rocco“ ujistil ho Ren klidně. Roccův obličej vzápětí zmizel z obrazovky.

* * *

Konečně stáli na pevné zemi-kolonisté i lodní posádka. Nad hlavami se jim klenula mraky pokrytá obloha, na horizontu se vypínal horský masiv a nedaleko hučela široká řeka, svírající ve velké zákrutě rozsáhlou planinu.Všichni s rozkoší vdechovali čerstvý, voňavý vzduch.Signálem z vysílačky vypnuli zabudované ochromující paprskomety. Lidé čekali jen na to, aby vyložili první nouzová obydlí.Ren Dhark stál spolu s Rikerem, Larsenem, Szardakem a Congollonem trochu stranou od velké skupiny.tvořené posádkou GALAXY. Nevšimli si, že za jejich zády se ze tří směrů blíží skupiny kolonistů.Najednou byli obklopeni více než čtyřiceti muži.Vedl je obrovitý, sotva dvacetiletý mladík, který překvapeným mužům oznámil: Rocco chce s vámi mluvit! Doufám, že nebudete klást odpor."Nekladli. Pět důstojníků GALAXY zvedlo ruce do výšky, když spatřili namířená ústí paprskometů.

„Dolů s těma rukama!" zasyčel chlap, který je před chvílí zval na návštěvu k Roccovi, s obličejem zkřiveným zlostí.Rozkaz ale přišel pozdě.Z více než osmi set hrdel se ozval ohlušující křik. Zároveň se posádka dala do pohybu. Než Ren Dhark stačil zareagovat, hra skončila.Ochromující paprskomety nebyly použity. Posádka GALAXY hleděla s pohrdáním na Roccovy pomocnky, kteří leželi na zemi.„Zlé znamení," pronesl tiše Larsen. Dharkův hlas zněl jasně, když odpovídal:„To bych netvrdil. Ted' víme, co od Rocca můžeme čekat." Podíval se na svého přítele Dana, který klidně přikývl a pak dodal:Rocco už nás asi v budoucnu nepodcení, Rene! Myslím..." Zbytek věty nedořekl. Ren mu ale rozuměl. Podobal se teď muži, připravenému k boji.„Dane, já si to myslím taky."Velkou dírou v mracích pronikly dolů na, zem hřejivé paprsky obou bílých sluncí.

- 40 -