Leška „hertlovku“ vykouzlil o dvacet let dřívZlínský hokejový útočník se stal v mladším dorostu neperspektivním a odešel do Švédska a Kanady. Po třech letech se vrátil domů

Zlín – Hertlův čtvrtý gól v je-ho třetím zápase NHL se stalsvětovým fenoménem. Přestouž pár hokejistů před ním mě-lo tu drzost si v samostatnémúniku prostrčit hokejku mezinohy a sebevědomě zakončit.Stejně jako třeba Robert Ky-sela (v roce 2003), Marek Ma-lík (2005), Daniel Sedin (2010)a… ano, PETR LEŠKA.

Vysmátý lišák ze Zlína, kte-rý proslul piruetami za bran-kou, už kdysi takhle parádnětaké skóroval. Ovšem v ti-chosti bez záře reflektorů.„Když jsem byl mladší, zkusiljsem to i během zápasu a něja-ký gól jsem takhle dal. Bylo toněkdy v juniorském věku veŠvédsku nebo Kanadě,“ mat-ně si vybavuje Leška.

Už hledáte na internetu vi-deozáznam? Kdepak, ten ne-najdete, žádný totiž není. „Gólje to samozřejmě krásný, fan-tastický, ale tohle dělají azkoušejí kluci úplně běžně. Ina tréninku jsem to i já užpárkrát provedl. Je to ale za-končení, které si můžete do-volit za rozhodnutého stavu,“myslí si vytříbený technik,který u hokeje používá přede-vším hlavu a šikovné ruce.

Made in Petr LeškaJako třeba v jarním prvnímsemifinále proti Třinci, kdyoprášil svou starou fintu s pi-ruetami za brankou. Vykouz-lil dvě otočky a bleskověforhendem zakončil. Gólmans obránci soupeře v tu chvílinetuší, kde je sever.

Ve druhém semifinále zasev samostatných nájezdechpřekonal Hamerlíka trefou pobrankové čáře, po které se pukdošoural až za ni. Nebo po-slední neděli, když pardubic-kého brankáře Salfickéhopřekonal ze záporného úhluod mantinelu. I tuny štěstíjsou třeba, ale také Leškovagenialita a chytrost.

A do třetice: ve druhém fi-nále proti Plzni se skrčil zabrankou Mazance, duchemnepřítomný Vampola mu při-hrál a Leška nezaváhal. Našelpřihrávkou Balaštíka, kterýskóroval. „Když je člověkmladý, vymýšlí různé blbosti.Jako nyní u nás někteří kluci.To už jsem ale ve svém věkuomezil. Hokej se snažím hrátpředevším jednoduše,“ tvrdí

dnes Leška, jako by se snažilod sebe chytře odvrátit pozor-nost. A když to nikdo nečeká,opět udeřit.

Made in Leška, chtělo by sedodat. Tři originální kouskyvtěsnal do jednoho měsíce.Finty, které soupeř nečeká.Tím si získává zlínské fa-noušky. Svůj druhý titul na-konec nevykouzlil, zato siLeška schoval k jedné zlatéplacce z roku 2004 již čtvrtéextraligové stříbro. „Ale kdejsou medaile, to bych se muselzeptat dětí,“ odkazuje na svératolesti, 13letou naději Kris-tiána a o pět let mladšího On-dřeje.

Za týden mu bude 38 let, lou-čit se s extraligovým jevištěmtenhle virtuos na bruslích za-tím ale nehodlá. „Hokej mě po-řád hlavně baví, což je nejdů-ležitější. Navíc jsem i zdravý.Jinou motivaci jsem nikdy ne-potřeboval. Hokej hraji proradost, takže dokud mě to budebavit a budu zdravý, buduhrát,“ tvrdí Leška, který prý

soupeře dráždí a provokujesvým typickým úsměvem.

Když se ale rodáka z Cho-mutova zeptáte na titul, jen natváři vyloudí další úsměv. Ne-ní typem, který se rozjímá naddevět let starou minulostí.„Vůbec si na něj nevzpomenu.Čas od času se na to rozpome-neme v kabině, ale jen mini-málně,“ dušuje se borec neod-myslitelně spjatý s číslem 19.

„Snad by mi jednou mohlovyjít NHL,“ zasnil se Leška posvém návratu do Zlína v roce1995 ze zámořských junior-ských soutěží. Sen se mu alenikdy nesplnil. „Pro mě je titulmaximum. Vždycky můžetedokázat víc. Ale hokej je i oštěstí,“ říká dnes s nadhledemLeška, který si na přelomustoletí zkusil i reprezentačnídres. V 10 zápasech vstřelilčtyři branky a přidal čtyři asi-stence. V nároďáku se přestonikdy trvale neprosadil.

„Mrzí mě to, ale hokej je i onáhodách a štěstí. Jsem všakspokojený, jak mi moje karié-ra vyšla. Rozhodně si neří-kám, že kdybych tomu dal víc,že bych byl jinde,“ dušuje sezlínský dlouhodobě elitnístřední útočník.

Nikoho dnes už nepřekva-pí, že to byl on, kdo vymyslelakci pár vteřin do konce čtvr-tého čtvrtfinále play off 2004na ledě Třince, když vybídlBalaštíka tři vteřiny předkoncem k vyrovnání na 2:2.„Byl to důležitý gól, ale třebabychom postoupili, i kdy-bychom prohrávali 1:3 na zá-pasy,“ myslí si Leška.

Podle něj během sezony2003/2004 nic nenasvědčovalotomu, že by se Zlín 8. dubna2004 radovat z historického ti-tulu. „Úspěch a síla týmu serodí až během play off. Běhemzákladní části se to tolik ne-pozná. Vyloženě až běhemměsíce a půl se tým stmelujevítěznými zápasy,“ vysvětlujesvéráz.

Stejně jako téměř všichnijeho spoluhráči vidí zlom vpříchodu kouče Ernesta Bo-kroše. „Báli jsme se ho. Šel zněj velký respekt, ale každý jenějaký a brali jsme ho, jaký je.Ale obecně jsme tady hodnýtým. Nejsme rebelové, kteříby šli proti trenérovi, ať už jeto kdokoliv. Spíš se snažímeplnit, co po nás vyžaduje,“ du-šuje se Petr Leška.

Slovenského experta, kterýpraktikoval nepříliš záživný,zato účelný defenzivní sys-tém, Zlín angažoval po tragic-ké sezoně 2002/2003. „Také tý-mu ze špičky tabulky můženevydařené období pomoci.Nějaká mobilizace tam je a ni-kdo už nechce zažít špatnousezonu podruhé. Také jsmedobře posílili, když po Váno-cích přišel Miroslav Hlinkanebo Tomáš Kapusta. Bylo todobře poskládané,“ vzpomínásyn Petra Lešky staršího, jenžje žijící legendou chomutov-ského hokeje.

Během jeho angažmá v Lit-vínově mu 16. listopadu 1975manželka porodila syna. V je-ho čtyřech letech se poté celárodina přestěhovala do teh-dejšího Gottwaldova, kde semalý Petr vyučil hokejovémuřemeslu.

Byl neperspektivníJenže v 15 letech se stal neper-spektivním. V mladším do-rostu se trenérovi a brankář-ské legendě Jiřímu Králíkovinehodil do koncepce. „Pochy-boval o tom, že umím hrát, atak se do toho vložil táta. Vzaldo ruky telefon a zajistil miangažmá jinde,“ vysvětloval vroce 1995 teprve 19letý Leška.

„V té době to ale nebylo anitak moje rozhodnutí jako ro-dičů. Ale moc bych se k tomuuž nevracel. Nějaký malý pro-blém tady byl, ale je to věc ro-dičů, jak si to s trenérem vy-řeší. S panem Králíkem jsme

to nikdy neřešili, nikdy k to-mu nedošlo,“ tvrdí dnes Leš-ka, který tenkrát zamířil dojuniorského výběru prvníšvédské ligy v Rögle.

Klub sídlí v 23tisícovémměstečku na jihu ŠvédskaÄngelholm, kde leží šest kilo-metrů dlouhá písčitá pláž At-lantského oceánu. Jen 92 kilo-metrů jižně je známé městoMalmö. „Byl jsem tam úplněsám. Až postupně jsem si tamudělal v týmu kamarády.Chodil jsem tam do školy a od-poledne trénoval. Bylo to těž-ké, ale jel jsem tam kvůli ho-keji. Proto jsem neměl ani navětší vyžití čas a ani jsem na tonepomýšlel,“ tvrdí Leška.

„Herní styl mi seděl. Hrálijsme přímočarý hokej. Docelami to šlo a klub chtěl, abychzůstal. Jenže když mi otec se-hnal angažmá v Kanadě, ne-váhal jsem,“ poznamenal Leš-ka, který po dvou letech Skan-dinávii opustil.

Zamířil do Kanady do juni-orského týmu Surrey Eagles,kde se hned vyšvihl na druhémísto kanadského bodováníklubu. V 52 zápasech nastřílel26 branek a přidal 28 asisten-cí. Sotva dosáhl plnoletosti, užpodepisoval svůj první profe-sionální kontrakt. Ovšem jižve Flint Generals, podfarměklubu NHL Los AngelesKings. Narazil tam na dnesznámé jméno. Briana Sakica,bratra legendárního kapitánaColorada Avalance Joa. „Sním jsem se ale nikdy nepo-tkal. Bret byl v pohodě, prokaždou srandu. Hokejově bylvýborný. Hrál podobným ev-ropským stylem jako brácha.Rozuměl si s pukem a rád při-hrával. Díky příjmení mohlmít dveře do NHL pootevřené,ale asi toho nikdy nevyužil,“přemítá Leška, proč druhý zrodu Sakiců nikdy brány nej-slavnější hokejové ligy světaneprorazil.

Nepovedlo se to ani Leško-vi. Přitom i ve Flintu proka-zoval slušnou produktivitu.Ve 31 zápasech nasbíral 26 ka-nadských bodů za 9 branek a

17 asistencí. „Trenéři v Ame-rice do omrzení opakovali:nahazujte kotouč na manti-nel, dojeďte ho a potom prásk-něte do brány. Byl to hroznýhokej, vůbec mě nebavil,“ při-znal Leška.

Ani po návratu do mateř-ského Zlína neměl na růžíchustláno, ačkoliv čísla měl vícenež slušná. Ve své třetí sezoně1997/1998 však byl dokoncevytrejdován do Plzně. Vrátilse a o rok později se dočkalprvní medaile. Byla ze stříbra,jelikož Zlín podruhé podlehlve finále nadupanému Vsetí-nu. Leška nastupoval nejčas-těji ve třetí formaci vedle zku-šeného kanonýra MichalaTomka. „Thomson hrávalpravé křídlo a byl podobnýstřelec jako Jarda Balaštík.Byl rychlý bruslař, uměl dátgól ze všeho,“ vybavuje si Leš-ka.

Mozek komandaTenkrát došlo k prvnímu osu-dovému setkání dnes neroz-lučné dvojice Lešky s Balaští-kem. Jenže tehdy z nich bylisokové. „Byli jsme mladí akaždý z nás chtěl hrát. Navícse upřednostňovala hra na třipětky a konkurence byla vět-ší. Konkurenti jsme všichni vtýmu. Teď už ale s Jardou sa-mozřejmě o sestavu nehraje-me,“ pousmál se Leška.

Postupně si ale Leška svémísto trvale vybojoval. Už osezonu později a kouč Anto-nín Stavjaňa vytvořil jednu z

nerozlučných dvojic českéhokejové historie. Na levémkřídle se vedle nich vystřída-la spousta hokejistů. Jakoprvní Libor Pivko, po němOndřej Veselý. V posledníchsezonách váleli s BedřichemKöhlerem. „S každým z nichto bylo něco jiného. S Libo-rem jsme sice spolu odehrálijen sezonu, ale byla to parádníspolupráce. Libor je výbornýhokejista, bruslař, šikovný spukem. Ondra Veselý je mupodobný. Také výborně brus-lí, Béďa je zase silovější typ,“srovnává Leška.

„Na všechny ale rád vzpo-mínám. S každým z nich se miv určitou dobu hrálo dobře.Někdy, když se s kluky baví-me, vzpomínáme na hráče,kteří prošli Zlínem,“ přizná-vá.

V sezoně 2001/2002 ovládl s68 kanadskými body (28+40)produktivitu celé extraligy.Úderná formace Balaštík-Leška – Pivko nastřílela 61gólů, dalších 13 přidala v playoff. Byla pozvána do repre-zentace. Nakonec si ve Zlíněužívali bronzovou medaili. Posezoně však kromě Čajánka aPivka do NHL odešel i Leška.K rivalovi do pražské Sparty.Ačkoliv se stal nejproduktiv-nějším hráčem, jeho roční an-gažmá je obecně považovánoza neúspěšné, byť z něho mábronzovou medaili. „Byl jsemtam celkem spokojený, alepak jsme spolupráci ukončili.Pokud je to nevydařené, asi seode mě čekalo víc. V té době naSpartě nebyly úplně nejlepšívztahy. Byly tam určité doha-dy, pak změna trenéra. ZaSpartu by podle mě měli hrátsparťani,“ myslí si Leška.

Po stříbrné sezoně2004/2005 zamířil Leška doPetrohradu, jenže tam neode-hrál ani jedno utkání a přesšestizápasovou anabázi vešvédském Södertälje se vrátildomů. „V Petrohradě jsem byls Jirkou (Marušákem). Byljsem tam tři týdny a byla tospíš krátkodobá dovolená.Chtěl jsem zkusit zahraničníangažmá, ale Rusko je speci-fické. Ještě tam nebyla žádnápravidla, takže jsem tam neo-dehrál žádný, byť přípravnýzápas a vrátil se do Zlína,“ vy-bavuje si Leška.

Byl to celkově již Leškůvčtvrtý návrat a dodnes defini-tivní. „Nikdy jsem ale ze Zlínaneodcházel proto, že bych setady rozhádal. Vždy jsem tuměl dveře otevřené. Nabídkujsem od Zlína vždy dostal. Ne-vadilo mi se sem vracet,“ při-znává domovskou náturuLeška.

„Pokračuji v tom, co jsem dělal i tenkrát, to znamená, že hraji hokej veZlíně. Kromě toho, že jsem zestárnul o devět let, se nezměnilo celkem nic.“

CO DNES DĚLÁ MISTR EXTRALIGY 2004 PETR LEŠKA?

daniel.ostrcilik@denik.cz

Daniel

Ostrčilík

deník

redaktor

TITUL SLAVIL SE SYNEM. Zlínský hokejový útočník Petr Leška v roce 2004 slavil titul i se svým staršímsynem Kristiánem, který nyní jako 12letý útočník válí v mládežnických kategoriích. Foto: archiv klubu

Petr LeškaNarozen: 16. listopadu 1975 vChomutově. Výška: 175 cm. Vá-ha: 79 kg. Číslo dresu: 19. Hůl:Levá. Přezdívka: Lešoun, LešaKariéra: Rögle (1992/1993),Surrey Flint Generals(1994/1995), Zlín (1995-2002),Plzeň (1997/1998), Sparta Pra-ha (2002/2003), Zlín (2003-2005), 2005/2006 (Petrohrad,Söderrtälje, Zlín), 2006–2012(Zlín).Největší úspěchy: mistr extrali-gy se Zlínem (2003/04), 3x vi-cemistr se Zlínem (1998/99 a2004/05, 2012/13), 2x 3. místo(2001/02 se Zlínem a 2002/03se Spartou).Osobní úspěchy: Loni vstoupiljako 60. člen do Klubu ligovýchstřelců (250 gólů), 2001/02 sestal vítězem kanadského bodo-vání.V extralize: 18 sezon, 1046 zá-pasů, 273 gólů a 559 asistencí.V reprezentaci: 15 zápasů – 4góly.zájmy: Lyžování, americký fot-bal, golf.Premiérový zápas: 12. září1996, 2. kolo: Zlín – Slavia 2:5.Premiérová branka: 3. října1996, 9. kolo: Sparta – Zlín 4:5.

V DRESU pražské Sparty odehrál Petr Leška sezonu 2002/2003. Ačbyl nejproduktivnějším hráčem a získal bronz, považuje se toto an-gažmá obecně za nevydařené. Foto: archiv Deníku

18 SPORT sobota 9. listopadu 2013deník