0105

40
0< Afri
místo. Pravidelnými plavbami, jež nyní okoloA-ky do Indie se konaly, doplňovány vždyvíce známosti o pobřeží a ostrovech afrických.Roku 1501 odkryl Joao do Nova ostrov Ascen-sion, r. 1502 ostrov sv. Heleny, r. 1506 T r i-s t a o d a C u n h a ostrovy, jež po něm nazvá-ny; r. 1506 několik plavců portug. přistalo naMadagaskaru, Albuquerque dal na čas obsa-diti ostrov Sokotoru a plavby portugalské ší-řily se i do Rudého moře. R. 1520 Portugalcipřistali v Masávě a 1541 Estevan de G a m adostal se až do Suezu. Co bylo tužbou infantaJindřicha, stalo se skutkem, a ačkoliv Habeš ne-vyhovoval očekávání Portugalců, přece udržo-váno s ním čilé spojení a vystřídána četná po-selství. V XVI. stol. zvláště vynikla cesta A l-v a r e z o v a (1520—26); r. 1603 P . P a ë z od-kryl prameny Modrého Nílu, 1613 a 1614 F e r-n a n d e z vnikl v kraje, jež teprve cestovatelénašich dnů (Stecker, Chiarini) opět mohli na-vštíviti. Cestopis, jejž napsal Portugalec L o b o,meškavší zde v l. 1625—32, po 150 let zůstalnejlepším pramenem vědomostí o Habeši.

Egypt byl Evropanům uzavřen. V létech1491—92 český bratr Martin K a b á t n í k do-razil do města Káhiry, které ve svém cestopise,r. 1542 v Litomyšli tiskem vydaném popisuje.Pak teprve r. 1652 T h e v e n o t o v i podařilo seuzříti Káhiru; od něho máme první vědeckézprávy o dolním Fgyptě a jeho starožitnostech.Brzo však se zde věci změnily a již r. 1698dostal se P o n c e t přes oasy, Núbii a Senáraž do Gondaru v Habeši. Pokus ten opakoval1700—1703 františkán K r u m p, jenž však pouzedo Senáru vnikl. Pro známost starých pamá-tek egyptských neměly obě tyto veliké cestyvýznamu a jest to zásluhou nemalou DánaN o r d e n a a učence angl. P o c o c k a (1737 a1738), že pokračovali ve výzkumech Theve-notem počatých a je až do Núbie rozšířili.V pravdě epochální byla pro Egypt, Núbii aHabeš cesta, již v létech 1762—73 vykonal SkotB r u c e . vyšed ze Syeny navštívil kraje po-nílské Gondar, zříceniny Axúmu a pobřeží Ru-dého moře a položil základ k vědeckému země-pisu sev.-vých. A-ky. V Sahaře dostal se roku1670 Pavel I m b e r t až do Timbuktu. Nej-větší cestu podnikl však v poselství sultána
marockého arab. zeměpisec L e o A f r i c a n u s(1492—1526) do Bornu, Timbuktu a jinýchvelikých říší za Saharou. Dílo jeho bylo ažpo naše století nejdůležitějším pramenemo těchto zemích. V B e r b e r s k u setkávámese s mnohými cestovateli, jež všecky převy-šuje dr. S h a w (1722—27), jehož zprávy po-dnes mají cenu více než historickou. S e n e-g a m b i e jako první úrodný kraj za Saharouzáhy lákala Evropany. Již r. 1456 Diego G o-m e z plul po Gambii až ke Cantoru. Po němněkolik jeho krajanů zde cestovalo, avšak Portu-galce nahradili později na Senegalu Francouzi,kteří zde r. 1623 první osadu založili. K roz-květu jejich osady zvláště přispěl energickýA. B r u é, jenž od r. 1697 daleké výpravy dovnitra podnikal. Na podnět jeho navštívil roku1716 C o m p a g n o n zlatonosný Zambuk, kamžpozději více cestovatelů zamířilo. První vě-
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I.

ka. 401

deckou cestou v končinách těchto byla A d a n-s o n o v a, kterýžto znam. botanik v l. 1749—53pobyl na Senegalu a Gambii. Značnou po-zornost věnovali Portugalci zemím jižně Konga(Angola, Benguela). Vojínům portugalským v pa-tách šli missionáři a úspěchy zde dobyté můžeŘím čítati ku svým největším. Z missionářůzvláště se připomínají M o n t e c u c o l o a M o n-t e s a r c h i o r. 1600, B o n a v e n t u r a a F r a n-ç o i s 1649, C a v a z z i 1654—70, de G u a t t i n ia C a r l i 1666, M e r o l a od r. 1682 a Z u c h e l l i1696—98. V stol. XVIII. nastal zde úpadek adnes jen zříceniny velikého množství chrámůpřipomínají velikolepý rozkvět a smutné za-niknutí křest’anství v portugalské G u i n e i. Dovnitra proniknuto zde dříve než kde jinde,nejprve v průvodu válečných výprav domácíchpanovníků, později za obchodem. Již r. 1490na první takové výpravě dospěli Portugalcik ř. Kvangu a veletok Konžský znali v stol. XVII.ještě dále, než kam pronikla r. 1816 nešt’astnávýprava Tuckeyova.

K a p s k o mělo spíše strategickou svou po-lohou na cestě do Indie než čím jiným pronámořské mocnosti důležitost. R. 1652 založilhollandský lékař Van R i e b e c k Kapské město,jež potom bylo hlavní oporou rostoucí osady.Okolí jeho, jakož i země dále do vnitra bylypak cílem mnohých cestovatelů. L e V a i l-l a n t (1780—85) nejdále do vnitra se dostal ana ten čas vzácné sbírky přinesl.

Na v ý c h o d n í m p o b ř e ž í A-ky záhy usa-dili se Portugalci; cesty jejich obmezují sevšak jen na dolní Zambezi, ač spisovateléportugalští tvrdí, že krajané jejich i velká jižníjezera navštívili. Teprve ku konci této periodyr. 1786 víme s určitostí o jedné cestě hlubokodo vnitra sahající. T. r. totiž kreol ManoelP e r e i r a překročil Zambezi, obešel jez. Bang-veolo a dospěl až do hl. m. Kazembova. Cestatato však pro nedostatečné vzdělání jeho ne-měla pro zeměpis výsledku. Severnější osadyPortugalců na pobřeží časem samy zanikly. —Pohlédneme-li na to, co od doby velikých od-krytí až téměř do konce stol. XVIII. pro vý-zkum A-ky vykonáno, sotva nás to naplníuspokojením. Století XV. a XVI. pokládala zapřední úkol svůj seznati hranice mezi zemí
a mořem a této snaze zůstala věrna. A. naten čas zastíněna Amerikou a Indií. Z mapA-ky XVI. věku známější jsou Juana de laCosa z r. 1500, jež ovšem ještě nezná výsledkůcesty Vascovy de Gama, mapa z r. 1527, snadprávem připisovaná Hernanu Colonovi a mapavelk. pilota ind. Diega Ribery r. 1529. Oběposlední znají již celé pobřeží. Vnitřek A-kypodávají zcela pochybeně i na tehdejší stavznámostí. Cesta kolem mysu Dobré naděje doHabeše a Indie zdála se tehdejším mořeplavcůmpříliš dlouhou, i zvěčnili přání svá na mapách,kreslíce do vnitra A-ky celou souvislou sít’veletoků, po nichž, kdyby mapa byla se sho-dovala se skutečností, bylo by bývalo lze do-stati se ze zál. Guinejského přímo do Habeše.Tuto chybu má i nejznámější mapa A-ky zeXVII. stol., totiž Dapperova (1668). Zakládát’se sice částečně na skutečných zprávách, tyto
© Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

402 Afri

však nestejně zveličeny a na různá místa po-loženy, tak že celek dává obraz fantastický.Poněkud utěšenější obraz pro zeměpis jeví seve stol. XVIII. Cestovatel S h a w v I. pol. t. st.vystoupil již jako moderní vědecký badatel acestami svými mohl podati tvůrci moderní kar-tografie B . d ’ A n v i l l e o v i vzácný materiál, jenžbyl podkladem k jeho mapě A-ky z r. 1749.B. d’Anvilleovi přísluší nepopíratelná zásluha,že uvedl výsledky dosavadních cest na mírupravděpodobnou a že roztrhal sít’, jíž bujnáfantasie jeho předchůdcův A-ku byla povlékla;i lze dobu od roku 1750—88 následkem tohoi cest B r u c e o v ý c h již za přechod k novépokládati.

III. Doba nova (1788—1888). Dlouhá dobaod zaniknutí říše západořímské až do velikérevoluce francouzské rozluštila jen jeden pro-blém, objevila břehy A-ky, čehož zásluha pří-sluší v první řadě J i n d ř . P l a v c i, ve druhéjeho krajanům, jimž však nedostávalo se schop-ností, by v díle tak velikolepém důstojně mohlipokračovati. Právem tázal se Petermann, coučinili Portugalci z hřivny, kterouž jim civili-sace byla svěřila. Tak se stalo, že úkol od-haliti vnitro A-ky dostal se až století XIX. —V Londýně sestoupilo se 1788 asi 100 Angli-čanů pod předsednictvím sira Jos. Banksav »British-African Association«, jež si obralaza úkol podporovati cesty do vnitra A-ky,civilisovati obyvatele její a povznésti obchod.První zřetel obrácen byl ku prozkoumání N i-g i r u. Kde veletok tento počíná a kam ústí,nikdo toho času nevěděl. Někteří jej stotožňo-vali se Senegalem, jiní měli za to, že tečedo jez. Vangvara (Čad) neb i do Nílu. Max-well myslil docela že vlévá se skrze Kongodo moře, a k hypothese této klonil se i M u n g oP a r k, nejslavnější cestovatel na Nigiru. K roz-luštění otázky této vyslala spol. afr. již r. 1790maj. H o u g h t o n a, jenž však v Jaře zahynul.Problém samotný aspoň částečně rozluštiti přá-no bylo M u n g o P a r k o v i. Byv vyslán toužspolečností r. 1795 prozkoumal země na Se-negalu a Gambii, navštívil Ludamar a konečně20. čce 1796 dospěl na Nigir, jejž až k Sillesledoval. Tak otevřena nová cesta do Súdánu.R. 1805 nastoupil novou cestu, na níž plul
okolo Timbuktu, ztratil však již na dolnímNigiru u Bussangu život i s druhy svými(1806). Až dosud mezera smrtí jeho ve vý-zkumu Nigiru povstalá nebyla nahražena.Po slavné této cestě nastal ve výzkumuSenegambie desítiletý klid. Výprava P e d-d i e o v a a C a m p b e l l o v a 1815 smutně skon-čila; avšak v létech 1816—21 G r a y dorazilpřes Gambii do Fúládu, D o c h a r d docela ažk Segu na Nigiru, 1818 M o l l i e n odkryl pra-meny Senegalu, Gambie a Ria Grande a 1822až 1823 dostal se L a i n g ze Sierry Leone ažskoro k pramenům Nigiru. Na rok 1827 při-padá veliká cesta, již s prostředky praskrov-nými podnikl René C a i l l i é, jenž přestrojenjsa za Egypt’ana dostal se ze Sierry Leonepřes Fúta Džallo, Anamu Barbarru na Nigir,po tomto do Timbuktu a přes Táfilet do Ma-rokka, prošed takto prvý z Evropanů Saha-

ka.

rou. P a n e t navštívil r. 1850 jako prvý Evro-pan oasu Adrár, dorazil odtud do Marokkaa podal první zprávy o západní Sahaře. Vý-pravou svou ku pramenům Senegalu, Gambiea R. Grande r. 1853 potvrdil H e c q u a r d a roz-šířil výzkumy Mollienovy. Když brzo na togen. Faidherbe stal se guvernérem francouz.osady, přikročeno ještě rázněji k dílu. P a s c a lvyslán 1859, aby prozkoumal Bambuku, L a m-b e r t 1860 do Fúta Džallo a téhož r. vypravenvyhledat příhodné cesty od Senegalu do Al-žíru důstojník spáhiů A l i j ú n S á l, jenž až blízkok Timbuktu se dostal. I zemím severně odSenegalu opět věnována pozornost. M a g e na-vštívil 1859—60 horskou krajinu Taganet, V i n-c e n t (1860) opět oasu Adrár. Jeho průvodčíB ú e l M o g d á d (1860—61) prošel pak ze St.Luis západní okraj Sahary až do Marokka. Roku1863 vypravili se M a g e a Q u i n t i n na cestu,hodlajíce přes Timbuktu dojíti do Alžíru, do-stali se však pouze k Segu na Nigiru. Za týmžúčelem přišel sem r. 1878 P . S o l e i l l e t, ne-dostal se však dále než jeho předchůdci; cestoutou upozorněna vláda opět na tyto kraje akapit. Gallieni (r. 1880—81) uzavřel v Segu sesultánem smlouvu o protektorát. Následek tohobyl, že vláda vyslala voj. výpravu B o r g n i s aD e s b o r d e s a, mezi Nigirem a Senegalem vy-stavěn telegraf a na Nigir dopraven parník, naněmž r. 1885 D e l a n n e a u k Diafarábe doplul.Záměry kdysi guv. Faidherbea, zříditi velikouosadní říši západoafrickou, značně přiblížily sesvému uskutečnění, když r. 1886 G a l l i e n istal se guvernérem franc. Súdánu. Na všeckystrany podnikány cesty a panství franc. smlou-vami šířeno. Na Nigiru r. 1887 doplul C a r o naž k Timbuktu-za 60 let po cestě Cailliéověpoprvé. Na zpáteční cestě zašel do Bandžá-gary, hl. m. Masíny. Jiný směr k prozkou-mání Nigiru volen od ústí jeho i z jinýchmíst pobřeží horní Guinee. První s této stranydo vnitra vnikl kapit. C l a p p e r t o n (1825—27),jenž od zát. Benínské dorazil až do Sokota,kdež zemřel. Cesta tato byla veledůležita, ne-bot’ podala jednak zprávy o dolním Nigiru,ještě více však, že takto spojeny výzkumy odzál. Guinejského se severními, nebot’ až sembyl nedávno před tím Clapperton z Tripole
vnikl. Sluha jeho L a n d e r v létech následu-jících prozkoumal celý dolní tok Nigiru. Ce-stami témito problém Nigiru rozhodnut a zá-roveň přinesena zpráva o velikém jeho přítokuBinue. Nyní konány časté plavby na dolnímNigiru a tento otevřen obchodu. Řeku Binueprozkoumal kapit. B a i k i e r. 1854 až téměřk Jole. Týž vedl 1857 lod’ »Dayspring« na Ni-giru až k Rabbě, kdež se ztroskotala. Nuce-ného pobytu použil k prozkoumání říše Nupe,společník jeho G l o w e r došel až k Busse, M a ydo vnitra Joruby. B a i k i e dosáhl pak na no-vých cestách i Kana. Od cest jeho až dor. 1879 výzkumy na Nigiru a Binue vázly,teprve t. r. dostali se missionáři A s h c r o f ta K i r k a Němec F l e g e l na parníku »HenryVenn« po ř. Binue až k Ribagu, t. j. 40 angl. m.za Taepe. Flegel na nové cestě dostal se nej-dále proti Nigiru, t. až ke Gombě, navštívil

Afri

Sokotó a obral si poříčí Binue za hlavnípole své činnosti. R. 1882 objevil pramenyBinue a stanul na rozvodí řeky této a Šari,později i na rozvodí Binue a Cross-Riveru.Podnikavý tento cestovatel, jenž dosud jedinýze všech Evropanů vnikl do vnitra Adamavy,zemřel 1886 na pobřeží. Z jiných cest na Ni-giru vynikla T h o m s o n o v a r. 1885 za účelyobchodně politickými a H a r t e r t a a S t a u-d i n g r a, kteří 1886 přes Sokotó a Vurnu přišlido Kana. Ostatně dály se na celém pobřežíhorní Guinee četné pokusy vniknouti do vnitřoblouku nigirského. Zároveň s první výpravouGallieniho na Nigir vyslán byl od AngličanůG o u l d s b u r y (1881) na Gambii, jenž přesTimbo pobřeží zase u Freetownu dostihl. ZeSierry Leone mimo již jmenované R. Cailliéa Lainga snažil se dospěti k pramenům Ni-giru r. 1869 R e a d e. Podnik ten však zdařilse teprve r. 1879 M o u s t i e r o v i a Z w e i f e-l o v i . v Liberii vedlé menších cest, jako B ü t-tikofera r. 1880—82 na ř. Sv. Pavla, Boh-l e n a na ř. Sinou r. 1869 a S c h o e n l e i n a namysu Palmas 1855, největší cestu vykonalčernoch A n d e r s s o n roku 1868 do Musardu.O zemi Ašantů první spolehlivé zprávy obdr-želi jsme B o w d i c h e m r. 1817 a 1818 a váleč-nými výpravami anglickými v létech následu-jících, pak r. 1858 a 1873. Na východ od Voltyzmínky zasluhuje zvláště cesta L o n s d a l e o v ar. 1882 do Bontuku a K i r b y h o r. 1884 doKuntampa. Od Otročího pobřeží již r. 1845—46hluboko do vnitra dostal se D u n c a n, avšakzprávy jeho nejsou spolehlivy. Od let 50týcht. st. cestoval zde miss. Hornberger, r. 1858May, účastník výpravy Baikieovy, r. 1860B u r t o n šel jako angl. vyslanec do Dahomea Joruby, r. 1867 stihl sem od Středozemníhom. R o h l f s, r. 1871 S k e r t c h l e y první překro-čil horstvo Kong, 1876 D u m a r e s q v Dahome,1882—84 C h a u s e a H o l l e y v Jorubě, r. 1886B a u d i n na ř. Mono byli činnými. Německouosadu Togo ohledali 1884 Z ö l l e r, 1887 G r a d ea H e n r i c i. Ve výzkumech jejich od led. 1888pokračují W o l f a F r a n ç o i s.

Všecky tyto větší menší pokusy zastínilacesta K r a u s o v a. Vládna prostředky praskrov-nými prošel r. 1886 a 87 na cestě skoro 5000 km
dlouhé téměř celý oblouk nigirský, navštívilříši Mósi a hl. m. Masíny Bandjagaru, kamžo 6 měs. později franc. poručík C a r o n ze se-veru dorazil. Ke střednímu Nigiru, jejž dosudznáme jen z památné cesty Barthovy r. 1854,0všem dojíti nemohl. — Z celého dlouhéhopobřeží severně S e n e g a l u a ž d o M a r o k k ajen dva pokusy se staly vniknouti do Sahary.R. 1886 Španělové C e r v e r a a Q u i r o g a přišliaž na pokraj oasy Adrárské a r. 1887 Fran-couz D o u l s dostal se od zátoky Garnetovyoklikou přes Džuf do Marokka. M a r o k k o při-lákalo mnoho Evropanů, kteří bud’ zemi samuprozkoumat přišli, neb i do Sahary odtudvniknouti hleděli. Roku 1803 nastoupil odtudŠpaněl A l í B e j e l A b b á s í dlouhou svou pout’severní A-kou, r. 1825 bylo zde vyslanectvífrancouzské, 1829 angl., 1830 rakouské. T. r.W a s h i n g t o n podal zprávy o Atlasu, 1835

ka. 403

D a v i s o n cestoval po celém západ. pobřeží.I válka Španělů s Marokkem 1859—60 mnohonových zpráv vynesla.

Daleko většího dosahu než všecky tytobyly cesty R o h l f s o v y. Ten r. 1861—62 na-vštívil oasu T á f i l e t, na nové cestě 1864 pře-kročil Atlas, pobyl v Tuátu, stihl na oasu In-sálah a přes Gadames do Tripole. Pro se-verní Saharu cesta tato má význam epochální.Výpravou H o o k e r a , M a w a a B a l l a r. 1870do Atlasu, jakož i F r i t s c h e , R e i n a a K o c h a1872 stalo se mnoho pro přírodní výzkumMarokka. Dosíci Timbuktu tímto směrem po-dařilo se v XIX. stol. jen jedinému Evropanu.Byl to dr. O . L e n z, jenž r. 1880 značnou část’Marokka přešel a přes Tendúf a Taudení doTimbuktu a odtud přes Bambaru, Bachúnua Kaártu na Senegal se dostal. Cesta tato čításe k nejšt’astnějším v A-ice. V létech 80týcht. st. Marokko bylo navštíveno četnými cesto-vateli vědeckými, hl. Francouzi. Jsou to M a r-c e l , E r c k m a n n , L e V a l l o i s a hl. F o u-c a u l d, jehož velmi rozsáhlé cesty r. 1883—84zajisté na dlouhý čas zůstanou podkladem našíznámosti Atlasu. V er Rifu (středomoř. pobř.Mar.) jediný D u v e y r i e r r. 1886 se zdaremcestoval. Alžírsko stalo se r. 1830 osadoufrancouzskou a bylo v l. 1840—44 velikou vý-pravou (»Exploration scientifique de l’Algérie«)ohledáno. Neustálé boje na všech stranách ší-řily zároveň hranice našich známostí v létech40-a 50tých. Celá řada výtečných učenců sledo-vala voje francouzské na všechny strany. Roku1854—66 D e C o l o m b na hranicích Marokka,1859 C o l o n i e u a B o u r i n navštívili oasy Me-harsu a Augerut a 1862 C o l o n i e u sám Varglu.B u D e r b a již r. 1858 šel tudy do Gátu. Navelikých cestách svých D u v e y r i e r r. 1859až 1861 prvý navštívil El Goleu, dvakráte Ga-dames, pak Gát, odkudž se přes Murzúk vrá-til. O cestě R o h l f s o v ě již jsme se zmínili.Do Timbuktu tudy jíti pokoušelo se několikcestovatelů: D o u r n a u x D u p é r é, jenž 1874nedaleko Gadamesu byl zavražděn, P. S o l e i l-l e t, jenž t. r. oasu Ain-Saláh navštívil, L a r-g e a u, který 1875 ani tak daleko se nedo-stal, F l a t t e r s, jenž přes oasu Ain-Saláh mno-hem dále sice k jihových. pronikl než kdo
jiný, přece však r. 1881 u studnic Assiu bylzavražděn. Týž tragický osud stihl P a l a t a,jenž r. 1886 opět Meharsu spatřil. T u n i s pro-zkoumán hl. v posledních létech, co stojí (odr. 1881) pod protektorátem francouzským. Pro-jekt zavodniti část’ Sahary, jejž v létech 70týchR o u d a i r e navrhl, měl za následek důkladnéprozkoumání šotů. Mnohem větších úspěchůnež těmito cestami dosaženo z T r i p o l e. Povýpravě R i t c h i e a a L y o n a, kteří roku 1817odtud do Murzúku došli, následovala velko-lepá výprava angl. r. 1822, jež tudy šla doBornu. O u d n e y zemřel sice hned v Bornu,druhové jeho však pokračovali dále. D e n h a mustanovil zeměpisnou polohu jez. Čadu. pod-nikl cestu na ř. Šari, do Adamavy a s C l a p-p e r t o n e m do Sokota. Tak podán základ kevšem pozdějším výzkumům súdánským. Méněšt’astna byla výprava maj. L a i n g a R. 1825.

404 Afri

Odvážný tento Angličan vykonal sice, oč seaž do našich dnů nejlepší cestovatelé fran-couzští marně pokoušeli, dosáhl totiž z Tri-pole přes Gadames a Ain-Saláh Timbuktu,byl však na zpáteční cestě zavražděn. Teprver. 1845 odhodlal se R i c h a r d s o n k nové cestědo Sahary a navštívil Gadames, Gát a Mur-zúk. R. 1849 byl vyslán vládou anglickou doBornu a jemu přidáni B a r t h a O v e r w e g .Výprava dostala se r. 1850 do Agadesu, od-kudž B a r t h přes Kanó do Kuky stihl, kdežtoR i c h a r d s o n, jenž byl se oddělil nedalekojez. Čadu, zemřel. B a r t h vydal se odtud najih a objevil horní tok Binue, an O v e r w e gjezero prozkoumával. Spojivše se pak podniklivýpravy do Kanemu na severu a země Musgůna jihu jezera, načež B a r t h 1852 překročilŠari a dorazil do Maseňy, hl. m. říše Bagirm-ské. O v e r w e g zatím cestoval v říši Bauči, jiho-záp. Bornu, a zemřel nedlouho po návratuBarthově v Maduari na břehu jezera, po němžjediný dosud se byl plavil. Všecky tyto dosa-vadní úspěchy převýšil B a r t h výpravou z Kukyna západ. Přes Vurno dorazil na Nigirum.Saje, dostal se odtud do říše Masíny a ko-nečně 7. září 1853 do Timbuktu. Pobyv zde8 měsíců sledoval pobř. Nigiru až k Saji a přesKuku, Bilmu a Murzúk do vlasti se vrátil vy-konav takto cestu na ten čas největší ze všechcest afrických, kterouž i v pozdějších dobách jenS t a n l e y o v a z r. 1874—77 překonala. K do-plnění výzkumů těchto výprav vyslán r. 1853mladý astronom V o g e l, jenž Sokotó (Jakubu)a Adamavu navštívil a konečně r. 1856 doVadáje zamířil. Dosáhl sice št’astně hl. m.Vary, zde však byl popraven. Ke zjištění osudujeho vydal se r. 1862 B e u r m a n n na cestuz Bengází. Přes Audžilu a Murzúk dostal sešt’astně do Kuky, hl. m. Bornu, avšak chtějeokolo severního břehu Čadu proniknouti doVadáje, byl u Maa v Kanemu zavražděn. O 2léta později vydal se neúnavný G. R o h l f s nanovou cestu. Opustiv r. 1865 Tripolis, navští-vil Gadames, odebral se pak přes Fezán doBornu, podnikl cestu do provincií jižně Čadu,dostal se na Binue, jejž až ku stoku s Nigi-rem sledoval, načež plul proti veletoku samé-mu až k Rabbě a v kv. 1867 prošed Jorubou
stanul u Lagosu nad Atlantským okeánem.V uznání zásluh, jež si byl šejk O m a r bor-nuský o německé cestovatele získal, chtěl mukrál pruský poslati dary. Úloha dopraviti je namísto připadla G. N a c h t i g a l o v i a tak dánpodnět k jedné z nejpamátnějších cest v Sú-dánu. N a c h t i g a l počal cestu svou z Tripoler. 1869 odvážnou výpravou do horské krajinyTibesti v Sahaře, již žádný cestovatel předním ani po něm navštíviti nemohl. Odevzdavpak v Kuce dary, podnikl odtud novou nebez-pečnou cestu do zemí ležících sev.-vých. odČadu (Kanem), dospěl r. 1872 na 3. cestě poř. Šari až ke Gundi v jižním Bagirmi a ukon-čil pobyt svůj v Súdáně velkolepou cestou doVadáje, dlel v hl. m. Abéšru, podnikl i výletna jih do Dár-Rungy a přes Dár-Fúr a Kor-dofan vrátil se r. 1875 do Egypta. Tak bylyvýzkumy súdánské spojeny s nílskými. Ne-

ka.

mělo býti dosti na obětech, jež muži přineslivýzkumu A-ky, i žena měla rozmnožiti řadumučenníkův afrických. Míníme sl. Alex. T i n n e,která již o několik let dříve nad Nílem podaladůkazy své odhodlanosti. Zároveň s N a c h t i-g a l e m vydala se do Sahary, byla však nacestě z Murzúku do Gadamesu zavražděna.Pověst o nesmírném jejím bohatství byla tohopříčinou. Od toho času pouze dva cestovatelépokoušeli se vniknouti z Tripole do Súdánu:byli to E . v . B a r y, jenž r. 1877 přes Gátdostal se na oasu Airskou, kteréž po B a r -t h o v i nikdo nebyl navštívil. Vraceje se odtudbyl v Gátě otráven. Roku 1880 skonal v Gátěfotograf C s i l l a g h, jenž byl provázel R o h l f s aa S t e c k e r a na oasu Kufru.

Celé pobřeží mezi Tripolskem a Nílem, ja-kož i poušt’ jižně od něho poměrně málo bylynavštěvovány. Britská spol. afr. i na tomtomístě činila první pokusy. První větší úspěchnáleží H o r n e m a n n o v i, jenž roku 1798—99z Káhiry přes Sívu a Audžilu do Murzúkupronikl a na nové výpravě odtud v Súdánuzmizel. V prvních desítiletích t. st. téměřvšecky výpravy do Libycké pouště podnikányza účelem archaeologickým. Snad jediný Ho-skins měl zření i k zeměpisu navštíviv r. 1832Charže a Šendy. Roku 1852 Hamilton šelz Bengází do Egypta po téže cestě co Pacho,1862 marně pokoušel se Beurmann vniknoutipřes Kufru do Vadáje, 1863 S m i t h a P o r-c h e r prozkoumali archaeol. města Kyrenaiky.

Největších zásluh na tomto území dobylsi R o h l f s. Roku 1869 vyšel z Bengází, prošelBarku a dostal se na nové cestě z Bengázípřes Audžilu a Sívu do Alexandrie. Byv s ce-lým štábem odborníků (Zittel, Jordan, Ascher-son) vyslán r. 1872 chedívem na novou vý-pravu, odešel ze Sijútu, navštívil oasy Fara-fru a Dachel, prošel odtud směrem severo-záp. vysokými dynami písečnými, obrátil sek oase Sívě a odtud přes Bacharii opětk Nílu. Než ani veliké vědecké výsledky tétovýpravy neuspokojily neunavného cestovatele,jenž r. 1879 vydal se s krajanem naším S t e -c k e r e m na novou výpravu, dosáhl Džofry,Audžily a konečně jako první Evropan i oasKuferských, zde však tato veliká výprava na-
lezla konec, byvši přívrženci řádu Šnúsů pře-padena, tak že oba cestovatelé sotva životzachránili. Jmenovaný fanatický řád činí vů-bec cestování v krajích těchto téměř nemož-ným a také od této výpravy nic nového zdenevykonáno, pouze 1881 Italové H a i m a n n aC a m p e r i o prošli Kyrenaikou. Kraje ještě již-nější, jako Tibesti, Vadáj a Dár-Fúr až docesty Nachtigalovy byly nám známy téměřjen cestami některých Afričanů. Tak r. 1811šel Ibn Omar el Tunsy z Vadáje přes Tibestido Fezánu, šejk Zain-el-Abidin z Kordofánupřes Dár-Fúr a Vadáj do Tunisu, vadájskýprinc Džafar 1815 z Vadáje přes Saharu doBengází, sultán Teima r. 1821 přes Libyckoupoušt’ do Dár-Fúru. Do této země byli vniklisice již před Nachtigalem 2 Evropané, totižr. 1793 ze Sijútu B r o w n e, jenž zde 3 léta bylv zajetí, a C u n y 1857, jenž při tom o život

Afri

přišel, avšak vědecký výzkum země byl zů-staven teprve časům pozdějším.

R. 1798 vstoupily na půdu egyptskou plukyfrancouzské a s nimi sbor předních učencůfrancouzských, kteří prozkoumali celý dolníEgypt. B u r c k h a r d t cestou svou 1814—17 ote-vřelnílské údolí až k Šendy vědeckému vý-zkumu, James B u r t o n 1824—35 cestoval pozáp. pobř. Rudého m. Touž dobou (r. 1823—28)přišel Ed. R ü p p e l do Egypta. Jemu děkujemelepší známost Fájúmu, stepi Bajudské, mapuKordofánu a množství dobrých pozorováníastronomických. C h a m p o l l i o n Konal (1828)v dolním Egyptě svá památná studia archaeo-logická, C o m b e s a T a m i s i e r prošli (1834)stepí Bajudskou, R u s s e g g e r 1837 prozkou-mával nerostopisné bohatství Núbie a Kordo-fánu a došel přes Senár a Roseres do Fa-zoglu až k 10° 16′ 17′′ s. š. Jeho druh K o-t s c h y 1839 přišel do El Obeidu. ZaloženímChartúmu 1823 byl i Bílý Níl učiněn pří-stupným. První, pokud známo, od dob anti-ckých plavil se po něm M. H e y v ún. 1824as 45 hod. proti toku. Již r. 1827 L i n a n t deB e l l e f o n d s plul až k 13° 43′ a o 4 léta po-zději až k ostrovu Šiluků. M e h m e d A l i sámneměl smyslu pro zeměpis, ale zásluhy jehooň jsou veliké, nebot’ vystrojil 4 výpravy kuprozkoumání Nílu. První r. 1839, jíž sám sesúčastnil, zkoumala Modrý Níl, druhá 1839 až1840 pod S e l i m e m B i m b a š e m a T h i b a u-t e m pronikla na B. Nílu až k 6° 30′ s.š., třetí1840—41 a čtvrtá 1841—42 pod A r n a u d e mjen o málo dále se dostala. Nyní i missionáři,obchodníci a vědečtí cestovatelé počali na-vštěvovati B. Níl. Rakušané sami založili roku1846 řadu missionářských stanic od Chartúmuaž po Gondokoro. Největších zásluh z nichzískali si K n o l e c h e r, B e l t r a m e, D o v y a k,K a u f m a n na M o r l a n g, jenž z nich nej-větší cesty vykonal. R. 1853 D e b o n o vnikl zakatarakty makedské, jím podporovaný M i a n ir. 1860 až za katarakty meriské, tedy nejdáledo té doby ze severu. I B a h r - e l - G a s a l, pří-tok Nílu na levém břehu, byl zatím prozkou-mán. První zdržoval se zde B r u n - R o l l e t,jenž řeku tuto pokládal za hlavní rameno Nílu,r. 1853 plul po něm P e t h e r i c k, jenž na nové
cestě 1857—58 odtud až k Njam-Njamům pro-nikl, roku 1861 pobyl tam Lejean, 1862—63sl. T i n n e, k níž se byl H e u g l i n přidružil,od r. 1852—73 bratří P o n c e t o v é rozsáhlékonali cesty mezi B a h r - e l - G a s a l e m a Nílem.R. 1862—63 P e t h e r i c k šel odtud do Gondo-kora naproti Spekeovi a Grantovi, kteří se blí-žili od velkých jezer. S těmito však byl se jižsetkal S. B a k e r, jenž na ponuknutí Spe-keovo vydav se s chotí hledat druhého jezeranílského, 14. bř. 1864 odkryl Mvutan (jezeroAlbertovo) a po něm se i plavil. Cestou Spe-keovou a Grantovou byl problém nílskýv základech svých rozluštěn, nikoli však zeseveru, jakž se očekávalo, nýbrž z jihu. B a k e r,jenž při řešení tom aspoň částečně měl podíl,postaven byl roku 1869 v čelo veliké výpravyvládní, jež měla země sev. od rovníku trvalezískati Egyptu. Výprava tato, ač byla opatřena

ka. 405

obrovskými prostředky peněžitými, neměla vý-sledku, a B a k e r r. 1874 nahrazen Ch. G o r-d o n e m, jenž skutečně ospravedlnil veliké na-děje v něj kladené, podmanil veškerou zemina Nílu až téměř k velkým jezerům, vstoupilv styky i s Ugandou vyslav tam roku 1874L o n g a a 1875 L i n a n t a d e B e l l e f o n d s.Důstojníci jeho C h i p p e n d a l a Kemp změ-řili tok Nílu, G e s s i a P i a g g i a r. 1876 aM a s s o n 1877 opluli jez. Albertovo. Zvláštěblahodárnou činnost rozvinul, i když Gordonodstoupil, guvernér prov. rovníkové E m í npaša (dr. Schnitzer). Podniknuv již dříve vý-pravy do Ugandy a Unjora, prozkoumal roku1881 s L u p t o n e m kraje východně od Gondo-kora, plavil se opětně po jezeře Albertově azkoumal i jeho jižní přítok Kakibi. Rak. foto-graf B u c h t a r . 1878 a 1879 meškal na hornímNílu, r. 1878 missionáři angl. šli touto cestoudo Ugandy. Na zpáteční cestě W i l s o n a F e l-k i n Konali výzkumy na západním Nílu. Ko-nečně r. 1886 Junker přes Unjoro a Ugandudo Zanzibaru se vrátil vykonav veliké cesty naUelle. Cestovatelé súdánští B r o w n e, P a l l m e,P e t h e r i c k, P o n c e t, H e u g l i n, P i a g g i as jedné, B a r t h a N a c h t i g a l s druhé strany,byli slyšeli o veliké řece tekoucí jižně od Bahrel Gasalu, Dár-Fúru a Vadaje směrem západ-ním, ano P i a g g i a r. 1864 i blízko k ní sedostal. Teprve však S c h w e i n f u r t h na pa-mátné své cestě 1869—71 spatřil a překročiltuto řeku (Uelle). Kam tato ústí, o tom bylomnoho (8) domněnek, na základě však výzkumůz poslední doby, zvláště plavby V a n G é l e ar. 1887 od Konga, nelze pochybovati, že UelleSchweinfurthova jest totožna s řekou Ubangi,nejmohutnějším přítokem veletoku Stanleyova(hypoth. Wautersova) a že Schweinfurth prvnís této strany vniknul do úvodí Konga. R. 1872M i a n i †na březích Uelle proniknuv ještědále než Schweinfurth, roku 1876 řecký lékařP o t a g o s až k Ingimmě, tedy do té doby nej-dále zde se dostal, mohl však pro nedostateč-nou přípravu vědeckou zeměpisu málo pro-spěti. Za to tím více posloužily naší známostitěchto krajů cesty dra. J u n k e r a. Již r. 1877byl neobyčejně vytrvalý a obratný tentocestovatel pronikl od Bahr-el-Gasalu až téměř
k Mvutanu, r. 1880 nastoupil novou cestu,kteráž jej vedla jak na jih (až k ř. Nepoku),tak na západ dále než kteréhokoliv jinéhocestovatele. Průvodčí jeho B o h n d o r f f byljiž roku 1878 po řece Mbomu, pravém přítokuUelle, do Dár Abu Dingy vnikl, L u p t o n - b e jr. 1883 ohledal některé sev. přítoky Uelle. ItalC a s a t i, jenž zároveň s Junkerem byl cestovalna horní Uelle, dosud dlí na Nílu. Bylot’ za-tím vypuklo povstání mahditské, jež provincierovníkové a s nimi Emina pašu, Casatiho, Jun-kera a Luptona od ostatního vzdělaného světaoddělilo. Junker vrátil se r. 1886 přes Ugandu,k vybavení pak Emina a Casatiho vydal ser. 1887 Stanley od Konga, neznámo však do-sud, s jakým úspěchem. Do Kordofánu přišelpo Rüppelovi roku 1837 Angličan H o l r o y d,kupec Ign. P a l l m e z Čech r. 1838, výtečníRakušané R u s s e g g e r a K o t s c h y (1839), pak

406 Afri

P e t h e r i c k, baron M ü l l e r. E s c a y r a c d eL a u t u r e, P e r r o n, P e e l, M u n z i n g e r a j.Roku 1875 Rakušan Marno a velká výpravaegyptská pod C o l s t o n e m zemi prozkoumala.

D á r - F ú r, jenž od smrti Cunyho jediněN a c h t i g a l e m R. 1874 byl navštíven, těšil seza aery Gordonovy zvláštní pozornosti. R. 1874obsazen Egypt’any a r. 1875 vyslána výpravapod P u r d y m k jeho ohledání. Purdy sámr. 1876 spatřil proslulé měděné doly hofra-en-nahaské, k nimž t. r. P o t a g o s došel. M a-s o n, člen výpravy Purdovy, dostal se až k hra-nici Vadáje. Sem přišli r. 1880 i B o r g h e s e,M a t t e u c c i a M a s s a r i . Borghese se vrátil,druhové jeho však přes Vadáj a Bornu dospěliaž k zálivu Guinejskému. I guvernéři dárfúrštíM e s s e d a g l i a a S l a t i n pečovali o výzkumyzeměpisné. Nemálo obohacena mapa i pracemiE n s o r o v ý m i (1875—76, 1881—82) mezi Don-golou a Dár-Fúrem. Dolní tok Sobatu pro-zkoumal r. 1876 Junker, dostal se však pouzek Nasseru, tedy ani ne tak daleko jako D e-b o n o a T e r r a n u o v o r. 1855. Poloostrov,jejž tvoří Bílý a Modrý Níl, seznán nejlépe ce-stami d e P r u y s s e n a e r a 1863—64. Na roz-vodí Bílého a Modrého Nílu jižně od Famakypronikli r. 1847—48 T r é m a u x až do BeniŠongula, B e l t r a m e 1855 tamtéž, M a r n o 1870do Fadasi, G e s s i a M a t t e u c c i 1878 a nej-dále S c h u v e r roku 1881 (až po 9° s. š.).Egypt sám navštívila řada proslulých archaeo-logů ( C h a m p o l l i o n , L e p s i u s , W i l k i n s o n ,B r u g s c h , D ü m i c h e n , R o u g é , M a r i e t t e ,E b e r s , M a s p e r o a j.), v ohledu zeměpisnémlze ukázati zvláště na četné cesty S c h w e i n-f u r t h o v y v l. 60., 70., a 80. t. st. mezi Nílema Rudým mořem. Veškeren stav věcí v Egyptěa Súdánu změněn byl povstáním Mahdiho(»falešného proroka«), jež roku 1884 vypuklo.Chartúm padl po slavné heroické obraně Gor-dona paše v lednu 1885 a válečná výpravaangl. pod W o l s e l e y e m vrátila se marně pod-niknuvši neslýchaný pochod proti Nílu až té-měř k Chartúmu.

H a b e š a země sousední byly od počátkuI. stol. cílem četných cestovatelů. R. 1805—10byl zde S a l t, 1821 25 H e m p r i c h a E h r e n-b e r g prozkoumávali pobřeží u Masávy a se-
verní svahy habešské, roku 1832—33 R ü p p e l lpřišel do Gondaru. Zároveň s ním meškal v Ha-beši missionář G o b a t, 1834 C o m b e s a T a-m i s i e r podali zprávy o Habeši a Šoe, ovšemmálo spolehlivé. Do let 1834—43 spadá mis-sionářská činnost I s s e n b e r g o v a, do roku1838—43 K r a p f o v a. V l. 1838—48 A n t o i n ea A r n o u l d d ’ A b b a d i e prošli v mnoha smě-rech celý H a b e š a Š o u, vnikli i na jih doKaffy. Výzkumy jejich pečlivě provedené stalyse základem zeměpisu Habeše. V l. 1839—44cestovali zde L e f é b r e, R o c h e t d ’ H é r i-c o u r t, F e r r e t a G a l i n i e r. R. 1840 přišelCh. B e k e do Šoe od zát. Tadžúrské a r. 1843přes Masávu se vrátil, H a r r i s šel 1841 do Šoe,P a r k y n s 1843 do sev. Habeše, S a p e t o 1851,H e u g l i n 1852—53 tamtéž. Zemi Bogů na-vštívil 1854 M u n z i n g e r, 1860—63 H e u g l i n,S t e u d n e r, K i n z e l b a c h, M u n z i n g e r a

ka.

H a n s a l. R. 1861—62 B a k e r šel podlé At-bary, r. 1862 B r e h m cestoval v severním Ha-beši, r. 1862—64 zdržoval se v Habeši L e-j e a n, 1867—68 a n g l i c k á v á l e č n á v ý p r a v ado Magdaly, jež končila smrtí negusa T h e o-d o r a, r. 1868 T a u r i n šel od zát. Tadžúrskédo Šoe. ltalové získavše malou osadu Asáb,rozvinuli ve všech těchto krajích neobyčejnoučinnost. R. 1870—71 I s s e l a A n t i n o r i dleliv zemi Bogů, 1871—75 P i a g g i a cestoval v kra-jích mezi Tigré a Godžamem. Brzo (r. 1876)vyslána veliká výprava ze Zeily do Šoe podA n t i n o r i m, jenž založil zde stanici Let Ma-refií, odkudž konány další výzkumy. R. 1877vyslán C e c c h i zásobit ho. Cecchi zároveňs C h i a r i n i m vykonal veliké cesty, byl 14 mě-síců v Géře v zajetí a pronikl na jih ještědále než kdysi d’Abbadie. Konečně B i a n c h i aA n t o n e l l i jej vyprostili, Chiarini však ze-mřel otrávením. O zemích ještě jižnějších nej-více zpráv poskytl L e o n d e s A v a n c h e r sod let 50tých. Antonelli jediný z Evropanůprošel roku 1882 zemí Danákilů. Pokoušeli seo to již dříve G i u l l i e t i (r. 1881) a pozdějiB i a n c h i (r. 1884), oba však byli zavražděni.Zbytky výpravy Bianchiovy našel r. 1886 G a-g l i a r d i, vniknuv od Beilulu do vnitra.

Zatím byl vynikajícím způsobem súčastnilse i krajan náš K . S t e c k e r výzkumů habeš-ských. Opustiv r. 1880 Masávu prozkoumaljez. Tanu, jehož nejlepší mapu podal, vydal sepak do Šoe a objevil roku 1882 jez. Zuai, ježr. 1886 opět A n t o n e l l i a T r a v e r s i ohle-dali a při tom jeho jižní výtok našli. Pro geo-logický výzkum jižních částí horstva habeš-ského zvláště byla důležita výprava FrancouzůA u b r y h o a H a m o n ar. 1883—84. Na dol-ním Havaši dlel r. 1885 L o n g b o i s.

Z e m ě G a l l ů a S o m á l ů jsou dosud proEvropany jen stěží přístupny. Pobřeží pro-zkoumal 1846 48 G u i l l a i n, do vnitra všakaž dosud jen málo komu podařilo se vniknouti.S p e k e prozkoumal r. 1855 Vádí Nogal a chtěls Burtonem, jenž v přestrojení sám byl z Ber-bery došel do Haráru, opět se vydati do vnitra,výprava však byla přepadena a musila se vrátiti.Ani H a g g e n m a c h e r 1874, ani G i u l l i e t t i1879 nemohli se daleko dostati. S a c c o n i
byl zavražděn 1883 v zemi Ogadenu, rovněžúčastníci výprav hr. P o r r a povražděni roku1886 ještě před Harárem. S lepším zdaremcestoval zde Řek S o t i r o roku 1883, P a u-l i t s c h k e 1885 a H e a t h a P a y t o n r. 1885.Podél pobřeží pronikl r. 1877—78 R é v o i ls několika stran do vnitra, okolí m. Guardafuiprozkoumal dosud jediný Milles roku 1871.Mnohem dále než všichni tuto jmenovaní vnikliroku 1885 J a m e s a A y l m e r, až do saméhostředu poloostrova k ř. Vebi. Z jihu pokusilase vniknouti dovnitř velká výprava D e c k e-n o v a R. 1865 od ústí Džuby, byla však z velkéčásti za Bardérou povražděna. Uplynulo téměřčtvrtstoletí a nikdo dosud ani sem se nedostal.Jediný vážný pokus učinil r. 1882—83 R é v o i lod Magdišu, nemohl však dostati se za Vebi.
C e s t o v a t e l é o d p o b ř e ž í v ý c h . r o v n í-kové A-ky zabývali se hlavně luštěním dvou


Afri

otázek, sněžných velehor a velikých jezer, s ni-miž i problém nílský souvisel. Pobřeží samo ohle-dáno nejlépe O w e n e m (1824—26) a G u i l l a i-n e m (1846—48). První výpravy dály se zdeod ústí ř. Zambezi. Již r. 1798 L a c e r d a pod-nikl cestu do země Kazembovy, dostal se té-měř k jez. Meru, zemřel však zde a tak velikátato cesta zůstala pro vědu bez užitku, rovněžjako ta, kterouž vedli v tytéž kraje roku 1831G a m i t t o a M o n t e i r o. V Mozambiku je-diné cesty P e t e r s o v y (1842—48) lze vzpo-menouti. Zřízením missie na pobřeží proti Zan-zibaru stal se ostrov tento východištěm stkvě-lých výprav. Missionáři K r a p f a R e b m a n n navycházkách svých do vnitra dostali první zprávyo velehorách, jakož i o velikém jezeře. Re b-m an n sám spatřil 11. kv. 1848 Kilima-Ndžáro,K r a p f 9. pros. 1849 až na 6 dní cesty při-blížil se Kenii, jíž však ani na druhé cestěroku 1851 dosíci nemohl. Zprávy jejich brányv pochybnost, až je r. 1861 D e c k e n, vystou-piv dvakráte na Kilima-Ndžáro, potvrdil. Roku1871 vystoupil naň opět N e w, r. 1884 dlel zdeJ o h n s t o n .Za posledních něm. podnikův osad-ních několik Němců (P e t e r s, J ü h l k e, W e i s sa j.) zde se zdržovalo, nejvýše pak vystoupilr. 1887 M e y e r . Ku Kenii snažil se dojíti roku1877 H i l d e b r a n d t, nedostal se však ani takdaleko jako Krapf; ř. Danu nejdále sledovalir. 1878 D e n h a r d t a F i s c h e r. Na celém po-břeží odtud až k Džubu jen B r e n n e r 1867nějakých úspěchů dobyl.

Odkrytí velikých jezer a tudíž i pramenůNílu a Konga až na neveliké výjimky jest pracíanglickou. R. 1857 počaly výzkumy v tomtosměru cestou B u r t o n a a S p e k e a, kteří vy-šedše ze Zanzibaru odkryli 14. ún. 1858 jez.Tan-ganjíku a Speke sám jižní cíp Njanzy (VictoriaLake) 3. srp. 1858. Na nové veliké cestě s ka-pitánem G r a n t e m (1860—63) Speke obešelzápadní břehy posléze jmenovaného jezera,viděl jeho severní výtok u prahů Riponovýcha dostal se přes Ugandu a Unjoro do Gon-dokora, kdež s Bakerem se setkal. Cestou Spe-keovou a Grantovou rozluštěn v hlavních ob-rysech problém nílský, nebot’ nemohlo nyníbýti o tom pochybnosti, že výtok jezera u prahůRiponových a Níl u Gondokora jsou jedna a
táž řeka; zároveň spojeny tak výzkumy egypt-ské s výzkumy ve vých. A-ice. V téže době,co Speke a Grant na horním toku Nílu se na-lézali, pokoušel se jiný slavný cestovatel angl.,David L i v i n g s t o n e, směrem jižnějším při-blížiti se k velikým jezerům. Roku 1858 přistalpři ústí ř. Zambezi, prozkoumal dolní tok tétořeky, plul po ř. Šire, objevil 18. února 1859jez. Širvu a 16. září 1859 jižní břeh jez. Njasy.Jen o měsíc později přišel na sev.-vých. břehjezera R o s c h e r z Quiloe, byl však zde za-vražděn. Livingstone navrátiv se od Njasy,podnikl cestu až za vodopád Viktorie a ob-držev z Anglie nový parník podnikl plavbu poř. Rovumě, brzo však vrátil se na Zambezi aprozkoumav ještě kraj záp. od jezera Njasy,navrátil se 1864 do Anglie. Avšak již po krát-kém pobytu opustil neunavný cestovatel vlast’a r. 1866 byl při ústí Rovumy. Vytkl si za cíl

ka. 407

prozkoumati rozvodí mezi Zambezim, Kongema Nílem. Doraziv odtud na vých. bř. Njasy,obešel jezero na jihu, přišel 2. dubna 1867k jižnímu cípu Tanganjíky, vydal se odtud nazápad, objevil 8. listop. 1867 jez. Meru, vešel28. listop. t. r. do hl. m. Kazembova, objevil1868 jez. Bangveolo, vrátil se pak k j. Tanganjíce, přes něž se přeplavil v březnu 1869 doUdžidži. Nová výprava vedla jej odtud dalekona západ až do Njangve na Lualabě (1871),odkudž se do Udžidži vrátil. Brzo potom (10. li-stopadu 1872) stihl do tohoto města i H . M.S t a n l e y, jejž byl Bennet, majitel čas. »New-York-Herald«, vyslal vyhledat a zásobit Li-vingstonea, o němž se již po delší čas v Evropěnic nevědělo. Oba cestovatelé plavíce se v se-verní části Tanganjíky zjistili, že jezero totonemá na sever výtoku. Stanley vrátil se doEvropy, Livingstone pak nastoupil opět cestuk jez. Bangveolu, na jehož jižním bř. skončil1873 život vědě a lidskosti posvěcený. Zatímbyla z Anglie vyslána nová výprava k jehovyhledání, již vedl V . L . C a m e r o n. Setkavse již na počátku cesty se sluhy nesoucímimrtvolu Livingstoneovu k pobřeží, odhodlal senicméně pokračovati v cestě, prozkoumal dů-kladně Tanganjíku, odkryl záp. jeho výtok Lu-kugu. došel do Njangve, odkudž překročivjižní přítoky Konga dostal se koncem 1875v Benguele na pobřeží atlantské. C a m e r o nbyl první z Evropanů, jenž prošel rovníkovouA-ku od moře k moři.

Ještě než tato výprava byla skončena, na-lézal se S t a n l e y opět v Zanzibaru, tentokráteza velikým účelem doplniti výzkumy Spekeovy,Grantovy a Livingstoneovy. Obé podařilo semu v míře netušené. Opustiv v listop. 1874Zanzibar dorazil do Kadžehi na jižním břehuNjanzy, oplul ji a zjistil tak, že jest jedinýmvelikým jezerem, jak již Speke byl správnětušil, a nikoliv jen řadou malých, mezi sebouspojených lagun (náhled Burtonův). V průvoděveliké vojenské výpravy odebral se pak na zá-pad a 10. led. 1876 dospěl k jezeru, jež tehdážza Albertovo pokládal, jež však ve skutečnostijest jezerem samostatným. Prozkoumav nazpáteční cestě ř. Kadžeru (Victoria-Níl), nej-větší přítok Njanzy, zaměřil k Tanganjíce, do-
plnil zde výzkumy svých předchůdcův a ko-nečně dospěl do Njangve na Lualabě. KamLualaba teče, do té doby s jistotou se nevě-dělo. Livingstone sám ještě nedlouho předsvou smrtí se domníval, že odkryl v ní pra-meny Nílu. cestou však Cameronovou dostalovrch mínění, jež B e h m první r. 1872 byl vy-slovil, že jest to horní tok Konga. Stanley ne-jistotě učinil konec sledovav řeku od Njangveaž k okeánu, jehož při ústí Konga v srpnu1877 dosáhl. Plavbou touto, jež nemá soběrovné, shledán v Kongu veletok co do mo-hutnosti druhý na světě a vrženo rázem světlona celou rovníkovou A-ku. Následkem zprávStanleyových nastala v celé rovníkové A-icenevídaná činnost. Již r. 1876 missionáři angl.táhli do Ugandy, výprava T h o m s o n o v a pakdospěla od Zanzibaru k sev. pobřeží Njasy.odtud k Tanganjíce a daleko na západ až té-

408 Afri

měř k Lualabě. Následkem pak kongressuzeměpisného v Brusselu r. 1876 a z něhovyšlé mezinárodní associace africké vysílányopět a opět výpravy hl. belgické (Cambier,Popelin, Ramaeckers, Storms a j.) k jezeruTanganjíce, ale v ohledu zeměp. nedodělala sežádná z nich takových výsledků jako cestova-telů něm. R e i c h a r d t a a B ö h m a, kteří odTanganjíky až za Lualabu se dostali dokrajů dosud neprozkoumaných (r. 1883—84).I Francouzové dostavili se zde na pole vý-zkumů. Missionáři jejich usadili se na Tangan-jíce a poručík G i r a u d r. 1883 na veliké cestěprvní zase navštívil jezera Konžská, Living-stonem objevená, a opravil mnohá nesprávnáudání jich se týkající. Zároveň dálo se vícepokusů dostati se přímo od pobřeží přes vele-hory k Njanze. Podařilo se to T h o m s o n o v ir. 1883, jenž při tom i jez. Baringo objevil.Biskup H a n n i n g t o n dostal se touto cestou ažna dohled Nílu, byl však r. 1885 na rozkaz pa-novníka ugandského popraven.Němec F i s c h e rcíle svého nedosáhl, mohl se však vykázatiobjevením jez. Najvaše r. 1883. Týž jda, ovšemmarně, okolo východního bř. Njanzy r. 1885a 1886 vstříc dru. Junkerovi doplnil výzkumyThomsonovy. Zatím bylo Německo vstoupilov řadu států osadních a získalo značné územíve vých. A-ice. V zájmu nové osady podni-káno mnoho kratších cest, z nichž nejdůleži-tější hr. P f e i l a R. 1885 a 1886 vedla k pro-zkoumání řeky Lufidži. S dobrým výsledkempracováno i na jez. Njase. Roku 1875 spustilY o u n g první parník na jezero a prozkoumalje, dr. Stewart 1878—79 dorazil od severníhobřehu Njasv k Tanganjíce, prozkoumav celýzápadní břeh Njasy; r. 1877 E l t o n a C o t-t e r i l l odtud ve směru severním do kra-jiny Ugogo vnikli, M o i r na záp. Njasy roku1879 do Kambomby. Kraj mezi Rovumou, jez.Njasou, Zambezim a Ind. okeánem dlouhozůstával neznámým. Teprve r. 1875 a v létechnásl. biskup S t e e r e pokusil se přijíti po Ro-vumě k jezeru, od počátku let 80tých pak vý-zkumy angl. konsula O ’ N e i l l a, missionářeJ o h n s o n a a Portugalců S e r p y P i n t a aC a r d o z a (1884—86) i tuto mezeru téměř vy-plnily.

Mnohem snadnější, než v krajích dosuduvedených, bylo cestování v A-ice jižní, pro-čež řada cestovatelů zde roste do nekonečnaa nezbývá nám, než omeziti se pouze na nej-důležitější. Slavný geograf B a r r o w byl zdejedním z prvních, jemuž r. 1796 a 1801 poda-řilo se vniknouti dále do vnitra (ke Kafrům).Dr. L i c h t e n s t e i n R. 1803—1806 podal naten čas vzácné zprávy přírodopisné; C a m p-b e l l R. 1813—20 vnikl přes ř. Oraň až dozemě Namů a založil missii u Bečuanů, B u r-c h e l l R. 1812 věnoval se v Kapsku hl. národopis-ným studiím. Války Angličanů s Kafry v létech30tých t. st. rozšířily známosti naše o tétozemi; R o l l a n d R. 1831 dostal se až do pouštěKalahari. V zemi Bečuanů cestovali od r. 1833miss. A r b o u s s e t, D a u m a s, C a s a l i s a j.Spolek v Kapském městě r. 1834 založený »TheCape of good Hope Assoc. for exploring Cen-


ka.

tral-Africa« vyslal S m i t h a do Kalahari. Roku1836—37 A l e x a n d e r vykonal značné cestyv zemi Namů a pokusil se od záp. do vnitravniknouti, podobně K n u d s e n a F r e e m a n.Slavný astronom John H e r s c h e l od r. 1834konal v Kapském městě svá důležitá pozoro-vání. Nová aera pro výzkumy jihoafr. nastalaL i v i n g s t o n e m. Týž přišel r. 1840 do mis-sionářské stanice Kurumanu, činil v lét. násl.různé pokusy na několikero stran a objevil1. čna 1849 jez. Ngami a r. 1851 střední tokZambezi u Šešeke. Nastoupiv r. 1853 novoucestu setkal se v Kurumanu s M a c C a b e m,jenž byl první z Evropanů obešel jez. Ngami,dorazil pak ku ř. Čobe, po této do Zambezi,jejž proti vodě sledoval, překročil Kasáj aKvango a stál 31. května 1854 u Loandy nadAtl. okeánem. Chtěje najíti obchodní cestumezi Angolou a Mozambikem, vrátil se od-tud do vnitra, objevil Viktoriiny vodopády řekyZambezi, odkudž přes Tete a Sennu až k ústíZambezi u Quelimane r. 1856 se dostal jakoprvý Evropan, jenž prošel A-ku od moře k moři.

Úspěchy tyto vyvolaly zase celou řadu no-vých št’astných podniků. G a s s i o t Roku 1851prošel území transvaalské ve směru severníma severovýchodním, G a l t o n R. 1851 dostalse od zát. Velrybí do země Ovampů a s A n-d e r s s o n e m až poblíž k jez. Ngami. Na novécestě podařilo se Anderssonovi samotnému r.1853 jezera skutečně od západu dosíci. Roz-sáhlé cesty Moffatovy na Orani, v zemi Namůa na Limpopu padají do l. 1854—59. Pro ná-rodopis velice úspěšná byla cesta G . F r i t s c h er. 1863—66 až k Matabelům. Veliké cesty vy-konal zde M a u c h. R. 1866 vyšel z Rusten-burgu a dospěl téměř k Zambezi i odkrylzlatá pole Tatiská na 20° j. š.; na druhé cestě(1867) prošel zemí Matabelů, r. 1868 šel doIniati, r. 1871 nastoupil svou velikou cestu odhory Zoutpansu, na níž odkryl zříceniny Zim-baoëské, zlatá pole cís. Viléma a dorazil ažtéměř k Senně na Zambezi. Kapit. E l t o n R.1870 vyšel z Tati, plul po Limpopu a odkrylvodop. Tolo-Azime. Vodopády Viktoriiny bylyod Livingstonea cílem mnohých cestovatelů.Z mnoha od jihu o cestu tu se pokoušejícíchjmenujeme krajana našeho dra. Em. H o l u b a.
Týž vstoupil r. 1882 na půdu jihoafrickou, ce-stoval nad ř. Vaalem, přišel na druhé cestě(1874) do Šošongu a dosáhl na třetí (1875 až1876) i Zambezi, navštívil vodopády Viktoriiny,plavil se i po Zambezi a přinesl s sebou vzácnésbírky přírodopisné a národopisné r. 1879 doEvropy. Důležitou cestu vykonal r. 1884 dr.A . S c h u l z e proniknuv krajinu podél Čobe nazápad až ke Kubangu, odkudž se přes Ngamido Natalu vrátil. Byl to první Evropan, jenžtento severní kraj Kalahari navštívil. Zatími s vých. strany podniknuto opět několik dů-ležitějších cest. D e S a d e l e r r. 1881 šel zeSofaly přímo k ústí Sabi, C a r d o z o R. 1882něco jižnějším směrem se ubíral, K u s s 1881mezi Sennou na Zambezi a prameny ř. Sabicestoval, Montagu Kerr r. 1884 cestou do-sud málo známou šel z hlav. města Matabelůpřes Zambezi u Tete a zemí Angonů k Njase.

Afri

Poslední velkou cestu z jihu podnikl dr.H o l u b (1883—87). Pečlivě připraven vyšel odpobřeží jižního, ubíral se s nákladně vystro-jenou výpravou na Zambezi a pokusil se od-tud proniknouti k jez. Bangveolo, překročilř. Loëngve, za kterouž výprava byla přepa-dena, tak že jen s nadlidským namáháním do-stala se zase na Zambezi. R. 1887 vrátil sedo Evropy přinášeje přebohaté sbírky, jakodosud žádný jiný cestovatel z jižní A-ky.

I ze západu děly se četné pokusy dostatise do vnitra jižní A-ky. Missionáři H a h n aR a t h R. 1857 odkryli ř. Ovampo, A n d e r s-s o n R. 1858 Okovango. Britové B a i n e s aC h a p m a n R. 1861—63 táhli od zátoky Vel-rybí skrze zemi Damarů a přes Ngami až kuvodopádům Zambezi. V l. 1860—64 S m u t sbadal v zemi Damarův a v území Thaukoinůvaž za Kunene se dostal. Mladý Francouz D u-f o u r Byl při svých cestách na Kunene r. 1880zavražděn; se zdarem cestoval v úvodí řekyté r. 1881 earl of Mayo; P . D u p a r q u e tzaložil r. 1885 v zemi Ambuellů miss. stanici.Objevení toku K o n g a vpadá teprve do našichlet a jest se skutečně diviti, že veliká řekatak dlouho nepovšimnuta zůstala. Od nešt’astnévýpravy T u c k e y o v y, jež r. 1816 až za vodo-pády Jelalské pronikla, jako by kletba nadKongem visela. Navštívily sice lodi válečnédolní splavný tok; cestovatel M a g y a r přišelaž k Vivi, B a s t i a n R. 1857 dorazil do Salva-doru, hl. m. býv. království konžského; vý-prava německá pod G ü s s f e l d t e m r. 1873 aangl. pod G r a n d y e m t. r. měla za účel pro-zkoumati řeku poslední i vyhledati Living-stonea, než vše zůstalo bez úspěchu. TeprveS t a n l e y Roku 1877 jedním rázem obrátil semzraky celého světa. Mnohem úspěšnější bylycesty, jež z A n g o l y a B e n g u e l y do vnitrabyly podnikány. V l. 1802—11 t. zv. »pom-beiros« (domorodí kupci) prošli A-ku odtudaž do Mozambiku, r. 1843—46 G r a ç a vniklaž do říše Muata-Jamvovy, od r. 1847—64 L.M a g y a r opět a opět do vnitra cestoval, roku1852—54 obchodník S i l v a P o r t o dostal se ažna horní Zambezi, černý jeho sluha proniklaž k Ind. okeánu. Pobřežní kraje prozkoumányhlavně cizinci, částečně ve službách portug.
Skutečný výzkum dalšího vnitra jest pracíhl. německou. Št’astnou cestou P o g g e h o doLundy r. 1875—76 jakož i velkolepými úspě-chy Stanleyovými byli i Portugalci opět po-vzbuzeni. C a p e l l o a I v e n s r. 1878—79 pro-zkoumali horní a střední Kvango, a v jejichvýzkumech pokračoval Němec M e c h o w roku1880. Jiný Portugalec S e r p a P i n t o na ve-liké cestě prošel přes Zambezi a jeho největšípobočky k Ind. okeánu r. 1878—79. Směremponěkud jižnějším opakoval cestu tu FrancouzA r n o t (1881—84), C a p e l l o a I v e n s (1885),kteří téměř k velikým jezerům konžským při-šli, odkudž přes Zambezi do Quelimane stihli.Za účelem prozkoumati jižní přítoky Kongavyslán z Angoly r. 1878 79 Němec S c h ü t ta r. 1880 B u c h n e r, kteří však přes Lundudostati se nemohli. První, jimž se to podařilo,byli P o g g e a W i s s m a n n (1880—81), kteří

ka. 409

až do Njangve pronikli; poslední z nich do-stal se odtud přes Tanganjíku až do Zanzibaru.

Vrat’me se ku Kongu samému. Již r. 1879vyslán associací afr. S t a n l e y opět ku koneč-nému otevření Konga, tentokráte se stranyzápadní. Vykonav herkulskou práci dopravounesmírného materiálu okolo vodop. Livingsto-neových založil na Stanley-poolu město Leo-poldville, objevil r. 1882 jezero Leopoldovo,r. 1883 jez. Mantumba, prozkoumal Aruvimiaž k prvním peřejům a doplul zase až k vodo-pádům Stanleyovým. Četní jednatelé společ-nosti, jež zatím pod jménem konžské od asso-ciace se byla oddělila, prozkoumali i země sev.od dol. Konga a uzavřeli všude s domorodcismlouvy o odstoupení země. Tak bylo všepřipraveno, aby větší část’ úvodí Konga mohlabýti prohlášena za samostatný obchodní státa téměř celá rovníková A. za svob. obchodníúzemí, čehož cena jest ovšem jen illusorní.To se stalo na africké konferenci berlínské,jež koncem r. 1884 na pozvání kn. Bismarckabyla se sestoupila. Zároveň i ostatní mocnostievropské smluvily se o ohraničení území, ježnyní kvapem po příkladu německém zabíráno.Aby předešly se nevyhnutelné srážky, vyme-zeny t. zv. »obory zájmů«. Výzkum úvodíKonga pokračoval i potom poměrně dosti zvolnaa obmezoval se hlavně na seznání toku řeky.Nejvíce v ohledu tom vynikli W i s s m a n na G r e n f e l l. Prvý vyšel s velikou výpravour. 1885 z Angoly, dospěl na ř. Luluu, sledovalji až ke stoku s ř. Kasájem, po kteréž nyní na-stoupena cesta, jež podobá se v menším slavnéplavbě Stanleyově po Kongu. Ku překvapenívšeobecnému veplul Wissmann při ústí řeky,jež dotud všeobecně za ústí ř. Kuanga bylo po-važováno, do Konga. Cestou touto vrženo světlove vodopisné poměry oblouku konžského, jemuži cesta G r e n f e l l o v a znamenitě posloužila.Missionář tento byl již dříve (1884) plavil sedaleko po řece Lubilaš; nyní vyplul s F r a n-ç o i s e m a prozkoumal ř. Lulongo. Čuapu apřítok této Busseru, později opět řeku Kasáj,jezero Leopoldovo a ř. Kuango. Dr. W o l f,účastník výpravy Wissmannovy, vrátil se takébrzo (1886) na Kasáj a prozkoumal i mohutnýpřítok jeho Sankullu; konečně W i s s m a n n
sám chtěje posavadní mezeru ve výzkumechoblouku konžského vyplniti, což ovšem se ne-podařilo, plavil se r. 1887 znova po Kasáji apřes Njangve, Tanganjíku a Njasu a prošel po-druhé A-ku. Jez. Mantumbu navštívil r. 1887opět angl. miss. B e n t l e y, ř. Lopuri (přítokLulonga) prozkoumal V a n G č l e. Cestov. titotéměř všichni volili vodní dráhy; ne tak K u n da T a p p e n b e c k, kteří r. 1885 přítoky Kasájepřekročili a ř. Lokondži objevili (pravý přítokKasáje). Lundu opět navštívil za příčinou po-litickou portug. major C a r v a l h o r. 1885—87.I hlavní řeka (Kongo) sama potřebovala stejnějako její přítoky prozkoumání. První od vodop.Stanleyových do Njangve pokusil se projítiA m e l o t R. 1884; zemřel však poblíž tohotomísta. Št’astnějším byl G l e e r u p, jenž r. 1886se dostal tudy přes Tanganjíku do Zanzibaru.Rakouská výprava dra. Lenze ubírala se až

410 Afri

k Tanganjíce toutéž cestou, odtud však přesNjasu k ústí Zambezi r. 1886. Výpravě této,četným plavbám Grenfellovým, jakož i kapit.R o u v i e r o v i (1886) děkujeme poněkud spo-lehlivou mapu veletoku. Grenfell byl prvním,jenž po Stanleyovi i výzkumu severních přít.Konga věnoval pozornost svou. Plavil se nej-dále po řece Itimbiri (1884) a byl by při vý-zkumu největšího přít. Konga s pravé strany,ř. Ubandži, na níž až ku 4° 30′ dospěl, nepo-chybně i problém uellský rozluštil, kdybyporouchání parníku »Peace« nebylo další plavbypřekazilo (1885). Řeky tyto opět téměř stejnědaleko sledoval r. 1886 a 1887 V a n G č l e;poručík B a e r t pak r. 1886 prozkoumal i řekuMongallu. Konečně počátkem r. 1887 podnik-nuta od ústí Aruvimi veliká výprava pod S t a n-l e y e m směrem k Nílu k osvobození Emínapaše, neznámo posud, s jakým úspěchem. Nadolním toku Konga (od ústí k Stanley-poolu)prošlo již několik set Evropanů, dosud všakokolí poměrně málo známo. Uvedeni bud’tež:C o m b e r, P e c h u e l - L ö s c h e, C h a v a n n e aZ i n n t g r a f, S c h w e r i n a H a k a n s o n, D u-p o n t, velká výprava C a m b i e r o v a k vymě-ření železnice a mn. j. Zatím bylo se podařilocestovatelům francouzským spojiti výzkumyz jejich osady na ř. Ogove a na pobřeží loanž-ském s výzkumy na Kongu. První z Evropanůupozornil na kraje tyto angl. missionář B o d-w i c h R. 1817. R. 1838 B o u ë t - V i l l a u m e zzaložil zde franc. osadu a námořní důstojnícifranc. potom často se zde zdržovali; tvrditivšak možno, že teprve cestovatelem francouz-ským D u C h a i l l u m počíná naše známosttěchto krajů. Týž podnikl v l. 1851—55 menšícesty na Gábúnu a Muni, vrátil se ještě t. r.na pole své činnosti, šel k Fanům a Ošebůma prozkoumal r. 1858 ř. Ngunii (největší přít.Ogove). R. 1862 G r i f f o n d u B e l l a y a S e r-v a l prozkoumali řeku až k ústí Ngoma, kamži G e n o y e r r. 1864 po zemi se dostal. D uC h a i l l u r. 1865 pronikl ještě dále do vnitranež na prvé své cestě, Angličan W a l k e rt. r. sledoval Ogove až k 10° 22′ v. d. Gr.,poručík A y m é s r. 1867 a 1868 až k ostr.Sorokočo, v týž čas de L a n g l e změřil roz-sáhlé delta řeky. Po krátké přestávce zahájil
r. 1873 W a l k e r novou činnost a pronikl ažk 12° v. d. Gr., C o m p i č g n e a M a r c h e roku1874 až k ústí Ivinda, dr. L e n z K ústí Šebe.
R. 1874 počala epochální činnost hr. S a v o r-g n a n a d e B r a z z a. Týž přešel první s tétostrany rozvodí proti Kongu, objevil ř. Alimu apodnikl odtud vycházku i na sever až za rovník.Tak seznán tok ř. Ogove. Zvěděv po svémnávratu o výzkumech Stanleyových, odebralse znova v tyto kraje, došel r. 1880 skutečněř. Konga a uzavřev vhodné smlouvy položilzáklad k budoucí veliké koloniální říši Ogovsko-konžské. Na nových cestách prošel zemí meziKongem a Ogovem až na pobř. loanžské (1883).Na pobřeží toto byla již r. 1873 s velikýminadějemi vyslána veliká výprava německá podG ü s s f e l d t e m, jež však pramalých úspěchůse dodělala. Teprve jednatelé spol. konžskéV a n d e V e l d e a E l l i o t roku 1882—1883


ka.

prozkoumali ř. Kuilu, a M i z o n 1883 z Fran-cevillea ku pobřeží prorazil. Bratr Savorgna-nův G i a c o m o d e B r a z z a rozšířil výzkumysvého bratra i na sever, doraziv r. 1885 ažza 2° s. š. a sledovav pak řeku Bungu až doKonga. T. r. M a s s a r i plul proti ř. Likualeaž za rovník; tok Alimy, jiného přítoku konž-ského, již r. 1883 prozkoumal B a l l a y.

Země severně od rovníku až po Kamerúndo posledních let byly známy s malými vy-jimkami sotva na několik kilom. od pobřeží,než i zde jeví se nyní opravdová snaha. ŘekuMuni zkoumal r. 1874 L e n z, r. 1875 I r a d i e r;ř. Ejo (St. Benito) r. 1885 G u i r a l, jenž zdezemřel, a r. 1884—86 s daleko větším úspě-chem M o n t e s d e O c a a O s s o r i o, kteřís této strany vnikli nejdále do vnitra (téměř ažk 12° v. d. G.). Celé pobřeží odtud až ke Ka-merúnu jest téměř neznámo; N a c h t i g a l aZ ö l l e r pouze málo do celiny vnikli; pobřežík prozkoumali důstojníci lodí německých.Řeky do zátoky Biaferské tekoucí (Edeu, Ka-merún a Mungo) nejdále sledoval G r e n f e l lroku 1881, sopku Kamerúnskou poprvé slezliM a n n a B u r t o n r. 1861, Polák R o g o z i ń -s k i R. 1883 a Z ö l l e r. O něco dále než Rogo-ziński vnikli roku 1882 Švédové K n u t s o n aV a l d a u a r. 1886 S c h w a r z. Po řece Star.Calabaru již r. 1842 plul B e c r o f t na lodi»Ethiope« až k vodopádům zvaným po tétolodi. Jak málo dbáno v končině té o výzkumy,souditi lze z toho, že teprve r. 1884 G o l d i ea B e e d i e opět se tam dostali.

Obrovská byla to řada mužů, kteří pokusilise o prozkoumání pevniny africké, než ani totomnožství nedostačilo dosud ku seznání celku.Veliká plocha mezi Nigirem, Airem a severníosadou francouzskou, kraj mezi oasou Kufroua Vadájem, rozsáhlé území mezi Kaffou, Ní-lem, rovníkem a Ind. okeánem, rovněž kon-činy severně Konga čekají na prozkoumání své.Byli to Angličané, kteří téměř všude cesturazili. M u n g o P a r k a D e n h a m první vy-hledali veliké cesty do Súdánu; S p e k e Roz-luštil památný problém nílský. Angličanůmděkujeme skoro výhradně prozkoumání veli-kých jezer a celé jižní A-ky. Na základechjimi podaných pokračovali s největším zda-
rem z pravidla Němci rozšiřujíce je často nacestách neméně velikolepých. Jim děkujeme roz-luštění problému sněžných velehor, ř. Kasája Binue. Francouzi prozkoumali hlavně svéosady: Berbersko a přilehlou Saharu, zeměna Senegalu a hor. Nigiru a osady na Ogove.Až do let 70tých t. stol. ostatní národnostiproti těmto třem sotva mají jaký význam;od té doby však i národové jiní počínají s nimizávoditi, především pak Italové a Portugalci.Slované, jakž zeměpisná jich poloha snadnovysvětluje, málo podnikli v africkém světa dílu.Z Čechů pouze Holubovi a Steckrovi bylopřáno platně přispěti k výzkumu některýchčástí; z Poláků súčastnil se jediný Rogoziński,z Rusů Cienkovský a Kovalevský, kteří prová-zeli výpravu Trémeauxovu (1847—48). Ze ženchot’ Livingstoneova, Bakerova a Holubovas manžely svými, A. Tinneová i samostatně ce-

Afrodisia —

stovala. Nebyl ani nikdy nedostatek cest, jež jenfantasie některých dobrodruhů vykonala; ne-blaze v ohledu tom prosluli Douville r. 1830na Kongu, Angelo Vinco v létech 50tých naDžubu, Buonfanti a Flint za dnů našich, kteřídokonce předstírali, že přešli A-ku z Tripoleaž ku zálivu Guinejskému.

L i t e r a t u r a: nejbohatší francouzská. O nej-starších objevech egyptských znamenitá dílaB r u g s c h e, D ü m i c h e n a, D u n c k e r a a j.; V i-v i e n d e S t . M a r t i n, Le Nord d’Afrique dansl’antiquité (Pař. 1863); B e r l i o u x, La terre ha-bitable vers l’equateur par Polybe. Notice surles itinéraires des anciens dans l’Afrique oc-cidentale (Pař. 1884); R o s c h e r, Ptolemaeusund die Handelsstrassen in Centralafrika(Gotha 1857); K n ö t e l, Nigir der Alten undandere wichtige Fragen der alten Geogra-phie (Hlohov 1866); D e S a n t a r e m, Essaisur l’ histoire de la cosmographie et de lacartographie pendant le moyen âge etc.(Pař. 1849); D ’ A v e z a c, Notice des décou-vertes au moyen âge dans l, ocean Atlantique(Pař. 1846); G r a v i e r, Recherches sur lesnavigations européennes faites au moyen âgeaux côtes occidentales d’Afrique (Pař. 1878);K u n s t m a n n, Afrika vor den Entdeckungender Portugiesen (Mnichov 1853); P e s c h e l,Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen(Stuttg. 1877); Memoria sobre a prioridadedos descubrimentos portuguezes na costad’Africa occidental, para servir de illustraçasa chronica da conquista de Guiné por GomesE. Azurara, pelo Visconde d e S a n t a r e m(Pař. 1841, tamt. franc. 1842); M a y o r, Dis-coveries of Henry the Navigator and theirresults (Lond. 1876); W a u t e r s, L’Afriquecentrale en 1522 (Brus. 1879). — Přehled vý-zkumů africk. podávají: P a u l i t s c h k e, Geogr.Erforschung d. afr. Continents v. d. ältestenZeiten bis auf unsere Tage (Vídeň, II. vyd.1880); J o n e s, Africa from Herodotus to Li-vingstone (New-York 1875); P e t e r m a n n-H a s s e n s t e i n, Innerafrika nach d. Stande d.geogr. Kenntniss. (Gotha 1863); A d a n, Itiné-raire suivi des principaux voyageurs de l’Afri-que (Brus. 1880); U m l a u f t, Afrika in karto-graphischer Darstellung von Herodot bis heute
(Vídeň 1887). — Seznam pro vědu zemřelýchv A-ice v XIX. stol. s místy a daty úmrtívydal: D u v e y r i e r, L’Afrique nécrologique(Bull. Soc. Géogr. Pař. 1874). Šv.
V š e o b e c n á l i t e r a t u r a. R e c l u s, Nou-velle géographie universelle Vol. X—XIII.(Paříž); G u m p r e c h t - D e l i t s c h, Handbuch d.Geographie v. Afrika, II. vyd. (. (Lips. 1866); H a r t-m a n n, Afrika in Einzelndarstellungen (Praha1883 nn.); J o h n s t o n, Africa III. edit revisedand corrected by Ravenstein (Lond. 1884); C a r-l y l e, African colonies and colonisation withnotices of recent annexations (Glasgov 1885);G i g l i o n i, L’Africa, discrizione popolare (Milán1885), C h a v a n n e, Afrika im Lichte unsererTage; Bodenbildung u. geol. Bau (Vídeň 1881;Die Flüsse und Ströme Afrikas (Vídeň 1883);H a r t m a n n, Die Nigristier (Berl. 1879); DieVölker Afrikas; R a t z e l, Völkerkunde, I. III.,


Afrodité. 411

str. 1—320 (Lips. 1885—88); R o b e r t, Afrika alsHandelsgebiet (Víd. 1883). — P ř í r u č n í m a p y.
A n d r e e & S c o b e l, v měř. 1: 10,000.000; L a-n o y d e B i s s y, v měř. 1: 2,000.000; H a b e-n i c h t, v měř. 1: 4,000.000; R a v e n s t e i n;v měř. 1: 1,000.000.
Afrodisia, slavnost konaná na počest bo-hyně Afrodity (v. čl.) všude tam, kde mělachrám svůj. Velikému účastenství těšívala seslavnost tato zejména v kyperském Pafu-kdež pořádána v době jarní, kdy sad i háj odí-val se pestrým rouchem svěžího kvítí-takjako vůbec na ostrově Kypru. Místy bývalyslavnosti takové spojeny též se závody, a toi musickými, jakož i se slavnostními tanci,kterýmžto i v době noční se oddávali: v pří-padě tomto smyslným požitkům volný dávánprůchod. Rázu nejvýše smyslného bývaly a-ieovšem tam. kde kult Afrodity Hetairy obzvlášt-
ního byl došel rozkvětu, a kde slavnost její stalase nejoblíbenějším svátkem hetér. Dnl.
Afrodisiaca (z řec.), léky, o nichž se tvr-dilo, že pud pohlavní zvyšují. Netvoří ome-zenou farmakologickou skupinu, ježto účinkyjejich nejsou stejnorodé, a vůbec nevztahujíse přímo k čivstvu činnost pohlavní regulují-címu. Některá a. působí dráždivě na sliznicicelého močovodu a vlivem jich tu překrvení,ba i krvácení nastává; pud pohlavní bývá přitom reflektoricky zvýšen. Příkladem tohotodruhu jsou kantharidy. Vlivem jiných léků bývá
obrazotvornost rozechvěna a následkem tohoi pohlavní rozčilení se dostavuje (opium, hašiš,durman). Též fosforu a solím zlata připisována jest schopnost zvýšiti činnost pohlavní. Uží-vání léků mocně dráždivých co a. jest spo-jeno namnoze s nebezpečím krvácení a zánětuledvin i močovodu. Peč.
Afrodisias, město v Malé Asii, v severo-vých. Karii (nynější Gheira), chová zříceninychrámu Afroditina ve slohu pozdně iónském.Jest to pseudodipteros, jenž ve středověku bylv kostel proměněn tím způsobem, že po stra-nách byly zdi přistavěny a sloupy dělily paklodi chrámové. Část’ sloupů stojí dosud, hla-vice jich však jsou již nehezké. Chrám sámpochází již z prvních dob císařství římského.Vedlé tohoto chrámu jsou tam ještě zbytky
jiné, zejména bohatostí a elegancí vynikajícípropylaion z doby římské.
Afrodisiasmus (řec.), c h o r o b n á s m i l -n o s t .

PAfrodite (lat. Venus), řecká bohyně láskyi krásy, jejížto původně řecká podstat’ splynula s příměsky původu cizího, ukazujícímik semitské bohyni Astartě (v. A s t a r t e) v dostiurovnanou směs, v níž ne vždy snadno roze-znati, co semitského původem a co řeckého.K řeckému původu bohyně ukazuje stará (ho-mérská) pověst, dle níž A. jest dcerou Zevaa Dióny (odkudž zove se Diónaia a též Dióné),kdežto dle pověsti pozdější (hésiodské), za-kládající se bezpochyby na nesprávné etymo-logii jména A-tina (o čemž viz čl. P. Stengla:Die Sagen von der Geburt der Athene undAphrodite; Jahrb. f. class. Philol., svazek 131.,str. 77. nn.), vynořila se z pěny mořské (s čímž


412 Afrod

v souvislosti jsou některá její epitheta, jakoAfrogenés, Afrogeneia, Anadyomené a dle vý-kladů starších samo jméno A.), odnesena mo-řem nejprv k ostrovu Kythéře, odkudž zaneslji pak jemný vánek zefyru po hebké pěněšumného moře na ostrov Kypros (příjmí Ky-progeneia a j.), kdež vystoupila na zemi, luz-ným zjevem svým budíc obdiv všeho božstva.V řecké soustavě bohův jest A. jakousi kosmi-ckou bohyní lásky, ježto proniká všechny třiobory přírodní, nebe, zemi i moře. Má protopříjmí Urania (odpovídající obdobnému epi-thetu Astartinu a mythicky vykládané půvo-dem jejím z Urana), i jest tvůrkyní, udržova-telkou i řiditelkou všehomíra a tím též bohyníosudu (proto zvána »nejstarší z Moir«), anoi bohyní smrti. V životě přírody zbožněnoutou láskou přirozeně jest ona plodistvá síla,jíž podmíněno jest veškero vznikání i obrozo-vání v šírém oboru přírodním. Shodují se paks touto ideou bohyně, již básníci i filosofovéstaří se zvláštní zálibou rozvádějí, též vztahyA-tiny k mythům některým, jež významem svýmdojista v souvislosti jsou se životem přírody(srov. báji o Adónidovi), jakož i mythickáspolečnost Hór (viz Hóra), jež nacházímev družině veliké bohyně lásky, tak jako i bůhDionysos v mythu i kultu někdy sdružen s níbývá. (O sdružení tomto srv.: E n g e l, KyprosII., str. 206., 654 nn.) Významně dí mythus,že hned po jejím vynoření se z moře tráva pu-čela pod nohama jejíma v místě, kde poprvébyla vystoupila na zemi. A tak zůstala i nadále bohyní kvítí (Antheia), sadův i zahrad(A. en képois, v zahradách), bohyní vesny,oné doby roční, kdy příroda hlavně plodistvoukypí silou. Přirozeně pak bohyně plodnosti pří-rodní působí zejména též vlahou; vzývána protozhusta na místech vlhkých, bujný vzrůst kvě-teny podporujících (srv. pojmenování: A. enhelei, t. j. v bažině; en kalamois, v rákosí).S blahodárným tímto významem bohyně sou-visí pak též, že A. pokládána za bohyni zdarui štěstí vůbec. — Než daleko rozšířenější jestv mythu působení A-ty jakožto b o h y n ě l á-s k y p o h l a v n í. Neodolatelné moci její pod-léhají všichni tvorové živoucí, bohové stejnějako lidé. Toto pak působení její, o němž bás-
níci nadšené pějí hymny a na němž založenacelá řada mythických příběhů milostných,z nichž vyznívá tu závratná slast’ lásky, tuhluboký její bol, nejmocněji jevívá se z jara,kdy veškerým tvorstvem milostná touha chvěje,a kdy bohyně sama, jsouc ověnčena kvítímvesny a provázena po cestě lichotnou zvěří,v milostném roztoužení vyhledává miláčkůsvých. Chot’ její jest bůh Héfaistos (ač jindychotí tohoto jmenuje se Charis neb Aglaia,tedy božství A-tě podstatou příbuzné), vícevšak miluje boha Area (kterýžto někdy téžmanželem jejím se zove), o jehožto ztrestánížárlivým Héfaistemvypravuje známý rozmarnýmythus. (O významu tohoto spojení Areas A-tou, přerůzně vykládaném, srv. spis Tüm-pelův: Ares und Aphrodite. Lipsko 1880.)Ostatně i jiní bohové, jako Hermés, jmenujíse milenci jejími. Blaze pak smrtelníku tomu,

ité.

jenž oblažen láskou její, jako kyperský Kiny-ras, sličný Faethón nebo Adónis (srv. A-tinopříjmí: Adónaia neb Adónias), též trójský An-chisés (v. t.) i jiní; blaze i potomstvu jejich,jakož poznal hlavně Aineias, syn její a An-chisův (viz A i n e i a s). A. má též příjmeníAineias, jakožto ochránkyně Aineiova na moř-ských jeho cestách; avšak zdá se, že epithe-ton to původně označuje ji jakožto bohynimořskou vůbec. Rozumí se též, že nerozdíl-ným druhem jejím jest Erós, jakýsi mužskýjejí korrelát (jejž někteří i synem jejím nazý-vali; viz E r ó s), a podobně též jiné bytostimilostné, jako zejména Peithó (též za dceruA-tinu pokládaná; též u Horatia sdruženy jsouSuadela Venusque) a j. A-tě, jakožto bohynilásky, zasvěceny jsou různé symboly plodnostii milostnosti, jako růže, myrta, jablko i lípa(jejímžto lýkem vázány věnce), pak holubi,vrabci, dále kozel, beran, zajíc a jiná zvířatapovahy zamilované. — S tím souvisí též vý-znam její jakožto bohyně sňatku i manželství,a tudíž také života rodinného a zakládajícíhose na něm života pospolitého. Takto vzývánavedlé jiných bohyň manželského života žen-ského s případnými přijmeny, jako Geneteira(podobně u Římanů Venus Genetrix), Kuro-trofos a j. (srovn. též: H é r a). — Kladoucpak takto první základ ke sdružování lidstvav obce pospolité, páskou vespolné spřízněnostive svorné shodě udržované, ctěna v Athénáchod dob prý Théseových jakožto Pandémos(t. j. bohyně spojených démů či dědin atti-ckých), na jejížto místo později, a to hlavněéthickou filosofií řeckou, se stejnou platnostídosazena A. Urania, jakožto bohyně milostičisté, dcera nebe, když totiž příjmí Pandémosčasem zvrhlo se v název bohyně lásky obecněsmyslné (u Římanů Venus Vulgivaga), jíž So-lón založil zvláštní chrám upraviv zároveň zá-konem poměry prostituce. Nebot’ A. jest téžbohyní hetér a bohyní prostituce, ve kteréžtofunkci její vliv semitský (foinický) zvláště jestznatelným, jako zejména na ostrově Kypru.A., příjmím Hetaira, měla zvláštní své chrámy,a to nejen v Athénách (v. svrchu), ale i namnohých místech jiných. Jinde, jako v kyper-ském Pafu, v Korinthu a na sicilské hoře
Eryku, instituce hierodul, t. j. sborů dívekslužbě bohyně oddaných, sloužila prostituci,pod ochranu bohyně se utíkající. (O některýchhnusných zjevech spojených s jejím kultem viz:Welcker, Griech. Götterlehre, II. 712. nn.)-A., bohyně lásky, jest ovšem též bohyní krásy.Řada vybraných epithet svědčí o kráse bo-hyně, jež stkvějíc se sličností ideální, básníkyvždy s nadšením velebenou, a záříc spolu ná-dherou roucha, třpytem skvostův a půvabemkvítí, jest z bohyň nejspanilejší, jakož Paris(v. Paris) rozsudkem svým potvrdil. V čarov-ném pase jejím tají se neodolatelná kouzlamilostná, a Charity (Milostky) bývají v jejímprůvodě, s těmito, pak s laškovnými Hórami,s Harmonií i Hébou ve shromáždění bohůvábné provádí tance, bohům k obdivu i zá-bavě. Jest pak ovšem též dárkyní půvabu, jenždobývá sobě srdci jakož učí příklad Parida,

Afrod

Faona i jiných št’astných vyvolenců jejích. —Jiným oborem působení jejího jest moře, v němždle pověsti se zrodila. Jakožto bohyně moř-ská (odtud příjmí: Pontia, Pelagia a j., u Ří-manů Venus Marina) blíží se vlastnímu bohumořskému Poseidónovi, s nímž leckdy i v kultujest sdružena. Vzývána proto s případnými pří-jmeny (jako Euploia, dárkyně št’astné plavby,Galénaia, tišitelka moře), hlavně ovšem v mí-stech přímořských a přístavních, a bez pochybypo příkladě plavců původu semitského, vzýva-jících národní svou bohyni Astartu. Však ne-toliko plavci, jejichž podnikům bohyně žehnala,též rybáři bývali ctiteli jejími. Příslušnými sym-boly jejími jsou labut’, mušle, delfín a j. zví-řata vodní, někdy též ryby (jež místy choványdokonce ve zvláštních nádržkách poblíže chrá-mu jejího). — V jiné, hlavně u kmenů dór-ských, ale též jinde (jako na Kypru a Kythéře)běžné představě jest A. b o h y n ě o z b r o j e n ái vítězná (příjmím Areia, Nikéforos a p., srv.Venus Victrix); v čemž sluší snad hledati stopuobdobného významu Astarty. Jakožto bohyněbojovná mívá A. nezřídka v bojích účastenstvíčinné; Gigantové při pouhém objevení se jejímv boji podléhají: hlavně však chráněncům svýmposkytuje v zápasech s nepřátelskými reky i ná-rody činné pomoci, jako na př. za války trójské(viz T r ó j s k á v á l k a). — K u l t u s b o h y n ěA-ty, jenž netoliko v krajinách Řeky obydle-ných, ale též mimo svět řecký velikého do-šel rozšíření (o čemž svědčí již veliký početmístních epithet jejích), u jednotlivých kmenůřeckých vykazoval leckteré různosti, a to hleděi ke stupni uctění jejího i ku převládajícímuv něm pojetí bohyně (o řeckých sídlech kultujejího obšírný má výklad G e r h a r d, Griechi-sche Mythologie §§. 361. nn.). Hlavními všaksídly kultu jejího byly oba ostrovy Kythéra aKypros, důležitá to střediska obchodních stykůmezi kmeny semitskými i řeckými. jež my-thus významně poznamenává za rodiště bohy-ně (zhusta slove též Kypris, Kypria, Kythereiaa p.), na Kypru pak jmenovitě město Pafos(kdež A. měla i věštírnu svou), pak Salamis,Amathus a j. (Srv. spis Enmannův: KritischeVersuche zur ältesten griech. Geschichte. I.Kypros und der Aphroditekultus, Petrohr. 1886.)
Na západě pak ve příčině té obzvláště důle-žitou byla sicilská hora Eryx, jakožto staniceve směru šíření kultu na západ (hlavně k Ří-manům); zde uctívána A. příjmím Erykiné,jež pode jménem Venus Erycina ještě v do-bách pozdních veliké požívala úcty u Říma-nův. V době pozdějšího hellénismu u velikévážnosti byla též t. zv. syrská A. (LukianovaDea Syria), jako ve Smyrně a některých po.břežních městech řeckých. — Římané před-stavu řecké A-ty takořka zúplna přenesli nasvou Venuši (viz V e n u s). — A-tě konávalase na počest na všech místech uctění jejíhozvláštní slavnost zvaná Afrodisia (v. t.). —O původu jména i základním významu bohyněA-ty vysloveny náhledy nejrozmanitější, o čemžsrv. čl. K v í č a l ů v v »Listech filolog.« 1874,str. 31. nn. Zde stůjtež toliko výklady nejno-vější aneb aspoň nově opět zastávané. Roscher

ité. 413

(ve spise Nektar und Ambrosia, str. 66. nn.)hájí názor, dle něhož A. původně jest bohyníluny-výklad to, kterýž lze pokládati jen zahypothesu nedokázanou a kterému vadí tako-řka úplný nedostatek p ř í m ý c h vztahův A-tyk měsíci; zajímavo ostatně jest, že také, co setýká Astarty, semitské obdoby A-ty, Ed. M e y e rv čl. »Astarte« v Roscherově slovníce mytho-logickém popírá, že by základním významemAstarty byl význam luny. Jinou opět hypo-thesu pronesl L. v. Schröder, jenž jméno A. od-vozuje se sanskr abhra »oblak« a z kořene dı»letěti« a bohyni samu řadí ve skupinu staro-indických »Apsaras«, oblačných to panen,z nichž A-tě nejvíce blíží se »Urvasí«. Srovna-vacím tímto pokusem mythologickým podstataA-ty i mythického jejího okolí ukazuje se vezcela zvláštním světle, o čemž srv. spis sám:Griech. Götter und Heroen, erstes Heft, Berl.1887. — Důležitější spisy i pojednání týkajícíse A-ty, mimo již uvedené, viz ještě v Rosche-rově slovníce s. v. Aphrodite. Dnl.

A. v umění. Za nejstarších dob zobrazo-vána byla A. u Řeků způsobem dvojím: a) an-ikonicky, b) ikonicky. Co se prvého způsobudotýká, ctěna byla A. na př. v městě Pafu naostrově Kypru v podobě kužele, a dosud ještěmáme některé mince kyperské z dob císařůřímských, na nichž představen chrám, v jehožvnitřku mezi sloupy viděti jest kuželovitý ká-men obklopený kandelabry nebo pochodněmi.Avšak příklady symbolického tohoto zobra-zování byly asi velmi řídké a již za nejstar-ších dob setkáváme se se skutečnými idólyA-tinými. Ovšem typus, který bohyně na nej-starších výtvorech uměleckých má, není do-mácí, původní, nýbrž z ciziny přijatý. Mezirůznými typy totiž, kterými v orientu předsta-vovali si mocnou bohyni přírody (Astartu,Istar atd.), nacházíme také typus ženy úplněobnažené, jež oběma rukama prsy si drží.snad ukazujíc tím na ně jako na symbol, zdrojvýživy (Schliemann, Mykenae str. 15. a 149.).Tak byla bohyně zpodobována v Babylonii aAssyrii. Foinikové přenesli tento typus doEgypta, kde dostalo se mu přísnější stilisacea té změny, že bohyně představována zdes rukama volně dolů visícíma, jak shledáváme
to na četných terrakottách chovaných v brit-ském museu. Typus takto v Egyptě upravenýpřenesen byl odtud foinickými výrobky na-zpět do Assyrie a shledáváme jej zde na př.na soškách ze slonové kosti zhotovených, po-cházejících z Nimrudu a chovaných rovněžv britském museu.
Tyrskými a sidónskými obchodníky bylyoba dva svrchu dotčené typy bohyně do Ře-cka uvedeny a to ovšem nejprve do osad foi-nických a těch míst, do nichž Foinikové z pří-čin obchodních přicházeli. Foiniky rozšířil sekult A-tin ze syrského pobřeží na Rhodos,Krétu, Kythéru, Kypros a do vlastního Řecka.V Řecku nalézáme starý typus, dle něhožpředstavována byla bohyně držíc si oběmarukama prsy, na idólech A-tiných ze zlatéhoplechu, nalezených ve třetím hrobě Schlie-mannově v Mykénách (Schliemann: Mykenae.


Č. 94. Afroditékyperská (Berlín,

Antiquarium).

414 Afrod

č. 267 a 268, srov. též č. 212; na idólu č. 267má A. holuba na hlavě, na čís. 268 na hlavěa na obou ramenou). Týž typus shledávámedále na pobřeží maloasijském v Tróji a v hru-bých idólech mramorových, nalezených naostrovech řeckých. Nejvíce takovýchto idólůnalezeno ovšem na Kypru. Nejstarší z nichmají starobabylónský typus:jsou to hrubé, nahé, terra-kottové idóly, s kyčlemi mo-hutně vystupujícími, veliký-mi kruhy v uších, s obliče-)jem ptačím, obě ruce jsoupoloženy na prsa (sem patříčís. 109 a 110 kyperské sbír-ky berlínského antiquaria;viz vyobr. č. 94.). Vedlé tohonalézáme na Kypru již takédruhý typus bohyně, v Egyp-tě upravený, vyznačující setuhými formami těla a ru-kama obyčejně volně dolůvisícíma. Druhý tento ty-pus bohyně zastoupen jesttéž na četných terrakottáchnalezených v Kameiru naRhodu, v Efesu, Sardinii a j.

Nejčastější typus, jaký A.v archaiském umění řeckémmá, jest ten, že bohyně před-stavována vážně kráčející v dlouhém rouchu,jež jednou rukou nadzvedá, aby jí v chůzinepřekáželo, v druhé ruce bud’ na prsa polo-žené nebo vpřed vztažené drží obyčejně kvě-tinu. Na hlavě má bohyně často kalathos.Tento typus A-tin, prostý veškeré smyslnosti,kterou na pozdějších sochách často shledá-váme, zachoval. se nám na přehojných hlině-ných a kamenných soškách a sochách bohyně,nalezených na Kypru a v Řecku, na mramo-rových torsech z Athén a Délu a j.

Vedlé typu představujícího A-tu kráčejícírozšířen byl již za starých dob typus bohyněsedící. S tímto typem shledáváme se již vestol. VI., a sice vytvořil K a n a c h o s v Si-kyóně A-tu sedící, s polem na hlavě (symbolkosmický), držící v jedné ruce jablko, vedruhé makovici jakožto symboly plodnosti
a lásky. Rovněž sedíc představena byla A.Morfó ve Spartě se závojem na hlavě a okovyna nohou.
Z umělců řeckých V. stol. vytvořili sochyA-tiny K a l a m i s, F e i d i a s a A l k a m e n é s.A. K a l a m i d o v a, příjmením Sósandra, stálau vchodu akropole athénské; bohyně oděnabyla hustým rouchem a zahalena závojem,na rtech hrál jí zvláštní kradmý úsměv (mei-d»asma semnÝn ka· lelh*ác Lukian Imagines 6).Furtwängler soudí, že replika této sochy Ka-lamidovy zachovala se nám na reliefu publi-kovaném u Brauna, Vorschule der Kunst-My-thologie, tab. 79., představujícím A-tu v ión-ském chitónu, přes nějž nese dórský chitón,pravicí nadzvedá si roucho, v levici drží květgranátový. F e i d i a s vytvořil více soch A-ty:jednu A-ty nebeské z mramoru parského, ježstála ve chrámě A-tině ve čtvrti Melité v Athé-


ité.

nách, druhou taktéž A-ty nebeské ze zlata aslonové kosti pro chrám bohyně v Élidě, za-jímavou hlavně tím. že představena byla A.stojící jednou nohou na želvě.

O A-tě na Parthenónu viz P a r t h e n ó n.A l k a m e n é s vytvořil dvě sochy A-tiny:jedna stála ve chrámě této bohyně v Athé-nách ve čtvrti zvané Zahrady (KŸpoi), odtudsluje >Afrod»th ×n K™poic, druhou vytvořil v zá-pase s Agorakritem a zvítězil jí nad tímtoumělcem. O druhé soše Alkamenově nevímenic bližšího, o první zmiňuje se Lukian (Ima-gines 4. a 6.) s velikou chválou, nazývaje jinejlepším výtvorem Alkamenovým a vytýkajezejména krásu lící a obličeje z předu, krásnýrhythmus zápěstí a zvláštní jemnost prstíků.Replika slavné této sochy Alkamenovy za-chovala se nám dle velmi pravdě podobné do-mněnky Furtwänglerovy ve slavné soše A-tiněchované v Louvru (viz přílohu). Socha tatovyniká neobyčejným půvabem a elegancí; bo-hyně oděna jest širokým, neobyčejně jemnýma tak těsně přiléhajícím rouchem, že formytěla jím prozírají. Přes jemné toto roucho nesebohyně lehký plášt’, jejž přes levou ruku mápřehozený, a jehož jeden cíp pravicí přes pravérámě stahuje, při čemž levé rámě poněkudsklání, tak že roucho s něho padá a levé ňadroúplně obnažuje. Výraz obličeje bohyně jestsnivý a upomíná tak již na Praxitela, oči snivěpootevřeny: překrásná jsou malá ústa. V levicidržela snad bohyně jablko; na soše samé jestlevá ruka s jablkem restaurována. Socha tatojeví další stupeň rozvoje typu A-tina, že totižbohyně představena zde ne úplně zahalená,jak shledali jsme za doby dřívější, nýbrž čá-stečně obnažená, totiž s obnaženým levýmňadrem. Ve IV. stol. př. Kr. shledáváme dalšírozvoj typu A-tina tím způsobem, že bohyněbyla představována poloobnažená, později úplněobnažená. Typus A-ty poloobnažené reprae-sentuje slavná socha bohyně, nalezená r. 1820na ostrově M é l u (nynější Milo), odtud zvanáA. M é l s k á, chovaná v Louvru (viz vyobr.č. 95.). Motiv této sochy není posud rozluštěn;někteří archaeologové soudí, že bohyně drželav levici jablko, odvolávajíce se na to, že spoluse sochou nalezena byla ruka držící jablko,
jež však, jak se zdá, k soše nepatří; jiní sou-dili, že socha jest částí sousoší představujícíhoArea a A-tu, a tak restauroval také sochu nynísochař Strassen; jiní opět, že bohyně drželaoběma rukama štít Areův na znamení triumfusvého nad tímto bohem. Výraz obličeje bohyněprost jest veškeré roztouženosti a snivosti, ja-kou jeví přemnohé sochy A-tiny, jest spíševážný, důstojný, formy těla jsou neobyčejněplné, A. představena zde ne jako dívka do-spívající, nýbrž jako žena v plném rozkvětusvé krásy. Podobný typus, jaký má A. Mélská,shledáváme u A-ty A r l e s k é, též v Louvruchované, jež však jeví ve výrazu obličeje vícesladkosti a sentimentálnosti než A. Mélská:v levici držela bohyně snad zrcadlo. Typusbohyně poloobnažené repraesentují konečněA. z O s t i e, chovaná nyní v britském museu,jejíž motiv není dosud rozřešen, a A. z C a p u e,

Afrod

chovaná v museu neapolském, jež pozvédajícštít Areův s výrazem triumfálním jako v zrca-

Č. 95. Afrodité Mélská (Paříž, Louvre).

dle v něm se zhlíží. Formy bohyně jsou přílišměkké, jmenovitě srovnáme-liji s A-tou Mélskou.

Typus A-ty úplně obnažené stal se oby-čejným od dob Praxitelových a Apellových.


ité. 415

Praxitelem dostoupil vývoj typu A-tina svéhovrcholu. Geniální tento umělec zhotovil hlavnědvě slavné sochy A-tiny, jednu zahalenou, dru-hou úplně obnaženou. Socha bohyně zahalenékoupena byla Kójskými, sochu bohyně obna-žené koupili Knidští a vystavěli pro ni zvláštníkapli. Socha A-ty K n i d s k é byla z nejslavněj-ších výtvorův umění řeckého, spisovatelé stařímluví o ní vždy s neobyčejným nadšením (srv.na př. Lukian Imagines 4., 6., 23., Amores 13.a jiné). Umělec představil bohyni v tom mo-mentu, kdy vstoupajíc do lázně poslední rouchosvé odkládá levicí na hydrii vedle ní stojící,pravicí zakrývá si lůno. Výraz obličeje bohyněbyl pln něhy a roztouženosti, jakou pouze dlátoPraxitelovo dovedlo svým výtvorům vdech-nouti. Nahota bohyně byla motivována tím,že A. vstoupala do lázně. Motiv A-ty Knidskéshledáváme na hojných replikách sochy té;ovšem motiv ten bývá zde přečasto rozmanitým způsobem variován Nejblíže původnímumotivu stojí A. v a t i k á n s k á a A. B r a s c h i.A. v a t i k á n s k á jest ze všech replik nejdoko.nalejší, ačkoliv zhyzděna jest plechovým rouchem, kterým falešný stud středověku zpodníčást’ těla bohyně přikryl. Bohyně zakrývá sipravicí, jejíž dolní část’ se nezachovala, lůno.levicí odkládá roucho na hydrii, hlava jestlehce nachýlena (srv Gazette des beaux arts,1888, str. 89—104.; tamže také nejlepší reprodukce sochy vatikánské). A. B r a s c h i (viz přílohu) nazvána tak odtud, že původně chovánabyla v paláci Braschi v Římě, nyní v mnichovské glyptothéce. Také na této soše zakrývá si bohyně pravicí lůno, kdežto levicízdánlivě pozvedá roucho z hydrie k prsům,což ovšem jest omyl vzniklý nesprávným postavením sochy; A. patrně také na této sošechce roucho odložiti, ne zvednouti. Zrak bo-hvně, prostý všeliké koketnosti, upírá se snivěa toužebně v dálku, jako by tam nějaký před.mět pozoroval. Kolem krásných úst pohráváúsměv. Překrásný jest přesně attický profilobličeje. Bohyně představena jest jako krásná,cudná žena, pohyby její prosty jsou veškerévypočítavosti, a také pohyb pravé ruky jestúplně spontanní, prostý oné raffinovanosti, ja-kou má pohyb onen na př. u A-ty Medici. Po-
někud vzdálenější motivu Praxitelova jsou A.K a p i t o l s k á a A. M e d i c i. A. K a p í t o l s k á(chovaná v museu Kapitolském) jest jednaz nejlépe zachovaných soch antických. Bo-hyně neodkládá zde teprve roucha, nýbrž po.ložila je již na nádobu vedlé ní stojící a chystáse právě v lázeň vstoupiti. Formy těla jsou mno-hem plnější než u A-ty Medici. A. Medici, cho-vaná nyní ve Florencii, představuje další ještěvývoj motivu původního. Zde totiž rouchoi nádoba úplně scházejí, motiv koupání zdetedy opuštěn, za to shledáváme po levé straněbohyně delfína, na němž sedí malý Erós, čímžcharakterisována jest A. jako Anadyomené.Formy těla jsou velmi jemné a něžné, hlavajest neobyčejně malá, výraz obličeje a jme-novitě očí jest spíše smyslný než snivý a roz-toužený. Konečně připomenouti jest ještě A-tuC h i g i (chovanou v palazzo Chigi), jež jeví po.

416 Afroditian —

dobný motiv jako A. Medici, s tím pouze roz-dílem, že pozvedá levicí roucho třásněmi opa-třené, jímž si lůno zakrývá. Tato socha jestreplikou slavné sochy A-tiny chované v Tróadě.

Za doby hellénistické užíváno s obliboustále ještě motivu Praxitelova, ovšem se změ-nami vyplývajícími ze vkusu doby tehdejší.Bohyně představována, jak si z vlhkých vlasůvodu vytlačuje, nebo jak v lázni zpola sedí,zpola klečí (A. v L o u v r u, A. V i e n n s k á, A.v Ř í m ě v M u s e o P i o C l e m e n t i n o, vizpřílohu), jak si sandály odepíná, pás na prsapřipíná, jak klečí ve škebli nebo z ní vystu-puje. Vůbec pozdní tyto výtvory umění jižklesajícího charakterisuje raffinovanost a smysl-
nost, jež dobám dřívějším jest úplně cizí.
Na malbách byla A. často zobrazována;nejslavnější obraz její byla Apellova Anadyo-mené (o ní viz A p e l l é s). Na řeckých vasáchbývá A. často představena ve scénách z mythůtrójských (rozsudek Paridův, únos Heleny, shle-dání Menelaa s Helenou, láska A-ty k Anchi-sovi, Peleus a Thetis atd.), z mythu o Adó-
nidovi atd. Velmi často spojován s ní býváErós, který matku svou zdobí.
L i t e r a t u r a. Gerhard: Über Venusidole,
Berl. 1845; O. Müller: Handbuch d. Archaeo-logie der Kunst, §. 374—378; E. Braun: Vor-schule der Kunstmythologie, tab. 71—82; K.B. Stark: Berichte der sächs. Gesell. der Wiss.1860, str. 46—97.; Bernoulli: Aphrodite; A.Furtwängler v Roscherově: Ausführl. Lexikon der Mythologie, str. 406—419: A. Baumeister:Denkmäler d. klass. Alterthums str. 87—95. Vý.
Afroditian, rodem Peršan, slove původce
apokryfní knihy novozákonní, zvěstující o divu,jenž se stal v perské zemi. Vypravuje, kterakkouzelníci perští zvěděvše o narození Spasite-lově šli uvítat ho s dary. Zachováno ve staro-slov. rukop. ze XII. stol. a vydáno ve sbírceTichonravově: Pamjatniki otreč. liter., 2 sv. v Moskvě 1863. Hš.
Afroditopolis (>Afrod»thc pálic) nazývalose ve starověku několik měst egypt., z nichžnejdůležitější byla: 1) A. v Heptanomidě napravém břehu nílském, v okolí dnešního Atfih,
hlavní město okresu podlé ní nazvaného, v po-zdějších dobách sídlo biskupské; trvalo až do pozdních dob císařství římského a zachoványjsou mince afroditopolské z doby Trajánovy aHadriánovy. — 2) A., hlavní město stejno-jmenného okresu v Thebaidě na levém břehunílském, severozáp. od Théb v místech dnešníTachty, jihozápadně od Sijútu.
Afroditos, též H e r m a f r o d i t o s, v my-thologii řecké božská bytost oboupohlavní, ja-kási androgynní obdoba ženské Afrodity. —A. býval představován s vousy, ve dlouhémrouše a se žezlem. — Srov. Lajard: Culte deVénus, str. 65. Dnl.

Afroessa viz S a n t o r i n.Afrosyne (řec.) n e r o z u m, též p e r s o-

n i f i k a c e n e r o z u m u; v Euripidově tragédiiTróades (v, 983 n.) ze slova toho odvozuje setéž jméno bohyně lásky Afrodity. Dnl.

Afsarove, turkmenský kmen bydlící po-různu, vždy po několika tisících rodin téměř


Afthy.

ve všech končinách Persie, počtem nejvícev Ázerbeidžánu (25.000 rodin). Úhrnem čítajíasi 90.000 rodin s 20.000 jezdci a rozpadajíse hlavně na dva kmeny, Kásemly a Erechly.V létě potulují se s místa na místo, pro svástáda pastvu hledajíce, v zimě usazují se v dě-dinách. U obyvatelstva Persie netěší se zvláštní
přízni, rovněž ne důvěře u dvora panovnického,u něhož stále jeden z náčelníků dle jménajako vrchní soudce, ve skutečnosti jako ru-kojmí dobrého chování A-rů se zdržuje.Z kmenetoho vzešel rodák Kalcatský a pozdější šáh per-ský Nádir (v. t.). Dk.
Afthartodoketi či F a n t a s i a s t é, odstínsekty monofysitické, učili za času císaře Ju-stina I. (518—527), že tělo Kristovo před slav-ným jeho z mrtvých vstáním nebylo podro-beno setlení čili zkáze (f*or‡.) Původcemsekty byl Julián, biskup halikarnasský; názevjejí byl a., incorrupticolae, neb fantasiasté, je-likož odpůrcové jejich tvrdili, že tělo takové,o němž a. zde mluví, jest pouze zdánlivé.
S počátku sekta značně se šířila majíc v Alex-andrii své vlastní patriarchy. Brzy však roz-padla se v několik menších sekt a poslézebeze stopy zmizela. Bvý.
Afthongie (‰f*oggoc, b e z e z v u k ý), křečv obvodu svalstva nervem podjazykovým ovlá-daného, dostavuje se tenkráte, když posti-žený chce mluviti. Křečí tou ovšem stává semluvení nemožným. Postižený na př. vyslovíjedno neb několik slov, ale v tom okamžikuse proud řeči zastaví, nebot’ jazyk ztuhne arty se pohybují beze zvuku. Po chvilce křečmine a tu teprve vyráží postižený násilněslova ze sebe zapomínaje nejednou, co řícichtěl. A. vyskytuje se poměrně často u lidíz rodičů trpících chorobami nervovými, jindydostavuje se po mocném ustrašení a vůbecpohnutí duševním. Léčení jest podobné jakopři koktání. Th.

Afthonios, žák Libaniův, sofista a rhétórv Antiochii poč. IV. stol. po Kr. Napsal na
základě staršího spisu Hermogenova spis rhé- torický, nadepsaný Progumn‡smata, v němž sevykládá, jak má řečník užívati tropů, zvláštěmetafor, jak upraviti exordium a epilogus a j.,a k výkladu vždy se připojují vhodné pří- klady. Touto praktickou stránkou vynikl spisjeho tou měrou, že původní spis Hermogenůvúplně zatlačil a po dlouhé věky (až do XVII. st.)byl pokládán za základ rhétoriky Odtud lzevysvětliti si veliký počet rukopisů nám za-chovaných, jakož i různých výkladův a pře-kladů. Nejstarší vydání spisu toho jest v Collect.rhet. Graec. Aldi Manutii v Benátkách 1508;z novějších ve Spenglových Rhet. Graeci sv. II.(r. 1854). Mimo tento spis přičítá se A-ioviještě 40 aisópských bajek vydaných v Ha-navě r. 1603 »Apologi s. fabellae Aesopicae«.Důležitá jest monografie P. Schäferova »deAphthonio sofista« ve Vratislavi r. 1854. Knr.
Afthy 1) (řec. ‰f*a, žábry), zánět slizniceústní, na níž tvoří se kulovaté nebo vejčité,ploché, prohloubené aneb nad zpodinu okolívyčnívající, na počátku bělavé, později žluté,ostře ohraničené skvrny obklíčené červeným


Afvasaxa —

konečkem, bolestivé, velikosti špendlíkové hla-vičky až čočky. Tyto skvrny nalézají se po-různu na sliznici nebo splývají dohromady,čímž nastanou pak skvrny různé velikosti atvářnosti. Počet skvrn je různý: někdy shle-dáme pouze jedinou, jindy náramné množství.Nejčastějším bývá sídlem a-tů vnitřní plochapysků (zejména dolního), přední část’ jazyka,dáseň, lícní sliznice a patro. Při tom pozo-ruje se hojné slintání a nezřídka větší nebmenší zarudlost a zduření sliznice ústní. Po-hybováním úst, požíváním slaných a ostrýchpokrmův i nápojů zvyšuje se bolestivost; protojest mluvení a polykání obtížnější, nemocnípožívají nejraději toliko studené vody a chla-dících neb slizovitých nápojů. Hojné vymě-šování slin je příčinou, že chorý má ústa stáleotevřena; spaní je porušeno. Horečky nebývá,vvskytujet’ se pouze ve případech onemocněnívyššího stupně. Kojenci a malé děti bývajímrzuti. smutni, plačtivi. U dětí velmi citlivýcha popudlivých objevuje se vedlé horečky snadnorozčilení, ospalost, ba i křeče (konvulse, psot-ník). Průběh jest krátký, obyčejně příznivý.U kojencův a malých dětí bývá choroba tapovážlivou, když následkem nedostatečnéhopožívání nastane hubenění, zvláště tenkráte,bylo-li již dříve dítko slabé; ba také smrt’ (vy-sílením) byla pozorována. Vyskytují-li se a.v průběhu jiných nemocí, řídí se průběh a-tůdle povahy základní nemoci. A. zakládají sev ukládání zánětlivého výpotku ve vrstváchsliznice ústní. Tento zánět vzniká přímýmúčinkem dráždidel na sliznici, na př. pozí-váním vřelých tekutin, kouřením nebo žvý-káním tabáku, působením krmí připravenýchz ostrých látek, ale někdy z neznámé pří-činy. Ob čas objevují se a. houfně, epide-micky. Takové epidemie netrvají nikdy dlouhoa nevykazují nikdy velikého počtu nemoc-ných. Příčiny jejich jsou posud neznámy, to-liko zjištěno, že častěji bývají v teplejšímnež ve studeném počasí. Nezřídka bývá, žepo takovém epidemickém objevení se a-tůnásleduje neobyčejně často onemocnění hlta-nu (zejména difterie), žaludku a střev. Mno-hem častěji bývá, že a. vyskytují se v prů-vodu jiných nemocí: žaludečního a střevního
katarrhu, spály, spalniček, neštovic, difterie,záduchy, zánětu plic atd., nejčastěji však v doběozubatění. U dorostlých bývá sice tento zá-nět ústní pozorován, avšak nikoli tak častojako u dětí. Obzvláště děti žijící v nepřízni-vých poměrech a špatně opatrované trpí toutonemocí, avšak netoliko slabé a jinou nemocístižené, nýbrž i zdravé. Pohlaví nemá vlivuna častější objevování se tohoto zánětu: na-proti tomu má stáří takový vliv, nebot’ dledosavadních pozorování po 8. roce již zřídkase objevují, a nejčastěji již v prvních 4 rocíchbývají pozorovány. Při léčení jest čistota análežité opatrování prostředkem nejlepším.V lehkých případech nastane zhojení častýmčištěním nebo vyplachováním úst vlažnou či-stou vodou nebo slizovou tekutinou (ibišovýmodvarem). V těžších případech hledejme vždypomoci lékařské. Nr.

Afzelius. 417

2) A. v e z v ě r o l é k a ř s t v í, zvláštní one-mocnění objevující se v tlamě i kolem tlamyu zvířat. Není na jisto rozhodnuto, zdali slo-vou tak pouze jisté affekce změn na sliznicitlamy, či nazývají se, snad dle příznaků, třebazdánlivě stejných, všechna možná zánětliváonemocnění v tlamě a-tami, aniž jimi sku-tečně jsou. A-tami však nazvati musíme takovézměny na sliznici tlamy, když tvoří se při tomrozličné puchýřky-velikosti až i hrachu-kteréž mohou býti opatřeny jemným povlá-čkem bělavě neb žlutavě kalným, při čemžostatní sliznice tlamy jest zarudlá, horká, azvíře více méně silně slintá. Může býti přitom onen zjev, jemuž lid náš říkává lasko-mi na, t. j. stažlivé svírání pysků i tváří, přičemž pak tyto jen s bolestí zase mohou býtirozvírány. Odpovídá takové onemocnění téžtomu, čemu říkáme s l i n t a v k a. Nemusí býtivždycky provázeno také všeobecnou horečkou,
ač jest toto onemocnění při větším a hlub-ším rozšíření v tlamě dosti těžké, ana zví-řata jen stěží aneb docela nemohou potravupřijímati, ba někdy ani dobře píti. V brzkuzhubnou a slábnou, což asi 14 dní trvá, načežzase, zvláště při dobrém léčení, rychle se zo-tavují. Vídáme nemoc tuto nejčastěji u hově-zího dobytka, zvláště krav, pak u prasat, u kterýchž bývá zvláště rypák osypán a pu-chýřky a stroupky hnědožlutými poset. K u l-h a v k a se může také vždycky k tomu přidru-žiti. Choroba a-tám podobná může stihnoutii drůbež a holuby. Vidíme u nich vnitřektlamy více méně povlečený bělavě, žlutavě,aneb šedě až do hloubi hrtanu. Zvířata dý-chají tlamou, mají někdy i předhlaví otekléa četně hynou. Radno jest, kupujeme-li nové, cizí odrůdy, nějaký čas držeti je odloučeně oddomácích, již déle chovaných zvířat. Bm.
Afvasaxa [avas-], vrch 220 m vysoký, veFinsku, na levém břehu ř. Tornee, jez švédskéúzemí odděluje od ruského, nad městem Öfver-Torneem (66° 30′ s. š.). Zde dne 21. června
slunce nezachází a o půlnoci jest je viděti nad severními horami, kterouž dobou okolní lidčuchonský i cizinci přicházejí sem k národníslavnosti.
Afzalgarh, město v okrese bidžnorském
v Severozáp. prov. Britské Indie, na l. břehu ř.Rámgangy; založ. navábem Afzalem Chánem(1748—1774), má 7797 ob. (1881), a sice 5456muhammedánů, 2341 hindů. Nalézá se tampolicejní stánice, poštovní úřad a pevnost, odroku 1857 v zříceninách; obchod s dřívím abambusem; také se vyrábí výtečná látka ba-vlněná. Fl.
Afzelia africana Smith, strom v Senegaludomácí, z řádu s a p a n o v i t ý c h (Caesalpinia-ceae). Plody jeho jsou dřevnaté, mnohopouzdrélusky. Černá semena jsou do polou obalenakrvavě červeným, mískovitým míškem (arillus),jejž domorodci jídají. Vský.

Afzelius: 1) A d a m (* 1750 — † 1837)vynikající botanik švédský, nar. v Larfu nazáp. Gotlandě, byl posledním ze žáků Linnéo-vých. R 1777 stal se docentem orientálskéliteratury, r. 1785 demonstrátorem botaniky


418 Ag — A

při universitě v Upsale. V létech 1792—1794cestoval po angloafrické kolonii Sierra Leone,kdež také při vpádu francouzském ztratil draho-cenné své sbírky. Roku 1796 jmenován byl se-
kretářem při švédském vyslanectvu v Lon-dýně, ale vrátil se r. 1802 do Upsaly, kdežzaložil Institutum Linnaeanum, načež r. 1812jmenován professorem mediciny. Většina pracíjeho uložena jest ve zprávách král. akademiešvédské. Mimo vlastní práce vědecké, jednajícíhlavně o květenách Švédska a Guinee, vydalA. také autobiografii Linnéovu. Jeho bohatýherbář jest majetkem univ. upsalské. P.
2) A. P e h r a f A r v i d s o h n (* 1760—†1843), lékař švédský, bratr Adamův, bylv Upsale prof. lékařství. Získal si velikézásluhy o lékařské školství a zdravotní po-měry švédské, hlavně reorganisací zdravotníslužby vojenské. Napsal několik děl více vnitřnísprávy než vědy se týkajících. R. 1812 stal setělesným lékařem prince Bernadotta, načež
byv povýšen na šlechtictví odebral se r. 1820na odpočinek. red.
3) A. A r v i d A u g u s t (* 1785 — † 1871),spis. švéd., zvláště zasloužilý o poznání nár.písní a pověstí. Spolu s G e i j e r e m vydal r.1814—17 sbírku písní Svenska folkvisor, jedenz nejužitečnějších plodů národního směru teh-dejšího básnictví, pěstovaného od »gotskéhospolku, k němuž oba vydavatelé náleželi. Nej-důležitějším jeho spisem jest Svenska folkets sa-gohäfder (1839—70, 11 dílů), totiž dějiny švéd-ské až po smrt’ Karla XII., jak se jevily v po-věstech a písních národních. Ve svém vlast-ním básnickém tvoření napodoboval A. poesiinárodní; také se mu romance v duchu národ-
ních písní nejlépe dařily. A. nar. v Brodde-torpu ve Vestergötlandu, byl učitelem a kně-zem a od r. 1821 farářem v Enköpingu. Pře- ložil též Hervara-sagu a mladší Eddu. Ks.
4) A. F r e d r i k G e o r g, švédský filosof,* 1812, stud. na universitě upsalské, kdež sestal 1842 prof. filosofie theoretické i praktické;r. 1846 dostal se na universitu lundskou, avšakr. 1864 povolán zpět. A. vydal dvě dissertacelatinské: Dissertatio Aristoteleam summi boninotionem exonens (1841) a Doctrinae Aristo-telicae de imputatione actionum expositio (1842).
Z hlavních jeho spisův uvádíme Nástin logi-ky (7. vyd. 1864), Nástin psychologie (4. vyd.1865), pak pojednání O kategoriích Aristotelo-vých (1848), O filosofii Hegelovské (1844), O fi-losofii státu (1845) a j. Byl též roku 1844 a1845 stálým spolupracovníkem časopisu »Intel-ligensbladet«.
Ag, skratka, znamená v chemii stříbro(argentum), v zoologii a palaeontologii A g a s-s i z a v botanice A g a r d h.

Aga, slovo staroturecké původu tatarskéhood aka (mong. aha, mandž. age, starší bratr,v oslovení »pane«, agu, taktéž v oslovení »mi-stře, pane«), jímž označován byl starší bratr,pak starší osoba vůbec a pán. Titul tureckýchdůstojníků subalterních a hodnostářů dvorskýchv 2. třídě, kdežto efendi jest titul hlavně proúředníky správy civilní. Agové dvorští nále-žejí jednak k zevnější družině dvorské či ku


gades.

seráji, jednak k družině vnitřní čili k harému.Náčelník seráje jest k a p u a g a s y, dvorskýmstilem též b a b i s e á d e t a g a s y, t. j. a. brányn. a. brány blaženosti zvaný, pán bílých kleštěncůa nejvyšší hofmistr, jemuž podřízeni jsou ze-jména c h á s s o d a b a š y, přednosta zvláštníkomnaty s četným úřednictvem, c h a z n a d á rb a š y, nejvyšší strážce pokladu, k i l a r d ž i jb a š y, nejv. správce sklepů, č a m a š y r b a š y,správce prádelny a j. Náčelníkem harému jestk y z l a r a g a s y, t. j. a. děvčat, též b á b i s e-
á d e t a g a s y, a. domu blaženosti zvaný, pánvšech černých kleštěnců, jemuž přiděleni jsou zejména v á l i d e a g a s y, a. sultánky matky,š e h z á d e l e r a g a s y, opatrovník princů, cha-z u a d á r a g a s y, strážce harémového pokladu,b ö j ü k o d a a g a s y, dozorce nad velkou kom-natou děvčat, k ü č ü k o d a a g a s y, dozorcenad malou komnatou děvčat. Ve vojště nále-žel dříve titul a. generálům jednotlivých sborů.Mezi těmi vynikal zvláště j e n i č e r i a g a s y (a-janičarský), d ž e b e d ž i a g a s y (bašy), zbroj-mistr, t o p o d ž u a g a s y (bašy), náčelník dělo- střelectva a agové jednotlivých sborů jízdy.Dnešního dne oslovuje sluha svého pánaa g a m (= pane můj), právě tak jako i proseb-ník slovy »agam, efendim, sultánym« (ago můj, pane můj, vládce můj) k osobě své prosbyse obrací. Jinak zůstalo slovo a. titulem kle-štěnců. Tkl.
Agably vzniklo porušením jména A k e b l i
(viz t.).
Agabos, prorok z časův apoštolských (dleřecké legendy jeden ze 72 učenníků, který dlejedněch smrtí mučennickou a dle jiných oby-
čejnou v Antiochii zemřel), předpověděl vše-obecný hlad, jenž za císaře Claudia skutečněnastal, a uvěznění sv. Pavla. (Skut. ap. 11,28; 21, 10.) Památka jeho světí se v církviřecké 8. bř., v latinské 8. ún. Jrk.
Agac (tur. s t r o m), délková míra v Tu-recku a Zakavkázsku = 5.3 km (asi hod. cesty).

Agaca (tur. dimin. od aga, vl. panáček),nejstarší bratr, titul, jímž ostatní urození prin-cové nazývali chána tatarského, v širším smy-slu představený místa.

Agada, nástr. dechový, vyskytuje ne zhustau domorodců v Egyptě a Habeši. Formou,
velikostí a tónem podobá se naší flétně, aleproti této opatřen je zobcem klarinetovým. Gh.
Agadem, oasa a stanice karavan na cestěz Fezánu k Čadskému jezeru v Sahaře, šíréúdolí s několika studnami, pod 16° 52′ sev. š.,13° 16′ v. d.

Agades, A g d a s, hlavní město oasy a říšeAd’ru č. Asbenu v jižní Sahaře, na cestě z Mur-zuku do Sokota, v němž shromažd’ují se ka-ravany súdánské do Marokka, Fezánu a Tri-pole táhnoucí. Založeno od Berberů r. 1460stalo se brzy důležitým skladištěm obchodusúdánského a mělo v době svého rozkvětu(1513) na 50.000 obyv. a více než 5 km ob-vodu, avšak za vlády turecké valně zpustlo amá nyní jen asi 15.000 muhamm. obyv., mezinimiž převládá jazyk songhajský. Průmyslzdejší záleží hlavně ve výrobě ozdobného ná-řadí dřevěného, prací sedlářských a ve spra-


Agádir —

cování koží; obchod s mannou, solí a listímsenesovým.

Agadir (jméno berberské, o h r a z e n é mí-sto), přístavní město v záp. Marokku, v prov.suzské, nedaleko ústí Uadi Suzu s 1500, dle
jiných jen 700 obyv. Jet’ to bývalá tvrz (ve výši 188 m), později též opevněné městoS a n t a C r u z d e l a B a r b a r i a, arab. D á rR ú m i j a (dům křest’anů), které zde Portugalcipočátkem XVI. stol. založili k ochraně rybo-lovu. Město rychle rozkvetlo a vedlo živý ob-chod s Evropou, a též za vlády Maurů, kteřího r. 1536 dobyli, bylo vývozním přístavempro plodiny, jež sem přivážely karavany z kra-jin ponigirských, i nazýváno tehdáž »branousúdánskou«. Avšak jsouc příliš vzdáleno odstředu říše vedlo si velmi neodvisle a kdyžr. 1773 vzbouřilo se proti císaři marockémuMuhammedu, bylo mocí pokořeno a zpusto-šeno, obyvatelstvo pak převedeno do Moga-doru. Od té doby A. pozbyl svého obchodua rejdu jeho, nejlepší na celém záp. pobřežímarockém, navštěvují pouze rybáři, kdežto lo-děm obchodním zakázáno zde zakotvovati. f.
Agafja: 1) S e m e n o v n a, rus. carice zestarého polského a (od konce XVI. stol.) ru-ského rodu Grušeckých, dcera Semena Fedo-roviče Grušeckého, zemřela r. 1681. Do nízamiloval se car Fedor Alexějevič a když muv tom bránila matka Anna Petrovna a strýcjeho Fedor Kurakin, rozšiřujíce o ní pomluvy,
pozval si několik starých bojarův a ukázal jimA-ji oděnou toliko košilí, což bylo v Ruskutou dobou věcí neobyčejnou, ježto ženy bý-valy před zraky cizími vůbec zavřeny, načežpojal ji 28. čce 1680 za manželku. Za ní za-veden prý dlouhý oděv, holení vousů a stří-hání vlasů, co však je důležitější, vešlo tehdyve zvyk v Moskvě učiti se jazyku polskémua latinskému. Rovněž hleděla vykořeniti oby-čej, dle něhož mohl míti kdokoli svůj obrazv kostele, před nímž nikdo jiný nemohl semodliti a páliti svíci. Z toho vznikly sporyzejména mezi staromilci, kteří k těmto věcems nelibostí hleděli. Jisto jest, že i car podpo-roval některé obyčeje polské a spisovatele tohonároda. Sestry carovy nosily polský oděv acarevna Sofie čítala díla Baronowiczova v jazyce pol. Dle mnohých zpráv byla to panírozumná a velkodušná. Dšk.
2) A. K a r p o v a (klášt. jménem A n a s t a-s i j a), bohorodička sekty chlystův nebo »bo-žích lidí«, žila v ivanovském klášteře v Moskvěna poč. XVIII. stol., kdež zařídila »boží dům«,t. j. místo ke schůzkám a bohoslužbám chly-stovským, při nichž byli přítomni také obapseudokristové Ivan Tim. Suslov a ProkopijPetr. Lupkin a jeho žena Akulina Ivanovna,která také stala se bohorodicí chlystův. Aler. 1733 úřady vypátraly sektáře v klášteře, přičemž nalezeny stopy nemravných orgií; A.byla spolu s mnichy petrovského kláštera Fi-laretem Muratinem a Tichonem Strukovemodsouzena a odpravena a jmění její (9 obrazůsvatých zasazených ve zlatě a 191 rublů, cožtou dobou byla značná suma) konfiskováno veprospěch moskev. nemocnice (1734). Čý.


Agalena. 419

Agafonov, jméno někol. spis. ruských:1) A. A l e x ě j S e m e n o v i č (†1794), co do
času první sinolog ruský a pilný překladatelz jaz. čínského a mandžurského, jimž se při-učil byv r. 1769 přidělen k rus. vyslanectvuv Pekingu. R. 1780 stal se translátorem kol-legia zahranič. záležitostí v Kjachtě a vydalr. 1788 čtyři knihy: Džungin ili Kniga o věr- nosti, kterou přeložil r. 1784 v Irkutsku, pakz mandž. Kratkoje chronol. rospisanije kitaj-skich chanov z knihy »Všeob. zrcadlo« od poč. říše čínské až do r. 1786, dále Manžurskagoi kitajskago chana Kan-Sija kniga pridvornychi polit. poučenij i nravoučiteijnych razsuždenij,která sebral syn tohoto chán Jun-Džin, a po-dobný spis Manž. i kit. chana Šuń-Džija kniganužnějšich razsuždenij, ko blagopolučiju pooščrja- juščich. Mimo to vyšel v Petr. r. 1795 překladmravných i polit. naučení téhož chana Kan-Sija pod názvem Gosudar. drug svojich pod- áannych atd..
2) F e d o r V i s s a r i o n o v i č (* ok. 1820—
†1867), duchovní trojické církve v Ufě, za-sloužilý o vzdělání lidu, přispěl značně k důkl.prozkoumání ufimského starého chrámu postránce hist. — archaeologické a vydal dva spisymravoučné.
Agag, král Amálékitských, kterého Saul
porazil a Samuel rozsekal (I. Sam. 15. 8.). Snad králové Amálékitských vůbec sluli A-ové.
Agai A d o l f, mad’. duchaplný satirik, hu-morista a feuilletonista, redaktor satir. listu»Borsszem Jankó«, člen společ. Kisfaludyovy,nar. v Jankovci (báčské župy) r. 1836. Píšetéž pod pseudonymem Porzó, Csicseri Bors,Forgó Bácsi. Bbk.

Agajmany neb A g a j m a n, selo v gub.tavrické na západ od újezd. m. Melitopoljav dolině A-ské, má přes 4000 obyv.

Agalaktie neb a g a l a x i e (řec.), nedosta-tečné vylučování mléka v šestinedělí. Peč.

Agalarove (plur. slovo aga), nejvyšší mu-sulmanská třída u Tatarů v Gruzii. R. 1841byly jim odňaty od ruské vlády pozemky avráceny teprv r. 1846 v dědičné užívání, aleostatní jejich práva politická byla jim za-držána. Čý.

Agalaxie viz A g a l a k t i e.
Agalena Walck, rod p a v o u k ů z podřádu
p o k o u t n í k ů (Tubitelariae), zástupce čelediAgalenidae, do níž též p a v o u k a d o m á c í h o(Tegenaria domestica) klademe. Pavouci nále-žející do rodu A. mají hlavu na hrudihlavězřetelně odstávající a na ní osm očí ve dvouřadách značně na zad vypjatých. Hřbetní část’hrudní jest podlouhle vejčitá, nohy značnědlouhé mají na třech zadních párech po třechdrápcích. Tak zvané cribellum a calamistrumscházejí. Pavouci tito předou si sítě mezi tra-vou a křovím na lukách, stráních, okrajíchlesů a j. hotovíce dlouhé roury se vchodemnálevkovitě rozšířeným a východem do zadusměřujícím. Druhem u nás velmi hojným jestA. labyrinthica Cl., úhledný pavouk 8—12 mmdl., barvy hnědožluté, na hřbetní části hrudníšedožluté, na zadku černavé se dvěma řadamiskvrn jasných, příčně v úhlu sestavených. Šc.


420 Agalić — Ag

Agalic I v a n B a p t., rodem z Rjeky, stalse r. 1617 biskupem seňským a modrušským.R. 1624 svolal diécésální synodu do Brebiruk tomu účelu, aby se stala úrada o opatřeníhlaholských bohoslužebných knih, čímž zjed-
nal si trvalou památku. Minoritovi Glavinićovibylo uloženo, aby provedl, o čem se synodausnesla. A. †r. 1649.
Agalingus, řeka na deskách Peutingero-vých, jinak naprosto neznámá. Podlé Šafaříka(Slov. starožitnosti, 2. vyd. I. str. 549.) jménoto jest bud’ porouchané, bud’ cizí. Malé říčkyK a g i l n i k v Bessarabii a K u j a l n i k mezi Bo-
hem a Dněstrem do Černého moře plynoucíjménem svým poněkud na A. se ponášejí.
Agalloche [-oš], (agallochon, agalugen,agalugi, agalugin, agaloudjin), dřevo rozlič-ných rostlin: 1. z Aquilaria Agallocha a ně-kterých jiných dřevin ze skupiny Aquilarieí(Thymeleacei); 2. z Aloexylon Agallochon Lour.;3. z Excoecaria Agallocha L. (Euphorbiaceae),t. zvané p r a v é d ř e v o a-ové; 4. z MicheliaTsjampaca dle Roxburgha n e p r a v é d ř e v o
a-ové (viz Aigle). Děd.
Agalma (‰galma) značí u Řeků každýdar, který bohu se obětuje (na př. trojnož),hlavně ovšem obraz, sochu boha, jakožto věc,
na níž božstvo má svou zálibu (‚g‡lles*ai);z pravidla označuje a. sochu mramorovou,‚ndri‡c sochu bronzovou (M. Fränkel: De ver- bis potioribus, quibus opera statuaria Graeci notabant, Berlín 1873). Vý.
Agalmatolith, nerost celistvý, lomu tříšt’-natého, jemný a na omak mastný, barvy žluto.
zelené, zelenošedé až zelené a tmavočervené,mdle lesklý a nepatrně průsvitný, Tvrd. 2—3,hust. 2 8—2 9. Obsahuje příbližně 50 % SiO2,35 % Al2O3, 7 % K2O a 5 % H2O; v horkékyselině sírové se rozkládá. Nalézá se v Číně,též v Nagyagu v Sedmihradsku. Upotřebujese ho k vyrábění sošek, odkudž jeho jméno (‰galma, soška, l»*oc, kámen). Hjn.
Agalocha viz E u f o r b i a c e a e.Agalteca, město v republice Honduraské

(depart Tejucigalpa) ve střední Americe. Ne-daleko znamenité doly na měd’ a železo.

Agalyk (tur. od aga = pán), hodnost agy,ale též uzemí agovi náležející neb správě jeho
svěřené.
Agama, zool., viz A g a m y.Agamagaseki, město v japanské prov.

nagatské v již. části ostrova Niponu. s 24.008obyv. (1884).

Agamede (též Perimédé), nejstarší z dcerkrále élidského Augea, chot’ Muliova; znalaveškeré léčivé byliny země. Bohu Poseidó-novi, jehož byla milenkou, porodila syny Aktóra,Béla a Diktya. Preller (Griechische Mythologie,3. vyd. II. 199) soudí, že A. původně byla bo-hyní měsíce. Dnl.

Agamedes, dle udání nejobyčejnějšího synkrále orchomenského Ergina z rodu Minyůva bratr Trofoniův. V pověstech vystupují obabratří jakožto dovední stavitelé chrámů, ze-jména ale staveb podzemních; tak stavělichrám Apollónův v Delfech a Poseidónůvv Arkadii, dále klenotnici krále Hyriea v Hyrii


amemnón.

boiótske. Ke stavbě poslednější pojí se pověst(viz Pausanias IX, 37, 3), že ve stěně její obabratří úmyslně uvolnili kámen, aby pozdějitímto otvorem vniknouti mohli do klenot-nice. Když však jednou A. uvízl tu v léčcenastrojené od Hyriea, tu Trofonios, aby se ne-prozradil, hlavu mu ut’al. Trofonia pohltila nato země v místě, kde povstala pak věštírnaTrofoniova, v háji Lebadejském, kdež vzývánpak od navštěvovatelů věštírny též A. (Srovostatně podobné vypravování Hérodotovo o po-
kladě Rhampsinitově, jež bylo dotčené pověstiřecké a podobným zajisté vzorem; viz: O.Müller, Geschichte hellenischer Stämme. Díl1. str. 94 nn.) Podstatně jinak zněla élidská po-věst o A-ovi (jíž užito v Télegonii kyklickéhobásníka Eugammóna), a Pindaros (po němi Cicero) vypravuje dokonce o smrti oboubratří versi, že po zbudování chrámu delf-ského, když jim byl bůh Apollón na sedmýden připověděl mzdu, oba sedmé noci zemřeli.obdrževše za mzdu rychlou smrt od boha.Preller (Griechische Mythologie, 3. vyd. II.499) stotožňuje A-a s bohem podsvětí Aidó-neem nebo Plutonem; dle Gerharda (Griech.Mythol. §. 704) héroisován v obou bratříchthrácký bůh země Hermés a spolu též bůh-lékař Asklépios. Než zdá se, že A., slovutnýstavitel, jest c o d o p o d s t a t y osobou histo-rickou. Dnl.
Agamemnon, syn mykénského krále Atrea(dle jiných Pleisthena) a Aéropy. Když Thy-estés a Aigisthos, zahubivše Atrea, uchvátiliříši jeho. A. a bratr jeho Menelaos prchli doSparty, kdež král Tyndareós dal jim dcerysvé v manželství, A-ovi Klytaimnéstru a Me-nelaovi Helenu. Oba bratří vypudili potomThyesta i Aigistha z Mykén, načež A. stalse vládcem v říši otcově, ač panovnické sídlojeho různě se udává (v homérské Iliadě jme-nují se jím brzy Mykény, brzy Argos, jehožtovládu A. prý po Thyestovi zdědil, a kolísáníto potrvalo u spisovatelů pozdějších, kteříuvádějí ještě Amyklai). A.. jenž dle pověsti do.byl též Sikyóna, znenáhla stal se nejmocněj-ším i nejbohatším z knížat řeckých. KdyžMenelaovi unesena Paridem chot’ jeho, vy.bídl A. s bratrem svým knížata řecká k od-
vetné výpravě proti Tróji. A. sám zvolenv Argu vrchním vojevůdcem spojených Řeků.Ve přístavě aulidském shromáždilo se jejichlod’stvo počtem 1200 lodí, avšak pro nastalébezvětří dlouho nemohlo vyplouti, až konečněhněv bohyně Artemidy usmířen obětovánímÍfigeneie, dcery A-ovy. V bojích před Trójí,jak ze stkvělého líčení Iliady poznáváme, mocněvynikala velebná jeho postava bohatýrská. Vy.stupujet’ tu, statnou postavou vynikaje nadjiné, jako svrchovaný vojevůdce, v plné veleběkrálovské, hrdý i sebevědomý, avšak též jakorek nad jiné chrabrý, ač ne tak neodolatelný,jako na př. Achilleus; svolává vůdce řeckéna porady, koná potřebné obřady, řídí vyjed-návání s nepřítelem a vodí vojsko do boje.Když na desátý rok již trvalo obléhání Tróje,tu A. příkrým činem libovůle těžce urazilAchillea, pročež tento straní se na dále boje,

Č. 96

Agame

jehožto byl dosudúčastníkem nejzdat-nějším a jenž od téchvíle nabývá tvář-nosti Řekům svrcho-vaně nepříznivé.Nicnespomohly již pra-vé ty divy udatnostiA-a, jenž Trójanydaleko vpřed postou-pivší zatlačil zpět ažk samým zdem oble-ženého města. S ji-nými ještě reky jsaraněn opustil boji-ště, a davy Trójanů,vedené neodolatel-ným Hektorem, va-lily se k lodím ře-ckým, z nichž před-ní zplanula již takésvitem požáru. Nyníteprve nastal obrat ve smýšlení Achilleově a tími změna válečného štěstí. — Po konečném do-bytí Tróje A., jemuž z kořisti připadla Kassan-dra, dcera Priamova, zakusiv na cestě ještě útrapněkterých vrátil se v rodný kraj, kdež za obět’padl zločinu, jehožto původcem mravním i pa-chatelem skutečným dle homérské Odysseje jestAigisthos. Tento, za nepřítomnosti A-ovyúlisnými slovy dobyl sobě srdce Klytaimné-střina, a najatým špehem zpraven byv o ná-vratě A-ově pozval jej k sobě a úkladně housmrtil, zatím co Klytaimnéstra zavraždilaKassandru. Jak přirozeno, tragický tento skonbohatýrského A-a, jak líčí jej poesie homér-ská, stal se základem, na němž básníci po-zdější, lyričtí i tragičtí, pilně budovali dále,zaujímajíce též v ethickém posuzování děs-ného toho skutku namnoze stanovisko odhomérského podstatně odchylné. Tak zejménaKlytaimnéstra jest u básníků těchto netolikojiž spoluvinnicí vraždy na A-ovi spáchané,ale přímo vražednicí jeho, ač hrozný její činpočíná se nyní též motivovati. — Dětmi A-o-vými u Homéra jmenují se mimo syna Oresta,potomního mstitele otcova, ještě dcery Chry-sothemis, Ífianassa a pak Láodiké, místo níž
tragikové mají Élektru; u básníků kyklickýchi tragických vyskýtá se nad to ještě jménoIfigeneia. — A. ctěn na mnohých místechjako hérós, ač vzývaný ve Spartě Zeus Aga-memnón původně jest asi bůh Zeus příjmímAgamemnón (srv. hom. epitheton Zevovo:Çpermen™c) a ne naopak; naproti tomu srv.výklad Prellerův, Griech. Myth.3 II. 455. Hrobjeho, stará to svatyně, ukazován v Mykénách,jiný v Amyklách. Dnl.
A. v umění býval velmi často a velmizáhy zobrazován ve scénách vzatých z bájík slavnému tomuto králi se odnášejících. A.bývá z pravidla představován jako muž vou-satý, velebného, v pravdě královského vze-zření, obyčejně se žezlem v ruce. Z památekuměleckých nám zachovaných zasluhuje zmín-ky starý jeden relief mramorový, nalezenýr. 1790 na ostrově Samothraké a chovaný


. Zavraždění Agamemnona.

mnón. 421

nyní v Louvru, na němž představen jest A.velebně trůnící, za ním stojí hlasatel jehoTalthybios s berlou hlasatelskou a Epeios. —Obětování Ífigeneie A-em bylo předmětemslavného obrazu Timantheova, na němž A.zobrazen byl s obličejem zahaleným, poněvadžprý umělec nedůvěřoval si bol v obličejiotcově se zračící vystihnouti štětcem svým,a tak také představen jest A. na známémjednom obraze pompejském. Z vas řeckýchV. stol. př. Kr. připomenouti sluší dvě vásyHierónovy: jednu chovanou v petrohradskéermitaži pod č. 830., na níž představen jestA., jak se třemi soudruhy svými utišuje svárvzniklý mezi Diomédem a Odysseem o palla-dion; druhou chovanou v Louvru, na nížzobrazen jest A. oděný brněním a chitónem,ozbrojený mečem a kopím, jak sám odvádíBriseovnu. Svár A-ův s Achilleem zobrazenjest na pompejské jedné malbě nástěnné, napozdějších některých sarkofazích a na známétabula Iliaca. Usmrcení A-ovo Aigisthem azrádnou jeho chotí shledáváme na čtyřechetruských urnách. A. bud’ odpočívaje na Iůžkunebo uchýliv se k oltáři přepadán jest s jednéstrany Aigisthem, s druhé Klytaimnéstrou, je
jíž zběsilost umělec tím charakterisoval, ževrhá se s podnožkou v ruce na svého chotě.Týž předmět shledávají někteří na váse čer-veného stylu (viz vyobr. čís. 96.), publiko-vané Millinem: Pemtures de vases antiques,díl I., tab. LVIII. Klytaimnéstra vrhá se sesekerou, kterou oběma rukama do výše po-zvedá, na A-a, jenž klesnuv na kolena štítemsnaží se krýti před ranami nevěrné ženy.Sloup v zadu se vypínající označuje, že scénata odehrává se ve vnitřku paláce. Avšak A.představen jest na této vase proti všeobec-nému obyčeji v typu tak mladistvém, že seasi scéna zde odehrávající nemůže vykládatina zavraždění A-ovo, jak to učinil též Over-beck (Gallerie heroischer Bildwerke, str. 680).Výklad jistý dosud nebyl podán, nebot’ do-mněnka Tölkenova, že zobrazeno zde za-vraždění Aipyta Meropou, též neuspokojuje. —

422 Agami —

Srov. Baumeister: Denkmäler des klass. Alter-tums, str. 20—22; Furtwängler v RoscherověAusführl. Lexikon der griech. u. röm. Mytho-logie, str. 96—97; Brunn: I rilievi delle urneEtrusche, str. 90—93. Vý.

Agami (Psophia crepitans L., ang. Trum-peter, německy Trompetenvogel), c h a j a k ř i-k l a v á, jihoamer. pták, příbuzný jeřábům(Gruidae), zvící našeho bažanta, má křídla aocas krátký, s péry krycími prodlouženými,zobák vyklenutý, kratší než hlava, nohy všakmohutné. běhavé, se zadním prstem nepatrným,
toliko špičkou půdy se dotýkajícím. Barva ptáka tohoto jest černá s leskem fialovým azelenavým; zobák bělavě zelenavý, nohy ma-sově žlutavé. Památným jest hlas tohoto ptáka.Sameček křičí totiž pronikavě, při zavřenémzobáku ozývá se dutý, dlouho trvající zvuk,jenž pochodí od zvláštní stavby přístroje hlasiv-kového. A. žije spolu s několika příbuznýmidruhy v poříčí veletoku amazonského, kdežv rozsáhlých lesích v malých hejnech se pro-hání. V indiánských dědinách v Guajaně cho-vá se také v zajetí a tu vyvinuje neobyčejnévlohy ochočovací. Brzy stává se pánem drů-beže domácí, hlídá a brání ji zobákem protinebezpečným škůdcům. K pánu svému lne ob-zvláště, podobaje se příchylností svou psu.V době novější objevuje se častěji ve zvěřin-cích, avšak pokusy akklimatační v Evropěpro drsné podnebí se nezdařily. Šc.
Agamidae viz A g a m y.Aga-Muhammed-Chan, zakladatel ny-

nější dynastie kadžarské v Persii (* 1734—†1797), syn Muhammeda-Huseina-Chana. Posmrti otcově r. 1758 dostal se s bratry do ru-kou Keríma-Chana z dyn. zendské a po smrtitohoto (r. 1779) utekl ze Širazu do Mazande-ranu a činně vystoupil na politické jevištěsvé vlasti, jež byla právě v největším úpadku.Překonav vzpoury svých bratrův i náčelníkůněkterých plemen, opevnil r. 1785 Teheran,jejž si vybral za sídelní město, porazil Turk-meny, pokořil a poplenil Gruzii a vítězně vál-čil i s východoperskými šáhy, slabými ná-
stupci Nadíra-Šáha. Výpravu proti Buchářezmařili mu Rusové, kteří pod hr. Zubovemtáhli na Persii; když pak carice Kateřina II. zemřela a vojsko ruské odvoláno, táhl do Bu-chárska, byl však 1797 zabit svými dvěmasluhy, jež byl odsoudil k smrti. A. byl pravýpanovník orientálský: snaže se sjednotiti asceliti říši svou nelekal se nižádných pro-středků a zastrašoval své protivníky krutýmitresty, oslepením atd. Byl v mládí od nepřá-tel vykleštěn (od toho titul »aga«), což měloznačný vliv na jeho povahu, nebot’ stal seukrutným, mstivým a věrolomným. Ale mái zásluhy mnohé, jmenovitě že hleděl vyhu-biti loupežení na veřejných cestách, že upev-nil říši svou a že hleděl ji pojistiti proti roz-brojům zákonem o následnictví, jakož i že zestátních spisů vymýtil nadutý a bombastickýsloh východní. Čý.
Agamy (Agamidae), ještěři t l u s t o j a-z y č n í (Crassilinguia), mající tělo bud’ štíhlé,se stran smačklé, bud’ naopak široké a ploské,


Agamy.

ocas bud’ dlouhý a štíhlý, bud’ krátký a zava-litý. Hlava jejich jest pokryta většími štítky,trup drobnými šupinkami v šikmé řady sesta-venými; někteří rodové mají tělo ozbrojenorohovitými zoubky a háčky, jež nezřídka nahřbetě a na ocase v ostrý hřeben jsou spo-jeny. Kráčivé nohy mají po pěti volnýchprstech. Všickni ještěři této čeledi mají zubyvesměs narostlé (Acrodontes). Tlustý jazyk jena předu bud’ zakulacen, bud’ malinko vykro-jen. Tou dobou známe asi 150 druhův, ježvesměs žijí jen na polokouli východní, najměv jižní Evropě, po celé Africe a počtem nej-hojnějším v teplejší Asii až po Čínu; i v Austra-lii někteří druhové mají domov svůj. Dělívajíje na dvě podčeledi: na a. p o k ř o v n í (Dendro-batae) těla útlého, se stran smačklého a nožekdlouhých, tenkých, a na a. p o z e m n í (Hu-mivagae) těla zavalitého a noh poměrně krát-kých. A. prvé podčeledi žijí jen na stromecha křovinách; náleží k nim zejména známýdrak létací (Draco volans, L.) z ostrova Javy,indický l e p o j e š t ě r p e s t r ý (Calotes versi-color, Dum. Bibr.), jehož kůže měnívá barvujako u chamaeleona, p l o u t v o r e p a m b o i n-s k ý (Lophura amboinensis, Gray) s vysokýmhřebenem na ocase, australská a g a m a o k r u ž-n a t á (Chlamydosaurus Kingii, Gray) s blani-tým, řásnatým okružím po stranách krku a j.Z podčeledi agam pozemních, přebývajících nazemi a po zdech, rozvalinách, bud’tež tu uve-deny: Agama sanguinolenta, Schreib. žije jižve stepích jižní Rusi, a g a m a o s a d n í (Aga-ma colonorum, Daud.) žije poblíž příbytků lid-ských v západní Africe (viz vyobr. č. 97.),

Č. 97. Agama osadní (Agama colonorum).

rod h a r d ú n ů s ocasem přesleny ostrých hro-tův ozbrojeným, jehož nejznámější druh h a r-d ú n o b e c n ý (Stellio vulgaris, Latr.) žije v Tu-recku, na řeckých ostrovech, v Malé Asii av severovýchodní Africe, egyptský t r n o r e pneboli d a b b (Uromastix spinlpes, Merr.), austral-ský m o l o c h (Moloch horridus, Gray), jehožtělo všecko pokryto jest silnými trny a ostnyrohovitými, a konečně r o p u š e c (Phrynoce-phalus auritus, Pall.) ze stepí jihoruských azápadoasijských, jenž má u koutků tlamy pokožnatém výrostku, uchu podobném. Jindybývali do čeledi agam počítáni i podobní je-


Agana —

štěři američtí (leguani, ropušníci a j.); že sevšak liší od agam zuby přirostlými i jinýmiznaky podstatnými, ve zvláštní je klademe če-
led’ (viz L e g u a n i). Br.
Agana č. S a n I g n a c i o d ’ A g a ń a, opev-
něné hl. město Guamského č. Guahanskéhoostrova v souostroví Marianském, leží na záp.břehu v rozkošné krajině, jest sídlem špan. guvernéra a má bezpečný přístav, rejdu a5788 obyv. Vynikající jeho budovy jsou: velmikrásný chrám, tři kláštery, z nichž jeden za-ložen ku vzdělávání domácího obyvatelstva, pa-lác guvernérův a královské skladiště; jinakskládá se velkou většinou z domů dřevěných,palmovým listím pokrytých.
Aganippe v řeckém mythu: 1) DceraPerméssa (nebo Terméssa), boha říčního,
nymfa pramene stejnojmenného na úpatí bo-iótské hory Helikónu. Pramen tento vznikldle báje nárazem kopyta božského oře Pégasa.Kdo ze zdroje tohoto, Musám posvátného, pil,básnickým nadšením prý byl naplněn. — 2) A.,chot’ Akrisiova a matka Danaina, zvaná jindyEurydiké. Dnl.
Aganippovny, přijmí Mus, jehož se jimdostalo od pramene Aganippy (v. t.), jim za-svěceného. Dnl.

Agapantheae, skupina rostlin l i l i o v i-t ý c h, význačná trubkovitým, 6dílným okvě-tím, k němuž vetknuto 6 tyčinek, a vlákni-
tými nebo hlízovitými, vytrvalými kořeny. Vedlé rodu Agapanthus (v. t.) patří sem rodBlandfordia, Brodiaea, Funkia, Phormium, He-merocallis a j. Dle posledního sluje tribus A.též Hemerocallideae s rostlinami vesměs cizo-krajnými. Děd.
Agapanthus L’ Herit., k a l o k v ě t presl,krásná rostl. kapská z čel. Liliaceí, trib. Aga-pantheí (Hemerocallidei). Od středu přízem-ních, žlabovitých listů vychází vysoký stvols okolíkem statných květů s pravidelným, 6kla-ným okvětím, u A. umbellatus L’Herit., častou nás pěstovaného a co lilie africká (Crinum
africanum L.) též známého, modrým. Téhož varieta A. u. multiflorus mívá i 40—50 kv.v jednom okolíku. Tobolka jest podlouhlá,3 chlopní, s hojnými, blanou ovroubenými se-meny. Hlízovitými kořeny jest A. vytrvalou, oblíbenou bylinou. Děd.
Agape viz A g a p y .Agapemone (řec. útočiště lásky), sekta

založená r. 1845 v Charlinchu, Sommerset-shire (v Anglii), kde žil jistý počet osob spo-lečně pode jménem r o d i n y l á s k y, nepřipou-štějíce leč duševního manželství.

Agapenor, syn Ankaia arkadského, králtegejský. Byl z nápadníků Heleniných a sešedesáti lod’mi, od Agamemnona prý zapůjče-nými, účastnil se v čele Arkadů svých vý-pravy trójské. Na zpáteční cestě zanesen naostrov Kypros, kdež trvale se usadiv, založilměsto Pafos a chrám bohyně Afrodity. Dnl.

Agapet: 1) Prenestský, svatý jinoch 15—letý, jenž za císaře Aureliána žádostiv jsa ko-runy mučennické neohroženě vyznával víruv Ježíše Krista, a proto mučennickou smrt’podstoupil. Byl bičován suchými žilami zvíře-


Agapios. 423

cími, pověšen nad ohněm hlavou dolů a pomnohých jiných mukách mečem usmrcen.Církev slaví památku jeho 18.. srpna. Sa.

2) A. I. svatý, papež (535—536), rodák řím.,
odebral se po svém zvolení 535 do Cařihradu,kde marně snažil se ušetřiti Italie a smířitiTheodata, krále Ostrogotů, s cís. Justiniánem.Vymohl také, že monofysitský patriarcha An-thim, podezřelý z kacířství eutychiánského,byl sesazen a na jeho místo dosazen Římu na-kloněný Menna. Zemřel 22. dubna r. 536 po11měsíčném panování. Světí se 20. září.
3) A. II. papež (946 955), rodilý Říman,měl zásluhy o rozšíření křest’anství na severu.Zavolal proti Berengarovi II., který se byl
za krále italského prohlásil, císaře Ottu I.,rozhodl rozepři arcib. solnohradského a laurea-ckého o hranice jejich diécésí tím způsobem,že přiřkl arcib. solnohradskému západní část’Pannonie, laureackému pak východní jejíčást’ i Moravu a zemi Avary obydlenou. Nasynodě augšpurské zapověděl kněžím manžel-ství a honbu.
4) A., jáhen cařihradský (ok. 527), by prývychovatelem cís. Justiniána, pro něhož se-psal jazykem řeckým některá pravidla o po-vinnostech křest’. panovníka. Pravidla tato,Scheda regia zvaná, mají ráz více theologi-cký a mravoučný než politický a byla častovydávána i překládána (do lat., špan., něm.);do češtiny přel. je Ř e h o ř H r u b ý z J e l e n í:Napomenutie, kteréž jest učinil Justiniánoviciesari, nestroje se k němu, Agapetus atd. (za-chováno v rkp. univer. knihovny pražské).

Agapety (‚gaphta», milé, milostenky) bylapřezdívka posměšná, kterou v prvních dobáchkřest’anství, hlavně od konce III. stol., dával
lid pannám, jež sice Bohu se zasvětily, aleve světě žily a ku správě svého jmění, jakoži k osobní své ochraně přibíraly si do svýchdomů mužské, kteří taktéž slib čistoty slo-žili. Samy nazývaly se »sestrami« těchto mu.žův, anebo i pannami církevními. Spravo- valy též domácnost a hospodářství kněží, bai mnichů doprovázejíce je někdy též na ce-stách; a tak se stalo, že zavdaly mnoho po-horšení a podnět daly k této přezdívce. K za-mezení pohoršení tohoto horlil proti a-tám v Africe sv. Cyprián, synoda ancyrská (314),která řád a-t přímo zakázala, sv. Jeronym a sv.Jan Zlatoústý, který zvláštní spis proti spolu-bydlení a-t s mužskými hned na počátku svéhobiskupského úřadu vydal. Z a-t vytvořily sepozději jisté náboženské sekty, proti nimž zá-kaz vydal druhý sněm lateránský r. 1139, hlavněpro jejich tajemné mysterie. Jrk.
Agapic čili G a p i ć , slavný malíř a sochařdalm., rodilý z ostrova Čresu r. 1540. Bylv Římě členem družstva sv. Jeronyma. Z jehoútvorů zachovala se, pokud známo, socha sv.Jeronyma, která jest vzácnou starožitností vesbírkách družstva jmenovaného.

Agapios K r é s k ý žil kolem roku 1640v klášteře athonském, vybral ze starších knihnábožná poučení s příklady a povídkami i se-stavil je v knize <Amartol³n swthr»a (tištěnav Ben. 1641), jež přeložena také do slovanštiny


424 Agapit — A

církevní a srbštiny. (Novaković, Primeri knjiž.i jez. 477. a 481.) Hš.

Agapit: 1) S v a t ý, založil r. 1578 pravo-slavný mužský klášter v uj. totemském v gub.vologdské při říčce Tarnaze a Markuši; od-tud klášter tento nazývá se rusky »Agapitov-Totemskij-Markuševskij monastyr«. A. vysta-věl tu dva chrámy: 1. sv. Nikolaje Divotvorcea 2. sv. Prokopa Ustjužského. A. zemřel smrtímučennickou uvržen byv od pohanského oby-
vatelstva do řeky Ustjugy; těžké řetězy, jimiž byl spoután, spatřují se dosud na hrobce jehove klášterním chrámě sv. Nikolaje Divotvorce.Klášter zrušen r. 1764. w.
2) A., pověstný lékař ruský, †r. 1095. Byl
chovancem kláštera kijevopečerského (blížeKijeva), jenž tehdá právě byl založen. Léčil»modlitbou a bylinami«. Příznivé výsledky,jakých se dodělal v praxi lékařské, vzbudilyzávist’ v tehdejším lékaři armenském, jehož umění v Kijevě bylo velebeno. Chtěje vyzvě-děti způsob léčení A-ova poslal k němu Armenodsouzence, jemuž před tím dáno bylo jedu.A. uzdravil provinilce a sám vypil jed bezeškody. Vladimíra Monomacha uzdravil A. v ne-přítomnosti; darů nabízených od něho nepři-jal. Po smrti A-ově přijal Armen víru křest’an-skou. A. pochován byl ve klášterní hrobceAntoniově.
Agapito: 1) V í t, chorv. malíř, jenž žilv první polovici XVIII. stol.; připomíná se vý-slovně k r. 1732. Znám jest jmenovitě krás-ným svým obrazem Klanění se pastýřů zesbírky kardinála Feše. — 2) A. A n d r i j a, ma-líř a stavitel rodem z Buzeta v Istrii, bylokolo r. 1810 cís. stavitelským úředníkem v Lu-blani, odkudž provedl opravy mnohých vzác-ných stavitel. památek. Později žil v Terstu,kde maloval obrazy svatých. Zemřel r. 1817.

Agapius, mnich církve východní, známýjako vydavatel sbírky zákonních ustanovenícírkve východní se týkajících, která pod ná-zvem Cullog÷ p‡ntwn t³n kanánwn v Benát-kách r. 1787 vyšla. A. jest též spolu s mni-chem Nikodémem původcem podobné sbírkyPhd‡lion nazvané, která r. 1800 poprvé bylavydána a r. 1864 třetího, jinými autory roz-šířeného vydání se dočkala. Hur

Agapy (‚g‡pai, h o d y l á s k y) nazývalyse hned od časův apoštolských v prvních sto-letích křest’anství hody s bohoslužbou a hlav-ně s večeří Páně spojené, při nichž bohatíi chudí společně stolovali na znamení vespol-né lásky, rovnosti a jednoty. Tyto hody kře-st’anského sbratření konaly se hlavně na hro-bech mučenníků, t. j. v chrámech anebo natakových místech, které za chrámy sloužily,jako v katakombách anebo i v soukromýchdomech jednotlivcův. A. byly všude zavedenyv II. a III. st., a jakkoli při nich s počátku stříd-most a čistá vzájemná láska křest’anská pano-vala, přece zavdaly pohanům podnět k pode-zřívání, jako by při nich křest’ané slavili kvasythyestické; a proto obhájcové (apologeti) vírykřest’anské, jako Tertullián, Klement Alex. a j.podezření ono důrazně vyvraceli. Později bylya. vlastní od večeře Páně odděleny, a tím se


gar-agar.

stalo, že vplížil se do nich mnohý zlořád,hlavně obžerství a nestřídmost, sobectví, pro-tože bohatší přinesené pokrmy sami mezisebou snědli a chudině z nich ničeho nedo-přáli, a chudí opět lakotně pokrmy s seboudomů odnášeli. Poněvadž a. v kostelích se po-řádaly a tyto uvedenými zlořády znesvěcenybývaly, proto je synoda laodicejská z kostelů
vypověděla a nařídila, by nikdo z a-p zbylýchjídel domů neodnášel. Podobné zákazy dalasynoda v Hipponě (r. 393), sv. Řehoř Naz., sv.Ambrož, biskup karthag. Aurelius, sv. Augu-stin a j. Když a. z kostelů byly vymýtěny a od večeře Páně odloučeny, bývaly často, ač neprávem stotožňovány s jinými hostinami starých křest’anů, jako s hostinami pohřeb-ními (agapae funerales) a svatebními (agapaeconnubiales). Od IV. stol. přicházely a. z oby-čeje, až zcela vymizely. Poslední zbytky a-p na-lézáme v Africe v Hipponě, kde svrchu uvedenásynoda dovolila a. na zelený čtvrtek, a topřed sv. přijímáním, protože to den, v němžKristus Pán taktéž nejprve s apoštoly jedl apak jim tělo a krev svou dal přijímati; druhýzbytek a-p zachován u nově obrácených Anglo-sasů, jimž Řehoř Veliký dovolil slaviti a. v denposvěcení chrámu. Jrk.
Agar, město ve státě gvaliorském ve Vých.Indii; má tvrz s kamennou zdí. Obyv. 6193(1881). Leží zde dva pluky jízdy pod velenímangl. důstojníků. V měsíci dubnu odbývá setrh na koně a hovězí dobytek. Fl.

Agar bibl. viz Hágár.d’ Agar: 1) J a c q u e s, znam. franc. malíř

v Dánsku (* 1642 — † 1716). Nar. v Paříži učilse malbě u holland. mistra Fr. Voueta a stal
se r. 1675 členem paříž. akademie jako malíř historický. Avšak sláva jeho počala se teprvdnem 31. ledna 1682, kdy po zrušení ediktunanteského jako Hugenot byl z akademie vy-loučen. Nejsa jist životem utekl se do Angliea tam proslavil se jako znamenitý portraitista;později pracoval u dvorů sev.-něm. a konečněbyl povolán do Dánska, kde král Kristián V.oblíbil si ho tak, že se stal dvorním malířema komořím královským, a přízeň tu zachoval si u nástupce králova Frederika IV. Obrazyjeho byly velice obdivovány a měly značný vliv na malíře dánské jsouce směle, byt’ i po-někud zběžně ve franc. slohu malovány. —Jeho syn a žák 2) d’A. C h a r l e s, rovněž por-traitista, jehož díla však nedostihují otcových,†v Londýně r. 1723 maje 54 léta. Čý.
Agara (agra), vonné dřevo čínské nezná-mého původu. Děd.

Agar-agar: 1) M a k a s s a r s k é, východo-ind. Carraghen, Alga spinosa, jest sušená řasaruduchovitá, Eucheuma spinosum Ktzg. (Gigar-tina Grev.), z Ind. okeánu v podobě krátkých,úzkých, rozvětvených stélek s hoj mi kuže-lovitými výrostky. Barva zahnědle žlutá nebbledě červenožlutá, často s povlakem solným.Jsouc rohovité povahy, měkne vodou a roz-kládá se v přirozený tvar. Vařením dává ro-sol. — 2) A. — a. j a p o n s k é , v ý c h o d o i n d i c k áv y z i n a (tjientjan u Číňanů), jest vyvařený rosolz rozl. Florideí Ind. okeánu jako Sphaerococ-


Agard — A

cus compressus Ag., Sph. tenax Ag., Gelidiumcorneum Lamx. a G. cartilagineum Gaillard,jehož se přes Singapore hojně do obchodudostává v dvojí podobě: a) v tyčinkách jakostéblo tlustých, as 6 cm dl., lehkých, bezbar--vých a sklovitých, bez chuti a zápachu; b) vepravidelných, 4bokých hranolech přes 3 dmdl. a 4 cm šir., žlutobílých a kypře lupenatéhoslohu. Oboje rozpouštějí se teplou vodou v lep-kavý sliz obsahujíce bezdusičnou gelosu, kteráv stud. vodě značně nabobtnává. Doma sloužía. za potravu i lepidlo, pro kterýžto účel za-
vedeno i u nás. — A. — a. jako látka klihovitábývá i léčebně upotřebována. V bakteriologiislouží co vhodná pevná půda, na níž vyrů-stají různé druhy mikrob charakteristickýmzpůsobem. Děd. Peč.
Agard A r t h u r, dějep. a archaeolog angli-cký (* 1540 — † 1615 a pochován v opatstvíWestminsterském), byl od r. 1570 úředníkemkomory královské. Sestavil seznam listin král.komory a přehled spolků, smluv a sňatků pa-nujícího rodu anglického s cizími rody, kte-réžto práce však zůstaly v rukopise. Vynika-jící účastenství měl při založení archaeologickéspolečnosti r. 1572 a uveřejnil v »Collectionof curious discourses written by eminent an-tiquaries upon several heads in English anti-quities« četná pojednání, týkající se hlavněkulturních dějin anglických ve středověku.28Agardh: 1) C a r l , A d o l f (* 1785 — † 1859),znamenitý švédský přírodozpytec, proslulý zvl.svými pracemi o řasách. Narozen v Bĺstadtěve Skanii studoval v Lundě, kdež také odr. 1807 přednášel na universitě mathematiku.Později věnoval se botanice a r. 1812 jmeno-ván byl professorem botaniky a praktickéhohospodářství. R. 1816 dal se vysvětit a stal sefarářem ve sv. — petrském klášteře v Lundě za-stávaje při tom úřad professorský stále. Roku
1835 zvolen byl za biskupa v Karlstadtě. Vy-dal také spisy obsahu náboženského. Z jehospisův o řasách předními jsou: Synopsis al-garum Scandinaviae (Lund 1817); Species al-garum rite cognitae cum synonymis differentiisspecificis et descriptionibus succinctis (1820—28);dále Icones algarum, systematický to popis řas.Většinu prací tuto jmenovaných shrnul později v jedno ve spise Systema algarum (1824). Na-psal dále Icones algarum Europaearum (Lps.1828—35); Essai sur le développement intérieurdes plantes (Lund 1829); Essai de reduire laphysiologie végétale a des principes fondamen-taux (Lund 1828); Lärobok i Botanik (Malmö1830—32) atd. A. vynikl také jako spisovatelpaedagogický a národohospodářský: Forsöktill en statsekonomisk. Statistik öfver Sverige(Stokh. 1852—58) je z jeho posledních, ale i nej-lepších prací v tom oboru. Mě.
2) A. J a k o b G e o r g, syn předešl., nar.v Lundě 1813. R. 1835 stal se demonstráto-rem botaniky, od r. 1854 až do r. 1879 za-stával stolici botaniky na universitě v Lundě.Nejznamenitější práce jeho jednají o řasácha z těch hlavně Species, genera et ordines al-garum (Lund 1848 sled.); Recensio generisPteridi (1839); Synopsis gener Lupini (1835);


garicini. 425

Algae maris Mediterranei et Adriatici (1845);In systemata algarum hodierna adversaria (1845);Theoria systematis plantarum (1858) atd. A. jemajitelem ohromné sbírky řas, založené jižotcem. R. 1885 zvolen za dopisujícího členaakad. věd v Paříži. Pě.

3) A. J o h n M o r t i m e r (* 1812), astronomšvédský a prof. při univ. lundské. Vyd. mnoho
prací astronomických, zvl. De motu systematiksolaris progressivo (Lund 1840),. Sur une mé-thode élementaire de résoudre les équations nu-mériques d’un dégré quelconque par la somma-tion des séries (Carlstadt 1847), Essai sur lamétaphysique du calcul differentiel (Stokh. 1848),dále Observationes ecllpsis solis... 1851 Juli 28.(Lund 1853) a Bestimmung der Polhöhe derLundner Sternwarte v »Astron. Nachr.« 1848(sv. XXVI.).
Agarejsti viz H a g a r e j š t í .Agaricin nazývá se bílý krystall. prášek

z Fungus Laricis dobytý, jenž bezpochyby jestčistou a-ovou kyselinou (C16H30O5 + H2O).Jest farmakologicky činnou součástí FungusLaricis. Doporučen bývá při nočních potechsouchotinářů, ač není lékem pocení absolutněomezujícím. Činnost se dostavuje po 5 až 6hodinách. Peč.

Agaricini, b e d l o v i t é, čeled’ hub, nále-žející k rouškatým (Hymenomycetes). Vyzna-čují se tím, že mají roušku (hymenium) roze-střenou na povrchu zvláštních plátků neb lu-penů, které z pravidla vynikají kolmo ze zpodnístrany plodnice kloboukovité neb deštníkovitěrozevřené, obyčejně stopkaté (třeněm n. hloub-kem podepřené), a jsou paprskovitě sestaveny.Lupeny bývají bud’ nízké, řáskovité, někdyskoro žílovité, aneb dosti vysoké, ploché; v po-sledním případě mohou býti klínovité na způ-sob nože, aneb tenké, papírovité, všude stejněsilné. Ve všech těchto případech bývají lupenyopět jednoduché neb řídčeji ode třeně k ob-vodu klobouku vidličnatě se dělící aneb ko-nečně sít’ovitě se spojující. Kraj lupenů přiobrubě klobouku zove se koncem předním,kraj ke středu směřující zadním. Rouška lu-peny povlékající skládá se z basidií po většiněčtyři výtrusy vytvořujících.

Bedlovité rozdělujeme nejlépe dle povahy
pletiva na dvě skupiny, z nichž jedna vyzna-čuje se plodnicí kožovitou, až korkovitou, hou-ževnatou a vlivům povětrnosti a zejména hnitínesnadno podléhající; druhá naproti tomu za-hrnuje rody s plodnicí masitou, často dužna-tou, až i kožovitou, která však rychle pomíjía přesnadno uhnívá. Do první skupiny s ple-tivem resistentním náležejí předně Marasmii,š p i č k y, houby to z pravidla malé, sotva kdyprostřední velikosti dosahující, často hromadněrostoucí, kteréž před jinými bedlami mají sto-nek chrupavkovitý, houževnatě vláknitý nebrohovitý a tuhý. Jsouce přezralé toliko svad-nou a scvrknou, ale dostatečnou vlahou opětse vztyčí a vrásky vyrovnají. To jest také pří-činou, proč po náhlém dešti celá hejna jichv lese se objevují, ačkoli nedávno ještě bylyzraku unikly. Některé špičky vyznačují se takékořenitým zápachem, jako š p i č k a č e s n e-

426 Agari

k o v á (Marasmius scorodonius Fr.) neb špičkapolní (M. oreades Fr.), kteréž také do polé-vek pro jemnou příchut’ se dávají. Vytrvalýmpletivem svým vynikají pak ještě rody obecněméně známé, jichž charaktery jen zběžně vy-tkneme.

Rod Lenzites Fr. jest význačný suchým,korkovitým kloboukem, jenž nesedí na zvlášt-ní stopce, nýbrž po straně ke dřevu přisedá,a jehož lupeny s ostřím celokrajným spojujíse na zadním konci na způsob síti, tak žetím povstávají otevřené, váčkovité komůrky.Podobné plodnice bez třeně, po straně přisedlé,má také příbuzné Schizophyllum Fries, českytéž o l š o v k a zvané, jenom že na rozdíl odpředešlého lupeny se vzájemně nepojí, nýbržvolně probíhají, ale za to památným způso-bem jsou po délce rozdvojeny (ne však až kuzpodu) a obě poloviny ohrnují se od sebe akornoutí se na obě strany na způsob papíro-vých svitků. Neméně charakteristické tvaremsvých lupenů jsou následující rody k předešlýmúzce se řadící. Především Lentinus Fries, je-hož lamelly jsou pěkně zubaté neb pilovité.Tvoří plodnice střední velikosti, masitě kožo-vité, houževnaté, uprostřed stopkaté, kteréžrostou na starém dřevě a jsou nejedlé. Jemublíží se Panus Fries, lupeny jeho jsou celo-krajné, břitké. Podobně-Xerotus Fries má lu-peny s ostřím hladkým, klínovité, tupé, aleřáskovité a ve dvé se dělící (dichotomické).Xerotus a rody Trogia Fries s lupeny nízkými,řáskovitými, po kraji kadeřavě vlnitými, jakoži Arrhenia Fries s lupeny skrácenými až namálo vyniklé, jednoduché žíly: tvoří přechodk liškám, jimiž počínáme druhé skupení be-dlovitých, těch totiž, které mají pletivo klo-bouku i třeně měkké, masité, skoro dužnatéa což hlavní, pomíjivé.

L i š k y (Cantharelli Adans.), houby u násvelmi obecné, vyznačují se nápadně lupenytlustými povahy masitě voskovité, spíše řásko-vitými, s krajem tupě zaokrouhleným. Kromtoho podobně jako u rodu Xerotus větví selamelly vidličnatě a sbíhají po třeni dolů.Klobouk má rozmanitý tvar, začasté nálevko-vitý a v obrysu neforemný, vlnitý a bývá bud’právě uprostřed aneb též po straně blíže kraje
třeněm podepřen (zřídka také přisedá bez třeně).Druhy sem náležející mají barvu rozmanitýchodstínů žlutých, ale vyprašují na podloženýpapír spory čili výtrusy čistě bílé. Za pokrmoblíbena jest l i š k a j e d l á (Cantharellus ciba-rius Fr.). Svými nízkými lupeny řadí se k li-škám též pěkný rod Nyctalis, jen že lamellynesbíhají jako tam po třeni dolů, nýbrž jsouk němu toliko přichyceny (adnexae), pak takénejsou voskovité, nýbrž tlusté, masité a št’av-naté a nad to, v čemž podstatný jest rozdíl,nerozvětvují se, nýbrž jednoduše probíhají.Jsou to malé, velmi úhledné houby, rostoucísaprofyticky na shnilých houbách větších anebřídčeji na jiném substrátu (půdě neb dřevě).
Vedlé těchto vytknutých dvou rodů jestvšak ještě celý zástup bedlovitých, které majíplodnici pomíjivou a lupeny vyvinuté, tenké,listovité. Hned z předu uved’me pamětihodný


cus.

a snadno od jiných se různící Coprinus Pers.,ponejvíce na výkalech a mrvě rostoucí, jenžpo dozrání a úplném svém vývoji celý se roz-plyne v černou, inkoustovitou št’ávu, ve kteréplovou černé výtrusy. Velmi podobný k němuBolbitius Fr. má lupeny ukrápějící tekutinunikoli černou, nýbrž sporami rezavě zbarvenou,ale k rozplynutí se lamell, dokonce i kloboukuneb třeně nedochází: úplný rozklad nastávátoliko hnitím, jakž to u následujících rodů pra-vidlem. Tak se chovají m l é č n í k y č. r y z c e(Lactarii Fries), obsahující ve svých lamellácha často i v klobouku a třeni mléčnou št’ávu,která po každém poranění, na př. nalomení,vytéká. Ryzce mívají plodnice velké, pravidel-ného tvaru, klobouk uprostřed trochu vtisklýa na kraji ohrnutý, s lupeny na zpodní straněpřirostlými neb poněkud sbíhajícími, Některéz mléčníků, jako na př. r y z e c p r a v ý a s y-
r o v i n k a, hodí se za chutný pokrm, jiné všakjsou podezřelé neb aspoň odporné svou ostrouchutí a pronikavou palčivostí. Ryzcům velmise podobají h o l u b i n k y (Russulae Pers.), avšakmléko jim úplně schází. Také lamelly nejsoukožovitě voskovité, nýbrž tuhé a křehké, lá-mavé. Jsou to houby pěkného vzezření a roz-manitých, intensivních barev, některé z nichjedlé, jiné prudce jedovaté. K nim druží seCortinarius Fries, význačný kloboukem, jenžjest obemknut svrchu pavučinovitým závojem;dále Paxillus Fr. s lupeny lehce od klobouku seoddělujícími; Hygrophorus Fr. s lupeny skorovoskovitými, št’avnatými a výtrusy kulatými;Gomphidius Fries s lupeny pryžově rosolovi-tými a výtrusy vřetenovitými; a posléze Aga-ricus L. čili b e d l a, kteréž přísluší lupeny ko-žovité, měkké, snadno uprostřed ve dvě blányse poltící. l. č.
Agaricus L., b e d l a, houba, kteráž předjinými bedlovitými vyznačuje se lupeny kožo-vitými, měkkými, snadno uprostřed ve dvěblány se poltícími. Obsahuje veliký počet, asi1200 evropských druhů. Nejhlavnější znaky,podlé kterých si můžeme celou tu spoustudruhů v jakýsi soustavný přehled uvésti, spo-čívají jednak v barvě výtrusů, kterak se jeví,když byly na bílý papír vypadly; pak v po-stavení třeně čili hloubku, zdali jest excentri-
cký neb centrálně umístěný; v povaze lupenůna zpodní straně klobouku: jsou-li od stonkuoddáleny (remotae) aneb toliko přichyceny (ad-nexae), t. j. vynikají-li v úhlu mezi kloboukema třeněm; jsou-li přirostlé (adnatae) neb postonku dolů sbíhající (decurrentes) atd. Velmidůležitý a nápadný znak však záleží v přítom-nosti neb nedostatku plachetky (velum univer-sale), která mladou houbu úplně uzavírá, takže vychází nad zem v podobě hlízy nějaké,a teprve tehdy klobouk houby s lamellami seobjeví, když při dalším vývoji plachetka ne-mohouc tak rychle růsti nahoře se roztrhneaneb na četných místech rozpuká. Vynikne-lihouba úplně a vyroste z plachetky ven, zbývátato pak na dolejšku třeně v podobě cárů,kteréž mohou po případě průběhem vývojeúplně vymizeti, aneb tvoří tam souvislou po-chvu dosti resistentní. Může se však státi,

Agari

jak to u muchomůrky spatřujeme, že se pla-chetka roztrhá v jednotlivá políčka, kterážpak na povrchu klobouku zbývají v podoběflíčků, šupinek, bradavek atd. Bedly plachet-kou význačné slovou k a t m a n k y (Amanita).Katmanka nám veleznámá jest m u c h o m ů r k ač e r v e n á (Amanita muscaria) s kloboukemmírně vypouklým, po kraji útle proužkova-ným, cihlovým do ruda, posléze se odbarvují-cím, na jehož povrchu nalézají se četné bílébradavky, zbytky to plachetkové; lupeny majíbarvu bílou, nejdelší sahají až ke třeni, kdežod každého z nich jde dolů bledá stopa. Třeňjest bílý a často dutý; pod kloboukem opásánjest bílým obojkem a na zpodu hlízovitě na-puchlém sedí šupiny v kruhu postavené, po-zůstalé z plachetky. Maso pod lepkavou po-kožkou klobouku jest žlutavé. Jest prudcejedovata.

K muchomůrce druží se c í s a ř k a (Ama-nita caesarea Pers., der Kaiserling). Má klo-bouk pomerančový, na kraji pruhovaný, s lu-peny čistě žlutými. Třeň nese pod kloboukemsvislý bělavý k r o u ž e k a na zpodu vězí vevolné, svráskalé, plachetkové pochvě. Maso jestžlutavé. Klobouk bývá pokryt často (ale nevždy) urvanými kusy plachetky. Houba jedlá.

Sem také kromě četných jiných náležím u c h o m ů r k a t y g r o v a n á (Amanita panthe-rina Krombh.) a m. n a č e r v e n a l á (A. rubes-cens Pers.), obě jedovaté. Zmínili jsme se téžu katmanek o o b o j k u čili p r s t e n u (annulus)na třeni sedícím. Vznik jeho jest velmi zají-mavý, nebot’ zprvu představuje nám blánu při-krývající úplně mladé lupeny a souvisící jed-nak pevně se třeněm, jednak s okrajem klo-bouku. Když pak klobouk z plachetky vyba-vený silně roste a se rozpíná, povolí blánapři okraji klobouku a zůstane viseti na třenijako kroužek. Houby, které nejsou katman-kami, a mají tento kroužek, zahrnují se dovětšího shluku vlastních b e d e l a p e č á r e k(A. annulatus). Jednotlivé druhy rozeznávámenejlépe dle barvy lupenův a výtrusů, pak téžpovahou třeně, je-li totiž hladký, vláknitě tře-penitý aneb šupinami posázený. Pečárky s hně-dými výtrusy a s lupeny ode třeně hladkéhooddělenými zovou se též ú h e l k y (Psalliota).
Sem náleží světoznámý ž a m p i o n (A. cam-pestris L., der Champignon) mezi lidem če-ským též jménem p e č á r k y, ú h e l k y neb z e-m a n k y známý. Na třeni plném, bílém, objatémnahoře bílým obojkem, spočívá klobouk zprvupolokulatý, pak mírně vypouklý, na povrchuhedvábově třísnitý neb jemně šupinatý (bělavýneb nahnědlý). Lupeny volné mají barvu na-růžovělou, pak temnohnědou a bílé pletivo naprůřezu zčervená.
Ž a m p i o n jest houba nejen obecně jedlá, ný-brž i za lahůdku platící, a tudíž hledaná zvláštěve větších městech, kde ji pěstují zahradníciv pařištích, ve sklepích, ve sklennících, ve stá-jích, ba v Paříži i v bývalých podzemních lo-mech. Někde, na př. v Brusselu, pěstují je vezvláštních, k tomu účelu vystavěných sklepníchmístnostech. Pěstují se na záhonech obedně-ných, v nichž jest zvýší 20—30 cm vrstva koňské


cus. 427

mrvy, zakrývaných víky, rohožemi anebo ko-šatinami. Na mrvu tu, když se byla na 16°až 20 ° C ochladila, roztrousí se starší mrvaprostoupená bělavým myceliem a temnýmivýtrusy žampionů. Násada tato, již ze seme-nářských závodů lze si opatřiti, přitiskne sek mrvě zpodní, načež se opět záhony přikryjí.Asi po 8 dnech, když se mrva ochladila na12° -14 ° C, počíná mycelium nasazovati plod-nice. Tu nasype se na povrch záhonů vrstvaasi 6—8 cm nepříliš lehké, přiměřeně vlhképůdy a záhony se opět přikryjí. Po 4—6 ne-dělích objeví se již množství žampionův a totrvá asi 3 měsíce. Nejdůležitější při kultuřežampionů jest, aby se teplota místa, kde sepěstují, příliš neměnila, pod 12 ° C neklesala,aby povrch záhonův úplně nevyschl (kropí seteplou vodou, když již toho jest třeba), a dáletřeba, aby byla mrva dobrá, příhodná. Tako-vou jest hnůj koňský a oslí (méně kravský aovčí po suché píci, hlavně po krmení ovsem).Hnůj musí býti slámy prost, a proto se pře-táčí na sítech. Bylo-li toho dbáno, jest pěsto-vání žampionů v krajině, kde jest na houbyty dobrý odbyt, velmi výnosné, o čemž svědčívýsledky pěstování hub těchto v Paříži, v Bel-gii, v Anglii. Jménem »kamenů žampionových«prodávají se v novější době cihlovité kusysušeného hnoje, obsahující násadu tuto. Po-dobný druh obecnější a méně hledaný jestp e č á r k a o v č í (A. arvensis, Schaeffer).

Obecně též velmi známa jest v á c l a v k a,která náleží k pečárkám, s výtrusy bílými,se třeněm hladkým a s lupeny ke třeni při-rostlými, zkrátka do sekce čili podrodu Armil-laria. V á c l a v k a (A. melleus Vahl.) má klo-bouk zprvu polokulatý, pak rozestřený, barvymedově žlutohnědé, po kraji pruhovaný a napovrchu šupinatý. Lupeny bledavé, pozdějiskvrnité, zoubkem po třeni sbíhající, jenž jestuvnitř dírkovaně houbovitý, obyč. plet’ové barvyneb nahnědlý a vláknitě šupinatý, nahoře pakopásán odstávajícím bělavým obojkem. Masojest bílé, jedlé. K bedlám s výtrusy hnědými,se třeněm šupinatým a s lupeny k němu při-rostlými (Pholiota) náležejí o p e ň k y (A. muta-bilis Fr.) kolem starých pňů rostoucí a jedléZe sekce Lepiota s výtrusy bílými, třeněm
šupinatým a lupeny ode třeně volnými jestnad jiné zajímavá, skoro bizarrní houba b e d l ačili p r a š i v k a v y s o k á (A. procerus, Leop.,der Parasolpilz), kteráž dosahuje značnýchrozměrův a má třeň nápadně vysoký, asi 20 cmaž i 30 cm vysoký, tak že na pohled sluneč-níku se podobá. Z ostatních sekcí rodu A.stůjž zde toliko odkaz ku příslušné literatuře:Fries, Hymenomycetes Europaei; Luerssen,Medicinisch-pharmaceutische Botanik (Leipzig1879); Winter, Die Pilze Deutschlands, Oester-reichs und der Schweiz (druhé přepracovanévydání Rabenhorstovy »Kryptogamenflora«)1884; Leunisova Synopsis, třetí přepraco-vané vydání od Franka (1886). Věrnýmiobrazy hub doporoučí se Lorinserova sbírkahub, jakož též Krombholzovo dílo: Natur-getreue Abbildungen und Beschreibungen derSchwämme. l. č. Sit.

428 Agaricus albus

Agaricus albus (Fungus laricis) zove sefarmakolog. sušená dřeň houby Polyporusofficinalis (c h o r o š l é č e b n ý) rostoucí na kme-nech modřínu v jižní Evropě i v severnímRusku. Vyskýtá se v obchodě v nepravidel-ných kusech konsistence houbovité i vláknité,jež dosti tuhy jsou a nesnadně se v prášekrozmělňují. Obsahuje více látek pryskyřičných.
Ve větších dávkách působí co projimadlo i codrasticum a proto ho upotřebovali druhdyk těmto účelům. Malé dávky mají tonisujícíúčinek a užívá se jich též proti nočním po-tům souchotinářův a dnavých. Peč.
Agaricus chirurgorum (Fungus chirur-gorum), h u b k a, vyrábí se ze známé houby nabucích rostoucí, Polyporus fomentarius (C h o-r o š t r o u d o v ý), macerací ve vodě smíšenés dřevným popelem a pak hnětením. Aby sesnáze zanítila, namáčí se do roztoku ledku.K účelům stavení mírných krvotokův užívalose v chirurgii hubky ledkem neprosáklé. Tatobyvši na krvácející ránu vložena vssává rychle
vodu, následkem čehož krev se sráží a otevřenáústí cev se sraženinou vyplňují. Aby se krevsnáze srážela, napájena bývala hubka nezřídkai roztokem chloridu železitého (Fungus styp-ticus). Peč.
Agariove, kastovní kmen Hindů; z většíčásti pěstuje rolnictví. Roku 1881 bylo jich210.918, z čehož připadlo 8522 na Bengál,172.691 na Bombaj, 22.957 na centr. provincie,1384 na severozáp. prov., 5122 na Pandžáb,68 na Barodu a 174 na Hajdarábád (Nizamovuříši); jmenují prý se tak, protože přišli z A g r y .
Vdovy u nich se smějí opět provdati. Mrtvolysvé pochovávají. Postavy bývají velké, některéženštiny mezi nimi vynikají krásou. Vedlérolnictví zabývají se hlavně v západním Ben-gálu tavením železa, což se děje v nízkých,hliněných pecích. — Kitts, Castes & Tribes in India 1885; Dalton, Ethnology of Bengal. Fl.
Agariste, dcera druhého tyranna sikyón-ského, Kleisthena; otec její při hrách olym-pijských vyhlásil, aby každý z Hellénů, kterýby hoden se pokládal býti zetěm jeho, do-
stavil se šedesátého dne na námluvy do Si-kyóna. V určitý den zavítalo do Sikyóna 13 ji-nochů, bohatstvím i urozenstvím význačných, z různých končin Hellady, i byli zdržovánipo celý rok v Sikyóně, až podařilo se získatiruky A-tiny Megakleovi z rodu Alkmaiónova,Athéňanu. Tak stala se A. pramateří slavnýchAlkmaiónovců. Pšk.
Agarove (ëAgaroi), národ skythský nebsarmatský, kterýž ve starověku uměním lékař-ským proslul a jedu hadího prý jako lékuužíval. Sídla A-rů prostírala se nejspíše nasev. břehu moře Azovského, kdež Ptolemaiospřipomíná řeku A g a r u s a m y s A g a r s k ý.

Agarpara, město v Bengálu, v okrese24 pargan. Má 30.317 obyv. (1881), t. 21.952Hindy, 7490 muhammedánův a 875 jiných.Mimo jiné ústavy má ženský sirotčinec aškolu pod správou missie. Fl.

Agarvalove oddíl obchodní skupinyMarváriů, zahrnující mnoho nejbohatších kup-cův a bankéřů v Indii. Roku 1881 bylo jich


— Agasias.

20.903, a sice v Adžmíru 8425, v Assamu 2383,v Beraru 5790, v Bombaji 2490, v Barodě 57,v Hajderábádě (Nizam) 1789. Největší část’jich vyznává náboženství džainské. Fl.

Agasias: 1) A., syn Dósitheův z Efesu,tvůrce slavné sochy známé jménem borghe-ského šermíře (viz vyobr. č. 98.); socha tato,zhotovená z mramoru, nalezena byla na poč.XVII. stol. v Capo d’Anzo, starém to Antiu,přešla v majetek rodiny Borghese, odkudž ná-zev sochy té, od r. 1808 chová se v Paříživ Louvru. Doplněno jest pravé rámě a pravéucho. Socha představuje pěšího bojovníka,který kryje se štítem na levé ruce proti ráněnepřítele výše stojícího, nejspíše jezdce. Avšakzápasník náš opustil již vlastně posici obran-nou a přestupuje sám k útoku, jak patrno zesilného rozkročení a z neobyčejného napjetícelého těla, z pohledu pronikavě na nepříteleupřeného-zápasník patrně zkoumá pohledem,kam by měl nepřítele svého mečem, jejž v pravéruce držel, raniti. Štít, jímž zápasník se kryl,nebyl asi proveden, poněvadž by byl zakrývalhlavu sochy, byl pouze označen rukovětí, kte-rou šermíř na levém rameni má. V šermířisamém sluší ovšem spatřovati prostého, oby-čejného bojovníka, jak tomu nasvědčuje profila výraz obličeje, v němž nejeví se ani stopyideálního typu, pročež neprávem pokládali ně-kteří šermíře za bojovníka z dob hérojskýchnazývajíce jej na př. Achilleem, Théseem atd.Povšimnutí zasluhuje neobyčejně smělá kon-cepce celku; socha naše představuje zajisténejvětší stupeň napjetí lidského těla. Situace,v níž umělec šermíře představil, poskytla muvítanou příležitost osvědčiti anatomickou zna-lost svou, což učinil umělec s takovou virtuo-sitou, že socha tato může býti vzorem ke stu-diu plastické anatomie. Ovšem hlubšího dojmusocha učiniti nemůže postrádajíc veškeré vyššíidee a jsouc na zevnější effekt vypočtena. Ve
příčině stilistické zasluhuje povšimnutí štíhlosttěla zápasníkova a jeho neobyčejně malá hlava.upomínající na typus Lysippův. Co se týkádoby, v niž sochu naši dlužno klásti, panujízde různá domnění, opírající se hlavně o cha-rakter písma nápisu uměleckého (Loewy: In-schriften griech. Bildhauer, č. 292.). Někteří kladou ji do posledního století republiky řím-ské (Brunn, Fröhner), jiní do doby před Sul-lou (Friederichs, Wolters), jiní do sklonku re-publiky římské nebo začátku císařství (Over-beck); domněnka, že socha vytvořena bylakolem r. 100 př. Kr., má však nejvíce pravdě-podobnosti. — Srov. Brunn: Gesch. d. griech.Künstler I., 577—584.; Overbeck: Gesch. der,griech Plastik. 3. vyd.. II., 398—403.; Friede-richs-Wolters: Gipsabgüsse antiker Bildwerkeč. 1425; Baumeister: Denkmäler des klass.Altertums, str. 22. Vý.
2) A., syn Ménofilův z Efesu, vytvořil proostrov Délos sochu římského legáta C. Billiena(Cic. Brut. c. 47.), jak poznáváme z nápisuuměleckého, nám dosud zachovaného (Loewyč. 287.), a sochu římského konsula. Pom-peia Rufa (konsul r. 88. př. Kr. ), jejíž nápisumělecký byl v létě r. 1882 nalezen (Loewy


Agaso —

č. 289.). Obě tyto sochy se nám bohužel ne-zachovaly. Za to však nalezena byla r. 1882na ostrově Délu socha bojovníka, bohuželvelmi kuse zachovaná, z jejíhož nápisu umě-leckého poznáváme, že jest též dílem A-io-vým. Socha tato, nyní v Athénách chova-

ná, představu-je bojovníkaúplně obna-ženého, jenžbráně se pro-ti nepříteli napravé kolenobyl klesl. Ve-dlé něho leží
jeho přílba. Ve pří-čině stilistické jevísocha tato, jejíž pro-vedení zasluhuje ve-liké chvály, značnoupodobnost s borghe-ským šermířem, jme-novitě anatomickáčást’ provedena jests neobyčejnou vir-tuositou (Bulletin decorrespondance hel-lénique, 1884, str.178—181.; nejlepšíreprodukce sochyté v Brunnových:Denkm. griech. und-röm. Sculptur 1888,seš. 2., čís. 9.). Vý.
Agaso, agazo

Č. 98. Agasias: Š

znamená ve středo-věkých pramenechp a c h o l k a, který o-patruje a řídí koně,osly a jiné soumary,tedy š t o l b u , h o n á k a , k o ň á k a , m a š t a l í ř e;v přeneseném smyslu slova též nižšího služeb-níka. V našich stranách označoval se názvema-jmenovitě ve. stol. dvorský úředník, kterýspolečně s komorníkem, stolníkem a číšníkemosobně konal službu na knížecím dvoře, maje zaúkol spravovati konírny knížecí a kromě tohotéž pečovati o pořádek na panovnickém dvoře,vésti jízdu do pole atd. Na západě nazývalse takovýto hodnostář comes stabuli, též ma-rescalcus. U nás v Čechách říkalo se mu českyp o d k o n í a od konce XI. stol. obyčejně m a r-š á l e k. V Polsku, na Litvě a Rusi jmenovalijej k o n i u s z y neb k o n i u c h a v Uhrách ještě


Agassiz. 429

v pozdějších stoletích magister agasonum ná-ležel k předním hodnostářům korunním. Kromětoho nazývali se agazones iurati tak zv. pří-sežní koníři v Praze, kteří na př. dle čl. 117Vladislavova zřízení zemského z r. 1500 od-hadovali cenu koní, jež byl věřitel na statkudlužníka pro neplacení úroků s komorníkemzajal a k starostovi komorničímu přihnal. VizK o n í ř s k é p r á v o. JČ.

Agasonia, officium agasonis, úřad podko-ního viz A g a s o . JČ.

Agassiz: 1) L o u i s J o h n R u d o l p h-(* 1807—1873), jeden z nejznamenitějšíchpřírodozpytců tohoto století, jehož rozsáhlá aneunavně, téměř do poslední chvíle života

trvavší badání platněobohatila nauky pří-rodovědecké, zejménazoologii, palaeontologiia geologii. A. jako zoo-log stál na výši svédoby a práce jeho semspadající byly výkvětemvýzkumů zoologických;obíralt’ se rovněž syste-matikou jako anatomiízvířecí, embryologií,chorologií a vůbec téměř veškerými odvět-vími vědy zoologické.Trvale obohatil A. vědo-

ermíř borgheský.

mosti naše o s l i m ý š í c h (polypomedusách), po-dav zejména skvostný obraz forem obývajícíchv mořích amerických a přispěv platně k vysvě-tlení neobyčejného zjevu biologického, m e t a-g e n e s e, u této skupiny zvířecí poprvé pozoro-vaného. Práce A-ovy o recentních rybách,měkkýších a ostnokožcích družíce se k vý-zkumům jeho palaeontologickým měly velikývliv na poznání organisace a na rozvoj syste-matiky těchto skupin zvířecích. Embryologi-cká zkoumání A-ova (embryologie želv ameri-ckých atd.) nesla se duchem Döllingerovýma von Baerovým (onen byl učitelem A-ovým,tento druhem ve studiích). Seznam recentních


430 Agas

i fossilních ježovek, zejména Nomenclator zoo-logicus, usilovnou pílí A-em z nesčetných atěžce přístupných pramenů vypracovaný, mělpro současné přírodozpytce neocenitelný vý-znam praktický zabraňuje četným jinak zmat-kům při tvoření nových jmen rodových. Pře-důležitý však význam mají A-ovy práce o fauněamerické, mající za podklad výzkumy četnýchcest A-ových po souši i po moři. Líčí se tuslohem poutavým bohatý a pestrý život zví-řeny americké i provázeny jsou četnými úva-hami všeobecnými, jimiž A. stanovisko svévůči současným náhledům zoologickým tlu-močí a duchaplně obhajuje. Jako p a l a e o n t o-l o g dobyl si A. zásluh znamenitých i lze jejpo Cuvierovi pokládati za nejpřednějšího pě-stitele této vědy přírodní. A. položil základ kestudiu ichthyologickému na poli palaeontologiea práce jeho o rybách fossilních zůstanou vždyvodítkem ve směru tomto. Děkujeme mu zapoznání celé řady předvěkých forem, zejménaganoidů, jimiž teprve oceněn byl náležitě pří-rodovědecký význam nyní žijících zástupcůtéto v dobách předvěkých velmi rozšířené sku-piny zvířecí. Důležitosti trvalé nabyl též A-ůvsystém ryb, jejž na palaeontologických nále-zech svých byl založil a jímž, ačkoliv nověj-ším badáním četným změnám byl podroben,položen byl základ k nynějšímu modernímusystému ryb. Jiné A-ovy práce palaeontologi-cké mají za předmět ostnokožce (Echinoder-mata) a měkkýše fossilní i vynikají rozsahemsvým i dokonalostí, s jakou materiál, zejménaz útvarů švýcarských čerpaný, byl spracován.A. jako g e o l o g vynikl touže měrou, jakou vy-nikal v badání svém zoologickém i palaeonto-logickém. K A-ovu jménu váže se řada vý-zkumů týkajících se ledovcův a jich geologi-ckého výzkumu. A. podal první vážné dokladypro existenci t. zv. doby ledové v Evropě. Po-tvrdil nález, jejž geologové Venetz a de Char-pentier byli učinili objevivše m o r é n y na ji.stých místech daleko od úpatí ledovců, vy-světlil též záhadnou povahu bludných (errati-ckých) balvanův a dovozoval, že v dobáchdávných kryly ledovce krajiny alpské v mířeobrovsky větší než v době nynější, a že v onydoby dlužno klásti dobu geologickou, kterou
nazýváme l e d o v o u. Sluší dodati, že fakta,jimiž A. dokazoval existenci doby ledovév Evropě, došla potvrzení svého i v Americe,druhé to vlasti A-ově; i tu na základě týchžúkazův konstatovati mohl A. bývalou přítom-nost doby ledové. Jest přirozeno, že A. vše-strannou činností svou zjednal si hluboký ná-zor přírodovědecký, jejž v pozdějším věkusvém horlivě jal se tlumočiti. A. vychovánbyl v duchu C u v i e r o v ě a jím byl ovládántaké později ve vlastní své činnosti vědecké.A. byl přesvědčen, že fakta. na kterých theoriedescendenční byla zbudována, jsou příliš ne-četná a nikoliv tak důrazná, aby unesla obrov-skou tíhu důsledků z ní plynoucích. Proto vesvém díle Essay on classification prudce do-ráží na hlasatele darwinismu, proto A. hájilteleologický názor o přírodě, jejž jedině mělza správný, proto také trval na samostatnosti

siz.

faun jednotlivých dob geologických a prototéž uznával nezměnitelnost druhů živočišných,jež mu byly »stělesněnými myšlénkami Tvůr-covými«. Faktum, že v nejstarších dobáchgeologických nalézáme tvary vysoce organiso-vané, veliká rozmanitost a zároveň nepříbuz-nost fauny velikých kontinentů, najmě ameri-ckého, nezměnitelnost jistých druhů korálo-vých, jež útesy korálové (na př. na Floridě)několik tisíciletí staré vytvořuje, to vše a jinébyly důvody, jimiž A. zastánce theorie de-scendenční porážeti se snažil. A přece sám A.na sklonku svého působení vlastním svým po-zorováním přesvědčiti se musil o vrtkavostidůvodů, jimiž tak usilovně stanoviska svéhobyl hájil. Než A. přes zřejmé vyvrácení mno-hých důvodů, jichž na obhájení svých názorůbyl užil, nedal se zviklati v přesvědčení svéma zůstal jemu věren až do sklonku života, ačobrovský pokrok vědy přírodní vždy novýcha nových přinášel důkazů na obhájení theoriedescendenční. Nicméně byt’ i přírodovědeckýnázor A-ův v příkré byl neshodě s panujícímsměrem moderní přírodovědy, přece vždy vý-zkumy jeho na tomto poli vědy zůstanou trva-lým pomníkem obdivuhodného ducha jeho. —A. nar. se 28. května 1807 v Orbe ve švýc.kantoně Waadtu. Byl syn pastora, který tušenadání synovo pilně staral se o vychováníjeho. Mladý A. navštěvoval školy v Bienně(Biel) a Lausanně, načež poslán byl na uni-versitu v Curichu, kdež jal se studovati lé-kařství. Po dvou létech puzen jsa touhou ponových vědomostech odebral se A. do Něme-cka, kdež na universitách v Heidelberce a Mni-chově studia svá ukončil. V době té A. vy-nikaje snahou vědeckou upoutal na se pozor-nost botanika M a r t i u s a, jenž svěřil mu po-psati sbírky fauny brasilské, které zemřelý zoo-log S p i x byl přinesl z cesty své po jižní Ame-rice, spolu s Martiusem konané. A. dostál čestněúkolu naň vznesenému. Dále navštívil Vídeň,později Paříž, kdež styky s Cuvierem a Hum-boldtem horlivě pěstoval. Brzy potom stal seA. učitelem přírod. věd na gymnasiu v Neuf-châtelu, kdež vydal (r. 1833) první svazek svýchryb fossilních, založil společnost vědeckou,»Société des sciences naturelles de Neufchâtel«
a se zápalem vrhl se na studium ledovcův alp-ských. Uprostřed těchto výzkumů vyzval jejamerický lidumil John Lowell, aby do Bo-stonu se odebral a zde veřejné přednášky po-řádal. A. nutkán jsa poměry soukromými od-hodlal se vyhověti vyzvání tomuto; než všakúmysl svůj uskutečnil, chtěl ukončiti některépráce vědecké, dříve již začaté a odebralse za účelem tím na nějaký čas do Paříže.Připraviv k tisku výzkumy o ledovcích, se-znamy ostnokožců a dokončení nomenklatoruzoologického opustil Paříž a vydal se na cestudo Ameriky. Po příjezdě svém uspořádal A.několik přednášek veřejných v Bostoně, jimžse dostalo neočekávaného přijetí. načež AbbotLawrence nabídl mu nově zřízenou stolici zoo-logie a geologie na Harvardské kolleji v Cam-bridži. A. přijal s povděkem úřad ten. Jižr. 1848 v průvodu několika přírodopisců a přátel

Agastija —

přírody vydal se na velikou cestu výzkumnouk jezerům kanadským. R. 1850 k vyzvání vlád-nímu prozkoumal korálové útesy poloostrovaFloridy, načež odhodlal se přednášeti o srovna-vací anatomii ne lékařské fakultě v Charlestone.Avšak trápen jsa zimnicí přerušil přednášky svéa odebral se do Massachusettsu, kdež konal pří-pravy k vydání velikého přírodopisu SpojenýchObcí severoamerických. První svazek tohotodíla (roku 1857) přijat byl s nadšením dovršivúspěchem svým vědeckou slávu A-ovu. Roku1865 A. podporován jsa štědrým Američa-nem Nathanielem Thayerem odplul ve společ-nosti několika přírodozpytců do Brasilie, kdežpo stkvělém přijetí císařem brasilským vy-dal se na výzkum veletoku Amazonského.Úspěchy této cesty, již popsala duchaplnáchot’ přírodopiscova (Voyage au Brésil parMme A.), neodvrátily A-a od nových podniků.R. 1871 účastnil se zkoumání proudu golfskéhoa roku následujícího založil stanici zoologickouna ostrůvku Penikese. Zařízení stanice zoo-logické bylo posledním činem A-ovým. Těžkáchoroba, jež po delší již dobu byla jej ohrožo-vala, učinila konec životu jeho dne 24. pros.1873. Seznam důležitějších děl A-em publiko--vaných jest tento: Pisces etc., quos collegit etpingendos curavit Spix, descripsit A. (Mnichov1829—31, s 91 lit. tab.); Recherches sur les pois-sons fossiles (Neufehâtel 1833—44, 5 sv. se 384tab.); Descrlption des échinodermes fossiles dela Suisse (t. 1839—40, společně s Valentinema Desorem); Monographie d’échinodermes vi-vants et fossiles (t. 1838—42); Etudes critiquessur les mollusques fossiles (t. 1840—45); Mono-graphie des coquilles tertiaires (t. 1845); Mé-moire sur les moules des mollusques vivants etfossiles (t. 1840; Monographie des poissons fos-
siles du vieux grčs rouge ou systčme dévoniendes ıles britanniques et de Russie (t. 1844—45,supplement k Recherches atd.); Etudes sur lesglaciers (t. 1840); Nouvelles études et expérien-ces sur les glaciers actuels (Pař. 1847); Cata-logue raisonné des familles, des genres et desespéces de la classe des échinodermes (Ann. sc.nat. 1846 publikováno společně s Desorem);Nomenclator zoologicus (Solothurn, 1842—47);Contributions to the Natural History of the Uni- ted States (Boston 1857 62, 4 sv.); Essay onclassification (Lond. 1859); Illustrated Catalogueof the Museum of comparative zoology at Har-vard College (Bost. 1865). Důležitější biografieA. ovy: Emile Blanchard, Un naturaliste duXIX. sičcle, viz »Revue des deux mondes«,1875. Louis Agassiz, his Life and Correspon-dence, by his daughter, Eliz. Cary A. (2 sv.,Londýn a Boston 1885.) Šc.
2) A. Alexander (* 1835), zoolog a geo-log, syn před., jenž důstojně kráčí v šlépějíchotcových. A. jako zoolog zabývá se obzvláštěembryologií zvířecí a práce jeho sem spada-jící přispěly v mnohém ohledu k nynějšímuvelikému vývoji této vědy přírodní. Vedlé star-ších jeho prací o vývoji slimýšů, ostnokožcůa enteropneust (Balanoglossus) dlužno zazna-menati velikou řadu spisů, jež v době nejnovějšíspolečně se svými žáky Whitmanem, Markem


Agata. 431

atd. vydal. A. znamenitě též přispěl k rozší-ření vědomostí našich o hlubinách mořskýchúčastniv se výzkumu jich v moři antillském azálivu mexickém a podav obšírné zprávy zejménao fauně těchto hlubin. A. nar. se v Neufchâteluve Švýcarsku. Přišed r. 1846 s otcem svým doAmeriky studoval na Harvardské kolleji, pak naučilišti Lawrence Scientific School. Po ukon-čení studií přidělen byl správě musea v Cam-bridži, jehož byl otec jeho kurátorem. R. 1869odebral se do Evropy, aby navštívil veliká mu-sea evropská a studoval jejich zařízení. Po ná-vratu svém do Ameriky stal se A. po smrtisvého otce kurátorem musea v Cambridži,v kteréž hodnosti dosud trvá přispívaje hor-livě k zvelebení tohoto proslulého ústavu vě-deckého. Šc.

Agastija (také Agasti) znamená kromějiného také tolik jako riši, světec; dále v jižníIndii znamenitého muže, který se líčí co synM i t r y (slunce) a V a r u n y a povstal působenímplodící jejich moci při uzření nymfy U r v a s í,pročež se též nazývá M a i t r á - v a r u n i aneboA u r v a s í j a . v tamilské literatuře připisujese mu vynikající místo, nebot’ se udává, že onhlavně zavedl mezi dravidskými kmeny vědy,umění a nynější náboženství. Klade se to doVII. neb VI. stol. př. Kr. K tomu účelu si myslí,že přišel ze severu, že rozkázal pohoří Vind-hiji, aby se před ním snížilo, by mohl pře-
kročit, že se odebral do Kolápuru a že do-sáhl až mysu Komorinu. Jmenuje se prototaké Tamir Muni, t. j. tamilský světec. Přičí- tají mu veliké množství spisů jednajících o růz- ných předmětech. V Rámájaně hraje vynika-jící roli, čímž by náležel do doby poněkudpozdější (asi 500 př. Kr. ), avšak výprava Rá-mova jest beztoho také jen allegorické znázor-nění rozšiřování se Arijů na jih a jest tedyposlání A-jovo analogické. Dle Rámájany by-dlil jako poustevník v lesích jižně od Vind-hije; tam jej Ráma navštívil se svou manžel-kou Sítou a s bratrem Lakšmanou, obdrželod něho luk Višnův, a když Ráma opět na trůn byl dosazen, doprovázel jej A. do Adžod-hije. Viz H. H. Wilson: Theatre of the Hin- dus Vol. I. p. 313.; T. Wheeler: History ofIndia Vol. II. Rámáyana pp. 252 a. n.; Bal- four: Cycl. Ind. I. p. 40. Fl.
Agasus, ve starověku přístav na j. úpatíGarganském v sev. Apulii, asi dnešní PortoGreco.

Agasy viz A g a.Agasi, město a přístav v okrese thán.

ském (Tanna) v presidentství bombajském (sev.Bombaje). Obyvatelů (1881) 6823, a sice 5168Hindů, 1500 křest’anů (nejvíce domácích), 155muhamm. A. vede velký obchod s Bombajemv sušených banánech (Masa paradisiaca). Jesttam poštovní úřad a škola, velký chrám bo-hyně Bhavání-šankar (manželky Sivy), vysta-věný 1691 po Kr., a blíže něho rybník, jehožvody mají pověst, že vyléčí kožní nemoci. Fl.

Agata, jméno ženské, čes. Háta, pol. Aga-zija, rus. Agafija:

1) A., sv. panna, narozená v Palermě zapanování císaře Decia, zemř. 5. února r. 251


432 Agatangel — A

smrtí mučennickou pálena jsouc na řeřavémuhlí z rozkazu Quintiána, vladaře sicilského,
který marně se snažil její lásku si získati a od křest’anství ji odvrátiti. Siciliané ctí v ní pa- tronku, jež chrání před nebezpečím z výbuchůAetny vznikajícím.
2) A., dcera Svjatoslava, knížete z roduRjurikova, manželka Konráda I., knížete ma-zovského. Ona prvá pomýšlela povolati křížákyna ochranu Mazovše proti pohanským Pru-
sům. R. 1225 přišel za nepřítomnosti Konrá-dovy do Mazovše Hermann Salza s několikakřížáky a byl ochotně přijat od A-ty. Kdyžse Konrád vrátil, uzavřel s nimi spolek tímochotněji, ježto bylo mu těžko ubrániti se lou-pežným vpádům Prusův, a udělil jim v lénozemi Chelmskou a Lobavskou a vše to, čehoby dobyli na Prusích. Dšk.
Agatangel, metropolita, jenž s jinými po-depsal 6. listop. 1817 listinu, kterou prohlášenMiloš za vrchního knížete srbského.

Agatha, město, viz A g d e .Agathangelos: 1) Řecký rytec, neznámo

však, za které doby žil. Jméno jeho čte se napřekrásném ind. karneolu chovaném v ber-línském antikvariu, na němž představena jests velikou virtuositou provedená hlava Sexta
Pompeia. Brunn: Gesch. der griech. KünstlerII., 539—543; Krause: Pyrgoteles str. 239. Vý.
2) A., dějepisec rodem z Říma, byl ta-jemníkem Tiridata III., krále armenského. Se-psal dějiny říše Tiridatovy, z nichž v překladuarmenském a dle toho na začátku stol. XVII.spracovaném novořeckém překladu zachovalyse dějiny od r. 226—330 po Kr., a dělí se natři díly: první obsahuje dějiny doby Řehoře,Illuminatorem zvaného, a nástupcův, druhýjeho učení, díl třetí jde až do cesty královy doŘíma. Dílo toto jakožto nejstarší památka do-mácích dějin od Armeňanů v úctě bylo cho-váno. Obsahuje hojně dat k dějinám úpadkudynastie parthské v Persii, o založení dynastie
Sassanovců a o starém náboženství armen-ském. Vyšlo v Cařihr. 1709, v Ben. 1824 a 1835(ital. překlad »Dějin« v Ben. 1843). Neumann,Versuch e. Gesch. d. Armen. Literatur. Gd.
Agatharchides z K n i d u, filosof peripa-cký, grammatik, dějepisec a zeměp. řecký.
Žil v II. století př. Kr. a složil tři díla:Dějiny asijské v 10 knihách (T� kat� t÷n >As»an),jež obsahovaly, pokud souditi můžeme, dějediadochů v Asii; Dějiny evropské v 49 knihách(T� kat� t÷n EÈr¬phn), kteréžto dílo obsa-hovalo, jak dle zlomků zachovaných se zdá,děje diadochů v Evropě a to snad až po pádsvobody makedonské (r. 168 př. Kr. ); O Ru-dém moři, 5 knih (Per· >Eru*r�c *al‡sshc),obsahu hlavně zeměpisného a národopisného,spis to od A-da u vys. věku složený. Zlomkyspisů těchto viz ve sbírce bratří Müllerů, Frag-menta historicorum graecorum III. 190. Pck.
Agatharchos ze Samu, syn Eudémův,malíř řecký, jenž působil v Athénách, jak sezdá, mezi rokem 460—420 př. Kr. A. byl dlezprávy Vitruviovy (VII. praef. 11.) prvním ma-lířem dekoračním; maloval prý pro Aischyladekoraci a složil též spis o tomto oboru umění


gathémeros.

malířského (skhnograf»a). Jiné zprávy starov-přičítají ovšem zásluhu zvelebení malby deko-rační ne Aischylovi, nýbrž Sofokleovi. O A-choviznámo jest dále, že maloval Alkibiadovi dům,byv k tomu od něho násilím donucen. Pro-způsob, jakým A. pracoval, charakteristickájest anekdota, že chlubil se kdysi Zeuxidovirychlostí a snadností, s jakou maluje, načežprý onen odpověděl: »Já maluji dlouho a pro.dlouhou dobu.« Srov. Brunn: Gesch. d. griech-Künstler, II., str. 51. a 52.; A. Müller: Lehr-buch des griechischen Bühnenalterthums str.116—117. Vý.

Agathe, planetoida objevená J. Palisouve Vídni 19. srp. 1882. Označení©228 . Gs.

Agathemeros, syn Orthónův, zeměpisecřecký, jehož věk však jest stejně nejistý jako-jeho spisy. Obyčejně klade se do dob Septi-mia Severa okolo r. 193 po Kr., od jinýchdo začátku III. ba i V. stol., ježto ve spise,jenž se mu přičítá, následuje Ptolemaia. Dod-well soudí, že nežil asi dlouho po něm. Spisyjsou však také kritériem nespolehlivým, ježto.neví se, co a pokud jemu přičísti dlužno, aco jest původu jiného. Ve spise, jehož titul,pokud z kolísání rukopisů bylo lze stanoviti,jest: >Aga*hmÙrou toÎ ëOr*wnoc tŸc gewgraf-»ac ÇpotÊpwsic, možno dobře pozorovati trojí různépráce. Spis rozdělen jest na dvě knihy, alev prvé knize činí kapitoly 1.—5. zvláštní celekobsahující zprávy o tvaru země a jejích rozmě-rech, o základních pojmech geografie, o vě-trech, velikosti moří, o rozměrech ostrovův atd.podlé názorů starých na př. Artemidóra i po-zdějších, mezi kterýmižto poznámkami jsouzprávy vzaté ze spisovatelů dosud neznámých;nejpozdější jsou zprávy vzaté z Menippa, kterýžil déle před Ptolemaiem. Různorodým cel-kem jeví se zbývající tři kapitoly knihy té,č. 6.—8., jednající o kulatosti země, různédélce dní na různých rovnoběžkách, o 21rovnoběžkách Ptolemaiových, kterážto část’jest stručným výtahem z Ptolemaia. Třetímdílem celého spisu jest konečně tak zvanákniha druhá, která obsahuje totéž, co prvníchpět kapitol knihy prvé. ale v jiném spracování,plná myšlének opačných. — Soudí se, že tuto
druhou knihu napsal žák A-rův, Filón; ale tojest hypothese nedokázaná; spíše svědčí ledacoso mnohém pozdějším původu této části, snadaž z doby byzantské, jak již tomu i řeč sama na-svědčuje, což vešlo ve zvyk teprve za Konstan-tina. Jistého však přece nelze tvrditi o době se-psání žádného z těch odstavců nic, ježto žádnýneobsahuje nijaké určitější narážky, která bynás vedla. Jiná, neméně nesnadná otázka jest,kdo byl spisovatelem které z těch tří růz-ných prací. Druhá kniha připisována Filónovi,první A-rovi, vydání nejstarší, Tenulliovo, spo-juje pak všecky tři díly pod jménem A-rovým.Mínění novější jest, že, máme-li vůbec něcoz toho přiřknouti A-rovi, lze tak učiniti jenvzhledem k dílu prvému a to jen na základězřejmého svědectví rukopisů, kde jméno tov titulu stojí; ostatní pak dva, obsahem i for-mou různé díly, připisují se různým neznámým

Agathias — A

spracovatelům. — Obšírnější pojednání o A-rovia ocenění jeho významu podal Forbiger: Hand-buch der alten Geographie, I. 426; srov. ještěZeune: Erdansichten 51; Thielcke: Geschicht-liche Übersicht der Erdkunde, I. 303, Dittrichv. Rhein. Mus. fíir Phil., IV. (1846) 69—92.Vydání této důležité knížky jest nejstarší
od Samuele Tenullia s latinským překlademv Amsterodamě 1671, pak od Jac. Gronoviav jeho Geogr. ant. s poznámkami a v Hud-sonově: Geographiae veteris scriptores graec.min. s pojednáním od Dodwella, jednajícímo A-rovi. Hčk.
Agathias z Myriny v Malé Asii, básníka historik v 2. pol. VI. stol. po Kr., oddal sepozději v Byzantiu právnictví. Zachovalo seod něho celkem 100 epigrammů dosti zdařilýcha tvořících část’ řecké anthologie, a 5 knih
dějin panování Justiniánova (Per· tŸc >Iousti-nianoÎ basile»ac) od r. 553—559, pokračováníProkopia. A. pracoval svědomitě a pilně o po-drobném vypsání důležité této doby, ale ne- dostávalo se mu pravého nadání historického; sloh jeho jest nabubřelý, rozvláčný a mnohdynejasný a triviální. Spisy jeho i epigrammyvydal B. G. Niebuhr (v Bonně 1828). Cfe.
Agathinos z Lakedaimonu, žák Athénaiaz Attalie, zakladatele školy pneumatické, a uči-tel Archigenův. Galén dovolávaje se spisuA-nova per· sfugm¬n vypravuje, že A. svýmistudiemi, jež se vztahují k celé lékařské vědě,vydobyl sobě velikých zásluh a založil vlastnínauku o pulsu. Jiné spisy pojednávají o ho-rečce, studených i teplých lázních a o veratru.Sloučiv zásady pneumatiků s naukami jinýchškol založil nový směr lékařství, zvaný eklek-tický. Mx.

Agathinus Claudius z II. stol. po Kr.,lékař, stoupenec školy stoické a žák zná-mého stoika římského L. Annaea Cornuta.
Založil eklektickou školu lékařskou. Dna.
Agathis viz D a m m a r a .
Agatho sv., papež (678—682). Byl rodem
bezpochyby ze Sicilie a vstoupil 28. čna 678po smrti papeže Dona na stolec apoštolský.Na vymýtění bludu monotheletského dal sla-viti synody na Západě shromáždil sám r. 680synodu 125 biskupů v Římě, poslal své legáty
k VI. všeobecnému církevnímu sněmu (680 až681) do Cařihradu s obšírným dogmatickýmlistem, na jehož základě sněm za předsedni-ctví jeho legátů zavrhl monotheletismus. Do-čkal se sice ukončení sněmu, nežli však zprávuo tom dostal, skonal 10. ledna 682 maje věku107 let. I Řekové ctí jej za svatého 20. února,Latiníci 10. led. A. byl první z papežů, kte-rému byl prominut poplatek 3000 solidů, jejžpapežové za své potvrzení císařovi musili od-váděti. Dr. Fr. X. Kryštůfek.
Agathobiotika (‚ga*Ýc b»oc), umělostžíti způsobem zabezpečujícím blaženost.

Agathodaimon, v řec. myth. dobrý duchpřírody (‚ga*Ýc da»mwn), žehnající zvl. úroděpolní a zdaru vína. Bývalo proto zvykem o ho-stinách obětovati mu pohár nesmíšeného vína,a místy nazýván též po něm den, kdy poprveokoušelo se mladého vína nového roku. (Aga-


gathoklés. 433

thodaimón bývá odtud též příjmím boha Dio-nysa.) Vedlé toho A. býval též ochrannýmbohem místním a ctěn jako takový (s přijme-ním Sósipolis) na př. v Élidě, a to vedlé pří-buzné mu bohyně zvané Agathé Tyché (u Rí-manů: Bona Dea), kterážto vůbec v kultu ča-stěji s ním bývá sdružena. A. na různých mí-stech měl chrám svůj. U Římanů stotožňováns ním namnoze t. zv. Bonus Eventus nebo
též Genius. — V umění vytvářen bývá s mi-skou v ruce pravé, s klasem i mákem v levé(tak na soše Eufranorově), jindy jakožto pa-cholík držící v ruce roh Amalthein. Na řím-ském Capitoliu stálo Praxitelovo sousoší, před-stavující A-a s Agathou Tychou. — O A-ovinapsal monografii Gerhard: Agathodaimon u. Bona Dea (Abh. d. Berl. Ak. 1847). Dnl.
Agathodes Don, rod Gentianeí ze skup.Chironicae, se čtyřhrannou lodyhou, vstřícnýmilisty a latnatými květy. Tyto mají korunu ko-lovitou, 4dílnou, u zpodiny se žlaznatou jam-kou, v níž skryta třepenitá šupinka. Tyčinky4 v hrdle koruny vetknuty. Vaječník 1pouzdrýse sedavou 2laloč. bliznou. Tobolka 1pouzdrá,2chlopní. Druh A. angustifolia (Swertia Wallo-phetia Don), v severní Indii, poskytuje hořkýkořen, jehož užívají proti zimnici a pod. ne-duhům tak jako u nás hořcového. Děd.

Agathoergoi (řec. ‚ga*oergo»), d o b r o-d ě j o v é, sluli ve Spartě nejstarší jinoši, po-čtem 5, kteří ze svazku jízdy (»ppe¿c) ročněvystupujíce jako poslové ve službách své obcek cizím národům byli posíláni. Srv. HérodotI. 67. a pozn. Steinovo k tomuto místu; GilbertHandb. d. griech. Staatsalterthümer I. 65. Za.

Agathokles (>Aga*oklŸc):1) Syn Karkinův,tyran syrakuský (* 361 — † 289 př. Kr. ), pochá-zel z nízkého rodu v Thermách, ale r. 343 př. Kr.dostal se s rodiči svými do Syrakus, které tehdyTimoleón novými osadníky zalidnil. V mládívyučil se řemeslu hrnčířskému, ale záhy vstou-pil do vojska, kdež vynikal silou a udatností.Sňatkem s vdovou po mocném Damantovi,jehož přízní ve válce s Akragantem hodnostichiliarchy dosáhl, nabyl A. 333 ohromnéhobohatství a přišel ve styk s předními rodinamiaristokratickými, které však k němu vesměschladně se chovaly. Když pak r. 332 oligar-
chičtí předáci odepřeli mu cenu za statečnost,ku kteréž nabyl práva na výpravě vyslané napomoc jihoitalskému městu Krotónu, přidal seúplně na stranu lidu a obžaloval vojevůdceSósistrata z bažení po tyrannidě, ale musil předpřevahou vládnoucí strany ze Syrakus uprch-nouti. I dobrodružil potom v jižní Italii a Si-cilii jako námezdný vojevůdce, až pád oligar-chie návrat do vlasti mu otevřel. V bojíchs Karthaginskými a spojenými s nimi oligarchyosvědčil opět své nadání vůdcovské, ale anisláva válečná, ani přízeň lidu neuchránily hopřed oprávněným podezřením, že baží po ty-rannidě, tak že na doléhání vojevůdce Ake-storida musil opět odejíti do vyhnanství a jenopatrným přestrojením ušel úkladné vraždě.Shromáždiv pak na venkově z dobrodruhů auprchlíků značnou moc vojenskou, působil zanedlouho Karthaginským i spoluobčanům svým

434 Agatho

veliké nesnáze; tu uzavřeno s ním prostředni-ctvím vojevůdce karthaginského Hamilkaranarovnání, kterým se přísahou zavázal, že protiústavě domácí ničeho nepodnikne a Kartha-ginských nebude znepokojovati. A. však okla-mal obě strany. Zvolen byv po návratu svémúsilím strany demokratické, která v něm ochrán-ce proti libovůli oligarchův spatřovala, 317 zavojevůdce, zřídil si v postavení tomto ze žold-néřův a chátry syrakuské oddané vojsko, je-hož pomocí konečně provedl státní převrat;ve dvou dnech dal 4000 občanů zrubati a asi6000 vypudil z města, statky pak jejich ob-drželo vojsko v plen. Postaven byv potom odshromážděného lidu jako »strathgác aÈtokr‡-twr« v čelo státu, snažil se vládnouti lidumilně;rozdílením statkův a snížením dluhů připoutalnižší třídy lidu k osobě své, uspořádal finance,staral se o povznesení obchodu, rozmnožil vá-lečnou moc pozemní i námořní a opatřil zá-soby zbraní a potřeb válečných. Zachovávajemír s Karthaginskými podlé úmluv dříve sjed-naných, šířil panství své na ujmu svobodnýchobcí sicilských; 315 pokusil se o dobytí Mes-sany, zmocnil se několika menších měst a uvedli Akragas v takovou tíseň, že jen prostředni-ctvím Karthaginských 314 zavřen mír, kterýmHérakleia, Selinus a Himera ponechány Kartha-ginským, ostatní pak města měla míti zřízenísice svobodné, ale podříditi se hegemonii Sy-rakus. Messana, která se nechtěla tomuto usne-sení podrobiti, byla 312 od A-ea dobyta a stra-šlivě zpustošena. K takovému šíření moci ty-rannovy nemohli Karthaginští nadále přihlížetilhostejně a jsouce mimo to nespokojeni s mí-rem z r. 314 jali se proti A-eovi podporovatiAkragas, kde mnoho uprchlíků syrakuskýchnalezlo útočiště. Stálé menší rozmíšky vedlykonečně ke zjevné válce; u hory Eknomunad řekou Himerou byl A. poražen, téměřvšecka města na Sicilii spojila se s vůdcemkarthaginským a Syrakusy obleženy 311 na su-chu i na moři. V nejvyšší tísni pojal A. odvážnýúmysl, přenésti boj do Afriky a donutiti tamnepřipravené Karthagince k míru, aneb aspoňpřiměti je k odvolání vojska ze Sicilie. Opatřivsi náramným vyděračstvím a zloupením chrá-mů potřebné peníze, ustanovil bratra svého
Antandra za náměstka, a uniknuv se 60 korábypřed lod’stvem karthaginským, přistal s 15.000muži jižně od mysu hermajského u břehů afri-ckých (310). Několik vítězství dobytých nadvojskem karthaginským uvedlo v moc jehočetná města a zjednalo mu podporu domácíhoobyvatelstva, které se počalo bouřiti proti od-věkým utlačovatelům svým. Avšak k vítěz-nému skončení války síly jeho nedostačovaly;za tou příčinou povolal r. 308 na pomoc Ofella,panovníka kyrénského, přislíbiv, že veškery vý-boje v Africe jemu postoupí. Když pak tentose značnou mocí se dostavil, dal jej A. úkladnězavražditi, získal vojsko kyrénské do službysvé, dobyl potom 307 Utiky a Hippagrety apočal již na suchu svírati i samu Karthaginu.Tehdy stál na vrcholu své moci, když neblahézprávy o bouřích na Sicilii k návratu do vlastijej přiměly. Št’astnými boji upevnil opět moc

klés.

svou na Sicilii a také v Syrakusách povra-žděním a uvězněním odpůrců svých zjednalpokoj. Odešed potom do Afriky, shledal, žepoměry tamější úplně se změnily v jeho ne-prospěch; podřízení vůdcové Aischrión aEuma-chos utrpěli úplné porážky a zbytek vojskapod velením syna jeho Archagatha bouřilse pro nezaplacenou mzdu. Za těchto po.měrů mohla jediné vítězná bitva utišiti roz-kvašené mysli a A. nevida jiné pomoci od-vážil se s nerovnými silami útoku na táborkarthaginský, ale byl úplně poražen: vojskozbouřivši se drželo A-ea v zajetí, nicméně jemupodařilo se 306 uniknouti do Sicilie, kdežtosynové jeho od rozlícených vojínů, kteří po-zději přešli ke Karthaginským, zavražděni jsou.Zvěsti o pohromách afrických povzbudily opětnepřátely jeho na Sicilii u větší míře, než kdy-koli před tím, a v čelo jejich postavil se dávnýodpůrce A-eův Deinokratés. Avšak A. potlačivukrutnými prostředky nepokoje v Syrakusách,které podnítili přátelé vojínů afrických, učinilmír s Karthaginskými a obdržev od nich pe-níze i zásoby pro vojsko své, zvítězil u Torgianad Deinokratem, načež tento vešed s nímv úmluvu stal se z nepřítele horlivým nástro-jem despotismu tyrannova. Panství A-eovo byloopět upevněno a v této době nejspíše přijalpo příkladu diadochů titul královský (ok. 305,ačkoli Diodór událost onu při r. 307 uvádí).Obyčejům svým zůstal i jako král věren, cho-dil bez průvodu neb stráže, rád při shromá-ždění obveseloval lid hrubými žerty a s potě-šením vykládal, kterak z nepatrného původuk nejvyšší moci politické se povznesl. Na sklon-ku života jeví se vláda jeho značně mírnější,ale nejspíše jen proto, že při všeobecném vy-sílení po tolikerých vnitřních bojích nebylolze vzbuditi proti němu vydatného odporu.Nicméně příležitost k válečným podnikům vy-hledával neustále, jednak pro svou nepokojnou,dobrodružnou mysl, jednak aby zaměstnávalsvé žoldnéře snadno ku vzpouře náchylné.R. 304 plenil na ostrovech liparských a ne-dlouho po bitvě u Ipsu (301) počal se míchatii do záležitostí diadochů v Řecku; jednajev zajmu egyptského krále Ptolemaia, jehož ne-vlastní dceru Theoxenu za třetí manželku po-
jal, zničil 299 neb 298 makedonské lod’stvoKassandrovo před Korkyrou, zmocnil se sámostrova toho a dal jej 295 za věno dceři svéLanasse, zasnoubené s Pyrrhem épeirským.Brzo potom dobyl Krotónu (295) a poplenilBruttium. Konečně jal se konati rozsáhlé pří-pravy válečné chtěje nejspíše ještě pokořitiKarthaginu, ale uprostřed činnosti této byl ná-vodem vnuka svého Archagatha od otrokaMainóna otráven. V Syrakusách nedlouho posmrti jeho obnovena jest demokracie, jměníjeho zabaveno a příbuzní i stoupenci jeho dí-lem povražděni, dílem z města vypuzeni. A. bylvojevůdce i státník vysoce nadaný, jenž ne-štítil se žádného prostředku, který záměrůmjeho prospěti mohl, dle okolností však téžumírněný a lidumilný; jako válečník zjednalsi slavné jméno, ale ukrutnosti, jimiž panstvísvé utvrzoval, poskvrnily pověst jeho v ději-

Agathologie —

nách. O skutcích A-eových psali z vrstevníků:bratr jeho Antandros, Kallias (příznivě), Ti-
maios (nepříznivě) a Duris; ale zprávy jejichzachovány jsou jen zlomkovitě neb u výtahuve spisech Justinových, Diodórových a Polyai-nových. — Hamming: De Agathocle Siculo,Utrecht 1835. Kalmus: Leben des Agathokles,Treptow 1865. Wiese: De Agathocle Syracu-sanorum tyranno, Münster 1867. Holm: Ge- schichte Siciliens im Alterthum. Lipsko 1874. II. str. 219—265. Schubert: Geschichte des Agathokles. Vratislav 1887. p.
2) A. z K y z i k a, řecký dějepisec doby ne-známé, spis. dějepisného díla o své vlasti, je-hož až 3. kniha se cituje, a Pamětí (<îpomn™-mata), jichž se uvádí až kniha 7. Toto po-slední dílo rozuměti třeba jménem Historia,jež jako název spisu A-eova připomíná CiceroDe divinat. I. 24. Z něho čerpal též Pliniusve své Historia naturalis. Zlomky u Müllerů:Fragm. hist. graec. IV. 288. nn. Pek.

Agathologie (z řec.). Podlé hlavních dvouvýznamů, které má řecké slovo ‚ga*án (aga-thon) jako latinské bonum (dobro i statek),jest a. bud’ nauka o dobru, d o b r o v ě d a, nebonauka o statcích, s t a t k o s l o v í, zvláště o statkusvrchovaném, nejvyšším (summum bonum, finisbonorum). Dd.

Agathon svatý viz A g a t h o.Agathon: 1) Syn Athéňana Tisamena.

básník dramatický, nar. okolo r. 448 př. Kr.Osobně vyznačoval se krásou téměř ženskou,jemnými, duchaplnými způsoby a bohatstvím.Byl horlivým následovníkem Gorgia Leontin-ského, rhétorickým uměním proslulého, aosvojil si od něho bohatou měrou onu květ-natou řeč, vyzdobenou duchaplnými obraty,hříčkami a řečnickými figurami, jimiž pozdějive svých tragédiích okouzloval obecenstvo.Podobně vyšperkována jest i jeho řeč o Erótuv Platónově Symposii. Tímto dialogem zvěč-něno jest prvé jeho dramatické vítězství, je-hož dobyl r. 417. Zženštilý charakter jehopoesie a hudby persifluje Aristofanés v ko-médii Thesmoforiazusách. Z těchto jakož i ji-ných míst pozdějších spisovatelů, zvláště Ari-stotela (srvn. též zlomky u Naucka: Tragico-rum graecorum fragm., Lips. 1856), nabýváme
dosti jasné představy o jeho básnickém vý-znamu. Mimo uvedené ozdoby slohové, na něžA. kladl nemalou váhu, liboval si v hojnýchreflexích bez značnější hloubky myšlénkovéa jadrnosti výrazu. Dramata jeho oplývala hoj-ností látky, čímž někdy i porušena jednotavnitřní. V částech chorových, jež pozbyvšeu něho souvislosti s ostatním obsahem, kleslyna pouhé vložky zpěvu, připouštěl A. ještěvětší volnost než Euripidés. Také stránka hu-dební, v níž převahu měla tónina frygická ahojně se vyskytovala chromatická stupnice,jevila umělkované útvary a zženštilou lahoduvedlé všelikých novot v průvodu instrumen-tálním. Ve všem tom A. hověl vkusu dobypozdější, odcizené dřívější přísnosti a prostotě.Celkem však, hledíme-li zvláště k tomu, jak sivšímá A-a Aristotelés, nelze významu jeho pod-ceňovati. A. později opustil Athény a odebral

Agathotes. 435

se s Pausaniem na dvůr makedonského králeArchelaa do Pelly, nač zdá se narážeti Ari-
stofanés v Žabách. S Euripidem, jenž tamtéžtrávil poslední doby života. byl A. v důvěr-ném přátelství. Zdá se, že v Makedonii zemřelu věku 45—47 let. Z tragédií A-ových známyjsou tyto názvy: Aëropé, Alkmaión, Anthos (?),Thyestés, Dobytí Illia, Mysové, Telefos a snadi Achilleus. O A-ovi vůbec viz Welcker: Diegriech. Tragoedien etc. Bonn 1841; Kayser:Historia critica trag. graec.; Reichardt: DeAga-thonis vita et poesia. Ratibor 1853. Sdk.
2) A., proslulý pěvec starých Řeků, žilmezi 398—338 př. Kr. v Athénách (nebud’ zto-tožňován s básníkem předcházejícím, který ze-mřel již 401 př. Kr. ). Zpěv A-ův (Cantus Agatho-nis) byl vzorem dobrého způsobu zpěvu. Chv.

3) A. ze S a m u, dějepisec a zeměp. řeckýdoby neznámé, spis. díla o Skythii, cestopis-ného díla Pántou per»plouc a díla O řekách,z nichž zachovány nepatrné zlomky. Pek.

4) A. G o u l l i e u x J o s e f (* 1731 — † 1797),kněz z francouzského řádu »Bratří škol kře-
st’anských« (založ. v Remeši 1679), v němžr. 1777 stal se vrchním superiorem a jenž zařízení jeho nabyl největšího rozšíření s hlav-ním sídlem napřed v Paříži a pak v Meluně.Vedlé školních textů zeměpisných a arithmeti-ckých napsal »Dvanáctero ctností dobréhouč′tele« (Douze vertus d’ un bon maıtre) slohem sice prostým, ale jadrným, v němž opí-raje se o mnohonásobné a vzácné zkušenostiškolní snaží se těm, kdož soukromě se připra-vují k učitelství, podati důkladné navedenípraktické. Spis ten vydán r. 1785 v Meluně,kdež zřízen i ústav ke vzdělání učitelů zvláštěsměřující. Ježto za revoluce francouzské bratřířádu nechtěli se podrobiti ústavě republikán-ské, rozehnáni jsou r. 1792, ale. vrátili se jižr. 1801. Zatím A. zemřel v Toursu. Lp.
Agathonov Alexěj Semenovič viz A g a-
f o n o v.
Agathophyllum aromaticum Wlld. (Evo-dia arom. Son.), b l a h o l i s t k o ř e n n ý, mada-gaskarský strom z řádu v a v ř í n o v i t ý c h (Lau-rineae). Plody peckovice zvící višně a listyvoní příjemně po hřebíčku. Rozvážejí se doobchodu co koření jménem nuces caryophyl-
latae. Vský
Agathosma Willdenow (Diosma), aroma-tický, vždy zelený keř kapský z čel. Diosmeí,trib. Eudiosmeí, s drobnými lístky a v koneč-ných okolíčcích nakupenými květy, v nichžjsou vedlé 5 plodných střídavě jiné, 5plátkovité,sterilní tyčinky. Pro barvu květů pěstuje seněkolik druhů v mírně teplém sklenníku, jako:A. pulchella, A. imbricata, A. hispida aj. Aro-matických listův užívají ku připravování ob-čerstvujících i rozčilujících nápojů hodících sezvláště za léky prsní a odměšující. Děd.

Agathotes chirata Don (řád Gentia-naceae), u domorodců č i r é t a, rostlina vy-skytující se v Nepálu, Kumáunu a v severníIndii; jest z nejváženějších rostlin léčivýchv Indii, a sice hlavně jako lék sílicí a protizimnici. Rostlina se vytrhá, když květy počí-nají vadnouti. I evropští lékaři jí používají


436 Agathyrsové

v náhradu za chinin, není-li ho po ruce ataké v náhradu za hořec. Dává se co infu-sum neb tinctura-ale ne co odvar. Má vlast-nosti hořkých lékův sílících. ale nezpůsobujezácpy. Dává se při zimnicích, při špatnémtrávení osob trpících dnou, dětem proti čer-vům a také při průjmech a při úplavici se jípoužívá. Léčivé části jsou stonky rostliny akořeny. (Drury, Useful plants of India 1873;Balfour, Encyclop Ind. 1885.) Fl.

Agathyrsove, starověký národ původunejspíše thráckého, obývali v době Hérodo-tově asi v dnešním Sedmihradsku. Byli prýlid krásný a bohatý, v jehož krajině mnohozlata se dobývalo. Tvář i údy své, dle zprávu Plinia, Vergilia a Pomponia Mely zachova-ných, více méně barvili dle toho, jak kdoz rodu staršího nebo vznešenějšího pocházel.Ženy měli všickni společné, aby, jsouce tímzpůsobem mezi sebou příbuzni, řevnivostema svárům zabránili. Ostatně vesměs žili způ-sobem thráckým. V zemi jejich pramenila seřeka Maris (Maroš ?), a Hérodot připomínákrále A-sů, Spargapitha, kterážto jména nasvěd-čují indoevropskému jich původu. V oněchsídlech jako Hérodot zná A-sy ještě Stefanus
Byzantinus, který však čerpal nejspíše udánísvé z Hérodota. Všickni pozdější spisovatelé, Pomponius Mela, Ptolemaios, Ammianus Mar-cellinus a Marcianus Hérakleota, uvádějí sídla jejich na nejzazším severu na řece Chesinu,kterou novější badatelé vykládají bud’ na Dvinuzápadní neb na Mezeň. V Sedmihradsku pakpřipomínají se v dobách těch jen Bastarnové a Getové. Poněvadž pak o pravdivosti zprávyHérodotovy, který v krajinách oněch cestoval,nelze pochybovati a též svědectví ostatních spi-sovatelů starověkých jsou velmi vážná, nutnosouditi, že A. ze sídel svých byli vypuzeni odKeltů, kteří pak pode jménem Bastarnů v Sed-mihradsku se usadili. A. postupujíce dál a dálena sever dostali se až na rozhraní Slovanůva Čudů, kde bud’ vyhynuli aneb v jiném, vět-ším národě znenáhla zmizeli. Srov. ŠafaříkovySlov. starožitnosti, str. 516—520.
Agati (aguti), dřevo z Vitex divaricata az Aeschynomene grandiflora. Děd.

Agatino, velmi tvrdý druh alabastru žil-
kovaného. Sp.
Agatu (A g a t t u), ostrov aleutský ve sku-pině Bližních ostrovů co do velikosti druhý(35 km dl., 25 km šir.), má mnoho jezer a ří-cek, ale žádného zálivu; břehy skalnaté.

Agaue, lat. Agave, jméno několika myth.žen, z nichž nejdůležitější jest dcera thébskéhoKadma a Harmonie, chot’ spartského Echiona,jemuž porodila syna Penthea. Odvážila seo sestře své Semele neprávem tvrditi, žeusmrcena byla bleskem Diovým, protože lživějej vydávala za otce svého dítka; i způsobil bůhDionysos, chtěje pomstiti uražené cti své matkySemely, že A. v šílenosti bakchantské rozsápalavlastního syna svého za divé zvíře jej poklá-dajíc (viz P e n t h e u s). Dnl.

Agaunsti m u č e n n í c i slují mučenníciz thébské legie. Císař Maximianus Herculeusodebral se hned po svém povýšení Diokleciá-


— Agave.

nem za druha v císařství do Gallie, aby Ba-gandy nebo kterési rolníky povstalé zkrotil.Z Východu přivedl s sebou thébskou legii,která byla celá, spíše však jenom v značnémpočtu svého mužstva křest’anskou. Voje bylyv nynější krajině valliské a měly bohům obě-tovati. Poněvadž legie ta nechtěla poslechnoutirozkazu císařova, kázal ji císař dvakráte de-cimovati, a když přece své víře věrnou zů-stala, dal ji ostatním vojskem obklíčiti a po-vražditi. Přednější důstojníci Moric (Mauri-tius), Exsuperius a Candidus byli příklademstatečnosti. Toto hromadné vraždění stalo seokolo r. 286 v okolí místa A g a u n a, po němžtito mučenníci slují A. V době křest’anské po-vstal v Agauně klášter, kterýž po jeho pobo-ření sv. Sigmund, král burgundský, l. 515 ob-novil, bohatě nadal a stálé pění církevníchhodinek u něho zavedl. Dr. Fr. X. Kryštůfek.

Agauove, africký kmen v Habeši. Pů-vodu jsouce hamitského byli nejspíše předvpádem Semitů jediným obyvatelstvem Ha-beše a okolních krajin; zmínky dějí se o nichjiž ve zprávách staroegyptských, zvláště napomnících. Nyní jsou souvislým celkem pouzev některých krajinách habešských. Na severuzaujímají Vag a Lastu na vrchovisku řek Ta-kasie a Čelaki, na jihu Godžam a Agaumederod jezera Canského až k Modrému Nílu. Mimo
to jsou v menším počtu roztroušeni po celézemi. Zevnějškem neliší se A. od ostatníhoobyvatelstva habešského. Jsou lid dosti sličný,oválného obličeje, nosu jemně zaostřeného,souměrných úst s pravidelnými rty, bystrýchočí a vlasů mírně zkadeřených. Zabývají sehlavně chovem dobytka a vynikají jako vý-borní jezdci. Nábožensky přiznávají se k církviaethiopské. Jazyk jejich, příbuzný s jazyky okol-ních Bedžů, Gallů, Somálův a Dankalů, náležídle Fridr. Müllera do aethiopské skupiny jazykůhamitských a rozpadá se v několik podřečí;rozšířen jest po celé zemi, jsa řečí hlavně niž-ších vrstev obyvatelstva i tam, kde vzděla-nější třídy nářečí tigrejského neb amharskéhoužívají. O jazyku A-ů jednají tištěné i neti-štěné sbírky slov (pořídili je Truce, Reke, Wald-meier, Halévy, d’Abbadie) a úryvky mluvnické(Waldmeier, Halévy).
Agave L. (‚gauác = skvostný) (viz vyobr.čís. 99.), rostlina tropických krajin, původněamerická, ze řádu l i l i o k v ě t ý c h a čelediAmaryllideí. Má květy přímé, dlouhé, s okvě-tím korunovitým, jehož trubka s vaječníkemzpodním srostlá, ostatně nálevkovitým, s cípyskoro stejnými. Z něho vyniká 6 dlouhýchtyčinek prašníků dlouhých, středem k nitcevetknutých. Pestík 3pouzdrý, s dlouhou čněl-kou a hlavatou, 3laločnou bliznou mění sev mnohosemen. tobolku. A. má krátký, tlustý,hojně mrcasatý oddenek, z něhož vybíhá mnohopřízemních, tlustých a dužnatých listův a jímžse také rozvětvuje. Listy pravidlem kopinatéjsou hrotité, po kraji obyčejně kolcatozubatéa dlouhé; prostřední jsou v homoli ztuha pří-mou svinuté, starší odstálé a nejstarší v rů-žici ohnuté. Ze středu listů vyniká časem velmidlouhý, listeny porostlý a ku konci bohatě roz-


Agaveae —

větvený stvol květní, ukončený takto velmiskvělou latou vztyčenou. A. čítá asi 21 druhů,zejména mexických a jihoamerických, nejenbarvou, ale i krajem a zakončením listů jižna pohled od sebe rozdílných. Ze všech do-

Č. 99. Agave americana L.

sáhla A. americana L. (vyobr. čís. 99.) největ-šího rozšíření po všech končinách tropickýcha subtropických, zdomácněvši i po již. Evropě.Jest domovem v Jižní Americe a Mexiku, kdežprůměrně teprve okolo 8—10 roků ponejprvrozkvétá, vyhánějíc stvol až 12 m vysoký ai 4000 statných, více než 5 cm dl., nažloutlýcha libovonných květů zdobený. V jižní Evropě


Agazzari. 437

kvete v 10—20, a ve sklennících ve 30—80 lé-tech; proto neprávem zvána s t o l e t á a l o e.Listy její dosahují až 3 m délky a 1 dmšíř., sivou barvou vynikajíce. Tento druh jestpro tuzemce velmi důležitý: z poraněnýchpupenů konečných dobývají št’ávy, která kva-šením dává u Mexičanů vůbec oblíbený nápojp u l q u é, z něhož se zhotovuje destillováními r u m pod jménem mescal. Št’ávy z listůvytlačené užívá se tam co léku vůbec protirakovině, krticím a neduhům syfilitickým.Vlákna listová, v obchodu co p i t a , a l o e o v ék o n o p í, soie vegetale (hedvábí rostlinné) zná-má, spracují se v mexick. továrnách na tka-niny i papír, a z květního stvolu krájejí se
pásky různé tlouštky, jichž, jsou-li usušeny,dílem místo kůže na pochvy břitvové, nebojako korku a j. se dá vvužitkovati. Že sev krajinách středomořských z A. vysazují ne-proniknutelné živé ploty, jest vůbec známo.Také A. mexicana Lam., bělavými a ku koncilistů nahnědlými trny vyznačená, jest ve všech udaných směrech velmi užitečnou. Sušených stvolů od A. vivipara L. upotřebováno k roz-dělání ohně, byly-li tvrdým dřevem třeny, ašt’avou z kořenů nebo listův omamovány ryby.Nejcelejšími listy vyniká A. foetida L. a listymečovitými, bledě zelenými A. cubensis Jacq.Také tyto druhy jako A. zvláště vláknem jsouprospěšny. Listy A. filifera Salm-Dyck., u násčasto pěstované, mají po krajích hojně jem-ných vláken. Stloustlými listy upomíná A. narod A l o e, u něhož však listy ve 2 řadách uspo- řádány. Děd.
Agaveae, skupina rostlin z čeledi Ama-ryllideí, s kořeny vláknitými, s tlustými, masi-tými a po kraji trnitými listy v rosetách pří-zemních a s mohutným stvolem květním, jenžpo odkvetení hyne. Sem náleží rod A g a v e(v. t.) a F u r c r o y a (v. t.), vesměs v tropech;zvláště první četně zastoupen. Děd.

Agazo viz A g a s o.Agazove zovou se někteří kmenové afričtí,

sousedící s nejsevernější částí Habeše; bydlína pobřeží samharském sev. od Masávy av poříčí Anseby, od Rudého moře asi na200 km hluboko do země. Jsou to zejménaHabábové, Bedžukové, Mensové, Bogové, Ta-
kuové, část’ Baraků, Asgadové a j., jež nej-lépe seznal V. Munzinger. Jsou původu ha-bešského, ode dávna křest’ané a mluví tigréj-štinou.
Agazzari [agacári] A g o s t i n o, slavný ital.skladatel hudební a učenec-čestným příjme-ním »Accademico armonico intronato« zva-ný-nar. 2. pros. 1578 v Sienně. Vzdělavse důkladně v hudební theorii žil nejprve ně-jaký čas při dvoře cís. Matiáše ve Vídni; poté vrátil se do Italie a byl v Římě kapelní-kem. Roku 1630 stal se ředitelem chrámovéhudby při kathedrále v rodném svém městě,kdež také 10. dubna 1640 zemřel. Sepsal ce-lou řadu vysoce zajímavých a pozoruhodnýchděl z oboru hudby církevní (madrigaly, mo-tetta, žalmy a j. pro 1, 2 atd. až 8 hlasů),z nichž nejpamátnější jest třetí kniha motett:Il terzo libro de’Motetti a due e tre voci, v Ří-


438 Agbatana —

mě 1605. Z předmluvy její patrno, že A. jestjedním z prvních, kdož užívati se jali číslova-ného bassu. KTe.

Agbatana (neutr.), jméno několika měststarověkých: 1) A. m é d s k á, později E g b a-t a n a i E k b a t a n a, staropersky H a ň g m a t a n a,t. j. shromáždiště, město na úpatí hory O r o n t u(nyní Elvend) položené, dnes zvané H a m a-d á n. Zmiňují se o něm již nápisy klínové ato ve krajině Ellibu. Když po r. 677 př. Kr.počali se drobní kmenové médští sbírati v jed-notu, byla již nepochybně A. středem novéhoútvaru státního, načež Kyaxarem učiněna sí-delním městem nové veleříše médské a ozdo-bena nádhernými stavbami, jichž zlatá výstrojdotrvala až panování syrského. Králové méd-ští slují v současných nápisech klínovýchprostě králi agbatanskými. Když Kyros r. 549vyvrátil říši médskou, zplenil i A., později všakučinil je jedním z hlavních měst svých a sí-dlem archivu a pokladu říšského. Za Achaime-novců byla A. letní residencí královskou asídlem satrapy médského. Alexander Vel. uko-řistil v A-nech nesmírný poklad státní a za-mýšlel je učiniti sídlem říšské finanční správy,avšak úmysl ten zmařen byl náhlou jeho smrtí.Přes nepřízeň dob následujících uchovala A.nadále význam svůj. Polybios popisuje stavA-n za doby své. Tehdá nemělo již městohradeb, ale honosilo se pevným posud a té-měř nezdolným hradem; pod hradem byl pa-lác mající v objemu 7 stadií a ozdobený ne-obyčejně nádherně. Zdivo jeho bylo složenoz cedrův a cypřiší, trámy a desky stropové,sloupy a stěny byly bud’ zlatým, bud’ stříbr-ným plechem pobity, střecha skládala se z ci-hel stříbrných. Největší část’ těchto ozdobbyla vyloupena za Alexandra Vel. a SeleukaNikatora, co zbývalo, kázal strhati uprostředIII. st. př. Kr. Antiochos Theos. Chrám Aná-hitin byl v ozdobě své neporušen až do dobytéhož Antiocha. Z popisu Polybiova a z pří-padné poznámky Ktésiovy vidí se, že neza-kládá se na přesných zprávách popis Héro-dotův, jenž vůbec odporuje i co do líčeníhradu i co do určování polohy městské pomě-rům skutečným. Ještě za parthských Arsa-kovců byla A. zimním sídlem královským, za
Sássánovců byla však zanedbána. Antickýchzbytků na půdě agbatanské shledáno posudvelmi málo, ježto nebylo podniknuto podrob-nější kopání. — A. byla položena v roviněúrodné a výborně ovlažené na severovýchod-ním úpatí hory Elvenda. Město samo zásobo-váno bylo vodou, kterou přiváděl průkop, bá-ječné Semiramidě připisovaný, z horského je-zírka na Elvendu. Okolí oplývalo ve starověkuvýtečným ovocem, broskvemi, vínem, jablkya hruškami, zima však bývala a jest i nynívelmi tuhá. O vojenské důležitosti A-n svědčínejlépe prastará vojenská silnice, rovněž Semi-ramidě připisovaná, která překročivši zagroskýprůsmyk u města Holvána pracně vedena bylaúžlabími elvendskými k A-nům. — Pokus H. aG. Rawlinsonův, kteří z různosti popisů Héro-dotova a Polybiova, jakož i z pochybnéhoudaje Stefana Byz. vyvozovali existenci dvo-

Agdža-kale.

jích A-n, Jižních a Severních neboli Atropatén-ských, nedošel nikdež souhlasu. — 2) A. s y r-s k á, v níž dle Hérodotovy zprávy zemřelKambysés III., král perský. Dle Stefana Byz.byla A. identická s pozdější Bataneií, Nöldekesrovnává ji s nynějším H a m a t h e m. Prášek,Kambysés, str. 59. Pšk.

Agbome viz A b o m e .Agde [agd], stará Agatha Narbonensis,

přímořské město v již. Francii v depart. hérault-ském, arrond. bézierském, na pr. bř. ř. Hé-raultu, 5 km nad její ústím a na konci Lan-guedockého průplavu (Canal du Midi), sta-nice jižní dráhy, s 9747 ob. (1881). Ležíc napatě vyhaslé, 115 m vysoké, eruptivní hory
St. Loup vystavěno jest veskrze z čedičovélávy, čímž nabývá rázu zasmušilého, a kdežtodříve rozkládalo se na samém břehu moř-ském, nyní naplaveninami Héraultu jest na5 km od něho vzdáleno; dosud jeho velký pří-stav jen s těží ubraňuje se zanesení pískem.A. má vyšší plaveckou školu, obchodní soud,loděnici, solivárny, továrny na provazy, plach-tovinu, sukno, atlas a olej, hojnou výrobumýdla, lojových svíček, čilý obchod pobřežnía mnohé staré památky; nejznamenitější jehobudovou jest kathedrální chrám, bývalá sva-tyně pohanská, jež v X. a XI. stol. přesta-věna slohem gotickým. A. založeno bylo roku163 př. Kr. od Fóků marsilských pod jménemA g a t h é T y c h é a již v III. stol. po Kr. bylosídlem biskupským. R. 506 Alarich I. visigot-ský svolal sem koncil, jenž zabýval se sporyo svátosti přijímání.
Agdistis též A n g d i s t i s, dle pověsti fry-gické bytost dvoupohlavní, kterou zrodila Země(dle jiné pověsti skála Agdos). Bohové, zhro-zivše se obludné té bytosti, zbavili ji mužství,z něhož vyrostl pak strom mandloň. Poživšiovoce se stromu tohoto dcera říčného bohaSangaria, porodila hocha, jenž nazván A t t é s(Attis, Atys). Děcko odloženo, živeno však
kozlem a vyspělo v pacholíka sličného, takže zamilovala si jej sama A. Když pak Attés,jenž stal se knězem i miláčkem bohyně Kv-bely, sňatek slaviti měl s dcerou krále pessi-nuntského, způsobila žárlivá A., jež také s Ky-belou o něho se svářila, že Attés v šíleno- sti sám se zmrzačil, z krve pak jeho vykvetlyfialky, vinoucí se okolo stromu, do něhož umí-rající Attés duši svou vdechl. A. v divém zou-falství prosila Zeva, aby vzkřísil ubohého ji-nocha, avšak bůh dopustil toliko, aby těloAttovo navždy zůstalo neporušeným. Místo,kdež pochován. byla prý frygická hora Agdi-stis. Jemu a Kybele na počest konávala se rokco rok několikadenní slavnost rázu svrchovanědivokého. korybantského. — A. původně jestsnad totožna s Kybelou, jež sama mívá druhdyjméno to, a povstala prý též z hory zv. Agdos(v. K y b e l é). Dnl.
Agdza-kale (tatar.) nebo Š e r ý z á m e k(Sěryj zamok), stará pevnost na skále v gub.tifliské na jih od Tiflisu v údolí ř. Borčaly,založená prý perským chánem Jagupem, kdyžzmocnil se krajiny té za vlády gruzínskéhocara Konstantina II. Byla sídlem careviče


Age —

Georgia (na konci XVIII. stol.), jenž se pakstal carem kartalinským a kachetinským. Jestchráněna vysokou zdí s 18 věžemi, která všakzemětřesením r. 1827 na straně sev.-západnísilně utrpěla.

Age viz A x i n.Agedunum viz A h u n .Ageladas, kovolitec řecký, nejslavnější

mistr školy argiské, učitel Feidiův, Polyklei-tův a Myronův. Činnost jeho spadá mezi olymp.70—82 (dle Brunna). Pro chronologické ob-tíže soudili Sillig a Thiersch, že byli dva mi-stři tohoto jména, kteroužto domněnku vy-vrátil Brunn. A. pracoval výhradně v kovu.Díla jeho jsou: Zeus Ithomatas; Zeus jakochlapec a bezvousý, mladistvý Heraklés v Aigiuv Achaji, Heraklés Alexikakos v Melitě, démuattickém, Musa s bar item, vystavená vedlé

Č. 100. Agelastica alni L

dvou jiných Mus pocházejících od Kanachaa Aristoklea, skupina jezdců a žen zajatých,
věnovaná od Tarentských na upomínku ví-tězství jejich nad Messapy do Delf, čtverospřežíolympionika Kleosthena z Epidamnu se sochamivítěze a vozataje, několik soch olympioníků (Ano-cha, Timasithea). O umělecké povaze A-dověnemáme žádných zpráv, souditi však lze o něm velmi příznivě z toho, že tři nejslavnější umělcisvé doby byli jeho žáky. Srov. Brunn: Künstler-geschichte, I. str. 63 až 74. Vý.
Agelaos, jméno několika osob řeckéhomythu, z nichž důležitější jsou: 1) A., praoteckrálovského rodu lydského, syn Hérakleův aOmfalin, jenž jindy jmenuje se též Alkaios,Lamos, Laomedés. 2) A., syn HérakleovceTemena, jenž Titány najal k zavraždění otcesvého, poněvadž tento jeho i ostatní syny svévydědil ve prospěch zetě svého Déifonta. Přesto vláda v Argu připadla Déifontovi, jelikožvojsko mu přálo. Dnl.

Agelastica alni L., m a n d e l i n k a o l š o-v á čili z á d u m č i v e c, brouk z čeledi m a n-d e l i n e k (Chrysomelidae), asi 6.5 mm veliký,podlouhle vejčitý, fialově modrý, s tykadly anohami černými, žije u nás hojně na olších,jejichž listí velmi rozežírá. Záhy z jara, jak-


Agelé. 439

mile olše novým listím se odějí, objevují sebrouci z úkrytů zimních vylézající a samičkysnášejí brzy vajíčka v nepravidelných hromád-kách na zpodní stranu listů. Šestinohé larvy,jež z nich se líhnou, jsou barvy zelenavěčerné, lesklé, hojnými bradavkami a krátkýmichloupky porostlé a vyskytují se na olších aždo srpna. Ožírají listy olšové pouze na zpodnístraně, čímž listy znenáhla děraví, tak že brzyvypadají, jako by byly prostříleny. Asi začtyři neděle dospívají larvy úplně, zalézajípak do země u paty stromu a mění se tuv kukly žlutavé, srstnaté, 5—6 mm veliké.Z těch pak líhnou se brzy brouci dospělí, takže již v srpnu, nejvíce však v září množstvímsvým na stromech nápadni bývají. Vajíčkabrouků těchto nebývají snesena najednou,nýbrž v různých přestávkách, tak že často

. (mandelinka olšová).

nalézáme na olších mladé brouky spolu s lar-vami nejrůznějšího stáří. Také brouci živí selistím olšovým dokonávajíce škodu larvamizpůsobenou; na mladých stromcích, zvláštěve školkách, kde se pěstují sazenice olšovéze semena, bývá škoda ta někdy tak značna-že stromky všeho listí zbaveny schnou a hy-nou. Tu potřebí brouky sbírati hned od jara,
aby nemohli se příliš rozmnožiti. (Viz vyobr.č. 100.). L. D.
Ageldino, jezero v gub. vjatské, 5 km dl.Na něm jest loděnice. kde se stavějí lodice proplavbu po Vjatce.

Agele (‚gÙlh) slulo na ostrově Krétě druž-stvo jinochů dospěvších v 17. rok věku svého,kteří sestoupili se vespolek, aby honbou, gym-nickými cvičeními a během o závod tělesnésíly své pro mužný věk utužili a vášně svékrotíce učili se podřizovati přání svá prospě-chům obecním. Družstva ta utvořila se tak,že některý zámožný občan, otec jinocha sedm-náctiletého. vyzval všecky druhy syna svého,aby v domě jeho vespolek žijíce síly své cvičili a pod dozorem jeho přísné kázni mužnépřivykli. Otec ten jako starosta družstva řídilzápasy, boje a závody mezi jednotlivými age-lami konané; on vykonával i trestní právo nad


440 Agelli — Age

neposlušnými členy. Ve družstvech těch jinošivytrvali obyčejně deset let. Za.

Agelli, A g e l l y , A g e l l i u s A n t o n i o zeSorrenta (* 1532 — † 1608), znamenitý vykla-datel a kritik knih starozákonních z řádutheatinů a od r. 1593 biskup v Acerně. Odr. 1568 přidělen byl ku kongregaci, která pra-covala o novém vydání Vulgaty (vyšlo 1590)a zasedal v kommissi, která obstarala vydáníSeptuaginty. Výklady jeho vyšly dílem tiskem,dílem jsou zachovány v rukopisech. Jrk.

Agen [ažán], lat. Aginnum, hlavní městobývalé franc. prov. A g é n o i s, nyní departe-mentu Lot et Garonne, v rozkošné a velmiúrodné krajině na pr. bř. ř. Garonny a na křižo-vatce dráhy bordeaux-toulouské a périgueux-tarbeské, 120 km jihových. od Bordeaux, sídloprefekta, appellačního soudu a biskupa (již odr. 350), s 16.835 ob. (1886); má několik staveb-ních památek z doby římské, starožitnou, nyníobnovenou kathedrálu, několik pozoruhodnýchmostů, zejména velkolepý vodovod o 23 oblou-cích, kněžský seminář, lyceum, normální a kre-
slířskou školu, veřejnou knihovnu o 25.000 sv., museum, továrny na zboží bavlněné, sukno,kartoun, plachtovinu, barvy a kože, barvírny a dílny provaznické. Jsouc důležitým uzlem že- lezničním vede živý obchod zejména se švest-kami a červeným vínem, jež se v okolí zna-menitě daří, dále vyváží se odtud obilí, mouka,sýr, příze, pálenka, len, konopí a drůbež. A.b nejprve hlav. městem keltských Nitio-brigů, za panství římského stal se městempraetorským v Gallii aquitanské a později bylopět a opět dobyt barbary do Gallie vtrhšími;pak ve vládě se zde vystřídali králové fran-čtí, vévodové aquitanští, králové angličtí ahrabata toulouští, až konečně r. 1592 trvalespojeno s říší francouzskou. A. jest rodištěmScaligera, přírodozpytce Lacépčdea a proven-çalského básníka Jasmina, jemuž zde posta-vena socha.
Agencie viz Agent.Agenda (lat.), c o s e m á k o n a t i nebo

sepis toho. 1) A. úřední, obor nebo souhrnčinnosti některého úřadu. — 2) A. církevní,theologický výraz, kterýmž označovala sev prvních stoletích církve bohoslužebná jed-
nání vůbec. Sněm Karthaginský z r. 390 na-zývá tak mši sv. (quisquis presbyter agendavoluerit celebrare-Hefele; Conc. Gesch. II.50.). V středověku rozuměly se a-dou hlavněmše sv. a církevní hodinky (a. B. Mariae, a.matutina). Také však dávalo se jméno to kni-hám, jež obsahovaly řád bohoslužebnýchj ednánítěchto (modlitby při nich a způsob, kterým semají konati). Odtud znamená a. tolik, co k n i h ao b ř a d n í. V církvi katol. jsou takovými kni-hami c e r e m o n i á l , p o n t i f i k á l (ordinarium),r i t u á l (pastorale, parochiale, manuale). Oby-čejně však rozumí se a-dou rituál. t. j. kniha,kteráž obsahuje řád těch úkonů bohoslužeb-ných (svátostí, svěcení, žehnání), jež smí ko-nati duchovní správce. Poněvadž tento řád mělv některých diécésích a provinciích církev.jisté zvláštnosti (v příčině věcí vedlejších), ježbyly zavedeny bud’ od biskupů, krajinských

ndový spor.

sněmů círk. neb i obyčejem, povstaly v růz-ných provinciích i diécésích a-dy různé (např. a. ecclesiae Moguntiensis, a. sanctae Co-loniensis ecclesiae, a. Pragena, Pragensis, kte-ráž jediná mezi římskokatolíky obsahuje takéřád světiti vodu tříkrálovou). Církev starala
se sice o to, aby různost ta přestala. Protoprojevovali papežové již záhy s důrazem přání,aby biskupové zavedli ve svých diécésích li-turgii římskou (již od dob Řehoře Vel.), Avšakjakkoli vyhověno bylo znenáhla přání tomuskoro ve všech zemích západních, nenastalapřece jednota úplná. Mísili pak do liturgieřímské některé obyčeje svoje. Teprve po sně-mu tridentském byla odstraněna různost taaž na malé výjimky. Stalo se to tím, že bylypéčí papežů přehlédnuty a vydány úředněbohoslužebné knihy (missál 1570, brevíř 1568,pontifikál 1596, ceremoniál 1600, rituál 1614),a pokud týká se rituálu, dáno bylo napome-nutí a vysloveno přání, pokud se týká ostat-ních knih, dán byl rozkaz, aby biskupovéknihy ty zavedli ve svých diécésích, leč bytam již po dvě stě roků vlastního brevíře amissálu užíváno bylo. Sa.
Agendovy spor nazývá se spor, jenžvznikl v pruské protestantské církvi pro za-vádění společné agendy Bedřichem Vilémem III.Král nařídil r. 1816 »Liturgii pro dvorskou apostupimskou posádkovou obec«, kteroužtopodrobil přísné kritice Schleiermacher.Za spolu-působení panovníkova byla agenda ta poznovuEylertem, Hansteinem, Sackem, Ribbeckema j. prohlédnuta a r. 1822 přepracovaná provojenské obce a pro dvorský a hlavní kostelberlínský nařízena. Agendě té, která se neslaza vzory XVI. st., vytýkali sice pravověrcii svobodomyslní katolisující směr a omezo-vání volnosti obcí, jelikož se však mnohé zá-važné hlasy, jako na př. Bunsen, pro ni pro-hlásily a též s hůry byl činěn přiměřený tlak,nabývala stále víc a více půdy. Schleierma-cherem redigovaný protest dvanácti berlín-ských duchovních neměl účinku; 1826 pro-hlásilo se již 7 všeho duchovenstva pro krá-lovskou agendu. Tato podrobena byla novérevisi kommissí, v níž mimo jiné zasedaliRitschl, Marot a Strauss; rovněž zřízeny byly
jiné kommisse, které sbíraly liturgický mate-riál po jednotlivých provinciích, načež vydánybyly pro jednotlivé země agendy s dodatkyhledícími ku zvláštním obyčejům jejich. V Bá-densku potkalo se zavádění pruské agendyr. 1830 s dosti silným odporem, s ještě vět-ším u přísných Lutheránů ve Slezsku. — Druhýa. s. vznikl r. 1858 v Bádensku. Vrchní cír-kevní rada tamější zavedla antikisující agendu,ku kteréž jí sice dala generální synoda z roku1855 svolení, která se však potkala s tak tu-hým odporem obcí, že velkokníže 20. pros.1858 nařízení církevní rady zrušil. Tím dánbyl popud k nové bádenské církevní ústavěz r. 1861 a liberálnímu vývoji náboženskýcha církevních poměrů tamtéž. — I v Dánskuvznikl a. s. a sice ve vévodství šlesvickohol-štýnském pro církevní agendu, kterou zavedlsuperintendent Adler r. 1797.

Agenesie —

Agenesie (‚gen™c, nezrozený, bezdětný);slovo to značívalo též neplodnost, nyní zna-mená, že některá část’ těla se nevyvinula. Peč.

Agenois [aženoa], A g é n a i s [ažené], lat.Pagus Agennensis, jméno krajiny a od r. 976až 1789 hrabství v jihozáp. Francii (Guyenne),
nyní velká část’ depart. Lot et Garonne s hlav.městem A gene m; slyne plátennictvím, úrod- ností (obilí, tabák, konopí a všeliké ovoce) adobrým vínem. A. říká se též nebílenémuplátnu z okolí Agenu.
Agenor, jméno několika osob řec. mythu,z nichž nejdůležitější jsou: 1). A., nejstarší králfoinický, syn Poseidónův a Libyin, bratr egypt-ského krále Béla, otec Kadma, Foinika, Kilikai Európy (která však dle Homéra jest dcerouFoinikovou), jež mu porodila Télefassa, pra-otec Didónin (proto Agenoris urbs = Carthago).
Vyslal kdysi všechny syny své, aby vyhledaliEurópu od Zeva unesenou a bez ní se nevra-celi; oni pak nenašedše jí, na různých mí-stech v cizině se usadili (čímž patrně nazna-čuje se spřízněnost národů jimi repraesentova-ných s oním národem, za jehož zástupce po-kládán byl A.).
2) A., manžel Dióxippy, která mu porodilaSipyla, po němž nazvána hora stejného jména.

3) A., syn Fégea, krále psofidského v Ar-
kadii, bratr Pronoa a Arsinoe, která byla za-snoubena Alkmaiónovi, od něho však opuštěna.Když pak Alkmaión pověstný náhrdlek Har-moniin přinésti chtěl své druhé choti Kallirhoi,tu z návodu Fégeova zavraždili jej oba sy- nové tohoto, kteří však usmrceni od synůAlkmaióna i Kallirhoe, když ubírali se do Delfhodlajíce zde zmíněný náhrdlek věnovati bohuApollónovi.
4) A., slavný hrdina trójský, syn Anténora
i Theany, kněžky Athéniny, otec Echeklův.Byl mezi těmi, kteří řídili útok na tábor řecký,a s jinými ještě Trójany ku pomoci přispěl Hektorovi Aiantem povalenému. Vybídnut byvod Apollóna v zápas se samým Achilleem sepustil, při čemž se ocitl v nebezpečenství života,z něhož týž bůh ho vyprostil. Dle pozdějšízprávy zahynul rukou Neptolema, syna Achil-leova. Dnl.
Agenoria, v bajesloví římském bohyně
činnosti, od niž vychází popud ku všelikémukonání, a jejížto korrelátem mužským jest Ago-nius nebo Peragenor. — Na hoře aventinskéměla prý svatyni svou. Dnl.
Agens, agenti e (lat.), vše, co působí ja-kožto síla, co jest skrytou příčinou zjevnýchúkazů. V moderní filosofii a přírodovědě užíváse obyčejně terminu s í l a neb e n e r g i e. — A.v lučbě č i n i d l o , z k o u m a d l o c h e m i c k é.

Agent (z lat. agens, j e d n a j í c í) sluje každýjednatel, tudíž osoba obstarávající nebo spro-středkující službu nějakou za jiného:

1) A. v ř í z e n í s o u d n í m. Po zřízení nej-vyššího místa justičního (1749) vyvinuli sez a-ů, před tím při král. české dvorní kanceláři za příčinou revisí nastupujících (resol.16. září 1698, instrukcí 26. dubna 1719), a-idvorští, počtem 12, při řečeném nejvyššímsoudě připouštění extra ordinem processus.


Agent. 441

Původně jmenoval je vládce, od r. 1781 tentotribunál, vykázali-li se zkouškou o způsobilostisvé. Instrukcí ze dne 1. listopadu 1798 roz-množen byl počet dvorských a-ů na 25, zá-roveň však působnost jejich obmezena na zři-zování listin a zastupování v záležitostech ne-sporných za úplatek (chudiny arcit’ zdarma)přede všemi soudy »česko-rakousko-německýchzemí dědičných«. Výslovně vyhradilo se za-stupování ve sporech advokátům. Podmínkamijmenování byly: s dobrým výsledkem odbytástudia práv na universitě rakouské, tříletápraxe (úřední, advokátní, agentní), znalost něm-činy, češtiny neb polštiny, po případě jiné řečizemské, jmění 10.000 zl., konečně praktickázručnost dolíčená písemnou a ústní zkouškou.Dosud platným dekretem dv. ze dne 16. dubna1833 č. 2608 sb. z. s. zrušen byl ústav dvor-ských a-ův i nahrazen zařízením v e ř e j n ý c ha-ů, jimž vykázati jest mimo zletilost výšedotčené podmínky-vyjímaje znalost jazy-ků-s tou odchylkou, že místo výkazu jměnítřeba jest kauce 10.500 zl. r. č. (v Haliči4200 zl. r. č.), načež zemská vláda koncessiudílí přihlížejíc k místní potřebě, jíž arcit’ nyní
též notáři (§. 5. not. ř.) vyhovují. Obor pů-sobnosti, veřejným a-ům vytknutý, zahrnujeobstarávání všech záležitostí za jiné, pokudvýslovně oprávněným zástupcům jiného druhu(advokátům, notářům) zákony nebyly přiká-zány. Od veřejných a ů podstatně lišiti dlužnoa-y s o u k r o m é, jimž vedlé dekretu kanc. dv.ze dne 5. února 1847 č. 14 (sv. 75 polit. z.) přísluší pouze sprostředkování v oboru pol-ního hospodářství, obchodu, průmyslu techni-ckého, účetnictví, podniků hudebních a diva-delních v základě koncessí též od vlády zem-ské pro příslušné odvětví udělené, vyhledává-litoho z vážných důvodů potřeba místní (nař.min. státn. ze dne 28. února 1863 č. 2306;úvodní pat. ř. živnost., odst. V. f). Soukromýa., jenž sepisuje podání, třeba jen ve věcechnesporných, aneb zřizuje listiny soukromé, pro-padá trestům uloženým na pokoutnictví. Ott.
2) A. p o d d a n s k ý d v o r s k ý Byl panovní-kem placený zástupce poddaných ve Vídni přinejvyš. místě. Tak bylo za Marie Teresie. Cís.Josef II. nepřijímal bez jeho podpisu žádného
podání od poddaných (dle pat. ze 7. dub. 1781);sloužilo to kontrole proseb a stížností. Taképoddanští advokáti v zemích posílali jemu po-dobné spisy. B. R.
3) A. o b c h o d n í. Veliké závody, továrny,ústavy a p. mívají mimo sídlo své ve většíchmístech obchodních stálé své zástupce, kteříza provisi ujednanou obstarávají pro firmy,které zastupují, obchody, zejména shánějí apřijímají zakázky, prodávají (někdy také ku-pují) zboží, odvádějí kupcům, kterým prodali,faktury jim od firem jejich zasílané, přijímajínavzájem zaplacení hotovými nebo směnkami;urovnávají spory a nedorozumění mezi svýmifirmami a jejich zákazníky, vůbec hájí v kaž-dém ohledu zájmy závodů, které jim zastou-pení své svěřily. Tyto zástupce jmenujeme a-yčili jednateli obchodními. Jednatel obchodníjest samostatným živnostníkem a mívá často


442 Agent — Ag

vedlé jednatelství svého také ještě svůj vlastnízávod. Může zastupovati i více firem, nejsou-lizájmy jejich sobě na odpor. Vedlé jednatelůo b c h o d n í c h, kteří poutáni jsou na místo určité,totiž jednatelů místních, jsou také jednateléc e s t u j í c í, kteří pro firmy své konají cesty abud’ z obchodů na svých cestách udělanýchprovisi mívají, nebo také stálý plat berou. Jed-natelé obchodní uzavírají obchody vždy jmé-nem závodů, které zastupují, a objem působ.nosti jejich řídí se plnou mocí, jakou mají odfirem svých. —n.

4) A. p o l i c e j n í slove druh výkonnýchorgánů policejních, jejichž úlohou jest vystopo-vati pachatele zločinů. Ve Francii známi jsou
jménem agents de police, sergeant de ville, gar-diens de la paix, gardes de ville; v Anglickupoliceman, v Německu Polizeiagent, Pol.-In-spektor, Polizeikommissär, offizional-Diener,Schutzmann. Protože a-i p. dle účelu svého nejsou uniformováni, slují též tajnými zřízenci,a jejich existence jest obecně uznanou potře-bou každého spořádaného státu, jemuž záležína dobře zorganisované policii. Stojí pravi-delně ve služebném poměru k úřadu policej-nímu, ač jsou též a-i dobrovolní (jmenovitěv Americe), kteří ze záliby neb za plat konajísoukromníkům službu policejní. Jiný druh po-licejních zřízenců jsou c i v i l n í s t r á ž n í c ia a g e n t i p o l i t i č t í (agent provocateur, v. t.).Jiný vyšší druh a-ů policejních zaměstnán jestve státech zahraničných tajnou službou diplo-matickou. Působení těchto nesrovnává se ni-jakž se zásadami veřejné mravnosti. Tml.
5) A. d i p l o m a t i c k ý, všeob. název orgá-nů správy mezinárodní, kterým sluší zastupo-vati u cizích států politické zájmy svých státůdle zásad mezinárodního práva a mezinárodnísprávy. Tkl.

Agent [fr. ažAan] sluje ve franc. právu osobavedoucí v mezích určité instrukce stále ně-který obor veřejné správy. Zvláštní významyslova toho jsou: 1. A. comptable (účetní), úřed-ník spravující jmění v penězích nebo v jinýchvěcech movitých určitých ústavů veřejných(pošt, berních pokladen, vojenských ústavůhospodářských, škol, špitálů a j.), jenž jestz pravidla povinen dáti kauci a skládati účty.
2. A. forestier, název přísežných orgánů lesnísprávy zevnější (oproti správě ústřední), vedlénichž pak obstarávají lesní strážci (gardes) po-licii lesní. Obojí jsou součástí moci vojenskéa dle toho i vojensky zorganisováni. 3. A. ju-diciaire du trésor, člen ministerstva financí aspolu orgán pro zastupování fisku (státní po-kladny) v záležitostech soudních, zvláště spor-ných, jemuž přidělena jest rada (8 členů) práv-ních zástupců. V departementech obstarávátyto záležitosti ustanovený k tomu právní zá-stupce co agrégé a l’agence j. du t. 4. A. voyer,název orgánů správy silnic a cest t. zv. vici-nálních, které sluší vydržovali obcím. A-i titopodřízeni jsou prefektům departementů. Tkl.-5. A. de change [fr. ažandšanž], tolik co smě-nečný jednatel, směnečný dohodce, prostřed-kovatel směnečných obchodů. Ve Francii na-zývají se tak vůbec bursovní jednatelé zaná-

er desertus.

šející se obstaráváním obchodů s cennými pa-píry. —nn.

Agent provocateur [ažAan provokatér],osoba, která někoho svádí k činu trestnémuza tím účelem, aby jej mohla úřadu k potre-stání udati. Často pojí se k tomu náležitost,aby a. p. nalézal se ve službě úřadu, ale nutnoto není. O mravní kvalifikaci a-a p-a netřebašířiti slov, přes to se stanoviska práva trest-ního nelze bezvýminečně tvrditi, že by a. p.vždy byl kriminálně trestným. Theorie i praxeposuzují a-a p-a dle zásad o návodu a rozezná-vají dvojí případ. A. p. jest pravým návodcema podléhá trestu jakožto takový, směřuje-liúmysl jeho k tomu, aby svedený vskutku do-pustil se činu trestného. To nastane, vztahu-je-li se svádění k takovému deliktu trestnému,při kterém již i pouhé jednání přípravné za-hrnuto v zákonnou skutkovou povahu doko-
naného činu, neb kde počátek i skončení čin- nosti trestné spadají nutně v jedno. Neměl-lia. p. úmyslu, by čin trestný byl spáchán, ný-brž aby svedený u provádění činu byl posti-žen, nelze činnost jeho zahrnouti v pojem ná-vodu, jenž vždy předpokládá zlý úmysl; alemůže dle okolností i tu státi se a. p trestným pro samostatný kulpósní delikt, spáchal-li sve-dený čin trestný neb pokusil-li se oň. Od zod-povědnosti dle zákona trestního sluší roze-znávati tresty disciplinární, které následkemvýslovného předpisu stihnou orgány veřejnébezpečnosti, veřejné úředníky a služebníky,kteří by sváděli osobu z trestného činu pode-zřelou k podniknutí trestného činu, pokračo-vání v něm neb k dokonání jeho za tím úče-lem, aby se nabylo proti ní okolností podezříva-jících, neb aby osoba ta byla usvědčena (§ 25.tr. ř.). JT.
Agentura, j e d n a t e l s t v í viz A g e n t.Ager, E g e r, řeka v Horních Rakousích

24 km dl., levý přítok Truny, vychází z Atter-ského jezera a končí se u Lambachu; v lé-tech 1810—16 byla hranicí mezi Rakouskema Bavory. Krajina mající tvar hrotu mezi nia Trunou nazývá se A g e r s p i t z .

Ager desertus (lat.), p o l e o p u š t ě n é.Za císařů římskobyzantských stávalo se, žemajitelé pozemků nemohouce snésti nesmír-
ného vzrůstu daní raději se vzdávali svýchpozemků méně úrodných a vzdálených a vzdě-lávali pouze role bližší a žírnější. Aby tomutohospodářsky nad míru škodnému počínání uči-nili přítrž, vydali císařové hojnost nařízení,která stanovila jednak. že o tom, kdo opustilpozemek méně výnosný, má se za to míti, žese všech svých polností vzdává, jednak udí-lela právo vlastnické tomu, kdož takové opu-štěné role vzdělával, nežádal-li jich vlastníkpůvodní do dvou let na hospodáři zpět. Před-pisy tyto, ač byly častokráte obnovovány, ne-měly výsledku, pročež přikročilo zákonodár-ství ku prostředku ráznějšímu přijavši zásadunucené vázanosti k pozemku, kteráž jest vý-značnou známkou poměru kolonátního. Před-pisy podobné tendence vyskytovaly se též vestředověku, ba máme dosud v Rakousku platnýpatent ze dne 17. ledna 1774, ustanovující, že

Ager hostilis —

pozemek hospodářský, jehož vlastník po třiléta přes napomínání úřadu politického ne-vzdělává, má prodán býti na účet vlastníkůvve dražbě veřejné. Kr.

Ager hostilis má svůj základ v právufetialském. Učinil-li některý národ příkoří ná-rodu římskému, odebral se pater patratus pro-vázen jsa ještě několika členy kollegia fetialůna území nepřátelské (ager hostilis) a žádalnáhrady neb zadostučinění (res repetere, aktsám slove clarigatio) a dal 30 dní na rozmy-šlenou. Když po uplynutí jich náhrada dánanebyla, odebral se opět 33. dne na území ne-přátelské a dovolávaje se božstev zjistil, ženáhrada dána nebyla, a připojil, že stran ostat-
ních věcí usnese se národ římský. Král potomdle zprávy fetialů vznesl věc na senát, a bylo-liusneseno válku vésti, odebral se opět pater patratus na hranice území nepřátelského a vy-hlásil válku slavnostní formulí a symbolickým vrhem krvavého oštěpu na území nepřátelské.(Liv. I. 32.) Válka takto vyhlášená byla spra-vedlivá (bellum iustum piumque). Ve způsobutom nastala později modifikace. Poněvadž přivypovědění války Pyrrhovi oštěp nemohl doúzemí jeho býti vržen, pomohli si Římané,aby obřadům fetialským dosti bylo učiněno,že dovolili zajatci Pyrrhovu zakoupiti kus půdyblíž cirku Flaminiova a ten vyhlásili za a. h.,a od té doby házel pater patratus kopí přessloup stojící před chrámem bohyně války (Bel-lony) na zmíněné pole. — Srv. Lange: Röm.Alterthümer I.3, p. 327—329; Marquart: Hand-buch d. röm. Alterth. VI.3, p. 403 nn. Pk.
Ager Labeatium nazýváno ve starémvěku nynější Z e t s k é p o l e v jižních částechČerné Hory na sev. břehu jezera Skadarského.

Ager publicus, a. quaestorius, viz
A g r á r n í z á k o n y ř í m s k é.
Ager sanctus v širším slova smysle nebsacer, řecky tÙmenoc, jest obecný pozemekoddělený pro krále ku vlastnímu vzdělávání,
dále pozemek bohům zasvěcený. Za starýchdob neznali poplatků králi, a důchody jehoskládaly se jen z výtěžku polstva jemu při.kázaného, kteréž ovšem bylo rozsáhlé. Po-dobně i k výdajům na obřady náboženské, navydržování kněží a sluhů chrámových záhy vykázány byly pozemky, kteréž byly poklá-dány za majetek chrámu a byly prosty i v po-zdější době všech poplatků. Posléze třeba při-pomenouti, že a. s. sluly také pozemky, kte-réž nesměly býti vzdělávány, které měly la-dem ležeti, jako na př. půda města Kartha-giny byla prohlášena za ager sacer od Sci-piona Afrického. Pk.
Ager vectigalis viz E m p h y t e u s i s.Ager N i c o l a u s viz A g e r i u s.Agerasie (řec.), n e s t á r n u t í. Stav, kdy

v pokročilém věku se nejeví příznaky kmet-ství, v atrofii spočívající. Peč.

Agerateae, subtribus z čel. Composit-Eupatoriaceí, k níž vedlé Ageratum ještě rodyjako Eupatorium, Mikania, Hofmeisteria a j.náležejí. Jejich paprskové květy mají prašníkyna konci přívěskem označené a nažky 5žebré,žeber druhotných málo znatelných. Děd.


Agésilaos. 443

Ageratum Linné, rostlina z čel. Compo-sit, trib. Eupatoriaceí, subtrib. Ageratei, v Stř.Americe domácí. Úbory její jsou drobné, četné,s mnoholistým zákrovem, jehož listeny dlouzezakončité. Druh A. conyzoides L. stal se u nás
pro hojné konečné vrcholíky modrých, lilá- kových nebo bílých úborů a pro snadné roz-množování skoro obyčejnou bylinou k obklá- dání záhonků. Někde uvádí se modrokvěté A. coeruleum Desf., u zahradníků též jménem Celestine známé, a bělokvěté co A. album Steud. nebo i co A. conyzoides L. Děd.
Agerhuus viz A k e r s h u s.Agerius (Ager) N i c o l a u s (* 1568 — † 1634),

botanik a lékař. Učil vědám přírodním na lé-kařské fakultě v Strassburce a zabýval se zvl.botanikou jsa ve stálém spojení s vynikají-cími botaniky, zejména s oběma Bauhiny (Jea-nem i Gaspardem). Kromě některých lékař-ských spisů napsal: Disputatio de zoophytis(Strassb. 1625); De anima vegetativa (t. 1629)a rozmnožené vydání farmakopoeie Rüferovy(t. 1602). Ku poctě jeho jmenoval Linné indi-ckou jednu rostlinu Pederota Agerii.

Agerkuf viz A k e r k ú f.Agerola [adžer-], obec v ital. prov. nea-

polské, distr. castellamarském se 4240 obyv.Agershus, A g g e r s h u s viz A k e r s h u s.Agersoe viz A g g e r s ö.Agesandros, sochař řecký, v. L a o k o ó n .Agesilaos (* 442 — † 357), nejslavnější

král spartský, druhý syn krále Archidama I.,bratr Agida II. V mládí svém, ač kulhavý,vychován byl v přísné kázni zákonů Lykur-gových, jíž vždy věren zůstal, ač již tou do-bou nabyly bohatství a s ním spojené nectno-sti do Sparty přístupu. Již z agely byl věr-ným přítelem slavného Lysandra, který mu takédopomohl k trůnu královskému. Nebot’ r. 399svržen syn Agidův Leotychidés II., načež A.na trůn povolán. Proti směru druhých králůspartských hleděl si A. shody s efory i s ge-rusií, hledaje pouze ve výpravách válečnýchprospěchů státu a ukojení své ctižádosti. Vespolku s Lysandrem vypraven r. 396 jakožtovrchní velitel všech suchozemských zbrojnýchsil do M. Asie, kdež v četných bitvách pora-zil satrapu Tissaferna, urovnal poměry řeckých
měst tamních a zkrušil i druhého satrapu Far-nabaza, spolu však znepřátelil se i s Lysan-drem. Ujednav spolek s králem paflagonskýmOtyem chystal se již k rozhodnému útokuna říši perskou, avšak úmysly jeho zmařenyFarnabazem, který způsobil spolek Athén.Théb, Korinthu a Argu proti Spartě. R. 394na zavolání eforův opustiv nerad dějiště svýchslavných činů vrátil se A. do Evropy posuchu, skrze Thrakii a Makedonii hrdinskysobě cestu klestě, porazil u Koroneie spojenéThébské i Argejské, měl nejdůležitější úča-stenství v dalším průběhu války, pokusil seo výboje v Akarnanii, avšak neúčastnil se ujed-návání míru Antalkidova. Po uzavření mírusnažil se A. převahu Sparty v evrop. Řeckuudržeti, schvaloval zrádné přepadení Kadmeiethébské skrze Foibidu, schvaloval i nepoda-řený útok Sfodriův na Peiraieus, a konečně,

444 Agésipolis —

ačkoli již u věku vysokém, sám vedl vojskaproti Thébám, které se byly zprostily vládyoligarchické. avšak proti nově vzbuzené udat-nosti boiótské valných úspěchů se nedodělal.Požadavkům thébským kladl krajný odpor atak zavinil porážku Kleombrotovu u Leuk-ter (371), kterou hégémonie spartská rázemzbořena. Než i v obraně okázal se A. velikým.Na jeho návrh »uspány zákony« proti těm,kteří u Leukter zbaběle se chovali, on sámřídil výborně obranu Sparty, ohrožené vpádemEpameinóndovým, a když thébský velitel po-druhé o Spartu se pokusil, odrazil krvavě útokjeho. Když po bitvě u Mantineie obecný mírv Řecku umlouván, nepřivolil A., aby Messé-nie do něho byla pojata, doufaje, že opět zeměté dobude. Poněvadž však Sparta byla finančněvysílena, odebral se do Egypta pomáhat králi
Tachovi proti Peršanům doufaje, že nabudetakto peněz k úpravě zhoršených státníchfinancí. Účastnil se výpravy proti Foiníkii,přešel později na stranu krále Nektaneba, ze-mřel však při návratu r. 357 maje věku svého84 léta. A. jest zjevem v dějinách velmi za-jímavým. On spravoval Spartu za doby nej-větší její slávy, kdy vládla neomezeně městyřeckými i ostrovy, on byl svědkem i nejhlub-šího jejího ponížení. Při tom nezměnil nikdysvých život. způsobů skromně žije a skromněse šatě i tehdy, když již přísné zásady Lykur-govy nepostačovaly k ovládání rozvášněnéhosvěta řeckého. Ač nemohl zapříti, že sám po-litikou svou nejvíce přispěl k úpadku Sparty, zůstává přece jedním z největších jejích sy-nův a ještě za doby Plutarchovy okazovalo se s úctou ve Spartě prosté kopí jeho. Hertzberg:Das Leben d. Königs Ages. (Halle 1856). Pšk.
Agesipolis, král spartský z rodiny Eury-sthenovců, nastoupil r. 394 př. Kr. po útěkuotce svého Pausania na smrt’ odsouzeného,ale jsa nedospělý zůstával pod poručnictvímsvého příbuzného Aristodéma. Spolukrál jeho,slavný Agésilaos, byl mu velmi nakloněn, ač-koli A. nepřál dalekosáhlým záměrům stranyjeho. R. 385 vypraven jest proti Mantinejským,kteří opřeli se rozkazu Spart’anův, aby hradbyměsta svého strhli. A. porazil je nejprve v poli,zmocnil se potom i města a zbořiv je, rozsadil
obyvatelstvo po vesnicích. Ve válce olynth-ské, když byl vůdce Teleutias zahynul, obdr-žel velení r. 380 a dobyl Torony na poloostrověSithonii, ale zemřel ještě téhož roku zimnicí.
Agetore, řecké slavnosti k poctě Herma,Apollona a Zeva.

Ageusie (řec.), p o z b y t í c h u t i, neschop-nost chutnati a tudíž rozeznati chuti hořké,sladké, kyselé i slané. Ježto správný pocitchuti na neporušené činnosti čivův a zejménačivu jazykohltanového (n. glossopharyngeus)spočívá, každá vada bud’ na obvodu neb v prů-běhu či v mozku tyto nervy stihnuvší poru-šení chuti mívá v zápětí. I rozeznává se a.periferní, vzniklá zničením čivných zakon-čení v jazyku, na př. silným poleptáním nebrozpadlými novotvary; a. porušením průběhun. glossopharyngea, na př. úrazem či zraněnímjeho vzniklá a konečně porušením výkonů


Agglutinace.

mozku vynikající a. c e n t r á l n í, na př. v hyp-nose. Rozumí se, že a. může býti bud’ částečná.d y s g e u s i e, aneb úplná. Jestliže nemocný má
sice pocit chutnání, avšak jednotlivé chutimate nemoha rozeznati, zda věc sladká či slanájest, jmenujeme stav ten parageusií. Peč.
Agfalva, něm. Agendorf, vesnice v Uhrách.v šoproňské župě, s 1437 ob. něm. (1880), sta-nice dráhy, tel., pošty. V okolí proslulá půdapšeničná. Bbk.

Aggas R a l p h, angl. architekt a mědiry-tec i xylograf (* 1526 — † po r. 1589), ryl nadřevo plány m. Oxfordu a Cambridge (1578),mapu Dundwiche (1589) a plán i pohled naLondýn, které jsou velmi vzácny a důležity,zvláště pak plán Londýna (dochovaný v kopii
z XVIII. stol.), jenž podává nám obraz tohotoměsta před velikým požárem zhubivším všeckystarobylé budovy z periody anglosaské.
Aggenstein, hora v Algavských Alpáchv severozáp. Tyrolsku, na hranicích rakousko-bavorských, 1988 m vysoká.

Aggenus U r b i c u s, spisovatel římský na
sklonku IV. stol. po Kr., učinil z gromati-ckého spisu Sex. Iulia Frontina výtah a výkladjednající: De agrorum qualitate, de controver-siis, de limitibus, de controversiis agrorum.Vydal jej C. Lachmann, Schriften d. röm. Feld-messer I. str. 1—90. Ša.
Agger, velmi prudká řeka v pruském vlád-ním okr. kolínském, nejdelší přítok Siegy napravém bř. Temení se nedaleko Silberkahly,
žene mnoho železáren; na dolním svém toku jest na 51 km splavná a přijavši do sebe řekuWiehlu a Sulzbach vpadá do Siegy u Siegburgu.
Agger (lat.) h r á z , n á s e p, znamená ve
válečnictví římském: a) násep, jímž tábor byl obehnán, b) násep, jenž před obleženým mě-stem byl nasypáván a též z dříví a otýpek zřizován; náspy ty rovnaly se mnohdy výšihradeb a na nich postaveny dobyvací věže. Cfe.
Aggerkanal č. Aggerminde,. průplavna záp. břehu dánského Jutska, spojující jižně
ode vsi Aggeru Severní moře s Limfjordem;jest to vlastně průlom na okřídlí 100—3000 mširokém, jejž učinily bouře mořské v l. 1720, 1760 a hlavně dne 3. ún. 1825. Jest 1000 mširoký, ale velmi mělký (při vysoké vodě jen 2.5 m hl.), tak že jen menší lodi jím ploutimohou a stěží chrání se před zanesením. Najižní jeho straně nalézá se záchranná stanice.
Aggershus viz A k e r s h u s .Aggerso, ostrůvek stratégicky důležitý

ve velkém Beltu, jihozáp. od Sjaellandu. s 5000byv. na 5.9 km2. Na jihu maják helleholmský.

Aggeus viz H a g g a i .Aggiustamente [adžu-], ital., v hudbě

přesně co do taktu nebo tempa. KTe.Agglomerace (z lat.), s h l u k n u t í , s k o-

t o u č e n í. — Agglomerat, co v kotouč, v chu-máč jest spojeno.28Agglutinace zove se: 1) V c h i r u r g i islepení rány vlivem prvotního ranného vý-měšku, i předchází tak zvané zhojení prv-ním rázem. Peč.

2) A. v j a z y k o z p y t u . A g g l u t i n u j í c íj a z y k y s n a ž í s e m l u v n i c k ý t v a r h l á-


Aggratiace —

s k o v i t ě o z n a č i t i. Ale tím, že nejjednoduššípoměry syntaktické, jichž vyjádření větě ná-leží, na slově se vyjadřují, není pevného roz-dílu mezi slovem a kmenem (srov. tur. el, ruka,el-im, ruka má, el-im-de, v ruce mé, el-im-de-ki, adj., v mé ruce se nalézající, od něhožzase gen. el-im-de-ki-nin). Každá syntaktickákategorie má své zvláštní hláskové vyjádření,jež za všech okolností je totéž, čímž schémaagglut. jazyků je velmi průzračné, ale slova jsouvelmi dlouhá a těžkopádná. Věta není pevnýmcelkem a může se vyvíjeti do nekonečna. Spo-jení mezi kmeny a affixy je velmi volné; affixyjsou bud’ přípony, bud’ předpony. Pravými vzoryagglut. jazyků jsou uralské a altajské, jež majípouze přípony, a bantuské, jež hlavně před-pon užívají. U jiných aggl. jazyků vyskytujíse přípony a předpony střídavě. Kr.

Aggratiace (lat. aggratiatio, u d ě l e n ím i l o s t i) jest z důvodů mimo zákonných udě-lené, úplné neb částečné p r o m i n u t í t r e s t u,na který uznáno bylo pravoplatným rozsudkem.Právo a. přísluší nositeli souverainity, dle rak.ústavy tedy císaři (§. 13. zákl. zák. o mocisoudcov., §. 411. trest. ř.).

Ještě v XVI. a XVII. stol. trest. právo vylu-čovalo z a. zeměpanské delikty, jež pokládányza zapověděné samým božským právem (iuredivino), jako na př. usmrcení, rouhání se, apo-stasie a pod.; novější trest. právo, v zemích rak.již v XVI. stol., upustilo od obmezení řeče-ného, a uznává a-ci při všech činech trestních.Zvláště nečiní se při a-ci rozdílu mezi de-likty, ohledně kterých vyhrazeno právo vznéstiobžalobu trestní osobám soukromým, a mezioněmi, které stát stíhá z povinnosti úřední,ježto se a. vztahuje jediné k trestu, k trest.právu, jehož subjektem ani při deliktech sou-kromých není soukr. žalobce, nýbrž stát sám.Jediné obmezení nastává v státech ústavníchv případě odsouzení ministra na základě zá-kona o zodpovědnosti ministrů; ve smysletom nařizuje též rak. právo, že císař právomilosti ve prospěch ministra státním soudnímdvorem odsouzeného vykoná jen na základěk tomu směřujícího návrhu té sněmovny říš.rady, od které vyšla obžaloba (§. 29. zákonaz 25. čce 1867 č. 101. říš. zák.). Obsahem a. jest
bud’ úplné prominutí trestu, a. úplná (plena),bud’ odpuštění části trestu, a. neúplná (minusplena), neb konečně změna trestu co do druhu,při čemž ovšem vykonavatel práva milostiobmezen jest u volbě zmírněného trestu nasazby trestní, v zákoně trest. uznané. Posled-nější způsob a. vyskytuje se skoro pravidelněpři odsouzení k trestu smrti. Účinek a. jestvzdání se trestního práva proti určité osobě;jí pomíjí trest tak, jako by byl vykonán(§. 226. tr. z.); a. však neruší pravoplatnéhorozsudku odsuzujícího. aniž ostatních účinkůjeho; zvláště nevztahuje se a. na povinnostnahradit náklady trest. řízení (§. 389. trest. ř.),aniž na soukromoprávné následky odsouzení,rozsudkem trestním stanovené (§. 365. trest. ř.);rovněž trvají zákonné účinky s odsouzenímpro čin trestný dle samého zákona spojené(§§. 26., 27. trest. zák., zák. ze dne 15. listop.

Aggregát. 445

1867 č. 131. říš. zák.). Dále nedotýká se a.zmocnění, které rozsudkem trestním udělenoúřadu správnímu, by tento odsouzeného poodbytém trestu odevzdal do robotárny nebústavu polepšovacího, nebo by jej postavil podpolicejní dohlídku (§. 7. zák. ze dne 24. květ.1885 č. 89. říš. zák., zák. ze dne 24. květ.1885 č. 90. říš. zák. ze dne 10. května 1873č. 108. říš. zák.). Konečně, ježto a. ničehona tom nemění, že pravoplatně zjištěno jest,že určitá osoba spáchala trestní čin, tvoří od-souzení to i nadále podklad přitěžující okol-nosti v případě navrácení se k témuž činu
trestnému (§. 44. c, 263. b trest. zák.). A. vzta-huje se jen k oné osobě, kteréž udělena byla,nikoli též k eventuálním spolupachatelům,spoluvinníkům atd. Co konečně formálné strán- ky se týče, může a-ci uděliti zeměpán z vlast-ního popudu neb k návrhu soudu, jenž roz-sudek odsuzující byl vynesl, nebo k žádosti od- souzeného neb osoby třetí. Zvláště kdyžsoudní sbor při soudě porotním vynesl roz-sudek smrti, zahájí ihned po prohlášení jehoporadu o tom, má-li být odsouzenec doporučenmilosti císařské a který trest by pak měl na-stati na místě trestu smrti. Protokol o poraděté doručí se s akty trest. kassačnímu soudu,jenž odevzdá je, když byl rozsudek v právnímoc vešel, ministru práv se svým dobrýmzdáním (§. 341. trest. ř.). Jak naložiti slušíse žádostmi o prominutí trestu, určuje trestnířád v §. 411. Viz Milo st. J. T.
Aggravace (lat. aggravatio od gravis,těžký), p ř i t í ž e n í , z o s t ř e n í, na př. trestuposty a pod. — A g g r a v o v a t i, přitížiti,zostřiti, zhoršiti.

Aggregat (z lat. aggregare = nahroma-
diti, skupiti), c o j e s t s k u p e n o , n a h r o-m a d ě n o:
1) A., v algebře výraz složený (mnohočlen),v němž vyskytují se i mocniny. Obsahuje-lia. mocniny toliko jediného mocněnce jakožtočleny, pořádá se bud’ dle stoupajících nebodle klesajících mocnin (3−4x − 7x2 + 5x3

nebo 5x3−7x2−4x + 3). Nejvyšším expo-nentem vyznačuje se v případě tomto s t u p e ňa-u. (V příkladě uvedeném jest a. stupně 3.)-Vyskytují-li se v a-ě mocniny několika moc-
něncův, upravuje se podlé abecedy (a3−3a2b + 3ab2−7abc − 6b3 + 4b2c + c3). A-y,v nichž součet exponentů jednotlivých členůjest týž, slovou s t e j n o m ě r n é ( h o m o g e n n í),součet exponentů v některém členu značí roz-měr stejnom. a-u. (A. ve druhém př. uvedenýjest rozměru 3.) St.
2) A. ve fysice viz S k u p e n s t v í.3) A. v mineralog. smysle slove sjedno-

cení, skupení neb shluk jednotlivých, v soběohraničených hmot minerálných v souvislýcelek. Rozeznáváme h o m o g e n n í a h e t e r o-g e n n í a-y, podlé toho, jsou-li složeny ze stej-ných neb nestejných minerálů, a amorfníneb k r y s t a l l i c k é a-y, jsou-li složeny z bez-tvarých neb vyhraněných hmot. Zvláště roz-šířené v říši nerostné jsou k u l o v i t é a-y, kteréskládají se bud’ z amorfní hmoty neb krystal-lické massy v uspořádání koncentricky misko-


446 Aggregátní polarisa

vitém neb radiálním (na př. oolithický vá-penec). —n—

Aggregatnı polarisace, zvláštní cho-vání aggregátů při pozorování jich polariso-vaným světlem; zakládá se na tom, že posta-vení os jednotlivých krystallických individuí
k polarisovanému paprsku jest rozličné a ná-sledkem toho jeví rozličnou jasnost nebo za-barvení. (Rosenbusch: Microscop. Physiogra-phie 1885.) -n-
Aggregovati (z lat.), s e s t a v i t i , s k u -
p i t i , n a h r o m a d i t i .
Aggresse (lat. aggressio), p ř í s t u p , ú t o k ,v ý b o j .

Aggressivnı,- ú t o č n ý , v ý b o j n ý, s pří-hanou také: n e o d b y t n ý , d o t ě r n ý.

Aghorı neb Aghora, zvláštní nábožen-ská sekta s i v a i t ů (ctitelů boha Sivy), jejížpřívrženci na důkaz lhostejnosti k světskýmvěcem pijí a jedí, co se jim namane, výkaly
i zdechlinu; avšak má se všeobecně za to, žetak činí, jen aby vynutili z diváků dary. I masalidských mrtvol prý požívají a zraňují dobro-volně tělo své. Jest jich nyní jen velmimálo. Fl.
Aghrim [égrim], též A u g h r i m [ógrim],ves s tvrzí v hrabství galwayském v Irsku,kdež r. 1691 Vilém III. rozhodně porazil Ja-kuba II. Stuarta.

Aghuri viz A r g u r i .Agiade viz A g i o v c i .de Agiar A n t o n i o A u g u s t o (* 1837—

†1887), jeden z nejznamenitějších mužů por-tugalských a původce plánů k rozšíření sadův zálivu lissabonském. Byl v různých dobáchministrem veřejných prací, senátorem, profes-sorem na polytechnice, presidentem společ-nosti zeměpisné a hospodářské, velmistremlusitánských zednářů atd. Zemřel v Lissaboně.

Agiari (od ág, oheň, v sanskr.), u Parsůnázev chrámu věčného ohně; rozeznávají sechrámy prvního stupně, a t a š - b e h r a m, achrámy druhého stupně, a t a š - a d a r a n. Z pr-vých jsou tři v Bombaji vystavěné r. 1783,1830 a 1845; jeden jest v Navsári (Nosári ve
státě Barodě), dva v Surátě a jeden, nejstarší, v Udvadě (v okrese surátském, presid. bombaj-ské), kam posvátný oheň přinesen byl roku 1742. Chrámů druhého stupně jest mnoho setpo celé Indii. Chrámy vůbec jsou otevřenyve dne v noci a každý Parsi se tam může mo-dliti v kteroukoliv hodinu. Jsou to v celku bu-dovy jednoduché, dosti prostorné a věčnýoheň nalézá se ve střední síni na zvláštnímoltáři. Zárodky k těm ohňům prý přinesli Par-nové z Persie. Zakládání nových chrámů »věč-ného ohně« bývá spojeno s různými obřady;velmi rádi upotřebují k tomu ohně způsobe-ného bleskem; tak byl na př. pro chrám roku1830 v Bombaji založený přinesen oheň ažz Kalkutty, kde hrom udeřil do stromu a dřevozapálil. (Dosabhaj Framji Karaka, History ofthe Parsis 230, 1884; Feistmantel Zem. Sbor-ník 1886.) Fl.
Agias viz H a g i a s .Agic A n t o n í n, učený minorita chorv.,

nar. v Dubrovníce v druhé pol. XVIII. stol. a


ce — Agilolfovci.

zemřel v klášteře Santa Maria degli Angeliblíž Assissi 1830. Psal italsky a latinsky. Posmrti jeho nalezeno 14 jeho rukopisů histo-rických, které se chovají v minor. klášteředubrovnickém.

Agier [ažié] P i e r r e C h a r l e s (* 1748—†1823), franc. právník a publicista, byl zprvuadvokátem, ale pro chatrné zdraví vzdal sebrzy toho úřadu. Za revoluce přidal se k mír-ným republikánům a zastával některé vyššíúřady soudní. Byl muž mravů přísných, hor-livý jansenista a napsal několik důležitýchspisů právnických, zejména Le jurisconsultenational (3 sv.), v němž dokazuje, že ve Fran-cii ode dávna příslušela lidu občanská svo-
boda. jíž byl zbaven teprv časem od absoluti-stických panovníků, že dříve příslušela vrchnímoc ve státu stavům, kteří povolovali výdajestátní a vydávali zákony. Myšlénky ty vzbudily v době, kdy potuchla již známost o tom,a kdy stavové (États géneraux) po 170letépřestávce r. 1789 opět byli svoláni, velkou po-zornost jako nový objev. V knize Vues sur laréformation des lois civiles (1793) pokládá A.nerovné rozdělení jmění za pramen všeho zla anavrhuje rozl. prostředky, kterými by neshodata mohla se odstraniti, blíží se tedy k pozděj-ším franc. filosofům kommunismu. Theolo- gickoprávnický spis Du mariage dans ses rap-ports avec la religion et les lois nouvelles de laFrance (1800, 2 sv.) obsahuje myšlénky jan-senisty o manželství, plné mravní přísnostii čistoty a právnická část’ jeho dosud nepo-zbyla ceny.
Agil, E g i l, město v tureckém vilájetu di-járbekrském při vtoku Zibene-su do horníhoŠattu (Tigridu), 32 km sev. od Dijárbekru, sídlobiskupa.

Agila č. A g i l, král visigotský ve Španěl-sku, zpustlým životem a ukrutenstvím, ze-jména však pronásledováním katolíků vzbudilvšeobecnou nespokojenost. Došlo ke vzpouřev Katalonii r. 554, v níž vůdce povstalců Athana-
gild podporován jsa od cís. Justiniána A-luve veliké bitvě u Sevilly porazil a do Leridy zapudil. Tam byl A. od svých vlastních pří- vrženců zavražděn.
Agilita, z lat., h b i t o s t , o b r a t n o s t, či-
lost. V psychiatrii znamená stav duševní roz-jařenosti, za něhož vůle snadněji projevuje sečinem, za něhož lehčeji a urychlenějším tem-pem odehrává se process, jímžto představavtěluje se v pohyb. Agilnost setrvává jen takdlouho v mezích normality, dokavade jest vě-domí s to, aby hybné snahy libovolně drželona uzdě, jejich bujnost tlumilo a jejich rozběhpodlé uznání i rázem zastaviti dovedlo. Kdevšak výkony přestávají býti projevem svobod-ného rozhodnutí, kde dějí se i beze zřejméhoa uvědomělého chtění, tam přestává čilost(agilnost) a začíná zmítanost, agitovanost.(Viz A g i t a c e.) Kfr.
Agilita [adžilita] ital., franc. agilité, leh-kost, veselost v přednášení hud. skladeb.

Agilnı (z lat. agilis), h b i t ý , o b r a t n ý , č i l ý.Agilolfovci (něm. Agilolfinger), nejstarší

bavorský rod vévodský, za jehož praotce se


Agincourt

pokládá Agilolf, vojevůdce a příbuzný fran-ckého krále Chlodvíka. A. vládli v Bavoříchod zaniknutí říše ostrogotské. Prvním histo-ricky známým vévodou z tohoto rodu jestGaribald I. v druhé pol. VI. stol., který svrhljho ostrogotské. Poslední vévoda toho roduThassilo II. (748—788) byl r. 788 od Karla Vel.trůnu zbaven a Bavorsko stalo se částí říšefrancké. Ostatně srvn. Bavorsko.

Agincourt viz A z i n c o u r t .d’ Agincourt [dažAenkúr] J e a n B a p t i s t e

L o u i s G e o r g e S e r o u x, slavný francouzskýarchaeol. (* 1730 vBeauvaisu — † v Římě 1814).Byl důstojníkem v jízdě franc.; když z vojska
vystoupil, Ludvík XV. poskytl mu výnosnýúřad, kterým si slušný majetek zahospodařil.Obíraje se studiemi uměleckými cestoval poAnglii r. 1777, v Nizozemsku, po Německu,načež usadil se r. 1778 v Italii. Hlavní dílojeho, které vyšlo teprve po jeho smrti, jestHistoire de l′art depuis la décadence au IVme sičcle jusqu′ a son renouvellement au XVIme par les monuments (1812 1823, text a vyobr. v 6 dílech). Dílo A-ovo jest hlavně v těch částech, kde jedná o umění starokřest’anském,velmi důležito pro studium klassické archaeo-logie, a bylo proto též přeloženo do ital.1830 a do němčiny od Quasta r. 1840. Jakostařec vydal ještě d’A. Recueil de fragments desculpture antique en terre cuite (1814), prvníto dílo o terrakottách řeckých a římských.(Stark, Handbuch der Archäol. der Kunst, str.256 a str. 34.) Vý.
Aginska step v oblasti zabajkalské meziř. Ononem a Agou má 300 km délky, jen mí-sty jsouc přetržena pásmem nevysokých hor,v nichž jsou hojná ložiska mědi a olova (ob-jevená r. 1737) a jediné v Zabajkalsku ložisko
malachitu; jest svlažována četnými říčkami ajezírky.
Agio a Agioconto viz A ž i o .Agiotage viz A ž i o t á ž .Agioteur viz A ž i o t é r .Agiovci (>Agi‡dai), královská óba ve Spartě,

položená se svými pozemky při řece Eurótě.Rod A-ců pokládán za starší a odvozoval pů-
-vod svůj od dávného achajského krále A g i d a;později smyšlena pověst, dle níž A g i s byl syn Eurysthenův, a tak připoutána umělýmzpůsobem dynastie A-ců k vývodu dórskýchHérakleovcův, ač ještě Kleomenés I. na athén-ské akropoli přihlásil se k původu achajskému.Patrně změna jména, která z Eurysthenovcůučinila A-ce, znamená z m ě n u d y n a s t i e vů-bec, později však, aby legitimita nebyla novédynastii odňata, připojen Agis za syna k Eu-rysthenovi. Pšk.
Agira [adžíra], město na ostrově Siciliiv prov. catanijské, záp. od Etny, nedaleko řekySalsa, rozkládá se na vysoké skále, má zříce-niny tvrze normanské a 14.782 obyv. (1885).A. jest z nejstarších obcí sicilských, starověkéA r g y r i u m, rodiště dějepisce Diodóra Si-cula a za středověku zvána S a n F i l i p p od ’ A r g i r o .

Agira, záp. část’ ostrova Korfu s 15 obcemia 9000 obyv.


— Agis. 447

Agis (>Agic), jméno některých králů spart-ských: 1) A. l., syn Eurysthenův, pokládanýpůvodně za achajského krále v Lakónii, který
vešel ve smlouvu s dórskými výbojci, dle pověsti pozdější podrobil prý původní obyvatel-stvo lakónské, učiniv z něho helóty a stal sepůvodcem královského rodu Agiovců. —2) A. ll., starší syn krále Archidama II., vládl426—397 př. Kr., zplenil r. 426 a 425 Attiku,zmařil r. 418 choutky Argejských po založenípeloponnéského protispolku, r. 413 k radě Alki-biadově osadil v Attice Dekeleii, odkudž těžkéškody činil Athénským, až spolu s Lysandremr. 404 Athény ku vzdání se přinutil. Roku 398vyznamenal se ve válce s Eleii, avšak r. 397 náhle zemřel. Manželka jeho Timaia porodilajediného syna Leotychida, jemuž A., příči-nou důvěrného styku Timaiina s Alkibiadem,upíral otcovství a teprve na smrtelném ložik úpěnlivým prosbám jeho přihlédl. Přes toLeotychidés po jeho smrti trůnu zbaven (vizAgésilaos). — 3) A. lll., syn krále Archi-dama III., kraloval od roku 338 až 330 př.Kr. Jsa protivníkem Alexandra Makedonskéhospojil se s některými odbojnými satrapy asij-skými, najal za peníze satrapův 8000 ře-ckých žoldnéřů, kteří byli dříve ve služ-bách Dareia III., opanoval Krétu a jal sedobývati krajin peloponnéských se značnýmúspěchem, hledě především zmocniti se Mes-sénie a Arkadie. Když obléhal Megalopoli, při-táhl Antipatros z Makedonie a svedl bitvu,v níž A. poražen a po hrdinském odporu za-bit r. 330 př. Kr. — 4) A. lV., král spartskýz rodu Euryponců, syn krále Eudamidy, poněmž r. 244 ve věku teprve jinošském vstoupilna trůn. Ač matkou a bábou svou v přepychuvychován, navrátil se ihned k dávnému pro-stému životu spartskému a hodlal reformamive smysle zákonů Lykurgových vážnost Spartyzvýšiti. Především chtěl odstraniti neblahé ná-sledky zákona Epitadeova, jimiž sklesl početSpartiatů na 700. a z těch sotva 100 bylo,kteří měli dům a pozemek. Pro záměry svézískal mladý lid, strýce svého Agésilaa i velko-myslnou matku svou, kdežto druhý král Leo-nidas II. a větší část’ žen, majetkem svým lidovládajících, byli proti zámyslům jeho. Po- mocí přítele svého Lysandra za efora zvole-ného navrhl odpuštění dluhův a rozdělení po-zemků ve 4500 podílů spartiatských a 15.000 po-dílů perioiků (t. j. svob. osadníků nedórskéhopůvodu), kterýž návrh, když A. i s matkou svouvelikomyslně veškeré jmění vlasti vydali, přesprudký odpor Leonidův sněmem přijat, v ge-rusii však většinou 1 hlasu zamítnut. Pokusnových eforův, aby reformy obžalobou Ly-sandra byly zmařeny, donutil A-ida k poru-šení ústavy a k vypuzení Leonidy, na jehožmísto povolán Kleombrotos, načež zamýšlenézměny provedeny. Rozdělení pozemků nedo-konáno však pro nastalou válku s Aitóly, v nížA. od eforů vojevůdcem jmenován. Tím bylyzklamány naděje chudiny, rozjitřené bezuzd-ným řáděním Agésilaovým za nepřítomnostiA-idovy, čehož užila oligarchická strana kesvému prospěchu. Kleombrotos svržen, Leoni-

448 Agitace —

das z vyhnanství povolán a A. donucen hle-dati ochrany v asylu Athény Chalkioiky. Avšakodtud lstivě vylákán, rozsudkem k smrti odsou-zen a r. 240 odpraven. Týž osud stihl i matkujeho Agésistratu a bábu Archidamii. Pšk.

Agitace (lat. agitare, z n e p o k o j o v a t i,r o z č i l o v a t i), v širším smysle p o d n ě c o v á n ím y s l í za jistým účelem. V užším smysle:1) A., p ů s o b e n í n a v e ř e j n é m í n ě n í zajistým účelem politickým (národohospodář-ským, náboženským, ústavním a j.) prostředkyzákonnými. Prostředky a. jsou velmi rozma-nity: brošury, veřejná shromáždění, kluby, po-litické spolky, denní listy a t. p. A-cí budíse, tvoří, tříbí a rozšiřují i řídí názory o po-litických otázkách, jí domáhají se politické
strany při volbách, při hlasování v politickýchshromážděních a sborech zákonodárných pří-vržencův a vítězství pro své zásady politické.Prostředky agitační jsou měřítkem politickéhovychování a vyspělosti lidu i politických stran.Jsou důležitou stránkou veřejné mravnosti.Jsou-li nemravny, vedou k politické korrupcii jest povinností zákonodárce zameziti je vhod-nou úpravou institucí práva veřejného, povin-ností státní správy pak jest, bedlivě k nim při-hlížeti. A. předpokládá klidné uvažování den-ních otázek a úctu před zákonem v povazenárodní. Proto nebezpečna jest u národů po-vahy vášnivé, snadno vznětlé (Francie); na-proti tomu rozsáhle a často s obdivuhodnoudůsledností a soustavností užívá se jí v An-glii a v sev. Americe (a. pro svobodu ob-chodu, zrušení otroctví, pro věčný mír, a.irská a j.). Tkl.
2) A. ve smysle psychiatrickém znamenáchorobně zvýšený, nepotlačitelný neklid ústrojísvalového (motorické rozčilení) u šílenců. Po-hyby agitační mají jednak ráz čistě bezduševní,pudovitý, jsouce naprosto bezúčelny, nepocho-pitelny a postrádajíce vší odůvodněnosti. Ta-
kovouto duchaprázdnou, často neúmorně ne- unavnou čilost vídáme u některých blbcův.Odtud název »blbosti agitované« na rozdíl odblbosti tupé, apathické. Rudimenty bezúčel-ných a mimovolných pohybův objevují se všaki v životě normálním. Sem náležejí přerozma-nité, bezděčně navyklé posuňky prstů, drobné škrabavé a hladivé hmaty, dloubavé, tleskavéa klepavé záškuby, »louskání« kloubů ručních,mimické a gestikulační hříčky, kejklání hlavou,vrtění trupem, překládání a protřásání nohou,přecházení atd. vzbuzované jmenovitě rozpa-čitostí. — Jindy podmíněna jest a. přeludysmyslovými, deliriem a matnými představa-mi. Konečně vyskytuje se hybná podráždě-nost při všech psychosách provázených af-fektem. V těchto tvarech dosahuje a. své nej-prudší intensity, jejímž vrcholem je pak záchvatzuřivosti. Kfr.
Agitata res, v ě c p r o j e d n a n á , o d b y t á.Agitato [adžitato] ital., v hudbě p o h n u-

t ě , r o z č i l e n ě , b o u ř l i v ě. Výrazu toho užíváse bud’ o sobě nebo ve spojení s jinými ještěterminy, jež udávají, jak se má hudební skladbapřednášeti neb jakým tempem hráti. Stej-ného významu jako a. jsou: con agitazione a


Aglaofón.

con agitamento. — A. con passione = p r u d c ea v á š n i v ě. KTe.

Agitator (lat.), kdo se účastní a g i t a c e(v. t.), kdo a g i t u j e. Pojem a-a jest původu
anglického; »adjutoři« totiž, které r. 1643 par-lamentní armáda zvolila po dvou z každé set-niny k ochraně svých zájmů, a s kterými seCromwell s počátku spojil, způsobovali nepo-řádky a spiknutí, které Cromwell krvavým způ-sobem na vždy ukončil; adjutorům těmto pře-zděno pak a-ů. A. i r s k ý, přezdívka DanielaO ’ C o n n e l l a (v. t.).
Agitovati, účastniti se agitace (v. t.).
Aglú staroslov. = úhel, nazývala se kra-
jina, vlastně kout země mezi Dněstrem, Du-najem a Černým mořem, kde v pol. VII. věkuobývala podunajská orda Bulharů, jíž velel
Isperich, řecky Asparuch zvaný. Dříve slulatatarským slovem Budžak (= úhel, kout) av řeckých spisech dle staroslov. sluje Onglos.Později tam sídlili slovanští Ugliči. Ostatněsrovn. Jireček: Dějiny národa bulharského,str. 104. a 133.
Aglabovci, A g l a b i t é, mocná arab. dy-nastie v sev. Africe, kterou r. 800 založil Ibra-hím ben Aglab a již zahubili Fátimovci r. 909.Ovládajíce Tripoli, Túnis, Alžír, Sicilii (od 831),Maltu a Sardinii, ohrožovali četným lod’stvemcelou záp. část’ Středozemního moře. Pečovali
o rozkvět obchodu a zemědělství a zanechali po sobě památku v četných, velikolepých bu- dovách.
Aglagan, hora v alexandrovském újezděv gub. erivánské, téměř 3400 m vysoká; jménoto dává se i části bezobdalského hřbetu hor-
ského na východ od hory A-u.
Aglaia Lour., stromek z teplé Asie z čel.Melliaceí a z příbuzenstva c i t r o n í k o v i t ý c h.Od těchto liší se 5 tyčinkami, jejichž nitky
v trubku spojené zahalují mezi svými koneč-nými zoubky prašníky. Z pěstovaných v teplémsklenníku jest A. odorata Lour. z Číny a Kočin-činy se zpeřenými, lesklými listy a libovonnými,drobnými, žlutými květy v složených hroz-nech. V Číně potřebují květů jeho k parfumo-vání čaje a požívají mladých listů jako u náshrachových lusků. Plody A-ie edulis jsou prošt’avnatost v Indii pochoutkou. Děd.
Aglaia: 1) v mythol. řecké nejml. z C h a-r i t e k. Dnl.

2) A. planetoida objevená R. Lutheremv Bilku 15. září 1875, pokřtěna filosof. fakultouuniversity bonnské. Označení©47 Gs.

Aglaofamos, představený i učitel orfi-ckých mystérií ve thráckých Leibethrech, jenžprý také filosofa Pythagoru mystériím vyučil.Srv. o něm: Lobeck, Aglaophamus, p. 723. Dnl.

Aglaofon z ostrova Thasu, malíř řeckýškoly helladské, otec a učitel Polygnóta a Ari-stofonta. Činným byl kolem r. 418. (Plinius35.. 60.) Mezi malbami jeho připomíná se obrazkoně, který chválí Aelian de nat. anim. epil.,pak dva obrazy k oslavě Alkibiadově na akro-poli vystavené; na jednom věnčily Olympiasa Pythias (personifikace těch slavností) Alki-biada, na druhém obraze seděl Alkibiadés ve


Aglaonema

klínu Nemee (Athénaios 12, 534 d.). — O chro-nologických obtížích v udání věku A-ova srovn.Kroker, Gleichnamige griechische Künstler,str. 23.—25. Vý.

Aglaonema Schott, rod a r o n o v i t ý c h,subtribus Anaporinae, s toulcem krátkým, ro-zevřeným, po kraji sotva vehnutým. Palicestopkatá, po celé délce květy samčími, mezivaječníky roztroušenými pokryta. Prašníkysedavé, čtyřhranné; vaječníky nehojné, jedno-pouzdré, s 1 obráceným vajíčkem u zpo-diny. A. roste počtem as 15 druhů v Indii ana sousedních ostrovech jako keř s lodyhoupřímou, s jizvami kroužkovitými a listy krátceřapíkatými, jejichž čepel podlouhlá a jednoukrajní žilou označena. Květy jejich pravidlem
libovonné. Děd.
Aglaophenia, Lamour., rod m o ř s k ý c hp o l y p ů v u s e d l ý c h (Hydroidea) z čel. per-natek (Piumulariidae). Tvoří jednoduché nebrozvětvené trsy, jež jemnými, vláknitými vý-běžky jsou na podklad přirostlé a po celédélce své vláskovitými větevkami dvojřadězpeřené. Na větevkách těchto sedí v úhled-ných, pohárkovitých neb rourovitých kalíšcíchčetní polypové s kruhem vláknitých tykadelkol rypáčkovitých úst, vedlé nich pak četné
buňky žahavé (nematophory a nečetní poly-pové pohlavní, bez úst a tykadel, po několika společně ve zvláštní schránky (corbulae) spo-jení. Rod A. má přečetné druhy daleko v mo- řích rozšířené a často trsy 1 m vysoké tvo-řící. V mořích evropských jest rozšířena A.pluma Lamour, s hnědým, až 6 cm vysokýmtrsem. Šc.
Aglar viz A q u i l e j a .Aglaura Pér & Les., r. m e d u s c e l o k r a j-

n ý c h (Craspedota) ze skup. T r a c h o m e d u s.Ze 4 známých druhů jest v moři Středozem-ním velmi hojna A. hemistoma Pér & Les.,malá, úhledná medusa s vysokým cylindri-ckým neb osmihranatě stlačeným zvoncem as četnými (50—100), dosti krátkými tykadly.Dutina žaludeční prosvítá krásně růžově nebdo žluta, žlázy pak pohlavní a laloky přiústnído bělava. Šc.

Aglauros (též A g r a u l o s), v bajesloví ře-ckém: 1) A., dcera Aktaiova, chot’ Kekropova,
matka Erysichthonova, Aglauřina, Hersinai Pandrosina. — 2) A., dcera athénského králeKekropa i Aglaury (viz 1.), milenka boha Aréa,jemuž porodila Alkippu. Bohyně Athéné jí aoběma sestrám jejím, ježto byly prvními kněž-kami jejími, odevzdala novorozeného Erich-thonia v bedně uzavřeného na opatrování;ale když A. a Hersé proti výslovnému zá-kazu bohyně nahlédly do skříně, tu sešílelya se skály Akropole se svrhly. Dle jiné po-věsti zase proměněna A. od boha Hermav kámen. Kultus A-ry i obou sester jejích, Hersyi Pandrosy, úzce souvisel s kultem Athény,(jež sama mívá druhdy příjmení A., a jindyzase Pandrosos), a to hlavně některými obřad-ními výkony Athéniných arrhéfor, živě upo-mínajícími na mythus i význam oněch třísester. A. měla v Attice své kněžice i posvátnýsvůj háj (Agraulion) na svahu Akropole v místě,

— Aglio. 449

kde prý sestry dolů se byly vrhly. Zde sklá-dávali též efebové v plné jsouce zbroji slav-nou přísahu, že za vlast’ obětovati chtějí i ži-
voty své, kterýžto zvyk vysvětloval se po-věstí (bezpochyby teprve pozdější), že kdysiA. za kruté tísně válečné obětovala se zaotčinu svou. I ženy v přísahách prý se jí do-kládaly. Jí ke cti slavívána t. z. Agraulia (vizMommsen, Heortologie 434 nn.). Na Kypructěna byla spolu s Diomédem a Athénou do-konce obětmi lidskými. — Významem svým,zdá se, že A., v jejímžto jméně tají se snadpředstava jasného (‚glaác) vzduchu (aÌra),i obě sestry její, Hersé a Pandrosos (jména,značící vláhu, hlavně rosnou), představují bo-hyně agrární, kterémužto názoru svědčiti sezdá též druhotvar Agraulos, t. j. venkovská;proto též v mythu. Athéné, pečlivá to bo-hyně o zdar úrody, na vychování svěřuje jim Erichthonia, jenž snad znamená símě do ze-mě zaseté (srv. též Mommsen, Heortologie,str. 5 n.). Dnl.
Aglia tau L., p a v í o k o b u k o v é, úhlednýmotýl z čel. p ř á s t e v n í k ů (Bombycidae), je-
hož křídla jsou červenožlutá a každé z nichzdobeno okem fialovým neb modrým, černělemovaným s trojdílnou, bílou skvrnou v po-době písmene T (řec. Tau). Housenky jeho po-dobají se housenkám lyšajů, jsou zelené, s běla-vými příčnými páskami a podélnými liniemi postranách; hřbet mají hrbolkatý, v mládí několika červenými, dlouhými trny ozbrojený. Žijína stromech listnatých, zejména na bucích,dubech, lipách, břízách, jabloních a hrušníchi zakuklují se na zemi v mechu v tmavohnědékukly vězící v řídkém zámotku. Motýlové ob-jevují se u nás v dubnu a květnu létajíce za dne.zvláště v lesích bukových. Šc.
Agliando [ali-] I g n a c i o, špan. architekt
a kreslič stavitelských pohledů v první poloviciXVIII. věku. Známa jest rytina villy la Vignyu Turina, provedená dle jeho kresby. (Srov.Zani, Encyclopedia, Parma 1822, I., 1. 325.)
Aglietti [alieti] F r a n c e s c o (* 13. října1757 v Padově — † 3. května 1836), spis. ital.,byl od r. 1814 ředitelem městské nemocnice,od r. 1816 vrchním lékařem vlády benátskéSepsal několik pozoruhodných spisův o lékař.
ství a o krásném písemnictví. Z prvých dlužnouvésti: Discorso sulle leggi fondamentali dell’arte medica, pak velmi cenné pojednání o athe-romatosní zvrhlosti tepen a jejích následcíchMemoria sulla litiasi delle arterie; z druhých:Elogio della famiglia dei Bellini pittori, Dis-corso sulla eccellenza delle arti e della indu-stria, jakož i Memorie per servir alla storialetteraria e civile del suo tempo. P.
Aglio [aljo]: 1) D o m e n i c o il Gobbo(t. j. hrbatý), ital. sochař, žil ok. r. 1700 veVeroně. Mnohé z jeho prací (sochy a poprsí)vynikají dovedností a bohatostí koncepce, ze-jména krucifix z karrarského mramoru, zhoto-vený pro chrám Sta Maria della Disciplinave Veroně, jímž založil svoji uměleckou slávu,pak Nanebevzetí panny Marie. Srovn. Bartolodal Pozzo, Pittori etc. Veronesi, Verona 1718p. 210.


450 Aglona —

2) A. A g o s t i n o, ital. malíř a kreslič, žilkoncem 18. a zač. tohoto věku, nejvíce v Anglii.Od něho pocházejí litograf. obrazy v díle lordaKingsborougha o starožitnostech mexických.Vynikl také jako malíř dekorační.

3) A. G i u s e p p e, ital. bás., * 1827 v Cre-moně; vystudovav práva oddal se literatuře.Z četných jeho básní jsou nejlepší: La nottedi Gethsemani, dramata lyrická, Orfeo, Gior-dano Bruno, Roma, convito dei Borgia.Mimo to překládal i z literatury anglické;z převodů jeho chválí se překlad Shelleye(Milán 1857). P.

Aglona, městys v ruské gub. vitebské,okr. dynaburském, s dominikánským klášterem
a 4327 obyvateli.
Aglossa Latr., rod motýlů drobných(Microlepidoptera) z čeledi o b a l e č ů (Pyra-lidae), známý zejména druhem svým A. pin-guinalis L. ( o b a l e č t u k o v ý), jehož housenkav domácnosti na různých tucích žije. Jest tonepatrný motýl, 30—32 mm šir., se sosákemnepatrným a s makadly delšími než hlava.
Tykadla u samičky jsou štětinková, u samečkachvostnatá. Křídla v klidu jsou střechovitě složena, přední podlouhle trojhranná, zadníokrouhlá. Barva předních křídel jest lesklehnědě popelavá se dvěma klikatými, černavýmipruhy příčnými a rovněž černavou skvrnoustřední, barva zadních křídel šedá. Housenka motýla tohoto jest hnědá, mastně lesklá, za-pupuje se v hnědočervenou pupu v hustémzámotku vězící. Dospělý motýl poletuje v oby-dlích od května do srpna. Šc.
Aglossa, ž á b y b e z j a z y č n é, tvoří druhýpodřád žab (Anura) vyznačujíce se tím, že ne-mají jazyka v dutině ústní. Náležejí sem dvěčeledi, jichž zástupci vesměs jsou obyvatelékrajin teplých: Dactylethridae s pipou dráp-katou (Dactylethra capensis Cuv.), na Kapu ži-jící, a Pipidae s podivuhodnou pipou ameri-ckou (Pipa americana Laur.). Šc.

Aglossie (z řec.), zrůdný neb získaný n e-d o s t a t e k j a z y k a. Peč

Agly, G l y, řeka ve franc. dep. Vých. Py-reneje, 80 km dlouhá, vzniká v horách Corbičre-ských, svlažuje rovinu roussillonskou a vpadádo Středozemního moře sev. od Perpignanu;
její přítoky: Boulzane a Verdouble.
Aglyphodontia, skupina hadů nejedova-tých. Do ní nutno řaditi veškeré hady, u nichžzuby nejsou ani rýhované, ani duté a tudížse žlazou jedovou nespojené. Náležejí do tétoskupiny vedlé méně známých tvarů velicí ha-dové hroznýš (Boa constrictor), a n a k o n d a(Boa aquatica), k r a j t a (Python tigris) a našeú ž o v k y (Colubridae). V novější systematiceslučuje se tato skupina hadů spolu se skupi-nou jinou (Opisthoglypha, hadi p o d e z ř e l í,r ý h o z u b í) ve společný podřád h a d ů v ú ž o v-k o v i t ý c h (Colubriformia). Šc.

Ag-Mangan nebo K y z y l - d a g, hora v gub.erivánské záp. od jez. Gokče, 4000 m vys.

Agmat-Urika, město marocké s pev-nůstkou a 5000 obyv. na důležitém průsmykuAtlantského pohoří (na záp. svahu), vedoucímz Marokka na oasu Táfiletskou; za středověku


Agnace.

bývalo kvetoucím hlavním městem al-Murá-vidů.

Agmen (lat.), v o j s k o n a p o c h o d u. Řím-ské vojsko táhlo, pokud možno, v širokých
řadách; na všech stranách rozptýlena byla malá oddělení jízdy neb lehké pěchoty, abyhlavní voj nemohl náhle býti zaskočen. Bylo-lise báti útoku nepřátelského, byla zavazadlauprostřed voje. Cfe.
Agmen quadratum slulo seřadění vojskařímského na pochodu před nepřítelem anebkdyž po ztrátách ustoupiti musilo. Ač častoo tomto seřadění u dějepisců římských zmínkase děje, nemáme přece zpráv určitějších o způ-sobu jeho kromě zprávy Sallustiovy (Iug. c.100).Jisto jest, že vůdcové užívali tohoto seřaděnív zemi nepřátelské, kdy potřebí bylo opatrno-sti veliké. Od řadění trojřadého lišilo se a. q.tím, že v čele a na zadním voji byly zástupybez zavazadel a že boky oddíly vojska chrá-něny byly; zavazadla byla ve středu. Tímproud, který při obyčejném postupu více do
hloubky šel, nabyl v šířce větších rozměrů. Gd.
Agnace (lat. agnatio neb cognatio civilis):1) Dle práva řím. svazek dvou neb více osob,spočívající na moci otcovské neb manželské(patria potestas et manus mariti), kteréž byosoby v agnátském poměru se nalézající spo-lečně byly podrobeny, kdyby hlava jejich rodu(»otec« v širším slova smyslu) dosud byla naživě. Svazek tento nekryl se vždy s poměrempříbuzenství pokrevního (cognatio naturalisnebo prostě cognatio), ježto byly agnáty takécizí děti zvolené a nebyly jimi pokrevní dětiz moci otcovské propuštěné (emancipované).Více svazkův agnátských od jednoho a téhožpraotce pocházejících tvořilo rod (gens), kterýpožíval již významu státoprávního. Poměragnační jest ve starém právu římském důleži-tým, hlavně pokud se dotýče p o r u č e n s t v ía p r á v a d ě d i c k é h o. Kr.

2) A. v n ě m . a r a k . p r á v u . nehledíme-lik nepatrným oněm stopám, kteréž i v právuněm. se udržely z dob předhistorických, v nichžpříbuzenství se strany matčiny mělo větší vý-znam než příbuzenství otcem zprostředkované,vyskytuje se po celý středověk v právu něm.přednost mužských, vzájemně osobami muž-
ského pohlaví souvisících příbuzných, ob-zvláště tam, kde se jedná o dědickou posloup-nost ve statky nemovité, jež zůstavitel sámod předků svých byl zdědil. Přednost tato na-byla ještě většího významu rozšířením se ústavulenního v Německu, poněvadž tu povinnostvasalova, býti hotovu ke službě vojenské v prů.vodu seniorově, přechod léna na osobu žen-skou zakazovala. Když pak v XVI. stol. ústavstatků svěřenských nejdříve v zemích rakou-ských a záhy na to i v celém Německu zobec-něl, vyžadoval i účel svěřenství, zachovati leskrodiny, taktéž přednost příbuzenstva po mečipřed příbuzenstvem po přeslici, a tato před-nost nabyla v partikulárním zákonodárstvíněm. výrazu v tom směru, že nazýváno jestpříbuzenství po meči a-cí p r á v a n ě m e c k é h o(Cod. Maxim. Bav. civ. I. 4. §. 5. n. 2.). Tentopojem a. má v moderním právu státním plat-

Agnadello —

nost, nebot’ posloupnost v práva vladařská urču-je se a-cí práva něm., tak že ženské linie ro-diny panující vyloučeny jsou z dědění právtěch, pokud tu jest nějaký člen třeba sebevzdálenější a. Podlé příkladu panujících rodinpřijaly i rodiny šlechtické, kterým právo zři-zovati sobě statuty příslušelo, zásadu a. něm.práva jako rozhodnou pro řád posloupnostiv rodinná svěřenství i vyžadovaly důslednědle toho od dcer vdaním v jiné rodiny vcháze-jících, aby před sňatkem svým výslovně zasebe i za potomky své se zříkaly práv ke stat-kům rodinným až do vymření všech agnátůzakladatele svěřenství (r e n u n c i a c e d c e rš l e c h t i c k ý c h). A. něm. právní vnikla i dojednotlivých zákonů zemí s l o v a n s k ý c h, takzejména polských. Dle ustanovení tak zv. s t a-t u t u W i ś l i c k é h o (v. t.) dědí pozemky zdě-děné nejdříve synové, pak bratří, konečně dalšíagnáti, kdežto dcerám pouze právo na výbavupřísluší. Zásada tato modifikována však v XV.
stol. tak, že dcerám před vzdálenějšími agnátypřednost dána. Do Ruska vnikla zásada a.-avšak v obmezené míře-v XVII. stol. i při-vedla k ustanovení zákonníka c. Alex. Michaj-loviče (1649), že dcery se vylučují bratry z dě-dění statků dědičných. Ze i právu českémupojem a. nebyl neznám, dokazuje m. j. i Vše-hrd ve svých Knihách devaterých (IV. 6.).Taktéž i právo uherské pojímalo a-ci ve smysluněmeckoprávním vylučujíc dcery z dědění t. zv. výsluh ve prospěch i vzdálených příbuz-ných po meči (Verböczi-Trip. I. 18., 40. Stat.Jaz. IV.). Též ve starším právu rakouskémměla zásada a. obsáhlý význam ohledně dě-dictví t. zv. statků kmenových, kdežto moderníprávo rak. (§. 621.—624. obč. zák.) pouze vol-nost agnátům přednost před příbuzenstvem po přeslici dávati při zřizování rodinných svě-řenství poskytuje.. —l.
Agnadello [aňad-], obec v ital. prov.cremonské, distr. cremském, 15 km sev.-v. od
Lodi, s 1764 obyv. (1885), u níž dne 14. kv. 1509 král franc. Ludvík XII. poraziI Benátčanypod Pitiglianem a Alvianem, způsobiv jim ztrátu 23.000 mužů mrtvých, raněných a za-jatých. Též 16. srpna 1705 strhla se u A-labitva mezi Francouzi pod Vendômem a Ra- kušany pod Eugenem Savojským, v níž titobyli poraženi.
Agnano [aňáno], lat. lacus Anianus, je-zírko záp. od-Neapole, od r. 1870 vysušené;mívalo v obvodu 6 km a bylo asi 20 m hlu-boké a bez patrného přítoku a odtoku. Sopkyokolní jsou vyhaslé od r. 1198. Na jedné stranějezírka nachází se známá Psí sluj, na druhélázně sirné S a n G e r m a n o. Sp.

Agnaptos, řecký architekt, neznámo však,ve které době žil. Vystavěl v Olympii slou-poví, jež po něm zváno bylo sloupovím A-tovým(Pausanias V. 15., 6., VI. 20., 10. a 13.). Vý.

Agnati viz A g n a c e.Agnathie (z řec.), zrůdnost, značící se

n e d o s t a t k e m č e l i s t í. PeAgnau [aňó] d e T a r t a r i e n. de Perse,

jemné, kudrnaté kůžky beránčí, zvláště z ne-narozených jehňat. Hlavní trh na ně v Lipsku.


Agnesa. 451

Agnel [aňel] E m i l e, advokát a polygraffranc., * 1810 v Paříži Od r. 1834 jest advo-kátem tamtéž. Jest čilým spolupracovníkemlistu »Journal général de l’instruction publi-que« a »Echo agricole«. Spisy jeho sahají do
různých oborů, zvláště dobré jsou jeho pří-ruční knížky právnické pro různé stavy. Z lin-guistických jeho prací bud’tež uvedeny Obser-vations sur la proposition et le langage rusti-que des environs de Paris (1855 Paříž) a Del’influence du langage populaire sur la formede certains mots de la langue francaise (1870 Pař.).Také v básnictví se pokusil veršovaným pře-kladem Ovidiových Metamorphos (r. 1852 až1854, Pař.).
Agnelli [aňeli]: 1) S a l v a t o r e, skladateloperní, * 1817 v Palermě, stud. na konserva-toři v Neapoli, kde Furno, Zingarelli a Doni-
zetti byli jeho učiteli; od r. 1846 žije v Mar-silii. Zde provedeny byly z jeho oper La jac-querie (1849), Léonore de Médicis (1855) a Lesdeux avares (1860). Jeho kantáta (apotheósana Napoleona I.), provedena byla 1856 třemiorchestry v Tuilleriích. Chv.2) A. L o r e n z o, spis. ital., * v Santagatě1830. Kněz a paedagog. Napsal několik cen-ných děl, zvláště: Filosofia delle letterature(Neap. 1864), založená z větší části na učeníGiobertově; I monti della Calabria (Catanzaro1867), svazek popisných básní, plných místníhozbarvení; Escursione nella Sila (Cat. 1868);Le consuetudini legali di Catanzaro (Cat. 1869);Cronaca di Santagata di Puglia (Sciacca 1869);Dialoghi per gli agricultori (Foggia 1871); Lapentecoste (Sciacca 1870 a Turin 1873); LaDaunia antica e la capitanata moderna (Fog- gia 1874).
Agneni [aňeni] E u g e n i o, italský malíř,* 1819 v Sutri u Říma, stal se 1832 žákemFr. Coghettiho v Římě a maloval záhy obrazy
větších rozměrů dílem pro knížete Torloniho,dílem pro Quirinal, kamž Pius IX. jej povolal.Pro své účastenství při revoluci 1848 musilprchnouti z Říma a uchýlil se nejprve doPiemontska, pak do Paříže, kdež pracovalv Louvru. V Londýně maloval 1852 králov-skou rodinu a dekoroval královský sál v Co-vent-Gardenu. Po osvobození Italie vrátil se do vlasti a usadiv se ve Florencii pracovalo různých freskách v budovách veřejnýchi soukromých. Díla jeho, z nichž nejznameni-tější jsou: Obětování Izáka, Mrtvola Sapfy vy-tažená z moře, Triumfující Italie, Eva a had,prozrazují sice veliký talent, ale mnoho nadprostřednost nevynikají.
St. Agnes, město na sev. pobřeží angl.hrabství cornwallského se 6600 obyv., hojnýmrybolovem, doly a léčivým vřídlem; na blízkum y s S v . A n e ž k y (St. Agnes Head).

Agnesa neb A d e l h a j d a, chot’ cís. Jind-řicha IV., jenž ji pojal r. 1089 jako vdovu pomarkraběti stadském. Něm. letopisec (u Leib-nitze Scriptores Brunsv. II. 1090) praví, žebyla dcera »rus. krále« (Regis Russorum), t. j.dle Karamzina dcera velkokn. Vsevoloda Jaro-slaviče. Byla od žárlivého manžela podezří-vána a opuštěna, vstoupila do kláštera a †ok.


452 Agnesi —

r. 1110. Dle jiných kronik nejmenovala seAdelhajda, nýbrž P r a s i d a (bezpochyby pů-vodní jméno její ve vlasti = Evrapksija). Ka-ramzin, Ist. Gosud. Ross. II2 102 a Flott, Kais.Heinrich d. IV (II, 347—49).

Agnesi [aňézi]: 1) M a r i a G a e t a n a (* 1718— † 1799), spisovatelka ital., proslulá učeností,

vyznamenala se důkladnou znalostí klassickýchi moderních jazyků, filosofie, mathematiky a
neméně i neobyčejnou krásou. Rozličnými zá-važnými a spornými otázkami z různých vědobírají se její Pr Propositiones philosophicae (v Mi-láně 1738), v nichž podává výsledky svýchdiskussí s nejznamenitějšími učenci v každémodboru. Výsledkem jejích studií mathemati-ckých byl spis Istituzione analitiche (2 díly,v Miláně 1748), jenž pověst její rozšířil i v ci- zině, byl schválen od akademie pařížské apřeložen do jazyka franc. a angl. Ba r. 1750hlavně působením papeže Benedikta XIV. svě-řena jí stolice mathematiky na universitě bo-lognské. Když však roku následujícího otecjejí Pietro A. zemřel, odřekla se veřejnéhoživota, oddala se studiím bohoslovným a po-volána r. 1771 za správkyni nově založenéhořádu modrých jeptišek v Miláně; později vstou-pila sama do řádu toho, kdež ošetřovala chudéa nemocné až do své smrti.
2) A. M a r i a T e r e s a, sestra Marie Gae-tany, nar. v Miláně r. 1724, zemř. asi r. 1780.Byla velmi zručnou pianistkou a složila něko-lik koncertův a sonát pro klavír, jež věnovala
císařovně Marii Terezii. Také pochází od níněkolik kantát a 4 opery: Sofonisba, Ciro inArmenia, Nitocri, Insubria consolata, které zajejího života se dávaly v Italii. Dý.
3) A. L u i g i, vlastně Ludvík FerdinandLeopold A g n i e z, výborný zpěvák, * r. 1833v Erpentě (kraj namurský), †v Londýně 1875.
Studoval na konservatoři v Brusselu a stal setam ředitelem choru v kostele u sv. Kateřiny.R. 1858 dávala se v Brusselu opera jeho Har-mold le Normand s malým úspěchem. Po téodebral se do Paříže, studoval u Dupreza avzdělav se na výtečného bassistu zpíval naněkterých jevištích; několik let byl členemdivadla Théatre Italien, kde své jméno pozmě-nil. Za posled. let svého věku usadil se v Lon- dýně, odkud podnikal cesty umělecké jmín jsaza nejlepšího interpreta oratorií Händelových.Napsal několik písní. motet a chorů. Dý.
Agnetendorf ves v pruském Slezsku vevládním okr. lehnickém v Krkonoších pod Sněž-kou, se zámkem hrabat Schaffgotschů, brusír-nou skla, výrobou zboží soustružnického a 7000byv. Na blízku viděti jest »b l u d n ý b a l v a n«,jenž časem místo své mění a v l. 1818—19o 40 m se pošinul.

Agnethlen, mad’Szent-Ágotha, rumun.agnita, městečko v někdejší saské stolici vel-košenkské (od r. 1876 župě velkokokelské při-vtělené) v t. zv. ovesném kraji v Sedmihra-dech, na říčce Harbachu ležící, s 3175 (r. 1881)obyv., z nichž jest 2295 Němců (Sasíků), 529Rumunů a 272 Cikáni. A. jest sídlem polit.okres. úřadu, okres. soudu, pošt. a telegr. úřadu,má průmyslovou školu pokrač. se 164 žáky.


Agnice.

Obyvatelstvo známé v celém kraji pro silnývzrůst zabývá se vzděláváním půdy, koníř-
stvím a různými živnostmi řemeslnými, ježtu ode dávna zkvétají. Starobylý gotický ko-stel ze XIII. stol. jest obehnán zdmi, jež jsouněkolika silnými věžemi opevněny; jest to typhradebního kostela, jaké se v Sedmihradechzhusta stavěly, aby obyvatelům poskytovalyochranný útulek před nepřátely. V A-u narodilse r. 1817 baron Konrád S c h m i d t, poslednívolený comes Sasíků sedmihradských. Dkl.
Agnetz, průmyslná obec ve Francii, v dep.oiském u Clermontu, s 1260 obyv., chrámemze XIII. stol. a zříceninami proboštství z XII.stol., přádelnou, továrnami na plstěné kloboukya lučebniny, kamenným uhlím, vápennýmipecmi a lomy.

Agni, v Indii zkouška ohněm čili očista,kde obžalovaný dotýká se ohně neb rozžha-veného kovu; popálí-li se, jest považován zavinného. Fl.

Agni (slov. ognü, oheň), v staroindickémbohosloví jméno boha ohně, zvl. svatého ohněobětního, jemuž po Indrovi věnováno nejvícehymnů védských. A. jest zde v první řaděprostředníkem mezi lidmi a bohy při obětech,jakožto bůh ohně domácího ochráncem jed-notlivých kmenův i rodin, ale i mocným bo-jovníkem a spojencem Árjů proti démonskýmbytostem i kmenům nepřátelským. JakožtoA. k r a v j á d (masožravý) dopravuje zemřeléna onen svět. Původ A-ův vykládá se všeli-
jak, při čemž zřejmě se jeví přírodní původohně: Indra dal mu vzejíti mezi dvěma ka-meny, zplodili jej Djáus a Prthiví (Nebe a Ze-mě) a p. Často se mu přikládá vznik trojí, ja-kožto bohu ohně pozemského, slunečného ableskového; sluje i potomkem vod (apám na-pát), patrně pro překvapující vznik bleskůz oblak. V době pozdější provedena personi-fikace A-a v některých rysech určitěji, ač cel-kem významu jeho jako skoro všech bohůvédských ubývá. Počítá se tu ve třídu bohůVasuů, za ženu jeho pokládána S v á h á, s nížměl syna S k a n d u, boha války. A. požívalvždy veliké úcty: zbožný bráhman obětujeohni a vzývá jej denně, před plamenem jehouzavírán sňatek, před cestou, před smrtí i při obětech posmrtných přinášeny mu oběti. A.Holtzmann, Agni nach den Vorstellungen desMahâbhârata (Strassb. 1878). Ztý.
Agnice (lat. agnitio), v soukromém právuřímském úkon, jímž strana hlásila se u soud-ního magistrátu k dědické posloupnosti dlepráva praetorského. Dědictví dle práva prae-torského nebylo lze nabyti jinak než a-cí, ni-koli pouhým počínáním si jako dědic (gestiopro herede). Důvody a. byly tytéž jako při při-hlášení se dle práva civilního. Bud’ totiž jestto zákonná posloupnost, jak ustanovena edik -- tem praetorským, bud’ závět’ vyhovující pouzepožadavkům ediktu, aneb konečně porušenídílu povinného, jak je stanovil praetorský edikt.A-ci bylo vykonati v určité době, totiž do roka(annus utilis) pro příbuzné v linii vzestupnéi sestupné, nebo do 100 dní (centum dies utiles)pro všechny jiné agnoscenty. A. děla se pů-


Agnitio — Ag

vodně zajisté na soudě (pro tribunali) a osobně.
Avšak později vykonávána v případech pravi-delných (bonorum possessio edictalis) i mimosoud (de plano) a též zástupcem, a jen mimo-řádně (bonorum possessio decretalis) na soudě.Je-li a. odůvodněna, udílí praetor agnoscentůmpossessio bonorum, držení dědictví. Ne dají-liosoby třetí, jež pozůstalostní věci drží, věcity dědicům dobrovolně, propůjčuje praetor agnoscentům právní prostředek, interdictumquorum bonorum, jímž držení věcí těch soudněsi zjednati mohou. V pozdější době mohliagnoscenti žalovati o vydání pozůstalosti oby-čejnou žalobou dědickou, do jejíž formule vsu-nuta fikce, že agnoscent jest pravým dědicem(heres). Žaloba ta zvána hereditatis petitio pos-sessoria. Čk.
Agnitio viz A g n i c e .Agno [aňo]: 1) Přítok Adiže, v středním

toku svém zvaný F r a s s i n o (v. t.) — 2) A.,řeka jihoitalská, zvaná též A n i o (starý Cla-nius), vzniká nedaleko Noly v Kampanii a vléváse do Gaetského zálivu dvěma rameny, z nichžjižní vtéká do Laga di Patria. Bývala zlopo-věstna bažinami (Pontano dell’Acera) a zhoub-nými povodněmi, v novější však době učiněnatomu přítrž četnými hrázemi a průplavy (RegiLagni).

Agnoeti (z řec.), n e v ě d o m c i, jmenovalise potupně bludaři, kteří Synu Božímu nevě-domost (‰gnoia) připisovali. Již Ariáni, jme-novitě Eutychios Konstantinopolský, od ně-
hož Eunomo-Eutychiáné pocházejí, připisovaliSynu Božímu nevědomost, poněvadž sám praví,že »o dni a hodině soudu neví nikdo, ani Syn,jediné Otec« (Mr. 13, 32.). Mezi monofysitytvrdil alexandrijský jáhen Themistias v prvnípolovici VI. stol., drže se učení patriarchy Se-vera o porušitelnosti těla Kristova, že Kristusvšeho nevěděl. Jeho stoupenci sluli a. a bylialexandrijským patriarchou Timotheem a jehonástupcem Theodosiem (537—539) z církve vy-obcováni, poněvadž učení o nevědomosti v Kri-stu (‚gnoe¿n) nutně vede k přijetí dvou přiroze-ností. Tato sekta trvala až do VIII. století.Otcové vykládají uvedené místo tak, že Kri-stus »dne a hodiny soudu« neví bud’ co člo-věk (Řehoř Nazianský, Ambrož), nebo pouze z lidského vědění (Řehoř Veliký), nebo že tohoneví, aby to lidem zjevil (scientia communi-cabili.) Dr. Fr. X. Kryštůfek.
d′ Agnolo [daňolo] B a c c i o, ital. stavitel,* 1460 ve Florencii, †1543 tamže. Původně byltesařem a řezbářem a nevzdal se tohoto zaměst-nání, ani když v létech 1506—29 stal se vrch-ním stavitelem dómu florenckého. Jakožtostavitel snažil se sjednotiti sloh římské pozdnírenaissance a její bohatost v rozčlenění façadys přísnými tvary florenckými a zaváděl mnohénovoty charakteristické pro italské stavitel-ství, jako na př. obkládání dveří a oken vy-čnívajícími sloupci a přístřeším. Hlavní jehostavby jsou: Palazzo Bartolini, Palazzo Pe-cori-Giraldi, Casa Lanfredini, věže chrámůSan Spirito a San Miniato al Monte a j. Odněho pocházejí také uměle řezané stolice chó-rové v chrámu Sta Maria Novella a nástropní


nosticismus. 453

řezby v radnici a v kapli paláce Vecchio ve
Florencii.
Agnomen, u star. Římanů č e s t n é j m é n o,které se přidávalo osobám mužským k ostatním
jejich jménům jako poslední (4). Ve složeninějmen na př. Publius Cornelius Sclpio Africanusznamená Publius o s o b u, Cornelius r o d, Scipior o d i n u a Africanus je a. Jméno osobní sluloprostě nomen, rodové n. gentile, rodinné cogno-men. Za rozkvětu republiky římské osoby muž-ské s právem občanským pravidelně prvním i tře-mi druhy jmen byly označovány; osobám žen-ským dávána k ženskému grammatickému rodupřizpůsobená jména rodová, na př. Cornelia.A. přechází na potomky jako cognomen. Lp.
Agnone [aňóne], město v ital. prov. cam-pobaské, v distr. isernijském na ř. Trignu ana úpatí Caprara, sídlo praetury, má 9365 ob.(obec 11.551), množství chrámů a znamenitédílny na zboží ocelové a měděné.

Agnoscent viz A g n i c e .Agnosie (řec. ‚gnws»a), nevědomost,

neznalost.Agnoskovanı v řízení trestním (reko-

gnice, seznání, uznání za pravé) jest prostředekřádem trestním za tím účelem předepsaný,aby zjištěna byla totožnost osoby neb věci,což děje se tím, že se osoba představí anebvěc předloží těm, kdož ji znají a z vlastníhonázoru o ní výpověd’ dáti mohou. A. vztahujese tedy bud’ k osobám nebo k věcem, a tu ze-jména k mrtvolám. A. osob potřebí zejména:a) když běží o to, je-li osoba obviněná totožnás pachatelem (§. 168., odst. 1. ř. tr.) a b) přikonfrontaci osob, jejichž výpovědi sobě odpo-rují (§§. 168. odst. 2. a 3. a 205. ř. tr.). A. věcípotřebí zejména: a) jedná-li se o věci, kterék usvědčení obviněného sloužiti mohou, ze-jména o věci, kterými čin trestný spáchán byl(nástroje), aneb o věci na místě činu nalezené,aby zjištěna byla osoba, jíž věci tyto náležejí(§. 98. ř. tr.); b) když o to jde. jsou-li věci na-lezené tytéž, na kterých čin trestný spáchánbyl a které tedy na př. uloupeny neb ukra-
deny byly (§§. 98., 168. odst. 1., 375., 376. tr. ř.); c) jde-li o to, byl-li čin trestný spáchán ná-strojem nalezeným (§§. 98., 136. tr. ř.); d) připrohledání domu a osob, pak při zabavování věcí, běží-li o otázku, komu věci nalezené čizabavené náležejí (§§. 139.—149. tr. ř.); e) zvl.druh a. jest důkaz znalci písma o tom soudněprovedený, je-li písmo k usvědčení obviněnéhosloužící skutečně písmo jeho (§§. 118., 201.0ds., 2. ř. tr.). Jedná-li se o seznání mrtvolyosoby zavražděné neb zabité, dlužno rozezná-vati: a) Je-li osoba mrtvého známa, tu zjistísoudce vyšetřující při soudním ohledání svědky,kteří osobu za živa znali, že jest to osoba táž;b) je-li to mrtvola osoby neznámé aneb není-lilze totožnost osoby ihned zjistiti, pak soudcevyšetřující a soudní lékaři při soudním ohledá-ní mrtvolu řádně popíší, by napotom dle tohopopisu bylo lze totožnost osoby zjistiti. Mtš.
Agnoskovati viz A g n o s k o v á n í.Agnosticismus (z řec.), přesvědčení o ne-

poznatelnosti, zde zejména výraz, jehož uží-vají někteří přírodozpytci angličtí chtějíce na-


454 Agnostik —

značiti, že o věcech absolutních (v. t.), totižo Bohu, o celku světovém, o principu dušev-ním, o prvních příčinách a posledních úče-lech ničeho věděti a vlastní záhadu hmoty,ducha, prostoru, času, síly, hybu rozřešiti, jichtedy v pravém slova smysle poznati nemů-žeme. O nedostatečnosti našeho vědění theo-retického velicí myslitelé bývali sice přesvěd-čeni a vyslovili se o ní rozličnýmí způsoby;ale chtíti předem už vyčísti, co zůstane na-prosto nepoznatelno, jest věc povážlivá. I jesta. sám pojem vztažitý, kolísavý a shoduje se
v mnohém s jinými směry, které naznačujíse jmény, jako: kriticismus, positivismus, re- lativismus, skepticismus, nihilismus a pod.,o nichž to viz více na místech příslušných.Ovšem od náhledu, že absolutna poznávatinemůžeme, mnozí rádi postupují k úplnémujeho popírání a podnikají pak nejzazší důsledky,co se týče otázek svrchu uvedených; odtudvysvětliti lze polemiku proti a-mu jako protivšem jiným směrům záporným. Ostatně do-dáváme, že slovo »a.« nehodí se dobře k na-značení nového pomyslu, poněvadž základjeho, »gnosticismus« (v. t.), má už svůj určitývýznam historický. Pouhé popření tohoto (aprivativum) nevydá ještě onoho smyslu, jejžchtějí nyní přívrženci nepoznatelnosti vy-tknouti; kdo není »gnostikem« ve starém, hi-storickém smysle, nemusí ještě býti »agno-stikem« v novém smysle anglickém. Dd.
Agnostik, přívrženec agnosticismu

Č. 101.Agnostusinteger.

(viz t.).Agnostus Brongnt., rod t r i l o b i t ů z čel.

Agnostid, ze zpodního silurského útvaru. Tentorod obsahuje tvary malých roz-měrů, jejichž hlava a štítekocasní (pygidium) jsou pří-bližně stejně velké a i jinaksobě velmi podobny. Z Čechznámo dosud 9 druhů, z nichžnejhojnější jest A. integer Beyr.(viz vyobr. č. 101.) z břidlicJineckých (C2); A. rex Barr.(C2) jest z nich největší. Ně-které vyskytují se také v d1 aposlední v ds. Barrande: Syst.Sil. d. Centre d. l. Boh. I.;
Novák: Přehled rodů Tril.; Vesmír 1877,str. 279. Pa.
Agnus Dei (lat. B e r á n e k B o ž í): 1) S y m-b o l i c k é j m é n o Ježíše Krista jakožto Vyku-pitele světa. Již sv. Jan Křtitel nazval takPána Ježíše veřejně poukazuje hlavně ke smír-né oběti jeho na kříži (Jan 1, 29.). Jménem»Beránek« naznačuje se čistota, nevinnost, mír-nost a poslušnost, kteréž vlastnosti mají sicejeviti se při každé oběti, při oběti Kristověvšak vynikly měrou svrchovanou. Jménem»Beránek Boží« pak, jež po výkladu KlementaAlex. (Paedag. 1, 5.) jest nomen pietatis místo»Syn Boží«, poukazuje se k tomu, že Pán Je-žíš jest pravou, dokonalou a od Boha saméhovyvolenou obětí smírnou, v níž má naprostézalíbení. Tento význam má též symbolickévypodobení Ježíše Krista jakožto beránka, ježvyskýtá se již i v katakombách-ač pořídku. —


Agobard.

2) V o s k o v é , z l a t é neb s t ř í b r n é , o d p a-p e ž e s v ě c e n é m e d a l i e, do nichž vtištěnajest po jedné straně podoba beránka, po druhéstraně obraz některého svatého. Beránkovétito značí také Beránka božského. Papež světíje v sobotu před bílou nedělí (1. po velikon.),a to ponejprv v roce nastoupení svého a pakkaždého roku sedmého. Při tom ponořuje jedo svěcené vody smíšené s balsámem a kříž-mem na upomínku na křest Krista v Jordáně.Zároveň koná prosbu, aby Bůh ode všeho zla
duševního i tělesného ochránil těch, kteří bu-dou chovati je v úctě. Po té rozdělí je mezivynikající osoby duchovní a světské i mezijiné věřící. — Původ těchto beránků jest pra-starý. Již v V. st. dávali se v Římě o bílé ne-děli-novokřtěncům na prsa voskoví beránkovéjakožto upomínka na Beránka božského a jakovyzvání, by neupouštěli od něho. (Zhotovovalise z vosku, jenž skapal s paškálu, aneb ze zbytku paškálu roku minulého.) Mimo to vy-prošovali si věřící z úcty ke Kristu kouskypaškálu, jenž značí Krista z mrtvých vstalého.Ponenáhlu vešlo v obyčej dávati jim kouskyty ve formě beránků. Poněvadž někteří věřícípozději zneužívali jich, vydali papežové různé konstituce, jimiž pod trestem zakazovali vše-liké zneužívání těch beránků, jmenovitě po-zlacovati je, malovati, prodávati neb napodo-bovati. — 3) M o d l i t b a p ř i m š i s v. Knězrozděliv krátce před sv. přijímáním sv. hostiina 3 díly a spustiv jeden díl do kalicha bijese třikráte v prsa a říká: Beránku Boží (A. D.),jenž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.Po třetí končí slovy: uděl nám pokoje. Přirequiem pak, kde prosíme o pokoj pro duše v očistci, zakončuje ponejprv a po druhé slovy:»uděl jim pokoje« a po třetí slovy: »uděl jimpokoje věčného«. Sa.
Agnusek, a g n ú s t e k (z lat. Agnus Dei =Beránek Boží), na Moravě a na Slovensku pe-nízek, také medalionek mosazný s BeránkemBožím, s Pannou Marií, připjatý k růženci.Také jej nosívala děvčata na krku. Ostatně
srvn. Agnus Dei.
Agnus scythicus (beránek skytský). Dle
báje byl to živočich podzemní severoasijský akočinčinský, jemuž důležité vlastnosti léčivé připisovali a za léčivo ho upotřebovali. Kaem-pfer ale ve svých Amoenitates uvádí, že to ka-pradina Cibotium Baranetz (baraniec) Link, je-jíž oddenek adventivní kořeny, okončinám čtyř-nohých zvířat poněkud jen podobné vysílá.Rostlina, porostlá žlutou neb hnědou plstí,není nikterak užitečnou. Děd.
Ago (ital. j e h l a), nejjednodušší j e ř á b p ř e-n o s n ý, užívaný na loděnicích ke zdvihání men-ších břemen do značné výše. Jest to jedinýstožár (obyčejně menších rozměrů), který jsanakloněn patou svou o zem se opírá a pomocídvou lan na vrcholku upevněných a stranouv zad natažených proti překlopení jest pojištěn.Na vrcholku zavěšen pak kladkostroj. Po.

Agoaquente, město v Brasilii, v prov.goyazské se zlatými doly.

Agobard, arcibiskup lyonský, * r. 779,†6. čvna 840. Stal se r. 813 koadjutorem arci-


Agógé —

biskupa lyonského Leidrada a zasedl po smrtitohoto sám na stolici jeho. A. súčastnil seodboje Lothara, syna franckého kr. LudvíkaPobožného, proti tomuto i dovozoval oprávně-nost odboje toho zvláštním spisem, pročežzbaven jest r. 835 na sněmu v Diedenhofenu(Thionville) úřadu svého. Smířiv se však s kr.Ludvíkem dosazen již roku násl. opět v úřad.Jsa z nejosvícenějších mužů doby své brojilA. v četných spisech svých především protibludům církevním, šířeným španělským schis-matikem Felixem d’Urgel (†818), i proti po-věře, že bouřky a nemoci jsou dílem čaroděj-
níků, což však mu nebránilo, použiti pověry tétoza šíření se nákazy (cholery?) k obohacovánícírkve. V dějinách práva něm. i franc. má A.význam hlavně pro horlení své o sjednoceníveškerých národností franckých na poli práva.Ve spise svém Epistola adversus legem Gundo- badam et impia certamina, quae per eam ge-runtur zavrhuje A. soudní souboj a tak zva-né o č i s t y, žehrá trpce na nejistotu právní z o s o b n o s t i p r á v vznikající a žádá císaře,aby odstraně práva jednotlivých národností pod jeho žezlem spojených prohlásil právo ri-puarských Franků, podlé kterého sám žije, v celé říši za výhradně platné. Spisy A-ovyvydány poprvé r. 1405, pak od Baluzea roku1666. Srv. H u n d e s h a g e n, Dissertatio de Ago-bardi a. L. vita et scriptis. Giessae 1831, ze-jména Bluegel, De Agob. a Lugdun. vita etscriptis 1865. -l.
Agoge (ductus, conducimento), u Řeků řadatónů stupmo kráčejících. Byla trojího druhu:v z e s t u p u j í c í (d. rectus), na př. c d e fg; s e-s t u p u j í c í (d. revertens), na př. g f e d c; po-hybu s m í š e n é h o (d. cireumcurrens), na příkl.c d e fg -g f e dc. -rs.

Agogna [agoňa], řeka v horní Italii, te-mení se mezi Lagem Maggiorem a Lagemd’Orto, teče kolem Novary a vpadá do Pádu.

Agomfosis (řec.), n e s p o j i t o s t , v i k l a-v o s t z u b ů. Peč.

Agomska, ostrov zálivu Jamesova ve Sp.Obcích severoamer., 110 km dl. a 16 km šir.

Agon (řec. ‚g¬n, z á v o d o tělocvičnýchslavnostech hellénských. Nejstarším závodemve hrách olympijských byl b ě h. K němu při-
družil se později s k o k (do dálky, výšky ahloubky, skrz obruč, přes provaz neb koly zezemě vyčnívající), v r h á n í t o u š e m (diskem),házení oštěpem, z á p a s a p ř e d s t i h y k o ň-s k é (jízda na koni neb voze válečném). Prvýchpatero cvičení zahrnuto v p ě t i b o j i (pent-athlon), nejkrásnějším a nejvšestrannějším zezávodů gymnických. Rohování se zápasem tvo-řilo závod nejtěžší a velmi nebezpečný v š e b o j(pankration). Závodů účastnili se hoši, jinošii mužové. Závodění bylo částí řecké povahy.Před Trójí baví se dle Homéra hrdinové řečtízávody tělocvičnými; Achillés pak pořádáo tryzně milovaného přítele svého Patrokla»hry závodní«. Od VIII. stol. př. Kr. patřilyzávody tělocvičné k slavnostem všehellénskýmstavíce na odiv řeckou sílu, obratnost, hrdin-nou mysl a vědomí národní. Nejznamenitějšíbyly olympijské (od r. 776), nemejské (573),

Agona. 455

isthmické (582) a pythické (586). Závody po-dobné, zvané později »olympiemi«, rozšířilyse všude, kde sídlili Řekové. Časem ztrácelase vážná jejich stránka a v popředí vystupo-vala zábava: hlavní místo zajala představení
dramatická a hudební, a tělocvičná část’ pro-váděna od závodníků řemeslných neb družsteva cechů závodnických, kterým nešlo tak o čest-né měření sil, jak o slávu a odměnu peněžní.Takovými byly pozdější závody v Asii a v Římě,jejichž hlavní částí byly zápasy gladiátorské,zápasy šelem a podobné produkce, které je-diné ještě otrlé nervy otupělého diváctva pří-jemně rozčilovaly. Z her římských nejdéle udr-žel se hudební závod kapitolský (a. Capitoli-nus), založený od Domitiana r. 86 po Kr. Ob-sahoval závod v básnění a řečnění latinském ařeckém, ve prosté hře na kitharu nebo pro-vázené zpěvem, ve hře na klarinet a v před-nesu básní s příhodným průvodem hudebním.Památka jeho obnovena v době humanismuvěnčením znamenitých básníků italských naKapitole. První věnčen byl Petrarka r. 1341.Velišský: Život Řekův a Římanův. Rl.
Agon (‚g¬n) v právu řeckém. U Athéňanůžaloby dělily se na díkai (d»kai) a grafai (gra-
fa»); ony byly soukromé, tyto veřejné. Dledruhého dělidla rozeznávaly se žaloby kat‡tinoc a prác tina. Při prvých šlo o potrestáníobžalovaného, při druhých pouze o stanovenípráva. Po třetí dělili Athéňané veškeré žalobyna ‚g¤n timhtác a ‚. ‚t»mhtoc; soud, kde zá-konem byl na přečin určitý trest vyměřen,slul ‚. timhtác; naopak soud, při kterém trestzákonem stanoven nebyl, slul ‚. ‚t»mhtoc.V tomto případě žalobník sám navrhl obžalo-vanému trest, a sice bud’ trest tělesný nebo po-kutu peněžitou, obžalovaný pak, byv vinnýmuznán, též vzájemně trest si navrhl. Soudovšem sám rozhodl, čí návrh (t»mhma) se mápřijmouti. Melétos navrhoval Sókratovi trestsmrti, Sókratés za dobrodiní obci prokázanánavrhoval si, aby byl doživotně vydržovánv prytaneu, načež soudcové rozhořčeni roz-hodli se pro t»mhma Melétovo. ET.
Agona (řec.) jest křivka míst na země-kouli-bez magnetické odchylky; tato křivkaprochází sev. pólem geografickým a magneti-
ckým v sev. Americe na ostrově Boothia Fe-lix a protínajíc Kanadu a jezero Huronskévstupuje blíže Washingtonu do Atlantskéhookeánu a odtud směrem jihových. postupujícdotýká se ostrova Portorika: při ústí Orinokavniká do jižní Ameriky a blíže Ria de Janeiroopět do Atlantského okeánu. Prošedši oběmajižními póly vstupuje na vých. polokouli pro-cházejíc Australií ve směru sev.-záp. přes Javu,Sumatru a poloostrov Malaku, kdež nejprve nasever, pak na sev.-vých. se obracejíc a popi-sujíc velikou kličku přes Anam, na východpřes Filippiny, na to na sev. okolo Japonskaa přes Ochocký záliv do Sibiře, kdež se obracína sev.-záp., na západ a pak dostoupivši nej-větší sev. šířky (69°) na jihozáp. a jih; pro-cházejíc Mongolskem kolem jez. Bajkalskéhoblíží se v Zadní Indii své dřívější poloze; ko-lem Přední Indie veliký oblouk opsavši obrací

456 Agonales —

se opět na sev.-záp. a postupujíc vých. Arabiípřes Irán, Kaspické moře, Rusko a Laponskosměřuje k sev. polu. Rovník protíná v 72°, 84°,100° a 304° vých. délky. Křivka na základěGaussovy theorie sestrojená podobá se na polo-kouli záp. křivce výše vylíčené; na vých. polo-kouli dělí se theoretická křivka (Gaussova) nadvě části: první probíhá záp. Australií a po-stupuje kolem Javy, Sumatry a Přední Indiepřes vých. Arabii a Kaspické jezero na sever;druhá probíhá Filippiny, sev. Japonsko, Sibiř,Mongolsko a Čínu majíc uzavřený vejčitý tvark rovníku nesahající; první část’ protíná rovníkv 69° a 308° vých. délky. Srovnej důkladnýrozbor: A. Seydler, O zemském magnetismu.Časopis math. a fysiky. Ročn. II.; dále Gauss,
Allg. Theorie des Erdmagnetismus (Lips. 1839); Gauss und Weber, Atlas des Erdmagnetismus(Lipsko 1840); Ermann und Petersen, NeuerAtlas des Erdmagnetismus (Berl. 1874). Křivkata jest podrobena pohybu mezi určitými me-zemi kolísajícímu. Columbus prošel 13. zářír. 1492 a-nu u Azor a shledal, že zde prochá-zejí variace ze sev.-vých. na sev.-záp.; křivkata tvořila později demarkační čáru pro zeměnově objevené mezi Portugalskem a Kastilií. Roku 1600 procházela a. severním Švédskema Norskem, Finskem a západním Ruskemdo moře Aegejského a odtud středem Afriky.Roku 1700 procházela a. již středem Atlant-ského okeánu, roku 1787 pak dotýkala se jižvýchodního cípu jižní Ameriky a odtud smě-rem severozáp. ubírala se k jezerům Kanad-ským. Srov. J. Hann, Allgemeine Erdkunde,Magnetismus der Erde. Gs.
Agonales viz A g o n i e .Agonalnı chramy sluly u Řeků ty

chrámy, které nebyly určeny k bohoslužbě,nýbrž k tomu, aby v nich shromažd’ovala seobec a slavily se mystérie (na př. chrám eleu-sinský). Ve chrámech těchto nebylo obyčejně
zápalných oltářů, za to však mívaly vedléskvostné sochy boha hojnost darů věnovacícha za cellou nebo pod ní tajné síně, zvanéa d y t a (v. t.).
Agonarchove, představení veřejných zá-vodů (agónů) olympijských, pythických, ne-mejských a isthmických. Ale působnost jejich,
zvláště vzhledem k a g ó n o t h e t ů m, není zcelapřesně vytčena ve starých památkách a tímponěkud nesnadno srovnati oba pojmy. Ně-kteří stotožňují obě jména soudíce, že tatojména jakož i jiná (na př. aisymnétové, agó-nodikové, brabeutové, rhabduchové a j.) ne-jsou než jen rozličné názvy představenéhoa pořadatele agónů, který byl zároveň roz-hodčím soudcem a rozdělovatelem odměn.Jiní rozlišujíce obě jména soudí, že agónothe-tové byli vyšší institucí; avšak toto rozlišo-vání nezdá se býti pravděpodobným. Hčk.
Agonie (z řec. ‚g¬n), z á p a s , s m r t e l n ét a ž e n í , u m í r á n í , s k o n, dle názorů dřívěj-ších zápas principu životného se smrtí. Pře-chod ze života v smrt’ bývá někdy velmi náhlý,tak že v obličeji i poloze zesnulého nepozorujeme ani stopy nějakých přestálých obtíží nebtísně, zejména při ranách střelných a těžkých


Agónistés.

zraněních vůbec, při zážehu slunečním i veli-kých krváceních. Lidé vysílení těžkou, dlouho-trvající chorobou též umírají často klidně, vý-kony jednotlivých smyslů mizejí znenáhla jakopři spánku a posléze přestane dýchání i tepsrdce a život hasne. Obyčejněji však přechodtento bývá méně klidný a spojen s námahou,kteráž způsobena jest jednak počínajícími obrnami jednotlivých skupin čivův i svalův a drá-žděním následkem těchto vzniklých obrn. Vy-držít’ i zdravý člověk na př. jistou chvíli ne-dýchati, avšak čím déle dech zdržuje, tím většídráždění a nucení k dýchání nastává. Umdlé-vají-li svaly dýchací, aneb je-li plocha dýchacízmenšena, vzniká též větší dráždění k dechua dýchání bývá chvílemi tím namáhavější.V a-ii sebevědomí nemocných bud’ mizí anebnaopak, bylo-li předtím zastřené, nezřídka sevyjasňuje. Trvá-li vědomí až do konce, prvénež samo mizí, počínají čilí smyslové se tra-titi, a to nejprve pominou čich i chut’, paki zrak se kalí, ač umírající ještě slyší. Cit mizíznenáhla a teprve ve chvíli skonu ustávají citli-vost spojivky oční a reflexní pohyb víček.Dýchání stává se nepravidelným, zvolněnýma namáhavým, někdy povrchní respirace i úplné
přestávky s hlubokým dechem téměř pravi-delně se střídají. Ježto často průdušky hlenem,jejž umírající pro slabost již vykašlati nemůže,pokryty jsou, vznikají rachoty i hrčení umí-rání charakterisující. Energie srdce v umíráníse tratí, jednotlivá stažení jsou skrovná; tepjest zmnožen, slabý, malý a mnohdy i nehmat-ný. Následkem nedostatečného zásobení oky-sličenou krví blednou sliznice i barva pleti semění, obyčejně mírně do žluta. Změnou tonu svalného změní se i výraz tváře, čelist’ dolníklesá, nos se špičatí, líc jest vpadlá a na obli-čeji nezřídka studený pot vyvstává (facies Hip-pocratis). Činnost veškerých svalů kostry mizí,končetiny zdviženy byvše klesají co mrtvé tělozpět. Teplota tělesná klesá mnohdy již předsmrtí, ač někdy, jako zejména při tetanua zážehu horkem, pozorováno bylo posmrtnéstoupání teploty až na 44.75 a 45.8 ° C. Peč.
Agonie (lat. Agonia, též Agonalia, Ago-
nales), římská, několikráte do roka (prý z Nu-mova nařízení) se opětující slavnost obětní, jež určitými vyznačovala se obřady, aniž všakurčitého týkala se boha. Dne 9. ledna slavilase a. na poctu bohu Ianovi, kdežto a. ko-naná dne 17. března týkala se Marta (t. zv.Agonium Martiale, při němž spolupůsobilihlavně t. zv. Salii Agonales). (O a-iích srv.:Preller, Röm. Mythologie, 2. vyd. str. 159.) Dnl.
Agonis Dl., rod rostlin z čel. Myrtaceí-Leptospermeí, jehož tyčinky jsou s 10 plátkybud’ vstřícné i střídavé nebo s těmito jen stří-davé. Pouzdra o 2—4 vajíčkách na zpodinovévztyčené placentě a květy ve směstnanýchstrboulech. A. podobá se rodu Leptospermumroztroušenými listy a krátkými tyčinkami, roduMelaleuca svým květenstvím, vajíčky a semenya r. Baeckea rozložením tyčinek. Roste jakokeř nebo stromek v záp. Australii. Děd.

Agonistes (řec.), z á v o d n í k v tělocvič.hrách řeckých. A. musil býti Hellén svobodný


Agonistikové

a muž cti neporušené; barbaři byli ze závodůvyloučeni. U pořadatelů slavnosti (agónothetů)a soudců (hellanodiků) bylo mu prokázati se,
že podrobil se doma 10-měsíční zákonité prů-pravě, i osvědčiti se pod jejich dozorem v tři-cetidenním cvičení v gymnasiu élidském. Jakpřísně bylo přihlíženo k tomuto ustanovení, pa-trno jest z toho, že Hierón, vládce syrakuský,vyloučen byl ze závodů proto, že nesúčastnil seboje proti Peršanům za svobodu Hellady. Rl.
Agonistikove (Agonistici), též c i r c u m-c e l l i o n e s, asketická sekta donatistická v sev.Africe ve IV. stol. Zavrhujíce světské statkycírkve a sami nepracujíce živili se žebrotou;když však církev proti nim na pomoc zavolalarámě světské, vrhli se fanatičtí a. na obyvatel-stvo katolické i pohanské, zvláště na třídy ma-jetné a pustošili pod vůdci Fasirem a Acidemzemi. Rovněž opovrhujíce životem sahali častok sebevraždě. Voje proti nim vyslané nevyhla-dily všech, poslední zbytky zanikly po invasiVandalů do sev. Afriky.

Agonothetove (od ‚g¬n a ti*Ùnai) slovouti, kdo činí, pořádají, řídí veřejné zápasy a tedypřirozeným způsobem jsou i soudci při nich,přisuzujíce vítězství a rozdávajíce ceny. Insti-tuce a-tů jest zajisté tak stará jako veřejnézávody vůbec. Nejstarší příklad shledávámeu Homéra při hrách na počest Patroklovu.Achilleus jest původcem, zakladatelem jejich,on určuje zápasy, u něho se přihlašují účast-níci, on ustanovuje ceny, předsedá a řídí hrya vítězům uděluje odměny. Dle vzoru tohopředvádí nám Vergilius Aeneu jako ředitele zá-pasů pořádaných na počest zemřelého otce;i on určuje ceny a ty přiřkne dle vůle svétřebas i tomu, kdo by jí nezasluhoval dle vý-sledku zápasu, on učiní zápasu konec, vidí-li,že by některému ze zápasících mohl býtiosudným. A podobně i v dobách pozdějšíchNikoklés, syn zemřelého Euagory, krále Sala-miny kyperské, je a-tem pohřební slavnosti napočest zemřelého otce. Kde pak her nepořá-dal jednotlivec, nýbrž celí národové, byli onia-ty, ovšem volíce ze sebe jednoho nebo vícevlastních pořadatelův a ředitelů slavnosti jakopři hrách olympijských, kde měli agónothesiiElejští. A. volili ze sebe tak zvané hellanodiky,
zprvu jednoho, pak 2 asi za dob, kdy Élis aPisa společně měly agónothesii her těch, po-zději 9, a číslice kolísala, až se ustálila na 10,jež, jak se zdá, odpovídala počtu élidskýchfyl. Při pythických byli a-ty vyslanci amfi-ktyonů, při nemejských Korint’ané s Argiv-skými a Kleonskými, při isthmických Korin-t’ané. Bylo-li takové právo postoupeno někte-rému mocnému cizinci, bylo to vždy bud’ vy-znamenání, nebo svědčilo o neobyčejné mocijeho a jakési nadvládě nad příslušnými kmeny.Nejznámější toho doklad jest přijetí FilippaMakedonského do spolku amfiktyonů, k če-muž přistoupilo dovolení, aby směl sám mítiproedrii, předsednictví, při hrách pythických,které odňato bylo Spart’anům za trest, že pro-hlásili se pro Fókid’any, s nimiž amfiktyon-ské státy vedly s pomocí Filippovou tak zva-nou svatou válku (356—376). Hek.

— Agora. 457

Agonus, rod m o ř s k ý c h r y b k o s t n a t ý c h(Acanthopteri) z čel. š t í t o n o ž c ů (Cataphracti),má tělo úplně oštítěné, s hlavou jehlancovitou,silně hranatou, nesoucí na zpodu množstvívousovitých vláken. Rod tento čítá 10 druhův severních mořích pásma mírného žijících,z nichž nejobecnější jest A. cataphractus Bl.

Č. 102. Agonus cataphractus (Broník hranatý, štítohlav).

Schn., b r o n í k h r a n a t ý , š t í t o h l a v, rybka15—25 cm dlouhá, barvy tmavě hnědošedés příčnými, hnědými pásy. Jest hojná na po-břeží Anglie, Islandu a Gronska. (Viz vyobr.č. 102.) Šc.

Agor, řeka v Belúdžistáně, v horním svémtoku H i n g o l zvaná, patří ku vzácným řekámtěchto končin, jež nikdy nevysychají, a vléváse do Arabského moře pod 63° 6′ v. d. Na pra-vém břehu, asi 30 km od moře vzdálena, jests l ů j h i n g l a d ž s k á, proslulé u Hindů místopoutnické.

Agora (‚gor‡), prostranství ve městechstarořeckých, které bylo po všechen čas ná-rodní samostatnosti středem veřejného i stát-ního života. Bylo pod ochranou týchž bož-stev, která byla ochrannými božstvy městaanebo státu, a vypovědění z a-ry rovnalo sevypovědění z vlasti vůbec. Na a-ře vyjedná-valy se věci nejvážnější a tam i ze zvědavostia z dlouhé chvíle Řek se dostavoval. Nejpřed-nější oltáře a svatyně, héróa, posvátné stromy
a pomníky mužů zasloužilých spatřovaly sena a-ře, především pak oltář Themidin, přednímž rozeznávány křivda a právo. Národníslavnosti i veřejné smutky konaly se po výtcena a-ře, dle jejíhož měnivého života se usta-novovaly i doby denní. Dle života na a-řeŘekové oceňovali svou sílu a barbarové dleněho zvykali si instituce řecké vůbec podce-ňovati. A. měla význam později dvojí, tržištěa místa k poradám veřejným. Mimo nejnut-nější potřebu nebylo slušno, aby Řek neob-chodník navštěvoval a, ru tržebnou; vzdalo-vati se tržiště byla povinná vlastnost dobřevychované mládeže a ve mnohých městechi podmínkou k dosažení úřadu veřejného.Vedlé tržiště byla ‚gor� ×leu*era anebo‚. boulhfároc, obyčejně v sousedství a-rytržebné, ale od této nízkou zdí oddělená, kdežse svobodní občané scházívali k účastenství

458 Agorá — A

v životě veřejném, ve sněmování, na soudecha při slavnostech národních. Obě a-ry stalyse nutností, ba Aristotelés požaduje vedlé a-rytržebné a poradné i a-ru na výšině chrámové.Obyčejně založena byla a. v místním středuměsta, na nějaké rovině, kdež se cesty stý-kaly. Viz E. Curtius, Attische Studien II. Pšk.

Agora (hebr.), vlastně z r n o , b o b u l e, paknejmenší váha mincovní a nejmenší mincevůbec.

Agorafobie (‚gor‡ tržiště, fáboc strach).Jménem tím nazval Westphal 1871 zvláštnístav jevící se u některých lidí, když mají většínáměstí přejíti, když se nalézají v liduprázdnéulici, neb mají-li jíti podlé dlouhého domu,který žádných dveří do téže ulice vedoucíchnemá, ba i když vstupují do prostor mnohalidmi naplněných, do kostela, divadla atd.Zmocňuje se jich ohromný strach, počnou sechvěti, jsou stísněni v prsou, srdce počne bu-šiti, zima s horkem se střídá a někdy i potjim vyrazí. Nohy jakoby byly z olova, zdajíse býti k zemi připoutány, před očima dělajíse mžitky, hučení v uších se dostaví a je-listrach přemocný, i momentánní pomatenost sejevívá. Přemohou-li se a pustí-li se přes ná-městí sami, nezřídka i třebas z prostředkaobrátivše se vracejí a jdou raději pak podlédomů. Naproti tomu, provází-li je někdo, tře-bas malé dítě, jdou-li za vozem pomalu jedou-cím, ba opírají-li se o hůl, strach se nedostaví.V tomto případě dostavuje se strach bez mo-tivu předchozího, bezprostředně a teprve do-datečně tvrdí nemocní, že se jim ve strachutom nejasně zdá, že by mohli uprostřed ná-městí padnouti, že by mrtvice je mohla raniti,nebo že by přecházejíce veškerému obecen-
stvu byli nápadni. Dokázáno jest, že není pra-vou závratí stav jejich, nebot’ příznaky této sezde nejeví. U jednoho a-ií stiženého dokázaliThomsen a Oppenheim, že koncentricky zúženázorná pole obou očí ve chvíli, kdy jej nutilipřejíti volný prostor a a. se dostavila, ještěvíce se zúžila. Příčiny choroby této, mnohdyu lidí docela zdravých náhle se jevící, neznáme.Byla sice pozorována u epileptiků a neurasthe-niků, dle učení Westphalova však momenty tytonerozhodují jsouce spíše nahodilé. Léčení jest mnohdy dosti neutěšené. Co opak a. udána bylat. zv. c l i t r o f o b i e neb c l a u s t r o f o b i e, stavto, kdy lidé nevydrží v prostoře se zavřenýmidveřmi i okny, aneb nesnesou, aby vrata domuv noci zamčena byla. Jest to stav ovšem ob-dobný a-ii, avšak nutno vždy uvažovati, zdav tuto kategorii řaděné stavy nespadají v takzv. třídu představ nutkavých. Peč.
Agorakritos, slavný sochař řec. z ostrovaParu, žák a miláček Feidiův; Feidias tak prýjej miloval, že daroval mu některé sochysvé, dovoliv mu, aby pod ně své jméno na-psal, jako by je sám byl zhotovil. Odtud vy-světliti si jest, že u mnohých děl uměleckýchstaří byli na rozpacích, mají-li je přičísti Fei-diovi či A-tovi. Zpráva, že Feidias A-tovi ně-které ze svých výtvorů věnoval, má asi tensmysl, že některá díla A-tova byla pracovánapod dozorem a vedením Feidiovým. Jedno-


ugusta.

hlasně přičítají se A-tovi kovové sochy Athényitónské a Zeva ve chrámě Athény itónskéu Koróneie, kdežto sochu Matky bohů v Mé-tróu athénském přičítá Plinius A-tovi, Pausa-nias a Arrian Feidiovi. Nejslavnějším dílemjeho byla však kolossální socha Afrodity, kte-rou prý vytvořil v zápase s Alkamenem. Kdyžpak soše Alkamenově dána přednost, přetvořilprý A. sochu Afrodity, změniv asi její attri-buty, na sochu bohyně Nemesis, která cho-vána byla v Rhamnuntě v Attice. Také tutosochu přičítají Pausanias, Hesychios a j. Fei-diovi, avšak již Antigonos z Karystu poznal
dle nápisu uměleckého, že jest to dílo A-tovo(Wilamowitz: Antigonos v. Karystos, str. 10.).Představena byla bohyně držíc v jedné ruceratolest jabloňovou, ve druhé číši, na níž zobra-zeni byli Aethiopové, na hlavě měla vysokývínek, na němž zobrazeni byli jeleni a bo-hyně vítězství. Na bathru sochy té představenybyly v reliefu osoby mythologické, mezi nimiHelena, jež přivádí Léda k bohyni Nemesis.Replika slavné této sochy A-tovy snad se námdosud zachovala na jedné minci (Numism.chron. 1882, tab. 5., strana 89.). O uměleckémsměru A-tově nevíme nic bližšího; že bylznamenitým umělcem, vysvítá z důvěrnýchstyků jeho s Feidiem, jehož směru uměleckéhose asi přidržoval. Srovn. Brunn: Geschichted. griech. Künstler, I. str. 239.—242., Over-beck: Griechische Plastik, 3. vydání, I. str.277.—279. Vý.
Agoranomoi (‚goranámoi) sluli v Athé-nách úředníci losem volení, jichž úkolem bylo,aby dbali o pořádek na tržišti; bylo jich 10,pět z nich dozíralo v Peiraii, pět ve městě.Zvláště pak přijímali poplatky, které platitimusili cizinci za své stánky na tržišti; dbali
o to, aby tržiště byla vhodně zařízena a abyna nich panoval pořádek; starali se, aby zbožína trhu bylo dobré, ničíce zboží špatné a zka-žené; trestali každý podvod, jenž by při koupia prodeji se udál, majíce v této příčině i právotrestů tělesných nad otroky a cizozemci; do- hlíželi také na hetéry a stanovili jim výši daně, kterou státu musily odváděti. V doběřímské byli jen dva a. Ve Spartě měli a., po-čtem osm, policejní dozor v městě. Srv. Neue Jahrb. f. Phil. 15. Supplementband, str. 45—94;Wochenschrift f. klass. Phil., 1888, str. 33—39,67—72. Za.
Agoratos, Athéňan, známý tím, že protiněmu měl Lysias XIII. svoji řeč. Byl původněotrokem, později prý nabyl občanského právaattického. Za vlády třiceti byl A. udavačem,později znepřáteliv se s nimi přestoupil nastranu demokratickou a byl amnestován.

Agordo, distriktní městečko v italské prov.bellunské v Cadorských Alpách na řece Cor-devole, má 3155 obyv. (1885) a velmi bohatéstátní doly, v nichž dobývá se ročně na 2000 qmědi, kromě toho též olovo, síra a skalice. —D i s t r i k t a- d s k ý má 23.815 obyv. (1885).

Agosta č. Augusta, město na vých. po-břeží sicilském v prov. syrakuské, na ostrově,jejž s pevninou spojuje most, opevněno naprotimoři i souši a má 12.692 obyv. živících se


Agosta —

většinou obchodem, záležejícím hlavně ve vý-vozu soli, pak též vína, sýra, olivového oleje,
medu a sardinek; přístav jeho jest nesnadno přístupný, tvrzí chráněný, bezpečný a prostorný. Na místě tomto stála prý starověká M e g a r aH y b l a e a . A-tu založil císař něm. Fridrich II.v l. 1229—33. V následujících stoletích trpěloměsto mnoho válkami a bylo několikráte vy-drancováno, největší však pohroma stihla je r.1693, kdy zemětřesením a výbuchem prachárnyve tvrzi z velké části bylo pobořeno a třetina všeho obyvatelstva zahynula; též r. 1848 země-třesení mnoho škody zde způsobilo. A. jest pa-mátna třemi bitvami, jež před ní r. 1676 svedlolod’stvo francouzské pod admir. Duquesneems lod’stvem španělskohollandským pod knížetemMontesarchiem a admirálem Ruyterem: první,dne 8. led. svedená, nebyla rozhodnuta, v druhé(22. dubna) Ruyter raněn smrtelně, načež zatýden zemřel v Syracuse; v třetí (2. čce) zvítě-zili Francouzi.
Agosta viz L a s t o v o .degli Agostini: 1) P a o l o (* 1593 ve Val-

leranu — † 1629), řed. vatikánského sboru, bylžákem a zetěm Naninia a proslul jako církev-
ní skladatel a kontrapunktista prvního řádu.Skladbyjeho (čtyř-až šestnácti-ba též osmačtyři-cetihlasé) vyšly z části tiskem v Římě (9 knih,1619—1628), z části chovají se ve vatikánskémarchivu v rukopise. Chv.
2) degli A. L i o n a r d o, znam. starožitník
italský ze Sieny (* 1606 — † 1669), žil na dvořekard. Barberina za pap. Urbana VIII. a Alex-andra VII., jenž jej jmenoval konservátoremstarožitností v papež. území. Vydal dvě cennádíla: La Sicilia di Filipo Paruta descritta conMedaglie, con la Giunta di Lion. A. (1649) aLe gemme antiche figurate diL. A. s dodatkyod Giov. Pietra Belloriho (I svaz. 1636 a 57, II.1670). Prvé z nich jest nové vydání Parutovapopisu Sicilie (z r. 1612), rozmnožené 400 min-cemi, druhé pak vydáno znova 1686, 1702 azvláště od Maffeie (1707), jenž hojnými po-známkami je rozmnožil a zlepšil v obsahu.
3) degli A. G i o v a n n i, ital. spisov., * 1701v Benátkách, vstoupil do řádu františkánskéhoa †1755. Ze spisů jeho nejznámější jsou No-tizie istorico-critiche intorno la vita e le opere
degli scrittori contemporanei. P.
Agostino: 1) Stavitel a sochař sienskýve XIV. stol. (†1350). Byl syn mistra Jana anepochybně učenníkem Giov. Pisana. Hlavníjeho stavitelská činnost padá do let 1336—1350; jakožto stavitel měl podíl na stavběsienské pevnosti Massa di Maremma od r. 1336;dále při zřízení vodovodu, při dostavění věžeradnické a při stavbě paláce Samedoni. Kdyžr. 1340 syn jeho G i o v a n n i se stal mistrempři stavbě dómu sienského, vymínila si obec,aby mu otec byl radou nápomocen. S ním ne-pochybně identickým jest A g u s t i n u s d e S e-n i s, o němž spisovatel Sasari mylné zprávypodává. Tento Agustinus provedl společněs mistrem Angelem skvostný náhrobek posta-vený biskupu Quidovi Tarlatovi ve chráměv Arezze. Práce sochařské, znázorňující větši-nou válečné události ze života biskupova, jsou


Agout. 459

pozoruhodné výtvory, svědčící vedlé vlivu Gio-vanna Pisana, kterýž zvlášt’ v modelaci se jeví,o volnějším a malebnějším pojetí, ač nedosti-hují v tom ohledu současného Andrea Pisana.Náhrobek tento dokonán r. 1330. Jménem A.označen jest též rozkošný relief v S. Bernar-dinně v Sieně, představující Madonnu.

2) A. příjmením dalle prospective, žák Bar-
tolomea Bramantina, malíř milánský (ok. 1525),vynikal takým uměním ve zobrazení per-spektivy, že dle svědectví Masinia (»Bolognaperlustrata«) nezřídka uvedl v klam lidi i zvířata.
Agostino Veneziano viz di M u s i .Sant’ Agosto, Agostino viz St. Augu-

stine.Agosto Jáchym, sochař italský, jemuž

r. 1684 svěřeny byly štukaterské práce přiloretanské kapli v Praze. Reliefy jím prove-dené, figurální a ornamentální, za kteréž podléúmluvy obdržel 116 zl., svědčí o půvabnémslohu a dokonalé technice italské. Představujíproroky starozákonní i pohanské věštkyně,Narození a Zasnoubení P. Marie, Narození Kri-sta, Přichod sv. Tří králů, Smrt’ P. Marie aAnděly přenášející rodný domek P. Marie doLorety. Jeden z těchto reliefů představuje naševyobr. č. 103.

Agoub [agúb] J o s e f, orientalista, * 1795v Káhiře — † 1832 v Marseilli jako prof. ja-zyka arab. Napsal řadu pojednání z oboruliteratury arabské v různých časop-franc.

d’ Agoult [dagú], M a r i e C a t h e r i n e S o-p h i e d e F l a v i g n y, hrab., franc. spisovatelkaznámější pseud. D a n i e l S t e r n, * 31. prosince1805 ve Frankfurtě n. M., kde otec její vicomtede Flavigny, francouzský uprchlík, byl pojalza chot’ Marii Bethmannovu. Byvší vychovánav Paříži stala se r. 1827 manželkou hraběted’A., s nímž procestovala Švýcarsko, Italii aNěmecko. — V l. 1841—45 sepsala několik pěk-ných novell; větší pozornost vzbudily ducha-plné její články o politickém a duševním stavuNěmecka, uveřejněné v »Revue des deux mon-des« a v »Revue indépendante« (1847). Po re-voluci únorové sepsala Lettres républicaines(1848), v nichž ostře posuzovala vládu Lud-
víka Filipa. Nejlepším jejím spisem jsou Es-quisses morales et politiques (v Paříži 1849, nové vydání 1880, německý překlad v Berlíně 1862),příruční to kniha ethická, jednající stručně,duchaplně a poutavě o tendencích a tísníchnaší doby, o sporu mravouky s náruživostmi a p.A. sepsala ještě několik jiných spisův obsahuaesthetického a politického a zemř. 5. bř. 1876v Paříži. Po smrti její vydán svazek jejích me-moirů, Mes souvenirs (1877). Dcera její C l a i r eC h r i s t i n e, hrab. de C h a m a r é, nar. 10. srp.1830, chot’ hrab. Girarda de Chamaré, píšepod pseud. C . d e S a u l t. — Jiná dcera jejíbyla chotí Emila Olliviera; třetí, C o s i m a, byladříve chotí pianisty Hanuše Bülowa, r. 1870stala se manželkou Rich. Wagnera. Obou těchtoposledně jmenovaných dcer A-iných otcem bylFrantišek Liszt. Srovn. Pommier, Biographiede Madame d’A. (v Paříži 1867).
Agout [agú], řeka v již. Francii, pověstnáznamenitými pstruhy, temení se v horách Espi-


460 Agr

Č. 103. Agosto: Narození P. Marie. (Vyp

nouseských (dep. Hérault), počínajíc u Castresujest splavna a vykonavši dráhu 180 km vtékáu St. Sulpice do ř. Tarnu; přítoky její jsou:na pr. bř. Dadou, na levém bř. Thoré a Sor.A. Gr., skratek přírodověd. značící A s aG r a y.28Agra, kraj, okres, město a průplav v Se-verozáp. provinciích Vých. Indie britské: 1) A.kraj má 26.280 km2 s 4,834.164 obyv. (1881),a sice 2,629.383 muž. a 2,204.781 žen. v 8125vesnicích a městech, s 681.482 domy. Bylo:hindů 4,377.055, muham. 422.460, džajnů 27.423,
křest’anů 6282, sikhů 534. Obsahuje 6 okresů:Agra, Matra, Farakhábád, Etah, Etavah, Main-puri. — 2) A., okres, má 4789 km2 s 974.656obyvateli (1881), z těch bylo: 526.801 muž. a 447.855 žen. Dále: 857.957 hindů, 99.809 mu-hammedánů, 4997 křest’., 11.476 džajnů, 409sikhů. Řeka Džamna protéká okres, a půdav celku dosti úrodná. Setby a sklizně: prosaa bavlna (podzimní sklizeň); pšenice, ječmen,oves, hrách a jiné luštěniny (jarní sklizeň);také pěstuje se cukrová třtina, tabák, indych,mák a zeleniny. Obchod dosti značný; probí-hají tam dráhy do Allahábádu (a dále do Kal-kutty), do Delhi (a dále na sever), do Džáj-puru (a do Bombaje), do Gvalioru a do Matry.Obchod s obilím, bavlnou, indychem a j. Naněkolika místech trhy na dobytek hovězí, koněa velbloudy; též se vyváží dobrý stavební ká-men (jemný pískovec). — 3) A., hlavní městookresu, na pr. bř. ř. Džamny se 160.203 obyv.(1881), jest všeobecně známo pro překrásnéstavby muham. slohu. V nynější podobě bylozaloženo cís. Akbarem Velikým, jenž se tam

uklý obraz na loretanské kapli v Praze.)

a.

přesídlil z Delhi r. 1566. Velkou část’ stavebjím počatých dokončili Džahángir a Šáh-Džahán.Syn tohoto, Aurangzib, opět přesídlil se do Del-hi, tak že vývoj A-ry značně tím utrpěl, hlavněpak rozbroji v době rozkladu říše mughalské,až r. 1803 Angličané město opanovali a předzkázou je zachránili. Na východní straně mě-sta leží pevnost, v níž množství monumentál-ních staveb. Před branou delhijskou (na záp.)stojí hlavní mešita (džamá masdžíd), již vy-stavěl r. 1644 Šáh-Džahán ve jménu své dceryDžahánáry. Vynikající stavbou v pevnosti jestPerlová mešita, celá z bílého mramoru, vysta-věná r. 1654 Šáh-Džahánem (142′ dl. a 56′ vys.).Na východ města leží světoznámé mausoleumTádžmahál, zvané »Sen v mramoru«, jež vy-
stavěl r. 1648 Šáh-Džahán pro tělesnou schrán-ku milované své manželky Mumtáz-i-Maháli.Podobně vyniká mausoleum Ithimad-ud-Dauly,na levém břehu ř. Džamny, poněkud severo-vých. od A-ry, vystavěné pro vezíra neboliprvého ministra Džahángíra, z bílého mramorubohatě vykládané. Dále jest na blízku (severně)prostorné a krásné mausoleum císaře Akbarau Sikandry. Evropská část’ leží na západě aseverozápadě města: jsou tam kasárny (pěšía dělostřelců) s kostelem, dále magistr. úřad,vládní kollej, vězení, katolická missie a sirot-činec, železniční stanice, odkud dráhy v pětisměrech se rozjíždějí, telegr. stanice, pošta atd.Velký trh obilní, střed cuker. obchodu v okolí,výroba obuvi, troubelů a zlatých krajek, ozdob-ných předmětů z mramoru, vykládaných polo-drahokamy, předmětů z mastku atd. Přes Džam-nu vede most železniční a starší most lodní. —

Agra — Agrár

4) P r ů p l a v A g e r s k ý, důležitá část’ za-vodňovacích průplavů v Pandžábu a sev.-záp.provinciích vychází z pr. bř. Džamny u místaOkly asi 16 km jižně od Delhi, kde se na-lézá nadržovací jez. Teče dále dosti rovno-
běžně s Džamnou a ústí asi 32 km jihových.od A-ry do říčky Utanghanu (Parbati). Ote-vřen byl r. 1874, má délky 325,6 km a roz-vaděcích stok 503 km. Může zavodňovati375.800 akrů (1520 km2), z čehož připadá na Pandžáb 408 km2 a na severozáp. provincie 1112 km2. Slouží mimo to k plavbě. (Keene:Agra 1874; Fergusson: Hist. of Ind. Archite-cture 1876; Imp. Gaz. 1885.) Fl.
Agra viz A g a r a .Agradvıp, ostrov v řece Bhágirathí, v okr.

nadijském, sev. od Kalkutty v Bengálu. Konáse tam výroční pout’ a slavnost náboženská(hindů) v dubnu neb květnu na poctu Gopi-nátha, jenž představuje boha Krišnu jakožtopána (nátha) manželek skotáků (gopi) u Bind-rabanu, blíže Agry; pročež jmenuje se slav-nost tato Gopináth-Melá; trvá týden a na-vštěvuje ji asi 25.000 poutníků. Fl.

Agrafa, pohoří v Řecku, část’ Pindu narozhraní Thessalie a Hellady, kteréž pro divo-kost a neschůdnost svou ještě v nedávnýchdobách bývalo oblíbeným útočištěm lupičskýchtlup albanských, tureckých a řeckých.

Agrafa: 1) S p o n k a , p ř e z k a, určenák tomu, aby spojovala dva lemy oděvu; bud’jest jednotná, jako antická f i b u l e, bud’ skládáse ze dvou částí přišitých na protilehlé okraje.V onom případě mívá též tvar desky, jako
na př. některé broše gallské a germanské, ježbývají na rozdíl od fibule bez ostnu. Tvarfibule zachovala a. v době Merovingů. V XII. st.objevují se a-fy dvoudílné, mnohdy řetízkovéneb v podobě šarnýrů zatknuté. A-fy bývalybronzové, měděné, zlaté, emailem i drahýmikameny ozdobené; v XIV. stol. nacházíme téžkostěné. Nosívány na rouchu, na opasku, odXV. stol. též na čapkách a kloboucích. A-fyužívané k sepnutí těžšího svrchního roucha,jako se jich dosud užívá v kostumech polskýcha uherských, mizejí stol. XVII. ustupujíce tva-rům drobnějším. Nynější broš zachovává cel-kem tvar a-fy. Chl. — 2) A. značí ve s t a v i- t e l s t v í sponu železnou, kterou se dva vedlésebe nebo nad sebou ležící kameny spojují.V a r c h i t e k t u ř e jmenují a-fou též závěrní,dekorativně vyvinuté kameny chambran aoblouků. -dl.
Agrafena Kupalnica, den 23. čna, za-svěcený památce sv. Agrippiny. V některýchmístech maloruských, bělorus. a v sev.-vých.Rusku konají toho dne slavnosti Kupala, trhají»trávu-kupalnici«, děti vijí z ní věnce, dospělívínky zdobení chodí do lázní a kupadel, no-síce s sebou rozličné byliny léčivé. Koupánív řece provázeno bývá písněmi. Po koupelijídají »obětní kaši«, kterou připravují při zvlášt-ních obřadech a symbolických zvycích: dívkyshromažd’ují se v předvečer sv. Agrippiny atlukou krupici na kaši. V tulské gub. vařívalase »mirskaja kaša«, kterou krmili žebráky.V někt. místech přeskakují hromady kopřiv a


ní statistika. 461

jiných rostlin žahavých, aby kravám neško-dily »věd’my«. Téhož dne umývají se rannírosou.

Agrafie viz Afasie.Agrachan, levé rameno ř. Sulaku v území

tereckém v sev. Kavkáze, vpadající do A g r a-c h a n s k é h o z á l i v u na záp. bř. moře Kaspi-ckého. Záliv ten jest asi 53 km dlouhý, úzký,nehluboký a hodí se jen pro čluny rybářské,jest velmi rybnatý, vnímá do sebe též řekuTerek a na záp. jest ohraničen úzkým polo-ostrovem A g r a c h a n s k o u č . U č s k o u ko-
sou, na níž kdysi stál klášter Stavropol (mě- sto kříže), opuštěný od křest’anů v době, kdyislám se na Kavkáze rozšiřoval. R. 1712 přisvé návštěvě kázal Petr Vel. vykopati prů-plav, jenž odvádí vodu z ř. Sulaku do Agra-chanského zálivu, a ukazem z r. 1724 usadilzde 500 rodin kozáckých.
Agraiove (>Agra¿oi neb >Agrae¿c) sluli oby-vatelé hornaté krajiny v jižním Épeiru, zvané>Agra»a neb >AgraÃc, ležící mezi Amfilochií,
Athamanií a Dolopií a na vých. řekou Ache-lóem protékané. Ještě za války peloponnéskéudržela se mezi A-ii vláda královská, ale po- zději byla odstraněna a obyvatelstvo připojilo se ke spolku aitólskému. V Agraii zachovaly se podnes trosky mnohých staveb pevnost-ních, ale jména osad nelze již určiti, poně- vadž nám u starých spisovatelů jediné jménosamoty Efyry v Agraii zachováno.
Agram viz Z á h ř e b.Agramanty, řídké stužky připravované

z tlustých hedvábných nití, nejčastěji vzor-kované. Za doby starší užívalo se jich zvl.na Rusi místo krajek k dámským oděvům.A. pletou se nyní z tenkého drátu měděného,ovinutého hedvábnými nitmi. Často bývajína nich vzorky ze stébel slaměných, z perli-ček skleněných a pod. Užívá se jich k ozdoběoděvů dámských a k lemování záslon.

Agrammatismus, chorobné vady řeči,vyznačující se chybami v ohýbání slov i slovo-sledu. Srvn. A f a s i e. Peč.

Agranie viz A g r i o n i a .Agrariae leges viz A g r á r n í z á k o n y.Agrarnı politika viz A g r á r n í z á k o n o-

d á r s t v í.
Agrarnı statistika čili s t a t i s t i k a z e-
m ě d ě l s t v í jest zvláštní odbor statistiky ho-spodářské vůbec a pojímá veškeré zemědělsképoměry jednotlivých zemí a států, pokud ječíselně vyjádřiti možno, jedny s druhými srov-nává a dle toho hospodářský stav země popisujea vysvětluje. Jedná tedy a. s. předem o f y s i-k á l n ě - g e o g r a f i c k ý c h podmínkách výrobyzemědělské, o půdě co do její rozsáhlosti a úrod-nosti a co do způsobů zemědělských, jako jsoupole, louky, lesy, vinice, zahrady, pastviny atd..pak o ostatních fysikálních poměrech, mají-cích vliv na jednotlivá odvětví zemědělství ana výsledky hospodaření, hlavně při pěstovánírostlin a u chovu dobytka. Pak jedná a. s.o e t h n i c k ý c h podmínkách výroby zeměděl-ské, tedy o obyvatelstvu (populationistika), při-hlížejíc k jeho různým stránkám hospodář-ským a kulturním, najmě k jeho zaměstnání


462 Agrární zák

zemědělskému a též k jeho sociální a poli-tické organisaci. Dotýkajíc se i výroby prů-myslové a podávajíc v číslicích postupný vý-voj a nynější stav světového obchodu s obil-ninami, dobytkem, masem a jinými výrobkyzemědělství a průmyslu hospodářského, roz-šiřuje takto a. s. rozhled po světě a jeho ho-spodářském životě. Konečně zahrnuje a. s. dosebe i k a p i t a l i s t i c k é podmínky zeměděl-ství, jakož i veškeré m a j e t k o v é a p r á v n ípoměry jeho vůbec, v massách pozorované ačíslicemi vyjádřené. Sem náleží velikost a roz-částění držav zemědělských mezi vlastníkypůdy, jejich souvislost a zaokrouhlenost, popřípadě rozdrobenost a rozkouskovanost; vá-zanost a nedílnost svěřenských statků naprotipozemkovému majetku zpupnému, rozsáhlejšímeliorace, škody způsobené živelnými pohro-mami, pak množství kapitálu těžebného v ho-spodářstvích a vliv jeho vedlé podmínek při-rozených na utvoření a na vývoj soustav ho-spodářských, v jednotlivých zemích převahumajících. Dále stopuje a. s. převod právavlastnického k pozemkům v základě různýchprávních titulů, ceny pozemkův a výrobkůzemědělských, počet pronájmů ve velkémi v malém, berně a jiné dávky a platy, po-měry úvěrní, zadlužení hospodářských nemo-vitostí a ještě jiné sem spadající zjevy, ježsouvisí se zemědělstvím a jeho provozováním.A. s.-ice slouží k objasnění názorné tabulky,diagrammy a mapy statistické. Spočívajíc načíselných datech musí a. s. tyto vyhledávati,je ve stálé patrnosti míti, náležitě sestavo-vati a publikovati. To děje se bud’ pravidelněúředními orgány k tomu ustanovenými, anebdává správa veřejná čas od času ty neb onypoměry zemědělské zvláštními enketami vy-šetřiti, kdy jest dat těch třeba jako podkladupro zákonodárství agrární a pro opatření poli-tiky národohospodářské ve prospěch zeměděl-ství. Tak dbají nyní ve všech kulturních stá-tech o a. s-ku tím více, jelikož některých datjejích, jako na př. výkazův o rozsáhlosti jed-notlivých kultur a o výsledku sklizně, jesttaké třeba pro orientování se na obilním trhusvětovém. Aby však a. s. svých účelů seneminula, třeba, aby vyhledávání a spraco-
vání její dat konalo se všude dle stejných zá-sad a způsobem stejnoměrným, aby data tatobyla přesna a s pravdou a skutečností sesrovnávající a aby jsouce určena pro časovépotřeby širokých kruhův obecenstva, byla téžv čas a vhodným způsobem publikována. Ny-nější a. s. má v těchto věcech ještě mnohonedostatků přes veškera usnesení a resolucetolika statistických, hospodářských a národo-hospodářských kongressů mezinárodních arůzných kommissí odborných a proto nalé-háno na její důkladnou reformu, jíž právěv Rakousku v každé příčině jest třeba. (Vizpojednání, jež o a. s-ice napsal prof. dr. Ko-žaný do »Hospodáře« 1884 a 1885, do »Ho-spodářského Listu« 1885, do »Archivu země-dělského« 1886, pak do »Prager landw. Wo-chenblatt« 1885 a do »Wiener landw. Zei-tůng« 1887.)-Ze lze statistiky a její induk-

onodárství.

tivní methody také upotřebiti při provozo-vání hospodářství, ba že jest tato methodanutna jednak pro posouzení statistiky půdya výnosnosti toho neb onoho způsobu hospo-daření, jednak i pro vědecké odůvodnění ce-lého děje hospodářského, o tom učí naukahospodářská, a praxe na mnoha velkostatcíchto též dotvrzuje. Statistické zprávy o rozlo-hách jednotlivých kultur, o výsledku sklizně,
též o zahraničném obchodu s výrobky země-dělskými vydávají se nyní ve všech zemích,jež na obchodu světovém se súčastňují. Vý-kazy tyto jsou přehledně sestaveny od Neu-manna-Spallarta v »Übersichten der Welt-wirthschaft« 1878—1887. V Čechách vydávázprávy o hospodářské výrobě statistická kan-celář rady zemědělské v Praze, v jiných ze-mích hospodářské společnosti a pro celé Ra-kousko c. k. ministerstvo orby ve svém »Stat.Jahrbuch«; v jiných státech bud’ ministerstvaneb statistické úřady. Rozlohu pozemkovéhomajetku vykazují operáty katastrální, jež ně-které státy daly v novější době v přehlednécelky sestaviti. O rozlohách majetku velko-statkářského, zvláště v království Českém, jestněkolik schematismů, z nichž nejnovější vydalJ. Procházka r. 1886, pro Moravu a Slezskor. 1881. Ký.
Agrarnı zakonodarstvı. Slovem a. y. vesmysle nejobecněji jemu přikládaném a histo-ricky nejpřípadnějším vyrozumívají se zákony,kterými se z příčin národohospodářských i so-ciálních upravují poměry vlastnictví i dědi-ckého práva na půdě rolnictví věnované i roz-ličná užívací práva na pozemcích, záležitostipachtovní i též dlužnické, pokud pozemkovýchvlastníků se týkají. Náležejí sem tedy na př.právě tak ony zákony, jež týkaly se poddanéholidu selského a jeho závazků naproti opráv-něným vrchnostem, jako naše novější zákonyo svobodné dělitelnosti pozemků, nebo ame-rické o t. zv. domovinách (homesteads). V šir-ším smysle někdy slovem a. z. vůbec označujíse zákony týkající se záležitostí zemědělských,tedy i ty, jež nemají zvláštního přímého vztahuk rozdělení majetku rolnického nebo k za-chování a rozvoji určitých tříd rolnického oby-vatelstva, nýbrž-přímo alespoň-jen důle-
žitostí výrobních se dotýkají, jako na př. zá-kony o melioracích a j. p. Mají sice též takovézákony druhdy i dosti značný vliv na lepšíprospívání neb úpadek určitých druhů hospo-dářství rolnických-tak na příklad scelování(kommassace) bývá do jisté míry závorou protidrobení živností-kdežto s druhé strany např. zregulování zbědovaných poměrů pachtýř-ských (Irsko!) nebude bez účinku na výrobnístránku; ale přece zůstává mezi oběma sku-pinami podstatný, zásadní rozdíl. Zákonodár-ství pak snadno upadne v jednostrannosti achyby, jestliže pozbude vědomí o dosahu to-hoto rozdílu. Tak na př. moderní zákonodárcistanovíce tak zv. volnou dělitelnost až přílišjednostranně vycházeli z úvah v ý r o b n í pro-spěšnosti a s o c i á l n í stránky nedocenili. Napodobném jednostranném stanovišti jsou ovšemi spisovatelé, kteří-jsouce nepodmíněnými

Agrární zák

hajiteli t. zv. svobody rolnického vlastnictví-vyrozumívají dokonce agrárními zákony v mo-derním smysle jen ty, kterými odstraněny bylyněkdejší řády obmezující svobodné nakládánís pozemky (tak i M e i t z e n). Berouce zde po-jem agrárních zákonů ve smysle úvodem vytče-ném, nazveme pak a g r á r n í p o l i t i k o u onučinnost státní, která z příčin obecného národo-hospodářského prospěchu neb obecného so-ciálního dobra upravuje rozdělení majetku po-zemkového nebo dědické právo rolnickýchstatků vůbec nebo jednotlivých jejich katego-rií, na příklad selských, reguluje pachtovní po-měry atd. Agrární politika jest tedy sociálnípolitikou v příčině stavu rolnického. Vzchá-zí-li pochybnost, že určitý stav a-ho z. neza-bezpečuje výsledků se stanoviště obecných ná-rodních anebo společenských důležitostí žá-doucích, vyvinují se tak zv. o t á z k y a g r á r n í.Ze sporného mínění o takových otázkáchagrárních vznikají a g r á r n í s t r a n y, a pokudony míněním svým zjednati chtějí veřejnouagitací, působností v parlamentě a j. pod.praktické platnosti a za tím účelem se orga-nisují, stávají se a g r á r n í m i s t r a n a m i p o-l i t i c k ý m i. Obecný způsob mluvení takovéstrany, když bez ohledu na jiná stranotvornáhesla především na základě určitého agrárníhoprogrammu se utvořily, nazývá prostě a g r á r-n i c k ý m i, jejich přívržence a g r á r n í k y.

Ježto obor zákonodárství agrárního, zvláštěkdyž k historickému vývoji jeho se hledí, jestnad míru rozsáhlý, může býti úkolem článkutohoto jen všeobecná orientace o hlavníchotázkách, kterouž pak podrobnosti příslušnýchčlánkův ostatních doplní. — Kterak již ve staro-věku důležitost dobrého upravení agrárníchpoměrů byla ceněna, dosvědčují dějiny všechvelkých zákonodárců starověku; kterak dobanejnovější zase váhu agrárních otázek poci-t’uje, viděti jest y nynějších snah o zachováníselského stavu. Podlé základní idee, na kteréjsou zbudovány, rozeznávají se jakožto histo-rické útvary i jako protivy vědecké dvě sou-stavy a-ho z.: s v o b o d n é z ř í z e n í a g r á r n ía z ř í z e n í n e s v o b o d n é. První vychází zezákladní myšlénky, že nejvýhodnější výsledkyvýrobní a zároveň přirozené, pro obecné dobro
nejpříhodnější rozdělení majetku pozemkovéhozabezpečí jediné úplná svoboda vlastnictví rol-nického, to jest úplná volnost daná vlastníkuv příčině prodeje a odprodeje i zadlužení, zaplatnosti stejných pravidel práva dědickéhopro pozemkový jako pro všecek ostatní ma-jetek. Druhá naopak týkajíc se právního ob-chodu s pozemky dopouští zásadně obmezenívíce méně dalekosáhlá. V konečné příčině běžítu vlastně o otázku nejzákladnější, jež právěve sporných záležitostech agrárních doby pří-tomné zase s důrazem do popředí se staví,totiž: vyplývá-li z hospodářských zvláštnostípůdy, z její obmezenosti, nerozmnožitelnostia nezbytnosti, i z významu, jaký měla různározdělení pozemkového majetku pro společen-ské a politické poměry národa a státu, takovápodstatná rozdílnost mezi majetkem pozemko-vým s jedné a ostatním, zejména movitým

onodárství. 463

s druhé strany, aby následkem její vůbec nebov jistých dobách a poměrech nevyhnutelnobylo podrobiti pozemky jiným pravidlům hmot-ného práva majetkového, nežli platí pro ma-jetek ostatní, zejména movitý ? Pro středověkéagrární právo jest právě tato rozdílnost mo-mentem význačným a zůstala jí přes postu-pující recepci práva římského až do doby oněchvelkých převratů, jež provedeny byly hlavnězrušením poddanství a vyvazením břemen sel-ských. Základní rozdílnost řečená předem jižna jevo vystupuje v nejstarších útvarech vlast-nictví pozemkového, jež po stěhování národův germanských, slovanských i keltských řá-dech se objevují. Přese všecky rozdíly v po-drobnostech shodují se řády řečených národův tom, že vyhrazeny jsou pozemky vlastnictvípospolitému. Subjektem tohoto vlastnictví bylau Germanů již za doby Tacitovy obec arcina základech rodových prvotně utvořená. (Srv.čl. A g r á r n í z á k o n y n ě m e c k é.) U Keltůbyl jím širší rodový svazek-clan-jehož čle-nům se jednotlivé části majetku pozemkovéhopřidělují v doživotní užívání. U Slovanů bylajím rodina, jež pod řízením hlavy své půdusvou nedílně spravuje, kterážto instituce sezachovala u Jihoslovanů až na doby nejno-vější (srv. čl. Z á d r u h a), kdežto u Rusů způ-sobem dosud náležitě neobjasněným vytvořilase ona zvláštní forma společného vlastnictvíobecního, t. zv. mir, která dosud náleží k nej-význačnějším zvláštnostem ruského života ho-spodářského i sociálního. (Viz článek M i r.)-Zvláštního rázu dostalo se pak agrárním po-měrům největší části Evropy vývojem zřízenílenního, s nímž zároveň před se šel, ba jímbyl hlavně způsoben vznik poddanství liduselského. (Viz články příslušné.) Agrární zří-zení, jež na těchto základech původu german-ského se vyvinulo, působilo svým namnozeneblahým příkladem i daleko přes hranice zemígermanských, rozšířilo se na sousední zeměslovanské, ano proniklo i do samé Rusi, kdežpočíná se rozvoj nevolnictví na úsvitě XVII.stol. a v XVIII. se dovršuje. Avšak v obsahutoho agrárního zřízení lišiti sluší dvojí živel:jsou tu jednak normy, jež týkají se práv apovinností ze svazku odvislosti vyplývajících,
upravují osobní výkony a dávky hmotné (de-sátky, roboty a j.) atd. — jednak takové, ježk tomu směřují, aby jednotlivé statky celistvése zachovaly v rukou hospodářů, a v tom směruzejména obmezují odprodej a zadlužení a za-braňují hmotné rozdělení statků za příčinoupřechodu dědického. Tendence posléz uvedenáneobmezuje se pouze na statky veliké (lenní,fideikommissní), nýbrž proniká 1 celé zákono-dárství, pokud se týče statků selských. V po-měry tímto agrárním právem utvořené vkročilmoderní stát. Největším úkolem jeho agrárnípolitiky bylo odstranění poddanství a rozlič-ných oněch závazků ke konáním osobními reálním, které jako trvalá břemena selskýmajetek tížící na novou dobu přešly a v nípak se staly nejvážnější překážkou pokroků vý-robních. Tento úkol po všelijakých dřívějšíchpokusech, provedených v rozdílných rozmě-

464 Agrární zák

rech i způsobech a se zdarem nestejným, byldovršen novodobými velikolepými operacemivyvazovacími (viz čl. V y v a z e n í), z nichžposlední provedlo od r. 1861 Rusko.

Všecka ta politika agrární, která směřovalanejprve namnoze jen k úlevám břemen sel-ských (snížení, přeměna natur. dávek v pe-něžní a pod.) nebo konečně k úplnému jejichodstranění zrušením nebo výkupem, dotýkalase jen jedné z výše vzpomenutých stránekagrárních našich řádů starších. Avšak tentýžvítězný proud obecného mínění, kterýž pro-buzen byv a stále podněcován jsa literaturouliberální platnost zjednal ideám svobody živno-stenské naproti zbytkům bývalého zřízení živno-stenského, nespokojil se též jen s odstraněnímpoddanství, desátkův a robot. Podporován jsaovšem zkušeností, že tuhá nedílnost rolnickýchstatků tím větší překážky klade intensivnímuhospodaření, čím více moderní život hospodář-ský k plnému rozvinutí podnikatelské stránkypři veškeré výrobě rolnické nutká, obrátil sevítězící liberalismus bezvýjimečně proti oněmobmezením právního obchodu s pozemky, ježk zachování celistvosti statků rolnických apředevším selských směřovaly a právě, jakdotčeno, tvořily druhou charakteristickou strán-ku starších řádů agrárních. Vycházelo sepři tom z přesvědčení, že dokonale uvolněnýprávní obchod s pozemky zabezpečuje jen ta-kové změny v rozdělení pozemkového majetku,kterými se požadavkům dokonalého vzdělá-vání půdy lépe vyhoví, že půda při tom přijdev ruce schopnější atd. První stát, jenž v tako-vémto duchu svobodu vlastnictví pozemko-vého pojal a radikálně ji provedl, byla revo-luční Francie. V příčině právního obchodus pozemky, tak zejména koupí, prodejů, dě-dictví, zavedena táž pravidla právní, jako v pří-čině právního obchodu s věcmi movitými. Tímstala se skutkem t. zv. m o b i l i s a c e p ů d y,t. j. v odporu proti základnímu názoru dřívěj-ších století vysloven a v zákonodárství pro-veden princip, že není důvodů národohospo-dářských a sociálních, pro které by předpisyhmotného práva majetkového, týkající se půdy,měly býti jiné, nežli ony, jež týkají se věcímovitých. To zároveň znamenalo úplné vítěz-
ství zásad římskoprávních v oboru vlastnictvípozemkového. To jest stanoviště, které zaujalbezvýjimečně Code Napoléon. Po Francii ná-sledovalo Prusko (1807) a sama Anglie záko-nem z r. 1833 obmezila dávnou svobodu po-slední vůle, užívanou ke stanovení nescizitel-nosti a k zakládání fideikommissů rodinných, ne-dopouštějíc více trvalého vázání právních ná-stupců k nedílnosti a nescizitelnosti. Ovšemi na základě nynějšího práva jest možno vždypro dvě generace celistvost statku zděděnéhozachovati, čehož aristokratický obyčej užívák zachování kmenových velkostatků rodinných.(Srov. čl. E n t a i l s .)
V R a k o u s k u teprve v létech šedesátýchprincip svobodné dělitelnosti zvítězil. (Srov.čl. S v o b o d n á d ě l i t e l n o s t.) Však zatím vírav naprostou prospěšnost principu toho, kterávlivem liberálních ideí v novější době dost


onodárství.

hluboké byla zapustila kořeny, jest zvláště bě-hem posledních let valně otřesena. Převrat na-stalý zračí se především v obavách o zacho-vání stavu selského. S větší bedlivostí nežlikdy jindy vyšetřují se poměry rozdělení ma-jetku pozemkového, zjišt’uje se, jak veliká část’půdy národní jest v rukou jednotlivých kate-gorií rolnických vlastníků (velikých, středních,malých, nejmenších), vyhledává se, do jakémíry tu přílišné roztříštění její na statky přílišdrobné, onde zase nepřiměřené narůstání statkůvelikých s platným tím právem agrárním sou-visí. Závažným předmětem úvah mezi hlav-ními příčinami úpadku stalo se tu zejménarostoucí zadlužení statků selských, které protostává se tak nebezpečným, že nevzniká jenomna základě půjček, pomocí jichž se hodnotapůdy zlepšila (meliorace) neb provozovací ka-pitál hospodářův rozmnožil, nýbrž z nedoplatkůkupní ceny a valnou měrou i z podílů dědi-ckých a odkazů, jež jako dluh na statku váz-nouti zůstanou. I tak, ač nelze popříti, že ne-jeví se vůbec účinky moderní mobilisace půdyvšudy stejným způsobem, že také nelze ni-kterak všude stejným právem o š k o d n ý c hnásledcích mluviti, přece šíří se v naší doběpřesvědčení o potřebě nového agrárního práva.Nemůže se při tom jednati o pouhé obnoveníbývalých řádů, které měly své oprávněnív národohospodářských poměrech zcela roz-dílných od našich nynějších. Běží spíše o to,aby všude, kde liberální soustava agrárnív příčině národohospodářské, sociální a poli-tické ukázala se neprospěšnou, vytvořilo senové právo agrární, přiměřené požadavkům apotřebám doby, právo, které by ponechalodisposici hospodářově tolik volnosti, kolikv nynějších národohospodářských poměrechse stanoviště výrobních prospěchů jest ne-zbytno, které by ale dovedlo zároveň sociálněnebezpečným zneužitím volnosti postavitiúčinné hráze. Při tom na paměti míti sluší,že rovněž tak, jako nedají se určitá zřízeníz dávno minulých dob prostě přenášeti v pří-tomnou, ani instituce, jež v jistých státech seosvědčují, s týmž účinkem nedají se přenéstikamkoli jinam. Tak na př. americké home-stead-laws, jimiž se jisté minimum usedlosti,
vyměřené bud’ určitou plochou neb peněžníhodnotou, z exekuce vůbec vyjímá, jakožtoprostředek předlužení zamezující právě té částirolnických usedlostí, která již jest předlužena,spásy nepřinese. Nemohlt’ by se zákon takovýarci dluhů před vydáním jeho vzniklých do-týkati. Pro všecku agrární politiku platí tuzásada relativnosti, ona musí všude stavětina historickém základě, který byl vytvořenvývojem dosavadním, musí účtovati se zvlášt-nostmi národní povahy, s celým ostatním sta-vem národohospodářských a sociálních po-měrů. Nějaký absolutní, t. j. pro všecky časya poměry platný systém agrární politiky nenívůbec možným.
Mezi návrhy, jež činí se vzhledem k nyněj-ším poměrům středoevropských zemí, jsoujednak takové, jež p ř í m o zameziti neb ob-meziti hledí přílišné drobení nebo n e p ř í m o


Agrárni

mají proti němu pracovati. V prvém směru
zejména obrací se pozornost k upravení zvlášt- ního dědického práva selského, jehož počátkyostatně již se ukazují v něm. zákonodárství,kteréž snaží se starou instituci t. zv. čekancůzpůsobem potřebám přítomnosti přiměřenýmobnoviti. Mnohem dále jdou požadavky, kterésměřují k novému tvoření nedílných kmeno-vých statků selských a j. pod. Nepřímo zastejným účelem se nesou návrhy, kterými máse zameziti přetížení dluhy hypotekárními,jako na př. stanovením nevypověditelnostihypotekárních dluhů nebo ustanovením, žedovoluje se hypotek. zadlužení pouze za úče-lem staveb a meliorací, nikoli však z příčinydědického postupu neb koupě aneb dokoncejakýmsi novým vyvazením břemen hypotekár-ních za intervence státu-návrhy to, jež ve-směs ještě k důvodným pochybnostem podnětdávají. Bf.
Agrarni zakony: 1) (agrariae leges), zá-kony o římských pozemcích státních. Již za nej-starších dob římského státu dělila se veškerápůda na dvé: na pozemky městské a venkovské(urbs et ager; prostor pak mezi oběma blížehradební zdi nazýván pomoerium (asi nynějšíměstiště). Pozemky venkovské, tedy v »poli«se nalézající, byly od pradávna jednak vlast-nictvím občanů jako příslušenství statku zdědě-ného (heredium), neb jako půda ukoupená, jed-nak náležely státu, nejsouce podrobeny vlast-nictví jednotlivců, což platilo hlavně o půdězabrané št’astnými válkami, která pak tvořilaager publicus, pozemky veřejné. Obsáhlýchkomplexů těchto nemohl míti ovšem stát vesprávě vlastní, nýbrž propůjčoval je soukrom-níkům zprvu pouze v užívání odvolatelné zapovinnost odvádění dávek z pozemku (vecti-gal), později však v jakýsi pacht dědičný, kterýzavdal podnět ke vzniku e m f y t e u s e (v. t.).Vedlé tohoto propůjčování v užívání, kteréžse dělo quaestorem (odtud ager quaestorius),trvala ještě forma jiná, totiž že se prostěpozemky státní mezi občany bezplatně dovlastnictví rozdělily, což se dělo t. zv. assig-nací, o které hlavně jednají a. z. Později,když římská republika převahou své moci apolitiky stávala se vládkyní Italie a zemí zá-
mořských, neužívalo se pouze assignatio viri-tana, totiž přikazování pozemků bez dalšíhoúčelu, nýbrž užilo se tohoto způsobu nabýva-cího ku povzbuzení snahy, aby méně majetníŘímané jako kolonisté v krajinách vzdálenýchšířili ideu státní; tak vznikly leges agrariaede coloniis deducendis, o jichž provádění pe-čovala zvláštní kommisse 5-neb 10členná.Oba tyto druhy zákonův o pozemcích veřej-ných souvisí účelem a výsledky úzce spolu,jet’ prvý druh starším a druhý mladším zje-vem téže zásady. Vládnoucí strana chtěla vždyzjednati si z půdy veřejné přímých neb ne-přímých výhod, a sice zprvu přisvojili sobězcela právo k pozemkům mocní patriciovévyloučivše z něho úplně politicky slabší ple-beje-nebylo tedy divu, že se záhy počalzmáhati proti tomu odpor se strany těch,kteří rovněž tak jako mocnější jejich druhové

zákony. 465

krváceli na bojištích, na kterých bylo pozemkůdobyto. Proto nesly se první požadavky ple-bejské k tomu, aby jim byl zaručen slušnýpodíl na pozemcích veřejných. Snaha tatobyla ovšem dlouho bezvýslednou, až prvníplebejský konsul C . L i c i n i u s S t o l o r. 367př. Kr. domohl se zákona, že nikdo nesmídržeti více než 500 římských jiter, at’ již polísvých nebo státních. Avšak během času ne-bylo nikoho, kdo by byl dodal tomuto před-pisu náležitého důrazu ukládáním peněžitýchpokut, jimiž se v něm vyhrožovalo; následkemtoho věc opět uvázla ve starých kolejích, takže na ubohou plebs ničeho nezbylo. TeprveT i b e r i u s Sempronius G r a c c h u s r. 133př. Kr. obnovil zákon upadlý v zapomenutí,uživ ho však výhradně na pozemky veřejnéa přidav, že pro každého z dospělých synůještě dalších 250 jiter držeti se smí. Zá-konem, k němuž dal podnět a jenž se zvallex Sempronia agraria, stanoveno dále vý-slovně, že přebytek pozemků má připadnoutichudým plebejům do nezcizitelného vlastni-ctví a k provádění toho zřízen zvláštní úřadtres viri agris dandis assignandis. Dobrodinítohoto zákona, jenž byl později od protivníkůvelikého reformátora zrušen a opět C . G r a c-c h e m obnoven, bylo značně oslabeno přija-tými návrhy tribuna M. Livia Drusa, jež dovo-lovaly plebejům, aby udělené jim pozemkyvolně zciziti mohli a jež zakazovaly další od-
nímání polí patriciům. Dávky, jež odváděnyza pozemky dané v dědičný pacht, měly při-padnouti plebejům v náhradu za bývalé jejichprávo na přebytečné pozemky patricijské; všaki toto ustanovení padlo úplně r. 111 př. Kr.zákonem Thoriovým (lex Thoria), tak že přešlyi tyto polnosti v úplné vlastnictví patriciů.Tu zbyla chudším občanům pouze jediná cestak nabytí státních pozemků, totiž stěhováníse do kolonií nově zakládaných. V tomto směruvydána hojnost zákonů agrárních, a sice uvéstidlužno mimo zmíněnou lex Thoria zákonRubriův o kolonii v Kartagině. Týž účel mělyzákony pozdější, jako lex Marcia, Apuleia, Ti-tia, Livia, Servia Rullii a Caesarova lex Juliaagraria (r. 51 př. Kr. ), která rozdělila veškeréstátní pozemky mezi chudý lid římský. Po- sledním předpisem o pozemcích veřejných bylzákon císaře Nervy. Kr.
2) A. z. U n á r o d ů n ě m e c k ý c h nevy-skytovala se po drahné doby potřeba a-ch z-nůpodobných římským. Ř á d r o d o v ý, jenž tvo-řil též u národností germánských základ prorozvoj obcí, podmiňoval takový stav hospo-dářský, ve kterém pozemky vůbec nebyly před-mětem vlastnictví individuálního, nýbrž celýrod vlastníkem jejich býti se jevil a každémučlenu jeho příslušel pouze podíl ve výtěžku,společnou prací z pozemků rodových nabytém.Rozkladem řádů rodových vyvinulo se i vlast-nictví jednotlivých osob k pozemkům; staršívšak názory o souvislosti mezi členy rodo-vými způsobily, že jednak pozemky takové,které již povahou a hospodářským svým urče-ním výhradné užívání se strany jednotlivcůnevhodnými činily, jako zejména lesy i past-


466 d’ Agrate —

viska, ve vlastnictví celé obce zůstaly, jednakjednotlivci i v užívání svých vlastních pozemků,orné půdy, obmezeni byli ohledy na ostatníčleny obce, že tudíž panovalo t. zv. v á z a n éh o s p o d a ř e n í (Flurzwang). Užívání dále právpolitických, s druhé však strany i povinnostnésti břemena obecná, obzvláště nésti břemenoválečné, pojilo se též k vlastnictví pozemko-vému a takž bylo i v zajmu obce, i každéhojednotlivce, aby nebylo svobodného, jenž bypostrádal majetku pozemkového. V dobáchfranckých nár. právo salické tento stav věcijako bezvýjimečné pravidlo předpokládá a dů-sledně nezná i obchodu pozemkového. Nesne-sitelnost válečných břemen za dob Karla Ve-likého, tížících hlavně majitele menších statků,způsobila však velmi rychlé klesnutí počtusvobodných majitelů menších hospodářství,nebot’ tito odevzdávali se jako c h r á n ě n c iv osobní poddanství církvi i mocným velmo-žům, snažíce se takto vzdáním se pozemko-vého vlastnictví svého uniknouti břemenůmoněm. Tím, jakož i četnými dary od panov-níkův i v pozemcích záležejícími dotacemiúřadů říšských, jež záhy dědičnými se staly,způsobeno, že korporace církevní i velmo-žové říšští stali se vlastníky přečetných po-zemků, jež při roztroušenosti své, extensiv-nosti celého na nich hospodaření a nedo-statku práce služebné v nejčetnějších přípa-dech pouze tím zužitkovati se daly, že ode-vzdávány jsou osobám nevolným i chrá-něncům k vlastnímu užívání proti závazkuku placení činží a jiných dávek, neseníb ř e m e n p o z e m k o v ý c h a osobní, zejménasoudní podřízenosti. Souhrn zásad, obapolnýmismlouvami i zvyklostí ohledně tohoto poměruodvislosti na vrchnostech pozemkových nabylvýrazu v přečetných t. zv. právech dvorskýchi služebních ve středověku se vyskytujících aod XI. století počínaje vždy častěji sepisova-ných. (Další rozvoj poměrů těchto v čl. N e-v o l n i c t v í.) I po zrušení nevolnictví zůstalyrůzné poměry osobní odvislosti obyvatelstvaselského na vrchnostech pozemkových i bře-mena na pozemcích jeho lpící i na dále v plat-nosti; upravení a konečné zrušení jejich, ho-spodářským rozvojem doby moderní podmí-
něné, tvoří pak nejdůležitější předmět a-ch z-nůdoby naší (sr. V y v a z e n í p o z e m k ů). V dalšířadě náleží v obor a-ch z-nů též zrušení svazkulenního (sr. L e n n í p r á v o). Národohospodář-ské ohledy zavdaly podnět i k takovým a-mz-nům, kterými se měly odstraniti ony pře-kážky intensivnějšího hospodaření zejménana statcích selských, kteréž se jevily jako dů-slednosti historického rozvoje poměrů soused-ských i přivedly vedlé vázaného hospodařeníjednak k roztroušenosti jednotlivých, témužčlenu obecnímu náležejících pozemků, jednakk různým druhům t. zv. p r á v a r e t r a k č n í h o.Se zrušováním práva posléz jmenovaného za-počato již koncem předešlého století, kdežtozávadě dříve uvedené v dobách našich zákonyo s c e l o v á n í p o z e m k ů odpomáhati se po-čalo. Rozvoj obchodní doby nejnovější přivedlkonečně i k tomu, že zvláštními zákony do.

de Agreda.

volována i d ě l i t e l n o s t p o z e m k ů hospodář-
ských, když již-taktéž koncem stol. XVIII.(v zemích českých i rakouských cís. nař. zedne 5. listop. 1768) -rozdělení obecních past-vin přímo jest přikazováno. Zajisté však ne-jsou bezdůvodnými hlasy, odvozující zejménaz této neobmezené dělitelnosti pozemků-ob-zvláště selských-zejména při dědické po-sloupnosti jejich, v úžasné míře se vzmáhajícízadlužení selských hospodářství i zchudnutístavu rolnického, pročež a. z. našich dnů ale-spoň nepřímo neobmezenou dělitelnost pozem- ků hlavně tím obmeziti se snaží, že dovolují majiteli selské živnosti zápisem této ve zvláštní seznamy (Höferollen) dělbu její mezi dědicisvými předejíti. (Návrh podobného zákonapřed-lozen r. 1886 i vládou rakouskou radě říšské.)K a-m z-nům lze konečně připočísti i různézákony p r á v a v o d n í h o se týkající, jakoži z á k o n o d á r s t v í l e s n í. -l.
d’ Agrate M a r c o F e r r e r i o, ital. sochařz vesnice A. (Brianza) u Monzy. Žil ve 2. pol.XV. věku v Miláně, kdež zhotovil mnoho socha reliefů pro Certosu v Pavii a pro dóm mi-lánský. Tam jest dosud proslulá socha sv.Bartoloměje, který v knize čta svou vlastnístaženou kůži na ramenou nese. Hrozná tatosocha provedená anatomicky přesně do nej-menších podrobností má nápis: Non me Pra-xiteles, sed Marcus finxit Agrates (nikoli Pra-
xitelés, ale Marek Agratský mne zhotovil).
Agraulion viz A g l a u r o s).Agraulos viz A g l a u r o s.Agraviados (šp., n e s p o k o j e n í) nazývali

se po nastoupení Bourbonů na trůn španělskýpřívrženci rodu habsburského, začež byli odnové dynastie ve všech úřadech a p. pomí-jeni. — Za posledních let panování krále Ferdi-nanda VII. nazýváni a. ti, kdož se zasazovalio to, aby byl úplný absolutismus do státui církve znova zaveden. Hnutí jejich počalo
za nepokojů portugalských po smrti Jana VI.r. 1826; podporováni jsouce potají stranoupapežskou zahájili v srp. 1827 zjevnou vzpouru,kterou však Ferdinand VII., ježto a. zamý-šleli i nastolení dona Carlosa na trůn španěl-ský, energicky potlačil a buřiče počtem 14.000,pokud padli do zajetí, odsoudil dílem k smrti, dílem k deportaci.
Agreda, hl. místo hornatého okr. ve špan.prov. sorijské, 92 km sev.-záp. od Zaragozyvzdálené, na sev. výběžku pohoří Moncay-ského a na obou březích ř. Queilesu, jež zdepřepásána jest pěkným kamenným mostemo jednom oblouku, s 3120 obyv. (1878), znač-nými jirchárnami, plátennictvím a tovární vý-robou zboží hrnčířského. A. pokládá se zastarodávné město vaskonské I l u r c i s, jež byvšidobyto prokonsulem Semproniem Gracchempřezváno jest G r a c c h u r i s.

de Agreda D i e g o J . V a r g a s, špan.spis. z 1. pol. XVII. stol., patřil k oblíbenýmtehdy zábavným spisovatelům a jeví se žákemBarbadillovým, o čemž svědčí jeho novellyDoce novelas morales y exemplares (Madrid1620), částečně dle ital. vzoru složené. NovellaAurelio y Alexandra jest spracování Bandel-


Agrégé —

lova vypravování o Romeu a Julii, současnése Shakespearovým.

Agrege [agrežé], titul professorský veFrancii, jenž náleží tomu, kdo po promoci
doktorské zvláštní zkouškou od sboru professor-ského některé universitní fakulty uznán bylza schopna na universitě přednášeti, ač tímještě skutečným docentem se nestává.
Agrell Jan (* 1701 — † 1746), původem Švéd,virtuos na housle i klavír a skladatel; ze-mřel jako kapelník v Norimberku. Chv.

Agrement [-mAan], franc., svolení, schvá-lení; radost, příjemnost, zábava. V množ. č.a-s, přednost, radost; kudrlinky, ozdůbky aokrasy v šatstvu, tanci atd. V hudbě slovema-s čili broderies značí se všeliké ozdoby, jakotrilky, přírazy, mordenty a j.

d’ Agrenev, pěvec ruský, viz S l a v j a n s k i j .
Agrest (z novolat.), št’áva z nezralého
ovoce, zejména z vinných hroznů. Zavařenés cukrem užívá se ku připravování limonád;
zkysalá slouží za ocet v domácnosti nebo kubílení vosku.
Agresti A l b e r t o, spis. ital., * 24. října
1844 v Neapoli. Po některý čas věnoval seprávnictví jako obhájce v trestních věcech.Maje však dostatečné jmění oddal se zúplnaliteratuře a jest nyní prof. literatury italskéna universitě neapolské. R. 1863 vydal první svá dramata, která však nemají takové ceny jako jeho studie literární o nejstarší době dra-matického básnictví italského. Z těchto vyni-kají zvláště Studii sulla commedia italiana delsecolo XVI., vydané akademií neapolskou, pakIl negro nella commedia del 500. Zmínky za-sluhují též jeho kritické studie o Vergiliovia Dantovi.
Agretai, jméno devíti dívek, ježto naostrově Kou každého roku vybírány k službámbohyně Pallady. Dnl.

Agreus (t. j. l o v e c), přijm. některých osobřeckého mythu, jako: 1) boha Apollóna (v. t.);2) Aristaia (v. t.), syna Apollónova. Dnl.

Agrianove (řecky >Agriane¿c, >Agra¿oi), di-voký,-bojovný kmen v Thrakii a Makedonii,sídlivší při řece Strymónu, jenž podlé starýchdějepisců zvláště výtečné lučištníky do polevypravoval.

Agricola: 1) C n . I u l i u s, proslulý voje-vůdce a státník římský (* 40 ve Forum Juliiv Gallii — † 93 v Římě). Účastnil se r. 59v družině Suetonia Paulina tažení do Britannie,odkudž se r. 62 do Říma navrátil. Stav sequaestorem r. 65 obdržel ve správu MalouAsii, r. 67 byl tribunem lidu, r. 68 praeto-rem. Prohlásiv se r. 69 pro Vespasiána stalse velitelem jedné legie v Britannii a r. 73obdržel ve správu Aquitanii, v kterémžto úřaděsetrval po 3 léta. R. 77 dosáhl hodnosti kon-sulské a odešel 78 za místodržitele do Britan-nie, kdež obyvatelstvo nedávno teprve poko-řené neustále se bouřilo. Přepraviv se do Bri-tannie pokořil nejprve některé kmeny v dneš-ním Walesu, dobyl ostrova Mony (Anglesey)a upevnil panství římské v jižních částechbritannských. R. 80 podrobil kaledonské kme-ny v jižním Skotsku a založil ku pojištění


Agricola. 467

těchto výbojů před nájezdy severních oby-vatelů dvojí řadu tvrzí a opevnění na severumezi zálivy Clotou a Bodotrií (Firth of Clyde aFirth of Forth) a na jihu mezi zálivem Itunou(Solway Firth) a řekou Vedrou (Tyne). Středemmoci římské v Britannii stala se pevnost Ebu-racum (York), od A-ly založená. R. 83 vytáhl
do severního Skotska a porazil tam u horyGraupia vojsko Kaledonců pod Kalgakem. Lod’-stvo jeho obeplulo zatím severní břehy skot-ské a poznalo i ostrovy severně od Britannieležící. Vedlé svých činů válečných dal A.i znamenité nadání státnické na jevo; dovedlt’pořádkem ve správě, spravedlností a lidumil-ností získati si mysli domorodcův a šířiti mezinimi vzdělanost římskou. Četné stopy činnostijeho podnes jsou patrny v Angleseyi, sever-ním Walesu a jižním Skotsku. Ale úspěchyjeho vzbudily žárlivost a nedůvěru císaře Do-mitiana, který jej odvolal do Říma. A. slavilsice triumf za dobytá vítězství, ale od císařebyl velmi chladně přijat a proto uchýlil sev soukromí, důsledně odmítaje všecko dalšíúčastenství v životě veřejném. Zet’ jeho, děje-pisec Cornelius Tacitus, napsal životopis svéhotchána.
2) A. R u d o I f, vl. R o e l o f H u y s m a n,slavný humanista. Nar. v Baflo nedaleko Gro-nink r. 1442 nebo 1443. Studoval na univer-sitě v levně, prodléval potom nějaký časv Paříži, kde seznámil se důvěrně s vynika-jícím logikem Janem Wesselem a Reuchli-nem, odtud odebral se do Italie (kolem r. 1473),kde v l. 1476 a 1477 prodléval v Pavii a veFerraře. Osvojil si takovou znalost jazykůklassických a staré filosofie, hlavně Aristote-lovy, že se mu málo kdo mohl po bok posta-viti. Po návratu svém do vlasti žil A. výhradněsvému studiu hledě listy svými a osobnímstykem s muži stejně smýšlejícími přispětik rozšíření humanismu. Na vyzvání biskupavormského a spolu kurátora university heidel-berské, Jana z Dalbergu, odebral se A. r. 1483do Heidelberka, kde zůstal až do své smrtičasem pouze prodlévaje ve Vormsu, sídle bi-skupa z Dalbergu. V Heidelberce stal se A.
brzy střediskem přátel a nadšených žákůsvých, na něž hlavně osobním stykem půso- bil, poněvadž chovaje nechut’ ku stavu učitel-skému jen zřídka na universitě čítal, na př.o řeckých spisovatelích, hlavně o Aristotelovi.Zemřel v Heidelberce r. 1485. Spisy A-lovybyly, jak se zdá, teprve po smrti jeho tiskemvydány, nejúplněji od Allarda z Amsterodamu,1539, ve 2 dílech 4°. Hlavní spis jeho jestdílo: De inventione dialectica libri III (1515),spis založený na důkladném studiu spisovatelůklassických. A-lův hlavní význam záleží v tom,že seznamoval všemožně svou vlast’ s duchema s osvětou řeckořímskou a že mezi nejprv-nějšími se zasazoval o reformu filosofickéhovyučování. Nepopíratelnou zásluhou jest, žemluvu filosofickou očistil od barbarských vý-razů, kterými ji namnoze znešvařila schola-stika.
3) A. R u d o l f i u n i o r (†1521), tak zvanýna rozdíl od A-ly Rudolfa Huysmana, proslul


468 Agric

v Polsku za první pol. XVI. stol. jako učeneca lat. poëta laureatus. Rodem z Wasserburkuv Bavorsku, odkud nazýval se též H y d r o-b u r g i u s nebo R a e t u s, nabyl předběžnéhoakad. vzdělání v Němcích. Kolem r. 1509 ode-bral se na univ. krakovskou, kde již r. 1510sám začal přednášeti o filosofii v tamější Většíkolleji. Veliké byly zásluhy A-lovy o povzne-sení nauk humanistických vůbec. Výhost davlatině středověké, valně se lišící od klassické,následoval ve slohu hlavně Cicerona, ač jinakfraseologií klass. otrocky se nevázal a pronové pojmy dle potřeby nová slova tvořil.Napsal v té době veršem elegickým lat. bá-seň k poctě sv. Kazimíra a vydal několikspisků různých humanistův o poesii, o skladběveršův a míře hlásek, především pak o sklá-dání listů, jako na př. Modus epistolandi Phi-lippi Bervaldi Bononiensis atd. (Krak. 1512),k němuž připojil své původní lat. verše a ně-které z listů Jakuba Wimfelinga. Avšak nej-důležitější spis jeho z těch časů jest lat. pře-klad filos. díla Aristotelova o duši Libri deanima Aristotelis philosophorum perlpateticaefamiliae principis sub gemina translatione(t. 1512, II. vyd. 1519), který na dlouhý časpotom byl mistrům univ. při výkladě filosofiepříruční knihou. Mimo to zabýval se A. astro-nomií a astrologií. R. 1515, neznámo z jakýchpříčin, odebral se A. do Vídně, kde na univ.měl výklady o filos. morálce a rhétorice. CísařMaxmilián uznávaje A-lovy humanistické snahykorunoval jej jako básníka vavřínovým věn-cem. Po dvou létech vrátil se A. do Krakova,avšak pro směr jeho filosofie zabráněno mupůsobiti na univ.; za to došel vlídného přijetína dvoře královny Bony a biskupa krak. Jana
Konarského, jenž mu svěřil vychování synovcůsvých Jana a Stanislava. Ve všech četnýchspisech svých jeví se A. jako člověk neúmornépráce a vytrvalosti. Jsa lahodný a příjemnýv obcování, čistých mravův a šlechetné po-vahy uměl si získati přízeň stud. mládeže, jížbyl svědomitým a vlídným učitelem Také všaku vysokých hodnostářů světských i církevních a mezi současnými učenci docházel zaslouže-ného uznání. Královna Bona, kancléř a voj-voda Krištof Szydłowiecki, biskupové Jan Ko- narski a Petr Tomicki byli jeho příznivci,s Jakubem Arciszewským, Joach. Vadianema Val. Eckem žil ve stycích přátelských. —Neúplnější seznam spisův A-lových podal J.D. Janocki (Janociana I., Varšava, 1776); do-plňky k němu a životopis A-ly s obšírnějšícharakteristikou lze čísti v díle »Encyklope-dyja wychowawcza« (Tom. I., Varš. 1881).
4) A. A l e x a n d e r, znamenitý nizozemskýskladatel, působil na konci XV. a na začátkuXVI. stol. Žil při dvoře krále Filipa I. v Brus-selu a Madridě a zemřel v 60. roce věku svéhove Valladolidě. Skladby jeho, písně a moteta,nacházejí se v prvních publikacích Petrucciho,vynálezce notového tisku pomocí typů, kterývydal též svazek jeho mší (1504). Chv.

5) A. M a r t i n (* 1486 v Žárově [Sorau]v prusk. Slezsku — † v Magdeburce 1556), jedenz nejpřednějších hudeb. spisovatelů XVI. stol.


ola.

Nejdůležitější z jeho spisů jest Musica instru-mentalis (Vitemberk, Georg Rhaw 1529, 1532,1545), v které, jak všeobecně se tvrdí (jižMattheson v Eporu tak praví), užil prvně na-šeho notového písma místo staré tabulatury,ve skutečnosti však zavedl jen nový způsobtabulatury pro loutnu, lepší předešlého. Chv.

6) A. J o h a n n, vlastně S n e i d e r, obyčejnědle rodiště svého zvaný J o h a n n A g r i c o l av o n E i s l e b e n, čili M a g i s t e r I s l e b i u s,z nejprvnějších a nejpamátnějších reformátorů,* 1492—1566. Studoval ve Vitemberce,kdež se seznámil s Lutherem, Melanchthonem,Bugenhagenem a jinými, jejichž přátelství sizískal; r. 1519 doprovodil Luthera jakožto za-pisovatel k disputaci lipské, r. 1525 vyslán byldo Frankfurtu n. M., aby tam pomohl zaříditibohoslužbu evangelickou, načež se stal kazate-lem a rektorem ve svém rodišti. R. 1536 na-vrátil se do Vitemberka, kdež se stal profes-sorem a s rodinou svou bydlel v domě Luthe-rově. Brzy však nastala neshoda mezi oběmareformátory, která vedla k úplné roztržce;příčinou její byl zvláštní názor A-lův o Zákoně.A. totiž tvrdil, že Zákon pozbyl pro křest’anyvší závaznosti, že jediné pravidlo životní spo-čívá v evangeliu, ve slově božím, jehožto ká-zání jest počátkem pokání. Toto mínění A-lovooznačil a zatratil Luther velmi prudce jakožtoa n t i n o m i s t i c k é, načež se rozpředl tuhýspor, t. zv. a n t i n o m i s t i c k ý. R. 1538 opustilA. Vitemberk a odebral se do Berlína ke kur-
firstu braniborskému Joachimu II., který jejučinil dvorním kazatelem a později generálnímsuperintendentem své marky. A. rozvíjel zdečinnost velmi rozsáhlou a získal si o rozšířeníprotestantismu a o uspořádání správy církevnízásluhy vynikající. A. zanechal celou řaduspisův obsahu rozmanitého; vedlé spisů theolo-gických, obsahu polemického, dogmatického,katechetického a homiletického, z nichž ně-které se odnášejí též k Janu Husovi, zaslu-huje zmínky jeho překlad Terentiovy hryAndria, skrácené vydání Brantova Narrenschiff,několik duchovních písní, zvláště pak jehosbírka německých přísloví (Gemeine deutscheSprüchwörter) zároveň s kommentářem. Dílototo (Hagenau 1529) má jakožto pramen pro dějiny německé řeči a osvěty, pro poznánímravův a obyčejů německých ve středověkuvýznam nevšední.
7) A. G e o r g, vlastně B a u e r (* 1494—†1555), zakladatel hutnické vědy v Němcích,nar. v Hluchově v Sasku, byl od r. 1518—22rektorem lat. školy v Cvikově, pak šel doItalie, kde ve Ferraře dosáhl hodnosti doktoramediciny. Navrátiv se do vlasti r. 1526 stalse r. 1527 městským lékařem v Jáchymově.Zde oddal se v prázdných chvílích studiímmineralogickým, jejichž prvním výsledkem bylspis Bermannus sivč de re metallica dialogus,který schválen byv od Erasma Roterodam-ského vytištěn u J. Trobena v Basileji r. 1530.R. 1533 stal se A. lékařem a později purkmi-strem v Kamenici saské, kdež zemřel náhleraněn byv mrtvicí. Jiné spisy A-lovy: De ortuet causis subterraneorum (1544); De natura


Agricola — A

eorum, quae efluunt e terra (1545); De naturafossilium libri-X. a De veteribus et novis me-tallis libri II. (1546) a četná pojednání o mířea váze vyšlá v Basileji 1550. Téhož roku do-
končil A. obšírný svůj spis De re metallica,v němž ve 12 knihách široce líčí tehdejší hor-nictví a hutnictví. Spis ten vyšel teprve r. 1556opatřen četnými zajímavými dřevorytinamia potom častěji vydáván. R. 1590 přeloženod Bechia do němčiny a vyšel pod názvemBergwerksbuch v Basileji 1626. — Vedlé pracímineralogických zanášel se A. také studiemihistorickými, jichž výsledkem byla TopografieMíšenská a Dějiny kmene saského ve 4 kni-hách, které ale tiskem nevydány. Za mlad-ších let klonil se A. k reformaci, později stalse velmi horlivým katolíkem, tak že mu pastorTittelbach pohřeb v Kamenici odepřel a mrtvolajeho, když byla 5 dní nepohřbena ležela, ko-nečně pochována v chrámě města Žiče. Srv.Dr. G. C. Laube v Mitth. des Vereins für Gesch. der Deutschen in Böhmen. XI. str.91. a sl. Nk.
8) A. M i c h a l, reformátor čuchonský, nar.r. 1508, studoval ve Vitemberce vedením Luthe-rovým a Melanchthonovým, stal se pak rekto-rem kathedrální školy v Ĺbo a 1554 bisku-pem tamtéž. Staraje se o šíření víry prote-stantské, měl vedlé toho horlivé účastenstvív životě veřejném, tak že sám král svěřovalmu důležité úkoly politické. R. 1556 na př.
vyslán byl s poselstvím do Moskvy. A. zemř.r. 1557 v Nykirce u Viborgu. Již ve Vitem-berce A. počal překládati do jazyka čuchon-ského Nový zákon, který pak ve vlasti svédokončil. Překlad jeho vyšel r. 1548 v Štok-holmě nákladem státním. Také některé částiStarého zákona i jiné spisy přeložil do ja-zyka čuchonského, uváděje jej tím mezi ja-zyky spisovné.
9) A. C h r i s t o p h L u d w i g (* 1667—†1719), bavorský krajinář, strávil téměř celýživot svůj na cestách po Francii, Hollandsku,
Anglii i Italii a zemřel ve svém rodišti Řezně.V komposici svých obrazů napodoboval Pous-sina, v koloritu pak Lorrainea. Četné jehokrajinky vyznamenávají se zvláště obratnýmznázorněním různého podnebí a nalézají se v mnohých městech italských a německých,jako v Drážd’anech, Neapoli, Florencii a j.
10) A. J o h a n n F r i e d r i c h, * 1720 v Dob.šanech (Dobitschen) u Altenburku, †1774v Berlíně jako dirigent král. kapely; v úřadutom byl nástupcem Graunovým. Hudební stu-dia konal za návodu Šeb. Bacha, pozdějiQuanza. Komponoval opery a církevní skladby,jako hud. spisovatel polemisoval (pod pseudony-mem Olibrio) proti Marpurgovi, přeložil To-siovu zpěvní školu a byl spolupracovníkemAdelungovy Musica mechanica organoedi. Chot’jeho E m i l i e (†1780), roz. Molteniova, proslulaco zpěvačka vlaské opery v Berlíně. Chv.

Agricola, pův. něm., později rak. a českárodina šlecht., z níž P a v e l A. od cís. Rudolfa II.r. 1574 obdařen byl erbem, J a n K r i š t o f odFerd. II. 1620 do stavu šlechtického a 1630do rytířského byl povýšen. Krištof brani-


grikultura. 469

borský rada a vyslanec, obdržel r. 1623 pala-tinát a 1638 potvrzení svého stavu i erbu.Vnuk jeho Jan Vilém povýšen 1703 do stavučeského rytířstva. Tge.

Agri decumates nazývala se v dobáchřímských jihozáp. část’ Germanie mezi hor-ním Dunajem, středním Rýnem a pomeznýmnáspem, zvaným limes transrhenanus. V nej-starších dobách bydleli v krajinách těch Kel-tové, hlavně Helvetiové, po odchodu jejichv I. stol. př. Kr. Svévové, ale obyvatelstvozůstávalo vždy řídké, až kolem narození Kri-stova osadili je Římané a propůjčovali tampůdy ku vzdělání přistěhovalým Keltům, pod-daným Germanům a později i vysloužilýmvojákům za odvádění d e s á t k u (odtud jméno).Aby docílil bližšího spojení mezi Raetií a no-vými výboji v severozápad. Germanii, vystavěltam císařovic Drusus na poč. I. stol. po Kr.vojenské silnice a v pohoří Taunu mnoháopevnění na obranu proti svobodným Germa-nům. V díle jím začatém pokračovali Tiberiusa Domitius Ahenobarbus, ale po nich bylozařízení těchto zanedbáno a teprve když kon-cem I. stol. po Kr. území toto s říší římskoutrvale bylo spojeno, ujali se císařové opět po-rouchaných opevnění na hranici. Traján opra-vil zanedbané tvrze a Hadrián dílem obnovil,dílem nově zřídil náspy, kteréž jsouce častodvoj-i trojnásobné, tvrze mezi sebou spojo-valy. Tato proslulá hradba, jejíž zbytky po-dnes jsou zachovány, táhla se v délce 600 kmnejprve na sev. břehu dunajském od Lau-reaka (Lorch) v Horních Rakousích až zaIngolstadt; na to od Pföringu blíže Dunajesměrem severozáp. přes Weissenburg, Ellin-gen, Gunzenhausen, Dinkelsbühl, přes řekyKocher a Jagst i planinu Hohenložskou do-sahovala k Mohanu. Na pravém břehu mo-hanském pokračovala od Kastelu přes Taunus,Emži a končila u Hönningen mezi Neuwiedema Linzem na břehu rýnském. Neustálá po-třeba hájiti území toho proti vpádům svobod-ných Germanův uvedla sem četné vojsko azpůsobila čilý život, o čemž svědčí zbytkystarých silnic, letohrádků, lázní a jiných staro-
žitností. Ze zachovaných nápisů vysvítá, že území sev. od Dunaje náleželo k Vindelicii, část’ mezi náspem a Rýnem až k Mohuči kuGermanii horní a ostatek k dolní Germanii.Až po vládu císaře Alexandra Severa zůstaliŘímané v nerušeném držení země této, aler. 234 počali tudy různí kmenové germanští,zvláště Alamanni, podnikati své vpády do říšeřímské. Již za císaře Valeriána r. 253 zmocnilise větší části území tohoto a po smrti Aure-liánově r. 275 dostalo se úplně v moc jejich.Císař Probus zapudil sice Germany opět zaNeckar a Švábský Jura, ale hned po smrtijeho r. 282 zaplaveny jsou A. d. od Alamannů,kteří jich více neopustili. Římský limes trans-rhenanus, od vojevůdců Postuma, Lolliana aProba několikráte opravený, ocitl se odtudv rozvalinách. Nejpozdější římský nápis zdenalezený pochází z dob císaře Galliena.
Agrigentum viz A k r a g a s .Agrikultura viz Z e m ě d ě l s t v í.


470 Agrikulturní hospodářsk

Agrikulturnı ci hospodarska chemiejest onen oddíl chemie, jenž zkoumá lučebnévzájemné působení atmosféry, vegetace a půdyrolné, výměnu látek ohledně ku polnímu ho-spodářství, v širším pak smysle stará se o všeto, co při hospodářství vůbec chemicky jestčinitelem závažným. Za tou příčinou zabíhádo chemie fysiologické (krmení i látky vymě-šené od domácích zvířat užitečných, chemickézměny v bylinstvu atd.), do chemické geologie,i do chemie srážek atmosférických, probíráučení o hnojivech atd. Jakožto zvláštní naukapočíná zajisté výzkumy S a u s s u r e o v ý m i, slo-ženými u veledíle: »Recherches chimiques surla vegetation«, kdež na podkladu zbudovanémvelikými fysiology předešlého století (H a l l e r a,I n g e n h o u s a a j.) studiem o atmosféře v prvnívědecký článek a. ch. jest sestaven. Všestranný
anglický chemik D a v y i této části chemievěnoval síly své, ale přední místo patří roz-hodně L i e b i g o v i a B o u s s i n g a u l t o v i. Lie-big rozluštil důležitý problém o skutečné vý-živě rostlin i racionálném hnojení na ní zalo-ženém; Boussingault, učenec i praktický ho-spodář, jest původcem znamenitých pokynův příčině vyčerpání půdy i nutné restituce.V příčině detailů viz P ů d a , H n o j i v a , H o s p o-d á ř s t v í p o l n í , S r á ž k y a t m o s f é r ic k é , A n a -l y s y h o s p o d á ř s k é a j. Význam chemie ho-spodářské jest u všech národů kulturních po-chopen, i jest ona předním předmětem školhospodářských, v ní pracují stanice hospodář-ské výzkumné, jejichž počet stále se šíří. Sta-nice ty vydávají roční zprávy i periodické časo-pisy, v nichž pokroky nauky této se ukládají.U nás nejpilnější pracovníci její jsou F a r s k ý,S t o k l a s a , M a g e r s t e i n. Rn.
Agrikulturnı staty nazýváme ty, u nichžzemědělství činí posud celkový jejich ráz ho-spodářský, majíc převahu nad ostatními živ-nostmi. Přihlížejíce k postupnému vývoji lid-stva v jeho zaměstnání shledáváme, že v prvnídobě vlastně každý stát jest agrikulturním. A te-prve jakmile byla se zvelebila různá řemeslaa nastala továrnická výroba, tu v některýchstátech, kde k tomuto vývoji podmínky zvláštěbyly příznivy, dostal průmysl a s ním spojenýobchod vrch nad výrobou zemědělskou a dal
státům těm v celku ráz p r ů m y s l o v ý. Půso-bily však v tento vývoj nejen přirozené pod-mínky, nýbrž, a to hlavně, vhodná opatřenínárodohospodářské politiky těchto státův, uči-něná jednak pro zvelebení výroby, jednak prozajištění hojného odbytu výrobků průmyslo-vých. Tak byly Francie a Anglie už dříve sestaly státy p r ů m y s l o v ý m i a dovedly totosvé předáctví až na naše časy sobě zachovati,kdy Německo politicky zmohutnělé jako ne-bezpečný jejich sok se svým průmyslem sebe-vědomě na trhu světovém vystupuje a též Ra-kousko statně si počíná. Ale i své zemědělstvía s ním spojený chov dobytka zvelebují titostátové nyní vydatně, předstihujíce se, aby, po-kud možná nebyli závislými na jiných v opa-tření potravin pro četné své obyvatelstvo.A tak jdou ted’ i ve státech nedávno ještě převa-hou agrikulturních aneb už p r ů m y s l o v ý c h

á chemie — Agrilus.

ruku v ruce průmysl s pokročilým zemědělstvím,jež se na vzájem doplňují jsouce na sebe odká-zány. U kterých států v době přítomné posudještě jen z e m ě d ě l s k á v ý r o b a do popředívystupuje, snad za nedlouho i č i n n o s t p r ů-m y s l o v á značných dodělá se úspěchův. Vi-děti to na Uhersku, na velikém Rusku, též namladistvých státech podunajských a balkán-ských i na zámořských državách anglických.Nejvíce zdá se nyní rozhodovati o hospodář-ském rázu jednotlivých států obchod jejich za-hraničný. A. s. vyměňují své plodiny za vý-robky států p r ů m y s l o v ý c h-tak se oby-čejně soudí. Avšak nebývá to vždy. Tak majíSpoj. Obce severoamer. nyní ve světovém ob-chodě největší podíl na vývozu obilnin, a přecenebude jich nikdo dnes již pokládati za státpouze agrikulturní. Zdali některý stát je agri-kulturním státem, o tom nerozhoduje rozsáhlostjeho orné půdy, nýbrž počet rolnického jehoobyvatelstva, a toto činí ve Spoj. Obcích jen57 6 % veškerých produktivních obyv., v evrop-ských pak státech pohybuje se od 30 do 80 %.V některých zemích dosahuje obyvatelstvo za-bývající se orbou a chovem dobytka snad i ještěvyššího procenta (nenít’ totiž statistika zaměst-nání obyvatelstva všude dosti přesna a určitaa proto nelze výkazy o tom, jak by náleželo,mezi sebou srovnávati). Tak bylo dle sčítání
lidu z r. 1880 při zemědělství a při lesnictvív Rakousku zaměstnáno 58 82 % veškerého oby-vatelstva (v Čechách 45 25, na Moravě 53 34,ve Slezsku 49 78 %); v Německu bylo r. 1882zaměstnáno při zemědělství, chovu dobytka,lesnictví a rybolovu 42.22 ° % veškerého oby-vatelstva; ve Francii zabývalo se zemědělstvímdle sčítání z r. 1881 na 48.7 ° % obyvatelstva atd.Jakožto přední a. s. v Evropě, kde orba i chovdobytka jsou posud hlavním zaměstnáním oby-vatelstva, sluší jmenovati Rusko, Dánsko, Ru-munsko, Srbsko a Bulharsko. Hlavním prame-nem obživy a základem veškerého národníhoblahobytu je zemědělství v Rakousko-Uhersku,v Italii, ve Švédsku v Norsku, ve Španělsku,v Portugalsku a v Řecku. Svým racionálním,intensivním hospodářstvím vynikají zvláště Bel-gie, Nizozemí, Velká Britannie. Francie a Ně-mecko, chovem svého dobytka Švýcarsko. Ký.
Č. 104. Agrilusviridis L. (Polník

zelený).

Agrilus Sol., p o l n í k, rod nevelikých,štíhlých brouků z čeledi k r a s c ů (Buprestidae),

žijících na křovinách a stro-mech listnatých vůbec. Úzkéa dlouhé tělo jejich jest ve-zpod klenuto válcovitě, toli-ko nahoře jsou krovky tro--chu sploštělé. Tykadla od očíznačně vzdálená vkloubenajsou na širokém čele ve ve-likých jamkách, a jsou odčtvrtého článku podoby pilo-vité. Tenké nohy mají nachodidlech první článek vel-mi dlouhý a plochý, a dráp-ky bud’ na šp ici rozpoltěnéneb u kořene zoubkem opa-

třené. U nás žije asi 10 druhů, jež lze dostinesnadno rozeznati; nejhojnější ze všech jest


Agrimensores —

p o l n í k z e l e n ý (A. viridis L.), barvy kovovězelené, u samečků namodralé, 5—7,5 mm ve-liký. (Viz vyobr. č. 104.) Žije nejčastěji namladých bucích, na dubech a olších, břízácha na šípku; v čnu a čci samičky snášejí va-jíčka na kůru, obyčejně tam, kde větve zekmenů vyrůstají. Bílé, červovité (beznohé) larvyzažírají se pak do kůry, vyhlodávajíce pod níve vrstvě lýkové a ve svrchních vrstvách dřevachodby vlnitě se vinoucí, na jichž konci seteprve třetího roku z jara zakuklují. Nejradějidrží se larvy na výslunné straně kmenův, amohou mladým stromkům značně uškoditi,bylo-li mnoho vajíček najeden sneseno; zvláštěčasto pozoruje se škoda taková v lesn. školkáchbukových a dubových, jejichž sazenice těmitobrouky někdy bývají zničeny. Tu nezbývá

Č. 105. Agrimonia Eupatoria L. (Řepík lékařský). 1. květenjejí p

ovšem než stromky hynoucí vytrhati neb vy-sekati a spáliti, dříve než se brouci vylíhnoua opět rozmnoží. LD.

Agrimensores (lat.), zeměměřiči, jichž Ří-mané ode dávna užívali při vyměřování tá-boru i při rozdělování pozemků. Jinak sluli téžgromatici, od nástroje zvaného groma, původuasi etruského. Druhý nástroj, jímž měřili hlavněčáru poledníkovou, byl gnómón (gn¬mwn), jejžpřevzali od Řeků. S počátku zanášeli se vy-měřováním a rozdělováním pozemků auguřinaučivše se tomu od kněží etruských. Po-zději provozovaly měření i osoby soukromé,též otroci. Takoví měřiči, svobodně volení,sluli za doby republiky finitores. Od dob Augu-stových byli k tomu určeni úředníci státní,jimž bylo se podrobiti státní zkoušce. Úkoljejich byl trojí: 1. rozdělovati pozemky, mez-níky označovati, katastrovati a o celém jed-nání protokol sepsati; 2. při změnách majetkuprováděli potřebné přepsání, resp. nové mě-ření; 3. nejdůležitější úkol měli při sporech


Agrimonia. 471

o hranice pozemkové. Při sporech menšíchpronášeli sami rozsudek, při větších podávalitoliko dobrozdání. Za této doby požívali dostiveliké vážnosti, plat jejich byl zvláštními ta-rify stanoven. Seskupeni byli ve školy a vy-pěstovali v době I. — VI. stol. po Kr. zvláštníliteraturu. Čelní místo mezi nimi má I u l i u sF r o n t i n u s, jehož dílo (De agrorum qualitate, decontroversiis agrorum) kommentoval v V. stol.A g g e n u s U r b i c u s. Dále patří sem Balbus,Hygmus, Siculus Flaccus; barbarskou latinoupsali v V. století M. Iunius Nipsus, Innocen-tius atd. — Nejlepší vydání pořídil K. Lach-mann: Gromatici veteres, s diagrammy A. Ru-dorffa v Berlíně u Reimera 1848. Velikou zá-sluhu o exegesi nemálo obtížnou mají F. Blume,K. Lachmann, Th. Mommsen, A. Rudorff (Er-

ství, 2. květ zvětš., 3. průřez květu, 4. číška plodní zvětš., 5.růřez.

läuterungen zu d. Schriften d. röm. Feldmesser,v Berlíně 1852). ET.

Agrimonia L., ř e p í k, rod rostlin z řádu
růžokvětých (Rosaceae), s trubkovitou, tvrdoučíškou plodní, jež pod 5dílným kališním kra-jem jest posázena hojnými háčkovitými ostny.Uvnitř číšky sedí 2 přisedlé semenníky, z nichžposléze kožnaté holénky se vytvoří. Korunnílístky, počtem 5, jsou okrouhlé, něco delší ka-licha, tyčinek stojí v jediné řadě 15—20. By-liny statné, s vytrvalými oddenky, pýřité nebhuňaté, se střídavými, palistnatými, přetrhá-vaně lichozpeřenými listy. Květy malé, žluté,v prodloužené, klasovité konečné hrozny sesta-vené. Známo asi 20 druhů v mírném pásmuseverní polokoule a v jižní Americe rozšíře-ných. V celé Evropě všude na návrších, trávní-cích, mezích, v křovinách i lesích roste A. Eupa-toria L. (ř. l é k a ř s k ý, viz vyobr. č. 105.); málodyhu oblou, číšku plodní kulatovrtlíkovitou,po celé délce hluboce rýhovanou, s vnějšímiostny daleko odstávajícími. Voní příjemně po

472 Agrinion —

jablkách, chuti jest nahořklé a byl dříve offi-cinálním. Zvláště v nemocech plicních se houžívalo. Obsahuje mimo aetherický olej i tří-slovinu a hořkou podstat’ i užíváno bylo jí coléku svraštivého, a zejména ku kloktadlům avodám do úst. — V Čechách velmi pořídku
roste též A. odorata Mill. (ř e p í k v o n n ý),druh statnější, s lodyhou hranatou a číškouširoce zvonkovitou, s ryhami do polovice jejídélky sahajícími a vnějšími ostny dolů se-hnutými. Vs. Peč.
Agrinion (>Agr»nion), město v sev. Aitólii,silně opevněné, leželo na srázném a těžce pří-stupném výběžku pohoří Panaitólika a podléněho zvána též okolní krajina A g r i n i a (na
březích středního Acheloa). V čas bojů mezi diadochy bylo v moci sousedních Akarnanů,kterým však r. 314 př. Kr. od Aitólů zase od-ňato jest. Rozsáhlé trosky jeho nacházejí seu dnešní vsi Vlochu. — Město později na blízkuvystavěné nazváno V r a c h o r i, avšak v novějšídobě obnoveno jest staré jméno A. Jest toměsto obchodní v nomarchii akarnanskoaitól-ské, s 5218 obyv. (1879) a slyne předlouhýmmostem o 366 obloucích.
Agriochoerus, rod vyhynulých ssavcůs u d o k o p y t n a t ý c h p ř e ž v ý k a v ý c h (Artio-
dactyla ruminantia), jejichž zbytky nalézámeve vrstvách třetihorních. Všeobecnou povahoutěla svého, najmě kostrou, zdají se jednak upo- mínati na rod Anoplotherium, jednak na rod Oreodon. Popsáno dosud asi šest druhů z plio- cénu a miocénu asijského a severoameri- ckého. Šc
Agrion viz V á ž k y.
Agrionia (Agri¬nia) slavnost Dionýsa
Agriónia, kterou každého třetího roku v zimě
konaly ženy zvláště v boiótském Orchomenu,hledajíce Dionýsa, který prý se uchýlil k Mu-sám. Při slavnosti té byl zvyk, že kněz pro-následoval mečem ženy ze vzácného rodukrále Minya; dohonil-li kterou, měl právo jiusmrtiti. Zvyk ten ukazuje, že při slavnostité asi zprvu v obyčeji byly oběti lidské. Šn.
Agrionios, příjmení boha Dionýsa, jež
měl v Orchomeně. Dnl.
Agriope, chot’ Orfeova, kterážto obyčejněEurydikou se zove; viz L o b e k, Aglaophamus,
p. 373. Dnl.
Agrios, v řec. bajesl.: 1) A., příjmení bohaApollóna. — 2) A., příjmení boha Dionýsa. —3) A., syn boha Aréa a Démoniky. — 4) A., jedenz kentaurů, již přepadli Héraklea v jeskyni Fo-lově ve Folech. — 5) A., jeden z gigantů, jehožv boji gigantském Moiry palicemi železnýmiutloukly. — 6) A., Kalydóňan, syn Porthaonůvnebo Portheův, bratr Oineův a Melanův. Sy-nové jeho zbavivše Oinea trůnu dosadili naňA-ia; později však Diomédés Argejský, vnukOineův, zabil syny A-iovy (vyjma Onchesta aThersita) i donutil A-ia vzdáti se vlády, načežtento se oběsil; dle jiné pověsti (užité na př.v nedochované tragédii Euripidově »Oineus«)zároveň se syny svými byl zabit. — 7) A., synOdysseův a Kirčin, jenž s bratry svými Lati-nem i Télegonem dle pověsti vládl na dálnýchbřezích moře tyrrhénského. Dnl.


Č. 106. Agriotes Esch. (Kovařík obilný).

Agriotes.

Agriotes Esch., k o v á ř í k, rod broukůz čeledi p r u ž n í k ů (Elateridae), pozoruhodnýzvláště proto, že jeden druh jeho, k. o b i l n ý(A. lineatus L., segetis Bjerk.), náleží k nejne-bezpečnějším škůdcům hospodářství polníhoi zahradního. K. o b i l n í jest 9—10 mm veliký,těla štíhlého,skoro válco-vitě vyklenu-tého, barvyžlutavě šedés temnějšímipruhy podél-nými nakrov-kách, po kte-rémžto zna-ku pozná jeji laik velmisnadno. Žlu-.tavá barvajeho pocházíod velmi hu-stých a jem-ných chloup-ků, jimiž tělobrouka tohona povrchu jest pokryto; kde jsou chloupkyřídší, aneb kde se později otrou, prosvítá paktemnější barva základní. Ostatní známky broukavysvětluje nejlépe připojený obrázek č. 106.Kovářík obilný objevuje se ve stavu dospělémasi od čce po různu na lukách i na polích,na rozmanitých rostlinách, jimž nikterak ne-škodí; zjara snášejí samičky vajíčka do země,obyčejně poblíž nějaké rostliny, jejímiž kořenyse pak mladé larvy živí. Larvy ty mají po-dobu tenkých, žlutavých červů, jsou však opa-třeny šesti kratičkými nohami; kroužky tělajejich jsou velmi tvrdé, hladké a leskle žluté.Žijí asi 4—5 let v zemi ožírajíce hlavně št’av-naté a sladké kořeny rostlin hospodářských,jako obilí, rozličných řep a zelí, mrkve, sa-látu, kukuřice, chmele, v zahradách také kara-fiátů, fial a j. Nejčastěji ohlodávají zpodníčásti stonku při samém kořeni, neb jej zcelaprokusují; do tlustších kořenů, hliz (např. bram-borových) a cibulí zavrtávají se někdy ve vět-ším počtu, tak že tyto části hnijí a rostliny
tím hynou. Larvy tyto jsou dávno již známyhospodářům i zahradníkům, a bývají pro zvlášt-ní podobu svou nazývány č e r v y d r á t o v ý m i(Drahtwurm). Škodlivost jejich jest veliká, ačasto byly jimi zničeny dosti rozsáhlé setbyna polích i v zahradách. Od škůdce tohotovšak také nelze si pomoci; z rozličných pro-středků, jež k vyhubení larv těch navrhoványbývají, osvědčuje se nejlépe časté a hlubokézorávání půdy, jímž larvy velmi se znepoko-jují a četně hynou, nebo bývají pak na po-vrchu kypré země rozličnými ptáky a jinýmihmyzožravci snadno sesbírány. Také se do-poručuje zahrabati do země pokrutiny řepkové,na drobné kusy rozdrobené, od nichž prýlarvy kováříka hynou, nebo vnaditi je lody-hami salátovými a j. zelinami, z rána pak podnimi larvy pilně sbírati. Larvy příbuznéhok. l o c i k o v é h o (A. sputator Fab.) poškozují

Agrippa —

též často sazenice salátové v zahradách i napolích zelinářských. Brouk sám jest o něcomenší než k. obilní, má štít šíjový delší nežširší, po stranách skoro rovný, na přednímkraji a na zadních rozích červenavě žlutý;jinak jest barva jeho temně hnědá nebo černá,na krovkách hnědá nebo žlutavá bez temněj-ších proužků. Nohy jsou vždy červenavěžluté. LD.

Agrippa, plod, který nohama napřed, tedyobtížně zrozen byl. Pojmenování pochází odŘímanů, kteří děcku takto zrozenému neblahýosud prorokovali. Peč.

Agrippa: 1) Řec. filosof skeptický v II. st.po Kr. a následovník názorů Ainesidémových.Vyznačuje se zvláště tím. že 10 známých tropůjeho na 5 uvedl, čímž je nejen zjednodušil,nýbrž zároveň prohloubil. Obracel-li se Aine-sidémos hlavně proti možnosti smyslového po-jímání a poznávání předmětů, polemisuje A.s důrazem proti možnosti vědeckého dovozo-vání, ukazuje (Sextus Hyp. Pyrrhon. I. 164.,Diog. Laer. IX. 88.), že přesvědčení vědeckéa nezvratné není možno, nebot’: 1. každé mí-nění nutně vyvolává sporné mínění opačné
(trápoc ‚pÝ diafwn»ac); 2. důvod podávanýsám vyžaduje odůvodnění, a tak do nekonečna(trápoc e¹c ‰peiron ×kb‡llwn); 3. představyvšechny mají platnost toliko relativnou, závi-síce na kvalitě podmětu vnímajícího a růz-ných jiných okolnostech (trápoc ‚pÝ toÎ prácti); 4. každému tvrzení jsou podkladem hypo-these nedokázané (trápoc Çpo*etikác); 5. dů-kaz nějakého tvrzení zase jen tím tvrzenímby mohl býti podán, což je circulus vitiosus (trápoc di‡llhloc). Doznati musíme, že celýrozpor mezi dogmatismem a skepticismem A.takto způsobem nejstručnějším naznačil do-tvrzuje naprostou relativitu všeho vědění na-šeho a veškerou samozřejmost (Ön‡rgeia) zaillusorní prohlašuje. A. bývá označován jakožtopátý v řadě filosofů skeptických. Srvn.: VictorBrochard, Les sceptiques grecs, Paris 1887,str. 299—307. Dna.
2) A. M e n e n i u s, výmluvný Říman rodupatricijského, zvítězil jako konsul kol. r. 503př. Kr. nad Sabiny a Samnity, začež se mudostalo triumf. Když r. 494 plebejové římští,
týraní krutými zákony o dlužnících, na Svatouhoru se vystěhovali, vypraven za nimi A. s po-selstvím senátu i pohnul prý je známou bajkou»o žaludku a údech« k návratu a zjednal s nimivyrovnání, jímž obdrželi nějakou úlevu a tri-buny k ochraně před nespravedlivými útisky.
3) A. M a r c u s V i p s a n i u s (* 63 — † 12př. Kr. ), slavný vojevůdce římský, důvěrnýpřítel a zet’ cís. Augusta, byl vychován s mla-dým Oktaviánem, ačkoli nepocházel z roduvznešeného. V tu dobu, když zavražděn Cae-sar (r. 44), meškal s Oktaviánem v Apollóniia odebrav se s ním do Říma podporoval jej,seč byl, radou i skutkem ve snaze po samo-vládě. Poprvé veřejně vystoupil obžalobou naCassia Longina. V l. 41—40 účastnil se jakopraetor před Perusií bojů s L. Antoniem, ří-dil potom obranu pobřeží proti M. Antoniovia dobyl Siponta Antoniem osazeného. Úmlu-


Agrippa. 473

vám mezi Oktaviánem a Antoniem v Brundu-siu byl přítomen. R.38 potlačil v Gallii vzpouruAquitanův, přešel poprvé od dob Caesarovýchpřes Rýn do Germanie a převed odtud kmenUbiův na levý břeh rýnský, poručil jim obranuhranic říšských proti Svévům. Nabízenéhotriumf za vítězství ta nepřijal. Stav se kon-sulem r. 37 obdržel velení ve válce se S. Pom-pejem, ale potřebné lod’stvo musil si teprvezříditi. Poněvadž však S. Pompejus mocí svouvšecka moře na západě ovládal, založil A. pří-stav Iuliův (portus Iulius), t. j. opravil spojenímezi mořem a jezerem Lucrinským a spojiltoto průplavem s jez. Avernským, čímž nabylrozsáhlého a bezpečného přístavu ke stavbělodí a cvičení mužstva. Vypluv pak na moře,dobyl Lipary a Hiery a zvítězil potom i nadPompejem u Naulochu úplně. V odměnu dánamu corona rostrata neboli navalis. V násl. lé-tech 35 a 34 účastnil se s Oktaviánem v bojíchproti národům alpským. Ačkoli již byl konsu-lem, přijal r. 33 úřad aedilský a provedl vět-šinou z vlastních prostředků řadu velkolepýchstaveb dílem již začatých, dílem nových, ob-novoval a zakládal vodovody, dal vyčistitikloaky, opravoval státní budovy a silnice, upra-vil řeku Anio, pořádal skvělé hry a rozdílellidu potraviny, oděv a peníze. Politický výsle-dek této činnosti je patrný; objevilit’ se Okta-vián i A. jako přátelé Říma i obyvatelstvajeho, kdežto M. Antonius prodlévaje na vý-chodě stále jen Alexandrii zveleboval. Kdyžpo delších sporech došlo konečně ke zjevnéválce mezi Oktaviánem a Antoniem, stal se A.duší vojenských příprav onoho. Mezi tím, coAntonius váhavě si vedl a v Patrách radován-kám se oddával, přistal A. na mnoha místechv Řecku, zmocnil se ostrova Leukady, vzalpo št’astné půtce s oddílem lod’stva nepřátel-ského Patry, potom i Korinth a porazil poslézelod’stvo Antoniovo v rozhodné bitvě u Aktiar. 31. Oktavián stíhal Antonia dále na vý-chod, A. pak odebral se s neobmezenýmplnomocenstvím do Italie a upokojil tam jitřenívzniklé zvláště mezi vysloužilým vojskem. Ponávratu Oktaviánově z východu r. 29 dostalose mu všemožné pocty: stal se censorem,r. 28 s Augustem konsulem se stejnou pravo-
mocí, obdržel neteř Oktaviánovu Marcellu v man-želství, a dcera jeho Vipsania zasnoubena Ti-beriovi, nevlastnímu synu Oktaviánovu. R. 27byl opět konsulem a zůstal v Římě zaměst-návaje se prováděním staveb. Avšak přes ve-škeru důvěru císařovu cítil se odstrčena zřej-mou náklonností, již císař zeti svému Marcel-lovi na jevo dával. Odtud vznikly neshody aA. vyslán do východních provincií; ale po-kládaje úřad tento pouze za čestné vyhnan-ství dal provincie spravovati podřízeným vo-jevůdcům a zůstal Mityléně naLesbu. Ke zjevnéroztržce nedošlo. Zemřelt’ r. 23 Marcellus av Římě za nepřítomnosti Augustovy vypuklypři volbě konsulův nepokoje; i povolán jestna důtklivou radu Maecenatovu A. r. 21 na Si-cilii a odtud vyslán do Říma. Sňatkem paks dcerou Augustovou Iulií, vdovou po Mar-cellovi, připoután jest co nejúžeji k rodině cí-

474 Agrip

sařské. Od té doby byl bez odporu druhýmmužem v říši a téměř ustanoveným nástup-cem Augustovým. R. 20 potlačil v Gallii ně-které bouře, připravil Germany na Rýně k po-koji, vystavěl tam četné silnice a ozdobil Ne-mausus mnohými stavbami. Odtud odebral sedo Hispanie, kdež potlačil nebezpečnou vzpouruCantabrův. Po návratu svém obdržel r. 18 moctribunskou na 5 let, stal se členem kollegiaquindecimvirův, kterým svěřen byl dozor nadknihami sibyllinskými, jsa již jaksi spoluvlád-cem Augustovým, který též syny jeho Gaiaa Lucia adoptoval. Uspořádav ještě r. 17—13poměry v Asii a potlačiv vzpouru v Pannonii†r. 12 náhle po návratě svém v Campanii.Augustus dal mrtvolu jeho převézti do Říma,sám měl pohřební řeč a dal jej pochovati vesvém hrobě. A. za dědice svého ustanovilAugusta, sady a lázně své odkázal lidu řím-skému. A. byl od smrti M. Antonia největšímvojevůdcem své doby, státnickým nadánímvšak nevyrovnal se Augustovi. Poměry dobysvé pochopil a dle nich také jednal; vynikajemnohými vlastnostmi nad Augusta nezapo-mínal, že tento je nástupcem Caesarovým aže oba jen spojenými silami dílo velkého im-perátora dokonati mohou, a proto také vždyse podřizoval Augustovi. Snahy jeho nesly sek tomu, aby byl prvým po císaři a potom jehonástupcem. A. byl i štědrým příznivcem vý-tvarných umění, zvláště stavitelství. Činnostjeho v tomto směru jeví se nejvíce vl. 27—23.Na poli Martově severozáp. od Capitolia do-končil rozsáhlou budovu Septa Iulia, již Cae-sarem počatou a Lepidem dále stavěnou, kte-ráž měla býti shromáždištěm komicií. Vedléní stálo tak zv. diribitorium, kde hlasovacítabulky občanům rozdávány a sčítány, lidudary na obilí a penězích udíleny, vojsku měst-skému žold vyplácen a konečně též divadelníhry provozovány. K septě pojil se na severo-východě campus Agrippae se sady, stavbamia předměty uměleckými, dále nádherná basi-lika Neptunova se sloupovím, ozdobená mal-bami představujícími Argonauty. V téže dobězbudoval též lázně dle něho nazvané a slavnýPantheon. Neobyčejnou péči věnoval římskýmvodovodům: opravil Appiův, založil Iuliův a
rozsáhlý vodovod aqua virgo. Plinius udáváopravených a nově zřízených jím vodojemů700, vodometů 500, nádržek 130, mramorovýcha bronzových soch 300, sloupů mramorových400. Literatuře hrubě nepřál a zejména o Ver-giliovi prý pronesl trpký úsudek, ale nepřímozískal si přece o vědu velké zásluhy. K žádostiAugustově, který o moci celé říše chtěl nabytiurčitých zpráv, řídil A. rozsáhlé vyměřovánía zkoumání zeměpisné, prováděné od měřičůřeckých již za živobytí Caesarova ve všech kon-činách říše římské, a snažil se svědomitě téžo nejvzdálenějších krajinách zjednati si zprávy.Výsledkem prací těchto byl návrh k mapě světaa zápisky statisticko-topografické, které pozdějiz rozkazu Augustova spracovány a pode jmé-nem Commentarii Agrippae vydány jsou; po-zdější zeměpisci-Plinius, Pomponius Mela,Strabón a j.-těžili z díla tohoto co nejvíce.

pina.

Mapa starého světa, která pouze v návrhu zů-stala, dostala se na veřejnost péčí Augustovou;vytesána byvši do mramoru a vystavena r. 7.př. Kr. stala se pramenem a vzorem pozdějšíchpomůcek zeměpisných ve starém věku, zvláště
cestopisných knih příručních a d e s k y P e u-t i n g e r o v y. A. sám sepsal mimo zápisky o vo-dovodech svůj životopis nejméně o dvou kni-hách. Podobizna jeho byla nám zachována namincích ku poctě jeho ražených, podlé nichžpotom v některých poprsích bezpečně poznána;na všech patrný jest zasmušilý výraz tváře (tor-vitas). Nejznamenitější je poprsí z Gabiů z Lou-vru a kolossální socha v paláci Grimanskémv Benátkách, která původně v předsíni Pan-theonu se nacházela. — Frandsen: M. Vipsa-nius A., eine historische Untersuchung, Altona1836; Eck: Quaestio histor. de M. Vips. A.,Leyden 1842; Motte: Étude sur M. A., Gent1872; Petersen: Die Kosmographie des K. Au-gustus und die Commentarien des A. Rhein.Mus. Neue Folge VIII., IX.; Müllenhof: Überd. Weltkarte und Chorographie des K. Augu.stus, Kiel 1856. p.
4) A. H e n r i c h K o r n e l i u s z N e t t e s-h e i m u, vyhlášený kosmosof XVI. století, na-rodil se r. 1486 v Kolíně n. R., kdež i na uni-versitě studoval. Vedl život velmi nestálý. Za-ložil r. 1506 v Paříži tajný spolek theosofistů,1508 co voják účastnil se války ve Španělích,rok po tom přednášel v Dôle v Burgundskuo kabbalistických spisech Reuchlinových, pokrátkém pobytu v Londýně uchýlil se do Ko-lína a přednášel tam o věcech theologických.A tak neustále bydliště i zaměstnání měněbyl činným co vojín, co filosof i theolog; 1515na bojišti pasován jest na rytíře a téhož rokudosáhl povýšení na doktora lékařství i obojíhopráva. Na to účinkoval co syndik města Met,
co lékař ve Freiburce ve Švýcarech, co ži- votní lékař Louisy Bourbonské 1524, jejíž přízněvšak brzy pozbyl. Po dalším mnohém zmítánížil na sklonku života svého v Grenoblu, kdež†r. 1535. Lékařské spisy jeho, v nichž po-pisuje mor i léčení jeho, nemají valné ceny. Vefilosofických pracích hledí učení kabbaly s růz.nými jinými disciplinami sloučiti. Kniha Devanitate scientiarum jest duchaplná, učená sa- tira, pessimistické rozvedení známého Vanitasvanitatum. Tímto, jakož i druhým spisem svýmDe occulta philosophia jeví se býti rozhodnýmskeptikem, ač mnohdy sám nedůsledným bývá;kdežto na př. v tomto díle astrologii zastává.v knize De Vanitate ji zavrhuje. Životopis jehovydal 1856 Morley Henry, The life of HenryCornelius Agrippa von Nettesheim, Doctor andKnight, commonly known as a Magician. Intwo volumes. Londýn 1856. Peč.
Agrippina: 1) Dcera M. Vipsania Agrippya Iulie, dcery Augustovy, manželka Germani-kova. Provázejíc manžela svého na válečnýchvýpravách v Germanii těšila se neobyčejnépřízni vojska; později následovala Germanikatéž do Asie a teprve po smrti jeho r. 19 vrá-tila se do Říma. Sklíčena bolem nad smrtímanželovou, o němž soudila, že byl otrávennávodem Tiberiovým, nedovedla nenávisti své


Agrippinus

k císaři utajiti. Aelius Sejanus. milec císařův,uživ toho a napjatých poměrů mezi matkouTiberiovou Livií a A-nou osočil ji, jako by dětem
svým k vládě chtěla dopomoci. Některé ne-předložené výroky A-niny a popravy přátelGermanikových spor ještě přiostřily. Po smrticísařovny Livie, která ji sice nenáviděla aponižovala, ale zničiti ji nechtěla, byla A. ná-vodem Sejanovým r. 29 jata a na ostrov Pan-datarii vypověděna, kdež po mnohých svíze-lích †r. 33 dobrovolně hladem. Památku jejíTiberius zneuctil, dav den narození jejího vpo-čísti mezi dny neblahé a v den úmrtní Jovoviobětovati. Tělo její bylo tajně zahrabáno, aleod císaře Calliguly opět vyhledáno a slavněpohřbeno. A. byla žena vzácné krásy a výteč-ného ducha; ale jsouc již od přírody mysli ne-podajné a vůle nezlomné byla ranami osudutak otužena, že poslední stopy ženskosti u nízmizely. Sochy její mnohé jsou zachovány;zvláště proslulá je socha na Capitoliu v Římě,představující A-nu sedící.
2) A. I u l i a (* 16 — † 59 po Kr.), císařovnařím., dcera Germanika a A-ny starší. Sotva12letá zasnoubena byla r. 29 s Domitiem Ahe-nobarbem, který však brzo po narození synaDomitia (37) zemřel. S bratrem svým císařemC. Calligulou a švakrem N. Aemiliem Lepidemžila v poměru nepřirozeném. R. 39 byvši ob-viněna, že věděla o spiknutí proti císaři, jehoži Lepidus se účastnil, vypověděna jest na ostrovPontii, ale po smrti Calligulově r. 41 byla odtudcísařem Claudiem povolána nazpět a také jměníjí vráceno. Zasnoubivši se potom s PassienemCrispem odstranila jej po několika létech je-dem, aby dosáhla po něm bohatého dědictví.Po smrti cís. Messaliny r. 48 provedla A. po-mocí milce císařova Pallada, že Claudius jipojal za manželku. ačkoli sňatek tak blízkýchpříbuzných byl v Římě za incestus pokládán.Jsouc nyní paní Říma v téže míře, jako bývalaMessalina, měla jiný cíl. Byla právě tak ne-mravná jako Messalina, ale výstřednostem ne-oddávala se ze smyslnosti, nýbrž k ukojení la-koty a panovačnosti. Nechtěla jen slouti cí-sařovnou, ale také býti, a cíle toho domáhalase s bezohlednou důsledností. Slaboch Claudiuspodlehl vlivu jejímu úplně; veřejných jednání
a slavností účastnila se s císařem. celou řaduosob, které by záměrům jejím mohly překá-žeti, odstranila a nahradila svými přívrženci.Na mincích zaveden její obraz a v některýchměstech na východě byla i za bohyni ctěna.Na žádost její adoptoval Claudius r. 50, po-minuv vlastního syna Britannika, syna jejíhoDomitia, jenž při té příležitosti obdržel jménoN e r o, r. 51 dal jej přijati do senátu, ačkolineměl věku zákonného, a r. 53 zasnoubil mudceru svou Oktavii. Když však později A. se-znala, že náklonnost Claudiova k Britannikoviopět vzrůstá a Narcissus, milec císařův, jí úkladystrojí, dala roku 54 manžela svého otráviti.V prvních létech vlády Neronovy vládla A.místo syna svého účastníc se i sezení senátu,ale Burrovi a Senekovi, vychovateli Neronovu,podařilo se vliv její zatlačiti. Všecky snahy,aby ztracené moci zase nabyla, zůstaly marny,

— Agrón. 475

hrozba pak její, že Britannika na místo Nero-
novo povýší, způsobila úplnou roztržku mezimatkou a synem. Po nezdařeném pokusu uto-piti ji v Bajích pomocí lodi uměle zřízené bylaz rozkazu Neronova od námořních vojáků za-vražděna. Nejznámější sochy její zachoványjsou ve ville Albani a v Neapoli. Schiller: Ge-schichte des röm. Kaiserreiches unter derRegierung des Nero (Berlín 1872); Stahr, A.die Mutter Neros (Berl. 2. vyd. 1880); Lehmann:Claudius und seine Zeit (Gotha 1858).
Agrippinus, biskup karthaginský ve III.stol., učil, že křest’ané od víry odpadší musíbýti znova pokřtěni; přívrženci učení toho
zvali se dle něho A g r i p p n i a n y.
Agroecius, grammatik římský (v prvnípolovici V. stol. po Kr.), napsal Opus de ortho-graphia et proprietate et differentia sermonisjako doplněk a výklad orthografického spisuFlavia Capra. Ša.

Agroitas, dějepisec řecký doby nezná-mé, spisovatel díla o Libyi, jehož až třetíkniha, a díla o Skythii, jehož 13. kniha se ci-tuje. Způsob, kterým scholiasta Apolonia Rhod-ského (IV. 1492) se ho dovolává jako svědkao životě libyjského národa Garamantů, zdáse tomu nasvědčovati, že požíval váhy. Citátdíla o Skythii nasvědčuje tomu, že přidržovalse rationalistického vykládání bájí. (Zlomky
u Müllerů Fragm. hist. Graec. IV. 294 n.) Pek.
Agrolas, jeden z nejst. stavitelů řeckých;spolu s Hyperbiem vystavěl prý část’ hradebakropole athénské. (Pausanias I. 28, 3.) Vý.

Agromyza Fall., domácí rod drobnýchmuch z čel. m u c h v l a s t n í c h (Muscidae). Majítělo široké, štětinkami pokryté, s lysýma očimaa s krátkými, jednoduchou štětinkou zakonče-nými tykadly, klenutou hrud’ s krátkými, avšaksilnými nohami a se značně dlouhými křídly,malý vejčitý zadek s 5—6 nezřetelnými krouž-ky. Mouchy tyto, jichž v Evropě na 130 druhůznáme, objevují se u nás hojně létajíce mezistromy nebo v trávě lezouce. Larvy jejich na-padají naše rostliny, a to tím způsobem, žev listech a stoncích zvláštní chodbičky vy-žírají. Tak na př. larvy od A. mobilis Meig.ryjí v listech užanky a kopřivy, larvy od A. puli-caria meig. v listech šedivky (Ballota nigra). Šc.

Agron, syn Pleuratův, panovník illyrskýv 2. polovici III. stol. př. Kr., spojil pod pan-stvím svým značnou část’ kmenů illyrskýchv dnešní Dalmacii, Hercegovině, Černé Hořea Albanii až po řeku Drin. Sídlem jeho bylaSkodra (Skadar). Dostav v moc svou i některéosady řecké na pevnině i na ostrovech, zvláštědůležitý Faros, jal se ve spojení s mořskýmiloupežníky lod’stvem svým pleniti celé pobřežímoře Jaderského a Jónského až ku břehůmmessinským. Poraziv Aitóly, kteří obléhaliMedeón v Akarnanii, sevřel potom i Apollóniia Issu. Tyto však obrátily se o pomoc k Ří-manům, jejichž lodi kupecké podobně od lu-pičů illyrských trpěly. Římané vypravili po-selství k A-ovi vyhrožujíce válkou, ale mezijednáním A. zemřel r. 238 následkem prý ne-střídmosti. Vlády po jeho smrti ujala se man-želka Teuta ve jménu nezletilého syna Pinnesa.


476 Agronom —

Agronom (z lat. — řec.), h o s p o d á ř vědeckyvzdělaný.

Agronomie (z lat. — řec.), souhrn pravidelrozumného p o l a ř e n í. Jako nauka učí a. znátivše, co týká se půdy a výroby rostlinné. Po-něvadž z pravidla chov dobytka a pěstovánírostlin na poli vzájemně se podmiňují, musíi při chovu dobytka šetřeno býti zásad a g r o-n o m i c k ý c h. Pak i celé uspořádání a vedeníhospodářství musí se díti dle pravidel agrono-mických, a proto lze i zásady hospodářskévůbec do pojmu a. v širším slova toho smyslupojmouti. Nepočítáme sem však a g r á r n í c hz á k o n ů, ani zákonů od státu neb od zeměpro zemědělství vydávaných a všelikých ji-ných opatření správy veřejné pro jeho zvele-bení učiněných. Ký.

Agropyrum viz T r i t i c u m .Agrostemma Githago L., koukol, te-

t ř i c e, bylina jednoletá z řádu silenkovitých(Sileneae). Lodyha přímá, málo větevnatá nebjednoduchá a jako listy a kalichy bíle plst’natá.Listy kopinatě čárkovité, vstřícné, trojžilné,v krátkou pochvu srostlé. Květy jednotlivé, ve-liké na dlouhých stopkách. Kalich trubkovitý,10hranný, s 5 čárkovitými cípy, jež jsou delšíi trubky kališní i koruny. Plátky korunní ve-liké, obvejčité, mělce vykrojené, nachově čer-vené, dlouze nehetnaté, bez zubů v ústí. Ty-činek 10. Čnělek 5. Tobolka jednopouzdrá,5zubá, bez nažky. Kvete v červnu a červenci.
Roste jako plevel velice hojně mezi obilím. Někdy rozmnoží se tak, že udušuje obilí a se-mena její znečišt’ují v množství vymlácenézrní. Semena tato jsou jako uhel černá, napovrchu zrnitě drsná. Dle různých pozoro-vání jsou domácímu dobytku, jako husám,kachnám, slepicím, kozám, ovcím a prasatům,škodná. Ve větším množství v mouce roze-mletá mohou býti i zdraví lidskému na újmu.Odstraní se důkladným pletím před uzránímjedovatého semene. Z obilí vymláceného a zesemene vikve odstraní se síty s dírkami okrou-hlými, na nichž se hrbolaté jeho sémě taksnadno nezachytí. V amerických mlýnech od-straňují sémě koukolu podélnými síty otřas-nými. Jinak jest koukol jednou z nejozdobněj-ších letních květin, z nichž venkované rádi vijí své kvtkv a věnce. A. coeli rosa L. pěstujese v zahradách pro ozdobu. Vský. Sit.
Agrostideae viz G r a m i n e a e .Agrostis L., p s i n e č e k, rod rostl. z řádu

trav (Gramineae), s malými, 1květými, v la-tách sestavenými klásky. Plévy jsou přišpi-čatěné; plucha osinatá neb bezosinná nese nazpodu velmi kratičké, sotva patrné svazečkychloupků. Trávy jednoleté i vytrvalé, trsnaté,nízké neb statné, s listy plochými neb štětin-kovitýmí a konečnou latou bud’ hustě staženouaneb obyčejněji za květu silně rozkladitou abohatě větvitou s větvičkami květonosnými,jemně vláskovitými. Známo asi 100 druhů pocelém světě, zvláště v mírnějších pásmech se-verní polokoule hojně rozšířených, z nichž ně-které jsou pravými světoobčany. Nejobecnějšídruh jest A. stolonifera L. (p. v ý b ě ž k a t ý)všude na lukách, travinách i polích rozšířený.


Agrotis.

Na půdě mokré tvoří až do zimy hustý, jasnězelený trávník. Ač je rostlinou pozdní, kon-cem čce anebo počátkem srpna kvetoucí, přeceje travou velmi cennou, pící výbornou, tloust-nutí dobytka i dojnost krav podporující. Nasuché půdě tvrdne, krní a nemá svých dobrýchvlastností. Na luka však i pastviny doporučujese síti jej pouze ve směsi s jinými travinamia jetelem. Od tohoto psinečka rozeznávají sedvě plemena, a sice prvé jako A. vulgaris With.(p. r o z k l a d i t ý) s větvičkami i po odkvěturozkladitými a na zpodu bezkvětnými, druhéjako A. alba Schrad. s větvičkami laty po od-květu silně staženými a od samého dolejškakvětonosnými. Jako si A. stolonifera libujev mokřinách, tak návidí A. vulgaris písčiny,vřesoviny, lesní mýtiny, sušší meze i svahy.Rostlina tato skromnou jest ve volbě půdy,skromnou i v touze po vláze. Poskytuje do-bytku dobrou pastvu, hlavně ovcím, ale jen poskrovnu, nenít’ vydatnou a nehodí se proto naluka ani na pastviska nově zakládaná, leda zapříměsek ku travnímu osevu na pastviny pís-čitorašelinné, kde o dobré trávy, jež by se tudařily, jest nouze. A. spica venti, obtížný plevelna písčitých anebo i jiných lehčích, chudšíchpůdách.Na půdách vápenitých bývá poskrovnu,nejhojnější jest na úhorech v jetelích. Z obilítrpí její přítomností ozimy a z těch nejvícežito, zvláště když trochu-vyzimovalo a tímsilně prořídlo. Jaře nemívají mnoho tohotoplevele. A. skica venti úžasně se někdy rozši-řuje hlavně tím, že uzrává dříve než obilí,
v němž roste, a vysemení se tu dříve, než bylspolu s obilím sklizen. Rozšiřování se tohotoplevele podporuje dlouholetá klíčivost jeho se-mene, již dlouho podrží i když při orání do většíhloubky se dostalo. Vláčení pole za mokrazvláště prý prospívá tomuto pleveli. Na pastvi-nách, na jejichž okrajích tu i tam se usadí,spásá jej rád dobytek, dokud lat nevyhnal,ale pak si ho nevšímá, a ani o stébla jeho, ježbývají hlavně žitné slámě přimíšena, hruběnestojí. V sev. Americe ve Spoj. Obcích rostena rašelinných a vlhkých místech A. disparMichx., statný druh poskytující tučnou píci. Nověji pěstuje se i ve Francii. V jižní Franciia Italii domácí jest velmi ozdobná travička A. elegans Thone, jež se pěstuje zhusta v zahra-dách pro okrasu. Jemných, obláčkovitých lattohoto druhu upotřebívá se k dělání ozdob-ných kytic. Vs. Sit.
Agroteras thysia (>Agroter�c *us»a), vý-roční obět’ pěti set koz, přinášená bohyni Athé-ně, příjmením Agrotera (viz čl. A t h é n é), o je-jímžto původě vypravovalo se toto: Když Da-reios s′vojském perským zaplavil Řecko, tu pole-march Kallimachos Athéně zaslíbil tolik obět-ních koz, kolik by padlo nepřátel. Ale když na-potom po veškeré Attice sehnati se nedal do-statečný počet koz, ustanoveno, že každoročněobětovati se bude jich pět set, dokud by se ne-dosáhlo úhrnného počtu padlých Peršanův. —Viz Saglio Daremberg, Dictionnaire des antiq.grecques et romaines, s. v. Dnl.

Agrotis Tr., o s e n i c e, rod m o t ý l ů n o č-n í c h z čeledi m u r (Noctuidae), k němuž čí-


Č. 107. Agrotis segetum Tr. (Osenice ozimní).

Agro

táme mnohé druhy velmi škodné hospodářstvírolnímu i lesnímu. Nápadným znakem četnýchdruhů osenic jest, že v klidu neskládají křídlastřechovitě (šikmo) po stranách těla, nýbrždrží je na hřbetě skoro vodorovně; můry tyto

ukrývají se za dne nejraději při zemi pod li-stím, kamením nebo hrudami, a vyletují te-prve na večer z úkrytů svých. Oči jejich jsoulysé, makadla vztyčená, hlava, hrud’ i kuželo-vitý zadek přiléhajícími chloupky pokryté. Ho-leně středních a zadních noh mají ostruhovitéostny, přední však jsou vždy bez rohovitéhodrápku na konci. Křídla jsou podoby i kresbyrozmanité, obyčejně světleji nebo temněji šedá,neúhledná. Housenky osenic jsou válcovité,skoro zcela lysé, šestnáctinohé, a mají barvyneurčité, ponejvíce šedé nebo nahnědlé; zadne ukrývají se také na podobných místechjako můry samy, ano i v kypré zemi, a teprvev noci vylézají na pastvu. Vyžírají obyčejněmladé vnitřní listy (srdéčka) rozličných zelin,ano i hlízy a št’avnaté kořeny; přezimují narozličném stupni dospělosti a zakuklují se z jarav zemi. Na místě masitých bradavek, jež natěle jiných housenek zhusta se vyskytují, majína každém kroužku těla určitý počet malých,lesklých plátků rohovitých, jež na hřbetě tvoříobyčejně čtyři řady podélné, a nesou po jed-nom štětinovitém chloupku. Z velikého počtudruhů, jež často velmi nesnadno bývá určiti,uvádíme jen několik důležitějších; z těch pak
nejvíce pozornosti zasluhuje: 1. O s e n i c eo z i m n í čili m ů r a o s e n n í (A. segetum Tr..viz vyobr. č. 107.), u nás všude hojná a častovelice škodlivá. Jest těla asi 20 mm dlouhéhoa s rozepjatými křídly 48 mm široká. Předníkřídla jsou žluto-nebo šedohnědá, tmavěji po-prášená, se třemi temnějšími a ostře černěobroubenými skvrnami a dvěma zoubkova-nými, dvojitými čarami příčnými; křídla zadníleskle bílá, s hnědými žilkami a na pokrajitrochu nahnědlá. Objevuje se od konce květnaasi do srpna. Housenka její jest bledě šedo-hnědá, trochu zelenavá, s koží lesklou a zvl.na hřbetě prosvítavou; hlava a rohovitý ští-tek na šiji jsou barvy temnější. Malé, rohovitéplátky na kroužcích hřbetních jsou světlé atudíž málo patrny. Po stranách tlustého, vál-covitého těla táhnou se dvě neurčitě omezené,žlutavé čárky. Housenky osenice ozimní líhnou

tis. 477

se od konce července do září a dorůstají dozimy na 5 cm délky. Za dne skrývají se, dokotouče jsouce svinut, pod listím a hrudami,v noci pak ožírají nejraději mladé, právě klí-čící obilí a sazenice zelin i květin zahradních,čímž často mladé setby úplně ničí. Na zimuzalézají hlouběji do země, z jara pak opět že-rou ještě několik neděl a zakuklují se konečněv zemi v kuklu žlutavě. hnědou, v zadu dvěmatupými špicemi zakončenou. Nejlepším pro-středkem, jímž zhoubnému řádění housenektěchto lze přítrž učiniti, jest pilné sbírání jich,kdekoli ve větším množství se objevují; tomůže se díti bud’ za dne tak, že se housenkyv úkrytech jejich vyhledávají, nebo ještě lépev noci, když právě na pastvu byly vylezly,při čemž ovšem sběratel svítilnou opatřiti semusí. -2. Osenici podzimní podobá se stejněhojná a škodlivá o s e n i c e v y k ř i č n í k o v á (A.exclamationis L.), nazvaná tak proto, že dvěčerné skvrny na předních křídlech jejích jsouzvláště silně vyvinuty a činí dohromady po-dobu vykřičníku (!); křídla tato jsou obyčejněrudošedá nebo nahnědlá, uprostřed vždy svě-tlejší, s nezřetelnými čarami příčnými. Zadníkřídla jsou bílá hnědě obroubená, u samičeksvětle šedohnědá; šířka křídel jen 34—39 mm.Nápadnou známkou tohoto druhu jest černá,na stranách skrácená páska příčná na obojkučili límci šíjovém. Housenky jsou žlutohnědé,nelesklé, pouze rohovité štítky na šíji i deskařitní jsou lesklé. Objevují se od konce čce aždo května příštího roku a živí se podobnýmzpůsobem jako housenky osenice ozimní; v ziměodpočívají v komůrce podzemní, již uvnitřvyhlazují. Můry vyletují až v červnu a v čer-venci. -3. O s e n i c e p š e n i č n á (A. tritici L.)jest ještě menší, jen asi 35 mm šir. a v barvěvelmi proměnlivá; přední křídla jsou nejčastějišedá a bíle poprášena, někdy též narudle žlu-tohnědá, s bílou žilkou střední; z kořene vy-bíhá černý pruh paprskovitý, na čáře vlnitéjest zřetelný nákres v podobě písmene W adále do vnitř několik šípovitých skvrn čer-ných. Žije hlavně v krajinách písečných, a

Č. 108. Agrotis vestigialis Hufn. (Osenice borová).

šedé, temněji podél pruhované housenky jejíškodí mladému osení a jiným rostlinám píc-ním; přezimují mnohem méně dospělé nežu druhů předešlých, pročež z jara déle žeroua tím více škodí, ale nebývají nikdy tak hoj-


478 Agrumi —

ny. -4. O s e n i c e b o r o v á (A. vestigialisHufn.; viz vyobr. č. 108.) liší se od předešlých
podstatně tím, že housenky její ožírají častotaké mladé sazenice borové a tím ve školkáchlesních působí dosti značnou škodu. Můrymají přední křídla popelavá, někdy i nafialo-vělá nebo nahnědlá a v celku mnohem pe-střejší, nebot’ černé skvrny a čárky bývají nanich ostřeji vyznačeny než u jiných osenic.Zadní křídla jsou světle šedá s temnějšími žil-kami a temnější skvrnou uprostřed. Housenkyjsou nelesklé, hnědošedé, s hnědou hlavou, štít-kem šíjovým a řitním; líhnou se až v září aškodí tedy hlavně až z jara, nebot’ se zakuklujíteprve v červnu. Ve školkách lesních dlužnohousenky ty bedlivě sbírati a ještě dříve, nežse semeno zasívá, místo pro setbu připravenénáležitě prohlédnouti a vyčistiti ode všeho býlí,na němž se housenky z prvu zdržují a živí. LD.
Agrumi (ital.), přikyslé jižní ovoce, jakoprunely, citrony, pomoranče a j.

Agry, (ëAgrai též ø ëAgra), ve starém věkujihových. předměstí athénské na levém břehuřeky Ilissu, náležely k dému Argyle. Jak zbytkyantických budov ukazují, měly četné vyn1ka-jící stavby; nad pramenem Kallirrhoé stálydva chrámy, kdež v měsíci anthestheriónu (úno-ru-březnu) bývaly tak zvané malé mysterieslaveny; jeden z nich zasvěcen byl bohynímDémetře a Koře, druhý nejspíše Triptolemovi,jehož obraz se tam nacházel. Něco dále odonoho pramene, bezpochyby na jihozápad, vy-pínal se chrám (Artemidy) Eukleie, založenýv upomínku na vítězství dobytá nad Peršany.
Na severových. mezi dvěma pahorky prostí- ralo se panathénaiské stadion, krásné to závo-diště, zřízené pro gymnické závody o pan- athénaiích a od Heroda Attika, kterýž zde po- chován jest, sedadly z pentelického mramoruozdobené. Značné zbytky jeho zachoványjsou podnes, zvláště jeskyně na úpatí Hymettuvyhloubená. Na východním z obou pahorků,kteréž po obou stranách závodiště se vypí-nají, zbudován byl od Heroda Attika chrámbohyně Tyché, na druhém, Ardéttos zvaném,skládali přísahu héliasté nejspíše ve svatynihéroa Ardétta. Dále na východ nacházel sechrám Artemidy Agrotery neb Agraie, bohyně místní, jíž konána zde 6. dne v měsíci boé-dromiónu (září-říjen) výroční slavnost od válekperských, spojená s děkovací obětí za vítěz-ství u Marathonu. Na místě jeho stojí nyní roz-valiny kaple Petra ukřižovaného (Staurómena).
Agrypnie (z řec.), n e s p a v o s t.Agrypnokoma (z řec.), nemožnost spáti,

spojená s touhou po spaní a s ospalostí.Agtamar viz A k t a m a r .Agtelek, ves v severouherské župě ge-

merské, okr. tornallyském, asi 20 km jižně odRožnavy, s 576 mad’. obyv. vyznání helvet-ského. U vsi (na severových. straně) zvedá seholá skalní stěna (triasový vápenec) 45 m vy-soká, se vchodem do znamenité krápníkovéA g t e l e c k é s l u j e, od Mad’arův B a r a d l azvané, kteréžto jméno se vysvětluje z mad’.barát lak = mnichův sídlo, v pravdě však jestslov. bradlo = skála. Náležejíc k největším je-


Aguado.

skyním evropským a velikolepostí svou rovna-jíc se proslulé peceře Postojenské, jest 5.8 kmdlouhá (s četnými pobočkami asi 8 km), a na-vštěvovatele zde úžasem jímají obrovské síněaž 80 m vysoké, s mohutnými stalaktity s výše
visícími, proti nimž ze země vyrůstají podivu-hodné stalagmity rozmanitých fantastickýchtvarů (soch, květů, stromů a j.), místy ažk samé klenbě. Největší prostora jest »chrám«s ozvěnou neobyčejně silnou, oltářem, kaza-telnou, sochou Bohorodičky a j.; dále velmi zajímava jest »zahrada květinová«, 300 m dl.,30 m široká a tolikéž vysoká, a jeskyně neto-pýří, v níž přezimuje nesčetné množství těchtoletounů. Návštěva sluje mající vzduch nadmíru čistý a příjemný jest dosti obtížna proneschůdnost půdy, zvláště když rozvodní sepotok ji protékající.
Agtstein, A g a t s t e i n, starší název jan-taru, z toho staročes. j a k š t ý n (v nové slo-vinčině okštan) a kouzelná j a k š t ý n o v á h o r a(v něm. skladbách Magnetberg), která na půlmíle všecky lodi k sobě přitahovala (na př.v kronice o Bruncvíkovi).

Agua, špan., v o d a, plur. aguas = v o d y,p r a m e n y. Slova ta bud’ o sobě nebo ve jmé-nech složených označují množství řek, potoků,
míst, hor a j. ve Španělsku, Portugalsku, Me-xiku, střední a jižní Americe, vůbec v zemíchs obyvatelstvem španělským n. portugalským.
Agua, V o l c a n o d e A . ( s o p k a v o d n í),nejvyšší sopečná hora střední Ameriky, neda-leko záp. pobřeží Guatemaly a města Escuintly,
nazvaná tak dle ohromné spousty vody, ježr. 1541 svalila se s vrcholu jejího na StarouGuatemalu a město to zničila, kterážto kata-strofa způsobena nejspíše protržením stěnyjícnu naplněného vodou. Jest to kužel trachy-tový, vyrůstající z mohutných skal obsidiano-vých, kolkolem vysoko krásnými lesy porostlýa jícnem svým do výše 4860 m n. m. (dleDollfusa jen 3753 m) dosahující, z něhož prýštíse hojně pramenů teplých i minerálních. GarciaPelaer dovozuje, že právě tato hora (indián.U-hate-z-mal-ha = která vyvrhuje vodu) dalajméno Guatemale.
Aguadilla č. S a n C a r l o s d e l a A., pří-stavní město na sev.-záp. břehu ostrova Por-
torica, s čilým obchodem a 3200 obyv. Vyvážíse odtud cukr, káva, rum, bavlna a tabák ročněasi za 2 mill. zl., hlavně do Spoj. Obcí sev.-amerických.
Aguado A l e x a n d r e M a r i e, marquis delas Marismas del Quadalquivir (r (* 1784 — † 1842),jeden z nejbohatších bankéřů francouzských,nar. v Seville z rodiny židovské, náležel kestraně a f r a n c e s a d ů a přišel jako pobočníkSoultův do Francie. Dráhu svou počal jakovoják bojuje ve válce za osvobobození na straněJosefa Bonaparta, r. 1808 přestoupil do vojskafrancouzského. R. 1815 opustil vojsko a vě-noval se obchodu. Počal jako kommissionářa maje ve Španělsku a v zámořských zemíchšpanělských rozvětvené známosti získal dosta-tečné jmění, aby mohl státi se penězoměncem.Štěstí jeho, zimničná činnost, odvážlivost aneobyč. dar kombinační způsobily, že v krát-


Aguara — d

kém čase vyšinul se mezi nejpřednější a nej-bohatší bankéře pařížské. A. sprostředkoval
několik půjček španělských, při čemž dovedlgeniálně použiti neobmezené plné moci danému k zachránění Španělska před státnímbankrotem. Státní papíry španělské, vycháze-jící z jeho domu bankovního, dostaly po němjméno a. R. 1828 naturalisován byl A., jenžměl mnoho statků ve Francii, jakožto občanfrancouzský. Roku 1834 sprostředkoval řeckou půjčku. Ferdinand VII. propůjčil mu pro jeho zásluhy, jichž si zjednal o vysušení močálůpři ústí Quadalquiviru, titul markýza a několikřádů. A. zanechal drahocennou sbírku obrazů,které použil Gavard k vydání své GalerieA.(4 díly, v Paříži 1839—47), a rozsáhlé statky(mezi nimi Château Margaux, proslulé vínem)přesahující cenu 60 mill. franků. Jeho sbírkaobrazů byla prodána dražbou r. 1843. V nídobře zastoupena byla špan. škola a zvláštěMuri) llo.
Aguara (Procyon cancrivorus Desm.), m ý-v a l k r a b o ž r o u t, jihoamerický medvěd, pří-buzný s m ý v a l e m s e v e r n í m (Pro cyon lotor),od něhož liší se hustší a kratší srstí, kratšímaušima a delšími nohami. Žije na vých. pobřežíjižní Ameriky a pojídá s oblibou kraby mořské.Pro chutné maso bývá od Indiánů honěn ajako mýval severní snadno se ochočí. Šc.

Aguas viz A g u a.
Aguas Calientes (= v o d y t e p l é), stát
mexický, teprve r. 1853 z již. části státu Za-
catecas utvořený, na vysočině Anahuacké,svlažovaný řekou San Pedro, též A. C. zva-nou, v severových. své části hornatý (SierraMadre), ale jinak úrodný, zvláště na zname-nité obilí, kukuřici a luštěniny. Má 140.430 ob.( asi šestina čistých Indiánův, ostatní mesticové)na 7500 km2 (1879). — Hlavní jeho město rov-něž A. C. zvané na říčce téhož jména (1950 mn. m.) jest z nejkrásnějších míst mexických,vynikajíc pravidelným založením, množstvímveřejných míst, chrámů, kaplí a krásných bu-dov. Má 31.872 obyv. (1880), a ležíc na křižo- vatce dvou živých silnic a prostřed úrodných zahrad ovocných jest hlavním skladištěm proobchod vnitrozemský. Na blízku jsou hojnáteplá vřídla (50 ° C.), od nichž pochází jméno města i státu.
Agua-Suja, město v brasilské prov. Mi-nas-Geraes, se zlatými doly a 8000 obyv.

Aguda, zakladatel dynastie Džin neboAdžin, za jejíž vlády poprvé dosáhla mandžur-ská plemena významu v dějinách čínských astředoasijských. Nastoupil r. 1113 a již 2 létapotom dal si titul císaře a nazval svou dyna-stii »Zlatou« (Džin nebo Adžin); brzy stal sepánem celého Mandžurska a r. 1122 i částiMongolska a části Číny s městem Pekingem,ale na pochodu do Mandžurska onemocněl a†r. 1123 maje 56 let. K rozkazu jeho sesta-veno r. 1119 zvláštní písmo pro jazyk man-džurský.

Agueda: 1) Řeka špan. (ve starov. Ami-nium-flumen), temení se na sev. svahu Sierryde Gata, teče kolem Cuidad-Rodriga, dolejšímsvým tokem jest hranicí mezi Španělskem a


’ Aguila. 479

Portugalskem a vykonavši dráhu 130 km vléváse do Duera. — 2) A. Město v portugalskémdistr. avlirském, má 3890 obyvatelů (obec17.470).

d’ Aguesseau [d’ agesó] H e n r i - F r a n-ç o i s (* 1668 — † 1751), advokát, pak kancléřFrancie a právnický spisovatel. Pocházel z Li-moges, kde otec jeho H e n r i byl intendantem(dozorcem okresním) za Colberta. Již v 20. rocevynikl jako řečník a advokát; r. 1690 jmeno-ván generálním advokátem a 1700 gen. pro-kurátorem u parlamentu pařížského. Vyzna-menal se tu hl. udržováním discipliny u sou-dův a zavedením jistých forem řádu trestního.Záslužnou činnost vyvinul za hladu v ziměr. 1709. Pro zásluhy o soudnictví a hájenícírkve gallikánské a práv lidu proti papežskébulle Unigenitus a proti králi jmenován po smrtiLudvíka XIV. r. 1717 kancléřem; pro opposicisvou proti finančnímu systému Lawovu pro-puštěn již r. 1718. Opět povolán 1720 a hleděltu podporovati likvidaci banky a zameziti úplnýbankrot. Kardinál Dubois pohnul jej k sou-hlasu s bullou Unigenitus, ale stav se prvnímministrem způsobil r. 1722 propuštění jeho.A. odebral se pak na své statky do Fresnesa povolán zpět za kardin. Fleuryho r. 1727;veliká pečet’ (kancléřství) svěřena mu všakteprve r. 1737. Zasadil se tu o mnohé opravyzákonodárné, zvláště o jednotu práva v příčinědarování, závětí a substitucí. Úřad složil 1750pro stáří. Vynikal neporušitelností a poctivostív úřadě, hlubokou učeností, zvláště vzdělánímprávnickým a humanistickým, výmluvností aslohem ozdobným, ač byl jinak mravů vol-ných, jako celá doba jeho. Jsa přítelem Raci-neovým a Boileauovým obíral se také básni-
ctvím a jazykovědou. Socha jeho postavenar. 1810 před palácem zákonodárného sboru.Díla jeho Oeuvres complčtes vydána v Pařížir. 1756—1789 ve 13 sv., a obsahují hlavněřeči parlamentní a soudní, výroky a sentenceprávnické dělíce se na R o z p r a v y (Discours),L i s t y (Lettres) a P o u č e n í m ý m d ě t e m (In- structions á mes enfants). Nová vydání obsta-rali Pardessus v Paříži 1819, 13 sv. a E. Fal-connet (se studií životopisnou) 1865, 2. sv. Ne-vydané listy (Lettres inédites du chancelier d’A.) uveřejněny v Paříži 1824. Něm. překlad řečía spisů vydal Weber v Lipsku 1767. — Srvn.Thomas: Eloge de Daguessau 1760; Boullée:Histoire de la vie et des oeuvres du chance-lier Dag. Pař. 1849; Osc. de Vallée: Le ducd’Orléans et le chancelier Dag., Paříž 1860;Monnier: Le chancelier Dag. (Paříž 1864, 2.vyd.) a Sainte Beuve: Causeries du lundi III.
Aguiar A. A., současný chemik portugal-ský, prof. na vys. škole technické v Lissaboně.Z vědeckých prací jeho pozoruhodny jsou stu-die o naftalinu; prakticky zabývá se vinařstvím,i byl také kommissarem vlády portugalské navýstavě vinařské v Londýně a na světové vý-stavě v Paříži r. 1878.

d’ Aguila C. F. E. H., historik, astronoma cestovatel franc., o jehož životě velmi málojest známo. Od r. 1770—74 cestoval v kraji-nách pobaltických, v Rusku, v Anglii a v Ame-


480 Aguilar —

rice. Potom usadil se ve Francii, již r. 1789nucen byl opustiti, i odebral se do Švédska;r. 1802 shledáváme jej opět v Paříži, kdež †r. 1815. V astronomii byl odpůrcem Newto-nova zákonu o přitažlivosti; k tomu směřujespis jeho Découverte de l’orbite de la terre,
du point central de l’orbite du soleil. Důleži-tější jsou jeho historické spisy: Histoire desévéments mémorables du rčgne de Gustave III.,roi de Sučde (Pař. 1803) a Causes ancienneset modernes des événements de la fin du-XVIIIsičcle (t. 1806).
Aguilar [agilár], několik obcí ve Španě-lích a Portugalsku, z nichž důležitější jsou:1) A. d e l a F r o n t e r a, město, stanice dráhymalažskokordovské a sídlo okr. soudu v prov.kordovské v Andalusii nad říčkou Cabrou, roz-ložené na čtyřech pahorcích v rozkošné, zdravéa bohaté krajině, v níž daří se znamenité víno(montillské), obilí a též hojně oliv. Má 11.712ob. (1877), zříceniny velikolepého hradu maur-ského, krásný farní chrám a klášter sv. Kláry,v jehož kostele zachovány jsou vzácné obrazypředních mistrů španělských. Na blízku slanávřídla a rybnatá jezera Zoňar a Rincon. —
2) A. d e C a m p o s, stará I u l i o b r i g a. městov prov. palencijske ve St. Kastilii, v hořejšímúdolí Pisuergy na dráze santander-palencijské,má 1436 obyv., zámek markýzů z Villatorre,školy latinské a čtyři po sev. Španělsku roz-hlášené výroční trhy, hl. na plodiny zemské.
de Aguilar [agilár], D o n A l o n s o, učinilza povstání Morisků r. 1500—1501 útok na ne-přátelskou tvrz poblíž Malagy a hrdinnost svouzaplatil smrtí. Jen jediný účastník malé vý-pravy vyvázl životem a mohl dáti zprávuo osudu podniku i vůdce. Tragická událost tavyvolala ohromné nadšení po Španělsku a mno-hými balladami slavena v lidu památka A-ova.Vylíčení příběhů těch a zlomky národníchzpěvů podávají Mariana a Hita ve svých hi-storických dílech, zvláště pak Hurtado de Men-doza na proslulém místě napodobeném dleTacita ve IV. kn. své Guerra de Granada.

Aguilar G r a c e (* 1816 — † 1847), angl.
spisovatelka, dcera židovského kupce v Lon-dýně, nabyla vzdělání v otcovském domě a jižr. 1832 vystoupila na veřejnost s anonymní sbírkou básní The magic wreath (Kouzelný vě-nec), kteráž v 50 létech dočkala se (pod změ-něným titulem Home influence 1881) 36. vy-dání. Do téže doby náleží sbírka The martyr,or the vale of Cedars (11. vyd. 1869), pro-dchnutá duchem náboženským. Pozdější spisy,které se vyznamenávají lahodou i účinem slohu,napsala A. na obranu židovství, začež se jíod žen isráélských ve zvláštním pamětnímspise dostalo vděčného uznání. Jsou to hlavně:The spirit of Judaism (Duch židovstva), Thewomen of Israel (Ženy isráélské), The. Jewishfaith (Židovská víra), Woman′s friendshlp (14.vyd. 1874), které vesměs byly mnohokráte vy-dány i částečně do němčiny přel. A. cestujícpo Německu zemřela ve Frankfurtě n. M.
Aguilar-Lureiro, H i a c i n t o E l i o d o r od e F a r i a, dram. spis. portug., * 1806 v Lis-saboně. R. 1846 podal nejlepší své historické


Agulhas.

drama Alvaro Gomes o magriço ou os dozes deInglaterra. Ostatní jeho dramata (jako O tragamouros, Zoroastro, O triumpho do Mardocheo,Dora Mencia) tiskem posud uveřejněna nebyla.

Aguilas, S a n J u a n d e l a s A. [san chuande las agilás], přímořské město ve špan. prov.Murcii, v jihozáp. její části, na úpatí vysoké,do moře zabíhající skály, se zámkem a batte-riemi na ochranu obou zdejších přístavů (ů (PuertoLevanto a Puerto Ponente), z nichž vyvážíse hojně olova, železa, síry, sody, halfy (esparto),obilí a fíků. Obyvatelstvo, jehož r. 1877 bylo8947 duší, zabývá se obchodem a prací v ta-vírnách, do nichž dovážejí se stříbrnaté olo-věné a měděné rudy z nedaleké Sierry Alma-grery a jiných dolů.

de Aguilera H e r e d i a S e b a s t i a n, špan.hud. skladatel círk. na poč. XVII. věku. Chv.

Aguilera [agilera] V e n t u r a R u i z, špan.publicista a básník (* 1820 — † 1881). Nar.v Salamance, kdež vystudoval lékařství, oddalse však žurnalistice a zemřel jako ředitel ar-chaeologického musea madridského. A. nále-žel ku straně svobodomyslné (progressistům)a pronášel myšlénky a snahy své neohroženěveršem i prosou. Jako všichni moderní básnícišpanělští jest i on prodchnut živým nadšenímvlasteneckým. Slávu básnickou zjednaly mu
Cantares, po nichž následovaly Ecos naciona-les a Elegias, kterážto poslední sbírka byla dojiných jazykův evropských přeložena. Dálevydal: Legenda de Noche-Buena (Písně vánoční)a Satyras, jež se pokládají za slabší, rovněžjako jeho novelly. Sebrané jeho spisy prosoua veršem (k nimž patří Libro de la patria) vy-šly v Madridě 1873; výbor básní přináší »Bi-blioteca Universal« (sv. 65.).
d’ Aguillon [agyon] F r a n ç o i s nebo A i-g u i l l o n , A g u i l o n i u s, mathem. a učitel na je-suitské kol. v Antverpách, * 1566 v Brusselu,†20. bř. 1617 v Antverpách. Hlavní jeho dílo
Opticorum libri VI. Philosophis juxta ac Ma-thematicis utiles r. 1613 obrátilo na sebe po-zornost a souhlas Newtonův. Stereografickáprojekce nese dosud jeho jméno. Také stavi-telstvím se zabýval: dle jeho plánů byl vysta-věn 1h18 kostel kolleje jesuitské.
Aguilo y Fuster M a r i a n o, bibliograf
a filolog špan., ředitel bibliotéky barcelonské,* 16. května 1825 v Palmě na ostr. Majorce.Zabývá se nejvíce literaturou katalanskou avydal Bibliografia catalana, kteráž obsahujekatalog všech spisů tištěných katalančinou odr. 1474, pak sbírku spisovatelů ze XIV., XV.a XVI. st. Biblioteca catalana; mimo to sbírkunárodních pohádek cat. a slovník katalanský.
Agujari L u k r e c i a (* 1743 — † 1783),proslavená ital. zpěvačka, která zejména bá-ječnou výškou svého hlasu vzbuzovala obdivitalského a londýnského obyvatelstva. Chv.

Agulhas [aguljas], portug. j e h l y . C a b od e A. (též L a g u l h a s) čili S t ř e l k o v ý m y snazvali Portugalci nejjižnější bod Afriky, skálu155 km jihových. od mysu Dobré Naděje z moředo výše 160 m vystupující, pod 34° 51′ 15′′j. š. a 19° 56′ 30′′ v. d., a to proto, že tehdáž(v XV. st.) magnetická střelka na tomto místě


Agulové —

ukazovala přesně k severu, kdežto dříve na
východ se odkloňovala, do našich pak dob ažk 30° záp. odbočila. Jižně od mysu, jenž od r. 1849 opatřen jest majákem 30 m vysokým,jehož světlem ozářeno moře na 33 km vůkol,rozprostírá se podmořská m ě l č i n a a g u l h a-s k á, obrovský taras od mysu Dobré Naděje k vých. až k Rybí řece (Fish-river) se táhnoucía na jih až k 37° j. š. sahající. Mělčina tatooplývá rybami, zejména jest zde mnoho vel-ryb a žraloků, též tuleňů a nesmírné množ-ství ptactva vodního, a jest plavbě lodí velminebezpečna, určujíc směr teplého p r o u d ua g u l h a s k é h o čili k a p s k é h o, jenž z Indi-ckého do Atlantského okeánu tak prudce sevalí, že i při slabém větru lodi daleko na zá-pad zahání.
Agulove, kmen kavkázský, větev Lez-ginců, obývají na sev. svahu kavkázském, zá-padně od Avarů.

Agurcinske ostrovy viz O g u r č i n s k éo s t r o v y.

Aguso F r a n c i s c o G a r c i a, souč. orien-talista špan., nar. 1846. Sepsal arab. gram.;Los pueblos Iranios y Zoroastro; Ensayo cri-tico de gramática comparada; Iran a j. v.

Agustin d o n A n t o n i o (Antonius Augu-stinus), slavný špan. znatel řím. numismatiky azakladatel zevních dějin práva kanonického.Narodil se 1517 v Zaragoze, studoval právav Alcale, Salamance a v Bologni, prodlévalv Padui, Benátkách, Florencii a Římě, stal se1576 arcibiskupem v Tarragoně, kde †31. kv.1586. — Slavné dílo jeho numismatické, vyšléaž po smrti svého původce, má titul Dialogode Medallas Inscricionesy otres Antiquedades(Tarragona 1587 fol.); do latiny bylo přeloženoAndreem Schottem: De veterum nomismatumantiquitate dialogi XI., 1617 a 1653. Dílo tosvědčí všude o důkladné znalosti numisma-tické, o úplném ovládání ohromné látky a zdra-vém úsudku svého původce. Srovnej o němHübner v Corpus inscript. Latin., II., str. XV.,32., str. 543., VI., 1., str. XL. a Stark: Hand-buch der Archaeol. der Kunst, str. 106.—107. —A-ova rozsáhlá spisovatelská činnost vztahovalase kromě toho ke klassické filologii, k dějinám,ku právu římskému, zejména ku právu kano-
nickému, ve kterém se stal zakladatelem no-vého kritického směru v badání pramenů. Ve-škerá díla jeho vyznamenávají se elegancířeči; vydána byla tiskem v Lucce v 8 foliovýchsvazcích 1765—1774, z nichž jednotlivá všakjiž v XVI. stol. zvláště byla tištěna. Nejzna-menitější jeho spisy jsou: De emendatione Gra-tiani dialogorum libri duo; Epitome iuris pon-tificii veteris in 3 partes divisa; Antiquae Col-lectiones Decretalium; Canones poenitentiales;Constitutionum provincialium Tarraconensiumlibri quinque; Constitutiones provinciales et syn-odales Tarraconenses; De synodis et pseudo-synodis commentarii; De quibusdam veteribuscanonum ecclesiasticorum collectoribus iudiciumac censura. Emendationum et opiniorum iuriscivilis libri IV. jsou základem prozkoumání pan-dektního kodexu ve Florencii. Dále vydal téžřecké konstituce cís. a novely podlé úpravy

Č. 109. Aguti (Cupol dlakořitný).

Agyneia. 481

Iuliánovy. Snaha jeho po krit. vydání sbírkykoncilií se neuskutečnila, ježto nikde nenašelani nakladatele ani podporovatele. Vý. Hnr.

Agustina, pověstná dívka zaragozská (†r.1857), proslula hrdinstvím za 62denního dobý-vání Zaragozy od Francouzů r. 1809. Kdyždělostřelci vedlé ní houfně padali, sama jalase na nepřítele páliti z děl, odkudž dáno jípříjmení la artillera. Za svoji činnost v obraněvlasti byla od junty jmenována poručíkem špa-nělské armády a vyznamenána řády. Lord By-ron, který za svého pobytu v Seville A-nu ča-stěji vídal na Pradu, opěvá ji nadšeně v prv-ním zpěvu »Childa Harolda«.

Aguti, Dasyprocta aguti Wagn. (viz vy-obr. č. 109.), g u t i , c u p o l d l a k o ř i t n ý, hlo-

davec z čeledi m o r č a t (Subungulata), jehožvlastí jest Guiana, Surinam a sev. Brasilie.A. mívá délku 40 cm, tělo jeho jest štíhlé,hlava se stran smačklá, k mordě zašpičatělá.Ocas krátký (1,5 cm dl.) a lysý, boltce okrou-
hlé a malé, nohy dlouhé, zadní delší předních,přední čtyřprsté, s bradavkou palcovitou, zadnítříprsté. V chrupu vynikají zuby hlodací, plo-ché a silné, z nichž vrchní jsou červené, zpodní žluté barvy. Kožich má a. hustý a hladce při-léhavý. Význačna jest barva jeho, pro kterouža. také z l a t ý m z a j í c e m jest zván. Barvatato jest červenavě citronová, černohnědě pro-míšena, na zpodu těla žlutavá. A. ve vlasti své obývá v krajinách lesnatých a zvláště v kraji-nách brasilských je velmi hojný. Doupě stavísi v dutých stromech a vychází z něho tolikov noci, aby vyhledával potravu, která skládáse z rozmanitých rostlinných látek, kořenů,plodů, květů, zrn obilných atd. A. jest zvířeplaché a bojácné, kteréž ve vlasti své častobývá kořistí dravých zvířat. V zajetí, zvláštěje-li v mládí chycen, krotne a. dosti snadnoa často se tu i rozmnožuje. Šc.
Agyieus (AguieÊc též >Agui‡thc, >Aguia¿oc),příjmení boha Apollóna jakožto strážce přededveřmi příbytků stojícího a představeného ulici náměstí. Dnl.

Agyneia Vent. (Agynaia Hassk.), rodp r y š c o v i t ý c h ze skupiny Phyllantheí, roduPhyllanthus velmi blízký. Kvítky jsou jedno-domé, s okvětím 6listým, s terčem 6laločným atyčinkami jednobratrými. Vaječník 3pouzdrý,


482 Agyrion —

6vaječný. Roste jako bylina jednoletá nebo polo-keř v Asii, Africe a Oceanii, a podobá se Phyll-anthu drobnými stříd. lístky. Kvítky drobné,nazelenalé v úžlabních vrcholíčcích. Děd.

Agyrion (>AgÊrion), starověké město sicil-ské, rodiště dějepisce Diodóra, na řece Kyano-suru při silnici z Henny do Katany vedoucí,náleželo k nejstarším obcím celého ostrova;nemajíc zvláštního účastenství v bouřích, kterépřed panstvím římským Sicilií zmítaly, těšilose vzácnému blahobytu, tak že za dob nej-
většího rozkvětu jenom plnoobčanů na 20.000tam počítáno a ještě za dob Ciceronovýchbylo mezi předními městy sicilskými. Divadlojeho pokládáno po syrakuském za nejkrásnějšína celém ostrově. Nyní stojí na místě jehoS. Filippo d’Argiro, ale nezachovány tam žádnéstarožitnosti, pročež někteří badatelé pochy-bovali o totožnosti obou míst.
Agyrlyk (tur. t í ž e , b ř e m e n o); slova tohoužívá se o v ý b a v ě (šatstvu, skvostech a p.),jíž nevěstě se dostává, hlavně však o věně
peněžním, které nastávající manžel několikdní po zasnoubení rodičům neb příbuznýmjejím, s nimiž je smluvil, za nevěstu odevzdávala sice ne jako cenu kupní, nýbrž jako obnos,který v případě smrti mužovy neb rozvodupřipadá ženě, ač-li dříve, což častěji se stává,jinak se nespotřebuje. Nynější věno tureckéobnáší 2—2500 zl.
Agyrrhios, Athéňan, byl delší dobu věz-něn pro zpronevěření peněz. Později, asi roku
395 př. Kr., získal si opět lásku lidu zavede- ním příspěvků ku placení vstupného do di-vadla z pokladny státní, ač finanční stav obcenebyl právě utěšeným. Následujícího roku bylyjeho přičiněním zvýšeny dávky za účasten-ství na sněmu na 3 oboly. Tím naklonil silid ku škodě státního jmění tak, že po smrtiThrasybulově svěřeno mu bylo r. 389 velenínad lod’stvem. Gd.
Agyrtes, jméno starověkých potulnýchhadačů, jakoví za plat věštili lidu osudy, a tozpůsoby rozmanitými; nezřídka vybírali odněho též příspěvky peněžité za uctívání ci-zích božstev, odjinud přinesených, jako ze-jména t. zv. métragyrtové bohyně Kybely,kteřížto s obrazem bohyně od místa k místu
putujíce nábožensky výstředně si vedli, takže Římané vykázali jim k tomu určité jenomdni (srv. Cicero, De legibus II. 16.). Dnl.
Ahab viz A c h a b .Ahacel M a t i j a (* 1779 — † 1845), spis.

slovinský, zasloužilý o povznesení korut. Slo-vinců na poli národohospodářském. Nar. z chu-dobných rodičů v Rožné dolině korutanskév Gorencích. Skončiv roku 1800 gymnasiumv Celovci chtěl vstoupiti do semináře, bylvšak povolán beze svého přičinění za supplentamathematiky na celovecké lyceum, kdež roku1807 jmenován byv professorem vyučoval pocelých 38 let mathematice, hospodářství a pří-rodopisu. Dodělav se stálé služby počal po-mýšleti na praktické povznesení své vlasti,i jal se studovati hospodářský obor, načežúplně zreorganisoval (1830) hosp. společ. ko-rutanskou, jejíž tajemníkem se stal a spol-


Ahacel.

kový orgán »Blätter f. Landw. und Industrie«redigoval. R. 1831 koupil pozemek za 1700 zl.a daroval jej společnosti, aby zřídila štěpař-skou zahradu, kde by se členové cvičili v zu-šlecht’ování stromů. Činným byl v různýchoborech hosp. theoreticky i prakticky, vyni-kaje zvl. v ovocnictví a štěpařství. Přihlíželtéž k zanedbanému lesnictví a vybízel Koru-tance k pilnému chovu dobytka, a k rozum-nému lukařství, nezapomínaje též na oblíbenéSlovanům včelařství a j. Z oboru toho podalmnožství cenných rozprav, poučuje tež kra-jany své životopisy vynikajících hospodářů aprůmyslníků. Sám jsa praktickým hospodá-řem ukládal vlastní zkušenosti z oboru tohodo spisů svých. R. 1844 redigoval odbornýčasopis spolkový: »Mitthlg. ü. Gegenständed. Landwirthschaft u. Industrie Kärntens«, apsal též do »Carinthie«. K jeho radě zřízenav Celovci nižší reálka, jedna z prvých v celémRakousku. A. byl vynikajícím členem a pod-porovatelem různých praktických spolků, po-máhal při všech veřejných podnicích hospo-,dářských a dobyl si tak ve vlasti své o ho-spodářství podobných zásluh, jako později Blei-weiss v Krajině. Získal si též značných zásluho m e t e o r o l o g i i korut. Zřídilt’ ve své za-hradě stanici (r. 1813), ve kteréž nepřetržitěpozoroval po 33 léta až do své smrti, užívajebarometru, thermometru i ombrometru, čímžvalně k tomu přispěl, že žádná jiná alpská kra-jina není tak důkladně meteorologicky pro-zkoumána jako Korutany. — A. málo psal slo-vinsky, byl však upřímným přítelem národasvého, poučuje živým slovem venkovany akupuje jim slov. knihy. Když r. 1822 Ant. M.Slomšek počal přednášeti v celoveckém se-mináři slovinštinu, podporoval jej A. a koupilna svůj náklad pro seminář všecky knihy slo-vinské, které vůbec tehdy bylo lze dostati.Spolu se Slomškem založil jakés liter. stře-disko »Slovstveno slovensko družbo v Celovcive vlastním domě, kdež se scházeli slovinštívlastenci čítajíce si navzájem a kritisujíce li-terární plody. Přátely své vybízel, aby sbíralidobrá slov. slova pro slovník, a když r. 1843počaly vycházeti Bleiweissovy »Novice«, hor-livě se zasazoval o jejich rozšíření též v Ko-
rutanech. — V slovinské literatuře dobyl simísta sbírkou písní, vydanou r. 1833: Pesmepo Koroškim ino Štajarskim znane, enokoljkopopravlene ino na novo zloženeI. del. Po-svetne pesmi. Sbírka ta, již Šafařík se stano-viska lidové poesie přísně odsoudil (Mus. 1833,IV. 451—452), vyšla ještě r. 1838 a r. 1852pokaždé »rozmnožena«, s dodatkem »resnicev pravljicah« a s nápěvy k některým písním.Zvl. přiložené nápěvy pomohly k populárno-sti sbírce, která sloužila dlouhou dobu školám,nebot’ to byl prvý pokus u Slovinců toho druhu.A. ovšem neměl pojmu o důležitosti přiro-zené poesie lidu, a milostné písně, které je-diné ještě v Korutanech se ozývaly, byly muproti mysli, pročež je hleděl nahraditi umě-lými písněmi obsahu mravně poučného. Jakoučitel a paedagog dobyl si A. ohromných zá-sluh, v dobročinnosti neznal mezí, zapomínaje

Ahad —

sám na sebe, a zachoval si tak vzácnými vlast-nostmi svými nehynoucí pamět’ u rodáků svých.Obšírně vypsal jeho život a působení J. Schei-nigg v »Kresu« IV., 464 sled. Kle.

Ahad (plným jménem S e j j i d A b d u lA h a d - C h á n - B e h á d y r), nynější emír buchár-ský (* r. 1858), jest nejstarší syn Muzaffarachána, známého z bojů s Rusy r. 1868, poněmž nastoupil r. 1885. Byv se svým bratremSejjidem Mansúrem vychován v petrohr. sborupážat a seznav při korunovaci cara Alexan-dra III. v Moskvě r. 1883 ohromnou moc apolitickou váhu Ruska sleduje od nastoupenístále politiku Rusku přející, nedbaje nikterak
popuzování Angličanův, jimž zvl. jest nemilánová dráha zakaspická, do Bucháry vedoucí,o jejíž zdar A. se stále snažil vida v ní pro-spěch pro obchod buchárský. Čý.
Ahaetulla Gray, exotický rod h a d ů, zeskup. ú ž o v k o v i t ý c h (Colubriformia), z čeledih a d ů s t r o m o v ý c h (Dendrophidae). Mají štíhlé,smačklé tělo s hlavou dlouhou a úzkou, s če-nichem vystouplým, tupě okrouhlým, s ocasemdlouhým a štíhlým. Supiny tělo pokrývající
jsou úzké, šupiny hřbetní jsou kýlnaté a vesměsstejně veliké, šupiny břišní hladké. Zuby těchtonejedovatých hadů jsou vesměs nerýhovány,zadní dva v čelisti vrchní delší ostatních.Z druhů rodu A. známější jsou A. smaragdinaBoie ze záp. Afriky a A. liocersus Gray z Bra-silie. Tento poslední had jest přes 1 m dlouhýi vyniká skvělou barvou, jsa nahoře zlatovězelený s černými konci šupin. Sc.
Ahagar, H a g a r a , H o g a r, rozsáhlá vy-sočina, kterouž střední Sahará dostupuje svénejvětší výše, pod 23,5° s. š., v severní částiúzemí Tuáregů, 30 km šir. a 88—120 km dl.,
rozvodí mezi malou Syrtou a zátokou Benin-skou (v Horní Guinei). Nejvyšší hory této do.sud neprozkoumané krajiny africké (do níž r. 1859 vnikl Duveyrier) Ilamán, Tahat, Ua-tellen, Hikena a Udan, páčí se na 1900—2300 m.Hlavní město I d e l e s .
Ahagarove (neb H o g a r o v é), severo-záp. větev berberského kmene Tuáregův navysočině ahagarské. Kočujíce obývají ve sta-nech kožených neb rohožových. Nad podro-benými kmeny provozují krutou nadvládu, udr-
žujíce je v nevolnosti. Přece však vstupujíčasem ve sňatky se ženami poddanými a ná-sledkem toho nemají původního rázu svého,ačkoli cizími živly nejsou pomíšeni v té míře,jako jižní soukmenovci jejich. Dle jména uzná-vají sice všickni nad sebou vládu sultána, zva-ného »amenokal«, ale moc jeho je velmi ob-mezena. Jsou muhammedáni.
Ahachod, zaniklá ves česká v okolí Ro-kycan (T. Bílek: Dějiny konfiskací v Čech. II.str. 1202.).

Ahalja, v pozd. indické mythologii dceraBráhmova, manželka světce Gautamy, jenž žilv době, když bůh Ráma se objevil na zemi;hraje také 10li v Rámájaně. A. byla svedenaIndrou, jenž za nepřítomnosti jejího chotě při-blížil se k ní v podobě jeho. V tu chvíli, anopouštěl poustevnu Gautamovu, vstoupil tentoa vida, co se událo, proklel lndru i s A-jou.


Ahar. 483

Ostatně přikládá se tomuto domnělému sve-dení význam allegorický, totiž sledu dnu anoci, při čemž Indra jest den (slunce) a
A. noc. Fl.
Ahalja Bai, indická princezna mahrat-ská z rodiny Holkarů (* 1725 — † 1795). Stalase manželkou Kundi Rao Holkara, syna za-kladatele této dynastie. Když tento zemřel,jakož i syn Mali Rao, odhodlala se vésti vládusama roku 1765. Svou povahou a vzácný-mi vlastnostmi dobyla si lásky a úcty svýchpoddaných i ostatních knížat. Brzy po svémnastoupení ustanovila Tukadži-Holkara za ve-litele svých vojsk a zasvětila ho též do vlád-ních záležitostí. Její panování (30 roků) bylodobou míru a blahobytu obyvatelstva. A. vy-stavěla Indor, mnoho pěkných chrámů v In-doru, Benaresu, Gaji, Džagannáthu, v Himá-laji (Kedarnáth) a jinde. Stavěla pevnosti a sil-nice, a obyvatelstvu se dobře dařilo. (Andrew,India and her neighbours 1878; Loke Nath Gho-se: Hist. of the Ind. Rajahs etc. 1879.) Fl.

Ahamove neb A h o m o v é, kmen šán-ského původu, obývající v údolí assamském,kde dříve převládali. Velký šánský národ roz-prostíral se počátkem tohoto století od Tip-perahu daleko na východ, tvoře říši Pong.
R. 1228 udály se rozbroje stran následnictvína trůn ponžský. Čukafa, jeden z nápadníků,nevida naděje pro sebe opustil zemi svou, pře-kročil pohoří Patkoj a stanul v údolí Bráhma-putry. Přijal jméno A h a m , A h o m (»nema- jící rovného«), i národ a zemi tak nazval,z čehož později vzniklo A s a m nebo A s s a m.R. 1654 přešli A. na hinduismus, r. 1695 do-sáhli nejvyšší moci své. Potom nastaly vnitřnírozkoly a vpády z okolních krajin. Od r. 1810řádili tam Barmané, až Angličané je vypudilir. 1824—25. A. jsou nyní úplně hinduisováni,ačkoliv ethnologicky (svým vzezřením) liší seod ostatních Hindů. R. 1881 bylo jich v Assamu179.283, a sice 117.872 v Sibságaru a 51.588v Lakhimpúru. (Dalton: Ethnology of Bengal1872; Statist. Account of Assam, Trubner 1879Vol. I. II.; Kitts: Castes and Tribes in India1885.). Fl.
Ahankaripur, město v okrese faizábád-ském, v prov. audhské. Obyv. 4280 (1881) a
sice 2796 hindů, 1484 muham. Značný vývozkoží do Kalkutty. Vládní škola. Důležitá sta-nice železniční. Fl.
Ahanta, malá říše africká v brit. osaděZlatého pobřeží při ústí Ankobry (na levémbřehu). Hlavní místo jest Busua, kdež sídlíkrál ahantský, býv. man říše ašantské. A. jestkraj velmi bohatý a úrodný, pobřeží jeho jesthojně obydleno a uvnitř země šíří se rozsáhlélesy poskytující velmi tvrdé dříví, zvláště prostavbu lodí. Půda oplývá zlatou rudou a v okolíVarsy a Denkary nalézá se i ryzí zlato. Oby-vatelstvo jest mírné povahy, pracovité, k evrop-ským osadníkům ochotné a zabývá se země-dělstvím. Angličané mají zde mnoho faktoriía tvrzí založených výhradně při ústích řek.Nejdůležitější jsou Axim a Orange.

Ahar, město v prov. Ázerbejžánu v sev.-záp. Ptersii, sev.-vých. od Tabrízu, v úrodném


484 Ahasia —

údolí Kara-dagu na řece Aharu (Ahar-čaj), seznačnými železnými doly a hutěmi a 20.0000byv.

Ahasia viz A c h a z j á.Ahasite viz A n t i o c h i á n i.Ahasver čili V ě č n ý ž i d. Legenda o něm

patří k nejznámějším tradicím křest’anskéhostředověku a novověku. Nejstarší její napsánívyskytuje se ve XIII. stol. v kronice M a t o u š eP a ř í ž s k é h o (†1259): Armenský jeden bi-skup vyprávěl v Anglii kolem r. 1228 o jistémJ o s e f o v i, příjmením Cartaphilus, který přiodsouzení Kristově byl vrátným v praetoriuPilátově a udeřil Krista odcházejícího ve tvářposměšně volaje: »Jdi přece, Ježíši, jdi rychleji,proč jsi tak váhavým?« A Spasitel přísně naňpohleděv odvětil: »Jdu již, ty však zůstaneš,až se opět vrátím.« A tak zůstal Josef a žijeposud. Kdykoli naplní se století jeho věku, one-mocní divnou chorobou, upadá v rozechvění,avšak uzdraví se a stává se mužem 30letým.Byl pokřtěn Ananiášem, žije obyčejně v obouArmeniích, obcuje s biskupy a preláty a jestvelmi nábožný. Podobně vypráví česká pověstzachovaná v leg. o sv. Anselmovi z počátkuXIV. stol. (v rukop. Svatovítském) o r y t i e ř iJ a n o v i, jenž stotožněn tu se Šimonem, kterýKristu pomohl nésti kříž. Odchylnější varian-tou jest stará tradice italská o M a r k o v i (t. j.Malchovi), bičovateli Kristově, jenž udeřil Spa-sitele železnou rukavicí a za to odsouzen cho-diti v podzemí kolem sloupu. Později odlou-čen věčný chodec podzemní od svého místa anastoupil zoufalé putování po světě jako věčný,bludný žid. V Německu sahají zmínky o A-uaž do XVI. stol., ne-li dále (tištěn poprvé 1602a pak přečasto) a šíří se mezi lidem i vzdělanci,hojné nalézajíce účasti a víry, jež teprve v XVII.stol. počíná kolísati. Z Německa přešla legendak sousedům i k nám, kdež tištěna ještě v XIX.stol. Začátkem XVII. stol. znají A-a již Fran-couzi. Z Francie a Německa dovídá se o A-uNizozemí (kolem r. 1616) a Belgie, kdež po-věrčivý lid A-u zvanému I s a a k L a q u e d e m(t. j. muž dávných dob) přičítal moc omlazo-vati staré ženy. Od XVII. století znárodnělaosobnost Věčného žida i v Anglii. Dánové pře-ložili něm. knihu o A-ovi již r. 1621 a Švé-
dové kolem r. 1643. Italové kromě Malcha znalijiž v XVII. stol. jiné tradice o E b r e o e r r a n t ea B o u t t a d e o (jenž udeřil Boha ?), jak v ItaliiA. zván, žije posud v pověstech sicilských.Španělové přibájili A-ovi na čelo znamení Kai-novo, ohnivý kříž, spalující věčně jeho mozek.Zajímavo jest staroruské podání o Věčném židuzvaném F a l a s , F a ň a s , K a l o s: Dal Kristovipolíček a odsouzen, aby třikrát denně byl po-žírán od divé šelmy. Malorusové bájí o Věč-ných židech, kteří kdysi Krista bičovali, nebstřehli hrobu jeho; omládají prý s přibývánímměsíce. Koncem minulého století nastoupilabáječná osobnost Věčného žida pout’ po evrop-ské poesii; pojímána velmi různě, šířena podlérozličných, často velikolepých hledisk a spo-jována s osobnostmi a ideami allegorickými,kterých původně neznala. V A-ovi spatřován tupraktický realista, který nemůže spřáteliti se

Áhí.

s ideálními snahami Kristovými, tu starověrnýžid pohrdající hlasatelem nových nauk, tuubohý pracovník, který vidí v Kristu-myslitelinepřítele svého, tu opět jeden z fariseův nebvysokých kněží, větřící v novém učení lásky,rovnosti a svobody nebezpečí pro třídy prl-vilegované atd. A táž rozmanitost i ve formě:někteří básníci opěvají osudy A-ovy v prostýchverších písně, jiní illustrují jimi své výtvoryjiné, jiní konečně činí jej nositelem nejvzne-šenějších ideí člověčenstva. Počet opěvatelůA-vých jest značný. Důležitější jsou: CarmenSylva (královna rumun., v básni Jehovah). By-
ron (v Káinu a Prometheovi), G. Croly (v Sa- lathielu 1828), Žukovskij, Nebeský (v Protichůd-cich), H. Andersen (Ahasverus), J. Mosen, Hel-ler (Ahasverus 1865, epos), R. Hammerling(Ahasver in Rom, epos), E. Sue (10svazkovýromán Věčný žid), Shelley (Královna Mab),E. Quinet (Ahasverus 1833) a Jar. Vrchlický(Božetěchův kríž a Jarní zpěv Ahasver). Vrchli-ckého A., nezcela původní, jest repraesentantemducha týraného člověčenstva, jež utrpeními strádáním spěje ku pravému štěstí svobody,osvěty i humanity. — Gaston Paris: Le Juif errant (Pař. 1880); Conway: The wanderingJew (Lond. 1881); P. Cassel: Ahasverus (Berl.1885); L. Neubauer: Die Sage vom EwigenJuden (Lips. 1884); A. Veselovskij: Legendyo věčnom židě i ob imperatorě Trajaně (Žurn.Min. Narod. Prosvěšč. 1880 a Archiv für slav.Philologie roč. V. a VI.). Hš.
Ahatschau viz H o š t’ a n y .
Ahaus, A a h a u s, krajské město ve Vest-
fálsku, ve vládním okr. münsterském na ř. Aaa na dráze dortmund-enschedské, hl. místomediat. hrabství A. — B o c h o l t s k é h o s krásnýmzámkem knížat Salmů, soudním úřadem a2059 ob. (1885) živícími se tkaním hedvábí aplátna, předením juty a přípravou tabáku.V okolí jest mnoho pecí vápenných a bohatá
ložiska limonitová. Nedaleko A-u porazil Tilly Kristiána Brunšvického dne 6. srpna 1623. —K r a j a h a u s k ý má na 683 km2 36.724 ob.
Ahausen, A u h a u s e n , A n h a u s e n, vesv bavorském vládním okr. švábském, soudnímokr. nordlinckém na ř. Vernici, s 533 ob. (1885)a bývalým opatstvím benediktinským, v němž
dne 14. kv. 1608 devět knížat německých apatnáct měst říšských spojilo se k společnéobraně v e v a n g e l i c k o u u n i i, v jejíž čele stálkurfirst falcký Bedřich IV.
Ahdı z Bagdádu, kde i zemřel, biograf tu-reckých básníků z doby Solímánovy. Spis jehoGulšeni-šuará (Růžosad básníků), věnovaný Se-límovi II. jako princi, obsahuje v prvém oddíleživoty sultánův a vezírů jeho doby, druhý vě-nován jest velkým fakíhům-básníkům, třetí ko-nečně uvádí v pořadu abecedním 215 básníků.Dílo toto zachováno rukopisně. Dk.

Ahenobarbus viz D o m i t i u s.Ahı ( v z d y c h á l e k ) , H a s a n b e n S a j j i d í

C h ó d ž a z Trsteniku u Nikopole (†1517), je-den z největších básníků tureckých. Jsa synemkupcovým převzal po smrti obchod svého otce,který však opustil mrze se nad tím, že matkajeho se provdala, a uchýlil se do Cařihradu,


Ahil — A

kde úplně se oddal básnictví. Slávu svou bás-nickou založil dvěma velkými básněmi roman-tickými: Chosreu u Šírín, o lásce perskéhovládce Chosreva Parvíze ku krásné Šírín,jíž však neukončil; krásná místa její přenesl
do druhé básně Husu u dil (Krása a srdce),jež však rovněž zůstala neukončenou. V oboubásních učinil A. vzory svými perské skladbyNizámího a Fattáhího, ale tak je rozšířil, žese stanoviska tureckého za samostatné možnoje pokládati. Báseň druhá nalézá se rukopisněv několika knihovnách evropských. Dk.
Ahil, úrodný ostrov na jezeře Prespinském
(v jihozáp. Bulharsku), se skrovnými rozvali-nami m. Prespy, bývalého sídla cara Samuelena konci X. stol. Nazván tak dle sv. Achillea,jehož kosti dal Samuel přenésti sem z doby-tého m. Larissy v Thessalii, a jenž měl zdeklášter, nyní sesutý.
Ahimbe, velké jezero africké ve vých.části Konžského státu pod 6° 55′ j. š. a 27° 5′v. d. Náleží k řadě jezer, jimiž protéká řeka
Kamorondo neboli Lualaba, ležíc mezi jezery Bembským a Kahandským.
Ahimelech (Achimelech, Abimelech), synAchiotóbův, kněz v Nóbi, který dal Dávidovi,když prchal před Saulem, jísti chleby předlo-žené a odevzdal mu meč Goliášův (kn. Sam.21., 1.—9.). To však prozradil Doeg idumej-ský Saulovi, načež byl všechen rod A-ův mimoAbjátára povražděn (kap. 22., 9.—20).

Ahir: 1) Říše africká viz A i r .2) A., v centr. Indii, v centr. provinciích,

v severozáp. prov., v Bengálu atd. všeobecné
označení pastýřských kmenů, jež tvoří kastu pro sebe. Census r. 1881 jich vykázal 9,271.356.Zabývají se z větší části chovem dobytka aprodejem mléka. Fl.
Ahiri, rozsáhlá obec v Indii, v okr. čánd-ském, v centr. provinciích; má na 6917 km2

25.896 obyv. (1881) v 309 vesnicích. Fl.Ahitofel viz A c h í t ó f e l .Ahkaf, jihozáp. část’ velké pouště jiho-

arabské, na severozáp. straně Hadramautu,též B a h r - e l - S a f i a G ú s a zvaná. Jest písčita,cestovatelům velmi nebezpečna a mezi jejímipřesypy jen tu a tam nalézají se travnatá údolí,zvláště po dešti. O této poušti bájí Arabové,
že někdy bývala zemí rozkošnou, bohatou,hojně zvlažovanou, v níž obývalo obrovsképlémě Aditů. Ti však těžce prohřešili se protiBohu, a za to krásná jejich země proměněnav poušt’ a oni pohřbeni v moři sypkého písku.
Ahlborn: 1) A u g . W i l h . J u l. (* 1796v Hannoveru, †v Římě 1857), malíř krajin, žákWachův v Berlíně, vzdělával se později samo-statně v Římě. Veliké obrazy Kolosseum a Viasacra z r. 1829 založily jeho slávu; po té ná-sledovala řada obrazů krajin z okolí Florencie,Říma a z Italie vůbec, z nichž nejlepší (jakoPohled na ostrov tiberský, Pohled na chrámsv. Petra, Grotta ferrata v horách Albanských,A Mondragone u Frascat, Pohled na Amalfia j.) vynikají půvabnou bohatostí motivův arozmanitostí forem. vesměs zřetelně kreslených.Chválívali při nich také vhodné podání již-ního světla a jemný tón italského ovzduší:


hlfeld. 485

po pravdě však kolorit jejich je příliš pestrý a
drsný. — S menším úspěchem zkoušel A. svojesíly v krajinářství severním (pohledy z Tyrol-ska, Salcpurska a sev. Německa). Srv. Dr. Jul.Meyer Allgem. Künstlerlex. I. 148.
2) A-ová L e a (* 1826 v Stockh.) graveurka
švédská, známá hlavně medaillemi, jichž nej-větší část’ v posledních třiceti létech pocházíod ní. Naučila se rytectví od otce svého Lund-grena a na akademii umělecké, načež se ode-brala na studie do Paříže. Po smrti otcově zastávala jeho místo rytecké při úřadě min-covním, které roku 1855 obdržela definitivně.Od r. 1854 jest manželkou sochaře A-a, odr. 1881 členem akademie.
Ahlden, městys v pruské prov. hannover-ské, v kraji luneburském, sídlo okresního soudu,s 829 obyv. (1885) a starým zámkem, v němžv l. 1694—1726 vězněna byla Sofie Dorothea,manželka Jiřího I., krále anglického.

Ahlefeld, A h l e f e l d t, jméno hraběcího
rodu (od 1672) dánského, pocházejícího z Ně-mec, kdež městečko A l f e l d nad střední Lei-nou jihozápadně od Hildesheimu podnes připo-míná na původ téhož rodu. 1) A. B e n e d i k tz A-u ve XIV. století vstoupil do služeb dán-ských, kdež potomkové jeho docházeli i nej-vyšších státních i církevních úřadův a nabylirozsáhlých statků. Rozštěpili se ve dvě větve,řečené L a u r w i g a E s c h e l s m a r k. — 2) J a nR u d o l f z A-u pojal r. 1798 za chot’ C h a r-l o t t u Ž o f i i L o u i s u V i l e m i n u ze Seebachu(* 1781 ve Štětí u Výmaru), kteráž vyniklajako spisovatelka něm. románů (zvláště: Liebeund Trennung, Maria Müller, Die Stiefsöhne,Franziska und Aureli, Erna, Felicitas, a po- slední z roku 1832 Der Stab der Apode jménem Charl. z A-u, dílem jako E l i s aS e l b i g po rozvedení nešt’astného manželství(1807). †1849 užívajíc lázní v čes. Teplicích. —3) E l i s a D a v i d i a M a r g a r e t a, hrab. z A-u(* 1790 — † 1855), od. r. 1810 chot’ známéhohrdiny z válek pruskofrancouzských v.Lützowa, jenž po ukončení velikých válek jednak zna-menaje přítulnost své choti k básníku Immer-mannovi, jednak sám zatouživ po sňatku s bo-hatou dědičkou od Elisy dal se rozvésti. Žilapak v úzkém přátelství s Immermannem, v man- želství s ním vstoupiti váhajíc, až Immermannsvazky své s ní přetrhl zasnoubiv se s jinou.E l i s a z A-u vynikla za dotčených válek zvláštěve Vratislavi podněcováním k dobrovolnickýmvojenským službám, ošetřováním vojínů raně-ných a prokazováním jiných služeb humanit-ních. Život její vylíčila Ludm. Assingová. Lp.
Ahlen, město a sídlo okr. soudu ve Vest-falsku ve vládním okrese münsterském, krajibeckumském, na ř. Werse, stanice dráhy ko-línsko-mindenské, s 4747 obyv. (1885) živícímise tkalcovstvím, punčochářstvím, tovární vý-robou smaltovaného nádobí a dolováním nastrontianit.

Ahlfeld J o h a n n F r i e d r i c h (* 1810—†1884), vynikající evang. kazatel a theol. spis.něm. Výklady jeho svou populárností dochá-zely obecné obliby. Vystudoval v Halle, kdežstal se r. 1847 kazatelem. Tam napsal Pre-


486 Ahlheide —

digten über die evang. Perikopen (10. vyd. 1880).R. 1851 povolán do Lipska, kde působil aždo 1881. Ovocem kazatelské činnosti v Lip-sku jsou: Bausteine zum Aufbau der Gemeinde(6 sv. 4 vyd. Lip. 1862); Zeugnisse aus deminnern Leben (3 sv. 2. vyd. 1863); Die Ruheder Kinder Gottes in dem Herrn (3 sv. 1859. 61);Katechismuspredigten (3 sv. 3. vyd., Halle 1859),výborný to a obsažný výklad pěti článků Luthe-rova katechismu ve formě kázání. Připome-nouti sluší dále silný svazek 60 kázání o vol-ných heslech pod nápisem Ein Kirchenjahrin Predigten. O poměrech života lidského vů-bec pojednává Das Leben im Lichte des Wor-tes Gottes (2 sv., 6. vyd. Lip. 1879). Mimo čin-nost pastorální získal si A. zásluhy o sesta-vení saského zem. zpěvníku a o revisi Luthe-rova překladu bible.

Ahlheide viz A l h e d e n.Ahlı, mauláná ze Šírázu, kdež také †1535

a v hrobě Háfizově pohřben; jeden z trojiceznamenitých básníků perských vedlé Zulfa-kára Šírváního a Selmána Sávedžího, jež všakoba překonal, zvláště umělou svojí formou.Vynikal ve všech oborech poesie, hlavně všakv kasídě, jíž opěval svého příznivce emíraAlíšíra Neváího a jež dle jednohlasného svě-
dectví biografův orientu pojí básnický obsahs nejvýš dokonalou formou vnější. Pro obévyhlášen mistrem mezi výtečníky své doby.Básně jeho zachované jsou: Sihri helál (Kouzlodovolené), zamilovaná historka o princi Džá-movi a princezně Gul (růži) s prosaickou před-mluvou; allegorie Šem u perváne (Svíce a motýl)o 1001 dvojverší; Kasídy, spořádané dle před-mětů s dodatkem básní menších; Mukatlaát(Zlomky), chronogrammy o současných udá-lostech; Gazely v pořádku abecedním; Sákínáme (Kniha číšníkova), sbírka čtyřverší v po-řádku abecedním adressovaných číšníkovi; Ru-báijjáti Kendž fe, popis různých karet hracíchnapsaný na hru karet určenou pro vladaře a j.Ukázky z jeho poesie podal v. Erdmann ZDMG.XV. 775 a. n. Zvláštností jeho byla velmi ob-tížná pro formu svoji mesneví paronomastickáo dvojím metru a dvojím rýmu. Dk.
Ahlmann N i c o l a i (* 1809), zástupce Dánův německých sborech zákonodárných, ode-
bral se roku 1866 se 47 jinými vyslanci se-verního Šlesviku do Berlína, podati králipruskému adressu, opatřenou 17.100 podpisy,aby provedeno bylo hlasování nařízené mí-rem pražským. Deputace, jejíž zvoleným mluv-čím byl A., nebyla předpuštěna, a podobněvedlo se mu, když roku 1869 přinesl novouadressu se 27.000 podpisy. Od r. 1867 byl A.zvolen poslancem na říšský sněm severoně-mecký, kdež statečně hájil dánské národnostisev. Šlesviku a žádal hlasování lidu. Do pru-ského sněmu býval pravidelně volen, ale jehomandát prohlášen pokaždé za neplatný, pro-tože A. nechtěl bez ohrazení přísahati na pru-skou ústavu. Roku 1875 vzdav se politickéčinnosti přestěhoval se do království dán-ského.
Ahlquist A u g u s t E n g e l b e r t (* 7. srp.1826), čudský jazykozpytec, věnoval se studiu


Ahlwardt.

jazykův uralských a snažil se též povýšiti čud-štinu na jazyk spisovný, pročež založil r. 1847časopis »Suometar«, jejž sám podporoval hoj-nými výbornými články (pseudon. O s k a n e r).Za vědeckým účelem procestoval r. 1853—58
severní Rusko a popsal cestu svou ve spiseMuistelmia matkoilta Wenäjällä ruosina (1860).Výsledkem cesty této byly: Wotisk gramma-tik (1855), Versuch einer mokscha-mordwin.Grammatik (1862). Od r. 1862 jest professo-rem čudské řeči a literatury v Helsingforsu,a sepsal De vestfinska sprakens kultur- ord 1871(něm. Die Kulturwörter der westfinn. Sprachen1875) a Über die Sprached. Nordostjaken (1880).Založil též časopis »Zeitschr. für finn. Sprach- forschung u. Litteratur«. Při vědecké své čin- nosti nezapomněl na úkol povznášeti lid svůja upravil proň chrestomathii, účastnil se pře-kladu zákonníka do čudštiny, upravení zpěv-níku atd. Básní též po čudsku a vyniká zvláštěsbírkou Säkeniä (Jiskry), 4. vyd. r. 1881; takéhojně překládá, zvláště ze Schillera. A. po Ca- strénovi jest zajisté prvním badatelem jazyko-vého kmene uralského. Kř.
Ahlstrom J a n N i k l a s (* 1805 — † 1857),švédský komponista. Působil jako učitel hudby,jako varhaník a kapelník divadelní v rozlič-ných městech, až †v Stockholmě. Složil několikoper, koncerty pro piano a jiné drobnější sklad-by. — Známějším však stal se a mnohem vět-ších zásluh získal sobě sebráním národníchpísní švédských, které průvodem klavírnímopatřil a vydal tiskem. Tím položil základk národní hudbě švédské.

Ahlwardt: 1) Peter, theolog a filosof
něm. (1710—1791). Byl dlouhá léta professo-rem filosofie na universitě v Greifswaldě.Hlavní váha spočívala v jeho vyučování av šíření svobodomyslných názorů. Ze spisů,které zřídka zasahují hlouběji, jmenujemeBrontotheologie (1745) a Liber s vindicta.
2) A. C h r i s t i a n W i l h e l m (* 1760—†1830), professor na universitě v Greifswaldě.Podal příspěvky kritické k Theokritovi (1792),řadu příspěvků ke kritice a exegesi řeckýchbásníků (3 sešity, 1798—1801), v nichž po-píral, že by v básních Pindarových mohlobýti slovo na konci verše zlomeno, z čehož
vznikl mezi ním, Boeckhem a Vossem sporo prioritu. Mimo to vydal Pindara (1820) uživk němu, jak tvrdil, excerptů z neapolskýchrukopisův, o nichž však Freese dokázal, žejich vůbec není. Přeložil též do němčiny Kalli-macha, Catullovu báseň Attis a Ossiana. Vý.
3) A. T h e o d o r W i l h e l m, syn předešl.,* 1828 v Greifswaldě. Studoval východníjazyky v Greifswaldě a Gotinkách a konalrukopisná studia v Gothě, Paříži a Berlíně.R. 1861 stal se professorem jaz. vých. na univ.greifswaldské, odkud v posledních létech zapracemi vědeckými se přesídlil do Berlína.A. jest z nejlepších znalcův arabštiny a snadnejlepší znatel poesie arabské, hlavně staré.Poesii arabské náleží i největší část’ jeho čin-nosti učitelské i spisovatelské. Sepsal: ÜberPoesie und Poetik der Araber (Gotha 1856);Kaside Chalef-el-Ahmar (Greifsw. 1859); El-


Ahm — A

fachri, Geschichte der islamitischen Reiche vomAnfang bis zum Ende des Kallfats (Gotha
1860); Divan des Abu-Novas, díl 1. Weinlieder (Greifsw. 1861); The Divans of the six ancient Arabic poets (Lond. 1870) a dodatkem k nim Bemerkungen über die Echtheit der alten ara- bischen Gedichte (Greifsw. 1872); Verzeichnissarabischer Handschriften der königl. Bibliothekzu Berlin aus den Gebieten der Poesie, schönenLitteratur, Litteraturgeschichte und Biographie(t. 1871); Anonyme arab. Chronik (t. 1883). Plo-dem 20letého studia arab. rukopisů knihovnyberlínské jest velký katalog rukopisů knihovnyberlínské, jehož díl 1. vyšel r. 1888. Materiálu,který se mu při dlouhém studiu rukopisnémnaskytl, hodlá A. použíti ku spracování dějinarabské literatury. V rukopise má i jiné prácepoesie arabské se týkající (díván abú-Novásův,malou Hamásu Buchturíovu aj.). Všecky práceA-ovy vynikají důkladnou znalostí filologickou a neobyčejným důmyslem kritickým. Dk.
Ahm viz A h m i n g a A m e.Ahmadabad viz A h m e d á b á dAhmadnagar viz A h m e d n a g a r .Ahmadpur viz A h m e d p ú r.al- Ahmar, původně Muhammed ben Jusuf,

též a l - G á l i b - b i l l á h, t. j. »Dobyvatel pro věcboží« zvaný, zakladatel říše Maurů granad-ských (* 1195 — † 1273), sjednotil po páduAlmohadovců smělou rukou provincie, jichžkřest’ané ještě nedobyli, a zmocniv se Granadyzaložil pevnou říši, kterou snažil se sesílitipřátelskými styky se sousedními králi kře-st’anskými, jmenovitě s kr. kastilským Alfon-sem, jehož přítelem a téměř manem se stal.Vládl moudře a spravedlivě podporuje orbu,průmysl a umění a zanechal po sobě proslulýpalác Alhambru v Granadě, jenž byl jeho král.sídlem.

Ahmed: 1) I., sultán turecký 1603—1617(* 1589 v Magnesii — † 22. listop. 1617 v Caři-hradě), nastoupil po Muhammedovi III. Zdědivpo předchůdci svém válku s císařem Rudol-fem II. i s Peršany pokračoval št’astně na bo-jišti uherském, kdež vezír Muhammed pašave spojení se Štěpánem Bočkajem dobyl Ostři-homa, Vácova i Bezprema; ale v Asii utrpělovojsko A. ovo několik porážek, Peršané vzali
Erivan a oblehli Van, mimo to pak na něko-lika místech vypukly vzpoury. Tu sjednalr. 1616 A. s císařem na 20 let mír Zitvato-rocký, kterým veškery výboje v Uhrách uči-něné podržel, ale vzdal se za to poplatku do-sud sultánům odváděného; jsa takto bezpečenna západní hranici, obrátil se s celou mocísvou do Asie, kdež po krutých bojích povstalcepod moc svou připravil a také v Egyptě ně-které bouře pro utiskování vzniklé rázně po-tlačil. Zapudiv potom Peršany z území svéhozavřel s nimi roku 1613 mír, kterým staráhranice z dob Suleimána II. mezi oběma ří-šemi zase obnovena. Pokoje zjednaného uvnitři za hranicemi užíval ku pracím míru; zvláštěliboval si v provádění velkolepých staveb za-loživ mešity v Drinopoli, Istavru na východ-ním břehu bosporském a velkolepou mešituv Cařihradě, dle něho nazvanou, nejvíce však

hmed. 487

proslul nádherným vyzdobenlm Ka′by v Mekce.A. byl panovník mírumilovný, vyhýbaje se vál-kám a uzavíraje raději přátelské smlouvy sesousedními státy; tak učinil r. 1607 smlouvuse Sigmundem, králem polským, s Francií ob-novil úmluvy z doby Jindřicha II. a Suleimána.roku 1614 zaručil Gáboru Bethlénovi korunusedmihradskou a r. 1615 dohodl se s císařem
Matiášem o mír Vídeňský, kterým podmínkymíru Žitvatorockého jsou potvrzeny. Prototěšila se říše turecká na sklonku vlády jehonerušenému míru.
2) A. II., sultán turecký 1690—1694 (* 1642— † 1694), syn sultána lbráhíma, dostal se k vláděpo smrti svého bratra Suleimána III. Vláda jehobyla vesměs neblahá; ve válce s císařem aBenátčany vedené poražen byl 1691 velikývezír Mustafá Kjopruli-paša od Ludvíka Baden-ského u Slaného Kamene, načež císařští 1692vzali Varadín, Lipu i Lugoš a oblehli Temeš-vár i Bělehrad. Proti Benátčanům dobylosice vojsko A. ovo některých míst na ostrověKrétě, ale nedlouho před smrtí sultánovou ztra-cen jest ostrov Chios. Také vnitřní poměryříše byly neuspořádány, poněvadž nejen poli-tické, ale i náboženské bouře zmítaly ústro-jím státním.

3) A. III., sultán turecký 1703—1730, synMuhammeda IV. (* 1673 v Hádží Oglu Basarí — † 1736). Nastoupiv po svrženém bratrusvém Mustafovi II. počal vládu blahodárnýmiopravami uvnitř, zvláště potlačováním buřič-ských živlů ve vojště. Když pak švédský králKarel XII. po nešt’astné bitvě u Poltavy 1709na území tureckém útočiště hledal a v Ben-deru se usadil, počal A. na pobádání jehoválku s carem Petrem Velikým, a vojsko jehosevřelo Rusy na řece Prutu tak, že nemohlivyváznouti, avšak veliký vezír Baltadži Meh-med byv podplacen učinil s Rusy mír, kte-rým Turecku navrácen Azov. Sultán A. dalsice několik pašů, rovněž od Petra podplace-ných, popraviti, nicméně uzavřený mír po-tvrdil, ano vypověděl Karla XII. ze země. Jakospojenci Rusů bojovali v minulé válce s Turkytaké Černohorci, které byl car za samostatnéuznal a ochráncem jejich se prohlásil, alev míru na Prutu zmínky o nich neučinil. Proti
nim obrátil nyní A. všecku moc svou, ale ve-liké vojsko jeho bylo od vládyky Daniele19. čce 1712 u místa později Carev Laz zva-ného na hlavu poraženo. V druhé výpravě1714 vezír Duman Kjoprülič pomocí zrádnýchBenátčanův udeřil se tří stran na Černou Horua pobiv zrádně 37 náčelníků černohorskýchpoplenil celou zemi ohněm i mečem, avšakČernohorci již příštího roku velkým vítězstvímnad Turky zmařili úspěch tento. Mezitím za-pletl se A. do války i s Benátčany a s císa-řem Karlem VI. Švakr A. ův Kumurdži Alí od-ňal totiž r. 1715 Benátčanům mimo některéostrovy skoro celou Moreu, a republika benát-ská žádala císaře Karla VI. za pomoc naochranu míru karloveckého, který byl učinilve spolku s ní. Karel následkem toho nabízelnejprve prostřednictví, když pak je A. hrděodmítl, vyhlásil Portě válku (1716). Vezír A-ův

488 Ahmed

byl od prince Eugena Savojského u Petrovara-dína úplně poražen a zabit. Téhož roku Kurdpaša poražen před Temešvárem a císařštízmocnivše se pevnosti této vtrhli do Valaš-ska a do Multan. Když pak 1717 nový voje-vůdce A-ův, Arnaud-Chalíl paša, u Bělehraduúplnou porážku utrpěl, naklonil se A. k míru,k němuž také císař pro boje v Italii byl ocho-ten. Na sjezdě v Požarevci 1718 konanémmusil se A. po dlouhém zdráhání vzdáti po-sledního zbytku výbojů tureckých v zemíchkoruny uherské, totiž Temešského Banátu, a
postoupil mimo to císaři Malou Valachii, vel-kou část’ Srbska až k řece Timoku a část’Bosny až k Uně. Benátčané vzdali se míremtím Moree, ale podrželi výboje učiněné v Alba-nii a nové rozšíření hranic dalmatských. Ztrátytyto nahrazeny byly v Asii, kdež vojsko tu-recké Peršanům mnohé krajiny odňalo; alekdyž Nádir Šáh ztracených zemí opět dobyla A. k pokrokům jeho nečinně přihlížel, vzbou-řili se proti němu r. 1730 janičáři a uvrhlijej do vězení, kdež zemřel. Vnitřní správy říše si A. v pozdějších létech vlády své hrubě ne-všímal a oddávaje se rozkošnictví ponechávalji vezírům svým. Přes to však zavedeny jsoumnohé prospěšné novoty po způsobu západo-evropském, v bernictví uveden pořádek, sta-věny pevnosti a j. Za A. a III. založil v Caři-hradě uherský poturčenec Ibráhím Basmadžiprvou knihtiskárnu tureckou.
4) A. b e n T ú l ú n, zakladatel egyptskédynastie T ú l ú n o v c ů (* 835 — † 884), stal
se přízní chalífa Muhtadiho vladařem v Egyptěa nabyl znenáhla moci tak rozsáhlé, že jendle jména uznával nad sebou vrchní panstvíarabské. Užívaje sporu o trůn mezi chalífy,prohlásil se kol. r. 870 za neodvislého panov-níka, rozšířil panství své št’astnými výboji navých. přes Syrii až k Eufrátu, na jih do Nú-bie a zbudoval nové hlavní město al Katáí.Rod jeho udržel se při vládě až do r. 904.
5) A. b e n A b á n b e n S a j j i d a l A n d a-l ú s í (†944), španělský mistr ve znalosti jazykaarabského, známý i svým rychlým písmem.Byl úředníkem policie městské při tom hlavněvědou se zanášeje. Jest auktorem lexikálníhodíla Al álamu fil-lugati (svět v jazyce) o 100
svazcích, v němž slova dle skupin řadí kru-hem nebes počínaje a atomem konče. Nad tonapsal kommentáry: ku »Kitábu« Síbavai-hiovu a Achfašovu (prostředního). Dk.
6) A. K e m á l p a š a - z á d e, první dějepisecturecký, znamenitý učenec a podnes slavnýbásník turecký (†1535 v Cařihradě). Sepsalasi 300 spisův obsahu vědeckého, poučnéhol zábavného. Nejoblíbenější jsou jeho básně,a sice romantické epos: Júsuf a Zulaicha, na-podobení oblíbené básně Džámiovy téhožjména a Nigaristán (obrazárna), dílo obsahumravoučného, z pola prosou, z pola veršempsané, v němž napodobí Bustán Sa′diův a Be-háristán Džámiův. Ukázky Nigáristánu podalhr. Karel Harrach ve »Fundgruben des Orien-tes 2«. K rozkazu sultána Bájazída II. přeložilz perštiny dějiny osmánské od Molly Idrísa,načež jako prvý historiograf říše osmánské


ábád.

pokračoval v nich až do prvého dobytí Bu-dína (1526). Zastával hodnost soudce vojen-ského (kází. asker). Dk.

7) A. I s h á k C h ó d ž a (†1708), jeden z nej-větších učenců tureckých své doby, spisovatel,překladatel a vykladatel různých spisův obsahumathematického, filologického, filosofického anáboženského. Byl i básníkem.28Ahmedabad, A h m a d á b á d: 1) A., okresv provincii guzerátské, v presidentství bom-bajském, má 9892 km2. Jest to z větší částikrajina plochá, jíž protéká řeka Sabarmati;jsou tu i četné studně a rybníky, jež pokrý-vají plochu 14. 000 akrů (56 km2). Mimo tojest na jihu velké jezero Nal, 126 km2, jež
má vodu velmi slanou. Obyv. 856.324 (1881),z nichž 729. 493 hindů, 83. 942 muham., 652parsů, 1528 křest’anů, 38. 470 džajnů, 233 židůa 1996 prabydlitelův. Obyvatelstvo jest z velkéčásti obchodní, tak zvaní b a n i j o v é; ale většíčást’ zabývá se rolnictvím. Řeč okresu jestguzerátí, ale také jsou hindustáni v městech-Výrobky okresu jsou: sůl, sanytr, látky hed-vábné, zlatohlav, předměty zlaté a stříbrné,železné, měděné a mosazné; hliněné nádobí,bavlněné látky, střevíce, houně, mýdlo, papíra j. Roku 1881 byly zde 4 přádelny (na ba-vlnu). Vzdělavatelné půdy má okres 5419 km2.Mnoho dobrých silnic, dráha z Bombaje nasever projíždí celý okres. Dováží se cukr-různé látky, hedvábí, stavební dříví, kovy,obilí, kokosové ořechy a molasa; vývoz: ba-vlna, různá olejová seménka a obilí (pše-nice). Fl.
2) A., hlavní město v před. okresu. Jestto město velmi malebné a umělecky vyzdo-bené. R. 1818 stalo se majetkem Angličanů;bylo tenkráte v značném úpadku; ještě r. 1851čítalo jen 97. 048 obyv. Census r. 1881 vykázal:127. 621, a sice: 86. 544 hindů, 27. 124 muham-medánů; zbytek jsou džajnové, parsové atd.A. jest značné obchodní město, hlavně provýrobky okresu, jež jsou svrchu jmenovány-Hedvábí přichází z Číny, Bengálu, Basory(Basry) a Bucháry. Hedvábné látky A. u jsoudobře známy po Indii. Zlaté a stříbrné nitě,jimiž se pak hedvábné látky protkávají, vyrá-bějí se v městě, a a. ský brokát požívá jména
zvučného. Známy jsou výrobky z vyřezáva-ného č e r n é h o d ř e v a (Indian blackwood =Dalbergia latifolia). Také a. ský papír byl velmiznámý, ale v poslední době se výroba značnězmenšila. A. jest město výstavné, má pěknéulice. V severní části jsou dva kostely (angl.),arsenál, nemocnice, ústav pro choromyslné,ústav pro malomocné, dvě lékárny, 18 vládnícha missijních škol (mezi nimi 4 dívčí); mimo toasi 100 privátních škol bráhmanských. Zají-mavý jest ústav pro n e m o c n á z v í ř a t a,p a n d ž r á p o l. Džajnové tu mají asi 120 chrá-mův a hindové ještě více. Zvláštností města jsouale stavby muhammedánské, jež jsou krásnásměs slohu hindského nebo džajnského (v de-tailu) a saracenského. Vynikají v detailechbohatým a překrásným řezbářstvím. hlavněv oknech přejemnou mřežovou prací. Jest tam14 mešit, mezi nimiž mešita Sidí Sajjidova vy-

Ahmedí — A

niká nad všecky ostatní; 6 různých mohyl amnoho jiných zajímavých staveb. (Fergusson:Ind. Archit. 1876; Eastwick: Bombay Presi-dency 1881; Imp. Gaz. I. 1885.) Fl.

Ahmedı (†1412), vynikající básník tureckýz doby Muráda I., skladatel Iskendernáme (knihyo Alexandrovi) prvého, zároveň nejznamenitěj-
šího eposu v literatuře turecké o 7200 dvoj- verších a 367 odstavcích. Verše promíchányjsou prosou. V eposu tom napodobí sice celkemstejnojmenný perský epos Nizámiův, jde všakmnohem dále. Epos jeho jest dle Hammerapantheonem poesie, obsahujícím nejen dějinyAlexandrovy, ale i celého orientu před Alex-andrem a po něm, od prvého krále Persie až dodoby básníkovy, s veškerou filosofií a theolo-gií islámu ve velikolepých obrysech a ne bezbásnického vzletu. Spracování sice zůstalozjevně za velikolepostí látky, proto však zů-stává přece báseň sama zjevem velice pozoru-hodným. Zachována rukopisně. Psal i dívánsvých básní, přeložil většinu básní Selmáno-vých a různé spisy lékařské a j. z perštiny.Obrazy, jež básník béře zhusta z oboru geo-metrie a astrologie, svědčí o jeho zálibě v těchtooborech vědy. Dk.
Ahmednagar, A h m a d n a g a r: 1) Roz-
sáhlý okres v severozáp. části Dekkanu, v pre-sidentství bombajském, 17.258 km2 rozsáhlý.Od r. 1508—1636 tvořil okres musulmánskékrálovství v Dekkanu, r. 1817 stal se britskýmokresem. Obyv. 751.228 (1881), a sice: 684.184hindů, 39.592 muhammedánů, 179 parsů, 15.497džajnů, 4821 křest’anů (mnoho domorodců),65 židů, 8 sikhův a 6882 prabydlitelův. Oby-vatelstvo jest z větší části rolnické, jiná část’zaměstnává se průmyslem a obchodem. Půdav různých částech velmi rozličná; pro jistéčásti zavedeno jest umělé zavodňování. —Dráha projíždí okres směrem od sev. k jihu.Okres vyváží proso a luštěniny do Púny aBombaje; dováží hlavně angl. kusové zboží,plech, kovy, zboží materiální a kořenné, sůla hedvábí. Vyrábí: sárí nebo látky pro žen-ské a hrubší druh turbanů; také nádobí mě-děné a mosazné. Příze přichází z Bombaje.
2) A., hlavní město okresu t. jm. Obyv.37.492 (1881) (v čem zahrnuto jest 4589 bydlí-
cích v kasárnách). Město jest obehnáno hli-něnou zdí. Bylo založeno 1494 Ahmedem Niza-mem šáhem. Při rozkladu mahrattské moci při-padlo roku 1817 Angličanům a stalo se hlav-ním městem okresu. Z obyvat. bylo: 29.239hindů, 5934 muham., 915 džajnů, 1128 křest’a-nů, 176 parsův a 100 jiných. Hlavní výrobaměsta jsou také sárí, pak jistý druh koberců,měděné a mosazné nádobí, jsou tam obchodys obilím, s různými látkami, peněžní závodyatd. Na východ města jest pevnost. V městějest několik starých mešit, jichž se nyní užíváza úřední budovy a privátní budovy. Má ko-stel (americký), parský chrám ohně (agiári),několik hindských chrámů, několik škol. A.jest naleziště nerostů thomsonitu a natrolitu(puchavců), jakož i hislopitu, zvláštní to od-růdy kalcitu zelené barvy, pocházející od glau-konitu; nerosty tyto nacházejí se v tamější

hmed-šáh. 489

čedičové hornině. (Eastwick: Handbook to
Bombay 1881, Imp. Gaz. 1885 I., Geology ofIndia, IV. 1881.) Fl.
Ahmed pasa (†1496), učitel sultána Mu-hammeda, od něhož pro výtečné nadání hod-ností vezíra poctěn; pro zamilované pletky
sesazen a správcem odkazův u mešity Murá-dovy učiněn; byv pak opět na milost přijatstal se správcem okresu (sandžak beji) v Sul-tánonu a později místodržitelem Brúsy, kdežzemřel. Byl první velký lyrik osmánský, ačnedostávalo se mu uhlazenosti jazykové a pů-vodnosti, které bychom i v nejslavnějších jehobásních marně hledali. Jsout’ i ty napodobe-ním, skoro překladem, básní perských. Nic-méně nazval jej slavný lyrik turecký Nedžátísvým předchůdcem, »jehož mrtví jsou lepšínež jeho (Nedžátího) živí«. Díván A-ův ruko-pisně zachovaný (na př. v Berlíně) čítá asi 4500distich (20 kasíd a řadu gazelů). Dk.
Ahmedpur, A h m a d p ú r, město v státěbahávalpurském v Pandžábu, s 9853 obyvateli(1881), a to 6257 muhammedánů, 3569 hindů.
19 sikhův a 8 jiných. Má pěknou mešitu. Ob-chod se zbraněmi, bavlnou a hedvábím. Fl.
Ahmed Resmı Efendi, rodilý Řek, tu-recký vojevůdce a státník, věnoval se nejprveslužbě diplomatické, vykonávaje poselství doVídně a do Berlína (1757), kdež oznámil na-stoupení sultána Mustafy III., a stal se potom(1763) zástupcem Porty u dvora pruského. Ponávratu svém z Pruska obdržel 1769 jako kjá-jabeg velení ve válce s Rusy, avšak za ne-dlouho byl sesazen a teprve 1774 opět ku pře-dešlé hodnosti povolán byv, sjednal s Rusymír v Kučuk-Kainardži. Poněvadž však sultánAbd-ul Hámid I. nebyl s podmínkami míruspokojen, upadl A. v nemilost a zastával od-tud jen nižší úřady. Oslepnuv posléze zemřelnedlouho před francouzskou revolucí. O po-slání svém do Vídně i do Berlína a takéo válce ruskoturecké zůstavil písemné paměti.

Ahmed-sah (nebo c h á n), také A b d á l í(později D u r á n í), první afgánský král v Afgá-nistáně. Po zavraždění Nádira Šáha (Irání),vladaře perského (roku 1747), který opanovalAfgánistán od r. 1737 do 1747, prohlásil segenerál jeho A. — s. v Kandaháru za panovníka
pod titulem D u r i d u r á n (»perla perel«), přičemž i zaměnil jméno svého kmene A b d á l ína D u r á n í. Z Kandaháru táhl na Gaznu aKábul, jichž dobyl; později zabral Herát. Pod-nikl také šestero výprav do Indie, jež mělyza následek dočasné opanování některých částíseverní Indie a odvezení značného množstvíkořisti. Při třetí výpravě pojal za manželkudceru dřívějšího sultána Muhammeda Šáha (a (v In-dii) a obdržel dceru tehdy panujícího sultánaAlamgíra II. pro svého syna Timura. Zemřelv Kandaháru r. 1773; v tu dobu rozkládalase říše jeho na sever k řece Oxu a k horámKáfiristánu, na jihu k moři Ománskému, navýchod k Satledži a Indu a na západ k Persiia Chorásánu. (Viz Muhamad Hyat Khán:Hayat-i-Afghan, přelož. Henry Priestley: Af-ghanistan etc. 1874; Elphinstone: Hist. of India1874; T. Wheeler: History of India 1880; J.

490 Ahmed Vefík p

Mill and H. H. Wilson: History of India Vol. II,1853.) Srv. Afgánistán str. 338b -9a. Fl.

Ahmed Vefık pasatur. (* kol. roku 1818 neb 1820 v Cařihradě)-Vzdělav se hlavně linguisticky v Paříži za-stával od r. 1847 různá místa ve vyšší služběsprávní a diplomatické. Roku 1849 jmenovánmísto Fuáda paše kommissařem v knížectvíchdunajských, od roku 1851—55 byl vyslancemv Persii, kde překazil allianci s. Ruskem, po-stupně pak stal se členem státní rady, vysokérady vojenské a kommisse zřízené nad tanzí-máty (základní zákony pro správu říše tur.)-R. 1857 byl několik měsíců ministrem spra-vedlnosti, 1860 a 1861 vyjednával v Paříži o ob-
sazení Syrie vojskem franc. V parlamentě svolaném Abdul Hámidem byl jmenován před-sedou. V ún. 1878 jmenován ministrem vnitraa předsedou rady státní, rozpustil parlamenta podepsal mír svatoštěpánský. Musil však zanedlouho ustoupiti útokům nepřátel a 1879jmenován generálním guvernérem bagdád-ským; 1882 jmenován předsedou rady mini-sterské, ale již za tři dni musil ustoupiti mini-sterstvu Saíd pašovu; od těch dob žije v sou-kromí. — A. V. p. mluví několika jazyky, dotur. přeložil nejen většinu veseloher Moličro-vých, ale i některé přední kusy Shakespearovya Schillerovy. Sám na základě studií histori-ckých a statistických počal vydávati r. 1847statistické letopisy o Turecku: Sálnáme (Kalen-dář cís. tur.), slovník tur -Lugat-i-osmánijje(r. 1877) a příruční zeměpis pro školy ná-rodní.
Ahmes, jméno egyptských králů: 1) A.,prvý král XVIlI. dynastie (u Manethona A m o-s i s), št’astně pokračoval ve válce proti cizímkrálům v Deltě, zvaným Hyksós, již byl zapo-čal kníže Ra-Sekenen v horní zemi. Po dlou-hých bojích, o nichž podává zprávu náhrobnínápis velitele lod’stva A-a v El Kábu, vzatHauar, hlavní tábor cizinců, načež král pře-nesl válku do Asie. Srovnáním zpráv domá-cích s Manethonem dovídáme se, že v tétoválce byl A. podporován hojně Aethiopy. Tímbyl Egypt od dlouholetého panství osvobozen,
načež počala doba jeho slávy. A. sám zahájilvýboje na jihu proti núbským kmenům, které přinutil k uznání svrchovanosti. Po té obrátilzření k obnově zašlého blahobytu a památekchrámových. Dle vlastní zprávy jal se ve22. roce svého kralování obnovovati svatyněa chrámy, od cizinců zpuštěné, zvláště veThébách a v Memfidě, a užil prvý ku pracímválečných zajatcův a národů podrobených-Sláva města Théb, později až do Hellady pro-niklá, jím byla nejprve způsobena. Zemřel popanování 25letém (dle Synkella), zanechavtrůn manželce své aethiopské, jménem A.. N o-f e r t a r i, a synu A m e n h o t e p u I. Mrtvola krá-lova byla nalezena v dřevěné rakvi v pohře-bišti Dér el Baharí. Při nejistotě egyptskéchronologie nelze kralování jeho určitě zařa-diti; Lepsius klade je do r. 1684—1659 př.Kr. —2) A- II. viz A m a s i s . Pšk-
Ahmes, egyptský mathematik, žil mezirokem 2000—1700 př. Kr. a byl písařem egypt-


aša — Ahn.

ského krále A p e p a . A. jest spisovatelem nej-starší knihy mathematické, kterou nynější dobavykázati se může. Látka, na níž kniha tatopsána, jest proslulý papyrus a nalézá se nynív Britském museu, kamž se dostala po smrtidřívějšího majitele svého Rhinda. Kniha za-číná takto: » P ř e d p i s , k t e r a k d o s p ě t i k uz n á m o s t i v š e c h t e m n ý c h v ě c í . . . , v š e c ht a j e m s t v í , k t e r é v p ř e d m ě t e c h o b s a -ž e n y j s o u . S e p s á n a b y l a k n i h a t a t ov r o c e 3 3 . , v m ě s í c i M e s o r i d n e . . . , z ak r á l e h o r n í h o a d o l n í h o E g y p t a R a - a -u s a ž i v o t p l o d í c í h o , d l e v z o r ů s t a r ý c hs p i s ů , p o ř í z e n ý c h z a d o b k r á l e [ R a - e n -m ] a t a (obyč. Amenemha III. zvaný) p í s a-řem Ahmesem sepsán spis tento. « Vespise A. ově vyskytuje se najmě počítání sezlomky, a to se z l o m k y z á k l a d n í m i, jejichžjmenovatel jest číslo celistvé a čitatel jednotka(označení zlomků těch uvádí A. tak, že na-
píše jmenovatele a tečku nad ním), ostatnílibovolné zlomky vyjadřuje jako součet zlomkůzákladních. Ve spise tomto řešeny jsou jižrovnice prvého stupně o jedné neznámé, ne-známá nazvána tam h a u . Dále shledávámese tu s vypočítáváním ploských obsahů růz-ných obrazců rovinných, jakož i s úlohamistereometrickými. Zajímavo jest, kterak určujeploský obsah kruhu; kladet’ jej na roveň čtverci,jehož strana rovná se průměru kruhu zmenše-nému o 1/9; kterak k tomu dospěl, není lze sedopíditi. Poměr obvodu k průměru (naše <)jeví se zde rovný (16/9)
2 = 3,1604-srv. spisegyptologa A u g . E i s e n l o h r a, Ein mathema-tisches Handbuch der alten Aegypter (Papy-rus Rhind des British. Museum), übersetzt underklärt. (Lipsko, 1877) a též: Vorlesungen überGeschichte der Mathematik von M o r i t z C a n-t o r (Lipsko, 1880). I. Aegypter. AP.

Ahming, A h m, slove číselná stupnice
noru na přídě a zádi lodi, poblíž hladiny vodníumístěná. Udává nor od dolní hrany hřbetu(kýlu) lodi počítaje v decimetrech; výška čísel,jakož i mezer mezi nimi obnáší 1 dm a čísla ta postupují o 2 dm. Dotýká. li se číslo svoupatou hladiny vodní, značí bezprostředně norv dm; ponořeno. li však úplně, tak že vrškem dotýká se hladiny vodní, dlužno k němu 1 dmpřipočísti. Centimetry odhadují neb bezpro-středně měří se na výšce čísel, resp. mezer,na př.:
24 nor 2, 3 m22 � 21, 5 dm = 2, 15 m20 � 2, 0 m

Dříve udáván nor ve stopách, výše číslica mezer byla rovna 6′′. U starších lodí shle-dáváme po jedné straně metrický, po druhéstopový a. Po.

Ahmud, město v indobrit. presidenstvíbombajském, div. gudžeratské, distr. barod-ském, 48 km jihozáp. od Barody, s 6125 oby-vateli.

Ahn J o h a n n F r a n z (* 1796 — † 1865),učitel jazyků moderních. Nar. v Cáchách aodbyv studia na gymnasiu svého rodiště po


Ahnahr —

přání rodičů svých oddal se na kupectví. Brzyvšak opustil tuto dráhu a studoval mathema-tiku a moderní řeči. Znalost geometrie zjed-nala mu místo měřiče při katastru, kteréhovšak pro nedostatečné síly tělesné vzdal ser. 1822. Po té zanášeje se výhradně studiemjazykův obdržel místo učitele tohoto odborupři gymnasiu v Cáchách, ale již po dvou lé-tech se ho vzdal a založil soukromý ústavku vzdělání obchodníků, který spravoval podvanáct let. R. 1843 přijal učitelské místo nareálce spojené s gymnasiem v Neusse, kdežpůsobil do r. 1863. Chvalnou pověst A. zjednalsi rozsáhlou činností literární, jež všecka smě-řovala k usnadnění studia jazykův moderních-
Základní prací jeho byla kniha: PraktischerLehrgang zur schnellen und leichten Erlernungder französischen Sprache (I. část’ v Kolíně n. R. vydána teprve 1834; II. část’ tamtéž po-prvé r. 1840; obě části od té doby v četnýchvydáních). Povzbuzen byv neobyčejně zdár-ným výsledkem tohoto díla sepsal a vydalpozději ještě podobné praktické návody kestudiu jazyka angl. a ital.; pak školní mluv-nice franc., angl. a hollandskou; příruční knihykonversační mluvy a korrespondence obchodní;rozmluvy angl.-něm., franc.-něm. a ital.-něme-cké, z nichž mnohé dočkaly se četných vy-dání. Způsob učení, kterého ve svých spisechse přidržoval, obyčejně nazývá se po něm»methodou Ahnovou«, ale název jest oprávněnjen potud, že A. zjednal si největší zásluhuo její rozšíření nejsa jejím vynálezcem. Tímbyl J a n J i n d ř . F i l . S e i d e n s t ü c k e r . V. M.
Ahnahr, trvanlivé vých.. ind. dřevo na že-lezniční prahy od Fagraea fragrans Roxb. Děd.28Ahnfeld A r v i d (* 1845), švédský publi-cista a historik. Jeho Verldliteraturens histo-
ria (Dějiny literatury světové, Stockh. 1874 až1876), opatřená asi 800 podobiznami, v částechvšeobecných opírá se o známé, nehrubě dů-kladné dílo Scherrovo, poskytuje však mnohonového o literaturách skandinavských, zvláštěšvédské, z níž též o některých spisovatelíchpojednal monografiemi (Almquist 1876, Rääf1879, Crusenstolpe 1880, Palmer 1880). Mimoliterární dějiny napsal biografii biskupa Tho-mandra (1876), a vydává objemné na archi- válních badáních založené dílo kulturně histo-rické Ur svenska hofvets och aristokratiens lif(Ze života švédského dvora a šlechty, sv. 1.až 7., 1880—83), a životopisný slovník umělcůevropských Europas konstnärer (1883). A. nar.v Lundu, do r. 1870 byl assistentem královskéknihovny v Stockholmě, pak společníkem vy-davatelstva čas. Aftonbladet a vydává od r. 1881časop. »Ur dagens kronika« (Z kroniky denní).
Ahnıkov (Hagensdorf), panství allod. aves v Čechách, 46 d., 315 obyv. něm. (1880),hejt. a okr. Chomútov (13/4 hod. jihozáp.), obecA., fara Kralupy Německé; zámek s parkem,na blízku kyselka. — A. byl roku 1623 spolus Hasištejnem konfiskován Linhartu Štampa-chovi ryt. ze Štampachu a prodán JaroslavuBořitovi, hraběti z Martinic, při jehož roděostal až do r. 1791, kdy postoupen Marii Anněz Althannu roz. hraběnce z Martinic, jejíž dě-


Ahraura. 491

dičkou r. 1810 stala se dcera její Marie Anna,provdaná za Karla hraběte z Firmianu, kteráA. až do své smrti r. 1840 držela, načež sta-tek ten připadl sestřenci jejímu Karlovi hrab-z Wolkensteina a Trostburka (†1875). Od roku1880 je majitelem A. a továrník Frant. Preidl-
Výměra panství toho 1860. 36 ha, katastrální výnos 43. 528 zl -, poslední vklad (z roku 1880) 1,000. 000 zl.
Ahoi!; (ohoe), heslo užívané na válečnýchlodích námořních asi v tom smyslu jako u voj-ska pozemního volání »Kdo tu ?« Stráž na lodioslovuje v noci každý blížící se člun voláním:»Člun a h o i !«, načež řídič člunu musí odpo-věděti, koho k lodi přiváží. V kterém člunumimo posádku nikoho není, ten hlásí v odpo-věd’: »Na palubu !«; v kterém jsou důstojníci,ten odpovídá podlé toho, jakou hodnost za-ujímají, voláním: »Důstojníci !«-»Štáb !« (ná-
čelnictvo)-»Kommodor!«-»Admirál!« Při- váží. li se člunem velitel, hlásí se jménem lodi,které velí. Řídič osloveného člunu, který k lodinehodlá přistati, volá v odpověd’: »Dále !«-A. užívá se též jako pozdravu námořního a zejména jako hesla veslařských spolků. Šg.
Ahomove, viz A h a m o v é.Ahorn (Ohorn) viz Z á h o r k o v.Ahorn A n d r z é j, polský jesuita a zname-

nitý malíř al fresco v první pol. XVIII. stol.R. 1741 vyzdobil jesuitský kostel v Piotrkověřadou maleb, jež představují: sv-Františka-Xaverského, obracejícího Indiány na křest’an-
ství; téhož světce, neseného od andělů do ne-bes; boj Poláků s Tur. Obraz modlícího seza mříží mnicha, jenž nalézá se tamtéž nadchrámovým pokladem, jest vlastní A. ovou po-dobiznou. Fresky A-ovy vynikají procítěnostía lahodným koloritem Gn-
z Ahornberka viz T á b o r s k ý J a n.Ahornhutte, víska v Čechách, 6 d., 45

obyv. něm. (1880), hejtm. Kaplice, okr. a býv-dom. Nové Hrady (21/2 hod. již.), obec Luž-nice, fara Theresiendorf.

Ahornswald, ves v Čechách, 40 d., 273obyv. něm. (1880), hejtm. Kraslice, okr. Nej-
dek (1 hod. vých.), obec Kohling, fara a bývdom. Jindřichovice; škola.
Ahovai, a h o u a i, strom západoind. Cer-
bera ahouai i jeho velmi jedovaté mléko. Mimoto znamená i jiné rostliny z čel -Apocyneae-zvláště rod Thevetia. Děd.
Ahra, řeka v pruském Porýnsku, temeníse ve vládním okr. cášském na horách Eifel-ských u městečka Blankenheimu ve výši 469 m,teče nejprve k jihových. pustým a jednotvár-ným údolím A h r s k é h o p o h o ř í, načež vevládním okr. koblenckém směrem sev.-vých.spěje kolem Ahremberga, Altenahru a Ahr-weileru k levému břehu Rýna, kde pod Sin-zigem naproti m. Linzi končí svůj tok 89 kmdlouhý. V dolním jejím údolí, téměř veskrzeúzkém a hlubokém, ale velmi malebném, ze-jména mezi Alternahrem a Ahrweilerem, daříse výborná vína.

Ahraura, město v okrese mirzápúrskémv severozáp. provinciích. Obyv. 11. 332 (1881),a sice: 9780 hindů, 1274 muham., 278 jiných-


492 Ahrberge —

Obchod s obilím, olejovými semeny, lakema lesními plodinami. Výrobky: cukr, skleněnénáramky, lakované hračky a v nepatrné mířehedvábí. Fl.

Ahrberge, A h r s k é p o h o ř í viz A h r a.Ahrendorf (Arndorf), ves v Čechách, 43

domy, 271 ob. něm. (1880), hjtm. a okr. Ka-daň (1 L’ hod. severozáp.), obec A., býv. dom.Přísečnice, fara Mikulovice; škola.

Ahrendt M a r t . F r i e d., Holštýňan (zemř-1824), proslulý cestami po Evropě a zvláště pozemích slovanských, kteréž konal, aby se sezná-mil se starožitnostmi těchto zemí. Výsledkemtěchto cest byl spis: Grossherzoglich Strelitz-sches Georgium nordslavischer Gottheiten undihres Dienstes.

Ahrens: 1) H e i n r i c h (1808—1874), právnífilosof německý, nar. v Kniestedtu v Hanno-veru. Gymnasium navštěvoval ve Wolfen-büttlu, universitu v Gotinkách, kde seznal filo-sofa Karla Krausa. Svým promočním spisemDe confederatione germanica, ale zvláště úča-stenstvím v politickém hnutí gotinském roku1830 zavdal příčinu k svému dobrovolnémuvyhnanství, které trávil v Brusselu, kdež stu-doval filosofii St. Simonovu, a v Paříži, kdežr. 1833 měl veřejná čtení o dějinách německéfilosofie (zejména Kantovy) a kde kromě tohok vyzvání ministra Guizota přednášel o psy-chologii (Cours de psychologie, Paris 1836—38,2 sv.). R. 1834 přijal povolání na stolici filo-sofie do Brusselu. Zde vyvinul svou nejplod-nější činnost literární hlavně vydáním svéhoproslulého Cours de droit naturel (Paris 1839),který byl pak přeložen téměř do všech jazy-kův evropských a zaveden za učebnici na ně-kterých vysokých učeních právnických (v Pa-říži, Brasilii, Chili a Peru). Poslední (6.) něm-vydání vyšlo r. 1870 ve Vídni s názvem Na-turrecht oder Philosophie des Rechtes und desStaates auf dem Grunde des ethischen Zusam-menhangs von Recht und Cultur; f r a n c o u z s k é7 . v y d á n í v y š l o r . 1 8 7 5 v L i p s k u . R . 1 8 4 8 bylA. volen svým rodným okresem do parlamentuve Frankfurtě, kdež zastával zásady stranyvelkoněmecké až do r. 1849, kdy s ostatnímiposlanci hannoverskými vystoupil. Od roku1850—1859 přednášel v St. Hradci právní a
státní filosofii. Odtud byl povolán na univer-situ v Lipsku za nástupce Bülauova na stolicifilosofie a politiky, a byl r. 1863 volen k za-stupování university v saské komoře. Zemřel2. srpna 1874 v Salzgitteru nedaleko svéhorodiště. Kromě uvedených jeho spisů bud’težještě uvedeny: Organische Staatslehre (Wien1850); Juristische Encyklopädie (Wien 1855—1857), přel. také do špan., italsk., pol. i rus-jazyka; Fichte’s politische Lehre (Lip. 1862);Die Abwege in de′ neueren deutschen Geistes-entwicklung und die nothwendige Reform desUnterrichtswesens (Praha 1873); PhilosophischeEinleitung in die Rechtswissenschaften v Holt-zendorffově Encyklopädie der Rechtswissen-schaften (3. vyd., Lips. 1877); kromě toho četnéčlánky v Deutsches Staatswörterb. (Bluntschli).
A. jest stoupenec filosofických názorů KarlaKrausa, jež rozšířil a prohloubil. Jeho celkový


Ahrens.

názor světový jest theistický, spolu však ide-ální. Člověčenstvo vyšší prozřetelností vedeno-jest k stálému pokroku, který vrcholí v sou-ladu všech lidských schopností. Společnostlidská jest dle A. a organismus rozmanitých,navzájem se podmiňujících kruhů životních.V organismu tom vše jest zároveň účelemi prostředkem; jeho organisační princip pakjest právo. Odtud dovozuje A. dále organi-ckou povahu státu, jehož převahu a nadvládunad ostatními svazky společenskými ovšemponěkud podceňuje. Za to však v nauce o stát-ních účelích postoupilo učení jeho od práv-ního státu Kantova ku pojmu státu právněkulturního.

Právní a státní filosofie A. ova jest celkemrázu praktického (ideálního); úlohou její jestméně to, co právo a stát jest, jako spíše, j a k ým á b ý t i s t á t a c o m á b ý t i právem hlavnědle měřítka ethického, tak že rozvoj právapositivního jest pak jen povlovné uskutečňo-vání předurčeného práva ideálního čili přiro-zeného (Naturrecht). Uznávajíc sice nutnostslučování methody induktivní s dedukcí (me-thodou filosofickou), dává přece filosofie tatopřednost methodě poslední a není nestrannave svém soudu o snahách školy historickéi naturalistické. Zmínky zasluhuje ještě A-ovopojímání poměru práva k mravnosti. PřijímajeKrausovo učení o statcích (Güterlehre), ne-rozlišuje A. s dostatek ethického pojmu dobra(das Gute) a hospodářského statku (das Gut)a shledává v právu (co pořádku vnějších stat-kův) i v národním hospodářství druhdy vyššířád mravní. On odlišuje ovšem právo od mrav-nosti a klade zcela důvodně s druhé strany
důraz na jejich vzájemný soulad (proti ná-zoru kantovskému), avšak podřizuje právomravnosti jako prostředek k cíli. Tento v ně-mecké právní filosofii rozšířený základní ná-zor o poměru právního řádu k mravnímu,právní filosofie k ethice ovládá pak i kon-strukci hlavních pojmův i podrobné naukyA. ovy právní filosofie. Veliké rozšíření A-ovýchspisů má své příčiny v jasném a srozumitel-ném slohu, v obsáhlé znalosti práva positiv-ního, v ušlechtilých snahách mírného libera-lismu, které se v nich jeví, a konečně v jeho působení ve Francii. Srov.: Felix Dahn, Rechts-philosophische Studien (Berlín 1883) článekZur Rechtsphilosophie; B. Cepãå�âè÷ú, Çaäa÷aè ìeòoäà ãîñóäàðñòâåííûõú íàóêú (Ìîñêâà)1871) zvl. str. 79—96; Chauffard, Essai cri-tique sur les doctrines philosophiques socialeset réligieuses de H. A. (Paris 1880). Tkl.
2) A., F r a n z L u d o l f H e i n r i c h (* 1809—†1881), ředitel lycea v Hannoveru. Nejslavnějšíjeho dílo, jímž vznikla nová epocha v poznánířeckých dialektů, má titul: De graecae linguaedialectis (2 díly, Got. 1839—43), nyní znovavydávané v německém spracování od RichardaMeistra (1882 sl.); v něm náležitý zřetel vzatk novějšímu materiálu, hlavně nápisovému ak novějším badáním. Dílo toto zůstane vždy zá-kladním kamenem, na němž zkoumání řeckýchdialektů dále bude budováno. Jakožto dodatekpodal A. k němu: Griech-Formenlehre des ho-


Ahrensböck —

merischen und attischen Dialekts (1853, 2. vyd-1869). Dále vytknouti sluší jeho veliké kritickévydání bukoliků řeckých Theokrita, Bióna aMoscha se starými scholiemi (2 díly, 1855 a1859), které dosud jsou základem kritiky ře-ckých bukoliků. Vedlé toho pořídil menší vy-dání r. 1850 a 1864. Řada pojednání a rozpravA. ových z oboru grammatiky, starých dějin,kritiky, filosofie, etymologie a mythologie roz-troušena jest po programmech a různých ča-sopisech odborných. Vý.

Ahrensbock, městys v oldenburském kní-žectví Lubeckém, okr. eutinském, mezi Lube-kem a Plonou, s 1812 ob. (1885). zámkem vév.holštýn-plonského, přádelnou a tkalcovnou-

Ahriman, v Avestě A n g r ó M a i n j u š, u spi-sovatelů řeckých A r e í m a n i o s, v náboženskésoustavě mazdeistické a později avestické bůhtmy a tudíž i zlého principu, odvěký nepřítelsvětlého, dobrého boha Ahuramazdy, s nímžstálý svádí boj, ruše dobré obmysly jeho. No-vějším studiem poznáno, že A. teprve průbě-hem dob pojat byl do náboženské soustavyíránské. Již v původním arijském kultu jevíse stopy obětí přinášených bytostem člověkunepřátelským, které vystupují pod záštitounoční tmy; později pojem bytostí těchto roz-šířen, tak že vedlé tmy i mráz, sucho, dravázvěř, choroby a nemoci za zjev jejich po-kládány. Rozšířením kultu Ahuramazdova nazápad do Médie a náboženskou opravou Da-reiovou nauka o škodných bytostech šířerozváděna, a působením médského magismujednotlivé zjevy škodných mohutností zosob-ňovány. Přirozeným bylo důsledkem, že stáláprotiva dobra a zla, světla a tmy došla pro-jevu svého i v božstvu nejvyšším, načež Ahu-ramazdovi v protivu kladen bůh všech bytostízlých, jménem A. Ze spisovatelů řeckých mož-no určiti dobu, kdy kult jeho vzešel. Jest todoba úpadku perské říše, jejíž králové i oby-vatelé poddávali se babylonským pověrám azaváděli je i do národního náboženství. A. jestprvým bohem tmy a zla, pánem všech tem-ných démonův a mocí; příznaky jeho božskéjsou protivou příznakův Ahuramazdových-Zdržuje se v zemi, v hluboké jámě, kterousám byl vyhloubil, obklopen i s duchy sobě pod-
řízenými svrchovanou tmou. Jediný rozdílproti Ahuramazdovi v tom se shledává, ženikdež A. neprohlašuje se za bytost bez konce,poněvadž dle avestické nauky v boji svémse světlem konečně podlehne. V literatuřeavestické sluje »zlým duchem«, »nejhorším«,»daeva daevů«, »pánem nad hojnou smrtí«,»o zlu vědoucím«, »tvůrcem bytostí zlých«,»týrajícím«. Proti Ahuramazdovi líčí se jakomalomocný, podléhající. Malomoc jeho proje-vila se zvláště narozením Zarathuštrovým, ježmarně hleděl překaziti. Jeho snaha jest bořitia usmrcovati. Proti vševědoucnosti Ahuramaz-dově jest A. nevědomý a teprve z činů svýchpoznává následky jednání svého-příčina ko-nečné jeho zkázy. Vše, co tvoří, koná s úmy-slem, aby ničil blahodějné záměry Ahuramaz-dovy. Družina jeho skládá se ze šesti zlýchduchů. Poněvadž země dělí říši A-ovu od říše

Ahualulko. 493

světla, svádí A. tuhý boj s Ahuramazdou nazemi, boře dílo jeho a hřích, zvláště lež, lidemv srdce vštěpuje. Představovali si jej Peršanév podobě lstného hada a přinášeli jemu obětina odvarování zloby a mstivosti jeho. Darme-
stetter, Ormuzd et Ahriman. Paříž 1878. Pšk.
Ahrska vına viz A h r a .Ahrweiler, A a r w e i l e r, krajské m. v pru-

ském vlád. okrese koblenzském, nad ř. Ahrou,s 4318 ob. (1885), stanice poboční dráhy a.-re-magenské, má krásný got. kostel sv. Vavřincez r. 1245, zachovalé staré zdi městské se 4branami, soukromý ústav pro choromyslné,dílny soukenické, jirchářské a barvířské a lo-žiska železné rudy. Na blízkém kopci Kalvariijest bývalý klášter františkánský, nyní vyššídívčí ústav uršulinek. Obyvatelstvo zabýváse pěstováním červeného vína, jež (zejménawalporzheimské) má dobrou pověst. — K r a ja. ský (371 km2 s 37. 571 obyv., 1885) jesthornatý, ale úrodný, maje hojnost ovoce, vínaa dříví, mědi, tufu, minerálních vod (lázeňskámísta Wadenheim, Neuenahr a j.), a ryb di-voké zvěře.

Ahsa, al — A., a l - H a s á , L a h s á, pobřežnízemě v severových. Arabii mezi vysočinounedžedskou a Perským zálivem, na sever asi
k 29° 30′, na jih až k poloostrovu Katarskémusahající, vyprahlá písčitá rovina s úrodnýmimísty, jež podzemními prameny jsou svlažo-vána; má hojně datlovníků s ovocem po všemVýchodě hledaným. Země tato, jejíž obyv. páčíse na 150. 000 duší, teprve v létech sedmdesá-tých podrobena jest vojskem tureckým a ja-kožto sandžak nedžedský připojena k vilájetu basorskému. Hlavním její městem jest na jihuH o f ú f s 25—35. 000 ob. uprostřed rozsáhlýchhajů datlovníkových, rovněž jako nedaleká pev-nost Mubáraz s 15—30. 000 ob. Dále na severv krajině Hedžeru na úrodném, ale nezdravémpobřeží jest město Kátif asi se 6000 ob., bý-valé sídlo šiitských Karmatů, nyní lovem perelznámé. V nejsevernější části země leží čisté přístavní místo Koeit čili Korein s více než20. 000 obyv. Sultán ahsáský jest poplatníkemnedžedským.
Ahti, bůh vody u Čudů. Dříve ctili Ču-
dové vodu samu, později teprve božství její, jež pak znenáhla ve víře jejich bralo na selidskou tvářnost. A-je stařec lakotný, jenž rádulupuje cizí majetek a co vezme, málokdyvrátí. Později směšuje se s ním hrdina Lem-min Keinen, čímž anthropomorfismus bohavody je dovršen. Kr.
Ahuachapam, město ve středoamer. re-publice San-Salvadoru, v depart. sonsonatském,asi s 8000 obyv., z nichž r. 1854 byla In-diánů čistokrevných. Okolní rovina jest úrodnaa pěstuje se na ní hlavně cukrová třtina akáva; 5 km na vých. jsou horká sirnatá vřídlazvaná ausoles- Na severozápadní straně města(3 km) nalézá se jezero 4 km dlouhé-

Ahuakatlan, okr. městys mexický (prov.Jalisco), s 5000 obyv. živícími se rolnictvím;nedaleko vyhaslá sopka.

Ahualulko: 1) Okr. město s 1500 obyv-v mexickém státě San Luis Potosi, od hlav.


494 Ahumada — A

města San Luis Potosi asi 70 km severozáp.vzdálené, památné velikým vítězstvím konser-vativního generála Miramona nad gen. Vidau-rim v září r. 1858. — 2) A., okr. město tamževe státě Jalisku, s 10. 700 obyv-

Ahumada d o n P e d r o G i r o n, marquesde las Amarillas, vévoda A. (* 1788 — † 1842),špan. vojevůdce a státník, vyznamenal sejako náčelník gen. štábu ve válce o nezávi-slost, byl r. 1820 nějaký čas ministrem vojen-ství, r. 1832 od krále Ferdinanda VII. v zá-věti jmenován členem vladařství po dobu ne-zletilosti dcery jeho Isabelly. R. 1835 stal sepo druhé ministrem vojenství a zasazoval seo zlepšení vojenství špan. a o smíření s Ba-sky, ale znepřátelil se s mocnými osobnostmia proto vzdav se úřadu odebral se do Fran-cie. Onemocněv těžce vrátil se do vlasti a ze-
mřel v Madridě.
Ahun [aAen], velmi staré hl. místo kantonuve fr. depart. creuském, arrond. guéretském,v rozkošné horské poloze nad ř. Creusou ana pobočce dráhy orléanské, s 2475 ob., pa-mátníky druidskými, sklárnami a bohatýmidoly kamenouhelnými. Pod ním při řece jest
M o u t i e r (starofranc.=klášter), bývalé opat-ství založ. r. 997, se starobylým chrámem,v němž zachovaly se vzácné staré řezby ak němuž dne 16. srp. konají se slavné pouti.Asi 4 km odtud ss.-vých. jest ves B u s s e a ud’A., kdež přes Creusu pne se velkolepý že-lezniční viadukt 300 m dl. a 56 m vysoký. A.v dobách gallskořímských zval se A g e d u n u m,A c i t o d u n u m; později měli zde Merovingovépalác a mincovnu. — Okres a-ský s 11 ob-cemi a 12. 000 ob. jest pověstný chovem pěk-ného dobytka a výrobou chutného sýra.
Ahuramazda viz A h u r ó M a z d á o.Ahurei, A u r a i, osada na vých. břehu tu-

buajského č. austrálského ostrova Opara čiliRapy (27° 37′ j. š., 144° 9′ z. d.), s uhelnýmiložisky a přístavem korálovými útesy chráně-ným; od r. 1866 jest zde francouzská staniceuhelná.

Ahuro Mazdao, též A h u r a m a z d á (»pánnejvyššího vědění«); v nápisech staroperskýchA u r a m a z d á, později O r m a z d , O r m u z d,v Avestě název nejvyšší božské bytosti nábo-
ženství staroéránského. Jako A n g r ó M a i n j u šjest v soustavě filos. hlavou a repraesentantemtemné části světa duchového, tak jest A. M.hlavou s v ě t l é jeho části. A. M. sídlí od věč-nosti ve věčném světle a jest tvůrcem i stráž-cem všehomíra, a to i duchové i tělesné (pozem-ské) jeho části: ovšem od věčnosti kazí a pa-ralysuje Angró Maiujuš blahodárná jeho zařízenísvou činností. A M- jest bytostí veskrze nad-smyslnou, a pod ním hluboko stojí všechnyostatní bytosti všehomíra i duchové světlí. Vedléněho jest 6 A m e š a s p e n t ů a veliký počet ostat-ních dobrých duchů, J a z a t ů, jež vesměs A.M. stvořil, ač často sám k nim jest počítán.Ostatní viz Z a r a t h u š t r a . Ztý.
Ahvaz, osamělé městečko uprostřed pu-stiny v perském Chúzistáně, 75 km jižně odŠusteru na lev. břehu Kárúnu, jenž zde jestvelmi hluboký a 300 m široký. Nynější A. má


chaenodon.

asi 1600 obyv. a zaujímá jen nepatrnou část’
rozlohy starého města, někdy skvělého sídel-ního města krále parthského A r t a b a n a IV- (†226 po Kr.), jež rozkládalo se podél řeky 15—18 km zdélí, jak dosud svědčí množstvíssutinových pahorků, v nichž však nalezenypouze nápisy kufické a arabské, tedy asi z dobyprvních kalífů. Mezi zbylými starými památ-kami vynikají zvláště zříceniny mostu, paláce, vodních mlýnů a pozůstatky obrovské hrázekamenné, zřízené k zavodňování okolí. Zder. 242 M á n i č . M a n e s vystoupil s novousvojí věroukou a později až do V. stol. byl A.sídlem biskupských nestoriánů. Za vlády arab-ské byl ještě velikým městem obchodním, ze-jména střediskem obchodu cukerního pro ve-škeru záp. Asii, avšak již v X. stol. po násil-ném dobytí vzbouřeného města počal se jehoúpadek. — Jménem A. = H ú z o v é , C h ú z o v é)naznačují Arabové též C h ú z i s t á n vůbec.
Ach., skratka v článcích přírodovědeckých:A c h a r i u s Erik.

Ach, řeky, viz A a c h a.Acha (A s n i , A n j a n), tuzemský název vý-

chodoindické rostl. Hardwickia pinnata Roxb.,jenž přikládá se dílem i vláknu, pryskyřicinebo velmi tvrdému a trvanlivému dřevujejímu. Děd.

Achab, sedmý po řadě král isráélský, syna nástupce krále Omrí, panoval kolem r. 854př. Kr. Z assyrských současných zpráv vysvítá.že zemřel A. r. 853 nebo 852. Biblické udajepřikládají jemu vlády 22 let, což však dlužnozmenšiti, tak že pravděpodobně kralování jehospadá do l. 867—852 př. Kr. Zasnouben jsas Izebelou, dcerou týrského krále Itubaala, trpělv říši své pocty božstev foinických, začež uva-lil na sebe nesmiřitelné záští starších proroků,v jichž čele stál E l i á . Zprávy biblické, jinakhojné, jsou vesměs psány s nepříznivého sta-noviska prorockého a líčí A. a v barvách od-porných. Nezamlčují však, že vedl A. dlouhé
války s Benhadadem II., králem syrským v Da- mašku, nad nímž u Á f é k a rozhodně zvítězil a se zajatým králem mírně naloživ i mír apřátelský spolek s ním učinil. Jako spojenecBenhadadův účastnil se A. r. 854 veliké bitvyproti assyrskému králi Salmanassaru III. u Kar- kara v Syrii, o čemž dochovala se zpráva natak zv. řeckém obelisku Salmanassarově. Avšakkonečný pád A-ův, jenž poražen a zabit jestv nové válce s Benhadadem u R á m y, vyklá-dán za následek odpadlictví jeho od boha ná-rodního. Rovněž neobyčejné sucho, které tehdyPalestinu stihlo a o němž i Menandros Efeskýzprávu podává, prohlašováno za následek A. ovypříchylnosti k cizím božstvům. Z objektiv-ného ocenění zpráv historických jest na bíle-dni, že byl A. panovník udatný, který spol-kem s Týrem a s Ásou, králem júdským,hájil říše své proti převaze Benhadadově. Pšk.
Achaemenides viz A c h é m e n i d é s .Achaemenovci viz A c h a i m e n o v c i-Achaenodon, vyhynulý rod ssavců s u d o-

k o p y t n a t ý c h (Artiodactyla), jejž vřadil Osborndo čeledi v e p ř ů (Suina). Zbytky jeho nalé-zají se ve zpodním útvaru třetihorním v sev-


Acha

Americe.Rod tento lze pokládati za předchůdcenašeho vepře. Šc.

Achaia: 1) Krajina v sev. Peloponnésu,mezi sev. okrajem arkadské vysočiny a záli-vem Korinthským. Na jihozáp. sousedila s Éli-dou, kdež hranici činila řeka Larissos, na jihuoddělena byla od Arkadie pohořími Skólliem,Erymanthem, Kerynejským, Chelidoreou a Kyl-lénou, na vých. proti Sikyónii činila pomezípobřežní bystřice Sythas. Povrch její jest pře-vahou hornatý; z pohraničných hor jižních roz-bíhají se četné rozsochy po achajském vnitro-zemí, uprostřed pak zdvihá se osamělá vyso-čina P a n a c h a i k o n (nyn. V o ı d i a 1927 m),vnikající svými odnožími daleko do zálivu Ko-rinthského. Pouze na západě mezi mysem Ara-xem a ústím bystřice Peira šíří se značnějšírovina pobřežní jsouc pokračováním rovinyélidské. Ve starověku byla pohoří tato porostlározsáhlými hvozdy, slynoucími bohatstvím zvě-ře. Nad řekou Peirem v okolí města Far spa-třil Pausanias platanový háj s kmeny dutými,v nichž bylo lze pohodlně jísti i spáti (VII.,22., 1.). Za našich dnů lesů značně ubylo,posud však zachoval se při řece Larissu, nacestě z Patrasu do Pyrga vedoucí, veliký du-bový les, mající několik mil délky. Nižší sklony,zvláště na pobřeží, hodily se výborně k orběa k vinařství, obé však ustoupilo za posledních40 let rozsáhlému sušení korintek. Na vyš-ších polohách travnatých a dosti svlaženýchhleděli si obyvatelé chovu dobytka, zvláštěhovězího. Z jižních horstev spěchávají k mořičetné bystřiny, tekoucí údolími k severu ote-vřenými, z nichž značnější jsou Peiros, Seli-nus a Erasinos; avšak ani tyto nemívají v létěvody. Ze zemitých látek, které s horskýchúbočí splachují, vzniká při ústí šedobílý nános.O krajinu dělilo se ve starověku 10 měst pří-mořských, v tomto pořadí, počínajíc hranícíélidskou, za sebou jdoucích: Dymé, Olénos,Patrai, Rypes, Aigion, Heliké, Búra, Aigai,Aigeira a Pelléné, a dvě města ve vnitrozemí,Farai a Tritaia.

D ě j i n y. V dobách hérojských hřbet Pana-chaika dělil krajinu a spolu i obyvatelstvo vedvě různé části. Na záp. v údolí Peira a napobřežní nížině seděli Kaukónové, élidským
Epeiům příbuzní, původu ryze pelasgického.Východní část’ až po území města Korinthunazývala se vůbec »pobřežím«, A i g i a l o s, aobyvatelé sluli A i g i a l e o v é. Tito Aigialeovébyli iónský kmen, rozdělený ve 12 fratrií míst-ně odloučených, jehož náboženským středembyla svatyně Poseidóna Helikónia blíže Heliky,a provozovali pobřežní plavbu po zálivu Korinth-ském i na záp. ostrovy. Avšak Iónové byli zesvých sídel vyrušeni vpádem Achaiů. Bojovnýmkmenům dórským byly podlehly končiny ně-kdejší říše anaktů mykénských v Argolidě, načežuroz. rodové achajští, dle pověsti vedení synemOrestovým Tisamenem, vrhli se na sídla aigia-lejská. V bitvě padl Tisamenos, avšak Achaiovézvítězili a sevřeli Ióny v městě Heliké; pozdějiučiněna smlouva, dle níž přednějším rodům ión-ským povolen volný odchod do Attiky a do Asie.Avšak východní část’ aigialská, Flius, Sikyón

ia. 495

a Korinth, byla později opanována od Dóriů,načež Achaiové zmocnili se pobřeží západníhoaž po řeku Larissos. Krajina jimi opanovanánazývána až do konce starověku A-ií. Jádroobyvatelstva bylo i nadále iónským, avšak vládyzmocnili se rodové achajští, kteří se rozsadilipo 12 městech výše jmenovaných, a tak vzniklaachajská dódekapolis, spolek 12 měst, s nábo-ženským i politickým středem nepochybněv Aigii. Jednotlivá města spravovali s počátkukrálové, odvozující původ svůj bud’ z rodu Aga-memnonova, bud’ z někdejších achajských dy-nastií v Lakónii. Dlužno však podotknouti, žedódekapolis achajská nijak nebyla totožnous 12 staroiónskými fratriemi, již z té příčiny,že původní území Aigialos jen částečně sho-dovalo se s pozdější Achaií (Bursian, Geogr.v. Gr. II., 315.). Území jednotlivých měst bylaoznačena stálými hranicemi a pojímala v soběobyčejně 7—8 démů venkovských. Když po-zději Aigai a Rypes zanikla, přijaty byly dodódekapole dosavadní démy K e r y n e i a aL e o n t i o n . průběhem dob následujících za-nikla malá království měst achajských a za-vedeny vesměs mírně demokratické ústavy,které byly pokládány za vzor dokonalosti v Hel-ladě ostatní. Tyrannis mimo Pellénu v A-iise nevzmohla nikdy. Za všeobecného ruchuosadnického založ. Achaiové několik osad v již.Italii, z nichž Sybaris a Krotón byly nejpřed-nější. Za demokratické vlády zorganisovánadódekapolis pevněji. V Aigii usnášelo se ob časspolkové shromáždění, obesílané po úpadkuměsta Olena 11 městy, moc výkonná svěřenadvěma stratégům spolkovým. Do průběhu dě-jin hellénských A. dlouho nezasahovala, baneúčastnila se ani válek perských. R. 457 pů-sobením Perikleovým, který s athénským lod’-stvem tehdy zdržoval se v Korinthském zálivě,přijata města achajská do spolku athénského.Tím politický význam achajského spolku pře-stal a města jednotlivá účastnila se politickýchběhů samostatně. Než již r. 445 při sjednánítřicetiletého míru byla města achajská z athén-ského spolku vypuštěna. Při vypuknutí válkypeloponnéské zachovala se A. nestranně; to-liko město Pelléné zjevně přistoupilo na stranuSparty. Později účastnila se, jak se zdá, všechna
města války proti Athéňanům, a v bitvě napotoce Nemejském r. 394 bojovali Achajštípo boku Spart’anů. Spolek se Spartou pobídlA-ii k politice výbojné na severním břehu Ko-rinthského zálivu, kdež akarnanské město Kaly-dón přijala do svého spolku. Akarnanové opřelise zbrojně, byli však zničující výpravou Agé-silan, krále spartského, donuceni k povolnosti.Také v ústavě achajských měst stala se změnapůsobením Sparty, a sice ve smyslu oligarchi-ckém, mírem Antalkidovým pak spolek achaj-ský zrušen zúplna. Přehmaty Sparty po tomtomíru způsobily spolek A-ie s Thébami, jímžA. vzdala se Kalydóna; než v bitvě u Manti-neie bojovali Achajští opět na straně Sparty.Za II. války svaté byli Achajové jedinými spo-lečníky Fókidských jen z nevraživosti protimocným posud Thébanům. Proti Filippu Ma-kedonskému spojili se, hlavně přičiněním Dé-

496 Achaimenés —

mosthenovým, s Athéňany a účastnili se i bitvyu Chairóneie (338 př. Kr. ). Ještě téhož rokuumluvili mír s Filippem za podmínek, jimižuznali hégémonii makedonskou; odtud neúčast-nila se A. opět po delší dobu běhů hellénských,zvláště ne války lamijské a obrany Thermopylproti Galatům. Další dějiny viz A c h a j s k ýs p o l e k. Pšk.

2) A. F t h i ó t i s, u epiků F t h i a, pozdějitaké jenom F t h i ó t i s, jihovýchodní část’ Thes-salie, hraničila severně s částmi Pelasgiótisa Thessaliótis, na záp. s hornatými kraji Dolo-pův a Ainiánů, na jihu se sídly Maliův a sezálivem Malským, na východě se zálivem Pa-gaským, který ji odděloval od hornatého polo-ostrova Magnétů. Hory prostupují zemičkou
mnohými směry. Na jihu, souběžně s Malskýmzálivem, zdvihá se Othrys, k němuž na severupřipojuje se značná pahorkatina. Toliko na vý-chodě, při zálivu Pagaském, šíří se pobřežnírovinka Krokion, slynuvší za starověku ve-likou úrodností, ježto četné potoky jí protékají.Obyvatelstvo krajiny té skládalo se z různýchdrobných kmenů, z nichž za hérojských dobproslaveni byli M y r m i d o n é , H e l l é n o v é aA c h a j o v é, kteří později splynuli v jediný kmenA c h a j ů F t h i j s k ý c h. V sev. části vyskytujíse též osady aiólských Boiótů kolem osady Ko-róneie (Strabón, 434), kteří nepochybně předThessaly ustupujíce v horách fthijských útuleknalezli. Četná města vzkvétala na nevelikémprostranství, Halos nad Amfrysem, Itónos, Thé-by fthijské, Fylaké a Larissa Kremasté. Za dobmakedonských bylo pobřeží zálivu Malskéhopřidáno Maliům. Pšk.
3) A., provincie římská, vznikla za dobAugustových z krajin ryze hellénských, z Pelo-ponnésu a vých. Hellady. Později k ní při-dány Aitólia, Akarnania a některé okresy épeir-ské. Byla pod správou zvláštního prokonsulajmenovaného senátem a náležela do řady pro-vincií senátských. Ve svém zřízení lišila seA. od provincií jiných, čehož příčinou bylašetrnost římských Filhellénů k potomkům slav-ných generací řeckých. A. skládala se z auto-nomních měst, jejichž ústava ovšem dle zásadŘímany stanovených byla upravena; věci spor-né vyřizovány v nich domácími soudy, soudu
praetorskému podléhaly přečiny proti státu spá-chané. Mezi obcemi městskými rozeznáványdvě kategorie. Athény, Sparta, 18 měst Eleu-therolakónů, Patrai, Naupaktos, Plataiai, Ta-nagra, Thespiai, Delfi, Amfissa, Elateia i j.pokládány za spojence, neplatily daní a zá-visely na praetorském soudě jen ve zvláštníchpřípadech. Od soudů městských byla dopuštěnaappellace k císaři. Ostatní města, přímo Říma-nům poddaná, řídila se prokonsulem sídlícímv Korinthu a obesílala zemský sněm (koinÝnt³n >Aqai³n), který každoročně v Argu se schá-zel a průběhem doby za jediného zástupcehellénského světa se pokládal. Římské panstvíukázalo se blahobytu Řeků velmi prospěšným.Ubývání obyvatelstva, již Polybiem pozoro-vaného, které zvláště v Arkadii tak rychle sedostavilo, že celá údolí stala se liduprázdnými,nebylo lze zastaviti, za to však bezpečnost

Achaios.

osoby a majetku, způsobená koncem vražedl-ných válek občanských, byla Řekům náhradoujakousi za ztracenou moc politickou. Momm-sen, Röm. Gesch. V. 233 sld. Pšk.

Achaimenes, ve staroperských nápisíchH a k h a m a n i š, mythický praotec králů per-ských, zakladatel rodu A c h a i m e n o v c ů, jejžkrálové perští (Kýros na náhrobku murghab-ském, Dareios v nápise behistúnském, Xerxésu Hér. VII. 11.) kladli v čelo svého vývodukmenového. Mythická povaha osobnosti jehojest patrna z přímých svědectví. Pšk.

Achaimenovci, královská dynastie per-ská, odvozující původ svůj od A c h a i m e n a,vykonávala hodnost knížecí nad kmenem Pa-sargadů (odtud rovnost A-ců s druhými šestirody knížecími, jevící se vnějšími odznaky,jako tiárou, kÊdaric, právem, že králové perštíjen z těchto rodů bráti směli své zákonné man.želky, a že knížata vždy měla přístup ku králi).Nejstarší známý člen rodu A-ců jest T e i s p é s I.,pravnuk jeho T e i s p é s I I. nazýval se již krá-lem anšanským, po sídle svém Anšaně, kte-réhož titulu užívali i syn jeho K ý r o s I I. i vnukK a m b y s é s I I. Teispem II. rozdělili se A. vedvě větve, z nichž mladší založil A r i á r á m-n é s . R . 5 5 9 K ý r o s I I I . , syn Kambysa II., na-stoupil panství v Anšanu a připojil k říši své
i druhé kmeny perské, načež povalením Médie(r. 549) dobyl svému rodu panství nade všíAsií. Kambysem III. r. 522 vymřelo potomstvoTeispovo, načež D a r e i e m I., synem Hy-staspovým, nastoupila mladší větev A-ců natrůn perský. V přirozeném pořadí následovalipo Dareiovi X e r x é s I . , A r t a x e r x é s I . aX e r x é s I I., jímž r. 424 legitimní potomstvovymřelo. Levobočkem Artaxerxa I., D a r e i e mI I . N ó t h e m, počíná se rod nepravých A-ců,jenž ztenčen ve velikém vraždění po smrtiArtaxerxa II. (360). Levoboček tohoto, A r t a-x e r x é s I I I. a syn jeho A r s é s jsou poslednímimužskými potomky z rodu A-ců na perském trůně. Poslední král perský, D a r e i o s I I I., byl vnuk Artaxerxa III. z dcery jeho Sisygamby. —Později odvozovali králové kappadočtí, pontštía bosporští původ svůj od A-cův; bezpečnostiv udání jejich ovšem hledati nelze. Pšk.
Achaintre [ašAentr] N i c o l a s L o u i s, vel-
mi ceněný filolog franc. (* 1771 — † 1840). Poskončených studiích byl odveden r. 1793 navojnu, r. 1796 zajat a odvezen do Uher. Posvém návratu do Francie nečině nároků naveřejné postavení živil se jako korrektor ti-skárny, tiše a skromně pracuje o důkladnýchkommentářích latinských básníků Horatia, Iu-venala a Persia. Vydal poprvé francouzskýpřeklad Historie války trojanské, připisovanéDyctisovi Krétskému (1813), pak sbírku latin-ských klassiků, konečně Cours d’humanités ve13 sv. V »Journ. des Débats« uveřejňoval svábadání o starožitných nápisech. Hrz.
Achaios (>Aqaiác): 1) Mythický praotecřeckého kmene Achajův, syn Xuthův a Kreu-sin, vnuk Hellénův. Dle jiné pověsti zachovanéu Dionysia Halikarnasského (I, 17) byl A. sy-nem Poseidóna a Larissy, dcery Pelasgovy, aosadil s bratry svými Thessalii, jejíž jižní část’,


Achaiové — Ac

zvaná Achaia Fthiótis odvozovala od něhojméno své.

2) A. Dramatický básník řecký, syn Pytho-dórův (nebo Pythodóridův) z Eretrie, nar. kolem
r. 480 př. Kr., †před r. 406. Poprvé vystoupilpo r. 448 v závodě tragickém se Sofokleema Euripidem. Zprávy o počtu jeho dramat ko-lísají mezi počtem 64, 44, 30, 24. A. vynikalvíce v dramatě satyrském než v tragédii. Fi-losof Menedémos v dramatě satyrském přiřklAischylovi místo prvé, Achaiovi druhé. Přesto zvítězil jen jednou. Náležel k dramatikůmlepším a učenci alexandrijští přijali jej dosvého tragického kanonu. Ze zachovaných18 názvův aspoň třetina náleží dramatům sa-tyrským. Zlomky sestavil Urlichs: Achaei Er.quae supersunt collecta et illustrata. Bonn 1834.Srv. též sbírku Nauckovu Fragm. trag. graec.;o významu jeho vůbec Welcker, Die gr. Tra-goedien, Bonn 1841; W. Kayser, Historia cri-tica trag. graecae, Got. 1845; Fr. Grešl, O satyrském dramatě, Progr. gymn. v Lito-myšli, 1876. Sdk.
3) A., syn Andromachův, příbuzný král.rodiny syrské, bojoval r. 222 př. Kr. za králeSeleuka III. s Attalem I. Pergamským. Po za-vraždění Seleukově pomstil na vrazích smrt’jeho a zamítnuv korunu od vojska mu nabí-zenou pomohl Antiochovi III. na trůn. V dalšíválce omezil říši Pergamskou na původní hra-nice její a dobyl zase ztracených držav syr-ských v Malé Asii. Avšak osočen u krále oddůvěrníka jeho Hermeia, jako by po panstvíbažil, dohnán byl ku vzpouře, v níž setrval i posmrti Hermeiově ze strachu před Antiochem.Pokud tento válkou s Egypt’any byl zaměstnán,zůstal A. v nerušeném držení svých krajin, alepo zavřeném míru byl od Antiocha r. 215 po-ražen a v Sardech obležen. Tam zradou vy-dán jest v moc královu a na rozkaz jeho utracen.

Achaiove, jeden ze čtyř velikých kmenůstarořeckých, dle pověsti potomci Achaia, synaXutha, syna Hellénova. Genealogická pověst,činíc Achaia bratrem Iónovým, kladla Achaie doblízkého příbuzenství s kmenem 1ónským. Nej-slavnější doby jejich byly doby hrdinské, opě-vané v poesii homérské. Tehdy založili A., vlád-noucí prý celým Peloponnésem mimo Arkadii,
mohutný stát se sídlem v Mykénách, na němžněkolik menších držav (Pylos, Lakedaimón,Kormthos) bylo závislo svazkem na zřízení lenníupomínajícím. Vládcové jeho, a n a k t o v é my-kénští, domáhali se s úspěchem předáctví po-litického v celém Řecku a jejich prý vedenímpodniknuta slavná výprava proti Tróji. Tak ve-liká byla tehdy moc a sláva A-iů, že v básníchhomérských Řekům v Evropě osedlým vůbecjméno A-iů bylo dáváno. Avšak moci anaktůvachajských učinily konec jednak domácí sváryv rodě panovnickém, jednak vpád Dóriů doPeloponnésu. A. pozbyli Messénie, Élidy a La-kónie, konečně i Mykén, načež bud’ vrhli sedo Aigialeie, odtud Achaií zvané, bud’ s Aiólyodstěhovali se do Menší Asie. Za dob histo-rických přebývali v peloponnéské Achaii, veFthiótidě thessalské, na ostrově Zakynthu av nejzápadnější části ostrova Kréty. Pšk.

hajský spolek. 497

Achajsky spolek založen byl r. 280 př.Kr. Města achajská byla těžce navštívena bou-řemi diadochův a tyranny, kteří makedon-skými vládci byli podporováni. Když však zastrašného vpádu Keltů nebylo se nadíti mě-stům achajským žádné pomoci z Makedonie,spojila se města Patra, Dymé, Tritaia a Farair. 280 ve spolek a vypudila makedonské po-sádky. R. 276 přidalo se město Aigion ku spol-ku, který si obral úkolem ochranu proti ty-rannům a makedonskému násilí. Znenáhla tvo-řil takto zařízený a. s. federaci desíti měst,jejichž měšt’ané mě i právo scházeti se ve spol-kovou radu v Aigii a voliti na rok náčelníka(stratéga) i tajemníka (grammatea). Spolek sámnezdál se míti veliké váhy, když však r. 249Aratem k němu připojen Sikyón, stal se a.s. ohniskem snah protimakedonských v Pelo-ponnésu. R. 242 přinucen Aratem Korinth při-pojiti se ku spolku, později Troizén, Epidauros,Megara. Ve spolku s Aitóly pokusili se r. 239Achaiové o útok na makedonskou Thessalii,který se sice nezdařil, avšak získány ku spolkuvětší část’ Argolidy a Arkadie s důležitou Me-galopolí. Za poručenské vlády Antigona Dó-sonta dospěl a. s. největší moci a slávy. R. 229přidaly se ku spoIku Athény, později-i Argosa zbytek Arkadie. Avšak žárlivost Aitólův aposlední pokus Sparty a jejího krále Kleo-mena III. zhubily slávu achajskou. VítězstvíKleomenova obmezila a. s. téměř jen na Achaiisamotnu. Poražen sice Kleomenés AntigonemDósontem r. 221 u Sellásie, za to však zúženýa. s. musil přistoupiti ku spolku řeckomake-donskému a vzdáti se dosavadní své úlohy.Jenom obava před Římany, kteří již tehdypočali pečovati o věci řecké, zdržela krále Fi-lippa V., že nezničil i zbytku někdejšího moc-ného spolku. Jeho úklady zavražděn r. 213Aratos, avšak stratég. Filopoiménem (od r. 208)a-kému s-ku dodáno života nového. Hledě siproti Makedonii přátelství s Římany, rozšířilznova Filopoimén spolek do Arkadie, přinutili Spartu ku připojení se a po porážce Filippověu Kynoskefal dožili se Řekové ještě jednouspolku, který slučoval větší část’ Peloponnésuv jedinou moc. Avšak tím vzbuzena žárlivostŘímanů, kteří po smrti Filopoiménově (r. 183)
hleděli si přízeň jedné strany ve spolku zajistiti.I vznikla neshoda ve spolku, jevící se zřejměza třetí války makedonské. Snahy stratégaLykorty o spolek s králem makedonským Per-seem byly zmařeny stranou Římanům odda-nou, načež po porážce Makedonů počali Ří-mané těžce doléhati na stranu Lykortovu.K radě Kallikrata Římanům přejícího prohlá-šeni senátem všichni Achaiové, kteří za válkymakedonské zastávali jakýkoliv úřad, za osobypodezřelé, načež 1000 nejpřednějších mužůvachajských, mezi nimiž Lykortův syn Poly-bios, do Italie odvlečeni byli k vyšetřování.Vyšetřování se zajatými nekonáno žádné, ný-brž mužové ti držáni pod dohledem v městechetrurských a trest smrti ustanoven na každýpokus útěku. Teprve roku 150 byl zbývajícím300 zajatým dovolen návrat do vlasti, avšakžádost Polybiova, aby směli opět dřívějších

498 Achalcych —

hodností nabývati, starším Catonem příkře za-mítnuta. Jeden z internovaných, Diaios z Me-galopole, byl přes to již r. 149 za stratéga zvo-len, načež ihned počal spor se Spartou o vý-měr soudní pravomoci spolku nad jeho členy.Sparta uchýlila se o pomoc do Říma, kamžvypravil se i Diaios. Senát zaneprázdněn jsaválkami v Africe a v Makedonii, dal odpověd’
nejasnou, kterou si obě strany ve svůj pro-spěch vykládaly. Achaiové konečně nedbajícevýstrah z Říma, stihli Spartu novou válkou.Zatím porazili Římané makedonského prae-tendenta a prohlásili, že Korinth, Argos a jinámísta z a-kého s-ku se propouštějí. To do-hnalo Achaie k zoufalému boji. Stratég K r i-t o l a o s způsobil spolek s některými městystředořeckými proti Římanům, byl však od Ří-manův u Skarfeie poražen a zabit. KonsulL. Mummius porazil Diaia ještě téhož rokuu Korintha, načež Korinth vyvrácen a a. s.rozpuštěn. Tím Hellénové evropští pozbvlitrvale svobody své a stali se poddanými-Ří-manů. Viz Klatt, Chronol. Beiträge zur Gesch.d. achäischen Bundes (Berl. 1883); Dubois, Lesligues étolienne et achéenne (e (Pař. 1885); Momm-sen, Röm. Forschungen II., 353—360. Pšk.28Achalcych, A c h a l c i k (nová tvrz), tur.Achiska n. Akkiska, újezdní město gub. kutajskés 13.775 ob. (1870, dle »Petrohr. kalend. na r.1887« 23.265), většinou Armény (12.000), 1020 mnad m., 140 km od Tiflísu na řece Poschovuč. Achalcych-čaji, 4,27 km od ústí jejího doKury. Nazýval se druhdy K e l d i r č . C h a l d i r.Má starobylou pevnost vystavěnou na skále,s vysokými, tlustými zdmi z kamene; uvnitřjest citadella, nyní proměněná v ruský chrám.Krásná mešita sultána Ahmed’a, vystavěnápodlé Sofijského chrámu v Cařihradě, honosíse knihovnou, jež náležela mezi nejvzácnějšína východě. A. polohou svou na hřbetě achal-cyšsko-adžarském zavírá vchod do těsniny bor-džomské, která podél levého břehu kurskéhovede k Tiflísu. Ve příčině strategické A. dů-ležit jest tím, že brání přístupu do záp. Za-kavkází se strany Karsu a Ardahanu. Protov okolí prodlením doby svedeno bylo mnohokrutých bojů. Doba založení A-u není známa,padá však jistě daleko do minulosti. Oblast’ achalcyšská již ve II. stol. př. Kr. byla částíříše armenské. Ve stol. XI. podrobena krajinaachalcyšská od Gruzínův a byla v područírodu Džagebů; ti dostavše od carů gruzín-ských název atabegů, ve stol. XIV. dobyli sisamostatnosti. R. 1578 dostal se A. pod pan-ství turecké. Rusové pokoušeli se o A. jižr. 1810 pod gen. Tormasovem, avšak marně.Teprve r. 1828 kníže Paskevič-Erivanský ude-řil na A. a dobyl ho (28. srpna). Pokus Ahmedapaše zpět dobyti A-u zničen byl akcí gen. Be-butova v březnu 1829; mírem drinopolskýmpak (1829) připojen byl A. k Rusku. Od tédoby osazoval se levý břeh řeky Poschova ar. 1840 staré i nové město jako »ujezdnyjgorod« přidáno ke gubernii gruzíno-imeretin-ské. Od r. 1828 rozvinul A. velikou činnostobchodní i průmyslovou, tak že v této příčiněnáleží ku předním městům Zakavkází. Roku

Achan.

1853 pokusili se Turci dobyti A-u, byli všakknížetem Andronikovem poraženi 26. listop.
Achalcyšský újezd (2691,5 S km) r. 1846přidělen ke gubernii kutajské, tenkráte novězřízené; dělí se na dvě části: abbás-túmán-skou a gertvínskou. Má přes 46.000 obyv.
Achalcysske hory čili A c h a l c y š s k o-a d ž a r s k ý h ř b e t jest západní část’ maléhopohoří kavkázského; zdvihají se od levéhobřehu ř. Kury, táhnou se na západ mezi uje-
zdem achalcyšským a Mingrelií; pak rozestu-pují se ve dvě pásma. hory saganlucké aadžarské. A. h. dostupují výše 2528 m. Po-kračováním jest pohoří Did-Magola. Nejvyššívrcholy A-kých hor jsou: Nagele, Mepischara,Tašnauri. — A. h. mají krásné pastviny, lesůvšak není. Jiné jméno A-kých hor jest Ba-chanský, Malajský hřbet. Viz K a v k á z M a l ý.
Achalkalaki (nové město), opevněné, odr. 1828 ruské okr. město v Zakavkází, gub. ti-flíské nař.Toporomani, přítoku Kuru, s 3200 ob.

Achalm, A c h e l, osamělá kuželovitá horav Jurském pohoří švábském, ve virtemb. krajischwarzwaldském, vých. od Reutling. Zvedáse do výše 701 m a jsou na ní zříceniny hraduhrabat A-ských. Na svahu hory nalézá sevzorný dvůr královský, v němž chovají seznamenité ovce merinské a kozy angorskéi kašmírské.

Achaltecka oasa šíří se na jz. kraji velképouště turkmenské (Kara-Kum) ve stř. Asii.vých. od moře Kaspického; na sv. úpatí Kjurjan-dagu a Kopet-dagu. Jest to pruh země 275 kmdlouhý, úzký (u Göktepe 7 km), a má rozlohu1014 km2. Deště jsou zde vzácné, za to všakhojné prameny horské a hustá sít’ průplavůzvlažují půdu, tak že A. o. jest země úrodná,zvláště jv. její část’ (na pr. břehu Tadžentu),
s Persií hraničící, ano v údolech horskýchbujnost rostlinstva upomíná na kraje tropické.Osady obklíčeny jsou bohatými sady ořecho-vými, merunkovými a broskvovými, jakož i vi-nicemi. Též jsou zde četné prameny naftové. Toto území táhnoucí se od Kizil-Arvatu nasz., až k Serachsu na jv., prot’ato jest cestoukrasnovodsko-askábádskou, i nastala mu dobaznačného rozkvětu vystavěním železnice mi-chajlovsko-mervské, jež spojuje hlavní místa oasy: Kizil-arvat, Kodž, Beurmu, Arčman, Ka-ragan, Göktepe, Achal, Askábád a j. Rusovédovršili podrobení oasy, dobyvše Göktepe dne13. ledna 1881 (gen. Skobelev) a získali tímoporu velmi důležitou pro další šíření mocisvé ve stř. Asii. Od r. 1883 jest A. o. oblastíZakaspického území, podřízenou náměstníkukavkázskému. A c h a l t e k o v é jsou západnívětví T e k i n c ů (v. t.).
Achan z pokolení Júdova, pověstný svoukrádeží zlatých a stříbrných věcí při dobytíJerícha, pročež, když Isráélité při dobýváníměsta Haj pro tuto krádež byli poraženi, k roz-kazu Josuovu byl ukamenován. (Jos. 7.). Jrk.

Achan, sít’ uralských a kaspických ry-bářů; dle ní živnost jejich nazývá se achan-noje rybolovstvo a rybáři sami slují achani.Rybolov provozují v měsících zimních (odprosince do března). w.


Achania —

Achania Sw. (Malvaniscus), rod slézo-vitých rostlin z trib -Hibisceí, co keříky z Me-xika až do Jižní Ameriky a na ostrovech Záp-Indie rozšířených a jako mnohé z příbuzen-stva i u nás pěstovaných. Má kalich pode-přený mnoholistým kalíškem, a 5 přímých, ve-spolek svinutých plátků. Středem jednobra-trých tyčinek vyniká 10 blizen, pod nimiž 5 srost-lých semenníků. Z těchto vzniká zbobulenýplod. Z pěstovaných zvláště známa: A. Malva-viscus Swartz (Malvav. arboreus Cav.) co ke-řík přímý, s listy srdčitě 3laločnými, dlouzezakončitými a s jednotlivými, úžlabičnými,dosti velkými, šarlatovými květy. Kořenů i li-stů potřebuje se v lékařství jako ajbišových.Jiné druhy, A. mollis Ait. a A -pilosa Sw.,podobají se tvarem listů a barvou korunprvnímu. Děd.28Achard [ašár]: 1) F r a n z K a r l (* 1753—†1821), původem Francouz, nar. v Berlíně,zemřel na statku Kunern u krajského městaStínavy v Dol. Slezsku. Byl ředitelem fysi-kálního odboru akademie berlínské, kteréžtomísto opustil, aby se mohl věnovati úplněpokusům o výrobu cukru burákového dle ná-vodu učitele svého Marggrafa. Král BedřichVilém III. podporoval A -ŕ hmotnými prostředkya vykázal mu k užívání statek Kunern, kdežpostaven r. 1799 první cukrovar. Zde snažilse A. zužitkovati pokusy Marggrafovy a svévlastní zkoušky, s kterými již r. 1786 byl za-počal na svém vlastním hospodářství (Kauls-
dorf) u Berlína. A. první stanovil základnízásady racionálného pěstování řepy i semenea naznačil škodné vlivy, kterým řepa pod-léhati může. — Výsledky svých prací uložilv díle odborném: Die europäische Zuckerfa-brikation aus Runkelrüben (3 d. v Lip. 1809;2. vyd. 1812). Mnohé pochody výrobní a osvěd-čené, podnes platné zásady řepaření nalézá-me v této záslužné práci, jejíž uveřejnění po dvakráte marně snažili se zameziti Angličanéskvělými nabídkami hmotnými; tušilit’ dobře,že mladistvý průmysl kontinentální zasáhnečasem nepříznivě v rozsáhlý a výnosný ob-chod koloniální. Dvacetiletá činnost A. ova,jíž obětoval celé své jmění, nebyla odměněnašt’astnými výsledky; vzplanuvší válka a požár závodu r. 1810 přerušily působení muže, je-hožto památka potrvá navždy v dějinách prů-myslu cukrovarnického. D. C.
2) A. A d o l p h e (* 1808 v Lyoně — † 1856v Paříži), byl vyučen tkadlcem, záhy všakstal se hercem a získal si na jihu francouz-ském dobrou pověst’. R. 1833 odebral se doPaříže a maje krásný hlas, vstoupil na kon-servatoř, kde již r. 1835 obdržel druhou a roku1836 první cenu. Brzy potom stal se členema ozdobou Opery Comique a jedním z nej-oblíbenějších pěvců pařížských. Dý.

3) A. F e r d i n a n d F r a n ç o i s A u g u s t e,inženýr franc., nar. v Grenoblu (Isčre) 1813.R. 1856, vynašel b r z d u e l e k t r i c k o u. Vy-nález jeho poctila akademie věd cenou Mon-thyonovou, a na mezinárodní výstavě elektri-cké 1881 dostalo se mu zlaté medaille a křížeČestné legie.


Acharius. 499

4) A. A m é d é e (Louis Eugčne), románopi-sec franc., narozen roku 1824 v Marsilii, vě-noval se z prvu stavu kupeckému. Brzy ocitlse v Alžíru, kde najal rozsáhlé pozemky; kdyžvšak v hospodářství neměl štěstí, opustil Afrikua objevil se kolem roku 1838 v Paříži, kdezačal býti pod pseudonymem Grimm činnýmjako žurnalista. Zvláště obrátil k sobě pozor-nost širších kruhů svými vtipnými Listy pa-řížskými (Lettres parisiennes), které klestilycestu jeho četným románům, povídkám a čr-tám. Z celé řady jich uvádíme první románjeho: Belle Rose (Krásná Rosa); Récits d’unsoldat (Povídky vojína) z r. 1870, kniha svédoby velmi populární; La vipčre (Zmije); Larobe de Nessus (Šat Nessův); Nelly; Les petitsfils de Lovelace (Vnukové Lovelacovi); Lescoups d’épée de M. de la Guerche (Rány me-čem pana de la Guerche); Marcelle; Les petitesfilles d’Eve (Vnučky Eviny), pendant k románuVnukové Lovelacovi; La chasse royale (Krá-lovský hon); Droit au but (Přímo k cíli) atd-Vedlé románů napsal A. řadu novellistickýchstudií a črt sociálních jako: Parisiennes et Pro-
vinciales (Pařížanky a venkovanky); Les fem-mes honnetes (Počestné ženy); portréty histo-rické: Ničces de Mazarin (Neteře Mazarinovy);pak i memoir. dílo Souvenirs personels d’émeu-tes et de révolutions (Osobní vzpom. na vzpourya revoluce). Po únorové revoluci byl A. téždelší dobu politicky činný, a to pro stranu roya-listickou; v době císařství však opustil po-litiku a oddal se docela belletrii. A. patří keskupině spisovatelů, kteří literatuře druhého císařství dali zvláštní ráz a kteří po pádu jehovelikou většinou zcela umlkli, nebo tkvěli všemikořeny své bytosti ve společenských jeho po-měrech. A. je sice talent druhého řádu, nelzevšak mu upříti místy svěží barvy lokální, Di-ckensovské drobnomalby a nenuceného, přiro-zeného humoru. A. †24. břez. 1875. Čes. pře-ložen K u s r o m á n u (Haštalským v Lumíru1855) a S y n b a n k é ř ů v (v Pr. 1857). -cký.
Acharia Thunb., rod bylin, pouze jed-ním druhem A -tragioides Thunb. na před-hoří Dobré Naděje zastoupený, jejž většinaauktorů klade k čeledi Passifloreae; ale Payerna jeho zvláštnostech založil malou čeled’ Acha-
rieae. Kvítky jsou malé, jednodomé: samčío 3 tyčinkách, samičí o 1 vaječníku s třemičnělkami. U obou jest okvětí zvonkovité, 3la-ločné. Tobolka puká třemi chlopněmi, obsa-hujíc 3 semena. Děd.
Acharius E r i k, švédský botanik, * 10. říj.1757 v Gefle, stud. v Upsale od r. 1773 jsa žá-kem Linnéovým. R. 1778 odebral se do Stock-holmu, kdež zaměstnán byl zhotovováním vý-kresů přírodopisných pro akademii věd. Roku1782 provozoval lékařskou praxi v Lundu, pakv Schonech a konečně ve Wadsteně, kdežpůsobil až do své smrti s názvem professora-Zemřel 13. srp. 1819. Z prací jeho vynikajíhlavně ty, které jednají o lišejnících: Licheno-graphiae suecicae prodromus (1798) a Metho-dus, qua omnes detectos Lichenes illustraretentavit (1803). Zahrnován jsa z celého světazásilkami lišejníku k určování a systemati-


1
500 Acharnai — A
ckému zařad’ování, vydal Lichenographia uni-versalis (1810) a Synopsis methodica Lichenum
(1814). Jeho velikou sbírku lišejníků koupila universita helsingforská.
Acharnai, attický démos uprostřed úrodnéathénské nížiny položený, počítaný k fyleOinéjské. Byl ze všech démův attických nej-lidnatější a postavil za války peloponnéské
sám jediný 3000 hoplítů do boje. Aristofanésužil života zdejšího ku své veselohře »Acharn.ští«. Dnes nazývají se A. M e r i d i o n; opodálobjeven byl r. 1879 památný kupolovitý hrob.mykénským hrobům podobný, s četnými staro-žitnostmi, které spolu se starožitnostmi my-kénskými činí zvláštní oddíl ústředního museaathénského. Pšk.
Acharnement [ašarnmAan], fr., k r v e ž í -z n i v o s t , k r v e l a č n o s t ; r o z h o ř č e n í , v z t e k.

Acharraove drevo, dovážené do Evro-py ze Záp. Indie, pro svou pevnost a tvrdost
hodí se výborně k hotovení forem tiskacích.
Achat viz Chalcedon.Achates, v starověku jméno řeky v jižní

Sicilii, první prý naleziště nerostu achátu,jenž dle ní nazván, nynější D i r i l l o, vlévajícíse do Středozemního moře vých. od Terra-nuovy.

Achates, věrný soudruh Aeneův, kterýžzvláště v Aeneidě častěji, a sice celkem deset-krát, se připomíná. K věrnosti jeho poukazujeVergiliovo rčení »fidus Achates«, které se tak-řka stalo pořekadlem, jako jméno Pyladovonerozlučného přítele znamenalo. Domněnka,že jméno A. jest od Vergilia smyšleno, jakose jiná taková volně vytvořená jména v Ae-neidě vyskytují, není pravdě podobna; spíšese zdá, že Vergilius jméno to i zprávu o přátel-ství A-ově k Aeneovi u řeckých spisovatelůshledal.

Achatina Lam., rod plžů p l í c n a t ý c h(Pulmonata), s r o s t l o č i d l ý c h (Stylommato-phora), z čel. h l e m ý ž d’ ů (Helicidae). Má úhled-nou, protáhle vejčitou neb vřeténkovitou a na-mnoze hladkou ulitu, jejíž ústí jest podlouhlé, na-hoře špičaté, s okrajem jednoduchým a ostrým.Rod tento zahrnuje přečetné (370) druhy žijícía asi 20 druhů fossilních z útvarů nejmladších.Z druhů žijících nalézáme největší počet v kra-
jinách tropických, v Africe, Asii, Americe, análežejí mezi ně tvary, jež dosahují největšívelikosti z plžů suchozemských. Z druhůvevropských žijí u nás: A. (Cionella) lubricaRossm., o b l o v k a l e s k l á, s ulitou 6 mm vys.,podlouhle vejčitou, hladce lesklou, prosvítavoua rohově žlutavou. Zvíře v ulitě skryté jestbarvy tmavomodré neb šedavé. Jest u náshojna všude pod kameny a mechem i známajest též mimo Evropu v Sibiři, sev. Africe asev. Americe. — A. (Cionella) reicula Rossm.,o b l o v k a š í d l o v i t á, s ulitou menší nežu předešlé (4.8—5 mm), vřeténkovitě válcovi-tou, průhlednou, bezbarvou a hladce lesklou.V ulitě vězí průsvitné zvíře, úhledně, mlé-kově neb sírově zbarvené. Jest po celé Evropěrozšířena i žije ukryta v kypré zemi pod ko-řeny stromův a napadalým listím. Z druhůtropických bud’tež pro pamětihodnou velikost

chdámové. >50

svou uvedeny: A. perdrix Lam., o b l o v k aa f r i c k á, jejíž ulita dosahuje výšky 16 cm ašířky 8 cm. Žije ve vlhkých krajinách Afrikyzápadní. Vajíčka její, vápennou schránkou oba-lená, jsou až 2,5 cm dlouhá. — A. zebra Lam.,
(O b l o v k a p r u h o v a n á), téže velikosti a podoby jako předešlá; žije na Madagaskaru. — A. mauritiana Lam. (O b l o v k a m a u r i t i j-s k á), menší obou předešlých (8 cm v.). Jestvelmi hojna na Mauritiu a Madagaskaru i pů-sobí v polích a zahradách přílišnou žravostí svou dosti značné škody. Šc.
Achatove sklo nazývá se sklo porculá-nově zakalené. Zvláště to bývá sklo velice bo-haté kyselinou křemičitou, jak z analysy ji-stého českého vzorku vyvoditi lze. Nalezl to-tiž prof. Štolba u vzorku tom80,9 % SiO, 17,6 % K2O2, 0,8 % Al2O3, 0,17 % C2O.Příčina zakalení jest zajisté v tomto případěvykrystalování jedné části kyseliny křemičité.Jindy nazývají a-vým s-em massu sklovitouz různě zbarveného materiálu smíšenou, aždo stavu hustě tekutého zahřátou, a po do-brém promíchání ihned spracovanou. Rn.

Achatovy jaspis viz C h a l c e d o n.
Achatovy onyx viz Chalcedon.Achatzuv mlyn (Achatzmühle), samota,
4 d., 31 ob. (1880) něm.; hjtm. Tachov, okr.Přimda (11/4 hod. sev.-západně), obec a faraHässelsdorf.

Achaz, král júdský (743—728 př. Kr. ), syn
Jótámův, jeden z nejhorších králů, jenž pod-poroval modloslužbu Baalovu, ano i vlastníděti své v údolí gehennském (Ben Hinnón)modle Molochu obětoval. Se všech stran odSyrův, od králův isráélských, Edomitův a Fili-štínů stísněn povolal assyrského krále Tiglat- Pílésára na pomoc, ale tento učinil jej svým vasalem a na něm mnoho zlata a stříbra ne-toliko z pokladu královského, nýbrž i z chrá-mového vynutil; a tak A-ova 16letá vláda při-nesla království júdskému ohromné pohromy.Za jeho času žil prorok Isaiáš.
Achazja (Ochoziáš): 1) Král isráélský, syna nástupce Achábův (897—896); zahynul pokrátkém kralování pádem s okna. Jako otecjeho ctil bohy národů cizích, zvláště Baalaa Belzebúba, pročež ohlásil Eliáš záhubu jeho.
I. králů 22, 52 násl. a II. králů 1. Po něm na-stoupil jeho bratr Jórám. — 2) A. Syn Jórá-mův, král júdský, rovněž ctitel cizích bohů.Podnikl s Jórámem, králem isráélským, válkuproti Hazáélovi syrskému, byl však poražena poraněn a brzy na to (885) ve vzpouřeJehuově, vyvolané prorokem Elizeem, zabit.II. králů 8, 25 násl. a 9.
Achazove viz Č e r k e s o v é.Achdamove (sing. c h á d i m, sluha), táž

kasta v Jemenu jako ahl-ul-háik v jiných kra-jích arabských. Pod nimi jest ještě kasta šumrů.Do kasty a-mů nedostává se Arab jen rodemsvým, nýbrž může do ní i klesnouti. Většinouprovozují řemesla, jež beduini pokládají zaponižující, jako koželužství, hrnčířství, řezni-ctví; jsou též hudebníky a při slavnostechrádi Araby vydírají. Samí jsouce v opovržení.pyšní se tím, že nejsou šumry. Kr.


Documents

0105