NA MUŠCE

ČtrnáctideníkMinisterstvaobrany ČR

Vydává MO ČR – AVISRooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Řízením redakce pověřenLadislav Lenk

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Jazyková úprava:Vlasta Kohoutová

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563

Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Foto na titulní straně:

Uzávěrka čísla:

Toto číslo vyšlo dne:

Z OBSAHU 10

Prestižní kurz zahájen10

Dlouho očekávaná stavba

12Za hranici viditelnosti

16Zůstalo jich pět

20Služba na věži

22Zvítězili díkynaší pomoci

34

Tyto řádky píši v okamžiku, kdy Česká televize opakuje přesně pět let staré záběry americké televize. Je na nich vidět, jak letadlo unesené teroristy naráží do severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. Začíná tragédie, která přinesla nejen tisícové ztráty na životech, ale změnila doslova chod světových dějin. Před pěti lety jsem na tomto místě napsal, že svět už nikdy nebude takový, jako byl před 11. zářím 2001. A život mi dává za pravdu. Stejně jako třeba Jiřímu Šedivému, který tehdy jako pracovník Ústavu mezinárodních vztahů o této nové vývojové fázi terorismu napsal: „Imperativem je vyvolat celospolečenskou paniku a strach, otřást psychikou společnosti a zviklat víru ve schopnost vlády chránit své občany.“Nový fenomén celosvětového terorismu tu zkrátka je, a my se s ním musíme naučit žít. Někdo hovoří o předpolí „třetí světové války“, někdo o „střetu civilizací“. Možná to není úplně přesné, ale stačí si přečíst dokument nazvaný „Strategie Al-Kajdy do roku 2020“, který se nedávno objevil na internetu a je připisován spolupracovníkovi bin Ládina Saúdovi Muhammadu Makkávímu. Dlouhodobý plán počítá s pěti fázemi války. V první je cílem svádět boj s americkými vojáky v muslimských zemích, ve druhé přimět k boji větší část muslimů po celém světě. Pak by měl následovat „opotřebovací“ boj proti zájmům USA nejdříve ve všech islámských zemích a posléze na celém světě. Což má ve čtvrté fázi zahrnovat i svržení prozápadních režimů v zemích, jako jsou Pákistán, Afghánistán, Saúdská Arábie, Irák nebo Egypt. V páté, závěrečné etapě této války se počítá s totálním zhroucením či „bankrotem USA způsobeným přílišným přepětím jejich vojenských sil“.Ne ne, není to žádná sci-fi, ale konkrétní plán. Civilizovaný svět na něj bude muset chtě nechtě reagovat. A kdo by si myslel, že nás, Čechů, se to zas tak moc netýká, hluboce se mýlí.

Ladislav Lenk

Jiří Hokův

30. 8. 2006

18. 9. 2006

12

16

20

22

34

TMASE DALA NAHMATAT

Na Slezské Hartě armádní potápěči poprvé zkoušeli práci v padesátimetrové hloubce

Text: Jaroslav PAJERFoto: Jiří HOKŮV, rtm. Vít RAMIŠ

„Pro účastníky tohoto soustředění už nebylo potápění prioritou, ale jen prostředkem, jak se dostat na místo, kde měli provést určitou práci. A ta byla hlavním smyslem zaměstnání,“ říká rotmistr Jiří Spáčil, řídící zdokonalovacího výcviku potápěčů, jenž se konal v první polovině srpna na vodní nádrži Slezská Harta a v jejím okolí.

� REPORTÁŽ REPORTÁŽ �

2 3

4 5

� REPORTÁŽ REPORTÁŽ �

Na dva týdny se tu sešlo čtrnáct specialistů z útvarů 15. ženijní záchranné brigády. Byli to jednak potápěči, jednak jejich cvičitelé a také dva instruktoři potápění Jiří Spáčil a jeho kolega Martin Majkut ze 156. záchranného praporu Olomouc. Pro muže v „sucháčích“ (suché potápěčské obleky) připravili několik disciplín v závislosti na jejich schopnostech a oprávněních.

KDE KLAUSTROFOBIE NEPLATÍ

Železné mříže o rozměru tři krát dva a půl metru. Za nimi pak několik desítek metrů dlouhý tunel. Nic zvláštního. Jen že se nachází dvacet metrů pod hladinou přehrady.

„Jednalo se o výcvik lidí ve stísněných pod-mínkách. Ve štole je to přeci jen jiný pocit než ve volném prostoru. Člověk nemůže okamžitě navrch,“ objasňuje Jiří Spáčil. „Jinak je tam totální tma. I když zase čistá voda. Žádné slunce, žádné řasy, žádný plankton.“ Našli tam jen bezkrunýřovku slepou, dvoucentimetro-vého průhledného korýše, který žije v čistých podzemních vodách.

„S baterkou tam bylo vidět na pět metrů,“ pokračuje Spáčil. „Kluci ale museli nejprve vchod do štoly najít, pak ji projít za použití speleobubínku a podle šňůry se zase vrátit nazpátek.“

Užití speleošňůry je v takovém případě nutností. Najít zpáteční cestu ve vodním prostředí, kde má člověk silně omezené orientační možnosti, totiž není snadné. Navíc u dna a v uzavřeném prostoru dochází ke zkalení vody. „To znamená, že viditelnost je nulová, bezpečný návrat je proto možný pouze

za pomoci šňůry,“ potvrzuje druhý instruktor potápění Martin Majkut.

PRÁCE JEN PO HMATU„Hrázný nahlásil, že se jim tady potopil

člun. Naše první dvojice místo prozkoumala a na loď navázala zdvihací vaky. Další skupina teď provádí její vyzdvižení,“ popisuje dění pod hladinou, která klokotá bublinami unikajícího vzduchu, řídící úseku rotmistr Jiří Dvořák, starší potápěč-cvičitel z Olomouce.

Pod vodou se s úkolem pasují nadrotmistr Michal Černý z Rakovníka a rotný Patrik Žam-pach z Bučovic. Užuž se zdá, že se jim člun daří dostat na povrch. Na hladině se objevuje jeden zdvihací vak. Po chvíli však z něj vzduch uniká a pytel mizí pod vodou.

„Nejtěžší byla koordinace polohy obou vaků, aby se loď zvedala pomalu a pokud možno vodorovně,“ hodnotí akci Michal Černý. „Už jsme něco podobného dělali dříve, ale problém je v tom, že vak vylétne na hladinu, kde se vyfoukne.“

Připouští, že je to otázka cviku. Dodává ale, že velice záleží na tom, z jaké hloubky se břemeno tahá. Sedm metrů je poměrně malá vzdálenost na to, aby potápěči vaky vybalan-covali. „Kdyby to bylo z větší hloubky, tak by se nám to dařilo lépe. Tady není čas. Jeden vak se nafoukne, loď se trošičku nadzvedne, nafoukne se druhý, ale už nemá šanci se s prv-ním dorovnat. Navíc je tady špatná viditel-nost. Do šesti metrů takřka nevidíte. Potom se to sice otevře, ale pokud se dělá u dna, člověk si to zkalí a zase nic nevidí. Jen takovou mlhu. Akorát se nahmatáme. Ve finále jsme se viděli tak na dvacet čísel.“

Loď se jim povedlo vyzvednout k hladině až na třetí pokus. Pak už to byla legrace. Člun za-hákli na lano navijáku a na břehu byl coby dup.

V PADESÁTI METRECH POPRVÉ

Jinou ojedinělou disciplínou byla pří-prava výbušniny k vyhození pilíře bývalého mostu, který je skrytý 50 metrů pod hladinou

Slezské Harty. Úkol plnila čtyřčlenná skupina rozdělená na dvojice.

První z nich, tvořená rtm. Vítem Ramišem z Olomouce a rtn. Petrem Závodným z hlučín-ského praporu, měla za úkol připevnit imitaci trhaviny. Po ní nastoupila druhá ve složení nrtm. Michal Strejc ze ženijního praporu v Be-chyni a rtm. Petr Procházka z Olomouce, která od třaskaviny natahovala iniciační vedení na hladinu.

Výcvik v hloubce padesáti metrů prováděli cvičitelé a instruktoři poprvé. „Cílem je, aby zkoordinovali práci pod vodou s bezpečným sestupem i výstupem, aby neohrozili své zdraví,“ vysvětluje Jiří Spáčil. „Jednak je to hodně velká hloubka, jsou tam čtyři stupně Celsia a je tam tma, že si na ni sáhnete. Totální černo. Vidíte, jen když si svítíte, a to jen asi do vzdálenosti jednoho nanejvýš dvou metrů.“

„Už jsme pracovali v obdobné, i když o něco menší hloubce na nádrži Karolinka u Vsetína, kde jsme kontrolovali stav česel,“ vzpomíná Petr Procházka. Jeho kolega Michal Strejc přiznává, že už byl i ve větší hloubce, ale ještě nikdy tam žádnou práci nevykonával.

Laikovi to může připadat stejné, jestli se cosi provádí v pěti nebo padesáti metrech. Opak je ale pravdou. V hloubkách pod třicet metrů může docházet k tzv. dusíkovému

� REPORTÁŽ REPORTÁŽ �

opojení. Plyn dusík o určité koncentraci v tkáních potápěče totiž začne působit jako narkotikum a může způsobit dokonce i smrt.

Je toho ale mnohem víc, co musejí žabí muži sledovat. „Strašně rychle vám tam ubývá vzduch. Musíte dofukovat ,sucháč‘, abyste v něm nebyl příliš stlačený. Musíte dofukovat žaket, abyste byl v rovnováze a nevynášelo vás to nahoru anebo abyste nepadal do hloubky. Musíte hlídat své ,měřáky‘ i kolegu. A přitom ještě dělat práci. Jeden svítí, druhý montuje. Je to strašně moc činností najednou. To není pro člověka, který má odpotápěno málo. I my jsme to tu cvičili čtrnáct dní,“ konstatuje Mi-chal Strejc, který má za sebou od roku 1997 kolem 450 ponorů.

„MOZEK“ NA LEVÉ RUCEDnešním akvanautům značně ulehčuje

situaci moderní digitální technika – potápěčský počítač s displejem o něco větší než hodinky. Však ho také většina nosí na levé ruce. „Je to náš mozek,“ prohlašuje o přístroji Michal Strejc.

„Předtím se všechno počítalo podle tabulek a v hloubce musel člověk striktně dodržet čas pobytu,“ říká Jiří Spáčil. „Dnes, když se ku-příkladu nepodaří trhavinu umístit za předem odhadnutý čas, třeba se přelomí drát nebo vznikne jiný problém, a musíte zůstat pod vodou déle, tak to počítač všechno přehodno-tí. Činnost je mnohem pružnější.“

A co všechno chytrý komputer umí? „Za-znamenává maximální hloubku, do níž jste se potopil,“ popisuje nrtm. Strejc. „Dále ukazuje, v jaké hloubce se nacházíte, kolik stupňů má voda, jak dlouho jste pod vodou a jaká doba zbývá do nulového času. To je čas, dokdy

můžete být pod vodou bez dekomprese. Pře-kročíte-li ho, pak se vám ukáže hloubka a doba dekompresních zastávek při výstupu. Nám třeba vyšlo, že máme zůstat v šesti metrech minutu a ve třech metrech osm.“

Tím však užití podvodního počítače nekon-čí. Po vynoření totiž měří další bezpečnostní doby pro ochranu zdraví svých uživatelů. Například dobu vysycení, kdy se tkáně zbavují rozpuštěného dusíku, anebo dobu, kdy se člo-věk nesmí dostat do prostoru s výrazně jiným atmosférickým tlakem. „Třeba já teď nemohu ještě deset hodin letět letadlem ve výškách nad 300 metrů a 23 hodin a pět minut se mi bude vysycovat dusík z krve,“ vysvětluje Petr Procházka.

HLEDALI UŽ NĚKOLIK UTONULÝCH

Svému umění se vojenští potápěči neučí jen pro případ nějakého válečného konfliktu. Zejména dovednosti příslušníků ze záchran-ných praporů jsou využívány v míru při, bohužel, často i nejsmutnějších mimořádných událostech.

„Během povodní v roce 2002 jsme z roz-vodněné Otavy v Putimi vytahovali utopeného starého muže,“ vzpomíná rotmistr Jiří Spáčil. „Neposlechl syna, aby se evakuoval, utekl se psem z kuchyně do patra nad jakýsi průjezd, prolomily se pod ním desky a on utonul. Poli-cie nás tehdy zavolala na výpomoc, protože už neměla lidi.“

Utonulého hledali před časem také v Ka-rolince. „Tam to bylo na rojnici,“ vypráví. „To se přes celou přehradu natáhne vodicí lanko, udělá se rojnice potápěčů, kteří jsou spojeni

úvazkem, a jedou podél toho lana od jednoho břehu ke druhému. Pak se rojnice rozvine na druhé straně lana. A když se nic nenajde, lano se přesune dál...“ Stejnou metodou hledali jiného utopeného v pískovně Poděbrady v Olomouci dlouhé tři dny.

Vojenští potápěči zasahovali i v případě praskajících hrází na Přerovsku během povod-ní v roce 1997. „Na břehu nám naplnili pytle,“ říká Martin Majkut, „spustili je do místa průsaku, a my je pod vodou ukládali.“

Bez jejich pomoci by se neobešla ani další velká akce z června 2003. „Bylo to na řece Moravě a náš útvar ze dna vytahoval staré mostní piloty, které vadily v plavbě lodí,“ přidává Petr Procházka. „My jsme je přivazo-vali na ocelová lana a vyprošťovacím tankem je vytahovali na břeh.“

Přichomýtli se také k úsměvnému případu, kdy zloději chtěli zamaskovat svůj čin tím, že s vyloupenou avií zajeli do rybníka Amerika v olomoucké čtvrti Holice. Bylo v něm ale málo vody, takže střecha náklaďáku zůstala nad hladinou. „Znamenalo to dojet tam s vyproš-ťovacím vozidlem, vzít lana, potopit se, zavěsit lana na avii a vytáhnout ji,“ popsal případ pamětník Majkut.

Koneckonců i výcvik, na němž jsme byli přítomni, měl vedlejší efekt. Jedna jeho část probíhala ve vodách Mořského oka u Karlovic. Vojáci zde měli za úkol průzkum přírodní nádrže. Při tom je správce lokality požádal, aby zjistili, v jakém stavu je vrak osobního au-tomobilu, který už léta reziví na dně. „Ukázalo se, že v oku žije hromada chráněných tvorů, čolků, mloků a všelijaké další vodní havěti, a že potopené vozidlo vodu neohrožuje,“ sdělil nám výsledek Jiří Spáčil.

6 7

8

Na krátkém setkání se zástupci sdělovacích prostředků premiér prohlásil, že uvedl do funkce ministra obrany jednoho z největších odborníků na bezpečnostní problematiku v České republice. Zdůraznil, že Ministerstvo obrany se nachází v situaci, kdy na příští rok má redukovaný rozpočet, což může znamenat velké problémy a je to jedna z prvních věcí, se kterou se bude muset nový ministr vypořádat. Současně bude muset řešit celou řadu dalších věcí: pokračování profesionalizace armády, udržení našich zahraničních misí a jejich rotace a plnění závazků plynoucích z našeho členství v NATO a EU.

kontrolou. Čekám od ministra Šedivého to, co jsem řekl v úvodu – že bude naplňovat moje očekávání, očekávání české armády, očekávání našich spojenců a očekávání veřejnosti.“

Ministr obrany Jiří Šedivý se poté vyjádřil k prioritám, na které se chce při řízení Minis-terstva obrany zaměřit: „Chci udržet rozvoj našich vojenských schopností tak, abychom dostáli závazkům k NATO a Evropské unii. Budu také chtít udržet naši účast v zahranič-ních misích. K tomu si přidávám ještě jednu

prioritu, a to, že bych byl velmi nerad, aby se jakékoli koncepční, faktické či hmotné posuny vyplývající z restriktivního rozpočtového rámce nějak dotkly života a vůbec jistot příslušníků ozbrojených sil. Myslím, že si za těch posled-ních patnáct let v rámci šesti sedmi nebo dokonce osmi různých reorganizací užili dost.“

Dodal, že jeho dalším prioritním záměrem je revize našich strategických dokumentů, především pak strategie národní obrany s přihlédnutím k dlouhodobému výhledu, tj. do roku 2020 až 2025. S tím se podle něj mělo začít už někdy před rokem a zaostáváme zde za obdobnými procesy, které probíhají v Severoatlantické alianci nebo Evropské unii.

Již druhý den po nástupu do své funkce ministr obrany za účelem zefektivnění práce Ministerstva obrany a optimalizace jeho orga-nizačních struktur odvolal ke dni 5. září 2006 z funkce náměstka ministra obrany pro obran-nou politiku Ing. Martina Bělčíka a náměstka ministra obrany pro ekonomiku RNDr. Pavla Štalmacha, MBA. Zároveň jmenoval do funkce prvního náměstka ministra obrany MUDr. Mar-tina Bartáka. V podřízenosti prvního náměstka budou sdruženy oblasti, které doposud nále-žely do kompetence náměstka pro obrannou politiku a náměstka pro ekonomiku. Celkový počet náměstků ministra obrany se tak snížil z pěti na čtyři.

V pátek 8. září předseda vlády Mirek To-polánek navštívil Generální štáb AČR. Ministr obrany Jiří Šedivý a náčelník Generálního štá-bu AČR armádní generál Pavel Štefka jej informovali o aktuálním naplňování reformy ozbrojených sil v útvarech a zařízeních resortu

obrany. Zvláštní pozornost byla věnována účasti českých vojáků v zahraničních misích, kdy se po jednání s ministrem obrany a nejvyš-šími představiteli armádního velení Mirek To-polánek telefonicky spojil s veliteli všech pěti kontingentů AČR v zahraničí. Zajímal se přitom o úkoly, které naši vojáci v zahraničí plní, a ta-ké o aktuální situaci v jednotlivých prostorech odpovědnosti.

Prověřil přitom pohotovost plukovníka gšt. Ondreje Páleníka, když po něm chtěl informace o úkolech a činnosti jednotky speciálních sil v Afghánistánu. „Pane premiére, vzhledem k tomu, že naše mise má charakter, o kte-rém nemohu veřejně mluvit, mohu podat pouze obecné informace,“ zareagoval velitel 601. skupiny speciálních sil AČR. „Já vím, jen jsem vás zkoušel,“ odtušil premiér s úsměvem. Plukovník Páleník pak uvedl, že jeho muži plní úkoly velmi odpovědně. „Musím to zaklepat, zatím se nám daří. Nálada dobrá, všichni jsou v pořádku,“ prohlásil z Kandaháru.

V rozhovorech premiér požádal velitele, aby tlumočili jeho pozdravy a přání úspěšného splnění mise svým podřízeným. Veliteli české-ho kontingentu v misi KFOR podplukovníku Pavlu Lipkovi navíc přislíbil, že naše vojáky v Kosovu navštíví ještě do konce září.

Při tiskové konferenci na závěr návštěvy premiéra na Generálním štábu se hovořilo i o předpokládaných škrtech v rozpočtu resor-tu obrany na příští rok. Podle náčelníka Gene-rálního štábu Pavla Štefky se však kvůli nim v žádném případě reforma armády nezastaví, pouze ji to prodlouží v některých oblastech do roku 2015. Ministr obrany Jiří Šedivý

� UDÁLOST UDÁLOST �

Rok 2009bude KRITICKÝMirek Topolánek uvedl do funkce nového ministra obrany Jiřího Šedivého a také navštívil Generální štáb, odkud telefonoval velitelům všech kontingentů AČR v zahraničíText: Ladislav LENKFoto: Jiří HOKŮV a Jan KOUBA

Přesně tři měsíce a jeden den po volbách, 4. září 2006, jmenoval prezident republiky Václav Klaus novou vládu. Ještě téhož dne v odpoledních hodinách uvedl předseda vlády České republiky Mirek Topolánek za přítomnosti náměstka ministra obrany--ředitele Kanceláře Ministerstva obrany Pavla Maška a dalších hlavních funkcionářů resortu do funkce nového ministra obrany Jiřího Šedivého.

Jiří Šedivý se narodil v roce 1963 do ro-diny pracovníka Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii Jaroslava Šedivého, který byl v 70. letech minulého století odsouzen za podvracení republiky. Od roku 1977 do roku 1982 studoval na Gym-náziu Jana Nerudy v Praze a pak odsloužil vojenskou základní službu. Po jejím ukončení pracoval v různých dělnických zaměstnáních a svobodném povolání – hudebník. V letech 1990 – 1993 absolvoval studium anglistiky a politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze zakon-čené státní postupovou zkouškou z po-litologie. V roce 1994 získal magisterský titul na katedře válečných studií prestižní londýnské King‘s College (M.A.) a o pět let později obhájil doktorát na Filozofické fakultě UK (Ph.D.). Na Univerzitě Karlově také v letech 1995 až 2003 vyučoval mezinárodní politiku a bezpečnostní studia, přednášel i na pražské pobočce Newyorské univer-zity (2000 až 2003). Od roku 1998 do roku 2004 pracoval jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V letech 2005 – 2006 byl profesorem středoev-ropských bezpečnostních studií v George C. Marshall Center for European Security Studies (Evropské centrum pro bezpeč-nostní studie) v Garmisch-Partenkirchenu (SRN). Jiří Šedivý působil v několika pracovních skupinách zabývajících se bezpečnost-ními reformami a zahraničněpolitickými koncepcemi ČR, podílel se na vypracování politických a bezpečnostních analýz pro vládu USA, Evropskou komisi nebo NATO. V letech 1996 až 2002 byl také externím poradcem tehdejšího prezidenta Václa-va Havla. Ovládá angličtinu, francouz-štinu a ruštinu, mezi jeho zájmy patří hudba, divadlo, literatura, film a kondiční sport. Je ženatý.Dne 4. září 2006 byl Jiří Šedivý jmenován do funkce ministra obrany ČR.

„Chci říci, že Jiří Šedivý pro mne předsta-vuje kompetentního odborníka a pevně věřím, že tyto úkoly zvládne,“ řekl Mirek Topolánek. Na otázku, co si konkrétně od nového ministra obrany slibuje, premiér odpověděl: „Vybral jsem si člověka, o jehož odborných schopnos-tech, profesionálních, lidských i mravních kva-litách nepochybuji. Myslím si, že v normálních zemích je obvyklé, aby ministr obrany nebyl voják, ale civil. Tím je samozřejmě zabezpeče-no i to, že armáda je permanentně pod civilní

v této souvislosti prohlásil, že v příštím roce se peníze na financování zahraničních misí rozhodně najdou. Snížení vojenského rozpočtu však může způsobit problémy, a to nejen ve financování zahraničních misí, které by se mohly projevit v letech následujících. Zejména rok 2009 se mu jeví jako hodně kritický pro celý resort. „Dokonce někdy kolem roku 2010, pokud se ta situace nebude řešit dlouhodobě, hrozí cosi jako bankrot uvnitř resortu,“ řekl doslova Jiří Šedivý.

9

11

Od okamžiku vstupu České republiky do Severoatlantické aliance se spolupráce s USA neustále zintenzivňuje. Na druhou stranu ale například v oblasti vzdělávacích kurzů v rámci programu IMET už míra pomoci dosáhla maxima. Kancelář pro obrannou spolupráci (ODC) totiž ročně zajistí studijní pobyt, který je financován ze speciálního grantu, přibližně stovce českých vojáků. „IMET je jeden z našich nejoceňovanějších programů ve všech zemích, ve kterých jsme jej otevřeli, a proto se také u vás budeme snažit udržet počty studentů i nadále na stejné míře,“ říká bývalý šéf ODC podplukovník Bruce A. Goldstein, který tuto funkci zastával od roku 2003 a letos jeho mise v České republice skončila.

Podplukovník Goldstein si netroufá odhadnout, zda k IMET přibudou v blízké době ještě další vzdělávací programy. Podle jeho slov je výsledkem dlouhole-tého partnerství skutečnost, že jsme se v některých oblastech dostali skutečně hodně dopředu a měli bychom se proto už více podílet také na předávání zkušeností a informací. „Věřím tomu, že v některých oblastech budou Češi školit Američany, neboť takový je prostě vývoj. Časem přestane platit stávající systém, že Amerika učí a ostatní

poslouchají,“ představuje si blízkou budouc-nost Goldstein.

Jedním z posledních příkladů konkrétní spolupráce je pomoc americké strany při výcviku příslušníků Hradní stráže. „Podařilo se nám najít útvar, který plní podobné úkoly jako Hradní stráž. Jednotka je součástí Velitelství vzdušných sil USA v Evropě (USAFE) v Ram-steinu a v první fázi pomoci navštívilo Českou republiku několik jejích příslušníků, aby týden sledovali přípravu a vybavení Hradní stráže,“ uvádí pplk. Goldstein, aniž by chtěl prozradit nějaké bližší podrobnosti, neboť zpracovaná analýza ještě nedorazila na velitelství Hradní stráže.

Důležitou oblastí činnosti ODC je také po-moc při zajišťování spolupráce Armády České republiky například s Texaskou a Nebraskou národní gardou. Samostatnou kapitolou česko-americké spolupráce jsou pak dodávky výzbroje. Spojené státy americké nám za poslední tři roky prostřednictvím vojenského finančního grantu (FMF – Foreign Military Financing) zajistily zbraně a služby za více než 50 milionů dolarů.

Bývalý vedoucí Kanceláře pro obrannou spolupráci pplk. Bruce A. Goldstein se po svém návratu do Spojených států přesunul na základnu Hanscom Air Force Base ve státě Massachusetts, kde začal pracovat v Centru pro elektronické systémy. Jeho nástupcem v České republice je major Karl Muehlheuser.

MEZINÁRODNÍ VZTAHY �

Od roku 1997 působí při velvyslanectví Spojených států amerických Kancelář pro obrannou spolupráciText: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮV

Veškerou pomoc poskytovanou naší zemi Spojenými státy americkými v oblasti bezpečnostních programů koordinuje Kancelář pro obrannou spolupráci. Škála její působnosti je velmi široká, neboť zajišťuje vše od vzdělávacích a výcvikových kurzů v zahraničí až po dodávky amerického vojenského vybavení naší armádě.

Stále intenzivnější spolupráce

Rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban přivítal posluchače na akademické půdě a ve své prezentaci vyjádřil cíle, kterých má být v kurzu dosaženo, objasnil místo a úlohu Univerzity obrany v systému výuky jak v tomto kurzu, tak i v celém systému školství a vědy České republiky. Protože se jed-ná o druhý kurz, který je pořádán na základě nových metod, vyzval důstojníky k aktivní roli v procesu zkvalitňování výuky. Upozornil na fakt, že kurz je zaměřen zejména na teoretický rozvoj osobnosti a další růst.

Armádní generál Pavel Štefka pokračoval s úvodní přednáškou, ve které zhodnotil dosažené výsledky při plnění úkolů výstavby

střednědobém plánu. Náčelník Generálního štábu AČR uvedl, že je potřeba politikům vysvět-lovat dopady a důsledky snižování finančních prostředků určených pro armádu; jen tak mohou nést plnou zodpovědnost. Sám armádní generál Pavel Štefka tyto problémy již řešil na krátkém setkání s premiérem Mirkem Topolán-kem a novým ministrem obrany Jiřím Šedivým a v tomto trendu hodlá pokračovat i nadále.

Hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek přednesl druhý den přednášku, ve kte-ré studující důstojníky seznámil se strategický-mi výhledy rozvoje kraje a města Brna a s po-hledem hejtmana na Armádu České republiky a její rozvoj. Přihlásil se k nutnosti poskytnout armádě dostatečné finanční prostředky pro rozvoj a dále vyjádřil svůj názor na výši těchto prostředků vzhledem k hrubému domácímu produktu a mezinárodním závazkům v této oblasti. Své vztahy s armádou popsal jako nad-standardní a spolupráci v krizových situacích hodnotí velmi pozitivně.

Tento prestižní kurz poskytuje nejvyšší vojenské vzdělání v České republice. Jeho absolventi si rozšíří své znalosti v oblasti vojenskopolitické a vojenskostrategické. Rozhodujícími atributy budoucích absolventů kurzu jsou: rozvoj tvůrčího myšlení, návyky týmové práce, moderní metody rozhodování a tvorba koncepcí.

K tomu docent Milan Kubeša z Ústavu ope-račně-taktických studií UO uvedl, že examinaci tvoří šest klasifikovaných zápočtů a posluchači skládají závěrečnou zkoušku, která v sobě za-hrnuje i obhajobu závěrečné práce. Závěrečné práce se zpracovávají na vojenskopolitická a vojenskostrategická témata.

� VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

Na Univerzitu obrany nastoupilo do kurzu Generálního štábu celkem 26 posluchačů v hodnostech podplukovník a plukovníkText a foto: npor. Ing. Alois BRÁZDA

Úvodní přednáškou náčelníka GŠ AČR armádního generála Pavla Štefky byl 5. září zahájen 20. kurz Generálního štábu určený k přípravě důstojníků na funkce se stanovenou hodností plukovník, respektive brigádní generál. Mezi posluchači desetiměsíčního kurzu jsou také příslušníci zahraničních armád, plukovník Ozbrojených sil Slovenské republiky a podplukovník německého Bundeswehru.

Prestižní kurz zahájen

ozbrojených sil a seznámil přítomné s úkoly výstavby armády do roku 2012. Zdůraznil, že pro dosažení počátečních operačních schop-ností brigádního úkolového uskupení je v první řadě potřeba, aby útvary A1 dosáhly plné operační schopnosti. Současný stav v mnoha oblastech hodnotil velmi kladně a řekl, že v porovnání s ostatními armádami je ta naše na vysoké úrovni. Přes tyto pozitivní fakty ote-vřeně prohlásil, že z důvodu připravovaných rozpočtových škrtů plánované úkoly nebudou splněny do roku 2012, ale posunou se do roku 2015 a dále.

V následné diskusi byly jedním z ožehavých témat právě finance, se kterými se počítá ve

10

12 13

Ve zpracovaném dokumentu „Studie umís-tění Centra velení a řízení MO“ (CVŘ MO) byly stanoveny požadavky na modernizaci stáva-jících budov zejména v oblastech komunikač-ního, bezpečnostního a logistického zajištění. Jedním z cílů projektu bylo také soustředit objekty CVŘ MO do tří lokalit – Valy, kasárna generála Heliodora Píky a Vítězné náměstí – a přizpůsobit je požadavkům vyplývajícím ze vstupu České republiky do NATO a přechodu na plně profesionální armádu.

Všechny tyto okolnosti vedly k přehodnoce-ní významu a potřebnosti některých objektů, včetně Domu armády Praha. Ukázalo se totiž jako velmi výhodné přimknout tento objekt k budově Generálního štábu a využít jeho

kapacity ve prospěch Ministerstva obrany. Projekt také předpokládá, že dosluhující kino Evropa se přebuduje na víceúčelový sál pro 300 osob s možností pořádání zasedání v utajeném režimu. Prostory bývalého restau-račního zařízení se změní v gastrocentrum s kapacitou pro stravování až 600 zaměstnan-ců a ve večerních hodinách bude sloužit jako restaurační zařízení s několika salonky pro pořádání společenských akcí.

Zásadní změnou procházejí 4. – 6. nad-zemní podlaží, která budou sloužit ke krátkodobému ubytování zaměstnanců resortu Ministerstva obrany a NATO na služebních cestách a VIP hostů. K tomu bude využito všech předností budovy. Například v půdních

vestavbách vzniknou apartmány s výhledem na Prahu. Sklepních prostor se zase využije pro umístění různých technologií a nezbytného logistické zabezpečení. Zároveň je zde vstup do podzemní chodby spojující budovu s Gene-rálním štábem.

POSTUPNÁREKONSTRUKCE

Projekt má dvě etapy, přičemž první z nich je ještě rozdělena do dvou částí. V únoru letoš-ního roku byla zahájena první část první etapy, která by měla být dokončena v červenci 2008. Jejím obsahem je rekonstrukce s revitalizací a modernizací vnitřních prostor první poloviny

objektu Generálního štábu (bloky přiléhající k ulicím Buzulucká, Kafkova a Banskobystric-ká), Domu armády Praha a výstavba spojovací podzemní chodby mezi těmito objekty. Výběro-vým řízením na zhotovitele byla vybrána firma HOCHTIEF VSB, a. s., a generálním projektan-tem je firma SATRA, spol s r. o. Náklady na realizaci této části přesahují hranici šest set milionů korun.

Druhá část rekonstrukce objektů Generál-ního štábu je plánována na roky 2008 – 2010 a v současné době už probíhá zpracovávání projektové dokumentace. Vše navazuje na realizaci první části rekonstrukce objektů Ministerstva obrany a zaměřuje se na pře-stavbu zbývajících budov Generálního štábu, sousedících zejména s Vítězným náměstím a ulicí Evropská.

V rámci této fáze bude na dvoře Gene-rálního štábu postaven nový objekt – Ko-munikační centrum nazývané též „Atrium“. Nahradí jakési „vlaštovčí hnízdo“, které vzniklo postupným přistavováním dalších prvků k centrálnímu bloku a výsledkem se stala budova neurčitého tvaru s problema-tickým využitím. Podle projektu se mají pod prosklenou střechou ve tvaru pětibokého jehlanu sbíhat cesty z jednotlivých křídel budovy Generálního štábu. Ve druhé etapě by mělo dojít na přestavbu kasáren v ulici Generála Píky a třetí etapou by mohla být rekonstrukce objektů Ministerstva obrany Na Valech.

Výše finančních prostředků potřebných na druhou část první etapy a druhou etapu není zatím známa a vzejde z výsledků výběrového řízení. Součástí „Studie umístění CVŘ MO“ není rekonstrukce budovy MO-A, ale to ještě neznamená, že k tomu nemůže v rámci jiného projektu dojít.

O PŘEKVAPENÍNENÍ NOUZE

Budovu bývalého Domu armády Praha na Vítězném náměstí v pražských Dejvicích už několik měsíců obepíná lešení a v jejím okolí vládne značný stavební ruch. Přesto málokterý kolemjdoucí vůbec tuší rozsáhlost rekonstruk-ce, neboť to hlavní se odehrává ve vnitřních prostorách objektu. Využili jsme unikátní možnosti toto staveniště navštívit, takže vám můžeme alespoň trochu poodhalit průběh rekonstrukce.

Budova pochází z 20. let 20. století a nikdy neprošla žádnou zásadní opravou nebo rekon-strukcí, takže je ve velice špatném stavebním a technickém stavu. Kromě nevyhovujících hygienických a zdravotních podmínek jsou na pokraji své životnosti všechny inženýrské sítě a elektroinstalace. Ve své podstatě vůbec neexistuje protipožární zabezpečení objektu ani požární signalizace.

Tehdejší technologie stavby byly trochu jiné než dnes, včetně používaných staveb-ních materiálů a hmot. Přestože v průběhu zpracovávání projektové dokumentace byly provedeny důkladné průzkumy budoucího staveniště, nikdy nelze všechno předvídat, obzvlášť u objektu takového stáří. I tato rekonstrukce přinesla některá úskalí. Byly objeveny skryté vady dodatečných stavebních úprav prováděných v minulých letech – pře-řezané trámy krovů, přerušené nosné prvky železobetonového tyčového skeletu, zeslabené nosné zdi v důsledku neodborného zásahu při instalaci elektřiny, postavení zděných příček na dřevěných podlahách a podobně.

Odkrytím některých částí stavby byla také zjištěna rozsáhlá poškození dřevěných kon-strukcí dřevomorkou a outkovkou. Zeslabené

� O ČEM SE MLUVÍ O ČEM SE MLUVÍ �

Zjišťovali jsme, jakým tempem postupují práce na realizaci projektu „Rekonstrukce objektů Ministerstva obrany“Text: Jan ZEMANFoto: Jiří HOKŮVIlustrace: archiv sekce vyzbrojování MO

Ty tam jsou doby, kdy se uvažovalo o výstavbě nového Centra velení a řízení MO, které bylo slangově nazýváno „český Pentagon“. Diskuse tehdy zašly tak daleko, že se dokonce už řešilo, zda by nová budova měla stát ve Kbelích nebo v Ruzyni. Po zpracování studie bylo nakonec rozhodnuto, že místo nově postaveného komplexu se pouze zrekonstruují stávající objekty.

Dlouho očekávaná stavba

14 15

stropy v několika případech nevydržely bourací práce a došlo k jejich zborcení. Kvalita omítek zejména ve vnitřní části objektu je velmi špat-ná a více jak polovinu z celkové plochy bude nezbytné opravit. Taktéž kvalita stávajících oken je v horším stavu, než se předpokládalo, a jejich plánovaná repase bude v některých případech nahrazena výrobou nových oken na míru.

V průběhu bouracích a přípravných prací nedošlo k žádným objevům, které by byly něčím výjimečné. Pro stavební odborníky byly pouze pozoruhodné některé použité stavební technologie a materiály, se kterými se již nyní běžně nesetkávají. Například strop v prvním poschodí byl vytvořen takzvanou „truhlíko-vou“ technologií. Jde o dřevěnou konstrukci připomínající stovky dřevěných truhlíků čtver-cového tvaru, na které byly připevněny dráty, jež držely slabou vrstvu betonu. Je záhadou, že strop vydržel tolik let, a to i v místech, kde byla kuchyně a strop trpěl velkou vlhkostí. Většinou byly použity nekvalitní stavební ma-teriály a provedené práce jsou velmi neodbor-né. Třeba půdní vestavba nebo většina příček byly z dutých cihel spojených písčitou maltou, která nyní připomíná slepený prach. V dané době bylo také zvykem používat rákosový podklad jako základ pro omítky.

Stavební práce na objektech Generálního štábu budou zahájeny 1. listopadu 2006.

TERMÍN DOKONČENÍSTÁLE PLATÍ

I přes výše uvedené problémy je sna-hou realizačního týmu plánovaný termín dokončení stavby dodržet, aby mohla plynule navazovat další etapa rekonstrukce objektů Ministerstva obrany – Generálního štábu. Zatím nebylo naštěstí nutné kvůli špatnému stavu objektu měnit plány. „Na zpracování plánů se podílel projektový tým složený z odborníků Ministerstva obrany, Vojenské ubytovací a stavební správy Praha a projekční firmy SATRA, který byl velmi dobře seznámen s daným objektem. Ukazuje se, že rozhodnutí o totální rekonstrukci bylo správné a po-třebné. Nedošlo k žádnému významnému překvapení, které by způsobilo zásadní změnu plánovaného záměru využití budovy,“ potvrzuje projektový manažer Pavel Jandáček z odboru infrastruktury sekce vyzbrojování Ministerstva obrany.

Protože rekonstruované objekty Centra velení a řízení Ministerstva obrany stojí v památkové zóně Prahy 6 a utvářejí vzhled centrální části Dejvic, na veškeré úpravy bed-livě dohlížejí památkáři. „Od samého počátku zpracování projektové dokumentace, přes vydání stavebního povolení, až po současnou část realizace akce nemáme s památkáři zásadní problémy. Pravděpodobně je to

Zpracovávané projekty rekonstruovaných budov odpovídají i Státnímu programu na podporu úspor neobnovitelných zdrojů ener-gie. Projektanti se snažili v maximální možné míře snížit tepelné ztráty objektu zvýšením tepelného odporu a součinitele prostupu tepla rekonstruovanými stavebními konstrukcemi. Využívá se také zbytkové teplo z rekuperač-ních jednotek vzduchotechniky pro ohřev nasávaného vzduchu. Snížení tepelných ztrát oproti současnému stavu se bude pohybovat v hodnotě cca 45 %. Tohoto výsledku se dosáh-ne úpravou nebo výměnou oken, částečným zateplením fasád na straně směřující do dvora,

zvýšením tepelných izolačních vlastností pod-lah, zateplením střešních konstrukcí a použi-tím rekuperačních jednotek vzduchotechniky.

NA STŘEŠE I V PODZEMÍV době naší návštěvy na konci srpna už byla

snesena část staré střešní krytiny a vyměňo-vány narušené krovy střechy Domu armády Praha. Nepotřebné nebo narušené příčky byly zbourány a postaveny nové. Poslední tři patra budovy, která poskytnou ubytování hotelového typu až pro 90 lidí, již dostávala svoji podobu. Práce intenzivně pokračují i v dalších částech

ani k narušení provozu na povrchu. Pro potřeby stavby bylo pouze nutné zajistit do-časný zábor chodníku pro zařízení staveniště. V současnosti probíhají dokončovací práce a provádějí se povrchové úpravy chodby, kte-rá ústí v budově Generálního štábu v místě bývalé kotelny.

POHLED DO BUDOUCNAVe druhé části první etapy se rekonstrukce

dotkne zbylých objektů Generálního štábu. Provizorní budovy na nádvoří budou zbou-rány a na jejich místě vznikne Komunikační centrum. Jeho cílem je zejména propojení jednotlivých částí Generálního štábu mezi sebou. Výstavbou Komunikačního centra se docílí zvýšení objektové bezpečnosti uvnitř celého areálu, neboť dojde k zamezení pohybu osob přes jednotlivé sekce. Měly by zde sídlit služby pro zaměstnance resortu, jako je například rychlé občerstvení, výdejna výstrojních součástek nebo fitcentrum pro tělesnou přípravu a relaxaci. Tyto prostory by také měly sloužit k různým zasedáním a při jednáních s návštěvami přicházejícími na Ministerstvo obrany.

Podle současných plánů by první etapa rekonstrukce měla skončit v roce 2010. Dru-há etapa se zaměří na opravu budov v areálu dnešních kasáren generála Heliodora Píky.

Tento areál byl vždy využíván jako logistická část Ministerstva obrany, která zabezpe-čovala jeho chod, a tato idea by měla být i v budoucnosti zachována. Cílem rekonstruk-ce je obnova chátrajících objektů v novém architektonickém pojetí, které respektuje urbanistické řešení v městské části Praha 6. Zejména by se jednalo o výstavbu adminis-trativní budovy, objektů skladů, logistického zázemí a garáží. Součástí areálu zůstane Ústav leteckého zdravotnictví, který už prošel nákladnou rekonstrukcí.

Celá obnova kasáren by měla nastat v době, kdy bude zahájena výstavba plánova-ného obchvatu Vítězného náměstí vedeného podél Buštěhradské železniční tratě a pro-storově zasáhne i do objektu kasáren. Jednou z myšlenek, která ale není úplně nová, je propojení tohoto areálu s objekty Generálního štábu podzemní chodbou. Vlastní technické řešení není tak obtížné, jak se na první pohled může nezasvěcenému člověku zdát. Tento způsob není ojedinělý a je velmi výhodný pro řešení zejména bezpečnostních otázek a praktického využití obou objektů. Vzhledem k tomu, že celý projekt výstavby kasáren generála Heliodo-ra Píky je teprve ve stadiu diskuse, plánování a projednávání, je předčasné s určitostí říci, co bude skutečně realizováno a v jakém časovém horizontu.

tím, že od počátku si plně uvědomujeme, že objekty Ministerstva obrany stojí v památko-vé zóně Prahy 6 a s tím přistupujeme k řešení daného projektu. Ctíme urbanistické řešení budov a snažíme se zachovat původní vzhled fasád včetně barevných odstínů. Repliky oken památkář posoudil a zůstane zachován i je-jich původní odstín barvy, který se používal v období vzniku těchto staveb,“ uvádí Pavel Jandáček a dodává, že snahou architektů je nejen dodržení původního řešení budov, ale i navrácení dávno chybějících prvků fasády, které obsahoval původní urbanistický návrh prof. A. Engela.

objektu. Dřívější sál kina Evropa byl vybourán a přepažen novým stropem.

Hotová je už také podzemní chodba spojující Dům armády Praha s Generálním štábem. Ražba 41 metrů dlouhé chodby trvala tři měsíce a prováděla se klasickou tunelovací metodou. Stabilita výruby byla řešena pomocí poddajné ocelové výztuže, kterou dělníci zajišťovali chodbu vždy po vy-hloubení půlmetrového úseku chodby. Razilo se v nepříznivém prostředí sprašových hlín a ulehlých štěrků s výškou nadloží přibližně pět metrů. Při stavbě ale nedošlo k porušení ani poklesu povrchu vozovky nad tunelem,

� O ČEM SE MLUVÍ O ČEM SE MLUVÍ �

16 17

přístroje a pravidelně provádět zdlouhavá měření, střely AMRAAM to vše dokážou v pod-statě samy. Jsou totiž vybaveny takzvaným Bulit-in testem, díky němuž se samy kontrolu-jí,“ dodává manažer projektu. Na techniky tak zbude vlastně jen optická kontrola střel. Vzhle-dem k jejich mimořádně vysoké spolehlivosti se nepočítá ani s tím, že by se u nás prováděly nějaké větší opravy. A pokud by přece jen k ně-jaké vážnější závadě došlo, postará se výrobce o její odstranění. S trochou nadsázky se tak dá říci, že AMRAAM je téměř bezúdržbová řízená střela. Ostatně o kvalitách této zbraně svědčí i počet armád, které ji mají ve výzbroji, stejně tak i počet letounů, jež ji mohou používat.

Vzhledem k tomu, že se střely vyrábějí ve Spojených státech jako zcela nové, musejí si na ně naše vzdušné síly ještě nějaký ten čas počkat. První kusy budou dodány na jaře příštího roku, zbytek pak v létě. Poté bude následovat proces zavádění do výzbroje včetně zkrácených vojskových zkoušek. Mezitím se ale budou piloti i technici na použití střely stále připravovat, aby celý zbraňový systém AMRAAM dosáhl plné operační schopnosti k 1. lednu 2009. Bojová hodnota letounů JAS-39C Gripen tak zásadním způsobem naroste.

Zabezpečení vzdušného prostoru je nejdů-ležitějším úkolem, který v současnosti české vojenské letectvo má. Ačkoliv tomu tak v mi-nulosti vždy nebylo, dnes má k jeho plnění ty nejlepší podmínky. Protivzdušná obrana byla integrována do aliančního systému NATINADS, neustále se modernizuje letecká základna v Čáslavi a vybraní piloti byli přeškoleni na moderní stíhací letouny čtvrté generace, které dostaly také odpovídající výzbroj.

Nepočítáme-li palubní kanony, je v součas-nosti jediným zbraňovým systémem kategorie vzduch-vzduch zavedeným ve výzbroji AČR protiletadlová řízená střela AIM-9M Sidewin-der. Výhodou této střely je, že je integrována nejen na gripeny, ale i na letouny L-159, které tak lze v případě potřeby v omezeném rozsahu též zapojit do ochrany vzdušného prostoru. Sidewinder sám má však řadu omezení. Předně jde o střelu krátkého dosahu, která je určena pro manévrový vzdušný boj, tedy nejkrajnější fázi leteckého střetu. Její použití navíc mohou podstatně ovlivňovat takové faktory, jako je mlha, mraky či přímé slunce, a tak je možné ji odpalovat v podstatě jen za přímé viditelnosti cíle. Samozřejmě že pro klasický hotovostní systém ochrany vzdušného prostoru tato ome-zení nejsou podstatná, neboť použití zbraní se v tomto případě řídí jednoznačnými pravidly. Mezi základní úkoly hotovostních letců totiž patří nejen vyhledání, ale též neomylná iden-tifikace cíle. Pokud by tedy nakonec byl vydán rozkaz ke střelbě, je jasné, že by piloti cíl viděli a byli si naprosto jisti jeho identitou.

Takzvaný „Air policing“ je jen jedním z mno-ha úkolů, ke kterým jsou vojenská letectva po celém světě stavěna. Při leteckých střetnutích, kdy proti sobě na obou stranách stojí bojové letouny, se totiž mnohem více využívají střely středního dosahu, patřící do kategorie BVR (Beyon Visual Range), tedy odpalované za hranici viditelnosti. Tyto střely dnes patří mezi

možnosti jejich použití. Teprve po dopracování Koncepce rozvoje vzdušných sil AČR bylo roz-hodnuto o jejich zavedení. Schopnost použití střel AMRAAM tak musí být do letounů znovu přidána. Tato opětovná integrace spočívá ze-jména v doplnění palubního softwaru letounu a také příslušné dokumentace a je zcela na bedrech švédského výrobce. Její kompletní dokončení je spojeno s dalšími modifikacemi, kterými v současnosti ve Švédsku postupně procházejí všechny české gripeny.

Pokud jde o personál, jeho vyškolení by nemělo být nijak náročné. Piloti absolvují v podstatě dva kurzy. První z nich bude trvat jeden týden a jeho hlavní náplní budou zá-kladní charakteristiky řízených střel AMRAAM. Druhá část školení pak proběhne na jakémsi počítačovém simulátoru, kde se již piloti se-známí s konkrétními operačními postupy a de-tailně se všemi vlastnostmi a možnostmi střel. Tento simulační systém umožňuje nacvičovat BVR taktiku až do stupně roje, díky čemuž lze výcvik provádět velice efektivně a zároveň s malými náklady.

Možná ještě jednodušší budou mít výcvik příslušní-ci pozemního technického personálu. Ti jsou totiž již dnes v rámci přeškolení na gripeny schopni AMRAAM bez problémů na letoun podvěšovat či s ním jinak manipulovat. Před dodáním střel se tak budou muset naučit obsluhovat pouze kontrolní a měřicí techniku a další vybavení, které bude s nimi dodáno. Jak ale říká podplukov-ník Roman Harenčák, AIM-120 C-5 je vysoce spo-lehlivá střela, která vyža-duje jen minimální údržbu. „Zatímco u starších střel jsme museli mít složité

VZDUŠNÉ SÍLY �

Nové řízené střely AIM-120 AMRAAM zvýší bojovou hodnotu českých gripenů

Za hranici viditelnosti

Text: Tomáš SOUŠEKFoto: SAAB a Raytheon

Již více než rok zajišťují ochranu vzdušného prostoru České republiky nové stíhací letouny JAS-39C Gripen. Během této doby se jasně ukázalo, že piloti i jejich stroje jsou k tomuto úkolu dobře připraveni. Gripen však má mnohem větší možnosti a schopnosti, česká armáda se proto připravuje na jejich využití.

nejsložitější zbraňové systémy a jsou schopny ničit vzdušné cíle na vzdálenost mnoha desítek kilometrů. Jednou z nejmodernějších střel této kategorie je i AIM-120 AMRAAM, která bude v příštích letech také ve výzbroji českého letectva.

„Na projektu AMRAAM jsme začali pracovat v druhé polovině roku 2004, kdy bylo rozhod-nuto o pořízení střel středního dosahu. Násled-ně toto rozhodnutí svým usnesením potvrdila i vláda České republiky. Hlavním cílem bylo co největší využití možností nových gripenů, které by byly bez střel kategorie BVR podstatně omezené. Vedle AIM-120 byly na výběr i jiné typy, ale ty buď nejsou kompatibilní s našimi stroji a nebo ještě nebyl dokončen jejich vývoj. Jako nejdostupnější řešení jsme proto zvolili americkou střelu AMRAAM,“ říká projektový manažer podplukovník Roman Harenčák. Po vypracování nezbytné dokumentace započala jednání s americkou stranou, která dne 6. dub-na 2005 vyústila v podpis smlouvy o nákupu zbraňového systému AMRAAM. Celý kontrakt je realizován v rámci programu FMS (Foreign Military Sale) a jeho cena, která dosahuje zhruba 750 milionů korun, bude plně hrazena z rozpočtu Ministerstva obrany.

A co za tuto částku české vzdušné síly získají? „Smlouva je podepsána na dodávku řízených střel AIM-120 C-5 AMRAAM, dvojice cvičných střel CATM-120C a veškeré logistické zabezpečení, které obsahuje manipulační techniku, přepravní kontejnery, speciální přípravky a nářadí, náhradní díly, technic-kou dokumentaci, kontrolní zařízení, výcvik leteckého a pozemního personálu, dopravu a servis,“ vysvětluje pplk. Harenčák z odboru řízení projektu nadzvukového letounu. Právě logistika celého systému tvoří nemalou část celkové ceny kontraktu.

Zavedení tak sofistikovaného zbraňového systému, jakým jsou řízené střely, pochopi-telně není jednoduchou záležitostí. V našem případě bylo nutné na jeho použití připravit i samotné gripeny. Švédské stroje mají sice AMRAAM integrován, ale v době jejich pořízení česká armáda se střelami kategorie BVR ještě nepočítala, a tak byly gripeny dodány bez

18

� VZDUŠNÉ SÍLY

19

VZDUŠNÉ SÍLY �

Čáslavská základna prochází postupnou rekonstrukcí a modernizací již několik roků. Práce naplánované na letošní rok jsou však natolik zásadní, že bylo nutné zorganizovat výluku obou taktických letek, o níž jsme již v A reportu informovali. Podívejme se nyní, co všechno se za tu dobu na letišti změní.

V současné době je na letecké základně Čáslav realizována výstavba, jejíž hodnota přesahuje dvě miliardy korun. Zhruba stejná částka zde byla proinvestována již v minulosti. „Patrně největší akcí z hlediska objemu práce i financí je nyní výstavba bojového rozptylu číslo 1. Jde o kompletní rekonstrukci čtyř úkrytů letounů a přilehlých prostor určených pro hotovostní stroje,“ říká podplukovník Peter Hatala, náčelník odboru logistiky vojsk 21. zTL.

Letouny JAS-39C Gripen, které jsou vyčleněné pro hotovostní systém NATINADS, totiž vyžadují specifické podmínky v místě, odkud mají působit, už jen proto, že jsou permanentně vyzbrojené a naplněné palivem. Neméně důležitá je pak i takzvaná objektová bezpečnost. Stávající úkryty letounů – úly, však moderní požadavky v žádném případě

letounů vznikla potřeba dalších specializova-ných pracovišť. Ke stávajícímu hangáru se tak přistavuje další část. Prvním stanovištěm bude myčka letadel, která zatím není na žádné letec-ké základně. Moderní letadla se totiž musejí mýt minimálně dvakrát ročně a také před a po každé větší opravě. Druhé nové místo bude sloužit k provádění prací na vystřelovacích sedadlech, které vyžadují speciální nevýbušné prostředí. Třetí pracoviště pak bude určeno k opravám a lakování kompozicových částí le-tadel. Při těchto pracích totiž vzniká řada látek škodlivých vůči životnímu prostředí, a tak je není možné provádět v běžném hangáru.

Také poslední v současnosti realizovaná velká stavba má souvislost s gripeny, konkrét-ně s jejich parkováním. Letouny totiž zatím musejí stát ve starých úlech, kde nemají odpo-vídající podmínky. Proto bylo rozhodnuto vybudovat jediný velký objekt, jakousi garáž, v němž bude možné parkovat deset letounů JAS-39. Tato varianta je podstatně levnější, než kdyby se pro každý stroj musel rekonstru-ovat samostatný úl. „Půjde o relativně lehkou stavbu, která však bude klimatizována a bude splňovat veškeré normy z hlediska ochrany

utajovaných skutečností. Nebudou tady ale žádná specializovaná pracoviště a pozemní personál zde tak bude moci provádět jen základní úkony předletové a poletové přípra-vy,“ vysvětluje čáslavský náčelník logistiky. Každopádně všech čtrnáct nadzvukových stíhacích strojů a jejich obsluha bude mít konečně odpovídající zázemí.

Samozřejmě že těmito akcemi modernizace čáslavské základny neskončí. Ve výstavbě je zcela nový multisklad, v němž bude umístěn veškerý letecký materiál. Rekonstruují se či se nově budují i další zařízení, jako je například záložní kabel vysokého napětí či centrum obra-ny, tedy jakýsi pult centrální ochrany a stano-viště složek záchranného systému situované do objektu bývalé řídicí věže. Další výstavba nesouvisí přímo s leteckou základnou, ale s centrem pasivních systémů a elektronic-kého boje, které sem má být v budoucnosti přemístěno.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že vše jde podle plánů, opak je pravdou. Tak složitý projekt, jakým je generel letecké základny, s sebou nutně nese i řadu problémů. Podle velitele 21. základny taktického letectva plukovníka

Jiřího Vernera se dnes zcela jasně ukazuje podcenění skutečných nákladů na výstavbu, které původní plány výrazně překračují. Důsledkem je pak nutnost škrtání některých akcí, které by sice lidem na základně usnad-nily život, nicméně bezprostředně nesou-visejí s hlavními úkoly základny. „Ze všeho nejvíce nás ale pálí chybějící oplocení areálu základny, o které usilujeme již řadu let. Zatím se ale odpovědným složkám resortu nepo-dařilo odkoupit příslušné pozemky, a proto je výstavba oplocení neustále odkládána,“ stěžuje si plukovník Verner. Jeho základna tak dnes doplácí na doby minulého režimu, kdy si stát s vlastnickými právy občanů příliš starostí nedělal. Podobný problém s výkupem pozemků se týká i zcela nové vstupní brány. Moderní stavba splňuje všechna bezpečnostní kritéria, ale vede k ní jen úzká cesta určená pouze pro lehká vozidla. Jediní dva soukromí vlastníci však brání výstavbě nové přístupové komunikace. Veškeré nákladní automobily přivážející stavební materiál tak i nadále musejí projíždět obcí Chotusice. Jak se zdá, vyřešení všech těchto problémů bohužel ještě nějaký čas potrvá.

Staveniště U STÍHAČŮ

Kvůli nevykoupeným pozemkům letecká základna stále nemá oplocení

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Letecká základna Čáslav, konec srpna 2006. Tam, kde je normálně přísně střežená brána, přes kterou se bez bezpečnostní prověrky nedostanete, jsou jen otevřená vrata, jimiž jezdí množství aut sem a tam. V místech, kde dříve byly pojezdové plochy pro letadla, jsou jen hluboké příkopy. Ze zodolněných úkrytů zbyla jen torza. Nezůstal zde kámen na kameni.

nesplňovaly, protože se stavěly již od padesá-tých let minulého století. Do úlů zatékalo, se-lhávala elektroinstalace a docházelo k dalším závadám. Gripenům nevyhovoval ani způsob odvodu výfukových plynů od spuštěného motoru, který byl konstruován pro letouny sovětské provenience.

Až se gripeny vrátí z výluky, nalezne jejich obsluha v Čáslavi úly prakticky zcela nové. V rámci rekonstrukce se totiž jejich zadní část úplně vybourala a byl zde vybudován jiný odvod spalin. Výměnou projde též veškeré elektrické vedení a nainstalují se nová zabez-pečovací zařízení. Co je však nejdůležitější, každý ze čtyř úlů bude nyní možné hermeticky uzavřít, neboť dojde k jeho kompletnímu zaizolování. Protože původní konstrukce je již několik desetiletí stará, lze předpokládat, že její životnost se blíží ke svému konci. Proto byla použita unikátní technologie podobná té, která se používá při výstavbě pražského metra. Prostor úkrytu byl chápán jen jako vyhloubený tunel, do nějž se zevnitř vlila betonová výztu-ha. Vznikl tak nový skelet, který je dimenzován tak, že i kdyby se někdy v budoucnosti stará konstrukce úplně rozpadla, veškerou její

váhu dokáže bez problémů udržet. Zcela nová budou i vrata úlů, která jsou oproti těm původním podstatně lehčí a jednodušší na obsluhu. Navíc poskytnou letounům i personá-lu balistickou ochranu a zároveň prostor doko-nale utěsní. Díky tomu bude moci klimatizační zařízení během několika málo minut navodit a poté udržovat odpovídající podmínky, jaké moderní stíhací letoun vyžaduje. Ruku v ruce s opravou úlů jde i rekonstrukce veškerých pojezdových ploch v rozptylu číslo 1.

Druhou významnou stavbou je objekt taktické letky. „V současnosti je personál 211. taktické letky rozmístěn ve čtyřech různých budovách. To samozřejmě kompli-kuje způsob velení i vzájemnou součinnost jednotlivých pracovišť. Zcela nový objekt, který pojme téměř dvě stovky lidí, bude sloužit všem příslušníkům letky,“ doplňuje podplukovník Hatala. Nutno dodat, že jedna stejná budova taktické letky již v Čáslavi stojí a slouží pilotům a technikům letounů L-159 ALCA.

Další práce se provádějí na hangáru oprav letecké techniky. Byl sice již rekonstruován, splňuje tedy ta nejpřísnější kritéria, ale v sou-vislosti se zavedením nových nadzvukových

� VOJENSKÉ ÚJEZDY

20

VOJENSKÉ ÚJEZDY �

21

V 19. století se v blízkosti dislokovaných vojsk začaly budovat bezpečné střelnice, kam vojáci vyráželi „po svých“. Například velitelský sbor olomoucké posádky nalezl vhodné místo pro výstavbu střelnice v nedalekých Přáslavi-cích. Už z roku 1880 pochází zápis v přáslavic-ké obecní kronice o tom, že c. k. úřady byl od obce vykoupen pozemek pro vojenské účely. Olomoučtí vojáci sem chodili na výcvik pěšky, přespávali pod stany, teprve později zde vznikl výcvikový tábor a po něm dnešní kasárny.

Pro potřeby rakousko-uherské armády byl v roce 1905 vybudován Vojenský tábor v Milovicích, který byl ve 20. letech podstatně

rozšířen a sloužil k soustředěné přípravě příslušníků československé armády. S ros-toucí potřebou specializovaného výcviku a pořádáním rozsáhlejších cvičení v terénu byly zřizovány další výcvikové tábory. V roce 1928 vznikla v Brdech dělostřelecká střelnice a o šest let později byl zřízen Výcvikový tábor s leteckou střelnicí u Malacek a Vojenský tábor u Humenného. V listopadu roku 1935 byla Dělostřelecká střelnice v Brdech rozšířena na Výcvikový tábor Jince a nové výcvikové tábory vznikly u Vyškova, Přáslavic a Leště. Ve stejné době došlo k přejmenování všech vojenských táborů na výcvikové tábory.

Československá armáda používala svoje výcvikové tábory až do března roku 1939. Německá okupační armáda převzala tábory Milovice, Jince a Vyškov a nově vybudovala Výcvikový tábor SS na Benešovsku. Na Sloven-sku Němci využívali Výcvikový tábor u Malacek a slovenská armáda měla k dispozici Vojenský tábor u Leště.

Po skončení 2. světové války začala armáda využívat všechny předválečné vojenské tábory, kromě Výcvikového tábora u Humenného, a vzhledem k narůstajícímu rozsahu výcviku k nim zanedlouho přibylo mnoho dalších. V roce 1946 vznikly Výcvikové tábory Císařský les (využívaný do roku 1954), Boletice, Mimoň (do roku 1991) a Libavá, v roce 1952 k nim

přibyly Vojenské výcvikové prostory Tisá (do roku 1957), Dobrá Voda (do roku 1991) a o rok později Vojenský výcvikový prostor Hra-diště. Také na Slovensku byly vytvořeny nové Výcvikové tábory – v roce 1945 Záhorie, v roce 1948 Turecký Vrch, v roce 1951 Kuchyňa a Ka-menica nad Cirochou a v roce 1952 Kežmarok. Po roce 1952 byly všechny výcvikové tábory přejmenovány na vojenské výcvikové prostory.

Na základě zákona č. 169/1949 Sb. vznikaly vojenské újezdy, které obklopily již existující vojenské výcvikové prostory. Jejich celková plocha dosáhla 2638 kilometrů čtverečních. Nejprve byly k 1. červenci 1950 vytvořeny Vo-jenské újezdy Boletice, Brdy (pro VVP Jince), Lešť, Libavá, Mladá, Ralsko (pro VVP Mimoň), Záhorie (pro VVP Kuchyňa a VVP Turecký Vrch), Valáškovce (pro VVP Kamenica nad Cirochou). K 1. květnu 1951 vznikl Vojenský újezd Březina pro Vojenský výcvikový prostor Dědice, o rok později byly v únoru založeny Vojenské újezdy Dobrá Voda a Javorina (pro VVP Kežmarok). Jako poslední byl k 1. 2. 1953 vytvořen Vojenský újezd Hradiště.

Dnes Armáda České republiky využívá pouze pět vojenských újezdů – Boletice, Brdy, Březina, Hradiště a Libavá. Jejich celková plocha činí 1297 kilometrů čtverečních, z nichž se veřejnosti zpřístupní přibližně 166 kilometrů čtverečních.

ZŮSTALO jich PĚTCelková plocha vojenských újezdů v minulosti dosáhla až 2638 kilometrů čtverečních

Text: Jan ZEMAN (s využitím podkladů Pavla MINAŘÍKA)Foto: Jiří HOKŮV

V předchozích pěti číslech tohoto časopisu jsme vám přiblížili historii, zajímavosti a především veřejnosti zpřístupňované oblasti ve všech vojenských újezdech, které v současnosti Armáda České republiky využívá. Velikost újezdů se v minulosti měnila podle intenzity výcviku a souvisela také se zaváděním nové výzbroje.

KONTAKTYPro zájemce, kteří by chtěli navštívit zpřístupňované části vojenských prostorů, případně získat povolení do jejich dalších částí, opět přinášíme důležité kontakty. Vzhledem k tomu, že i na zpřístupňovaných územích byl v minulosti prováděn intenzivní vojenský výcvik, věnujte pozornost nálezům neznámých předmětů nebo součástí vojenské výzbroje a techniky. Pokud k takovému nálezu dojde, neprodleně o tom informujte odpovědné vojenské složky nebo Policii České republiky. Podrobnější informace naleznete v předchozích pěti číslech A reportu.

BOLETICEÚjezdní úřad vojenského újezdu, Boletice 3, 382 29 Boletice u Českého Krumlova,tel.: 973 326 893, fax: 973 326 888Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-boletice.cz/, podatelna elektronické pošty: uuvu.boletice@seznam.cz Úřední hodiny ÚÚVÚ: Po: 8.00 – 11.30,12.00 – 17.00, Út: 8.00 – 9.00, St: 8.00 – 11.30, 12.00 – 17.00, Čt: 8.00 – 9.00, Pá: 8:00 – 9.00Nález nebezpečných předmětů nahlaste stálé dozorčí službě – 973 326 820, dozorčímu Vojenské policie – 973 303 386 nebo na linku 112.

BRDYÚjezdní úřad vojenského újezdu Brdy, 262 23 Jince, tel.: 973 225 873, fax: 973 225 877. Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-brdy.cz/,e-mail: uurvu.brdy@army.czÚřední hodiny ÚÚVÚ:Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00Nález nebezpečných předmětů nahlaste orgánům Vojenské policie – 973 225 158, stálému

operačnímu dozorčímu – 973 225 156 nebo Policii České republiky – 158

BŘEZINAÚjezdní úřad vojenského újezdu Březina, Dědická 29a, 682 03 Vyškov, tel.: 973 453 162, 973 453 164, fax: 973 453 160. Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-brezina.cz/, podatelna elektronické pošty: uurvu.brezina@army.cz. Úřední hodiny ÚÚVÚ:Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00Nález nebezpečných předmětů nahlaste na VÚ 8660 Vyškov – 973 452 005, újezdnímu úřadu – 973 453 162-5 nebo Policii ČR – 158, případně pracovníkům VLS ČR, s. p. Praha, divize Plumlov.

HRADIŠTĚÚjezdní úřad vojenského újezdu Hradiště, 1. máje 3, 360 06 Karlovy Vary, tel.: 973 349 905, fax: 973 349 910. Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-hradiste.cz/, podatelna elektronické pošty: uuvu.hradiste@iol.cz. Úřední hodiny ÚÚVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00a 13.00 – 17.00 nebo v jiném čase na základě

dohovoru občana s pracovníkem újezdního úřadu. Jelikož se Újezdní úřad vojenského újezdu Hradiště nachází mimo vojenský újezd, jsou úřední dny pro občany také každé první úterý v měsíci od 13 do 15 hodin v sídelním útvaru Bražec a v úterý ve 3. týdnu v měsíci ve stejnou dobu v Albeřicích.Nález nebezpečných předmětů nahlaste na újezdní úřad – 353 563 366 (pouze v pracovní době), dozorčímu útvaru – 973 346 600 nebo Policii České republiky – 158.

LIBAVÁÚjezdní úřad vojenského újezdu Libavá, Náměstí 2, 785 01 Město Libavá, tel.: 973 423 151, fax: 973 423 156. Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-libava.cz/, podatelna elektronické pošty: uuvu.libava@iol.cz. Úřední hodiny ÚÚVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00a 13.00 – 17.00 nebo v jiném čase na základě dohovoru občana s pracovníkem újezdního úřaduNález nebezpečných předmětů nahlaste dozorčímu posádky Libavá – 973 423 200, dozorčímu Vojenské policie – 973 403 158 nebo Policii České republiky – 158.

� ŽENY V ARMÁDĚ

22

Za pár minut lze spatřit pozvolna pojíždějící devětatřicítku. Na prahu vzletové a přistávací dráhy pardubického letiště zastavuje. „Dva šest nula jedna, připraven ke vzletu,“ hlásí pi-lot. Následný souhlas pouští cvičný proudový letoun do vzduchu. Mírnou zatáčkou doprava stoupá do výšky půldruhého kilometru a nasa-zuje na plánovanou trať.

Rozhodující slovo v těchto chvílích má řídící letového provozu. V reálu drobná štíhlá žena v modrém stejnokroji s důstojnickou hodností. Ze svého „kapitánského“ můstku na věži upřeně sleduje provoz nejen na letišti Pardu-bice, nýbrž i ve svěřeném vzdušném prostoru. Nadporučík Bc. Milada Mlčochová.

CESTA DO NEJVYŠŠÍHO PATRACesta npor. Mlčochové do nejvyššího patra

věže, z níž se na letišti řídí letový provoz, nevedla zpříma. Prvním zlomovým okamžikem

ŽENY V ARMÁDĚ �

SlužbaNA VĚŽI

RECEPTY OD ZKUŠENÝCH Zcela zákonitě se nabízí otázka, týkající

se předpokladů k výkonu této zodpovědné funkce. Pravdou je, že tady na pohlaví nezáleží. Rozhodující jsou schopnosti. Kromě obligátní zdravotní způsobilosti, vysokoškolského vzdělání, znalosti anglického jazyka i letecké frazeologie se „úhelným kamenem“ stává každoroční praktické přezkoušení ve výcvikovém středisku ŘLP. Na základě vykonané zkoušky je poté dotyčnému (ne)prodloužena platnost průkazu způsobilosti pozemního leteckého per-sonálu. „Za osm roků praxe jsem s tím neměla problém. Tím však neříkám, že už umím v ŘLP naprosto všechno. Žít v tomto duchu by byla obrovská chyba. Tady člověk neví, co ho čeká za půl hodiny. Ve směně totiž mohou kdykoliv nastat nestandardní okolnosti. Potom nezáleží na tom, zda už sloužíte na věži jeden nebo pět roků. Jste to jedině vy, kdo musí být připraven situaci řešit. Samozřejmě tím nejoptimálnějším způsobem,“ dodává Milada.

Dobrých rad nad zlato není nikdy dost. Bez výjimky to platí i na pracovištích řízení letového provozu. Nepsané pravidlo říká, že zkušenosti si je třeba mezi sebou předávat. To proto, aby každý začátečník nedělal stejné chyby, ale naopak se z nich poučil. „Recepty“ starších jsou samozřejmě k nezaplacení. „Spousta řídících letového provozu jsou bývalí letci. Ti nejlépe vědí, jak to nahoře chodí. Od starších kolegů jsem se učila různé fígle. Například kdy a jak s pilotem mluvit. To v žádné příručce nevyčtete, to vás žádná škola nenaučí,“ konstatuje pardubická řídící.

Jejími nejdůležitějšími společníky v zaměst-nání jsou piloti. I na ně má Milada Mlčochová svůj osobitý názor: „Beru to tak, že ŘLP je především služba. Tudíž se nesnažím nikoho

do ničeho nutit, ale spíše mu být nápomocná při plnění jeho letového úkolu. Stává se však, že druhá strana je opačného názoru. Čas od času se najdou jednotlivci, kteří nereagují na moje pokyny a letí si svoje. Vy však nemůžete ztratit hlavu. Stále stejným hlasem s ním musí-te komunikovat a stát si za svým rozhodnutím. Emoce do vzduchu nepatří. Teprve až po přistání lze říci něco od plic. Ale takových pří-padů je minimum. Naše vztahy jsou založeny na vzájemné důvěře a víře ve schopnosti toho druhého,“ říká nadporučice M. Mlčochová.

NEMĚNILA BY ZA NIC Osm pětadvacetihodinových služeb – to

je porce, kterou Milada Mlčochová měsíc co měsíc absolvuje. Nestěžuje si a o odchodu na nějaké „klidnější místečko“ neuvažuje. Jak sama říká, není k tomu sebemenší důvod. Na pardubické věži je spokojena. „Samozřejmě že se člověk cítí po službě občas unavený. Ale zvládám to. Důležitá je relaxace. Chodím si zahrát squash, ráda se projedu na kole. Bez-vadné je i to, že se s kolegy a jejich rodinami pravidelně scházíme. Posedíme, probereme vě-ci, ke kterým bychom se v práci nedostali. Jak se říká, pomůže to vyčistit vzduch. Zkrátka to špatné odletí pryč. Není nad dobrý kolektiv,“ pronáší zcela vážně.

Nejen kolektivem spolupracovníků je na pardubické věži ŘLP Milada obklopena. Na-blízku je jí i manžel Dalibor. Také nadporučík, také řídící letového provozu. „Občas sloužíme spolu. Okolí si na to již zvyklo a bere to zcela normálně. Ve službě neřešíme rodinné záleži-tosti, nevnášíme do toho nic osobního. Že je na pracovišti manželská dvojice, není přece nic neobyčejného,“ dodává Milada Mlčochová.

„Nedávat do toho emoce a situaci řešit s klidnou hlavou,“ dává recept na „nouzovky“ řídící letového provozu npor. Milada Mlčochová

Text a foto: Pavel LANG

„Pardubice věž, tady pořadová dva šest nula jedna. Žádám spouštění, bude to přístrojový let, typ el třicet devět, stojánka východ,“ ozve se z reproduktoru. „Dva šest nula jedna, Pardubice věž, spouštění schváleno, dráha v užití dva sedm, vítr tři nula nula stupňů, šest uzlů,“ letí odpověď éterem.

byl vstup do armády. „Podhoubí“ k tomuto kroku měla Milada takřka ideální. Otec – voják

z povolání a do brněnské vojenské akademie coby kamenem dohodil. „Nikdo mě k tomuto rozhodnutí nenutil. Opravdu, ani táta. Řekla jsem si, že to může být krok dobrým směrem,“ vzpomíná sympatická vojákyně.

Vystudovala roční praporčickou školu spojovacích specialistek a záhy nastoupila do vojenské alma mater v Brně. Obor výpočetní technika. Neuplynuly však ani dva roky a při-chází druhý zlomový okamžik. „Cítila jsem, že tato specializace mi vůbec nesedla. Nebylo to to pravé ořechové. Musela přijít změna. A tak jsem přehodila výhybku a pokračovala cestou řízení letového provozu. Dnes, po osmi letech praxe, vůbec nelituji. Naopak, mám moc ráda tuto profesi. Jsem si jistá, že dělám práci, kte-rá mě maximálně baví a navíc je i prospěšná,“ vyznává se Milada.

V roce 1998, s čerstvým vysokoškolským diplomem v kapse a podporučickou hvězdou na ramenech, vkročila do praxe. Premiéru si odbyla na základně taktického letectva v Ná-měšti nad Oslavou, pokračovala u „dopravky“ ve Kbelích. Poté se vrátila zpět k náměšťskému leteckému útvaru. Od září 2004 slouží na letišti v Pardubicích. „Každá základna má jiný typ letecké techniky, tudíž i rozdílný způsob řízení letového provozu. Pardubice jsou pro mě v tomto směru ideální, neboť se zde prolíná vo-jenský a civilní provoz. V současné době tady máme čáslavské gripeny na výluce, svůj nálet si plní Centrum leteckého výcviku a do toho linkové lety civilní společnosti East Bohemian Airport, a. s. Já osobně v tom neshledávám komplikaci. Vždy je třeba si stanovit priority. Zkrátka musíte se, a to na základě momentální situace, včas a správně rozhodnout. Tohle éro půjde jako první, po něm bude následovat to či ono,“ říká npor. Mlčochová.

23

24 25

Letecký den CIAF mají označený ve svém kalendáři snad všichni příznivci letectví u nás. Letošní se uskutečnil ve dnech 2. – 3. září na mezinárodním letišti v Brně. Ačkoliv má toto

� ARMÁDA A VEŘEJNOST ARMÁDA A VEŘEJNOST �

CIAFČeští předváděcí piloti se v mezinárodní konkurenci rozhodně neztratiliText a foto: Tomáš SOUŠEK

Desetitisíce diváků přilákal v prvním zářijovém víkendu na letiště v Brně mezinárodní letecký den Czech International Air Fest 2006. Třináctý ročník této největší letecké přehlídky v České republice sice nebyl tak nabitý jako první letecké dny v polovině devadesátých let, nicméně i tak návštěvníci zhlédli řadu velice zajímavých letadel a vystoupení.

akrobatických skupin. Tou první byl švédský TEAM 60 se šesti cvičnými proudovými stroji Saab 105. Na těchto letounech, ve Švéd-sku označovaných jako Sk-60, si v úvodu přeškolení na nadzvukové JAS-39 Gripen zalétali také čeští piloti. Své umění předvedli v závěru obou dnů i polští letci, kteří dokázali, že i starý a motorově slabý letoun, jakým je TS-11 Iskra, může létat velmi krásně, a to dokonce v sedmičlenné skupině. Pomyslným vrcholem letošního CIAFu však bezesporu byla akrobatická skupina italského letectva Frecce Tricolori. Deset jejích letounů MB339 se v Brně prezentovalo již tradiční špičkovou letovou ukázkou, umocněnou kouřovými efekty v ital-ských národních barvách.

Italové během víkendu představili ještě jeden velice zajímavý letoun. Šlo o dvoumoto-rový transportní stroj C-27J Spartan, který je jedním z kandidátů, jenž by v budoucnosti měl nahradit zastarávající antonovy v českém letec-tvu. Snad každý tajil dech, když se dvacetitu-nový Spartan začal ve vzduchu otáčet a bez jediného zaváhání předvedl plnohodnotný vý-krut, tedy manévr u většiny dopravních strojů nepředstavitelný. Působivá pak byla i ukázka možnosti velice krátkého vzletu i přistání. V souvislosti se Spartanem došlo v Brně také k jedné významné události, týkající se hlavně českého leteckého průmyslu. Společnost AERO Vodochody zde totiž uzavřela smlouvu o spolu-práci s italským výrobcem Alenia Aeronautica. Na jejím základě by se ve Vodochodech měly pro C-27J začít vyrábět veškeré centroplány, tedy klíčová součást konstrukce letounu. AERO bude odpovídat také za veškerá nainstalovaná zařízení v centroplánu a jejich závěrečné testy. Odhaduje se, že výroba by mohla dosáhnout až osmnácti kusů ročně. Spartan již dnes slouží ve čtyřech zemích a je i jedním z dvojice konkurentů na nový dopravní letoun pro americké letectvo i armádu v rámci programu JCA (Joint Cargo Aircraft).

Celkově lze říci, že i přes poněkud slabší účast a několikeré přerušení programu kvůli ko-merčním letům na mezinárodním letišti přinesl letošní CIAF zajímavou podívanou. Jednoznačně se zlepšila i Česká televize, jejíž nedělní přímý přenos se konečně obešel bez dřívějších „pološí-lených“ komentářů rádoby odborníků a naopak byl komentován jen zasvěcenými lidmi. Nezbývá než se těšit na další ročník leteckého dne, ať už se odehraje kdekoliv.

potřinácté

E-3A Sentry, známým též pod zkratkou AWACS. Jeho mezinárodní alianční posádka totiž umožnila návštěvníkům i prohlídku někte-rých částí interiéru tohoto stroje.

Hlavní dějství leteckého dne se však ode-hrávalo na obloze. Letové ukázky zahájily spo-lečným průletem letouny L-39, L-159, JAS-39C a vrtulníky Mi-24 a Mi-171Š vzdušných sil AČR. Pak už následovala řada vystoupení domácích i zahraničních účastníků. Většina z nás si ještě pamatuje na dobu, kdy v Čechách létaly sovět-ské stroje MiG-29. Na CIAFu je předváděli hned dva piloti – maďarský a slovenský. V prvním případě, alespoň subjektivně, nešlo o žádný mimořádný výkon. Mnohem impozantněji ve vzduchu působil španělský EF-18 Hornet, což bylo ale do značné míry dáno velikostí samot-ného letounu. Svou premiéru na českém nebi si letos odbyl americký East Coast Viper Team

ze základny Shaw, který se zde představil se stíhacími letouny F-16C. Nejvíce však zaujali čeští piloti. Zejména nadporučík Tomáš Merta a kapitán Jiří Řezáč, z nichž první létá s gripenem a druhý s letounem L-159. Ačkoliv jsou oba dva před-váděcími piloty relativně krátce, s každým jejich vystoupením je znát výrazný pokrok a jejich ukázky jsou tak plné dynamiky i preciz-ních manévrů.

Snad ještě více než sólová vystoupení zaujala perfektní slétanost několika

místo pro podobné akce mnoho výhod, jejich další konání zde je vážně ohroženo. Civilní provoz v jihomoravské metropoli totiž výrazně narůstá, a tak se již dnes otevřeně hovoří o hledání nové lokality.

Co tedy bylo v Brně letos k vidění? Stojánka pro statické ukázky byla opět přeplněna letadly nejrůznějších typů, pocházejících z osmnácti zemí světa. Tradičně nejsilnější za-stoupení zde měla pochopitelně Armáda České republiky, která představila prakticky všechny své stroje. Mezi zahraničními účastníky pak nechyběly klasické letouny, jako například F-16 či Mig-29. Vedle nich ale stály i stroje u nás méně vídané, jako například americký stíhací F-15C Eagle či francouzská Mirage 2000N, tedy speciální varianta známého letounu, urče-ná též k nesení jaderných zbraní. Jednoznačně největší fronta se pak tvořila před letounem

26 27

NOVINKYNOVINKYpro pozemní vojsko

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

Stejně jako v minulosti řada výrobců techniky a vybavení pro pozemní

vojsko a protivzdušnou obranu počkala s prezentací novinek na jednu z největších

specializovaných výstav svého druhu Eurosatory. Následující článek zmiňuje

pouze některé z nich.

1

2

28 29

ELEKTRICKÝ POHONNA OBZORU

Francouzská státní zbrojovka GIAT spolu s německou společností KMW pracuje na programu nového kolového 6 × 6 obrněného vozidla, jehož hmotnost by neměla přesáhnout 20tunovou hranici. Projekt známý ve Francii zatím pod zkratkou EB2X by měl představovat mezičlánek mezi těžší kategorií vozidel 4 × 4 a „velkými“ typy 8 × 8, které ve zmíněných zemích budou reprezentovat typy VBCI, respektive Boxer. Na základě projektu EB2X by měla vzniknout rodina vozidel s různým

� TECHNIKA TECHNIKA �

určením (například verze velitelská, přepravní, zdravotnická nebo bojová) s důrazem na operace v zastavěných oblastech. Vozidlo, jehož prototyp by mohl být k dispozici okolo roku 2010, by mělo využívat některé nové technologie, jako například hybridní elektrický pohon.

V oblasti zmíněného druhu pohonu pro obrněná vozidla je v Evropě nejdále nepo-chybně švédská firma Hägglunds, patřící do koncernu BAE Systems. Již několik let intenzivně pracuje na programu modulového obrněného vozidla nové generace SEP, které se paralelně zkouší s pásovým nebo s ko-lovým 6 × 6 podvozkem. Posledně zmíněné 16tunové a v letounu C-130 transportova-telné vozidlo má v každém kole nezávislý

programu britského ministerstva obrany FRES (Future Rapid Effect System). V jeho rámci by měla vzniknout obrněná vozidla nové kategorie. Podle současných plánů se počítá s tím, že první víceúčelový typ hmot-nostní kategorie 25 až 30 tun bude využívat kolový podvozek 8 × 8, zatímco následné další dva typy mají být pásové. Hlavním konkurentem britské firmy bude americká společnost General Dynamics Land Systems. Její kolový 8 × 8 technologický demonstrátor AHED rovněž využívá hybridní elektrický po-hon a má na svém kontě asi 5000 km. AHED má hmotnost 18 t (pro další fázi vývojového programu se počítá s nárůstem až k hranici 20 t) a jako pohon elektrického generátoru slouží vznětový motor Mercedes o výkonu

NOVÁ KOLA PRO NOVÉ PODMÍNKY

Francouzská firma Renault Truck Defense, která mimo jiné „pohltila“ jiného tradičního francouzského výrobce nákladních vozidel ACMAT, využila domácí prostředí k prezentaci nové typové řady lehčích taktických 4 × 4 terénních vozidel řady Sherpa 2/3 vyvinutých i s ohledem pro nasazení v zahraničních misích. Typ Sherpa má čtyřmístnou kabinu a nákladový prostor o objemu 2,5 m pro 2 t užitečného zatížení, maximální hmotnost 7,5 t a pohání jej motor o výkonu 160 kW. Sherpa 3 má sice jen dvoumístnou kabinu, avšak

elektromotor, kterému energii dodává generátor poháněný vznětovým motorem. Výhody tohoto řešení by měly spočívat v lepší mobilitě i manévrovacích schopnostech (vo-zidlo se jako tank otočí na místě) a ve snížení spotřeby paliva až asi o 20 %. Elektrickým pohonem disponuje i pásová verze SEP, jež má mít opět hmotnost okolo 16 tun a využívá nové pásy vyrobené z pryže. Elektrické aku-mulátory navíc na určitou dobu umožní tichý chod. Oba zmíněné prototypy již v rámci zkoušek absolvovaly 8000 km a švédská firma připravuje těžší 17,5t pásový prototyp a také kolové provedení 8 × 8, které by mělo být k dispozici od konce letošního roku.

S využitím technologie z programu SEP se BAE Systems bude účastnit ambiciózního

395 kW. I toto vozidlo se může krátkodobě bezhlučně pohybovat na akumulátorový pohon.

Pokud je řeč o firmě Hägglunds, nelze opomenout novou verzi jejího lehkého tanku kombinující podvozek bojového vozidla pěchoty CV90 s otočnou věží se 120mm kanonem. Hlavní odlišnost spočívá v insta-laci aktivního systému ochrany, vyvinutého německou firmou IDB. Systém dokáže prostřednictvím IČ senzorů instalovaných v kulovém pouzdře na střeše věže zjistit a rozpoznat blížící se protitankovou řízenou střelu. Následně je spuštěn aktivní obranný systém instalovaný v boxech na obou bocích a přídi korby, který střelu na krátkou vzdále-nost zničí nebo vyřadí z činnosti.

3

4

5

6

7

8

30 31

� TECHNIKA TECHNIKA �

nákladový prostor pojme až 3,5 t. K dispozici by mělo být i pancéřované provedení Sher-pa 3A s nosností 3 tuny.

Další francouzská firma Panhard poprvé představila na výstavě Eurosatory 2006 lehké 4 × 4 obrněné vozidlo AVXL, které při rozměrech 5 × 2,45 × 2,15 m pojme až osm vojáků nebo náklad o hmotnosti 2,5 t. AVXL představuje zvětšené provedení typu PVP (Pe-tit Vehicule Protégé), jehož zkoušky dokončuje francouzská armáda, která si zatím objednala 314 z celkem 933 těchto plánovaných lehkých čtyřdveřových vozidel chráněných lehkým, ale odolným pancéřováním kombinujícím ocelo-vou, keramickou a hliníkovou vrstvu. Zajímavé je, že o PVP projevují zájem Spojené státy, konkrétně námořní pěchota, a firma Rheinme-tall jej údajně nabízí německé armádě, která by zřejmě mohla nakoupit až 2400 vozů této kategorie. Panhard, jenž se proslavil výrobou lehkého obrněného typu VBL, již na AVXL získal zákazníka, kterým je Saúdská Arábie.

Studii lehkého taktického terénního auto-mobilu představila na Eurosatory německá fir-ma Rheinmetall. Vozidlo nazvané Tokeh je ur-čeno pro německé speciální síly a jeho rozměry i systém pérovaní s proměnitelnou světlou výškou mají umožnit jeho převoz uvnitř kabiny nového taktického transportního vrtulníku NH-90. Vozidlo má mít skutečně malé rozměry (délka 3,4 m, šířka 1,6 m a výška při přepravě vzduchem 1,4 m), nízkou hmotnost (maximál-ně 2400 kg včetně 600 kg užitečného zatížení) a motor o objemu 2,3 l a výkonu 86 kW má umožnit maximální rychlost 120 km/h.

Britská firma Supacat se ve světě proslavila stejnojmenným jednoduchým terénním 6 × 6 vozidlem bez kabiny, které při minimálních rozměrech nabízí velmi zajímavé výkonové parametry a které britská armáda používá jako platformu nejen pro tažení 105mm kanonu, ale i přepravu části palebného průměru. Su-pacat nyní postoupil o kategorii výš a vyvinul řadu terénních nákladních vozidel HMT (High Mobility Transport) v provedení 4 × 4 nebo 6 × 6. Obě verze mají shodnou pohonnou jednotku se vznětovým přeplňovaným 5,9l motorem a automatickou převodovkou a díky pneumatickému pérování mají měnitelnou světlou výšku od 180 mm při přepravě vzdu-chem, přes 280 mm používanou na komunikaci až po 380 mm pro terénní podmínky. Menší verzi Supacat 400 lze přepravovat i transport-ním vrtulníkem CH-47 Chinook. Za pozornost stojí fakt, že největší americká zbrojovka Lockheed Martin na základě HMT nabízí na severoamerickém trhu upravené provedení.

A nakonec ještě jedna zpráva z oblasti automobilového průmyslu. Známá britská firma Land Rover ohlásila na rok 2007 začátek výroby nové verze velmi úspěšného terénního vozidla řady Defender.

DALŠÍ NOVINKY A ZAJÍMAVOSTI

Nový lehký věžový víceúčelový zbraňový systém vyvinula nadnárodní společnost MBDA ve spolupráci s německým Rheinmetallem. Na výstavě byla tato jednomístná věž instalována na obrněném vozidle VBR firmy Panhard (sa-mozřejmě lze použít i celou řadu dalších typů) a tvůrci vybrali pro tento zbraňový systém označení MPCV (Multi-Purpose Combat Ve-hicle). Senzorovou část věže tvoří pouzdro se stabilizovanou denní TV a termovizní kamerou a rovněž integrovaným laserovým dálkomě-rem. Po každé straně věže se nachází pár odpalovacích zařízení buď pro protiletadlové řízené střely Mistral nebo protitankové rakety Milan 3 s dosahem 2000 m nebo zkoušené Milan ER (Extended Response) s dosahem 3000 m. Pro vlastní obranu je na věži ještě instalován kulomet ráže 12,7 mm.

Oblast s každoročním a neutuchajícím přírůstkem nových konstrukcí – tak lze označit kategorii bezosád-kových prostředků. Těžko bychom dnes asi našli moderní armádu bez této techniky. Nejvíce jí je v oblasti bezpi-lotních letadel, ale stále více se začínají objevovat i bezo-sádková vozidla. V Paříži bylo letos možné vidět hned několik nových a zajímavých koncep-tů, ke kterým se v budoucnu vrátíme samostatným mate-riálem. V oblasti bezpilotních létajících prostředků se stále více objevují stroje s rotující nosnou plochou, schopné svislého vzletu a přistání. Jako příklad lze použít poprvé veřejně představený typ Skeldar V-150 firmy Saab. Tento bezosád-kový vrtulník vyvinutý pro vojenské i civilní použití prochází závěrečnou etapou zkoušek a pro operační nasazení by měl být k dispozici v druhé polovině příštího roku. Vrtulník je 4 m dlouhý, má průměr nosného rotoru 3,3 m

1 Lehký 32tunový tank CV90120 s novým aktivním systémem ochrany

2 Bezpilotní průzkumný vrtulník Skeldar V-1503 Technologický demonstrátor DPE firmy GIAT,

jehož prvky mají najít využití ve společném francouzsko-německého obrněném vozidle 6 × 6 střední hmotnostní kategorie.

4 Pásová verze v rámci švédského programu SEP využívá hybridní elektrický pohon i nové pryžové pásy.

a vzhledem k využití moderních uhlíkových vláken, hliníku a titanu při výrobě draku váží pouhých 95 kg. Dalších 55 kg připadá na pali-vo pro dvouválcový vznětový vodou chlazený motor a především průzkumné vybavení. To má primárně tvořit otočné pouzdro s elektro-optickým senzorem pro denní a infračerveným senzorem pro noční podmínky. Do budoucna se počítá i s vybavením pro elektronický boj nebo využitím radiolokátoru s vysokou rozli-šovací schopností (na Eurosatory firma Selex prototyp takového typu vystavovala, přičemž celková hmotnost kompaktního radiolokátoru přiléhavě nazvaného PicoSAR nepřesahuje 9 kg). Palubní avionický systém bezpilotního vrtulníku využívá inerciální měřicí jednotku kombinovanou s přijímačem GPS. Nový typ má podle údajů výrobce operační dostup 3500 m, maximální rychlost 100 km/h a vytrvalost 4 až 5 hodin.

5 Lehké terénní vozidlo Supacat 400 4 × 4 v provedení bez kabiny

6 Lehké obrněné vozidlo PVP 4 × 4 s centrálním hustěním pneumatik od firmy Hutchinson

7 Izraelská firma Plasan Sasa vybavila tento terénní automobil Ford 350 přídavným keramickým pancéřováním schopným odolat průbojné munici ráže 7,62 mm a ještě jej doplnila z vnitřku kabiny ovládanou věží RCWS s kulometem ráže 12,7 mm.

8 Americká firma International Military Vehicles chce především do oblastí se zvýšeným nebezpečím (Irák, Afghánistán) vstoupit s řadou vozidel MXT-MV s proměnnou konfigurací pancéřované kabiny a nákladového prostoru, různými typy pohonných jednotek a bohatým vybavením.

9 Vše do výšky. Tak by bylo možné nazvat „starý známý“ obrněný transportér M113 vybavený nejen firmou Lalok Schmidt vyráběným teleskopicky výsuvným ramenem s odpalovacím zařízením pro protitankové řízené střely TOW, ale i druhým výsuvným stožárem s průzkumným vybavením.

10 Nové taktické terénní vozidlo Sherpa 211 Model lehkého a uvnitř nákladového prostoru

vrtulníku NH-90 přepravitelného vozidla Tokeh12 Bezosádkové dálkově ovládané věže se

těší stále větší oblibě. Pokud je z nějakého důvodu nelze instalovat na horní části korby vozidla, nabízí se takovéto řešení. Věž RCWS izraelské firmy Rafael s 12,7mm kulometem je na ocelovém nosníku předsazena před příď staršího francouzského obrněného vozidla VAB.

13 Zbraňový systém MPCV s protiletadlovými řízenými střelami Mistral

9

10

11

12

13

32

� KALEIDOSKOP

33

Děti byly zařazeny do tří mnohonárod-nostních družstev a dorozumívaly se anglicky. Na účastníky tábora čekal bohatý program, v jehož rámci využili sportovně-rehabilitační centrum Vojenské zotavovny Bedřichov. Cílem

VOLAREZA �

Slaňování, skanzen, čtyřkolky...Mezinárodní dětské tábory s Volarezou se letos těšily velkému zájmuText a foto: Jaroslav ŠPANKO

Vojenská lázeňská a rekreační zařízení také letos organizovala kromě tradičních i mezinárodní dětské tábory. Čtrnáctidenní mezinárodní dětský tábor se opět uskutečnil v srpnu ve Vojenské zotavovně Bedřichov za účasti třinácti až patnáctiletých dětí z České republiky, Belgie, Francie, Německa a Polska.

táborového pobytu bylo nejenom zvýšení fy-zické kondice, ale také vzájemné poznání dětí z různých zemí a zdokonalení se v angličtině.

Vojenská lázeňská a rekreační zařízení jsou členem Styčného výboru mezinárodních vojen-

ských sociálních organizací (CLIMS). V rámci tohoto členství se pořádají pro děti ve věku 15 až 17 let mezinárodní mládežnické tábory. Letos se jeden takový konal ve druhé polovině července v maďarském Szentendre a poprvé se ho zúčastnilo desetičlenné družstvo z ČR.

Pro účastníky těchto akcí bývá připravován neobyčejně zajímavý program. Například letos v Maďarsku se děti naučily základům slaňo-vání, strávily dva dny ve vojenském stanovém táboře, kde zhlédly ukázky vojenské techniky, navštívily skanzen, v němž se mohly naučit dávno zaniklým řemeslům, nebo vyzkoušely jízdu na letní bobové dráze či motorových čtyřkolkách. Děti byly zařazeny do deseti mnohonárodnostních družstev a ke komunika-ci používaly angličtinu.

V roce 2007 budou Vojenská lázeňská a rekreační zařízení v tradici mezinárodního dětského tábora ve VZ Bedřichov pokračovat. Uskuteční se zde od 11. srpna do 24. srpna. Předpokládá se rovněž opětovné vyslání čes-kého družstva na tábor CLIMS do bulharského přímořského letoviska Sarafovo nedaleko Burgasu od 21. července do 4. srpna.

Noví profesoři obrany

Poslední srpnový den letošního roku byl Pražský hrad vyčleněn pro příslušníky akademické obce, především pak té vojenské. Prezident České republiky Václav Klaus předal 31. srpna čtyřem profesorům jmenovací dekrety. Konkrétně se jednalo o plukovníka docenta MUDr. Jiřího Kassu, CSc., z katedry toxikologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, docenta MUDr. Leoše Navrátila, CSc., ze Zdravotně-sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, docenta Ing. Jaroslava Čecháka, Ph.D., z katedry radiolokace Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany, a podplukovníka docenta Ing. Jiřího Ballu, CSc., z katedry zbraní a munice Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany.

Slavnostního aktu se kromě pracovníků prezidentské kanceláře zúčastnil ministr obrany Karel Kühnl, náměstkyně pro personalistiku Jaroslava Přibylová a další hosté. „Velmi bych si přál, abyste využili nové-ho statutu k tomu, že budete dál předávat maximum nejen odborných znalostí, ale i lidského rozhledu, moudrosti, rozumu a orientace,“ řekl Václav Klaus.

Plukovník Jiří Kassa pak jménem nově jmenovaných profesorů poděkoval za uznání dosavadní vědec-ké, výzkumné a pedagogické práce, kterého se jim dostalo formou jmenování v daných vědních oborech. „Chtěl bych slíbit, že vynaložíme i v budoucnu všechny schopnosti k výchově dalších následovníků a k rozvoji našich vědních oborů.”

Text: -ma-, foto: Věra ČERNÁ

Letci z východu vystavovali v Karlíně

„Vítězný boj československých a spojeneckých letců a 2. československé paradesantní brigády“ – tak se jmenovala výstava, kterou v prostorách Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy ve dnech 21. srpna až 14. září letošního roku uspořádalo Sdružení československých zahraničních letců – východ. Na více než dvou desítkách panelů zde návštěvníci mohli najít téměř čtyři stovky historických fotografií a dalších dobových dokumentů. V řadě případů šlo o skutečné unikáty, pocházející nejen z českých, ale i slovenských archivů či soukromých sbírek. Jak říká jeden z autorů výstavy a předseda sdružení Ján Daňko, je nutné si uvědomit, že vojáci tehdy měli zakázáno fotografování, a proto existuje jen omezené množství snímků. Podle jeho slov bylo hlavním cílem výstavy ukázat zejména mladé generaci tradice našich letců a dalších vojáků na východní frontě druhé světové války, neboť tato etapa bývá často opomíjena. Proto autoři výstavy kontakto-vali také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a na začátku nového školního roku pozvali řadu škol. Sdružení československých zahraničních letců – východ chce i nadále přispívat k vytváření povědomí o bojích na východní frontě, a proto již nyní pracuje na dalších projektech. V plánu je tak například i filmový dokument.

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Děti zažily „Přežití“ v Doupovských horách

Doupovské hory se koncem srpna staly místem konání již třetího ročníku přitažlivé akce pod názvem „Přežití“, která se koná v rámci volnočasových aktivit dětí příslušníků SOVZ Hradiště.

V uplynulých dvou ročnících se děti věnovaly řadě praktických úkolů. Od práce s mapou a buzo-lou, přes orientaci v terénu, poznávání fauny a flóry, budování obranných linií, okopů a maskování s následným přenocováním pod přístřešky, přípravu a rozdělávání ohně pomocí magneziové tyčinky či hašení požáru, až po ukázky polních uniforem Armády ČR a ukázky ručních zbraní.

Letošní ročník „Přežití“ byl směřován ke zvládnutí ještě dalších náročnějších úkolů. Například na děti ve věku od 7 do 14 let čekal horolezecký výcvik na trenažéru Jakub, raftování v malebném prostředí Svatošských skal na toku Ohře, stezka odvahy v okolí ubytovny Dlouhá a náročný, několik desítek kilometrů dlouhý noční přesun v horách ve výšce 930 metrů nad mořem.

Text a foto: Stanislav STEBILA

34

� HISTORIE

35

HISTORIE �

PODIVNÁ SOCHOROVA SMRT

Když v květnu roku 1948 vzniká Stát Izrael, vojenská pomoc této zemi ze strany Česko-slovenska běžela již na plné obrátky. Kromě nejrůznějších kontaktů týkajících se dodávek vojenského materiálu iniciovali bývalí přísluš-níci židovské národnosti 1. armádního sboru v SSSR formování jednotky dobrovolníků. Její výcvik byl zahájen v srpnu 1948 a v listopadu stejného roku měla tato brigáda již 1335 příslušníků. Významné bylo i zastoupení žen. V jednotlivých jednotkách jich bylo více než tři sta. O dva měsíce později zahajují vycvičení vojáci společně s rodinnými příslušníky přepra-vu do Izraele, to už se jedná o tři tisíce lidí.

Velitelem výcvikového střediska DI je jme-nován hrdina Sovětského svazu major Antonín Sochor, který osobně navštívil Izrael. Působil zde po určitou dobu jako poradce na operač-ním oddělení izraelské armády. Major Sochor v srpnu roku 1950 zahynul za podivných okol-ností při automobilové nehodě ve vojenském újezdu Ralsko. Někteří lidé spekulovali nad jeho smrtí a dávali ji do souvislosti s prací pro Izraelce.

Základní pěchotní výcvik a některé další druhy výcviku probíhají ve vojenském prostoru Libavá. Budoucí tankisté cvičí v Tankovém uči-lišti ve Vyškově. Učí se ovládat tanky T-34/85.

Další kurzy jsou zaměřeny například na obslu-hu protitankových kanonů 7,5 cm Pak 40 a ně-meckých kořistních houfnic 10,5 cm LeFH 18. Izraelští piloti se připravovali především na českobudějovickém a olomouckém letišti.

VÝSADKÁŘI V RALSKUParašutisický výcvik se konal ve Stráži

pod Ralskem. Sedmnáctého července do něj nastoupilo 43 příslušníků hnutí Hagana. Vedoucím kurzu byl válečný veterán, člen výsadku Wolfram, kapitán Josef Černota.

Izraelci přijeli do Stráže v civilu. Až zde vyfasovali stejný battle-dress, jako měli naši výsadkáři. Přes něj si při výcviku navlékali tzv. kamuflážky, které byly zavedeny do výstro-je pouhý rok předtím.

Kurz byl zaměřen na výsadkářskou přípra-vu, střeleckou přípravu, boj zblízka, přežití, život v přírodě a orientaci v neznámém terénu. Parašutisté měli k dispozici prakticky všechny tehdejší dostupné ruční zbraně. A to ruskými počínaje, přes německé, britské, francouzské, italské a americkými konče. Střelba se opět trénovala za pohybu, včetně pudové.

Na hradčanském letišti probíhal výsadkový výcvik. Parašutisté měli k dispozici několik Dakot C-47. V té době se již začínalo skákat na našich padácích VJ-1, které byly do výzbroje praporu zařazeny těsně před zahájením vý-cviku. Za nejvýraznější osobnost celého kurzu bylo možné jednoznačně označit kapitána Černotu. Snažil se dosáhnout co nejreálnějšího výcviku použitím ostrého střeliva. Střílel nad hlavy cvičících vojáků. „Byl jsem poměrně dob-rý střelec, ale něco podobného jsem si nikdy nedovolil,“ řekl nám jeden z velitelů kurzu v té době poručík Miroslav Pelc. „Černota byl pro-stě mistr. Podobné metody zkoušeli i někteří další velitelé a instruktoři.“

Účastníci kurzu se museli mít neustále na pozoru. Cvičilo se prakticky pořád. Při konzu-maci stravy, při nástupu jednotky. Izraelci byli pořád ve střehu. Nejnáročnější charakter mělo závěrečné cvičení, které postupně přecházelo ve výcvik vedení partyzánského boje. Mimořád-ně tvrdý výcvik si ale vybral svou daň. Při nočním nácviku přepadu strážného muničního skladu koncem července 1948 došlo k tragické události. Poručík Horák nešťastnou náhodou zastřelil jednoho z příslušníků Hagana Martina Davidoviče. K několika dalším tragickým úmrtím izraelských vojáků došlo i při leteckém výcviku. Parašutistický kurz skončil v září roku 1948. V následujících měsících jeho absolventi vytvořili základ izraelských výsadkových vojsk.

IZRAELSKÁ ZÁKLADNA V ŽATCI

Československo šlo s pomocí nově vzniklému Státu Izrael ještě dál. Po vytvoření protektorátu Němci vystěhovali obyvatele v okolí Žatce a vybudovali zde vojenské letiště. V poválečném ob-dobí pro něj nebylo využití, a tak ho dostali k dispozici Izraelci. Letecký a organizační personál si zřídil štáb v žateckém hotelu Stalingrad. Sídlily zde i posádky transportních letounů. Z této oblasti začali Izraelci budovat letecký most, který neměl obdoby. Operace dostala název Balak. Od května do srpna roku 1948 se jim podařilo přepravit do Izraele více než 300 tun vojenského materiálu. Česká strana dopravila mimo jiné na letiště deset stíhacích letounů Avia S-199, což byla česká verze letounů Messerschmitt Bf 109 G. Na žateckém letišti byly tyto letouny rozmontovány a ještě v květnu 1948 přepra-veny do Izraele. Zde je do původní podoby sestavili mechanici ze závodu AVIA. Později se do této země dostalo ještě dalších čtrnáct těchto letounů. S jejich pomocí se podařilo koncem května 1948 zastavit postup egyptské armády pouhých 35 kilometrů od Tel Avivu. Letiště se stalo také domovskou základnou pro tři americké bombardéry B-17G získané v USA. V polovině července 1948 s nimi Izraelci podnikli překvapivý nálet na Káhiru.

Zvítězili díky naší pomociČeskoslovenští vojáci vycvičili stovky Izraelců a sehráli tak významnou roli při vzniku Státu IzraelText: Vladimír MAREKFoto: VHA

O pomoci naší armády nově vznikajícímu Státu Izrael v roce 1948 se v poslední době poměrně často hovoří. Není divu, po dlouhá desetiletí byly detailní informace o této události nedostupné. Jednalo se totiž o přísně utajenou akci. Ne náhodou byla ve spisech vedena jako „Důvěrné Izrael“ (DI).

Další stovky tun vojenského materiálu se přepravovaly po železnici přes Maďarsko a Ju-goslávii a dále pak lodní dopravou. Jednalo se mimo jiné o desetitisíce kořistních němec-kých pušek vz. 98 Mauser, kulomety MG-34 a vynikající československé vzduchem chlazené kulomety z brněnské zbrojovky BEZA. Na podzim 1948 objem dodávek dosáhl hodnotu více než jedné miliardy korun.

V té době se však začínal přístup našich orgánů k Státu Izrael výrazně měnit. Nově vytvořený stát zřejmě nesplňoval požadavky socialistické země. Izraelci museli urychleně vyklidit žatecké letiště. V té době již ale byla

připravena velice významná dodávka leteckého materiálu v po-době výkonných spitfirů, které zís-kalo Československo koncem války do výzbroje své armády od Velké Británie. A tak byly vypracovány plány operací Velveta I a Velveta II. Získaly název podle oblíbeného krému, který dostávali piloti do nouzového balíčku. Izraelci ze spit-firů vymontovali veškeré vybavení, včetně vysílaček, aby co nejvíce snížili zátěž. Díky tomu mohly přelétnout tyto letouny do Izraele pouze s jedním mezipřistáním v Jugoslávii.

O tom, jak velký význam měla tato pomoc především v prvních dnech izraelského státu pro jeho další existenci, svědčí slova tehdejšího premiéra Davida Bena Guriona: „Bez československé pomoci bychom nemohli vyhrát válku.“

36

V ruském Stupinu se souběžně konalo také 12. mistrovství světa ve spolupráci na otevřených padácích, kterého se letos naši sportovci neúčastnili. Zároveň zde probíhal 4. ročník Memoriálu Antona Malevského, což je mezinárodní pohár ve skupinové akrobacii, spolupráci na otevřených padácích a v přes-nosti přistání družstev.

Memoriál Antona Malevského je pojmeno-ván podle zámožného Rusa, který se zabýval výrobou hliníku a našel zalíbení v parašutis-mu. Záliba se mu stala osudnou a při seskoku v Africe tragicky zahynul. Jeho rodina, která zdědila obrovské jmění, každoročně přispí-vá značným finančním obnosem na rozvoj parašutismu ve Stupinu. S fotografiemi Antona Malevského, nápisy s jeho jménem a emblé-mem memoriálu se tu setkáte všude.

Rusové se prostě snaží naučit celý svět jezdit za parašutismem do Stupina a i z toho důvodu každý rok na jednání mezinárodní parašutistické komise předkládají jednu žádost za druhou, aby jim bylo přiděleno pořadatelství největších mezinárodních parašutistických podniků, které pak s „Malevského memoriálem“ spojí a zajistí si tak velkou mezinárodní účast.

manévrů. Ti nejlepší umějí tuto sestavu „zato-čit“ i za méně než šest vteřin.

Družstvo mužů tvořilo pět výborných sportovců – Libor Jiroušek, Hynek Tábor, Jiří Gečnuk, Čestmír Zítka a Ivan Hovorka, kteří opět ukázali sílu českého parašutismu. Druž-stvo žen, které si po dvou velkých medailových úspěších na posledním evropském šampio-nátu a mistrovství světa v roce 2004 vybralo tentokrát tu pověstnou sportovní smůlu snad nejvíc, jak to šlo, závodilo ve složení: Miroslava Pytlíková, Lenka Šmídová, Miroslava Vraná, Jana Šneiderová.

Závodníky doprovázeli dva trenéři. Ivan Hoššo (dlouholetý úspěšný reprezentant a člen družstva absolutních mistrů světa v roce 1974) zde zastával vedle funkce trenéra druž-stva žen i funkci vedoucího výpravy a funkci ústředního trenéra parašutismu ČR. Druhým byl trenér družstva mužů Jiří Blaška, který v Dukle Prostějov zastává funkci vedoucího trenéra.

Šestadvacet zemí světa vyslalo své sportov-ce na mistrovství světa v klasických parašu-tistických disciplínách – 115 mužů a 67 žen. Důležité je, že v kategorii mužů se sjela celá světová špička, tedy sedm nejlepších družstev světa: Francie, Rusko, Německo, Slovinsko, Itá-lie, Maďarsko a Česká republika. Mezi těmito družstvy se většinou bojuje o medaile jak na civilních, tak vojenských mistrovstvích světa. Všechny tyto týmy mají obdobný statut jako naše Dukla Prostějov.

Přesto anebo snad právě proto, že kluci „skočili do závodu rovnýma nohama“, bez jakékoli aklimatizace (družstvo dorazilo na letiště v momentě, kdy začínalo slavnostní zahájení), hlídali si vzorně každý seskok, kontrolovali meteorologické podmínky, nedělali chyby a od začátku skákali dobře v obou disciplínách. V přes-nosti přistání družstev se v průběhu závodu několikrát dostali do vedení.

První úspěch se dostavil v individuální akrobacii, kdy se ve finálovém seskoku rozhodovalo, jestli medaili získá Libor Jiroušek nebo Jirka Gečnuk. Bronzovou medaili nakonec vybojoval Libor Jiroušek. Gečnuk si to pak vynahradil v absolutním hodnocení jednotlivců (kom-binace obou disciplín), kde získal již potřetí (2003, 2004 a 2006) stříbrnou medaili a titul absolutního vicemistra světa v klasických parašutistických disciplínách.

Stříbrné medaile a titul absolutních vicemistrů světa v klasických parašutistických disciplínách obhájili naši parašutisté také

� SPORT SPORT �

DalšíÚSPĚCHnašichPARAŠUTISTŮV ruském Stupinu se od 12. do 20. srpna 2006 konalo 29. mistrovství světa v parašutismuText a foto: Jiří BLAŠKA

V krátké době vyrazila naše reprezentace opět do Ruska. Tentokrát na 29. mistrovství světa v klasických parašutistických disciplínách, kterými jsou přesnost přistání jednotlivců i družstev a individuální akrobacie za volného pádu.

Stručný přehled výsledků:ABSOLUTNÍ POŘADÍ DRUŽSTEV MUŽŮ:1) Rusko2) Česká republika3) Německo4) Francie5) Maďarsko

ABSOLUTNÍ POŘADÍ JEDNOTLIVCŮ – MUŽI:1) Denis Dobryakov – Rusko2) Jiří Gečnuk – Česká republika3) Dmitrij Maximov – Rusko4) Henrik Lindner – Německo5) Libor Jiroušek – Česká republika

PŘESNOST PŘISTÁNÍ DRUŽSTEV – MUŽI:1) Rusko2) Maďarsko3) Česká republika4) Francie5) Slovinsko

Pro nás bylo důležité právě mistrovství v klasických parašutistických disciplínách. Sem patří přesnost přistání jednotlivců i družstev, kdy pět parašutistů tvořících družstvo vyskočí při jednom průletu letadla ve výšce 1000 me-trů nad cílem, otevřou padáky, upraví si mezi sebou rozestupy a jeden po druhém zasahují elektronické měřicí zařízení a snaží se prvním dotykem zasáhnout střed o průměru tři cen-timetry. Odchylka se měří v centimetrech. Výsledek se započítává každému jednotlivci a součet s vyloučením největší chyby se sčítá pro hodnocení celého družstva.

Při individuální akrobacii vyskočí jeden pa-rašutista ve výšce 2200 metrů a padá směrem k pozemní kameře, která ho snímá a nahrává jeho akrobatickou sestavu pro rozhodčí. Nej-prve se parašutista snaží střemhlavým letem nabrat co největší rychlost (kolem 300 km v hodině), aby mu odpor vzduchu pomohl provádět co nejrychleji předepsané obraty. Po-tom směrem ke kameře udělá dvě horizontální otáčky, salto vzad a znovu dvě horizontální otáčky a salto vzad. Rozhodčí hodnotí rychlost provedení sestavy a přesnost otáčení těla ve vzduchu během těchto šesti pohybových

v hodnocení družstev. K celkovému stříbru přida-li kluci i bronzovou medaili v přesnosti přistání družstev a zároveň tak získali bronzovou medaili ve 4. ročníku Memoriálu Antona Malevského.

Ve Stupinu se opět ukázala síla ruského parašutismu, neboť při všech čtyřech vyhla-šováních vítězů v „Malevského memoriálu“

se hrála ruská hymna. Tentokrát jsme byli na mistrovství světa jak v kategorii jednotlivců, tak v kategorii družstev velmi blízko vysněné-mu titulu, ale asi opravdu platí, že do Ruska se jezdí bojovat o stříbro. Kluci skákali velmi dobře a jejich výsledky jsou velkým úspěchem českého parašutismu.

37

38 39

POZVÁNKA �

PROGRAM

� Přehlídka bude zahájena v 9 hodin koncertováním dechových kapel se vstupy mažoretek na vybraných místech hl. města Prahy a před Sazka Arenou.

� Ve vlastním programu od 11 do 18 hodin, který začne slavnostním zahájením a nástupem 300 mažoretek z celé ČR na ploše arény, vystoupí v pestrém sledu na jediném pódiu a v jediném dni šestnáct nejžádanějších a nejlepších dechovek z Čech a Moravy.

� Přehlídku zahájí Ústřední hudba AČR, která se představí spolu s Posádkovou hudbou Praha za řízení dirigenta pplk. Viliama Béreše.

� Dále se představí nejstarší jihočeská kapela Babouci, také stále populární Valdaufinka Ády Školky, Strahovanka, Březovanka, Plzeňská 12, Žatečanka nebo Vejvodova kapela pod vedením Josefa Vejvody, syna slavného autora světoznámé písničky „Škoda lásky“ Jaromíra Vejvody.

� Za Moravu v Praze vystoupí Moravská Veselka, Mistříňanka, Stříbrňanka, Šohajka, Žadovjáci, Túfaranky, Valaška a jako zlatý hřeb královna české a moravské dechovky – kapela Moravanka Jana Slabáka, která zde oslaví 35. výročí svého vzniku.

� V programu zazní na 150 nejhezčích písniček a melodií, vystoupí taneční a folklorní soubory a budou vyhlášeny výsledky Dechovkové hitparády Českého rozhlasu 2 – Praha.

� Na závěr proběhne monstrkoncert všech zúčastněných kapel.

Podrobnosti najdete na speciálním portálu www.dechovka-sazkaarena.com

Ilustrační foto: Václav KUPILÍK

� POZVÁNKA

Tak se jmenuje připravovaná přehlídka českých a moravských kapel, která se uskuteční v pražské Sazka Areně 7. října 2006.

DECHOVKA BYLA, JE A BUDE

Záštitu nad akcí převzaliPetr Bratský, člen výboru

pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovua poslanec PS PČR,

armádní generál Pavel Štefka, náčelník Generálního štábu AČR,

Pavel Bém, primátorhlavního města Prahy,

a Vladimír Vihan,starosta MČ Praha 1

� DO ŽHAVÉHO

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu:redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice,elektronickou poštou na adresu: areport@centrum.cz nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává.

» Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službouči osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Různ

é

» Vyměním byt 1 + k. k. v Praze 6-Řepích, Mrkvičkova ul., 45m2, s balkonem, za 3 + 1, 3 + k. k. nebo větší 2 + 1 či 2 + k. k., pouze v Mrkvičkově ul. či nejbližším okolí.Kontakt: 606 751 862

» Prodám RD v Rohozci u Žehušic (Čáslav) 3 km od letiště. Pro standardní bydlení, nutné stavební úpravy. Rozloha pozemku 603 m2.Kontakt: 776 601 813

» Prodám byt 2 + 1 v osobním vlastnictví v Praze-Michli, klidné místo v dosahu metra.Kontakt : alc. 443 974,mob. 603 983 070By

tyVo

lná m

ísta

» Hledám volné místo VZP (o. z) v posádce Praha. Hodnost mjr., ČVO 970 (změna možná), STANAG Aj 1222, ruský j., BP „D“, zkušenosti ze ZSC, likvidace úrazů, požární směrnice, bezpečnostní technik, projekty SNJ, řidič referent. Tel: 212 119,mob. 605 863 199» Prodám gor. blůzu (ECWCS),vel. 194/92 – 2× nošená, gor. kalhoty (ECWCS), vel. 170/88 – 2x nošené, povlak na přilbu vz. 95 – nový.Cena dle tel. domluvy, možno i jednotlivě, zašlu dobírkou. Kontakt: 608 039 381» Hledám za sebe náhradu k VÚ 4574 Přerov, starší řidič – ČVO 170. Požadavky: VŘP – B, rotmistrovský kurz. Nástup od 1. 1. 2007.Kontakt: 776 119 129 po 16. hod.» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice, starší obsluha 122mm raketometu (ČVO 223) z VÚ 1824 Žatec.Tel. 605 276 361

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 8865 Vyškov na systemizované místo náčelník ekonomické skupiny, ČVO 950, PT 11, hodn. npor. – kpt., BP „D“. Kontakt: kpt. Ing. Miroslav Hnilica, alc. 451 621» Hledám náhradu k VÚ 1337 Hostašovice na funkci starší kuchař (kuchař) v nejbližším možném termínu. Tel: 605 435 186» Koupím kompletní pouštní maskáče AČR (nové). Kontakt: musapetr@seznam.cz» Prodám černou dvoudílnou kombinézu VP, velikosti – blůza 170/108, kalhoty 188/82, cena 1000,-Kč, letní maskáče, velikosti – blůza 170/100, kalhoty 182/100, cena 1000,-Kč. Obojí nové, nepoužívané. Kontakt: alc. 215 242» Hledám volné místo o. z. v posádce Praha – VŠ, ČVO 950, STANAG Aj 1111, BP „D“, zkušenosti v oblasti rozpočtu, financování, vč. programového financování, rozborové a analytické činnosti na různých úrovních fin. služby AČR. Kontakt: 732 805 414

» Oznámení: Dne 22. – 23. 9. 2006 se uskutečnil sraz bývalých příslušníků VÚ 3288 Podbořany s manželkami v Komorním Hrádku. V rámci tohoto srazu byly předány pamětní odznaky KVZ 3288 Podbořany. Obracím se na všechny bývalé příslušníky tohoto útvaru, kteří se této akce nezúčastnili, aby se zkontaktovali s tajemníkem KVZ 3288 na e-mail Nikolaj.Mnuk@seznam.cz k upřesnění dodatečného předání tohoto odznaku. Zkontaktování se týká i následujících osob: Ing. Metoděj Svoboda, Ing. Alexander Popély, Ing. Vladimír Kapinus, Ing. Milan Vymětalík, Ing. Zdeněk Kalousek, Ing. Petr Joch, Ing. Pavol Varga, Ing. Jozef Dorko, Ing. Miroslav Stacho, Ing. Petr Hubička.» Hledáme spolužáky VSOŠ Liptovský Mikuláš, kteří končili či měli končit školu v r. 1982. Příští rok to bude 25 let, co jsme opustili brány učiliště v Liptovském Mikuláši, a tak je nejvyšší čas se sejít.

Sbíráme kontakty na spolužáky z celého ročníku, kontaktujte prosím někoho z nás: Böhm Petr: tel: 230 744, mob: 732 278 835, e-mail Petik@maybox.cz, Zvonek Dalibor: tel: 323 200, mob: 605 756 175, e-mail dalibor.zvonek@seznam.cz, Moravec Pavel: tel: 206 904, mob: 724 001 850, e-mail pavmora@seznam.cz, Hél Vítězslav: tel: 401 455, mob: 776 320 075, e-mail helvita@atlas.cz» Hledám náhradu k VÚ 1923 Pardubice, starší řidič – ČVO 171. Dobré místo. Důvod – přemístění do jiného města. Požadavky: QL-2, VŘP-B, ostatní skupiny výhodou. Řidič UAZ 469. Kontakt: 495 265 496, 731 783 778. Spěchá!» Hledám další uplatnění v AČR jako VZP i jako o. z. Splňuji tyto požadavky:maturita, STANAG AJ 2222, BP „T“, praporčický kurz.Kontakt:723 464 242,e-mail: 171981@seznam.cz

» Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí volná systemizovaná místa:– náčelník personální skupiny, požadavky:

hodnost por. – npor., BP „D“, Bc., VŠ, STANAG 1111 AJ, PT 10

– starší důstojník pracoviště vyhodnocování, požadavky: hodnost por. – npor., BP „T“, Bc., VŠ v oboru elektro nebo pasivních systémů, STANAG 1111 AJ, ČVO 680, PT 09

– důstojník pracoviště řízení průzkumu, požadavky: hodnost ppor. – por., BP „T“, Bc., VŠ v oboru elektro nebo pasivních systémů, STANAG 1111 AJ, ČVO 680, PT 09

– důstojník operačního oddělení, požadavky: hodnost ppor. – por., BP „D“, Bc., VŠ, STANAG 1111 AJ, ČVO 570, PT 10

Bližší informace naalc. 322 201 mjr. Postupanebo 322 152 npor. Lapáčková

» Ředitel logistické a zdravotnické podpory Stará Boleslav hledá z důvodu výstavby „Dopravně-kontrolního týmu“a „Národního týmu řízení přesunů“(k 1. 1. 2008) zájemce z řad praporčického sboru AČR.Základní požadavky:– příslušník praporčického sboru AČR– bezpečnostní prověrka „T“ (udělená nebo

vyžádaná)– absolvent praporčického kurzu– úplné středoškolské vzdělání s maturitou– znalost anglického jazyka na úrovni

„STANAG – 2222, případně 1111– osobní zájem o práci v těchto týmech,

souhlas s dalším vzděláváním a vysíláním do zahraničí

– v roce 2007 služební zařazení na tabulkách počtů aplikačních kurzů v podřízenosti ŘeVD Vyškov na Moravě (PT 08)

Kontaktní osoby:plk. Ing. Nechanický Zdeněk, tel. 230 901, pplk. Ing. Ňachaj Jan, tel. 230 205» Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance: řidič-automechanik, PT 06, BP „V“, řidičské oprávnění sk. B, C,a D podmínkou, vojenský ŘP,znalost cizího jazyka vítána.Možnost nástupu od 1. 10. 2006.Kontaktní osoba: o. z. Krčková, alc. 204 720» Ředitel Vojenského úřadu pro právní zastupování MO přijme na systemizované místo pro o. z. právníka se zaměřením na oblast pracovního, občanského a obchodního práva, PT 13podle NV 330/2003 Sb.Zájemci mohou zaslat strukturovaný životopis na vupz@army.cz,osobní pohovor lze sjednat na 973 210 916.

» Náčelník Školicího a vzdělávacího střediska MO Komorní Hrádek nabízí dvě volná systemizovaná místa učitele anglického jazyka skupiny jazykové přípravy AJ. Požadavky: SH 63, PT 11, SPEC 0041, KvP 51, ČVO 976, KvPo 47 a jazykové znalosti STANAG SLP 3333 AJ. Nástup možný ihned. Kontakt: mjr. Mgr. Přemysl Jekl, alc. 224 960, mob. 724 801 033, fax: 224 709» Velitel VÚ 7907 Liberec nabízí volná systemizovaná místa pro VZP:– Náčelník ekonomické skupiny, Ho 63,

ČVO 950, PT 10, AJ 2222, BP „T“, KP 12/47– Pracovník štábu skupiny KIS, Ho 52,

ČVO 935, PT 08, AJ 1111, BP „T“, KP 10/34– Velitel spojovací čety, Ho 62, ČVO 600,

PT 09, AJ 2222, BP „T“, KP 12/47.– Velitel rádiového družstva, Ho 51, ČVO 602,

PT 08, AJ 2222, BP „T“, KP 10/34.Bližší informace: alc. 261 065