PŘEDSTAVUJEME MARTIN OTAVA, NOVÝ ŘEDITEL DJKT NOVĚNA REPERTOÁRU PRODANÁ NEVĚSTA, HOFFMANNOVY POVÍD-KY, ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE, UNAVENI SLUNCEMPREMIÉRY AIDA, ŽVANIVÝ SLIMEJŠ, OBRAZ DORIANA GRAYE,PUSH UP, AMERIKA, FLAMENDR, DIVÁ BÁRA LOUČENÍ S KO-MORNÍM DIVADLEM, NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI12. ROČNÍK 3/2014 WWW.DJKT–PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA

Opera a opereta Aida – G. VerdiČardášová princezna – E. Kálmán (klasická opereta)Edgar – G. PucciniHoffmannovy povídky – J. OffenbachLibuše – B. SmetanaMozart a smrt – N. Rimskij-Korsakov, S. RendineProdaná nevěsta – B. SmetanaSedlák kavalír, Komedianti – P. Mascagni, R. LeoncavalloVoják a tanečnice – B. Martinů

Činohra Amerika – F. KafkaCaligula – A. CamusFlamendr – J. K. TylHráč – F. M. Dostojevskij, D. ŠiktancLháři – A. NeilsonLov začíná – K. LudwigSboristé – N. Penev, D. SabovSrpen v zemi indiánů – T. LettsŠkoda! – T. VůjtekTaková ženská na krku – G. FeydeauÚklady a láska – F. SchillerUnaveni sluncem – N. Michalkov, R. Ibragimbekov, P. Flannery

Vojcek – G. Büchner

Muzikál Divá Bára – M. Uhde, M. Štědroň, L. KubaDivotvorný hrnec – E. Y. Harburg, F. Saidy, B. LaneHello, Dolly! – J. Herman, M. StewartKočky – A. L. Webber. T. S. EliotMozart! – M. Kunze, S. LevayNěkdo to rád horké (Sugar) – P. Stone, J. Styne, B. MerrillPolibek pavoučí ženy – J. Kander, F. Ebb, T. McNallyProducenti – M. Brooks, T. MeehanViktorka Plzeň aneb Jinak to nevidím – T. Svoboda

Balet Freddie – The King of Queen – L. Vaculík, P. Malásek, V. KoptaPopelka – S. ProkofjevRomeo a Julie – S. ProkofjevSmrt v Benátkách – O. ŠothSpartakus – A. Chačaturjan

www.djkt-plzen.cz

Zahájení prodeje 22. září 2014Místa stávajících předplatitelů nevyzvednutá do 28. listopadu 2014budou nabídnuta novým abonentům.

Divadlo J. K. Tyla, útvar prodeje a služeb (pondělí až pátek 9.00 – 18.00),Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň.Zuzana Škvorová tel.: 378 038 186, e-mail: skvorovaz@plzen.euMarcela Vinšová tel.: 378 038 185, e-mail: vinsova@plzen.eu

PŘEDPLATNÉ 2015

OPERA ČINOHRA MUZIKÁL BALET

1

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLAvychází 4× ročněVydává: Divadlo J.K.Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14,30100 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského krajeŘeditel: Mgr. Ilja Racek, Ph. D.Zřizovatel DJKT: město PlzeňOdpovědná redaktorka: Mgr. Eva IchováFotografie: Pavel Křivánek,archiv DJKT (není-li uvedeno jinak)Grafické zpracování: Jaroslav MašekSazba: Luboš BejčekTisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o.MK ČR E 14075

Foto na titulní straně:Jan Ježek (Král), Jiří Brückler (Kašpar)ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL

Foto na zadní straně obálky:Dalibor Tolaš (Ředitel školy), Eliška Mourečková (Služba)PARODIE

Ředitelství Prokopova 14, 30100 Plzeňtel.: +420 378038048

Odd. prodeje a služeb Sedláčkova 2, 30100 Plzeňtel.: +420 378038185, 378038186

Pokladna před prodeje Sedláčkova 2, 30100 Plzeňtel.: +420 378038190

Denní pokladny(hodinu před začátkempředstavení)

Velké divadloSmetanovy sady 16, 30100 Plzeňtel.: +420 378038128

Komorní divadloProkopova 14, 30100 Plzeňtel.: +420 378038059

Odd. propagacea marketingu

Bezručova 26, 30100 Plzeňtel.: +420 378038181

Zahraniční a tuzemskézájezdy

Bezručova 26, 30100 Plzeňtel.: +420378038183

OBSAH

KONTAKTY

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŘEDITELE DIVADLA J. K. TYLA

MARTIN OTAVA: POLOVIČNÍ ČLOVĚK NEMŮŽE BÝT CELÝM UMĚLCEM 2

NOVĚ NA REPERTOÁRU

PRODANÁ NEVĚSTA 4

HOFFMANNOVY POVÍDKY 7

ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE 10

UNAVENI SLUNCEM 12

KONCERTY 15

PREMIÉRY

AIDA 16

ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 17

OBRAZ DORIANA GRAYE 18

PUSH UP (CESTA VZHŮRU) 19

AMERIKA 20

FLAMENDR 20

DIVÁ BÁRA 22

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŠÉFA PLZEŇSKÉ OPERY

TOMÁŠ PILAŘ: PROSTŘEDÍ OPERY JE PLNÉ ŽIVOTA A VÁŠNĚ 24

JUBILEUM

VÝROČÍ NAROZENÍ BOHUMÍRA LIŠKY 25

LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM 26

NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI 28

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 30

PROGRAM ZÁŘÍ – ŘÍJEN 2014 32

2

PŘ

ED

ST

AV

UJE

ME

NO

VÉ

HO

ŘE

DIT

EL

ED

IVA

DL

AJ.

K.

TY

LA

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŘEDITELE DIVADLA J. K. TYLA

Jste operní režisér, divadelní ředitel,herec, zpěvák, manažer, pedagog. Platíi o vás nerudovské „vším jsem byl rád“?Jsou věci v životě lidském, které majíčasto vyšší smysl, než jsme schopniv daném okamžiku poznat či pochopit.Vždy jsem měl velké rozkročení ve svýchzájmech, a mnoho ze svých „pouhých“koníčků jsem dělal na úrovni posedlostivedoucí téměř k profesionalitě. A takvlastně nevím, v čem jsem profesionál.Zda v tom, co jsem vystudoval, nebov tom, co mě bavilo vedle toho. Vždy seněco učím, snažím se dostat co nejdál,a když vidím, že začínám stagnovat, zařídíosud věci kolem mě tak, že změním obor.Sám k tomu nemám mnohdy odvahu,protože jsem v podstatě konzervativec

Od 1. září 2014 se stává ředitelem DivadlaJ. K. Tyla všestranný a zkušený divadelníkMgA. Martin Otava. Narodil se v r. 1963v Praze, jeho dědečkem byl národní umělecprof. Zdeněk Otava, barytonista Národníhodivadla. Studium na Konzervatoři v Prazeukončil Martin Otava absolutoriem dvouoborů, obor herectví a operní zpěv, pozdějivystudoval režii na Akademii múzickýchumění v Praze. První angažmá nastoupiljako herec v pražském Divadle na Vino-hradech, působil také jako sólista operetya muzikálu v Hudebním divadle v Karlíně.Roku 1991 nastoupil do Státní operyPraha, kde byl v úvazku 16 let. Jako režiséra také jako producent se od stejného rokuetabluje nejen na české scéně, ale přede-vším v zahraničí. Působil, často dlouho-době, v Japonsku (Tokio, Ósaka), Polsku(Národní divadlo Varšava, Státní opera

Štětín), v SND Bratislava, v sicilské Katánii,v norském Bergenu, v mnoha divadlechv Německu, Rakousku, Francii, Španěl-sku. V USA pravidelně režíroval v Grandopera Wichita nebo v Columbus City. Jakorežisér spolupracoval s řadou proslulýchpěvců, jako je José Cura, Eva Marton, MariaGuleghina, Samuel Ramey, Gwyneth Jones,Hans Sotin, Nadine Secunde, Luana deVola mnoha dalšími. Opakovaně vede kurzyrežie a herectví pro University of BritishColumbia Vancouver a rovněž na KyotoUniversity of Art. Výrazná je také jehoproducentská činnost nejen v Evropě, alei v Japonsku a USA. V r. 2008 opustil postrežiséra Státní opery Praha a v r. 2009nastoupil jako ředitel do Divadla F. X.Šaldy v Liberci, jemuž se od té doby plněvěnoval – jako ředitel i jako režisér. Nadálepůsobí jako pedagog na AMU Praha, kde

vede Operní studio a vyučuje operní režiia herectví. Dne 31. srpna po pětiletémúspěšném působení Liberec opouští, aby semj. ujal krásného a nelehkého úkolu uvéstdo života právě dokončenou moderníbudovu Nového divadla v Plzni.S plzeňským divadlem začal Martin Otavaspolupracovat před 24 lety, kdy vystoupilv roli Raffaela Frasegiatora ve StolzověPeppině. Jako operní režisér v DJKT poprvév r. 1994 nastudoval Poprask v opeře, v dal-ších letech následovaly inscenace Rigoletta,Postiliona z Lonjumeau, Aidy a Dona Gio-vanniho, která byla s úspěchem opakovaněuvedena v Bayreuthu. Pozoruhodná bylajeho inscenace Straussovy Salome v r. 2009.Z operet tu režíroval Ohňostroj a Hraběn-ku Maricu.

a opatrný člověk, stavící na jistotách.A tak to za mne udělá můj „anděl stráž-ný“. Prostě se na to už nemůže dívat,srazí mne na zem, aby mne pak následně„povýšil“. Právě momenty, které jsem sizpůsobil sám a bral jako životní pád, bylyvždy prvním krokem k tomu, abych seosvobodil, nelpěl na dosaženém, a získaltak mnohem více možností, než jsemměl před pádem. A tak beru život jakobáječnou hru, na které se spolupodílímcoby spoluautor. Jsem šťastný za to, cojsem prožil. Ale znovu bych to prožívat užnechtěl, i kdybych při tom znovu omládl.Teprve poslední roky vnímám, jak všechnose vším souvisí: vzdělanost, architektu-ra, hudba, herectví, zpěv, tanec, divadlovůbec, producentství, politika s historií,ekonomika s uměním, to vše jak formuječlověka a tím i jeho tvorbu v dané době.Prošel jsem více profesemi, než jichzmiňujete, a nebyly to zdaleka práce jenumělecko-intelektuálské. I když si myslím,že každou práci má člověk dělat s inte-lektem a láskou. Ve svých jedenapadesátiletech můžu závazně říct: ano, „vším jsembyl rád“, neboť to všechno mohu plněvyužít ke své práci i životu. Je důležité,aby člověk v sobě hledal a našel, v čemse může nejlépe uplatnit, být někomuužitečným. Pak bude na svou práci hrdý,ať je jakákoliv.Co považujete za svůj největší dosavadníprofesní úspěch?Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Možná bys-te chtěla slyšet, že to je získání místa ředi-tele DJKT. Jsem šťastný, že jsem tu. A mámvelké plány. Vidím tady možnost té velkénadhodnoty, možnost poctivě a koncepčněpracovat, dlouhodobě spoluvytvářet styla tvář divadla. To je práce, jejíž výsledkyje vidět až po letech. Přesto nemohu říct,že toto považuji za svůj největší profesníúspěch. V mém režisérském životě bylymnohem silnější momenty, když jako „če-

cháček“ jsem měl první možnosti pracovatve velkých divadlech po světě s „velkými“lidmi. Pravda ale je, že kdybych dnes dostalsmlouvu z Metropolitní opery na 10 let,abych tam režíroval, neváhal bych a zůstalbych v Plzni. A to v Čechách vás mohouz pozice ředitele odvolat ze dne na den,bez udání důvodu. Zkrátka se přestanetelíbit. Ale člověk nesmí lpět na tom, co teďdočasně má. Ztratil by pocit svobody, a tési jako částečný stoik vážím nejvíce.A nejcennější zkušenost?Poznatky. Umět odhadnout své síly. Racio-nalizovat je, soustředit je. Ono totiž jdev podstatě všechno. Každý den nám dáváneobyčejné možnosti, jen si jich musímevšimnout. Neignorovat je.Jsou třeba vaše zahraniční zkušenosti odtěch tuzemských výrazně odlišné?Tady doma v Čechách jsem byl zvyklý,že když bylo něco třeba, většinou lidévysvětlovali, proč něco nejde. Asi v 95. rocejsem dostal nabídku z Německa na velikýoperní projekt. Byl jsem něco jako krizovýmanažer, režíroval jsem a současně vedlcelou produkci. Bylo to mimořádně nároč-né a pracoval jsem 18–20 hodin denně. Potýdnu jsem přišel za producentem a začalmu vysvětlovat, že něco nejde a proč. Onmne zarazil a řekl: „Pane Otavo, vy tadymáte nejvyšší gáži, a za to chci slyšet, neproč něco nejde, ale co uděláte proto, abyto šlo.“ Tato jediná věta mně zcela změnilav chápání mé práce.Jinak dobří stejně jako špatní lidé jsou tadyi jinde. Nerozděluji lidi na černé a bílé.Věřím, že je možno se domluvit téměřs každým, jde o komunikaci a nastavenísi pravidel. Věřím v člověka, v jeho dobro.Myslím, že zlo šíříme, když jsme uvnitřnevyrovnaní, nebo chceme za každou cenuprosadit své ego, svoji subjektivní sprave-dlnost, své cíle, bez ohledu na to, zda tím

MARTIN OTAVA: POLOVIČNÍ ČLOVĚK NEMŮŽE BÝT CELÝM UMĚLCEM

3

PŘ

ED

ST

AV

UJE

ME

NO

VÉ

HO

ŘE

DIT

EL

ED

IVA

DL

AJ.

K.

TY

LA

někomu škodíme. Nepoznal jsem nikdyčlověka, který by byl vědomě zlý. No, třebase mýlím a měl jsem dosud jen štěstí.Nyní se stáváte dvacátým osmým ředite-lem v historii plzeňského divadla, někteříz vašich předchůdců ředitelovali ovšem vevíce etapách. Legendární Vendelín Budil,k jehož odkazu se vehementně hlásíte, bylředitelem ve třech obdobích: na začátkuposlední a nejdelší etapy v r. 1902 otevíralv Plzni nové divadlo. Vy se nyní ocitáte vestejné situaci. Je tohle důvod pocitu spří-zněnosti přes vzdálenost 112 let, vidíte tunějaké paralely?Ne nevidím. Zkrátka mi nepřišlo „fér“, žese diskutovalo o tom, jak se bude jmenovatnové divadlo, padaly návrhy jako Havlovo,Horníčkovo, ale o Budilovi se moc neuva-žovalo. A přitom pro plzeňské divadelnictvíudělal ze jmenovaných nejvíc. Tak prostěcítím, že jsme našemu „praotci Vendelí-novi“ zůstali něco dlužni. Jako hasiči majísvého Floriana tak my, kulturní pracovníci,budeme mít teď svého patrona Vendelína.Že nebyl svatý, nehraje roli. Určitě jakoředitel musel mít kolem hlavy svatozář. Bylto velikán a poctivý kumštýř. A mně osob-ně je sympatický, že to byl pravý principál.Vyšel z praxe, prošel si v divadle vším.Jediná paralela je, že se za něj otevřeloVelké divadlo, a tak si ho teď bereme jakopatrona, aby „žehnal“ všem scénám, zvlášťkdyž právě vstupujeme do 150. sezonyčeského divadelnictví v Plzni.První divadlo v Plzni mělo ve štítu motto„Seria est vita, hilaris est ars“ (Vážný ježivot, ale radostné je umění). Na oponěVelkého divadla zase stojí vlasteneckývýrok Tylův: „Všecky naše kroky musí véstiláska k národu a jeho štěstí“. Jaké mottobyste vy rád vepsal do křestního listuNového divadla?Třeba: Nemožné se zde stává možným,nehmotné ideje hmotnými. Nebo: Divadloje talent a dřina, krev a pot, poctivost i po-žehnané šarlatánství. Nebo: Bláznivá radosti tragický pláč, chlad ledovce i propasti žár,to vše je člověk v jedné každé vteřině vždysoučasně. Jeho úkolem je najít harmoniimezi protiklady. Anebo jednoduše – co ří-kal můj dědeček: Poloviční člověk nemůžebýt celým umělcem.Ne, vážně, doba okřídlených sdělenínárodu je už pryč, a tak je dobře, že tamnení napsáno nic. Kdybych se nestyděl zapatos, tak bych slyšel na takové nápisy jakoje PLZEŇ SOBĚ, protože být patriotem jesprávné, ale ještě více by se mi líbilo PLZEŇVŠEM. Ale co je nápis, když se to nedo-stane do myšlení a životního stylu města,jeho populace. To nejdřív musíte BÝT,potom MÍT něco hodnotného uvnitř, a pakse o to PODĚLIT. A ne obdarovat někohobezcennou tretkou, kterou nemáme kamdát, prázdným tlacháním. Ale líbilo by semi: BÝT SILNÝM PATRIOTEM OTEVŘENÝMSVĚTU. Hm, ale raději bych to přeci jen dobetonu netesal.Jaký nejbližší cíl jste si pro začátek svéhoředitelování vytýčil?Je jich hodně. Nejprve mne zaměstnáodstraňování nedostatků v Novém divadle.Dále bude třeba, abychom se navzájem

dobře poznali se všemi zaměstnanci.Vedu divadlo jako rodinnou firmu, věřímv člověka a v jeho soudnost. Když vidí, žese chováte slušně a především spraved-livě, když sám jdete příkladem, bude vásvěrně provázet a sloužit divadlu stejnějak vy. K tomu potřebuji poznat všechnyzaměstnance, vidět je v jakémsi personál-ním auditu, znát je lidsky, vědět kde jejejích místo, jakou mají pracovní náplň, jaknejlépe využít jejich schopnosti. Chystámse zjistit přesně tok každé koruny uvnitřdivadla, fúzovat soubor opery se souboremorchestru, vytvořit nový vizuál divadla,vizuál webu, nastavit a vybudovat novésystémy marketingu, rozkročit více drama-turgii, začlenit projekty pro děti a mládež,otevřít divadlo více občanům, pořádatworkshopy, kurzy, setkání, dílny. Abydivadlo plnilo svoji funkci nejen kulturní,ale i společenskou, aby se návštěva divadlapro všechny občany – politiky, podnikatele,dělníky i intelektuály – stala trvalou životnípotřebou. Tedy další typ na nadpis doNového divadla: DIVADLO VŠEM. Ano, takvnímám divadlo. Ne jako fosilní záležitostpro pár „ujetých krasomilů“, ale něco, co sestane samozřejmou součástí všech.A začít se musí od začátku. Od dětí. Co jimnedá rodina, škola, mělo by jim dát divadlo.Budeme pracovat s dětmi od čtyř let. Ažpo dospělost. Chceme spolu s Valerianovounadací realizovat Literární kavárnu v No-vém divadle přímo v „Restauraci v novém“,se školami znovu obnovit literární kroužky.Už jednáme na úrovni ministerstev a am-basád s Německem. Je to těžký úkol, práces dětmi, a je jedním z nejdůležitějších. Taképostupně vybudovat image Malé scéně,která denně může přivítat 150 diváků. Jeto radost, ale i starost Malou scénu divákynaplnit. Kdybychom tam hráli jen pětkrátv týdnu deset měsíců, tak to je minimálně30 000 návštěvníků.Chceme navázat spolupráci se zahraničímidivadly. Opravdově vstoupit do Evropy.A sponzoři! Taková instituce, jakou je DJKT– a nemá v podstatě žádného sponzoraani partnera. Nevěřím, že všechny firmya podniky zanevřely na kulturu. Je toho nazačátek mnoho. Ale je to pro mne radostí,protože vidím cíl a smysl své cesty. Vím, žeje to třeba, a to přináší sílu a energii.A jaké jsou vaše dlouhodobé záměry?Dále rozvíjet to, co chci nastartovat v prů-běhu první sezony. A především „dělatdivadlo“ tak, aby ti, kdož dnes tvrdí, žestavět nové divadlo nebylo potřeba, do nějzačali pravidelně chodit.Sezona, kterou zahajujete, obsáhne 26premiér – místo obvyklých 15–17 v před-chozích letech. Na co byste chtěl divákyupozornit především?Rád bych upozornil na úplně nový prostor,který předtím DJKT nemělo. A tím je jižzmíněná Malá scéna, na jejímž repertoáruse budou podílet všechny soubory. Natomto jevišti chceme do budoucna hodněpracovat s malým a mladým divákem. Alenejedná se o věkové ohraničení, budou zdepředstavení pro všechny věkové skupiny.Jen je chceme jinak vyložit, aby měla řek-něme nekonvenční tvar.

Stejně jako my se budeme učit žít a tvořitv nových prostorách, i diváci si musí pro-stor a to, co my v něm vytvoříme, „osahat“a zažít. Takže především bych upozornilna to, že hrajeme, že hrajeme hodně, ževše tvoříme s myšlenkou na své diváky,protože jsme tu pro ně, a je na nich, aby di-vadlo a jeho scény „prošmejdili“ co nejvícea sami si vybrali. A neváhali se zakoupenímabonmá a stali se členy naší široké divadel-ní rodiny.Na co se nejvíc těšíte vy sám?Já vlastně nevím. Snad na Libuši? Na to žebudeme po Praze jediné divadlo, které jibude hrát, že bude v abonmá, že bude v te-levizním přenosu, že budu znovu spolupra-covat s Evou Urbanovou, na to, že ji budurežírovat společně s novým šéfem našíopery Tomášem Pilařem. Je to nádhernýprojekt, patriotický i velkolepý. Jsem o ge-neraci starší než kolega Pilař, měli bychombýt konkurenti, ale my naopak chcemeukázat, jak bychom měli myslet a jak sechovat. Ne vidět sebe na divadle, plakátech,ale vidět divadlo v sobě. Je jedno, kdo covymyslí a kdo co udělá, ale důležité je, aby-chom všichni sloužili divadlu. Takže v tom,že budeme režírovat tento národní kousek,je naše sdělení i do vlastních řad. Ale stejnětak se asi těším na muzikál Kočky, baletSmrt v Benátkách nebo Caligulu.Přeji vám, aby vás neopustil optimis-mus a elán, s nímž se vedení plzeňskéhodivadla ujímáte, a nepostihl vás osudVendelína Budila, jenž si při vzpomíncena smutný konec své ředitelské činnostipovzdychl: „Skoro každý divadelní ředitelv Plzni za tři leta zevšedněl, buď u roz-hodujících činitelů nebo u obecenstva, čisám se cítil finančně unaveným a dobro-volně pak odstoupil.“Pravda je, že nevděk světem vládne, s tímnutno počítat. Vždyť i nejlepšího jídla sepřejíte a i nejlepší víno zevšední. To jeběžné, přirozené. Poučen naším Vendelí-nem nebudu to brát osobně, a až to přijde,budu i nadále s radostí poctivě pracovat.Budu-li přesvědčen, že to tak má být. Aleřešme věci, jak přicházejí v pořadí, teď stojípřed námi jiné úkoly. A není jich zrovnamálo. Na závěr rozhovoru několik všeobec-ně platných sdělení:Není na světě člověk ten, aby se zachovallidem všem“ (B. Němcová);S kloboukem v ruce projdeš svět(můj dědeček);Když stoupáš, chovej se k lidem tak, abyaž budeš klesat, tě zdravili stejně upřímně(můj dědeček);V divadle se nic neutají(to ví každý divadelník).A hlavně: Dobré jméno a důvěru si ředitelbuduje léta, ztratí ji v okamžiku(to je známý fakt).Děkuji vám za odpovědi a přeji vámhodně zdaru.Eva Ichová

4

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•P

RO

DA

NÁ

NE

VĚ

ST

A

Bedřich Smetana

NOVĚ NA REPERTOÁRUPRODANÁ NEVĚSTA

Premiéra 7. června 2014 ve Velkém divadle

Komická opera o třech dějstvích • Libreto Karel SabinaHudební nastudování a dirigent Oliver Dohnányi • Režie Jana Kališová • Scéna a kostýmy Jana ZbořilováDramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • II. dirigent Jiří Štrunc • Choreografie Jaroslava Leufenová

Sólové role byly svěřeny výborným pěvcům od postavy Mařenky,kterou s vynikajícím pěveckým a hereckým podáním ztvárnila IvanaVeberová, přes obsazení Jeníka v pojetí již mezinárodně uznávanéhotenoristy Aleše Brisceina. Navíc jsou oba ve věku, který odpovídáreálným postavám. Stejně zdařilý výkon podal v roli venkovské-ho dohazovače Kecala Jan Šťáva. Nesnažil se sice dělat humor zakaždou cenu, ale přesto jeho postava humorem přímo hýřila. K nimmůžeme přiřadit výborně ztvárněnou roli Vaška v podání TomášeKořínka. Působivé byly všechny ansámblové scény sólistů od popu-lárního duetu Věrné milování až po sextetové Rozmysli si, Mařenko.

Celé představení oživuje a obohacuje svým poutavým vystoupenímbaletní soubor, skupina Žongler a také externisté. Vše je dokonaleskloubeno v uceleném vyznění. To na mnoha místech nejen výrazněpůsobí na city diváků, ale vyvolává mezi nimi živou odezvu, což sepromítalo do častého potlesku na otevřené scéně a voláním bravo.Zdařilé provedení je velkým příslibem pro zahájení první divadelnísezony v Novém divadle v září letošního roku.Jaroslav Fiala, PLZEŇSKÝ DENÍK, 11. 6. 2014

BRAVO PRO PRODANOU NEVĚSTU

Aleš Briscein (Jeník), Ivana Veberová (Mařenka)

5

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•P

RO

DA

NÁ

NE

VĚ

ST

A

Aleš Briscein (Jeník), Lucie Kašpárková (Mařenka)

Ivana Veberová (Mařenka), Richard Samek (Jeník)

Iveta Koppová Žižlavská (Ludmila), Jan Šťáva (Kecal), Jiří Hájek (Krušina)

Adéla Lučanská (Esmeralda), Aleš Voráček (Vašek), Jan Adamec (Principál)

Jevhen Šokalo (Kecal), Josef Moravec (Jeník)

Jana Foff Tetourová (Háta), Tomáš Kořínek (Vašek)

6

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•P

RO

DA

NÁ

NE

VĚ

ST

A

Režisérka Jana Kališová na scéně a v kos-týmech Jany Zbořilové zvolila kompromis,jak udělat Prodanku „jinak“, a přece stejně.To vyjadřuje už scéna a kostýmy se zacho-váním náznaku vizuálního koloritu vesnicea „zbytků“ krojů.Devízou premiéry byly pěvecké výkony. Iva-na Veberová skvěle zvládla part Mařenkyžensky plným sopránem ve výrazové škáleod energicky temperamentní umanutostipo něžné lkaní nad Jeníkovou domnělouvěrolomností. Výborně fungovala „alchy-mie“ vztahu s Jeníkem Aleše Brisceina,který se při plzeňské premiéře představilve skvělé kondici s pevnými výškami.Třebaže by se Jan Šťáva mohl zdát proroli Kecala mladý, má pro ni požadovanébasové hloubky i herecké umění vystih-nout stárnoucího hochštaplera. TomášiKořínkovi se podařilo světlejším tenoremcharakterizovat Vaška jako nešťastného,rozmazleného troubu. (…)Plzeň, v roce 2015 Evropské hlavní městokultury, svou Prodanou nevěstou mostytradice neboří, ale splňuje účel vlídné spoj-nice mezi tradičním Tylovým a modernímNovým divadlem.Helena Havlíková, LIDOVÉ NOVINY 23. 6. 2014

JAKÁ PRODANKA OTEVŘEV PLZNI DIVADLO?

Aleš Briscein (Jeník), pánský sbor

Jan Ježek (Principál), komedianti

7

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•H

OF

FM

AN

NO

VY

PO

VÍD

KY

Jacques Offenbach

Premiéra 5. dubna 2014 ve Velkém divadle

HOFFMANNOVY POVÍDKY NOVĚ NA REPERTOÁRU

Valentin Prolat (Hoffmann), Jana Sibera (Olympia)

8

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•H

OF

FM

AN

NO

VY

PO

VÍD

KY

Fantastická opera o pěti dějstvích • Libreto Jules Barbier • Nastudováno ve francouzském originále

Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner • Režie Dominik Beneš • Scéna Martin Černý • Kostýmy Zuzana Přidalová • Světelný designMartin Špetlík • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Petra Parvoničová

Valentin Prolat (Hoffmann), Václava Krejčí Housková (La Musse)

Lucie Hájková (Giulietta), Jiří Hájek (Dapertutto)

Lucie Hilscherová, David Szendiuch, Kateřina Šmídová Kalvachová (Antonia)

David Szendiuch (Dapertutto), Jan Onráček (Pitichinaccio)

Jana Foff Tetourová (Matka)

9

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•H

OF

FM

AN

NO

VY

PO

VÍD

KY

Prolatem. Jeho pěvecký projev měl spíše komorní charakter, místyse ovšem rozvinul do kouzelné tenorové barvy.Pozornost diváka se samozřejmě soustřeďuje na ženské hrdinkyjednotlivých povídek. Oživlou loutku Olympii výtečně ztvárnilaJana Sibera, která si za svůj herecký výkon, v němž jsou její pohybyk nerozeznání od loutky, a za třpytivé koloratury svého sopránuzískala obdiv a největší potlesk diváků. Vážné Antonii, kterou za-hubí její láska ke zpěvu, propůjčila Ivana Veberová krásný legátovýprojev, rozkošnickou kurtizánu Giuliettu vybavila Lucie Hájkovábarvitým sopránem.Nová inscenace Hoffmannových povídek potěší návštěvníky krásouhudby i děním na scéně.Vlasta BokůvkováPLZEŇSKÝ DENÍK, 8. 4. 2014

Režisér Dominik Beneš se ve svém přístupu nebál některýchkrajností, jako je např. vypjatá erotika čtvrtého dějství. Žánr operafantazie ovšem volná pojetí dovoluje, sám režisér hovoří o ‚hororovélove story‘. Osou příběhu však není skutečná postava – německýromantický básník a skladatel Hoffmann, ale protikladná dvojiceprůvodců jeho života. Dobro představuje bohyně Múza, vtělená doHoffmannova přítele Nicklausse, symbolem zla je zloduch Lindorf,převtělující se do řady postav, které Hoffmannovi škodí. Obě důle-žité postavy uvedla premiéra ve znamenitém podání. Václava KrejčíHousková okouzluje zpěvem i tím, jak věrohodně ztvárnila svoupostavu jako bohyni i jako mladého muže. Jiří Hájek byl v premiéředominantní postavou každého obrazu – jako Lindorf, Coppélius,tajemný doktor Miracle i jako Dapertutto. Jeho hlas je vyrovnaný vevšech polohách, umělec účinně odstiňuje jeho výraz. Celým dějemprochází i básník Hoffmann, v premiéře ztělesněný Valentinem

HOFFMANNOVY POVÍDKY: KRÁSNÁ HUDBA, BOHATÝ DĚJ A SKVĚLÉ VÝKONY

Ivana Šaková (Giulietta), Tomáš Černý (Hoffmann)Ivana Veberová (Antonia), Valentin Prolat (Hoffmann)

1 0

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•Š

AT

Y,

JAK

ÉS

VĚ

TN

EV

IDĚ

L,

PA

RO

DIE

Jaroslav Krček

Světová premiéra 28. června 2014 ve Velkém divadle

Opera o jednom dějství • Libreto Jaroslav Krček podle stejnojmenné hry Věry Provazníkové • Hudební nastudování a dirigent Vojtěch SpurnýRežie Magdalena Švecová • Výprava Zuzana Přidalová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Jonáš Janků

ZÁVĚR DIVADELNÍ SEZONY PATŘIL POVEDENÝM OPERNÍM JEDNOAKTOVKÁM

Závěr operní sezony v Divadle J. K. Tylapřinesl ojedinělou událost – světovoupremiéru jednoaktových oper českéhoa maďarského autora.Inspirace historií je příznačná pro mnohádíla Jaroslava Krčka a je také základemopery Šaty, jaké svět neviděl, premiérova-né v Plzni. Tentokrát jde o blíže neurče-ný středověk a tehdy obvyklou dvojiciantipólů – panovník a jeho šašek. Skladatelsi sám upravil libreto podle divadelní hryVěry Provazníkové, vycházející z inspiraceznámé Andersenovy pohádky. Inspiraceminulostí se pojí s typickou Krčkovouhudební řečí, ať už to jsou klidové plochykouzelně čerpající ze starých módů nebovzrušená hudba prozrazující lidové inspi-race. Jeho aktovka je vzrušující podívanou,podpořenou nápaditě rozehranou režiíMagdaleny Švecové, opřenou o alegoriišachové hry. Autorkou oproštěné scénya kostýmů uplatňujících kontrast bíléa černé barvy pro sbor šachových figureka větší barvitost pro sólisty je ZuzanaPřidalová. Co je však důležité, je znamenitáhudební podoba, kterou dílu vtiskl dirigentVojtěch Spurný. Výborně mu hraje instru-mentální soubor členů operního orchestru,plný zvuk mají sbory (sbormistr ZdeněkVimr) a spolehlivé výkony podávají sólisté.V premiéře 28. června přesvědčivě vyšlypostavy obou hlavních hrdinů. Jan Ježekjako Král a hostující Jiří Brückler jakoKašpar byli výborní po pěvecké i hereckéstránce, pozoruhodná byla až artistickápohyblivost Šaška. V němé roli Královnyherecky zaujala půvabná Ivana Klimentová,v menších rolích krejčovských podvodníkůse dobře uplatnili sytými hlasy Jan Ada-mec, Dalibor Tolaš a Roman Dušek. Celéprovedení svým vtipem a švihem odpoví-dalo Krčkově hudbě.Druhou z aktovek byla Parodie maďar-ského skladatele Gábora Kereka, kteráuž slavila vítězství v soutěži probíhajícív rámci operního festivalu Armel v maďar-ském Szegedu. Skladatel je rovněž autoremlibreta o hodině chemie, kde rozverní žáciprovokují svým chováním a neznalostmitrpělivost své učitelky. Ani ředitel školy,přivolaný na pomoc, uličníky nezvládnea záměrně nepomůže ani duch Menděleje-va, autora tabulek chemických prvků.Vynikajícím způsobem ztvárnila roliUčitelky Ivana Šaková – od věrohodného

portrétu pečlivé kantorky po zoufaloubytost, která nakonec rezignuje a řádí sesvými žáky. V roli Ředitele školy pěveckyzaujal Dalibor Tolaš, jako Vypravěčka EliškaMourečková, dobře zpíval jako HuzzleJakub Hliněnský, v epizodě Mendělejevazapůsobil Pavel Horáček. Hudbu maďarské-

ho skladatele, kladoucí důraz na rytmickousložku, rovněž výborně nastudoval a řídilV. Spurný, režie Dominika Beneše přišlase zajímavými nápady. V každém případětento večer aktovek potěší.Vlasta Bokůvková,PLZEŇSKÝ KULTURNÍ PŘEHLED – srpen 2014

NOVĚ NA REPERTOÁRUŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL

Jan Ježek (Král), Ivana Klimentová (Královna)

Záběr ze hry

1 1

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•Š

AT

Y,

JAK

ÉS

VĚ

TN

EV

IDĚ

L,

PA

RO

DIE

Gábor Kerek

Světová premiéra 28. června 2014 ve Velkém divadle

Opera o jednom dějství • Překlad Patricie Částková • Hudební nastudování a dirigent Vojtěch Spurný • Režie Dominik BenešScéna a kostýmy Zuzana Přidalová • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Choreografie Petra Parvoničová • Sbormistr Zdeněk Vimr

Nastudováno v rámci 7. ročníku mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival

NOVĚ NA REPERTOÁRUPARODIE

E. Mourečková, J. Bína, D. Drechslerová, J. Jordán, J. Hliněnský, M. VašíčkováOrchestr opery DJKT, dirigent Vojtěch Spurný

1 2

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•U

NA

VE

NI

SL

UN

CE

M

UNAVENI SLUNCEM NOVĚ NA REPERTOÁRU

Největším vkladem do inscenace zůstávají kvalitní herecké výkony,a to především dvou hlavních představitelů. Petr Konáš má všechnypředpoklady pro to, aby byl sugestivním Míťou, člověkem, kteréhosemlelo kolo dějin. Sympaťákem nečekaně se měnícím z oběti v tvr-dého útočníka. Talentovaný herec dokáže být mužem dvou tváří(vzpomeňme jen na klubovou inscenaci Amazonie). Pavel Nečaszahrál Kotova, mocného funkcionáře odpočívajícího v odlescíchpřepychu carského Ruska, s neochvějnou jistotou. Stojí před námimuž, který má na rukou krev bělogvardějců a zároveň milující oteca manžel. Kat i oběť v jedné osobě.Gabriela Špalková, MF DNES 19. 5. 2014Drama, jež bude diváka stále mrazit ‚žárem slunce‘, mělo premiéruve Velkém divadle v první květnovou sobotu.Natália Deáková v režii vystupňovala napětí od čechovovského kon-ce starých časů a pocitu nudy po krev a údery. Její sklon ke stylizacipostav se tentokrát dotkl ženských rolí. Oba mužští protagonisté,Pavel Nečas (Kotov) a Petr Konáš (Míťa) byli suverény jeviště. Mělik tomu spoluhráčku – Veroniku Divišovou, dceru Kotovových Naďu.Její bezprostřednost i samozřejmost braly dech. S tak nepřehráva-ným a nenásilným typem se v dětských rolích setkáme málokdy.Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK, 28. 5. 2014

Rustam Ibragimbekov, Nikita Michalkov

Česká premiéra 3. května 2014 ve Velkém divadle

Divadelní adaptace pod titulem Burnt by the Sun Peter Flannery • Překlad Pavel Dominik • Režie Natália Deáková • Scéna Lukáš KuchinkaKostýmy Andrijana Trpković • Dramaturgie Marie Caltová, Klára Špičková • Scénická hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Martin Pacek

Josef Wiesner, Marek Adamczyk, Jan Maléř, Zdeněk Rohlíček

Petr Konáš (Míťa), Zuzana Ščerbová (Marusja Kotovová)

1 3

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•U

NA

VE

NI

SL

UN

CE

M

Petr Konáš (Míťa), Jana Kubátová (Mochová)

Petr Konáš (Míťa), Pavel Nečas (Kotov)

Pavel Nečas (Kotov), Veronika Divišová (Naďa), Jan Maléř (Mironov)

Záběr ze hry

Viktor Vrabec, Monika Švábová, Petr Konáš, Zorka Kostková, Zuzana Ščerbová, Michal Štěrba, Apolena Veldová

1 4

NO

VĚ

NA

RE

PE

RT

OÁ

RU

•U

NA

VE

NI

SL

UN

CE

M

Inscenace UNAVENI SLUNCEM bude Divadlo J. K. Tyla reprezentovat na 22. ročníku Mezinárodního festivalu Divadlov neděli 4. září od 11 hod. ve Velkém divadle.

1 5

KO

NC

ER

TY

SLAVNOSTNÍ KONCERT K ZAHÁJENÍ SEZONY

JAZZ BEZ HRANIC – GALAKONCERT

B. Smetana, S. Proko]ev, G. Verdi, A. Chačaturjan, R. Leoncavallo, P. Mascagni, E. Kálmán

5. září 2014 v Novém divadle

8. listopadu 2014 od 19.30 hod. ve Velkém divadle

Dirigent Oliver Dohnányi • Sbormistr Zdeněk Vimr • Moderátoři Martin Otava, Tomáš Pilař • Sólisté Luisa Albrechtová, Ivana Klimentová,Mária Porubčinová, Radka Sehnoutková, Jana Foff Tetourová, Ivana Veberová, Martin Bárta, Aleš Briscein, Jiří Brückler, Tomáš Kořínek, IvanKusnjer, Jevhen Šokalo, Titusz Tóbisz • Orchestr DJKT, sbor opery DJKT

V pátek 5. září se bude konat v Novém divadle slavnostní koncert k zahájení sezony 2014/2015, který divákům přiblíží hudební i baletní titulypřipravované pro tuto sezonu. Pestrou „ochutnávku“ připravuje soubor opery DJKT spolu se skvělými hosty. Program studuje šéfdirigent OliverDohnányi, provázet jím bude nastupující ředitel DJKT Martin Otava spolu s novým uměleckým šéfem opery Tomášem Pilařem.

PROGRAM KONCERTU:Bedřich Smetana: PRODANÁ NEVĚSTApředehra, Proč bychom se netěšili, To pivečko věru je nebeský dar,duet Jeníka a KecalaBedřich Smetana: LIBUŠEpředehra, árie Přemysla Ó vy lípy, modlitba LibušeSergej Proko�ev: ROMEO A JULIEčást Montekové a KapuletiGiuseppe Verdi: AIDAduet Aidy a Amonasra, triumfální pochod se sborem

Aram Chačaturjan: SPARTAKUSadagio Spartaka a FrygieRuggero Leoncavallo: KOMEDIANTIpředehra a prolog, duet Neddy a Silvia, árie Harlekýna s úvodemNeddy, intermezzo, árie CaniaPietro Mascagni: SEDLÁK KAVALÍRmodlitba Santuzzy se sboremEmmerich Kálmán: ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNAvstupní píseň Sylvy se sborem

JEDEN Z NEJLEPŠÍCH BIG BANDŮ NA SVĚTĚ V PLZNI!

SWR (Südwestrundfunk) Big Band je rozhlasový orchestr ze Stutt-gartu, který je velmi dobře divákům znám z německých televizíARD, ZDF a SWR. Patří ke špičkovým světovým big bandům, za cožsi vysloužil již 4 nominace na cenu Grammy. Úzce spolupracujes nejlepšími skladateli, aranžéry a interprety, jakými jsou bezespo-ru Toshiko Akiyoshi, Sammy Nestico, Frank Foster, Roy Hargrove,Ivan Lens či Slide Hampton. Za 63 let existence big bandu se v jehorozhlasových a televizních nahrávkách vystřídalo mnoho slavných

jmen, např. Miles Davis, Chet Baker, Catarina Valente, Bob Mintzer,Arturo Sandoval, Chic Corea a mnoho dalších.Do Plzně přiveze SWR Big Band exkluzivní pořad Kings of Swingvěnovaný gigantům swingu, k nimž jistě patří Benny Goodman,Tommy Dorsey, Glenn Miller, Duke Ellington, Louis Armstrong,Harry James či George Gershwin. Orchestr povede v této oblastivelmi uznávaný americký klarinetista a zpěvák Pierre Paquette.

1 6

PR

EM

IER

Y•

AID

A

AIDAGiuseppe Verdi

Premiéra 18. října 2014 ve Velkém divadle

Opera o čtyřech dějstvích • Libreto Antonio Ghislansoni, Auguste Mariette, Camille du LocleNastudováno v italském originále • Hudební nastudování a dirigent František Drs • RežieTomáš Pilař • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Ivana Miklošková • 2. dirigent Jiří ŠtruncDramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Hana Litterová

PREMIÉRA

Františku, s jakými pocity se vracíš doplzeňské opery?Vracím se s pocitem jistého napětí, neboťmoji milí kolegové–pamětníci čekají, co semnou udělalo sedmnáct let praxe, a novíčlenové, znající z vyprávění spíše kousky,kterých jsme se co nezodpovědní mladícidopouštěli, budou se zvýšenou kritičnostíčekat, zda je zaujmu tak, jak jsem to čekalod dirigentů i já.Nemýlím-li se, italské opery patří vedlečeských k tvým nejoblíbenějším.Copak je možné se do italské opery neza-milovat? Navíc ve Státní opeře kromě dvoučeských novinek a dvou českých oper bylohlavní těžiště mé práce v dirigování opusůVerdiho a Pucciniho.Co tě ostatně přivedlo od pultu koncert-ního mistra za dirigentský pult? Měl jsinějaké dirigentské vzory?Přechod od houslí k taktovce byl velmi rych-lý a jednoduchý. Po intenzivní přípravě nakariéru houslisty ve smyčcovém kvartetu sta-čilo pět měsíců v plzeňské opeře a kontakts dirigentem Josefem Chaloupkou, abychpochopil, že to je to pravé. A vzory? Mnoho!Ve dvaceti jsem hrál koncert pod taktovkouHerberta von Karajana a poté byla vzorů celářada. A každý z nich uměl něco nejlépe.V italských operách je velice důležité, abydirigent cítil se zpěvákem, aby s ním dý-chal, aby ho dobře doprovázel, aniž by se

Aida patří k Verdiho nejlepším operám. Jeto dílo zralého mistra, napsané na vrcholujeho tvůrčích sil. Po ní na sklonku životanapsal již jen dvě opery podle WilliamaShakespeara – Otella a Falstaffa. Verdi pat-řil v 2. polovině 19. století k nejžádanějšímoperním skladatelům vůbec.Psal nejen pro italská divadla, ale i proLondýn (Loupežníci), Sankt Petěrburg(Síla osudu) a Paříž (Sicilské nešpory, DonCarlos). Pro exotickou Káhiru napsal operuAida, která tam měla premiéru 24. prosin-ce 1871 v nové divadelní budově, otevřenédva roky před tím. Poté byla uvedena8. února 1872 v milánské La Scale, kde

titulní roli zpívala slavná česká pěvkyněa Verdiho přítelkyně Tereza Stolzová.Aida je vděčným titulem pro velkolepéprodukce pod širým nebem – se slony, vel-bloudy, obrovským sborem a komparsem.Ale odhlédneme-li od několika masovýchscén, je to v podstatě komorní příběhmuže, stojícího mezi dvěma ženami. Titulníhrdinka se musí rozhodnout mezi láskou kesvé etiopské vlasti a láskou k egyptskémuvojevůdci Radamovi.V Plzni byla Aida poprvé uvedena 22. února1897. Po druhé světové válce zde bylanastudována celkem dvakrát: 27. září 1958

(dirigent Karel Vašata, režisér Jiří Fiedler)a naposledy 12. června 1999 (dirigent JanŠtván, režisér Martin Otava).Nová inscenace Aidy je svěřena novémušéfovi plzeňské opery režiséru Tomáši Pila-řovi a dirigentu Františku Drsovi, který sepo letech vrací za dirigentský pult Velkéhodivadla. Připomeňme, že byl dlouhá létakoncertním mistrem plzeňské opery, v Plznizačal také dirigovat, nejprve balety, potomi opery (první byla Perníková chaloupka).Z Plzně odešel do Hudebního divadla v Kar-líně a odtud do Státní opery Praha, po jejífúzi s Národním divadlem se stal dirigen-tem Národního divadla v Praze.

mu rozbila celková koncepce představení.Z vlastní zkušenosti pod tvou taktovkouvím, že se dokážeš do pěveckých partůvcítit. Je to tím, že operní zpěvačkou bylai tvá žena, dlouholetá sólistka plzeňskéopery Karolina Hromádková?Všechny operní reformy by postrádalysmysl, pokud by reformátoři neměli po rucekvalitní pěvce. Dobře vedený lidský hlas jeschopen naplnit hudební frázi nejpřirozeně-ji a hráči na svých hudebních nástrojích byse měli snažit co nejvíce se tomuto ideálupřiblížit. Velmi si vážím lidského hlasu, kte-rý, ač trénovaný, je nástrojem choulostivým,a proto se celý život snažím vyjít mu vstříc,šetřit ho – a jsem velmi rád, že mám nadsebou kontrolu své ženy.Když jsem studoval Alfréda v Traviatěs dirigentem Chaloupkou, tvrdil, žeu Verdiho je nesmírně důležitý rytmus,přesné dodržování každé tečky. To prýdělá Verdiho Verdim. Je tomu tak?Zvláště v raných operách vytváří Verdipomocí rytmu dramatické napětí. Krásnáukázka je ve velké scéně v jeho opeřeNabucco, kde staví proti sobě dva rytmickémodely. Pouze při přesném dodržení obouprincipů a jejich vzájemném prolínání do-chází k žádoucímu efektu. Ano, souhlasíms panem dirigentem Chaloupkou.Hudební sloh Giuseppa Verdiho se neu-stále vyvíjel. V čem je Aida po hudebnístránce jiná než ostatní jeho opery?

O rozdílech mezi ranými Verdiho operamia pozdějšími opusy bylo napsáno mnohoodborných statí, a proto jen několik mýchpostřehů. Např. v Rigolettovi určí Prelu-dium atmosféru příběhu, a poté se charak-terizace postav odehrává s neuvěřitelnouinvencí a lehkostí, děj se posouvá pomocírecitativů, jeden hudební nápad střídádalší, ještě efektnější, a vše spěje k tragic-kému konci. Ne tak u Aidy. Zde je vše víceprokomponováno, výstupy Aidy a Amnerisjsou uváděny charakteristickými tématy(nařčení z používání Wagnerem pojmeno-vaných leitmotivů se Verdi bránil), psycho-logie jednajících postav je rozvedena dovětší šíře. Sborové a ansámblové scény jsoumnohem komplikovanější a hlavně autoro-va snaha o nalezení koloritu staroegyptskéhudby (třebaže víme, že žádný originálnízápis neexistuje, vše je pouze odhadovánoz vyobrazení nástrojů) exponováním harfy,flétny, hoboje a úseky překrásně zvukoma-lebné (scéna u Nilu) odlišují Aidu od všechpředešlých oper. A závěr? Téma Aidy a Ra-dama v konci opery je pro mne nejúžasněj-ší snad v celých dějinách hudby.Verdi nechal pro Aidu vyrobit speciálnítrubky, tzv. aidovky, které předepisujev triumfálním průvodu. Jak tomu budev plzeňské Aidě a v čem je úskalí hry natyto specifické nástroje?O proslulosti Aidy svědčí fakt, že téměřkaždá profesionální operní scéna siaidovky nechala vyrobit a v naší inscena-

S VERDIHO AIDOU SE DO PLZNĚ VRACÍ I DIRIGENT FRANTIŠEK DRS

1 7

PR

EM

IER

Y•

ŽV

AN

IVÝ

SL

IME

JŠJe krásné, když se nám kouzelný svět diva-dla otevře již v dětském věku. Jedná-li seo opravdové okouzlení, většinou láska k di-vadlu zůstane na celý život. Pečovat o mla-dého diváka by mělo být samozřejmostí,protože v něm je potenciál budoucíhopublika. Uvědomuje si to většina divadel,která do svého repertoáru zařazují i dětskápředstavení (ve Vídni vybudovali dokoncena střeše Státní opery speciální scénu proděti a mládež). I operní literatura pro dětia mládež je poměrně bohatá, neustále

vznikají nová díla, vytvořená většinou naobjednávku jednotlivých divadel (Ostravahrála kdysi Matějkovy Broučky, Národnídivadlo Praha uvedlo Ivanovičův Čarokraj,Brno Zámečníkova Ferdu Mravence a Vac-kova Kocoura Mikeše).K průkopníkům dětských oper u nás patříbezesporu Jiří Pauer, který hned svou prvníoperu napsal pro děti. Na libreto Míly Me-lanové podle povídky Josefa Hlouchy vzniklŽvanivý Slimejš, „opera pro malé i velkéděti“, jak zní její podtitul. Prvotina mladéhoskladatele měla premiéru 5. dubna 1958v Divadle Jiřího Wolkra v Praze v nastudová-ní pražské AMU. Dirigentem byl Jiří Smut-ný, režisérem Jaroslav Chudela, Slimejšembyl Vladimír Jedenáctík, který později tutoroli zpíval i v Národním divadle.O dětskou operu záhy projevila zájem dalšídivadla, a tak následovalo jedno nastudo-vání za druhým: Ústí nad Labem, Opava,Olomouc a 14. ledna 1961 také Plzeň, kdebyla doplněna Ravelovou operou–baletemDítě a kouzla. Obě opery nastudoval neú-navný propagátor soudobé opery Bohumír

Liška a režisér Bohumil Zoul. Slimejšembyl Jiří Berdych a Jaroslav Honzík, SaišouJitka Jůzková a Anna Stodolová, KičibejemJiří Novotný a Miroslav Frydlewicz, OpicíNaděžda Hympánová a Miloslava Šeflová.Od té doby zde nebyl Žvanivý Slimejš insce-nován, nicméně Plzeň uvedla další Pauerovadíla: v roce 1965 Zuzanu Vojířovou, v roce1968 Manželské kontrapunkty a v roce1971 Zdravého nemocného, tedy s výjimkoudalší dětské opery Červená Karkulka celouskladatelovu operní tvorbu. Jiří Pauer je sesvou Zuzanou Vojířovou nejúspěšnějšímčeským operním skladatelem 2. poloviny20. století (podobně úspěšné dílo vytvořilIlja Hurník operou Dáma a lupiči, která bylav Plzni uvedena vůbec poprvé).Na příběhu Žvanivého Slimejše, nad jehožhloupostí a upovídaností vyzraje Opice, semají děti seznámit s operou jako specific-kým divadelním tvarem, zároveň se poba-vit při řadě vtipných scén, ale uvědomit sii některé ošklivé lidské vlastnosti, kterýchby se měly vyvarovat.Zbyněk Brabec

ŽVANIVÝ SLIMEJŠJiří Pauer

Premiéra 28. září na Malé scéně Nového divadla

Opera pro malé i velké děti • Libreto podle povídky Josefa Hlouchy napsala Míla MelanováHudební nastudování a klavírní doprovod Ivana Janečková • Režie Lilka Ročáková • Scénaa kostýmy Lilka Ročáková • Dramaturgie Zbyněk Brabec

Slimejš Miro Bartoš • Kičibej Martin Švimberský • Saiša Jana Tolašová • 1. opice PetraŠintáková • 2. opice Bohumila Sommerová • Malá Saiša Helenka Špalková

PREMIÉRA

ci nemohou také chybět. Profesionalitasoučasných trumpetistů žádný probléms interpretací nemá.Jestliže v některých operách Verdihoraného nebo středního období dnes častoškrtáme, v Aidě podle mého názoru neníjediná nota ke škrtnutí. Opera je zkom-ponovaná naprosto dokonale.Někdy se vypouští opakování obtížnýchansámblů (Verdi je psal ve všech svých ope-rách dvakrát), ale protože máme k dispozi-ci dobré pěvce, budeme hrát Aidu celou.Které Verdiho opery jsi dirigoval a kterébys ještě rád nastudoval?Mám jich na kontě už pět, rád bych seještě setkal se Simonem Boccanegrou.Kterou operu diriguješ nejraději? A mášnějaký nesplněný dirigentský sen?Nejraději diriguji Rusalku a mým snem jenastudování Straussova Růžového kavalíra.Děkuji za rozhovor a přeji ti úspěšnýnávrat do plzeňské opery!Zbyněk Brabec

AIDA – 1999

1 8

PR

EM

IER

Y•

OB

RA

ZD

OR

IAN

AG

RA

YE

OBRAZ DORIANA GRAYEFerenc Liszt, Johann Sebastian Bach

Libreto, choreografie, režie Richard Ševčík • Hudební aranžmá Pavel Kantořík • Scéna Karel Devera • Kostýmy Tomáš Kypta • Texty Eva Marešová

Dorian Gray Petr Laštovka / Pavel Tručka • Duše Doriana Graye Jarmila Dycková / Kristýna Peštová / Kateřina Ševčíková • Lord HenryWotton Petr Hos / Martin Šinták • Basil Hallward Miroslav Hradil / Aleš Lindovský • Sybila Vaneová Monika Mašterová / Anna SrncováJames Vane Vojtěch Jansa / Aleš Lindovský / Ondřej Martiš • Hetty Michaela Hosová / Nela Mrázová • Milenka Karolína Beerová / KristýnaPiechaczková • Domina Martina Diblíková / Eliška Kolářová • Kurtizána Zuzana Hradilová / Jana Schweitzerová • Romeo Vojtěch Jansa /Ondřej Martiš / Grzegorz Mołoniewicz

PREMIÉRA

Příběh okouzlujícího mladého muže, jehožpůvab zůstává navzdory ubíhajícím rokům,neřestnému životu a spáchaným zločinůmzcela nedotčen, literárně zpracoval OscarWilde na sklonku 19. století. Jeho román,knižně vydaný v r. 1891, nepřestává inspiro-vat a provokovat tvůrce ani ve století jedna-dvacátém. Nyní se v Divadle J. K. Tyla utkás nelehkou látkou mladý baletní soubor podvedením choreografa Richarda Ševčíka.Osmadvacetiletý zkušený tanečník, jehožjméno dvakrát figurovalo také v nomina-cích na Ceny xálie, se choreografii věnujejiž řadu let. Ostruhy si vydobyl autorskýmcelovečerním baletem na námět Shake-spearovy komedie Sen noci svatojánské,inscenovaným v r. 2012 v Komornímdivadle. Práce na novém titulu mu přineseopět zcela novou zkušenost, neboť ObrazDoriana Graye bude prvním komornímbaletem na Malé scéně Nového divadla

BALETNÍ PROVEDENÍ OBRAZU DORIANA GRAYE PŘINESE HOROR I ROMANTIKU

Premiéra 17. října 2014 na Malé scéně Nového divadla

Co vás přivedlo na myšlenku tanečněinscenovat Doriana Graye?Silný zážitek z četby románu před mnohalety, ten příběh mě strašně zaujal. Chtěljsem ho s kamarádem dělat už na svémabsolventském koncertu, alespoň úsekz něho. To nevyšlo, ale od té doby minámět ležel v hlavě. Přemýšlel jsem o něm,leccos načetl, a přesto jsem netušil, jakékomplikace vyvstanou, až se do něj oprav-du pustím.Skutečně už kdysi při četbě jste v tom cítiltaneční potenciál?Hned jsem věděl, že to tanečně půjde – taksilný příběh i při dodržení základní kon-cepce poskytuje k pohybovému dotvářenídostatečnou volnost.V románu nese tíži Dorianových hříchůjeho portrét – vy přivádíte na scénui jeho duši…Je to určité zdvojení, to podstatné seodehrává v trojúhelníku Dorian – Obraz –Duše. V důsledku jeho činů se mění dušei obraz, ale personifikovaná duše můžereagovat bezprostředněji, marně burcujeDorianovo svědomí, trápí se, zmírá…Spojení Duše a Bachovy duchovní hudbynavozuje spojitost s biblickým „Co pro-spěje člověku, když získá svět, ale ztratísvou duši?“ Měl jste na mysli právě tohle?Já jsem ale Bacha použil jinak. Celý příběhje drama až hororové, jenže takhle jsem toúplně pojímat nechtěl, neměl by to být je-nom thriller. Na začátku je velká láska, vlast-ně celý začátek je romantický, lidé musíuvolněně vydechnout – a tady byla pro měprvní volbou Bachova romantická tvorba.Zazní tu např. známá kouzelná melodie Airze Suity č. 3 D dur. Pak přichází zlom, zvratduše, který vyžaduje něco tvrdého. Takžejsem hledal u různých autorů, až jsem po-třebnou sílu objevil u Ference Liszta.S kým spolupracujete při vytváření hu-dební koláže?Hodně mi s mixáží pomáhají zvukaři,po kterých žádám šílené věci. Jako třeba

sestříhat devítiminutovou sekvenci z Pro-korevova Romea a Julie na 3 minuty, neboz krásné Lisztovy skladby vytrhnout jednua půl minuty. Ale je to nezbytné, abychomse vešli do vymezeného časového rozsahu.A aby to i při tak drastických zásazích vefinále ‚dávalo smysl‘, na to dohlíží dirigentPavel Kantořík. Zvukaři jsou zvlášť nedo-cenitelní při hledání a nahrávání různýchnekonkrétních zvuků, které podporujíhororovou atmosféru.Dorianův part bude nepochybně velmináročný. Co rozhodlo o obsazení role?Při výběru jsem nerozlišoval, zda jde o sólis-tu nebo člena sboru, v první řadě jsem hle-dal představitele typově nejvhodnější, a tojsou pro mě Petr Laštovka a Pavel Tručka.Dorian by měl mít jemné rysy a chlapeckýzjev, měl by působit dojmem nevinnosti,nedotčenosti jakoukoli špínou. Petr mi dotoho sedí skoro ideálně, i když vím, že jeto pro něj šíleně těžké. Má to 18 obrazů,v podstatě je to vystavěné na 6 lidech a Do-rian prakticky nesleze z jeviště. Ale vím,že Petr si té šance váží, maká a překvapujestrašně moc. Věřím oběma Dorianům, žebudou dobří.Vaše inscenace je průkopnická v tom, žeto je první klubový balet, poprvé budetemít diváky ‚na dotek‘. To bude nezvyk,když na jevišti býváte od nich často oddě-leni ještě orchestrem.Třeba u baletů v Komorním divadle tapropast nebyla, ale pořád tam byla bariéraa výšková distance.Je to těžké, všem pořád zdůrazňuju, jakbudeme blízko, že se nesmí herecky ‚pro-pálit‘. Všechno musí být přirozeně zahrané,žádná velká gesta. Spíš drobnokresba: malýpohyb, pohled do očí… Tohle bude ještěoříšek. Naštěstí už v tom máme jistou prů-pravu od Libora Vaculíka, který nás takhleherecky usměrňuje.Co můžete říct o výtvarném řešení insce-nace a spolupracovnících na tomto poli?Hledám si lidi, s kterými se mi dělá dobře,a Tomáš Kypta jako tvůrce kostýmů je pro

Richard Ševčík

1 9

PR

EM

IER

Y•

PU

SH

UP

(CE

ST

AV

ZH

ŮR

U)

Kostýmní návrhy Tomáše Kypty

mě jistota. Vím, že když mu řeknu: DorianGray, 19. stol., už se tím nemusím dál zabý-vat. Když položí návrhy na stůl, podívám sea řeknu ‚ano‘. Přesně ví, co já si představuju.Problémový byl tentokrát jenom kostýmDuše, který má odrážet její proměnu. Chtěljsem, aby byl proměnlivý – jak ona trpí,pokaždé ztrácí něco ze sebe. Na koncizůstává úplně jiná než na začátku. Otázkabyla, jak to udělat, aby se kostým nerozpa-dl, takže Tomáš měl o čem přemýšlet. Kdyžto vyjde, bude to působit zajímavě.Scéna bude v porovnání s tradičnímikostýmy moderní, tak jak to odpovídáprostoru studiové scény. S Karlem Deveroujsme vymysleli pět oboustranně otočnýchpojízdných stěn, aby umožnily četnéproměny prostředí. K tomu dvoumetrovéportréty…Je vidět, že se na tu novou zkušenost těší-te. Přeji vám aby se těšili i diváci!V to všichni pevně doufáme.Eva Ichová

PUSH UP (CESTA VZHŮRU)Roland Schimmelpfennig

Překlad Radka Denemarková • Režie Zuzana Burianová • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna a kostýmy Ján Tereba

Heinrich Miloslav Krejsa • Angelika Jana Kubátová • Sabina Andrea Mohylová • Robert Jan Holík • Patricie Štěpánka KřesťanováHans Jakub Zindulka • Frank Petr Konáš • Marie Apolena Veldová

PREMIÉRA

Premiéra 20. září na Malé scéně Nového divadla

Všichni ve firmě žijeme stejný příběh.Chtěli bychom šéfovat! Co všechno jsmeschopni pro to udělat?Roland Schimmelpfennig ve své hře cel-kem nelichotivě odhaluje praktiky, kteréfungují v úspěšných podnicích. Rozbíjítak obraz sukcesu západní společnosti,který vybírá svou daň v podobě sexuálnímanipulace nebo vyprahlosti, v přehnanémsebevědomí či apatii, ve ztrátě smyslu cíle,k němuž v honbě za mocí směřujeme. Třipříběhy zaměstnanců nadnárodního kon-cernu humorně rámuje příběh vrátných,kteří ve firmě vědí o všem, a přesto postrá-dají hlavní sebedestruktivní vlastnost – cti-žádost. Z jejich pohledu se svět pohybujev nesmyslných klišé, třebaže sami jsoujeho produktem a přiznávají to.Roland Schimmelpfennig je dnes jednímz nejvýraznějších německy píšících autorů.Jeho hry byly inscenovány ve více nežčtyřiceti zemích světa. Často v nich nabízíněkolik různých pohledů na jednu a toužskutečnost. Používá metodu filmového

střihu. Prolíná časové roviny. Výraznou roliu něj hrají média. Jak jinak zobrazit pano-ramatický obraz současné společnosti?S otevřením Malé scény Nového divadlachceme nabídnout publiku i nové divadelnípodoby dramatického textu. Po úspěchučinoherních inscenací v Divadle v klubu(Enigmatické variace, Kráska z Leenane,Bůh masakru), které do Nového divadla naMalou scénu přenášíme, programově volí-me text umožňující i nové divadelní podobyinscenace. Hra Push Up slavila první světovéúspěchy v roce 2001 v Berlíně v režii TilaWernera. O dva roky později při česképremiéře v Divadle Na zábradlí ji reflektovalZdeněk Hořínek: „Komické scény z kance-lářského života. (…) Push Up není jen běžnásatira, ‚tepající‘ aktuální společenské defor-mace. Její pohled míří hlouběji – k existen-ciální prázdnotě, skrývající se pod vším tímvytrvalým a převážně marným hemžením.“(In: Lidové noviny, 10. 7. 2003)Klára Špičková

CHCETE BÝT ŠÉFEM? JEĎTE RADŠI NA CHATU!

Roland Schimmelpfennig

2 0

PR

EM

IER

Y•

FL

AM

EN

DR

,A

ME

RIK

A

AMERIKA

FLAMENDR

Franz Ka\a

Josef Kajetán Tyl

Dramatizace David Šiktanc • Režie David Šiktanc • Dramaturgie Johana Součková • Scéna Pavel Kodeda • Kostýmy Tereza BeranováHudba a hudební nastudování Filip Míšek • Pohybová spolupráce Jana Hanušová

Úprava Klára Špičková • Režie Natália Deáková • Dramaturgie Klára Špičková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Marek Cpin • Hudba a hudebnínastudování Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Petra Parvoničová

Karel Rossmann Marek Adamczyk • V dalších rolích Jan Holík, Martin Chmelař, Petr Konáš, Zorka Kostková, Miloslav Krejsa,Klára Krejsová, Jan Maléř, Zdeněk Mucha, Josef Nechutný, Pavel Pavlovský, Zdeněk Rohlíček, Zuzana Šcerbová, Michal Štěrba,Apolena Veldová, Josef Wiesner

Jan Sýkora (Flamendr) Jan MaléřVojtěch Sýkora, jeho otec Pavel PavlovskýKajetána Zelnická, první dáma plzeňskéčinohry Andrea ČernáBaron Zelnický, její bratranecMichal Štěrba • Podhajský, zametač uliceJakub Zindulka • Filip, jeho syn PetrKonáš • Veronika Dubinská, paní domácíMonika Švábová • Apinka Dubinská, jejídcera Zuzana Ščerbová • Lahůdka, Janůvkumpán Zdeněk RohlíčekJahoda, majitel pivovaru Viktor VrabecVavřinec, pomocník na Sýkorově statkuJosef Nechutný • Paní továrníkováŠtěpánka Křesťanová • 1. herečka KláraKovaříková • 2. herečka Klára KrejsováIgnác ze Zdemyslic Jan PlouharBásník Miloslav Krejsa

PREMIÉRA

PREMIÉRA

Premiéra 11. října 2014 v Novém divadle

Premiéra 6. září 2014 v Novém divadle (1. představení 4. září 2014)

Už samotný titul (jehož původcem para-doxně není Franz Kapa, jenž vždy uvádělnázev Nezvěstný, ale jeho přítel Max Brod)před nás klade sugestivní otázku: Co pronás dnes Amerika znamená? Není užzlatým snem, imperialistickým nepřítelem,ani svobodným kontinentem, jak byla vní-mána v minulosti. Zůstává však vůdčí zemízápadního světa, do něhož jsme vstoupilisametovou revolucí, jejíž pětadvacáté vý-ročí si letos připomínáme a jemuž je našeinscenace věnována.Vstoupili jsme do něho – celá naše společ-nost – stejně nedospělí, jako hlavní hrdinarománu, šestnáctiletý Karel Rossmann,

a nehledali jsme v něm už svobodu, kteroujsme náhle získali, ale způsob, jak ji naplnita prožít. A toto hledání, těžší než jsmemohli předpokládat, dosud neskončilo –a právě to se nám stalo tématem.– – –Podle zažitých představ je Franz Kapaautorem bezvýchodných a temných textů.Osobně mi však záleží na tom, aby publi-kum – díky naší inscenaci – objevilo i jinévýsostně kapovské vlastnosti: hravost,divadelnost a grotesknost.David Šiktanc

Prázdninové zkoušení ve zbrusu nových prostorách; v titulní roli Flamendra Jan Maléř

2 1

PR

EM

IER

Y•

FL

AM

EN

DR

Tak jako se svého času talentovaný a častozneuznaný Tyl snažil ve Stavovském diva-dle uvádět hry všech žánrů, rozhodly jsmese spolu s režisérkou Natálií Deákovou poOscary ověnčené provokativní sondě z dobkomunistických čistek (Unaveni sluncem,česká premiéra 3. 5. 2014) uvést zkrajesezóny zábavný a český titul. Je známý podnázvem Pražský flamendr. Tato „hra z do-mácího života“ měla světovou premiéru26. prosince 1846 právě ve Stavovském di-vadle, kde Tyl působil jako dramaturg. Jejípřesný název zněl: Flamendr aneb Co mupřece pomohlo. Uvedením Tylovy hry chce-me vzdát poctu půvabům českého jazyka,které sám autor horlivě pěstoval. Slavnost-ně a přece s humorem otevřít scénu Nové-ho divadla, které s Velkým divadlem spadá

pod jméno slavného divadelníka – DivadloJosefa Kajetána Tyla (DJKT). Navrch jsmev úpravě zasadily příběh nikoliv do praž-ského, ale do plzeňského prostředí, a todo desátých let dvacátého století. Na jevištitak v půvabných kostýmech Marka Cpinaožije i starobylý domažlický jazyk, a topředevším v postavě flamendrova otce,kterého ztvární Pavel Pavlovský. Podobněse můžete těšit na různé plzeňské reálie,které do příběhu divokých pijatik a roz-bouřených emocí padly jako ulité.Flamendrem chceme také obrátit pozor-nost k méně známým titulům věhlasnéhodramatika. Marně dnes hledají na českýchscénách své místo a někdy se k nim těžkohledá inscenační klíč. Pro nás je příběh mar-notratného syna přesto výzvou. Vypovídá

aktuálně nejen o dekadentně rozjařenémládeži a jejích pařbách. Prostředí různýchvyžírků, osudově krásných žen a bezrad-ných rodičů je nám blízké ze samotnépodstaty naší divadelní existence. Ve značnězkrácené úpravě a přepisu některýchpostav jsme se pokusily parodicky zvýraznitcharakter českých povah, odlehčit a přestopodtrhnout morální poučení. Spolu s živoukapelou na scéně chceme zas podpořitdivadelnost inscenace. Neopíráme se o na-turalistickou iluzi a podtrhujeme používánípřevleků, pudrů, kostýmů a jevištních tech-nologií. Tím se hlásíme k bohaté divadelnítradici všech zcizovacích efektů! Často sejimi ve svých filmových parodiích inspirovali Oldřich Lipský.Klára Špičková

BUĎME VESELÍ, I KDYBY VĚŠELI…

2 2

PR

EM

IER

Y•

DIV

ÁB

ÁR

A

DIVÁ BÁRA V HÁVU MUZIKÁLU

DIVÁ BÁRAMilan Uhde, Miloš Štědroň, Leoš Kuba

Režie Jiří Seydler • Dirigenti Jiří Petrdlík, Pavel Kantořík • Choreografie Vlastimil Červ • Scéna Karel Čapek • Kostýmy Tomáš KyptaDramaturgie Jiří Untermüller

Bára Žofie Dařbujánová • Ondřej Vlček Aleš Kohout • Myslivec Martin Hubeňák • Eliška Kristýna Bečvářová / Simona LebedováJíra Adam Rezner • Pavel Petr Šudoma • Starosta Antonín Kaška • Starostová Stanislava Topinková Fořtová • Farář Roman KrebsPepinka Hana Spinethová • Jakub Miro Grisa / Bronislav Kotiš • Správce Sláma Karel Beseda / Bronislav Kotiš • Vlček Martin ŠeflVlčková Venuše Dvořáková • Kroupa Radek Štědronský Shejbal • Orchestr muzikálu a operety DJKT, Balet DJKT

PREMIÉRA

Premiéra 8. listopadu 2014 v Novém divadle (1. představení 17. září 2014)

Režie muzikálu Divá Bára se ujal Jiří Seydler, který v roce 1992absolvoval na DAMU obor režie. Rok před ukončením studia sepředstavil profesionální režií vlastní dramatizace knihy MiráklJosefa Škvoreckého. V letech 1992–2011 byl v angažmá ve Výcho-dočeském divadle v Pardubicích, v řadě dalších divadel jako režisérhostoval. Od roku 2012 je uměleckým šéfem nově vznikajícíhosouboru v karlovarském Městském divadle. Na svém kontě má dnesjiž přes 70 režií. Zkušenosti s muzikálem získal nejen jako režisér(Žebrácká opera, Malované na skle, VČD 1997 a 2007), ale i jakoautor textů, libreta či scénáře (Tracyho tygr, Divadlo Petra Bezruče2000; Janík, hojahoj, zbojník, Benny Rock’n’Roll Star, VČD 2007a 2012). Od roku 1996 do 2007 pracoval jako režisér v televizi Novaa od roku 2008 natáčí pro Českou televizi seriál Divadlo žije! Jei hudebníkem (v roce 1990 spoluzakládal kapelu Starý hadry – dnesskupina Chinaski).

Ti, kteří se ve světě českého muzikálu trochu orientují (a věřte, neníto procházka menší růžovou zahradou), si možná řeknou, proč podvou pokusech (Babička, Divadlo Jiřího Grossmanna 2002, a Něm-cová!?, Divadlo Ta Fantastika 2008) se znovu pouštět do „zmuziká-lování“ díla Boženy Němcové, když divadelní výsledky oněch pokusůbyly přinejmenším sporné.Podle dostupných zpráv lze po českých divadlech napočítat od roku1980 nejméně 30 inscenací inspirovaných dílem Boženy Němcové,přičemž na Babičku došlo zhruba v polovině případů, nejméně pětje inspirováno spisovatelčiným životem a zbytek jsou dramatizacejejích pohádek. Představení z toho vzešla různá, ale jedno majíspolečné – dokazují, že v životě i díle autorky je uložen nespornýdramatický potenciál.A tak se nakonec do třetice zadařilo s Němcovou i na poli muzikálu.Krátkou romantickou prózu Divá Bára přetavila známá autorskádvojice Milan Uhde a Miloš Štědroň – proslavená již Baladou probanditu – ve spolupráci s dalším skladatelem a aranžérem LeošemKubou do podoby vrstevnatého hudebního divadla.Osou příběhu Divé Báry je téma střetnutí společenského outsideraa xenofobní venkovské obce, obohacené dalšími romantickýmimotivy, jakou je Bářin nejasný původ, její pomyslné čarodějnickéschopnosti a ve finále láska s panským myslivcem, který ji vyrvezlému davu, a tedy i předsudkům, s nimiž celý život hrdinka bojuje.Libretista Milan Uhde předlohu v konfliktech, situacích či osobáchještě více dramaticky zahustil, a aby těch romantických kudrlineknebylo příliš, přijdou na řadu také odvážně nevybíravé písně JanaJeníka z Bratřic. Autor hudby Miloš Štědroň ve spolupráci se svýmněkdejším žákem z Hudební fakulty JAMU Leošem Kubou propojiliinspiraci českou folklorní tradicí se současným hudebním výrazem.Nechybí tu několik chytlavých songů a vedle stylizovaného folkloruzazní také folkrock.

Choreografem inscenace je Vlastimil Červ, dlouholetý spolupracov-ník Petra Novotného na řadě muzikálů v Praze, v Pardubicích a i v ji-ných divadlech. V plzeňském divadle připomeňme jeho choreografiek muzikálu Muž z kraje La Mancha a k operetě Piráti z Penzance.Trojici mladých ztvární hostující studentka oboru zpěv Mezinárodníkonzervatoře Praha dvacetiletá Žofie Dařbujánová jako Bára spolus domácími Alešem Kohoutem a Martinem Hubeňákem v rolíchOndřeje a Myslivce. Dále se vedle dalších členů našeho souboru objevíhosté: Antonín Kaška jako Starosta a v alternacích s BronislavemKotišem v roli Jakuba Miro Grisa a v roli Správce Slámy Karel Beseda.Po uvedení této čerstvé muzikálové novinky v Městském divadleBrno v režii Juraje Nvoty 24. března 2012 se objevily nadšené re-cenze s křiklavými titulky: Z Divé Báry je muzikál. Nemusel by seza něj stydět ani hollywoodský scenárista. (Marie Reslová, Ihned.

Karel Beseda (Správce Sláma)

2 3

PR

EM

IER

Y•

DIV

ÁB

ÁR

A

cz); Divá Bára zaútočila na banditu. V muzikálovém soubojiobstála. (Nela Armutidinisová, Topzine); Divé Báře vévodí píseň,jakou umí stvořit jen autoři Balady pro banditu. (Jiří P. Kříž,Právo, Novinky.cz).To všechno je možné, a těším se, že se to potvrdí i v naší inscenaci.Osobně bych však chtěl toto „uvedení do problematiky“ uzavřítjinou citací. Je z prosince loňského roku a souvisí s uvedenímživotopisné hry o Boženě Němcové Miloše Horanského Neumímjinak než láskou v pražské Viole. Tatiana Vilhelmová, představitelka

hlavní hrdinky, v jednom rozhovoru vzpomíná, jak kdysi u babičkyv Aši našla jako malá knihu pohádek Boženy Němcové: „Bylo tozvláštní, protože babička byla Němka, knihy moc nečetla a ani jedoma neměla. A tak ve skříni mezi ubrusy ležel tenhle poklad.“Když nedávno tuto knížku zahlédla v antikvariátu, jakoby viděla svédětství. „Myslím, že v tom je síla téhle velké spisovatelky; v každémz nás zanechala kousek tepla a světla.“Jiří Untermüller

Žofie Dařbujánová (Bára), Aleš Kohout (Ondřej Vlček)

Martin Hubeňák (Myslivec), Roman Krebs (Farář)

2 4

PŘ

ED

ST

AV

UJE

ME

PŘEDSTAVUJEME NOVÉHO ŠÉFA PLZEŇSKÉ OPERY

Na co se jako šéf chcete nejvíce zaměřit?Do Plzně přicházím se třemi hlavnímivizemi. Chci rozšířit okruh publika o mé vrs-tevníky, tedy diváckou skupinu do pětatřicetilet. Divadla v západní Evropě už dokázala, žeprostředky k tomu skutečně existují, a dou-fám, že mi v tom pomůže i můj věk. Dálechci posílit zážitkový charakter operníhopředstavení. Chci, aby diváci do opery chodiliza emocemi, a ne aby byla opera přehlídkouakademismu, jak tomu nyní často bývá.A do třetice bych chtěl aktualizovat politikuzdejšího souboru a rozšířit jeho kontakts dalšími institucemi, a to mezinárodně.Už pro příští sezonu jsem pozval několikzahraničních hostů, jednáme o koprodukcícha celkově budu usilovat o to, aby zde stáleproudil čerstvý umělecký vzduch.Na jaký operní repertoár se mohoudiváci těšit?Hned v následující sezoně divákůmnabídneme velmi rozsáhlé žánrové menu,z něhož si podle mě vyberou milovícinejrůznějších podob opery. Do budoucnase budu snažit toto spektrum ještě rozšířito operu předklasickou a o site-specificinscenace. Jsem rád, že se v Novém divadlemůžeme podílet na provozu Malé scény,kde už v následující sezoně představímedvě premiéry komorních oper, ve kterýchbudou účinkující od diváků vzdáleni doslo-va na dosah ruky.Na co se v příští sezoně těšíte nejvíce?Těším se rovnocenně na všechny naše pre-miéry. Upřímně mám velkou radost z toho,jak se příští sezonu podařilo složit, protožena každém projektu bude něco výjimečného.V Aidě se v hlavních rolích představí dvaevropští hosté, mladý italský tenorista PaoloLardizzone a překrásná charismatická sopra-nistka Lusia Albrecht. Do roku 2015 vykročí-

Se začátkem nové sezony se funkceuměleckého šéfa opery DJKT ujímá TomášPilař, jedna z nejvýraznějších osobnostímladé generace operních režisérů. Narodilse v Praze, vystudoval JAMU v Brně, kdese ještě během studia stal rezidentnímrežisérem opery Národního divadla Brno.Zde také působil jako dramaturg opery. Je

držitelem stipendia Bayreuther Festspiele,zúčastnil se finále Linbury Prize a jakodruhý se umístil v mezinárodní režisérskésoutěži vyhlášené Janáčkovou operou. Načeských scénách uvedl více než tři desítkypremiér a je oceňován pro originální prácis výtvarnou podobou svých inscenací.

me hned se dvěma tituly, od nichž očekávámvelkou diváckou atraktivitu: bude to klasickáopereta Čardášová princezna a večer sedvěma veristickými operami – Sedlák Kavalíra Komedianti. Sváteční událostí pro nás budeuvedení Smetanovy Libuše v Novém divadle,v titulní roli s Evou Urbanovou.Po dlouhé době stane na postě šéfa operyrežisér a ne dirigent nebo manažer.V čem to bude pro diváky jiné?Je pravda, že v Česku vzešla většinaoperních šéfů z řad dirigentů, na rozdílod západni Evropy, kde operám většinoušéfují režiséři. Myslím si však, že profilopery formují spíše konkrétní osobnostinež jejich profesní orientace. V mém pojetíje opera žánr, v němž mají hudba i dramarovnocennou roli, a to vše je zasazenov širším společenském, kulturním a ekono-mickém kontextu.Jste velice mladý a progresivní režisér sespoustou nabídek. Nebojíte se takovéhozávazku, jako je šéfování souboru?Závazek je to opravdu velký, takže jsemzdvořile odmítnul veškeré pracovní nabídkypro příští sezonu, kdy se hodlám věnovatvýhradně plzeňské opeře. Budu zde takérežírovat, na což se těším obzvláště. Celkovějsem moc rád, že se po letošní sezoně, kdyjsem připravil 12 premiér, budu moci plněkoncentrovat na jeden cíl, a to na spokoje-nost plzeňských operních diváků.

Vaše inscenace Vojáka a tanečnice se vezdejší opeře setkala s nadšeným ohlasem.Jak se vám zde pracovalo jako umělci?Naprosto jedinečně. Zcela otevřeně musímpoznamenat, že zdejší kolektiv je plnýúctyhodných a inspirativních osobností,kromě samotných zpěváků počítaje rekvi-zitáře, osvětlovače a spoustu dalších. Mrzímě proto, že se zde pracuje ve finančněne zcela vyhovujících podmínkách. O tovíce si vážím, že například členové sborupřicházeli na zkoušky z jiného zaměstnánía poté podávali profesionální výkony za na-prostého klidu a s úsměvem na tváři. A vů-bec celkově musím ocenit, že se zde stáledělá umění více z lásky než z nutnosti.Operní prostředí je velice emotivní, za-tímco z vás na první pohled vyzařuje klid.Jak se odreagováváte?Ano, opera je úžasné místo plné životaa vášně a já jsem obrovsky šťastný, že v nímůžu pracovat a žít, takže se spoustamých pracovních aktivit dá považovatza odpočinek. Mimo ni si báječně odpo-činu u sportu, konkrétně jsem zapálenýmilovník cross-fitu, což je skvělý způsob,jak soutěžit sám se sebou. Uklidňuje měale spousta věcí. Často trávím sám dlouhéhodiny v galerii nebo knihovně, chodímpřírodou nebo medituju.Ptal se Jakub Stránský

Foto Jan Mastník

Tomáš Pilař – Foto Peter Paleček

TOMÁŠ PILAŘ: PROSTŘEDÍ OPERY JE PLNÉ ŽIVOTA A VÁŠNĚ

2 5

JUB

ILE

UM

Jsem patrně jedním z posledních členů orchestru, kteří v plzeňskémdivadle zažili působení šéfa opery prof. Bohumíra Lišky – dirigenta,který přivedl tento soubor k jednomu z jeho uměleckých vrcholůa zapsal se tím do povědomí hudební veřejnosti, a to nejen v Plzni.Nový šéf opery se představil nastudováním ‚Prodané‘ (5. 11. 1955– a byl to vpravdě památný večer, který započal téměř 12letouéru slavných premiér a vynikajících inscenací. Za léta 1955–1967nastudoval 38 oper a 5 koncertů a po svém návratu v létech1987–1989 4 opery a koncert. Jeho píle, pracovní nasazení a zkuše-nosti nemohly nikoho z jeho spolupracovníků nechat lhostejnýmk výslednému tvaru představení.Měl rád velké kontrasty, a to jak v tempu, tak v dynamice. Tím bylajeho představení plastická a udržovala posluchače ve stálém napětí.Dovedl spolu s jevištěm vystavět drama, které bylo strhující. O jehopečlivosti a důslednosti svědčí, že si před každým představenímRusalky nechal na zkušebně přezpívat tercett žínek a před každou‚Prodanou‘“ sextet ze 3. jednání.Stejně náročný jako k sobě byl i ke všem účinkujícím a vyžadoval,aby i poslední repríza měla stejnou úroveň jako premiéra. Dovedlse od pultu zle zamračit, když něco neodpovídalo jeho představě,ale dovedl stejně tak i poděkovat za krásné představení, kterésplňovalo jeho požadavky ze zkoušek. Chybu vytkl každému hned,třeba i o přestávce v šatně, ale dál se tím už pak nezabýval. Velmiuznával a vysoce hodnotil výkony vedoucích hráčů dřevěné dechovésekce (V. Lindaura, L. Rubáše, K. Hejtmánka a L. Šmídla), stejně jakokoncertní mistry K. Sovíčka a K. Sauera, které si přivedl ze svéhopůsobení v Brně. Trvale se snažil o stoupající výkony hráčů a o jehozkušenosti mluví nejlépe jeho výrok: „Když chce dirigent zjistit kva-litu a možnosti orchestru, stačí jedna zkouška předehry k ‚Prodan-ce‘ a okamžitě ví všechno.“Prof. Liška však nebyl pouze šéfem opery a vynikajícím dirigentem,ale po celou dobu svého působení v DJKT byl i velmi poučeným a re-spektovaným dramaturgem svého souboru. Jeho snahou bylo uvéstv každé sezoně jednu buď českou, nebo světovou operní novinkusoučasných skladatelů. Jeho největší láskou byl Leoš Janáček a jehoinscenace Pastorkyně, Káti či Lišky Bystroušky měly po všech strán-kách špičkovou úroveň. Představení řídil energickým, úspornýmgestem, které vyjadřovalo plně jeho zaujetí pro interpretované dílo,a snažil se vždy co nejvíce přiblížit autorovu záměru. Velmi dbal nasrozumitelnost zpívaného textu a mnohdy vracel zpěváky a upra-voval dynamiku doprovodu. V dirigentské akci byl nesmlouvavý,přísný, a nikomu neodpustil nejmenší zakolísání v kvalitě výkonu;v soukromí noblesní, výborný společník a vášnivý diskutér, kterýměl velmi rád poslední slovo.Vzpomínám na dobu, kdy jsem ještě v Plzni neměl kde bydlet a do-jížděl po představení domů. O přestávce ‚Prodané‘ za mnou přišelpřítel sólista Karel Harvánek, že mu pan šéf nabídl, že jede do Prahya může nás vzít s sebou. Měl v té době Simcu Aronde a milovalrychlou jízdu. Tenkrát ještě nebyla dálnice a provoz v noci byl mini-mální, takže když jsme po 55 minutách pobledlí vystupovali v Praze,vyjížděl z Plzně právě noční pražský rychlík. Tak rychle jsem od tédoby do Prahy už nikdy nejel.O tom, že pan šéf vyžadoval od všech účinkujících plné soustředění,svědčí i tato příhoda: Při představení Libuše si dirigent povšiml,

že externí hráč 3. trubky, která má jen velmi málo hraní, čte nanotovém pultu položenou knížku. Několikrát po něm střelil okema sotva dozněl poslední tón jednání, hned se k němu rozběhl: „Čístsi můžete doma, tady jste v práci, seďte, poslouchejte a buďte rád,že vám Smetana nenapsal víc not!“ Knížku hráči zabavil, odnesl a tapak ležela mnoho dní na klavíru v jeho pracovně, než se pro ni pro-vinilec odvážil přijít. Liška však nebyl jen stále přísným pedantem:V době už dávno minulé se prodával tavený sýr ‚Lišák‘ s krásnouetiketou olizující se šelmy s vyplazeným jazykem. Dva kolegové sedomluvili, nálepku sejmuli a vložili před večerním představením zaprvní stranu partitury. Pan šéf přišel za pult, otevřel noty, prohlédlpozorně obrázek a pomalu přehlédl celý orchestr. Pak se usmál,protože tušil, kdo to nachystal, a předehra mohla začít.Od 1. ledna 1967 byl prof. Liška povolán jako šéf opery Smetanovadivadla v Praze. Plzeňská opera jej pozvala při příležitosti jeho 70.narozenin k pohostinskému dirigování inscenace Hubičky (19. 1.1985). Přesto, že bylo představení hráno ve stísněných prostoráchKomorního divadla (Velké bylo v rekonstrukci), mohla se plzeňskáveřejnost přesvědčit o vysokých kvalitách dirigentových, který potřech zkouškách s operním ansámblem vytvořil nezapomenutelnývečer, kdy zazářila Smetanova partitura ve zcela nových, jasnýchbarvách. Na takové večery nelze zapomenout a je třeba zdůraz-nit, že Liškovo hostování iniciovali členové operního orchestru.K dirigentskému pultu plzeňské opery se B. Liška vrátil v létech1987–1989 jako vyzrálý umělec, se kterým byla práce na 4 operníchinscenacích sice klidnější, ale ze svých oprávněných uměleckýchpožadavků ani trochu neslevil. Výsledkem byla opět po všech strán-kách dokonalá představení.Artuš Rektorys,člen operního orchestru v letech 1958–2000

Významný český dirigent Bohumír Liška by se v říjnu 2014 dožil stalet. Jeho umělecká dráha je z větší části nerozlučně spjata s Plzní,kde působil v letech 1955–67 jako šéf opery, poté byl povolán do Ná-rodního divadla v Praze, aby stál v čele orchestru Smetanova divadlajako jeho hlavní dirigent. Ani po svém odchodu do Prahy BohumírLiška nepřerušil kontakty s Plzní, neboť se na začátku roku 1968po odchodu Martina Turnovského stal šéfdirigentem Plzeňskéhorozhlasového orchestru, v jehož čele stál až do roku 1981.Bohumír Liška se narodil 2. října 1914 v Čejetičkách u MladéBoleslavi. Studoval na Pražské konzervatoři, po příležitostnýchzaměstnáních přijal v roce 1940 angažmá v brněnské opeře, kdeřídil i místní Orchestrální sdružení a působil pedagogicky na kon-

zervatoři a později i na JAMU. Pedagogická činnost se stala nedílnousoučástí jeho činnosti i po odchodu z Brna, když byl od roku 1959profesorem Pražské konzervatoře a od roku 1961 na pražské AMU,kde vychoval celou generaci mladých dirigentů. Vždy se zasazovalo uvádění oper českých skladatelů a o uvádění novinek, českýchi světových. Byl nesmírně precizním dirigentem, který nevyžadovaljen přesné ladění a souhru (to bylo pro něj samozřejmé), ale každouskladbu, kterou dirigoval, dokázal muzikantsky vystavět k jejím hu-debním vrcholům, k čemuž mu sloužily mimo jiné tempové i dyna-mické kontrasty. Profesor Bohumír Liška zemřel náhle v KarlovýchVarech 8. září 1990 ve věku nedožitých 76 let.-zb-

100. VÝROČÍ NAROZENÍ DIRIGENTA BOHUMÍRA LIŠKY

2 6

LO

UČ

EN

ÍS

KD

LOUČENÍ S KOMORNÍM DIVADLEM

KONEC KVĚTNA PROBÍHAL VE ZNAMENÍ LOUČENÍS KOMORNÍM DIVADLEMJako první se 23. května rozloučil s jeho jevištěm baletní souborDJKT, který tu naposledy odehrál taneční muzikál Freddie – xeKing of Queen. Hlediště zaplněné do posledního místa, bouřlivái pohnutá atmosféra večera předznamenala, v jakém duchu se louče-ní s dosluhující budovou ponese i v posledním týdnu jejího provozu.Vaculíkův Freddie byl poslední „světovou“ premiérou na této scéněa srdce diváků dobyl střemhlav. Muzikálový soubor se s jevištěmKD rozloučil 29. května inscenací Footloose aneb Tanec není zločin,posledním představením byla 30. května komedie Lháři v provedeníčinoherního souboru.Všechny zmíněné inscenace budou mít diváci možnosti zhlédnoutpo prázdninách v Novém divadle v důstojnějších podmínkách.Přesto sám fakt opouštění budovy, byť v bezpočtu ohledů proble-matické, vyvolal v publiku, hercích i v řadách technického personálu

značnou dávku nostalgie: během své téměř půlstoleté historie byloKomorní divadlo dějištěm mnoha divadelních svátků, svědkemnezapomenutelných okamžiků a krásných setkání.Vzniklo mnoho památečních fotografií na obou stranách rampyi v zákulisí. Fotograf Pavel Křivánek zachytil loučící se umělecké šéfyJiřího Pokorného a Romana Meluzína s jejich soubory, Andreu Čer-nou, fotící si z jeviště věrné diváky, Antonína Procházku, který ne-váhal na rozloučenou políbit prkna, na nichž se odehrálo již třináctjeho komedií, herečku Karolinu Gudasovou s kolegyněmi z gardero-by, rekvizitárny, osvětlovačkou Martinou a inspicientem ZdeňkemŠlajchrtem či jevištní techniky Libora Kacerovského a Pavla Giertla.Zaznamenal i vystoupení Baletní školy DJKT v poslední květnovousobotu, které tvořilo úplnou tečku za provozem Komorního divadla.Trvalé místo v divadelních análech získá jistě snímek, na němžfotograf zvěčnil baletní soubor na jevišti a hlediště zaplněné vestojeapladujícími diváky zároveň.

2 7

LO

UČ

EN

ÍS

KD

2 8

NO

VÉ

DIV

AD

LO

NOVÉ DIVADLO SE OTEVŘE VEŘEJNOSTI

S blížícím se začátkem divadelní sezony nabývá definitivní podoby i nejbližší okolí Nového divadla. Výjimečnost budovypodtrhlo umístění výrazného oblého artefaktu, korespondujícího s oválnými otvory předsazené fasády. K její vlastní náplnistrhává pozornost už i sada skleněných panelů s divadelními plakáty.

2 9

NO

VÉ

DIV

AD

LO

Své místo na rozmezí mezi jevištěma hledištěm zaujala také malovaná diva-delní opona. Její zrod mohli na vlastní očisledovat lidé, které zavedly jejich krokyv měsíci srpnu do blízkosti novostavby.Protože pro velké rozměry nebylo možnomalovat oponu v interiéru, musela býtupevněna venku, z boku nové divadelníbudovy. Malíři se při práci pohybovali naněkolikapatrovém lešení.

3 0

FE

ST

IVA

LD

IVA

DL

O

MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO 2014Izrael, Francie, Maďarsko, Německo, Slovensko, Slovinsko a samozřejmě Česká republika – toje výčet zemí, jejichž přední divadelní scény přijedou na Mezinárodní festival DIVADLO v Plz-ni. Jeho 22. ročník proběhne od 9. do 19. září v tradičních i netradičních prostorech po celémměstě. Z nich největší pozornost bude poutat čerstvě otevřená budova Nového divadla, kterápatří k nejmodernějším u nás. „Letos se nám podařilo sestavit bohatý program, který jsmejiž dlouho v Plzni neměli,“ říká ředitel festivalu Jan Burian. „Při výběru zahraničních souborůjsme se letos podívali více na západ,“ zdůrazňuje vedoucí dramaturgické rady Dora Viceníko-vá. Do výběru se tak dostalo například pozoruhodné zpracování Hamleta předního polskéhorežiséra Jana Klaty z německé Bochumi, izraelská inscenace se Saddámem Husajnem a jehodvojníky, minimalistické francouzské představení L´Effet de Serge odkazující k poeticeJacquese Tatiho nebo Mr. Beana, slovinské zpracování silně metaforického textu Ptačí sněmJ.-C. Carrièra, jedna z nejúspěšnějších maďarských inscenací, Revizor budapešťského sou-boru Vígszínház v režii Viktora Bodó, a nakonec hra Elfride Jelinek Rechnitz – Anděl zkázyv podání Slovenského národního divadla. Domácí program opět představí to nejzajímavějšíz uplynulé sezóny. „Samozřejmě oceněné inscenace předchozího roku, ale i ty, které předsta-vují v českém divadle nový pohyb,“ doplňuje dramaturgyně Kamila Černá. „Značnou převahuv našem výběru mají mladí režiséři–třicátníci, kteří tvoří na velkých i komorních scénách,“doplňuje Černá. Nejčastěji je zastoupen režisér Jiří Havelka (třikrát), Daniel Špinar (dvakrát)a jednou například Štěpán Pácl, Jan Mikulášek nebo Anna Petrželková.

Divadlo Schauspielhaus z německéBochumi přiveze do Plzně Hamleta v režiijednoho z nejlepších polských tvůrcůsoučasnosti Jana Klaty. Inscenace čerpáz polských reálií v čase popřevratovýchzměn a nastupujícího kapitalismu. „Všes typickými prvky Klatovy režie – odkazyna popkulturu, hudbu, film a internet, ale

i s vynikajícím herectvím celého souboru,“říká Dora Viceníková. Ducha Hamletovaotce hraje představitel Hamleta z Klatovyslavné polské inscenace, uvedené ve gdaň-ských docích.Jedna z nejúspěšnějších evropskýchfestivalových inscenací, Revizor budapešť-ského souboru Vígszínház v režii Viktora

Bodó, se odehrává v prostředí zvolnapustnoucích maďarských městskýchlázních, z nichž už dávno vytekla všechnavoda. „V důvtipné politizující aktualizaciGogolovy klasické komedie uvidí divácivelkolepé komediální divadlo s vysokýmtempem, spoustou prudkých stylizačníchstřihů a přesnými hereckými výkonynejen dvou hlavních představitelů, alecelého souboru, který z davu podivnýchzaměstnanců lázní vytváří obskurní chór,“doplňuje Kamila Černá.Z izraelského Jeruzaléma přijede do Plznědivadlo HaZira s vítěznou inscenací festi-valu Acco nazvanou Saddám Husajn. My-stérium. V podzemním bunkru se scházíSaddám Husajn se svými dvojníky a vedouúvahy o válce a věrnosti, zpívají a tančírituální tance. „Metafyzická poezie se mísís ryzím nonsensem, vzduchem prostupuještiplavý pach orientálních cigaret,“ lákáDora Viceníková.Minimalistické francouzské představeníL´Effet de Serge režiséra Philippa Quesne-ho odkazuje svým smutným humoremk poetice Jacquesa Tatiho, Samuela Becket-ta i Mr. Beana. Hlavní postava, připomí-nající Bustera Keatona, pečlivě připravujeněkolikaminutové show pro své přátele nanedělní večery. „Z obyčejné věci či z nepa-trného gesta se stává velké divadlo,“ říkáKamila Černá.Slovinské národní divadlo z Mariborupřiveze dnešní zpracování filozofického,

ZE ZAHRANIČÍ PŘIJEDOU HAMLET, REVIZOR, SADDÁMHUSAJN I HRABĚNKA MARGITA VON BATTHYÁNY

REVIZOR

3 1

FE

ST

IVA

LD

IVA

DL

O

silně metaforického textu Ptačí sněmv režii Jerneje Lorenciho. Perský epos z 12.století ve zpracování dramatika a filmo-vého scenáristy J.-C. Carrièra proslavilainscenace Petera Brooka z konce 70. let.Slovenské národní divadlo představí v Plz-ni hru rakouské autorky, nositelky Nobe-lovy ceny za literaturu, Elfride JelinekovéRechnitz – Anděl zkázy v režii Davida Ja-řaba, která získala Grand Prix na festivaluNová dráma a cenu Dosky za scénografii.„Při orgiích na oslavách u hraběnky Mar-gity von Batthyány bylo zavražděno 180Židů, kteří tam byli na nucených pracích.Za tento masakr nikdo dodnes nepřevzalzodpovědnost, vrahové nebyli potrestáni,“uvádí děj Kamila Černá.Zajímavostí tuzemského programu jepražský prolog, který na své domovskéscéně obstará Národní divadlo s kopro-dukční inscenací 1914 v režii RobertaWilsona. Dále návštěvníci v Plzni uvidíŠvandovo divadlo na Smíchově s insce-nací Hamleta (režie: Daniel Špinar), Di-vadlo Na zábradlí a jeho „inscenaci roku2013“ Zlatá šedesátá (režie: Jan Mikulá-šek), Divadelní spolek Kašpar – Divadlov Celetné Praha s inscenací Terminus(režie: Marek Němec), hudebně dramatic-kou skladbu Vojna souboru Voice-banda divadla DISK (režie: Jaroslava Šiktan-cová), VOSTO5 s „hospodskou“ Dechov-kou (režie: Jiří Havelka), pražský souborBoca Loca Lab s experimentální inscenacíŘekni něco (režie: Jiří Adámek) a DAMUs Regulací intimity (režie: Jiří Havelka.Z Ostravy dorazí Komorní scéna Arénas inscenací Ruská zavařenina (režie:Ivan Rajmont) a Divadlo Petra Bezručes Audiencí (režie: Štěpán Pácl), z dal-ších měst pak Městské divadlo Kladnos dramatizací provokativního románu Guyde Maupassanta Miláček (režie: DanielŠpinar), Městské divadlo Zlín s Kabare-tem Astragal (režie: Anna Petrželková),HaDivadlo Brno s inscenací Maryšy(režie: Lukáš Brutovský) a Divadlo DrakHradec Králové s inscenací Poslední trikGeorgese Mélièse (režie: Jiří Havelka).Domácí plzeňské scény budou reprezento-

vat Divadlo J. K. Tyla s inscenací Unavenisluncem (režie: Natália Deáková) a Di-vadlo Alfa s představením Čert tě vem!(režie: Tomáš Dvořák).Tradiční epilog letos obstarají pražskéscény: Dejvické divadlo s inscenací DabingStreet (režie: Petr Zelenka), Činoherní klubs inscenací Zrada (režie: Ondřej Sokol)a Divadlo v Dlouhé s inscenací Mnohopovyku pro nic (režie: Hana Burešová).Festival nabídne dále alternativní program,open air představení, diskuse, výstavua další doprovodné akce.Jiří Sedlák

HAMLET — foto |omas Aurin

1914 – foto Lucie Jansch

SADDÁM HUSAJN. MYSTÉRIUM.

3 2

PR

OG

RA

M•

ZÁ

ŘÍ

20

14

PROGRAM ZÁŘÍVELKÉ DIVADLO NOVÉ DIVADLO

Předprodej vstupenek na zářijová představení DJKTod pondělí 18. srpna 2014, Sedláčkova 2, Plzeň.Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin.Vstupenky lze zakoupit i na představení označená skupinou!Změna programu vyhrazena.U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českýmpřekladem (-TIT-).

01. Po nehraje se

02. Út nehraje se

03. St JAK SE VÁM LÍBÍ činohra S4

04. Čt POLSKÁ KREV opereta S5

05. Pá UNAVENI SLUNCEM činohra V8

06. So PRODUCENTI muzikál

07. Ne PRODANÁ NEVĚSTA opera V17

08. Po nehraje se

09. Út DIVADLO 2014 - PROLOG

10. St DIVADLO 2014

11. Čt DIVADLO 2014

12. Pá DIVADLO 2014

13. So DIVADLO 2014

14. Ne DIVADLO 2014

15. Po FESTIVAL - EPILOG

16. Út FESTIVAL - EPILOG

17. St nehraje se

18. Čt PRODANÁ NEVĚSTA opera V3

19. Pá PRODANÁ NEVĚSTA opera V4

20. So TOSCA opera/-TIT- S18

21. Ne VOJÁK A TANEČNICE opera pro seniory

22. Po nehraje se

23. Út UNAVENI SLUNCEM činohra V5

24. St PRODANÁ NEVĚSTA opera V6

25. Čt SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V7

26. Pá POLSKÁ KREV opereta S2

27. So LAKOMEC činohra

28. Ne POLSKÁ KREV 14:00 opereta N2

29. Po nehraje se

30. Út HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V1

01. Po PRODANÁ NEVĚSTA opera

02. Út PRODANÁ NEVĚSTA 20:00 opera

03. St FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál

04. Čt FLAMENDR činohra

05. Pá SLAVNOSTNÍ KONCERT

06. So FLAMENDR činohra premiéra/A

07. Ne HRÁČ činohra K17

08. Po nehraje se

09. Út nehraje se

10. St DIVADLO 2014

11. Čt DIVADLO 2014

12. Pá DIVADLO 2014

13. So DIVADLO 2014

14. Ne DIVADLO 2014

15. Po nehraje se

16. Út FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál

17. St DIVÁ BÁRA muzikál K6

18. Čt FESTIVAL - EPILOG

19. Pá FESTIVAL - EPILOG

20. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

21. Ne FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál

22. Po nehraje se

23. Út FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál K13

24. St FLAMENDR činohra S7

25. Čt DIVÁ BÁRA muzikál K3

26. Pá FLAMENDR činohra K8

27. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

28. Ne nehraje se

29. Po nehraje se

30. Út FLAMENDR činohra K1

MALÁ SCÉNA

20. So PUSH UP (CESTA VZHŮRU) činohra premiéra

21. Ne PUSH UP (CESTA VZHŮRU) činohra

24. St SVĚT KABARET - KABARET SVĚT muzikál premiéra

28. Ne ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 10:30 opera/proděti premiéra

PR

OG

RA

M•

ŘÍJ

EN

20

14

PROGRAM ŘÍJENVELKÉ DIVADLO NOVÉ DIVADLO

Předprodej vstupenek na říjnová představení DJKTod pondělí 15. září 2014, Sedláčkova 2, Plzeň.U oper nastudovaných v originále je použito titulkovací zařízení s českýmpřekladem (-TIT-).

01. St PRODANÁ NEVĚSTA opera V10

02. Čt TOSCA opera/-TIT- M1

03. Pá UNAVENI SLUNCEM činohra V12

04. So ŠATY, JAKÉ SVĚT NEVIDĚL, PARODIE opera

05. Ne TOSCA 14:00 opera/-TIT- N1/3

06. Po nehraje se

07. Út TOSCA opera/-TIT- S3

08. St SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra S4

09. Čt PRODANÁ NEVĚSTA opera V11

10. Pá UNAVENI SLUNCEM činohra V4

11. So MONTY PYTHON´S SPAMALOT muzikál

12. Ne nehraje se

13. Po nehraje se

14. Út PRODANÁ NEVĚSTA opera V9

15. St PRODUCENTI muzikál V14

16. Čt UNAVENI SLUNCEM činohra V3

17. Pá SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ činohra V8

18. So AIDA opera/-TIT- premiéra/P

19. Ne KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 foyer

AIDA opera/-TIT-

20. Po nehraje se

21. Út PRODUCENTI 11:00 muzikál zadáno

PRODUCENTI muzikál KMD

22. St HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V2

23. Čt PRODUCENTI muzikál V7

24. Pá JAK SE VÁM LÍBÍ činohra S6

25. So LA TRAVIATA opera/-TIT- pro seniory

26. Ne POPELKA balet V17

27. Po nehraje se

28. Út LAKOMEC činohra

29. St HOFFMANNOVY POVÍDKY opera/-TIT- V6

30. Čt UNAVENI SLUNCEM činohra V1

31. Pá UNAVENI SLUNCEM činohra S2

01. St DIVÁ BÁRA muzikál K10

02. Čt LHÁŘI činohra K11

03. Pá FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál K12

04. So FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál

05. Ne DIVÁ BÁRA muzikál K17

06. Po nehraje se

07. Út POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY muzikál

08. St DIVÁ BÁRA muzikál K14

09. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál K3

10. Pá DIVÁ BÁRA muzikál K4

11. So AMERIKA činohra premiéra/A

12. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC 16:00 muzikál Z1

13. Po nehraje se

14. Út FLAMENDR činohra K5

15. St HRÁČ činohra K2

16. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál K7

17. Pá DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

18. So TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra S9

19. Ne DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

20. Po nehraje se

21. Út HRÁČ činohra K9

22. St FLAMENDR činohra K6

23. Čt TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU činohra S5

24. Pá DIVÁ BÁRA muzikál K8

25. So DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

26. Ne FOOTLOOSE ANEB TANEC NENÍ ZLOČIN muzikál

27. Po nehraje se

28. Út PRODANÁ NEVĚSTA opera

29. St AMERIKA činohra S7

30. Čt FREDDIE - THE KING OF QUEEN tanečnímuzikál K1

31. Pá DIVOTVORNÝ HRNEC muzikál

MALÁ SCÉNA

04. So PUSH UP (CESTA VZHŮRU) činohra

05. Ne KRÁSKA Z LEENANE 14:00 činohra

09. Čt SVĚT KABARET - KABARET SVĚT muzikál

12. Ne ENIGMATICKÉ VARIACE činohra

15. St BŮH MASAKRU činohra

17. Pá OBRAZ DORIANA GRAYE balet premiéra

21. Út ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 11:00 opera/pro děti zadáno

22. St SÓLISTÉ PŘEDSTAVUJÍ… muzikál premiéra

24. Pá OBRAZ DORIANA GRAYE balet