Upload
vedem-2010
View
218
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Soutežící měli za úkol vytvočit časopis na motivy rubrik časopisu VEDEM, který byl během 2. světové války vydáván v Terezíně mladými kluky v budově L417.
Citation preview
(STÁLE) VEDEM
- 1 -
OBSAH:
1. ÚVODNÍK
2. O NÁS
3. DOPIS KLUKŮM DO TEREZÍNA
4. BÁSEŇ
5. LOULKY
6. CHVÁLA A HANA
7. NĚCO NAVÍC – ZAJÍMAVOSTI
ROZHOVOR S TÍM, KDO NEPŘEŽIL
Ahoj.
Dostáváte do rukou časopis, který chce být volným pokračováním časopisu Vedem.
Ten, jak možná víte, si vydávali kluci věznění v Terezíně během druhé světové války.
Asi tušíte, že nešlo o žádné výlupky potrestané za nevhodné chování. Jediné, co na
nich bylo nevhodné, tedy podle mínění Němců, byl jejich židovský původ.
Myslím si, že se kluci takto chtěli zaměstnat něčím užitečným, odreagovat se od hrůz,
které je obklopovaly, trošku se přiučit, zpříjemnit život sobě i ostatním čtenářům.
Byl bych rád, kdybych na jejich poselství aspoň trochu navázal.
- 2 -
O NÁS
Nadpis je trošku zavádějící. Správně by bylo potřeba napsat o mně. Jsem totiž jediným
tvůrcem časopisu (i když rodina mi pomáhala).
CO SI O SOBĚ MYSLÍM JÁ SÁM ?
- Jsem kamarádský
- Zajímá mě historie
- Rád hraju florbal a v oblibě mám i další sporty
- Letos se mi zalíbil společenský tanec díky tanečním
- Chodím rád do divadla, hlavně na muzikály
- Taky rád čtu
- Jsem trošku flegmatik
- Snad jsem sympatický
CO SI O MNĚ MYSLÍ MOJI NEJBLIŽŠÍ?
- Jsem líný, do učení se mi nechce
- Je se mnou legrace
- Jsem galantní, což se dnes (prý) moc nevidí
- Mohl bych být pořádnější
- Neplatí o mně, že je lepší mě šatit než živit. Obojí je náročné.
- 3 -
DOPIS KLUKŮM DO TEREZÍNA
Ahoj, kluci,
Tak jak se máte? Myslím si, že se nemusím ani ptát, protože dneska skoro všichni
víme, jak jste to měli za války těžké. Někdy přemýšlím nad tím, jak bych se choval na
vašem místě já. Co bych si s sebou vzal, kdybych musel opustit domov, na který jsem
zvyklý Odpověď hledám jen velmi těžko.
Ale vy se nenechte odradit ani zastrašit a pište dál do časopisu. Možná netušíte, že
mnohé další generace se k vašim dílům budou vracet, číst je a odpovídat si na otázky,
jaké to bylo v Terezíně, jací lidé tam byli vězněni.
Hlídejte se a opatrujte a všem tam u vás vyřiďte, že je zdraví jejich nový kamarád
Vítek
BÁSEŇ
Zimní
Slunce je stále níž a níž
Venku se brzo stmívá.
Ty nechceš, ale přesto víš,
Že chvil ti málo zbývá.
Zdálky hrozí zvuk kolejnic
Bojím se já i ti druzí
Lidí zas odvezou víc a víc
Do domů plných hrůzy.
Chceš život žít a zpívat
Chceš líbat dívčí ret
Přesto však budeš zmírat
A v drsné hlíně tlet!
- 4 -
LOULKY
Budu vám vyprávět příběh, který znám od svého dědy. Narodil se skoro rok před
začátkem 2. světové války, 8. října 1938. V době jeho narození nebyl jeho tatínek, můj
pradědeček doma. Tehdy, po Mnichovském diktátu, byla vyhlášena mobilizace, a proto
odvedli i jeho, aniž doma věděli kam a na jak dlouho.
Ale teď už se přesuneme až k samému konci války. V jarních měsících roku 1945 už
bylo všem jasné, že válka pomalu končí a Němcům nadobro došly síly. Ti prchali před
Sovětskou armádou. Její předvoj tvořila vojska Rumunů.
Vojáci už byli dlouhým pochodem unavení, a proto si Rudku, kde se tento příběh
odehrál, vybrali jako místo, kde se na několik dní zastaví. Utábořili se ve stodolách
zdejších sedláků a nic nedbali na jejich obavy z ohně. Balili si válečné cigarety a ty pak
ležící na kupách sena a slámy s chutí kouřili.
A museli také jíst! Potravu, masitou, se rozhodli opatřit si ve zdejším rybníce. Odjistili
pár granátů a bum bum! Zvedly se obrovské gejzíry vody a mrtvá těla ryb plavala po
hladině.
Ale ryba asi nemá moc výživné maso, vojáci měli hlad stále. Proto si přivlastnili
jednoho čuníka z cizího chléva. Zabili ho, ani ho neopařili, aby ho zbavili štětin. Opékali
ho nad slámou a snědli všechno, co se dalo.
Když pak odtáhli, nacházeli po nich zdejší lidé ve stodolách hodinky, zapalovače, ale
třeba i fotografie jejich blízkých. Škoda že se nic z toho nezachovalo.
- 5 -
CHVÁLA A HANA
Já tady a teď
Je vánoční čas a já bych měl mít dobrou náladu.
Vždyť:
Nemusím do školy
Ráno mohu spát tak dlouho, jak dlouho chci
Doma je teplo, světlo a spousta jídla
Potkávám se s kamarády
Máme na sebe víc času
Dostal jsem vytoužený dárek
A přesto mě přepadají chmury a splín.
Vždyť:
Do školy jdeme už za týden
Ráno se budím nezvykle brzy sám od sebe
Z jídla a nicnedělání akorát tloustnu
Pohádal jsem se s kamarádem
Rodiče mají víc času hlídat, jestli si čistím zuby
Vytoužený dárek se rozbil dřív, než jsem čekal
Ale mám být proč nešťastný? Určitě ne.
Vždyť:
Jsem doma
Mám svou vlastní postel
Nikomu nevadí barva mé pleti
Nikdo se neptá na mou víru
Nikdo se nade mnou nepovyšuje kvůli zákonům, jež si sám vytvořil
Nikdo mi nevyhrožuje a nenadává
To jsem se uměl narodit, viďte!
- 6 -
NĚCO NAVÍC:
ZAJÍMAVOSTI
Deníky nacistického lékaře Josefa Mengeleho byly v USA vydraženy za 245 000 dolarů
(téměř 4,2 miliónu korun). Zápisky "Anděla smrti z Osvětimi" se dražily v aukční síni
Alexander Autographs ve Stamfordu severně od New Yorku. Dohromady téměř 3400
popsaných stran mimo jiné i básně. Texty pocházejí až z poválečného období, kdy Mengele
žil v Paraguayi a Brazílii. Mengele v koncentračních táborech prováděl brutální experimenty
na lidech. Po válce byl zajat, byl omylem propuštěn a v roce 1949 uprchl do Jižní Ameriky.
Utopil se při koupání v roce 1979.
Heydrichův syn chce opravit otcovo sídlo v Panenských Břežanech Syn někdejšího
zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha by rád napomohl opravě zámku ve
středočeských Panenských Břežanech. Ten byl od roku 1942 Heydrichovým sídlem a Heider
Heydrich tam spolu s matkou a sourozenci pobýval až do konce války. Reinhard Heydrich
byl jedním z nejvyšších nacistů. Do Protektorátu byl vyslán, aby zlomil domácí odboj. Jeho
taktika "cukru a biče" byla úspěšná. Pro své metody bývá přezdíván "katem českého národa".
Heydrich byl rovněž jedním z architektů holokaustu.
ROZHOVOR S TÍM, KDO NEPŘEŽIL.
(Rozhovor s Anne Frankovou)
Anne, jaké to bylo – vyrůstat před druhou světovou válkou a během ní?
„Z útlého dětství si moc nepamatuji. Vím jen, že když mi byly asi čtyři roky, žila jsem se
svou rodinou u babičky v Cáchách. Tam se mi moc líbilo. Cáchy jsou krásné město, které
měl v oblibě už Karel Veliký, panovník franské říše. Dokonce zde byl korunován císařem.
Ale když mi bylo pět, přestěhovali jsme se do Amsterodamu, tatínek si tam našel práci.“
Chodila jsi do školy? Co tě bavilo?
„ Ano, do školy jsem chodila, ale moc dlouho ne. Nejprve jsem navštěvovala státní školu
Montessori. Ale po roce 1940, kdy bylo Nizozemí okupováno Němci, jsem musela tuto
školu opustit. Začala jsem navštěvovat židovské lyceum. Bavilo mě hlavně čtení a psaní,
prospěch jsem měla vynikající. Přála jsem si stát se novinářkou.“
Jak ti bylo, když jste se stěhovali do úkrytu?
„Já jsem se o tom, že se stěhujeme, dozvěděla jen několik dní předem. Rodiče mě asi
chtěli co nejdéle uchránit před strachem a obavami. Naše stěhování započalo 6. 7. 1942.
Tatínek schválně nechal po celém bytě rozházet naše věci. Napsal také falešný dopis o
tom, že se stěhujeme do Švýcarska.“
- 7 -