2. třída Monocotyledonae – jednoděložné

různérůznétropyrozšíření

cyklickécyklickéacyklické nebo spirocyklické

květy

aktinomorfní i zygomorfní

aktinomorfní i zygomorfní

většinou aktinomorfnísouměrnost květů

jednoduchájednoducháschodovitáperforace trachejí

heteroxylárnívětšinou heteroxylárníhomo i heteroxylární xylem

tetra- a pentamerickétrimericképolymerické nebo trimerické

četnost květů

byliny i dřevinyvětšinou bylinyvětšinou dřevinyhabitus

vytrvávázaniká, nahrazen adventivními

vytrváváhlavní kořen

anočasto bezanořapík listů

eustéléataktostéléeustélé, vzácně ataktostélé

stonkové cévní svazky

212 (vzácně 1)dělohy

dlanitá nebo složitě zpeřená

obloukovitě souběžná nebo rovnoběžná

často jednoduše zpeřená

žilnatina listová

jednoduchá i členěnájednoduchá, celistvájednoduchá, celistváčepel listů

většinou rozlišené často nerozlišenéčasto nerozlišenéokvětí

trikolpátnímonokolpátnímonokolpátnípyl

EudicotyledonaeMonocotyledonaeProtoangiospermae

různérůznétropyrozšíření

cyklickécyklickéacyklické nebo spirocyklické

květy

aktinomorfní i zygomorfní

aktinomorfní i zygomorfní

většinou aktinomorfnísouměrnost květů jednoduchájednoducháschodovitáperforace trachejíheteroxylárnívětšinou heteroxylárníhomo i heteroxylární xylem

tetra- a pentamerickétrimericképolymerické nebo trimerické

četnost květůbyliny i dřevinyvětšinou bylinyvětšinou dřevinyhabitus

vytrvávázaniká, nahrazen adventivními

vytrváváhlavní kořenanočasto bezanořapík listů

eustéléataktostéléeustélé, vzácně ataktostélé

stonkové cévní svazky

212 (vzácně 1)dělohy

dlanitá nebo složitě zpeřená

obloukovitě souběžná nebo rovnoběžná

často jednoduše zpeřená

žilnatina listovájednoduchá i členěnájednoduchá, celistvájednoduchá, celistváčepel listůvětšinou rozlišené často nerozlišenéčasto nerozlišenéokvětítrikolpátnímonokolpátnímonokolpátnípyl

EudicotyledonaeMonocotyledonaeProtoangiospermae

Jednoděložné zahrnují asi 1/4 druhového bohatství kvetoucích rostlin v celkem asi 103 čeledích. Je to monofyletická skupina dobře vymezitelná kombinací následujících znaků:

Habitus převážně bylinný; pokud mají charakter dřevin, tloustnou atypicky pomocí meristémů vzniklých z primární kůry a nemají tudíž letokruhy.

Cévní svazky bez kambia, kolaterální, na průřezu stonkem roztroušené po celé ploše řezu (ataktostélé).

Naproti tomu u dvouděložných zpravidla

s kambiem a eustélického uspořádání

Hlavní kořen záhy po vyklíčení zakrní a jeho funkci přeberou kořeny adventivní, tvořící se z nejspodnějších internodií.

Lodyha se mimo květenství zpravidla nevětví.

Listy obvykle jednoduché, celokrajné, s rovnoběžnou žilnatinu, bez palistů, často bez řapíku, ale s vyvinutou pochvou.

Pochvy listů někdy vytvářejí oporný systém - pseudostonek

Květy nejčastěji 3četné, zpravidla s nerozlišenými květními obaly (nejčastěji P 3+3, A 3+3, G 3).

Vajíčka zpravidla se dvěma integumenty. Endosperm

zpravidla silně vyvinut, většinou jaderný nebo helobiální, perisperm přítomen výjimečně.

A = pericarp (fruit wall) fused with testa (seed coat)B = endosperm (food storage of Monocotyledonous seed)C = scutellum (or cotyledon)D = tissue remains at the contact between the fruit and kernelE = coleoptile (i.e. protective sheath of the plumule)F = plumule (embryonic shoot) (overlapping)G = radicle (embryonic root)H = coleorhiza (protective sheath of the radicle)

Semena klíčí jedinou dělohou

Základní fylegenetické vztahy jednoděložných vyjadřuje následující schéma:

Řád Acorales – puškvorcotvaréZahrnuje jedinou čeleď Acoraceae – puškvorcovité, která je sesterskou linií k ostatním jednoděložným.

Byliny s tlustým sympodiálním oddenkem. Pletiva prostoupena siličnými buňkami – celá rostlina aromatická. Listy přisedlé, mečovité, vyrůstají z oddenku dvouřadě. Stvoly ploché, nesou šikmo odstávající palici drobných zelenavých květů. Listen podpírající palici plochý, takže je jakoby pokračováním stvolu.

Květy drobné, oboupohlavné P 3+3, A 3+3, G (3)

Jediný rod Acorus má 2 druhy ve východní Asii. U nás puškvorec obecný (Acorus calamus), zdomácnělý vysazený poprvé ve vídeňské botanické zahradě v 1574 botanikem Carolem Clusiem. Plody bobule v Evropě nemívá, neboť zde roste jen sterilní triploidní populace, v Americe a V Asii je však plodný.

Puškvorec trávovitý (Acorus gramineus) se pěstuje v květináčích.

Řád Dioscoreales – smldincotvaréZahrnuje 5 čeledí, nejvýznamnější je čeleď Dioscoreaceae – smldincovité.Bylinné nebo dřevnatějící tropické liány se silnými oddenky a častými stonkovými hlízami 6/700

Bylinné nebo dřevnatějící tropické liány. Vodivé elementy eustélické.

Listy řapíkaté, srdčité, s dlanitou žilnatinou, připomínají listy pepřovitých a podražcovitých.

Často jsou u nich vyvinuty stonkové hlízy.

Dioscorea bulbifera

Květy drobné, funkčně jednopohlavné (v samčích květech zakrnělé pestíky), v klasech nebo hroznech. Okvětí 3+3, na bázi srostlé.

Tyčinky 3+3, někdy 3 z nich přeměněné ve stylodia

Pestík (3), spodní, v jednom karpelu 2 vajíčka

Plod tobolky většinou trojhranné a trojpouzdré.

Dioscorea balcanica

Nejčastěji pěstovaným druhem je Dioscorea alata s hlízami až 50 kg těžkými, využívaná v potravinářství. Z hlíz některých středoamerických druhů je získáván steroidní saponin diosgenin, který je prekurzorem při syntetické výrobě steroidních hormonů kortizonu a progesteronu. Některé druhy rodu Dioscorea rostou jako třetihorní relikty také v jižní Evropě.

Další čeledi řádu Dioscoreales jsou tropické čeledi Burmanniaceae (10 rodů – např. Campylosiphon purpurasces domácí v severní Brazílii, v Guayaně a ve Venezuele),

Campylosiphon purpurascens

Taccaceae (zahrnuje vedle tropického rodu Taccaještě na jižní Čínu vázaný rod Schizocapsa),

Tacca integrifolia

Tacca chantrieri má podobně jako jiní zástupci tohoto rodu velmi bizarní květy

Thismiaceae (zhruba 10 rodů)

Trichopodaceae (zahrnuje pouze dva druhy – cejlonský Trichopus zeylandicus a madagaskarskou Avetra sempervirens).

Řád Alismatales – žabníkotvaréVodní a bahenní byliny s trachejemi buď jen v kořenech nebo chybějícími. Listy vzácně i s obloukovou žilnatinou, většinou však se souběžnou, často s řapíky. Květy v hroznech nabo klasech s volnými, někdy rozlišenými obaly. Tyčinky četnější než u většiny jednoděložných. Gyneceum obvykle apokarpní. Endosperm helobiálního typu – často ve zralých semenech chybí, jsa spotřebován vyvíjejícím se embryem. Celkem řád Alismatales zahrnuje 15 čeledí.

Araceae – árónovitéVětšinou vytrvalé převážně tropické byliny, někdy i epifytní nebo liánovité povahy. 120/2000, převážně v tropech, vzácně i ve studených pásmech. U nás 2 rody se 3 druhy.

Listy střídavé nebo v růžici, řapíkaté, často se zpeřenou nebo dlanitou žilnatinou; řapíky s pochvami

Květy drobné, často jednopohlavné, s redukovanými nebo zakrnělými obaly; tyčinky zpravidla 3+3, často srostlé v synandrium; gyneceum obvykle 3, synkarpní nebo pseudomonomerní; semeník svrchní nebo ponořený do palice.

uspořádané v palicích, podepřených toulcem často pestrých barev.

Alocasia sp.

Plody bobule nebo nažky.

V buňkách mají často krystaly šťavelanu vápenatého, které mohou při požití způsobit otoky

a nebo dokonce zadušení (Diffenbachia).

Na bahenních biotopech se vzácně vyskytuje ďáblík bahenní (Calla palustris), jehož oddenek byl dříve sbírán pod jménem radix Dracunculi palustris a platil jako lék proti zmijímu uštknutí a jako prostředek pro pocení. Chutná ostře a palčivě.

Ve Skandinávii byl sušený a mletý oddenek zbavován vyplavováním palčivé a hořké chuti a v době hladomorů byl používán jako přísada do obilné mouky.

vzácnými jsou také lesní druhy rodů árón (Arum) – á. plamatý (A. maculatum) v západní polovině státu a á. východní (A. orientale) ve východní polovině státu. Za čerstva jedovaté hlízy árónu byly sušeny a ovařením či pražením zbavovány jedovatosti a palčivé chuti. Semleté na mouku se v dobách hladomorů přidávaly do obilné mouky.

Arum maculatum

Mnohé americké tropické druhy jsou často pěstované jako okrasné v květináčích – pro ozdobné, většinou červené, toulce se pěstují druhy rodu Anthurium (chvostokvět),

pro ozdobné děrované listy se pěstují druhy rodu Monstera,

a druhy rodu Diffenbachia.

Fylokladia jsou typická pro rovněž pěstované zástupce rodu Pothos (původní v Indomalajské oblasti, na Madagaskaru a v Austrálii).

Zdužnatělé jedlé báze stonku mají rody Alocasia a Colocasia vyskytující se v tropické jihovýchodní Asii a tropické Americe.

Alocasia amazonica Colocasia aesculenta

Palice druhu Amorphophalus titanum ze Sumatry je dlouhá až 2 m a patří mezi největší známá jednoduchá květenství u rostlin vůbec; posledně jmenovaný druh a některé další árónovité mají fialovohnědé toulce a palice. Palice vydávají silný mrtvolný zápach lákající masařky, jako opylovače.

V akváriích se někdy pěstují vzplývající růžice chlupatých listů pantropicky rozšířeného druhu Pistia stratioides.

Blíze příbuzná je čeleď Lemnaceae – okřehkovitéVzplývavé vodní byliny s velmi redukovaným tělem, tvořené jen jednotlivými články plochého stonku. Intenzivně se množí vegetativně, květy jsou u nich vzácným zjevem. 6/43; kosmopolitně rozšířená čeleď; u nás je zastoupena 2 rody a 4 druhy.

Lodyžní články bez cévních svazků.

Květy miniaturní, jednopohlavné, bezobalné, skládající palicovité květenství s 1-2 samčími a 1 samičím květem, v dutince na svrchní straně lodyžních článků.

Semeník jednopouzdrý, s 6-1 vajíčkemPlod tobolka nebo nažkaSemena s masitým osemením

Nejběžnější jsou u nás okřehek menší (Lemna minor), pokrývající často zcela hladiny rybníků světle zeleným povlakem

pokrývající často zcela hladiny rybníků světle zeleným povlakem

poněkud větší zespodu článků červenavě zbarvená závitka mnohokořenná (Spirodela polyrrhiza),

rostoucí také na hladině stojatých vod, zejména těch, které mají vyšší obsah dusíku.

Patří sem také nejmenší známá kvetoucí rostlina – Wolffia microscopica viditelná dobře jen s použitím lupy nebo mikroskopu.

Alismataceae – žabníkovitéVodní a bahenní byliny, rozšířené v tropech až mírných pásmech severní polokoule; 13/90, u nás domácí 2/3

Listy s vyvinutým řapíkem, obvykle v růžici, tvarově se přitom liší listy ponořené od vzplývajících – heterofylie

Alisma subcordatum

Sagittaria sagittifolia

Květy v přeslenitých hroznech, entomogamní nebo hydrogamní

Květy oboupohlavné (Alisma) nebo jednopohlavné (Sagittaria)

Okvětí rozlišené na 3 vnější sepaloidní lístky a 3 vnitřní bílé nebo růžové lístky petaloidní, které však pravděpodobně nejsou homologické kalichu a koruně.

Alisma subcordatum

Tyčinky vykazují tendenci od neurčitého počtu k počtu 3+3 až 3Sagittaria latifoliaGyneceum apokarpní,

nejčastěji ze 3 nebo 6 plodolistů, svrchní na vyvýšeném květním lůžku

Plody zpravidla nažkySemena bez endospermu Alisma subcordatum

známý je na březích stojatých vod rostoucí žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)

a také jednodomá šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) s šípovitými čepelemi listů na hladině stojatých vod.

Blízce příbuzná žabníkovitým je čeleď Butomaceae – šmelovité se vyznačuje listy bez zřetelného řapíku a plody měchýřky.

U nás i celosvětově jediný druh – růžově kvetoucí šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), jehož okolík je jen zdánlivý, tvoří jej jeden terminální květ se třemi šroubely; jeho areál zahrnuje Evropu a velkou část Asie.

Dalšími příbuznými čeleděmi jsou: Hydrocharitaceae – voďankovité, vzplývavé nebo ponořené s drobnými jednopohlavnými květy (častá hydrogamie). Gyneceum parakarpní. Plod tobolka.

U nás vzácně jen řezan pilolistý (Stratiotes aloides)

a voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae),

hojně se u nás vyskytuje ze Sev. Ameriky akvaristy zavlečený vodní mor kanadský (Elodea canadensis)

Některé druhy rostou ve slané vodě, tvoříc „podmořské trávníky“ – např. Thalassia

Limnocharitaceae mají schizogenní mléčnice; patří k nim 4 rody tropické Ameriky, Afriky a Austrálie.

Hydrocleys nymphoides

Potamogetonaceae – rdestovitéPonořené nebo vzplývavé vodní byliny. Listy střídavé, ponořené nebo na hladině vzplývající; pokud se vytvářejí oba typy na jedné rostlině, pak jsou různého tvaru (heterofylie); často mají řapíky, drobné palistovité přívěsky, jazýček a bazální pochvu; 3/100, kosmopolitně rozšířené.

Potamogeton fryeri

Květy nepatrné, oboupohlavné, ve válcovitých klasech vyčnívajících nad vodu

Okvětí chybí nebo 4

Tyčinky 4 (stojící proti okvětním lístkům) Pestík ze 4 plodolistů, apokarpní, se svrchním semeníkem

Plody nažky nebo peckovičky.

U nás je domácích asi 20 druhů. K nejběžnějším patří ve stojatých vodách rostoucí rdest vzplývavý (Potamogeton natans) s vejčitými listy na hladině

a rdest kadeřavý (Potamogeton crispus) s průsvitnými zkadeřenými listy vznášejícími se ve vodním sloupci. Některé druhy mohou růst i ve slané vodě.

Příbuznými jsou čeledi: Aponogetonaceae – kalatkovité jsou sladkovodní byliny s ponořenými, často děrovanými listy. Květy drobné, oboupohlavné v klasech obalených toulcem. Zástupci jediného rodu Aponogeton se vyskytují v tropech Starého světa.

Posidoniaceae mají nahé květy se 3-4 tyčinkami; patří sem mořský druh Posidonia oceanica, z jejichž suchých lodyh a listů vytváří příboj kulovité útvary

připomínající koňský trus (Středomoří). Některé druhy poskytují „mořskou trávu“ k vycpávání matrací.

Zosteraceae – vochovité mají nahé květy s jednou tyčinkou ve složitých květenstvích; patří sem Zostera marina vytvářející podmořské trávníky, příboj pak v místech jejího výskytu pokrývá pobřeží nánosy jejích suchých čárkovitých listů. Některé druhy poskytují „mořskou trávu“ k vycpávání matrací.

Ruppiaceae – táhlicovité zahrnují jen rod Ruppia s nahými květy se 2 tyčinkami a pestíkem srostlým ze 4 karpelů; Ruppia maritima je kosmopolitně rozšířený druh v brakických a slaných vodách.

Zannichelliaceae – šejdračkovité, ponořené rostliny sladkých a brakických vod, odlišné jednopohlavnými úžlabními, hydrogamními květy s jedinou tyčinkou, G 4. 3/6; u nás zastoupeny jediným, vzácným druhem šejdračka bahenní (Zannichelia palustris).

Najadaceae – řečankovité zahrnuje opět ponořené byliny s nahými jednopohlavnými květy se 3-1 tyčinkou a G 9-1. Jediný rod řečanka (Najas) s 32 druhy; u nás vzácně jen 2 druhy.

Cymodoceaceae mořské druhy se samčími květy párovitě srostlými a s nitkovitým (konfermoidním) pylem.

Juncaginaceae – bařičkovité bahenní rostliny s přízemními trávovitými listy s jazýčem. Květy s nepatrným okvětím, A2+2 nebo 3+3, G 6 nebo 4, jsou v klasovitých květenstvích. 4/15 kosmopolitně, s větším zastoupením v Austrálii; u nás jen vzácně 2 druhy rodu bařička (Triglochin) – b. bahenní (T. palustre) na slatinných loukách a b. přímořská (T. maritima) na slaniskách.

Scheuchzeriaceae – blatnicovité také bahenní rostliny s olistěnou lodyhou a oboupohlavnými 3četnými květy (P 3+3, A 3+3) v hroznu, plod měchýřky. Jediný druh blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) velmi vzácně rostoucí také u nás.

Tofieldiaceae – kohátkovité bahenní rostliny s disjunktivním areálem vázaných vedle mírného pásma severní polokoule také Tasmánii, Kordilléry a Guayanu. U nás se vyskytuje vzácně kohátka kališní (Tofieldia calyculata).

Řád Liliales – liliotvaréZahrnuje jednu větší čeleď Liliaceae a dvě menší čeledi Colchicaceae a Meanthiaceae, pojímané někdy i jako podčeledi liliovitých.

Liliaceae – liliovitéZpravidla byliny s podzemními oddenky, cibulemi nebo hlízami, mimo naše území někdy se sklonem k sukulenci nebo liánovitému růstu nebo také jako atypicky tloustnoucí dřeviny; v pletivech někdy s alkaloidy. Vyskytuje se od tropů až do polárních oblastí, častěji na severní polokouli, zejména v jihozápadní a střední Asii. Někteří zástupci mají velký genom, zejména druhy rodu Fritillaria, které mají největší známé genomy mezi rostlinami vůbec.

Listy obvykle v růžici nebo střídavé, s rovnoběžnou žilnatinou a bez řapíku, pod zemí často s cibulemi.

Lilium martagon

Lilium martagon

Květy zpravidla aktinomorfní a oboupohlavné, větší jednotlivé i drobné v bohatých květenstvích, okvětí zpravidla volné, nejčastěji 3+3, s bazálními nektarii

Tyčinky obvykle 3+3.

Lilium bulbiferum

Pestík srostlý ze 3 plodolistů, semeník svrchní. Semena plochá, uspořádaná ve sloupcích.

Plod tobolka nebo bobule

Camassia scilloides

V zahradách se pro okrasu pěstují např. druhy rodů lilie (Lilium),

Lilium tigrinum

Lilium bulbiferum

řepčík (Fritillaria),

tulipán (Tulipa).

Původních je u nás jen několik druhů – např. v podrostu listnatých lesů lilie zlatohlávek (Lilium martagon)

nebo horská lilie cibulkatá (Lilium bulbiferum).

Na jaře na loukách rozkvétají nenápadné křivatce (Gagea).

Gagea lutea

Colchicaceae – ocúnovitéJedovaté byliny, z jejichž bazální hlízy vyrůstají přízemní listy, lodyha je tak krátká, že zpravidla ani nevyčnívá nad povrch půdy. Okvětí 3+3 srostlé, s dlouhou trubkou. Plod je přehrádečná tobolka. Patří sem prudce jedovatý na podzim na loukách růžově rozkvétající ocún jesenní (Colchicum autumnale).

MelanthiaceaeJedovaté byliny s olistěnou lodyhou; okvětí 3+3 volné. Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) s řapíkatými listy v 4-5 četném přeslenu se zpeřenou žilnatinou a jediným 4četným, heterochlamydním terminálním květem,

ojíněná fialová bobule vraního oka

připomínající borůvku, je rovněž

jedovatá

patří sem i jedovaté horské druhy kýchavic (Veratrum). Veratrin pro lékárnické účely se získává z druhu Schoenocaulon officinale, rostoucího v Mexiku a Venezuele.

Do řádu Liliales patří dále čeledi Alstroemeriaceae (jihoamerické druhy; mají listy s čepelí otočenou o 180° spodní stranou nahoru),

Campynemataceae (zahrnuje 2 rody domácí v Nové Kaledonii a v Tasmánii),

Lazuriagaceae,

Philesiaceae,

Lapageria rosea

Ripogonaceae,

Smilacaceae (přímé, šplhavé a oplétavé, polokeře s dvouřadými střídavými řapíkatými listy se střelovitou čepelí,

květy většinou jednopohlavné, v úžlabních klasech, hroznech, latách nebo okolících, P 3+3 nebo (3+3), A 3+3, G(3).; 4/400 hlavně v tropech).

Plod bobule s 1-6 kulatými semeny

řád Asparagales – chřestotvaréZahrnuje 20–30 čeledí, podle šíře pojetí. Mnoho čeledí patřících do tohoto řádu bylo dříve chápáno jako součást široce pojímané čeledi Liliaceae, nyní řazené do jiného samostatného řádu. Jsou to rostliny rozmanitého habitu. K nejvýznamnějším znakům patří časté černé zbarvení osemení, které způsobuje tmavý pigment phytomelanin, který se u ostatních jednoděložných nevyskytuje.

Orchidaceae – vstavačovitéSuchozemské nebo epifytické byliny, často s endotrofní mykorrhizou, někdy saprofytní, s oddenkem nebo kořenovými hlízami. Po hvězdnicovitých druhá největší čeleď, 750/20000 kosmopolitně, s převahou druhů v tropech; u nás 25/55, vesměs ohrožených druhů

Listy střídavé, se souběžnou žilnatinou.

Květy jednotlivé, nebo v hroznovitých květenstvích,

Cypripedium calceolus

Dactylorhiza majalis

Květy zpravidla oboupohlavné, homochlamydní, zygomorfní, 3četné,

tvarem někdy květy napodobují různé druhy hmyzu – adaptace na entomogamii.

Ophrys ciliata

Okvětí3+3, často s bazálními nektarii, vnější kruh bývá kalichovitě zbarvený, vnitřní korunovitě, jeden lístek vnitřního kruhu bývá přeměněn v ostruhatý pysk; pysk vzniká přeměnou horního lístku, protože je však spodní semeník zkroucen o 180° zaujímá dolní polohu

Bletilla

Andreceum zpravidla pouze jediná tyčinka, srostlá s čnělkou ve sloupek (gymnostemium).

Haemaria

Pylová zrna slepená v kyjovité útvary – brylky (pollinia).

Gyneceum cénokarpní ze 3 plodolistů, Semeník spodní, jednopuzdrý s množstvím vajíček s nedokonale vyvinutým embryem.

Plod tobolka s množstvím (až několika miliony) drobounkých semen šířených větrem.

Semena drobná, sestávají jen z mála buněk a chybí jim endosperm

semena Cypripedium

střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus),

různé druhy rodů kruštík (Epipactis),

Epipactis atrorubens

pětiprstka (Gymnadenia),

prstnatec (Dactylorhiza), Dactylorhiza sambucina

vstavač (Orchis).

K relativně hojnějším patří prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rostoucí na vlhkých lukách,

kruštík širolistý (Epipactis helleborine) rostoucí v lesích.

Lesní druh hlístník hnízďák (Neottia nidus-avis) nemá fotosyntézu a je výživou zcela saprofyticky závislý na mykorrhize.

K užitkovým druhům náleží vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia), liána původem z Venezuely a Karibské oblasti, jehož sušené plody se používají zejména v cukrářství.

V květinářstvích se jako okrasné prodávají často druhy rodů Cattleya,

Dendrobium,

Cymbidium,

Phalaenopsis

nebo Stanhopea.

Stanhopea tigrina

Až do Arktidy zasahuje druh Calypso bulbosa.

Iridaceae – kosatcovité60/800 zejména v subtropech (obou polokoulí); největší koncentrace druhů je v jižní Africe, tropické Americe a ve středomoří; u nás domácích 3/11.

Byliny s oddenky, hlízami nabo cibulemi.

Listy čárkovité až mečovité, na bázi pochvaté, střídavé, často dvouřadě uspořádané.

Květy zpravidla velké, aktinomorfní i zygomorfní, oboupohlavné a homochlamydeické.

Gladiolus cardinalis

Okvětí nejčastěji 3+3, na bázi srostlé

Iris cristata Crocus sp.

Tyčinky pouze 3 (stojí proti lístkům vnějšího kruhu okvětí)

Gyneceum srostlé ze 3 plodolistů, se spodním semeníkem, trojklannými čnělkami, často lupenitě rozšířenými

Plod tobolka

Na březích rybníků roste často kosatec žlutý (Iris pseudacorus),

velmi vzácně se u nás v přírodě vyskytují zástupci rodu šafrán (Crocus) Crocus albiflorus

nebo mečík (Gladiolus),

jejichž zástupci jsou někdy pěstováni v zahrádkách, stejně jako kosatec německý (Iris germanica).

V květinářstvích se prodávají zástupci rodu frézie (Freesia) a mečík (Gladiolus).

Koření, barvivo a droga šafrán jsou sušené oranžové blizny šafránu setého (Crocus sativus) pěstovaného k tomuto účelu hlavně ve Španělsku (na 1 g koření je třeba blizen ze zhruba 100 květů).

Alliaceae – česnekovitéByliny s cibulemi; v pletivech s fytoncidními a aromatickými sirnými sloučeninami – allylsulfidy. 1/500, hlavně na severní polokouli

Listy často v růžici nebo zdánlivě střídavé

Květy střední velikosti, aktinomorfní,

Allium ursinum

v okoličnatých květenstvích podepřených blanitým toulcovitým listenem

Allium praecox

často fialové nebo modravé barvy

Allium nigrum Allium christophii

Okvětí3+3 volné, Tyčinky 3+3 volnéPestík 3, synkarpníSemeník svrchní

Plody tobolky s černými semeny.

V květenství někdy pacibulky, sloužící k vegetativnímu rozšiřování

K významným užitkovým druhům patří zástupci rozsáhlého rodu česnek (Allium):

cibule (Allium cepa)původem z Afghánistánu

česnek (Allium sativum) původem ze Stř. Asie,

pór (Allium porrum) původem z Malé Asie,

pažitka (Allium schoenoprasum),

šalotka (Allium ascalonicum).

Z u nás divoce rostoucích druhů česneků jsou nejběžnější: v listnatých lesích rostoucí česnek medvědí (Allium ursinum) s řapíkatými listy;

na loukách pak česnek zelinný (Allium oleraceum).

Rod Allium má velké a málo početné chromosomy, proto je např. cibule vděčným objektem pro demonstraci mitotických fází a chromosomů

Amaryllidaceae – amarylkovitéByliny s cibulemi nebo oddenky, nevykazují však tendenci k sukulenci nebo dřevnatění. 85/1100 zejména v subtropech Eurasie, Afriky a Ameriky, ve Středomoří, často zejména ve stepních oblastech; u nás domácí 2/3 druhy.

Listy v růžici nebo zdánlivě střídavé

Clivia

Galanthus

Květy zpravidla větší, aktinomorfní, jednotlivé nebo ve zdánlivě okoličnatých květenstvích, podepřené zeleným nebo blanitým, toulcovitým listenem

Okvětí3+3 nebo (3+3), často žlutavé barvy, někdy červené nebo bílé (nebývají fialové nebo modravé jako u Alliaceae)

Tyčinky 3+3

Pestík (3), semeník spodní

Leucojum vernum Galanthus nivalis

Plod tobolka nebo bobule s často černými semeny.

Narcissus semena

Galanthus nivalis

Hippeastrum semena

K chráněným druhům u nás patří bledule jarní (Leucojum vernum)

a sněženka (Galanthus nivalis).

Na zahradách se často pěstují druhy rodu narcis (Narcissus), které mají pakorunku (paracorolla).

Narcissus poëticus

Narcissus pseudonarcissus

Původ jména rostliny od bájného mladíka shlížejícího svou krásu na vodní hladině

V květináčích jsou oblíbené druhy rodů Clivia

Clivia x cyrtanthiflora Clivia sp.

a jihoamerické Hippeastrum.

Významnější druhy řádu Asparagales patří k čeledím: Convallariaceae – konvalinkovité

Z nichž se u nás v listnatých lesích vyskytují: konvalinka vonná (Convallaria majalis) s červenými bobulemi,

pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) s dimerickými drobnými květy a bílými červeně tečkovanými bobulemi,

či různé druhy rodu kokořík (Polygonatum) rovněž s bobulemi fialovými v úžlabí listů

Asparagaceae – chřestovité Mají podzemní rozvětvený oddenek, zakončený nadzemní rozvětvenou lodyhou s nezelenými šupinovitými listy, v jejichž úžlabích vyrůstají jehlicovitá nebo listovitá kladodia. Stopky květní mají článkované (parikladium). Plody jsou bobule.

Na výslunných místech v teplých oblastech nalezneme u nás chřest lékařský (Asparagus officinalis), jehož vyšlechtěné kultivary skýtají ve tmě pěstované etiolizované stonky užívané jako zelenina.

Pro zahradnické účely (zeleň do vazby kytic) se využívají Asparagus plumosus a A. sprengeri.

Asparagus plumosus

Asparagus sprengeri

Hemerocallidaceae – denivkovité 10/50 mají cymózní květenství, okvětní lístky alespoň na bázi srostlé; na zahrádkách se pěstují druhy rodu Hemerocallis denivka.

V květináčích a v teplejších oblastech přes léto i venku se pěstuje zelenec Chlorophytum sternbergianum.

Anthericaceae – bělozářkovité Hroznovitá květenství, volné okvětní lístky. Na suchých výslunných stráních roste roztroušeně bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum).

Anthericumramosum

Asphodelaceae 40/1200 – Bohatá hroznovitá květenství. Volné okvětní lístky. V zahrádkách se občas pěstují pestrobarevné druhy rodu Eremurus.

V květináčích se pěstuje Aloe ferox, původem z Kapské oblasti, která má podél cévních svazků sekreční buňky produkující sliz s léčivými účinky.

Aloe ferox

Aloe castanea

Hyacinthaceae – hyacintovité 75/950 bylinné, často s cibulemi, listy často v růžici, nebo zdánlivě střídavé, květy v paždí listenů v jednoduchých hroznech nebo klasech

Muscari armeniacum

Bowiea volubilis

P 3+3 nebo (3+3), A 3+3, G (3) se svrchním semeníkem; plody tobolky s černými semeny.

V přírodě ladoňka dvoulistá Scilla bifolia,

modřenec hroznatý (Muscari racemosum)

a modřenec chocholatý (Muscari comosum)

v zahradách Puschkinia a Chionodoxa,

Puschkinia scilloides

Chionodoxa gigantea

v květináčích se pěstuje Hyacinthus orientalis, původem z jihozápadní Asie

pod jménem mořská cibule také snědek ocasatý Ornithogalum caudatum, původem z Konga a Somálska.

Skutečná mořská cibule Urginea maritima roste ve Středomoří a obsahuje kardioaktivní látky, jedovaté glykosidy a saponiny – používá se k výrobě jedovatých návnad na potkany.

Agavaceae – agávovité Rostliny větších rozměrů vykazující značné sklony k dřevnatění. 30/670 v tropech a subtropech. K nejznámějším zástupcům patří agáve americká (Agave americana) původem z Mexika, zdomácnělá ve Středomoří, vytvářející na sklonku života mohutná zdřevnatělá hroznovitá květenství habitem připomínající zmenšenou borovici;

textilní vlákna sisal poskytuje Agave sisalana z Yukatánu,

k výrobě destilátu tequila se užívá Agave tequilana;

v zahradách se pěstují vzácně i zástupci severoamerického rodu Yucca,

na Kanárských ostrovech roste stromový dračinec obrovský (Dracaena draco)

v květináčích je u nás oblíbená tenura = tchynin jazyk (Sanseviera trifasciata) původem ze záp. Afriky.

Zbývajícími čeleděmi řádu Asparagales jsou: Agapanthaceae,

Anemarrhenaceae, Aphyllanthaceae, Asteliaceae, Behniaceae, Blandfordiaceae, Boryaceae, Doryanthaceae, Herreriaceae, Hesperocallidaceae, Hypoxidaceae, Ixioliriaceae, Lanariaceae, Laxmanniaceae, Tecophilaeaceae, Themidaceae, Xeronemataceae.