8
2/2012 ročník 2. číslo 6 www.ssmhb.cz Milí čtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla myš- lenka, se kterou jsem se se- tkala na konferenci s názvem Fi- nancování sociálních služeb v ČR minulý týden v Praze. Konference řešila, jak budou finan- covány sociální služby v příštích letech, jak budoucí období nebude jednoduché, jak se hledají kon- cepční a efektivní systémy finan- cování, jak je důležitá spolupráce a komunikace jednotlivých složek, které se financování účastní, jak je důležité zachovat kvalitní sociální služby a plánovat jejich rozvoj, roz- víjet nové služby a se stávajícími vytvořit síť péče pro potřebné ob- čany našeho státu. Mezi jednotlivými příspěvky této konference zazněl příspěvek, který se odlišoval od ostatních svým ná- zvem Dobrá duše. Projekt se za- bývá vzájemnou pomocí seniorům jeden druhému. Senioři, kteří jsou soběstační mnohdy však s pocity samoty s chutí pomoci někomu druhému, se zapojují do tohoto projektu a v pomoci druhým na- chází smysl a chuť do života. Tato myšlenka mě přivedla k za- myšlení, kolik dobrých duší jsem za patnáct let mé práce v sociál- ních službách potkala. Bylo jich ne- počítaně. Tyto dobré duše vidím denně v našem zařízení, ať jsou to uživatelé služeb, kteří jsou vnímaví k těm, kteří již nejsou schopni se o sebe postarat, dobrovolníci, kteří pravidelně dochází za klienty a jsou dobrými dušemi našeho do- mova, rodiny našich klientů, spon- zoři, tak i personál, který je duší každé sociální služby a bez jejich práce a bez toho, aby do ní nedali trochu své duše, by sociální služby nebyly tím, co jsou nyní. Stále znovu a znovu si uvědomuji, že bez empatie a pochopení toho, proč pracujeme v sociálních služ- bách, se tato práce dělat nedá. A co financování sociálních služeb v budoucnu? Jsem optimista a věřím tomu, že lidé, kteří rozhodují o tom, kolik peněz do sociálních služeb plyne, si uvědomují to, že v našich zařízeních je spoustu dob- rých duší a měly by být oceněny tak, jako v jiných službách, které jsou ve veřejném zájmu pro ob- čany naší země. Na závěr bych ráda popřála všem čtenářům hezké léto a mnoho dob- rých duší ve Vašem okolí. Vaše Magdalena Kufrová, ředitelka Sociálních služeb přichází léto a k létu patří kromě mnoha jiných radostí také knihy – veselé pří- běhy, u nichž si můžeme odpočinout od práce i od přemýšlení, nebo naopak mnoha- setstránkové romány plné hlubo- kých myšlenek, na něž nemáme jindy čas. V létě se knihy nejenom čtou, ale také píší – mnohem víc než v zimě. Jen málo spisovatelů má to štěstí, že se může živit pouze literaturou. Většina autorů u nás i ve světě má kromě psaní nějaké „normální“ za- městnání a na psaní knih jim zbý- vají večery, víkendy a také léto, čas dovolených, kdy do té své nor- mální práce nemusí chodit a mohou celé dny jenom psát. Nebo aspoň hledat inspiraci, třeba při cestách po vzdálených zemích. K tomu ale dovolenou nepotřebují, protože spisovatelé hledají inspi- raci vlastně pořád. Každý všední den, každé slovo, které náhodou zaslechnou a každý člověk, jehož zahlédnou, se může stát inspirací, pootevřenými dvířky, jimiž vejdou do světa nového románu. Někdy je to trochu smutné – jako by se život naplnil až tehdy, když je zapsán do knih. Můžeme se na věc ovšem podívat i z té veselejší stránky: spi- sovatelé mají několik životů – ten, který prožívají, a ty, o nichž píší. A čtenáři jsou na tom vlastně ještě mnohem lépe, protože kromě svého života mají ty tisíce dalších životů, o nichž si mohou číst. Milé čtenářky a milí čtenáři, přeju vám krásné léto plné knih a také co nejvíc veselejších stránek v kni- hách i v životě. Markéta Hejkalová spisovatelka a pořadatelka Podzimního knižního veletrhu Milé čtenářky, milí čtenáři, Úvodník

2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

  • Upload
    others

  • View
    0

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

2/2012 ročník 2. číslo 6 www.ssmhb.cz

Milí čtenáři,když jsempřemýšlelao tématudnešn íhoúvodníku,n a p a d l amě myš-lenka, sek t e r o ujsem se se-

tkala na konferenci s názvem Fi-nancování sociálních služeb v ČRminulý týden v Praze.Konference řešila, jak budou finan-covány sociální služby v příštíchletech, jak budoucí období nebudejednoduché, jak se hledají kon-cepční a efektivní systémy finan-cování, jak je důležitá spoluprácea komunikace jednotlivých složek,které se financování účastní, jak jedůležité zachovat kvalitní sociálníslužby a plánovat jejich rozvoj, roz-víjet nové služby a se stávajícími

vytvořit síť péče pro potřebné ob-čany našeho státu.Mezi jednotlivými příspěvky tétokonference zazněl příspěvek, kterýse odlišoval od ostatních svým ná-zvem Dobrá duše. Projekt se za-bývá vzájemnou pomocí seniorůmjeden druhému. Senioři, kteří jsousoběstační mnohdy však s pocitysamoty s chutí pomoci někomudruhému, se zapojují do tohotoprojektu a v pomoci druhým na-chází smysl a chuť do života.Tato myšlenka mě přivedla k za-myšlení, kolik dobrých duší jsemza patnáct let mé práce v sociál-ních službách potkala. Bylo jich ne-počítaně. Tyto dobré duše vidímdenně v našem zařízení, ať jsou touživatelé služeb, kteří jsou vnímavík těm, kteří již nejsou schopni se osebe postarat, dobrovolníci, kteřípravidelně dochází za klienty ajsou dobrými dušemi našeho do-mova, rodiny našich klientů, spon-

zoři, tak i personál, který je dušíkaždé sociální služby a bez jejichpráce a bez toho, aby do ní nedalitrochu své duše, by sociální službynebyly tím, co jsou nyní.Stále znovu a znovu si uvědomuji,že bez empatie a pochopení toho,proč pracujeme v sociálních služ-bách, se tato práce dělat nedá.A co financování sociálních služebv budoucnu? Jsem optimista avěřím tomu, že lidé, kteří rozhodujío tom, kolik peněz do sociálníchslužeb plyne, si uvědomují to, že vnašich zařízeních je spoustu dob-rých duší a měly by být oceněnytak, jako v jiných službách, kteréjsou ve veřejném zájmu pro ob-čany naší země.Na závěr bych ráda popřála všemčtenářům hezké léto a mnoho dob-rých duší ve Vašem okolí.

Vaše Magdalena Kufrová,ředitelka Sociálních služeb

přichází léto ak létu patříkromě mnohajiných radostítaké knihy –veselé pří-běhy, u nichžsi můžemeodpoč inou tod práce i od

přemýšlení, nebo naopak mnoha-setstránkové romány plné hlubo-kých myšlenek, na něž nemámejindy čas.V létě se knihy nejenom čtou, aletaké píší – mnohem víc než v zimě.Jen málo spisovatelů má to štěstí,že se může živit pouze literaturou.

Většina autorů u nás i ve světě mákromě psaní nějaké „normální“ za-městnání a na psaní knih jim zbý-vají večery, víkendy a také léto,čas dovolených, kdy do té své nor-mální práce nemusí chodit amohou celé dny jenom psát. Neboaspoň hledat inspiraci, třeba přicestách po vzdálených zemích. Ktomu ale dovolenou nepotřebují,protože spisovatelé hledají inspi-raci vlastně pořád. Každý všedníden, každé slovo, které náhodouzaslechnou a každý člověk, jehožzahlédnou, se může stát inspirací,pootevřenými dvířky, jimiž vejdoudo světa nového románu. Někdy jeto trochu smutné – jako by se život

naplnil až tehdy, když je zapsán doknih. Můžeme se na věc ovšempodívat i z té veselejší stránky: spi-sovatelé mají několik životů – ten,který prožívají, a ty, o nichž píší. Ačtenáři jsou na tom vlastně ještěmnohem lépe, protože kroměsvého života mají ty tisíce dalšíchživotů, o nichž si mohou číst.Milé čtenářky a milí čtenáři, přejuvám krásné léto plné knih a také conejvíc veselejších stránek v kni-hách i v životě.

Markéta Hejkalováspisovatelka a pořadatelka

Podzimního knižního veletrhu

Milé čtenářky, milí čtenáři,

Úvodník

Page 2: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

2 Jablíčko 2/2012 Centrum Vysočina, o. p. s.

Malý velký výletLetošní jarní výlet byl pojat trochu netradičně.Výletu se tentokrát zhostila a připravila ho jednaz našich pracovnic sociální péče paní Mühlfai-tová a čekal ji nelehký úkol, protože její cílovouskupinou bylo ošetřovatelské patro a zvláštnírežim.Za pomoci personálu jsme se vydali na předemvybrané místo, konkrétně na Zelenou horu veŽďáře nad Sázavou. Je to malý kostelík a jehovelkou zvláštností je, že je zapsaný jako památka UNESCO. Kostelík jsme siprohlédli, měli jsme i odborný výklad o historii a budoucnosti této památky.Asinejvětším zážitkem byl pro naše klienty oběd v krásné přírodě a pozorování kra-jiny z oken autobusu, která se tolik změnila od dob jejich mládí.Celá posádka autobusu šťastně zakončila výlet zmrzlinou v Přibyslavi a k velkéspokojeností obyvatelů se vrátila do Havlíčkova Brodu.

Zdena Lehmannová, terapeutka

První cyklus dobročinného projektuMrazíme těla, hřejeme srdce je ukonce. V jeho rámci dojížděli do žďár-ské kryokomory půl roku senioři z ha-vlíčkobrodského Domova pro seniory.Pravidelně jednou týdně, výjimečnějednou za 14 dní, zamířila do žďár-ského zařízení skupinka klientů Do-mova pro seniory v Havlíčkově Brodědoprovázená vedoucí zdravotníhoúseku.„Když jsme tady měli seniorypoprvé, to bylo tuším v prosinci, bylyna nich vidět určité obavy. To je ale uvšech klientů komory stejné, respekt zpolárních teplot je velký,“ usmívá seprovozovatel kryokomory a lékař PavelVávra. U seniorů nakonec původníobavy vystřídala radost z blahodár-ných účinků mrazu. Jak říká jeden zklientů, pan Felix, kromě účinků na fy-zičku na sobě pociťoval i mírný nástupeuforie a radosti, který je pro návštěvukryokomory typický: „Jednak mámpocit, že se mi lépe chodí. Psychika se

mi určitě taky zlepšila, mám vždyckypo tom dobrou náladu,” přitakává taképaní Plodíková: „Od té doby, co na-vštěvuji kryokomoru, jsem nemělarýmu ani kašel a to jsem na to trpělacelkem dost. Pokaždé mě to nabijeenergií. Cítím se lépe, co se týče fy-zického i psychického stavu. Možná itak trochu adrenalin.“ Účinky kryoko-mory tak vystihla úplně přesně: zlep-šuje imunitu a celkovou výkonnost azároveň má stimulační účinky na psy-chiku. Ideální je tak třeba i pro skupinusportovců. Třetí ze zúčastněných, paníPavlíčková jako třešničku na dortu při-dala i pozitivní účinek na pleť.V současné chvíli tak pomalu vrcholíprvní a vlastně tak trochu oťukávacíčást projektu Mrazíme těla, hřejemesrdce. „Jsme rádi, že komora potvrdilavšeobecně platné a ověřené blaho-dárné účinky na zdravotní stav člo-věka. U všech klientů jsem v průběhuterapie zaznamenal zlepšení hybnosti,odezněly vleklé kloubní bolesti a zlep-šila se psychika.“ Podle Pavla Vávryse ale projekt nezastavuje: „Přesprázdniny vytipujeme další skupinulidí, kterým bychom rádi pomohli: roz-hodujeme se mezi pacienty v rehabili-tačních programech a sportovci. Naobě skupiny má kryokomora skvěléúčinky, jen přemýšlíme, kterou vybe-reme. I když ono se postupně dostaneasi na obě skupiny,“ směje se Vávra.

Jana Zuščicová,Kryokomora Žďár nad Sázavou

BLAHOPŘEJEME!V uplynulých měsících osla-vili narozeniny následujícíklienti. Všem ze srdce bla-hopřejeme a přejeme hodnězdraví a životního opti-mismu.

DUBENDS:Badalová MarieFousková OlgaHortenská EmilieHromádková FrantiškaChroustovská AnnaPelikánová JiřinaPetrlová MarieSouček JiříSvobodová MarieVaněk Jaroslav Mgr.Vokálová Anna

Domovinka:Nezbedová Zdeňka

KVĚTENDS:Bořilová JaroslavaDočekalová MarieDvořáková VěraHavelková OtilieTůmová MarieVenc VáclavZadinová Anna

Domovinka:Sládková MiloslavaSeverová ZdeňkaNiklová Věra

ČERVENDS:Absolonová JindřiškaČiháková JanaEndrlová ZdeňkaFelix MiloslavJaroš JanKoukolová VěraNeuvirtová MartaNovotná LudmilaPavlas JaroslavŠlégrová ZdenaVolfová KvětušeZimmermannová Marie

Domovinka:Crhánová Božena

Mráz nás nabíjí, shodují se senioři

Page 3: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

Jablíčko 2/2012 3

František Krédl, uživatel služby domov pro seniory,oslavil v březnu neuvěřitelné výročí 101 let života.Pan Krédl je nejstarším obyvatelem města HavlíčkovaBrodu a je plný optimismu, chutí do života a elánu,který rozdává všem ve svém okolí, nejenom ostatnímuživatelům, ale i zaměstnancům Domova pro seniory,Reynkova. Rozhodli jsme se proto mu položit pár otá-zek z jeho soukromí.

Pane Krédl, můžete nám říci, kde jste pracoval?Třiatřicet let jsem pracoval jako cestmistr u údržby sil-nic v Chotěboři, kde se mi moc líbilo.

Co Vaše rodina?Ženil jsem se v roce 1938 a opravdu jsem byl šťastný.Mám tři děti, deset vnoučat a jedenáct pravnoučat. Smanželkou jsem prožil 71 krásných let, na které rádvzpomínám.

Znáte recept, jak se dožít tak krásného věku?Musí být člověk spokojený, veselý, nezávidět a ne-nervovat se. Vše řešit s úsměvem a na špatné věcizapomínat. Velký podíl na mém věku měla manželka,s kterou jsem prožil krásné chvíle života.

Čeho si nejvíce vážíte v životě?Mám radost z dětí, vnoučat a jak se všichni ke mněchovají. Jsem šťastný, že mohu trávit stáří v tomtopěkném zařízení a vážím si personálu, který se o násstará.

Co Vám dělá radost?Radost mi dělá každého úsměv, návštěva rodiny alei kytičky, o které se starám. Rád si povídám i se spo-lubydlícími a navštěvuji terapii. Mám rád hudbu.

Na jakém jídle si pochutnáte?Mám rád polévky, houby, které mi vozí dcera avšechno jídlo, které si uvaří. Nesmí chybět ani skle-ničky na zdraví.

Moc Vám děkujeme za rozhovor a za všechny zamě-stnance i uživatele Sociálních služeb města Havlíč-kova Brodu Vám přejeme hodně zdraví, štěstí aradosti do dalších let.

Bc. Magdalena Kufrová, ředitelka SSMHB

Rozhovor s panem Krédlem u příležitosti jeho 101. narozenin

Brodští senioři jsou celosvětovým unikátemV havlíčkobrodském Domově proseniory, Reynkova mají projekt,který je unikátní nejen v celé re-publice, ale možná i na celémsvětě. Místní senioři už více jak rokpracují na tvorbě časopisu Ja-blíčko - magazínu pro klienty Soci-álních služeb města i ostatníspoluobčany. “O podobném pro-jektu jsem nikde neslyšela, takžese opravdu můžeme pyšnit raritou.Jsem na naše seniory pyšná, aoceňuji jejich zapálení,” říká ředi-telka zařízení Magdaléna Kufrová,která se zároveň na tvorbě časo-pisu také podílí.V červnu vychází už šesté číslo, vekterém se čtenáři mohou těšitnejen na novinky z Domova či den-ního stacionáře pro seniory, ale

také na oblíbené rubriky jako jeŠkola základ života nebo Pamět-níci starých časů ještě žijí.Časopis vzniká v rámci kurzu Žur-nalistika pro seniory, který vedelektor Ondřej Rázl. Redakci v sou-časné době tvoří dva klienti z Do-mova pro seniory (Irena Trnková a

Jaroslav Vaněk) a klientka Domo-vinky - denního stacionáře (VěraNiklová). Z pracovníků Domova sena časopise kromě ředitelky podílítaké její asistentka Petra Plodíkováa terapeutka Zdena Lehmannová.Jablíčko vzniká ve spolupráci sobecně prospěšnou společnostíCentrum Vysočina, tisk zajišťujetiskárna Hermann a spol. Časopisje k dispozici na recepci Domovapro seniory, v Městském informač-ním centru na Havlíčkově náměstí,v Krajské knihovně Vysočinyanebo také v čekárnách lékařů.Dostupný je také na webovýchstránkách Sociálních služebwww.ssmhb.cz.

redakceIrena Trnková a Věra Niklová přikorektuře Jablíčka

Tvůrcem časopisu se může stát úplně každý! Stačí navštívit kurz Žurnalistika pro seniorynebo kontaktovat pracovníky Domova pro seniory (569 433 757).

Page 4: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

4 Jablíčko 2/2012 Centrum Vysočina, o. p. s.

Pokračování v příštím čísle...

Druhá třída drůžičky, Školní rok1935/1936Do školy nás opět přivítala paní ře-ditelka Žofie Pokorná a třídní uči-telka z první třídy MarieSvobodová. Nejdříve jsme si zopa-kovali učivo z první třídy. Ze psaníto byla malá a velká písmena abe-cedy, pak čtení z učebnice Pou-pata a některé říkánky. V počtechpsaní číslic a význam znaménekplus a minus. Měli jsme znameni-tou třídní učitelku. Chovala se knám mateřsky a my jí její láskuopláceli. Její výklad předmětů byltak příkladný, že jsme si látku vět-šinou zapamatovali již ve škole adoma v domácím úkolu jen zopa-kovali. Písemné domácí úkolyjsme měli dvakrát týdně ze psaní az počtů, jinak byly zadány k zopa-kování texty z učebnic.V občanské výchově a vlastivědějsme si zopakovali vznik první re-publiky, význam a zásluhy prezi-denta osvoboditele T. G. M.To jsme netušilI, že za pár měsícůbude situace jiná. V prosinci 1935abdikoval pan prezident na svoufunkci. Paní učitelka měla slzy vočích, když nám vysvětlovala, co jeto abdikace. Že pan prezident jevážně nemocný, musí odpočívat anemůže dál funkci prezidenta za-stávat. Na nového prezidenta jenavržen současný úspěšný ministrzahraničí, nejbližší spolupracovníkpana prezidenta Edvard Beneš.Tomuto vysvětlení jsme rozuměli abylo nám to moc a moc líto.Edvard Beneš byl zvolen na Hraděve Vladislavském sále preziden-tem ČSR dne 18. 12. 1935.Ze třídy zmizel portret prezidentaMasaryka a byl vyměněn za portrétEdvarda Beneše.Učební plán jsme ve druhé třídědokončili podle učební osnovy i zatěchto zvratů.V sousedním Německu se začalroztahovat Adolf Hitler. Meziná-rodní politická situace se začalaměnit. Panovalo všeobecné mí-nění, že dokud bude živ prezident

Masaryk, nic se nám zlého ne-může stát. Masaryk se svojí autori-tou ve světě, to byl náš ochrannýštít. Národ si přál, aby T. G. M.byl ještě dlouho s ním.

Třetí třída hodní žáci, školní rok1936/ 1937Školní rok byl pro nás zahájen vklidné atmosféře.Uvítány jsme byliopět paní ředitelkou a naší miloutřídní učitelkou Marií Svobodovou.V počtech jsme již měli násobení adělení,v českém jazyce přibylačetba literatury, doporučen bylAlois Jirásek - Staré pověsti české.Zeměpis, dějepis, ruční práce. Vručních pracích jsme se nejdříveučili různé vzory háčkování.Pakjsme háčkovali polštářek, takzvaný jehelníček na zapichováníjehel a špendlíků.To byl dárek promaminky. Ta moje ho ráda použí-vala a já ho mám na památku do-dnes. Od první třídy dál pokračovali tělocvik a zpěv. Ve výuce jsme přizkouškách byli dobře hodnocenina jedničky a dvojky. Trojek bylomálo. Čtyřka snad žádná nebo sena konci roku napravila. Moje ma-minka se zlobila, že mi dvojka zezpěvu kazí vysvědčení. Paní uči-telka jí vysvětlila, že musí hodnotitzpěv a nikoliv znalost not či hru napianino. Maminku ujistila, že i takmi vyšla vstříc se známkou dvě.Vedení obecné školy dívčí i chla-pecké v Palackého ulici na Žižkověse rozhodlo uspořádat na konciškolního roku Besídku. Od prvníaž páté třídy děvčata nacvičovalapod odborným vedením učitelekprogram.Totéž i vedlejší chlapecká

škola.K tomu účelu bylo pronajatodivadlo Akropolis blízko školy. Mocjsme se všechny na vystoupení tě-šily a pilně nacvičovaly. Programbyl dobře uspořádán, vhodně bylasladěna vystoupení nižších tříd svyššími, chlapci spolu s děvčaty ikaždý samostatně. Prostná cvičeníse střídala s tanci, zpěv s recitacíbásní, oboje sólově i se souborem,vhodně vložena byla hraná po-hádka dětmi z nižších tříd o Čer-vené Karkulce, o Sněhurce asedmi trpaslícich. Na závěr vy-stoupila naše paní ředitelka a panředitel z chlapecké školy. Poděko-vali rodičům i žákům za spoluprácive školním roce a popřáli námkrásné prožití prázdnin.Besídka měla velký úspěch a jed-notlivá vystoupení žáků byla od-měněna bouřlivým potleskem.Divadlo bylo naplněno rodiči, pří-buznými dětí. Jako diváci přišli uči-telé z jiných škol. Pozváni byli takézástupci Sokola i jiných organizací.Naše třetí třída chlapců a děvčatzahajovala besídku řízným pocho-dem a prostným cvičením ve styluspartakiády. Potom jsem ještěúčinkovala v tancích spolu schlapci.Druhý den jsme obdrželi vysvěd-čení. Rozloučili jsme se s třídníučitelkou, poděkovali ji za všechnupráci a lásku k nám. Slova našichdíků byla dotvrzena květinivýmdarem. Nejen paní učitelka, ale imy děti jsme byly dojaty. Loučilyjsme se mezi sebou na celé dvaměsíce.

Věra Niklová

Škola základ života

Page 5: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

Jablíčko 2/2012 5

Byli jste někdy v Egyptě?Já ano. Do cíle jsem dojela auto-busem. Na západním břehu Nilu,v malém údolí, kde se nyní na-chází vesnice řemeslníků Dér el-Medína, která se stala památní-kem těchto geniálních umělců, tvo-řících hrobky faraonů v Údolí králů.Se skupinkou lidí jsem vešla dovelké haly. Tam jsme dostali po-třebné instrukce, kudy půjdeme, couvidíme v podzemí.Byli jsme uvedeni ke sestupnémuschodišti, které vedlo do dlouhýchnavzájem proplétaných chodeb.Vstup hlídala stráž. Muži měli nahlavách něco jako zlatou přilbu,umělecky zdobenou,kolem bederkrátkou tkanou sukénku. Sandálydržely na úzkém řemínku, kterýměly křížem obtočený od kotníkůpřes lýtka až pod kolena. Zlatékopí, které drželi v rukou, bylo zkří-ženo a tím zatarasen vstup dopodzemí. Ruce od zápěstí mělizdobené až po loket. Po prokázánívstupenkou nás pustili do sestup-ného schodiště.Měla jsem jakýsi zvláštní pocit , ževstupuji do posvátných prostordávných časů. O tom jsem četla ve

světoznámé knize finského spiso-vatele Mika Valtari - Egypťan Si-nuhet. Když jsme sestoupili dolůpo úzkém a nízkém schodišti, octlijsme se nejprve v místnosti písař-ské dílny. Na dlouhém stole bylykalamáře s inkoustem a množstvítyčinek z tvrdého dřeva, kterým pí-saři psali a zaznamenávali vše dů-ležité. Obdivujeme hieroglyfy,písmo, které dlouho bylo nerozluš-titelné... Až v roce 1799 byla nale-zena Rossetská deska se třemidruhy písma. V roce 1821 písmorozluštil Jean Francois Campol-lion. Dnes egyptologové písmoneluští, ale čtou úplně normálně.Na zdi viselo také mnoho dopisůdoplněných různými malovanýmifigurami. Na stolech bylo mnohokeramických váz a různých zvířat,brouků s typickým zdobením z tédoby. Pokračovali jsme dál. Ve vi-trině byla kopie části Hunefero-vyknihy mrtvých z 18. dynastiekolem roku 1275 před Kristem.Zde bylo obrazně a hieroglyfempopsáno, jak Anup přivádí zesnu-lého před Usírův soud... Nádherné!Dlouhou chodbou pokračujemedál. Dostáváme se k hrobu šestimumií. Každá má v místě hlavyzobrazenou svoji tvář. Hieroglyfyjsou napsaná jejich jména. Po pro-hlídce se blížíme k nejdůležitěj-šímu místu naší prohlídky - khrobce se sarkofágem. Jednoho zmnoha stavitelů a řemeslníků fa-raonových hrobek. Jmenoval seSennedžem. Zřejmě zastával vy-sokou funkci. Nasvědčuje tomucelá pohřební výbava. Krásně zdo-

bený sarkofág s jeho otiskem obli-čeje, nádherně vymalovanáhrobka s mnoha pohřebními hostya nespočetným množstvím hiero-glyfů. Žil v době faraona Sethihoa Ramesse II. V celé hrobce byljen jeden nápis česky - Služebníkv místě pravdy. Tím prohlídka asipo hodině a půl končila. Vracelijsme se zpět chodbou. Na modrémstropě zářila jedna hvězda za dru-hou.Byla jsem nadšená a obohacenánevšedním zážitkem. Celé pod-zemí vytvořili několikaměsíčníprací studenti Gymnázia HavlíčkůvBrod, Základní umělecké školy J.V Stamice, Akademie - Vyšší od-borné školy, Gymnázia a Středníodborné školy uměleckoprůmy-slové Světlá nad Sázavou.Díky jejich nádherné práci!

Netradiční atmosféru egyptskéhopodzemí můžete navštívit dokonce letošního roku v Muzeu Vy-sočiny v domě K. H. Borovskéhona Havlíčkově náměstí. Jen pozor- přístup do sklepení není bezba-riérový!

Návrat do doby dávno minulé

Věra Niklová

Sociální služby města HavlíčkůvBrod připravili projekt Zahradaaneb Zasaďte strom pro svéblízké, který je zaměřen na za-hradní úpravy v okolí Domova proseniory, Domova s pečovatelskouslužbou a Centra pro seniory. “Pro-stor v okolí těchto zařízení nenívhodně řešen pro uživatele sociál-ních služeb. Nová zahrada zabez-pečí dostatek míst vhodných kodpočinku a relaxaci. Zahradu oz-

dobí kvetoucí keře a květiny, kterépotěší oči i duši,” říká ředitelkaMagdalena Kufrová.Cílem projektu je zkvalitnění životauživatelů sociálních služeb. “Oslo-vujeme tímto rodiny i občanyměsta k příspěvku na konkrétnístrom, keř či květiny v zahradě.Každý strom bude označen cedul-kou se jménem dárce,” předsta-vuje záměr projektu Kufrová, kterádodává, že se jedná o dobrou věc,

která udělá radost mnoha lidem vsoučasnosti i v budoucnosti. “I myzestárneme, zastavíme se a bu-deme si vážit posezení v příjem-ném prostředí pod rozkvetlýmstromem,” uzavírá ředitelka.

Více informací: Sociální službyměsta Havlíčkova Brodu, Reyn-kova 3643, Havlíčkův Brod. PetraPlodíková - tel.: 569 433 757

redakce

Zasaďte strom pro své blízké!

Page 6: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

6 Jablíčko 2/2012 Centrum Vysočina, o. p. s.

Ne každému se podaří dožít živottam, kde se narodil. I ptáci si hle-dají dobrá místa pro zbudováníhnízda a tak i člověk hledá místopro lepší, důstojnější život.Narodila jsem se na PodkarpatskéRusi v době, kdy byla ještě sou-částí Československa. Naše ves-nice byla veliká. Byl tam notářskýúřad, poštovní úřad, několik ře-zníků, jeden řezník košer pro Židy,Baťova prodejna, doktor Lustig, kekterému jsem chodila babičce proaspirin, obchody s textilem, třiškoly, dvě školky, řecko a římsko-katolický kostel, židovská syna-goga. V roce 1907, kdy babičkastavěla domek, už měl číslo 398, vroce 1947 říkal tatínek, že už byločísel 900.Ve vesnici žila většina Rusínů, dáleSlováci, Češi, Maďaři, Poláci, Ru-muni, Židé, Němci, které kdysiMarie Terezie posílala jako kolo-nisty obydlovat některá místa. Ne-pamatuji si, že by mezi tourůznorodou směsí národností bylynějaké rozbroje. Všichni se navzá-jem potřebovali. Chodila jsem dotřídy se dvěma židovskými chlapcia všichni společně jsme se zúča-

stňovali dětských lumpárniček.Dětství do určité doby jsem mělamoc krásné. Žili jsme s babičkou,která byla velice moudrá. Neumělačíst ani psát, ale dala mně i sestřehodně moc. Znala nepřebernémnožství pohádek, některé jsempo létech našla i v knize pohádekBoženy Němcové, znala naše po-věsti, zkazky a my byly vděčnýmiposluchačkami. Bydleli jsmeskromně. V domku byla síň s pecína chleba a pokoj, kde jsmevšichni spali. Babička stavěladomek s pomocí sousedů, protožedědeček odešel do Kanady v r.1907 a už se nikdy nevrátil. Samase musela starat o dvě děti, životměla velice těžký. V domku jsemse narodila já i sestra. Byli jsmechudí. Tatínek pracoval v lese, ma-

minka pracovala, kde se dalo. Obabyli šetrní, nakoupili trochu polí apro každou z nás parcelu. Na koněto nebylo, měli jsme tři kozy (jakříkal tatínek pekelná stvoření), pakuž mohl koupit kravičku a to užbylo půl živobytí.Možná by byl život už trochu lepší,ale přišla okupace a to už bylkonec krásného, bezstarostnéhodětství. 14. března 1939 ve vsi byliještě Češi a 15tého už Maďaři.Všechno se začalo měnit a hlavněto, že bude válka, nás strašilo, pro-tože jsme věděli, že tatínek budemuset na frontu. A taky po vypuk-nutí války tatínek narukoval a aždo r. 1945 jsme o něm neměli žá-dnou zprávu. Odešel na frontu poboku Maďarů společně s Němci.Tehdejší maďarský admirál HorthyMiklos sympatizoval s Němci a takvšichni muži z naší země šli bojo-vat proti Rusům.Dětství nám vzala válka. Na kaž-dého z nás byla naložena mírazodpovědnosti a práce, na kteroudětské síly stačily.

Pokračování v příštím čísle.Irena Trnková

Řízný poddůstojník Vodrážka do-stal příkaz, aby šetrným a taktnímzpůsobem sdělil vojínu Novákovi,že mu zemřel otec. Popřemýšlel apak vyřešil záležitost takto:„Četo, na můj povel, v řad nastou-pit! Všichni vojíni, kteří ještě majíotce, krok vpřed!“ Nic netušící vojínNovák vykročil také. „Kruci, Novák,kam vy se cpete?“ zařval Vo-drážka. A tak se vojínu Novákovidostalo příslušné informace, že užnemá otce.Stará vojenská anekdota nechťnám poslouží jako východisko kmalému zamyšlení nad zdvořilostía taktem.Zdvořilost, vlídnost, trpělivost a takt(samozřejmě ne ten vodrážkovský)mají blahodárný, div ne léčebný,

účinek v mezilidských vztazích. Asivšichni vděčně vzpomínáme na lé-kaře, sestřičky, učitele, úředníky,sousedy a známé, kteří nám svoutrpělivostí, laskavostí a taktem po-mohli přenést se přes těžké chvílev našem životě. V Domově pro se-niory, kde trávíme závěr svého ži-vota, se s vlídností, ochotou alaskavostí personálu setkávámedenně. Díky za to. Zůstat zdvořilý avlídný i pod návalem práce aněkdy i osobních problémů neníjistě snadné. Spíše se musíme za-myslet, zda my sami jsme dostohleduplní k nim.Ale jinde tu a tam se ještě s vo-drážkovstvím setkáme. V jednomzdravotnickém zařízení jsem za-slechl povel:

„Bartůněk do dvojky, kalhoty a botydolů!“Samozřejmě nechceme, aby pra-covně vytížená sestra volala:„Pane Bartůňku, buďte tak laskava vstupte do kabiny číslo 2, apokud vás to nebude obtěžovat,odložte si kalhoty a boty.“ Ale sta-čila by dvě krátká slova: pan a pro-sím. „Pan Bartůněk do dvojky.Sundejte si prosím kalhoty a boty.“A hned to zní zdvořile a moc časunavíc to nezabere. Ale i bez těchdvou slov se na sestru zlobit nebu-deme. Víme, že má hodně práce, ave srovnání s desátníkem Vodráž-kou je to stejně jen úsměvný úlet.Ostatně, na zdvořilost si ještě ne-připlácíme, tak co bychom chtěli.

Jaroslav Vaněk

Pamětníci starých časů ještě žijí: Cesta do neznáma

Bartůňěk do dvojky, kalhoty a boty dolů!

Page 7: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

Jablíčko 2/2012 7

Mnoho desítek let už uplynulo oddoby, kdy Ivan Petrovič Pavlovzkoumal na svých pejscích podmí-něné reflexy. Když pejsci dostávalijídlo, ozývalo se zvonění. Psi sizvonění spojili s jídlem, a když sepo určité době ozvalo zvonění, užse jim sbíhaly sliny a slintali, i kdyžjim jídlo nepřinesli.I u nás lidí se podmíněné reflexyvytvářejí. Nosíte třeba v zimě po-krývku hlavy, která se při pozdravusmeká (např. klobouk). „Dobrýden, paní Vopršálková, dobrý den,pane Lebedo“ a zvedáme ruku khlavě, aby nadzvedla klobouk.A pak přijde jaro, vyjdeme si pro-stovlasí a potkáme paní Vopršál-kovou. „Dobrý den, paníVopršálková“ a ruka se automa-ticky zvedne k hlavě, na níž žádnápokrývka není. Podmíněný reflexzapracoval. Abychom to zamasko-vali, podrbeme se třeba za uchem.Vyprávěla mi jedna známá úsměv-nou historku. V podniku, kde pra-covala, musela stále zvedat

telefon: „Tady strojírny, odbytovéoddělení, co si přejete?“ Za chvíliznovu: „Andělová, odbytové oddě-lení strojíren. Jaké máte přání?“ Atak to pokračovalo od šesti hodinráno do oběda. V polední pře-stávce zamířila dotyčná pracov-nice do nedalekého obchodu spotravinami, aby si koupila něco kjídlu. Ale ouha. Na dveřích ob-chodu byl zvonek, a když paní An-dělová otevřela, ozvalo sezazvonění. A podmíněný reflex vy-volaný každodenním vyzváněnímtelefonu zaúčinkoval. „Tady odby-tové oddělení strojíren, Andělová.Co pro vás mohuK?“ zahlaholila

paní ve dveřích překvapeným pro-davačkám a zákazníkům.Tak mě napadá, zda někteří našipolitici, úředníci a podnikatelé ne-byli také vystaveni pokusům s pod-míněnými reflexy. Třeba připrojednávání pracovních záleži-tostí vždycky něco zacinkalo a počase cinkalo i bez pracovních zá-ležitostí. A sliny se začaly sbíhatKCo takhle vypěstovat v lidech pozi-tivní podmíněné reflexy? Někdopotřebný někoho o něco požádá.Oslovený by si za normálních okol-ností pomyslel: „Trhni si nohou, jámám svých starostí dost a nejsemkuře, abych hrabal zadarmo.“ Alepozitivní podmíněný reflex by hopřiměl říci: „Samozřejmě, bezevšeho. Hned se na to podívám, aletu obálku, co vám vypadla, si dejtedo aktovky, abyste ji tu nezapom-něl.“Jenže jak na to?

O podmíněných reflexech

Jaroslav Vaněk

V neděli 19. srpna se na letním parketu v Dob-rohostově u Havlíčkova Brodu uskuteční užčtvrtý ročník Festivalu dechových hudebDOBROHOSTOV 2012.

Program festivalu:14.00 LESANKA (Humpolec)15.30 REBELKA (Havl. Brod)17.00 STRAŇANKA (Strání)18.40 VYSOČINKA (Humpolec)

Předprodej vstupenek v Městském informač-ním centru v Havlíčkově Brodě. Jednodennívstupenky v předprodeji za 100,- Kč, na místěza 150,- Kč. Na nedělní dechovky zajištěn au-tobusový svoz z Havlíčkova Brodu.

Akci podporuje Město Havlíčkův Brod. Víceinformací na webových stránkách www.emil-

music.cz a na plakátech.

Festival dechových hudebDOBROHOSTOV 2012

Page 8: 2/2012ročník2. číslo6 Úvodník · 2018. 9. 19. · 2/2012ročník2. číslo6 Milíčtenáři, když jsem přemýšlela o tématu dnešního úvodníku, napadla mě myš - lenka,

POMŮCKA:AHAU, ENS,FASE, LIN-HA, MAES,RICHE

ZUŽOVAT

NUŽE

NÁZEVZNAČKYDUSÍKU

RYBÁŘSKÁPOTŘEBA

BOLESTNÉCITOSLOVCE

ZÁBAVA(obecně)

PŘÍZVISKOHAROLDALLOYDA

NENACPANÝ

ÚŘEDNÍSPISY

ČLOVĚČE,NEZLOB SE

CITOSLOVCEZÍVNUTÍ

VZÍTI SIDO HLAVY

ZAŘÍZENÍU VARHAN

ŠPANĚLSKÁVYCHOVA-TELKA

VOJENSKÝVLAK

URČENÝK POSÍLENÍ

OSTRÝSKALNATÝVÝBĚŽEK

DLOUHÝOCAS

PLAVIDLO

20. DENMAYSKÉHOMĚSÍCE

ŘECKÁBOHYNĚVÍTĚZSTVÍBELGICKÝCYKLISTA

Z1. DÍLTAJENKY

ZTLAKOVÝSTROJ

2. DÍLTAJENKY

STARŠÍNÁZEVGENU

ČLENBEATLES

HADŘÍK

ZEŠIKMENÁ

MELODIE

ROZHODČÍ

JMÉNOHUDEBNÍKAKOCÁBA

AUTORPALIČOVYDCERY

NESPOJITTEKUTINY

INICIÁLYJANŽUROVÉ

DOMÁCKYRENATA

KORNOU-TICE

STARO-GERMÁNSKÉLITERY

ZASYČENÍ

PLÉST

CHEMICKÁZNAČKALITHIA

ODSLUNÍ

FRANCOUZ-SKY

„BOHATÝÿ

JSOUCNOST

KOŘISTITI

RANNÍVLÁHA

VZORECSILICIDUPALLADIA

RUSOVLASÉ

DOUŠKY

SÍLA

JMÉNO LI-TERÁRNÍHOHISTORIKANOVÁKA

PATŘÍCÍMOURKOVI

PÍSEMKA

VELCÍ DRAVÍPTÁCI

DRUH PSA

AGUTIOVITÝHLODAVEC

LÁTEŘENÍ

KALEVALA

JAPONSKÝZPŮSOBÚPRAVYKVĚTIN

STÁVAT SEKOŠATÝM

OZVĚNOVÉHLOUBKO-MĚRY

HESLO

ZÁKRSKY

NALEPENÁVRSTVA

STRATÉG

VAZALOVÉ

NÁŠ DIRI-GENT (Jiří)

STÁTV AFRICE

VYSYPÁNÍ

KARETNÍBARVA

VYCHYTRA-LÝ ČLOVĚK

SPZ KOLÍNA

UKAZOVACÍZÁJMENO

INDONÉSKÝOSTROV

V MINULÉMROCE

POTUPENÍ

BODAVÝHMYZ

JMÉNOHERCEO’NEALA

MUŇKA

ZNAČKA GI-GAPASCALU

UMLÁCENÝ

CITOSLOVCEŘÍZNUTÍ

ZPĚVNÍPTÁCI

TERIÉŘI

VODNÍ OB-RATLOVEC

DRUHSTIPENDIA

SPZDOMAŽLIC

DAŇ. PŘI-ZNÁNÍ (zast.)

OPICE(knižně)

NÉST TREST(knižně)

Z3. DÍLTAJENKY

ZNAČKANÁKLAD-NÍCH AUT

STŘEŠNÍŽLAB

HRÁT TENISJEN TAK

FINSKÉPŘÍSLOVÍ

Číslo 5

KŘÍŽOVKY OD KŘIŽÁKA 1/2011 strana 5

Redakce: Věra Niklová, Irena Trnková, Jaroslav Vaněk, ZdenaLehmannová, Zdeněk Baloun Redakční rada: Ondřej Rázl, Magdaléna Kufrová, Petra Plodí-kováKontakt a náměty: [email protected], 608 646 658. Náklad: 300 ksZa případné chyby v textu se omlouváme. Uzávěrka příštího čísla 15. září 2012.

KřížovkaSprávnou tajenku odevzdejte na recepci DS Reynkova do 31. srpna, tři vylosovaní získají hodnotné ceny.

www.centrumvysocina.cz www.razl.cz www.ssmhb.cz

Jablíčko 2/2012 8

Děkujeme sponzorům apartnerům za věcné afinanční dary:Uniderma, s. r. o.Ludmila NovotnáMiroslav Bořil MUDr. Ludmila SkálováMUDr. Jaroslav ŘímanMiroslava KumbárováALFAMEDICAL, s. r. o.Ludmila ŠtětinováDanone, a. s.Anna RudinskáJiřina FranzováZdeněk VávraIng. Jiří SkálaMarie VondrováMěšťanský pivovar HB,a. s.Kryocentrum Žďár nadSázavouFeroplast, spol. s r. o.Centrum Vysočina, o. p. s.