/ 245 /

O výskytu savců v přírodě hodněnapovídají i nepřímé známky jejichvýskytu. Mohou to být zbytky potra-vy, požerky, trus, hnízda a hlavně sto-py, které nalézáme nejen v zimě nasněhu, ale prakticky po celý rok přibřezích vodních toků, nádrží a napa-jedel, ve vysychajícím blátě cest a najiných příhodných místech. Podlenich můžeme nejen určovat některésavce přímo do druhu, ale sledovati jejich početnost, pohyb v terénu, ve-likost okrsků jednotlivých zvířat čijiné „intimní“ záležitosti. Významstopování vzrůstá zvláště v poslednídobě, kdy zvyšující se právní ochranai etické zábrany výrazně omezují vy-užívání takových metod, které vedouk odchytu a zvláště usmrcování volněžijících zvířat.

Naučit se správně rozeznávat stopynení ovšem snadné a vyžaduje dosta-tečné praktické zkušenosti. Začá-tečníkům nestačí jen se spoléhat napříslušnou literaturu, ale musí získá-vat praktické zkušenosti přímo v teré-nu. Do záznamového deníku, po-známkového bloku či kartotéky si za-kreslujeme jednotlivé typy stop sevšemi podrobnostmi a údaji o místěnálezu. Velkou pomoc nabízí soudobátechnika, umožňující snadnou a vcel-ku nenákladnou digitální fotodoku-mentaci a její ukládání, zpracovánía využívání v počítačových databá-zích. I když kreslíme stopu v přiroze-

Stopařské minimum

né velikosti, nezapomene nikdy za-znamenat její rozměry (obr. 61), tvarcelé stopní dráhy, způsob kladenípředních a zadních končetin, délkukroku, šířku rozkroku a případně úhelvybočení. Při fotografování je správ-né ke stopě přiložit nějaké měřítko,podle kterého můžeme později sku-tečné rozměry stopy zjistit. Nejlepšíje přímo pravítko se stupnicí neboalespoň předmět pro srovnání (minci,krabičku od zápalek apod.).

Jiným způsobem uchovávání stopjsou sádrové odlitky. Jejich zhotoveníje vcelku nenáročné a přitom jsoumnohem názornějšími pomůckaminež sebelepší kresby či fotografie.V terénu vystačíme s jednoduchýmvybavením – rychle tvrdnoucí sádrou,vodou, nejlépe gumovým kelímkem,několika dřevěnými rámečky různévelikosti nebo jen asi 10 cm širokýmpruhem snadno ohebného plechu (čitvrdšího papíru) a případně i se ště-tečkem. Tím nejprve plochu stopya její okolí očistíme od nečistot a poté

Obr. 61: Měření stop: a – délka stopy, b – šířka stopy, c – délka bříška (neboli patky), d – rozestupspárků

a

db

c

b

a

rámečkem ohraničíme plochu urče-nou k odlití. Do rámečku pomalu vli-jeme nepříliš řídkou sádru a po 10–20minutách odlitek vyjmeme nebo vy-rýpneme. Ulpěnou hlínu odstranímeštětečkem či opatrně vyplavíme te-koucí vodou. Tím končí práce v teré-nu a kdykoliv později můžeme nega-tiv převést na pozitiv buď otisknutímdo modelářské hlíny, anebo opět odli-tím do sádry. Nesmíme však zapome-nout vymazat negativní otisk tukem,vazelínou nebo voskem, jinak se k po-zitivu přilepí. Hotové odlitky lze pří-padně i obarvit. Ukládáme je do kra-bic nebo zavěšujeme na stěny míst-nosti (klubovny, pracovny apod.).

Nejlépe se určují stopy kopytníků,neboť v měkké hlíně či hlubším sněhuobvykle zanechávají dobře znatelnéotisky kopýtek nebo i paspárků (obr.62 a 63). Navzájem se liší hlavně ve-likostí a tvarem, zatímco sled stop jeu většiny druhů podobný či dokoncestejný. Také rozdíly mezi otisky před-ních a zadních končetin nebývajíu většiny druhů výrazné. U jelenovi-tých jsou stopy vpředu zpravidla víceči méně sevřené a jedině při rychlémběhu se široce rozevírají. Připojenéobrázky ukazují vedle schématickýchotisků zadních končetin i jednu nebodvě stopní dráhy, pro daný druh nejty-pičtější (v klidovém kroku vzniká ob-vykle jednoduchý sled stop nebo roz-manité dvojotisky). Velikost stopi hlavní údaje o stopní dráze shrnujetab. 2. Přesnější popis stop při růz-ných typech pohybu uvádí poměrněbohatá myslivecká nebo přímo sto-pařská literatura (viz str. 00–00).

/ 247 // 246 /

Obr. 62: Stopy kopytníků: a – v chůzi, b – v rychlém běhu nebo klusu

Z našich kopytníků má největší sto-pu los, který navíc zřetelně otiskuje přinormální chůzi i paspárky. Tím se po-dobá stopě prasete divokého, která jevšak podstatně menší (spíše velikostjelena) a otisky paspárků v ní po oboustranách přesahují šířku kopýtek. Vevysokém sněhu zanechávají navíc pra-sata ve stopní dráze nízko položenýmbřichem i hlubokou rýhu. U ostatníchjelenovitých se paspárky zpravidlaotiskují jedině v bahně či jiném měk-kém podkladu, nebo ve vysokém sně-hu. U jelena lesního je stopa vpředuzaokrouhlená, tupá a sevřená, celkověoválného až vejčitého tvaru. Bříška,neboli patky, sahají asi do 1/3 šlépěje,u samců se osa stop mírně vychylujeven ze směru pohybu. V měkké půděse špičky spárků rozvírají do podobypísmene V. Velmi podobná (mnohdynerozlišitelná) stopa siky je o trochumenší, poněkud užší a protáhlejší, pat-ky kopýtek se zpravidla otiskují nevý-razně. Daněk evropský má oproti je-lenovi stopu také menší, protáhlejšía zašpičatělejší s bříšky do polovinyšlépějí. Celkově je obrys předních ko-pýtek spíše tvaru vejčitého a zadníchkopýtek hruškovitého. Srnec se vy-značuje menší až drobnou velikostístopy, jejím oválným až vejčitým obry-sem, málo zřetelnými bříšky a poměr-ně vysokou hrázkou (tj. úzkým výstup-kem hlíny nebo sněhu mezi oběma ko-pýtky). U jelence běloocasého jsouotisky kopýtek protáhlé, vpředu ostřejizakončené a mírně otevřené.

LOS

JELEN LESNÍ

DANĚK EVROPSKÝ

JELENEC BĚLOOCASÝ

SRNEC OBECNÝ

SIKA

a

b

a

a

a

a

a

b

b

stop králíka divokého. Ty jsou nejenmenší, ale otiskují se v nich zpravidlajen přední části chodidel a bříška prs-tů. Přední šlépěje se navíc mírně od-chylují směrem ven od podélné stop-ní dráhy.

U šelem musíme na rozdíl od ko-pytníků pozorně sledovat i způsobkladení jednotlivých končetin, vzdá-lenost šlépějí i délku kroku a skoku.Bez těchto údajů bychom těžko určo-vali stopy menších kunovitých šelem.Naproti tomu medvěd, rys, jezeveci vydra mají stopy natolik charakteris-tické, že je nelze s jinými druhy za-měnit (obr. 68 a 69).

Medvěd hnědý jako typický plos-kochodec otiskuje zadní nohou celéchodidlo, jehož tvar trochu připomínálidskou šlépěj s dobře znatelnými pětiprsty a drápy. Naproti tomu stopapřední končetiny má obvykle kroměprstů a drápů otisknutou jen maloučást chodidla. Stopy kočkovitých še-lem jsou bez drápů a vyznačují se za-kulaceným tvarem a trojúhelníkovi-tým nebo půlkruhovým otiskem před-ní části lysého chodidla a čtyř prsto-vých polštářků. Rys ostrovid má sto-pu dosti velkou a pravidelného ovál-ného tvaru s dobře otisknutými prsto-vými mozoly (jsou neosrstěné).

/ 249 /

U turovitých bývají stopy zcelapravidelně vpředu více či méně roze-stouplé. U kamzíka horského jsoušlépěje klínovité, kopýtka se vyzna-čují nepatrně prohnutým vnitřnímokrajem a i při klidné chůzi jsou od-dělena poměrně širokou mezerou. Nasněhu a v hlubším blátě se otiskujítaké paspárky. Šlépěje muflona mají

/ 248 /

Obr. 63: Stopy kopytníků: a – v chůzi, b – v rychlém běhu nebo klusu

MUFLON

KAMZÍK HORSKÝ

PRASE DIVOKÉ

oválný tvar se sotva znatelnými nášla-povými bříšky a ve stopní dráze vy-bočují směrem ven; oproti stopám do-mácích ovcí jsou hranatější a zahroce-nější, jejich rozlišení už však vyžadu-je patřičné zkušenosti.

Stopy zajíce polního není snad anizapotřebí blíže představovat (obr. 71).Málokdo je však dovede odlišit od

Okrouhlá stopy kočky divoké se lišíod stopy kočky domácí nepatrně vět-ší velikosti i protáhlejšími otisky prs-tů (obr. 64). U vlka obecného majízadní šlépěje trojúhelníkovitý otiskpřední části chodidla a dále všech čtyřprstů s drápy. Na přední noze je siceprstů pět, ale palec je umístěný po-měrně vysoko a zpravidla se do stopyneotiskuje. Ve srovnání se stopamivětšího psa je vlčí stopa poněkud pro-táhlejší s předsunutými prostřednímidvěma prsty (obr. 65abd). Vlci navícčasto „čárují“, tzn. že kladou zadnítlapku do stopy přední tlapky a stopnídráha je tudíž v jedné linii. Šlépějelišky obecné jsou v podstatě výrazněmenším vydáním stop vlka (obr. 65c).Od otisků tlapek stejně velkého psa sedají rozlišit rovněž podle protáhlejší-ho tvaru, předsunutí obou prostřed-ních prstů a polohy vnějších prstů.Celkově se liší stopa jeví vejčitě elip-sovitá, zatímco u psa je kulatější.Otisk přední a zadní končetiny psíkamývalovitého má rovněž po čtyřechprstech s oválnými bříšky a drápy.Stopa je dost široká a má poměrněvelké meziprostory.

Z kunovitých šelem je zcela neza-měnitelná stopa vydry říční s nápad-

Obr. 64: Stopa kočky domácí (a)a k. divoké (b)

Obr. 66: Stopy kuny skalní (a)a k. lesní (b)

aa

a b a b

a

b

a

b

a

b

Podle stop můžeme rozeznat i ně-které druhy, nebo alespoň skupiny,hlodavců. V okolí vodních ploch na-jdeme v létě i v zimě stopy ondatrypižmové. Jsou poměrně jednoduchés protáhlými zadními a krátkýmipředními chodidly a dobře znatelný-mi prsty bez plovací blány (obr. 70).Stejně jako u všech ostatních hrabošůmají zadní nohy po 5 a přední po 4prstech. Charakteristickým rysem sto-pové dráhy ondatry ve sněhu je i vl-novitá rýha po dlouhém, ze stran silnězploštělém ocasu. Podobné, avšakmnohem menší otisky zanechává nastejných místech hryzec vodní.V zimě bychom však jeho stopy hle-dali marně, neboť v té době žijev podzemí a na povrch vůbec nevy-chází. Třetí velikostní skupinu před-stavují stopy zbývajících hrabošů,norníka rudého a hrabošíka pod-zemního. Mají podobný tvar a jsounavzájem nerozlišitelné, snad jediněpodle stanoviště a místa nálezu lzezcela přibližně usuzovat na jejich pů-vodce. Hrabošíka podzemního by-chom sice mohli poznat podle dobřeotisknutých 5 mozolů na zadních cho-didlech, ale ve skutečnosti takovoustopu v přírodě sotva najdeme. Oddrobných myšovitých hlodavců sestopy hrabošů liší hlavně jednodu-chou stopní dráhou bez jakýchkolivnáznaků ocasu. Myšice totiž majíotisky končetin souměrně uspořádanépodél střední ocasní rýhy, přičemžvětší zadní šlépěje jsou těsně předsu-nuty před malé otisky předních tla-pek. Ocasní rýha je zřetelná zvláštěve sněhu, v blátě či měkké hlíně se dá

/ 251 /

ným otiskem plovací blány mezi vše-mi prsty, zadní stopa je přitom pro-táhlejší a větší než přední. Na sněhuněkdy vydra zanechává ocasem i po-délný pruh. Jezevec lesní otiskujenejčastěji jen přední část chodidla, pětprotáhlých prstů a silné drápy. Při do-šlapu na celé chodidlo je stopa zadnítlapky až 11 cm dlouhá. Ve stopnídráze směřují šlépěje špičkami do-vnitř, přičemž zadní téměř vždy pře-krývají částečně přední. Stopy kunpoznáme podle podkovovitého bříškaa pěti zřetelných prstů s drápy.Navzájem se však oba naše druhyrozlišují dost obtížně (obr. 66).U kuny skalní jsou otisky poněkudzřetelnější, protože její tlapky postrá-dají chlupový pokryv, a proto se i cel-kově stopa zdá menší než u kuny les-ní. Od kun se tvarem stop příliš nelišíani tchoři. Jejich šlépěje však bývajío něco menší a ve stopní dráze majíkratší délku normálního pohybovéhoskoku i šířku rozkroku (tab. 2). Takéu hranostaje a kolčavy nalézáme tvarstop v podstatě shodný s kunami

/ 250 /

a tchoři, jedině přední část chodidlo-vého bříška je spíše trojúhelníkovitá.Vzájemně se pak rozeznávají podlevelikosti i parametrů stopní dráhy.V poslední době se stávají velmi aktu-ální stopy norka amerického (min-ka), na které často narazíme zpravidlapodél vod. Zadní šlépěje se skládajíz otisků většího a podkovovitě utváře-ného bříška a poněkud oddálených5 prstů s drápy, někdy však jsou patr-né – stejně jako na přední stopě –pouze 4 prsty (obr. 67). Pro úplnostpřehledu je třeba ještě zmínit mývalaseverního. Jako dobře šplhající druhmá na tlapkách dlouhé prsty a silnédrápy, které se dobře otiskují i ve sto-pě. Šlépěje předních tlapek jsouo něco kratší než zadní.

Obr. 65: Stopa vlka obecného (a), lišky obecné (c), většího a menšího psa (b, d)

Obr. 67: Stopa norka amerického

přehlédnout nebo není vytvořená.Některé zbývající druhy myšovitých,jako třeba myšku drobnou, myš do-mácí či potkana a krysu obecnoumůžeme rozlišit nanejvýš podle délkyzadní šlépěje (tab. 2). Někteří znalciúdajně rozeznávají krysu a potkanai podle postavení prstů zadní tlapky –1. a 5. prst buď jsou v pravém úhluk ostatním prstům (krysa), nebo ne-jsou (potkan), ale ve skutečnosti jetento znak hodně proměnlivý. Se sto-pami křečka polního se nejspíše set-káme po deštích na polích nebo vevysychajícím blátě cest. Od stop hra-bošů se kromě velikosti liší hlavnětím, že otisky chodidel, prstů a drápůnebývají spojené, a také způsob kla-dení končetin je poněkud jiný. V le-sích i městských parcích není v ziměproblémem spatřit stopy veverkyobecné s typickou stopní dráhou,v níž jsou větší a delší zadní šlépějeotisknuty před menšími stopami před-ních tlapek. Na veverčích stopách bý-vají obvykle dobře patrné i dlouhédrápy. V našich lesích žije i několikdruhů plchů, ale s jejich stopami sepro převážně stromový způsob životaa dlouhý zimní spánek téměř nesetká-váme. Totéž platí o syslovi obecném,který v zimě spí a v létě se zdržuje nasuchých místech, kde nanejvýš zane-chává málo zřetelné stopy ve vyhra-bané hlíně u vchodů do nor.

Popisovat stopu netopýra (obr. 71)není zdaleka tak nesmyslné, jak se naprvní pohled zdá. Někteří z těchto lé-

Obr.: 68: Stopy šelem: a – v chůzi, b – v běhu, c – ve skoku (str. 000–000)

a b c d

/ 253 // 252 /

a

a

b

a

b

a

b

a

b

a

b

a

b

a

b

a

a

b

a

b

a

b

MEDVĚD HNĚDÝ

RYS OSTROVID

KOČKA DIVOKÁ

LIŠKA OBECNÁ

PSÍK MÝVALOVITÝ

VLK OBECNÝ

VYDRA ŘÍČNÍ

JEZEVEC LESNÍ

KUNA

TCHOŘ

HRANOSTAJ

KOLČAVA

MÝVAL SEVERNÍ

/ 255 /

tajících savců totiž částečně nebo pra-videlně loví potravu i na zemi, a takpři pozorné prohlídce příhodných te-rénů můžeme náhodně narazit i natyto známky jejich přítomnosti. Vestopní dráze se obvykle objevují pěti-prsté zadní končetiny, zápěstní kloubs 1. prstem a drápem a trojúhelníkovi-tý otisk ocasní blány. Velmi podivněvypadá i stopa krtka obecného. Máotisknuté úzké zadní chodidlo s pětiprsty a z přední lopatkovité tlapkypouze velké drápy. Pokud se výjimeč-ně objeví na čerstvém sněhu, dopro-vází jí i široká rýha zanechaná nízkoposazeným válcovitým tělem. Stopyježků se vyznačují otiskem celéhochodidla s pěti dlouhými prsty, opat-řenými úzkými drápy, otisk zadní sto-py je o něco delší než otisk přednítlapky, ale při normální chůzi se oběčástečně překrývají (dvojstopa).Vlastní stopní dráha má charakter kli-katé čáry. Rovněž drobní rejskovéotiskují pětiprsté stopy po předníchi zadních tlapkách, doplněné na sněhuvlnovitou středovou rýhou po ocase.U vlastních rejsků (Sorex) bývá obvy-kle přerušovaná, zatímco u rejsců(Neomys) je víceméně souvislá.

Správný stopař se ovšem nespoko-jí jen s hledáním stop, ale všímá sii dalších nepřímých dokladů a zná-mek výskytu savců. U větších druhů,zejména kopytníků a šelem, hodněnapoví tvar a velikost trusu (obr. 72).Jelen lesní má (stejně jako další pře-žvýkavci) v letním období výkalymírně kašovité, zpravidla nazelenalébarvy, případně s jednotlivými bobkyslepenými do větších hrudek. Avšak

/ 254 /

po většinu roku je jelení trus pevnýa válečkovitý (2–2,5 x 1,5 cm) a svět-le až tmavě hnědý. Podle tvaru lze do-konce rozlišit i pohlaví – u samců jena jednom konci zahrocený a na dru-hém prohloubený, u samic na oboustranách víceméně zaoblený (obr. 00a, b). Trus siky je mnohem menší,hrozinkovitého tvaru a černě zbarve-ný. Bobky daňka evropského bývají1–2 cm dlouhé a oválné, často pospo-jované v krátké provázky nebo měkkékoláče. V tomto stavu se poněkud po-dobají trusu ovcí, ale zcela jinakpáchnou. Trus srnce obecného je vá-lečkovitého až vejčitého tvaru (1–1,5x 1 cm) a černý, v letním období seměkčí bobky spojují ve větší chomá-če. Největší trus z našich kopytníkůmá pochopitelně los (3x2 cm i více).Trus kamzíka horského má téměřkulovitý tvar o průměru 1,5–2 cma často tvoří bobkovité hrudky.Normální trus muflona je nerozezna-telný od trusu ovce domácí, bývábobkovitý (1–1,5 cm) a v létě pospo-jovaný do větších válcovitých hrudek.Snadno poznatelné jsou výkaly pra-sete divokého, tvořené hroudou stme-lenou z menších kusů nepravidelnéhotvaru o délce 7–10 cm. V čerstvémstavu jsou černé, posléze na povrchuosychají, šednou a rozpadávají se vevelké bobky.

O zajíci polním a králíku divo-kém jsme uvedli již dříve, že mají dvadruhy výkalů. První, řídké, však zno-va požírají, a tak se v přírodě setkává-

Obr. 70: Stopy některých hlodavců PLCH VELKÝ

ONDATRA

BOBR

NUTRIE

HRYZEC

HRABOŠ

KŘEČEK

MYŠICE

POTKAN

KRYSA

/ 257 // 256 /

KRTEK

JEŽEK

REJSEK

REJSEC

ZAJÍC

KRÁLÍK

VEVERKA

NETOPÝR

velikost zadní délka kroku šířka rozkroku stopy (v cm) (v cm) (v cm)

prase divoké 4,5–8,5 x 4–6 22–40 10–20jelen lesní 4–9 x 3,5–7 50–70 10–20sika 5,5–8 x 3,5–5 35–55 10–15daněk evropský 5–8 x 3–5 35–47 10–20los 13–16 x 11–13 110–125 20–40srnec obecný 4–5 x 2,5–3,5 35–45 5–16jelenec běloocasý 6–9 x 3,5–5,5 40–55 8–10kamzík horský 5–6 x 3–3,5 30–35 10–18muflon 4,5–6 x 3–4,5 35–60 10–15

hranostaj 2–2,5 x 1–1,2 15–20 4–5kolčava 1,5–2 x 0,7–1 10–15 3–4kuna lesní 4,5–5 x 3–3,5 50–60 8–10kuna skalní 4–4,5 x 2,5x3 50–60 8–10tchoř tmavý 2,5–3,5 x 2–2,5 45–60 6–7jezevec lesní 6,5–8 x 4–5 20–25 10–15vydra říční 4–6 x 4–5 50–60 8–13norek americký 3–4 x 2–3 15–20 5–10medvěd hnědý 18–30 x 14–17 50–60 15–25vlk obecný 7,5–9,5 x 5,5–6,5 80–90 20–25liška obecná 4–6,5 x 3–4,5 20–40 5–15psík mývalovitý 4–5 x 5–6 25–30 6–10kočka divoká 3,5–4,5 x 3–4 15–30 3–7rys ostrovid 4,5–8 x 4–7 25–40 7–12mýval severní 7–9 x 6–7 15–30 10–15

zajíc polní 11,5–15 x 3,5–6 50–60 7–10králík divoký 3–5 x 2,5–3 25–35 4–7

veverka obecná 5–6,ř x 1,4–2,5 20–30 5–10bobr evropský 11–18 x 8–11,5 10–25 15–20nutrie 11–13 x 6–7 25–40 15–20ondatra pižmová 6–8 x 2,5–3 15–25 10–15hryzec vodní 2,3–3,1 x 1–1,5 3–4 2–2,5hraboš 1,7–2 x 0,8–1,2 1,5–3 0,8–1,5křeček polní 3,5–4 x 1,5–2,5 7–10 5–6potkan 3–4,5 x 2,5–3 10–15 5–7krysa obecná 2–3 x 2–2,5 8–12 3–6myšice lesní 2–2,5 x 1–1,5 5–6 1,5–2

ježek 4–4,5 x 2–2,5 10–12 3–6krtek obecný 1,7–2 x 1–1,2 3–5 1,5–3rejsek obecný 1–1,4 x 0,8–1 2,5–4,5 1,5–2rejsec vodní 1,5–2 x 1–1,5 3–5,5 1,5–2,5

Tabulka x

Obr. 71: Stopy některých drobných savců

b

c

b

c

/ 259 // 258 /

lečkovitý s jedním koncem krátce za-hroceným a často na jednom místě za-škrcený. V čerstvém stavu bývá černýaž šedý a příznačně zapáchá. Ob-sahuje mnoho kostiček a chlupů drob-ných savců, peří a jiných zbytků kořis-

tí. Vydra říční ho odkládá na dobřeviditelná místa podél vod (slouží jakooptická i pachová značka) – je velmipevný, protáhlý a se zbytky šupini kostí ryb, krunýřů raků či lasturškeblí. Často však mívá nepravidelnýtvar. Výkaly jezevce lesního jsou naobou koncích tupě zakončené, asi1 cm široké a dlouhé 6–8 cm. Mohouobsahovat třeba i krovky broukůa v době zrání plodů pecky a slupkyovoce. Trus kun je 8–10 cm dlouhýa asi 0,5–1,2 cm silný, spirálovitě za-točený a na jednom konci mírně za-hrocený, k podzimu v něm běžně vidí-me různá semena a pecky plodů. Zcelaběžně se nachází na lesních cestách,při okrajích vesnic i na půdách ven-kovských a městských domů. Trustchořů se od něho špatně rozeznává,ale co do velikosti obvykle bývá men-ší (6–8 cm). Trus kolčavy a hranosta-je dosahuje ještě menší velikosti, jenanejvýš 3–4 cm dlouhý a 1 cm širo-ký. Výkaly kočkovitých šelem v příro-dě obvykle nenalezneme, neboť je za-nechávají v křovinách nebo zahrabá-vají do země. V základním obrysujsou válcovité nebo kulovité se zašpi-čatělým koncem.

S trusem lasic můžeme snadno za-měnit výkaly ježka, neboť dosahujízhruba stejné velikosti (délky 3–4 cm,šířka 0,8–1 cm) a mají protáhlý tvari černou barvu. Postrádají však pro la-sicovité šelmy charakteristickou spi-rálovou stavbu. Obsahují hlavně zbyt-ky hmyzu a jiných bezobratlých, po-dobně jako trus rejsků. Jednotlivédruhy těchto malých hmyzožravcůvšak podle něho nepoznáme. Je velmi

Obr. 73: Trus šelem a ježka: a – medvěd hnědý, b – vlk obecný, c – liška obecná, d – jezevec lesní,e – tchoř, f – kuna, g – hranostaj, h – kolčava, i – ježek

ti (když stářím vybledne, může i při-pomínat soví vývržek). Lasicovité šel-my obecně mají trus obvykle tmavý ažčerný s náznakem spirálovitého vinu-

me až s „druhým“ trusem v podobětvrdých bobků (obr. 74ef). Zajíci jezanechávají rozptýlené všude po teré-nu, mají spíše kulatý nebo jen mírnězploštělý tvar, zelenošedou nebo hně-dozelenou barvu a nejčastěji měří12–14 mm. Králíci naopak obvyklekálejí na jednom místě poblíž nor, je-jich bobky jsou tmavohnědé až černéa o něco menší (8–10 mm).

Také mnohé šelmy mají zcela cha-rakteristický trus (obr. 73). U medvě-da hnědého je proměnlivý podle dru-

hu potravy. Zjara nebo když se živíhlavně rostlinami, má trus tvar nepra-videlné velké hromady (někdy na prv-ní pohled vypadá jako výkaly hovězí-ho dobytka), koncem léta se v něm ob-jevují zbytky lesních plodů a při pře-vážně masité potravě získává válcovi-tý tvar (3–6 cm) a tmavou až černoubarvu. Trus vlka obecného se podobátrusu většího psa, jsou v něm však pa-trné chomáče srsti, peří nebo úlomkyrohoviny z kořisti. Trus lišky obecnéje mnohem menší (5–10 x 2,5 cm), vá-

Obr. 72: Trus kopytníků: a, b, c – jelen lesní (samec, samice, letní trus), d – sika, e – daněk evropský, f – los (zimní trus), g – los (letní trus), h – srnec obecný, i – prase divoké, j – muflon, k – kamzík horský

a

b c

d e

f

h

g

j

f

k

a

b

c

d

e h

f u

(někdy dočasnými) jednotlivých zví-řat. Je válcovitý, obvykle smolně čer-ný a často s patrnými rozkousanýmia nestravitelnými zbytky hmyzu(úlomky křídelních blan, krovekapod.). I když velikost trusu je úměr-ná velikosti netopýra, rozlišovat jed-notlivé druhy podle výkalů by byločirým šarlatánstvím. Nicméně podleprůměru trusu (délka je velice pro-měnlivá) lze alespoň odhadnout veli-kostní kategorii (tab. 3). Mnohemvíce by druhovému určení napomohlrozbor zbytků kořisti, neboť složenípotravního spektra je u některých dru-hů dosti charakteristické; jde všako práce časově nesmírně náročnou.

Skrytě žijící savce také často pro-zradí různé pozůstatky potravy.Začneme nejdříve v lese. Semena ši-šek jsou vyhledávanou potravou nejen

pro datlovité ptáky, ale i některé drob-né hlodavce (myšice lesní a křovinná,norník rudý), kteří spadané šišky obe-rou skoro celé a nechají jen několikposledních šupinek na hladce ohloda-ném vřeteni (obr. 75a). Naopak ve-verka obecná sklízí úrodu v koru-nách stromů a šupiny ze šišky vytrhá-vá, takže na zem odhazuje požereks hrubě neupraveným, roztřepenýmvřetenem (obr. 75b). Také tvrdou sko-řápku oříšků zdolávají tyto druhy růz-ně (obr. 75c–f). Veverka si udělá hlo-dáky jen malou rýhu a potom je silourozlouskne. Myšice musí naprotitomu pracně vyhlodat větší otvor, je-hož okraj je nepravidelně zubatý a mána vnější straně čerstvé stopy po hlo-dácích. Norník pracuje mnohem čis-těji, okraj zanechává pravidelný, dostiostrý a bez většího poškození na vněj-ší straně skořápky. Pokud se k oříš-kům dostanou i jiní hraboši nebo hry-zec, pak si vyhlodají obvykle velkéotvory v podélném průřezu plodu.Většina lesních hlodavců si často střá-dá žaludy, oříšky, pecky a semena dozásobáren v dutinách stromů, podzemí, v metrech dříví, pod kamenyi jinde. Pokud nejsou nahlodány, těž-ko se dá určit, komu patří. Stává seběžně, že majitelé na své zásoby za-pomenou a nevědomky přispívajík přirozené obnově lesa, neboť zjarasemena vyklíčí. Často se ve stopařskéliteratuře traduje, že veverka zanechá-vá v korunách stromů na suchých vět-vích nabodnuté houby; možná tentozpůsob uchovávání potravy pocházíodkudsi ze Sibiře, u nás rozhodně pří-liš častým zvykem není.

/ 261 /

drobný (2–4 x 1–2 mm), tmavě zbar-vený a na koncích mírně zahrocený,často však mívá i kašovitou podobu.

Také u hlodavců je využití trusuk určování jednotlivých druhů dostiomezené (obr. 74). Poblíž vod lzesnadno poznat krátký a tlustý trusbobra (velikost 2–4 x 2 cm) neboprotáhlé a podélně rýhované výkalynutrie (velikost 2–3 x 1 cm). Hra-boše, jejichž válcovité výkaly jsou naobou koncích zaoblené, odlišímeorientačně jedině podle velikosti.U ondatry pižmové bývají dlouhé12 až 14 mm, u hryzce vodního 7 až10 mm a u zbývajících menších druhůměří 5–7 mm. Mívají nazelenaloubarvu a je ponechávají na stálých mís-tech. Naproti tomu trus semenožra-vých myšic bývá v čerstvém stavuspíše žlutohnědý až hnědý. V obyt-ných budovách i hospodářských ob-jektech nacházíme také výkaly synan-tropních hlodavců. Kromě myšic, kte-ré se tu v podzimním období také ob-jevují, jde o potkana (bobky asi 17 x

6 mm), krysu obecnou (10 x 3 mm)a myš domácí (6 x 2 mm). Potkan sedrží spíš ve vlhkém sklepení, v kana-lizaci a pod podlahou, krysa naopakvyhledává suché půdní a jiné prosto-ry. Na půdách ovšem nesmíme zamě-nit výkaly myší s trusem netopýrů,který se buď hromadí ve většímmnožství pod místy trvalejších úkrytůkolonií nebo rozptýleně pod úkryty

/ 260 /

Tab. 3: Velikost trusu (příčný průřez v mm) netopýrů (podle Skiby, 2004)

druh průměr druh průměr (variační šíře) (variační šíře)

vrápenec velký 2,49 (2,29–2,73) netopýr večerní 3,17 (2,83–3,61)vrápenec malý 1,67 (1,53–1,82) netopýr severní 2,44 (2,17–2,78)vrápenec jižní 2,08 (1,91–2,27) netopýr Saviův 2,07 (1,85–2,36)létavec stěhovavý 2,44 (2,17–2,78) netopýr hvízdavý 1,83 (1,63–2,08)netopýr velký 3,63 (3,23–4,13) netopýr parkový 2,07 (1,85–2,36)netopýr východní 3,51 (3,13–3,99) netopýr nejmenší 1,83 (1,63–2,08)netopýr velkouchý 2,59 (2,31–2,95) netopýr stromový 2,50 (2,23–2,84)netopýr řasnatý 2,44 (2,17–2,78) netopýr rezavý 3,20 (2,85–3,65)netopýr brvitý 2,38 (2,12–2,71) netopýr obrovský 4,02 (3,59–4,58)netopýr vousatý 2,07 (1,85–2,36) netopýr pestrý 2,68 (2,39–3,06)netopýr Brandtův 2,13 (1,90–2,43) netopýr černý 2,44 (2,17–2,78)netopýr vodní 2,32 (2,07–2,64) netopýr ušatý 2,32 (2,07–2,64)netopýr pobřežní 2,81 (2,50–3,19) netopýr dlouhouchý 2,38 (2,12–2,71)

Obr. 74: Trus některých hlodavcůa zajíců: a – bobr evropský,b – nutrie, c – ondatra pižmová, d – hryzec vodní, e – zajíc polní, f – králík divoký

Obr. 75: Požerky některých hlodav-ců: a, c – veverka obecná, b – drob-ný lesní hlodavec, d – hryzec vodní,e – myšice, f – norník

a b

cd

ef

a

c

d

e

f

b

du kmene, zpravidla u menšíchstromků a jen 1–1,5 m od země.Najdeme-li ovšem v lese silně odřenýa polámaný kmínek i s větvemi, pakjde bezesporu o pozůstatek vytlouká-ní srnčího paroží (obr. 76e). Potvrdí toi zaschlé kusy lýčí, povalující se ně-kdy poblíž. Aby byl přehled pobyto-vých stop co nejúplnější, nesmíme za-pomenout ani na zbytky zaschléhobahna a chuchvalců srsti, které někdyobjevíme na kmenech stromů nebovelkých balvanech. Jeleni a prasatase takto po opuštění kališť otírajío pevné předměty a zbavují se pomo-cí zasychajícího bahna i parazitů,hmyzu i línající srsti.

Mnozí kopytníci se živí listím, vý-honky i větvemi dřevin, a protože ne-mají horní řezáky, na úlomcích zane-chávají nerovný a hodně otřepenýokraj nepravidelného tvaru (obr. 77d).Oproti tomu po hlodavcích a zajícíchzůstávají ohryzané plochy hladké

a s ostrými okraji (obr. 77c). Zatímcohraboši ohlodávají dřeviny blízkou země (jedině na sněhu se dostávajívýše), veverka, norník, myšice a plši„pracují“ i v korunách stromů. Po ve-verkách nacházíme v lesích často celékoberce mladých smrkových větvi-ček, tzv. odprysků. Objevují se hlavněpřed semennými roky jehličnanů, kdyveverky s oblibou vyhledávají prašnépupeny, umístěné v paždí výhonků.Mnohdy však hlodavci poškozujíi kůru dřevin. Veverky tak činí ve for-mě dlouhých skvrn zpravidla na jednéstraně kmenu, plši naopak v 0,5–1 cmširokých příčných rýhách (obr. 77ab).Norníci a myšice způsobují sice jenmístní, ale mnohdy také dosti hluboképoškození. Setkáme-li se s ohlodaný-mi přízemními částmi stromů a keřů,pak je můžeme orientačně podle stoppo řezácích přisoudit hrabošům (šířkarýh asi 2 mm), hryzci (4–5 mm), on-datře, zajíci či králíkovi (7–8 mm).Králík přitom ohlodává kmeny a vět-ve do výšky asi 50 cm, zajíc i do70 cm a při vysokém sněhu i výše.Mnozí hraboši poškozují mladéstromky a jejich kořeny natolik, žezcela zasychají. Největší škody toho-to druhu působí hryzec vodní, který jeschopen během zimy zničit kořenovésystémy i vzrostlých stromů.

V poslední době nalézají v naší pří-rodě opětovně své místo velké šelmy.Druh kořisti a stav kadáveru rovněžvypovídá o predátorovi. Medvědhnědý napadá nejčastěji domácí skota ovce, volně žijící větší zvířata lovízřídka. Kořist usmrtí jednou nebo ně-kolika ranami mohutných tlap do hla-

/ 263 /

I na březích vod zanechává řadasavců své „navštívenky“. V hustémporostu nízkých travin či rákosu zcelaurčitě po chvilce hledání objevímetzv. krmné stoličky – rozkousanézbytky zelené potravy, nejčastěji stéb-la a listy trav. Podle velikosti trusu,který u nich bývá nashromážděn vevětším množství, je můžeme přiřaditbuď hrabošovi (polnímu nebo mok-řadnímu), hryzci nebo ondatře. Tuovšem mnohdy prozradí i nahroma-děné zbytky lastur škeblí a velevrubůpřed vchodem do nor. Vydra zane-chává na podobných místech krunýřeraků, zbytky ryb i jiných vodních ži-vočichů. Podél vod prozradí na prvnípohled kuželovitě nahlodané kmenydřevin přítomnost bobra, často býva-jí doprovázené i tzv. skluzavkami,kterými se bobři spouštějí do vody.

Poškozovat kmeny a větve stromůvšak mohou i mnozí další savci (obr.76). V horských oblastech Karpat lzeněkdy spatřit velké pruhy odshoradolů zdrápané kůry a lýka stromů aždo výšky 2–2,5 m. Tyto nesouvislépásy nesou i dobře patrné hluboké po-délné rýhy po drápech medvěda hně-dého, který je jejich původcem.Jeleni oproti němu loupají kůru povětšinu roku v kratších pásech dovýšky asi 2 m a navíc obvykle zdolanahoru (obr. 76cd). Kromě toho nadřevě zanechávají i stopy po širokýchřezácích. V zimním období je kůraloupána jen v menších úsecích, a tou jelenů v podélném a u daňků častě-ji v příčném směru. Mufloni zanechá-vají rýhy po zubech uspořádané šik-mo na obě strany (obr. 76b). Srnecloupe nejčastěji kůru po celém obvo-

/ 262 /

Obr. 76: Poškozená kůra stromů od medvěda hnědého (a), muflona (b), jelenalesního v létě (c) a v zimě (d) a od vytloukání paroží srnce obecného (e)

Obr. 77: Ohryz veverky (a), plcha (b), zajíce nebo většího hlodavce (c) a přežvýkavce (d)

a b c d e

a b c d

K nejpoužívanějším úkrytům v pří-rodě vůbec bezesporu patří stromovédutiny. Sídlí v nich nejen mnoho ptá-ků, ale ze savců i myšice, norník, ně-které šelmy (hlavně kuna lesní) a takénetopýři. Ti však jsou dosti vybíravía obsadí jen dutiny s nevelkým vstup-ním otvorem (obrana proti kunám)a dostatečným prostorem na zavěšení.Trus se hromadí ve spodní části duti-ny a po jejím naplnění někdy vytékápromíšen močí po kůře stromu ven.Mnozí z dutinových savců vezmou zavděk i různými typy ptačích budek,což nejlépe dosvědčí ornitologové.Rovněž se vyrábí několik typů neto-pýřích budek.

Řada jiných savců si buduje úkrytypod povrchem země. Nory hrabošůbývají spletitými systémy chodebo průměru 2–3 cm s několika záso-bárnami a hnízdními komorami.U hraboše polního, ale někdy také

u myšic nebo norníka rudého, býváústí nor obklopeno výhrabky zeminy.Vlastní hnízdo je tvořeno jemně roz-cupovanými listy trav či rozžvýkaný-mi stébly a dosahuje velikosti10–14 cm. V zimě, kdy slouží zaúkryt pro více jedinců, může být ještěvětší. Ve vlhčích terénech nebo podvyšší sněhovou pokrývkou si většinanašich hrabošů dělá i povrchová hníz-da, která jsou však využívaná jen do-časně. Chodby hryzce vodního po-

/ 265 /

vy, které na kadáverech zanechají vel-ké podlitiny a pohmožděniny. Přikonzumaci kořisti nejprve sežerevnitřnosti, někdy ulovené zvíře i roz-trhá na kusy a roztahá na větší ploše.Vlk obecný loví nejrůznější divokéi domácí kopytníky a menší obětusmrtí kousnutím do hrdla nebo dotýla, větší kořist opakovaně napadá doboků a stehen. Na kadáverech zůstá-vají dobře patrné stopy po mohutnýchšpičácích. Podobně jako medvěd senejprve zajímá o vnitřnosti, až potéžere svalovinu. Z rušnějších míst siúlovek odnáší na klidnější ústraní.Rys ostrovid útočí na kořist ze zálo-hy, napadá hlavně její krk a ve většiněpřípadů ji usmrcuje zlomením vazunebo udušením. Na rozdíl od medvě-da či vlka ho „prozradí“ čistá rána bezpoškozené svaloviny, s malými krev-ními podlitinami a několika hluboký-mi otvory způsobené špičáky. Z úlov-ku si nejprve bere svalovinu na kýtáchči plecích, postupně obírá i další částitěla, až nakonec zbude jen kůže, kost-ra a vnitřnosti, které ponechává.K ulovené kořisti se několik dní vrací.

Nakonec ještě zbývá se v krátkostizmínit o úkrytech savců, neboťu mnoha druhů mají rovněž charakte-ristickou stavbu nebo umístění. Připopisu myšky drobné jsme se jižzmínili o jejím kulovité, 8–10 cm vel-kém hnízdě, spleteném ze stébel a lis-tů trav (obr. 78). Bývá k nalezení nazarostlých březích rybníků, řek, poto-ků či odvodňovacích kanálů, zavěše-no v hustém podrostu do výšky0,7–1 m. Podobná, avšak o něco většíhnízdní stavby o průměru 10–15 cm

si dělá i plšík lískový. Najdeme jeovšem na zcela jiných stanovištích,ponejvíce při okraji lesů v křovinách,na pasekách a mýtinách nebo i vesmrkových mlazinách ve výšce 1–4 mnad zemí. Také myšice lesní či křo-vinná si občas postaví nadzemníhnízda, ale jako stavebního materiáluvíce využívají listů bylin a dřevin.Jiný z plchů, plch velký, se přes denukrývá nejraději v dutinách stromů,puklinách skal či pod velkými balva-ny, ale při nedostatku přirozenýchúkrytů si také zhotovuje volně umís-těná, zhruba kulovitá hnízda z listí,trav a mechu. Ještě větší skrýše máveverka obecná (obr. 79). Na dálkuvypadají jako neupravené chomáčevětví, výhonků a listů o průměru až0,5 m, ale uvnitř je upravená hnízdnídutina. Jinak ovšem často využijei starých a opuštěných hnízd havranů,vran, strak a dravců.

/ 264 /

78. Hnízdo myšky drobné

Obr. 79: Veverka obecná – kulovité (a) a dvoukomorové (b) hnízdo

Obr. 80: Krtčí hrad

a b

známe podle větší světlosti (4–6 cm)a výhrabků hlíny, překrývajících ně-kdy ústí nor. Ve srovnání s hromádka-mi (krtinami) krtka obecného jsoumenší, nižší a nepravidelného tvaru.Na zamokřených loukách upoutávajípozornost, zvláště zjara, tzv. krtčí hra-dy. Jde o velké hromady zeminy uv-nitř se sítí chodeb a jednou či vícehnízdními komorami (obr. 80).Normální krtiny mají v průměru asi35 cm.

možnost, raději hrabe ve vyšších hli-nitých březích nory, z nichž alespoňjedna ústí přímo pod vodní hladinu.Stejné zásady se ostatně drží i vydraříční. Ve výčtu staveb nemůže samo-zřejmě opomenout ani vodní dílabobra evropského, která tu i tam užmůžeme opět vidět i u nás. Bobři buďpřehradí potok či říčku hrází z větvía kmenů pokácených dřevin, anebo sive vlhkém terénu postaví kupovitéhnízdo – tzv. bobří hrad. Ani bobři sevšak nevyhýbají hrabání nor, v někte-rých oblastech se stávají jedinýmitypy používaných úkrytů.

S norami se však setkáváme ještěu mnoha dalších druhů savců, mnoh-dy jsme se u nich zmínili při popisujednotlivých druhů. Připomeňme sitedy jen, že sysel a králík žijí obvyklev koloniích, zatímco křeček je samo-tářský. U šelem, např. lišek nebo je-zevců, je složitost nor dána délkou je-jich využívání. Staré rodinné jezevčíhrady jsou natolik spletité, že v nichmůže žít i několik rodin nebo jezevecs liškou pohromadě. Jsou však i savci,kteří žádných trvalejších úkrytů ne-mají. Platí to nejen o kopytnících, aletřeba o zajíci i některých šelmách.

/ 266 /

Obr. 81: Ondatří kupa

Kupovitou stavbu z rostlinnéhomateriálu (rákos, orobinec apod.)s hnízdní komorou uvnitř si stavív rybničnatých oblastech ondatrapižmová (obr. 81). Pokud však má