3. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKUdomp.4fan.cz/wp-content/uploads/3K.pdfMajetková struktura podniku je podíl jednotlivých složek majetku na jeho celkovém objemu. Je

3. Majetková a kapitálová výstavba podniku Ekonomika podniku - 2009

25

3. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU 3.1. Majetková struktura podniku 3.2. Oceňování majetku 3.3. Odpisování dlouhodobého majetku 3.4. Kapitálová struktura podniku 3.5. Rozvaha Každý podnikatel, který chce podnikat, musí k tomu mít potřebné prostředky (budovy, stroje, dopravní prostředky, suroviny apod.). Aby je podnikatel získal, musí mít potřebný kapitál – ať už vlastní nebo vypůjčený.

Konkrétní složení prostředků podniku se označuje jako majetek (majetek podniku, resp. podnikový majetek). Původ (zdroj), ze kterého tento majetek vznikl, tj. jeho finanční krytí, se označuje jako kapitál .

Majetek tedy vyjadřuje „co podnik vlastní“ a kapitál „komu to patří“ .

Přehled o majetku a kapitálu, obvykle ve formě účtu, se nazývá rozvaha podniku (bilance podniku) � kde na levé straně (debetní straně) je zachyceno konkrétní složení majetku podniku, tj.

všechna jeho aktiva, � a na pravé straně (kreditní straně) jsou zachyceny všechny kapitálové zdroje, tj. pasiva. 3.1. MAJETKOVÁ STRUKTURA PODNIKU Majetek podniku, resp. podnikový majetek (sledovaný v rozvaze, bilanci, v rámci aktiv) představuje veškerý hospodářský majetek, který slouží podniku k dosažení jeho hospodářských cílů. Klasifikaci podnikového majetku (v souladu se zásadami účetnictví platnými od 1. 1. 1993, v návaznosti na daňovou soustavu, obchodní zákoník apod.) lze provést podle následujících dvou základních kritérií : � podle povahy se podnikový majetek člení na

− hmotný majetek, − nehmotný majetek, − finanční majetek;

� podle doby využitelnosti se podnikový majetek člení na − dlouhodobý majetek – doba využitelnosti je delší než 1 rok, − krátkodobý majetek – doba využitelnosti je kratší než 1 rok.

V hospodářské praxi při členění podnikového majetku je však brán v některých případech ohled také na cenu majetku.

Podnikový majetek (v naší současné hospodářské praxi) se člení na: − dlouhodobý majetek (DM), − oběžný majetek (OM).


26

DLOUHODOBÝ MAJETEK

Dlouhodobý majetek (neoběžný majetek, případně též fixní, stálý, resp. stálá, fixní aktiva) slouží podniku dlouhou dobu (déle než 1 rok), nespotřebovává se najednou, ale postupně se opotřebovává (kromě pozemků) a úměrně tomuto opotřebení přenáší svou cenu ve formě odpisů do nákladů podniku.

Dlouhodobý majetek se dělí na � dlouhodobý hmotný majetek, � dlouhodobý nehmotný majetek, � dlouhodobý finanční majetek.

Dlouhodobým hmotným majetkem (DHM) se rozumí: 1) pozemky – bez ohledu na výši ocenění (pokud nejsou zbožím); 2) stavby (stavby včetně budov, otvírky lomů, pískoven a hlinišť, technické rekultivace, byty

a nebytové prostory) − bez ohledu na výši ocenění a dobu použitelnosti;

3) samostatné movité věci (např. stroje a zařízení, dopravní prostředky apod.) a soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením

− jejichž doba použitelnosti je delší než 1 rok a − ocenění je vyšší než cena stanovená podnikem ve vnitropodnikové směrnici (zákon

o daních z příjmů považuje za tuto hranici 40 000 Kč); zachycují se zde též předměty z drahých kovů – bez ohledu na výši ocenění;

4) pěstitelské celky trvalých porostů – patří sem: − ovocné stromy nebo ovocné keře na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha

v hustotě nejméně 90 stromů nebo 1 000 keřů na 1 ha, − vinice a chmelnice (bez nosných konstrukcí);

5) dospělá zvířata a jejich skupiny (stáda, hejna) − jejichž doba použitelnosti je delší než 1 rok a − ocenění je vyšší než cena stanovená podnikem ve vnitropodnikové směrnici (zákon

o daních z příjmů považuje za tuto hranici 40 000 Kč); 6) jiný dlouhodobý hmotný majetek (např. umělecká díla, která nejsou součástí stavby,

sbírky, movité kulturní památky apod.) – bez ohledu na výši ocenění.

Dlouhodobým nehmotným majetkem (DNM) se rozumí: 1) zřizovací výdaje – jsou výdaje spojené se založením nového podniku až do okamžiku

jeho vzniku (např. soudní a správní poplatky a jiné úřední výlohy, výdaje na pracovní cesty, odměny za zprostředkování a poradenské služby apod.); zřizovacími výdaji není pořízení dlouhodobého majetku nebo zásob;

2) nehmotné výsledky výzkumu a vývoje − samostatně nabyté, − nebo vytvořené vlastní činností (za účelem obchodování s nimi), pokud nejde o součást dodávky DHM;

3) software − samostatně nabytý, − nebo vytvořený vlastní činností (za účelem obchodování s ním), pokud nejde o součást dodávky hardware;

4) ocenitelná práva – výrobně technické poznatky (know-how), licence, předměty průmyslových práv a jiné výsledky duševní tvůrčí činnosti.

Dlouhodobým nehmotným majetkem jsou výše uvedené složky 1) až 4) − s dobou použitelnosti delší než 1 rok


27

− a jejichž ocenění je vyšší než cena stanovená podnikem ve vnitropodnikové směrnici (pro účely zákona o daních z příjmů je touto hranicí 60 000 Kč). (Dobou použitelnosti se rozumí doba, po kterou je majetek využitelný pro současnou nebo uchovatelný pro další činnost.)

5) goodwill – je kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním podniku (ve smyslu obchodního zákoníku), nabytého zejména koupí nebo vkladem, a souhrnem jeho individuálně oceněným složek majetku sníženým o převzaté závazky;

6) jiný dlouhodobý nehmotný majetek – zejména povolenky na emise a preferenční limity – bez ohledu na výši ocenění.

Dlouhodobým finančním majetkem (DFM) se rozumí: 1) podíly v ovládaných a řízených podnicích; 2) podíly v podnicích pod podstatným vlivem; 3) ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly – zejména podíly v ostatních podnicích (ne

v podnicích ovládaných a řízených a pod podstatným vlivem, dluhové cenné papíry (dluhopisy), ostatní dlouhodobé cenné papíry;

4) půjčky a úvěry – ovládající a řídící podnik, podstatný vliv – poskytnuté dlouhodobé půjčky a úvěry ovládaným a řízeným podnikům a podnikům pod podstatným vlivem, mezi nimi i jimi poskytované;

5) jiný dlouhodobý finanční majetek – ostatní dlouhodobé půjčky a úvěry (s výjimkou uvedených v bodě 4), též dlouhodobé termínované vklady.

Protože dlouhodobý majetek slouží v podniku velmi dlouho (budovy i desítky let), je rozhodování o pořízení dlouhodobého majetku jedním z nejdůležitějších strategických rozhodnutí. OBĚŽNÝ MAJETEK

Oběžný majetek (označovaný též jako krátkodobý majetek, resp. oběžná aktiva)) je v podniku v různých formách, přičemž jedna forma přechází v jinou (za peníze jsou nakoupeny suroviny, ty se mění v hotové výrobky, hotové výrobky v pohledávky, pohledávky v peníze atd.). Oběžný majetek je tedy neustále v pohybu, obíhá (odtud i jeho název).

Oběžný majetek se člení na � zásoby, � krátkodobý finanční majetek

− peněžní prostředky (v hotovosti, na bankovních účtech), − cenné papíry a vklady (krátkodobé – v držení nebo se splatností do 1 roku),

� pohledávky.

Zásoby se dále člení na � materiál − ta část zásob, která je připravena k výrobnímu použití; patří sem suroviny

(základní materiál), pomocné a provozovací látky, náhradní díly, obaly, a to včetně drobného hmotného majetku, o kterém podnikatel rozhodl, že není dlouhodobým majetkem;

� zásoby vlastní výroby − do této skupiny zásob se řadí: − nedokončená výroba − ta část zásob, které již vstoupily do výrobního procesu, a

protože tento ještě neskončil, dosud se v něm nacházejí; − polotovary vlastní výroby − jsou odděleně evidované produkty, které ještě

neprošly všechny výrobní stupně a musí být proto dokončeny nebo zkompletovány do finálních výrobků v dalším výrobním procesu podniku;


28

− výrobky − jsou produkty vlastní výroby určené k realizaci mimo podnik, popř. ke spotřebě uvnitř podniku;

− mladá a ostatní zvířata a jejich skupiny −−−− jsou to zvířata a jejich skupiny, která nejsou vykazována v DHM jako dospělá zvířata a jejich skupiny;

� zboží − je všechno (movité věci), co podnik nakupuje za účelem prodeje, pokud podnik s těmito věcmi obchoduje; zbožím jsou i výrobky vlastní výroby, které byly aktivovány a předány do vlastních prodejen.

Schopnost různých složek podnikového majetku (různých položek aktiv) přeměnit se v peníze a sloužit tak k úhradě závazků podniku označujeme pojmem likvidita . Z hlediska likvidity rozlišujeme: ⇒ majetek (aktiva) prvního stupně likvidity − peníze v hotovosti (v pokladně), peněžní

prostředky na bankovních účtech, popř. pohledávky okamžitě splatné; ⇒ majetek (aktiva) druhého stupně likvidity − pohledávky u odběratelů a jiné pohledávky,

popř. část hotových výrobků, u kterých nejsou problémy s odbytem; ⇒ majetek (aktiva) třetího stupně likvidity − zásoby všeho druhu; ⇒ dlouhodobý majetek často označujeme jako majetek nelikvidní (resp. nelikvidní aktiva);

případně jako majetek čtvrtého stupně likvidity (s dobou likvidity delší než 1 rok). Majetková struktura podniku je podíl jednotlivých složek majetku na jeho celkovém objemu. Je dána především odvětvím a typem podniku: ⇒ v obchodním podniku − převládají zásoby zboží, ⇒ ve výrobních podnicích − převládá dlouhodobý majetek.


29

Majetkovou strukturu podniku charakterizuje následující schéma: dlouhodobý hmotný majetek dlouhodobý dlouhodobý majetek nehmotný majetek dlouhodobý finanční majetek při pořízení Podnikový drobný hmotný přímo do majetek majetek nehmotný nákladů oběžný zásoby materiál majetek zásoby nedokončená vlastní výroba výroby polotovary vlastní výroby výrobky mladá a ost. zboží zvířata a a jejich sk. krátkodobý peněžní finanční prostředky majetek cenné papíry a vklady pohledávky


30

3.2. OCEŇOVÁNÍ MAJETKU Jedná se o oceňování jednotlivých součástí majetku, tj. jednotlivých položek aktiv.

Oceňování majetku (aktiv) je ve většině zemí, a i u nás, určeno příslušnými předpisy. Obecně platí, že jednotlivé složky majetku (jednotlivé položky aktiv) se oceňují individuálně, takže celková hodnota majetku (aktiv) se zjistí součtem jednotlivých položek.

Odpisovaný dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se v rozvaze uvádí podle použitého principu: � buď ve dvou položkách – v pořizovací ceně a v oprávkách, které snižují pořizovací cenu

na cenu zůstatkovou – tj. tzv. brutto princip, � nebo v jedné položce – v zůstatkové ceně – tj. tzv. netto princip. OCEŇOVÁNÍ DLOUHODOBÉHO MAJETKU

Dlouhodobý majetek se oceňuje � pořizovací cenou, � reprodukční pořizovací cenou, � vlastními náklady.

Pořizovací cena (PC) – obsahuje cenu pořízení dlouhodobého majetku včetně nákladů spojených s pořízením až do doby jeho uvedení do užívání. Např.:

− u budov a staveb pořizovací cena je tvořena cenou pořízení včetně nákladů na průzkumné a projektové práce, na odvody za trvale odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě pro výstavbu a za její dočasné odnětí pro zařízení staveniště apod.;

− u strojů a zařízení součástí pořizovací ceny kromě ceny pořízení jsou i náklady na dopravu, montáž apod.;

− to jsou příklady pokud jde o dlouhodobý hmotný majetek, analogicky je pořizovací cena tvořena i u dlouhodobého nehmotného a finančního majetku.

Pořizovací cenou se oceňuje − dlouhodobý majetek, − pořizovaný nákupem; (nakupovaný dlouhodobý majetek).

Reprodukční pořizovací cena (RPC) – je cena, za kterou by byl dlouhodobý majetek pořízen v době, kdy se oceňuje. Reprodukční pořizovací cenou se oceňuje dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek

− bezúplatně nabytý (např. darováním, DHM bezúplatně pořízený z finančního leasingu);

− nově zjištěný a v účetnictví dosud nezachycený (např. inventarizační přebytek); − vytvořený vlastní činností, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření nelze zjistit; − vklad dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku do podniku.

Reprodukční pořizovací cenou se oceňuje − dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, − nenakoupený ani nevytvořený vlastní činností, tedy v ostatních případech.

Vlastní náklady (VN) – jsou veškeré přímé náklady a nepřímé náklady (výrobní režie, popř. nepřímé náklady správního charakteru) bezprostředně související s vytvořením dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku vlastní činností. Vlastními náklady se oceňuje

− dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek,


31

− vytvořený vlastní činností (pořízený nebo vyrobený ve vlastní režii).

Cena pořízení (cP) – je cena, za kterou byl dlouhodobý majetek pořízen bez nákladů s jeho pořízením souvisejících.

Ocenění jednotlivého odpisovaného dlouhodobého hmotného majetku a dlouhodobého nehmotného majetku se zvyšuje o technické zhodnocení (modernizace, rekonstrukce, stavební úpravy). Ocenění dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku se sníží o dotaci poskytnutou na pořízení tohoto majetku. (Za dotaci ve výši RPC se považuje i bezúplatné nabytí preferenčních limitů a povolenek na emise prvním držitelem nebo provozovatelem.)

U odpisovaného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku se zjišťuje též zůstatková cena.

Zůstatkovou cenou (ZC) u odpisovaného dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku se rozumí rozdíl mezi počáteční cenou (PočC), resp. vstupní cenou (PočC = PC, RPC nebo VN) a celkovou výší provedených odpisů ke konci období, k němuž se zůstatková cena zjišťuje (uvedená suma provedených odpisů se v účetnictví označuje jako oprávky). Dlouhodobý hmotný majetek (budova, stroj) a dlouhodobý nehmotný majetek (software, know-how) slouží v podniku delší dobu. Je samozřejmé, že náklady na jeho pořízení nelze zahrnout do nákladů toho období, ve kterém byl pořízen. V ekonomickém smyslu náklady na pořízení dlouhodobého majetku nejsou náklady podniku (ty vznikají až použitím dlouhodobého majetku ve výrobě nebo v provozu), ale změnou jedné formy majetku (aktiv), tj. peněžních prostředků, v jinou formu majetku (aktiv), tj. budovu, stroj apod. Hodnota (resp. cena) dlouhodobého majetku postupně přechází do nákladů podniku ve formě odpisů. Blíže ke způsobům odpisování, k metodám odpisování, včetně zásad odpisové politiky v ČR v současném období, tj. problematiky účetních a daňových odpisů – viz. dále. OCEŇOVÁNÍ OBĚŽNÉHO MAJETKU

Peněžní prostředky v hotovosti a na bankovních účtech – pouze pro tuto část oběžného majetku platí, že jejich nominální hodnota se rovná hodnotě skutečné (reálné).

Zásoby – předpisy je dáno, že je lze oceňovat � buď pořizovací cenou (u zásob nakupovaných), � nebo vlastními náklady (u zásob pořízených ve vlastní režii), � případně reprodukční pořizovací cenou (zásoby pořízené bezplatně, přebytky zásob).

V praxi se používá několika způsobů ocenění zásob: a) podle průměrných cen – cena se zjistí jako vážený aritmetický průměr z pořizovacích

cen všech dodávek; b) podle metody FIFO – vychází se z předpokladu, že dodávka, která do skladu první přišla,

jako první ze skladu odchází; tento způsob je výhodný při poklesu cen, protože vykazovaný zisk je nižší;

c) podle metody LIFO – vychází se z předpokladu, že nejdříve se spotřebuje poslední dodávka; tento způsob je výhodný při růstu cen, neboť zmirňuje dopad inflace na zisk podniku.

Použití metody LIFO je v našich podmínkách zakázané.

Pohledávky – oceňují se v nominální účetní hodnotě, která se někdy snižuje o opravné položky na nedobytné pohledávky.


32

3.3. ODPISOVÁNÍ DLOUHODOBÉHO MAJETKU Dlouhodobý majetek slouží podniku delší dobu, a proto náklady na jeho pořízení nelze zahrnout do nákladů toho období, ve kterém vznikly. V průběhu používání dlouhodobého majetku dochází k jeho opotřebení, ať už se jedná o fyzické opotřebení (v důsledku používání tohoto majetku – pracovní, ale i vlivem prostředí – přirozené) nebo morální opotřebení (zastarávání v důsledku technického pokroku – zdokonalování i zlevňování daného majetku).

Odpisováním (amortizací, umořováním) dlouhodobého majetku se přenáší jeho počáteční cena postupně do nákladů na činnost.

Odpis je ta část počáteční ceny dlouhodobého majetku, která se z něj v určitém období přenesla do nákladů na činnost. � Odpisy tak umožňují vyjádřit postupné snižování ceny dlouhodobého majetku (vyčíslit

zůstatkovou cenu dlouhodobého majetku). � Odpisy jsou součástí nákladů a umožňují tak vyčíslit reálné náklady na činnost. 3.3.1. METODY ODPISOVÁNÍ DLOUHODOBÉHO MAJETKU V podstatě lze rozlišovat tři způsoby (metody) odpisování dlouhodobého majetku (DM): � lineární (rovnoměrné), � degresivní (klesající), � progresivní (rostoucí). METODA LINEÁRNÍCH ODPIS Ů

Spočívá v rovnoměrném odpisování dlouhodobého majetku v průběhu jeho životnosti (resp. doby odpisování); částky ročních odpisů v jednotlivých letech doby odpisování jsou stejné. Použití této metody je založeno na uplatňování ročních odpisových sazeb (v %) z počáteční ceny dlouhodobého majetku. Tato metoda patří k nejjednodušším, nejčastěji používaným metodám.

Obecné vztahy pro lineární odpis:

� uvažuje se s konečnou cenou DM:

t

KCPoO

−= čC ;

t

HUO = ;

čCPo

Op

100⋅= ; tPo

KCPop

⋅⋅−=

čC

čC 100)( ;

100

pPoO

⋅= čC ;

� neuvažuje se s konečnou cenou DM:

t

PoO

čC= ; t

p100= ;

100

pPoO

⋅= čC ;


33

� stanovení zůstatkové ceny DM:

nOPoZCn ⋅−= čC ;

kde: PočC – počáteční cena DM v Kč (počáteční cena, resp. vstupní cena = PC –

pořizovací cena DM, RPC – reprodukční pořizovací cena DM, VN – vlastní náklady DM v Kč),

KC – konečná cena DM v Kč (KC = Clikv – Nlikv), Clikv – cena likvidační DM v Kč (cena DM při jeho vyřazení), Nlikv – náklady na likvidaci DM v Kč (náklady na vyřazení DM), HU – počáteční hodnota umořovaná DM v Kč (HU = PočC – KC), t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, O – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč, p – roční odpisová sazba v %, ZCn – zůstatková cena DM v Kč po „n“ letech používání (odpisování), n – počet let používání (odpisování) DM, tj. 1 až t, po jejichž uplynutí zjišťujeme ZC (ZC0 = PočC). Příklad: Pořizovací cena obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč, odhad konečné ceny je 97 200 Kč a doba životnosti je 5 let. Úkol: a) Na základě uvedených předpokladů pomocí metody lineárního odpisu vypočtěte:

� roční odpis (roční odpisovou částku) v Kč, � roční odpisovou sazbu v %, � roční odpis na základě vypočtené roční odpisové sazby v %, � zůstatkovou cenu v Kč po 4 letech používání (odpisování).

b) Propočty zopakujte za předpokladu, že podnik neuvažuje s konečnou cenou (resp. že KC = 0); vypočtěte: � roční odpis (roční odpisovou částku) v Kč, � roční odpisovou sazbu v %, � roční odpis na základě vypočtené roční odpisové sazby v %, � zůstatkovou cenu v Kč po 4 letech používání (odpisování).

Řešení: a)

� Kčt

HU

t

KCCPoO 560230

5

200970002501 =−==−= č ;

KčHU 8001521200970002501 =−= ;

� %45,180002501

100560230100 =⋅=⋅=CPoč

Op ;

%45,1850002501

100)200970002501(100)( =⋅

⋅−=⋅

⋅−=tCPo

KCCPop

č

č ;

� KčpCPo

O 625230100

45,180002501

100=⋅=⋅= č

; (rozdíl je v zaokrouhlení)


34

� KčOCPoZC 7603274560230000250144 =⋅−=⋅−= č . b)

� Kčt

CPoO 000250

5

0002501 === č ;

� %205

100100 ===t

p ;

� KčpCPo

O 000250100

200002501

100=⋅=⋅= č

;

� KčOCPoZC 0002504000250000250144 =⋅−=⋅−= č .

METODA DEGRESIVNÍCH ODPIS Ů

Je charakterizována klesajícími částkami ročních odpisů v jednotlivých letech doby odpisování. Tato metoda se může vyskytovat v různých variantách; nejběžnější je zvláštní případ degresivního odpisu klesajícího geometrickou řadou – tzv. „metoda stálého procenta“. Metoda stálého procenta Metoda stálého procenta bývá někdy označována jako alternativa metody DDB (Double Declining Balance Method). Při této metodě se částky ročních odpisů v jednotlivých letech vypočtou stejnou roční odpisovou sazbou v % (stálé procento) ze snižující se zůstatkové ceny dlouhodobého majetku.

Pro metodu stálého procenta platí následující vztahy:

1001 ⋅

−= t

CPo

KCp

č ;

n

n

pCPoZC

−⋅=100

1č ;

1001

pZCO n

n

⋅=+ ;

kde: p – stálé procento odpisu, PočC – počáteční cena DM v Kč, KC – konečná cena DM v Kč, t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, ZCn – zůstatková cena DM v Kč po „n“ letech používání (odpisování), n – počet let používání (odpisování) DM, tj. 1 až t, po jejichž uplynutí zjišťujeme ZC (ZC0 = PočC), On+1 – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n+1“ roce používání.


35

Příklad: Pořizovací cena obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč, odhad konečné ceny je 97 200 Kč a doba životnosti je 5 let (stejné zadání jako u předchozího příkladu). Úkol: Vypracujte odpisový plán metodou stálého procenta (vypočtěte stálé procento odpisu a částky ročních odpisů v jednotlivých letech doby používání (odpisování) včetně vyčíslení průběhu zůstatkové ceny). Řešení: � stálé procento odpisu (p):

%401000002501

2009711001 5 =⋅

−=⋅

−= t

CPo

KCp

č ;

� odpisový plán: Rok Roční odpis v Kč

On+1

Zůstatková cena v Kč ZCn

Rok Roční odpis v Kč On+1

Zůstatková cena v Kč ZCn

1 500 000 750 000 4 108 000 162 000 2 300 000 450 000 5 64 800 97 200 3 180 000 270 000

KčpZC

O 000500100

400002501

1000

1 =⋅=⋅

= ; KčCPoZC 00025010 == č ;

KčpZC

O 000300100

40000750

1001

2 =⋅=⋅= ;

KčOCPoZC 000750000500000250111 =−=−= č . Další možnou, běžně užívanou, metodou degresivních odpisů je „metoda SYD“. Metoda SYD Metoda SYD (Sum of the Years Digits Method) je založena na klesající odpisové sazbě a konstantní odpisové základně. Svůj název dostala od součtu číslic jednotlivých let životnosti. Tato metoda bere v úvahu konečnou cenu DM, lze ji však použít, i když se neuvažuje s konečnou cenou (resp. KC = O).

Obecné vztahy pro odpisování metodou SYD:


( )KCCPon

ntOn −⋅−=

∑+ č1 ;


CPon

ntOn č⋅−=

∑+1 ;

kde: PočC – počáteční cena DM v Kč, KC – konečná cena DM v Kč,


36

t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, n – počet let používání (odpisování) DM, t – n – zbývající počet let životnosti (odpisování), ∑n – suma let životnosti (např. je-li životnost DM 4 roky, ∑ =+++= 104321n ),

lze vyjádřit jako součet členů aritmetické posloupnosti podle vztahu:

∑ ∑=

+⋅==t

n

ttnn

1 2

)1( , v našem případě 10

2

)14(4 =+⋅=∑n ,

On+1 – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n+1“ roce používání. Příklad: Pořizovací cena obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč, odhad konečné ceny je 97 200 Kč a doba životnosti je 5 let (stejné zadání jako u předchozích příkladů). Úkol: Vypracujte odpisový plán metodou SYD včetně vyčíslení průběhu zůstatkové ceny. Řešení: Odpisový plán a průběh zůstatkové ceny Rok Roční odpis v Kč (On+1) Zůstatková cena v Kč (ZCn)

1 267384)200970002501(

15

5 =−⋅

865 733

2 4133078001521

15

4 =⋅

558 320

3 5602308001521

15

3 =⋅

327 760

4 7071538001521

15

2 =⋅

174 053

5 853768001521

15

1 =⋅

97 200

152

)15(5 =+⋅=∑n

Metoda DDB Metoda DDB (Double Declining Balance Method) spočívá v konstantní odpisové sazbě a klesající odpisové základně. Odpisová sazba se vyjádří jako dvojnásobek (lze však použít různé násobky) sazby lineárního odpisu. Roční odpisy v jednotlivých letech se vypočtou touto stále stejnou roční odpisovou sazbou v % ze snižující se zůstatkové ceny dlouhodobého majetku.

Pro metodu DDB platí následující vztahy:

2100⋅=

tpDDB ;

1001

DDBnn

pZCO

⋅=+ ;

kde: pDDB – roční odpisová sazba DDB v %, t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, ZCn – zůstatková cena DM v Kč po „n“ letech používání (ZC0 = PočC),


37

n - počet let používání (odpisování) DM, On+1 – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n+1“ roce používání.

Nevýhodou této metody je, že neumožňuje do odpisů promítnout vliv konečné ceny DM. Další nevýhodou je, že za dobu odpisování se nedosáhne plného odepsání dlouhodobého majetku a roční odpis v posledním roce odpisování je nutné upravit o zbývající zůstatkovou cenu (když 0=KC ), resp. o zbývající zůstatkovou cenu sníženou o předpokládanou konečnou cenu ( 0≠KC ). Vzhledem k těmto nevýhodám je metoda DDB méně používanou metodou. METODA PROGRESIVNÍCH ODPIS Ů

Je charakteristická vzrůstajícími částkami ročních odpisů v jednotlivých letech doby odpisování. Z progresivních odpisů je nejznámější „metoda anuity“ (metoda umořovacího fondu). Metoda anuity Při použití této metody se postupuje tak, že se vypočítává roční umořovaná částka – anuita (zúročený roční odpis) a tato částka se rozdělí na úrok a odpis.

Pro metodu anuity platí následující vztahy:

� umořovatel (U):

1

)1(

−⋅−=

t

t

q

qqU ; kde úročitel (q):

1001

pq += ;

� anuita – roční umořovaná částka (A):

UHUA ⋅= ;

� výpočet podílu na zúročení a na odpis:

podíl na zúročení = 100

pHU n ⋅ ; resp. = )1( −⋅ qHU n ;

podíl na odpis = A – podíl na zúročení ; podíl na odpis = On ;

kde: U – umořovatel, q – úročitel, p – procento zúročení (úroková míra), t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, A – anuita (roční umořovaná částka) v Kč, HU – počáteční hodnota umořovaná DM v Kč (HU = PočC – KC), HUn – hodnota umořovaná počátkem „n“ –tého roku používání (odpisování), kterou zjistíme jako rozdíl HU (počáteční hodnoty umořované) a sumy doposud provedených odpisů, n – jednotlivé roky používání (odpisování) DM, tj. 1 až t, na jejichž počátku

zjišťujeme HU, On – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n“ roce používání (odpisování). Příklad: Pořizovací cena obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč, odhad konečné ceny je 97 200 Kč a doba životnosti je 5 let (stejné zadání jako u předchozích příkladů), úroková míra (procento zúročení) činí 15 %.


38

Úkol: Vypracujte odpisový plán metodou anuity (vypočtěte umořovatel, anuitu a částky ročních odpisů v jednotlivých letech doby používání (odpisování). Řešení:

� umořovatel (U):

298316,0011357,1

301704,0

115,1

15,1)115,1(5

5

==−⋅−=U ; 15,1

100

151 =+=q ;

� anuita (A):

KčA 899343298316,08001521 =⋅= ; KčHU 8001521200970002501 =−= ;

� odpisový plán: Rok HU počátkem roku Anuita v Kč Z anuity připadá na

v Kč (HUn) (A) zúročení v Kč odpis v Kč (On) 1 1 152 800 343 899 172 920 170 979 2 981 821 343 899 147 273 196 626 3 785 195 343 899 117 779 226 120 4 559 075 343 899 83 861 260 038 5 299 037 343 899 44 856 299 037*

*zaokrouhleno (299 043) podíl na zúročení: podíl na odpis:

HU1 = HU 100

pHU n ⋅ On = A – podíl na zúročení

HU2 = HU1 – O1 )1( −⋅ qHU n

atd. 15,0⋅nHU

Metoda zpomalených odpisů V souvislosti s progresivními odpisy je někdy uváděna i tzv. „metoda zpomalených odpisů“. Tato metoda je založena na rostoucí odpisové sazbě a konstantní odpisové základně. Jde o určitou analogii metody SYD s tím rozdílem, že v čitateli zlomku odpisové sazby není zbývající počet let odpisování, ale příslušný rok odpisování. Při použití této metody lze uvažovat s konečnou cenou DM, lze ji však uplatnit, i když KC = 0.

Obecné vztahy pro metodu zpomalených odpisů:


( )KCCPon

nOn −⋅=

∑č ;


CPon

nOn č⋅=

∑ ;

kde: PočC – počáteční cena DM v Kč, KC – konečná cena DM v Kč, t – doba životnosti (resp. doba odpisování) v letech, n – jednotlivé roky odpisování DM, tj. 1 až t,


39

∑n – suma let životnosti (např. je-li životnost DM 4 roky, ∑ =+++= 104321n ),

lze vyjádřit jako součet členů aritmetické posloupnosti podle vztahu:

∑ ∑=

+⋅==t

n

ttnn

1 2

)1( , v našem případě 10

2

)14(4 =+⋅=∑n ,

On – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n“ –tém roce odpisování.

Použití této metody je problematické vzhledem k značné progresi ročních odpisů v průběhu doby odpisování, nevyhovuje ani zásadě opatrnosti v účetnictví. Výše uvedené metody odpisování bývají někdy označovány jako časové metody, vycházející z předpokládané doby životnosti (použitelnosti). Při odpisování dlouhodobého majetku však lze použít i výkonové metody. Výkonová metoda odpisů Této metody je vhodné použít u takového dlouhodobého majetku, jehož míra opotřebení je závislá na stupni skutečného využití majetku, na objemu provedeného výkonu a jeho rozložení během doby používání (např. u výrobních strojů, dopravních prostředků apod.).

Pro výkonovou metodu odpisů platí následující vztahy:


∑=

=t

1nnq

KC -čCPop ; nn qpO ⋅= ;


∑=

=t

1nnq

čCPop ; nn qpO ⋅= ;

kde: PočC – počáteční cena DM v Kč, KC – konečná cena DM v Kč, t – doba používání (resp. doba odpisování) v letech, n – jednotlivé roky odpisování DM, tj. 1 až t,

∑=

t

nnq

1

- celkový předpokládaný výkon DM během doby používání,

qn – výkon DM (v jednotkách výkonu) v jednotlivých letech používání, p – odpisová sazba v Kč na jednotku výkonu, On – roční odpis (roční odpisová částka) v Kč v „n“ –tém roce odpisování. Příklad: Pořizovací cena obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč, odhad konečné ceny je 97 200 Kč a doby používání 5 let (stejné zadání jako u předchozích příkladů). Celkový předpokládaný výkon stroje během doby používání činí 100 000 ks výrobku s následujícím rozložením (viz. řešení) v jednotlivých letech používání. Úkol: Vypracujte odpisový plán výkonovou metodou odpisů včetně vyčíslení průběhu zůstatkové ceny.


40

Řešení: � odpisová sazba v Kč na jednotku výkonu:

ksnaKčPo

p 1528,11000100

200970002501 =−==∑

=

t

1nnq

KC -čC

� odpisový plán a průběh zůstatkové ceny Rok Výkon stroje v ks (qn) Roční odpis v Kč (On) Zůstatková cena v Kč (ZCn)

1 25 000 288 200 961 800 2 24 000 276 672 685 128 3 20 000 230 560 454 568 4 18 000 207 504 247 064 5 13 000 149 864 97 200

Zhodnocení metod odpisování dlouhodobého majetku

0

100 000

200 000

300 000

400 000

500 000

600 000

1 2 3 4 5

ročn

í od

pis

(v

Kč)

rok

Průběh ročních odpisů

lineární odpis metoda stálého procenta metoda SYD metoda anuity


41

0

200 000

400 000

600 000

800 000

1 000 000

1 200 000

1 400 000

0 1 2 3 4 5

zůst

atko

vá c

ena

(v Kč

)

rok

Průběh zůstatkové ceny

lineární odpis metoda stálého procenta metoda SYD metoda anuity

Z průběhu ročních odpisů, ale především zůstatkové ceny dlouhodobého majetku (z výše uvedených řešených příkladů) je patrné, že kromě lineárních odpisů (jako nejjednodušší metody) budou z nelineárních odpisů nejčastěji používané různé metody degresivních odpisů (především u strojů, zařízení apod.), protože daleko citlivěji reagují na průběh morálního opotřebení v důsledku technického pokroku a umožňují vzhledem k poměrně nízké zůstatkové ceně v posledních letech odpisování i předčasné vyřazení morálně zastaralého dlouhodobého majetku a jeho náhradu novým. Znalostí obecných metod odpisování dlouhodobého majetku lze v současné hospodářské praxi využít v oblasti účetních odpisů (viz. dále). 3.3.2. ÚČETNÍ A DA ŇOVÉ ODPISY Odpisový systém v našich podmínkách do 1. 1. 1993 znal jen daňové odpisy (upravené zejména vyhláškou FMF č. 586/1990 Sb., o odpisování základních prostředků, ve znění vyhl. č. 345/1991 Sb., a dále příslušnou částí o odpisování obsaženou v zákoně č. 389/1990 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva), a proto spolehlivě nemohl souběžně plnit různé funkce, zájmy a cíle, zejména konkrétní požadavky podniků v různých ekonomických situacích na jedné straně a možnosti státního rozpočtu na druhé straně. Základním rysem odpisové politiky po 1. 1. 1993 je, jak je to běžné v tržních ekonomikách, že kromě daňových odpisů stanovených zákonem o daních z příjmů, existují rovněž účetní odpisy (podle zákona o účetnictví), které si určují podnikatelé. Prostřednictvím účetních odpisů se tedy vyjadřují zejména potřeby kalkulační (reálné ocenění položky odpisů v cenách) a reálné ocenění majetku, resp. jeho ekonomická životnost. Zavedení kategorie účetních odpisů (v rámci celkové reformy účetnictví) bylo jedním z momentů, které usnadnily účelnou unifikaci, daňovou transparentnost a zjednodušení daňových odpisů.


42

ÚČETNÍ ODPISY (podle zákona o účetnictví a předpisů souvisejících – rok 2009) Dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek se odpisuje na základě odpisového plánu nepřímo prostřednictvím účetních odpisů: � odpisuje se dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek; � neodpisují se pozemky a jiný majetek vymezený zvláštními předpisy (např. majetek

určený pro účely obrany republiky apod.); � podnikatelé sestavují odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku

v průběhu jeho používání; v tomto plánu si sami určí postupy odpisování. Stanovení účetních odpisů: � účetní odpisy se počítají z ceny, ve které je majetek oceněn v účetnictví (počáteční cena –

pořizovací cena, reprodukční pořizovací cena nebo vlastní náklady), a to jen do její výše; podnikatel však může při odpisování majetku zohlednit předpokládanou kladnou konečnou cenu (KC = Clikv – Nlikv), v účetnictví se tato cena označuje jako předpokládaná zbytková hodnota;

� sazby účetních odpisů si stanoví podnikatel např. z hlediska času, doby použitelnosti nebo ve vztahu k výkonům (např. u dopravních prostředků);

� technické zhodnocení, provedené, hrazené a odpisované nájemcem, se odepíše v průběhu používání tohoto technického zhodnocení;

� preferenční limity lze odpisovat podle času nebo výkonů; neodpisují se však preferenční limity, které nelze odpisovat podle času nebo výkonů, a povolenky na emise;

� u staveb, bytů a nebytových prostor, samostatných movitých věcí a souboru movitých věcí může podnikatel uplatnit metodu komponentního odpisování majetku: - podnikatel určí majetek, u kterého použije tuto metodu, průběh používání a způsob

určení komponenty včetně jejího ocenění, - komponentou se rozumí určená část majetku (nebo souboru majetku), u které je výše

ocenění významná v poměru k výši ocenění celého majetku a jejíž doba použitelnosti se významně liší od doby použitelnosti majetku,

- komponenta se odpisuje v průběhu používání samostatně od ostatních komponent a od zbylé části majetku,

- při výměně komponenty se ocenění majetku snižuje o výši ocenění vyřazované komponenty a zvyšuje o výši ocenění nově zařazované komponenty včetně všech nákladů souvisejících s výměnou; pokud vyřazovaná komponenta není plně odepsána, provede se odpis zůstatkové ceny vyřazované komponenty do nákladů,

- majetek, u kterého se uplatní metoda komponentního odpisování, se však nadále eviduje jako celek včetně jeho oprávek;

� účetní předpisy v zásadě neumožňují jednorázový odpis dlouhodobého majetku do nákladů;

� zůstatková cena se zjišťuje pomocí oprávek k dlouhodobému hmotnému a nehmotnému majetku vytvářených v souladu s účetními odpisy.

DAŇOVÉ ODPISY (podle zákona o daních z příjmů pro účely stanovení daní z příjmů – rok 2009)

Odpisy se stanoví z hmotného majetku a nehmotného majetku. ODPISY HMOTNÉHO MAJETKU

Hmotným majetkem (v podstatě dlouhodobým hmotným majetkem) se rozumí:


43

� samostatné movité věci, popřípadě soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (počáteční cena) je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než 1 rok,

� budovy a stavby, � pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky, � dospělá zvířata a jejich skupiny, jejichž vstupní cena je vyšší než 40 000 Kč, � jiný majetek:

− technické zhodnocení (stavební úpravy, rekonstrukce, modernizace), − výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšují vstupní cenu a zůstatkovou cenu hmotného majetku, − technické rekultivace.

Hmotný majetek vyloučený z odpisování: - bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí

najaté věci, pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 40 000 Kč, - pěstitelský celek trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky, jež nedosáhl

plodonosného stáří, - hydromeliorace do 2 let po jejím dokončení, - umělecká díla, knihovní fondy apod., - movité kulturní památky a jejich soubory, - hmotný majetek převzatý povinně bezúplatně podle zvláštních předpisů, - inventarizační přebytky hmotného majetku zjištěné podle zvláštního předpisu, - případně další specifické případy.

Odpisováním se rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku do výdajů (nákladů) pro zjištění základu daně z příjmů.

Hmotný majetek odpisuje vlastník s těmito výjimkami: - technickou rekultivaci, prováděnou na pozemku jinou osobou než vlastníkem, odepisuje

ten, kdo je k provedení rekultivace zavázán, - technické zhodnocení (např. modernizace) pronajatého hmotného majetku, jsou-li hrazené

nájemcem, může na základě písemné smlouvy odpisovat nájemce. Při odpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů zahrnuje poměrná část odpisů.

Vstupní cenou (počáteční cenou) hmotného majetku se rozumí: � pořizovací cena – je-li pořízen úplatně, � vlastní náklady – je-li pořízen nebo vyroben ve vlastní režii, � reprodukční pořizovací cena (zjištěná podle zvláštního předpisu nebo soudním znalcem) –

v ostatních případech.

Zůstatkovou cenou se rozumí rozdíl mezi vstupní cenou hmotného majetku a celkovou výší odpisů z tohoto majetku.

Zvýšená vstupní cena a zvýšená zůstatková cena – pokud není technické zhodnocení (např. modernizace) samostatně odpisováno nájemcem, zvyšuje technické zhodnocení - vstupní cenu = zvýšená vstupní cena a - zůstatkovou cenu = zvýšená zůstatková cena.

Stanovení odpisů hmotného majetku

� V prvním roce odpisování zatřídí podnikatel hmotný majetek do odpisových skupin (viz. příloha zákona o daních z příjmů); doba odpisování činí minimálně:


44

Odpisová skupina Doba odpisování 1 3 roky 2 5 let 3 10 let 4 20 let 5 30 let 6 50 let

� Podnikatel provádí rovnoměrné nebo zrychlené odpisování. Způsob odpisování stanoví pro každý nově pořízený hmotný majetek a nelze jej změnit po celou dobu jeho odpisování.

� Hmotný majetek se odpisuje nejvýše do vstupní ceny (počáteční ceny) nebo do zvýšené vstupní ceny.

Rovnoměrné odpisování

� Při rovnoměrném odpisování hmotného majetku jsou odpisovým skupinám přiřazeny tyto maximální roční odpisové sazby:

Roční odpisová sazba Odpisová skupina v prvním roce v dalších letech pro zvýšenou

odpisování odpisování vstupní cenu 1 20 40 33,3 2 11 22,25 20 3 5,5 10,5 10 4 2,15 5,15 5,0 5 1,4 3,4 3,4 6 1,02 2,02 2

� Podnikatel s převážně zemědělskou a lesní výrobou, který je prvním vlastníkem stroje pro zemědělství a lesnictví (SKP 29.3), může použít následujících ročních odpisových sazeb při zvýšení odpisu v prvním roce odpisování o 20 %:

Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce odpisování o 20 %

Odpisová skupina v prvním roce v dalších letech pro zvýšenou odpisování odpisování vstupní cenu

1 40 30 33,3 2 31 17,25 20 3 24,4 8,4 10

� Podnikatel, který je prvním vlastníkem zařízení pro čištění a úpravu vod (SKP 29.24.1), může použít následujících ročních odpisových sazeb při zvýšení odpisu v prvním roce odpisování o 15 %:


45



1 35 32,5 33,3 2 26 18,5 20 3 19 9 10

� Podnikatel, který je prvním vlastníkem hmotného majetku zatříděného v odpisových skupinách 1 až 3 (s výjimkami taxativně uvedenými) může použít následujících ročních odpisových sazeb při zvýšení odpisu v prvním roce odpisování o 10 %:



1 30 35 33,3 2 21 19,75 20 3 15,4 9,4 10

� Roční odpisy se stanoví ve výši jedné setiny součinu vstupní ceny a přiřazené roční odpisové sazby; podnikatel může na základě svého rozhodnutí použít i sazby nižší než maximální sazby.

� Ze zvýšené vstupní ceny se stanoví roční odpisy ve výši jedné setiny součinu zvýšené vstupní ceny a přiřazené roční odpisové sazby platné pro zvýšenou vstupní cenu.

� Roční odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Zrychlené odpisování

� Při zrychleném odpisování hmotného majetku jsou odpisovým skupinám přiřazeny tyto koeficienty pro zrychlené odpisování:

Koeficient pro zrychlené odpisování Odpisová skupina v prvním roce v dalších letech pro zvýšenou

odpisování odpisování zůstatkovou cenu 1 3 4 3 2 5 6 5 3 10 11 10 4 20 21 20 5 30 31 30 6 50 51 50

� Roční odpisy se stanoví: − v prvním roce odpisování jako podíl vstupní ceny a přiřazeného koeficientu pro

zrychlené odpisování platného v prvním roce odpisování; − podnikatel, který je prvním vlastníkem, může tento odpis v prvním roce zvýšit:

- o 20 % vstupní ceny stroje pro zemědělství a lesnictví (SKP 29.3), a to jen u podnikatele s převážně zemědělskou a lesní výrobou;

- o 15 % vstupní ceny zařízení pro čištění a úpravu vod (SKP 29.24.1); - o 10 % vstupní ceny hmotného majetku zatříděného v odpisových skupinách 1

až 3 (s výjimkami taxativně uvedenými);


46

− v dalších letech odpisování jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny a rozdílu mezi přiřazeným koeficientem pro zrychlené odpisování platným v dalších letech odpisování a počtem let, po které byl již odpisován.

� Ze zvýšené zůstatkové ceny (po technickém zhodnocení) se roční odpisy stanoví: − v roce zvýšení zůstatkové ceny jako podíl dvojnásobku této zvýšené zůstatkové

ceny a přiřazeného koeficientu zrychleného odpisování platného pro zvýšenou zůstatkovou cenu;

− v dalších letech odpisování jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny a rozdílu mezi přiřazeným koeficientem zrychleného odpisování platným pro zvýšenou zůstatkovou cenu a počtem let, po které byl odpisován ze zvýšené zůstatkové ceny.

� Roční odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

Technickým zhodnocením se rozumí výdaje na: - dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, - rekonstrukce majetku (zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo

technických parametrů), - modernizace majetku (rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku), pokud převýšily částku 40 000 Kč. Některé vybrané příklady z přílohy č. 1 k zákonu č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Třídění hmotného majetku do odpisových skupin Položka SKP (CZ-CC) Název Odpisová skupina 1 (1-1) 01.21.11 Jen: skot plemenný (1-2) 01.21.11 Jen: skot chovný (1-16) 29.32.14 Rozmetadla mrvy a umělých hnojiv (1-17) 29.32.40 Mechanické přístroje ke stříkání, rozstřikování nebo

rozprašování prášků pro zemědělství a zahradnictví (1-18) 29.32.50 Samonakládací nebo samovýklopné přívěsy a návěsy pro

zemědělské účely (1-20) 29.41 Ruční mechanizované nářadí a nástroje (1-21) 30.0 Kancelářské stroje a počítače Odpisová skupina 2 (2-22) 29.23.13 Chladicí a mrazící zařízení, tepelná čerpadla (kromě zařízení

převážně pro domácnost) (2-29) 29.24.6 Myčky nádobí průmyslového charakteru (2-30) 29.31 Zemědělské a lesnické traktory (2-32) 29.4 Obráběcí a tvářecí stroje

kromě: ručního mechanizovaného nářadí a nástrojů v SKP 29.41 v položce (1-20)

(2-57) 34.10.4 Motorová vozidla pro nákladní dopravu Odpisová skupina 3 (3-38) 35.11 Lodě

zejména: lodě pro osobní a nákladní dopravu včetně cisternových, rybářských, požárních a tlačných, remorkérů, plovoucích bagrů a jeřábů, plovoucí plošiny

(3-39) 35.20 Lokomotivy a kolejový vozový park kromě: vozíků kolejových důlních a malodrážních v SKP 35.20.33 v položce (1-32)

atd.


47

ODPISY NEHMOTNÉHO MAJETKU

Odpisuje se tento nehmotný majetek (v podstatě dlouhodobý nehmotný majetek): � zřizovací výdaje, � nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, � software, � ocenitelná práva a jiný majetek, který je veden v účetnictví jako nehmotný majetek

vymezený zvláštním předpisem; pokud byl: - nabyt úplatně, vkladem společníka nebo tichého společníka nebo člena družstva,

přeměnou, darováním nebo zděděním, nebo - vytvořen vlastní činností; a dále pokud: - vstupní cena je vyšší než 60 000 Kč a - doba použitelnosti je delší než 1 rok.

Nehmotný majetek se odpisuje rovnoměrně (a bez přerušení), a sice: - software a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje po dobu 36 měsíců (3 roky), - zřizovací výdaje po dobu 60 měsíců (5 let), - ostatní nehmotný majetek po dobu 72 měsíců (6 let).

Pro nehmotný majetek se použijí obdobně ustanovení jako pro hmotný majetek. Příklad: Pořizovací cena nově pořízeného obráběcího stroje činí 1 250 000 Kč; podnikatel nevyužil možnosti zvýšení odpisu v prvním roce odpisování. Úkol: a) zatřiďte tento hmotný majetek do příslušné odpisové skupiny; b) sestavte odpisový plán při rovnoměrném odpisování; c) sestavte odpisový plán při zrychleném odpisování. Řešení:

a) odpisová skupina: 2 doba odpisování: 5 let

b) a c) odpisový plán: Rok b) při rovnoměrném odpisování c) při zrychleném odpisování

Roční odpis v Kč Zůstatková cena v Kč Roční odpis v Kč Zůstatková cena v Kč 1 137 500 1 112 500 250 000 1 000 000 2 278 125 834 375 400 000 600 000 3 278 125 556 250 300 000 300 000 4 278 125 278 125 200 000 100 000 5 278 125 0 100 000 0

KčO 500137110002501100

11 =⋅⋅= KčO 000250

5

00025011 ==

KčO 12527825,220002501100

152 =⋅⋅=− KčO 000400

16

000000122 =

−⋅=

%1004%25,22%11 =⋅+ KčO 00030026

00060023 =

−⋅= atd.


48

Průběh ročních odpisů a zůstatkové ceny metod daňových odpisů (viz. výše uvedený řešený příklad)

0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

300 000

350 000

400 000

450 000

1 2 3 4 5

ročn

í od

pis

(v

Kč)

rok

Průběh ročních odpisů

rovnoměrný odpis zrychlený odpis

0

200 000

400 000

600 000

800 000

1 000 000

1 200 000

1 400 000

0 1 2 3 4 5

zůst

atko

vá c

ena

(v Kč

)

rok

Průběh zůstatkové ceny

rovnoměrný odpis zrychlený odpis


49

3.4. KAPITÁLOVÁ STRUKTURA PODNIKU Kapitálovou strukturou podniku rozumíme strukturu zdrojů, ze kterých byl majetek podniku pořízen (ze kterých majetek podniku vznikl). � Pokud vloží kapitál do podniku sám podnikatel nebo skupina podnikatelů (společníků, členů), hovoříme o vlastním kapitálu.

� Pokud vloží kapitál do podniku věřitel (např. banka), hovoříme o cizím kapitálu.

Toto členění kapitálu (kapitálových zdrojů), a sice na � vlastní kapitál a � cizí kapitál platí � jak pro zvětšování majetku podniku, � tak i pro financování jeho běžných potřeb.

Celková velikost podnikového kapitálu závisí na řadě okolností, především 1. na velikosti podniku; 2. na stupni mechanizace, automatizace, robotizace (čím vyšší použití techniky, tím větší

kapitál podnik potřebuje); 3. na rychlosti obratu kapitálu (čím rychlejší obrat, tím menší kapitál); 4. na organizaci odbytu (podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes

obchodní podniky), ale závisí i na jiných okolnostech.

Podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik pot řebuje. � Pokud má podnik kapitálu více, je jeho využití nehospodárné; říkáme, že je podnik

překapitalizován. Dochází k tomu tehdy, pokud dlouhodobým kapitálem (vlastním i cizím) je kryt i oběžný majetek.

� Pokud má podnik kapitálu méně, způsobuje to poruchy v chodu podniku; říkáme, že je podnik podkapitalizován. Dochází k tomu často v období expanze podniku – podnik rozšiřuje výrobu a prodej, roste jeho majetek (zásoby, pohledávky i dlouhodobý majetek), který není kryt potřebnými zdroji. Podnik se zadlužuje u dodavatelů, a tímto krátkodobým cizím kapitálem je kryt i dlouhodobý majetek. Podnik se dostává do platební neschopnosti, a to bývá začátkem jeho konce.

Při založení podniku se potřebné množství kapitálu stanoví v zakladatelském rozpočtu. VLASTNÍ KAPITÁL (vlastní zdroje)

Vlastní kapitál je kapitál, který patří majiteli (resp. majitelům, společníkům). Jeho podíl na celkovém kapitálu je ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku. a) Vlastní kapitál v podniku jednotlivce – tvoří peněžitý i nepeněžitý vklad podnikatele –

fyzické osoby do podnikání. b) Vlastní kapitál obchodní společnosti (resp. družstva) tvoří:

1) základní kapitál 2) kapitálové fondy 3) rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku (fondy ze zisku) 4) výsledek hospodaření minulých let 5) výsledek hospodaření běžného roku


50

1. Základní kapitál

Základní kapitál tvoří peněžní i nepeněžní vklady společníků do společnosti, členů do družstva. Ve společnosti s ručením omezeným, v akciové společnosti (v kapitálových obchodních společnostech) i v družstvu se vytváří povinně a jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku.

V akciové společnosti základní kapitál vzniká vydáním (emisí) akcií o určité nominální hodnotě, které si mezi sebou rozdělí zakladatelé, nebo je prodají. Základní kapitál musí činit minimálně 2 mil. Kč, resp. 20 mil. Kč. Základní kapitál může být tvořen různými typy akcií

− nejobvyklejší jsou základní (běžné) akcie – na majitele nebo na jméno; − mohou být vydány i prioritní akcie (a to za stanovených podmínek); stanovy nebo usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu mohou určit, že zaměstnanci a.s. mohou nabývat tyto akcie za zvýhodněných podmínek (úhrn cenového zvýhodnění nesmí překročit 5 % základního kapitálu).

Rozlišuje se: − jmenovitá (nominální) hodnota akcií – je hodnota uvedená na akcii, − vnitřní hodnota akcií – je dána podílem vlastního kapitálu připadajícího na 1 akcii, − kurzovní hodnota akcií – je cena, za kterou se akcie prodává na kapitálovém trhu.

Základní kapitál obchodní společnosti (v.o.s., k.s., s.r.o.) se zvyšuje − novými peněžními a nepeněžními vklady společníků, − nebo příděly z nerozděleného zisku.

Snížení základního kapitálu u s.r.o. lze provést jen do minimální výše stanovené zákonem, tj. do 200 tis. Kč.

Základní kapitál akciové společnosti se zvyšuje − upsáním nových akcií, − nepeněžitými vklady (musí být oceněny), − použitím části zisku nebo jiného majetku společnosti převyšujícího základní

kapitál. Technicky se zvýšení provede

− buď vydáním nových akcií, − nebo zvýšením nominální hodnoty dříve vydaných akcií (výměnou za nové akcie o

vyšší nominální hodnotě nebo vyznačením vyšší nominální hodnoty na stávajících akciích).

Základní kapitál se zvýší − když akciová společnost potřebuje další peněžní prostředky pro svůj rozvoj,

modernizaci, − nebo když majetek společnosti ve velkém rozsahu převyšuje základní kapitál, − a nebo když cizí kapitál je neúměrně vysoký.

Snížení základního kapitálu (jen do minimální výše stanovené zákonem, tj. v současné době do 2 mil. Kč, resp. do 20 mil. Kč) se provádí

− snížením nominální hodnoty dříve vydaných akcií (výměnou za nové akcie o nižší nominální hodnotě nebo vyznačením nižší nominální hodnoty na stávajících akciích),

− nebo vyjmutím z oběhu určitého počtu akcií. Základní kapitál se snižuje

− pokud se snižuje majetek (aktiva) akciové společnosti,


51

− nebo pokud došlo k takové ztrátě, kterou nelze uhradit z rezervního fondu nebo ji nelze převést do dalšího roku.

2. Kapitálové fondy

V akciové společnosti má největší význam tzv. emisní ážio, tj. kladný rozdíl mezi prodejní cenou akcií a jejich nominální hodnotou při zvyšování základního kapitálu upsáním nových akcií; jde o částku, o kterou byl kapitál akciové společnosti zhodnocen trhem. Emisní ážio zásadně vzniká v průběhu činnosti podniku při zvyšování základního kapitálu emisí nových akcií. Prostřednictvím emisního ážia � se brání stávající vlastníci, akcionáři, nebezpečí „zředění“ kapitálu (a tím i řídících

pravomocí), � a noví akcionáři „platí“ za přístup k fondům a nerozděleným výsledkům minulých let.

Zachycují se zde též ostatní kapitálové vklady (peněžní i nepeněžní), které nezvyšují základní kapitál podniku.

Zachycují se zde také přijaté dary a dotace (s výjimkou dotací poskytnutých na úhradu nákladů) apod. 3. Rezervní fondy, nedělitelný fond a ostatní fondy ze zisku (fondy ze zisku)

Patří sem především v obchodních společnostech zákonný rezervní fond, u družstev nedělitelný fond . Zákonný rezervní fond (resp. nedělitelný fond) je pojistkou proti nepředvídaným rizikům v podnikání; slouží

− ke krytí ztrát a − k překonání nepříznivého průběhu hospodaření společnosti (družstva).

Nedělitelný fond se za trvání družstva nesmí rozdělit mezi členy. Zákonný rezervní fond povinně vytváří kapitálové obchodní společnosti (s.r.o., a.s.), nedělitelný fond povinně vytváří družstvo: � výše zákonného rezervního (resp. nedělitelného) fondu je stanovena jako minimální, a to

stanoveným procentem ze základního kapitálu; � roční doplňování zákonného rezervního (resp. nedělitelného) fondu je stanoveno jako

minimální, a to stanoveným procentem z čistého zisku.

Řadíme sem i statutární a ostatní fondy, tvořené však podnikem (společností nebo družstvem) – podle stanov, společenské smlouvy, zakladatelské smlouvy, zakladatelské listiny – účelově pouze ze zisku. 4. Výsledek hospodaření minulých let

Jde především o nerozdělený zisk minulých let (po odvodu daní), který slouží pro další podnikání. Patří sem však i neuhrazená ztráta minulých let (která nebyla pokryta rezervním, resp. nedělitelným fondem); ta snižuje vlastní kapitál podniku. 5. Výsledek hospodaření běžného roku

Tvoří jej zisk (+), resp. ztráta (-) běžného roku.


52

CIZÍ KAPITÁL (cizí zdroje)

Cizí kapitál je dluhem podniku, který podnik musí v určené době splatit. Podle této doby jej rozdělujeme na � krátkodobý cizí kapitál – je poskytován na dobu do 1 roku, � dlouhodobý cizí kapitál – je poskytován na dobu delší než 1 rok.

Krátkodobý cizí kapitál především představují − krátkodobé bankovní úvěry (vč. kontokorentního), − dodavatelské úvěry (dodavatel dodá zboží na úvěr), − zálohy odběratelů (jsou k dispozici podniku do doby dodávky), − půjčky, − částky dosud nevyplacených mezd a platů, − nezaplacené daně apod.

Dlouhodobý cizí kapitál tvoří − dlouhodobé úvěry bank, − vydané podnikové obligace a dlužní úpisy (např. dlouhodobé směnky) a − jiné dlouhodobé závazky.

Cizí kapitál (cizí zdroje) v rozvaze ČR konkrétně tvoří 1. rezervy (zákonné a ostatní) 2. dlouhodobé závazky 3. krátkodobé závazky 4. bankovní úvěry a výpomoci

− dlouhodobé bankovní úvěry − krátkodobé bankovní úvěry a krátkodobé finanční výpomoci

Od rezervních fondů musíme odlišovat tzv. rezervy, které jsou vytvářeny účelově (např. rezervy na opravy hmotného majetku, rezerva na restrukturalizaci, rezerva na daň z příjmů apod. – tedy obecně rezervy na budoucí závazky), a to nikoli ze zisku, ale na vrub nákladů.

Cizí kapitál není poskytován zadarmo; nákladem na cizí kapitál je − úrok a − ostatní výdaje spojené s jeho získáním (bankovní a jiné poplatky, provize apod.).

Přesto cizí kapitál je obvykle levnější než kapitál vlastní.

Všeobecně platí, že � krátkodobý cizí kapitál (např. krátkodobý úvěr) je levnější než dlouhodobý cizí kapitál

(např. dlouhodobý úvěr); � cizí kapitál je levnější než vlastní kapitál (vlastní kapitál ale není splatný nikdy, proto je

nejméně riskantní).

Důvody pro použití cizího kapitálu 1. Podnikatel nedisponuje potřebným vlastním kapitálem nutným k založení podniku

(podnikatel si může přibrat společníka, založit obchodní společnost nebo družstvo – to ale omezuje jeho pravomoci a je to zpravidla dražší než bankovní úvěr).

2. Podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. na nákup strojů, surovin apod.).

3. Použitím cizího kapitálu nevznikají tomu, kdo jej poskytuje, žádná práva v přímém řízení podniku (naproti tomu přibírání nových společníků zřeďuje vlastní kapitál, a tím i řídící pravomoci).

4. Cizí kapitál je všeobecně levnější než kapitál vlastní, jeho použití tak zvyšuje výnosnost podniku.


53

Působí zde dvě skutečnosti: a) Podnikatelé (společníci, členové, akcionáři) za vyšší riziko spojené s uložením peněz

v podniku než je bezrizikové uložení peněz v bance, požadují vyšší podíl na zisku (dividendu) než je úrok.

b) Úroky z cizího kapitálu (ve většině zemí i u nás) jsou součástí nákladů, snižují zisk a tím i daňový základ, snižují tedy daňové zatížení podniku; to je tzv. „daňový efekt“ z použití cizího kapitálu (úvěru).

Náklady na cizí kapitál (NCK) s přihlédnutím ke zdanění vypočteme takto:

( )daně sazba-1míra úroková ⋅=NCK

Pokud úroková míra z úvěru činí 10 % a sazba daně z příjmů 20 %,

( ) ;%820,0110 =−⋅=NCK potom skutečný náklad na úvěr je pouze 8 %, neboť 2 % podnik ušetří na dani z příjmů – tj. vliv daňového efektu.

Použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu , je to způsobeno − jak „daňovým efektem“ z použitého cizího kapitálu, − tak i použitím levnějšího cizího kapitálu.

V normálních podmínkách jen málo podnikatelů pracuje bez cizího kapitálu.

Proti většímu použití cizího kapitálu působí tyto skutečnosti: 1. Cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku, a tím snižuje jeho finanční stabilitu .

(Pro zadlužený podnik je zvlášť nebezpečné období hospodářské stagnace a recese; roste nebezpečí bankrotu.)

2. Každý další dluh je dražší a je obtížnější jej získat. (Potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál v případě likvidace vysoce zadluženého podniku.)

3. Vysoký podíl cizího kapitálu omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům.

Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem je v jednotlivých podnicích různý, závisí: � na odvětví (ve výrobních podnicích – průmyslových, zemědělských – většinou převládá

vlastní kapitál, u obchodních podniků je poměr cca 50 % : 50 %, u peněžních podniků výrazně převládá cizí kapitál);

� na struktuře majetku (čím je vyšší podíl dlouhodobého majetku, tím je vyšší podíl vlastního, resp. dlouhodobého cizího kapitálu);

� na subjektivním postoji podnikatele nebo manažerů; � na úrokové míře bank; � na výnosnosti podniku (čím je vyšší výnosnost podniku, tím vyšší cizí kapitál a vyšší

úrokovou míru si může podnik dovolit); � na stabilitě tržeb a zisku (podnik s rostoucími tržbami a ziskem si může dovolit vyšší

zadlužení, naopak podnik s odbytovými potížemi musí další úvěr pečlivě vážit). Optimalizace kapitálové struktury Podnik používá k financování své činnosti různé zdroje, a to jak vlastní, tak cizí. Východiskem rozhodování podniku je analýza struktury zdrojů z hlediska dosahované výnosnosti vlastního kapitálu.


54

Použití cizího kapitálu zpravidla zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu, je to způsobeno - jak „daňovým efektem“ (z použití cizího kapitálu), - tak i použitím levnějšího cizího kapitálu. Výnosnost (rentabilitu) vlastního kapitálu vyjádříme na základě vztahu:

100⋅=VK

ČZVVK ;

kde: VVK – výnosnost vlastního kapitálu v %, ČZ – čistý zisk, tj. zisk po zdanění, v Kč, VK – vlastní kapitál v Kč. Použití cizího kapitálu je pro podnik výhodné (zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu) tehdy, když výnosnost majetku posuzovaná na základě zisku před zdaněním a úhradou úroků je vyšší než úroková míra z úvěru .

Výnosnost podnikového majetku v % (VPM) se vypočte podle vztahu:

100⋅=PM

EBITVPM ;

kde: EBIT – zisk před zdaněním a úhradou úroků v Kč, PM – podnikový majetek v Kč.

Pokud (je-li úm úroková míra z úvěru, z cizího kapitálu, v %): úmVPM ⟩ - je použití cizího kapitálu pro podnik výhodné, zvyšuje výnosnost vlastního

kapitálu, úmVPM ⟨ - použití cizího kapitálu je pro podnik nevýhodné, snižuje výnosnost vlastního

kapitálu, úmVPM = - cizí kapitál působí v podniku indiferentně, výnosnost vlastního kapitálu

neovlivní, nezvýší ani nesníží.

a) Optimální poměr vlastního a cizího kapitálu (optimální míra zadluženosti)

Optimální poměr vlastního a cizího kapitálu (optimální míru zadluženosti) lze obecně stanovit jako minimum celkových nákladů na podnikový kapitál.

Celkové náklady na kapitál se vypočtou podle vztahu:

( )K

VKNVK

K

CKsdúmNK ⋅+⋅−⋅= 1 ;

kde: NK – celkové náklady na kapitál v %, úm – náklady na cizí kapitál před zdaněním zisku v % (např. úroková míra v %), NVK – náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %, sd – míra zdanění zisku (sazba daně z příjmů – v podobě koeficientu), VK – vlastní kapitál v Kč, CK – cizí kapitál v Kč, K – celkový kapitál v Kč. Při optimalizaci míry zadluženosti se vychází z těchto skutečností: 1. Cizí kapitál je levnější než vlastní kapitál – vliv nižší úrokové míry oproti míře podílu na

zisku (míře dividend) i daňový efekt. 2. S růstem zadluženosti roste i úroková míra, protože roste riziko pro banku (větší riziko

vyžaduje vyšší výnosnost – vyšší úrokovou míru).


55

3. S růstem zadluženosti roste i požadavek společníků (akcionářů) na vyšší podíl na zisku (na vyšší dividendy), a to ze stejných důvodů – větší riziko.

4. Substituce vlastního kapitálu cizím kapitálem (dluhem) přináší zlevnění celkových nákladů na kapitál až do určité míry zadluženosti; potom náklady začnou růst.

Vývoj nákladů na kapitál s rostoucí mírou zadluženosti náklady na

vlastní kapitál náklady

na kapitál náklady na (v %) cizí kapitál celkové náklady na kapitál míra zadluženosti (v %) b) Optimální poměr krátkodobého a dlouhodobého kapitálu (optimální struktura

dluhů)

Stejně jako � je nutno udržovat optimální poměr vlastních a cizích zdrojů (vlastního a cizího kapitálu), � je žádoucí udržovat i optimální poměr dlouhodobých a krátkodobých zdrojů

(dlouhodobého a krátkodobého kapitálu, především dlouhodobého a krátkodobého cizího kapitálu).

Další závažnou otázkou je tedy struktura dluhů (struktura cizího kapitálu). Přitom je nám již známo, že krátkodobý cizí kapitál je levnější než dlouhodobý cizí kapitál.

Krátkodobý cizí kapitál by měl být použit pouze k financování likvidního majetku (likvidních aktiv), to jsou především peníze, splatné pohledávky, popř. hotové výroky, tj. těch složek majetku, kterými lze rychle a beze ztrát tyto krátkodobé dluhy (krátkodobý cizí kapitál) splatit.

Dlouhodobý kapitál (tím je dlouhodobý cizí kapitál, ale i vlastní kapitál) by měl krýt dlouhodobý majetek, a trvale vázaný oběžný majetek.

� Použití dlouhodobého cizího kapitálu k financování krátkodobého majetku (krátkodobých aktiv) je neefektivní.

� Použití krátkodobého cizího kapitálu k financování dlouhodobého majetku (dlouhodobých aktiv) je zase vysoce riskantní .

Přebytek oběžného majetku (oběžných aktiv) nad krátkodobým cizím kapitálem (krátkodobými pasivy) nazýváme čistý pracovní kapitál (ČPK). Lze jej také definovat jako část oběžného majetku financovaného dlouhodobými zdroji. Čistý pracovní kapitál představuje tedy částku volných prostředků, která zůstane podniku k dispozici po úhradě


56

všech běžných závazků. Žádoucí je, aby byla přímo ve formě peněz. Uspokojivá výše čistého pracovního kapitálu je jedním ze znaků dobré finanční situace podniku.

Pokud krátkodobý cizí kapitál převýší oběžný majetek – což je krajně nežádoucí, vznikne tzv. nekrytý dluh . Určit optimální poměr vlastního a cizího kapitálu – optimální stupeň zadluženosti i optimální poměr krátkodobého a dlouhodobého kapitálu, především krátkodobého a dlouhodobého cizího kapitálu – optimální strukturu dluhů je v praxi velmi obtížné. Všeobecně platí: vypůjčené peníze pomáhají více vydělat; pokud je však peněz vypůjčeno příliš mnoho, zvyšuje se finanční riziko.

Optimalizace kapitálové struktury podniku spočívá ve vzájemném vyrovnávání dvou faktorů – výnosnosti a rizika – tak, aby bylo dosahováno co nejlepších výsledků. 3.5. ROZVAHA Přehled o majetku podniku a jeho zdrojích (kapitálu) nám poskytuje rozvaha podniku.

Konstrukce rozvahy by měla být taková, aby přehledně ukazovala � co podnik vlastní, tj. strukturu majetku podniku, � z jakých zdrojů podnik svůj majetek pořídil, tj. strukturu kapitálu, � jaká je finanční situace podniku, stupeň jeho zadlužení, likvidity apod.

Porovnání dvou rozvah po určitém období � umožňuje zjistit, jak se vyvíjí finanční situace a � učinit potřebná dlouhodobá i krátkodobá opatření k efektivnímu rozvoji podniku.

Každá hospodářská operace (např. nákup materiálu, prodej výrobků apod.) vyvolá změny v položkách rozvahy. Abychom nemuseli po každé operaci měnit rozvahu, je z položek rozvahy odvozena celá soustava účtů, a to v souladu se stranami rozvahy účty aktivní a účty pasivní. Ze základní rovnice rozvahy „aktiva = pasiva“ vyplývá, že každá změna je zachycována dvakrát

− jednou na levé straně jednoho účtu (strana „má dáti“), − podruhé na pravé straně druhého účtu (strana „dal“).

Na tomto principu je založen systém podvojného účetnictví. Otázky: 1. Jakých kritérií používáme při klasifikaci podnikového majetku? 2. Charakterizujte jednotlivé složky podnikového majetku. 3. Charakterizujte způsoby oceňování jednotlivých složek podnikového majetku. 4. Charakterizujte možné metody odpisování dlouhodobého majetku, jejich výhody,

nevýhody, použití. 5. Co rozumíme účetními a daňovými odpisy? 6. Podle jakých kritérií členíme kapitál podniku? 7. Charakterizujte jednotlivé složky kapitálu podniku. 8. Co vede podnikatele k použití cizího kapitálu? 9. Co rozumíme optimální kapitálovou strukturou – optimální mírou zadluženosti a

optimální strukturou dluhů? 10. Co je čistý pracovní kapitál a kdy vzniká nekrytý dluh?

Documents

3. MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKUdomp.4fan.cz/wp-content/uploads/3K.pdfMajetková struktura podniku je podíl jednotlivých složek majetku na jeho celkovém objemu. Je