S B O R N Í K T R A M P S K É L I T E R Á R N Í S O U T Ě Ž E

38. ROČNÍKTRAPSAVEC 2012

Zbrusu nový literární klub Mladé tužky pod ve-dením plzeòského spisovatele a pøekladatele Miro-slava Valiny je zamìøený na trampskou, skautskou,vodáckou a vùbec smìrem k pøírodì a romanticeorientovanou literaturu.

Jeho cílem je sdružovat západoèeské autory pró-zy, poezie a knižních ilustrací. Umožnit jim setkávánína nepravidelnì-pravidelných semináøích a tvùrèíchdílnách, výmìnu zkušeností a také prezentovánísvých prací.

Klub chce poøádat semináøe a konfrontace sezkušenými autory a porotci literárních soutìží, pøí-

padnì vydávat malé sborníky a organizovat literárníveèery. Spolupracovat bude s podobnì zamìøe-nými literárními soutìžemi, zejména s Trapsavcema Kenyho VOLEJem.

Na internetových stránkách klubu dostanou mladíi ménì mladí autoøi a autorky možnost uveøejòovatsvé pøíspìvky a vyjadøovat názory na práce ostat-ních – za tímto úèelem navíc vznikne též skupinana Facebooku.

Koho tenhle nápad zaujme, ten mùže organizátoryoslovit svými dotazy, nápady, podnìty a pøipomínka-mi, a to na e-mailu: mladetuzky@seznam.cz

Literární klub Mladé tužky

TRAPSAVECKÉ MINIATURYZásluhou Jana Frány – Hafrana zaèaly koncem loòského roku vycházet

„malé“ sborníèky v nové edici. Cílem je publikovat na jednom místì dílatrampských autorù. Vyzýváme proto psavce, aby se sami pøihlásili o „svùj“sborníèek! Oficiální pøestavení první várky sborníèkù probìhlo natrapsaveckém ohni, dále jsou sborníèky k dostání u jednotlivých autorù.O pravidelný odbìr sborníèkù si také mùžete napsat na mail:soutez.trapsavec@seznam.cz

Informace o nejnovìjších vydáních tìchto sborníèkù, jakož i o jinýchpoèinech psavcù a dalších novinkách pravidelnì informujeme na stránkáchsoutìže: www.trapsavec.cz

Výsledky 38. ročníkuTRAPSAVCE

Zlatý TrapsavecLimity – Marek Fenik Kysilka

Malý Trapsavec(zvláštní ocenìní pro nejlépe ohodnocenoupráci autora do 23 let)Mrazivý veèer – Barbora Hakenová (poezie)A ètvrtý šel nakoupit

– Lenka Leòucha Fránová (próza)

Poezie1. místo: Rychlík R 21.03. Jarní kurýr

– Miroslav Miky Marusjak2. místo: Možná – Miroslav Miky Marusjak2. místo: Obchodník s deštìm

– Jiøí Qasinka Èernohlávek3. místo: xxx (Zas léto pole...) – Zdenka Líbalová3. místo: Listujem – Adalbert D’Ady Mezei

Poezie oldpsavcù1. místo: Sto rokov samoty – Peter Joko Jokl2. místo: Tìšení – Jaromír Juan Hlavatý3. místo: Vzpomínkový relief

– Jaromír Juan Hlavatý3. místo: Køížky ve Svérazi – Miloš Hlávka

Próza1. místo: Nebetyèná pitomost

– Vladimír Velkej Drak Javùrek2. místo: Pracovní dovolená

– Petr Harmonika Soldát3. místo: Závereèná – Peter Pedro Benèa3. místo: Vysoké snìhové závìje

– Jiøí Murdoch Hons

Próza oldpsavcù1. místo: Odcházení – Jan Jeòýk Valeš2. místo: Lhát se nemá – Miroslav Novák3. místo: Nebe? Nebrat!

– Magdalena Waki Karelová3. místo: Na øezbáøský soutìži – Jan Hafran Frána

Noví oldpsavci:Zdenka LíbalováAdalbert D’Ady MezeiVladimír Velkej Drak JavùrekPeter Pedro Benèa

Porotci:Jaroslava Kavèe ŠálkováAlena VávrováGabriela Madelain VítováMilan Belmondo PlchPetr Vokoun Náhlík

Inspirace...

V pøedmluvì trapsaveckého sborníèku je užtémìø povinností zmínit, kolik prací jste poslali(192), kolik se zúèastnilo autorù (87) a tøeba – kolikbylo nováèkù (40). Básnièek bývá tradiènì více(119) než povídek (73). Letos se ukázalo, jakémocné médium mùže být internet i pro trap-saveckou komunitu. Rozeslali jsme spoustu mailù –a sešlo se nám hodnì krásných pøíspìvkù od lidí,jejichž mail zaèínal podobnì: ...zúèastòuji sepoprvé... ...nakonec jsem se odhodlala... ...kama-rádi mì pøesvìdèili... A my z toho máme velkouradost! Obèas se totiž trapsaveckými kruhy tišeplíží skepse, ano i deprese, že nepíše nikdo novýa staøí taky ne... a za pár let nebude psát nikdo...A najednou – ÈTYØICET nováèkù... A nìkolikz nich získalo rovnou i nìjakou tu placku. Pak ženerostou... To je výzva pro všechny, kdo ještìváhají – nebojte se a pošlete, co máte! A výzva proostatní – nepøestávejte psát a posílat, poøád jeo èem, poøád je s kým... Tak otevøete oèi, a pak jeopravdu otevøete... at’ k vám mùže vstoupit inspi-race, ty více nadané pohladit, ty ménì (mì, na-pøíklad) praštit mezi oèi...

Dìkuju všem, kteøí pøispívají svojí prací k tomu, žeTrapsavec stále bìží, obèas sprintem, obèas klu-sem, ale bìží poøád dopøedu...

Draculea

3

4

„Nebetyèná pitomost tady zùstat,“ øíkám si v du-chu, leže v tratolišti krve a pomalu se smiøuje s tím,že má cesta na tomhle svìtì konèí. Neschopenpohybu jen èekám na poslední úder mého srdce a poslední vydechnutí z mých plic.

A pøitom to zaèalo tak pìknì.

Sobotní sluneèné ráno. Probouzí mì celkem brzo. Ale protože nepatøím

zrovna mezi vyložené spáèe, tak mi to ani nevadí.Vzduch prosycený vlhkostí ranní rosy a ptaèí køik-louni ve vìtvích stromù. Co víc si mùže tramp navandru pøát? Možná tak jednu hotovou kávu dospacáku.

Zvednu hlavu a rozhlédnu se. Jediný živý tvor blíz-ko mne je sekáè u ohništì.

„Jedno kafe!“ zavolám na nìj s úsmìvem a hnedsi lehnu.

„Budeš si ho muset udìlat sám,“ ozve se hlas. V šoku se vztyèím ve spacáku a vydìšenì kouknu

na sekáèe. „Cooo?“ vykoktám a stále nevìøícnì hledím na tu

osminohou potvoru, která si to teï vesele štrádujepo kamenech.

V tom se ozve kousek ode mne za lavièkou smícha vykoukne nádherná blonïatá hlava.

„Neboj, nemluvíš s duchem,“ øekne s úsmìvem tamodrooká kráska. „Ahoj! Já jsem Nikita. Pøišla jsempozdì v noci a ty jsi už spal. Tak jsem potichu za-lehla, abych tì nevzbudila.“

Pomalu si srovnávám v hlavì, že na mì ve sku-teènosti nemluvil pavouk, ale tahle trampka.

„Ahoj. Já jsem Pedro,“ pøedstavím se, když už mù-žu najít alespoò øeè.

Stále však ještì zaujímám polohu nehybného mo-delu na semináøi malíøù.

„Tak jdeme na to kafe?“ zeptá se Nikita a roze-smìje se. „To jsem tì tak šokovala, že se tváøíš, jaksocha na mostì?“

Její smích mì definitivnì probere.„No, pøiznávám, že to šok byl,“ reaguju na její do-

taz a pousmìju se.Na to oba vylezeme ze spacákù a já si mohu ko-

neènì svou spolunocležnici prohlédnout.Dlouhé blond vlasy splývající až nìkam pod lo-

patky, krásnì tvarovaná òadra, která jsou obepnutakhaki trièkem, zadeèek pøímo k nakousnutí ukrý-vající se pod maskáèema. Žádná anorektièka.Prostì holka, jak má být. Mùže jí být tak kolemosmadvaceti.

Nikita si všimne mých pohledù, ale nic neøíká. Jense pousmìje a obouvá si kanady.

„Prober se nadrženèe,“ øeknu si v duchu a zaènuse taky obouvat.

Pak rozdìlám oheò, zatímco Nikita jde s konviè-kou pro vodu.

Pøi kávì a snídani se rozpovídáme a tak zjistím,že bydlí v Jincích a èasto se chodí toulat na Brdy.Má partu, která by sem za ní mìla dnes dorazita jestli prý nemám žádný cíl, kam dnes jít, tak tumùžu klidnì zùstat.

Pøi pohledu do její tváøe a na její hrudník bez vá-hání souhlasím.

„A v kolik pøijdou?“ ptám se.„Nìkdy kolem druhý,“ odpoví Nikita.„A co budeme dìlat do tý doby?“ položím další

dotaz a trochu vyzývavì na ní kouknu.„Co tøeba pøipravit nìjaký døevo,“ zchladí hned

mou nadrženost a vstane.„Tak jo,“ souhlasím a sáhnu po sekeøe.Pak spoleènì vyrazíme do okolí a bìhem dopo-

ledne vyroste kousek od ohništì pìkná hromadadøíví. Padnou na to i dvì soušky.

„Tak tohle jen tak nespálíme,“ øekne udýchanìNikita a lehne na lavièku. Propocené trièko na níkrásnì pøiléhá a já zjišt’uju, že pod ním nemá užnic. Radìji otoèím pohled, abych pak nemìl prob-lém vstát.

„To máš pravdu. Tak to tu zùstane dalším, kteøísem pøijdou,“ prohlásím a sundám si totálnì pro-pocené triko.

„Asi se pùjdu zchladit do potoka,“ øeknu a zvednuse z lavièky.

„Dobrý nápad,“ ozve se nadšenì kráska a hnedvstane. Vzápìtí udìlá nìco, co mne uvede do stavusolného sloupu. Klidnì si sundá trièko.

Vytøeštím oèi a na kalhotách se mi objeví brdskýkopec.

„Co je?“ rozesmìje se Nikita, když si všimne mé-ho ztuhnutí (i na patøièných místech). „Snad jsem tìnìjak nepohoršila?“

„Nooo, ani ne,“ dostanu ze sebe. „Jen mì to tro-chu pøekvapilo.“

„Koukám,“ pronese s úsmìvem a zamíøí k potoku.Jakžtakž se vzpamatuju a vyrazím za ní.Když se øádnì opláchneme, lehneme si na lavièky

u ohništì, aby jsme uschli. Nemohu si pomoct, alestále se mùj pohled stáèí na ty krásné kopeèkys ještì krásnìjšíma vrcholkama.

Zrovna se zaèínám zabývat myšlenkou se jichdotknout, když se z lesa ozve hlahol. Nikita se rych-le zvedne a oblékne si triko.

Stihne to právì vèas, aby ji nezahlédli chlapi, kteøíse objeví na kraji stromù.

„Ahooooj,“ ozve se nìkolikanásobnì.Než staèíme poøádnì odpovìdìt, objeví se u nás

ètyøi trampové tak kolem ètyøicítky.Když se všichni seznámíme, usedneme kolem

ohnì a zaèneme si vaøit, co si kdo pøinesl k obìdu.Hovor se plynule rozjede a tak postupnì poznávámblíž celou jejich partu. Honzu, Michala, Petraa Karla. Jezdí spolu už léta a jsou každý z jiné èásti

Nebetyčná pitomost

5

brdského podhùøí. Poznali se postupnì pøi vandro-vání po Brdech a padli si do noty.

Jsme tak zabráni do hovoru, že si ani nevšim-neme slunce, které se pomalu sklání k obzoru.

První si toho všimne Nikita.„Nechcete si rozdìlat spací fleky?“ zeptá se jich.„Máš pravdu,“ souhlasí s ní Honza a pohlédne na

zbylé tøi.Michal vstane a pohlédne smìrem k zapadající-

mu slunci.„Ale ještì než to udìláme, tak by jsme mìli nìco

zaøídit.“Nevìnoval jsem jejich rozhovoru pozornost a to

byla moje chyba.„Znáš dobøe brdské kempy a brdské trampy?“

zeptá se mì Honza.„Docela jo,“ odpovím s jistou dávkou hrdosti a za-

dívám se na nìj.„To je dobøe,“ øekne a v té chvíli se na mne vrhne

Petr a prokousne mi krèní tepnu. Zaøvu, chytnu se za krk a než se sesunu k zemi,

staèím ještì zaregistrovat další upíøí zuby, které semi zakousnou do krku z druhé strany. Zhroutím sena zem vedle ohništì a z prokouslých tepen se valírudé proudy.

„Nebetyèná pitomost tady zùstat,“ øíkám si v du-chu, leže v tratolišti krve a pomalu se smiøuje s tím,že má cesta na tomhle svìtì konèí. Neschopenpohybu jen èekám na poslední úder mého srdcea poslední vydechnutí z mých plic.

V tom se nade mne nakloní hlava Michala.„A jsi náš,“ øekne a pak si oblékne kabát, kde na

rukávì z posledních sil ètu. LESNÍ STRÁŽ – CHKOBRDY.

Vladimír Velkej Drak Javùrek1. místo v kategorii Próza

V sešlapaných botách sentimentu rázujeme po zaplivaném perónuOdhazujeme nervóznì nedopalky neteènostiMísto rosy na kolejích lesknou se jen olejové skvrnyna štìrku mezi pražciHolubice z archy Noemovy usedá na drát trolejePrázdný plastový kelímek nadìjerozvernì tanèína odpadkovém košiKrunýø samoty nastavuje ušia šifruje chrapotstanièního rozhlasuTolik oèekávání tolik iluzí a pøánítolik smutku a louèenítolik naivních dojákùjak z televizních seriálùtolik semaforù v špalíru u tratijak køížù podél cestLotr po levici sakrujeZase má zpoždìní!Prázdné naklonované tváøe jak z karnevalové merendyse rozjasní úsmìvemOpojný okamžikDunìní tichaKola rychlíku hrají zpamìtibez partituryfanfáry návratùObjímavá setkánía na semaforu zelená V krku škrábou nevyøèená slovaTrýznivé mlèení filtrované pøes špinavý kapesníkCo zbylo bolíZáclonky jak cáry potrhaných snùvlají z okna posledního vagónuVzduch sladce voní dálkou a jaremPo nástupišti vítr honípromaštìné papíryod cestovních øízkùa švorcová urozenostsi strká s noblesoudo klopy pampelišku

Miroslav Miky Marusjak1. místo v kategorii Poezie

rychlík R 21.03. Jarní kurýr

xxx

Zas léto pole koplo do slatin a popohnalo k vùnichléb ještì v klasech šilhápo ošatce a slunce chystá hodokvas

Zdenka Líbalová3. místo v kategorii Poezie

6

Sedí za pultem a tváøí se otrávenì. Podívá se nazápìstí a proklíná tu malièkou a neskuteènìpomalou hodinouvou ruèièku. Do konce šichtyzbývá pùl druhé hodiny, tedy celá vìènost. Samo-obsluhou se blíží nìkolik postav. Plní sáèky peèi-vem, zkoumají data expirace na etiketách, napo-mínají nezbedné dìti. Obèas jedna z nich dojde ažk pokladnì, vyskládá potraviny na pult, èímž ji napøibližnì tøicet sekund vytrhne ze zamyšlení. Ne-pøítomnì bere zboží do rukou a postupnì úètuje.Hlavou se jí honí myšlenky, co všechno ještì musíudìlat. Nakoupit, zajít do banky, vyzvednout botyz opravny a zastavit se v papírnictví, protože malápotøebuje do školy barevné papíry. Hlavnì jestli ba-bièka nezapomnìla, že ji má vyzvednout z družinya vyvenèit psa, a taky že ji bude mít celý víkend nastarost, protože maminka si koneènì udìlala èasvyrazit se starou partou na vandr...

K pokladnì dorazí postarší pán a na pult položínákupní košík, èímž ji nepøíjemnì vyruší. Nevrlezaène markovat nákup. Vše se zdá zpomalené.

„Rohlíkù?“ protáhne.„Deset.“„Tak to bude stosedmdesát devìt, prosím,“ zmáè-

kne tlaèítko a na displeji vyskoèí pøíslušná èástka.„Drobnìjší byste nemìl?“ otáže se vyloženì roz-

ladìnì, když jí pán podává tisícikorunu.Zatímco staøík loví v penìžence mince, zadívá se

z okna. No jasnì. Ještì v poledne bylo nebe jakovymetené, teï se zatáhlo a zøejmì se zvedal i po-mìrnì silný vítr, nebot’ lidem venku zaèaly vlát vla-sy a šaty. To zasebude cesta domù. A co jestli špat-né poèasí vydrží a ona v tom neèasu bude musetjet a spát venku? Nebyla už tolik let... Co se vlastnìbere s sebou, když má být hnusnì? A není už na topøeci jenom stará? Ale tak i kdyby to mìlo být na-posledy...

Mezitím starý pán najde požadovaný obnos, fa-suje úètenku a obtìžkán nákupem odchází. Za nímnásleduje dívka kupující si èasopis a tabulku èoko-lády, po ní maminka se zlobivým synkem, který siuž mezi regály vybreèel zmrzlinu a nyní loudí lí-zátko. Maminka ho odbývá, urychlenì platí a táhneho ven, èímž se krámek vyprázdní a ona zùstávásama.

A tak sedí dál a pøemýšlí. Pohled z okna nevìstínic dobrého, vìtve stromù jsou už úplnì ohnuté, nachodník dopadají první kapky a lidé se zaèínajíshánìt po deštnících. Ti, kteøí je již mají, ale zasezápolí s vìtrem. Jedné paní na ulici deštník uletìla teï se kutálí po silnici a vítr si s ním kope semtam. Ozve se zatroubení a zaskøípìní brzd, když seza ním paní vrhne pøímo pod kola jedoucího auta.Paní sbírá deštník, na øidièe dìlá omluvné gestoa malými krùèky, stále se potýkajíc s vìtrem, odbí-há ze silnice.

Další dìní venku už nevidí, nebot’ jí výhled za-stoupí vysoký muž v dlouhém èerném plášti a klo-bouku. Povzdychne si, ani se na nìj nepodíváa zaène posílat zboží do sbìrníku za pokladnou.Muž skládá na pás stále více a více potravin. Zven-èí se ozve výkøik. Chce se podívat, co se dìje, alemuž (se kterým køik zvenèí evidentnì vùbec nicnedìlá) stojí pøed oknem tak, že vidí pouze úzkýnicneøíkající pruh obrazu dìní za výlohou. Nervóz-nì bere do rukou zboží a rutinními, nyní všakponìkud trhanými pohyby je pøikládá k senzoru,zatímco si vytahuje krk jak jen mùže, aby vidìla, cose dìje venku. Muž stále pùsobí neteènì, nehynìstojí a èeká, až èárovou kontrolou projde i poslednípoložka.

V proužku okna se zaèínají míhat postavy lidí, jevidìt nìco jako dým, ale to se jí asi jenom zdá. Autazastavují, ozývají se podivné rány, køik sílí. Že by seopravdu nìco stalo? Koneènì se dostane na konectohoto velkého nákupu, na displej vyhodí koneènoucenu a èástku zopakuje nahlas. Muž jí podávábankovku. Je celá nìjaká zvláštní, krom toho, že jevelice špinavá a potrhaná, nikdy žádnou takovounevidìla. Teprve teï ji napadne podívat se na po-divného zákazníka a zvedne oèi. Je strašlivì vy-hublý, vypadá, jako by jeho tìlo tvoøil víc plášt’ nežskuteèné maso, oblièej má tak umolousaný, že vy-padá jen jako èerný stín pod krempou klobouku.Temnì se na ni usmìje témìø bezzubým úsmìvem,až ji z toho zamrazí v zádech, pokyne, a drže v kaž-dé ruce tašku s nákupem, odchází.

Ona si nechápavì prohlíží neznámou bankovku,pak jí najednou dojde, že se vlastnì nìco dìje ven-ku a otoèí zrak k oknu, aby vidìla ten neuvìøitelnývýjev. Ulice je celá rozboøená, uprostøed silnice stojínìkolik aut. Odnìkud se valí hustý šedivý dým,který zahaluje domy naproti krámku a celou oblohu.Lidé pobíhají. Køièí. A tím vším klidnì a pomaluprojíždí její podivný zákazník na vysokém a stejnìjako on vychrtlém koni, následován tøemi velmipodobnými spoleèníky. Nìco jí øíká, že ten poslednívandr už nestihne...

Lenka Leòucha FránováMalý Trapsavec

A čtvrtý šel nakoupit

7

Stojím na mostì a koukám, jak se hluboko podemnou leskne v èerné hladinì mìsíc. Málokdy mámmožnost se takhle v klidu pokochat. Co jsem se dalna podnikání, musím se dost otáèet, takže i teï,když mám vlastnì dovolenou, èekám na obchod-ního partnera.

Ale jsem docela rád, že je ta schùzka právì tady.Než pøijede, mùžu si tu koukat na øeku a vzpomínat,jak jsme kousek dál proti proudu jezdili s klukamana osadu. Už ani nevím, jestli bych tam vùbec trefil.Nebyl jsem tam už víc jak dvacet let, od té doby, cose otevøely hranice a já vzal èáru.

Ani tady u nás v Èechách se moc nevyskytuju.Moje podnikatelské zájmy smìøuju spíš smìrem nazápad, vìtšinou radìji až za oceán. Nìjak se mitady u nás podnikat nechce.

Z rozjímání mì vytrhnou svìtla auta, co se blížík mostu. Konec vzpomínání, bude se pracovat.

*****Druhý den ráno mì budí telefon a z nìj radostnì

hlaholí moje mladší sestøièka. Št’astným hlasem mioznamuje, jak jí ve firmì zrušili výpovìï a jaknaopak její šéf podal výpovìï sám. A jak jim tovšechno pøedèítal šéfùv zástupce ze zprávy, kterounašel ráno u sebe v kanceláøi, nebot’ dotyèný šéf,prý ze zdravotních dùvodù, musel urychlenì zmìnitpodnebí.

Mìl jsem radost, protože její hlas znìl o mnohoveseleji, než pøed týdnem, když mi celá ubreèenávolala, jak si její šéf hraje na drsòáka a jak jí dávána výbìr mezi svojí postelí a vyhazovem.

Když visel z mostu hlavou dolù a hluboko pod nímse na hladinì leskl mìsíc, nijak drsnì už nepùsobil.S ústy pøelepenými lepicí páskou vydával zvuky, nezcela nepodobné tìm, které pøedcházejí výrobìovaru a celý se tak nìjak nezvladatelnì tøásl. Ještì,že díky své trempské prùpravì z mládí, umím udì-lat pevný uzel.

Když jsem ho vytáhl zpátky nahoru, ještì rád mipodepsal sérii dokumentù, pak rychle nasedl dosvého auta a v mžiku zmizel. Podle odéru, který zasebou zanechal, bude zøejmì potøebovat horkousprchu a nové autopotahy.

*****Gratuluju sestøièce k úspìchu a slibuju, že se k nim

pøijedu podívat na vánoce. Netuší, že jsem si udìlaltuhle malou dovolenou a zajel do Èech. Je pøe-svìdèena, že jsem plnì vytížen svou zasilatelskoufirmou nìkde za velkou louží a že se sotva utrhnuna ty Vánoce.

I když, já mám nìco jako zasilatelskou firmu. Dì-lám nìco jako poslíèka. Poøád vlastnì nìco vyøizu-ju. Vzkazy. Vìci. Lidi.

Proto taky, až na tenhle pøípad, zásadnì nepodni-kám tady u nás. Nechci. Zásilka se musí doruèit zavšech okolností a nerad bych mìl jako pøíjemcenìkoho z dávných kamarádù.

Ale tenhle pøípad, to vlastnì ani zásilka nebyla.Mám dovolenou a v osobním volnu si mùžu dìlat,co jenom chci. Tøeba i malinko pracovat.

Pøíštì už se mi možná povede, že dovolená budejenom dovolená. Bez èehokoliv, co by se podobalopráci.

Vezmu si bágl, sednu na vlak a pojedu hledat našístarou osadu. Když budu mít štìstí, tøeba tam ještìstojí bouda.

A možná tam bude i hoøet oheò. Možná. Doufám.

Petr Harmonika Soldát2. místo v kategorii Próza

Háv mlhy halíjakoby váhavìdav který v dálijde hlavu na hlavì

Sirotky stránísyrových rozcestírdousí i chráníkruh starých povìstí

Rvát se až k pádunevnímat beznadìjkdo zùstal vzadustrnul a nezná dìj.

Archetyp otcevzpínání k obzorusnadno a krotcespoutáme do vzorù

Opustit kotce!Zvolit si oboru…

Marek Fenik KysilkaZlatý Trapsavec

Pracovní dovolená

Limity

8

* * *Jerry zavrel oèi a hral poslepiaèky. Bolo už

neskoro po polnoci a koneène spievali Závereènú.Mal ve¾mi rád túto pieseò. Jednak preto, že ju hralivždy ako poslednú a viac už zásadne nepridávali,ale hlavne preto, že bola jediná, ktorá za celý veèerstála za to. Stará pieseò s hudobnými prvkami dže-zu a swingu, s nádherným textom o železnici, ktoráu neho vždy vyvolávala spomienky na staré èasy,na mladost’ a zabudnutú romantiku dávnych van-drov s kamarátmi. Paradoxne však práve túto pes-nièku radili na záver nielen kvôli jej názvu, ale abyodradila a utlmila rozbehnuté, èasto aj pripité publi-kum v krème a aby už nikto nemal požiadavky nanejakú ïalšiu odrhovaèku. Jerry si v tejto súvislostispomenul na starého kamaráta, ktorý roky hrávaldžez a ktorý mu nostalgicky hovorieval: Vieš Jerry,popový muzikant hrá tri akordy pre tisíc ¾udí a dže-zový tisíc akordov pre troch ¾udí. Dnes by všakv miestnosti márne h¾adal aj tých troch.

S privretými oèami sa úplne odosobnil od hluè-ného sálu a rozmýš¾al, ko¾ko je to už rokov, èo taktos Rikom po krèmách hrávajú. Šest’, alebo sedem?Doba sa zmenila a ¾udia s òou. Pred rokmi na hra-nie v podnikoch Rikovi ochotne prikývol, pretože tovtedy považoval za dokonalé spojenie príjemnéhos užitoèným. Bude robit’ to, èo ho tak ve¾mi bavía ešte si aj zarobí nejakú korunu. Popri tom budestíhat’ aj hlavné zamestnanie, v ktorom ako súkrom-ník rozvážal tovar malou dodávkou. Ideálna pred-stava. Lokálov aj hraní postupne pribudlo a zároboksa stal naozaj príjemným prilepšením, ale s rados-t’ou z hrania to bolo už horšie. Veèerné vystúpeniasa postupne zaèali, až na málo výnimiek, podobat’jedno na druhé. Hrali v podstate vždy dookola tieisté zaruèené, tisíckrát obohrané kusy, ktoré ¾udiapo nich žiadali, ale ktoré jemu už niè nehovorilia samému by mu ani nenapadlo, aby si ich zahral.Z hrania pre zábavu sa stala práca a v práci jekoniec pracovnej doby príjemný, preto sa aj z tohtodôvodu tešil na chví¾u, keï spustia Závereènú.

Ani pri poslednom sóle oèi neotvoril. Nepotrebo-val pozerat’ na hmatník. Rozmýš¾al, èi má podobnépocity aj Rik. Zodvihol vieèka a pozrel na neho. Boltakmer presvedèený, že áno. Boli priatelia od mla-dosti, kedy spolu so starším kamarátom Gazom za-ložili trampskú osadu. Prežili spolu nádhernévandre, aj hrávat’ zaèínali pri trampských ohòoch,kde získali prvé ocenenia. Všade potom chodilis gitarami. Postupne sa z amatérov vypracovali nadobrých muzikantov. Rik dokonca objavil v sebecelkom šikovného autora a písal vlastné pesnièky.Postupne sa im podarilo vyhrat’ aj väèšie sút’ažea vystupovali na mnohých ve¾kých pódiách v celejrepublike. Neskôr sa však situácia zmenila. Sozmenami v spoloènosti, ruka v ruke s výhodami slo-

body a podnikaním, postupne a celkom nenápad-ne, prišiel aj nedostatok èasu. Dnes ledva stíhali tokrèmové hranie. Na vandri neboli celé tie roky aniraz. Takmer všetky piatky, soboty a niekedy ajv strede týždòa po veèeroch hrali. Jerrymu napad-lo, že Rikovi urèite chýba aj prezentácia vlastnejtvorby, ktorá v podnikoch nebola možná. Rozhodolsa, že sa s ním pri najbližšej príležitosti pozhováraa navrhne mu, aby trochu ubrali z termínov a aspoòna jeden víkend zase po rokoch niekam vyrazili.

Zahral posledný akord, automaticky vytiahol šnú-ru z gitary a hneï ju aj vkladal do pripravenéhofutrálu. V podrepe, už mimo mikrofón, musel naRika zakrièat’ z plného hrdla, aby prehlušil krèmovúvravu:

„Kde hráme zajtra?“„U Petruši, o siedmej veèer.“„Riki, príï tam zajtra trochu skôr, chcem ti nieèo

navrhnút’.“Rik už tiež balil gitaru do puzdra keï odvetil:„Navrhnut’? Nieèo dôležité?“„Nie, iba mi nieèo napadlo pri poslednej pesnièke,

teraz v noci sa mi to už nechce preberat’.“„OK, k Petruši vždy chodím trochu skôr, robí vý-

borný guláš. Inak zajtra je sobota, môžeme sa niek-de stretnút’ a pokecat’ aj cez deò.“

„Viem, ale nemám èas, mám dohodnutý ešte je-den rozvoz. Nie je to ïaleko, ale rozbije mi to celýdeò. Splácam ešte stále tú novú dodávku a po-trebujem obèas jazdit’ aj cez víkend, vtedy je vždykšeft. Ty si doma?“

„Som. Vlastne... asi nie èloveèe! Teraz som sispomenul, predstav si, ozval sa mi po rokoch Gazo,že by sa rád stretol.“

Jerry prekvapene zdvihol hlavu.„Gazo?! To fakt? No to je telepatia! Veï práve

teraz, keï sme hrali Závereènú, som pri nej myslelna všelijaké staré èasy a aj na Gaza, èo je s níma tak. To je smola, že mám zajtra ten rozvoz. Ško-da, že si to nespomenul skôr, hneï by som išiels vami. Jazdí ešte, alebo už je v penzii?“

„Ani neviem, iba mi poslal esemesku, že sa chcestretnút’ a že mi zavolá, niè viac.“

„OK Riki, padám. Prosím t’a, pozdravuj ho zajtraa veèer mi povieš, èo má nové.“

„Jasné, tak ahoj zajtra.“

* * *Rik si rád ráno pospal a hlavne v sobotu, keï sa

piatkové hranie natiahlo až cez polnoc, tak ako vèe-ra. Najtvrdší a najzdravší spánok mal ráno. O èokvalitnejšie však ráno spal, o to drsnejšie ho zospánku vytrhlo zvonenie mobilu, ktorý si dal veèertesne ku hlave. Mobil na noc nevypínal, lebo muráno nikdy nikto nevolal.

Našmátral s tlèúcim srdcom telefón, stlaèil popa-

Záverečná

9

mäti zelené slúchadielko a nevidiac kto volá snažilsa prehovorit’ normálnym hlasom a zamaskovat’tak, že ešte spal:

„Rik, prosím?“Asi sa mu úplne nepodarilo predstierat’, že je

svieži ako rybièka, lebo v mobile sa ozval veselýhlas:

„No servus. Ty si ešte chrápal, èo? Tu je Gazo.“Rik sa hneï spamätal a prestal rozospatost’ pred

starým kamarátom maskovat’. Zívajúc mu odvetil:„Ahoj Gazo, rád t’a zas po dlhej dobe poèujem,

ale úprimne, ešte ove¾a radšej by som poèul tvojmilý hlas tak o dve hodiny neskoršie. My s Jerrymteraz po nociach trochu hrávame, vieš? Ko¾ko jevlastne?“

„Nieèo po siedmej, ale my dôchodcovia zas ránonemôžme spávat’, tak otravujeme starých kamo-šov.“

„Ty už si dôchodca? Vèera sme sa o tom práves Jerrym dohadovali.“

Gazo bol od nich starší asi o desat’ rokov, ale ni-kdy to nerozoberali, vždy ho brali ako seberovnéhoa on ich tiež. Gazo bol aj tretím spoluzakladate¾omich trampskej osady z mladosti. Nehral síce na ni-jaký nástroj, ale ve¾mi pekne spieval a osadnú sku-pinu mali kedysi spolu s ním.

„Zajtra už budem. Dnes nadsluhujem druhý a zá-roveò posledný deò v práci a preto ti vlastne volám.Spomínaš si na s¾ub, ktorý som Ti dal k šty-ridsiatke?“

Rik sa zasmial:„No je to už pekne dávno, ale na tvoj s¾ub si pa-

mätám ve¾mi dobre. Teraz je to už pasé, keï si dô-chodca, nie?“

„Hovorím Ti predsa, že dnes nadsluhujem po-sledný deò. Mám ešte jednu šichtu. Závereènú. Jasvoje s¾uby plním, tak ak chceš, príï do hodiny nahlavnú. Odchod mám 8:33 zo štvrtého.“

Gazo pritlmil hlas: „Teraz, alebo už nikdy.“Rik sa ešte stále úplne neprebral, ale bez váhania

odvetil:„Urèite prídem.“„Fajn, teším sa na teba. Ahoj.“ Gazo nepoèkal ani

na pozdrav a zavesil.

* * *Jerry, na rozdiel od Rika, bol ranné vtáèa a so

vstávaním nemal problém, ani po dlhom noènomhraní. Novú bielu dodávku mal iba pár mesiacova ešte vždy ho na nej celkom bavilo jazdit’. Parkovalju priamo pred domom. Dia¾kovým ovládaèomotvoril centrálne zamykanie dverí a nastúpil dopohodlnej sedaèky. Jediným krátkym pootoèenímk¾úèika v zapa¾ovaní nový motor okamžite naskoèil.Spomenul si pri tom na staré èasy, keï v štátnompodniku robil zásobovaèa. Tiež jazdil na dodávke.Tísícdvestotrojke z Trnavských automobilovýchzávodov. V tých èasoch iné dodávky u nás ne-existovali. Sanitky, zásobovacie vozidlá, aj policaj-né antony, všetko samé tisícdvestotrojky. Niekedy

v zime museli ráno v podniku podkladat’ pod motorelektrickú dvojplatnièku z dielne, aby sa nahriala naskoèil. Volali ju tisícdvesto troska. Rozdielmedzi òou a dnešnou Jerryho dodávkou bol asi akomedzi tankom a Ferari.

Jerry sa pripútal, zapol rádio a vyrazil. V aute na-ladil Slovenský rozhlas, kde vysielali v sobotu dopo-ludnia hlavne kvalitné hovorené slovo. Niè iné sa užv rádiu nedalo poèúvat’.

Hlásili 8:45. Nakládku mal dohovorenú v neïale-kom mesteèku na pol desiatu. Najvyšší èas vyrazit’pomyslel si. Napriek tomu, že v sobotu nebývadia¾nièný obchvat ve¾mi plný, rozhodol sa, že poòom nepôjde, ale že si skráti výjazd z mesta cezprímestskú štvrt’ a ušetrí èas. Svoje rozhodnutie aleèoskoro o¾utoval. Zabudol na železnièné priecestiena ktorom už z dia¾ky videl blikat’ èervenú. Muselazaèat’ blikat’ len nedávno, lebo na priecestí v jehosmere stála iba jediná stará skriòová Avia.

Jerry sa pomaly zaradil za òu, vypol motor, pozrelna hodinky a dúfal, že sa dlho nezdrží. Stlmil rádio,pohodlne sa oprel do anatomického sedadla a po-noril sa do premýš¾ania o vèerajších pocitoch. Boluž pevne rozhodnutý, že pri veèernom hraní pre-svedèí Rika aspoò na jeden víkendový vander.

Smerom do mesta sa k priecestiu pomaly plazildlhoèizný nákladný vlak. Vpredu mal dve mašiny.Pri poh¾ade na ne si spomenul na Gaza. Premýš¾al,èo sa stalo, že sa Rikovi po dlhej dobe ozval. Na-padla mu myšlienka, že by mohli vyrazit’ von ajvšetci traja, tak ako kedysi, to by nemalo chybu.Vlak sa koneène dosúkal na priecestie. Bol ne-koneèný a všetky vagóny mal naložené statnýmismrekovými gu¾atinami. Na každom vagóne celýles. Kam ich asi vezie? Urèite do Rakúska. Vozímetam kvalitné drevo a potom kupujeme od nichnábytok, napadlo mu smutne. Ale ïalší poh¾ad nahrubé rovné smrekové kmene u neho vyvolal ve-selšie myšlienky. Ihliènaté stromy mu vždy pripo-mínali vandre do Èiech. Mäkké ihliènaté podložiepod smrekmi je pohodlnejšie, príjemnejšie a prí-vetivejšie pre tuláka, ako naše bukové a dubové zosuchého lístia a konárov, to musel uznat’. Aj oheò¾ahšie urobíš. O to sme ale zas drsnejší trampi,hovorieval kamarátom v Èechách. Spomenul si, žeaj posledný pekný vander spolu s Rikom a Gazomprežili práve v Èechách, v ihliènatých lesoch. To bo-lo vlastne naposledy, èo boli spolu niekde vonku.

Vagóny s kmeòmi sa pomaly posúvali jeden zadruhým. Zavrel oèi a spomínal.

* * *Rik kráèal po dlhoèiznom peróne poved¾a vlaku.

Štvrté nástupište bolo postavené do mierneho oblú-ka, takže lokomotívu uvidel až po chvíli chôdze.Ako prechádzal popri nej a pozoroval kolesá s brz-dovými èe¾ust’ami, s urèitost’ou si spomenul, kedysa to stalo, že u neho vznikol taký silný vzt’ahk vlakom. Rik sa ešte ani zïaleka necítil starý.Hovorieval, že je v zdravom strednom veku. Na-

10

priek tomu sa niekedy pred mladými chválil, že máuž vek úctyhodný, lebo si ešte pamätá parné vlaky.Zmienka, že si pamätá prevádzku strojov na paru,naozaj vzbudzovala u mladej digitálnej generácieúdiv. Bola to pravda, lebo ako malý chlapec cho-dieval s rodièmi na hlavnú stanicu èakávat’ starúmamu. Poèas èakania ho otec postavil na perónved¾a parného rušòa. Pre pät’roèné chlapèiatko jeobrovský aj bicykel. Parná lokomotíva pôsobila naneho ako železné monštrum, od ktorého nedokázalodtrhnút’ zrak. Malému Rikovi pripomínala obrov-ského funiaceho draka. Ale strach z neho nemal,bol to drak dobrý a užitoèný, ktorý mu privážalz dia¾ky ob¾úbenú starú mamu, alebo ho za òouniekedy odviezol. Drak vydával neuverite¾né zvukya zovšadia¾ z neho vystupovala biela para. Obèasna malé chlapèa výstražne zasyèal, to ako ventiluvo¾nil pretlak pary. Vpredu mal dve malé a vzaduštyri obrovité èervené kolesiská prepojené tiahlom.Kolesá boli omnoho väèšie, ako on. Najviac sa mupáèilo, keï drak zaèal pozvo¾ne odfukovat’ a èer-vené kolesiská sa zaèali pomaly, pomalièky kotú¾at’.Obèas sa mu podarilo z jeho malej výšky nazriet’ ajdovnútra, kde v obrovskej otvorenej peci horel tma-voèervený plameò a ujo rušòovodiè v montérkachdo neho lopatou prihadzoval uhlie. Vtedy chcel byt’aj on rušòovodiè.

Zhora sa k Rikovým myšlienkam zniesol známyhlas:

„Ahoj bracho!“Z výšky malého okienka èervenej mašiny sa na

neho usmievala Gazova okrúhla tvár. Vôbec sanezmenil, dokonca mal na hlave takú istú zelenúšiltovku, ako keï sa naposledy videli. Spod šiltovkymu vytàèali husté bokombrady, ktoré mal iba troškušedivšie, ako pred rokmi. Medzi nimi sa na nehocerili dva rady ve¾kých zubisiek.

Rik sa na neho dohora tiež usmial:„Ahoj Gazo, èo teraz?“Gazo sa poobzeral zo svojho okienka vpravo

a v¾avo po peróne:„Otvorím ti dvere, rýchlo vylez.“Keï sa otvorili dvierka, Rik sa chytil vysokých ru-

kovätí a s búšiacim srdcom sa vyhupol po strmýchschodíkoch hore do kabíny. Gazo hneï zabuchol.

V malom priestore mašiny si na chví¾u padli donáruèia.

„Urob si pohodlie, ve¾mi sa tu v stanici nevystrkuj,neskôr pokecáme, keï sa pohneme.“

Rik sa ešte nespamätal z adrenalínu pri nastupo-vaní a z nových dojmov v kabíne lokomotívy,takže vnímal všetko, èo mu kamarát hovoril, akovo sne:

„Vidíš, týmto otoèným gombíkom zapínam sys-tém, tu vpravo sú brzdièe a v strede máš radiè.“

Zo všetkých ukazovate¾ov, gombíkov a budíkov,ktoré mu postupne popisoval, si Rik zapamätal ibarýchlomer a tlaèidlo na kontrolu bdelosti. Potoms ním Gazo prestal hovorit’ a podchví¾ou sa vyklá-òal z okienka. Rik zaèul píšt’alku a Gazo, tak ako

bol vyklonený, súèasne ¾avou rukou viackrát zatlaèilna nejakú páèku. Motor sa dostal do otáèok a ma-šina sa pohla.

Rik si neprestával cítit’ v sluchách búšenie srdca.Prebudil sa v òom znova pät’roèný chlapec èakajúcina starú mamu, ktorého znenazdajky niekto zdviholz perónu a posadil do oce¾ového draka.

Gazo vrátil hlavu v šiltovke dovnútra a zavrelokienko. Cez ve¾ké èelné sklo pozoroval široké ko-¾ajište pred nimi, držal stále páèku v strede ovlá-dacieho pultu a cez plece hovoril Rikovi:

„Vylezieme z tejto spleti výhybiek, bude tichšiea môžeme sa rozprávat’.“

Ko¾ajište sa postupne pred mašinou zbiehalo domenej a menej ko¾ají a hluk a klepot spod koliesprestával. Nakoniec sa poèet ko¾ají ustálil na dverovnobežné a po jednej z nich naberali rýchlost’.Hluk v kabíne naozaj celkom poklesol bolo poèut’len príjemný spev motora, ktorý stále zrých¾oval.Obèas nieèo píplo, ale Rik nevedel èo.

„Tak ako sa ti to páèi?“ ozval sa Gazo po chvíli.„Úžasné, vždy som po tom túžil, už som neveril,

že to ešte niekedy skúsim. Bol si moja jediná nádej.Iného strojvodcu nepoznám. Definitívne ti odpúš-t’am to ranné prebudenie,“ povedal Rik s úsmevoma pomaly si zaèínal zvykat’, že sa rútia napospasko¾ajniciam, ktoré rýchlo pod nimi miznú a že simašina vždy vyberie tú správnu.

„Bol si veru ráno ešte akýsi kyslý, hneï som topoèul na hlase. Takže ešte s Jerrym hrávate?“

„Hrávame. V podnikoch, kde majú záujem o našumuziku, ale nie je to už ono.“

Gazo spozornel:„Preèo?“„Neviem, je to už práca, stratilo sa staré èaro. Je

toho nejako ve¾a a o nièom. Z našich starých vecíhráme už iba Závereènú. Aj tá bola lepšia, keï si juspieval ty.“

Na chví¾ku nechal páèky a budíky a obrátil sak Rikovi:

„A vieš kedy naposledy? Na našom poslednomvandri v Èechách, spomínaš? Ihliènaté lesy... Tobolo tuším aj poslednýkrát, èo sme boli spolu von-ku. Ko¾ko už to je?“

Rika prekvapilo, že si Gazo tak dobre pamätá naposledný vander. Nebodaj to chýba aj jemu. Mali bysa dohodnút’ a nahovorit’ aj Jerryho aby zas všetcitraja vyrazili. Gazo už bude mat’ v penzii vo¾nostále, Jerry tiež nemusí naháòat’ kšefty aj cez ví-kend a s kapelou to nejak zariadia. Zaumienil si, žeto Jerrymu veèer navrhne. Aj tak sa chcel o nieèomrozprávat’.

Už boli na periférii mesta. Trat’ tu bola nová, rovnáa mašina si to šinula naozaj rýchlo. Železnièné ståpypo obidvoch stranách sa mihali a mizli za nimi.V dia¾ke si Rik všimol protiidúci vlak. Zdalo sa muže je na tej istej ko¾aji ako oni. Pozrel na rýchlomer,ruèièka ukazovala na èíslo 110.

„To tam máme naozaj stodesat’?“„Stodesat’.“ Prikývol Gazo. „Chceš si zatrúbit’?“

11

„A èím sa trúbi?“ Rik prebehol poh¾adommnožstvo tlaèidiel.

Gazo mu ukázal na jedno z nich:„Poèkáš, ako budeme stretat’ ten protiidúci vlak

a okamžite, keï ho minieme, dáš dlhý tiahly tón. Jetam priecestie, jasné?“

Rik si pripravil ruku ku gombíku a opät’ pocítil tozvláštne búšenie srdca. Zrazu mal v hrdle suchoa ruka na gombíku sa mu potila. Dych sa mu zrých-lil. Poznal ten pocit z èias prvých vystúpení s kape-lou na pódiu, ale tak intenzívne, ako dnes, ho eštesnáï nezažil. Úplne ho ovládla t’ažoba náhlej zod-povednosti. Celou mys¾ou sa sústredil na trat’ predním. Všetko ostatné prestalo existovat’. Protiidúcivlak sa priblížil rýchlejšie ako èakal. Bol to dlhýnákladiak. Rýchlosti vlakov sa po stretnutí sèítalia na míòajúcich vagónoch naložené ve¾ké kmenestromov mu splynuli do jednej jedinej hnedejšmuhy. Hluk v ich kabíne sa odrazom zvuku zná-sobil, ale Rik ho nevnímal. Srdce sa mu rozbúšilona maximum. Koniec hnedej šmuhy sa k nemupribližoval každým zlomkom sekundy. Snažil sa od-hadnút’ správny okamžik èo najpresnejšie. Koneè-ne prudko zatlaèil na gombík. Ozval sa známy silnýdlhý trojtónový akord vlakovej výstražnej sirény,ktorý si ¾ahko našiel cestu aj do kabíny k Rikovýmnapätým zmyslom.

* * *Jerryho vyrušil z príjemných spomienok zvuk

starej skriòovej Avie, ktorú vodiè pred ním právenaštartoval. Posledný smrekový vagón už odhrkotalz priecestia. Zo starého prepáleného výfuku Avie sapred jeho èelné sklo vyvalil kúdol hustého dymu.Jerry automaticky tiež otoèil štartér. Ventilátorkúrenia mu do kabíny nasal štip¾avý výfukový zá-pach, až ho zabolelo v nose. To ho trochu viac pre-budilo a vrátilo do reality. Zosilnil zvuk rádia. Právehlásili devät’. Nerád chodil neskoro. Uvedomil si, žesa bude musiet’ t’ahat’ za starou dymiacou Aviouešte nieko¾ko kilometrov, lebo vedel, že zapriecestím sa cesta k¾ukatí a nedovolí mu pred-biehat’. Chytro zaradil jednotku. Zaskoèila hladuè-ko. Pridal plyn a nový motor sa svižne pohol. Hneïzaradil aj dvojku. Z¾ava rýchlo Aviu obiehal. Už boltakmer pred òou. Za boèným spusteným okienkomuvidel jej šoféra, ako na neho prekvapene h¾adí.Hlavou mu prebleskla otázka, preèo sa vlastne eštenepohol. Cez ve¾kú ošúchanú modrú skriòu Avie nasemafor nemohol vidiet’. Ten uvidel, až keï už bolpred jej úrovòou. Stále na striedaèku blikala dvojitáèervená. Kvalitné predné tlmièe Jerryho dodávkyv tej chvíli zapružili na prvej ko¾ajnici. V tom istomzlomku sekundy si uvedomil, že prechádza prie-cestím, ktoré je dvojko¾ajové. Do jeho uší do¾aholzvuk dlhého tiahleho trojtónového akordu z píšt’alrútiacej sa lokomotívy.

Peter Pedro Benèa3. místo v kategorii Próza

Den žhavý stromùm vysál mízu, a trampùm úsmìv ze tváøí. Zanechal jenom popel, schízu, a na obìtním oltáøi bùh slunce Re nás opeèe si, jak dìti brambor v popelu. Pochod pro spalující bìsy uèí sluneèní kapelu.

Okluzní fronta, kde je òáká? Kamarádi, to není špás! Obchodník s deštìm, kde se fláká? potkal ho dneska nìkdo z Vás? Za deštné mraky, husté, pìkné, nabídnu, co si bude pøát! Dám, na mou vìru, co si øekne, uzavøu obchod s ním, a rád!

Hodiny s èistì bílým pískem, pøesýpací, mu za to dám, a nebo jiný, s vodotryskem, taky mu trávník posekám! Medajli po mým pradìdkovi, kde SIGNVM LAVDIS napsáno, cédéèko vod Jóna Bon Jovi, èi dvoulitrový Cinzano.

Celou svou krásnou šutrù sbírku, geologický kladivo, a dvoukilovou pikslu smirku, kterou mám jako brusivo. Žehlièku, co se do ní dává rozpálenej kus litiny, psací stroj, tìžkej, jako kráva, pøes sto let starý noviny.

Od Jiráska tu tlustou knihu, na který stojí: Proti všem, pùllitrovku døevnýho lihu, nebo sklenici se džemem. A vím já, co dalšího eštì dát bych mu moh. Tak heleïte! At’ prodá mi kousíèek deštì! TAK UŽ HO, SAKRA, PØIVEÏTE!

Jiøí Qasinka Èernohlávek2. místo v kategorii Poezie

Obchodník s deštěm

12

Nakousnutý koláè Mìsíce v poslední ètvrti chlad-nì shlížel k zemi a osvìtloval zasnìženou pláò pøi-léhající k labyrintu pískovcových skal. Mrazivý vítr,který vyèistil nebe od sebemenšího mráèku, právìpøestal vát a nastal klid. Divoèáci ryli pod snìhema snažili se sehnat nìco k snìdku, stejnì jako srnèítlupy, odhrabávající namrzlý sníh v nadìji na pár líst-kù borùvèí, uchovaných chladem letošní, obzvláštìkruté zimy.

Vnímavé smysly lesní zvìøe náhle nìco zaujalo.Liška se zarazila uprostøed skoku za koøistí a stejnìjako všichni ostatní obyvatelé lesa i ona nastražilauši, oèi, nos a šestý smysl, veškeré divoké zvìøi da-ný pøírodou do vínku. Nìco se dìlo.

Uprostøed zasnìžené plánì se pomalu zaèalarýsovat vysoká, tmavá postava. Šla naprosto ne-slyšnì a zanechávala za sebou zøetelné otisky po-dešví se vzorkem lidské lebky. Ovzduší se naplniloèirou hrùzou, chladnou, ostrou a blýskavou jakoostøí dobøe broušené dýky. Postava vstoupila meziskály a šla dál, nìkam k jejich støedu. Zvìø už tonevydržela, šílená hrùzou bìžela pryè, jen pryè…Mnoho lesních tvorù si v roklích pøi bezhlavém úpr-ku zlámalo vaz. Nìkterým se podaøilo uniknout.Jedno bylo ale jisté. Tu noc vstoupil do pískovco-vých skal démon.

Vlak je vyplivl uprostøed hustých, zasnìžených le-sù. Byli ètyøi, obleèení jako trapeøi z dob divokéhozápadu, v usárnách mìli péøové spacáky a v hla-vách spoustu ideálù. Aby ne, byli mladí, nikomuz nich nebylo pøes dvacet. V tomhle vìku se èlovìkještì svých ideálù drží, i když už zaèíná tušit, že nevšechno se mu v životì vyplní.

„Zima,“ utrousil Èahoun mezi zuby a zapálil si ci-garetu.

„No, tak tos mohl èekat,“ ušklíbl se na nìj zrzavýMárty, „v únoru bude asi na koupání. Dej mi takycigáro.“

Èahoun mu ho podal a pøipálil. „Nemysli si,“ øíkal pøitom, „že mi zase vyhulíš všech-

ny cigára. Tohle,“ zdùraznil, „bylo první a poslední,pamatuj si to.“

„Nojó, nojó,“ pøelil Mártyho tváø zádumèivý výraz.Pøi jeho spatøení zbylí dva, Robby s Davidem mu-seli rozesmát. I Èahounovou tváøí probleskl náznakúsmìvu, ale hned se ovládl a znovu nasadil drs-òáckou masku. Protože, aby bylo jasno, Èahounmeøil jen nìco málo pøes metr šedesát a Èahounmu øíkali kvùli tomu, jak hezky se vyjímal vedle té-mìø dvoumetrového Mártyho. Co mu pøíroda ubralana výšce, to se snažil dohnat na síle svých svalùa drsném chování.

„Asi vyrazíme, ne?“ nadhodil a obrátil se k lesu.Nemohli pøece vidìt, že jeho drsnou maskouprokmitává úsmìv.

***Hostinský pøed nì postavil pùllitry a peèlivì si je

prohlédl. Jako kdyby si myslel, že nemáme èím za-platit, pomyslel si David. Ale bylo v tom nìco jiného.

„Nechcete jít na noc do skal, že ne, kluci?,“ øeklhostinský smìrem k Mártymu. Jako nejvyšší munejspíše pøipadal jako jejich vùdce.

„Pùjdeme do skal,“ ozval se ponìkud pøekvapenìMárty. „Proè-,“ ale nedopovìdìl, protože hostinskýse náhle vzdálil.

„Je to blázen,“ usoudil Robby a pak už si hledìlisvého piva a vdìènì vstøebávali teplo pøíjemnì vy-høáté hospùdky. Mìli za sebou nìkolik kilometrùchùze v hlubokém snìhu, kdy obèas zapadali až popás a ještì je èekala tùra do skal, na kemp. Muselinabrat síly.

Pomalu se už zaèínalo stmívat, když zaplatilia zvolna se zvedali k odchodu. David zùstal v míst-nosti jako poslední, snažil se totiž trochu pøitáhnoutpopruh své usárny. Už – už za sebou zavíral dveøe,když ho kdosi chytil zezadu za loket. Ohlédl se – bylto hostinský.

„Hele, nedìlejte to, kluci,“ uslyšel. „Nechoïte doskal. Minulej rok touhle dobou tam umøelo nìkoliktrempù. V zimì se tam prej dìjou divný vìci…“

Asi je vážnì blázen, pomyslel si David. Co by setak ve skalách touhle dobou mohlo dít? Jedinì žeby tam spadla nìjaká lavina, ale na nebezpeèné la-viny nejsou zdejší skály naštìstí dost vysoké…

„Nebojte se, my máme pro strach udìláno,“ odbylhostinského, zavøel mu dveøe pøed nosem a dohnalostatní.

„Tomu hospodskýmu vážnì hrabe,“ øekl jim. „Víte,co mi tvrdil? Že minulej rok ve skalách nìkdo umøel– a že prej se tam v zimì dìjou divný vìci...“

Èahoun jenom mávl rukou. „Prosím tì, asi chcebejt zajímavej. Já jsem sice slyšel, že se ve zdej-ších lesích kdysi scházeli satanisti – ale uznej, žev týhle zimì a v tìchhle závìjích se nahoru nikdoz nich hrabat nebude. To by museli bejt padlí nahlavu.“

„Takže my jsme podle tebe padlí na hlavu, jo?“ušklíbl se Márty. „Když se tam hrabeme.“

„Svým zpùsobem jo,“ trval Èahoun na svém. „Alemusíte uznat, že je dost nepravdìpodobný, abyteï, v zimì, nìkdo lezl do skal a hledal tam nìkoho,koho by mohl zabít. Nebo tøeba obìtovat Satanovi,žejo. Teï by tam sotvakoho našel. V zimì je kon-centrace lidí ve skalách skoro nulová.“

„Máš pravdu, dost øeèí a vzhùru na kemp!“ zvolalbujaøe Roby.

Máš pravdu, Èahoune, v tom se Roby nemýlí, na-padlo Davida. V zimì je koncentrace lidí ve skaláchopravdu prakticky nulová. Ale to mùže znamenati minimum pøípadných svìdkù... Kamarádi se muzaèali vzdalovat a tak pøidal do kroku.

Vysoké sněhové závěje

13

Na kemp zvaný Støíbròák dorazili okolo devátéhodiny. Pùvodnì zamraèená obloha se bìhem je-jich pouti zasnìženým lesem vyjasnila, na cestu jimsvítil Mìsíc a hvìzdy, a tak nemìli problémys orientací. Zato ale mìli problémy se svou kondicí.Když sešlapujete sníh, je chùze nìkolikanásobnìnamáhavìjší, než když jdete po pevném povrchu,to je známá vìc. Nìkolik kilometrù vám pak mùžepøipadat jako nìkolik set – a to se stalo jim. Když naStøíbròáku rozdìlali oheò a natáhli se na lavièkáchz bukových klád, pot se z nich jen lil.

„A to tohle ještì pùjdeme zpátky,“ podotkl opti-mista Márty. „To bude nìco!“

„Drž hubu,“ okøikli ho ostatní jednohlasnì. Nemìlina podobné øeèi náladu. Chtìli je ležet a ležet...

„Vidìli jste po cestì ty stopy?,“ zeptal se po chvíliDavid.

„Jaký?“ „No – chvíli šly podle cesty,“ vzpomínal. „Mìly

nìjakej divnej vzorek – ale co to bylo, to jsem ne-rozeznal.“

„Já jsem nic takovýho nevidìl,“ ozval se Èahoun.„Nejspíš jsi mìl halucinace.“

„Jo, urèitì jsi mìl nìjaký vidiny z tý hnusný cesty,“pøidali se ostatní.

Houby halucinace, ušklíbl se v duchu David. Byl sijistý, že ty stopy vážnì vidìl, v mìsíèním svìtle bylyvíc než zøetelné. A musely být relativnì èerstvé,vždyt’ vèera odpoledne podle øeèí v hospodì v tom-to kraji hustì snìžilo...

Po odpoèinku pøišlo na øadu jídlo, pak pár pís-nièek pøi kytaøe a nìjaký ten doušek z Mártyho polníláhve, naplnìné až po okraj tou nejlepší whiskou.Márty, znalec ušlechtilých druhù alkoholu, na kvalit-ním pití nikdy nešetøil. Však si taky kamarádi ne-mohli na èundrech jeho zálibu vynachválit...

Uložili se ke spánku do péøových spacákù a ne-chali oheò zvolna dohasínat. Z nìjakého dùvoduvšak, zatímco ostatní už dávno stateènì zaøezávali,nemohl David usnout. Zdálo se mu, jako kdyby sly-šel nìjaké podivné zvuky, nìjaký podezøelý šra-mot... Ten bláznivej hospodskej mì ale vydìsil, za-smál se sám sobì. Pitomec jeden, takhle si dìlatz lidí srandu...

Musí vyhovìt svým tìlesným potøebám, uvìdomilsi po chvíli. Vysoukal se ze spacáku, do ruky ucho-pil nùž, aby se cítil bezpeènìji – baterku ani svíèkunepotøeboval, bílý sníh odrážel svìtlo shùry témìødokonale, stále ještì bylo jasno – a šel. Poodešelpár desítek krokù od kempu, zastrèil nùž zpìt dopouzdra a vymoèil se u statné borovice, silnì vonícísmùlou. Otoèil se zpìt... Krve by se v nìm nedo-øezal. Hledìl pøímo na temnou dvouapùlmetrovoupostavu s oblièejem pøipomínajícím oblièej mumie,ale mnohem, mnohem dìsivìjším... Nedokázal seani pohnout.

Zemøeš, zdálo se mu, že slyší. Vy všichni dnesv noci zemøete.

Koneènì se trochu ovládl – nebo mu snad vyteklynervy – zaøval z plných plic a do výkøiku vložil veš-

kerou svou hrùzu. Instinktivnì máchl po postavìnožem – pøipadlo mu, jakoby z jeho špièky na kra-tièký okamžik zasršelo pár jisker, ale to už postavazmizela. Jako šílený dobìhl na svým výkøikemvzburcovaný kemp a u skalní stìny se zhroutil.Tøásl se jako hromádka sulcu a než z nìj dostali, cose mu vlastnì stalo, uplynula dobrá pùlhodina.

„Bylo to strašný, strašný,“ opakoval a jektal pøitomzuby. Za další pùlhodinu se jim povedlo ho ukecat,aby ukázal místo, kde se to stalo. Èahoun šel s níma Roby s Mártym zùstali u ohnì. Èahounova halo-genka rozrážela tmu jako beranidlo a její svìtlo sejiskøivì odráželo od nesèetných snìhových krystal-kù.

„Tady to bylo,“ spíš konstatoval, než se zeptal Èa-houn.

„Jo. Jak – jak to víš?,“ podivil se už zase rozkle-paný David.

„Podívej,“ posvítil Èahoun na zem. A Davidovi by-lo okamžitì jasné, že to, co ho prve tolik vystrašilo,nemohla být halucinace, jak se chvílemi domníval.Dvojí øádku stop jeho kanad tam køížily další stopy– o trochu vìtší, ale hlavnì – místo vzorku pod-rážky byl v každé z nich vytlaèen symbol lidské leb-ky. Naprosto zøetelnì.

„Nìkdo nám tady chodí,“ poznamenal Èahoun.„Òákej hajzl.“

„Myslíš – myslíš, že to byl èlovìk?“ „Kdo jinej by po sobì nechával stopy. Duch urèitì

ne.“ „Asi máš pravdu.“ Davidova slova však neznìla

pøíliš pøesvìdèenì. Ve skrytu duše tušil že to, co vy-strašilo, èlovìk urèitì nebyl. „Co ale budeme dìlat?“zeptal se.

„Poèíháme si na nìj,“ hrábl Èahoun po nìèem dohluboké kapsy svého zimního kabátu.

„A pak mu dáme na frak,“ vytáhl cosi, co se ve svi-tu Mìsíce matnì zalesklo.

„Co je to?“ Èahoun na ten pøedmìt posvítil. Byla to pistole.

Starý armádní vzor. „Kdes to sebral?“ „Koupil jsem si ji. Naèerno, ale... kdoví, kdy se mu

mùže takováhle vìcièka hodit. Ještì že jsem si jis sebou vzal.“ Èahoun pistoli natáhl a ozvalo seostré klapnutí. „Teï at’ si pøijde kdo chce,“ zasmálse. Zlomek vteøiny nato se ozval nesmírnì zoufalývýkøik ze smìru, kterým ležel kemp. Takhle nìjakjsem musel øvát já, uvìdomil si David, než tam do-bìhli.

Na kempu se jim naskytla šílená scenérie. Roby,snažící se zastavit Mártymu krvácení z hroznýchøezných a bodných ran po celém tìle... Než Márty-ho jakžtakž obvázali, zemøel. Všechno, všechnokolem dokola bylo od jeho krve...

„Proboha, co se tady stalo?,“ obrátili se na Ro-byho.

„Já – já nevím,“ vzlykal a ztìžka popadal dech,„bylo to tady, pøišlo to sem – a najednou to bylov Mártym a chtìlo mì to zabít – já jsem se jenom

14

bránil, opravdu! Nechtìl jsem mu nic udìlat – alekdyž ono to bylo v nìm!“ Teprve teï si David s Èa-hounem povšimli, že Roby taky krvácí z nìkolikaran, zpùsobených patrnì Mártyho nožem, válícímse na zemi. Vše nasvìdèovalo tomu, že se prostìproti sobì vrhli a pustili se do nemilosrdného bojena život a na smrt. Ale proè? Proè by to dìlali dvakamarádi, kteøí se znali už od dìtských plenek?

„A pak – pak už to v nìm nebylo a on krvácel, všu-de je poøád tolik krve... Bože, co jsem to udìlal?Nééé!!!“ øval Roby.

„Nebyl to èlovìk,“ pošeptal David Èahounovi.„Tohle by èlovìk nedokázal.“

„Ale co to tedy bylo?“ „Nevím. Opravdu nevím...“ Pár hodin Robyho uklidòovali, ale dávali si pøitom

na nìj velmi dobrý pozor. Jenom aby to nezaèalspatøovat v nìkom z nich dvou a nemìl po rucenùž...

„Budeš muset na døíví,“ øekl najednou Èahoun. „Sám?“ zdìsil se David. Jít od ohnì a lidí do tmy,

kde nìco obchází, sám? „Ani náhodou.“ „Musíš. Nemáme jinou možnost. Potøebujeme

udržovat oheò až do rána a døíví už dochází, podí-vej.“ Byla to pravda. A do rozednìní zbývaly ještìnejménì tøi hodiny...

„Staèí, když pøitáhneš nìjakou soušku, tady už jizpracujeme.“

David pohlédl Èahounovi do oèí. „Bojím se,“ øeklmu a vùbec se za to nestydìl.

„Já vím,“ usmál se smutnì Èahoun. „Já se bojímtaky a možná ještì víc.“ To bylo poprvé, co Èahounpøiznal nìjakou svou slabost. Ale oni nemìli náladuna falešné hrdinství.

„Na, vem si tohle,“ sáhl do kapsy a podal Davidovipistoli. Ten se zarazil. „Hele, poèkej, a co když – “

„Ty ji mùžeš venku potøebovat víc. My dva už totady nìjak zvládneme, viï?“ kývl na Robyho. „Hm,“ozvalo se z Robyho úst.

A David s nesmírnì nepøíjemným pocitem, že honìkdo sleduje, odešel z kruhu ozáøeného ohnìm dotmy. Soušku našel docela rychle, jedna ležela asipadesát krokù od kempu, i když kousek stranou,témìø za rohem. Odsekl ji sekerou od vyvrácenéhokoøene, oprášil z ní sníh a odtáhl ji na kemp. Skálamu zakrýval výhled a tak nevidìl, co se tam ode-hrává, ale v okamžiku, kdy obešel onen skalní vý-bìžek – spatøil Robyho s Èahounem uprostøed lítérvaèky. Roby mìl sekeru a Èahoun dlouhý nùž...

„Co to dìláte?“ zaøval na nì. Doufal, že se vzpa-matují a pøestanou. Jenom se na nìj podívali –a pak se Roby rozbìhl s napøaženou sekerou protinìmu, èehož využil Èahoun, který mu vrazil nùž dozad. Roby se malátnì otoèil, Èahoun vytrhl nùžz rány a bodl ho znovu, do bøicha. Roby se po nìmohnal sekerou, ale netrefil se... Pak se svezl k zemi.

„Èahoune – proè jsi to, proboha udìlal?“ AleÈahoun nevnímal. V jeho oèích se zraèilo zlovìstnéodhodlání... Skoèil po Davidovi stejnì, jako pøedtímRoby.

Prásk! ozvalo se do ticha zimní noci pøed ro-zednìním. Èahounovo tìlo ztìžka dopadlo na zema David se nevìøícnì zadíval na kouøící pistoli. Vù-bec si nepamatoval, že by ji vytahoval. Pak se muzatmìlo pøed oèima. Co to udìlal? Vždyt’ on zabilÈahouna, kamaráda! Rychle ho prohlédl a zkusilnahmatat puls – nic, absolutnì nic. Roby – to samé.

Smrt, to je to, co vás všechny èeká, zaznìloz prostoru za jeho zády. Prudce se otoèil a bezhla-vì vystøelil, aniž spatøil cíl. Žádná odezva. David sisedl k ohni a rozplakal se. Bylo toho na nìj opravdupøíliš. Pøipadal si jako ve špatném snu a tolik toužilse z nìj probudit... Jenomže vìdìl, že to nejde.

Když mu vyschla slzy, rozhlédl se po mrtvých tì-lech svých kamarádù – a vìdìl, že tam nevydrží.Ne, nemùže tam zùstat, uprostøed krve a smrti...Odpust’te, kamarádi, já musím jít pryè, pryè odtud...

Vypotácel se z kempu a chvílemi šel, chvílemi seplazil snìhem, byla mu zima a pøitom se potil náma-hou a vìdìl, že jestli nenajde místo, kde by mohlrozdìlat oheò, tak zmrzne. Když už umdléval a ztrá-cel síly, spatøil pøevis. Zamíøil k nìmu, musel trochudo kopce a když už byl témìø pod ním, všiml si spí-cích postav ve spacácích a žhavých uhlíkù v ohniš-ti. Pøece jen nebyli ve skalách sami. Zaradoval se,že se ohøeje, schová...

Zastavil se. Schová? Pøed tím, co zabilo dva jehokamarády a donutilo ho zabít tøetího? Pøed tím sepøece nedá schovat! Nesmí tam dojít a dát tomušanci zabíjet další lidi. Obrátil se a odcházel pryè.

Zemøeš, zaznìlo mu zase hlavou. Otoèil se – me-zi ním a pøevisem stála ta temná, obrovská posta-va. Zamíøil na ni – a zase pistoli sklonil. Stojí pøímomezi mnou a tìmi lidmi, uvìdomil si vèas. Kdybychpo tom støílel, mohl bych nìkoho zranit, nebo do-konce zabít. Vzpomnìl si na Èahouna. Vždyt’ já hozabil!

„Ne, ty hajzle,“ øekl. „Mì už nedonutíš nìkomu ubližovat.“ Pøiložil hlaveò k pravému spánku – na kùži, rozpá-

lené namáhavým postupem ve snìhu pøíjemnìchladila.

„Máš smùlu,“ øekl ještì smìrem k pøízraku. Pak se zablesklo.

Jiøí Murdoch Hons3. místo v kategorii Próza

15

Jsme dva. Dvì rùzné bytosti zašité v jediném ko-konu neporušené kùže. Opaèné póly se zmatenoustøelkou uzamèené v jedné aluminiové krabièce. Jái on, nebo on i já. Podle toho, kdo má právì navrch.Teï sedíme jen s dvìma oèima zaboøenýma do ba-letu naèervenalých plamenù a v jediné houbovitékoblize se rodí a zmírá hned celé komando zcelaprotichùdných myšlenek. Ještì oba nasáváme vùnipáleného døeva, bezdrátový pøenos pohody z rame-ne vedle sedícího kamaráda a teplo pøenášenérukojetí ešusu s bublajícím gulášem.

„Co tu vlastnì dìlám?“ žene se mnì hlavou. S ab-solutním odporem nahlížím na tu bublající hmotu vešpinavé nádobì, na neupravené a ještì pulsujícímohnìm znetvoøené oblièeje úplnì cizích lidí a mámchut’ pustit tu rozpálenou rukojet’ a zavolat Michalo-vi a odjet zpátky do Prahy. Potom se hodinu váletve víøivce s vaøící a voòavou vodou a èistý sednoutk tomu vynikajícímu moccacinu v Caffé baru v Pa-øížský a splétat s Michalem jemné pletivo sítí na to-ho pitomce poslance Nezbedu, co nám dá ètyøi me-ga vlastnì jen za žvanìní.

U ohnì to mám vždycky stejné. Jak vyskoèí ja-zýèky plamenù nad hromádku obìtovaného døeva,dostavuje se pocit, že se dostávám až k samémujádru samotného bytí, protože pohyby i rituál lidíkolem tìch prvních høejivých plamenù je po celétisícovky let témìø nemìnný.

Tu ruku už jsem nestaèil zastavit. Koukal jsemnevìøícnì jak se posouvá po stehnì, vniká do kap-sy maskáèù, vytahuje hladký obdélník mobilního te-lefonu a do narùžovìlé tmy vpouští ostøe ohranièe-ný obrys bledì modrého ètverce.

Zároveò jsem i cítil, jak nìkde nìkdo s ráznýmcvaknutím vypnul generátor pøenosu pohodya všechny ty oblièeje, které znám ošlehané vìtrem,zkroucené v opileckých grimasách a vyhlazené ran-ní rosou se nechápavì natáèejí k tomu malémuostrùvku bledìmodré plochy a potom ke mnì a pro-mìòují se v grimasu pro mì dosud neznámou.

„Chtìl bych si objednat pizzu“, øekl jsem do mobil-ního telefonu.

Ten chlap na druhé stranì byl podle hlasu unave-ný, ospalý, otrávený ze své práce a ke všemu ještìblbec. Dlouho nechápal, že má vézt pizzu z Prahydo nìjaké sto kilometrù vzdálené rokle s bezejmen-ným potokem, kam se dá sejít jen z vesnice, o kterénikdy v životì neslyšel, a že ji má pøivést pokudmožno ještì teplou.

„Ale to víš že jo, náklady na dopravu zaplatím,“pøerušil jsem vzlykání toho ospalého a otrávenéhopitomce a mrtvý telefon uložil zpátky do kapsy mas-káèù.

„No a co, tak jsem si objednal pizzu,“ rozhlédl jsemse po kruhu na mì upøených oblièejù .

„Ty sis vážnì objednal sem do kempu pizzu nebo

to je zase nìjakej tvùj fór?“ pøerušil to trapné tichojako první Košt’ál .

„Prostì jsem na ni dostal chut’,“ podíval jsem sena nìj a další slova radìji spolykal. Nebyl na nì pøi-pravený a urèitì by je nestrávil.

„Protože jestli sis objednal pizzu sem na kemp,tak si první vandrák v historii trempinku, který nìcotakovýho udìlal.“

„Nìkdo musí bejt první,“ odsekl jsem mu a sedl sizpìt na kus vyhøáté klády.

Rozpaèité ticho pøešlo èasem k nesmìlému bub-lání hlasù a nakonec opìt do plynulého toku na so-bì nezávislých dialogù.

Poslíèek s pizzou pøišel asi za dvì hodiny. Byl dopasu mokrý, na oblièeji èerstvé šlehance od smrko-vých haluzí a nohavice potrhané od plazivých šla-hounù ostružin. Nepùsobil vùbec ospale a otrávenì,mìl v oblièeji pìknou èervenou barvu a evidentnìmu ta vycházka prospìla. Šel jsem mu vstøíc a pøedoèima zamával tisícovkou. Jednak aby to kluci nevi-dìli a jednak abych mu hned na zaèátku zacpalhubu.

U ohnì jsem otevøel krabici. Pizza byla studená,placatá a tuhá. Nabídl jsem klukùm ale nikdo sinevzal. Snìdl jsem dva kousky a potom hodil krabi-ci i se zbytkem do ohnì.

Kluci vstali a šli beze slov spát. „Mìl by ses léèit,“ zasyèel na mì místo pozdravu

jenom Košt’ál. Zíral jsem ještì chvíli do plamenù a pak šel spát.

Pod pøístøeškem poprvé nebylo místo. Lehl jsem sina okraj lesa, kde pøecházejí duny suchého jehlièído orosené trávy. Nebe bylo pokapané støíkancizáøivých hvìzd, které šlo pøi troše fantazie pøe-souvat a skládat do stovek a stovek rùznorodýchobrazcù. Nebe bylo posypané lesklými penízkyhvìzd, které by sesypané na jednu hromadu dalyurèitì ètyøi miliony.

Ráno pro mì pøijel nahoru do vesnice Michal. „Smrdíš,“ øekl mnì místo pozdravu a na sedaèku

auta roztáhl igelitku.Neurazilo mì to.

Jsme dva. Dva samci, které zamknul opilý cho-vatel omylem do jediné klece. Oheò a voda vtepanédo neproniknutelného kruhu orientálního ornamen-tu. Horòák a dolòák v jednom koutu na spoleènéhanbì, kam nás poslal pøísný øídící Bíca za to, žejsme po sobì flusali modelínu dutou rukojetí versa-tilky. Máme dva rùzné pohledy na svìt a jen jednušpièku nosu a dvì špièky bot, které vyèuhují podbøichem. „Mìl by ses léèit,“ pøišla mi na mysli Koš-t’álova slova z minulého víkendu. Mohl bych se nanìj vykašlat, ale na druhou stranu by èlovìk nemìlza sebou zabouchnout úplnì všechna vrátka. Jed-nou mám návaly, že partu klukù k dalšímu životu

Odcházení

16

zoufale potøebuji a podruhé jsou mi všichni úplnìukradení. K doktorovi nemùžu. Co kdyby nìco na-šel. A to se teï vùbec nehodí. Teï když jsem ko-neènì nìkdo a ne další zoufalec ze zoufaléhodavu. Možná by nìco našel a za týden máme dalšíschùzku s Nezbedou. Vzpomnìl jsem si na Jitku.Chodili jsme spolu na základku. Pro mì to byla fajnholka. Mìla vždycky vyznamenání, chodila na kla-vír, na angliètinu, na nìmèinu, do vèelaøskýho krouž-ku i k mladým hasièùm. Všude hvìzda a kluci ji pro-to nemìli rádi. Já jí to závidìl. Ale ne. Byla to jenomšprtna. Namyšlená a ctižádostivá šprtna, která lezlakantorù do zadku. Všem musela neustále dokazo-vat, že je lepší a bude ještì lepší. Dnes má vlastnílékárnu v Modøanech a lékárník je pùl doktora. Teïse to hodí. Pozval jsem ji na kafe.

Jitka mì chvíli poslouchala a pak øekla: „Na tohleti mohu doporuèit jenom jedno. Profíka psychiatraa nebo si kup zrcadlo.“

„Na co zrcadlo?“ podíval jsem se na ní nechá-pavì.

„Abys vidìl, jak ti ty prachy lezou na mozek,“ od-povìdìla , zvedla se od stolu a hodila na desku sto-lu stovku.

„Co blbneš, já to zaplatím,“ vyštìkl jsem na ni. „Radìji ne, tobì nechci nic dlužit. S tím co byl pøed

tebou bych tu sedìla až do rána,“ øekla a odešla.„Seš namyšlená a pitomá…“. Ale ne. Michal slovokráva neøíká. Veèer jim øíká „kot’átka“ a ráno po za-klapnutí dveøí už jsou to jen „škeble“.

„Seš namyšlená a pitomá škeble!“ køièel jsem zaní vzteky, když odcházela napøíè kavárnou.

Neotoèila se. Neotoèil se ani nikdo jiný. Prostì jenstádo.

Z výpisu z úètu se na mì smìje sedm nul. Jsoukulaté jako vejce a stejnì tak oblé a hladké. A s Mi-chalem pracujeme na další. Být nìkdo má své vý-hody. Ráno nemusím vstávat, dýchat snídanì ji-ných v tramvaji a èuèet na opuchlé a nerozhýbanéoblièeje dìlníèkù a úøedníèkù v metru. Nemusímpøemýšlet o tom, jestli deset nebo dvacet deka šun-ky, jestli desítku nebo dvanáctku. Prostì piju jen„Tullamore dew“ a kolu. Nemusím už vùbec o ni-èem pøemýšlet. Všechno si koupím.

Z výpisu na úètu se na mì smìje sedm nul. Hnednad monitorem visí obrázek z Korsiky. Sedím na nís klukama na úzké skalní øímse a pøed námi trèí aždo nebe zubaté ostøí horských štítù. Tenkrát jsmešli GR 20. Kdybych teï zavøel oèi, ucítím ještì teïtu peprnou vùni na troud vysušené machie, v ús-tech tu chut’ jen tak na tuku opeèených klobouèkùnìjakých neznámých hub a urèitì uslyším dusot ko-pyt vydìšených koòských stád volnì pobíhajícíchnahoøe na pláních. Kdybych teï zavøel oèi, vrátil byse ale i ten pocit, který mì ještì obèas pøepadne.Ten pocit být souèástí nìjaké komunity, nìjaképarty, kde už jsou pravidla urèená, všechno dávnovyøešeno a spoleèným jazykem jsou jen pohledyupøené stejným smìrem.

Sundal jsem obrázek ze zdi, vyòal z nìj fotkua strèil je mezi stará elpíèka Olympiku a výbìrù Por-ty. Stejnì už to nebudu nikdy poslouchat. Pøed zná-mými poslouchá Michal nìjakýho Janáèka ale do-ma Ret Hot Chilli Peppers. Do rámeèku jsem daljinou fotku. Jsem na ní s Michalem a tím pitomcemNezbedeou. Všichni št’astní a bláhovì rozesmátí.

Jsme ještì poøád dva. Koèka a myš na palubìutržené plachetnice, která se potácí bez zásob a bezposádky uprostøed oceánu. Dva horolezci uzam-èení vichøicí v posledním postupovém táboøe, kdy jámám ve svém kletru tu poslední kyslíkovou láhev.Je to každým dnem lepší. Ty chvíle slabosti a mìk-kosti již pøicházejí jenom výjimeènì. Ale pøicházejí.Chtìl bych se jich úplnì zbavit a být silný jako Mi-chal. Tvrdý a nekompromisní ale s oblièejem každýrok opravovaného andìla na vesnickém oltáøi. Pøi-šel jsem na to jednou veèer u šálku toho výteènéhomoccacina. U nás za rohem bydlí starý švec. Vý-chovou i myšlením stará škola. Vlastnì dìlá už jenproto, aby mìl vždycky nìjakou zakázku a zároveòvýmluvu, když zaklepe zubatá s kosou. Ty boty mipoèítám tak za Komenskýho urèitì udìlá.

Jsem sám. Mám nové boty a stály pøesnì dvìstovky. Sice starší støih, ale mnohem dùležitìjší je,že to funguje. Obouvám je jen obèas. Jakmile cítím,že pøichází první náznak slabosti. Jakmile o sobìzaènu pochybovat, obouvám je a bìžím do písko-vištì v parku za rohem. Úleva se dostavuje témìøokamžitì. Staèí se podívat na øetízek vlastních stopotištìných v písku. V ten okamžik jsem si zcela jistý.Stojím tu už jen já sám a ten druhý ode mì odchází.

Jan Jeòýk Valeš1. místo v kategorii Próza oldpsavcù

V øasách skomíraly snìhové vloèkyzlatavé støepy z tmavých výšek vrývaly svá jména na cesty zavátých stoptak se noøili do tìl zelených bunda odešli pøiložit další smrkovou vìtev

i zkøehlé prsty mùžou chvíli hráta kdo by nezpívalkdyž to z pánve tolik voníkdyž placatka rozvernì pomrkávákdyž blízkost dostává jiný významkdyž víš, že zítrasi budeš høát veèeøi v mikrovlnné troubì

Barbora HakenováMalý Trapsavec

Mrazivý večer

17

Byli jste nìkdy na vandru v zaèarovaným lese?Pokud ne, tak to jste mìli docela štìstí. My tøizrovna v takovým lítali celý odpoledne a hledali nì-jakej seník na pøespání. Samozøejmì bez úspìchu.Vlèák mìl na to teorii, že v rámci optimalizace les-ního hospodáøství seníky v tomhle lese zrušili a zvìøpøestìhovali do nìjakého jiného, kde jí bylo máloa seníkù tam byl nadbytek. Teorie jsme mìli i jás Ekologem, jenže za situace, kdy je dvaadvacetstupòù pod nulou, zaèíná se stmívat a vy navíc zjis-títe, že i v prázdným lese se dá zabloudit, byly našei všechny teorie svìta tak jedinì na draka. Naštìstínás z toho srabu dostal Vlèák, kterej se najednouzastavil, nìkolikrát nasál a odmávnul smìr, kterýmpùjdeme. Neodporoval jsem a šlapal. Nebylo to to-tiž po prvý, kdy mìl Vlèák skvìlej èuch. Ekolog s tímmìl nìjakej slovní problém, jenže za chvíli se díkynasazenému vraženému tempu zadýchal a ztich-nul. Vlèák si stejnì na kraji lesa neodpustil smìremk nìmu poznámku: „A potom, že je pálení petekv kotlech na hovno.“

Vesnice pùsobila ospale. Sice se to snažilo za-chránit pár televizorù, jejichž záblesky prosvìtlo-valy okna u pár chalup, ale dost nepøesvìdèivì.Hospoda na tom nebyla o moc líp. Na to, že bylasobota veèer, byla skoro poloprázdná. A místníštamgasti s hospodským zvìdaví až hrùza. Jen cojsme vešli, zírali na nás jako na zjevení. Vzápìtí sevšak ukázalo, že jsme je nezajímali ani tak my, jakospíš zprávy v televizi, která byla zavìšená nadvstupními dveømi. Hlasatel zrovna mlel nìco o Pøe-žití 2012, jako kolik vojákù pøežití venku v tìch mra-zech vzdalo, kolik jich ještì pokraèuje a další øeèikolem. Tìm vojákùm, co to ještì nevzdali, jsemv žádným pøípadì nezávidìl. Jenže kdo se jednoudal na vojnu…

Kolem tøiadvacáté hodiny byl na záchodku návaljako v pátek na brnìnským hlavním nádraží. Nežjsem si staèil všimnout té kaluže na podlaze, užjsem jel. Mùj parádní bodyèek do ledvin ocenil obrkymácející se nad žlábkem okamžitì. „Hele mladej,pùjdeme ven, nerad bych si tady omlátil pìstio zeï.“ Aby nebylo jedno pøekvapení málo, tak kdyžjsme ve výèepu míjeli vìšák, hrábnul mezi kabátya vylovil odtamtud cep. Fakt, nelžu. Pravej døevìnejcep. Už jenom scházelo, aby spustil chorál: „Kdožsú boží bojovníci...“

„Všechno v poøádku Poruèíku?“ zajímali se Vlèáks Ekologem.

Než jsem staèil odpovìdìt, obøí chlápek to udìlalpohotovì za mì. „Co by nebylo. Jdeme se tadys kámošem jenom trochu provìtrat na vzduch!“

Ještì než jsem mìl být bit jako žito, chlap si ne-odpustil jízlivost: „Tak ty seš zelenej mozek, po-ruèíèku. A u jaký zbranì sloužíš, nebo je to snadvojenský tajemství?“

„Proè by mìlo. U paragánù!“ plácnul jsem to první,co mì napadlo.

„Co teda dìláš tady? Vždyt’ nejbližší letištì je nej-míò padesát kilákù daleko?“

„Vysadili nás z letadla kousek odtud a další víšpøece z televize – Pøežití 2012...,“ pokraèoval jsemve své pohádce. Jenže tenhle kalibr na tohohlestatnýho chasníka zjevnì nezabíral. Stejnì jsemmìl ale takovej pocit, že ho zajímá nìco úplnìjinýho.

„A umíš zabíjet ?“ Koneènì to bylo venku. Nejspíš se ujišt’oval, zda

mám proti nìmu alespoò nìjakou šanci. „To si piš! U paragánù to musí umìt každej! Nej-

míò dvaceti zpùsoby.“ Bylo krásný poslouchat, jakbezproblémovì ze mì šel tenhle ten slovní prùjem.Na dùkaz toho, že to myslím úplnì vážnì, jsem sek nìmu pøiblížil na vzdálenost dvou krokù. Tohle asineèekal. Pøiznávám, že ani já ne.

„Kurva, pøece mì nemùžeš jenom tak zabít. Jsemcivilista, navíc neozbrojenej,“ vyhrkl v okamžiku, kdyžkamsi za sebe odhazoval cep.

„Proè myslíš, že nemùžu? Mám na to povolenívystavený samotným náèelníkem generálního štá-bu. Chceš ho vidìt?“ Na jeho odpovìï jsem ani ne-èekal. Sáhnul jsem do kapsy maskáèe a mávnul mupøed oèima lístkem na vlak.

„Možná máš ale pravdu. S tebou by byl asi prob-lém. Odhaduju, že mìøíš tak sto devadesát centi-metrù a vážíš kolem sto tøiceti kilo. Pøece se jáblbec s tebou nepotáhnu až nìkam do lesa? Navíczem je zmrzlá na kost, jenom blázen by pro tebekopal hrob. Škoda, že v týdnu nenapadl sníh, udìlalbych ti pìknej ledovej. Na ty jsem fakt dobrej a na-víc šetøí èas! Jenže takhle?“

Chlap stál jako solnej sloup, tupì civìl pøed sebea nesnažil se mi ani trochu napovìdìt, co s nímmám udìlat. Na koncovku jsem tak musel pøijít sám.

„Je tady ve vesnici alespoò dost psù?“„Mnì tady jde o život a ty se teï staráš o nìjaký

pitomý èokly?“ Mùj protivník se snažil být tvrdej, jenžei pøes ten šílenej mráz mìknul jako plastelína v létì.

„No, že by se všichni alespoò jednou poøádnì na-žrali a já bych to mìl bez práce,“ zaèínal jsemv sobì objevovat nepatrnou špetku z talentu méhooblíbeného spisovatele Lawrence Blocka.

„Proboha neblbni, to pøece nemùžeš udìlat?“ v téchvíli ho asi nic spásnýho nenapadalo, zvlášt’ kdyžsi všimnul, že jsem udìlal pravou rukou pohyb kesvému pasu, kde ve své fantazii pøedpokládal, žemám útoèný nùž.

„Je nìjakej dùvod, abych to neudìlal? Nechcešmi pøece nakecat, že máš ženu a dvì dìti?“ snažiljsem se ho naoko zachránit z jeho mizerné situacevýmluvou jednoho z chycených padouchù ve filmuPoklad na støíbrném jezeøe.

Lhát se nemá

18

Beze slova kývnul. „Tak to bys mìl zaplatit útratu a pelášit domù

k manželce pod peøinu.“„Takže poruèíku, do smrti dobrý? “ natáhl ke mnì

svoji tlapu. Kdo by s tímhle øešením nesouhlasil. Tamoje pracka se do té jeho vešla nejmíò dvakrát.Navíc se mi už hrozitánsky chtìlo.

Když jsem se vrátil ze záchodku k našemu stolu,dorazil sem i hospodskej s kasírtaškou velikosti pa-noramatické pohlednice.

„ Pánové, zavíráme. Pøejete si platit každý zvlášt’nebo dohromady?“ Zaplatili jsme.

„Pane hospodský, nebylo by možný tady v hospo-dì pøespat, když jsou venku takový krut’ácký holo-mrazy?“ zkusil to na city Vlèák.

„Kdyby jste byli trampové, dalo by se o tom uva-žovat. Ale jak se mi zmínil támhle Cep,“ kývnul hla-vou smìrem k obrovi, kterej se zrovna snažil narvatdo vat’áku, „vy jste pøece specialisté na pøežití ven-ku. Co by na to øekli vaši kamarádi ve zbrani, paneporuèíku?“

Copak jsem mohl hospodskýmu vykládat o tom,že Poruèík je moje trampská pøezdívka, a že my tøizase takoví extra specialisté na pøežití nejsme, pro-tože ve vojenský knížce mám zaøazení spojaø, Vl-èák chemik a Ekolog zdravotník? Taky jsem pøedním a dalšími vesnièany nechtìl shodit pravé vojen-ské specialisty, kteøí se o pøežití tam venku opravdusnažili.

Když jsme s Vlèákem a Ekologem vyšli z hospo-dy, byla jasná obloha a na ní hvìzd skoro jakov brnìnským planetáriu. Rtut’ všech teplomìrù v té-to oblasti musela urèitì klesnout na nejmíò mínuspìtadvacet. Léto bylo v tu chvíli strašnì daleko.Jenže nám to bylo úplnì jedno. Šli jsme za ním.

Miroslav Novák2. místo v kategorii Próza oldpsavcù

Prùsvitní andìlé jsou všichni do mínusuTak Zima vzkazuje, že mnohým pøišla vhodCo jsem se natìšil na Svatomartinskou husuTeï bych ji vymazal. Jen znát ten tajnej kódI pivo zamrzá, aè je na sedmým schodìPtákùm se v povìtøí zastaví osrdíZima se nemazlí i když je v ženským rodìPostavy u ohòù to vážnì potvrdíSnad už se doèkáme podbìlu na zápražíSluneèní krasohled je z jara popletenDùvodù k toulání si ještì poøád vážíma fakt mi nevadí tìšit se na kvìten...

Jaromír Juan Hlavatý2. místo v kategorii Poezie oldpsavcù

Ta krajina se do mì dávno vpila,s mou krví proudí její tichej pláè.Ve spánku tenkrát jemnì ševelila,jak by se chtìla zeptat, proè a zaè

pašije z Hoøic pila ze svejch dlaní.A kdo jí tenkrát pustil ke slovu?Zarudlý slunce k západu se sklání...Kamení v køoví... Stopy domovù,

co vyhasly. A do dneška to mrazí,jak trauermarš to poøád tiše zní,proøídlý køížky reznou ve Svérazi.Z pamìtní desky na zdi kostelní

zavane zmar. A pøece nová sílaproniká z lesù, vrùstá do rùží.Ta krajina se do mì dávno vpilaa na vìky mi vìzí pod kùží.

Miloš Hlávka3. místo v kategorii Poezie oldpsavcù

Těšení

Křížky ve Svérazi

Dievèatáso šatkou skrútenou na èelezapýrený poh¾adna èiernobielej fotografii

Modelkyvlakov a priamych tratív zlatom obilí na èiernobielej fotografii

Ženyobt’ažkané krásou rokovstále v zelenomna èiernobielej fotografii

v starých albumoch

Adalbert D’Ady Mezei3. místo v kategorii Poezie

Listujem

19

A cesty sú prázdne,iba zbytky st’ahovavých vtákov nad hlavou

ajesenné slnko v kaluži periférie...

Sto rokov samoty.A cesty sú prázdne,

stojím nad kruhom s kameòov,v rukách popol zo stoviek veèerov,

z ktorého ešte padajú noty k nohám...Niekto musí byt’ posledný.

Sto rokov samotyA cesty sú prázdne,

neskoré jesenné slnko sa olizuje s horizontom a v èase,

ktorý básnik Ivan nazýva Zmlèanievaním,v èase,keï sa ešte nemlèí,

ale sa už k tomu blíži,v tomto èase

sa na sobotnej internetovej ceste hádajú ¾udia kto je vaèší tramp

a èo sa môže vziat’ do lesa a èo už nie...

A kto prezradil GPS súradnice akého kempu.Sto rokov samotyCesty sú prázdne,

a stromy,ktoré sme uèili spievat’ s nami uždávno nie sú,

ani vyvrátené nedokonèené totémy,iba vietor

& priestor & èas...

Sto rokov samotyA cesty sú prázdne,

údolia nestíchli, len namiesto gitár zvukmotorových píl,

a lesné cesty plné šialených motorkárov a rúbaniská plné zamaskovaných

paintballistov.Skúsim niekomu z nich zalomit’ palec...

Sto rokov samotyA cesty sú prázdne,

polovníkov viac ako zvierat,t’ažných strojov viac ako vtákov,

v mene otca i syna i ducha peòazí ámen,spustošená krajina,

a studnièky plné ticha,holohlavé kopce...

Krajina bez mena.Sto rokov samotyA cesty sú prázdne,

zrušené železnièné trate,rozpadávajúce sa vlakové stanièky

&zastávky&èakárne & búdy,

rozjazdené polné cesty,

zákaz vstupu azákaz rozkladania ohòa,

zatvorené dedinské krèmy...Dodržujte smer zábavy!

Sto rokov samoty.Cesty sú prázdne,

a kde sú všetci tí ¾udia,ktorí nosili na svojich dlhých jesenných

svetrochzbytky jarnej trávy,

(a všetci chceli nosit’ úesky a nikdo ich nechcel balit’)

ktorí uèili spievat’ stromy a keï vychádzalo slnko

hrali blues nového dòa,a kde je Profesor so svojimi gitarovými suitami,

veènou nespokojnost’ou a voòavýmtabákom,

a kde je Ve.Slo so svojím pábením a leninskouèiapkou,

ktorá mu odplávala po rieke Hron v lete roku dvetisíctri,

kde je Mima so svojimi tlstými cigaretami a šialeným smiechom,

a kde je bradatý Korak so svojimi krvavýmisandálami,

bendžom a panákom rumu,a kde je chlapík, ktorý v Mexiku v Banskej

Štiavnici nad zvetralím pivom spamäti recitoval

Na ceste,a kde je nahý vodiè žiguláka, ktorého som

stopol v máji roku tisíc devät’sto devädesiatdevät’,

a potom ešte dvakrát a ktorýbrázdil cesty tohto slzavého údolia?

Kde sú všetky tie dlhé vlasy? A Jan Tleskaè?Sto rokov samoty.A cesty sú prázdne,

nad Zlatými pieskami mávlo slnko poslednýmlúèom,

ja si predplatím èasopis Otlak,nauèím sa nefajèit’ zo svojej fajky

a z èasu na èas pôjdemskontrolovat’,

èi niekto neukradol cedulku a okraji lesa: „Posledný zhasne!“

Sto rokov samoty.

Peter Joko Jokl1. místo v kategorii Poezie oldpsavcù

Sto rokov samoty

20

Tak, a je to tady, pomyslel jsem si, když jsem defi-nitivnì vydechl naposled. Chvíli jsem èekal, zda bu-de obligátní tunel s bílým svìtlem na konci, ale zjev-nì to v reálu do scénáøe nepatøilo. Prostì jsem seocitl v èekárnì ne nepodobný úøadu práce, dokoncetu mìli i ten úžasnej vyvolávací systém s èísílkama.Nekoneèná romantika. Po chvíli handrkování a ne-odmyslitelnýho papírování mì poslali do trampský-ho ráje. Tak snad to nebude tak zlý.

Jenže jestli jsem si myslel, že v ráji se budu mít,no, jako v ráji, tak jsem se trochu pøepoèítal. Abystetomu rozumìli. Celej ten moderní systém peklaa ráje je docela jednoduchej. Když duše patøí dopekla, jednoduše ji deponujou bez možnosti odvo-lání do jakýhosi trezoru, kde zùstane v komprimaè-ní schránce a nemùže nic. Navždycky. Ostatnì,jedná se o peklo, že. Skladuje se stejnì výluènìz archivaèních dùvodù.

S oèistcem se po aeonech tahanic nakonec do-hodli, že z nedostatku financí se tyhle duše budourecyklovat, konec koncù, v budhistickým operaènímsystému to tak funguje celkem úspìšnì. No a ráj.Kristovy rány. Teda, pardon. To je opravdu Kocour-kov.

Ráj je výsledkem zjevnì nekoneèné práce nebes-kých programátorù a øeknìme si to na rovinu, úplnìza dobrý konec tu nejnovìjší verzi nevzali. Jako onise snažili, to jim nikdo nemùže upøít, ale celý toprostøedí je dìsivì nestabilní, takže si pøedstavte,že si v klidu sedím na potlachu, probírám nìco ne-skuteènì dùležitýho s Jendou Kordou a najednouse to celý resetuje a já stojím uprostøed motor-káøský dráhy, øve na mì poøadatel, diváci pískajía mnì trvá dva dny, než seženu veškerý papíry,abych mohl zpátky do trampskýho ráje. Hrozná pa-kárna. Navíc mi pøijde, že celej ten koncept tramp-skýho ráje vymejšlel nìjakej ajt’ák po hodnì zlýopici. To víte, ráj zemìdìlce, ten tu pilujou nìkoliktisíc let. I když co jsem zaslechl, tak zemìdìlci sihroznì stìžujou, že nejsou vèasný aktualizace a žeby už fakt rádi pøestali orat s koòma a vyfasovali pártraktorù. Ale znáte zemìdìlce, ty si stìžujou poøád,pøitom èasu je tu dost, tak co s traktorama, navíckdyž je krize a nafta drahá.

Relativnì dobøe jsou na tom i podobný etablovanýráje. Ráj spisovatelù je napøíklad asi nejlepší. Oni sitam tak sedìj, kouøej, popíjej a ètou si navzájem cokdo vymyslel nového. Takový prostøedí žádný up-grady snad ani nepotøebuje. Navíc, jak jsou v cen-tru zájmu, tak jim tu emulujou i rùzný prostøedípodle žánru, takže nìkteøí, na rozdíl od zemìdìlcù,mají i moderní techniku, a ty svoje elaboráty simùžou spokojenì t’ukat do poèítaèù, zatímco jinýmají v hospodì nekoneènej pøísun táckù od piva,kde je dost místa akorát tak na ty jejich opileckýverše.

Jenže já jsem holt ten tramp. Už na pøíjmovýmoddìlení mi podle ochoty úøednic bylo jasné, že ja-kékoliv jednání s trampy nepatøí k jejich oblíbenýmaktivitám. Pøi pøidìlování obleèení jsem byl rád, žena mì vùbec zbyl spacák a jestli si myslíte, že užstihli naprogramovat ty z dutejch vláken, tak na tozapomeòte. Dostal jsem obyèejnou vojenskou dekua ráj neráj, než jsem se trochu otužil, klepal jsemkosu jak sviòa. Prostì když už si trampové koneènìvlastní ráj vyhádali, ajt’áci ho velmi neochotnì vy-tvoøili podle informací tìch, co tu trèej nejdýl. A tovíte, prvorepublikový divocí trampové to vidí o dostodlišnì od generace ètenáøù Puchejøe a když simáme veèer u ohnì zazpívat, divže nejsme napìsti.

Trampskej ráj je prostì vybavenej prehisto-rickejma rekvizitama z dob chatovejch osad, k tomukusem pøírody nìkde kolem svatojánskejch proudù.Hezký. Paráda. Tak tejden. Trèet tu máme, jak sa-mozøejmì všichni víme, nekoneènì dlouho. A topak se èlovìku osada u øeky dost omrzí. Potøebovalby za letních veder vypadnout do skal a v zimì navandr na bìžky. No a když øíkám bìžky, myslímbìžky, ne dvì ohoblovaný prkna, co pamatujouHanèe s Vrbatou. A v létì na vodu, s normální vyd-rou, pálavou, banánem anebo i s raftem nìkam dál,ne dvìstìkilovým titanikem furt dokola brouzdatVltavou. Jenže prd. A navíc, jak jsou tu blbì de-finovaný rozhraní, nejednou se stalo, že èlovìkzamyšlenì šlape podél vody a najednou se ocitnena nìjakým rybáøským závodì, kde mu divže háè-kem nevyšvihnou oko. Anebo na jinejch místech jezase tak tvrdý rozhraní, že chcete nabrat vodu zestudánky a málem si zlomíte nos o neviditelnoustìnu. Kriminál hadra.

Prostì se to nedá vydržet, tohle není ráj. Nakonecse to vyostøilo tak, že jsme se segregovali do tøískupin, stará garda si klidnì užívá ráje pod sta-rejma tenkejma dekama na boudách u øeky, pìjousi s jednou kytarou mnohohlasé chorály a jsouspokojený.

Støední generace si postavila kempy vysoko nadøekou a jakž takž to zvládaj, i když jim zoufale chybínìkterý vìci, napøíklad jehlièkový maskáèe, hoøèák,trenèianský párky, poøádný karimatky a barevný fil-my do fot’ákù.

No a nejmladší generace je v hajzlu. Klidnì sio nás øíkejte, že jsme zhýèkaný, ale pokud tohle mábejt ráj se vším všudy, kde jsou potom všechny tydrobnosti, na který se tak dobøe zvyká? Nepromo-kavý boty, digitální fotoaparáty, nafukovaèky a vel-ký lehký pøístøechy z baumaxplachty? Prostì pronás tohle ráj není. Jednou za pùl roku pøežijeme ge-nerální potlach, kde sice s velkou nevolí, ale pøecejen nás nechaj chvíli hrát hoptropáky a žalmanovky.Ještì že spolu se støední generací jsme v pøesile co

Nebe? Nebrat!

21

se ryvolovek týèe, jinak bysme z tìch zpívajících siZtracenek asi úplnì zblbli.

Prostì, abych to zkrátil, s nejmladší generacítrampù jsme zjistili, že nemáme kam jezdit, protožety chatový osady nás nebaví a zbývající prostorjsme pøenechali prostøední generaci, protože se tutrápí o poznání dýl. Pokus domluvit se s nebes-kejma ajt’ákama zkrachoval na totálním nezájmu,nedostatku financí a celkové neochotì vùbec protrampy hnout prstem. Padly dokonce návrhy, že sivlastní ráj naprogramujeme sami, že tu krajinu odVltavy jen drobet rozšíøíme o Brdy. Jenže z toho prývýhledovì nic nebude. A když vám nebeskej úøed-ník øekne výhledovì, vìøte mi, jde vám v tu chvílimráz po zádech.

Nìkteøí to vzdali a nechali se pøeøadit do jinejch rájù,jenže kam se mùže takovej opravdovej tramp nechatpøevelet, co si budeme namlouvat, to musel mít zaživota nìjaký obzvlášt’ zajímavý specifický koníèky,napøíklad jeskyòaøit. Klasickej vandrák je tu v háji.

A tak jsme se my, nejmladší trampové, jednohokrásného dne sebrali a vydali se na audienci zapánem Bohem. Byla s tím spousta tahanic, byro-kracie a bezpeènostních opatøení, ale nakonec náspøijal. Dokonce uznal, že nás chápe a že je toproblém, ale že jsou tu jiné preferenèní skupiny,které bude tøeba pøednostnì øešit, že nyní piluje rájpojišt’ovacích agentù, pøece jen je tam poslednídobou nejvyšší pøírùstek. My už ráj máme a s jehonovelizací se poèítá tak za pìt set let, teï to nenív územním plánu. Zvlášt’ když jsme si vymysleli tyBrdy, kde po jistejch legislativních zmìnách uvažo-val spíš o ráji developerù.

Když už jsme zoufalstvím fakt nevìdìli, co si po-èít, nìkoho napadlo, že by nás teda mohl poslatzpátky na zem, protože tohle proste fakt není ráj,ale oèistec. A když už je oèistec koncipovanej jakoproces reinkarnace, tak pøece pro nìho jako Bohanebude tak složitý zaøídit, abychom se narodili dotrampskejch rodin. Obì strany tím získají èas a v ne-bi nebude takový napìtí.

To víte, pán Bùh se trochu cukal, že to by mohlkaždej, ale nakonec si dobøe spoèítal, že zástupnaštvanejch trampù by mu mohl z nebe udìlatpìkný peklo. Sice se musel sepsat nìjakej poøadníkèi co, aby z toho dole nebyl neplánovanej babyboom, ale to už byla otázka pár mìsícù a stejnì tobylo na množství trampskýho potìru dost poznat.S potìšením jsme shora koukali, jak v Puchejøipøibývá oznámení o novejch pøírùstcích u Pežiovcù,Housat, Dráculei, Hòahni, Štìhnìte a dalších, za-tímco øady nebeských remcalù potìšenì øídly.

No nic, jak se tak dívám, moje drahá budoucí ma-minka se rozhodla ject na vodu a když tak koukámna ty peøeje, asi si pùjdu balit vìci, abych to vùbecstihl a nìkdo mì v poøadníku nepøedbìhl. Takžezatím ahoj.

Magdalena Waki Karelová3. místo v kategorii Próza oldpsavcù

(Kavčeti)

Možná to vyjdeNastoupíštak jako kdysido posledního vagónusprávného vlakuKlaustrofobii kupé pøekonáš ètením RodocapsyBudu èekatMožná se dnes nìco staneMožná zítraMožná pozítøíMožná na mì mávneš rukou a poznám tì v davuMožná se potkámeMožná až za deset letMožná mì spatøíš na lavièce pøed hlavákemjak obklopensmeèkou toulavých psùpopíjím s bezdomáèi krabièáka balím cigáras posbíraných vajglùMožná nic vážnéhoMožná nic závažnéhoMožná nic odvážnéhoMožná pøijedešNa rukávì vybledlého kabátuotøepanou domovenkuT.O. JEZDÍME FURTJak vzácný drahý parfém zapomenutá dávná vùnìjehlièí a ohnìse potáhneplíživì za tebou

Miroslav Miky Marusjak2. místo v kategorii Poezie

Možná

22

Nevím, jestli už jsem se o tom nìkdy zmiòoval, aleHastrman je dost šikovnej èlovìk. Myslím tedymanuálnì šikovnej. Zvládá bez problému všechnyzednický, tesaøský a jiný práce, umí leccos opravit.Jeho zruènost ale dosahuje vrcholu pøi práci sedøevem, z trampù jezdících do našeho zamilovanýhokraje kolem Sobotnice se mu snad mùže trochurovnat jenom Ježek z T.O. Šakali. Proto, když seobjevilo zvadlo na celostátní trampskou øezbáøskousoutìž Zlatý Bobr, ukecali jsme ho, aby se pøihlásil.Tìšili jsme se na to, že urèitì uspìje a získá pro našíosadu cenný vavøíny a zvýší tak její prestiž mezitrampy celý republiky. Hastrman se sice chvílivzpouzel, že nemá dost dobrý náøadí a že neví, co tobude obnášet, ale soustøedìnýmu nátlaku všechostatních osadníkù nemohl dlouho odolávat.

Soutìž samotná se konala na velký lesní mýtinì,obklopený hustým mlázím s malejma palouèkamauvnitø. Na mýtinì zasedala porota, shromažïovalise tam soutìžící pøi vyhlašování jednotlivých kol,táboøilo se tam a po vìtšinu èasu se tam poflakovalièumilové a fandové jednotlivých soutìžících. Tìchbylo celkem dvacet ètyøi. Dorazil samozøejmì i Je-žek, byl tam známej brdskej øezbáø Tesák, nìkolikzruèných kamarádù ze severu od pískovcovejchskal, dva dokonce ze vzdálenýho Slovenska. Asinejzajímavìjší postavièkou byl ale Hvízdal, hubenejmaník, co vypadal poøád vyplašenì a proti šla-chovitì vyhlížejícím postavám ostatních øezbáøù,uvyklých ohánìt se dlouhý hodiny palicí a dlátem,vypadal skoro neduživì. Pøesto se zdálo, že lidi, coho znají, ho z nìjakýho prapodivnýho dùvodu po-važujou za horkýho favorita soutìže. Teï døepìlpøed porotou, nervóznì oèekával zaèátek a trha-vejma pohybama hlavy pøehlížel okolí. Køeèovitìpøitom svíral objemnou, èernì natøenou døevìnoutruhlu, pravdìpodobnì obsahující pøevzácný øez-báøský náèiní. Neustále si pohvizdoval. Vedle nìjstál jeho doprovod, ramenatej tramp, kterej se sta-ral o všechny potøeby soutìžícího. Jak si Hastrmanvšimnul, oba byli z T.O. Orlí hnízdo, odnìkud zeseverovýchodu. Hastrmanovi dìlal tentokrát do-provod Hároš, my ostatní jsme byli okolnostma nu-ceni držet Hastrmanovi palce z domova. Porotaopustila týpí a pøedstoupila pøed soutìžící.

„Soutìž bude mít ètyøi kola, která budou hodnoce-na zvlášt’ a vítìzem se stane ten, kdo získá dohro-mady nejvíc bodù. Každému soutìžícímu budeurèen jeden plácek tady v mlází tak, aby na sebevzájemnì nevidìli a nemohli opisovat. Samozøej-mì, po skonèení soutìže si mùžete zkušenostia dovednosti pøedávat, jak je vám libo. Kdo ale bu-de pøistižen pøi pokusu o špionáž, bude ze soutìžeokamžitì vylouèen. Pro každý kolo bude urèen èa-sový limit. Je zakázáno používat jakýkoliv elektrickýnástroje a náøadí.“

Slovo pøevzal druhej z porotcù.„Vyhlašuju první kolo. Úkolem je vyrobit bìhem

dvou hodin co nejlepší a nejhezèí misku, lžíci a talíø.Bodový hodnocení je až deset bodù.“

Øezbáøi byli odvedeni na pøíslušný palouèky a nahvizd zaèala práce. Hároš spolu se Slepejšem,kterej doprovázel Ježka, obcházeli po obvodu pa-seky a poslouchali zvuky, který se linuly z jedno-tlivých lesních ateliérù. Nìkde slyšeli silný a tvrdýúdery palicí do velkýho dláta, jinde slabší ale o torychlejší staccato, svìdèící o použití jemnìjšíchdlátek, z Hastrmanovo palouèku bylo slyšet, žeumìlec právì pracuje sekerou a z Ježkova se ozý-valo nezamìnitelný zvonìní jeho povìstný, ostøebroušený maèety. Nejpodivnìjší zvuky se ale linulyod Hvízdala. Pokud se pomine neustálý pískání,který už snad ani nemohlo bejt vyluzovaný pusou,ale spíš nìjakou píšt’alkou, ozejval se zvuk jem-nejch, ale neskuteènì rychlejch úderù. To všechnobylo doprovázeno podivným šumem a svistotem.

„Tam se nesmí!“ postavila se pøed nì postavaHvízdalova doprovodu.

„Neboj, my tam jít nechceme, jenom poslouchá-me, jak kdo pracuje,“ uklidòoval ho smíølivì Slepejš.

„Tady se nesmí ani poslouchat!“„Jak, že se nesmí ani poslouchat? O tom v pra-

vidlech nic nebylo!“ vložil se do toho Hároš.„Tak si jdi stìžovat, ale mistr Hvízdal potøebuje

pro práci absolutní klid. Je to velkej umìlec.“Než se s ním dohadovat, oba se radši pøesunuli

na další štaci. O chvíli pozdìjc vidìli, jak Hvízda-lovo ochranka odhání dalšího zvìdavce.

Dvì hodiny uplynuly jako voda a soutìžící pøed-ložili porotì svá díla k zhodnocení. Jak Hastrman,tak Ježek si nevedli vùbec špatnì, jejich výtvorybyly krásnì symetrický, funkèní a øemeslnì dobøezpracovaný, lžíce tak akorát do pusy, talíøe nepo-praskaný, misky hluboký a pøitom, vzhledem k ome-zenýmu èasu, pomìrnì tenkostìnný. Ale to nebylonic proti tomu, s èím pøišel Hvízdal. Jeho nádobíbylo prostì dokonalý. Jemnì opracovanej povrchzdobila filigránská øezba medvìdù, orlù, vlkù a koní,ze dna talíøe vzhlížela ušlechtilá tváø indiánskýhonáèelníka, držadlo lžíce mìlo reliéf jedlový vìtvièky,vypracovanej do posledního detailu.

Rozhodnutí poroty bylo naprosto jednoznaèný,Hvízdal deset bodù a aby zdùraznili propastnejrozdíl, oèesali porotci body ostatním a druhej v po-øadí dostal bodù jen šest. Náš reprezentant skonèilv prvním kole s pìti body na dìleným tøetím místì,stejnì jako Ježek a pìt dalších borcù. Šesticeúèastníkù to po prvním kole vzdala, buï svùj výro-bek neopatrností znièili a nebo usoudili, že v takovýkonkurenci jsou bez šancí.

„V druhým kole bude vaším úkolem vybrat z týhlehromady vhodnej materiál a vyrobit co nejoriginál-

Na řezbářský soutěži

23

nìjší samorost,“ ukázal porotce na hromadu bi-zardnì pokroucenejch klackù vedle týpí.

Na písknutí se na hromadu vrhli zbývající úèast-níci a brzo každej z nich pádil na svùj palouèek.Tentokrát na to mìli jenom hodinu a v sázce bylodalších deset bodù. Situace se opakovala jenomèásteènì. Hvízdal se pochlubil brilantnì zpracova-ným samorostem, kterýmu ale podle poroty trochuchybìla originalita. V tomhle ohledu se líp vedloHastrmanovi, kterej z hromady vylovil znetvoøenousukovici, z jejíhož vršku po malý úpravì vytvoøilskoro dokonalou medvìdí hlavu. V daným limitu semu sice nepodaøilo dosáhnout tak dokonalý povr-chový úpravy, ale i tak získal devìt bodù a o jedentak stáhnul Hvízdalùv náskok. Ježek zaostal jeno bod a dìlil se o tøetí místo. Další soutìžící tovzdali, jeden kvùli dlani, probodený dlátem, další sizpùsobil zhmoždìní ruky nepøípiš dobøe míøenouránou palice. Dva nestihli samorost dokonèit.

Byla pøestávka na obìd a naši reprezentantiz kraje kolem øíèky Sobotnice sedìli malomyslnìkolem ešusù.

„Teï jsme to sice nìjak uhráli, protože to bylo vícna náhodì a pøírodì, než na øezbáøským umìní, alejsou pøed náma ještì dvì kola, a tam už takovoukliku mít nebudeme,“ klesal na duchu Hastrman.

Ježek brousil maèetu.„Jak to jenom dìlá? Podle toho, jak jste to popi-

sovali, musel by mít hroznì rychlý ruce. A co tensvistot? Jestli nìjak nešvindluje? Tøeba má nìco nabaterky.“

„To by byl podraz, ale jak mu to dokázat? Na pra-covištì se nesmí.“

„Stejnì to ale znìlo nìjak divnì. Nebylo to takovýto elektrický vrèení, spíš jako mechanickej šicí stroj,ale nepravidelnej, chvilkama to sláblo a chvilkamazase zesilovalo. Nejhorší je, že si u toho poøádhvízdá. Kdyby to ale mìlo aspoò nìjakou melodii,ale tohle je jak džezová improvizace. Strašný. A tošustìní!“

„Tøeba má nìjaký mechanický udìlátko, v tý jehoèerný bednì mùže mít leccos. A asi by to ani nebyloproti pravidlùm.“

„Podívej se na nìj,“ kejvnul hlavou Ježek, „jak tomùže s touhle figurou zvládnout bez nìjakýho po-honu? Vždyt’ váží i s kanadama sotva ètyøicet kilo.“

„Dalším úkolem bude vyøezat totem, èasovej limitètyøi hodiny, soutìží se o tøicet bodù,“ vyhlásili po-rotci zaèátek odpoledního programu.

Ježek se zaradoval.„To jsem zvìdav, jak si s tìma proutkama, co má

místo rukou, poradí s opravdovým kusem døeva. Tonení žádná lžièka nebo mistièka, to je poøádnej kusmateriálu pro poøádnýho chlapa.“

Tøetí kolo zaèalo. Nebyli zdaleka jediný, koho za-jímalo, jak to Hvízdal dìlá, takže se kolem jehobodyguarda vytvoøil hlouèek zvìdavcù, kterej setlaèil k mlází, jak nejblíž to šlo a špicoval uši. Ten užvzdal jejich odhánìní a jenom hlídal, aby nìkdo ne-vlezl do mlází. Mezi èumilama, pøesnìji øeèeno na-

slouchaèema, byli i dva z porotcù. Ti vyjádøili nadìji,že snad po skonèení zápolení mistr Hvízdal pro-zradí nìco z tajemství svý øezbáøský kuchynì.

„TRRRRRRRRR, šššš.ššššššššš.... ššššššš,TRRRRRRRR,“ ozejvalo se z mlází za doprovodunesourodý pisklavý melodie. Bylo to k zbláznìní.Nakonec to zvìdavce pøestalo bavit a rozptýlili sena pasece. Po pùlce stanovený doby postupnìodpadli další tøi soutìžící, dùvody byly hodnì po-dobný, únava, puchejøe, mozoly. Improvizovanej la-zaret se plnil a zùstalo už jen dvanáct soutìžících.

Co bych to napínal, Hvízdalovo totem pøedèilvšechno, co kdy pøítomní, vèetnì poroty, vidìli. Ne-jenom, že byl dokonale opracovanej, èímž naprostokontrastoval s nìkterejma hrubì vytesanejma výt-vorama ostatních, ale i propracovanej do nejmen-šího detailu. Krunýø želvy byl tvoøenej reliéfamamedvìdù grizzly, na roztaženejch perutích orla bylovidìt každý pírko, jenom odletìt, kolem totemu sevinul jemnì šupinatej had, èlovìk mìl pocit, že oèifigur na totemu jsou živý a neustále ho sledujou.Neskuteèný! Porota si z toho sedla na zadek a vy-padalo to, že se nìjakým hodnocením ostatníchvýtvorù nechce zabejvat. Nikdo nepochyboval, žeje rozhodnuto o tom, v èích rukách Zlatej bobr skon-èí. Hvízdalovo prùbìžnej náskok narostl na osm-náct bodù na druhý místo, takže pokud to úplnìnepodìlá v posledním kole, je všechno jasný. Alenikdo poøád netušil, jak to dìlá!

„Po tìžký rachotì se vrátíme k umìní detailua jemný práci,“ vyhlásili poslední kolo, „úkolem bu-dou šachový figurky a jejich bodování bude podledùležitosti figur, král 5, dáma 4, vìže po 3, støelcia jezdci po 2 a pìšci po jednom bodu. Na závìrporota udìlí podle kvality zpracování koeficient odnuly do jedné, kterým se bodový souèet vynásobía stanoví celkovej poèet získanejch bodù. Je tojasný? Máte dvì hodiny. Tak do práce!“

Soutìžící vyrazili do ateliérù a nikdo si pøitom ne-všimnul, že se do mlází vnoøili i Hároš se Slepej-šem. Stejnì tak nikoho nezarazilo, že z míst, kdemìli tvoøit Hastrman a Ježek, bylo slyšet jen zlo-vìstný ticho. Nikdo tam nepracoval.

Za ètvrt hodiny vypuknul na pasece zmatek. Nakraji mlází kleèel Hastrman na Hvízdalovo strážcia jeho svìøence vláèeli pøes paseku Hároš s Jež-kem. Za nima táhnul Slepejš èernou bednu. Obrá-zek to byl pozoruhodnej. Hvízdal mìl v puse vraže-nou píšt’alku, která se vždycky ozvala, když se za-jatcem škobrtli o nìjakej ten koøen nebo paøez.Kolem jeho hlavy divoce kroužilo snad dvacet ptá-kù, zmatenì se míhali vzduchem a vydávali úzkost-livý štìbetání.

„Je to podvodník!“ oznámil Hároš užaslým porot-cùm. Kolem nich už se shromáždili všichni, kdo natuhle soutìž pøijeli. Ježek bezohlednì složil Hvíz-dala k nohám porotcù jak skolenýho jelena. Dopadlna zem a píšt’alka v jeho puse vydala další zoufalejzvuk. Hejno ptákù splašenì klièkovalo mezi stojící-ma divákama. Slepejš dotáhl bednu vedle jejího

24

majitele a otevøel ji. Byla plná tyèek, který spojovalydelší stìny bedny. Když se nešt’astníkovi koneènìuvolnily ruce, sáhnul po píšt’alce, zapískal zvláštnísled tónù a ptáci na ten povel pøestali zmatenìpoletovat a poslušnì pøistáli v bednì na bidýlkách.

„Používal cvièený datly,“ bìsnil Hároš, „všechnodìlali za nìho, podívejte se mu na ruce, nemá tamani mozùlek, ruce má jak malý dìcko.“

V davu to zlostnì zahuèelo a ptáci v bednì sevydìšenì pøikrèili. Stejnì tak i jejich pán, kterej teïtím, jak se škubavýma pohybama hlavy bázlivì roz-hlížel po naštvaným davu, tìma svejma hubenej-ma, kloubnatejma konèetinama a tenkým, špièatýmnosem, víc, než kdy pøedtím pøipomínal malýho, vy-dìšenýho ptáèka.

Jan Hafran Frána3. místo v kategorii Próza oldpsavcù

1. místo v kategorii Ostatní trampská grafika: Indiánská rezervace – T.O. Skaláci

Je vzpomínkový relief pod lapaèem snùPár placek z potlachu s koženými ouškyUž dávno nehraju tu roztoulanou hruV mým blízkým okolí se kácej suchý soušky

Jsou trpký pùlnoce kdy spánek kamsi zmizelA stránky od knížek zas k ránu osleplyDo jara daleko – se zimou mám svízelJen kachny nad øekou hladinu zametly

Vandry jsou bez výhod – a ladím do G duruKam jste mì pozvali tak tam už nedoufámPísnièek naložím tak zhruba plnou fùruA když je nevidím – tak alespoò poslouchám

Jaromír Juan Hlavatý3. místo v kategorii Poezie oldpsavcù

Vzpomínkový relief

25

3. místo v kategorii Ostatní trampská grafika: Placka Hod nožem – T.O. Brdský dobráci

Ahoj, tak ty, kteøí se umístili na prvních tøech místech

už znáte, kdo obsadil ta ostatní místa a i dalšíinformace, napø. nové kategorie, které jsou platnéod XX. roèníku najdete na internetové adresehttp://trasa.webnode.cz/, pokud byste mìlinutkání nám napsat, mùžete na adresutrasainfo@googlemail.com

Všem vítìzù gratulujeme! A všem pøejeme pøíjemnýdny nejen na cestách zalitých sluncem.

Štìhnì

Výsledky XIX. ročníku

soutěžeTRASA 2012

Kategorie fotka – Hoøí jasnì oheò køišt’álový…

1. Meditácia – Haluz2. Tramp Špako – Otep3. Smutné vyprávìní – Tony Koczan

Kategorie fotka – Volné téma

1. Dráma veèera – Haluz2. Veèer na Rakytove – Otep3. Okno èi zrcadlo? (Versam Schweiz) – Kari

Kategorie Ostatní trampská grafika

1. Indiánská rezervace – T.O. Skaláci2. PF 2012 Haluz – Haluz3. Placka Hod nožem – T.O. Brdský dobráci

Dìdek Trasák (hlavní cena)Dráma veèera – Haluz

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

TRAPSAVECPropozice platné pro 39. roèník TRAPSAVCE● Soutìž je tematicky zamìøená na práce zasvìcenépøírodì a trampování.● Soutìží se v tìchto kategoriích:– KATEGORIE OLDPSAVCÙ – PRÓZA a POEZIE – v tìchto kategoriích soutìží ti, kteøí získali v soutìži tøi a více cen– PRÓZA a POEZIE – v tìchto kategoriích soutìžívšichni, kteøí ještì nemají tøi a více cen z Trapsavce;nejlépe ohodnocená práce autora/autorky do 23 let mùžezískat èestné uznání Malý Trapsavec● Nejlépe ohodnocená práce bez rozdílu kategoriezískává hlavní cenu – ZLATÉHO TRAPSAVCE!● Každý úèastník mùže do soutìže zaslat maximálnì tøi povídky (s rozsahem do ètyø stran textu) a maximálnìtøi básnì.● Své práce posílejte elektronickou poštou na kontaktníe-mail – touto cestou vám bude doruèeno zvadlo na slavnostní oheò s vyhlášením výsledkù. Do e-mailuprosím uvádìjte své obèanské jméno s pøezdívkou a kategorii, pøípadnì i adresu a vìk.● Stále máte možnost posílat své práce i bìžnou poštou na uvedenou kontaktní adresu (staèí v jednénepodepsané kopii). Na pøiložený lístek prosím uveïtesvé obèanské jméno s pøezdívkou a kategorii, pøípadnì i adresu a vìk. Pokud chcete poslat zvadlo na slavnostníoheò s vyhlášením výsledkù, pøiložte ofrankovanouobálku se zpáteèní adresou.● Zasláním své práce do soutìže dávají autoøipoøadatelùm právo ke zveøejòování tìchto pøíspìvkù na internetu i v tisku, a také je používat k propagacisoutìže.● Organizátoøi soutìže budou i nadále oslovovat autory a autorky úèastnící se soutìže a vydávat jim sbírky.

Uzávìrka 39. roèníku soutìže Trapsavec je 28. února 2013.

Kontakt:Iva Draculea Spurná

Klapkova 33Praha 8–Kobylisy

182 00e-mail: soutez.Trapsavec@seznam.cz

www.trapsavec.cz

VANDR TRAMPSKÝM KOMIKSEM I.Pět trampských povídek zpracovaných do komiksové podoby, které vydal Avalon v prvním svazku nově vzniklé komiksové trampské edice.Autorem kreseb je Tom Zvědělík - Hohe a rozsah celé sbírky je 40 stran.

Co vyprávěl Měsíc padajícího listí před svítánímJaroslava Šálková - Kavče Pod převisem uprostřed pískovcových skal sedí u ohně dvanáct velmi zvláštních, chtělo by se napsat lidí, ale není tomu tak. Ale táboří tam už stovky let a vcelku spokojeně. Občas musí umravnit nezvané vetřelce, třeba žoldáky z třicetileté války, nebo oddíl agresivních esesmanů. Trampy však mají rádi. Jednoho večera k nim přiběhne uřícený tramp Colťák s varováním, že dole v údolí je ochranářská šťára a vzápětí opravdu přichází v doprovodu policie sebevědomý mladý nadějný ochranář, ozbrojen legitimací i odznakem. Akorát včas, protože dvanáct, chtělo by se napsat lidí, se již pod svým převisem začínalo nudit.

Pentličky / Mirek ValinaObyčejná plavba Wyrňáka s Fištou kánoí po Duhové řece. Je přece potřeba jednou za čas protáhnout i jiné svalstvo, než jen nohy na vandru. Obyčejná plavba, alespoň do té doby, než se u kánoe vynoří z vody vodník, vyleze na palubu a začne roztouženě balit dlouhovlasého háčka Fištu.

Bludný kořen / Michael Antony - TonyNepříliš optimistická blízká budoucnost. Lidé žijí v ghettech, rozdělení do bonitních kast a za svévolné odčipování je trest nejvyšší.Jack a jeho kamarád najdou při likvidaci staré zástavby ukrytou trampskou kroniku a při jejím čtení zatouží po stejném svobodném životě v lesích, jako měli „ti trampové“.Zjistí, že v náhle ukončené kronice je popsaná cesta ven a drama útěku do lesů a k táborovým ohňům začíná …

Jára Cimrman a lesní moudrost / Iva Synáková - TapiAlbert Einstein, Charlie Chaplin a hlavně Ernest Thompson Seton a český génius Jára Cimrman jsou hlavními aktéry historického příběhu odehrávajícího se v městské džungli New Yorku. Mnohá překvapivá odhalení o vzniku woodcraftu a nepřímo i trampingu jsou samozřejmostí.

Lumírek / Jan Valeš - JenýkJedna trampská osada má svůj flek kdesi uprostřed Sedmihoří a v kamenném kruhu kolem ohniště má své pevné místo i Lumírek - podivný kámen, z jedné strany podobný obličeji, nebo po pečlivějším pohledu i lebce. Nejhorší, co může kolemjdoucí rodinku při pohledu na tento zvláštní kámen napadnout, je myšlenka, že by se jim tento kamínek krásně vyjímal na zahrádce.Opravdu je to hloupý nápad. Moc, moc a ještě jednou moc hloupý …

V případě zájmu o VANDR TRAMPSKÝM KOMIKSEM I. piš na:e-mail: tony.avalon@seznam.czSMS: 608 774 099Cena komiksu je 45,- Kč a poštovné 14,- Kč.

Stačí uvést svoji adresu se jménem a název komiksu a bude ti obratem poslán i s přiloženým číslem účtu (s variabilním symbolem) a složenkou typu C. Způsob platby bude na tobě.

V e s b o r n í k u n a j d e t e t a k é v ý s l e d k y

1 9 . r o č n í k u T R A S Y

38. TRAPSAVEC 2012Sborník 38. ročníku trampské literární soutěže

Grafická úprava a obálka: Iva Spurná – DraculeaTrapsavecké ilustrace: Eva Obůrková – Šklíba

Vydal Avalon v květnu 2012 jako svoji 105. publikaci pro vnitřní potřebu trampské soutěže Trapsavec.

Vydání první.

NEPRODEJNÉ!

Avalon, Komořanská 87/13, Praha 4, 143 00www.sdruzeni-avalon.cz

e-mail: tony.avalon@seznam.cz

ISBN 978-80-905012-1-8

2. místo v kategorii Volné téma: Večer na Rakytove – Otep