A · Web viewSama Listina upravuje otázku postavení cizinců (článek 42) následujícím způsobem: (1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

Obecná část

I. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ DOPADŮ REGULACE

1. Důvod předložení a cíle1.1 Název

Zákon o pobytu cizinců na území České republiky

1.2 Definice problémuNový Zákon o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „nový zákon“) se

předkládá s ohledem na závazek vyplývající z programového prohlášení vlády České republiky ze dne 4. srpna 2010, kterým se vláda zavázala předložit novou právní úpravu podmínek vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Závazek předložit novou právní úpravu byl také stanoven usnesením vlády České republiky č. 121 ze dne 29. února 2012 k věcnému záměru nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky, volného pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků a ochrany státních hranic (dále jen „věcný záměr“).

O nutnosti připravit novou právní úpravu pobytu cizinců na území České republiky se kontinuálně hovoří již od roku 2005, kdy usnesením vlády č. 1055/2005 bylo uloženo ministru vnitra zpracovat a vládě předložit návrh věcného záměru zákona o pobytu cizinců, který by nahradil současný zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Z důvodu velmi aktivní legislativní činnosti v rámci Evropské unie (dále jen „Unie“) však bylo Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) nuceno práce na věcném záměru nového systému vstupu a pobytu cizinců přerušit (usnesení vlády České republiky č. 1328/2006). Rovněž při poslední velké novelizaci stávajícího zákona o pobytu cizinců uveřejněné pod č. 427/2010 Sb. (dále jen „novela z roku 2010“), bylo na ministerstvo jako předkladatele důrazně apelováno, aby byla předložena zcela nová právní úprava.

Relevantním milníkem v tomto směru je vývoj unijního práva v dané oblasti, např. jenom v letech 2008 až 2011 bylo přijato a následně publikováno šest zásadních opatření Unie v oblasti migrace a ochrany hranic.

Politika Unie v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí vychází ze společného právního rámce zakotveného primárním právem Unie. Vstup Smlouvy o Evropské unii (Smlouva o EU) v platnost 1. listopadu 1993 znamenal zásadní změny pro oblasti justice a vnitřních věcí. Zásadní moment přišel schválením Amsterodamské smlouvy a jejím vstupem v platnost 1. května 1999. Smlouvou o EU poprvé došlo k právnímu zakotvení oblastí azylu a migrace do primárního evropského práva a zároveň k rozšíření dosavadního chápání pojmu acquis communautaire o nové právní nástroje a rovněž o některé věcné a organizační instrumenty. Důležité legislativní opatření v oblastech justice a vnitřních věcí přinesl Protokol o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie, který tvoří přílohu k Amsterodamské smlouvě. Poslední změny pro oblast azylu a migrace přišly schválením Lisabonské smlouvy

1

v roce 2009, která do oblasti společných politik přivedla problematiku integrace a zjednodušila přijímání právních předpisů v oblasti legální migrace.

Konkrétně začalo být směřování politiky Unie v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí určováno 5letými všeobecnými programy přijatými Evropskou radou. V roce 2004 vypršel první všeobecný program přijatý v roce 1999 v Tampere. Po něm následoval Haagský program1, jehož prováděcí nástroj, tzv. akční plán, uložil orgánům Unie předložit Plán politiky v oblasti legální migrace. V současné době je již v rámci Plánu politiky v oblasti legální migrace jeden předpis2 transponován a další předpis přijat3, který musí být transponována do českého právního řadu do 25. prosince 2013. Koncem roku 2009 byl přijat další 5letý program – tzv. Stockholmský program4, který vyzývá Evropskou komisi, aby předložila návrhy na konsolidaci veškerých právních předpisů v oblasti přistěhovalectví, které by byly provedeny nejdříve v oblasti legální migrace. Aktuálně došlo k částečnému zklidnění legislativní činnosti Unie, nicméně jsou v současnosti stále projednávány v rámci Rady Evropské unie (dále jen „Rada“) směrnice z Plánu politiky legální migrace, které budou mít zásadní dopad do nové právní úpravy5.

Přes stádium rozpracovanosti a projednávání jednotlivých dokumentů lze nicméně nyní odpovědně přistoupit k přípravě nového systému vstupu a pobytu cizinců, resp. občanů Unie na území České republiky, neboť z hlediska systematiky lze již s případným schválením těchto směrnic počítat.

Kromě požadavků vyplývajících s unijní legislativy je nutné upravit i další otázky nad rámec unijního práva, které vycházejí zejména z aplikační praxe a požadavků vyplývajících s konzultací s dotčenými subjekty.

1.3 Popis existujícího právního stavu v dané oblastiZákon o pobytu cizinců je předpisem, který vstoupil v účinnost k 1. lednu 2000, tedy

před více než 13 lety. Zákon o pobytu cizinců na počátku dodržoval logickou strukturu jasně oddělující jednotlivé pobytové instituty a stejně tak i hmotněprávní a procesněprávní ustanovení. Od té doby ale prošel mnoha desítkami novelizací, přijatými jednak v souvislosti se změnou právních poměrů v této oblasti po vstupu České republiky do Unie (2004), resp. do schengenského prostoru (2007), tak i v důsledku poměrně bouřlivého vývoje migrační problematiky. Stejně tak jej výrazně ovlivňovala i postupná změna migrační situace na území České republiky. V tomto ohledu nelze opomenout ani vývoj českého právního řádu a schvalování nových právních předpisů, včetně procesních předpisů jako je zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“), či zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

1 HAAGSKÝ PROGRAM: POSÍLENÍ SVOBODY, BEZPEČNOSTI A PRÁVA V EVROPSKÉ UNII, Úřední věstník Evropské Unie 2005/C 53/012 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/50/ES ze dne 25. května 2009 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (dále jen „směrnice o modrých kartách“)3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/ES ze dne 13. prosince 2011 o sjednoceném přístupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě4 Stockholmský program – otevřená a bezpečná Evropa, která slouží svým občanům a chrání je. Úřední věstník Evropské Unie 2010/C 115/015 návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem sezónního zaměstnání; návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.

2

Zákon o pobytu cizinců se proto postupně stával normou značně složitou a nepřehlednou, normou plnou odkazů, mnohdy několikanásobných. Současně byl kritizován pro vady systematiky, důslednějšího pojmového či statusového neoddělení občanů Unie a občanů třetích států apod.

V současnosti je možné identifikovat zejména následující nedostatky současné právní úpravy:

□ prolínání ustanovení týkajících se občanů třetích zemí a občanů Unie a jejich rodinných příslušníků,

□ zahrnutí ustanovení, která bezprostředně nesouvisejí se vstupem a pobytem cizinců – typicky jde např. o ustanovení upravující překračování státních hranic a zejména pak hraniční kontrolu (tj. ustanovení mířící i na státní občany České republiky),

□ úprava problematiky, která jde nad rámec předmětu zákonné úpravy (např. otázky cestovního zdravotního pojištění),

□ špatná orientace v právní úpravě (použití vícenásobných odkazů, nevyvážená a roztříštěná úprava jednotlivých pobytových institutů a tudíž nesrozumitelnost pro adresáty normy),

□ kasuistická úprava,

□ terminologicky zákon neodpovídá situaci po přijetí Lisabonské smlouvy,

□ mnohdy zbytečná kodifikace formou zákona, když je možné využít normy podzákonné (např. otázky týkající se specifikace konkrétní výše prostředků k pobytu).

Současná právní úprava vstupu a pobytu cizinců je uvedena v příloze I. – seznam dotčených právních předpisů. Vedle vnitrostátních zákonných a podzákonných předpisů se jedná zejména o unijní právní předpisy, mezinárodní smlouvy a v neposlední řadě i judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva, ale i judikaturu českých soudů.

Současná právní úprava je neutrální ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

1.4 Identifikace dotčených subjektůS ohledem na velmi široké pokrytí problematiky lze definovat pět základních okruhů

nejvíce dotčených subjektů:

a) Cizinci – tato skupina subjektů bude dotčena nejvíce, neboť se v mnoha ohledech budou měnit pravidla pro imigraci do České republiky a pobyt na jejím území. Cílem právní úpravy je nicméně, aby tato pravidla byla pro cizince přehlednější a transparentnější. V mnoha ohledech budou pravidla nastavena pro cizince vstřícněji (např. vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, vnitropodnikově převádění zaměstnanci, volný pohyb služeb), restriktivnější přístup je nastaven v oblasti imigrace za účelem podnikání.

b) Subjekty, které mají zájem na příjezdu cizince do ČR (školy, zaměstnavatelé) – tato skupina subjektů bude dotčena nepřímo. Ačkoliv tyto subjekty nejsou účastníky správního řízení dle daného zákona, jsou mnohdy předkladateli zásadních dokladů, na základě kterých je cizinci umožněn příjezd do České republiky. Cílem právní úpravy je usnadnit předkládání relevantních dokumentů a zároveň jasněji definovat a zakotvit práva a povinnosti těchto subjektů.

c) Orgány veřejné moci – jde o subjekty, které jsou právní úpravou ovlivněny přímo. Dotčenými státními orgány budou ministerstvo, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo financí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo

3

spravedlnosti, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo školství“), Úřad práce České republiky, Státní úřad inspekce práce, orgány správy sociálního zabezpečení, orgány finanční správy, Policie České republiky (dále jen „policie“) a Kancelář veřejného ochránce práv. Správní řízení ve věcech vstupu, pobytu a vycestování cizinců vede Ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo nebo policie. Velmi často se na správním řízení přímo podílí další správní úřady (např. Ministerstvo zahraničních věcí při řízeních zahájených podáním žádosti na zastupitelském úřadě, Ministerstvo práce a sociálních věcí při řízeních o oprávněních k pobytu za účelem zaměstnání). V dalších případech je nutná vysoká míra spolupráce při ověřování a kontrole. V souladu s principem debyrokratizace je cílem právní úpravy nastavit práva a povinnosti subjektů tak, aby nedocházelo k zbytečnému zatěžování kategorií subjektů uvedených pod písm. a) a b) - např. možnost ověřovat údaje přímo u správních orgánů, oproti stávající povinnosti cizince doklady zajišťovat.

d) Další subjekty - státní občané České republiky budou navrhovanou právní úpravou dotčeni v případech, pokud jejich rodinnými příslušníky budou cizinci, a dále v případech, ve kterých právní normy zakotvují povinnosti fyzickým osobám bez ohledu na jejich státní příslušnost (např. povinnosti ubytovatelů, povinnosti při nálezu dokladu vydávaného podle těchto právních předpisů apod.).

e) Nestátní neziskové organizace a Centra na podporu integrace cizinců – jde o subjekty, které nejsou právní úpravou dotčeny přímo, ale jejichž aktivity jsou s aplikací právní úpravy velmi úzce spojeni, a to zejména v oblasti informování cizinců, sociálním a právní poradenství či při přípravě na zkoušky z českého jazyka.

1.5 Popis cílového stavuHlavním cílem nové právní úpravy je vytvořit jednodušší, kompaktnější a

uživatelsky přehlednější právní normy. Ke zjednodušení přispěje zejména oddělení právní úpravy vstupu a pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků od úpravy vstupu a pobytu občanů třetích zemí, odstranění ustanovení, která svou povahou patří do jiných právních předpisů (např. do zákona o ochraně státních hranic), a dále těch ustanovení, která mohou být obsažena v prováděcích či interních předpisech.

Rovněž je obnovena přehledná systematika právní úpravy, která byla v současném zákoně o pobytu cizinců v průběhu dekády narušena nutností implementace mnoha unijních předpisů. Ve světle výčtu právních norem (viz příloha I) je však nutné si uvědomit, že právní úprava migračních otázek je úpravou složitou, rozsáhlou a komplikovanou. Jenom otázka zjednodušení a zobecnění jednotlivých pobytových institutů je přinejmenším značně diskutabilní, vzhledem k roztříštěnosti a nejednotnosti jednotlivých opatření unijního práva v migrační oblasti (pro ilustraci více viz příloha II – srovnávací tabulka směrnic řešících problematiku legální migrace).

Přínosem navrhované právní úpravy je především zjednodušení celého procesu imigrace ku prospěchu jak cizinců, tak subjektů, v jejichž zájmu je příjezd a pobyt cizinců na území České republiky.

Zpřehlednění, sjednocení a zkompaktnění konkrétních podmínek imigrace (formou kategorizace pobytu) umožní snazší orientaci v podmínkách vstupu a pobytu včetně větší předvídatelnosti. V kontextu zjednodušení procesu migrace nový systém obsahuje rovněž prvky, jejichž smyslem je omezit administrativní náročnost spojenou s podáním žádosti.

Navrhovaný systém bude předpokládat vyšší odpovědnost jak cizince, tak zejména subjektů, které mají zájem na příjezdu a pobytu cizinců v České republice (např. zaměstnavatel, škola). Zpřesní se požadavky spojené s prodloužením pobytu v České

4

republice a zejména následné kontroly, včetně prohloubení informační povinnosti státních orgánů disponujících relevantními informacemi. Kromě prokázání plnění závazků vůči státu (zejména v případě pobytu za účelem ekonomických aktivit placení daní a příspěvků do systému sociálního zabezpečení, a to nejenom u pobytů za účelem podnikání, ale i zaměstnání) bude navíc v některých případech perspektivně vyžadována alespoň minimální znalost českého jazyka. V případě porušení zákonných podmínek se pak očekává, že nejen cizinci, ale i některé dotčené subjekty ponesou odpovědnost, resp. náklady za případnou realizaci návratu cizince.

Kromě výše uvedených cílů nové právní úpravy bylo při její tvorbě přihlédnuto k principům identifikovaným v rámci usnesení vlády č. 344 z 10. května 2010 v Analýze aktuálního vývoje a problémů v oblasti migrace. Těmito principy jsou:

1) Migrace do České republiky za účelem ekonomických aktivit má být řízena primárně potřebami České republiky.

2) Rozhodování o rozsahu a složení imigračních toků je plně v kompetenci vlády České republiky a odpovědných orgánů státní správy.

3) Rozsah a struktura migrace za účelem ekonomických aktivit mají být odvozeny od potřeb české ekonomiky a integračních možností.

4) Rozsah a struktura migrace za účelem ekonomických aktivit mají být flexibilně upravitelné, tak aby bylo možné reagovat rychle na měnící se ekonomickou realitu.

5) Při migraci za účelem ekonomických aktivit mají být využívány jak možnosti cirkulární migrace, tak trvalé přesídlení.

6) Nástroje řízené migrace mají být řešeny ve spolupráci se zeměmi původu.

7) Aktivity v oblasti řízené migrace musí mít zajištěnu efektivní návratovou složku, tak aby byl návrat do země původu v případě nutnosti účinně vymahatelný.

8) Aktivity v oblasti řízené migrace dlouhodobého či trvalého charakteru musí mít zajištěnu efektivní integrační složku.

9) Aktivity v oblasti migrace musí mít zajištěnu spoluzodpovědnost právnických i fyzických osob, které na přijetí do České republiky participují, či v jejichž zájmu vstup a pobyt na území České republiky je.

10) V souvislosti s možností usídlení na území České republiky by měla být preferována migrace kvalifikovaných a vysoce kvalifikovaných migrantů.

11) Migrace nízko kvalifikovaných migrantů by měla být primárně založena na principu dočasné migrace a se zajištěním vyšší úrovně asistence ze strany státu.

12) Zdroje ekonomické migrace do České republiky by měly být diverzifikovány.

Tyto principy byly následně podrobně rozpracovány v rámci usnesení vlády České republiky ze dne 19. ledna 2011 č. 48 o opatřeních k řízení ekonomické migrace, ochraně práv osob migrujících za prací a realizaci návratů (dále jen „usnesení vlády č. 48“). Tímto usnesením byl schválen tzv. Nový systém ekonomické migrace.

Materiál „Nový systém ekonomické migrace“ navrhuje podmínky migrace do České republiky, která je spojena s výkonem ekonomických aktivit na území. Zaměřuje se na pobyt spojený s výkonem zaměstnání a podnikáním (jak v podobě podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná, tak v podobě podnikání formou účasti v právnické osobě). Návrh systému ekonomické migrace se vztahuje na občany třetích zemí, kteří budou na území České republiky pobývat z důvodu výkonu ekonomických aktivit. Nový systém ekonomické migrace

5

byl následně rozpracován ve věcném záměru a je nyní realizován návrhem nové právní úpravy.

Dalším předpokladem bezproblémové a společnosti prospěšné imigrace je úspěšná integrace. Na to musí reagovat i požadavky dané novým zákonem, které by měly vycházet ze zkušeností ostatních cílových „imigračních“ zemí a jejichž cílem by mělo být v dlouhodobém kontextu bezproblémové soužití. Usnesením vlády České republiky č. 99 ze dne 9. února 2011 byla schválena Aktualizovaná koncepce integrace cizinců - Společné soužití, která podrobněji popisuje cílový stav v oblasti integrace.

Cílem integrační politiky je nekonfliktní a oboustranně přínosné soužití cizinců s majoritní společností. Integrační opatření směřují k tomu, aby cizinec znal svá práva a byl schopen dostát svým povinnostem, orientoval se v hostitelské zemi, byl schopen komunikovat v češtině, byl samostatný a soběstačný po stránce sociální i ekonomické a aktivně se zapojil do společnosti. Zvláštní pozornost je věnována zranitelným skupinám cizinců – dětem, ženám a mládeži tj. druhé generaci imigrantů. K prioritám integrační politiky patří zapojení lokální a regionální úrovně do realizace integrační politiky s důrazem na další rozvoj regionálních Center na podporu integrace cizinců, propojení všech aktérů integrace, využití metody terénní práce, posílení informovanosti cizinců.

Rozsah a zaměření integračních opatření se nadále budou odvíjet od potřeb cizince v návaznosti na délku jeho pobytu. Integrační prvky budou zakomponovány již do předodjezdové fáze v zemi původu s cílem poskytnout cizincům základní informace a eliminovat riziko jejich závislosti na zprostředkovatelích. Úsilí o integraci dlouhodobě pobývajících cizinců nebude nadále postaveno pouze na principu dobrovolnosti - bude zaveden prvek limitované a odpovídající povinnosti: absolvování úvodních adaptačně-integračních kurzů bude (v některých případech) součástí podmínek pobytu na území. Bude nastavena podmínka znalosti češtiny již u některých typů dlouhodobého pobytu na území, zvýší se požadovaný stupeň znalosti češtiny u žádostí o trvalý pobyt (z úrovně A1 na A2 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky).

V oblasti návratové politiky pak analýza stávajícího stavu, včetně návrhů na nová opatření, vyplývá z Návrhu systému realizace návratů, který vychází z principu „Aktivity v oblasti řízené migrace musí mít zajištěnu efektivní návratovou složku, tak aby byl návrat do země původu v případě nutnosti účinně vymahatelný.“. Návrh systému realizace návratů byl schválen usnesením vlády č. 48.

Materiál „Návrh systému návratů cizinců“ obsahuje složku dobrovolných i nucených návratů včetně způsobu zajištění realizace a financování tohoto systému. Definuje základní principy a východiska pro oblast realizace návratů, dále definuje opatření nezbytná k převedení nastavených principů do praxe a zároveň navrhuje postup pro zkvalitnění a zefektivnění stávajících opatření realizovaných v oblasti návratů a pro uzpůsobení stávajících mechanismů novému rozdělení kompetencí v oblasti migrace, zejména vzhledem k reformě policie.

V neposlední řadě je nutné zmínit další materiál, který se dotýká migrační politiky- usnesení vlády č. 713 ze dne 27. září 2011 o Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období let 2012 až 2020. V rámci tohoto usnesení byly schváleny konkrétní projekty pod hlavičkou implementačního programu „Podnikatelské prostředí“. Zásadním je v tomto směru zejména úkol „Přijetí nové právní úpravy pobytu cizinců“ a úkol „Elektronizace systému žádostí o víza“. Cílem je posílit zejména vysoce kvalifikovanou migraci v rámci vnitropodnikového převádění zaměstnanců a dohod o volném pohybu služeb a zajistit rychlejší průběh řízení, které je zahajováno na zastupitelských úřadech.

6

V rámci informačních činností je pak nutné zabývat se také vymezením informačních systémů veřejné správy, z nichž bude ministerstvo pro výkon působnosti v oblasti pobytu cizinců na území České republiky využívat údaje tak, aby mělo zajištěno aktuální a svým přístupem nepřetržité zdroje údajů nezbytných k posuzování plnění povinností cizince nebo nutných pro rozhodování o vzniku, změně nebo zániku práv anebo povinností cizince, popřípadě pro deklarace existence nebo neexistence jeho práv nebo povinností. V souladu s koncepcí informatizace veřejné správy je nanejvýš účelné tyto údaje využívat z příslušných základních registrů, popřípadě agendových informačních systémů, a tedy jednak nezatěžovat cizince jejich předkládáním, jednak urychlit příslušné procesy (rozhodování) o úkony ověřování cizincem předložených údajů. Na základě dosavadní praxe je zřejmé, že kromě základních registrů by bylo účelné využívat údaje z jejich zdrojových agendových informačních systémů (např. živnostenského rejstříku, obchodního rejstříku, katastru nemovitostí), ale také z informačních systémů orgánů důchodového zabezpečení, finanční správy, Úřadu práce České republiky, registru pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění, rejstříku trestů apod.

V oblasti cizineckého správního řízení je pak zásadním cílem nastavit plně funkční (s ohledem na specifika této oblasti) a zjednodušený postup vyřizování žádostí a umožnění rychlejších procesních postupů. Tyto požadavky byly několikrát prezentovány zejména ze strany subjektů, které mají zájem na vstupu cizinců na území České republiky.

1.6 Zhodnocení rizikNečinnost by znamenala zachování dosavadní právní úpravy vstupu a pobytu cizinců

na území České republiky, jíž vytýkané nedostatky jsou výše popsány. Navíc je nepochybné, že v blízké době by stejně muselo dojít k dalším novelizacím stávajícího zákona, a to ať již z důvodu legislativní činnosti příslušných orgánů Unie či v kontextu novely z roku 2010, z jejíž aplikace vzešly některé nové problémy, na které je třeba legislativně reagovat.

2. Návrh variant řešeníVarianty řešení nové právní úpravy byly již podrobně rozpracovány v rámci

schváleného věcného záměru nové právní úpravy. V následující části jsou proto některé varianty pouze zrekapitulovány, případně doplněny o nové informace. V některých případech jsou vytvořeny nové varianty, které vyplynuly z následných diskusí a konzultací.

A. Způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu

□ Varianta 1 – navržení nové právní úpravy ve formě komplexního právního předpisu obsahujícího právní úpravu týkající se všech cizinců, tj. cizinců ze třetích zemí, občanů Unie a jejich rodinných příslušníků a cizinců - rodinných příslušníků státních občanů České republiky - se stanovenými výjimkami pro kategorie cizinců spadajících pod jiné právní předpisy [zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu ozbrojených sil“) apod.]. V podstatě by byl zachován současný systém, změnila by se pouze systematika zákona, snížil by se počet odkazů, důsledněji by se musela odlišit úprava postavení občanů třetích zemí a občanů Unie; na druhé straně by ale vznikla jednotná úprava, jakýsi „cizinecký kodex“.

□ Varianta 2 – úprava parciálními zákony, tj. oddělení úpravy postavení cizinců – občanů třetích států a občanů Unie. Osobní působnost zákona o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků bude vymezena v souladu se směrnicí

7

Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), tj. bude upravovat vstup a pobyt občanů členských států Unie a jejich rodinných příslušníků, kteří vykonávají právo volného pohybu. Naopak nová právní úprava vstupu a pobytu cizinců ze třetích zemí bude pokrývat cizince – občany třetích států (s výjimkou rodinných příslušníků občanů Unie), tj. do nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců ze třetích zemí budou spadat i rodinní příslušníci státních občanů České republiky. Pokud jde problematiku volného pohybu osob a problematiku vstupu a pobytu občanů třetích zemí, jde v zásadě o dvě úpravy, které nemají společné rysy ani hmotněprávní, ani procesněprávní.

B. Institucionální změny

□ Varianta nulová – zachování současného stavu, tj. současného institucionálního rámce a vymezení kompetencí. Novelou z roku 2010 byl učiněn další krok směrem ke zcivilnění výkonu pobytové agendy cizinců. Z policie na ministerstvo byly převedeny kompetence k vydávání dlouhodobých víz, udělování dlouhodobých pobytů, vydávání potvrzení o přechodném pobytu a povolování přechodného pobytu. Zároveň byla vytvořena Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako správní orgán nadřízený ministerstvu ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni.

□ Varianta 1 – zpřesnění agend. Rozdělení kompetencí mezi ministerstvo a policii by bylo zachováno i nadále s tím, že dojde k dalšímu dílčímu zpřesnění a převodu dalších agend, které zcela nesouvisejí s rolí policie a netýkají se přímého výkonu policejní služby, kontrolní činnosti a represe (tj. dokončení zcivilnění správních agend). Jde zejména o agendu hlášení pobytu.

S ohledem na působnost Ministerstva zahraničních věcí k výkonu zahraniční služby se navrhuje zachování jeho současného postavení jako správního orgánu pro výkon agendy udělování schengenských víz na zastupitelských úřadech. U dalších typů správních řízení (např. povolování dlouhodobých pobytů) bude zachována a zpřesněna role Ministerstva zahraničních věcí coby správního orgánu při úkonech, které zastupitelské úřady provádějí na základě zákonného zmocnění – nabírání žádostí, doručování apod. Nově připadnou některá oprávnění nabírat první žádosti o pobyt na ministerstvu (specifické případy uvedené v prováděcí vyhlášce).

Policii, jak již bylo zmíněno výše, zůstanou kompetence v oblasti ochrany hranic. Policie by i nadále prováděla bezpečnostní prověrky a zůstane jí i role represivní složky – provádění kontroly pobytu na území České republiky, vedení řízení o správním vyhoštění apod. Variantně je navrhováno rozhodování o zajištění cizince (viz blíže bod C). Zákon pak do budoucna nebude v některých případech rozlišovat existenci speciálního postavení Služby cizinecké policie v pobytových agendách, tak aby výkon dle zákona o pobytu cizinců mohl být v rámci policie vykonáván širším okruhem osob.

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců by měla být zachována. Právní úprava jejího institucionálního, procesního i personálního rámce však bude muset být zpřesněna.

S ohledem na transpozici směrnice o jednotném povolení bude nově sjednoceno vydávání povolení k pobytu a povolení k zaměstnání do jedné pobytové karty. Tato změna se odrazí ve změnách některých kompetencí ministerstva ve vztahu k Ministerstvu práce a sociálních věcí (resp. Úřadu práce České republiky).

8

□ Varianta 2 – vytvoření Cizineckého správního úřadu. V úvahách o možném institucionálním rámci se nelze vyhnout ani otázce možné transformace současných regionálních pracovišť v rámci odboru azylové a migrační politiky do Cizineckého správního úřadu jako samostatného správního úřadu s celostátní působností podřízeného ministerstvu (viz např. právní úprava o zřízení Úřadu práce České republiky). Z hlediska struktury by se úřad měl členit na ředitelství a krajské pobočky, včetně pobočky pro hlavní město Praha. Krajské pobočky mohou mít i další detašovaná pracoviště. Územní rozdělení by mělo vycházet ze současných regionálních pobytových pracovišť odboru azylové a migrační politiky. Bližší podmínky stanoví statut a organizační řád úřadu, který vydá ředitel úřadu po předchozím schválení ministrem vnitra. V čele Cizineckého správního úřadu by byl ředitel, krajské pobočky by řídili vedoucí těchto poboček. Cizinecký správní úřad by plnil úkoly v rozsahu stanoveném zákonem o pobytu cizinců v těchto oblastech: povolování vstupu a pobytu cizinců; prodlužování pobytu cizinců; ukončení pobytu cizinců. Kompetence pro udělování schengenských víz by zůstala na Ministerstvu zahraničních věcí. Cizinecký správní úřad může plnit i další úkoly v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Ve výše uvedených agendách by úřad rozhodoval v prvním stupni. O odvoláních by rozhodovalo ministerstvo.

C. Převod agendy rozhodování o zajištění na soudy

□ Varianta nulová – rozhodování o zajištění bude nadále v kompetenci policie.

□ Varianta 1 – rozhodování soudů o zajištění v první instanci. Je vhodné uvažovat o nové roli soudů v rámci rozhodování o zajištění. Zajištění představuje zásah do osobní svobody cizince na dobu delší než několik hodin či dnů. Takovéto zásahy do osobní svobody byly dosud svěřeny policii, což je dlouhodobě označováno za nepřijatelné; výhrady k nastavení celého systému zajištění vyjádřil i Ústavní soud6. Rovněž unijní právo7 a judikatura směřují k tomu, aby o zajištění cizinců rozhodoval soudní orgán. Navrhuje se proto přistoupit k celkové reformě systému zajištění cizinců, která by se musela dotknout i zákona o azylu, jenž rovněž počítá se dvěma formami omezení osobní svobody cizinců srovnatelnými se zajištěním a podle kterého rozhoduje o omezení svobody ministerstvo.

Při zvolení této varianty by o umístění cizince do zařízení pro zajištění cizinců rozhodoval na podnět policie soud. Paralelu je třeba hledat v institutu vazby v trestním řízení. Inspiraci je možné hledat v mnohých státech Unie, ve kterých již taková praxe funguje. Celou agendu bude třeba svou povahou a rychlostí přirovnat k institutu vazby v trestním řízení, tj. zejména vhodně nastavit délky omezení osobní svobody policií a lhůtu pro rozhodnutí soudu. Návrh na zajištění cizince by soudu předkládala policie v rámci doby, kterou má již dnes podle zákona o Policii stanovenu k možnosti počátečního omezení osobní svobody cizince.

6 nález Pl. ÚS 10/087 viz původní návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích států (dále jen „návratová směrnice“) a návrh na změnu směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (dále jen „přijímací směrnice“)

9

D. Informační systémy

□ Varianta nulová - koncepčně představuje zachování současného stavu řešení informačního systému cizinců, objektivně však v rámci připravované nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky neexistuje jako varianta zachování statu quo zcela bez jakékoliv změny. V souvislosti se zásadní změnou v oblasti nové struktury kategorizace pobytů dojde k zásahům do stávajícího informačního systému. Další změny v institutech správního řízení pak budou vyžadovat provedení adekvátních změn v informačním systému také.

□ Varianta 1 – úpravy současného informačního systému veřejné správy - současný informační systém (Cizinecký informační systém – jeden z agendových systémů v rámci konceptu základních registrů, dále jen „AISC“) by prošel rozsáhlou změnou, zejména:

o zavedení elektronických formulářů a možnosti jejich následného zpracování;

o zajištění webového rozhraní pro cizince pro informování cizince o stavu řízení;

o zajištění webového rozhraní pro další subjekty, které dokládají skutečnosti relevantní pro správní řízení (školy, zaměstnavatelé, jazykové školy u zkoušky z českého jazyka či organizace zajišťující adaptačně-integrační kurzy) pro zjednodušení komunikace se správním úřadem;

o propojení evidence týkající se správního řízení dálkovým přístupem na jiné subjekty (jiné státní úřady), tak aby mohlo docházet k on-line ověřování skutečností relevantních pro správní řízení.

Varianta 2 – vytvoření nového informačního systému veřejné správy – jedním z problémů nadále zůstává fakt, že správcem stávajícího informačního systému je policie, nicméně orgánem kompetentním za správní řízení je ministerstvo. Případná rozluka systému nicméně nepřipadá v úvahu vzhledem k úzkému propojení současného informačního systému na další národní a evropsko-unijní bezpečnostní systémy (např. Schengenský informační systém, Vízový informační systém). Obdobně jako ve variantě 1 by ve vztahu k subjektům, které se podílejí na správním řízení, mělo dojít zejména k:

o zavedení elektronických formulářů a možnosti jejich následného zpracování;

o zajištění webového rozhraní pro cizince pro informování cizince o stavu řízení;

o zajištění webového rozhraní pro další subjekty, které dokládají skutečnosti relevantní pro správní řízení (školy, zaměstnavatelé, jazykové školy u zkoušky z českého jazyka či organizace zajišťující adaptačně-integrační kurzy) pro zjednodušení komunikace se správním úřadem;

o propojení evidence týkající se správního řízení dálkovým přístupem na jiné subjekty (jiné státní úřady), tak aby mohlo docházet k on-line ověřování skutečností relevantních pro správní řízení.

Varianta 1 i varianta 2 by umožňovala pracovat s elektronickými dokumenty a zajistit tak vyšší efektivitu při podávání žádostí (pro cizince), ale i při plnění povinností dalších subjektů, které se týkají správního řízení (školy, zaměstnavatelé, ubytovatelé). Cílem je pak vyžadovat od samotného cizince minimum dokladů a náležitostí, tak aby si ministerstvo mohlo většinu náležitostí a informací získat samo v rámci své působnosti.

10

Požadavek na zefektivnění správního řízení a omezení zbytečné byrokracie spojené s cizineckým správním řízením je kontinuálně otvírán na jednotlivých konzultacích a odpovídá i programovému prohlášení vlády, které stanoví jako jeden z úkolů zajistit „realizaci personálních a technických opatření k zamezení korupce a zbytné byrokracie v imigrační (vízové) praxi“.

E. Integrační opatření

□ Varianta nulová – nebudou rozšiřována integrační opatření, zůstane pouze požadavek zkoušky z českého jazyka pro získání trvalého pobytu na úrovni A1.

□ Varianta 1 – budou rozšířena stávající integrační opatření, a to zejména:

o bude prohlouben požadavek na znalost českého jazyka – standardizované zkoušky z českého jazyka jako podmínky pro získání trvalého pobytu na úroveň A2;

o bude nastavena podmínka znalosti českého jazyka na úrovni A1 v případě některých typů prodlužování dlouhodobého pobytu (podnikání);

o bude zaveden povinný adaptačně-integrační kurz pro nově příchozí cizince.

Předpokladem bezproblémové a společnosti prospěšné imigrace je úspěšná integrace. Na to musí reagovat i požadavky dané novým zákonem, které by měly vycházet ze zkušeností ostatních „imigračních“ zemí a jejichž cílem by mělo být v dlouhodobém kontextu bezproblémové soužití. Jedním z principů Programového prohlášení vlády je pak propojení imigrace a integrace, stejně tak byl vládou schválený princip „Aktivity v oblasti řízené migrace dlouhodobého či trvalého charakteru musí mít zajištěnu efektivní integrační složku“.

F. Ukotvení programu dobrovolných návratů a rozšíření okruhu beneficientů

□ Varianta nulová – zůstane zachováno pouze současné ustanovení §123a – tzn., že náklady spojené s dobrovolným návratem cizince může nést ministerstvo, pokud je to ve veřejném zájmu.

□ Varianta 1 – do zákona bude doplněno ustanovení týkající se dobrovolných návratů. Do právní úpravy bude nově vložena možnost uzavření smlouvy s Mezinárodní organizací pro migraci pro oblast realizace dobrovolných návratů, zejména poskytování návratového poradenství a dalších služeb s návratem souvisejících, vyhledávání potenciálních zájemců a propagace dobrovolných návratů jako vhodného řešení pro osoby bez pobytového oprávnění. Explicitní upřesnění této možnosti přímo v zákonné úpravě se navrhuje s odkazem na Smlouvu o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci.8 Doplnění navrhované oblasti do nové právní úpravy zajistí bezproblémové plnění mezinárodních závazků České republiky.

8 Smlouvu o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci ze dne 15. října 1997. (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 308/1998 Sb.m.s.), ve znění Smlouvy mezi Českou republikou a Mezinárodní organizaci pro migraci, kterou se mění Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci ze dne 15. října 1997 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 22/2005 Sb.m.s.). Smlouva upravuje vzájemnou spolupráci v oblasti dobrovolných návratů. Stávající právní úprava takové ustanovení neupravuje, což vyvolává řadu nejasností zejména při každoročním uzavírání smlouvy s Mezinárodní organizací pro migraci pro oblast realizace návratového poradenství a dalších souvisejících služeb.

11

G. Nová úprava zdravotního pojištění

□ Varianta nulová - zachování současného stavu.

□ Varianta 1 – zákon o veřejném zdravotním pojištění9 bude definovat osobní rozsah cizinců, kteří budou účastni veřejného zdravotního pojištění. Všichni ostatní cizinci budou muset mít zajištěnu zdravotní péči jiným způsobem. Aby tato péče mohla být zajištěna, bude vytvořen nový institut „povinného zdravotního pojištění“ v rámci komerčního pojištění. Tato varianta předpokládá zavedení institutu komplexní právní úpravy soukromého zdravotního pojištění s jasně definovaným rozsahem poskytované zdravotní péče, vytvoření Kanceláře pojistitelů s jasně stanoveným dohledem České národní banky a vytvořením tzv. Garančního fondu.

o Varianta 1a – úprava povinného zdravotního pojištění bude součástí zákona o pobytu cizinců.

o Varianta 1b – úprava povinného zdravotního pojištění bude separátní právní normou.

3. Vyhodnocení nákladů a přínosů 3.1 Identifikace nákladů a přínosů všech variant

Navrhované varianty se liší co do finanční náročnosti. Obecně lze vyjít z předpokladu, že pokud budou zvoleny varianty zachování současného statu quo (zejména pak v institucionální rovině), nebude přijetí nové právní úpravy znamenat vyšší finanční náročnost, než jakou znamená současný systém povolování vstupu a pobytu cizinců na území České republiky, s výjimkou úpravy informačního systému, kde bude nutné provést i v případě výběru nulových variant.

Při hodnocení nákladů a přínosů se vychází ze současného stavu počtu cizinců na území České republiky. Nejsou řešeny krizové situace a riziko skokového nárůstu počtu cizinců žádajících o vstup a pobyt na území České republiky, které mohou znamenat vyšší finanční nároky, které však nelze předem definovat. Zejména v případě kvantitativně vyšších požadavků na imigraci do České republiky bude nutné reflektovat tento požadavek v kontextu posílení správních úřadů, do jejichž kompetence tato problematika spadá, tedy primárně ministerstva a Ministerstva zahraničních věcí.


Otázka způsobu promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu s sebou nenese žádné finanční náklady.

Přínosy lze pak spatřovat pouze nefinančního charakteru. Přínosem varianty 1 by bylo komplexní zachycení právní úpravy s jednodušším zajištěním přechodu mezi jednotlivými statusy a instituty. Naopak parciální úprava (varianta 2) by znamenala srozumitelnou právní úpravu jak pro adresáty norem, tak správní orgány vykonávající působnost dle těchto norem - bude jasně stanoveno, které kategorie cizinců spadají do daného právního předpisu.

9 Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů

12


Pro účely zmapování institucionálního zajištění v rámci států EU byla vytvořena speciální tabulka s přehledem řešení v jiných zemích – viz příloha III.

Varianta Náklady Přínosy

nulová Bez zvláštních nákladů

1 - zpřesnění agend

Převod agend z policie na ministerstvo by neměl představovat zvýšené finanční náklady. Pokud by došlo k převedení dalších agend, současně by byla provedena i delimitace pracovníků a peněžních prostředků na materiálové a mzdové vybavení. Při realizaci této varianty lze předpokládat ušetření finančních prostředků vynakládaných na mzdy zaměstnanců, neboť platí, že mzdové náklady na 1 pracovníka policie jsou vyšší než na 1 pracovníka ministerstva.

V souvislosti s přechodem některých kompetencí z Ministerstva práce a sociálních věcí na ministerstvo (naplnění směrnice o jednotném povolení) bude nutné zajistit příslušnou delimitaci. Tato by se také měla obejít bez nákladů.

V souvislosti s návrhem převést možnost podat žádost o první pobyt i na území ministerstvu bude nutné i zde provést příslušné delimitace, které však s ohledem na fakt, že náklady na pracovníka na zastupitelském úřadě jsou vyšší než na úředníka ministerstva na území, nebudou znamenat finanční zátěž.

Dokončení zcivilnění agend u policie v souladu s Reformou Policie ČR, ve svém důsledku přinese další úspory na vynakládaných mzdových prostředkách.

Hlavním přínosem bude zpřehlednění institucionálního rozdělení kompetencí pro cizince, kteří nebudou muset chodit na dva úřady, ale pouze na jeden.

Hlavním přínosem bude pro cizince z vybraných zemí možnost podat žádost přímo na území, bez nutnosti vydávat se na nejbližší zastupitelský úřad.

Varianta 2 – vytvoření Cizineckého správního úřadu

Při vyčíslení nákladů na vytvoření nového správního orgánu, se naskýtá otázka, zdali by Cizinecký správní úřad neměl být dislokován uceleně, čímž by ovšem došlo k několikanásobnému zvýšení nákladů na jeho zřízení, než jsou níže uvedené odhady. Jednalo by se o náklady na koupi a případnou úpravu objektu sídla Cizineckého správního úřadu. Odhadované náklady činí cca 50 000 tis. Kč. V případě pronájmu

Přínosy varianty 2 jsou nicméně zejména nehmotné. Vytvořením Cizineckého správního úřadu by byl oddělen výkon správního řízení na prvním stupni od ústředního orgánu státní správy a mohly by být aplikovány standardní způsoby odvolání (k ministerstvu).

13

jsou odhadované náklady i se souvisejícími službami ve výši cca 20 000 tis. Kč za rok.

Finanční náročnost zřízení Cizineckého správního úřadu lze odvodit z vyčíslení finanční náročnosti řízení v rámci stávajícího institucionálního rámce (odbor azylové a migrační politiky ministerstva), přesto by došlo k jejímu nárůstu, neboť by musela být personálně posílena agenda, kterou by byly zajištěny logistické služby pro 617 nebo více zaměstnanců (v případě převodu dalších agend z policie na ministerstvo by se jednalo o více zaměstnanců, kteří by byli převedeni spolu s přebíranými agendami) v oblasti ekonomické, personální, mzdové, oprav a údržby materiálu, výpočetní techniky a zabezpečování materiálně-technickým vybavením. Jedná se minimálně o 35 zaměstnanců určených k zajištění logistických služeb pro 617 zaměstnanců.

Celkové náklady potřebné na vytvoření Cizineckého správního úřadu se odhadují na cca 22 300 tis.10 Kč, na další roky pak cca 13 600 tis. Kč.



nulová Bez zvláštních nákladů

1 Navrhovaná úprava bude mít pro soudy, potažmo celý rezort spravedlnosti, zásadní důsledky, zejména z hlediska zvýšených

Hlavním přínosem bude zejména vyšší ochrana základních práv cizince, ke které by měla Česká republika jako demokratický právní stát směřovat a která je podpořeno

10 Roční náklady potřebné na mzdy pro cca 35 nových zaměstnanců jsou odhadovány na cca 9 500 tis. Kč (nejsou zahrnuty odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění). Roční náklady potřebné na dislokaci zaměstnanců v případě, že nebudou k dispozici prostory v rámci ministerstva, se odhadují na cca 2 700 tis. Kč. Roční náklady potřebné k zajištění činnosti (kancelářské, hygienické potřeby, PHM, stravné, cestovní náhrady, aj.) pro cca 35 nových zaměstnanců byly stanoveny na cca 1 400 tis. Kč. Celkem se jedná o náklady na rok ve výši cca 13 600 tis. Kč. Dále bude nutné jednorázové materiálové vybavení (technikou, vybavení kanceláře) pro cca 35 zaměstnanců, které odhadem činí cca 8 700 tis. Kč.

14

finančních a personálních nákladů.

Pokud by soudy rozhodovaly i o zajištění cizince, tj. vydávaly by rozhodnutí v I. instanci, je pro vyhodnocení případných nákladů potřeba počítat, kolik cizinců je podrobováno zajištění (v roce 2010 šlo o 745 cizinců). Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo hrubý odhad předpokládaných nákladů zamýšleného převodu rozhodování o zajištění cizinců na soudy. Východiskem byly náklady na rozhodování ve věcech vazby. Ministerstvo spravedlnosti odhaduje, že by bylo potřeba cca 89 nových soudců krajských soudů a 55 asistentů a vyšších soudních úředníků, což odpovídá finančním nákladům cca 205 000 tis. Kč. Ministerstvo spravedlnosti upozornilo, že tento odhad nezahrnuje případné náklady na nové budovy, organizační opatření na Nejvyšším správním soudu apod.

nálezem Ústavního soudu, jenž uvedl, že pro futuro bude vhodné se účelností a efektivností stávající právní úpravy zabývat a hledat nová řešení, která budou citlivěji přistupovat k omezení či zbavení osobní svobody cizinců v souvislosti s probíhajícím řízením o správním vyhoštění.

Zajištění cizinců na dobu delší než 24 (48) hodin by mělo být svěřeno nezávislému orgánu, tj. soudu, neboť je lze přirovnat k institutu vazby.

15



nulová Žádná varianta řešení informačních systémů není v souvislosti se změnou právní úpravy v daném rozsahu bez nákladů. S ohledem na dosavadní zkušenosti se náklady na úpravy stávajícího informačního systému v souvislosti se změnami, které přinese nová právní úprava, budou pohybovat v řádech desítek miliónů Kč.

V současné době nelze identifikovat žádné přínosy, nicméně z dosavadních zkušeností lze vycházet z faktu, že změny navržené ve variantě 1 a 2 nejsou realizovatelné mimo jiné i z časového hlediska.

1 Náklady na extenzivní přebudování agendového informačního systému by byly v řádech stovek miliónů. Zároveň jakékoliv další úpravy daného systému, které by vyžadovala praxe správního řízení, by se pohybovaly v miliónových částkách. Současný odhad cca 500 000 tis. Kč.

Nesporným přínosem této varianty by bylo prohloubení informačního systému, který vede evidenci cizinců. Nicméně tato zdánlivá výhoda, zejména z hlediska uživatelského ulehčení s sebou zároveň nese komplikace spojené s napojením tohoto systému na další bezpečností informační systémy a tudíž komplikovanější zavádění některých propojení navenek.

2 Tato varianta by znamenala náklady na vybudování nového informačního systému.

Ačkoliv zdánlivě se může jednat o vyšší náklady, lze se domnívat, že náklady na vytvoření nového informačního systému „na zelené louce“ za nově stanovených podmínek by mohly být v konečném důsledku nižší, než náklady na přebudování stávajícího systému.

Odhadované náklady by se nicméně jistě pohybovaly v řádech desítek miliónů až stovek miliónů (současný odhad cca 350 000 tis. Kč.).

Nový systém by měl být vystaven podle nových požadavků (viz návrh variant řešení). Do budoucna by pak tento systém měl být upravovatelný s nižší finanční náročností.

Mezi zásadní přínosy patří zejména debyrokratizace cizineckého správního řízení, vyšší komfort pro cizince při řešení správního řízení a vyšší komfort pro další subjekty, které musí plnit některé povinnosti vůči správnímu orgánu.

Tento systém by zároveň měl umožnit využití elektronických formulářů pro žádosti.



16

1a – vyšší stupeň jazykové zkoušky (A2) pro žadatele o trvalý pobyt

Náklady na vytvoření koncepce a metodiky pro zkoušku A2 se odhadují na cca 3 000 tis. Kč (rok 2013-2014). Pro pokrytí této částky by měla být využita kofinance z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (dále jen „EIF“) a zdroje z finančních prostředků určených každoročně na realizaci Koncepce integrace cizinců.

Náklady na navýšení průběžného fungování systému zkoušek se odhadují na 2 000 tis. Kč ročně pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Náklady na samotnou zkoušku pro žadatele o trvalý pobyt by z důvodu zvýšené úrovně byly ze současných 1500 Kč za jednu zkoušku pro jednoho cizince zvýšeny na 2 000 Kč za jednu zkoušku pro jednoho cizince. Dle odhadovaných počtů cca 20 tis. cizinců ročně by šlo o navýšení o 10 000 tis. Kč ročně.

Pro cizince je největším přínosem posílení jeho postavení ve společnosti a snazší integrace do této společnosti, kdy se znalostí jazyka má lepší uplatnění na trhu práce a není závislý na ostatních subjektech (tlumočníci, zprostředkovatelé), kteří mohou často oslabené pozice cizince ve společnosti zneužít.

Pro stát jde o výrazný integrační nástroj, neboť znalost českého jazyka je základním pilířem integrace do společnosti.

1b – zavedení zkoušky z českého jazyka (A1) pro dlouhodobý pobyt

Pro účely této zkoušky bude využit již existující systém zkoušky z českého jazyka pro trvalý pobyt na úrovni A1. Současné náklady na zajištění tohoto typu zkoušek se pohybují na úrovni 1 600 tis. Kč /ročně. Náklady nese Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Náklady na samotnou zkoušku pro žadatele o prodloužení dlouhodobého pobytu by zůstaly ve výši odpovídající současné výši 1500 Kč na jednu zkoušku na jednoho cizince. Dle odhadovaných počtů cca 20 tis. cizinců ročně by šlo o náklady ve výši 30 000 tis. Kč ročně.

Tento odhad nadále počítá s financování vzdělávání a výuky jazykových znalostí v rámci EIF, financování ze státního rozpočtu se nepočítá, v případě ukončení financování z EIF by si úhradu přípravy na zkoušku cizinci museli hradit sami.

V případě zkoušky z českého jazyka pro žadatele o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem podnikaní, pak jde mimo jiné i o snahu zajistit, že osoby, které na území podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné, nebo jako statutární orgány společností, jsou schopné komunikovat ve společnosti, kde plánují podnikat. Tato zkouška bude pro tyto osoby aktuální až po 2 letech pobytu na území.

1b – adaptačně-integrační kurzy

Náklady na vytvoření koncepce a metodiky pro adaptačně-integrační kurzy se odhadují na cca 4 000 tis. Kč v průběhu přípravné fáze. (rok 2012-14). Pro pokrytí této částky je využita kofinance z EIF a zdroje z finančních prostředků určených každoročně na realizaci Koncepce integrace cizinců.

Náklady na průběžné fungování (organizace,

Pro cizince jde o další institut, který by měl posílit jeho povědomí o právech a povinnostech na území České republiky, a to co nejdříve po příjezdu. Zásadním je zejména pomoci cizinci vymanit se

17

aktualizace metodiky, web) se odhadují na cca 8 000 tis. Kč ročně. Náklady nese ministerstvo.

Náklady na samotný kurz se pohybují - cca 15 tis. Kč/kurz. Dle stávajícího počtu nově příchozích imigrantů, na které by se povinnost absolvovat kurz vztahovala (cca 10 000), by šlo o částku cca 15 000 tis. Kč/ročně.

ze systému, kdy je absolutně závislý na často velmi zištné pomoci dalších subjektů a podpořit povědomí cizinců o existenci sítě nevládních a neziskových organizací, kam se lze obrátit pro pomoc.

F. Dobrovolné návraty

Výše každoročně vynaložených nákladů je značně proměnlivá, nelze předem odhadovat, kolika cizincům bude uložena povinnost opustit území České republiky, kolik z těchto osob požádá ministerstvo o dobrovolný návrat a do jakých destinací se budou navracet. Z tohoto důvodu by byl jakýkoliv finanční odhad zavádějící. Pro úplnost je třeba upozornit, že o každé žádosti rozhoduje ministerstvo individuálně, posuzuje nejen situaci konkrétního cizince, jeho finanční možnosti, ale zároveň posuzuje, zda náklady na dobrovolný návrat nelze hradit z jiných zdrojů – např. z projektů Evropského návratového fondu. Hrubým odhadem je možné konstatovat, že vynaložené peněžní prostředky by zpravidla neměly překročit 1 500 tis./ročně, a to za předpokladu, že nedojde k masivnímu přílivu nelegálně pobývajících cizinců na území České republiky.


nulová Tato varianta je bez dodatečných nákladů, nicméně nevyužití varianty 1 znamená nižší míru využití dobrovolných návratů, které jsou obecně výrazně levnější než následná řešení nelegální migrace a nucených návratů.

Tato varianta nepřinese žádné výhody, naopak, znamenala by spíše negativní důsledky v podobě nenaplnění podpory dobrovolných návratů.

Varianta 1 Tato varianta by neznamenala navýšení finančních prostředků, ale pouze možnost jejich převoditelnosti na Mezinárodní organizaci pro migraci.

Dojde k zefektivnění výkonu této činnosti, neboť jde celosvětově o mezivládní organizaci, která má realizaci návratů ve svém mandátu a Česká republika má uzavřenou mezinárodní smlouvu

G. Zdravotní pojištění


nulová Tato varianta sice neznamená zvýšené ani snížené finanční náklady, nicméně je dlouhodobě považována za nedostatečnou,

Tato varianta s sebou nenese žádné výhody ani pro cizince, ani pro

18

zejména z důvodu vymezení rozsahu soukromého zdravotního pojištění provedeného odkazem na problematickou definici pojmu „komplexní zdravotní péče“ uvedené v § 180j odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Hlavní nedostatky současné právní úpravy jsou spatřovány zejména v:

neřešení problému nepojistitelných osob, které z důvodu nemožnosti získat zdravotní pojištění, nemohou splnit podmínky pro vydání oprávní k pobytu na území;

nejasnosti ohledně rozsahu poskytované „komplexní zdravotní péče“;

neúměrném zatížení ministerstva, které v rámci řízení o vydání oprávnění k pobytu je nuceno posuzovat, zda cizincem předložený doklad o cestovním zdravotním pojištění odpovídá požadavkům stanoveným zákonem o pobytu cizinců (tj. posuzovat jednotlivé pojistné smlouvy a pojistné podmínky komerčních pojišťoven oprávněných k provozování tohoto pojištění na území), a to přesto, že není orgánem do jehož působnosti by jejich posuzování mělo příslušet (problematické je zejména pokud jde o to, zda pojistná smlouva zajišťuje poskytovaní zdravotní péče „s cílem zachovat zdravotní stav pojištěného z doby před uzavřením pojistné smlouvy“ a s tím související posuzování rozsahu výluk, na něž se pojistná smlouva nevztahuje).

ministerstvo a policii, kteří plnění podmínky zajištění zdravotní péče kontrolují, ani pro zdravotnická zařízení, která si dlouhodobě stěžují na komplikovaný a nejasný systém v oblasti soukromého zdravotního pojištění pro cizince

Varianta 1 Tato varianta předpokládá zavedení institutu komplexní právní úpravy soukromého zdravotního pojištění s jasně definovaným rozsahem poskytované zdravotní péče, vytvoření Kanceláře pojistitelů s jasně stanoveným dohledem České národní banky a vytvořením tzv. Garančního fondu určeného k úhradě nákladů zdravotní péče vynaložených v případě, kdy nebylo sjednáno povinné zdravotní pojištění cizince.

Tato varianta by znamenala zásadní přínos pro cizince, kteří nebudou součástí veřejného zdravotního pojištění, neboť zajistí, že budou mít všichni přístup k transparentnímu soukromému zdravotnímu pojištění.

Pro zdravotnická zařízení bude hlavním přínosem jasně definovaný rozsah

19

zdravotní péče hrazené na základě pojistné smlouvy.

Varianta 1a Tato varianta předpokládá, že úprava institutu povinného zdravotního pojištění by byla komplexně upravena v zákonu o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců by tak upravoval nejen rozsah pojištění a limity pojistného plnění, ale např. i otázky přezkumu zdravotního stavu cizince před sjednáním pojistné smlouvy, právo pojišťovny na náhradu plnění, zánik pojistné smlouvy, či vznik Kanceláře pojistitelů a Garančního fondu, a to včetně vymezení podrobností spojených se zajištěním jejich činností.

Tuto variantu by sice z pohledu cizinců bylo možné považovat za přínosnou, avšak z hlediska předmětu úpravy pobytu cizinců by toto řešení bylo zcela nesystémové. Je třeba vycházet z toho, že v daném případě se jedná o ryze soukromoprávní vztah mezi cizincem a pojišťovnou.

Varianta 1b Tato varianta předpokládá, že úprava institutu povinného zdravotního pojištění by byla komplexně upravena samostatným zákonem.

Pro přijetí této varianty svědčí to, že se jedná o specifickou oblast, která nespadá do věcné působnosti ministerstva. Fakticky se jedná o obdobné řešení jako je tomu v případě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Přínos této varianty lze spatřovat v tom, že podrobná úprava institutu povinného pojištění by byla upravena samostatnou normou. Zákon o pobytu cizinců by tak nemusel řešit podrobnosti týkající se tohoto druhu pojištění, včetně otázek spojených se vznikem a činností Kanceláře pojistitelů a Garančního fondu.

Otázka převzetí gesce za úpravu „soukromého zdravotního pojištění“ není otázkou nákladů a přínosů, ale spíše otázkou formálního zakotvení právní úpravy.

Problematika zařazení okruhu osob do veřejného zdravotního pojištění by měla být řešena samostatně v rámci úpravy zákona o veřejném zdravotním pojištění11.

4. Návrh řešení4.1. Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení


V tomto ohledu nelze opomenout, že cizinecká problematika je upravena i dalšími právními předpisy, zejména pak jde o zákon o azylu, zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, a v neposlední řadě zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění pozdějších předpisů. Proto je otázkou, zda a jak by byla vyřešena otázka těchto samostatně stojících právních předpisů, pokud by byla zvolena varianta vytvoření jednotného cizineckého kodexu. Z existence samostatných právních úprav azylové

11 Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů

20

problematiky, institutu dočasné ochrany apod. je zřejmé, že dosavadním úmyslem zákonodárce bylo problematiku spíše štěpit a nepostupovat cestou jednotného kodexu.

Po zkušenostech s praktickou aplikací dosavadní právní úpravy, kdy úprava pobytu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků sice byla provedena v samostatné části zákona, ale v některých částech se prolínala s podmínkami vstupu a pobytu občanů třetích zemí a např. otázky vstupu na území České republiky byly řešeny v částech zákona týkajících se cizinců ze třetích zemí, nejde o ideální řešení nové a srozumitelné právní úpravy pro oblast vstupu a pobytu cizinců. Právní úprava kodexového charakteru (varianta 1) by byla nepřehledná a nejednoznačná, vyžadovala by explicitní rozlišení jednotlivých částí pro konkrétní adresáty normy (cizinci, občané Unie, rodinní příslušníci občanů Unie) a ve snaze o určité zobecnění by nebylo možné vyhnout se systému složitých odkazů. Tato varianta proto byla vyhodnocena jako nevhodná.

Cesta úpravy parciálními zákony (varianta 2), tj. oddělení úpravy postavení občanů třetích zemí a občanů Unie znamená vytvoření dvou zvláštních zákonů - první týkající se vstupu a pobytu cizinců ze třetích zemí a druhý o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků. S ohledem na zásadní specifika občanů Unie a jejich rodinných příslušníků je žádoucí důsledně a jasně oddělit právní úpravu občanů třetích států a občanů Unie. Zároveň však bude nutné do legislativních návrhů zákonů zapracovat ustanovení, která budou řešit situace, ve kterých cizinec přestane splňovat podmínky osobní působnosti jednoho zákona a podmínky jeho pobytu se budou nadále řídit zákonem druhým (tj. přechod z právní úpravy zákona o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků do zákona o vstupu a pobytu cizinců na území České republiky a naopak). Tato varianta byla vybrána ve věcném záměru jako vhodná ke kodifikaci.


Novelou z roku 2010 byl učiněn další krok směrem ke zcivilnění výkonu pobytové agendy cizinců. Z policie na ministerstvo byly převedeny kompetence k udělování národních víz, povolování dlouhodobých pobytů, vydávání potvrzení k přechodnému pobytu a povolování přechodného pobytu. Zároveň byla vytvořena Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jako správní orgán nadřízený ministerstvu ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni. Negativem zachování současného stavu (varianta nulová) je skutečnost, že i nadále zůstanou policii úkoly, které zcela nesouvisejí s její represivní rolí a netýkají se přímého výkonu policejní služby. Zpřesnění agend (varianta 1) (jde zejména o agendu prvotního hlášení pobytu cizince na území České republiky a vydávání potvrzení o legálnosti pobytu na území České republiky pro účely uzavření sňatku) je tedy logickým krokem k dokončení zcivilnění agend, který plně respektuje zásady Reformy Policie ČR. V souvislosti s dalšími změnami věcně právního charakteru pak bude muset dojít k některým změnám v oblasti kompetencí, které však například v případě zavedení institutu jednotného povolení vycházejí z evropské legislativy.

V průběhu přípravy nové právní úpravy se jako možné institucionální řešení objevila i otázka vytvoření Cizineckého správního úřadu (varianta 2). Nesporným přínosem této varianty je oddělení výkonu správních činností souvisejících s povolováním vstupu a pobytu cizinců na území České republiky od vytváření a prosazování migrační politiky, neboť hlavní nevýhodou varianty 1 je především zachování ministerstva jako orgánu rozhodujícího v prvoinstančním řízení. Ústřední orgány státní správy mají plnit především funkci legislativní, koordinační, metodickou a kontrolní, naopak operativní činnost by měla být redukována.

21

Na druhou stranu ministerstvo vykonává působnost v oblasti udělování pobytů velmi krátkou dobu, výkon agendy udělování dlouhodobých víz a dlouhodobých pobytů převzalo od 1. ledna 2011. V současné chvíli se tak jeví žádoucím nejprve stabilizovat celý systém a k oddělení výkonu pobytové agendy přistoupit až v okamžiku, kdy vytvoření Cizineckého správního úřadu bude víceméně formálním krokem, tedy oddělení fungujícího aparátu od ministerstva. Rovněž s ohledem na fakt, že vytvoření úřadu není v souladu s obecnými cíli reformy veřejné správy, a dále z důvodu finanční náročnosti, tato varianta není vhodná.

Vládou byla vybrána ve věcném záměru jako vhodná ke kodifikaci varianta 1.


Ministr spravedlnosti byl osloven ministrem vnitra se žádostí o zpracování analýzy současného systému správního soudnictví a možné realizace převodu rozhodování o zajištění právě do systému správního soudnictví. Ministerstvo spravedlnosti analýzu provedlo, závěry, které z ní vyplynuly, lze shrnout následovně:

o krajské soudy s převodem rozhodování o zajištění na soudy zásadním způsobem nesouhlasí;

o poukazují na finanční, personální, organizační a materiální obtíže;

o šlo by o zásadní zásah do koncepce správního soudnictví;

o je poukazováno na nutnost navýšení počtu soudců a administrativního aparátu, zavedení služeb, zajištění tlumočníků, právní pomoci, dohled nad činností policie;

o bylo by třeba vytvořit zvláštní typ řízení v rámci správního soudnictví;

o na změnu koncepce je brzy s ohledem na zásadní změny účinné teprve od 1.1.2011, které je nutné nejprve vyhodnotit; navíc další zlepšení přinese novela soudního řádu správního (účinná k 1.1.2012).

Analýza Ministerstva spravedlnosti doporučuje, aby úvahy směřovaly ke zlepšení současného stavu a odstranění problematických bodů namísto k vytváření zcela nového systému. V rámci dalších konzultací s Ministerstvem spravedlnosti byla nalezena shoda na tom, že z pohledu právně-technického lze variantu realizovat, tj. v rámci správního soudnictví lze uvažovat o konstrukci zvláštního typu řízení, ve kterém by krajské soudy rozhodovaly o zajištění cizince na podnět policie. Ministerstvo spravedlnosti rovněž provedlo hrubý odhad finanční náročnosti případného převodu agendy (viz výše). Vedle nutnosti nárokovat další prostředky ze státního rozpočtu se jeví jako problém potřeba jmenovat potřebný počet soudců, kteří by novou agendu vykonávali, a zajistit jim potřebný personál a technické vybavení, včetně prostor.

Nicméně při zohlednění pozitiva navrhované varianty 1, kterým je výrazně vyšší ochrana základních práv cizince, ke které by měla Česká republika jako demokratický právní stát směřovat a které je podpořeno nálezem Ústavního soudu, jenž uvedl, že pro futuro bude vhodné se účelností a efektivností stávající právní úpravy zabývat a hledat nová řešení, která budou citlivěji přistupovat k omezení či zbavení osobní svobody cizinců v souvislosti s probíhajícím řízením o správním vyhoštění, se jeví jako vhodné tuto variantu realizovat. Současně nelze pominout zásadní problematické aspekty, které brání tomu, aby k převodu agendy mohlo dojít již k datu navrhované účinnosti nové právní úpravy. Pominout nelze ani argument, že k 1. lednu 2011 došlo k zásadnímu posunu v agendě zajištění a dosud nebylo možné fungování odpovědně vyhodnotit.

Varianta převedení působnosti v oblasti rozhodování o zajištění cizinců na soudy (Varianta 1) byla vládou vybrána ve věcném záměru jako vhodná ke kodifikaci.

22


Zachováním současného stavu (varianta nulová) řešení informačního systému cizinců, ovšem s nutností objektivních změn v důsledku připravované nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky nelze dosáhnout sledovaného cíle, neboť zachování stávající koncepce informačního systému cizinců neumožňuje ani zajištění automatizace procesů jednotlivých řízení. Varianta nulová zachovává stávající uživatelské hodnoty a neobsahuje žádné přínosy. I tato varianta představuje existenci finančních nákladů na zajištění programových a provozních změn.

Využití stávajícího systému a jeho extenzivní přestavba (varianta 1) s sebou nese problémy mimo jiné z důvodu omezených možností otevřenosti daného systému, neboť se jedná o systém, který je propojen s bezpečnostními systémy, a to jak na národní úrovni, tak na evropsko-unijní úrovni. Zároveň by finanční náklady, stejně jako ve variantě nulové, na zajištění programových a provozních změn byly neúměrně vysoké a v konečném důsledku dokonce v dlouhodobém horizontu znamenaly ještě výrazné další zvýšení finančních nároků.

Vytvoření nového informačního systému (varianta 2) umožňuje dosažení stanoveného cíle nicméně v současné době s poměrně vysokými náklady. Přínosem varianty 2 je vytvoření jednotného systému zpracovávání údajů o cizincích, které s využitím nově zvolených, po případě s využitím osvědčených předcházejících, technických a programových prostředků umožní provádění širokého rozsahu informační činnosti při plnění úkolů v agendě pobytu cizinců na území České republiky. Jednou z výhod je možnost definování uceleného systému funkcionalit informačního systému podle této varianty, a to včetně začlenění pracovních podpůrných systémů (evidencí) a vazeb na související provozní informační systémy nebo systémy spisové služby vedené v elektronických systémech spisové služby.

Provázání informačního systému se systémem spisové služby vedené v elektronických systémech spisové služby zefektivní kromě jiného výkon procesních úkonů v rámci zahájených správních řízení (sledování lhůt, zajištění jednotných informací, využívání údajů z jiných informačních systémů, možnost sledování spisu a případné podávání informací o stavu řízení); nezanedbatelným přínosem je také transparentnost takového postupu a případné snížení množství úkonů (s výjimkou zákonem obligatorně stanovených), při kterých dochází k osobní účasti cizince s příslušným úředníkem.

Stanovení vazeb vůči dalším informačním systémům navíc usnadní ověřování pro rozhodování nezbytných údajů i rychlou reakci ministerstva tam, kde změna příslušných údajů vede ke změně pobytového režimu cizince.

Varianta 2 nepřináší uživatelské nevýhody, bude však vyžadovat profesionálně náročnou týmovou spolupráci při stanovení koncepce tohoto informačního systému a zpracování jeho konkrétní projektové podoby (což je však nevýhodou pouze relativní, neboť z jiného úhlu pohledu je výhoda otevřeného prostoru, ve kterém bude projekt vznikat a ve které lze stanovit veškeré potřebné funkcionality, subsystémy, vazby i potřebnou položkovou skladbu s přihlédnutím ke skutečným potřebám správce tohoto systému jako správního orgánu vykonávající působnost v pobytové agendě cizinců na území České republiky).

Nevýhodou této varianty je v současné době zejména časová náročnost přípravy tak rozsáhlého projektu a finanční náročnost s tím spojená.

S ohledem na finanční i časovou náročnost varianty 1 a varianty 2 byla vybrána ke kodifikaci varianta nulová s tím, že do budoucnosti by mělo být v zájmu České republiky nadále pracovat na dalším rozvoji v této oblasti dle varianty 2.

23


Ačkoliv je varianta 1 spojená s vyšší finanční zátěží, v dlouhodobém kontextu nelze uvažovat o efektivní imigraci bez úspěšné integrace, tak jak to již potvrdily zkušenosti z jiných zemí (Německo, Francie). Bez dostatečné podpory integrace lze očekávat závažné problémy zejména v druhé a třetí generaci imigrantů, jejich cílenou sociální izolaci a v důsledku toho riziko napětí ve vztahu společnosti k cizincům, vytváření paralelních struktur a uzavírání komunit bez možnosti dalších zásahů ze strany státu. Varianty zároveň navazují na postupný rozvoj již realizovaných integračních opatření v posledních letech a na požadavky Aktualizované koncepce integrace cizinců – Společné soužití, která byla schválena usnesením vlády č. 99 ze dne 9. února 2011. S ohledem na nutnost předcházet výše popsaným situacím, a s ohledem na plnění programového prohlášení vlády byla jako vhodná ke kodifikaci vybrána varianta 1.

F. Ukotvení programu dobrovolných návratů

Varianta nulová by znamenala status quo, který s ohledem na závazky plynoucí z členství v Unii a na cíle stanovené v Novém systému realizace návratů nesplňuje cíle právní úpravy. Varianta 1 umožní efektivnější využití systému dobrovolných návratů a zajistí implementaci vládního usnesení k Novému systému realizace návratů, včetně požadavků Unie na efektivnější využití konceptu dobrovolných návratů. Tato varianta byla vybrána jako vhodná ke kodifikaci.


Pro účely nové právní úpravy je nezbytné v zákoně o veřejném zdravotním pojištění jednoznačně vymezit okruh cizinců, kteří mají mít přístup do veřejného zdravotního pojištění. Cizinci, kteří nebudou spadat pod veřejné zdravotní pojištění, ani nebudou mít úhradu nákladů zdravotní péče zajištěnu jiným způsobem (tj. např. závazkem vyplývajícím z mezinárodní smlouvy), budou spadat pod úpravu povinného zdravotního pojištění. Tato úprava byla připravena Ministerstvem financí a připomínkována Ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem. Jedním ze sporných bodů, na které reaguje varianta 1a a varianta 1b je otázka legislativního nosiče. Varianta 1b je předkladatelem považována jako vhodná ke kodifikaci.

Usnesení vlády č. 121/2012, kterým byl schválen věcný záměr nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky ukládá ministrům zdravotnictví, vnitra a financí zpracovat a předložit vládě návrh nové právní úpravy povinného komerčního zdravotního pojištění cizinců s tím, že ministerstvo vnitra hraje v této oblasti pouze koordinační roli. Ministerstvo zdravotnictví má v této věci vymezit rozsah zdravotní péče kryté povinným komerčním zdravotním pojištěním ve vztahu k jednotlivým kategoriím cizinců, na které se nebude vztahovat systém veřejného zdravotního pojištění a Ministerstvo financí má vymezit náležitosti povinného komerčního zdravotního pojištění cizinců včetně vzniku a rozsahu činnosti Garančního fondu určeného k úhradě nákladů zdravotní péče vynaložených v případě, kdy nebylo sjednáno povinné zdravotní pojištění cizince.

Ministerstvo vnitra v této věci polní svou koordinační roli. Opakovaně oslovovalo jak Ministerstvo financí, tak Ministerstvo zdravotnictví v souvislosti s tímto úkolem a požádalo o spolupráci. Současně bylo pořádáno jednání, kterého se zúčastnili zástupci Ministerstva financí i Ministerstva zdravotnictví.

V návaznosti na výše zmíněné jednání Ministerstvo financí zpracovalo kompletní návrh nové právní úpravy povinného komerčního zdravotního pojištění, jedná se o komplexní

24

a rozsáhlou úpravu. Ministerstvo financí však požadovalo zapracovat jimi připravenou novou právní úpravu povinného komerčního zdravotního pojištění do nové zákonné úpravy vstupu a pobytu cizinců.

S ohledem na matérii, kterou bude právní úprava povinného komerčního zdravotního pojištění obsahovat (jedná se o ryze soukromoprávní vztah mezi cizincem a pojišťovnou) a na usnesení vlády č. 121/2012, které jasně hovoří o tom, že za zpracování této právní úpravy je odpovědné Ministerstvo financí a Ministerstvo vnitra má pouze koordinační roli, je předkladatel přesvědčen, že by se mělo jednat o samostatnou normu v gesci Ministerstva financí. Ministerstvo vnitra pouze doplnilo úvodní dvě ustanovení k návrhu Ministerstva financí tak, aby se jednalo o samostatný návrh zákona, jak předpokládá usnesení vlády č. 121/2012.

Varianta nulová vzhledem k výše zmíněným nedostatkům stávající úpravy nepřichází v úvahu. Jako nejvhodnější a systémové řešení byla vybrána varianta 1 ve spojení s variantou 1b, tj. gestorem za úpravu veřejného zdravotního pojištění je Ministerstvo zdravotnictví a gestorem za úpravu soukromého zdravotního pojištění by mělo být Ministerstvo financí.

5. Implementace a vynucování A. Způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu

Promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu bude provedeno ministerstvem. S ohledem na přijetí nové právní úpravy budou nově vytvořeny i tiskopisy a formuláře, které je nicméně již s ohledem na vývoj v posledních letech více než nutné aktualizovat a v rámci zásady jasnosti, přehlednosti a transparentnosti vytvořit nové.

V rámci implementace nové právní úpravy pak bude muset být zajištěna masivní informační kampaň do prostření cizineckých komunit, do zahraničí i do prostředí subjektů, které se v dané problematice pohybují. Pro tyto účely ministerstvo v roce 2012 v rámci projektů EIF vyvinulo informační nástroje, které budou pro kampaň použity, a to zejména nový informační web www.imigracniportal.cz (www.immigrationportal.cz), informační letáky pro předsjezdovou přípravu do země původu (5 jazykových mutací), DVD o České republice a možnosti legální migrace do České republiky (5 jazykových mutací), instruktážní film pro účely informování cizinců na pobytových pracovištích a leták k tomuto filmu. Bude nadále snaha posílit informační kanály (email, telefonní linky apod.).

Prostředky pro implementaci jednotlivých položek jsou částečně již avizovány v rámci RIA, částečně budou pokryty z rozpočtů jednotlivých rezortů, které již v současné době agendu v souvislosti se vstupem a pobytem cizinců vykonávají.


V souvislosti s institucionálními změnami dojde v rámci státní správy k přechodu některých agend z jednoho úřadu na druhý. V této souvislosti bude připravena delimitace personální, případně delimitace techniky.

K delimitaci by mělo dojít zejména s ohledem na:

o dokončení převodu kompetencí z policie na ministerstvo – delimitace z policie na ministerstvo;

25

http://www.immigrationportal.cz/

http://www.imigracniportal.cz/

o možnost podávat žádost o první národní vízum, dlouhodobý pobyt nebo trvalý pobyt na území ministerstvu – delimitace proběhne z Ministerstva zahraničních věcí (personální kapacity zastupitelských úřadů) na ministerstvo, které bude muset pro účely tohoto institutu vytvořit speciální pracoviště (pravděpodobně dvě pracoviště v Praze a v Brně);

o zavedení jednotného povolené – delimitace proběhne z Ministerstva práce a sociálních věcí (resp. Úřadu práce České republiky) na ministerstvo.

Příprava na delimitace by měla být zahájena co nejdříve, tak aby ve standardním režimu mohlo s účinností zákona dojít k určeným změnám.


Implementace této změny bude převážně v rukou Ministerstva spravedlnosti.

Ministerstvo spravedlnosti určí věcně a místně příslušné soudy, které budou o zajištění cizince rozhodovat, včetně řízení o opravných prostředcích.


Vzhledem k výběru varianty nulové dojde ke změnám informačního systému souvisejících se změnami v oblasti statusů a kategorií pobytu. Některé změny mohou vyplynout i z odlišností v rámci správního řízení.

Implementaci těchto změn bude z hlediska role správce systému řešit policie v součinnosti s ministerstvem.

Vzhledem k nutnosti zahájit práce na změnách informačního systému poměrně brzy, bude nutné stanovit harmonogram prací a zahájit tyto práce již v průběhu schvalovacího procesu.

V případě změny týkající se zavedení institutu jednotného povolení by mělo dojít i ke změnám v informačním systému Ministerstva práce a sociálních věcí.

Hlavním rizikem zajištění implementace tohoto opatření je otázka včasného zavedení všech funkcionalit, včetně nutnosti testování, než budou změny v systému zavedeny do ostrého provozu.


Implementace tohoto opatření bude zajišťovat ministerstvo a Ministerstvo školství. Ministerstvo již od roku 2011 diskutuje toto téma v odborných kruzích a připravuje se na zavedení těchto nových nástrojů. V této souvislosti již byly uvolněny finance na zajištění kofinance projektů EIF, v rámci kterých se zpracovává úvodní metodika, v případě adaptačně-integračních kurzů již v roce 2013 bude prováděno pilotní ověření.

F. Ukotvení programu dobrovolných návratů

Implementace této varianty provede ministerstvo. Vzhledem k povaze institutu bude implementace zajištěna vložením do právní úpravy a následné spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci.


Implementaci této varianty provede Ministerstvo financí a Ministerstvo zdravotnictví. Zajištění přístupu vybraných kategorií cizinců bude provedena změnou právní úpravy zákona o veřejném zdravotním pojištění.

26

Úprava povinného zdravotního pojištění bude provedena novým zákonem zpracovaným v gesci Ministerstva financí. Dohled nad subjekty oprávněnými sjednávat povinné zdravotní pojištění bude i nadále provádět Česká národní banka.

5.1. VynucováníVynucování a systém sankcí bude stanoven přímo novým zákonem obdobně jako

v současném zákonu o pobytu cizinců.

6. Přezkum účinnostiV souladu s kompetenčním zákonem bude prováděn přezkum účinnosti regulace. Ve

vztahu k migrační politice je přezkum prováděn v rámci mezirezortních diskusí, které probíhají pravidelně na jednání Koordinačního orgánu pro ochranu hranic a migraci. Problémy, které mohou nastat v praxi, jsou pak diskutovány na speciálních fórech, která se uskutečňují se zástupci dalších subjektů, například ve formě pravidelného setkávání se zástupci vysokých škol a vzdělávacích institucí, se zástupci nevládních a neziskových organizací či se zástupci zaměstnavatelů.

7. Konzultace a zdroje datOd roku 2005 probíhá v rámci přípravy výše zmiňovaných vládních materiálů

konzultace nad možným novým nastavením imigrační politiky, a tedy potažmo nad novým zněním zákona o pobytu cizinců. V posledních dvou letech pak probíhají intenzivní podrobné diskuse nad principy, na kterých je vystavěn legislativní text.

Konzultace probíhají na několika úrovních:

A. V rámci státní správy

Analytické centrum pro ochranu hranic a migraci (dále jen „AnaCen“)12 – Od svého vzniku v roce 2007 se AnaCen mj. zaměřuje na vyhodnocování jednotlivých pobytových institutů (zmapování situace, identifikace problémových jevů včetně rozsahu zneužití příslušného pobytového institutu, návrhy opatření). V tomto kontextu byly zpracovány studie věnující se problematice studia, sloučení rodiny, podnikání formou účasti v právnické osobě a jako osoba samostatně výdělečně činná, zaměstnání. Výstupy a zjištění vzešlé z těchto studií byly zohledněny nejen při konkrétních opatřeních v rámci praktického výkonu pobytové agendy, ale promítly se i do novelizace zákona o pobytu cizinců a byly rovněž zohledněny při tvorbě věcného záměru nové právní úpravy podmínek vstupu a pobytu cizinců na území České republiky.

Studie připravené AnaCenem:

Studium cizinců v ČR (2008), v roce 2012 byla zpracována aktualizace této studie

Zneužití institutu sloučení rodiny k zajištění pobytového oprávnění na území ČR (2009), Zneužívání institutu sloučení rodiny formou účelových prohlášení o určení otcovství či účelových sňatků – rozbor situace a možnosti řešení (2010)

Zneužití účasti v právnické osobě (2008)

12 Analytické centrum pro ochranu státních hranic a migraci je stálým analytickým pracovištěm mezirezortního charakteru, na jeho činnosti se podílejí všechny orgány zapojené do systému řízení ochrany státních hranic a mezinárodní migrace (Ministerstvo vnitra, Policie České republiky, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo spravedlnosti a zpravodajské služby). Analytické centrum se zaměřuje na sledování a analýzu migrace jako komplexního jevu, umožňuje koordinaci spolupráce a operativní reakci na vzniklé problémy napříč rezorty.

27

Pobyt cizince za účelem podnikání se zvláštním zaměřením na živnostenské podnikání (2010)

Pobyt a zaměstnání cizinců v ČR (2011)

Analýza situace zahraničních pracovníků z řad občanů EU v ČR (2011)

Koordinační orgán pro řízení ochrany hranic České republiky (dále jen „KO“)13 – S ohledem na jeho roli (posílení vzájemné spolupráce a výměny informací na nejvyšší úrovni řízení) Koordinační orgán slouží jako platforma pro diskuzi mezi relevantními centrálními orgány státní správy o směrech politiky v oblasti migrace. Koordinační orgán v posledním období mj. schvaloval například podmínky realizace projektu „Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné zaměstnance zahraničních investorů“, nebo byl platformou pro vypořádání připomínek k věcnému záměru nové právní úpravy podmínek vstupu a pobytu cizinců v rámci druhého kola (na úrovni náměstků) mezirezortního připomínkového řízení.

Dne 4. února 2013 proběhlo zasedání KO, jehož cílem bylo předběžně schválit návrhy některých podzákonných předpisů, které mají mezirezortní charakter. Diskuse proběhla zejména o návrhu nařízení vlády ke kartě vysoce kvalifikovaného zaměstnance a části návrhu prováděcí vyhlášky ministerstva týkající se výjimek ze stanovené místní příslušnosti.

V průběhu přípravy nového zákona o pobytu cizinců dochází k podrobnějším diskusím nad jednotlivými instituty s ostatními orgány státní správy (např. policií, Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo Ministerstvem průmyslu a obchodu), a to na bilaterální úrovni, nebo v rámci různých platforem nad rámec výše zmíněných.

B. V rámci Unie

V rámci Unie využilo ministerstvo jako konzultační fórum Evropskou migrační síť (European Migration Network, dále jen „EMN“). EMN je iniciativa Evropské komise zaměřená na shromažďování, výměnu a analýzu objektivních, spolehlivých a srovnatelných informací o migraci a azylu za účelem podpory při formulování politik Evropské unie a členských států v této oblasti. Přínos EMN spočívá v možnosti zajistit a srovnat komplexní poznatky o situaci, vývoji a praxi v oblasti azylu a migrace ve 26 členských státech (Dánsko se činnosti EMN neúčastní) a Norsku. EMN navíc představuje platformu pro získávání informací nejenom od státních institucí, ale též z vědecké sféry a nevládního sektoru. Národním kontaktním místem EMN v ČR (www.emncz.eu) je odbor azylové a migrační politiky ministerstva.

Jedním z výstupů činnosti EMN jsou studie na úzce vymezená témata zpracovávané formou sekundárního výzkumu. Souborná studie z příspěvků jednotlivých členských států

13 Koordinační orgán pro řízení ochrany státních hranic České republiky je mezirezortním orgánem, který na úrovni řídících pracovníků s rozhodovací pravomocí od prosince 2006 usměrňuje opatření přijímaná v oblasti migrace a ochrany státních hranic. Koordinační orgán představuje centrální úroveň koordinace, jeho členy jsou zástupci rezortů na úrovni náměstků ministrů vnitra, zahraničních věcí, práce a sociálních věcí, průmyslu a obchodu, financí, dopravy a spravedlnosti. Členem Koordinačního orgánu je rovněž policejní prezident. Předsedou Koordinačního orgánu je 1. náměstek ministra vnitra. Na jednání jsou ad hoc přizýváni i zástupci dalších rezortů, kteří nejsou běžnými členy Koordinačního orgánu. Jednání probíhají pravidelně min. dvakrát ročně.

28

http://www.emncz.eu/

podává celoevropský přehled úpravy a praxe v dané oblasti. Dílčí studie jsou dále k dispozici k podrobnější konzultaci. Od roku 2008 byly zpracovány následující studie:

Zneužívání práva na sloučení rodiny formou účelových sňatků a prohlášení otcovství (2012)

Opatření směřující k omezování neregulérní migrace (2011) Dočasná a cirkulární migrace (2010) Uspokojování poptávky po pracovní síle migrací (2010) Programy a strategie podporující asistovaný návrat a reintegraci do třetích zemí (2009) Rozdílné národní přístupy k udělování ochranných statusů neharmonizovaných v

rámci EU (2009) Politika přijímání, návratů a integrační opatření pro nezletilé bez doprovodu (2008) Organizace azylové a migrační politiky (2008)

V roce 2012 se zpracovávají studie na téma studentské migrace a ověřování totožnosti cizinců v azylovém řízení a za účelem návratu. Pro rok 2013 je zpracováváno téma „Lákání vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků“.

Prostřednictvím tzv. dotazů ad hoc, které zodpovídají národní kontaktní místa EMN, zjišťují členské státy nebo Evropská komise praxi či legislativní úpravu v konkrétních otázkách azylu, migrace a částečně též integrace v jednotlivých členských státech. Za účelem zajištění podkladových materiálů pro přípravu zákona kladlo české národní kontaktní místo následující dotazy ad hoc:

Podnikání cizinců – typ povolení k pobytu, podmínky vydání a prodloužení (2009) Ověřování sňatků a otcovství (2010) Přepis jmen cizinců (2010) Práce, podnikání a studium azylantů a osob požívajících doplňkovou ochranu v jiném

členském státě, než který ochranu udělil (2010) Souběh pobytových statusů (2010) Žádost sponzora na území (2011) Hrazení nákladů spojených s vyhoštěním (2011) Legislativní úprava zdravotního pojištění pro cizince ze třetích zemí (2011) Platnost víz typu D (2011) Věkový limit pro právní úkony v případě vyhoštění a zajištění (2011)

Při přípravě zákona byly rovněž využity výstupy z dotazů národních kontaktních míst jiných členských států (tazatelské státy uvedeny v závorce), např.:

Zdravotní pojištění občanů EU/EHP a cizinců ze třetích zemí (UK) Povolení k pobytu za účelem studia (LT) Kontrola pobytu za účelem účasti v právnické osobě + kritéria označení za osobu

nežádoucí (LT) Podmínka splnění integračních kritérií pro povolení dlouhodobého pobytu (NL) Registrace občanů EU a pobytová karta rodinného příslušníka občana EU (BE) Registrace občanů EHP (SK) Náležitosti žádosti o povolení k pobytu za účelem zaměstnání a podnikání a jejich

prověřování (EE) Povolení k pobytu pro kvalifikované pracovní síly (FR vybraným ČS) Kontroly zaměstnavatelů (FR)

29

Potvrzování sňatků uzavřených v cizině za účelem povolení k pobytu (ES) Účelová manželství v případě rodinných příslušníků občanů EU/EHP (HU) Rodinný příslušník cizince (FI) Pojetí rodinného příslušníka pro potřeby sloučení rodiny (FI) Informování potenciálních migrantů a žadatelů o azyl (AT) Právní úprava volného pohybu osob (EK) Odpovědnost škol za úhradu nákladů zajištění a vyhoštění (2012) Započítávání azylového řízení s negativním výsledkem do doby pobytu potřebné k

získání dlouhodobého či trvalého pobytu (2012)

C. S odbornými subjekty a občanskou společností

Konzultace k nové právní úpravě pobytu cizinců probíhala nad jednotlivými tematickými celky:

a) Pracovní migrace

Pracovní skupina pro ekonomickou migraci (dále jen „PSEM“) – Pracovní skupina pro ekonomickou migraci vznikla na Ministerstvu průmyslu a obchodu v roce 2011 jako diskusní platforma pro oblast ekonomické migrace. Jejími účastníky jsou zástupci státní správy a zástupci podnikatelského sektoru (Czechinvest, Svaz průmyslu a dopravy, Americká obchodní komora, Škoda Auto a.s., Rádio svobodná Evropa a další). Od roku 2011 probíhají na půdě této platformy diskuse k migrační politice a praxi. Dne 13. června 2012 proběhlo jednání pracovní skupiny, kde bylo informováno o aktuálním stavu přípravy nové právní úpravy. Členové skupiny byli již v minulosti informováni o vypořádání návrhů, které zaslali jako podklad pro případnou novelizaci zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k přípravě nového zákona bylo však od novelizace upuštěno a bylo rozhodnuto jednotlivé instituty řešit až v nové zákonné úpravě. V průběhu jednání byli členové dotázáni, zda mají nějaké další návrhy nad rámec těch zmíněných v návrhu novelizace případně jiné připomínky k věcnému záměru. Aktuálně žádné další návrhy nejsou. Závěrem byla navrhnuta prezentace nové zákonné úpravy v průběhu září 2012. Přípravy této schůzky se zhostili zástupci Americké obchodní komory.

Americká obchodní komora (dále jen „AOK“) – Základní kontury věcného záměru byly členům AOK nastíněny ještě před schválením věcného záměru (dne 2. února 2012) při jednání na AOK. Členové AOK byli vyzváni k zasílání dalších podnětů, jako podklad pro práci na samotném legislativním textu. Po schválení věcného záměru byli členové AOK s jeho zněním seznámeni. Zástupci AOK se zároveň účastní jednání PSEM. V průběhu července byla následně dohodnuta prezentace a diskuse nad novým zákonem, která proběhla 14. září 2012. Na této schůzce byl prezentován nový zákon, zejména pak část týkající se legální migrace. Na schůzce byla zároveň prezentována nová publikace EMN k návrhu nové právní úpravy pobytu cizinců. Na jednání byly otevřeny zejména otázky týkající se zaměstnávání a otázky týkající se problematiky povolení k zaměstnávání.

Czechinvest (dále jen „CI“). Dne 17. dubna 2012 proběhlo jednání s generálním ředitelem CI. Na jednání byl představen nový koncept pracovní migrace a CI byl vyzván k zaslání komentáře. Jako možné novum byla diskutována otázka definice některých zaměstnavatelů dle role zaměstnavatele jako investora. Zároveň byla diskutována otázka možných „uvítacích balíčků" pro nově přicházející investory. V případě této kategorie lze zvážit plošné vyjmutí z adaptačně-integračních kurzů kurzů, zrychlenou proceduru, či jiné výhody. V případě klientů CI jde převážně o klienty, kteří spadají do kategorie „zaměstnanecká karta“, „karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ nebo „vnitropodnikový převod“. Další jednání na úrovní generálního ředitele proběhlo dne 6. února 2013, na kterém

30

byla diskutována jak témata současné praxe, tak i plánovaná nová právní úprava. Cílem by mělo být nastavení takových pravidel, aby nebyly znevýhodňování investoři, na jejichž vstupu a pobytu má Česká republika zájem.

Hospodářská komora (dále jen „HK“) – Dne 18. dubna 2012 proběhlo jednání s prezidentem HK Kuželem. Na jednání byl představen nový koncept pracovní migrace. Pracovní migrace byla označena za prioritní. Cílem by mělo být nastavení transparentních pravidel. Vedle pracovní migrace byla diskutována i otázka možného zapojení Hospodářské komory do migrace za účelem podnikání po vzoru zapojení v jiných členských státech EU (např. Německo).

V rámci diskusí s HK došlo k separátní diskusi se zástupci OHK Ústí n/L dne 17. dubna 2012 či se zástupcem Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (22. března 2012).

Svaz průmyslu a dopravy (dále jen „SPD“) –Dne 13. září 2012 proběhlo jednání s generálním ředitelem SPD, viceprezidentem SPD a s ředitelkou zaměstnavatelské sekce SPD. SPD předložilo ministerstvu „Informace o problémech při zaměstnávání kvalifikovaných cizinců ze třetích zemí“ na základě informací z firem a návrhy opatření na řešení. V rámci střednědobých opatření, která vyžadují legislativní změnu, bylo zejména navrženo, aby správní řízení bylo vedeno pouze jedním odpovědným kontaktním místem, aby celý proces správního řízení trval maximálně 90 dní a aby byl zvýšen limit pro absenci povolení k zaměstnání dle zákona o zaměstnanosti. V průběhu diskuse pak byla otevřena otázka možnosti upuštění od testu trhu práce v některých, například vládou specifikovaných, případech. Jde zejména o profese, které jsou na českém trhu práce nedostatkové, případně by se upuštění od testu trhu práce mohlo týkat specifických firem v kombinaci s vybranými profesemi. O tomto návrhu bylo informováno Ministerstvo práce a sociálních věcí, v jehož kompetenci je daná problematika

Dne 10. 7. 2012 se uskutečnilo jednání s představiteli zaměstnavatelské sekce SPD. Pracovníci ministerstva byli seznámeni s konkrétními problémy, s nimiž se v praxi setkávají podnikatelé zaměstnávající občany třetích zemí. Zástupkyně SPD byly informovány o odpovídajících opatřeních navržených v rámci připravované nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Dále proběhla diskuse o možných řešeních uplatňovaných do doby přijetí a účinnosti nové legislativy. Zástupci SPD ministerstvu předložili výsledky dotazníkového šetření mezi zaměstnavateli, kde jsou popsány nejčastější problémy spojené s migrací zaměstnanců do České republiky. Oblasti týkající se požadavků na novou právní úpravu byly zohledněny v přípravě legislativního textu.

Jednotliví zaměstnavatelé – V rámci diskusí na jednotlivých platformách bylo navrhnuto separátní setkání i s některými zaměstnavateli. Na základě požadavku zaměstnavatelů proběhla diskuse se Škoda Auto (24. ledna 2012), FoxConn (21. března 2012), Apos Auto (12/2011), Rádio Svobodná Evropa (RFE) (5. dubna 2012).

Asociace jazykových škol AJŠA a ACERT – Dne 9. srpna 2012 proběhlo jednání se zástupci Asociace jazykových škol AJŠA a ACERT, hlavním tématem jednání byla otázka povinného požadavku nostrifikací a uznávání kvalifikací dle nové právní úpravy.

Dne 26. března 2013 proběhl seminář Evropské migrační sítě „Lákání vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků“ jehož cílem bylo zhodnotit instituty současné praxe a následně představit instituty v nové právní úpravě. Zástupci zaměstnavatelů měli možnost za účasti zástupců ministerstva, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva průmyslu a obchodu informovat o problémech současné praxe i diskutovat návrhy pro futuro.

b) Podnikání

31

Expertní skupiny pro snižování administrativní zátěže podnikatelů - pracovní skupina při Ministerstvu průmyslu a obchodu. V rámci podnětů této pracovní skupiny proběhlo dne 16. července 2012 jednání k poskytování informací o ubytovaných cizincích a občanů České republiky (viz níže).

Hospodářská komora – V rámci jednání na HK dne 18. dubna 2012 byla nastíněna i spolupráce v oblasti posuzování přínosu u podnikatelů – investorů. Pro tyto účely je nutné vycházet z ustavení role HK a z přenesení výkonu státní správy na samosprávu, s tím, že by to znamenalo určité finanční zatížení. Toto finanční zatížení lze kompenzovat avizovanými vyššími správními poplatky, tak aby byl systém v této otázce samofinancovatelný.

c) Studium a vzdělávání

Česká konference rektorů (dále jen „ČKR“) – Dne 12. dubna 2012 byla nová koncepce studentské migrace představena na jednání 115. schůze pléna ČKR. ČKR byla vyzvána k další účasti na konzultacích k legislativnímu textu. Dne 31. května 2012 proběhla úvodní schůzka se zástupci Pracovní skupiny ČKR pro přípravu zákona o cizinecké politice. Na této schůzce byl prezentován návrh nové právní úpravy a byly diskutovány jednotlivé jeho aspekty. Následně byly cestou pracovní skupiny zaslány návrhy a připomínky k nové právní úpravě. Tyto byly formou vypořádání zaslány v průběhu července zpět pracovní skupině (příloha VI – vypořádání návrhů a připomínek). Na začátku září 2012 pak proběhlo krátké upřesňující jednání s předsedou pracovní skupiny ČKR.

Akademie věd (dále jen „AV ČR“) – V souvislosti s problematikou přístupu vědců a jejich rodinných příslušníků na území České republiky bylo dohodnuto uspořádat kulatý stůl k migraci v oblasti vědy a výzkumu. Kulatý stůl se uskutečnil pod hlavičkou Euraccess, 17. září 2012 na půdě Akademii věd ČR v Praze. Cílem kulatého stolu bylo prezentovat novou právní úpravu a její dopady do oblasti přijímání cizinců v oblasti vědy a výzkumu a diskutovat případné problémy, které by se mohly vyskytnout. Vedle pobytu vědeckého pracovníka na dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu, případně pobytu jeho rodinných příslušníků, byla diskutována i otázka pobytu za účelem zaměstnání, případně studia. Otázky se týkaly zejména postavení postgraduálních studentů, kteří se účastní vědeckých aktivit, či nutnosti nostrifikací. Zástupci ministerstva byli upozorněni na smlouvy o vědecko-technické spolupráci, které Česká republika podepsala. K tématu zaměstnání byly řešeny zejména otázky spojené s krátkodobým výkonem práce, které se týkají různých secondementů či vyslání na konference. Jedním z podnětů pak byl návrh prodloužit dobu pobytu ze dvou na tři roky, bez nutnosti prodloužení.

Zástupci škol a dalších vzdělávacích organizací (příloha V – seznam vzdělávacích subjektů přítomných na jednáních s ministerstvem v roce 2012) – V rámci pravidelných schůzek informuje ministerstvo i o nové legislativě. Věcný záměr byl formálně představen na kulatém stolu konaném dne 6. března 2012 v Karolinu pod patronací Organizace na pomoc uprchlíkům a následně podrobněji dne 12. března 2012 na ministerstvu na schůzce se subjekty zabývajícími se vzděláváním cizinců - na uvedené schůzce byly školy vyzvány k předání informací svým rektorům a účastníci byli seznámeni také s možností předložit vlastní návrhy. Průběžně pak probíhá diskuse se zástupci jednotlivých škol a dalších subjektů, kteří jsou v případě zájmu informováni podrobněji o chystaných změnách, ať už v rámci bilaterálních setkání14 nebo v rámci emailové komunikace. Zvláštní setkání se zástupci subjektů 14 Bilaterální jednání v roce 2012 a 2013 odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra se subjekty zabývajícími se vzděláváním cizinců 19.1.2012 (AA Hamilton College), 3.2.2012 (CERGE-EI), 27.3.2012 (Prague Business College,s.r.o.), 17.5.2012 (Vysoká škola ekonomická Praha), 5.6.2012 (Univerzita J. E. Purkyně Ústí n/L - pedagogická fakulta), 16.8.2012 (EKO gymnázium), 12.11.2012 (Anglo-americká vysoká

32

zabývajících se vzděláváním cizinců k nové právní úpravě proběhlo dne 10. září 2012 na ministerstvu. V rámci tohoto setkání se uskutečnila prezentace návrhu zákona a diskuse nad jednotlivými aspekty nastavení studentské migrace

O návrhu nové právní úpravy byli informováni zástupci vysokých škol i v průběhu kulatého stolu zástupců českých vysokých škol na téma „Zahraniční studenti – jejich potřeby, problémy a s tím spjaté informační a poradenské služby“, který se konal 18. září 2012 na Univerzitě Karlově. Jedním z možných témat spolupráce byla identifikována nová povinnost pro cizince absolvovat po příjezdu do České republiky adaptačně-integrační kurz. Tento kurz by i z hlediska vysokých škol mohl být zařazen do aktivit, které zahraniční studenti v prvních týdnech na území České republiky absolvují.

V průběhu roku 2011 a 2012 se na ministerstvo obrátilo několik zástupců zahraničních poboček zejména britských vysokých škol s žádostmi o informace, jak bude studentská migrace dále řešena. Snahou těchto subjektů je poskytovat vzdělání v České republice s britským titulem. Důvodem je mimo jiné velmi striktní (a drahá) migrační politika Británie v oblasti studentské migrace.

d) Ostatní

Svaz léčebných lázní České republiky (dále jen „SLL ČR“) – V průběhu roku 2011 došlo k několika setkáním s jednotlivými zástupci léčebných lázní i se SLL ČR. Na těchto jednáních bylo přítomným navrženo, aby sepsali návrhy na změny legislativy, které by mohly být zahrnuty do nové právní úpravy. V průběhu projednání věcného záměru ministerstvo obdrželo návrh SLL ČR. Dne 19. července 2012 proběhlo na Ministerstvu zahraničních věcí za přítomnosti Ministerstva zdravotnictví další jednání k problematice příjezdu cizinců za účelem léčby. Diskutován byl zejména návrh projektu na zrychlení procedury vyřizovaní žádostí o dlouhodobá víza. Na jednání byl zároveň prezentován návrh ministerstva na vytvoření kategorie „národní vízum“, která by svým charakterem měla naplňovat požadavky lázeňství v České republice.

Asociace hotelů a restaurací České republiky o.s. – dne 16. července 2012 proběhlo jednání se zástupci této asociace, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ředitelství služby cizinecké policie. Zástupce asociace vznesl požadavek na to, aby se sjednotilo poskytování informací o ubytovaných cizincích a občanů České republiky, aby se povinně zavedlo předávání těchto informací elektronickou cestou a aby mohla být domovní kniha ve smyslu zákona o pobytu cizinců nahrazena registračními kartami. Bylo vysvětleno, že povinné předávání údajů o ubytovaných cizincích elektronickou cestou není možné, neboť ubytovatelem může být i osoba, která nemá ubytovávání cizinců jako předmět podnikání a nelze nutit jednotlivce poskytující ubytování pořizovat si příslušný software. Kompromisně se navrhuje, aby tato povinnost byla zakotvena pro osoby, které poskytování ubytování mají jako předmět podnikání a dále osoby, které budou ubytovávat více jak 10 cizinců za měsíc. Registrační karty mohou být ve smyslu zákona domovní knihou, pokud budou obsahovat údaje vyžadované zákonem (tj. údaje obsažené v přihlašovacím tiskopisu). Co se týká sjednocení evidence státních občanů České republiky a cizinců, záleží to na ubytovatelích. Z hlediska ministerstva a policie jde opět o rozsah poskytovaných údajů.

D. S nevládním sektorem, odbornou veřejností a občanskou společností

Konference v rámci národní sítě EMN – Dne 8. října 2012 proběhla na půdě ministerstva konference v rámci národní sítě EMN na téma nový zákon o pobytu cizinců. Na konferenci byly prezentovány jednotlivé aspekty nové právní úpravy s podrobnějším přihlédnutím k úpravě legální migrace.(příloha VI – zápis z konference).

škola), 8.1.2013 (My Education Abroad (MEA)).

33

Pro účely této konference a zároveň pro účely diskuse nad novou právní úpravou obecně byla v rámci EMN vytvořena informační publikace „Návrh nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky“. Tato publikace stručně shrnuje návrhy nové právní úpravy, tak jak byly schváleny vládou, a umožňuje širší odborné veřejnosti, ale i veřejnosti laické, seznámit se s novou systematikou a novými instituty, které jsou navrhovány. Publikace byla vytištěna a rozdávána při příležitostech diskuse k nové právní úpravě a elektronicky je dostupná na webových stránkách EMN15.

Kulatý stůl na CEVRO Institutu – Dne 18. září 2012 proběhl na CEVRO Institutu kulatý stůl s tématem „Nové nastavení imigrační politiky České republiky“. V rámci tohoto kulatého stolu byla diskutována zejména aktuálně připravovaná nová právní úprava v oblasti migrace a její širší kontext v evropské, ale i celosvětové migrační dynamice (příloha VII – zápis z konference).

Pravidelné setkání se zástupci Center na podporu integrace cizinců (dále jen „CPIC“) – V rámci pravidelných kvartálních setkání bylo jedno setkání dne 21. února 2012 věnováno prioritně informaci o nové právní úpravě pobytu cizinců. Na setkání byly diskutovány zejména otázky týkající se integrační politiky (adaptačně-integrační kurzy, zkoušky z českého jazyka), ale i nové nastavení v oblasti legální migrace a návratové politiky. Následná diskuse proběhla i na setkání CPIC dne 24. května 2012. CPIC by do budoucna měla plnit důležitou roli zejména v oblasti informačních kampaní o nové právní úpravě.

Nevládní neziskové organizace (dále jen „NNO“) – na pravidelných setkáváních jsou NNO informovány o stavu projednávání nové cizinecké legislativy. Dne 22. února 2012 byly NNO informovány o schválení věcného záměru a vyzvány k zasílání připomínek v rámci připomínkového procesu. Všech jednání NNO se účastní také zástupce Kanceláře Veřejného ochránce práv (dále jen „VOP“). Mnohé NNO jsou pak zároveň zastoupeny například v národní síti EMN (viz výše), nebo se účastní platformy CPIC (viz výše). NNO by do budoucna měly plnit důležitou roli zejména v oblasti informačních kampaní o nové právní úpravě a v její aplikaci v rámci asistence a poradenství cizincům.

Podrobněji je pak se zástupci NNO diskutována zejména otázka metodiky a organizace adaptačně-integračních kurzů. Dne 29. srpna 2011 bylo svoláno druhé kolokvium k organizaci adaptačně-integračních kurzů, na kterém byly mimo jiné diskutovány možnosti legislativního ukotvení. Následoval projekt Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, v rámci kterého nevládní organizace Slovo 21 o.s. ve spolupráci s dalšími aktéry připravuje návrh metodiky a pracovních dokumentů k adaptačně-integračním kurzům.

Dne 27. července 2012 proběhlo podrobné jednání nad nastavením návratové politiky, systému zajišťování a vyhoštění, na kterém byly se zástupci NNO a VOP diskutovány nové instituty.

8. Kontakty na zpracovatele RIAZpracovala: Mgr. Pavla Novotnávedoucí oddělení koncepcí a analýzodbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitratel: 974 832 485

15 http://www.emncz.eu/aktualne/cz::BLOCK:NOVINKY|id_novinky:1893

34

http://www.emncz.eu/aktualne/cz::BLOCK:NOVINKY%7Cid_novinky:1893

email: [email protected] Schválil:PhDr. Tomáš Haišmanředitel odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitratel. 974 832 500email: [email protected]

II. ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S ÚSTAVNÍM POŘÁDKEM ČESKÉ REPUBLIKY

Návrh zákona o pobytu cizinců je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Předkladatelem navržené varianty řešení v části Zhodnocení dopadů regulace jsou konformní s ústavním pořádkem České republiky. Současně je cílem předkladatele formulovat jednotlivá práva a povinnosti adresátů norem zásadně nediskriminativním a rovným přístupem (srovnej články 1, 2 odst. 2 a 3, článek 3 odst. 1 a článek 4 Listiny). Sama Listina upravuje otázku postavení cizinců (článek 42) následujícím způsobem: „(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky. (2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. (3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“ Ačkoli tak navrhovatel chce terminologicky a definičně jasně odlišit cizince – tj. státního občana třetího státu (právní úprava pobytu cizinců samostatným zákonem) a občana Unie - z hlediska Listiny není tato změna relevantní, neboť i ta pracuje s oddělením pojmů – občana (článek 42 odst. 1 Listiny) a cizince (článek 42 odst. 2), přičemž toto pojmové rozdělení nedoznalo změny ani po vstupu České republiky do Unie.

Za zmínku stojí i otázka ustavně konformní úpravy procesních práv, zejména pak otázek soudního přezkumu správních rozhodnutí (srovnej články 36 a 38 Listiny rovněž s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. května 2012 sp.zn. PL. ÚS 23/11) a také dále otázka nového řešení otázek zajištění, tj. zejména zvýšení role soudů v otázkách rozhodování o zajištění cizince (článek 14 ve spojení s Hlavou pátou Listiny).

Předložené věcné řešení nové právní úpravy je neutrální z hlediska principů rovnosti žen a mužů a nemá dopad na životní prostředí.

III. ZHODNOCENÍ SOULADU SLUČITELNOSTI NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE A JUDIKATUROU SOUDNÍCH ORGÁNŮ EVROPSKÉ UNIE

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace obsahuje extenzivní seznam dokumentů unijního práva relevantního v oblasti vstupu a pobytu cizinců. Jak ze seznamu vyplývá, v unijním právu jde o úpravu složitou a velmi rozsáhlou. Již z uvedeného seznamu a faktu, že předkladatel při zpracování návrhu zákona především vycházel z unijního práva, navíc se účastní projednávání jednotlivých právních nástrojů unijního práva relevantních v oblasti

35

mailto:[email protected]

mailto:[email protected]

vstupu a pobytu cizinců, lze konstatovat, že předložené věcné řešení nové právní úpravy je plně v souladu s unijním právem platným v oblasti vstupu a pobytu cizinců.

IV. ZHODNOCENÍ SOULADU NAVRHOVANÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY S MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI, KTERÝMI JE ČESKÁ REPUBLIKA VÁZÁNA

Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace obsahuje extenzivní seznam mezinárodněprávních dokumentů relevantních v oblasti vstupu a pobytu cizinců. Tyto mezinárodněprávní dokumenty byly v předkládaném návrhu věcného řešení plně zohledněny. Vzhledem k rozsahu a složitosti navržené materie zmiňujeme pouze konformitu nové úpravy zajištění s články 5 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, ve znění pozdějších předpisů (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.); vyhoštění, resp. existence překážek vycestování s články 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; nejlepších zájmů dítěte s Úmluvou o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.) apod. Navíc vzhledem k tomu, že čl. 53 Listiny základních práv Evropské unie výslovně stanoví, že „Žádné ustanovení této listiny nesmí být vykládáno jako omezení nebo narušení lidských práv a základních svobod, které v oblasti své působnosti uznávají právo Unie, mezinárodní právo a mezinárodní smlouvy, jejichž stranou je Unie nebo všechny členské státy, včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a ústavy členských států.“, je deklarovaný soulad navrhované právní úpravy s právními předpisy Evropské unie je zároveň i deklarovaným souladem s mezinárodními smlouvami.

36

V. ZHODNOCENÍ KORUPČNÍCH RIZIKNávrh zákona o pobytu cizinců byl zpracováván s přihlédnutím k charakteru této

agendy a korupčnímu potenciálu, který s sebou přináší.

Z hlediska subjektů, které o dané věci rozhodují, je nutné podotknout, že většina z cca 110 000 rozhodnutí ročně je vydávána v součinnosti s dalšími subjekty státní správy nebo jinými dotčenými subjekty. Samotné správní uvážení je aplikovatelné pouze v minimu případů (typicky dlouhodobý pobyt ze zřetele hodných důvodů, trvalý pobyt v zájmu české republiky apod.). Těchto řízení probíhá řádově stovky ročně. Ostatní rozhodnutí závisí na splnění stanovených podmínek, kdy splnění těchto podmínek je často potvrzováno jinými úřady státní správy (typicky volné pracovní místo v databázi volných pracovních míst obsažitelných cizinci, bezdlužnost) nebo jinými dotčenými subjekty (typicky potvrzení o studiu vydané vysokou školou).

Nově byla do právní úpravy zavedena právě zvýšená odpovědnost jiných dotčených subjektů, jejichž doklad je významnou součástí podkladů, na základě kterých je rozhodováno. V případě pobytu za účelem investování pak byla nově zaveden postup cestou žádosti o stanovisko Hospodářskou komoru ČR, případně další subjekty.

Jedním z cílů nové právní úpravy je pak i zavedení transparentního přehledu pobytových oprávnění spojených s jasně definovanými podmínkami, které musí být splněny, aby mohlo být vydáno povolení.

Správní řízení o vydání povolení je klasickým dvojinstančním řízením podle správního řádu. O odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu je možné podat odvolání ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, jejíž členové jsou ve svém rozhodování na ministerstvu nezávislí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců je zřízena zákonem o pobytu cizinců, který stanoví podmínky členství v Komisi, které mají na jednu stranu zajistit příslušnou odbornost, na straně druhé i nezávislost na ministerstvu. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení podle návrhu zákona jsou až na minimum výjimek (např. soudní přezkum národních víz) přezkoumatelná soudem.

Důvody správního vyhoštění, zajištění a ukončení zajištění jsou taxativně vymezeny zákonem. Je zajištěn soudní přezkum rozhodnutí ve věcech vycestování z území. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění je cizinec oprávněn podat žalobu. V případě varianty I rozhoduje o zajištění policie a zajištěný má právo na soudní přezkum rozhodnutí o zajištění a právo podat žádost o propuštění ze zařízení. Podle varianty II rozhoduje o zajištění soud.

Zákon taxativně definuje působnost ministerstva, policie, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a Ministerstva zahraničních věcí, případně dalších úřadů, jejichž činnost má vliv na správní řízení (typicky např. Státní úřad inspekce práce). Pro účely zvýšení efektivity kontroly a prověřování náležitostí k žádostem byla nově posílena možnost předávání informací mezi jednotlivými úřady, včetně částečného prolomení mlčenlivosti ve vztahu k finančním úřadům.

Z hlediska subjektů, na které bude mít nová právní úprava dopad, musí nová právní úprava reflektovat několik specifik.

Okruh subjektů na území je dán počtem osob, které již mají na území pobytové oprávnění a toto chtějí měnit nebo prodlužovat. K 31. 12. 2012 šlo o 276 820 cizinců s různými pobytovými statuty. Jde tedy o vysoce heterogenní skupinu, jejichž jednotlivé skupiny (dle statusu i dle státní příslušnosti) mají různé zájmy, ale i různou vyjednávající sílu.

37

Okruh potenciálních žadatelů o pobytová oprávnění v zahraničí na zastupitelských úřadech je v řádech miliónů. Z tohoto faktu vyplývá i zákonem upravené oprávnění správního orgánu stanovit harmonogram nabírání žádostí na zastupitelských úřadech v souvislosti s pobytovou agendou.

Míra náchylnosti ke korupčnímu jednání potenciálních žadatelů i žadatelů na území pocházejících z třetích zemí je relativně vysoká, neboť v některých případech jde o cizince ze zemí, kde je korupce součástí běžného života. Specifickými subjekty jsou subjekty, které mají na příjezdu cizince na území zájem a pro které plynou ze zákona také některé povinnosti. Primárně jde o zaměstnavatele a vzdělávací instituce. Tyto subjekty mají vyjednávací sílu ve vztahu ke státu a byli i součástí diskusí nad novou právní úpravou. Nicméně nejde primárně o řešení individuálních situací, ale zejména o diskuse nad systémovým nastavením.

Zvláštní formou subjektů jsou zprostředkovatelé pobytu na území. Cílem nové první úpravy je nicméně významně upozadit roli zprostředkovatelů, kteří využívají neznalosti cizinců, neboť v minulosti docházelo ze strany zprostředkovatelů k zneužívání své moci ve vztahu k cizincům a často dochází k jednáním, která jsou v rozporu se zájmy prvotních subjektů. V této souvislosti nadále bude v nové právní úpravě platit povinnost osobní účast v některých fázích správního řízení (typicky první podání žádosti).

Výše zmíněná korupční rizika jsou reflektována vedle právní úpravy i organizačním nastavením agendy na ministerstvu:

□ Vnitřní organizace správního orgánu v rámci řízení o vydávání dokladů osvědčujících právo pobytu – správní řízení ve věch vydávání dokladů osvědčujících právo pobytu je transparentní v tom smyslu, že je personálně oddělena fáze nabírání žádostí o vydání povolení a fáze rozhodování.

□ Ministerstvo má zajištěnu anonymní protikorupční linku.

□ Ministerstvo má nastavenou praxi nulové tolerance ke korupčnímu jednání, kdy jakékoliv projevy případného korupčního jednání jsou nahlašovány na policii, aby mohly být řádně zpracovány. O tom jsou všichni cizinci informováni v několika jazykových mutacích. Tyto informace jsou průběžně analyzovány, s tím, že politika nulové tolerance, kterou ministerstvo vede od převodu agendy v roce 2011, ukazuje klesající trend podávaných trestních oznámení z důvodu podezření na korupční jednání.

Jedním z cílu celého systému je nastavit transparentní podmínky udělování pobytu. Standardem pak je zveřejnění těchto podmínek, tak aby byly k dispozici všem potenciálním subjektům. Pro tyto účely ministerstvo využívá speciální www stránky www.imigracniportal.cz (aj verze www.immigrationportal.cz ). Vedle tohoto základního zdroje jsou jednotlivé instituty zpracovány i do jiných forem informací (letáky, brožury, filmy). Pro účely nové právní úpravy ministerstvo chce využít výsledků projektu dotovaného z Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí nevládní organizace Slovo 21 o.s., se kterou spolupracovalo na vytvoření schématu informačních materiálů pro cizince, a to od předpříjezdové fáze v zahraničí, po speciální informace poskytované formou instruktážního filmu na pracovištím ministerstva. Všechny tyto materiály jsou vždy dostupné ve více jazykových verzích.

Data ze samotného správního řízení zveřejňována systematicky nejsou, nicméně důvodem je zejména problém s technickým zajištěním, neboť jde o velmi citlivé údaje.

38

http://www.immigrationportal.cz/

http://www.imigracniportal.cz/

Dle názoru předkladatele, předložená právní úprava minimalizuje korupční rizika v rámci správních řízení probíhajících podle návrhu zákona.

Zvláštní část

K § 1 Ustanovení vymezuje předmět právní úpravy.

K § 2 Cizincem je každý, kdo není občanem České republiky. Oproti dosavadní právní úpravě se ale zákon nevztahuje na občana Evropské unie, občana Švýcarské konfederace nebo občan státu Evropského hospodářského prostoru a jejich rodinné příslušníky, kteří vykonávají právo volného pohybu, neboť jejich vstup a pobyt na území je upraven zákonem o volném pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Pokud však rodinný příslušník, který sám není státním občanem těchto zemí a nevykonává právo volného pohybu, např. hodlá pobývat na území bez občana Evropské unie nebo nesplňuje podmínky vydání oprávnění pobytu podle zákona o volném pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, může požádat o vydání pobytového oprávnění i podle tohoto zákona za podmínek v tomto zákoně uvedených.

Právní postavení a pobyt cizinců žádajících o mezinárodní ochranu a poživatelů mezinárodní ochrany zůstává jako v dosavadní právní úpravě ve zvláštním právním předpise. Stejně je tomu i u poživatelů dočasné ochrany a cizinců – příslušníků cizích ozbrojených sil. Tento zákon se však bude v určitých případech vztahovat i na azylanty, poživatele doplňkové ochrany a poživatele dočasné ochrany. Jde zejména o vydávání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny rodinným příslušníkům těchto cizinců a dále vydávání povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území.

K § 3Dočasná pobytová oprávnění jsou titulem ke krátkodobému pobytu maximálně do 1 roku, nejsou v zásadě prodloužitelná a neslouží k dlouhodobému usazení cizince na území. Cizinec může na území pobývat na území dočasně bez víza, nevztahuje-li se na něj vízová povinnost, nejdéle 3 měsíce. Schengenská víza s dobou pobytu maximálně 3 měsíce na území, resp. v rámci schengenského prostoru, se udělují podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Národní víza slouží k pobytu delšímu než 3 měsíce, ale kratší než 1 rok.

K § 4Na žádost cizince se uděluje národní vízum k pobytu, jehož účel je časově omezený jako např. léčebný pobyt, studijní nebo pracovní stáž. Národní víza budou udělována i cizincům na základě dvoustranných dohod o programu pracovní dovolené, uzavřených mezi Českou republikou a Novým Zélandem, Kanadou a Korejskou republikou. Občané těchto zemí přijíždí na dobu maximálně 1 roku, přičemž zaměstnání může být vedlejším účelem pobytu. Dále budou národní víza udělována i cizincům přijíždějícím v rámci dohod o volném obchodu, které Evropská unie uzavřela s Korejskou republikou, Peru a Kolumbií a v jednání jsou dohody např. s Kanadou nebo Indií. Délka pobytu na národní vízum se řídí těmito

39

dohodami. V zásadě se předpokládá, že po splnění účelu pobytu cizinec pobývající na území na národní vízum území opustí a vrací se do domovského státu.

Z moci úřední vydává zastupitelský úřad národní vízum za účelem řízení, které je titulem pro vstup na území. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě bude kladně vyřízena. Na základě národního víza za účelem řízení cizinec přicestuje na území, kde bude dokončeno správní řízení o žádosti a pokud cizinec splní všechny dodatečné podmínky, jejichž splnění je požadováno až po vstupu na území, vyzvedne si průkaz o povolení k pobytu. Z moci úřední se vydává i národní vízum za účelem vycestování, které je v zákonem stanovených případech vydáváno cizinci, který je povinen ve stanovené době opustit území (např. mu byl zrušen pobyt bez víza, uloženo správní vyhoštění apod.).

K § 5Dlouhodobá pobytová oprávnění předpokládají možnost prodloužení pobytu na území s možností trvalého usazení. Ustanovení vymezuje účely, za kterými se vydává povolení k dlouhodobému pobytu. Cizinec může dále pobývat na území dlouhodobě na základě povolení vydávaným Ministerstvem zahraničních věcí. Nově bude vydáváno oprávnění k dlouhodobému pobytu na základě předběžného opatření o svěření do náhradní výchovy. Podle dosavadní právní úpravy se pobyt těchto cizinců považoval za pobyt bez víza. Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává na dobu delší než 3 měsíce.

K § 6Ustanovení vymezuje typy oprávnění, na základě kterých může cizinec pobývat na území trvale. Oproti dosavadní právní úpravě bude cizinci po 5 letech na území vydáváno pouze povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie ve smyslu směrnice 2003/109/ES. Ostatní druhy povolení k trvalému pobytu podle tohoto zákona jsou národním pobytovým oprávněním, které bude vydáváno cizincům bez podmínky předchozího pobytu na území ze zákonem stanovených důvodů (např. z důvodů hodných zvláštního zřetele) nebo rodinným příslušníkům občanů České republiky a dále držitelům karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Cizinec může dále trvale pobývat na základě oprávnění k trvalému pobytu cizince svěřeného do náhradní výchovy.

Aby se předešlo možným výkladovým problémům a omezila se nutnost změn v jiných právních předpisech operujících s pojmem „trvalý pobyt“ nebo „povolení k trvalému pobytu“, výslovně se stanoví, že všechny trvalé pobytové tituly, na jejichž základě může cizinec na území pobývat trvale se pro účely jiných právních předpisů považují za povolení k trvalému pobytu.

K § 7Ustanovení vymezuje pojem povolení k pobytu, které se vydává cizincům pobývajícím na území dlouhodobě nebo trvale. Jedná se tedy o souhrnné označení pro povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu.

K § 8

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy bude cizincům požívajícím na území výsad a imunit podle mezinárodního práva vydáván pouze jeden doklad – identifikační karta. Tento doklad bude osvědčovat skutečnost, že daný cizinec požívá na území výsad a imunit podle mezinárodního práva, zároveň bude i dokladem totožnosti a dokladem prokazujícím registraci

40

jeho držitele Ministerstvem zahraničních věcí. Pro cizince podléhající vízové povinnost bude zároveň průkazem o povolení k pobytu s vytvořenou fikcí, že se v takovém případě jedná o pobyt dlouhodobý. Postavení takových osob bude totožné s postavením, které mají dle stávající právní úpravy (§ 49 zákona č. 326/1999 Sb.) s rozdílem, že se již nebude muset vést další správní řízení. Dojde tedy k zefektivnění celého procesu.

K § 9Ustanovení vymezuje situace, ve kterých je cizinec oprávněn setrvat na území i bez pobytového oprávnění vyjmenovaných v předchozích ustanoveních. Tento tolerovaný pobyt (tj. strpění cizince na území, rozhodnutí správního orgánu se stanovenou dobou k vycestování nebo opuštění území) není pobytovým oprávněním. Pokud tak výslovně nestanoví tento nebo zvláštní zákon, cizinci oprávnění setrvat na území bez pobytového oprávnění nepožívají práv jako držitelé víza, cizinci pobývající na území bez víza nebo držitelé povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu (resp. oprávnění k dlouhodobému nebo trvalému pobytu).

K § 10Definuje se stát schengenského prostoru, a to zejména s využitím terminologie Schengenského hraničního kodexu.

K § 11Obdobně jako předchozí právní úprava stanoví legislativní návrh definici závažné nemoci, jež buď ohrožuje veřejné zdraví nebo závažným způsobem veřejný pořádek. seznam závažných nemocí stanoví vyhláška Ministerstva zdravotnictví.

V jednotlivých ustanoveních upravující náležitosti žádosti se nově se stanoví, že pokud má cizinec povinnost podle tohoto zákona předložit lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí, tato zpráva nesmí být starší 15 dnů. Dosavadních 180 dní stanovených předchozí právní úpravou jako maximální dobu stáří veškerých náležitostí je považováno v případě lékařské zprávy o závažné nemoci za dobu neúměrně dlouhou.

K § 12Jelikož získání pobytu za účelem sloučení je i nadále vázáno na skutečné společné soužití rodiny na území České republiky, stanoví nová právní úpravy definici tohoto pojmu, a nastavuje meze správního uvážení při jeho výkladu.

Při definování pojmů společného soužití a sdílení společné domácnosti byla zohledněna i příslušná judikatura. Nejvyšší správní soud např. uvedl, že společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti nebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele (Usnesení Nejvyššího správního soudu 21 Cdo 436/2001 ze dne 16. ledna 2002). Nejvyšší soud uvedl, že trvalým opuštěním společné domácnosti je třeba rozumět jednání nájemce bytu, jež bylo vedeno úmyslem společnou domácnost zrušit a již ji neobnovit, a jde přitom nejen o úkon faktický, ale i právní (Rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 980/2009 ze dne 23. listopadu 2010).

K § 13

41

Obdobně jako v předchozí právní úpravě je definován pojem přiměřenosti. Toto ustanovení je účinné od 1. 1. 2011, tzn. ode dne účinnosti novely zákona o pobytu cizinců č. 427/2010 Sb. Důvodem legislativního návrhu byly připomínky Evropské komise (dále jen „EK“) k nesprávné transpozici čl. 28 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. Novela 427/2010Sb. zároveň odstranila výkladové problémy v souvislosti s čl. 6 odst. 1 Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, který se týká zamítnutí žádosti o přiznání dlouhodobě pobývajícího rezidenta z důvodu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. V těchto případech je třeba před vydáním rozhodnutí o zamítnutí žádosti posoudit závažnost a druh protiprávního jednání cizince proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti, nebo nebezpečí, které od takové osoby hrozí s přiměřeným ohledem na délku pobytu a vazby cizince na území.

Toto ustanovení je zároveň transpozicí č. 17 Směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny, dle kterého členské státy berou náležitě v úvahu povahu a pevnost rodinných vztahů dotyčné osoby a dobu trvání jejího pobytu v členském státě, jakož i existenci rodinných, kulturních a sociálních vazeb se zemí původu v případě, že žádost zamítnou, odejmou povolení k pobytu či zamítnou prodloužení jeho doby platnosti nebo rozhodnou o navrácení osoby usilující o sloučení rodiny nebo jejích rodinných příslušníků.

Konečně je toto ustanovení též transpozičním ustanovením čl. 5 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, který stanoví, že při provádění této směrnice členské státy zohlední nejvlastnější zájem dítěte, rodinný život a zdravotní stav dotčeného státního příslušníka třetí země. Pokud tedy ministerstvo rozhoduje ve správním řízení o povinnosti opustit území, je vždy povinno zohlednit přiměřenost svého rozhodnutí s ohledem na kritéria v tomto ustanovení uvedené.

K § 14Navrhovaná úprava stanoví definici registrovaného partnera, která vychází ze zákona č. 115/2006 Sb. ze dne 26. ledna 2006 o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Pro účely tohoto zákona je však stanovena podmínka existence úředního potvrzení v případě definice registrovaného partnerství. Aby mohl být pro účely tohoto zákona cizinec považován za registrovaného partnera, musí skutečnost, že vstoupil do registrovaného partnerství prokázat. Navrhovaná úprava odstavce 3 vychází ze Směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny. Ve smyslu článku 4 odst. 3 členské státy „mohou rozhodnout, že pokud jde o sloučení rodiny, na registrované partnerství se bude pohlížet stejně jako na manželství“.

K § 15Stanoví se dosud absentující definice pojmu prostředky k pobytu na území. Definice stanoví, že prostředky k pobytu jsou takové peněžní prostředky v takové výši, aby pokryly náklady cizince na území po celou dobu jeho pobytu tak, aby cizinec nezatížil sociální systém České republiky. Cizinec musí být schopen s těmito peněžními prostředky disponovat na území, nesmí se tedy jednat o prostředky, které nejsou cizinci k dispozici na území České republiky. Takové prostředky k pobytu cizinec sice může vlastnit, pro potřeby pobytu na území České republiky jsou však jen iluzorní. Již samotná definice tohoto pojmu proklamuje předpokládaný smysl právní úpravy, kterým je zabránění odlivu peněžních prostředků ze státního rozpočtu České republiky. Povinnost prokázat prostředky k pobytu na území nebo

42

měsíční příjem cizince mají být u většiny pobytových oprávnění podmínkou pro jejich vydání nebo prodloužení. Prostředky k pobytu jsou podmínkou udělení a prodloužení národního víza, vydání a prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a vzdělávání, vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Stanoví se výše peněžních prostředků, které zákon považuje za dostatečné. Při jejím stanovení se rozlišuje mezi pobytem nepřesahujícím 30 dnů a pobytem 30 dnů přesahujícím, obdobně jako dosavadní právní úprava, přičemž v případě pobytu nad 30 dnů se stanoví 4 násobek částky existenčního minima připočítaný za každý další započatý měsíc oproti stávajícímu 2 násobku. Ponechání stávající právní úpravy by s ohledem na časový odstup zavedení tohoto ustanovení do zákona o pobytu cizinců a naprosto odlišnou ekonomickou situaci České republiky nyní, bylo naprosto neadekvátní. Výše peněžních prostředků dostatečných k pobytu na území byla stanovena zejména s ohledem na premisu nezatěžování sociálního systému České republiky ze strany cizinců.

Dále je upraven způsob prokazování prostředků k pobytu, jde-li o pobyt delší než tři měsíce (úprava prokazování prostředků k pobytu kratší než 3 měsíce je obsažena v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)), přičemž pokud jde o prokazování prostředků k pobytu výpisem z účtu, nová právní úprava stanoví stáří výpisu z účtu pouze na 15 dní, aby byla zajištěna jeho aktuálnost. Konečně legislativní návrh stanoví pouze poloviční výši nutných prostředků k pobytu pro cizince mladší 18 let a dále pro studenty, kteří budou prostředky prokazovat doklady jako je rozhodnutí o přiznání stipendia a podobnými závazky přijímajících škol.

K § 16Stanoví se definice měsíčního příjmu. Měsíční příjem bude cizinec muset prokazovat v rámci žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, půjde-li o cizince, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace, dále při prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, vydání a prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele a v neposlední řadě v rámci žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. Definovány jsou jeho základní atributy, tj. musí se jednat o příjem stálý, pravidelný a dostatečný, přičemž se jím rozumí úhrnný měsíční příjem cizince a s ním společně posuzovaných osob pobývajících na území nebo žádajících rovněž o pobytové oprávnění. Též u měsíčního příjmu je základním účelem jeho prokázání v dostatečné výši zejména snaha zabránit tomu, aby cizinec pobývající na území a osoby s ním společně posuzované nezatížili sociální systém České republiky, resp. aby byli schopni pokrýt své potřeby na obživu, což je opětovně vyjádřeno zejména v odstavci 1 daného ustanovení. Současně se pro účely zpřesnění oproti dosavadní právní úpravě stanoví, jaké příjmy se považují za příjmy započitatelné, a to odkazem na započitatelné příjmy dle zákona o životním a existenčním minimu, ale současně, že do měsíčního příjmu nebudou započítány příjmy jednorázové a dále některé sociální dávky, což je důležité zejména při prodlužování dlouhodobého pobytu nebo při vydávání povolení k trvalému pobytu. Předkladatel považuje za nelogické, aby do příjmu, kterým má cizinec, i na základě požadavků příslušných směrnic EU, prokázat svoji ekonomickou soběstačnost, byly započítávány dávky, které vlastně potvrzují opak. Ze započítávání tak byly formulací věty poslední 1. odstavce daného ustanovení vyloučeny dávky, které jsou vyloučeny i dle § 7 zákona o životním a existenčním minimu a navíc přídavek na dítě, podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci a

43

dávky v systému pomoci v hmotné nouzi. Ze započítávání naopak není vyloučen např. rodičovský příspěvek a dávky pěstounské péče, a to pro jejich povahu. Legislativním návrhem je vyloučena aplikace § 8 odst. 2 až 4 zákona o životním a existenčním minimu, a to z toho důvodu, že tato ustanovení řeší jakýsi minimální fiktivní příjem ze samostatné činnosti, který bude započítáván, což je koncept jistě žádoucí pro účely zákona o životním a existenčním minimu, ale jednoznačně nepřijatelný pro účely prokazování měsíčního příjmu cizince pro účely získání povolení k pobytu, kde má být prokázán příjem skutečný a nikoli vytvářena jakási fikce určité výše příjmu z podnikání.

Stanovena je výše dostatečného měsíčního příjmu. Bylo opuštěno řešení stávající právní úpravy, tedy stanovení výše v závislosti na životním minimu a normativních nákladech na bydlení, ale z důvodu zásadního zjednodušení a zpřehlednění právní úpravy byly zvoleny jednotlivé násobky existenčního minima pouze v závislosti na počtu společně posuzovaných osob, aniž by bylo řešeno, o jaké společně posuzované osoby a v jakém věku se jedná, neboť současná úprava stanovení dostatečného příjmu se jeví jako složitá a nepřehledná nejen pro cizince samotné, ale i pro správní orgány, které s danou právní úpravou musejí pracovat. Vodítkem při stanovení dostatečné výše je opětovně předpoklad, že cizinec, který takovou výši příjmu prokáže, bude na území ekonomicky samostatný a nezačne po udělení pobytového oprávnění pobírat některou ze sociálních dávek odvislou od jeho nízkého příjmu. Při stanovení jednotlivých násobků existenčního minima vycházel předkladatel orientačně zejména z hranicí příjmu pro získání přídavku na dítě. Ačkoli je navrhovaná výše dostatečného měsíčního příjmu stanovením násobku existenčního minima oproti předchozí právní úpravě o něco nižší a může se tak jevit stanovený cíl nezatěžování sociálního systému jako nerealizovatelný, vzhledem k tomu, že nová právní úprava nepočítá s možností cizince předložit skutečné náklady na bydlení, které většinou značně snižují požadovaný příjem, bude ve výsledku požadovaná částka dostatečného příjmu většinou vyšší než doposud, což povede k naplnění účelu právní úpravy.

Oproti současnému stavu je upraven okruh společně posuzovaných osob. Bylo přistoupeno ke zcela samostatné úpravě přímo v novém zákoně, aniž by tato problematika byla řešena odkazem na jiné právní předpisy, jako tomu bylo doposud, a to zejména s ohledem na obtížnost a problémy, které se dnes při stanovování okruhu společně posuzovaných osob objevují v praxi, neboť je třeba si uvědomit, že pokud jde o pobyt cizinců, mohou být často východiska pro stanovení okruhu poněkud odlišná např. u dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny. Současně je však při stanovení okruhu společně posuzovaných osob vycházeno z předpokladu, že doložený příjem cizince a s ním společně posuzovaných osob v dostatečné výši by měl být zárukou toho, že cizinec a osoby s ním společně posuzované se nestanou osobami pobírajícími sociální dávky závislé na výši příjmu podle předpisů tyto dávky upravující.

Navrhovaná právní úprava měsíčního příjmu neřeší explicitně otázku způsobu prokazování měsíčního příjmu, neboť s ohledem na rozmanitost různých druhů příjmu není možné stanovit taxativní výčet způsobů prokazování. V odstavci 4 navrhovaného ustanovení je však řešena otázka, za jakých podmínek lze měsíční příjem prokazovat výpisem z účtu, který by měl být podpůrnou formou dokladu o měsíčním příjmu, a to s ohledem na skutečnost, že z takového výpisu je jen těžko zřejmé, zda se jedná o příjem, který splňuje atributy měsíčního příjmu stanovené výše, zejména pak, zda se jedná o příjem stálý a s ohledem na § 7 odst. 1 zákona o životním a existenčním minimu o příjem čistý.

44

Co se týče povinnosti cizince uvést a prokázat na žádost správního orgánu zdroj příjmu, jde o povinnost související zejména s problematičností prokazování příjmů ze zahraničí a dále s problematikou prokazování příjmů prostřednictvím výpisů z účtu.

K § 17Navrhovaná úprava stanoví způsob prokázání znalosti českého jazyka, definici pojmu dokladu prokazující znalost a obdobně jako v předchozí právní úpravě výjimky z povinnosti prokázat znalost českého jazyka. Zatímco předchozí právní úprava spojila požadavek prokázání znalosti českého jazyka pouze s trvalým pobytem, počítá nová právní úprava se splněním této podmínky i pro další druhy pobytových oprávnění. Tato skutečnost je také důvodem této obecné úpravy společné pro více druhů pobytových oprávnění. Zároveň se stanoví možnost ministerstva neuznat v případě důvodné pochybnosti doklad o znalosti českého jazyka předložený cizincem a vyžadovat po cizinci bezplatné přezkoušení komisí stanovenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která také vydá nový doklad.

K § 18Navrhované ustanovení definuje validní doklad o zajištění ubytování. Nová právní úprava vychází z principu relativní neplatnosti právních úkonů, který přináší t.č. platný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Oproti stávající aplikační praxi tedy již nebude nutné vyžadovat např. souhlas vlastníka nemovitosti s podnájmem či souhlas alespoň většiny spoluvlastníků v případě spoluvlastnických podílů. Stále však budou případy, kdy doklad o zajištění ubytování bude obsahovat vícero dokladů (např. v případě předložení podnájemní smlouvy, bude třeba předložit též doklad, prokazující, že nájemce, který cizinci byt podnajímá je skutečně nájemcem (např. předložením nájemní smlouvy). V tomto smyslu dochází rovněž ke zpřesnění právní úpravy. Oproti stávající právní úpravě se rozšiřuje okruh případů, ve kterých se nevyžaduje úřední ověření podpisu oprávněné osoby na dokladu o zajištění ubytování cizince. Úřední ověření se tedy nad rámec odstavce 2 nevyžaduje, pokud oprávněná osoba je ubytovatelem a je zařazena do dobrovolného seznamu ubytovatelů.

Nová právní úprava specifikuje dobu, na kterou je cizinec povinen mít zajištěno ubytování v závislosti na délce, resp. druhu pobytového oprávnění.

Vymezuje se objekt, v němž může být ubytování zajištěno tak, aby ho bylo možno podle tohoto zákona považovat za přiměřené.

K § 19Vymezuje se obdobně jako předchozí právní úprava pojem ubytovatel a ubytování. Zároveň se vymezuje pojem seznam ubytovatelů. Ubytovatelem je ten, kdo ubytovává za úhradu nebo současně ubytovává více než pět cizinců (nevztahuje se na cizince, kteří jsou k ubytovateli v příbuzenském vztahu). Ubytováním za úhradu se rozumí zejména hotelová zařízení, ubytovny, internáty, ale i případy povolených živností. Úhradou se rozumí i jiná úhrada než pouze finanční. Za ubytovatele se považuje každý, kdo sjednává ubytování za úhradu, přičemž tak může činit nejen smlouvou o ubytování podle § 2326 občanského zákoníku, ale i prostřednictvím smlouvy nájemní a podnájemní nebo smlouvy s obdobným obsahem. Takovou smlouvou může být např. smlouva o zřízení věcného břemene k nemovitosti nebo bytu, která je právním titulem k jejich užívání. Kontrolou ubytovaného nesmí být narušen jeho soukromý nebo rodinný život.

Smyslem zavedení možnosti ubytovatele být zapsán do seznamu ubytovatelů je zjednodušení „postupu“ předkládání dokladu o zajištění ubytování, neboť v tomto případě zákonná úprava

45

upouští od požadavku úředního ověření na potvrzení o zajištění ubytování a dále ubytovatel předloží všechny ostatní důležité doklady (např. to, že je oprávněným uživatelem objektu) jen jednou při zápisu do seznamu a cizince pak již bude moci předložit pouze potvrzení. Postup zápisu, popřípadě výmazu ze seznamu ubytovatelů je upraven ve Společných ustanoveních k tomuto zákonu.

K § 20Stanoví se definice pojmu trestní zachovalosti. Stanoví se, že trestně zachovalým je cizinec, který nemá záznam ve výpisu z Rejstříku trestů o skutečnosti, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. Narozdíl od předchozí právní úpravy je však zároveň stanoveno, že trestně zachovalým je též cizinec, který nemá záznam v opisu z evidence Rejstříku trestů o skutečnosti, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. Důvodem této úpravy je možnost ministerstva pro účely některých řízení podle tohoto zákona dozvědět se o trestní minulosti cizince. V odstavci 2 se stanoví, co se rozumí dokladem obdobným Rejstříku trestů podle písmene c) předchozího odstavce. Jedná se o definici dokladů vydaných cizími státy, které jsou obdobou výpisu Rejstříku trestů vydávaného v České republice. Ve větě druhé je upravena zároveň možnost nahradit doklad podle předchozí věty čestným prohlášením. Jedná se o případy, kdy cizí stát takový doklad nevydává (např. Spojené státy americké), či mohou nastat okolnosti na vůli cizince nezávislé, které mu brání si takový doklad opatřit. Takovou skutečnost však musí cizinec prokázat.

K § 21 Zavádí se trestní zachovalost zaměstnavatele a to jak zaměstnavatele - fyzické osoby tak právnické osoby s ohledem na zavedení trestní odpovědnosti právnických osob zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, kterým se mění princip individuální odpovědnosti konkrétní fyzické osoby.

K § 22Legislativní návrh zavádí definici nezletilého cizince bez doprovodu, která zohledňuje úpravu stanovenou Směrnicí Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány.

K § 23Obdobně jako předchozí právní úprava se explicitně stanoví, kdo se rozumí osamělým cizincem.

K § 24Definuje se pojem nezaopatřenosti dítěte s odkazem na zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Pod tuto definici však nelze zahrnout případy zletilých cizinců, kteří studují v zemi svého původu, pokud rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebylo konstatováno, že takové studium je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice. Takové rozhodnutí je však vydáváno pro účely přiznání dávek státní sociální podpory a obdobných dávek, které jsou vypláceny ze státního rozpočtu České republiky, a pro účely zákona o pobytu cizinců je irelevantní. V případě zletilého dítěte osoby, která je nositelem sloučení rodiny (např. cizince s povoleným pobytem) je však pro účely řízení o žádosti o dlouhodobý nebo trvalý pobyt podle zákona o pobytu cizinců potřebné takové dítě považovat až do dovršení věku 26 let za

46

nezaopatřené, pokud od dosažení své zletilosti nepřetržitě studuje na střední nebo vysoké škole v cizině, a to bez ohledu na to, že nebylo vydáno rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že jeho studium je postaveno na roveň studiu v České republice. Získání pobytu za účelem sloučení rodiny je však v těchto případech i nadále vázáno na skutečné společné soužití rodiny na území České republiky.

Stejně tak v zákoně o státní sociální podpoře a pro jeho účely je definován pojem soustavná příprava na budoucí povolání. Odlišnou právní úpravu stanoví zákon č. 435/2004, o zaměstnanosti, v platném znění a zákon č. 155/1995, o důchodovém pojištění, v platném znění. Jelikož ani jeden ze zmíněných zákonů není svým účelem a obsahem právní úpravy bližší zákonu o pobytu cizinců než jiný, stanoví legislativní návrh speciální úpravu soustavné přípravy na budoucí povolení, ze které je vyňato studium na středních a vysokých školách v České republice formou dálkovou, večerní, distanční a kombinovanou, a to zároveň bez ohledu na to, zda cizinec je během ní výdělečně činný či pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Tato výjimka se týká shodně i studia v zahraničí. Tato úprava je lépe přizpůsobena naplnění účelu tohoto zákona, přičemž i po uplatnění výše uvedené výjimky jde při stanovení nezaopatřenosti dítěte, tedy úpravy pobytu zletilých dětí, v případě pobytového oprávnění za účelem sloučení vyplývající ze směrnice č. 2003/86/ES, nad její rámec.

K § 25Stanoví se shodně jako v předchozí právní úpravě pojem totožnost v odstavci 1 a možnost nahrazení prokázání totožnosti pro účely vyhoštění.

K § 26Ustanovení zohledňuje pojmosloví v zák. č. 89/2012, občanský zákoník, který bude účinný od 1. 1. 2014. Svéprávnost je podle nového občanského zákoníku způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Nová právní úprava obecně stanoví svéprávnost cizince shodně jako občanský zákoník, tedy svéprávným se cizinec stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.

V odstavci 2 je speciálně přiznána způsobilost k právním jednáním nezletilému cizinci staršímu 15 let, tedy před nabytím plné svéprávnosti, podmíněná jeho schopností jednat a souhlasem zákonného zástupce s tímto jednáním. Jedná se o nevyvratitelnou právní domněnku. Pokud dal zákonný zástupce souhlas s podáním žádosti ve správním řízení podle tohoto zákona, platí, že dal souhlas pro celé řízení. Úprava tak stanoví další nevyvratitelnou právní domněnku. Důvodem je umožnění těmto cizincům podat žádost a být subjektem řízení o žádosti podle tohoto zákona.

Odstavec 3 je speciálním ustanovením k odstavci 2. Stanoví vyvratitelnou právní domněnku. Důvodem jsou praktické okolnosti pobytu této kategorie cizinců, kteří na území většinou pobývají bez svého zákonného zástupce a jen těžko by pro další řízení podle tohoto zákona obstarávali další souhlas svého zákonného zástupce.

K § 27Stanoví se, co se pro účely zákona považuje za zaměstnání a kdo se považuje za zaměstnavatele. Stejně jako v dosavadní právní úpravě se za zaměstnání pro účely tohoto zákona považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního anebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva, členem statutárního

47

anebo jiného orgánu družstva pro družstvo, neboť tento druh činnosti je zaměstnáním i podle zákona o zaměstnanosti a pro účely kontroly policií je nelegální výkon této činnosti důvodem pro správní vyhoštění. S ohledem na vysokou míru zneužívání tohoto druhu činností však nově nejsou tyto činnosti považovány za zaměstnání pro účely získání pobytového oprávnění. Není tedy vyloučeno, aby cizinec tuto činnosti na území vykonával, ale nemůže být primárním důvodem, na základě kterého cizinec získá pobytové oprávnění.

K § 28Stanoví se definice pojmu výzkumná organizace, který je transpozicí směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu.

K § 29Navrhovaná ustanovení upravují pravidla určení místní příslušnosti zastupitelského úřadu. Primárně je určen zastupitelský úřad podle občanství cizince nebo podle země, která vydala jeho cestovní doklad nebo dle státu, ve kterém cizinec pobýval na základě oprávnění k pobytu vydávaného pro pobyt nad 3 měsíce. Toto pravidlo se uplatnilo za dosavadní právní úpravy. V legislativním návrhu je však dále explicitně stanoveno, že pokud je určen stát podle předchozího pravidla, avšak v něm se nachází více zastupitelských úřadů, místně příslušný je ten, v jehož konzulárním obvodu má cizinec bydliště. Pokud naopak v daném státě není zastupitelský úřad, je místně příslušná diplomatická mise či konzulární úřad, který vykonává konzulární funkce v rámci svého konzulárního obvodu. Uvedená pravidla se uplatní pouze v případě, že se nejedná o cizince, který je uveden v prováděcím právním předpisu, tzn. ve vyhlášce, kterou vydává ministerstvo.

Pojem konzulární obvod je zakotven v čl. 1 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 32/1969 Sb., dále jen „VÚKS“). Konzulární obvod je relevantní jak pro konzulární úřady (v případě vízové a pobytové agendy pouze konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání, nikoliv honorárními konzulárními úředníky), tak i pro diplomatické mise s výkonem konzulárních funkcí (typicky konzulární úsek velvyslanectví) v přijímajícím státě, případně v dalších státech přiakreditace vedoucího mise, k nimž se vztahuje čl. 3 a čl. 70 VÚKS, resp. čl. 3 odst. 2 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 157/1964 Sb.). V případě vízového kodexu, resp. tohoto zákona, se jedná o konzulární funkci zakotvenou v čl. 5 písm. d) VÚKS.

K § 30Podmínky vstupu cizinců a provádění hraniční kontroly upravuje přímo použitelný právní předpis Unie – Schengenský hraniční kodex. Podmínky vstupu dále stanoví zákon o ochraně státních hranic.

Povinnost strpět ověření pravosti cestovního dokladu a ověření totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat prostřednictvím technického zařízení souvisí s adaptací nařízení Rady (ES) č. 2252/2004, o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních dokladech vydávaných členskými státy. I když lze uvedenou povinnost podřadit pod čl. 7 odst. 3 písm. a) body bod i) a ii) Schengenského hraničního kodexu, pro předejití případným pochybnostem je tato povinnost výslovně stanovena zákonem.

48

Ze standardního postupu provádění hraniční kontroly jsou vyloučeny specifické případy, kdy vstup cizince není podmíněn jeho vůlí na území vstoupit (např. průvozy cizince přes území České republiky prováděné na základě mezinárodní smlouvy).

K § 31Stanoví se výjimka z povinnosti vycestovat, byl-li cizinci odepřen vstup na území, pokud je v bezprostředním ohrožení života a obdobných situacích, kdy je nutné s ohledem na směrnici 2009/115/ES takovému cizinci poskytnout neodkladnou zdravotní péči. Vzhledem k možným souvisejícím důsledkům převozu takové osoby do zdravotnického zařízení, kdy dojde ke vstupu cizince na území, který by k tomu jinak nebyl oprávněn, je nezbytné, aby policie měla povinnost takovou osobu do zdravotnického zařízení doprovázet, střežit jej po dobu poskytování zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení a následně jej dopravit zpět na hraniční přechod.

Takový cizinec je oprávněn zdržovat se na území pouze po dobu nezbytně nutnou. Na cizince se stále hledí jako na osobu, které byl odepřen vstup na území, tzn. jako na osobu zdržující se v tranzitním prostoru mezinárodního letiště. Pro účely poskytnutí zdravotní péče a rozsahu oprávnění cizince se na takovou osobu hledí jako na zajištěného podle části páté. Poskytne se mu tedy i stejný rozsah zdravotní péče, který je definován v § 411.

K § 32Vízová povinnost cizinců vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobození, a dále z bilaterálních dohod o usnadnění udělování víz a zrušení vízové povinnosti.

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se výslovně stanoví povinnost cizinců pobývajících na území České republiky bez víza mít sjednáno zdravotní pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum.

K § 33Obdobně jako v dosavadní právní úpravě se stanoví důvody pro ukončení pobytu cizince, který pobývá na území bez víza. Podmínkou ukončení bezvízového pobytu je přiměřenost důsledků spojených s ukončením pobytu k důvodu, pro který má být pobyt ukončen. Nebude možné např. ukončit pobyt za spáchání nezávažného dopravního přestupku. Naopak toto opatření bude odpovídající v případě výtržností ze strany cizince. Policie při ukončení pobytu udělí takovému cizinci národní vízum za účelem vycestování.

K § 34Pobyt cizince na území bez víza zaniká ze zákona v případě, že nejsou splněny podmínky takového pobytu vyplývající z nařízení č. 539/2001, resp. pokud cizinec pobývá na území v rozporu s podmínkami stanovenými nařízením vlády nebo bilaterální smlouvou.

K § 35Udělování schengenských víz upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Ustanovení upravuje záležitosti nezbytné k zajištění realizace vízového kodexu.

49

Oproti stávající právní úpravě, která připouští pozvání jak pro účely krátkodobého, tak dlouhodobého víza, navrhovaná úprava počítá s pozváním již pouze pro účely schengenského víza a to na základě čl. 14 odst. 4 vízového kodexu.

Příslušným orgánem k udělení schengenského víza na hraničním přechodu (a případně prodloužení doby pobytu na území na schengenské vízum) je policie. Víza, o jejichž udělení je zažádáno na vnějších hranicích, upravuje vízový kodex v článku 35.

K § 36Národní vízum není, na rozdíl od současné právní úpravy dlouhodobých víz, předstupněm pro získání dlouhodobého pobytu - pobyt na národní vízum je tedy nově obecně pobytem bez perspektivy usazení. Národní vízum je určeno pro pobyt delší než 3 měsíce a nepřesahující 1 rok. Je zachována nenárokovost udělení národního víza.

Obecným principem institutu národního víza je nemožnost z tohoto pobytového oprávnění žádat o jiné, včetně změny účelu pobytu. Právní úprava však počítá s výjimečnými případy, v nichž je možné, aby cizinec požádal i z národního víza o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Současně právní úprava počítá s tzv. strpěním pobytu jakožto postavením, do kterého se cizinec ve výjimečných případech může dostat.

Oproti povolení k dlouhodobému pobytu jakožto pobytovému oprávnění, které má zpravidla usazovací charakter, lze definovat následující výhody institutu národního víza: průkaz je ve formě vízového štítku a nikoli ve formě průkazu o povolení k pobytu s

biometrickými údaji (údaje o zobrazení obličeje a otiscích prstů), pro držitele národního víza se nepočítá s povinným splněním integračních požadavků, řízení o udělení národního víza je rychlejší než v případě řízení o vydání povolení

k dlouhodobému pobytu, celé řízení o udělení národního víza je méně finančně náročné.Národní vízum bude umožňovat cestování v rámci schengenského prostoru v souladu s Schengenským hraničním kodexem.

K § 37Z hlediska účelu pobytu je národní vízum jakožto dočasný pobyt do 1 roku určeno především pro takové pobyty, jako jsou např. krátkodobá studia či vzdělávání (několikaměsíční stáže), léčebný pobyt delší než tři měsíce, pobyty na základě mezinárodních dohod o programech pracovní dovolené apod. Oproti stávající právní úpravě se nepřipouští udělení národního víza na základě pozvání, které není pro tyto účely již upraveno.

Národní vízum jako oprávnění k pobytu je dále zachováno pro případy pobytu na základě mezinárodních smluv o volném obchodu (FTA), které umožňují pobyt v rámci 12 měsíčního období (např. pro pracovní návštěvy zakládající obchodní přítomnost, stážisty absolventy, smluvní poskytovatele služeb, prodejce podnikatelských služeb či nezávislé profesionály) a v případě, že takové mezinárodní smlouvy stanoví, je pak možné udělit vízum na dobu delší než je jeden rok.

Základní podmínkou udělení národního víza je věrohodné prokázání účelu pobytu na území a ekonomická soběstačnost cizince.

50

Oproti stávající právní úpravě a s ohledem na nové pojetí národního víza lze udělit národní vízum pouze za jedním účelem. Případná žádost o udělení dalšího národního víza na stejné časové období je považována za nepřijatelnou. Po skončení platnosti národního víza a vycestování z České republiky je možno opětovně žádat o udělení národního víza.

Právní úprava dále dává ministerstvu možnost využití diskreční pravomoci, je-li udělení národního víza v zájmu České republiky.

K § 38Navrhované ustanovení souvisí se změnou v oblasti vydávání dlouhodobých pobytů za účelem zaměstnání, které odráží transpozici směrnice 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Vydání národního víza za účelem zaměstnání nebude omezeno kvalifikací ani státní příslušností, ovšem platí pro něj obecné pravidlo, že jde o pobytové oprávnění dočasného charakteru, které je omezeno celkovou dobou jednoho roku a nad tuto dobu není prodloužitelné.

Národní vízum za účelem zaměstnání bude vydáváno v podobě jednotného povolení (= oprávnění k pobytu i povolení k zaměstnání v jednom), obdobně bude národní vízum za účelem zaměstnání vydáno i cizincům, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání podle zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a dále cizincům vyslaným zahraničním zaměstnavatelem na území České republiky k výkonu práce, kterým však bude vydáváno i nadále povolení k zaměstnání.

Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení nebude u národního víza (narozdíl od jednotlivých povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání) možná.

Žádost o národní vízum za účelem zaměstnání bude možné podat pouze na pracovní pozici evidovanou v evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance, kromě případů, u kterých se povolení k zaměstnání podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti nevyžaduje a dále v případech vyslání cizinců k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem na území České republiky, kterým bude vydáváno i nadále povolení k zaměstnání.

Evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude spravovat Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Dokladem o účelu pobytu bude pracovní smlouva, dohoda práci konané mimo pracovní poměr nebo smlouva o smlouvě budoucí (kterou se strany zaváží uzavřít pracovní smlouvu). Z předkládané pracovní smlouvy nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr musí vyplývat, že měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční

51

minimální mzdy podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dále že týdenní pracovní doba v každém základním pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin.

Cizinec dále prokáže, že má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Prokázání odborné způsobilosti zahrnuje předložení dokladu o požadovaném vzdělání, přičemž ministerstvo vnitra má možnost vyžádat si, že zahraniční vzdělání bylo uznáno příslušným orgánem České republiky; dále jde o doložení odborné kvalifikace, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, zde jde o povolání, pro jejichž výkon je třeba vykonání nějaké speciální zkoušky např. u svářečů je úspěšné vykování zkoušky uvedeno v Průkazu odborné kvalifikace svářeče. Může jít ale např. i o průkaz obsluhy vysokozdvižného vozíku nebo u řidičů tramvaje/autobusů příslušné řidičské oprávnění. U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání vydaný příslušným uznávacím orgánem např. Českou komorou architektů/ Komorou auditorů ČR. Specifickým příkladem jsou např. zdravotnická povolání, u nichž půjde o doložení, že cizinec složil aprobační zkoušku podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, bez složení aprobační zkoušky, pak cizinec může zdravotnické povolání vykonávat na základě předložení rozhodnutím ministerstva zdravotnictví o povolení k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat. Seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Odbornou způsobilost nebude třeba znovu prokazovat při prodloužení národního víza, pokud odborná způsobilost byla prokázána již dříve a doklad prokazující odbornou způsobilost jsou stále platné. Např. svářečské zkoušky mají omezenou platnost.

K § 39Návrh řeší případy, kdy cizinec, kterému bylo vydáno povolení k pobytu za účelem vědeckého výzkumu prováděného na území jiného členského státu, bude v souladu se Směrnicí Rady 2005/71/ES část výzkumu provádět na území České republiky. Návrh řeší specifické podmínky udělení nebo prodloužení národního víza. V případech, kdy výzkum na území České republiky bude nakonec vyžadovat pobyt delší než 1 rok, bude cizinec moci požádat i z národního víza o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu. Vzhledem k nové obecné úpravě místa podání žádosti může cizinec, držitel povolení k pobytu za účelem vědeckého výzkumu v jiném členském státě Evropské unie, podat žádost na území České republiky.

K § 40Navrhované ustanovení zavádí jednotlivé obecné důvody vylučující vydání nebo prodloužení národního víza. Na rozdíl od stávající právní úpravy navrhovaná úprava nepočítá se speciálními ustanoveními, které budou výslovně řešit otázku zamítnutí žádosti (viz § 56 stávajícího zákona o pobytu cizinců), ale vychází se z toho, že zákon stanoví podmínky udělení nebo prodloužení národního víza a za předpokladu jejich splnění může být cizinci národního vízum uděleno nebo prodlouženo, pokud však nejsou naplněny některé z negativních podmínek, kterými jsou právě důvody vylučující udělení nebo prodloužení národního víza. Nesplnění podmínky pro udělení nebo prodloužení národního víza stejně jako naplnění důvodu vylučujícího udělení nebo prodloužení národního víza pak bude vždy znamenat zamítnutí žádosti, aniž by musel nutně zákon explicitně stanovit, z jakých důvodů

52

se žádost zamítne. Negativní rozhodnutí o žádosti vyplývá z logiky věci a příslušné ustanovení, které bylo v dané věci aplikováno (ustanovení upravující podmínku udělení nebo prodloužení národního víza, která nebyla splněna, resp. ustanovení upravující důvod vylučující udělení nebo prodloužení národního víza, který byl naplněn) bude uvedeno informaci o důvodech neudělení (neprodloužení) národního víza. Nedostatky žádosti, resp. nepředložení náležitostí, které budou bránit věcnému posouzení žádosti pak budou důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Toto ustanovení tedy upravuje katalog důvodů vylučujících udělení nebo prodloužení národního víza. Jednotlivé důvody vylučující udělení nebo prodloužení národního víza jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky.

Většinu z katalogu důvodů vylučující udělení nebo prodloužení národního víza je třeba chápat jako snahu o zamezení pobytu na území cizinci, který se jednak dopouští jednání, které je v rozporu hodnotami, které lze jednak podřadit pod veřejný pořádek, nebo se jedná o jednání, které je jako takové obecně vnímáno a je problémem i stávají praxe, jako je např. skutečnost, že se v rámci projednávání žádosti cizince zjistí, že předkládá nebo předkládal falešné nebo pozměněné dokumenty [písmeno a)], a to nejen v rámci řízení o žádosti, ale i v rámci jiných řízení vedených podle tohoto zákona, nebo že cizinec uváděl v řízeních podle tohoto zákona nepravdivé skutečnosti [písmeno b)] nebo že překládá doklady, které sice nejsou padělané či pozměněné, ale jejich obsah neodpovídá skutečnosti [písmeno c)]. Obecně lze totiž tyto věci považovat za velice závažný problém, který není nijak postižitelný v rovině trestního práva, nicméně je třeba, aby právní úprava dala jasný nástroj a signál, že uvádění nepravdivých skutečností a předkládání falešných dokumentů nebude Českou republikou tolerováno a taková jednání budou postihována v rovině nemožnosti vyhovění žádosti o udělení nebo prodloužení pobytových oprávnění.

Obdobně je třeba chápat i taková jednání, kterým je nespolupráce účastníka řízení v rámci žádosti o vydání či prodloužení povolení k pobytu [písmeno d) a e)] nebo jednání, která je třeba hodnotit jako obcházení zákona [písmeno m)], jejichž cílem je dosáhnout vydání povolení jednáním, které přímo zákonu neodporuje, ale obchází jeho pravý účel s cílem splnit podmínky pro udělení národního víza. Závažným problémem je rovněž otázka neplacení daní nebo jiných povinných odvodů [písmeno r)]. Neplnění těchto povinností ze strany cizince je třeba jednoznačně vnímat jako závažné protiprávní jednání a není v souladu s veřejným zájmem České republiky, aby na jejím území pobývali cizinci, kteří neplní své poplatkové povinnosti. Obdobně závažným způsobem je třeba vnímat neplnění základní povinnosti cizince, a to plnit účel pobytu, který mu byl na území povolen, neboť je třeba podotknout stávající praxi některých skupin cizinců, kteří získáním pobytového oprávnění za jedním účelem v zásadě maskují fakticky vykonávanou nelegální výdělečnou činnost, která s daným účelem povoleného pobytu nemá nic společného [písmena o), p)]. Důvodem vylučujícím udělení národního víza je rovněž skutečnost, že účelem pobytu cizince je podnikání nebo podal žádost jako společník, statutární orgán nebo člen statutárního orgánu obchodní korporace. Tento důvod vylučující udělení národního víza vychází z faktu, že zákon připouští pobyt na území za účelem podnikání se stanovenými výjimkami pouze po 2 letech nepřetržitého pobytu na území, a to na základě karty podnikatele. Národní vízum tedy nově není pobytovým oprávněním, na základě kterého bude moci cizinec pobývat na území a vykonávat podnikatelskou činnost. Pro tyto účely slouží dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, tedy karta zahraničního investora nebo karta podnikatele s podmínkami

53

stanovenými v předmětných ustanoveních. Toto ustanovení je současně třeba odlišit od ustanovení definující zaměstnání, které naopak nepřipouští získání pobytového oprávnění za účelem zaměstnání v případech, kdy se jedná o činnost spočívající v plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem, členem statutárního anebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva, členem statutárního anebo jiného orgánu družstva pro družstvo.

Odstavec 2 zavádí některé speciální důvody vylučující udělení nebo prodloužení národního víza za účelem zaměstnání. Kromě podmínek pro vydání a prodloužení zaměstnanecké karty uvedených v předchozím odstavci, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí kromě obecných důvodů vylučujících udělení nebo prodloužení národního víza další důvody, které se v případě zaměstnání týkají převážně určitých podmínek pro zaměstnavatele, kteří chtějí zaměstnávat cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti zaměstnavatele spočívající v jeho bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti zaměstnavatele by měla být i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci. Některé z těchto podmínek jsou rovněž relevantní při zadávání pracovních míst krajské pobočce Úřadu práce podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Zvláštním důvodem vylučujícím prodloužení národního víza za účelem zaměstnání je pak vydání závazného stanoviska krajskou pobočkou Úřadu práce nebo pobočkou pro hlavní město Prahu, že další zaměstnávání cizince lze/nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Jde o opatření souvisejícím s kontrolou trhu práce, pokud by pracovní místo bylo možné obsadit občanem ČR nebo EU, nebylo by již možné na takovém pracovním místě nadále zaměstnávat cizince a národní vízum by cizinci nebylo prodlouženo.

Odstavec 3 stanoví výčet důvodů vylučujících prodloužení platnosti národního víza, při jejichž aplikaci je správní orgán povinen posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí.

V odstavci 4 dává právní úprava ministerstvu možnost využití diskreční pravomoci a dále zavedena povinnost ministerstva v případě, že nepřihlédne k záznamu cizince v Schengenském informačním systému, projednat, zhodnotit důvody zařazení do systému a následně též oznámit tuto skutečnost smluvnímu státu, který ho do tohoto systému zařadil. Návrh rovněž zohledňuje judikaturu Evropského soudního dvora požadující, aby členský stát, jedná-li se o osobu, o níž je v Schengenském informačním systému veden záznam pro účely odepření vstupu, sám provedl hodnocení, zda cizinec představuje skutečnou, trvající a dostatečně závažnou hrozbu. Provádění konzultací je upraveno v čl. 25 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy.

K § 41Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o udělení nebo prodloužení národního víza. Mimo splnění základních podmínek udělení národního víza a tedy doložení dokladů prokazujících splnění podmínek pro udělení nebo prodloužení národního víza (prokázání účelu pobytu a prostředky k pobytu) je cizinec dále povinen doložit další náležitosti jako je platný cestovní doklad, fotografie, doklad k posouzení trestní zachovalosti, na žádost doklad o absenci závažné nemoci a bezdlužnosti k České republice a dále zajištění ubytování (u cizinců, kteří žádají ze zahraničí nově až po příjezdu na území).

54

Pokud jde o národní vízum za účelem zaměstnání je dokladem o účelu pobytu především předložení pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce nebo smlouva o smlouvě budoucí, které musí splňovat určité specifické náležitosti. V odst. 1 písm. b) se pak dále upřesňuje, že takový doklad musí být předložen v českém jazyce a v úředně ověřené překladu do jazyka srozumitelném cizinci nebo v jazyce srozumitelném cizinci a v úředně ověřeném překladu do českého jazyka. Jde o opatření, které je zavedeno z důvodu vyšší ochrany zaměstnanců-cizinců, kteří mnohdy neznají obsah pracovní smlouvy v českém jazyce a nemohou se tak dostatečně domáhat svých práv.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být uděleno národní vízum, je povinen mít sjednáno pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum, a to v případě, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu jinak tj. na základě jiného zákona nebo mezinárodní smlouvy, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištěn nebo na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, anebo na základě písemného závazku státního orgánu. Toto pojištění, resp. doklad prokazující příslušnou výjimku má podle navrhovaného ustanovení předložit nejpozději před vyznačením národního víza. Rozsah pojištění (v případě, kdy se na cizince nevztahuje žádná z výjimek) je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 42Navrhované ustanovení stanoví pravidla pro místo podávání žádostí o udělení národního víza. Primárním pravidlem je podání žádosti na místně příslušném zastupitelském úřadu.

Další ustanovení pak specifikují výjimky z tohoto obecného pravidla. Podání žádosti na území je připuštěno cizinci, který již pobývá na území jiného členského státu v rámci platného povolení k pobytu, nikoli však schengenského či národního víza členského státu, a to z důvodu, že ani s českým národním vízem nebudou moci cizinci podat žádost o jiné pobytové oprávnění (se stanovenými výjimkami) s ohledem na nový charakter národního víza jakožto dočasného časově omezeného a neprodloužitelného pobytového oprávnění. Navíc cizinci s oprávněním k pobytu v jiném členském státě delším než tři měsíce mohou podat žádost i v tomto členském státě (viz místně příslušný zastupitelský úřad).

Nově oproti dosavadní právní úpravě se rovněž stanoví možnost připustit cizincům z některých bezvízových zemí, jejichž seznam bude stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra, aby podali žádost o udělení národního víza přímo na území ministerstvu, přestože na území pobývají pouze v rámci bezvízového pobytu nebo schengenského víza (např. občan USA pobývající na území na schengenské vízum za účelem zaměstnání). Jde však pouze o možnost příslušnou vyhláškou toto ustanovení aktivovat, nikoli o povinnost Ministerstva vnitra.

K § 43

55

Navrhovaná úprava stanoví procesní podmínky, za jakých lze požádat o prodloužení národního víza. Oproti stávající úpravě je navrhovaná úprava benevolentnější, co se týče doby pro podání žádosti o prodloužení, když připouští podat žádost i poslední den platnosti víza. Nejzazší dobu pro podání žádosti nelze považovat za lhůtu ve smyslu správního řádu, proto je třeba, aby cizinec požádal o prodloužení platnosti povolení nejpozději poslední den platnosti povolení a pokud by takový den měl připadnout na den pracovního klidu, musí o prodloužení požádat takový poslední den před uplynutím platnosti, ve kterém je reálně schopen žádost podat. Pokud tedy např. skončení platnosti povolení připadá na neděli, musí cizinec podat žádost nejpozději poslední úřední den před touto nedělí.

Obdobně jako v dosavadní právní úpravě je rovněž připuštěna možnost podat žádost i po zákonem stanovené lhůtě, pokud cizinci v podání žádosti zabrání důvody na jeho vůli nezávislé. Na dané případy se tedy tak jako v současné právní úpravě neuplatní ustanovení správního řádu o prominutí zmeškání úkonu. Správní orgán nerozhoduje speciálním usnesením o prominutí zmeškání lhůty, ale na základě podané žádosti posoudí včasnost podání žádosti, resp. skutečnost, zda důvody uvedené cizincem lze podřadit pod důvody na jeho vůli nezávislé a po tomto posouzení buď žádost zastaví, nebo pokračuje v řízení a bude žádostí věcně zabývat. Oproti stávající právní úpravě dochází ke zpřesnění v tom, že cizinec je povinen důvody na jeho vůli nezávislé, které mu zabránily ve včasném podání žádosti, nejpozději při podání žádosti věrohodně prokázat. Správní orgán tedy sám tyto důvody nezjišťuje, ale břemeno tvrzení a důkazní je na cizinci samotném a jejich splnění je koncentrováno k okamžiku podání žádosti.

Stejně jako ve stávající právní úpravě i navrhovaná úprava počítá s fikcí trvání platnosti dosavadního víza za předpokladu včasného podání žádosti, ovšem oproti stávající právní úpravě se počítá s trváním fikce nikoli do právní moci rozhodnutí, ale je svázána s vykonatelností rozhodnutí, a to z toho důvodu, že existují některá předběžně vykonatelná rozhodnutí, jejichž předběžná vykonatelnost je v současné době § 60 odst. 4 stávajícího zákona o pobytu cizinců suspendována. Naproti tomu se zavedením povinnosti ministerstva rozhodovat v některých případech o povinnosti opustit území např. i v případě zastavení řízení usnesením nebude mít tato změna zásadní vliv. Naopak vyjasní lépe situaci v případech, kdy bude např. přiznán odkladný účinek žalobě podané proti pravomocnému rozhodnutí, na nějž byla vázána fikce platnosti pobytu. Oproti stávající právní úpravě dochází ke zpřesnění pravidel pro osvědčování fikce platnosti pobytu. Stanoví se tedy jasná pravidla, jak osvědčit existenci fikce platnosti pobytu. S uplynutím jednoho roku doby pobytu cizince na základě národního víza a na základě případné fikce jeho platnosti z důvodu podání žádosti o prodloužení je však spojeno zastavení řízení o žádosti.

Oproti dosavadní právní úpravě se rovněž stanoví jednoznačné pravidlo nemožnosti podání žádosti o prodloužení v době fikce platnosti pobytu, která vznikla podáním žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu (pokud je tato možnost zákonem připuštěna), neboť vznikem fikce by jinak bylo možné dojít k závěru, že trvá dosavadní národní vízum a tedy i případná žádost o prodloužení národního víza je tedy podána v zákonné lhůtě. Naznačené postupy jsou bohužel ve stávající praxi často využívány zejména u změn účelů dlouhodobých pobytů např. za situace, kdy cizinec zjistí, že se svou žádostí nebude úspěšný, a snaží se tudíž setrvat na území účelově prostřednictvím různého řetězení žádostí. Toto jednoznačné pravidlo má tedy zabránit různým účelovým jednáním, jejichž cílem je zneužít fikce platnosti národního víza a řetězením žádostí dospět k účelovému setrvání na území. Současně tím ale není vyloučena možnost, aby v odůvodněných případech, kdy dojde k zásadní změně situace, bylo ze strany účastníka využito ustanovení § 41 odst. 8 správního řádu. Posouzení daných

56

okolností je však již pod kontrolou před případným zneužitím, neboť citované ustanovení obsahuje korektiv v podobě hrozby vážné újmy.

K § 44Toto ustanovení je obecným pravidlem vystihujícím nové pojetí národního víza jakožto dočasného a časově striktně omezeného pobytového oprávnění, které v zásadě neumožňuje cizinci požádat v rámci jeho platnosti na území o vydání jiného pobytového oprávnění. To je připuštěno pouze v zákonem stanovených výjimečných případech (žádost o modrou kartu, dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny se stáním občanem České republiky a z důvodů hodných zvláštního zřetele).

Pro případy, kdy je taková žádost přípustná se, obdobně jako v případě prodloužení národního víza, stanoví, kdy je třeba žádost podat, kdy časově je možnost podat žádost opět striktně omezena platností stávajícího národního víza. I v těchto případech je stanoveno omezující pravidlo, že žádost nelze podat v době fikce platnosti dosavadního národního víza, ať již se jedná o fikci vzniknuvší na základě podané žádosti o prodloužení dosavadního národního víza nebo na základě jiné dřívější žádosti o vydání dlouhodobého pobytu. I v tomto případě se tedy jedná o zásadní snahu o zamezení účelových jednání, která se ve stávající praxi vyskytují, a lze tedy plně odkázat na odůvodnění uvedené k ustanovení o prodloužení národního víza.

Obdobně jako v případě fikce založené na základě žádosti o prodloužení národního víza je řešena explicitně otázka osvědčení existence fikce národního víza.

K § 45Na rozdíl od stávající právní úpravy není rozlišována délka platnosti národního víza a doba pobytu na toto národní vízum, resp. platnost národního víza bude odpovídat délce povoleného pobytu. Nad dobu pobytu 1 rok nebude národní vízum prodloužitelné.

Národní vízum jako oprávnění k pobytu je dále zachováno pro případy pobytu na základě mezinárodních smluv o volném obchodu (FTA), které umožňují pobyt v rámci 12 měsíčního období (např. pro pracovní návštěvy zakládající obchodní přítomnost, stážisty absolventy, smluvní poskytovatele služeb, prodejce podnikatelských služeb či nezávislé profesionály) a v případě, že takové mezinárodní smlouvy stanoví, je pak možné udělit vízum na dobu delší než je jeden rok.

K § 46Navrhované ustanovení zavádí katalog důvodů pro zrušení národního víza. Jednotlivé důvody zrušení národního víza jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky, přičemž katalog důvodů rozlišuje důvody, kdy se posoudí přiměřenost dopadů rozhodnutí (odstavec 2) a kdy nikoli (odstavec 1).

K § 47Navrhované ustanovení vymezuje důvody zániku platnosti národního víza. Nově např. v písmenu c) navrhované ustanovení upravuje projev vůle cizince o vzdání se národního víza, které dosud neúčelně a neekonomicky bylo důvodem zrušení národního víza, což bylo nutné činit rozhodnutím ve správním řízení. Navrhovaná právní úprava je však efektivnější když spojuje takový projev cizince se zánikem pobytu ex lege. Není důvodu k zahajování správního řízení, pokud není pochyb o projevu vůle cizince. Vzhledem k závažnosti následků

57

takového projevu vůle cizince, aby nebylo o takovém projevu vůle cizince pochyb, musí být projev vůle učiněn před správním orgánem do protokolu či písemným prohlášením s úředně ověřeným podpisem.

Navrhované ustanovení pak dále řeší vztah k pobytovému režimu dle zákona o azylu. Současně je řešena otázka přechodu cizince do režimu zákona o volném pohybu občanů Evropské unie jejich rodinných příslušníků a otázka přechodu cizince na vyšší pobytové oprávnění, kterým je dlouhodobý nebo trvalý pobyt.

Speciálně je pak řešena otázka zániku povolení k pobytu v případech, kdy je pravomocně rozhodnuto o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu a cizinec, který nemá zajištěno ubytování a v zákonné lhůtě jednoho měsíce nedoloží nový doklad o zajištění ubytování. Cílem tohoto ustanovení je umožnit rychleji řešit otázku zrušení údaje o místě hlášeného pobytu u cizinců s dlouhodobým pobytem. To ve stávající právní úpravě nebylo možné, a ubytovatel, který měl na své adrese hlášeného cizince s dlouhodobým vízem, mohl podat pouze podnět na zrušení víza a čekat, zda ke zrušení dojde. Nově se tedy umožňuje i zrušení údaje u cizinců s národním vízem, ovšem s ohledem na skutečnost, že zrušení údaje o místě hlášeného pobytu de facto značí, že cizinec nemá zajištěno ubytování jako jednu ze základních podmínek pobytu, je s uplynutím lhůty jednoho měsíce spojen zánik platnosti národního víza, neboť by bylo neefektivní vést další řízení o zrušení platnosti národního víza, když cizinec si musí jako účastník řízení o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu vědom, že nesplňuje podmínku zajištěného ubytování, navíc ministerstvu je stanovena povinnost v rozhodnutí o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu na území cizince o jeho povinnostech a o následcích jejich nesplnění poučit.

K § 48V souladu s dosavadní právní úpravou zákona o pobytu cizinců je zachován institut národního víza, jehož účelem je dokončení řízení o žádosti o vydání povolení k pobytu na území, které nabývá na významu tím, že některé podmínky je cizinec povinen splnit až po příjezdu na území (např. předložení dokladu o zajištění ubytování, zdravotního pojištění). Stejně jako doposud bude národní vízum za zmíněným účelem nově nazvané národní vízum za účelem řízení vydáváno z moci úřední. Oproti stávající právní úpravě jsou však rovněž ošetřeny situace, ve kterých se cizinec nachází mimo území České republiky a dojde např. ke ztrátě průkazu o povolení k pobytu, nebo dočasně vycestoval v době, kdy je vedeno řízení o prodloužení povolení k pobytu a doklad, který osvědčuje fikci platnosti dosavadního povolení, pozbyl svojí platnost nebo např. došlo k jeho ztrátě. Oproti dosavadní právní úpravě se explicitně upravují situace, za kterých národní vízum za účelem řízení neudělí. Zejména jde o situace, kdy cizinec v zahraničí pozbyl průkaz o povolení k pobytu (např. proto, že dlouhou dobu pobýval v zahraničí) a mělo by mu být uděleno národní vízum za účelem řízení, aby mohl přicestovat a požádat o vydání nového průkazu o povolení k pobytu, ale jedná se o cizince, který je hrozbou pro ty nejvlastnější hodnoty, na jejichž ochraně má Česká republika zájem, pokud z tohoto důvodu ministerstvo zahájilo řízení o zrušení platnosti povolení nebo pokud z tohoto důvodu alespoň nepravomocně vydalo rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení povolení. Národní vízum za účelem převzetí se rovněž neudělí v situacích, kdy sice ministerstvo vydalo pokyn k jeho udělení, neboť tu byl předpoklad kladného vyřízení žádosti o vydání povolení, ale v mezidobí ještě před vyznačením národního víza dojde k odvolání pokynu k udělení víza s ohledem na zásadní změnu situace, která bude znamenat zamítnutí žádosti. Konkrétní postup v těchto případech upravují ustanovení o správním řízení.

K § 49

58

Z moci úřední se vydává i národní vízum za účelem vycestování z území, které je v zákonem stanovených případech vydáváno cizinci, který je povinen ve stanovené době opustit území např. mu byl ukončen pobyt bez víza, uloženo správní vyhoštění, uložena povinnost opustit území států, které jsou vázány návratovou směrnicí (2008/115/ES) apod.

Oproti věcnému záměru nové právní úpravy, kde se počítalo se zachováním stávajícího institutu výjezdního příkazu, byla nakonec zvolena forma národního víza, a to především s ohledem na dosavadní praxi při vystavování výjezdních příkazů, které byly bohužel mnohdy vydávány v situacích, kdy nebylo možné cizinci vystavit jiný doklad, ale současně nebylo možné realizovat jeho vycestování. Touto praxí byl institut výjezdního příkazu do značné míry deformován na jakýsi další typ přechodného pobytu, přestože stávající právní úprava jej upravuje jako institut sloužící k zajištění nutných úkonů a k vycestování z území. Další negativní stránkou výjezdního příkazu je problém s jeho uznáváním ostatními schengenskými státy.

S ohledem na výše uvedené se počítá se zavedením institutu národního víza za účelem vycestování, které má striktně omezenou platnost bez možnosti prodloužení nebo opakovaného vystavování. Tato forma národního víza má sloužit pouze k bezproblémovému vycestování cizince v případě, že bude vycestovávat mimo schengenský prostor a bude přitom tranzitovat přes jiné schengenské státy. Pro případy, pro které byl v aplikační praxi mnohdy nadužíván výjezdní příkaz, bude dle nové právní úpravy sloužit institut strpění na území.

Akcent na zvláštní povahu národního víza za účelem vycestování je dán především tím, že podmínkou jeho vystavení je mimo jiné též prokázání skutečnosti, že má cizinec zajištěno vycestování z území v době nejdéle 5 dnů ode dne dostavení se k ministerstvu nebo policii a dále tím, že ho nelze vystavit opakovaně v době stanovené k vycestování, nelze ho prodloužit a v době platnosti tohoto národního víza nelze žádat o jiné pobytové oprávnění.

Kompetence k udělení tohoto národního víza je rozdělena mezi policii a ministerstvo a v jednom specifickém případě má kompetenci rovněž Ministerstvo zahraničních věcí. Oproti stávající úpravě výjezdního příkazu je kompetence rozdělena přesněji, neboť Ministerstvu vnitra je svěřena pouze v situacích, kdy samo rozhodlo o povinnosti opustit území (např. při zrušení povolení k pobytu nebo při jeho neprodloužení), ale pouze v době, kdy běží doba jím v rozhodnutí stanovená k vycestování. Pokud na území cizinec pobývá po uplynutí této doby, jde již o nelegálně pobývajícího cizince a řešení jeho situace včetně vystavení tohoto národního víza je již na policii. Cílem je jednoznačně kompetenci rozdělit a odstranit tak některé v současné době existující regionální rozpory mezi dvěma zmíněnými státními orgány při vystavování výjezdních příkazů.

Specifickým způsobem je národní vízum za účelem vycestování upraveno rovněž pro případy, kdy uplyne doba platnosti nebo je prohlášena neplatnost identifikačního průkazu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí. Mimo jiné je zde stanovena delší doba platnosti a to až na jeden měsíc.

K § 50Stanoví se doba platnosti národního víza udělovaného z moci úřední. U národního víza za účelem řízení se stanoví doba platnosti na 3 měsíce, a to z důvodu nového pojetí národního víza, u nějž se bude vždy shodovat doba platnosti s dobou pobytu. Stanovená doba 3 měsíce je tedy o měsíc delší, než je v současné době stanovená doba pobytu pro dlouhodobé vízum za obdobným účelem ve stávající právní úpravě. Ačkoli je doba platnosti v současné době

59

stanovena na 6 měsíců, považuje se navržená doba platnosti 3 měsíce za dostatečnou pro přicestování cizince, pořízení biometrických údajů, předání rozhodnutí o vydání povolení k pobytu a pro výrobu a předání průkazu o povolení k pobytu. Doba platnosti národního víza za účelem vycestování je stanovena na 5 dnů, a to s ohledem na pojetí tohoto víza, jehož účelem je pouze bezproblémové vycestování cizince. Pouze u národního víza za účelem vycestování, které uděluje Ministerstvo zahraničních věcí, je doba platnosti stanovena na 1 měsíc, neboť v daných případech nejde o cizince, kterým je stanovována doba k vycestování, je tedy třeba zajistit přiměřenou dobu k zajištění nezbytných úkonů sloužících k vycestování.

K § 51Navrhovaným ustanovením se stanoví důvody zániku platnosti národního víza udělovaného z moci úřední. Zánik na základě těchto důvodů nastává ze zákona bez potřeby zahajování správního řízení. U národního víza za účelem řízení důvody souvisejí s mechanismem vydávání povolení k pobytu upraveným v ustanoveních o správním řízení. Národní vízum za účelem vycestováním zaniká jeho zkonzumováním tedy vycestováním ze států schengenského prostoru.

K § 52Navrhované ustanovení souvisí s transpozicí směrnice 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Zaměstnanecká karta je povolení k dlouhodobému pobytu za účel zaměstnání. Vydání zaměstnanecké nebude omezeno kvalifikací ani státní příslušností, jak tomu bylo v předchozí právní úpravě (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky ve znění pozdějších předpisů) u zelených karet.

Zaměstnanecká karta bude vydávána v podobě jednotného povolení (= povolení k pobytu i povolení k zaměstnání v jednom), stejné povolení bude vydáno i cizincům, kteří nepotřebují povolení k zaměstnání podle zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a dále cizincům vyslaným zahraničním zaměstnavatelem na území České republiky k výkonu práce, kterým však bude vydáváno i nadále povolení k zaměstnání.

Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty anebo zaměstnání cizince na další pracovní pozici nebo u dalšího zaměstnavatele bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra. Uvedené změny budou možné pouze na pracovní místa evidovaná v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance.

K § 53Žádost o zaměstnaneckou kartu bude možné podat pouze na pracovní pozici evidovanou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance., kromě případů, u kterých se povolení k zaměstnání podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti nevyžaduje a dále v případech vyslání cizinců k výkonu práce zahraničním zaměstnavatelem na území České republiky, kterým bude vydáváno i nadále povolení k zaměstnání.

60

Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude spravovat Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dokladem o účelu pobytu bude pracovní smlouva, dohoda o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí (kterou se strany zaváží uzavřít pracovní smlouvu). Oproti národnímu vízu za účelem zaměstnání se u zaměstnanecké karty nepředpokládá její vydání na základě dohody o provedení práce a to s ohledem na charakter toho pobytového oprávnění jakožto usazovacího. Z předkládané pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti musí vyplývat, že měsíční mzda, plat nebo odměna cizince nebude nižší než základní sazba měsíční minimální mzdy podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a dále že týdenní pracovní doba v každém základním pracovněprávním vztahu musí činit nejméně 15 hodin.

Cizinec dále prokáže, že má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Prokázání odborné způsobilosti zahrnuje předložení dokladu o požadovaném vzdělání, přičemž ministerstvo vnitra má možnost vyžádat si, že zahraniční vzdělání bylo uznáno příslušným orgánem České republiky; dále jde o doložení odborné kvalifikace, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, zde jde o povolání, pro jejichž výkon je třeba vykonání nějaké speciální zkoušky např. u svářečů je úspěšné vykování zkoušky uvedeno v Průkazu odborné kvalifikace svářeče. Může jít ale např. i o průkaz obsluhy vysokozdvižného vozíku nebo u řidičů tramvaje/autobusů příslušné řidičské oprávnění. U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání vydaný příslušným uznávacím orgánem např. Českou komorou architektů/ Komorou auditorů ČR. Specifickým příkladem jsou např. zdravotnická povolání, u nichž půjde o doložení, že cizinec složil aprobační zkoušku podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, bez složení aprobační zkoušky, pak cizinec může zdravotnické povolání vykonávat na základě předložení rozhodnutím ministerstva zdravotnictví o povolení k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat. Seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Odbornou způsobilost nebude třeba znovu prokazovat při prodloužení zaměstnanecké karty, pokud odborná způsobilost byla prokázána již dříve a doklad prokazující odbornou způsobilost jsou stále platné. Např. svářečské zkoušky mají omezenou platnost.

K § 54Kromě podmínek pro vydání a prodloužení zaměstnanecké karty uvedených v předchozím ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí kromě obecných důvodů vylučujících povolení další důvody, které se v případě zaměstnanecké karty týkají převážně určitých podmínek pro zaměstnavatele, kteří chtějí zaměstnávat cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti zaměstnavatele spočívající v jeho bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti zaměstnavatele by měla být i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci. Některé z těchto podmínek jsou rovněž relevantní při zadávání pracovních míst krajské pobočce Úřadu práce podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

61

Zvláštním důvodem vylučujícím prodloužení zaměstnanecké karty je pak vydání závazného stanoviska krajskou pobočkou Úřadu práce nebo pobočkou pro hlavní město Prahu, že další zaměstnávání cizince lze/nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Jde o opatření související s kontrolou trhu práce, pokud by pracovní místo bylo možné obsadit občanem ČR nebo EU, nebylo by již možné na takovém pracovním místě nadále zaměstnávat cizince a zaměstnanecká karta by cizinci nebyla prodloužena.

K § 55Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Dokladem o účelu pobytu je pak především předložení pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo smlouva o smlouvě budoucí, které musí splňovat určité specifické náležitosti uvedené v předchozím ustanovení. V odst. 1 písm. b) se pak dále upřesňuje, že takový doklad musí být předložen v českém jazyce a v úředně ověřené překladu do jazyka srozumitelném cizinci nebo v jazyce srozumitelném cizinci a v úředně ověřeném překladu do českého jazyka. Jde opatření, které je zavedeno z důvodů vyšší ochrany zaměstnanců-cizinců, kteří mnohdy neznají obsah pracovní smlouvy v českém jazyce a nemohou se tak dostatečně domáhat svých práv.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje a pojištění na území, by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 56Doba pobytu bude stanovena na dobu pracovní smlouvy (dohody o pracovní činnosti) nebo doby uvedené v pracovním povolení, maximálně však na dobu 2 let. Doba pobytu může být následně prodlužována v závislosti na plnění podmínek pobytu a situaci na trhu práce.

K § 57

62

Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty anebo zaměstnání cizince na další pracovní pozici nebo u dalšího zaměstnavatele bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra. Uvedené změny budou možné pouze na pracovní místa evidovaná v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Souhlas se změnou ministerstvo vnitra vysloví, pokud cizince splní podmínky pro vydání zaměstnanecké karty. Především cizinec předloží pracovní smlouvu (dohodu o pracovní činnosti) s povinnými náležitostmi, v případě že by šlo o pracovní pozici, kde je k výkonu zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost než při vydaní původní zaměstnanecké karty nebo by platnost dokladu prokazující odbornou způsobilost vypršela, bude nezbytné i doložení dokladu o odborné způsobilosti.

Souhlas s uvedenými změnami se nevyžaduje, pokud jde o cizince podle § 98 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti a v případě, kdy jde o cizince, který má pracovní povolení.

K § 58Kromě obecných důvodů pro zrušení zaměstnanecké karty jsou zvlášť u zaměstnanecké karty uvedeny speciální důvody pro její zrušení. Z obecných důvodů je vyjmut důvod, který se týká daňových nedoplatků, nedoplatků na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V případě zaměstnance je totiž povinen hradit tyto odvody podle předchozí věty zaměstnavatel. Speciální důvody pro zrušení zaměstnanecké karty jsou úzce spjaty s podmínkami pro vydání zaměstnanecké karty např. skončení pracovního poměru či zánik platnosti povolení k zaměstnání. Z písm. b) a c) pak vyplývá ochranná lhůta, kdy si cizinec může po ukončení pracovního poměru z uvedených důvodů hledat nové zaměstnání.

K § 59V souvislosti s transpozicí směrnice 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci (dále jen „směrnice o modrých kartách“) byl zaveden speciální druh povolení k dlouhodobému pobytu, který je vydáván cizincům za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci tzn. modrá karta. Modrá karta bude vydávána v podobě jednotného povolení (= povolení k pobytu i povolení k zaměstnání v jednom). Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele modré karty bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra, po 2 letech pobytu na území jako držitel modré karty bude dostatečné oznámení takové změny. Změny budou možné pouze na pracovní místa v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance.

K § 60Žádost o modrou kartu bude možné podat pouze na pracovní pozici evidovanou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude spravovat Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

63

Dokladem o účelu pobytu bude pracovní smlouva, ze které musí vyplývat, že je uzavřena nejméně na dobu 1 roku, na zákonem č. 266/2006 Sb., zákoník práce, stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin týdně), přičemž u některých zaměstnanců, zejména v podnicích, kde je vícesměnný provoz může být tato doba zkrácena (např. podnik s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem na 37,5 hodiny týdně nebo pokud zkrácení doby vyplývá z kolektivní smlouvy) a dále že, měsíční mzda bude sjednaná ve výši hrubé měsíční nebo roční mzdy, která nebude nižší než 1,5násobku průměrné hrubé roční mzdy vyhlášené sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí. Mzdové kritérium vyplývá ze směrnice o modrých kartách, stejně tak předložení pracovní smlouvy na plný úvazek. Možnost získat modrou kartu se nevztahuje na výkon práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Cizinec dále prokáže, že má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Prokázání odborné způsobilosti zahrnuje předložení dokladu, že má vysokou kvalifikaci. Do pojmu „vysoká kvalifikace“ je zahrnuto vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, pokud studium trvalo aspoň 3 roky, přičemž ministerstvo vnitra má možnost vyžádat si, že zahraniční vzdělání bylo uznáno příslušným orgánem České republiky; dále jde o doložení odborné kvalifikaci, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, zde jde o povolání, pro jejichž výkon je třeba např. rozhodnutí o povolení výkonu takového povolání nebo vykonání nějaké speciální zkoušky. Specifických příkladem jsou např. zdravotnická povolání, u nichž půjde o doložení, že cizinec složil aprobační zkoušku podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, bez složení aprobační zkoušky, pak cizinec může zdravotnické povolání vykonávat na základě předložení rozhodnutím ministerstva zdravotnictví o povolení k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat. U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání vydaný příslušným uznávacím orgánem např. Českou komorou architektů/ Komorou auditorů ČR. Seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Odbornou způsobilost nebude třeba znovu prokazovat při prodloužení modré karty, pokud odborná způsobilost byla prokázána již dříve a doklad prokazující odbornou způsobilost jsou stále platné.

K § 61Kromě podmínek pro vydání a prodloužení modré karty uvedených v předchozím ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí kromě obecných důvodů vylučujících povolení další důvody, které se v případě modré karty týkají převážně určitých podmínek pro zaměstnavatele, kteří chtějí zaměstnávat cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti zaměstnavatele spočívající v jeho bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti zaměstnavatele by měla být i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci. Některé z těchto podmínek jsou rovněž relevantní při zadávání pracovních míst krajské pobočce Úřadu práce podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Zvláštním důvodem vylučujícím prodloužení modré karty je pak vydání závazného stanoviska krajskou pobočkou Úřadu práce nebo pobočkou pro hlavní město Prahu, že další

64

zaměstnávání cizince na základě modré karty lze/nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Jde o opatření souvisejícím s kontrolou trhu práce, pokud by pracovní místo bylo možné obsadit občanem ČR nebo EU, nebylo by již možné na takovém pracovním místě nadále zaměstnávat cizince a modrá karta by cizinci nebyla prodloužena. V odstavci 1 písm. e) je vymezen okruh cizinců, jimž nemůže být dle směrnice o modrých kartách modrá karta vydána.

K § 62Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání modré karty. Dokladem o účelu pobytu je pak především předložení pracovní smlouvy, která musí splňovat určité specifické náležitosti uvedené v předchozím ustanovení. V odst. 1 písm. b) se pak dále upřesňuje, že takový doklad musí být předložen v českém jazyce a v úředně ověřené překladu do jazyka srozumitelném cizinci nebo v jazyce srozumitelném cizinci a v úředně ověřeném překladu do českého jazyka. Jde opatření, které je zavedeno z důvodu vyšší ochrany zaměstnanců-cizinců, kteří mnohdy neznají obsah pracovní smlouvy v českém jazyce a nemohou se tak dostatečně domáhat svých práv.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 63Modrá karta bude vydávána s dobou platnosti o 3 měsíce delší, než je platnost pracovní smlouvy, nejdéle však na 2 roky; prodloužení o 3 měsíce souvisí se stanovenou ochrannou lhůtou, kdy je cizinci umožněno najíst si nové zaměstnání. Doba pobytu může být následně prodlužována v závislosti na plnění podmínek pobytu a situaci na trhu práce.

65

V souvislosti s transpozicí směrnice o modrých kartách se stanoví fikce platnosti modré karty, jejímž cílem je zajistit oprávněnost pobytu držitele modré karty a rovněž umožnit navázání pobytů z jednotlivých členských států za účelem splnění podmínky 5 let nepřetržitého pobytu na území států Evropské unie jako držitele modré karty, která je významná pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU.

Navrhovaná úprava v odst. 3 řeší jednak případ, kdy cizinec s modrou kartou, kterou vydala Česká republika, požádá o modrou kartu jiný členský stát z území České republiky a během tohoto řízení uplyne platnost této modré karty. Dále je rovněž upravena oprávněnost pobytu do doby vycestování držitele modré karty z území České republiky, pokud jiný členský stát žádosti vyhověl. Pokud však jiný členský stát žádost o vydání modré karty zamítne, je třeba považovat platnost modré karty za platnou po dobu dalších 3 měsíců, aby v souladu se směrnicí 2009/50/ES byla cizinci ponechána možnost si v této lhůtě najít nové zaměstnání. V odst. 4 jde o případ, kdy platnost modré karty vydané jiným členským státem již uplynula a zároveň o žádosti o vydání modré karty, která byla podána v České republice, dosud nebylo rozhodnuto.

K § 64Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele modré bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra. Uvedené změny budou možné pouze na pracovní místa evidovaná v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Souhlas se změnou ministerstvo vysloví, pokud cizinec splní podmínky pro vydání modré karty. Především cizinec předloží pracovní smlouvu s povinnými náležitostmi, v případě že by šlo pracovní pozici, kde je k výkonu zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost než při vydaní původní modré karty nebo by platnost dokladu prokazující odbornou způsobilost vypršela, bude nezbytné i doložení dokladu o odborné způsobilosti.

Změna zaměstnavatele a pracovního zařazení podléhá během prvních dvou let pobytu držitele modré karty na území České republiky předchozímu souhlasu ministerstva. Po uplynutí dvou let pobytu na základě modré karty postačí změnu zaměstnavatele a pracovního zařazení pouze oznámit, a to ve lhůtě do 10 dnů. K oznámení změny však bude třeba doložit pracovní smlouvu s povinnými náležitostmi, v případě že by šlo pracovní pozici, kde je k výkonu zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost než při vydaní původní modré karty nebo by platnost dokladu prokazující odbornou způsobilost vypršela, bude nezbytné i doložení dokladu o odborné způsobilosti. Ministerstvo vnitra na základě předložených dokladů posoudí, jsou-li i nadále zachovány podmínky pro vydání modré karty. Pokud však ministerstvo dojde k závěru, že podmínky pro vydání modré karty již splněny nejsou, informuje ve stanovené době o této skutečnosti cizince a poučí ho, že není oprávněn oznámené zaměstnání vykovávat, zároveň ho poučí, že si ve lhůtě 3 měsíců může nalézt zaměstnání splňující podmínky pro vydání modré karty, pokud se tak nestane, bude cizinci modrá karta zrušena.

Důvodem zakotvení souhlasu Ministerstva vnitra s uvedenými změnami a oznamovací povinnosti je možnost kontroly v oblasti přístupu na trh práce.

K § 65V souvislosti s transpozicí směrnice o modrých kartách se stanoví důvody pro zrušení modré karty.

66

Kromě obecných důvodů pro zrušení modré karty jsou zvlášť u modré karty uvedeny speciální důvody pro její zrušení. Z obecných důvodů je vyjmut důvod, který se týká daňových nedoplatků, nedoplatků na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V případě zaměstnance je totiž povinen hradit tyto odvody podle předchozí věty zaměstnavatel. Dále jsou vyjmuty další obecné důvody zrušení povolení k dlouhodobému pobytu, a to s ohledem na důvody uvedené ve směrnici. Speciální důvody pro zrušení modré karty jsou úzce spjaty s podmínkami pro vydání modré karty např. skončení pracovního poměru, neuznání odborné kvalifikace uznávacím orgánem v případě regulovaných povolání, neoznámení změny nebo došlo-li k opakované nezaměstnanosti. Z písm. d) pak vyplývá ochranná lhůta, kdy si cizinec může po ukončení pracovního poměru z uvedených důvodů hledat nové zaměstnání.

K § 66Povolení k dlouhodobému pobytu pro vysoce kvalifikované zaměstnance bude určeno pro cizince s vysokou kvalifikací, kteří chtějí v České republice pracovat a nesplňují podmínky vyžadované pro získání modré karty (tedy zejména mzdové kritérium). Kategorie vychází ze současného nastavení zelené karty A, jde o národní typ dlouhodobého pobytu. Pracovní pozice s vysokou kvalifikací budou stanoveny nařízením vlády. Seznam těchto pracovních pozic bude vycházet ze situace na trhu práce, především do něj budou zařazeny profese, které jsou na českém pracovním trhu dlouhodobě nedostatkové. Karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude vydávána v podobě jednotného povolení (= povolení k pobytu i povolení k zaměstnání v jednom). Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra.

K § 67Žádost o kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude možné podat pouze na pracovní pozici evidovanou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. V centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance budou vedeny pouze pracovní pozice vyplývající z nařízení vlády. Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude spravovat Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance lze vydat pouze na pracovní pozici uvedenou v seznamu pracovních pozic vyžadujících vysokou kvalifikaci, který bude stanoven nařízením vlády.

Dokladem o účelu pobytu bude pracovní smlouva, ze které musí vyplývat, že je uzavřena na stanovenou týdenní pracovní dobu (40 hodin týdně), přičemž u některých zaměstnanců, zejména v podnicích, kde je vícesměnný provoz může být tato doba zkrácena (např. podnik s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem na 37,5 hodiny týdně nebo pokud zkrácení doby vyplývá z kolektivní smlouvy) a dále že, měsíční mzda bude sjednaná ve výši hrubé měsíční nebo roční mzdy, která nebude nižší než 1,0násobek průměrné hrubé roční mzdy

67

vyhlášené sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí. Možnost získat kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance se nevztahuje na výkon práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Cizinec dále prokáže, že má odbornou způsobilost pro výkon požadovaného zaměstnání. Prokázání odborné způsobilosti zahrnuje předložení dokladu, že má vysokou kvalifikaci. Do pojmu „vysoká kvalifikace“ je zahrnuto dokončené vysokoškolské vzdělání, přičemž ministerstvo vnitra má možnost vyžádat si, že zahraniční vzdělání bylo uznáno příslušným orgánem České republiky; dále jde o doložení odborné kvalifikaci, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, zde jde o povolání, pro jejichž výkon je třeba např. rozhodnutí o povolení výkonu takového povolání nebo vykonání nějaké speciální zkoušky. Specifických příkladem jsou např. zdravotnická povolání, u nichž půjde o doložení, že cizinec složil aprobační zkoušku podle zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, bez složení aprobační zkoušky, pak cizinec může zdravotnické povolání vykonávat na základě předložení rozhodnutím ministerstva zdravotnictví o povolení k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta na území České republiky na dobu určitou s vymezením činností, které lze na základě tohoto rozhodnutí vykonávat. U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání vydaný příslušným uznávacím orgánem např. Českou komorou architektů/ Komorou auditorů ČR. Seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Odbornou způsobilost nebude třeba znovu prokazovat při prodloužení karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance, pokud odborná způsobilost byla prokázána již dříve a doklad prokazující odbornou způsobilost je stále platný.

K § 68Kromě podmínek pro vydání a prodloužení karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance uvedených v předchozím ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí kromě obecných důvodů vylučujících povolení další důvody, které se v případě karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance týkají převážně určitých podmínek pro zaměstnavatele, kteří chtějí zaměstnávat cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti zaměstnavatele spočívající v jeho bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti zaměstnavatele by měla i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci. Některé z těchto podmínek jsou rovněž relevantní při zadávání pracovních míst krajské pobočce Úřadu práce podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

Zvláštním důvodem vylučujícím prodloužení karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance je pak vydání závazného stanoviska krajskou pobočkou Úřadu práce nebo pobočkou pro hlavní město Prahu, že další zaměstnávání cizince na základě karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance lze/nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Jde o opatření souvisejícím s kontrolou trhu práce, pokud by pracovní místo bylo možné obsadit občanem ČR nebo EU, nebylo by již možné na takovém pracovním místě nadále zaměstnávat cizince a karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance by cizinci nebyla prodloužena.

K § 69

68

Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Dokladem o účelu pobytu je pak především předložení pracovní smlouvy, která musí splňovat určité specifické náležitosti uvedené v předchozím ustanovení. V odst. 1 písm. b) se pak dále upřesňuje, že takový doklad musí být předložen v českém jazyce a v úředně ověřené překladu do jazyka srozumitelném cizinci nebo v jazyce srozumitelném cizinci a v úředně ověřeném překladu do českého jazyka. Jde opatření, které je zavedeno z důvodu vyšší ochrany zaměstnanců-cizinců, kteří mnohdy neznají obsah pracovní smlouvy v českém jazyce a nemohou se tak dostatečně domáhat svých práv.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 70Doba pobytu bude stanovena na dobu pracovní smlouvy maximálně však na dobu 2 let. Doba pobytu může být následně prodlužována v závislosti na plnění podmínek pobytu a situaci na trhu práce.

K § 71Změna zaměstnavatele nebo pracovního zařazení držitele karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance bude možná pouze po udělení souhlasu ministerstvem vnitra. Provedení změny bude možné pouze na pracovní místa evidovaná v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnanecké karty, modré karty a karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Souhlas se změnou ministerstvo vnitra vysloví, pokud cizince splní podmínky pro vydání karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Především cizinec předloží pracovní smlouvu s povinnými náležitostmi, v případě že by šlo o pracovní pozici, kde je k výkonu zaměstnání nutná jiná odborná způsobilost než při vydaní

69

původní zaměstnanecké karty nebo by platnost dokladu prokazující odbornou způsobilost vypršela, bude nezbytné i doložení dokladu o odborné způsobilosti.

K § 72Kromě obecných důvodů pro zrušení karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance jsou zvlášť u karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance uvedeny speciální důvody pro její zrušení. Z obecných důvodů je vyjmut důvod, který se týká daňových nedoplatků, nedoplatků na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V případě zaměstnance je totiž povinen hradit tyto odvody podle předchozí věty zaměstnavatel. Speciální důvody pro zrušení karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance jsou úzce spjaty s podmínkami pro vydání karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance např. skončení pracovního poměru, neoznámení změny nebo neuznání odborné kvalifikace uznávacím orgánem v případě regulovaných povolání. Z písm. d) pak vyplývá ochranná lhůta, kdy si cizinec může po ukončení pracovního poměru z uvedených důvodů hledat ve lhůtě 3 měsíců nové zaměstnání.

K § 73Kategorie bude určena pro cizince, kteří jsou dočasně vnitropodnikově převáděni na výkon práce ze třetí země do České republiky v rámci nadnárodní společnosti do poboček nebo dceřiných společností se sídlem na území České republiky. Podmínky budou nastaveny v souladu s aktuálně projednávaným návrhem směrnice o vnitropodnikově převáděných pracovnících.

K § 74Osobní působnost této kategorie bude omezena na definované pozice manažer, specialista a absolvent-stážista (obdoba definicí v GATS). V případě vnitropodnikového převádění zaměstnanců nebude prováděn test trhu práce.

K § 75Stanoví se podmínky pro vydání nebo prodloužení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance. Jednou z podmínek pro udělení nebo prodloužení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance je prokázání, že jde o kategorii manažera, specialisty a absolventa-stážisty, v případě manažera a specialisty je pak třeba doložit, že byli zaměstnáni u zaměstnavatele nejméně 1 rok před převedením a u absolventa-stážisty nejméně 6 měsíců. Dokladem o účelu pobyt na území je vysílací dopis, ze kterého musí být patrno, že cizinec bude dočasně převeden zaměstnavatelem ve třetí zemi na výkon práce v rámci nadnárodní společnosti do poboček nebo dceřiných společností v České republice. Po dobu převedení má cizinec stále uzavřenou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem ve třetí zemi. Vysílací dopis musí obsahovat určité údaje, které se týkají zaměstnavatele, doby převedení v České republice, případně i v dalších pobočkách v jiných členských státech EU, údaje o pracovní pozici (manažer, specialista nebo absolvent-stážista), pracovní podmínky a informaci o tom, že cizinec po uplynutí doby převedení bude převeden zpět k zaměstnavateli ve třetí zemi. Dále je nutné doložit, že hostitelský subjekt a podnik usazený ve třetí zemi patří do téhož podniku nebo do téže skupiny podniků a doklad o odborné způsobilosti - doklad o dosaženém vzdělání, přičemž ministerstvo vnitra má možnost vyžádat si, že zahraniční vzdělání bylo uznáno příslušným orgánem České republiky; dále jde o doložení odborné kvalifikace, pokud je podle jiných právních předpisů vyžadována, zde jde o povolání, pro jejichž výkon je třeba např. rozhodnutí o povolení výkonu takového povolání nebo vykonání nějaké speciální zkoušky. U regulovaných povolání je pak třeba doložit doklad o splnění podmínek pro výkon takového povolání vydaný příslušným uznávacím orgánem např. Českou komorou architektů/

70

Komorou auditorů ČR. Seznam regulovaných povolání a uznávacích orgánů v České republice vydává sdělením ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Na pozici absolventa-stážista je pak předkládána smlouva o stáži. Další podmínkou je závazek společnosti, do které je cizinec převeden, o úhradě případných nákladů spojených s pobytem cizince na území po skončení platnosti karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance, včetně nákladů spojených s jeho vycestováním z území.

K § 76Kromě podmínek pro vydaní a prodloužení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance uvedených v předchozím ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí kromě obecných důvodů vylučujících vydání povolení další důvody, které se v případě karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance týkají převážně určitých podmínek pro zaměstnavatele, obchodní společnosti nebo její pobočky, do které má být cizinec převeden a kteří chtějí zaměstnávat cizince. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti zaměstnavatele spočívající v jeho bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti zaměstnavatele by měla být i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci nebo, že společnost nebyla zřízena pouze s cílem převádět zaměstnance na území EU nebo, že jde o společnost v insolventním řízení.

Zvláštním důvodem vylučujícím vydání nebo prodloužení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance je skutečnost, že uplynula maximální doba, na kterou může být karta vnitropodnikově převáděného zaměstnance vydána (max. 3 roky u manažera a specialisty, max. 1 rok u absolventa-stážisty. V odstavci 1 písm. g) je vymezen okruh cizinců, kterým nemůže být karta vnitropodnikově převáděného zaměstnance vydána. Vyloučení uvedených kategorií cizinců předpokládá připravovaná směrnice o vnitropodnikově převáděných pracovnících.

K § 77Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto

71

pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 78Doba pobytu bude stanovena na dobu převedení, maximálně však na dobu 3 let v případě manažera a specialisty, na dobu maximálně 1 rok v případě absolventa-stážisty. Platnost karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance lze prodloužit pouze v rámci stanovené doby, nad uvedenou dobu již nelze pobyt prodloužit.

K § 79Kromě obecných důvodů pro zrušení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance jsou zvlášť u karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance uvedeny speciální důvody pro její zrušení. Z obecných důvodů pro zrušení je vyjmut důvod, který se týká daňových nedoplatků, nedoplatků na pojistném na veřejné zdravotní pojištění nebo na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími důvody zrušení karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance se týkají převážně určitých podmínek pro obchodní společnosti nebo její pobočku, do které má být cizinec převeden, nebo, ze které je převeden. Jde o nastavení určité důvěryhodnosti obchodních společností a jejich poboček, do kterých nebo ze kterých bude docházet k převádění zaměstnanců. Důvěryhodnost spočívá např. v bezdlužnosti v oblasti daňových povinností, jakož i povinné odvádění pojistného na veřejné zdravotní pojištění nebo na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dalšími podmínkami důvěryhodnosti by měla být i jeho trestní zachovalost a skutečnost, že mu v určitém období nebyla uložena pokuta za nelegální práci nebo, že společnost nebyla zřízena pouze s cílem převádět zaměstnance na území nebo, že jde o společnost v insolvenčním řízení.

K § 80Navrhované ustanovení stanoví podmínky vydání a prodloužení nově zavedené formy dlouhodobého pobytu za účelem podnikání nazvané karta zahraničního investora.

Podmínky pro vydání pobytového oprávnění za účelem podnikání podle stávající právní úpravy se jeví jako nevyhovující a nedostatečné. Doposud cizinec, který hodlá na území pobývat za tímto účelem, musí na zastupitelském úřadu České republiky požádat o udělení dlouhodobého víza a po uplynutí jeho platnosti a hodlá-li na území za stejným účelem na území pobývat déle než 6 měsíců, musí žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Stávající právní úprava neváže udělení pobytového oprávnění za účelem podnikání na podmínku investice na území České republiky. Stávající právní úprava pobytu za účelem podnikání je však svázána s řadou negativních jevů (zneužívání daného účelu k jiným činnostem na území, zapojování cizinců do šedé ekonomiky). Cílem zákonného nastavení podmínek vydání a prodloužení karty zahraničního investora, je dosažení přínosu migrace (pro ekonomiku státu nebo regionu) a rovněž omezení rizika dodatečných nákladů pro stát. Prokázání přínosu podnikání v podobě investice na území České republiky ze strany cizince je dle nové právní úpravy podmínkou udělení pobytu.

72

Odstavec 1 především stanoví základní podmínky vydání karty zahraničního investora. Podmínkou je především skutečnost, že daná osoba je podnikatelem a rovněž je v daném předmětu činnosti, kterou hodlá na území provozovat, oprávněna podnikat, resp. jí vydáním karty zahraničního investora toto právo vznikne. Splnění této podmínky je vázáno zejména na úpravu provedenou živnostenským zákonem, který upravuje vznik živnostenského oprávnění zahraničních osob (zejména § 47 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb.). Jedná-li se tedy o cizince, který bude podnikat živnostensky, doloží výpis z živnostenského rejstříku podle § 47 odst. 1 živnostenského zákona. V případě, že jeho oprávnění podnikat vzniká na základě jiného právního předpisu, doloží jiný doklad toto právo prokazující (jiný doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence).

Podmínkou vydání karty zahraničního investora je rovněž prokázání prostředků k pobytu na území. Jelikož jde o první vydání pobytu za tímto účelem, nepožaduje se zatím prokázání měsíčního příjmu.

S ohledem na primární zaměření karty zahraničního investora je základní podmínkou prokázání tzv. významné investice, jejíž základními a kumulativními složkami je jednak vytvoření stanoveného počtu pracovních míst a dále investování peněžních prostředků. Rozsah investice (tedy odpovídající počet pracovních míst a výši peněžních prostředků) je s ohledem na potřebu mít možnost aktivně reagovat na aktuální vývoj ekonomické situace České republiky ponechán úpravě podzákonného předpisu, tj. nařízení vlády. Součástí podmínky významné investice je imperativ, že tato investice je přínosem pro ekonomiku státu nebo regionu, ve kterém bude cizinec svou podnikatelskou činnost vykonávat. Tento korektiv má především umožnit v rámci správního řízení posoudit přínos dané investice pro ekonomiku. Pro tyto účely má sloužit především možnost správního orgánu vyžádat si za tímto účelem vyjádření zejména Hospodářské komory České republiky (která může požádat o subvyjádření jednotlivých regionálních komor), případně jiných dotčených orgánů veřejné moci, které budou relevantním podkladem pro vydání rozhodnutí v dané věci, mající důkazní hodnotu odborného vyjádření (nejedná se však o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu). Jednu ze složek podmínky investice, tedy investování peněžních prostředků (nikoli však podmínku vytvoření pracovních míst) lze z části určené rovněž nařízením vlády nahradit investováním jiného majetku, jehož charakter je navrhovaným ustanovením definován s podmínkou prokázání vlastnictví a původu tohoto majetku a s tím, že hodnota tohoto majetku musí být oceněna znalcem a v této oceněné výši musí společně s investovanými peněžními prostředky odpovídat celkové výši investovaných peněžních prostředků, jejichž výši stanoví příslušné nařízení vlády. Toto nahrazení části investice v podobě peněžních prostředků má umožnit především investici v procentuální části nahradit např. strojovým vybavením, ale i jiným majetkem nehmotné povahy, který je ocenitelný. Jak je patrné cílem je přesné vymezení významné investice formou nařízení vlády, kterým bude pro potřeby karty zahraničního investora jednoznačně vymezen rozsah a způsob investování na území České republiky, tak aby nedocházelo k pochybnostem, jakým způsobem se bude posuzovat významnost investice.

Další podmínkou vydání karty zahraničního investora je rovněž věrohodnost a proveditelnost podnikatelského záměru, přičemž kriteria hodnocení se rovněž stanoví, a to v odstavci 6. Zde je třeba zejména vycházet ze skutečnosti, že správní orgán bude muset posoudit věrohodnost a proveditelnost jednak z hlediska subjektivního (tedy zda konkrétní osoba či společnost např. s ohledem na své zaměření, působení na trhu a další subjektivní podmínky je vůbec reálně schopná svému podnikatelskému záměru dostát) a dále z hlediska objektivního (tedy zda je

73

daný podnikatelský záměr věrohodně proveditelný v objektivních podmínkách existujících na území České republiky). Cílem tohoto ustanovení je především vyloučit snahy o zneužívání institutu karty zahraničního investora ze strany subjektů, jejichž cílem není podnikání a investování na území, ale získání pobytu s cílem ho zneužít k jinému (mnohdy i nelegálnímu) účelu. Proto jsou stanoveny rovněž základní údaje týkající se zejména závazků k uskutečnění investice, které musí podnikatelský záměr obsahovat.

Poslední základní podmínkou vydání karty zahraničního investora je rovněž zřízení účelově vázaného bankovního účtu, na němž jsou deponovány peněžní prostředky ve výši stanovené nařízením vlády, jehož existence má zaručit, že čerpání peněžních prostředků z tohoto účtu je vázané pouze na předmětnou podnikatelskou a s ní související investiční činnost. Tato podmínka je zásadní pro to, aby nemohlo docházet k obcházení zákona tím, že prostředky jsou na daném účtu pouze na krátkou dobu a po vydání karty by byly odčerpány, aniž by došlo k plnění závazku ve formě investování těchto prostředků.

Odstavec 2 pak rozšiřuje okruh cizinců, kterým může být karta zahraničního investora vydána i na společníky obchodní korporace anebo cizince, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace, pokud prokáží, že svojí činností na území podstatně ovlivňují podnikání obchodní korporace, tedy že podstatně na území ovlivňují chod dané společnosti, resp. že danou činnost nemohou jinak vykonávat ze zahraničí. Cílem je v tomto ohledu jednoznačně vyloučit zneužívání tohoto institutu k vytváření imaginárních obchodních korporací s několika desítkami statutárních orgánů. Tyto případy známé ze současné aplikační praxe jednoznačně ukazují, že dlouhodobý pobyt za účelem podnikání v této formě je často zneužívaným institutem, neboť si jen těžko lze představit, že obchodní korporace může být efektivně řízena několika desítkami statutárních orgánů, kteří mají navíc povahu individuálního statutárního orgánu (jsou např. známy případy společností s ručením omezeným až s 40 nebo 50 jednateli, přičemž společníkem jsou např. pouze dvě osoby). Současně se však oproti současné úpravě připouští získání karty rovněž pro společníky obchodních korporací, ovšem s výše naznačenou podmínkou podstatného ovlivňování chodu korporace a současně se stanovením minimální výše podílu takového společníka na významné investici, resp. na té složce, která v sobě obsahuje investované peněžní prostředky a případně jiný investovaný majetek (nejde o samotný podíl v obchodní korporaci). Tento podíl je rovněž stanoven nařízením vlády. Splnění některých podmínek, které jinak musí splnit cizinec jakožto fyzická osoba, je u osob uvedených v tomto odstavci logicky požadováno po obchodní korporaci. Důkazní břemeno splnění podmínek nese v rámci řízení stále žadatel, jejich prokázání a nápomoc ve vztahu k žadateli je však v zájmu dané obchodní korporace. Odstavec 3 stanoví možnost pro jednotlivé ústřední orgány státní správy převzít odpovědnost za posouzení významu a přínosu konkrétního cizince v podnikatelské oblasti pro Českou republiku a její ekonomiku a nahradit tak podmínky významné investice, podnikatelského záměru i podmínku účelově vázaného účtu svým potvrzením. Tento postup se předpokládá zejména v oblastech nejvyšších ekonomických zájmů České republiky mimo jiné s cílem v těchto oblastech i zjednodušit řízení tím, že podmínky budou v daném případě daleko jednoduší, neboť se předpokládá, že daný ústřední orgán státní správy, který za posouzení přínosu v konkrétním případě vystavením takového potvrzení převezme odpovědnost, sám v rámci své působnosti přínos ale i případná rizika dostatečně zhodnotil.

Odstavec 4 dále připouští opět zjednodušení pro cizince, kteří prokáží, že odpovídajícím způsobem již na území České republiky významně investovali v posledních 2 letech, pokud současně prokáží vlastnictví a původ takto investovaného majetku.

74

Odstavec 5 pak stanoví podmínky prodloužení karty zahraničního investora s tím, že podmínky prodloužení jsou samozřejmě vázány na existenci oprávněnosti k podnikání, resp. stále existujícím statutu společníka obchodní korporace, statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace, který svojí činností na území podstatně ovlivňuje podnikání obchodní korporace. V případě podnikatele fyzické osoby, který podniká živnostensky, musí trvat jeho živnostenské oprávnění, tzn., že musí zejména ve smyslu § 57 odst. 2 živnostenského zákona před uplynutím doby, na kterou bylo živnostenské oprávnění omezeno, oznámit živnostenskému úřadu, že hodlá v provozování živnosti pokračovat, nebo požádat o změnu rozhodnutí o udělení koncese vydané na dobu určitou. Pouze v takovém případě je cizinec, který současně k oznámení nedoloží i nové povolení k pobytu (což v praxi často učinit nemůže, neboť ještě nemusí být rozhodnuto o jeho žádosti o prodloužení platnosti povolení) živnostenským úřadem vyzván k doložení nového povolení a je mu stanovena lhůta, čím se živnostenské oprávnění prodlouží na dobu stanovené lhůty, posléze mu tedy může být povolení prodlouženo, čímž se opět po doložení nového povolení prodlužuje živnostenské oprávnění na další dobu povoleného pobytu. Skutečnost, že cizinec předmětné oznámení u živnostenského úřadu učinil (včetně stanovení lhůty k doložení nového povolení), je ministerstvu vnitra zřejmá většinou z veřejné části živnostenského rejstříku, v případě pochybností o trvání živnostenského oprávnění si vyžádá doklad od cizince. Podmínkou prodloužení je pak rovněž prokázání měsíčního příjmu cizince, tedy již příjmu, který má povahu příjmu pravidelného a stálého a dále je nutnou podmínkou prodloužení rovněž prokázání plnění závazků vyplývajících z podnikatelského záměru, tedy provádění investiční činnosti v souladu s tím, k čemu se cizinec, resp. obchodní korporace jeho prostřednictvím zavázali.

K § 81Kromě obecných důvodů vylučujících vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, které jsou stanoveny ve společných ustanoveních k povolení k dlouhodobému pobytu, je navíc stanoven důvod týkající se bezdlužnosti obchodní korporace, jejíž je cizinec společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu.

K § 82Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání nebo prodloužení karty zahraničního investora. Asi nejdůležitější je zejména náležitost podle písmene b), která ukládá cizinci především doložit veškeré doklady svědčící o splnění podmínek pro vydání povolení. Stanoveny jsou samozřejmě i další neméně důležité náležitosti.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení

75

k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizince přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 83Ustanovení stanoví dobu platnosti karty zahraničního investora. Ta je v případě vydání stanovena na jeden rok. Ačkoli si je předkladatel vědom ne příliš dlouhé doby na realizaci investice (nicméně není vyloučena její realizace v průběhu delšího období – důležité je plnění závazků vyplývajících z podnikatelského záměru – viz podmínky prodloužení), byla délka platnosti vydání karty stanovena na jeden rok, neboť stanovení dvouletého období by ohrožovalo naplnění tohoto institutu, neboť by umožnilo získání povolení k pobytu na dobu, která je nutnou podmínkou pro získání jiného podnikatelského pobytového oprávnění, kterým je karta podnikatele. Současně je zde potřeba přezkoumat plnění podnikatelského záměru. Prodloužení se již stanoví až na dobu dvou let.

K § 84Obdobně jako v případě důvodů vylučujících vydání nebo prodloužení karty zahraničního investora i v případě důvodů pro zrušení se vychází z obecných důvodů pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu stanovených ve společných ustanoveních k povolení k dlouhodobému pobytu se stanovením speciálního důvodu navíc týkajícího se bezdlužnosti obchodní korporace, jejíž je cizinec společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu.

K § 85Navrhované ustanovení stanoví podmínky vydání a prodloužení nově zavedené formy dlouhodobého pobytu za účelem podnikání nazvané karta podnikatele. Oproti kartě zahraničního investora vychází karta podnikatele z větší části ze stávající právní úpravy. Nevyžaduje se prokazování významné investice ani dalších podmínek s tím spojených. Jsou však stanoveny některé zpřesňující podmínky pro vydání, resp. prodloužení tohoto druhu dlouhodobého pobytu.

Podmínky pro vydání pobytového oprávnění za účelem podnikání podle stávající právní úpravy se totiž jeví jako nevyhovující a nedostatečné. Doposud cizinec, který hodlá na území pobývat za tímto účelem, musí na zastupitelském úřadu České republiky požádat o udělení dlouhodobého víza a po uplynutí jeho platnosti a hodlá-li na území za stejným účelem na území pobývat déle než 6 měsíců, musí žádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Stávající právní úprava pobytu za účelem podnikání je však svázána s řadou negativních jevů (zneužívání daného účelu k jiným činnostem na území, zapojování cizinců do šedé ekonomiky). Cílem zákonného nastavení podmínek vydání a prodloužení karty podnikatele, je zpřesněním podmínek dosáhnout přínosu migrace (pro ekonomiku státu nebo regionu) a rovněž omezení rizika dodatečných nákladů pro stát.

76

Odstavec 1 především stanoví základní podmínky vydání karty podnikatele. Podmínkou je především skutečnost, že daná osoba je podnikatelem a rovněž je v daném předmětu činnosti, kterou hodlá na území provozovat, oprávněna podnikat, resp. jí vydáním karty podnikatele toto právo vznikne. Splnění této podmínky je vázáno zejména na úpravu provedenou živnostenským zákonem, který upravuje vznik živnostenského oprávnění zahraničních osob (zejména § 47 odst. 1, 7 a 8 zákona č. 455/1991 Sb.). Jedná-li se tedy o cizince, který bude podnikat živnostensky, doloží výpis z živnostenského rejstříku podle § 47 odst. 1 živnostenského zákona. V případě, že jeho oprávnění podnikat vzniká na základě jiného právního předpisu, doloží jiný doklad toto právo prokazující (jiný doklad o zápisu do příslušného rejstříku, seznamu nebo evidence). Ustanovení odstavce 1 písmene a) rovněž rozšiřuje okruh cizinců, kterým může být karta podnikatele vydána i na cizince, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace, pokud prokáže, že svojí činností na území podstatně ovlivňuje podnikání obchodní korporace, tedy že podstatně na území ovlivňují chod dané společnosti, resp. že danou činnost nemohou jinak vykonávat ze zahraničí. Cílem je v tomto ohledu jednoznačně vyloučit zneužívání tohoto institutu k vytváření imaginárních obchodních korporací s několika desítkami statutárních orgánů. Tyto případy známé ze současné aplikační praxe jednoznačně ukazují, že dlouhodobý pobyt za účelem podnikání v této formě je často zneužívaným institutem, neboť si jen těžko lze představit, že obchodní korporace může být efektivně řízena několika desítkami statutárních orgánů, kteří mají navíc povahu individuálního statutárního orgánu (jsou např. známy případy společností s ručením omezeným až s 40 nebo 50 jednateli, přičemž společníkem jsou např. pouze dvě osoby).

Podmínkou vydání karty podnikatele oproti kartě zahraničního investora není předkládání podnikatelského záměru. To však neznamená, že záměry cizince o jeho podnikatelské činnosti na území nemohou být ověřeny v rámci správního řízení např. prostřednictvím výslechu, aby bylo možné posoudit, zda se nejedná o možné zneužití tohoto účelu pobytu.

Podmínkou vydání karty podnikatele u tzv. osob samostatně výdělečně činných je rovněž prokázání prostředků k pobytu na území. Jelikož jde o první vydání pobytu za tímto účelem, nepožaduje se zatím prokázání měsíčního příjmu. V případě cizince, který je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace je pak s ohledem na povahu těchto příjmů podmínkou prokázání měsíčního příjmu s požadavkem, aby minimální část měsíčního příjmu (který se skládá i z příjmu společně posuzovaných osob), pocházela z výkonu dané funkce.

Oproti stávající právní úpravě jsou podmínkou vydání karty podnikatele (tedy jakéhosi klasického dlouhodobého pobytu za účelem podnikání) dva roky nepřetržitého dlouhodobého pobytu ke dni podání žádosti o vydání karty. Podmínka minimální délky pobytu na území vychází z věcného záměru nové právní úpravy. Hlavním důvodem takové úpravy je objektivní potřeba zajistit, aby cizinci, kteří se rozhodnou na území České republiky podnikat, měli již zkušenosti s pobytem na území České republiky, a byla tak zajištěna jejich základní orientace ve společnosti a určitá míra samostatnosti.

Jednou z podmínek vydání karty podnikatele bude rovněž složení zkoušky z českého jazyka minimálně na úrovni A1.

V souladu s věcným záměrem nové právní úpravy je v odstavci 2 stanoveno, na které cizince se podmínka 2 let pobytu na území nevztahuje. Jde především o rezidenta jiného členského státu Evropské unie, aby bylo dosaženo souladu s požadavky směrnice 2003/109/ES. Rovněž jde o cizince, kteří na území získali vysokoškolské vzdělání, a tedy se u nich předpokládá jistá

77

míra schopnosti integrace a schopnosti orientace ve společnosti a samostatnosti a dále se jsou z podmínky 2 let pobytu vyňati cizinci, kteří sice na území nepobývali nepřetržitě po dobu 2 let, ale pobývali na území přerušovaně a celková doba jejich pobytu v minulosti na stanovené pobytové tituly je ve svém souhrnu delší než 4 roky, pokud je ovšem splněna alespoň minimální stanovená délka pobytu na území bezprostředně před podáním žádosti.

Odstavec 3 pak stanoví podmínky prodloužení karty podnikatele s tím, že podmínky prodloužení jsou samozřejmě vázány na existenci oprávněnosti k podnikání, resp. stále existujícím statutem statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace, který svojí činností na území podstatně ovlivňuje podnikání obchodní korporace. V případě podnikatele fyzické osoby, který podniká živnostensky, musí trvat jeho živnostenské oprávnění, tzn., že musí zejména ve smyslu § 57 odst. 2 živnostenského zákona před uplynutím doby, na kterou bylo živnostenské oprávnění omezeno, oznámit živnostenskému úřadu, že hodlá v provozování živnosti pokračovat, nebo požádat o změnu rozhodnutí o udělení koncese vydané na dobu určitou. Pouze v takovém případě je cizinec, který současně k oznámení nedoloží i nové povolení k pobytu (což v praxi často učinit nemůže, neboť ještě nemusí být rozhodnuto o jeho žádosti o prodloužení platnosti povolení) živnostenským úřadem vyzván k doložení nového povolení a je mu stanovena lhůta, čím se živnostenské oprávnění prodlouží na dobu stanovené lhůty, posléze mu tedy může být povolení prodlouženo, čímž se opět po doložení nového povolení prodlužuje živnostenské oprávnění na další dobu povoleného pobytu. Skutečnost, že cizinec předmětné oznámení u živnostenského úřadu učinil (včetně stanovení lhůty k doložení nového povolení), je Ministerstvu vnitra zřejmá většinou z veřejné části živnostenského rejstříku, v případě pochybností o trvání živnostenského oprávnění si vyžádá doklad od cizince. Podmínkou prodloužení je pak rovněž prokázání měsíčního příjmu cizince, tedy u všech cizinců již příjmu, který má povahu příjmu pravidelného a stálého a to rovněž s podmínkou, že alespoň minimální výše příjmu bude pocházet z dané podnikatelské činnosti, resp. činnosti statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace. Ačkoli podnikání není obchodním zákoníkem ani novým občanským zákoníkem vázáno na podmínku dosažení zisku, ale bere se v potaz pouze tzv. ziskový motiv, je třeba u podnikání cizinců vycházet z předpokladu, že cizinec je povinen plnit účel pobytu na území. Jeví se pak tedy jako absurdní, aby cizinec na území dlouhodobě několik let podnikal s cílem dosažení zisku, přestože základní motiv jeho pobytu zůstává nenaplněn, což mnohdy vede k závislosti cizince na sociálních dávkách. K § 86Kromě obecných důvodů vylučujících vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, které jsou stanoveny ve společných ustanoveních k povolení k dlouhodobému pobytu, je navíc stanoven důvod týkající se bezdlužnosti obchodní korporace, jejíž je cizinec statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu.

Rovněž se stanoví speciální důvod úzce související s předchozím pobytem cizince jako držitele karty zahraničního investora s cílem zamezit možným zneužitím karty zahraničního investora k plynulému přechodu do karty podnikatele, aniž by byla realizována investice, ke které se cizinec, držitel karty zahraničního investora zavázal. Dalším důvodem je pak podvodné jednání cizince při skládání zkoušky znalosti českého jazyka jakožto jedné z podmínek tohoto pobytového oprávnění.

K § 87Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání nebo prodloužení karty podnikatele. Asi nejdůležitější je zejména náležitost podle písmene b), která ukládá cizinci

78

především doložit veškeré doklady svědčící o splnění podmínek pro vydání povolení. Stanoveny jsou samozřejmě i další neméně důležité náležitosti.


K § 88Ustanovení stanoví dobu platnosti karty podnikatele. Ta je v případě vydání i prodloužení stanovena na 2 roky.

K § 89Obdobně jako v případě důvodů vylučujících vydání nebo prodloužení karty podnikatele i v případě důvodů pro zrušení se vychází z obecných důvodů pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu stanovených ve společných ustanoveních k povolení k dlouhodobému pobytu se stanovením speciálního důvodu navíc týkajícího se bezdlužnosti obchodní korporace, jejíž je cizinec statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu.

K § 90V souladu se Směrnicí Rady 2005/71/ES o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu jsou definovány podmínky pro povolení tohoto druhu pobytového oprávnění. Jedná se o okruh cizinců, vůči kterým bude uplatňován zvýhodněný režim vyplývající z této směrnice. Zároveň právní úprava specifikuje pojem výzkumná organizace. Výzkumná organizace musí být dle navrhované úpravy zapsána do seznamu podle zákona o veřejných výzkumných institucích.

K § 91

79

Stanoveny jsou důvody vylučující udělení tohoto druhu pobytového oprávnění, kterými jsou jednak důvody obecné vylučující udělení povolení k dlouhodobému pobytu a dále skutečnost, že předmětná výzkumná organizace byla vyřazena ze seznamu výzkumných organizací, pokud výzkumný pracovník neuzavřel dohodu o hostování s jinou výzkumnou organizací, která do seznamu je zapsána.

K § 92Návrh stanoví okruh náležitostí požadovaných k vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu.

K § 93Stanovena je platnost povolení k dlouhodobému pobytu. Obdobně jako v dosavadní právní úpravě je stanovena maximální doba platnosti 2 let s možností dalšího prodloužení o další 2 roky.

K § 94Stanoveny jsou důvody, které vedou ke zrušení povolení tohoto druhu pobytového oprávnění. Stanoveny jsou obecné důvody pro zrušení povolení uvedené ve společných ustanoveních k dlouhodobým pobytům a dále shodně jako v případě důvodů vylučujících vydání povolení skutečnost, že předmětná výzkumná organizace byla vyřazena ze seznamu výzkumných organizací, pokud však výzkumný pracovník neuzavřel dohodu o hostování s jinou výzkumnou organizací, která do seznamu je zapsána.

K § 95V souladu se Směrnicí Rady 2004/114/ES o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné jsou definovány podmínky pro povolení tohoto druhu pobytového oprávnění. Toto pobytové oprávnění lze vydat nebo prodloužit pouze v uvedených případech (např. prezenční studium na vysoké nebo vyšší odborné škole v akreditovaném studijním programu, jazyková a odborná příprava na studium na veřejné vysoké škole, výměnný středoškolský program, neplacená odborná praxe, dobrovolnická služba, stipendijní program). Specifickou podmínkou pro vydání nebo prodloužení tohoto pobytového oprávnění je prokázání prostředků k pobytu na území a v případě nezletilého cizince souhlas rodiče (případně jeho zákonného zástupce, poručníka) s pobytem na území.

K § 96Kromě podmínek pro vydání a prodloužení uvedených v předchozím ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí obecné důvody vylučujících povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, dále stanoví zvláštní důvody pro neprodloužení tohoto pobytového oprávnění.

K § 97 Odstavec 1 stanoví okruh náležitostí požadovaných k vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je

80

v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 98Doba platnosti pobytu bude stanovena o 3 měsíce delší, než je doba pro dosažení účelu pobytu, maximálně však na dobu 27 měsíců. Období 3 měsíců má vykrýt dobu mezi jednotlivými semestry/pololetími ve školním roce, např. školní prázdniny. Umožňuje se tak, aby cizinec setrval na území a nebyl nucen v mezidobí vycestovat z území. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia lze opakovaně prodloužit. Specifickým případem je však dlouhodobý pobyt za účelem studia účastníka jazykové a odborné přípravy, kde je celková doba pobytu na území stanovena i s prodloužením na 27 měsíců.

K § 99Stanoveny jsou obecné důvody, které vedou ke zrušení povolení tohoto druhu pobytového oprávnění se stanovenými výjimkami.

K § 100Stanoví se podmínky pro vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vzdělávání. O tento typ povolení k dlouhodobému pobytu bude moct požádat jednak zletilý cizinec, pokud půjde o denní formu studia na střední škole nebo konzervatoři, bude-li mít zároveň požadovanou znalost vyučovacího jazyka a jednak cizinec, který bude pobývat na území za účelem výměny zkušeností a studijních pobytů osob odpovědných za vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů v rámci programů nebo iniciativ Evropské unie nebo v rámci mezinárodních smluv. Kromě podmínek pro vydání a prodloužení uvedených v tomto ustanovení, ministerstvo vnitra v rámci řízení posoudí obecné důvody vylučující vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Stejně tak u zrušení platnosti tohoto povolení k dlouhodobému pobytu se vychází pouze z obecných důvodů.

K § 101Odstavec 1 stanoví okruh náležitostí požadovaných k vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vzdělávání.

81


K § 102Doba platnosti pobytu bude stanovena o 3 měsíce delší, než je doba potřebná pro dosažení účelu pobytu, maximálně však na dobu 27 měsíců. Období 3 měsíců má vykrýt dobu mezi jednotlivými semestry/pololetími ve školním roce, např. školní prázdniny. Umožňuje se tak, aby cizinec setrval na území a nebyl nucen v mezidobí vycestovat z území. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vzdělávání lze opakovaně prodloužit, maximálně však na dobu 15 měsíců.

K § 103Ustanovení zákona o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny jsou ustanovení transpoziční vycházející ze směrnice 2003/86/ES. Stanoveny jsou podmínky pro vydání tohoto druhu povolení k dlouhodobému pobytu, které vychází ze směrnice 2003/86/ES. Kromě obecných podmínek je sloučení rodiny na rozdíl od stávajících 15 měsíců v dosavadní právní úpravě umožněno již po 4 měsících pobytu nositele sloučení na území České republiky. Veškeré stanovené podmínky jsou v souladu se směrnicí 2003/86/ES, přičemž nově je stanovena podmínka v případě, že se slučují manželé, tito musí hovořit společným jazykem, kterým jsou schopni se vzájemně dorozumět, Nemusí se tedy jednat o jazyk český, ale jde o jazyk, kterým jsou schopni v běžné řeči komunikovat a tudíž to nevzbuzuje pochybnosti o možném účelovém jednání. Tato podmínka byla do nové právní úpravy zakomponována s ohledem na relativně vysokou míru zneužitelnosti žádostí o povolení k pobytu za tímto účelem. Tato podmínka je též plně v intencích směrnice 2003/86/ES a jejími podmínkami pro výkon práva na sloučení rodiny týkající se veřejného pořádku. Dále se stanoví okruh osob, na něž bude uplatňován zvýhodněný režim vyplývající z

82

této směrnice. V odstavci 2 písm. a) a b) je stanoveno, že v případě sloučení manžela na azylanta a manželství vniklo před jeho vstupem na území a též v případě nezletilého dítěte azylanta či jeho manžela. Důvodem této navrhované úpravy je skutečnost, že tyto z odstavce 2 vyloučené osoby mohou, v případě, že nepodají žádost o udělení azylu, požádat o povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území. V odstavci 3 až 5 je stanoveno, že u některých kategorií osob se splnění určitých podmínek nevyžaduje. V odstavci 6 se stanoví možnost prominutí podmínky měsíčního příjmu cizince s ohledem na přiměřenost důsledků nevydání povolení k pobytu. Možnost prominutí je výkonem diskreční pravomoci ministerstva. V souvislosti s transpozicí směrnice 2009/50/ES se umožňuje podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi držitele modré karty, který pobýval s držitelem modré karty v jiném členském státě a následuje ho na území. Držiteli modré karty a jeho rodinným příslušníkům bude umožněno sloučení rodiny bez stanovení minimální doby předchozího pobytu na území.

K § 104Stanoví se důvody vylučující vydání nebo prodloužení tohoto povolení k pobytu, kdy stanoveny jsou s ohledem na směrnici z obecných důvodů vylučující vydání povolení k dlouhodobému pobytu vybrány konkrétní důvody, které se zde uplatní a dále navíc další dva speciální důvody, které vycházejí ze směrnice 2003/86/ES. V odstavci 2 je stanovena povinnost ministerstva před nevydáním pobytu z důvodu tam uvedeného posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí o nevydání povolení k pobytu. V odstavci 3 se pak stanoví povinnost posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí o neprodloužení povolení k pobytu a v odstavci 4 specifikum týkající se rodinného příslušníka cizince, který je rezidentem jiného členského státu Evropské unie.

K § 105Stanoví se náležitosti, které cizinec k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny musí předložit. V praxi se objevují případy, kdy rodinní příslušníci v zemi původu nemají cestovní doklad a ani si ho nemohou obstarat. Proto se speciálním kategoriím cizinců umožňuje, aby namísto cestovního dokladu předložily pro účely podání žádosti vydání povolení k dlouhodobému pobytu i jiný doklad totožnosti než cestovní doklad. Tato možnost je však podmíněna v případě manželství uzavřením sňatku před vstupem osoby požívající doplňkové ochrany na území. Pokud jde o sloučení s azylantem a jejich manželství vzniklo před vstupem azylanta na území, osoba usilující o sloučení žádá o povolení k trvalému pobytu. Pokud jde o osoby usilující o sloučení, jejichž manželství s azylantem či osobou požívající doplňkové ochrany vzniklo po příchodu azylanta či osoby požívající doplňkové ochrany na území, tyto osoby musí předložit platný cestovní doklad.

Odstavec 4 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední

83

vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 106V souladu se směrnicí 2003/86/ES se stanoví doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, která dle směrnice nesmí být kratší než jeden rok. Doba platnosti povolení k pobytu v zásadě kopíruje délku pobytu nositele oprávnění ke sloučení rodiny., a to i v případě rodinných příslušníků osob požívajících doplňkové ochrany. Pokud se jedná o sloučení s osobou pobývající na území trvale, vydá se povolení s dobou platnosti na dva roky, a to právě s ohledem na trvalost pobytového oprávnění nositele oprávnění ke sloučení. Obdobně se postupuje i v případě prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Na základě stejných principů se stanoví i délka pobytu rodinných příslušníků držitele modré karty.

K § 107Stanovují se důvody vedoucí ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Těmito důvody jsou jednak důvody obecné (se stanovenými výjimkami) a dále speciální, které také vycházejí ze směrnice 2003/86/ES. V souladu se Směrnicí Rady č. 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny je stanoveno, že povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se nezruší v době, kdy držitel povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny může za pobytu na území požádat o vydání povolení k pobytu, které nebude vázáno na nositele oprávnění ke sloučení rodiny, tj. o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem.

K § 108Na rozdíl od současné právní úpravy je oddělena právní úprava vstupu a pobytu rodinných příslušníků státních občanů České republiky zákona o pobytu cizinců a rodinných příslušníků občanů Unie ve smyslu zákona o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků. Takový přístup je zcela v souladu se směrnicí 2004/38/ES, která se vztahuje pouze na občany Unie a jejich rodinné příslušníky, kteří doprovázejí nebo následují občana Unie vykonávajícího právo volného pohybu. Judikatura Soudního dvora Evropské unie rozšířila působnost směrnice 2004/38/ES i na rodinné příslušníky občanů členského státu, kteří vykonali právo volného pohybu a vracejí se do tohoto členského státu. Rodinní příslušníci občanů České republiky, kteří vykonávají právo volného pohybu ve smyslu směrnice 2004/38/ES, spadají pod úpravu v zákoně o volném pohybu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků. Ačkoli v dosavadní právní úpravě byli rodinní příslušníci občanů České republiky zahrnuti pod úpravu platnou pro rodinné příslušníky občanů jiných členských států Unie, nemohli a nemohou se dovolávat směrnice 2004/38/ES, neboť se na ně nevztahuje. Nová právní úprava navrhuje, aby rodinní příslušníci občanů České republiky spadali pod kvalitativně odlišnou úpravu od rodinných příslušníků občanů třetích zemí, avšak podmínky jejich pobytu jsou srovnatelné s podmínkami pobytu rodinných příslušníků občanů ostatních

84

členských států Evropské unie. Relevantním důvodem pro vynětí rodinných příslušníků občanů České republiky z působnosti směrnice 2004/38/ES je i skutečnost, že v důsledku dosavadní právní úpravy byla těmto cizincům přiznávána práva volného pohybu v členských státech Unie, aniž by jim náležela.

Stanoví se podmínky vydání tohoto druhu pobytového oprávnění. Kromě podmínky společného soužití státního občana České republiky a jeho rodinného příslušníka a souhlasu druhého rodiče s pobytem nezletilého cizince na území se stanoví i podmínka společného jazyka slučujících se osob, a to s ohledem na relativně vysokou míru zneužitelnosti žádostí o povolení k pobytu za tímto účelem, přičemž o společném jazyku platí obdobně to, co je uvedeno k obdobné podmínce u dlouhodobého pobytu za účelem sloučení rodiny. Stanoví se dále okruh osob, na které bude aplikována tato právní úprava. Okruh osob je stanoven v zásadě obdobně jako v případě rodinných příslušníků občanů jiných členských států Evropské unie. V případě manžela, je podmínkou jeho zahrnutí mezi rodinné příslušníky státní občana České republiky vydání oddacího listu matričního úřadu České republiky, který je uveden jako speciální náležitost žádosti. Důvodem této podmínky je navrhovaná změna zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dle ustanovení § 42 odst. 3 a 4 navrhované právní úpravy: „Občan, popřípadě pozůstalí, jde-li o zápis úmrtí, je povinen před orgány veřejné moci, Českou národní bankou, Veřejným ochráncem práv, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, státními fondy a zdravotními pojišťovnami (dále jen „úřední styk“) předkládat matriční doklad vydaný zvláštní matrikou, došlo-li k narození, uzavření manželství, partnerství nebo úmrtí občana v cizině.“ „Stejnou povinnost má i cizinec, uzavřel-li manželství, nebo vstoupil-li do partnerství s občanem v cizině.“ V odstavci 4 se zavádí vyvratitelná právní domněnka trvalosti partnerského vztahu. Podmínkou považování partnerského vztahu za vztah trvalý je společné soužití v domácnosti minimálně po dobu 1 roku, před uplynutím doby jednoho roku je takový vztah považován za trvalý s přihlédnutím k dalším kritériím za využití správního uvážení. Ministerstvu je dále umožněno vyvrátit domněnku trvalosti partnerského stavu trvajícího déle než jeden rok, pokud povaha tohoto vztahu neodpovídá kritériím v tomto odstavci uvedeným. Důvodem zavedení vyvratitelné právní domněnky trvalosti partnerského vztahu jsou přetrvávající problémy v praxi při existenci vágního ustanovení v dosavadní právní úpravě týkající se rodinných příslušníků občanů Evropské unie, která byla shodně aplikována na rodinné příslušníky občanů České republiky.

K § 109Stanoví se důvody pro zamítnutí žádosti tohoto povolení k pobytu. Stanoveny jsou obecné důvody vylučující vydání povolení k pobytu se stanovenými výjimkami a dále některé důvody speciální, resp. speciálně specifikované. V odstavci 2 je stanovena povinnost ministerstva před nevydáním pobytu z důvodů tam uvedeného posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí o nevydání povolení k pobytu. Další odstavec pak stanoví povinnost posoudit dopad rozhodnutí v případě neprodloužení povolení.

K § 110Stanoví se náležitosti, které musí předložit cizinec k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se státním občanem České republiky.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění

85

cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 111Stanoví dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení se státním občanem České republiky. Doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení je stanovena na 3 roky, s možností dalšího prodloužení až na 5 let, a je tedy delší než doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny.

K § 112Stanovují se důvody vedoucí ke zrušení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se státním občanem České republiky. V odstavci 1 jsou uvedeny obecné důvody vedoucí ke zrušení povolení k pobytu se stanovenými výjimkami z těchto obecných ustanovení a specifikace důvodu minulého nebo současného neplnění účelu pobytu. V odstavci 2 jsou pak stanoveny podmínky zrušení dotčeného povolení k pobytu v případě, že osoba usilující o sloučení přestane být rodinným příslušníkem státního občana České republiky. Obdobně jako v dosavadní právní úpravě, kdy na rodinné příslušníky státních občanů České republiky byla aplikována úprava vyplývající ze směrnice 2004/38/ES, jsou stanoveny případy, kdy i přes ztrátu statutu rodinného příslušníka občana České republiky, je zachováno dosavadní oprávnění k pobytu. V případě zrušení povolení se vždy posoudí přiměřenost dopadů rozhodnutí.

K § 113Navrhované ustanovení v souladu se Směrnicí Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004 upravuje režim vydávání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany cizinců na území. Tato úprava se vztahuje na cizince, kteří se stali obětí obchodování s lidmi anebo jsou objekty převaděčství. Dále je tato právní úprava transpozičním ustanovení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Podmínkou je jejich ochota spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení a jejich svědectví je významné pro odhalení pachatelů uvedené organizované trestné činnosti.

86

V zájmu zachování rodiny se v odstavci 2 stanoví okruh osob, kterým bude moci být rovněž vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území.

Navrhovaná úprava odstavce 3 v souladu s ustanovením o osobní působnosti tohoto zákona umožňuje, aby vedle sebe mohlo probíhat řízení o přiznání mezinárodních ochrany podle zákona o azylu a současně řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany podle cizineckého zákona.

K § 114Stanoveny jsou důvody vylučující vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany jako výčet z obecných důvodů pro nevydání či neprodloužení povolení k dlouhodobému pobytu ve společných ustanoveních k dlouhodobým pobytům.

K § 115Stanoví se náležitosti žádosti o vydání povolení tohoto druhu pobytového oprávnění.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky.

Legislativní návrh však počítá shodně jako dosavadní právní úprava s tím, že pokud nelze úhradu zdravotní péče u cizinců ve lhůtě na rozmyšlenou, dále cizince, který podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a cizince, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, zajistit jiným způsobem, tzn. sjednat smluvní zdravotní pojištění, bude zdravotní péče hrazena státem.

K § 116Legislativní návrh obdobně jako předchozí právní úprava stanoví poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení. Dále je stanovena lhůta jednoho měsíce pro rozhodnutí cizince o spolupráci s orgánem činným v trestním řízení, přičemž stanovena je i možnost ukončení běhu této lhůty zejména z důvodu veřejného pořádku či bezpečnosti státu.

K § 117Stanoví doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany. Doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ochrany je stanovena nejméně na 6 měsíců, s možností dalšího prodloužení na dobu potřebnou pro dosažení účelu pobytu.

K § 118Stanoveny jsou s výjimkami z obecných ustanovení o zrušení povolení k dlouhodobým pobytům důvody pro zrušení tohoto druhu povolení k dlouhodobému pobytu. Současně je stanoveno, že pobyt osobám, kterým toto povolení k dlouhodobému pobytu bylo vydáno za účelem zachování rodiny, zaniká v případě zrušení povolení nositeli oprávnění.

K § 119 a 120 Cizincům, kterým bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany, se

v souladu se Směrnicí Rady 2004/81/ES garantuje poměrně široká škála oprávnění na úrovni, která je poskytována cizincům s nejvýhodnějším pobytovým oprávněním, tj. trvalým pobytem.

87

Spolupráci mezi Ministerstvem vnitra a právnickými osobami zabývajícími se poskytováním právní pomoci cizincům je nezbytné ošetřit v zákoně, neboť by jinak nebylo možné hradit služby, které jsou cizincům z jejich strany poskytovány.

Ministerstvem vnitra bude nutné v případě potřeby zajistit ubytování těm cizincům, kteří nejsou schopni zajistit si ubytování samostatně. Konkrétně se bude jednat zejména o cizince, kteří nejsou umístěni v zařízení pro zajištění cizinců, a cizince, jejichž zajištění bylo ukončeno.

Co se týče přístupu na trh práce, bude jako doposud mít cizinec po dobu platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území možnost být zaměstnán bez podmínky vydání pracovního povolení. Z důvodu, že tato úprava bude obsažena v zákoně o zaměstnanosti, v legislativním návrhu tato úprava absentuje.

K § 121Nová právní úprava stanoví speciální druh pobytového oprávnění dlouhodobého pobytu ve zvláštních případech. Legislativní návrh upravuje okruh cizinců, na které bude toto a následující ustanovení moci být aplikováno. Jedná se v zásadě o kategorie osob, na které se v dosavadní právní úpravě aplikovala ustanovení o dlouhodobém vízu za účelem strpění. Vzhledem k tomu, že v nové právní úpravě tento institut absentuje, přesunul předkladatel tento okruh cizinců pod režim dlouhodobého pobytu, čímž mu umožnil výhodnější postavení. Důvodem zákonné koncepce je skutečnost, že na pobytu této kategorie cizinců je ze strany státních orgánů zájem, kdežto v případě cizinců, kteří jsou na území strpění dle nové právní úpravy, jde čistě o zájem cizince samotného. Právní úprava písm. d) je transpozičním ustanovením Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

K § 122Stanoví se důvody vyloučení vydání tohoto druhu pobytového oprávnění, které se však neuplatní u cizince, o jehož správním vyhoštění bylo rozhodnuto, ale jeho vycestování není možné. S ohledem na specifika tohoto druhu pobytového oprávnění jsou speciálně z obecných důvodů vyňaty některé důvody, které vylučují vydání tohoto druhu pobytového oprávnění.

K § 123Obdobně jako u jiných druhů povolení k dlouhodobému pobytu jsou stanoveny náležitosti žádosti.

Odstavec 2 stanoví povinnost předložit doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců při pobytu na území České republiky. Navrhovatel vychází z nové právní úpravy zdravotního pojištění cizinců při pobytu na území České republiky, ze které vyplývá, že cizinec, kterému má být povolen dlouhodobý pobyt, již přijel na území a vydání průkazu o povolení k pobytu je v procesu nebo jde o cizince, který již má dlouhodobý pobyt a žádá o prodloužení, je povinen nejpozději před převzetím průkazu o povolení k pobytu sjednat smluvní zdravotní pojištění ve stanoveném rozsahu, nestanoví-li jiný zákon nebo mezinárodní smlouva jinak, což znamená, že nemá úhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb zajištěnu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána nebo na základě písemného závazku státního orgánu. Na území České republiky cizinec přicestuje s národním vízem za účelem řízení, které z moci úřední

88

vydává zastupitelský úřad. Vydává se cizinci, jehož žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalém pobytu podaná na zastupitelském úřadě byla kladně vyřízena. Před vyznačením národního víza za účelem řízení pak bude cizinec povinen předložit zastupitelskému úřadu na dobu platnosti tohoto národního víza doklad o sjednaném pojištění v rozsahu obdobném zdravotnímu pojištění pro pobyt na schengenské vízum. Rozsah tohoto pojištění je upraven v čl. 15 vízového kodexu. Pojištění, se kterým cizinec přicestuje, a pojištění na území by měly na sebe kontinuálně navazovat. Ustanovení samozřejmě svou obecnou formulací ukládá cizinci, který je vyňat z povinnosti uzavřít smluvní zdravotní pojištění, doložit doklad svědčící o této skutečnosti (např. doklad o tom, že spadá do veřejného zdravotní pojištění nebo příslušný formulář, který je zaveden správním ujednáním k příslušné mezinárodní smlouvě, prokazující, že cizinec spadá pod režim mezinárodní smlouvy).

K § 124Stanoví se doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu s možností dalšího prodloužení.

K § 125 Stanovují se důvody zrušení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele jako obecné s jednou výjimkou.

Stanoven je současně speciální důvod zániku platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech, jde-li o cizince, který dlouhodobý pobyt ve zvláštních případech získal, protože byly dány důvody znemožňující jeho vycestování, ale bylo vydáno nové rozhodnutí ve věci jeho správního vyhoštění, které jeho vycestování připouští.

K § 126V odstavci 1 je obecně deklarováno, že cizinec může pobývat na území České republiky i za jiným než zákonem vymezeným účelem. Demonstrativně je uveden nový druh povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele. Důvodem zavedení tohoto druhu dlouhodobého pobytu je doposud nevyhovující absence nižšího pobytového oprávnění z důvodů hodných zvláštního zřetele, než je pobyt trvalý, kdy k naplnění účelu pobytu by v mnoha případech postačilo právě nižší pobytové oprávnění. Důsledkem tohoto zavedení je pak explicitně stanovená subsidiarita vydání povolení k trvalému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele vzhledem k tomuto druhu povolení k dlouhodobému pobytu. Na vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele není právní nárok.

V odstavci 2 je speciálně stanoveno, že o povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele může požádat též cizinec, který na území pobývá po pravomocném skončení neúspěšného řízení o udělení mezinárodní ochrany, přičemž jsou stanovena kritéria, která musí ministerstvo při svém rozhodování o takové žádosti zohlednit. Za důvody hodné zvláštního zřetele není možno dle tohoto ustanovení bez dalšího považovat pouze samotnou délku řízení o udělení mezinárodní ochrany. Zatímco délka řízení o udělení mezinárodní ochrany je základní podmínkou samotného zahájení řízení o předmětné žádosti (v případě nesplnění bude řízení zastaveno), při zohlednění ostatních kritérií je rozhodování o meritu věci ponecháno na správním uvážení ministerstva, což umožňuje pružněji reagovat na konkrétní případy s ohledem na individuálnost jejich okolností. Dosavadní úprava povolení k trvalému pobytu pro osoby pobývající na území po skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany v nové právní úpravě absentuje. Důvodem je opět skutečnost, že k naplnění účelu pobytu postačí nižší pobytové oprávnění.

89

V odstavci 3 jsou uvedeny podmínky vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele spolu s možností upuštění od těchto podmínek s ohledem ke konkrétní situaci jednotlivého případu.

K § 127Toto zákonné ustanovení upravuje obecné důvody vylučující vydání povolení k dlouhodobému pobytu a následně zároveň konkretizuje, že ke konkrétnímu důvodu se přihlédne pouze za splnění kvalifikačních podmínky tam uvedené - podmínka přiměřenosti dopadů rozhodnutí o nevydání povolení k dlouhodobému pobytu.

K § 128Obdobně jako u jiných druhů povolení k dlouhodobému pobytu jsou stanoveny náležitosti žádosti.


K § 129Stanoví se doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu s možností dalšího prodloužení.

K § 130Stanovují se důvody zrušení povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele jako obecné a zároveň jeden specifický důvod stanovený s ohledem na specifikum tohoto druhu povolení k dlouhodobému pobytu.

K § 131Navrhované ustanovení zavádí jednotlivé obecné důvody vylučující povolení k dlouhodobému pobytu. Na rozdíl od stávající právní úpravy navrhovaná úprava nepočítá se

90

speciálními ustanoveními, které budou výslovně řešit otázku zamítnutí žádosti, ale vychází se z toho, že zákon stanoví podmínky vydání povolení k pobytu a jejich splnění znamená vydání povolení, pokud však nejsou naplněny některé z negativních podmínek, kterými jsou právě důvody vylučující vydání povolení. Nesplnění podmínky vydání povolení stejně jako naplnění důvodu vylučujícího vydání povolení pak bude znamenat zamítnutí žádosti, aniž by musel nutně zákon explicitně stanovit, z jakých důvodů se žádost zamítne. Negativní rozhodnutí o žádosti vyplývá z logiky věci a příslušné ustanovení, které bylo v dané věci aplikováno (ustanovení upravující podmínku vydání povolení, která nebyla splněna, resp. ustanovení upravující důvod vylučující vydání povolení, který byl naplněn) bude citováno v rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Nedostatky žádosti, resp. nepředložení náležitostí, které budou bránit věcnému posouzení žádosti pak důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Toto ustanovení upravuje základní katalog obecných důvodů vylučujících vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu s tím, že se v zásadě všechny důvody uplatní u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů s těmi výjimkami, které budou stanoveny speciálně u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů, což se týká zejména těch druhů povolení k pobytu, která jsou transpozicí příslušných směrnic Evropské unie. Stejně tak u některých druhů dlouhodobých pobytů jsou některé speciální důvody vylučující vydání povolení doplněny. Obecné důvody vylučující vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu je tedy třeba vykládat vždy v souvislosti se speciálním ustanovením, které řeší důvody vylučující vydání nebo prodloužení konkrétního druhu povolení k dlouhodobému pobytu.

Jednotlivé důvody vylučující vydání nebo prodloužení povolení jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky.

Aplikace jednotlivých důvodů vylučujících vydání povolení je rovněž v souladu s jednotlivými směrnicemi Evropské unie, jedná-li se o takové druhy dlouhodobých pobytů, které vychází s transpozice těchto směrnic. Konkrétně se jedná o modrou kartu (směrnice 2009/50/ES), dlouhodobý pobyt, jedná-li o rezidenta jiného členského státu Evropské unie (směrnice 2003/109/ES), dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny (směrnice 2003/86/ES), dlouhodobý pobyt za účelem studia (2004/114/ES), dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu (směrnice 2005/71/ES) a dlouhodobý pobyt za účelem ochrany (směrnice 2004/81/ES).

Většina z katalogu důvodů vylučující vydání nebo prodloužení povolení k pobytu je třeba podřadit pod výhradu veřejného pořádku a jejich účelem je zamezit pobyt na území cizinci, který se jednak dopouští jednání, které je v rozporu hodnotami, které lze pod veřejný pořádek podřadit, nebo se jedná o jednání, které je jako takové obecně vnímáno a je problémem i stávají praxe, jako je např. skutečnost, že se v rámci projednávání žádosti cizince zjistí, že předkládá nebo předkládal falešné nebo pozměněné dokumenty [písmeno a)], a to nejen v rámci řízení o žádosti, ale i v rámci jiných řízení vedených podle toho zákona, nebo že cizinec uváděl v řízeních podle toho zákona nepravdivé skutečnosti [písmeno b)] nebo že překládá doklady, které sice nejsou padělané či pozměněné, ale jejich obsah neodpovídá skutečnosti [písmeno c)]. Obecně lze totiž tyto věci považovat za velice závažný problém, který není nijak postižitelný v rovině trestního práva, nicméně je třeba, aby právní úprava dala jasný nástroj a signál, že uvádění nepravdivých skutečností a předkládání falešných

91

dokumentů nebude Českou republikou tolerováno a taková jednání budou postihována v rovině nemožnosti vyhovění žádosti o vydání nebo prodloužení pobytových oprávnění.

Obdobně je třeba chápat i taková jednání, kterým je nespolupráce účastníka řízení v rámci žádosti o vydání či prodloužení povolení k pobytu [písmeno d) a e)] nebo jednání, která je třeba hodnotit jako obcházení zákona [písmeno n)], jejichž cílem je dosáhnout vydání povolení jednáním, které přímo zákonu neodporuje, ale obchází jeho pravý účel s cílem splnit podmínky pro vydání povolení k pobytu. Závažným problémem je rovněž otázka neplacení daní nebo jiných povinných odvodů [písmeno t)]. Neplnění těchto povinností ze strany cizince je třeba jednoznačně vnímat jako závažné protiprávní jednání a není v souladu s veřejným zájmem České republiky, aby na jejím území pobývali cizinci, kteří neplní své poplatkové povinnosti. Obdobně závažným způsobem je třeba vnímat neplnění základní povinnosti cizince, a to plnit účel pobytu, který mu byl na území povolen, neboť je třeba podotknout stávající praxi některých skupin cizinců, kteří získání pobytového oprávnění za jedním účelem v zásadě maskují fakticky vykonávanou nelegální výdělečnou činnost, která s daným účelem povoleného pobytu nemá nic společného [písmena p), q), r)].

Současně se však stanoví, že k některým z důvodů se v případě vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem a v případě žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (tedy jde již o cizince pobývajícího dlouhodobě na území), přihlédne pouze, pokud dopady rozhodnutí o nevydání nebo neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu budou přiměřené.

K § 132Navrhované ustanovení stanoví pravidla pro místo podávání žádostí o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Primárním pravidlem je podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na místně příslušném zastupitelském úřadu.

Další ustanovení pak specifikují výjimky z tohoto obecného pravidla. Podání žádosti na území je připuštěno především cizincům, kteří již na území v rámci dlouhodobého pobytu (za jiným účelem) pobývají a hodlají zde dále pobývat za jiným účelem (to však za podmínky, že takovou žádost o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem nesaldující ustanovení zákona připouštějí). Současně se připouští podat žádost cizinci, který již pobývá na území jiného členského státu v rámci platného povolení k pobytu, nikoli však schengenského či národního víza členského státu, a to z důvodu, že ani s českým národním vízem nebudou moci cizinci podat žádost o povolení k pobytu s ohledem na nový charakter národního víza. Navíc cizinci s oprávněním k pobytu v jiném členském státě delším než tři měsíce mohou podat žádost i v tomto členském státě (viz místně příslušný zastupitelský úřad).

Nově oproti dosavadní právní úpravě se rovněž stanoví možnost připustit cizincům z některých bezvízových zemí, jejichž seznam bude stanoven vyhláškou ministerstva vnitra, aby podali žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu přímo na území ministerstvu, přestože na území pobývají pouze v rámci bezvízového pobytu nebo schengenského víza (např. občan USA pobývající na území na schengenské vízum za účelem zaměstnání). Jde však pouze o možnost příslušnou vyhláškou toto ustanovení aktivovat, nikoli o povinnost ministerstva vnitra.

Rozšířená možnost podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území platí pro rodinné příslušníky občanů České republiky.

92

Navrhovaná úprava rovněž připouští v některých případech podání žádosti na území v zastoupení cizince a to osobou, které má zájem na jeho pobytu na území (např. nositel sloučení rodiny za cizince, který o sloučení žádá nebo občan České republiky za cizince, který je jeho rodinným příslušníkem). V případě této možnosti u dlouhodobého pobytu za účelem studia nebo vzdělávání anebo u karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance je však tento benevolentnější přístup podmíněn zvýšenou odpovědností daného subjektu.

Kromě rozšíření možnosti podání žádosti na území pro rodinné příslušníky občanů České republiky platí možnost podání žádosti z národního víza pro žadatele o modrou kartu s ohledem na požadavek článku 10 odst. 2 směrnice 2009/50/ES a dále o dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu. Pokud jde o dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu jakožto druh povolení vycházejícího ze směrnice 2005/71/ES, je cílem zajistit dostatečnou mobilitu vědeckých pracovníků. Výjimka z jinak obecného pravidla v rámci nového pojetí národního víza v tomto případě vychází z toho, že se může jednat o cizince, který pobýval v rámci dlouhodobého pobytu jako vědecký pracovník v jiném členském státě Evropské unie a posléze se přesunul na území České republiky a protože plnění jeho vědeckého úkolu přesáhlo 3 měsíce, požádal o národní vízum za tímto účelem. V průběhu doby se však ukázalo, že plnění vědeckého úkolu na území přesáhne nejen 3 měsíce, ale i jeden rok. Proto je zde v takovém případě možnost pokračovat v pobytu cestou žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Současně lze připustit, aby o dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu požádal na území cizinec pobývající na národní vízum i za jiným účelem, než je uveden výše, neboť se vychází z toho, že se může jednat např. o cizince, který do České republiky přicestoval původně za jiným účelem (např. zaměstnání), ale v průběhu jeho pobytu se vědecká výzkumná instituce rozhodne s ním uzavřít dohodu o hostování.

Speciálně je pak upravena i možnost podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele. Opět je tu jako výjimečnému druhu dlouhodobého pobytu, který je určen pro speciální výjimečné případy na základě správní úvahy dána rozšířená možnost podat žádost i z národního víza a dále pak i těm cizincům, kteří jsou po dobu nejméně tří let strpěni na území z důvodů překážky na jejich vůli nezávislé, nebo proto, že řízení o jejich správním vyhoštění bylo zastaveno z důvodu zásahu do soukromého a rodinného života. Tím se jim umožňuje přechod do standardního režimu dlouhodobě pobývajícího cizince, pokud budou na základě individuálních okolností případu shledány dostatečné důvody pro vydání tohoto povolení, na které není právní nárok. V neposlední řadě je pak připuštěna možnost žádat o dlouhodobý pobyt z důvodů hodných zvláštního zřetele pro neúspěšné žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Těmto cizincům je v souladu s vládou schváleným věcným záměrem umožněno v nové právní úpravě, aby požádali na území bezprostředně po skončení řízení o udělení mezinárodní ochrany o tento druh dlouhodobého pobytu. Samotné podání žádosti na území je připuštěno za podmínek déle trvajícího řízení o udělení mezinárodní ochrany. Pokud jsou tyto procesní podmínky pro podání žádosti splněny, správní orgán se následně bude zabývat samotnou věcnou stránkou žádosti. Pokud by podmínky pro samotné podání žádosti splněny nebyly, řízení o žádosti bude zastaveno.

Speciálně jsou pak nastaveny i podmínky pro podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech a za účelem ochrany.

K § 133Navrhovaná úprava stanoví procesní podmínky, za jakých lze požádat o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Oproti stávající úpravě je navrhovaná úprava benevolentnější, co se týče doby pro podání žádosti o prodloužení povolení, když připouští podat žádost i poslední

93

den platnosti povolení k pobytu a nejdříve 180 dnů před tímto dnem a když současně umožňuje i dřívější odůvodněné (popř. prokázané) podání žádosti. Nejzazší dobu pro podání žádosti nelze považovat za lhůtu ve smyslu správního řádu, proto je třeba, aby cizinec požádal o prodloužení platnosti povolení nejpozději poslední den platnosti povolení a pokud by takový den měl připadnout na den pracovního klidu, musí o prodloužení požádat takový poslední den před uplynutím platnosti, ve kterém je reálně schopen žádost podat. Pokud tedy např. skončení platnosti povolení připadá na neděli, musí cizinec podat žádost nejpozději poslední úřední den před touto nedělí.

Obdobně jako v dosavadní právní úpravě je rovněž připuštěna možnost podat žádost i po zákonem stanovené lhůtě, pokud cizinci v podání žádosti zabrání důvody na jeho vůli nezávislé. Na dané případy se tedy tak jako v současné právní úpravě neuplatní ustanovení správního řádu o prominutí zmeškání úkonu. Správní orgán nerozhoduje speciálním usnesením o prominutí zmeškání lhůty, ale na základě podané žádosti posoudí včasnost podání žádosti, resp. skutečnost, zda důvody uvedené cizincem lze podřadit pod důvody na jeho vůli nezávislé a po tomto posouzení buď žádost zastaví, nebo pokračuje v řízení a bude se žádostí věcně zabývat. Oproti stávající právní úpravě dochází ke zpřesnění v tom, že cizinec je povinen důvody na jeho vůli nezávislé, které mu zabránily ve včasném podání žádosti, nejpozději při podání žádosti věrohodně prokázat. Správní orgán tedy sám tyto důvody nezjišťuje, ale břemeno tvrzení a důkazní je na cizinci samotném a jejich splnění je koncentrováno k okamžiku podání žádosti.

Stejně jako ve stávající právní úpravě i navrhovaná úprava počítá s fikcí trvání platnosti dosavadního povolení k pobytu za předpokladu včasného podání žádosti, ovšem oproti stávající právní úpravě se počítá s trváním fikce nikoli do právní moci rozhodnutí, ale je svázána s vykonatelností rozhodnutí, a to z toho důvodu, že existují některá předběžně vykonatelná rozhodnutí, jejichž předběžná vykonatelnost je v současné době § 47 odst. 2 stávajícího zákona o pobytu cizinců suspendována. Naproti tomu se zavedením povinnosti ministerstva rozhodovat v některých případech o povinnosti opustit území např. i v případě zastavení řízení usnesením nebude mít tato změna zásadní vliv. Naopak vyjasní lépe situaci v případech, kdy bude např. přiznán odkladný účinek žalobě podané proti pravomocnému rozhodnutí, na nějž byla vázána fikce platnosti pobytu. Oproti stávající právní úpravě dochází ke zpřesnění pravidel pro osvědčování fikce platnosti pobytu.

Oproti dosavadní právní úpravě se rovněž stanoví jednoznačné pravidlo nemožnosti podání žádosti o prodloužení v době fikce platnosti pobytu, která vznikla podáním žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem, neboť vznikem fikce by jinak bylo možné dojít k závěru, že trvá dosavadní povolení k pobytu a tedy i případná žádost o prodloužení povolení je tedy podána v zákonné lhůtě. Naznačené postupy jsou bohužel ve stávající praxi často využívány zejména u změn účelů dlouhodobých pobytů např. za situace, kdy cizinec zjistí, že se svou žádostí nebude úspěšný, a snaží se tudíž setrvat na území účelově prostřednictvím různého řetězení žádostí. Toto jednoznačné pravidlo má tedy zabránit různým účelovým jednáním, jejichž cílem je zneužít fikce platnosti pobytu a řetězením žádostí dospět k účelovému setrvání na území. Současně tím ale není vyloučena možnost, aby v odůvodněných případech, kdy dojde k zásadní změně situace, bylo ze strany účastníka využito ustanovení § 41 odst. 8 správního řádu. Posouzení daných okolností je však již pod kontrolou před případným zneužitím, neboť citované ustanovení obsahuje korektiv v podobě hrozby vážné újmy.

K § 134

94

Toto ustanovení je obecným pravidlem pro oprávnění cizince požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu v případě, že dosavadní účel jeho pobytu už nehodlá dále plnit, ale hodlá dále pobývat na území za účelem jiným. Je samozřejmé, že cizinec může na území pobývat vždy jen s platným pobytovým oprávněním, nicméně nelze chápat toto ustanovení jako povinnost cizinec žádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu, pokud na území bude vykonávat nad rámec účelu povoleného pobytu další činnost, k jejímuž výkonu splňuje vnitrostátní podmínky, nemusí tedy hned za tímto účelem žádat o vydání nového dalšího povolení. Toto ustanovení pokrývá případy, kdy cizinec svůj dosavadní účel pobytu přestává plnit, a tedy by přestal plnit i jednu ze základních povinností, a to povinnost plnit účel pobytu, který mu byl na území povolen, ale hodlá na území pobývat za účelem jiným. V následujících ustanoveních jsou pak obsažena zvláštní pravidla pro změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu pro některé druhy dlouhodobých pobytů. Pokud ale nejsou tato zvláštní pravila stanovena, uplatní se toto obecné ustanovení s obecnou možností žádat o nový dlouhodobý pobyt za jiným účelem. V rámci řízení o žádosti se pak vydává zcela nové povolení k dlouhodobému pobytu s délkou platnosti odvozené od nového účelu pobytu.

I v rámci změny účelu povolení k dlouhodobému pobytu je stanoveno konkrétní pravidlo pro podání žádosti z hlediska časového a místního, kdy časově je možnost podat žádost opět striktně omezena platností stávajícího povolení. I v případě žádosti o změnu účelu dlouhodobého pobytu je stanoveno omezující pravidlo, že žádost nelze podat v době fikce platnosti dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu, ať již se jedná o fikci vzniknuvší na základě podané žádosti o prodloužení dosavadního povolení nebo na základě jiné dřívější žádosti o změnu účelu dlouhodobého pobytu. I v tomto případě se tedy jedná o zásadní snahu o zamezení účelových jednání, která se ve stávající praxi vyskytují, a lze tedy plně odkázat na odůvodnění uvedené k ustanovení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu.

Oproti stávající právní úpravě, kde je fikce platnosti dosavadního povolení v případě žádosti o změnu účelu dlouhodobého pobytu dovozována pouze analogicky a na základě judikatury Nejvyššího správního soudu je v nové právní úpravě upravena tato otázka explicitně. Jen pro úplnost je třeba podotknout, že právě skutečnost, že otázka uplatnění fikce platnosti povolení k pobytu v případě žádosti o změnu účelu není řešena explicitním ustanovením zákona, přináší ve stávající praxi problémy s výkladem ohledně lhůt pro podání takové žádosti a stran přípustnosti podávaní žádostí v době platné fikce. Proto je třeba tuto otázku explicitně a jednoznačně řešit.

Obdobně jako v případě fikce založené na základě žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu je řešena explicitně otázka osvědčení existence fikce platnosti pobytu.

K § 135 až § 139Navrhovaná ustanovení stanoví speciální pravidla pro možnost požádat o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem pro cizince, který na území pobývá jako držitel karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance, dlouhodobého pobytu za účelem studia nebo vzdělávání, sloučení rodiny, ochrany nebo s povoleným dlouhodobým pobytem ve zvláštních případech.

Tato pravidla pro dané kategorie držitelů povolení k dlouhodobému pobytu stanoví, v jakých případech a o jaký druh povolení k dlouhodobému pobytu jsou oprávněni požádat, a to s přihlédnutím na konkrétní povahu daného druhu povolení k dlouhodobému pobytu a jeho

95

primární účel. Ve všech případech je respektována možnost sloučení rodiny nebo sloučení rodiny se státním občanem České republiky, resp. připuštění podání žádosti za tímto účelem.

V některých případech jako např. u dlouhodobého pobytu za účelem studia nebo vzdělávání právní úprava vychází ze snahy zamezit zneužívání tohoto pobytového oprávnění k jiným účelům pobytu (v praxi jsou známy případy cizinců, kteří sice za účelem studia povolení získali, nicméně v dané škole nevydrželi studovat ani jeden semestr či školní rok a vcelku snadno přístupné povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia pak je zneužito k tomu, aby byla na území podána žádost o vydání povolení za jiným účelem).

Pravidla pro změnu účelu dlouhodobého pobytu u cizince pobývajícího na území za účelem sloučení rodiny a za účelem ochrany na území vycházejí s příslušných směrnic Evropské unie (směrnice 2003/86/ES a 2004/81/ES). Pokud se jedná o držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, je třeba vycházet ze skutečnosti, že cizinci nebude možné stále prodlužovat povolení k dlouhodobému pobytu, ačkoli již nesplňuje zákonné podmínky pro jeho prodloužení (resp. nesplňuje požadavky dané směrnicí 2003/86/ES). Oproti stávající právní úpravě, kde v zásadě nebylo možné žádost neprodloužit, pokud nebyly shledány důvody pro zrušení povolení, ačkoli cizinec již nesplňoval podmínky dané směrnicí, se nově vychází z pravidel uvedených směrnicí, tedy že žádost nebude moci být prodloužena, pokud cizinec již potřebné podmínky sloučení rodiny nesplňuje (např. již není nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným svobodným dítětem cizince s povoleným pobytem). Jeví se totiž jako nelogické a současně jako nesouladné se směrnicí, aby tady za účelem sloučení rodiny pobýval cizinec, který na území sice za tímto účelem vstoupil (např. jako dítě), ale v průběhu času nabyl zletilosti a založil i vlastní rodinu. Takovému cizinci se tedy dává možnost požádat o nový dlouhodobý pobyt za jiným účelem a tedy ve smyslu čl. 15 směrnice 2003/86/ES získat samostatné povolení k pobytu nezávislé na povolení k pobytu osoby usilující o sloučení rodiny.

Rovněž v případě cizince pobývajícího na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech jsou stanovena speciální pravidla pro možnost změny účelu pobytu a s ohledem na ryze speciální účel tohoto pobytu, jehož účelem by nemělo být usazení cizince na území. Změna je tedy připuštěna pouze v případech sloučení rodiny, sloučení rodiny se státním občanem České republiky a ochrany na území a dále obecně až po třech letech pobytu a pouze formou žádosti o dlouhodobý pobyt z důvodů hodných zvláštního zřetele. Pouze v případě, že jde o cizince, který dlouhodobý pobyt ve zvláštních případech získal, protože byly dány důvody znemožňující jeho vycestování je pak po třech letech pobytu možné požádat o jakýkoli účel pobytu. Vychází se z předpokladu, že tento druh pobytu je ryze účelový a je cizinci vydáván pouze pro dané případy a proto, aby byl naplněn účel tohoto pobytu a posléze cizinec odcestoval.

K § 140Navrhované ustanovení zavádí jednotlivé obecné důvody zrušení povolení k dlouhodobému pobytu, tedy katalog obecných důvodů pro zrušení povolení k dlouhodobému pobytu s tím, že se v zásadě všechny důvody uplatní u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů s těmi výjimkami, které budou stanoveny speciálně u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů. Stejně tak u některých druhů dlouhodobých pobytů jsou některé speciální důvody zrušení povolení doplněny. Obecné důvody zrušení povolení je tedy třeba vykládat vždy v souvislosti se speciálním ustanovením, které řeší zrušení konkrétního druhu povolení k dlouhodobému pobytu.

96

Jednotlivé důvody zrušení povolení jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky.

Aplikace jednotlivých důvodů zrušení povolení je rovněž v souladu s jednotlivými směrnicemi Evropské unie, jedná-li se o takové druhy dlouhodobých pobytů, které vychází z transpozice těchto směrnic, případně je katalog důvodů pro zrušení povolení modifikován speciálním ustanovením u konkrétního druhu dlouhodobého pobytu. Konkrétně se jedná o modrou kartu (směrnice 2009/50/ES), dlouhodobý pobyt jedná-li o rezidenta jiného členského státu Evropské unie (směrnice 2003/109/ES), dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny (směrnice 2003/86/ES), dlouhodobý pobyt za účelem studia (2004/114/ES), dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu (směrnice 2005/71/ES) a dlouhodobý pobyt za účelem ochrany (směrnice 2004/81/ES).

Katalog důvody zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je rozdělen na skupinu, u níž se vždy posuzuje, zda dopad rozhodnutí je přiměřený a na skupinu, kde se toto posouzení nepřepokládá.

Speciálně jsou pak důvody stanoveny i pro cizince s dlouhodobým pobytem, který je současně rezidentem jiného členského státu Evropské unie.

K § 141Navrhované ustanovení vymezuje důvody zániku povolení k dlouhodobému pobytu. Nově např. v písmenu c) navrhované ustanovení upravuje projev vůle cizince o vzdání se povolení k dlouhodobému pobytu, které dosud neúčelně a neekonomicky bylo důvodem zrušení povolení, což bylo nutné činit rozhodnutím ve správním řízení. Navrhovaná právní úprava je však efektivnější když spojuje takový projev cizince se zánikem pobytu ex lege. Není důvodu k zahajování správního řízení, pokud není pochyb o projevu vůle cizince. Vzhledem k závažnosti následků takového projevu vůle cizince, aby nebylo o takovém projevu vůle cizince pochyb, musí být projev vůle učiněn před správním orgánem do protokolu či písemným prohlášením s úředně ověřeným podpisem.

Navrhované ustanovení pak dále řeší vztah k pobytovému režimu dle zákona o azylu. Současně je řešena otázka přechodu cizince do režimu zákona o volném pohybu občanů Evropské unie jejich rodinných příslušníků a otázka přechodu cizince na vyšší pobytové oprávnění, kterým je trvalý pobyt.

Speciálně je pak řešena otázka zániku povolení k pobytu v případech, kdy je pravomocně rozhodnuto o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu a cizinec, který nemá zajištěno ubytování v zákonné lhůtě jednoho měsíce, nedoloží nový doklad o zajištění ubytování. Cílem tohoto ustanovení je umožnit rychleji řešit otázku zrušení údaje o místě hlášeného pobytu u cizinců s dlouhodobým pobytem. To ve stávající právní úpravě nebylo možné, a ubytovatel, který měl na své adrese hlášeného dlouhodobě pobývajícího cizince, mohl podat pouze podnět na zrušení povolení k dlouhodobému pobytu a čekat, zda ke zrušení dojde. Nově se tedy umožňuje i zrušení údaje u cizinců s dlouhodobým pobytem, ovšem s ohledem na skutečnost, že zrušení údaje o místě hlášeného pobytu de facto značí, že cizinec nemá zajištěno ubytování jako jednu ze základních podmínek pobytu, je s uplynutím lhůty jednoho měsíce spojen zánik platnosti povolení, neboť by bylo krajně neefektivní vést další řízení o zrušení platnosti povolení, když cizinec si musí jako účastník řízení o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu vědom, že nesplňuje podmínku zajištěného ubytování, navíc ministerstvu je stanovena

97

povinnost v rozhodnutí o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu na území cizince o jeho povinnostech a o následcích jejich nesplnění poučit.

K § 142Legislativní návrh stanoví podmínky, za kterých může cizinec mladší 18 let pobývat na území na základě oprávnění k dlouhodobému pobytu. Dosavadní právní úprava upravila trvalý pobyt cizince svěřeného do náhradní výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, aniž by explicitně stanovila, co se rozumí takovým rozhodnutím. Nová právní úprava již explicitně stanoví jako formu rozhodnutí příslušného orgánu o svěření do náhradní výchovy pravomocný rozsudek soudu, jehož existence je jednou z podmínek oprávnění k trvalému pobytu. Nezletilý cizinec, který nebyl svěřen do náhradní výchovy rozsudkem soudu, ale rozhodnutím či předběžným opatřením podle odstavce 1, může pobývat na území na základě oprávnění k pobytu dlouhodobému, které nová právní úprava zcela nově stanoví jako náhradu za dosavadní pobyt bez víza určený pro tuto kategorii osob.

Odstavec 2 pak stanoví vydání potvrzení osvědčujícího vznik oprávnění.

K § 143Navrhovaná právní úprava stanovící podmínky vydávání průkazu o povolení k pobytu cizincům pobývajícím na území na základě oprávnění k dlouhodobému pobytu je obdobou dosavadní právní úpravy týkající se trvalého pobytu cizince svěřeného do náhradní výchovy.

K § 144Ustanovení upravuje důvody zániku oprávnění k dlouhodobému pobytu svěřeného do náhradní výchovy, Dle odstavce 1 písm. c) oprávnění k trvalému pobytu mimo jiné zanikne, pokud cizinci vznikne oprávnění k trvalému pobytu, což znamená po nabytí právní moci rozsudku soudu o svěření do náhradní výchovy. Oprávnění k trvalému pobytu zaniká dle odstavce 1 písm. h) dosažením věku 19 let, po dosažení věku 18 let je však cizinec oprávněn dle odst. 2 požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. Tato zcela nová koncepce právní úpravy přináší této kategorii cizinců výrazně lepší postavení než za účinnosti dosavadní právní úpravy, kdy tento cizinec pobývající na území na základě přechodného pobytu bez víza po dosažení zletilosti neměl v zásadě žádnou možnost legální úpravy dalšího pobytu na území ČR.

K § 145 až § 147

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy bude cizincům požívajícím na území výsad a imunit podle mezinárodního práva vydáván pouze jeden doklad – identifikační karta. Tento doklad bude osvědčovat skutečnost, že daný cizinec požívá na území výsad a imunit podle mezinárodního práva, zároveň bude i dokladem totožnosti a dokladem prokazujícím registraci jeho držitele Ministerstvem zahraničních věcí. Pro cizince podléhající vízové povinnost bude zároveň průkazem o povolení k pobytu s vytvořenou fikcí, že se v takovém případě jedná o pobyt dlouhodobý. Postavení takových osob bude totožné s postavením, které mají dle stávající právní úpravy (§ 49 zákona č. 326/1999 Sb.) s rozdílem, že se již nebude muset vést další správní řízení. Dojde tedy k zefektivnění celého procesu.

K § 148Trvalý pobyt cizince na území České republiky je trvalého charakteru, nevyžaduje prodloužení a není vázán na plnění účelu. Trvalý pobyt je nejvýhodnějším pobytovým oprávněním cizinců na území České republiky. Navrhovaná úprava mění dosavadní

98

systematiku členění trvalého pobytu. Legislativní návrh člení trvalý pobyt na prvý díl - povolení k trvalému pobytu zahrnující jak z unijního práva transponovaný pobyt dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, tak národní úpravu trvalého pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území, pobytu rodinného příslušníka občana České republiky a trvalý pobyt držitele karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Druhým dílem je pak oprávnění k trvalému pobytu cizince svěřeného do náhradní výchovy, které vzniká ze zákona.

Aby se předešlo možným výkladovým problémům a omezila se nutnost změn v jiných právních předpisech operujících s pojmem „trvalý pobyt“ nebo „povolení k trvalému pobytu“, výslovně se stanoví, že všechny trvalé pobytové tituly, na jejichž základě může cizinec na území pobývat trvale se pro účely jiných právních předpisů, považují za povolení k trvalému pobytu.

Obecnou možností je získání trvalého pobytu po 5 letech pobytu na území České republiky. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy navrhovaná úprava počítá s udělováním pouze titulu dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, který vyplývá z unijního práva (Směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty). Dle navrhované úpravy jsou tedy sjednoceny podmínky pro povolení k trvalému pobytu po 5 letech dle národní úpravy a přiznání postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta dle unijního práva.

Navrhovaná úprava stanoví podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie transponované ze Směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty; prokazování znalosti českého jazyka jako jedné z podmínek pro získání povolení k trvalému pobytu je významným integračním prvkem a je plně v souladu s podmínkami, které stanoví Směrnice Rady 2003/109/ES.

Odstavec 2 písm. a) upravuje započítávání doby pobytu studia jednou polovinou je důsledkem transpozice Směrnice Rady 2003/109/ES.

Navrhovaná úprava odstavce 2 písm. b) a c) - je transpozicí Směrnice Rady 2011/51/EU, kterou se rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany; nová právní úprava tedy výslovně vymezuje, jaká doba pobytu se započítá do nepřetržitého pobytu na území podle odstavce 1 za podmínky, že cizinec již mezinárodní ochrany nepožívá.

Podle navrhované právní úpravy v odstavci 2 písm. d) se nově započítá z části, či za určitých podmínek zcela, doba, po kterou byl cizinec v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, pokud takové řízení vedlo k udělení azylu či doplňkové ochrany jako forem mezinárodní ochrany; uvedené ustanovení je také transpozicí směrnice 2011/51/EU.

Dle navrhované právní úpravy se do doby nepřetržitého pobytu podle odstavce 1 nezapočítává doba pobytu na základě národního víza. Navrhovaná úprava je důsledkem skutečnosti, že národní vízum již nebude tvořit jakýsi předstupeň dlouhodobého pobytu a z národního víza tedy nebude možno požádat na území o povolení k dlouhodobému pobytu. Maximální doba platnosti národního víza je 1 rok, a aby mohl cizinec dále pobývat na území České republiky, musí odcestovat, čímž bude narušena nepřetržitost pobytu podle odstavce 1.

99

Do nepřetržitého pobytu podle odstavce 1 se nezapočítává ani strpění pobytu na území, jelikož není pobytovým oprávněním.

Odstavec 3 navrhuje novou délky období nepřítomnosti cizince, který je pracovně vyslán do zahraničí započitatelné do doby pobytu podle odstavce 1.

V odstavci 4 je legislativní návrh, který je transpozicí směrnice 2003/109/ES taxativně negativně vyjmenovává období přítomnosti cizince na území České republiky, které se do doby nepřetržitého pobytu na území podle odstavce 1 nezapočítají. Obecně se jedná o období, po která cizinec pobývá na území pouze po určitou omezenou dobu (byť formálně na základě povolení k dlouhodobému pobytu) a po naplnění účelu pobytu odcestuje z území. Pokud se jedná o započítávání dlouhodobého pobytu ve zvláštních případech, nová právní úprava transponovala toto omezení také ze směrnice 2003/109/ES, která v článku 3 odst. 2 písm. e) podmiňuje započítání pobytu neexistencí jeho formálního omezení.

K § 149

Obdobně jako stávající právní úprava legislativní návrh v souvislosti s transpozicí směrnice 2009/50/ES stanoví, že do období 5 let nepřetržitého pobytu na území České republiky vyžadovaného pro získání trvalého pobytu na tomto území se započítává i pobyt na modrou kartu, resp. pobyt na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny s držitelem modré karty. Započítává se jak pobyt na území České republiky, tak pobyt v jiných členských státech delší než 18 měsíců, přičemž na území České republiky musí cizinec pobývat po dobu nejméně dvou let.

K § 150Jedná se o obdobu dosavadního zákonného ustanovení upravujícího možnost opětovného získání povolení k trvalému pobytu po jeho pravomocném zrušení. Legislativní návrh nově počítá s opětovným vydáním povolení dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie v případě, kdy předchozí povolení zaniklo z důvodu získání povolení k pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta v jiném členském státě.

K § 151Důvody vylučujícími vydání povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie jsou důvody uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům s jedním speciálním důvodem navíc, který se týká podvodného jednání cizince v souvislosti se zkouškou znalosti českého jazyka jakožto jedné z podmínek získání povolení k trvalému pobytu.

K § 152Kromě obecných důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie se stanovují další čtyři důvody vedoucí ke zrušení tohoto povolení, které jsou transpozicí směrnice 2003/109/ES.

K § 153Legislativní návrh obdobně jako předchozí právní úprava vymezuje národní podmínky, za kterých ministerstvo vydá cizinci povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území.

100

Na rozdíl od předchozí právní úpravy jsou taxativně vymezeny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu bez užití správního uvážení. Splnění podmínek uvedených pod písm. a), c) a d) není již tedy uvedeno jako demonstrativní příklad povolení trvalému pobytu z humanitárních důvodů, které jsou nyní subsumovány pod podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele, který ministerstvo může vydat, tedy s využitím diskreční pravomoci.

Obdobně jako ve stávající právní úpravě jsou upraveny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu bez předchozího nepřetržitého pobytu nezletilého či zletilého svobodného nezaopatřeného dítěte, které na území společně pobývá s rodičem pobývajícím na území na základě povolení k trvalému pobytu.

K § 154Jednou ze dvou alternativ pro vydání povolení k trvalému pobytu dle správního uvážení ministerstva je obdoba stávajícího povolení k trvalému pobytu v zájmu České republiky. Ustanovení dále vymezuje orgány, které mohou uvedený přínos žadatele osvědčit s tím, že se jedná výlučně o orgány České republiky, které by v té které oblasti měly disponovat dostatečně přesnými a relevantními informacemi o tom, zda vydání povolení k pobytu žadateli bude skutečně přínosem pro Českou republiku. Další alternativou pro vydání povolení k trvalému pobytu je již zmíněná existence důvodů hodných zvláštního zřetele, pod které jsou implicite subsumovány dosavadní důvody humanitární. Důvodem uvedeného podřazení je skutečnost, že humanitární důvody jsou důvody svým rozsahem užší než důvody hodné zvláštního zřetele. Nově se zavádí subsidiarita vydání povolení k trvalému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele vzhledem k nižšímu pobytovému oprávnění, a to k povolení k dlouhodobému pobytu. Subsidiarita vydání povolení k trvalému pobytu reflektuje nově zavedené povolení k dlouhodobému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele, které je odrazem praktických problémů, kdy k naplnění účelu pobytu by v mnoha případech postačilo nižší pobytové oprávnění. Na vydání povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území není právní nárok.

K § 155Důvody vylučujícími vydání povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území jsou důvody uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům s jedním speciálním důvodem navíc.

K § 156Kromě obecných důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území se stanovují další tři podmínky uvedené v odstavci 1 pod písm. a) až c). Možnost zrušení povolení k trvalému pobytu, pokud zaniknou do doby 5 let důvody, pro které bylo vydáno povolení manželu azylanta či cizinci z důvodů hodných zvláštního zřetele, jsou obdobou stávající právní úpravy.

Nově se stanoví jako důvod pro zrušení nepřetržitá nepřítomnost na území České republiky v délce 24 měsíců, která je jakýmsi průsečíkem dosavadních ustanovení upravujících jako důvody zrušení povolení k trvalému pobytu nepřetržitou nepřítomnost v délce 1 roku mimo území států Evropské unie a v délce 6 let mimo území České republiky.

Shodně jako v předchozí právní úpravě je stanoven důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu uvedený v odstavci 1 pod písm. c).

101

K § 157Navrhovaná právní úprava nově upravuje podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu pro rodinného příslušníka občana České republiky, které doposud bylo upraveno v Hlavě IVa předchozího zákona, tedy shodně jako pobyt rodinných příslušníků občana ostatních členských států Evropské unie. Rodinný příslušník občana České republiky může získat povolení k trvalému pobytu, buď jakožto nezletilé nebo zletilé svobodné nezaopatřené dítě státního občana České republiky bez podmínky předchozího pobytu na území, nebo po dvou letech pobytu na území v případě ostatních rodinných příslušníků státního občana České republiky. Zavedením dvouleté doby nepřetržitého pobytu se rodinný příslušník občana České republiky dostává do výhodnějšího postavení než rodinný příslušník občanů ostatních členských států Evropské unie, v jejichž případě je stanovena podmínka pobytu na území v délce 5 let. V případě rodinného příslušníka státního občana České republiky podle odstavce 2 je podmínkou pro vydání povolení k trvalému pobytu vedle 2 let pobytu na území a ještě prokázání znalosti českého jazyka. Stanoví se rovněž možnost získání povolení k trvalému pobytu pro pozůstalé osoby po občanu České republiky a rovněž z důvodu péče o státního občana České republiky, který se z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám o sebe postarat.

K § 158Důvody vylučujícími vydání povolení k trvalému pobytu pro rodinného příslušníka občana České republiky jsou důvody uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům s některými výjimkami a naopak některými důvody specifickými.

K § 159Stanoveny jsou jako důvody vedoucí ke zrušení tohoto druhu pobytového oprávnění důvody obecné uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům se stanovenými výjimkami. Speciálním důvodem pro zrušení povolení tohoto druhu povolení k trvalému pobytu je nepřetržitá nepřítomnost v délce trvání 24 měsíců, pokud není odůvodněna skutečnostmi v tomto ustanovení uvedenými a dále důvod související se zkouškou znalosti českého jazyka.

K § 160Držitelé karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance mohou, pokud prokáží měsíční příjem a znalost českého jazyka požádat o povolení k trvalému pobytu již po 2 letech pobytu na území.

K § 161Důvody vylučujícími vydání povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie jsou důvody uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům a dále důvod související se zkouškou znalosti z českého jazyka.

K § 162Stanoveny jsou jako důvody vedoucí ke zrušení tohoto druhu pobytového oprávnění důvody obecné uvedené ve společných ustanoveních k trvalým pobytům. Speciálním důvodem pro zrušení povolení tohoto druhu povolení k trvalému pobytu je nepřetržitá nepřítomnost v délce trvání 24 měsíců, pokud není odůvodněna skutečnostmi v tomto ustanovení uvedenými a dále důvod související se zkouškou znalosti českého jazyka.

K § 163Navrhované ustanovení zavádí jednotlivé obecné důvody vylučující povolení k trvalému pobytu. Na rozdíl od stávající právní úpravy navrhovaná úprava nepočítá se speciálními ustanoveními, které budou výslovně řešit otázku zamítnutí žádosti, ale vychází se z toho, že

102

zákon stanoví podmínky vydání povolení k pobytu a jejich splnění znamená vydání povolení, pokud však nejsou naplněny některé z negativních podmínek, kterými jsou právě důvody vylučující vydání povolení. Nesplnění podmínky vydání povolení stejně jako naplnění důvodu vylučujícího vydání povolení pak bude znamenat zamítnutí žádosti, aniž by musel nutně zákon explicitně stanovit, z jakých důvodů se žádost zamítne. Negativní rozhodnutí o žádosti vyplývá z logiky věci a příslušné ustanovení, které bylo v dané věci aplikováno (ustanovení upravující podmínku vydání povolení, která nebyla splněna, resp. ustanovení upravující důvod vylučující vydání povolení, který byl naplněn) bude citováno v rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Nedostatky žádosti, resp. nepředložení náležitostí, které budou bránit věcnému posouzení žádosti pak důvodem pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.

Toto ustanovení upravuje katalog obecných důvodů vylučujících vydání povolení k trvalému pobytu s tím, že se v zásadě všechny důvody uplatní u jednotlivých druhů trvalých pobytů s těmi výjimkami, které budou stanoveny speciálně u jednotlivých druhů trvalých pobytů. Stejně tak u některých druhů trvalých pobytů jsou některé speciální důvody vylučující vydání povolení doplněny. Obecné důvody vylučující vydání povolení k trvalému pobytu je tedy třeba vykládat vždy v souvislosti se speciálním ustanovením, které řeší důvody vylučující vydání nebo prodloužení konkrétního druhu povolení k trvalému pobytu.

Jednotlivé důvody vylučující vydání povolení k trvalému pobytu jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky.

Aplikace jednotlivých důvodů vylučujících vydání povolení je rovněž v souladu se směrnicí 2003/109/ES, jde-li o povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, které vychází z transpozice této směrnice.

Důvody jsou stejně jako v dosavadní úpravě rozděleny na dvě skupiny, přičemž u jedné skupiny se stanoví povinnost posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí a u druhé nikoli.

Většina z katalogu důvodů vylučující vydání nebo prodloužení povolení k pobytu je třeba podřadit pod výhradu veřejného pořádku a jejich účelem je zamezit pobytu na území cizinci, který se jednak dopouští jednání, které je v rozporu s hodnotami, které lze pod veřejný pořádek podřadit, nebo se jedná o jednání, které je jako takové obecně vnímáno a je problémem i stávají praxe, jako je např. skutečnost, že se v rámci projednávání žádosti cizince zjistí, že předkládá nebo předkládal falešné nebo pozměněné dokumenty [odstavec1 písmeno a)], a to nejen v rámci řízení o žádosti, ale i v rámci jiných řízení vedených podle toho zákona, nebo že cizinec uváděl v řízeních podle toho zákona nepravdivé skutečnosti [odstavec1 písmeno b)] nebo že překládá doklady, které sice nejsou padělané či pozměněné, ale jejich obsah neodpovídá skutečnosti [odstavec1 písmeno c)]. Obecně lze totiž tyto věci považovat za velice závažný problém, který není nijak postižitelný v rovině trestního práva, nicméně je třeba, aby právní úprava dala jasný nástroj a signál, že uvádění nepravdivých skutečností a předkládání falešných dokumentů nebude Českou republikou tolerováno a taková jednání budou postihována v rovině nemožnosti vyhovění žádosti o vydání nebo prodloužení pobytových oprávnění.

Obdobně je třeba chápat i taková jednání, kterým je nespolupráce účastníka řízení v rámci žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu [odstavec1 písmeno d) a e)] nebo jednání, která

103

je třeba hodnotit jako obcházení zákona [odstavec1 písmeno h)], jejichž cílem je dosáhnout vydání povolení jednáním, které přímo zákonu neodporuje, ale obchází jeho pravý účel s cílem splnit podmínky pro vydání povolení k pobytu. Závažným problémem je rovněž otázka neplacení daní nebo jiných povinných odvodů [odstavec 2 písmeno e)]. Neplnění těchto povinností ze strany cizince je třeba jednoznačně vnímat jako závažné protiprávní jednání a není v souladu s veřejným zájmem České republiky, aby na jejím území pobývali cizinci, kteří neplní své poplatkové povinnosti.

K § 164Ustanovení vymezuje v odstavci 1 obecně náležitosti žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, v odstavci 2 a 3 jsou upravena specifika náležitostí u některých druhů trvalého pobytu.

K § 165Ustanovení vymezuje místo podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. V odstavci 1 je stanoveno místo podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu dlouhodobě pobývajícího rezidenta, přičemž z obecně stanovené podmínky povolení k dlouhodobému pobytu pro podání žádosti na ministerstvu jsou vyjmuta povolení k dlouhodobému pobytu nezapočitatelná do 5 let nepřetržitého pobytu na území. Žádost o vydání tohoto druhu trvalého pobytu mohou též cizinci, kteří jsou poživateli dočasné ochrany, neboť podmínka započitatelnosti dočasné ochrany do 5 let pobytu na území, že zvláštní právní předpis se na cizince již nevztahuje, je vázána ke dni vydání rozhodnutí. Pouze poživateli dočasné ochrany (na rozdíl od azylanta či osoby požívající doplňkové ochrany) je tedy umožněno podat žádost o tento druh trvalého pobytu, pokud je stále jejím poživatelem. Oproti tomu azylant či osoba požívající doplňkové ochrany může o tento druh trvalého pobytu požádat pouze v době, kdy již azylantem či poživatelem doplňkové ochrany není, neboť v tom případě žádá o vydání povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle zákona o azylu. Tato konstrukce v nové právní úpravě je důsledkem transpozice směrnice 2011/51/EU o rozšíření oblasti působnosti směrnice Rady 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany a následné novely zákona o azylu. Žádost o tento druh trvalého pobytu je možno podat též na zastupitelském úřadě, a to v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Po skončení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu není již cizinec oproti stávající právní úpravě oprávněn tento druh žádosti podat.

V odstavci 2 až 5 jsou upraveny podmínky pro podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území a rodinného příslušníka státního občana České republiky primárně na zastupitelském úřadě (odstavec2) za splnění určitých podmínek či stanovením v prováděcím právním předpisu pak na ministerstvu (odstavce 3 až 5).

V odstavci 6 upravuje nová právní úprava místo podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu vysoce kvalifikovaného zaměstnance.

K § 166Navrhované ustanovení zavádí jednotlivé obecné důvody zrušení povolení k trvalému pobytu, tedy katalog obecných důvodů pro zrušení povolení k trvalému pobytu s tím, že se v zásadě všechny důvody uplatní u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů s těmi výjimkami, které budou stanoveny speciálně u jednotlivých druhů dlouhodobých pobytů. Stejně tak u některých druhů trvalých pobytů jsou některé speciální důvody zrušení povolení doplněny. Obecné důvody zrušení povolení je tedy třeba vykládat vždy v souvislosti se speciálním ustanovením, které řeší zrušení konkrétního druhu povolení k trvalému pobytu.

104

Jednotlivé důvody pro zrušení povolení jsou stanoveny s předpokladem, že naplnění toho konkrétního důvodu je spojeno s výrazným veřejným zájmem na tom, aby cizinec, u něhož je daný důvod naplněn, nepobýval na území České republiky.

Aplikace jednotlivých důvodů pro zrušení povolení je rovněž v souladu se směrnicí 2003/109/ES, jde-li o povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, které vychází s transpozice této směrnice.

Důvody jsou stejně jako v dosavadní úpravě rozděleny na dvě skupiny, přičemž u jedné skupiny se stanoví povinnost posoudit přiměřenost dopadů rozhodnutí a u druhé nikoli.

K § 167Odstavec 1 navrhovaného zákonného ustanovení vymezuje důvody zániku povolení k trvalému pobytu, které je až na písm. b) obdobou stávající právní úpravy. V písm. b) navrhované ustanovení upravuje projev vůle cizince o vzdání se povolení k trvalému pobytu, které dosud neúčelně a neekonomicky bylo důvodem zrušení povolení trvalému pobytu. Navrhovaná právní úprava je však efektivnější když spojuje takový projev cizince se zánikem pobytu ex lege. Není důvodu k zahajování správního řízení, pokud není pochyb o projevu vůle cizince. Vzhledem k závažnosti následků takového projevu vůle cizince, aby nebylo o takovém projevu vůle cizince pochyb, musí být projev vůle učiněn před správním orgánem do protokolu či písemným prohlášením s úředně ověřeným podpisem.

Nově se v odstavci 2 zavádí zánik ex lege povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu na území, rodinného příslušníka státního občana České republiky a vysoce kvalifikovaného zaměstnance v případě vydání povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, neboť nová právní úprava musí řešit situaci, kdy cizinec, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu dříve, než po pěti letech pobytu posléze požádá o trvalý pobyt navázaný na směrnici 2003/109/ES, neboť nově postavení rezidenta je přiznáno pouze ve formě zvláštního povolení k trvalému pobytu.

Odstavec 3 a 4 upravuje vzájemný přechod mezi zákonem o pobytu cizinců a zákonem o volném pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků. Uvedená ustanovení zohledňují potřebu vypořádat se se situacemi, které nutně musí přinést rozdělení právní úpravy na dva oddělené zákony, tedy v případech změny statusu se s danou situací vypořádat tak, aby jednotlivé druhy povolení k trvalému pobytu nebylo nutné považovat za neplatné, ale jen byla vyřešena otázka přechodu pod režim jiného zákona a aby cizinec nemusel žádat o vydání povolení k trvalému pobytu podle jiného zákona. V případě cizince podle odstavce 4, který se stane rodinným příslušníkem je podmínkou „přechodu“ vydání průkazu o povolení k trvalému pobytu podle zákona o volném pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků jako deklaratorního rozhodnut, nicméně s nutností posouzení, zda se skutečně jedná ve smyslu zvláštního zákona o rodinného příslušníka občana Evropské unie. Důvodem je odstranění pochyb o skutečnosti, že se cizinec opravdu stal rodinným příslušníkem občana EU.

K § 168Obdobně jako předchozí právní úprava stanoví legislativní návrh podmínky, za kterých může cizinec mladší 18 let pobývat na území na základě oprávnění k trvalému pobytu. Oproti předchozí právní úpravě je z důvodu doposud přetrvávajících nejasností explicitně stanovena forma rozhodnutí příslušného orgánu o svěření do náhradní výchovy jako pravomocný

105

rozsudek soudu, jehož existence je jednou z podmínek oprávnění k trvalému pobytu. V praxi se objevily nejasnosti ohledně formy rozhodnutí jakožto rozsudku o svěření cizince do náhradní výchovy a usnesením o nařízení předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu. Cizinec mladší 18 let, v jehož případě existuje usnesení o nařízení předběžného opatření o svěření do náhradní výchovy a nikoli rozsudek ve zmíněné věci, může na území pobývat na základě oprávnění k dlouhodobému pobytu cizince svěřeného do náhradní výchovy. Odstavec 2 pak stanoví obdobně jako v dosavadní právní úpravě vydání potvrzení osvědčujícího vznik oprávnění.

K § 169Navrhovaná právní úprava je obdobou dosavadní právní úpravy stanovící podmínky vydávání průkazu o povolení k pobytu.

K § 170Obdobně jako v dosavadní právní úpravě jsou stanoveny v tomto zákonném ustanovení důvody zániku oprávnění k trvalému pobytu. Dle odstavce 1 písm. f) tohoto zákonného ustanovení zaniká oprávnění k trvalému pobytu dosažením věku 18-ti let, přičemž do 2 měsíců od nabytí zletilosti může cizinec podat žádost o vydání povolení k trvalému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele. Ustanovení je koncipováno tak, aby umožnilo této kategorii cizinců bezproblémovou integraci do společnosti a případně následné získání státního občanství České republiky.

K § 171Ustanovení řeší problematiku pobytu cizince, který se narodil na území tak, aby tento cizinec od okamžiku narození měl zákonem dočasně upraven pobyt ze zákona. Oproti dosavadní právní úpravě je doba, po kterou se pobyt narozeného cizince považuje za oprávněný, stanovena na tři měsíce, čímž je posíleno postavení těchto cizinců. Současně je tím vyřešena otázka oprávnění k pobytu narozených cizinců, jejichž rodiče pobývají na území po dobu maximálně 3 měsíců (schengenské vízum a pobyt bez víza), kteří nemusejí podávat žádnou speciální žádost a narozený cizinec může na území pobývat po stejnou dobu jako oni. Pro případ bezproblémového výjezdu je umožněno vystavit těmto cizincům vízum za účelem vycestování.

K § 172Je zachován princip, že narozené dítě charakterem svého pobytu následuje charakter pobytu svého zákonného zástupce.

Zákonný zástupce narozeného cizince pobývající na území České republiky, má povinnost podat za narozeného cizince žádost o národní vízum či povolení k pobytu, na jaké zde sám pobývá. Za nesplnění této povinnosti jsou stanoveny sankce (zrušení pobytu na národní vízum či povolení k dlouhodobému pobytu a finanční sankce, finanční sankce bez zrušení povolení k pobytu u držitelů povolení k trvalému pobytu). Tuto povinnost nemá zákonný zástupce v případě, že do doby třech měsíců cizinec narozený na území vycestuje z území České republiky.

V případě, že zákonný zástupce narozeného dítěte požádá ve lhůtě do 3 měsíců národní vízum, povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, je stanovena fikce oprávněnosti pobytu až do právní moci rozhodnutí o podané žádosti. Současně je stanoveno, jakým způsobem ministerstvo existenci fikci oprávněnosti pobytu osvědčí. Legislativní návrh oproti dosavadní

106

právní úpravě již nepočítá s úpravou fikce trvalého pobytu, která byla stanovena pro narozené dítě cizince pobývající na území na základě povolení k trvalému pobytu. Tato absence je důsledkem úpravy zákona o zdravotním pojištění cizinců, která počítá s úpravou veřejného zdravotního pojištění pro narozené děti zákonných zástupců pobývajících na území trvale. V nové právní úpravě se tedy stává úprava fikce trvalého pobytu nadbytečnou.

Stanoven je rovněž důvod liberace podání žádosti ve lhůtě třech měsíců.

K § 173Stanoveny jsou náležitosti žádosti podávané za cizince narozeného na území, přičemž doklad o úhradě nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb nepředkládá cizinec, který žádá za cizince narozeného na území o vydání povolení k trvalému pobytu. Tento cizinec je pojištěn dle zákona o veřejném zdravotním pojištění cizinců.

K § 174Stanovena je podmínka pro udělení národního víza či vydání povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu cizince narozeného na území. Nestačí pouhá skutečnost, že zákonný zástupce pobývá na území na základě národního víza či povolení k pobytu, ale musí se zároveň jednat o společné soužití dítěte s tímto zákonným zástupcem. Tato skutečnost je pak, rozhodujícím kritériem v případě, kdy např. jeden ze zákonných zástupců pobývá na území dlouhodobě a druhý trvale. Tato explicitní úprava je důsledkem stávajících potíží v praxi.

Důsledkem přetrvávajících nejasností při aplikaci dosavadní právní úpravy je v legislativním návrhu stanoveno, za který druh povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu se vlastně toto povolení vydané cizinci narozenému považuje, a to zejména pro účely odstranění veškerých výkladových nejasností (např. jak řešit otázku průkazu, důvody pro případné zrušení povolení apod.). Logickou úvahou dospěl předkladatel k závěru, že v případě povolení k dlouhodobému pobytu to bude dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny a v případě povolení k trvalému pobytu to bude povolení k trvalému pobytu bez podmínky předchozího pobytu nezletilého dítěte usilujícího o společného soužití s rodičem pobývajícím na území trvale nebo o trvalý pobyt rodinného příslušníka občana České republiky.

K § 175V dosavadní právní úpravě zcela absentovala jakákoliv procesní ustanovení upravující zamítnutí podané žádosti za cizince narozeného na území, resp. bylo k nim třeba dospívat výkladem. Nová právní úprava reaguje na vzniklé problémy v praxi a nově stanoví speciální důvody vylučující udělení národního víza či vydání povolení k pobytu. Důvody vylučující udělení národního víza nebo vydání povolení jsou pojaty minimalisticky pouze s ohledem na potřebu zabránit případným účelovým žádostem na základě obcházení zákona či padělaných dokladů nebo dokladů neodpovídajících skutečnosti navíc podmínkou pro neudělení víza či nevydání povolení k pobytu je přiměřenost rozhodnutí.

K § 176Zavádí se zcela nový institut – tzv. strpění na území, které se snaží reagovat na dosud roztříštěnou úpravu pobytu poměrně nesourodých kategorií cizinců na území, kteří pobývali na území na základě dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území, výjezdního příkazu anebo na základě fikce pobytu na území bez víza. Na strpění na území není právní nárok. Nová úprava rozlišuje mezi strpěním na území, které vzniká ex lege (odstavec 1), a strpěním na území na žádost cizince (odstavec 2). Zcela zásadní je správné pochopení povahy strpění na území. Je vydáváno kategoriím cizinců, na jejichž pobytu na území nemá stát

107

přílišný zájem, ale u kterých zároveň nelze trvat na tom, aby území opustili. Tuto povahu vystihuje ostatně již samotný název tohoto institutu. Strpění na území tedy není součástí systému pobytových oprávnění podle zákona a nelze jej označit ani za „pobyt“ na území v právním slova smyslu. Je tedy zřejmé, že strpění na území se nezapočítává do doby potřebné pro získání trvalého pobytu a přerušuje se tím nepřetržitost pobytu na území.

V odstavci 1 jsou taxativně vymezeny situace, ve kterých je cizinec strpěn na území ze zákona. Cizinec podle odstavce 1 nemusí být držitelem cestovního dokladu po dobu uvedenou [zejména pokud je cizinec omezen na svobodě – písm. a) a b), případně i c)]. V případě podle písm. d) byl dle dosavadní právní úpravy vydán policií výjezdní příkaz. Dle návrhu zákon zavádí vznik strpění ze zákona, což odpovídá smyslu strpění pobytu cizince, se kterým bylo zahájeno řízení o povinnosti opustit států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES), řízení o správním vyhoštění či řízení, ve kterém policie vydá nové rozhodnutí ve věci správního vyhoštění. Strpění pobytu na území je platné po celou dobu správního řízení, prvoinstančního i odvolacího, až do jeho pravomocného ukončení.

Odstavec 2 upravuje vznik strpění pobytu na území na žádost cizince, při třech objektivních situacích – cizinec je obviněným v trestním řízení a orgány činné v trestním řízení potvrdí, že jeho účast na řízení je nezbytná [písm. a)] nebo cizinec podal ve lhůtě žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť taková žaloba má vždy odkladný účinek [písm. b)], anebo jde o cizince, kterému nemůže být vydáno rozhodnutí o návratu z důvodu nepřiměřenosti zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince a jde o cizince, který nemá jiné pobytové oprávnění. Strpění podle odstavce 2 vzniká udělením strpění na území.

Výčet situací, ve kterých je cizinec oprávněn požádat o strpění na území (odstavec 3) je pouze demonstrativní, neboť nelze předvídat všechny možné situace, ve kterých stát nemá zájem na pobytu cizince, resp. není důvodné vydání oprávnění k pobytu, ale je žádoucí umožnit po přechodnou dobu setrvat na území. Strpění dle odstavce 3 vzniká vydáním potvrzení o strpění pobytu na území. V písm. a) jde o situace, kdy cizinec oprávněně podá na území žádost o vydání pobytového oprávnění, ale s touto žádostí není spojena fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění. Jde např. o situace podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu, aniž by cizinec současně např. opomenutím požádal o prodloužení pobytu dlouhodobého spoléhající na kladné vyřízení žádosti (bohužel jsou tyto situace nežádoucím jevem, nicméně se v aplikační praxi vyskytují a cílem je umožnit setrvat cizinci na území do doby vyřízení jeho žádosti). Nově na rozdíl od stávající právní úpravy toto ustanovení zahrnuje i oprávněně podané žádosti na území např. z bezvízového pobytu (je-li tato možnost připuštěna) nebo jde-li o cizince s povoleným pobytem v jiném schengenském státě). Oproti stávající právní úpravě § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. je úprava zpřesněna v tom, že se jedná o situace, kdy cizinec na území pobýval na nějaké pobytové oprávnění, které však není prodloužitelné v jeho aktuálním postavení v době podání žádosti o strpění. V písm. b) jde o situace, kdy cizinec podal žalobu proti uvedeným rozhodnutím a současně podal návrh na přiznání odkladného účinku. Strpění se však v tomto případě váže pouze na mezidobí do rozhodnutí soudu o odkladném účinku žaloby, neboť po tomto rozhodnutí soudu se v případě přiznání odkladného účinku žaloby cizinec dostává do situace, kdy rozhodnutí, které je žalováno není vůči němu vykonatelné a tedy se např. v případě, že jde o žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu dostane do režimu fikce platnosti dosavadního pobytového oprávnění, neboť tato fikce je vázána na vykonatelnost rozhodnutí, která by byla odkladným účinkem žaloby suspendována. V písm. c) jde o situace, kdy na území je nutné strpět cizince, o jehož správním vyhoštění sice bylo rozhodnuto, ale jeho vycestování není

108

možné a jde o cizince, jehož setrvání na území stát vnímá jako krajně nežádoucí (např. se dopustil zvlášť závažných zločinů apod.), ale tento cizinec nezískal přijetí v jiném státě. Obdobné, ale ne již tak závažné případy těchto cizinců jsou pak rovněž řešeny dlouhodobým pobytem ve zvláštních případech. V písm. d) jde o situaci, ve které je na straně cizince překážka dočasné povahy, která mu pouze po přechodnou dobu brání vycestovat (např. akutní onemocnění).

Zákon rovněž stanoví, ve kterých případech se ke strpění na území vydává automaticky potvrzení o strpění a ve kterých případech ho lze vydat na žádost a rovněž, kdo toto potvrzení vydává.

K § 177Důvody vylučují strpění pobytu cizince na území lze uplatnit pouze v případě, kdy správní orgán posuzuje žádost cizince o strpění jeho pobytu na území, a to zejména v případě, kdy je žádost o strpění pobytu na území podána z důvodu výslovně neuvedeného zákonem.

Důvody vylučující udělení strpění na území se vždy posoudí z hlediska přiměřenosti a je tedy ve výjimečných případech možné udělit strpění pobytu na území, kdy cizinec formálně důvody vylučující naplní (např. podmínka trestní zachovalosti), neboť je třeba tento institut vnímat jako mimořádný a s cílem zajistit režim setrvání na území i cizincům, kterým jinak nebylo vydáno žádné pobytové oprávnění, protože stát na jejich setrvání zájem nemá, ale připustit ho musí.

K § 178Náležitosti žádosti o strpění pobytu na území jsou omezené pouze na cestovní doklad, pokud je cizinec jeho držitelem, fotografie a doklady o důvodech strpění, resp. doklady potvrzující podmínky strpění vyplývající z důvodu strpění.

Co se týká zdravotního pojištění strpěných cizinců na území, buď budou účastníky veřejného zdravotního pojištění (např. zajištění cizinci, cizinci ve výkonu trestu apod.) nebo si budou muset hradit komerční zdravotní pojištění ze svých prostředků.

Jelikož strpění může být v některých případech uděleno i na delší dobu (několik měsíců), je nutné zajistit některým kategoriím strpěných cizinců možnost obstarat si prostředky na obživu vlastními silami, proto zákon o zaměstnanosti upraví podmínky jejich přístupu na trh práce, a to obdobným způsobem, jako v dosavadním ustanovení § 97 písm. e) zákona o zaměstnanosti.

K § 179Doba platnosti potvrzení je maximálně 6 měsíců. Cílem je flexibilní stanovení doby platnosti strpění (slova „nejdéle však“), zároveň však je však třeba počítat s tím, že důvod, pro který je potvrzení vydáno, může pominout, resp. dojít k jeho ukončení. Možnost stanovení platnosti až na 6 měsíců a možnost opakovaného prodloužení plní oba cíle.

K § 180Stanoví se důvody prohlášení strpění na území za neplatné, které budou uplatňovány s ohledem na posouzení přiměřenosti důsledků takového prohlášení.

K § 181

109

Stanoví se důvody zániku strpění ze zákona – cizinec buď vycestuje z území, nebo získá oprávnění k pobytu podle tohoto zákona nebo zákona o volném pohybu občanů Evropské unie.

K § 182Schengenské vízum a národní vízum se uděluje jako vízový štítek, jehož formát je stanoven nařízením Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz, ve znění nařízení Rady č. 334/2002 a 856/2006. Vízum se vyznačuje do cestovního dokladu. V některých případech by vyznačení víza do cestovního dokladu bylo v rozporu se zájmem žadatele (mohlo by být překážkou pro udělení víza jiného státu). Proto se v odstavci 1 zakládá možnost vyznačit vízum mimo cestovní doklad.

Vyznačování schengenských víz je upraveno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009. Standardně bude národní vízum vyznačovat zastupitelský úřad České republiky v zahraničí na základě pokynu ministerstva, pokud bylo národní vízum uděleno. Pokud cizinec požádal o udělení národního víza na území, k čemuž byl oprávněn, vyznačí národní vízum ministerstvo. Národní vízum z moci úřední vyznačí zastupitelský úřad (národní vízum za účelem převzetí) nebo ministerstvo či policie (národní vízum za účelem vycestování).

Nesplnění povinnosti dostavit se na výzvu správního orgánu k vyznačení víza má za následek zastavení řízení.

Upravuje se rovněž situace, ve které v období mezi vydáním pokynu k vyznačení národního víza udělovaného z moci úřední a jeho vyznačením nastanou skutečnosti, v jejichž důsledku ministerstvo zrušilo platnost povolení k pobytu a odvolalo pokyn k vyznačení víza. Zastupitelský úřad v takovém případě národní vízum udělované z moci úřední nevyznačí.

K § 183Ustanovení upravuje formát a vyznačování potvrzení o strpění na území. Potvrzení o strpění na území se bude udělovat jako štítek do cestovního dokladu, a to ve stejném formátu, jako je dle dosavadní právní úpravy udělován výjezdní příkaz. Potvrzení o strpění na území nebude umožňovat cestování cizince po území schengenských států, bude pouze osvědčovat, že cizinec je strpěn na území, tj. jeho setrvání na území České republiky je legální. Potvrzení o strpění na území vyznačuje ministerstvo nebo policie, podle toho, který orgán strpění na území udělil. Stanoví se povinnost cizince na výzvu osobně se dostavit k vyznačení potvrzení o strpění na území, nesplnění povinnosti bude mít za následek fikci, že se na případnou žádost o strpění na území nebo o vydání nebo prodloužení potvrzení o strpění na území bude hledět jako by nebyla podána. Pokud půjde o cizince, kterým je potvrzení o strpění vystavováno z moci úřední, bude stanoven přestupek za nedodržení této povinnosti. Odstavec 4 upravuje důvody skončení platnosti potvrzení o strpění na území.

K § 184Průkaz o povolení k pobytu se vydává podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí ve znění nařízení Rady (ES) č. 380/2008 ze dne 18. dubna 2008, kterým se mění nařízení (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí. Výslovně se stanoví, že cizinec může být držitelem pouze jednoho průkazu o povolení k pobytu. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy bude v průkazu vyznačen pouze jeden, hlavní účel pobytu, což

110

ale nebrání cizinci, aby např. vedle hlavního účelu sloučení rodiny vykonával i zaměstnání či studoval.

Průkaz o povolení k pobytu bude v souladu s nařízením vydáván jako samostatný doklad ve formě karty s integrovaným nosičem dat obsahujícím biometrické údaje - údaje o zobrazení obličeje a otisky prstů. Absence otisků prstů v průkazech o povolení k pobytu osobám mladším 6 let a osobám, u nichž z objektivních důvodů fyziologických nebo anatomických změn nelze pořídit otisky prstů, odpovídá úpravě v citovaném nařízení. Základní povinné údaje (jméno, příjmení, státní příslušnost, číslo dokladu, doba platnosti atd.) jsou stanoveny nařízením č. 1030/2002 ve znění nařízení č. 380/2008. Další údaje zapisované do průkazu o povolení k pobytu jsou stanoveny v odstavci 3.

K § 185Personalizaci („vyplnění“) dokladů ve formátu samostatné karty s integrovaným nosičem dat obsahujícím biometrické údaje v zásadě nelze zajistit stávajícím decentralizovaným způsobem, tedy místně příslušným orgánem rozhodujícím o vydání povolení k pobytu. Průkazy o povolení k pobytu tak budou personalizovány centrálně.

Navržený postup pro vydání průkazu o povolení k pobytu zahrnuje následující kroky: žádost o vydání povolení k pobytu (osobní účast cizince) pořízení ověřovacích otisků prstů posouzení žádosti ministerstvem a vydání potvrzení o splnění podmínek, resp.

rozhodnutí v případě vydání povolení k trvalému pobytu pořízení biometrických údajů, předání veškerých údajů centrálnímu pracovišti

(osobní účast cizince) výroba a personalizace dokladu, předání vyhotovených dokladů příslušnému

orgánu převzetí průkazu (osobní účast cizince.)

Při prodloužení platnosti povolení k pobytu, prodloužení platnosti průkazu k pobytu, vydání nového průkazu v případě změn údajů, ztráty, zničení průkazu apod. se uplatní obdobný postup, neboť ve všech těchto případech je cizinci vydáván průkaz nový.

K § 186Obdobně jako v případě cizineckých pasů se zavádí oprávnění držitele průkazu požádat o ověření funkčnosti nosiče dat a ověření správnosti osobních údajů uvedených ve vydávaném průkazu, včetně údajů biometrických, při převzetí průkazu, jakož i oprávnění držitele průkazu požádat o ověření funkčnosti nosiče dat kdykoliv po dobu platnosti průkazu o povolení k pobytu.

K § 187Využití biometrických údajů se omezuje na případy ověřování pravosti průkazu o povolení k pobytu a ověření totožnosti cizince. Zpracování dat je možné pouze způsobem uvedeným v zákoně.

K § 188Ustanovení upravuje zapisování údajů do průkazu o povolení k pobytu. Výlučně se stanoví použití tvaru jména příjmení cizince uvedeného latinkou v cestovním dokladu. Toto řešení směřuje k eliminaci situace, kdy cizinec je standardně veden v informačním systému cizinců pod jménem a příjmením podle údajů uvedených v jeho cestovním dokladu (přepis do latinky

111

je proveden cizím státem podle jeho předpisů); pokud však je takovému cizinci následně vydán český matriční doklad (přepis do latinky prováděn v souladu s českým právním předpisem - tj. nařízením vlády č. 594/2006 Sb., o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy, může být v informačním systému veden rovněž pod jménem a příjmením obsaženým v tomto matričním dokladu (např. je-li mu následně vydán průkaz o povolení k pobytu na území České republiky). Pokud byl cizinci vydán průkaz o povolení k pobytu na území České republiky, prokazoval se průkazem znějícím na jméno a příjmení podle českého matričního dokladu a současně cizím cestovním dokladem, ve kterém však bude mít jméno a příjmení uvedeno podle předpisů domovského státu. Proto navrhované opatření sjednocuje rozdílnou praxi tak, aby cizinci byl zaručen volný pohyb v prostoru EU a současně aby nedocházelo k problémům s předáváním údajů v rámci právních povinností České republiky vůči třetím státům, a to včetně zajištění bezproblémové a jednoznačné identifikace cizince. Zároveň se na průkazu o povolení k pobytu uvede jméno a příjmení podle českého matričního dokladu pro bezproblémový pobyt v České republice.

Ustanovení dále upravuje zapisování údajů v souladu se směrnicí 2009/50/ES [odstavec 2 písm. a) a b)] a směrnicí 2003/109/ES [odstavec 2 písm. c) a d)]. V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. prosince 2011 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě se dle odstavce 3 na žádost cizince vyznačí do průkazu údaj o přístupu na trh práce.

Údaje v průkazu o povolení k pobytu není možné nijak doplňovat či měnit. Při každé změně údajů, a to včetně prodloužení platnosti průkazu povolení k pobytu, je tak nutné vydat průkaz nový. Totéž platí obdobně o případech ztráty, zničení, poškození či odcizení průkazu o povolení k pobytu.

K § 189Stanoví se doba platnosti průkazu o povolení k pobytu v závislosti na druhu povolení k pobytu.

K § 190Údaje v průkazu o povolení k pobytu není možné nijak doplňovat či měnit. Při každé změně údajů, a to včetně prodloužení platnosti průkazu povolení k pobytu, je tak nutné vydat průkaz nový. Žádost o prodloužení doby platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu musí cizinec podat na předepsaném tiskopisu před uplynutím platnosti dosavadního průkazu. Pro prodloužení platnosti průkazu je cizinec povinen předložit platný cestovní doklad. Ministerstvo dobu platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu neprodlouží pouze v případě, že zahájilo řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Nedostavení se na výzvu ke zpracování biometrických údajů či převzetí nového průkazu je sankcionováno pokutou.

K § 191Údaje v průkazu o povolení k pobytu, který bude mít v souladu s nařízením č. 1030/2002 formu karty s integrovaným nosičem dat, není možné nijak doplňovat či měnit. Při každé změně údajů, a to včetně prodloužení platnosti průkazu povolení k pobytu, je tak nutné vydat průkaz nový. Totéž platí obdobně o případech ztráty, zničení, poškození či odcizení průkazu o povolení k pobytu. Nedostavení se na výzvu ke zpracování biometrických údajů či převzetí nového průkazu je sankcionováno pokutou.

112

K § 192Ustanovení upravuje důvody skončení nebo zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu. Pokud ministerstvo shledá, že průkaz nesplňuje technické požadavky na něj kladené, je třeba, aby rozhodlo o zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu. V případě, že je držitel průkazu přítomen a plně uzná důvody skončení platnosti průkazu o povolení k pobytu, považuje se stav věci za prokázaný a vydá se příkaz na místě. Pokud s poznatky ministerstva držitel průkazu nesouhlasí, povede ministerstvo „klasické“ správní řízení. Obdobně jako v dosavadní úpravě o odvolání proti rozhodnutí o zrušení platnosti průkazu o povolení k pobytu nemá odkladný účinek, neboť není ve veřejném zájmu, aby cizinec měl stále v držení průkaz, o jehož neplatnosti bylo byť zatím nepravomocně rozhodnuto, neboť jde často o průkazy zcela nevyhovující svému účelu.K § 193Ustanovení upravuje vydávání průkazů o povolení k pobytu bez nosiče dat s biometrickými údaji v případě mimořádných událostí.

K § 194Cizincům, kteří požívají výsad a imunit podle mezinárodního práva, tj. zejména Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích, a jsou registrováni Ministerstvem zahraničních věcí, bude dle návrhu na rozdíl od dosavadní právní úpravy vydáván pouze jeden doklad, a to identifikační průkaz. Identifikační průkaz bude veřejnou listinou, která bude sloužit jako doklad totožnosti, doklad o registraci Ministerstvem zahraničních věcí a doklad o povolení k dlouhodobému pobytu (to u cizinců s vízovou povinností). Cizinci, kteří mohou pobývat na území bez víza, mohou pobývat bez víza i po dobu jejich platné registrace Ministerstvem zahraničních věcí.

Jelikož nařízení č. 1030/2002 neobsahuje výjimku, že pravidla pro vydávání povolení k pobytu podle jednotného vzoru se nevztahují na cizince požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva, bude identifikační průkaz vydáván podle jednotného vzoru stanoveného nařízením č. 1030/2002. S ohledem na zvláštní postavení těchto osob ale bude obsahovat pouze digitální zpracování zobrazení obličeje jeho držitele.

Odstavec 3 stanoví rozsah údajů obsažených v identifikačním průkazu. Kromě náležitostí stanovených nařízením č. 1030/2002 jsou to specifické náležitosti, ze kterých bude jednoznačně vyplývat, že držitel dokladu požívá výsad a imunit podle mezinárodního práva.

Ustanovení tohoto dílu se budou přiměřeně vztahovat i na vydávání identifikačního průkazu, správním orgánem s působností k vydávání identifikačního průkazu bude Ministerstvo zahraničních věcí.

K § 195Ustanovení vymezuje jednotlivé druhy cestovních dokladů, na jejichž základě cizinec může vstoupit, pobývat a vycestovat z území, a základní požadavky na tyto doklady.

Doklady podle písm. a) se rozumí cestovní doklady, které Česká republika uznala mezinárodní smlouvou, např. při sjednávání dohod o zrušení vízové povinnosti nebo jiným způsobem, např. diplomatickou nótou.

113

Doklady podle b) se rozumí doklady, které nemusí být příslušným orgánům předem známé, avšak na základě znaků obsažených v těchto dokladech je možné je uznat za cestovní doklad opravňující k pobytu na území.

Cizinecký pas ministerstvo vydává cizinci, který požívá práva trvalého pobytu na území, nemá platný cestovní doklad a z různých důvodů si nemohou zabezpečit prodloužení platnosti dosavadního cestovního dokladu, případně si opatřit nový cestovní doklad (např. pro rozpad státu, dočasný ozbrojený konflikt).

Cestovní průkaz totožnosti bude vydáván k vycestování z území po ztrátě vlastního cestovního dokladu, kdy si cizinec nemůže zajistit vydání náhradního cestovního dokladu na území České republiky. Dále může být vydán k vycestování dětí ponechaných na území z důvodů např. hospitalizace. Cestovní průkaz totožnosti může vydat i zastupitelský úřad cizinci, který nemá cestovní doklad a potřebuje se vrátit na území, kde má povolen pobyt. V zájmu realizace vyhoštění cizince se zakládá možnost, aby policie z moci úřední vydávala cestovní průkaz totožnosti cizincům, kteří např. s cílem bránit vyhoštění zničí vlastní cestovní doklad.

Rozhodnutí Rady ES, kterým bylo přijato opatření týkající se možností cestování žáků ze třetích zemí s bydlištěm v některém členském státě (Celex 31994D0795) připouští, aby seznam žáků, jehož vzor je tímto rozhodnutím přímo stanoven, členské státy uznávaly na místo standardního cestovního dokladu. Podmínky stanoví uvedený předpis - vedle fotografií žáků cestujících na společný školní výlet, musí vydávající členský stát výslovně příslušnému státu EU potvrdit, že „Seznam cestujících na školní výlet v rámci Evropské unie“ má být uznáván jako jím vydaný standardní cestovní doklad.

K § 196Cestovní doklady vydávané podle tohoto zákona jsou veřejnými listinami. Žádost o vydání cestovního dokladu podle tohoto zákona je cizinec povinen podat na úředním tiskopisu.

K § 197Cestovní doklad, jehož vydání předpokládá mezinárodní smlouva, se vydává na žádost cizince.

K § 198Obdobně jako v dosavadní právní úpravě zákona č. 326/1999 Sb. se zakotvuje možnost vydat cizinecký pas cizinci, který trvale pobývá na území nebo zde požívá dočasné nebo doplňkové ochrany a nemá platný cestovní doklad. Cizinecký pas je obdobou cestovního pasu vydávaného občanům České republiky.

K § 199Právní úprava vydávání cizineckých pasů vychází z nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnost a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, v platném znění. Na jeho základě bylo upraveno vydávání všech cestovních dokladů Českou republikou.

114

Upravuje se doba platnosti cestovních dokladů s biometrickými údaji tak, že pro cestovní doklady vydávané cizincům starším 12 let a mladším 15 let se stanoví kratší doba platnosti s ohledem na jejich další fyziologický vývoj, který objektivně znemožňuje vydat jim cestovní doklady s delší dobou platnosti, má-li dojít s pomocí biometrických údajů k jednoznačnému přiřazení cestovního dokladu k jejich držiteli. Z obdobného důvodu se stanoví, že cizincům mladším 12 let se cestovní doklad s biometrickými údaji nevydává.

K § 200Ustanovení zakotvuje podmínky pro vydání cizineckého pasu ve lhůtě kratší než 30 dnů, přičemž tato kratší lhůtě je určena na lhůtu „do 15 dnů“.

K § 201Z důvodu ochrany osobních údajů obsažených v nosiči dat se dále stanoví zákaz zpracování těchto údajů jiným způsobem, než umožňuje zákon. Zpracování biometrických údajů se výslovně omezuje pouze na ověřování pravosti cestovních dokladů a totožnosti jejich držitele.

K § 202Cizinecký pas je vydáván pouze osobám pobývajícím trvale na území nebo držitelům dočasné nebo doplňkové ochrany, proto v případě, že již těchto práv nepožívá, cizinecký pas mu vydaný se stává neplatným ze zákona.

K § 203 až § 205Vydávání cestovního průkazu totožnosti a vzor tohoto dokladu je upraven v souladu s doporučením Rady Evropské unie ze dne 30. listopadu 1994 o přijetí standardního cestovního dokladu pro vyhoštění státních příslušníků třetích zemí. Cestovní průkaz totožnosti se vyhošťovanému cizinci vydává k vycestování, tj. s platností k jedné cestě. Ustanovení upravují další případy vydávání cestovního průkazu totožnosti, které jsou obdobné dosavadní právní úpravě.

K § 206Ustanovení stanoví speciální důvody pro zastavení řízení o vydání cestovního dokladu podle tohoto zákona.

K § 207Důvody pro odnětí cestovního dokladu podle odstavce 2 odpovídají důvodům, pro které lze odejmout cestovní doklad státnímu občanu České republiky. Tyto důvody se jeví jako dostatečné. Závazkem se pro účely odnětí cestovního dokladu rozumí jakýkoliv závazek, který má peněžní charakter, za podmínky, že byl nařízen výkon rozhodnutí pro jeho neplnění.

K § 208Ustanovení vymezuje důvody, pro které lze považovat cestovní doklad za neplatný. Forma právní fikce neplatnosti byla zvolena zejména s ohledem na důvod podle písmena e) - podoba.

K § 209S ohledem na případy známé z aplikační praxe, kdy se cizinec prokazuje cizím dokladem jako dokladem vlastním, nebo má u sebe cizí cestovní doklady a není schopen tuto skutečnost hodnověrně zdůvodnit, se v zájmu vyloučení možnosti neoprávněného nakládání s cestovními doklady navrhuje tak, jako ve stávající právní úpravě, možnost zadržení takového dokladu. Nově je s ohledem na rozsáhlou působnost ministerstva ve věcech vstupu a pobytu cizinců svěřena tato pravomoc též ministerstvu.

115

K § 210 až § 213Ustanovení přejímají z dosavadní úpravy osvědčené povinnosti a je doplněno o některé nové povinnosti, které si vyžádala praxe a zavedení nových pobytových oprávnění nebo změna v jejich pojetí anebo je třeba povinnosti zpřesnit s ohledem na to, vůči kterému z orgánů veřejné moci mají být plněny s ohledem na rozsáhlou působnost ministerstva v oblasti vstupu a pobytu cizinců.

Nově jsou např. zavedeny některé povinnosti týkající se držitelů dlouhodobého pobytu za účelem podnikání s ohledem na možné přechody z jedné formy podnikatelské činnosti do druhé, přestože karta byla vydána za splnění jiných podmínek. Obdobně jako ve stávající úpravě je rovněž uložena povinnost na požádání prokázat provozování živnosti. Tato úprava správnímu orgánu umožní zjistit, zda cizinec, kterému bylo vydáno oprávnění k pobytu na území za účelem podnikání podle živnostenského zákona, živnost skutečně provozuje. Legislativní úprava je obdobná jako úprava kontrolní činnosti živnostenských úřadů (viz § 31 odst. 15 živnostenského zákona). S ohledem na nejasnosti ve stávající právní úpravě, zda se tato povinnost vztahuje rovněž na cizince, kteří jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu obchodní korporace je tato povinnost zpřesněna mimo jiné i s ohledem na zakotvení podmínek vydání a prodloužení povolení k pobytu za účelem podnikání, kdy cílem je zajistit a mít k tomu potřebné zákonné nástroje, aby cizinci, kteří na tento účel na území pobývají, tento účel skutečně plnili. Takový cizinec tedy musí prokázat, že funkci statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní korporace skutečně a fakticky vykonává a nejde pouze o formální postavení, tedy zda např. jménem obchodní korporaci navenek prokazatelně jedná, uzavírá obchodní smlouvy popř. jiné dokumenty, které jsou ukládány povinně i do sbírky listin v rámci obchodního rejstříku apod. Nově je rovněž stanovena zvláštní povinnost cizinců, kteří na území pobývají za účelem zaměstnání, což souvisí s celkovou změnou pojetí tohoto pobytového oprávnění.

Nově se rovněž počítá se zavedením povinnosti absolvovat adaptačně integrační kurz jako jedno z integračních opatření. Povinnost by musela být cizincem splněna do jednoho roku od vydání povolení a nesplnění této povinnosti bude rovněž překážkou prodloužení povolení nebo vydání povolení k trvalému pobytu. Jsou rovněž stanoveny výjimky pro některé kategorie cizinců. Pro cizince, kterým byl trvalý pobyt vydán před tím, než se na ně tato povinnost vztahovala, bude znamenat nesplnění této povinnosti (až se na ně vztahovat bude) pokutu za přestupek.

K § 214Obdobně jako v dosavadní právní úpravě se stanoví povinnost cizince ohlásit po příjezdu na území místo pobytu na území. Oproti dosavadní právní úpravě se lhůta pro splnění této povinnosti prodlužuje na 10 pracovních dnů pro případy, kdy se bude jednat o cizince, kterým pobytové oprávnění udělilo Ministerstvo vnitra, což souvisí mimo jiné i nově nastaveným systémem předkládání dokladu o zajištění ubytování. Zpřesňují se pravidla týkající se této povinnosti, a to zejména v tom, u koho má cizinec ohlašovací povinnost splnit. Cizinec s národním vízem či povolením k pobytu bude svojí ohlašovací povinnost plnit u ministerstva, tedy u orgánu, který mu vydal (udělil) pobytové oprávnění, ostatní cizinci budou plnit ohlašovací povinnost stále u policie. Jako v dosavadní právní úpravě se připouští splnění ohlašovací povinnosti u ubytovatele, ale tato možnost se netýká cizinců s povolením k pobytu, kteří beztak musejí navštívit pracoviště ministerstva z důvodu pořízení biometrických údajů, předání rozhodnutí a vydání průkazu o povolení k pobytu. Cizinci s národním vízem sice

116

mohou splnit ohlašovací povinnost přes ubytovatele, ale v takovém případě nesmějí zapomenout na doložení dokladu o zajištění ubytování u ministerstva. Doklad o zajištění ubytování se v případě národního víza bude nově dokládat až po příjezdu na území ve stejné lhůtě, v jaké je třeba splnit svoji ohlašovací povinnost. Cizinec má tedy na vybranou, zda se dostaví na ministerstvo, kde splní ohlašovací povinnost a doloží doklad o zajištění ubytování, nebo zda splní svoji ohlašovací povinnost u ubytovatele a doklad o zajištění ubytování doloží jinak než osobně.

K § 215Ustanovení nově nastavuje pravidla týkající se dokládání dokladu o zajištění ubytování. Požadavky na tento doklad jsou stanoveny v obecných ustanoveních. Toto ustanovení řeší mechanismus a pravidla, kdy a jak má být doklad doložen. U cizinců, kteří žádají o udělení národního víza nebo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu a jde o jejich první pobytové oprávnění (tedy pobývají v zahraničí) se nově připouští, aby doklad byl doložen až po vstupu na území, a to ve lhůtě stanovené ke splnění ohlašovací povinnosti. Cílem je zjednodušení pravidel pro uvedenou skupinu cizinců, kteří jsou v současné době nuceni si shánět a zajišťovat ubytování několik měsíců dopředu a ze zahraničí, aniž by věděli, že jejich žádosti bude po věcné stránce vyhověno. Ačkoli se předpokládá, že předběžně již cizinec musí vědět, kde bude po vstupu na území pobývat, nechává se prostor, aby konkrétní doklad byl doložen právě až po vstupu na území. Nutno však podotknout, že nedoložení dokladu po příjezdu na území ve stanovené lhůtě znamená buď zrušení platnosti národního víza, nebo zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu. Pokud totiž cizinec, který žádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, doklad o zajištění ubytování nedoloží, nebudou ani pořízeny biometrické údaje a řízení bude zastaveno a cizinci bude vystaveno vízum za účelem vycestování.

U další skupiny cizinců se již doklad o zajištění ubytování bude předkládat jako klasická náležitost žádosti. Jde o skupinu cizinců, kteří žádají u ministerstva o udělení národního víza nebo vydání povolení k dlouhodobému pobytu a již na území pobývají (např. cizinci, kterým je umožněno žádat z pobytu bez víza nebo z jiného dlouhodobého pobytu anebo cizinci, kteří mají povolen pobyt v jiném členském státě a na území přicestují v rámci práva volného pohybu). Dále jde o žadatele, kteří žádají o prodloužení zmíněných pobytových oprávnění (tedy již také pobývají na území) a poslední skupinou cizinců jsou žadatelé o povolení k trvalému pobytu. U posledně jmenovaných se nerozlišuje, zda jde o cizince, který již na území pobývá či nikoli, ale předpokládá se, že u takového druhu pobytového oprávnění jakým je trvalý pobyt již cizinec musí mít ubytování zajištěno s předstihem, a to i v případech, kdy ještě na území nepobývá.

Dalším zjednodušením pro cizince v rámci předkládání dokladu o zajištění ubytování je pravidlo, že doklad není nutné předkládat na celou dobu pobytu. V obecných podmínkách na doklad o zajištění ubytování se stanoví pravidla, na jak dlouhou dobu musí být ubytování zajištěno. Odstavec 3 a 4 tohoto ustanovení pak zavádí pravidla, která v případě odstavce 3 připouští, že v případě prodloužení národního víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu, se doklad předloží pouze v případě, že dříve předložený doklad již neodpovídá obecným požadavkům např. právě z hlediska doby zajištěného ubytování, ale i z jiných důvodů. Pokud tedy např. cizinec při vydání povolení k pobytu doloží nájemní smlouvu na dobu neurčitou, nebude již muset tutéž smlouvu předkládat při prodlužování pobytu (samozřejmě pokud nevzniknou pochybnosti o platnosti smlouvy). Ale např. cizinec, který v souladu se zákonnými požadavky na doklad o zajištění ubytování doloží při vydání povolení k dlouhodobému pobytu doklad na dobu určitou, který ale v době prodlužování povolení již

117

z hlediska doby zajištěného ubytování zákonné podmínky nesplňuje, bude muset doložit doklad, který tyto podmínky splňovat bude (např. ve formě dodatku k nájemní smlouvě, která prodlouží dobu zajištěného ubytování). Odstavec 4 pak řeší právě situace, kdy zajištěné ubytování cizince skončí svoji platnost v době povoleného pobytu. V takovém případě musí cizinec doložit do 10 pracovních dnů nový doklad o zajištění ubytování a to pod sankcí pokuty za přestupek a v případě národního víza či dlouhodobého pobytu i pod sankcí zrušení platnosti pobytového oprávnění, pokud by takový doklad nebyl doložen ani v následně ministerstvem stanovené lhůtě.

K § 216Hlášení změn místa pobytu je vedle povinnosti hlásit pobyt, nezbytným předpokladem aktuálnosti přehledu o místě pobytu cizinců na území. Stanoví se současně povinnost při změně doložit doklad o zajištění ubytování v novém místě pobytu. Nesplnění povinnosti hlásit změnu místa pobytu je rovněž přestupkem. U národního víza a povolení k dlouhodobému pobytu je nedoložení dokladu o zajištění ubytování opět důvodem pro zrušení platnosti pobytového oprávnění.

K § 217Ustanovení obdobně jako v dosavadní právní úpravě stanoví, že samo doložení dokladu a evidence na místě hlášeného pobytu nezakládá cizinci právo k objektu ani k vlastníkovi nemovitosti. Tyto vztahy jsou vztahy soukromoprávními a zákon o pobytu cizinců je neřeší.

K § 218Ustanovení obdobně jako v dosavadní právní úpravě stanoví podmínky zrušení údaje o místě hlášeného pobytu. Nově se zrušení údaje připouští rovněž u cizinců s národním vízem a povolením k dlouhodobému pobytu. Cílem tohoto ustanovení je umožnit rychleji řešit otázku zrušení údaje o místě hlášeného pobytu u cizinců s dlouhodobým pobytem a národním vízem. To ve stávající právní úpravě nebylo možné, a ubytovatel, který měl na své adrese hlášeného dlouhodobě pobývajícího cizince nebo cizince s dlouhodobým vízem, mohl podat pouze podnět na zrušení povolení k dlouhodobému pobytu nebo víza a čekat, zda ke zrušení dojde. Nově se tedy umožňuje i zrušení údaje u cizinců s dlouhodobým pobytem a národním vízem, ovšem s ohledem na skutečnost, že zrušení údaje o místě hlášeného pobytu de facto značí, že cizinec nemá zajištěno ubytování jako jednu ze základních podmínek pobytu, je s uplynutím lhůty jednoho měsíce, aniž by cizinec v této lhůtě doložil nový doklad o zajištění ubytování, spojen zánik platnosti pobytového oprávnění, neboť by bylo krajně neefektivní vést další řízení o zrušení platnosti pobytového oprávnění, když cizinec si musí jako účastník řízení o zrušení údaje o místě hlášeného pobytu být vědom, že nesplňuje podmínku zajištěného ubytování. Vzhledem k potřebě ochrany cizinců před tímto závažným následkem je ale současně stanovena povinnost správního orgánu o takovém následku cizince poučit již v rozhodnutí o zrušení údaje, aby měl cizinec reálnou možnost doklad o zajištění ubytování doložit. U cizinců s povolením k trvalému pobytu samozřejmě s ohledem na povahu tohoto pobytového oprávnění následek zrušení povolení nenastává.

K § 219V odstavci 1 se ukládá informační povinnost soudů v několika ohledech. Právní úkony prováděné policií nebo ministerstvem musí být realizovány pouze s cizincem, který je k takovým úkonům svéprávný. Navíc, právní mocí rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti pozbývá platnosti doklad osvědčující právo pobytu na území. Bez informace o prohlášení cizince za mrtvého nemůže Policie České republiky ani ministerstvo provést potřebné administrativní úkony. Informační povinnost se také ukládá soudům ohledně rozvodu, zrušení

118

registrovaného partnerství nebo neplatnosti či neexistenci manželství, neboť tato skutečnost může být důvodem pro zrušení pobytu na území (např. z důvodu podvodného jednání u účelově uzavřených manželství). Rozhodnutí soudu o svěření cizince do náhradní rodinné péče je podmínkou vzniku oprávnění k trvalému pobytu.

V odstavci 2 se v zájmu bezproblémového vyřízení dalšího pobytu cizince ukládá povinnost ústavům pro výkon zabezpečovací detence, vazebním věznicím nebo věznicím informovat neprodleně o ukončení pobytu cizince v tomto zařízení.

Vzhledem k tomu, že řízení ve věcech povolování pobytu na území náleží do působnosti ministerstva vnitra, je policie povinna informace obdržené podle odstavce 1 a 2 neprodleně postoupit ministerstvu, pokud již tyto informace nejsou oznamovány přímo ministerstvu.

K § 220Stanoví se povinnost soudu určeného k vedení obchodního řízení nebo jiného správního orgánu příslušného k vedení rejstříku, seznamu nebo evidence, sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro posouzení oprávněnosti pobytu cizince na území. Pokud na základě těchto informací bude zjištěno, že cizinec přestal splňovat účel pobytu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu vydáno, bude zahájeno řízení o ukončení jeho pobytu na území. Speciální úpravu pak obsahuje navíc živnostenský zákon, který obsahuje konkrétní ustanovení (§ 48 odst. 2), na jejichž základě jsou konkrétní skutečnosti oznamovány Ministerstvu vnitra.

K § 221Stanoví se povinnost orgánů činných v trestním řízení oznamovat skutečnosti, které mohou mít vliv na platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, kdy jednou z podmínek pro vydání tohoto povolení je právě potvrzení orgánů činných v trestním řízení.

K § 222Cílem předmětného ustanovení je umožnit ministerstvu prověřit v případě potřeby na žádost jednak stav splatných nedoplatků cizince a též hodnověrnost příjmu deklarovaného cizincem žádajícím o vydání či prodloužení pobytového oprávnění na území České republiky. Zjištěné skutečnosti mohou být též důvodem zrušení pobytového oprávnění. Navrhované opatření týkající se zjišťování hodnověrnosti cizincem deklarovaných příjmů se bude vztahovat zejména na cizince, kteří nejsou zaměstnanci, ale mají příjmy ze samostatné činnosti, a dále na ty cizince, kteří mají příjmy z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva nebo mají příjmy jako společníci obchodní společnosti za plnění úkolů pro danou společnost. Prolomení mlčenlivosti správce daně směrem k ministerstvu vnitra má zamezit vystavování fiktivních dokladů o zajištění prostředků k pobytu na území ze strany cizinců s cílem dosažení zákonem požadované výše pro získání pobytových oprávnění. Ministerstvo vnitra nemělo doposud zákonnou možnost porovnat údaje poskytnuté mu v rámci správního řízení cizincem a údaje poskytnuté cizincem správci daně v rámci správy daní a prověřit tak hodnověrnost jeho tvrzení, což činí zásadní a velmi zneužívanou slabinu správního řízení v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Toto zneužívání vede ve vysoké míře v konečném důsledku ke zbytečnému zatěžování státního rozpočtu České republiky, vezmeme-li v úvahu, že důsledkem uznání iluzorních příjmů vystavených cizincem je jejich následný nedostatek a pád cizince do sociálního systému České republiky, jehož zamezení je zásadním a jediným cílem požadavku dostatečného příjmu cizince k pobytu na území. Tento cíl, podporovaný i unijním právem, pak ve značném množství případů zůstával doposud nenaplněn.

119

Zároveň je žádoucí, aby při ověřování hodnověrnosti příjmů dotčeného cizince byl rovněž prověřován příjem dalších osob, které pro účely zákona o pobytu cizinců jsou považovány za osoby společně posuzované.

§ 57 daňového řádu stanoví výčet orgánů a osob, které jsou povinny k součinnosti na dožádání, který je velmi široký, neboť se jedná o pomoc při realizaci jednoho ze základních práv státu, které by nemělo být porušováno, neboť ten, kdo toto právo poruší, poškodí každého (z důvodové zprávy k daňovému řádu). Tato povinnost se týká i Ministerstva vnitra v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Navrhované poskytování informací správce daně ministerstvu by tedy bylo recipročním jednáním orgánů veřejné správy. Jednalo by se o vzájemné prolínání důkazních řízení, přičemž údaje poskytnuté ministerstvem jsou pro důkazní řízení vedené správcem daně pro stanovení daně zásadní.

Průlom mlčenlivosti správce daně na poli poskytování informací Ministerstvu vnitra v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky je odůvodněn, jak vyplývá ze shora uvedených aspektů, veřejným zájmem.

K § 223Stanoví se povinnost orgánů sociálního zabezpečení, sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro posouzení oprávněnosti pobytu cizince na území. Pokud na základě těchto informací bude zjištěno, že cizinec přestal splňovat účel pobytu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu vydáno, bude zahájeno řízení o ukončení jeho pobytu na území.

Dále je stanovena povinnost orgánů sociálního zabezpečení na žádost ministerstva sdělovat údaje jimi získané v rámci své působnosti. V zásadě se jedná o dva druhy informací. Jednak jde o informace o stavu splatných nedoplatků, které jsou, pokud tak tento zákon stanoví, náležitostí žádosti o vydání pobytových oprávnění a zároveň mohou být důvodem pro zrušení pobytových oprávnění. Za druhé se bude jednat o možnost prověřit v případě potřeby též hodnověrnost příjmu deklarovaného cizincem žádajícím o vydání či prodloužení pobytového oprávnění na území České republiky.

Navrhované opatření týkající se zjišťování hodnověrnosti cizincem deklarovaných příjmů se bude vztahovat zejména na cizince, kteří nejsou zaměstnanci, ale mají příjmy ze samostatných činností, a dále na ty cizince, kteří mají příjmy z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva nebo mají příjmy jako společníci obchodní společnosti za plnění úkolů pro danou společnost. Prolomení mlčenlivosti orgánů sociálního zabezpečení směrem k ministerstvu vnitra má zamezit vystavování fiktivních dokladů o zajištění prostředků k pobytu na území ze strany cizinců s cílem dosažení zákonem požadované výše pro získání pobytových oprávnění. Ministerstvo nemělo doposud zákonnou možnost porovnat údaje poskytnuté mu v rámci správního řízení cizincem a údaje poskytnuté cizincem orgánům sociálního zabezpečení a prověřit tak hodnověrnost jeho tvrzení, což činí zásadní a velmi zneužívanou slabinu správního řízení v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Toto zneužívání vede ve vysoké míře v konečném důsledku ke zbytečnému zatěžování státního rozpočtu České republiky, vezmeme-li v úvahu, že důsledkem uznání iluzorních příjmů vystavených cizincem je jejich následný nedostatek a pád cizince do sociálního systému České republiky, jehož zamezení je zásadním a jediným cílem požadavku dostatečného příjmu cizince k pobytu na území. Tento cíl, podporovaný i unijním právem, pak ve značném množství případů zůstával doposud nenaplněn.

120


Průlom mlčenlivosti orgánů sociálního zabezpečení na poli poskytování informací ministerstvu v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky je odůvodněn, jak vyplývá ze shora uvedených aspektů, veřejným zájmem.

K § 224Stanoví se povinnost úřadů práce sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro posouzení oprávněnosti pobytu cizince na území. Pokud na základě těchto informací bude zjištěno, že cizinec přestal splňovat účel pobytu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu vydáno, bude zahájeno řízení o ukončení jeho pobytu na území.

Dále se stanoví povinnost úřadů práce s místní příslušností sdělovat ministerstvu skutečnost, že cizinec požádal o vyjmenované druhy dávek ze systému státní sociální podpory či kterékoli dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi. Skutečnost, že cizinec o tyto dávky požádal je, pokud tak stanoví tento zákon, důvodem pro zrušení pobytových oprávnění.

Pokud jde o informace uvedené v odstavci 1 a 2, tyto mají povinnost úřady práce s místní příslušností sdělovat ministerstvu bez jeho žádosti, tedy neprodleně po vzniku rozhodné skutečnosti.

Konečně je stanovena povinnost úřadů práce s místní příslušností sdělit ministerstvu informace, které se dozvědí při výkonu své působnosti s cílem zjišťování hodnověrnosti cizincem deklarovaných příjmů, které se budou vztahovat zejména na cizince, kteří nejsou zaměstnanci, ale mají příjmy ze samostatné činnosti, a dále na ty cizince, kteří mají příjmy z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva nebo mají příjmy jako společníci obchodní společnosti za plnění úkolů pro danou společnost. Zbavení mlčenlivosti úřadů práce směrem k ministerstvu má zamezit vystavování fiktivních dokladů o zajištění prostředků k pobytu na území ze strany cizinců s cílem dosažení zákonem požadované výše pro získání pobytových oprávnění. Pokud cizinec žádá o dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouzi uvádí údaj o příjmu, který je rozhodný pro přiznání dávky. Ministerstvo nemělo doposud zákonnou možnost porovnat údaje poskytnuté mu v rámci správního řízení cizincem a údaje poskytnuté cizincem úřadům práce a prověřit tak hodnověrnost jeho tvrzení, což činí zásadní a velmi zneužívanou slabinu správního řízení v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Toto zneužívání vede ve vysoké míře v konečném důsledku ke zbytečnému zatěžování státního rozpočtu České republiky, vezmeme-li v úvahu, že důsledkem uznání iluzorních příjmů vystavených cizincem je jejich následný nedostatek a pád cizince do sociálního systému České republiky, jehož zamezení je zásadním a jediným cílem požadavku dostatečného příjmu cizince k pobytu na území. Tento cíl, podporovaný i unijním právem, pak ve značném množství případů zůstával doposud nenaplněn.


121

Zbavení mlčenlivosti úřadů práce s místní příslušností na poli poskytování informací ministerstvu v oblasti vstupu a pobytu cizinců na území České republiky je odůvodněn, jak vyplývá ze shora uvedených aspektů, veřejným zájmem.

K § 225Stanoví se povinnost orgánů inspekce práce sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro nevydání příslušného oprávnění k pobytu, resp. posouzení oprávněnosti pobytu cizince na území.Oprávnění orgánů inspekce práce kontrolovat, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s příslušným oprávním k pobytu, vyplývá ze zákona o zaměstnanosti. Obdobně z tohoto zákona vyplývá i jejich oprávnění projednávat správní delikty na úseku zaměstnanosti. K § 226Ustanovení souvisí se zajištěním transpozice Směrnice Rady 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci. Informační povinnost je uložena uznávacím orgánům podle zákona o uznávání odborné kvalifikace, které ministerstvu oznámí své rozhodnutí ohledně uznání odborné kvalifikace držitele modré karty. V případě negativního rozhodnutí ministerstvo zahájí řízení o zrušení platnosti modré karty.

K § 227V souvislosti se zajištěním transpozice Směrnice Rady 2005/71/ES se ukládá povinnost výzkumným organizacím a ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy informovat policii o skutečnostech, které mají podstatný vliv na další pobyt cizince, kterému bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu. Získání těchto informací umožní policii zahájit správní řízení o zrušení platnosti vydaného povolení k dlouhodobému pobytu.

K § 228Toto ustanovení souvisí s potřebou zajistit informování ministerstva o nežádoucím jednání cizince, které může být důvodem ke zrušení pobytového oprávnění. Předkládání padělaných listin je velice nežádoucím jevem, který se vyskytuje a to zejména ve formě padělaných listin, které nejsou listinami veřejnými a nejde tedy o jednání postižitelné v rovině trestního práva, nicméně je třeba takové jednání zásadním způsobem postihovat a potírat. Pobyt cizince, který při pobytu na území České republiky předkládá orgánům veřejné moci takové padělané nebo pozměně listiny, není žádoucí.

K § 229Stanoví se povinnost školy sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro posouzení podmínek pro udělení pobytového oprávnění (odstavec 1) nebo oprávněnosti pobytu cizince na území (odstavec 2). Dle odstavce 1 škola garantuje, že přijímaný student splňuje jazykové předpoklady pro studium v České republice. V případě pochybností může zastupitelský úřad nebo ministerstvo provést kontrolu jazykových znalostí cizince prostřednictvím postupu stanoveným prováděcím právním předpisem. Pokud na základě informací sdělených podle odstavce 2 bude zjištěno, že cizinec přestal splňovat účel pobytu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu vydáno, bude zahájeno řízení o ukončení jeho pobytu na území.

K § 230

122

Stanovená povinnost hostitelské organizace souvisí s transpozicí směrnice Rady 2004/114/ES o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby. Hostitelská organizace uskutečňující výměnný středoškolský program přebírá veškerou odpovědnost za cizince pobývajícího na území České republiky v rámci takového programu.

K § 231Stanoví se povinnost zaměstnavatele sdělit ministerstvu stanovené informace, které jsou důležité pro posouzení oprávněnosti pobytu cizince na území. Pokud na základě těchto informací bude zjištěno, že cizinec přestal splňovat účel pobytu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu vydáno, může být zahájeno řízení o ukončení jeho pobytu na území.

K § 232Vzhledem k tomu, že policie není povinna vždy střežit cizince, kteří jsou zajištěni, nebo jim byl odepřen vstup na území a bylo nutné jim poskytnout neodkladnou lékařskou péči, po dobu jejich pobytu ve zdravotnickém zařízení. Jelikož nejde o osoby, které se mohou volně pohybovat po území, je třeba, aby zdravotnické zařízení včas policii informovalo o plánovaném propuštění cizince, aby policie mohla zajistit eskortu dotčeného buď do zařízení pro zajištění cizinců, nebo na hraniční přechod.

K § 233Ustanovení specifikuje povinnosti ubytovatele. Kontrolou ubytovaného cizince nesmí být narušen jeho soukromý nebo rodinný život. Obdobně jako ve stávající právní úpravě je zavedeno v písmeni e) dostatečně objektivní kritérium, které by vylučovalo zpochybňování postupu státních orgánů v otázce posuzování přiměřenosti ubytování. Veřejnost opakovaně kritizuje stav, kdy v neúměrně malých ubytovacích prostorách je ubytováván nepřiměřeně velký počet cizinců. Vágní formulace z doby před novelou stávajícího zákona o pobytu cizinců, která byla provedena zákonem č. 427/2010 Sb. - o zjevné nepřiměřenosti úrovně ubytování poskytovaného ostatními ubytovateli v objektech obdobného určení v obci, popřípadě okresu nebo kraji, v návaznosti na posuzování zejména srovnáním hygienických podmínek a počtu ubytovaných osob – neposkytovala veřejností akceptovatelné kritérium, zejména pokud jde o uplatnění sankce za správní delikt. Cílem doplnění výměry ubytovacího prostoru a stanovení počtu v něm ubytovaných osob došlo k nápravě zmíněného neuspokojivého stavu a navrhovaná úprava na to navazuje a současně toto kriterium zohledňuje při posuzování otázky přiměřeného ubytování v rámci posuzování dokladu o zajištění ubytování, což se ve stávající aplikační praxi projevilo jako mezera v možnosti odmítnout takový doklad, který by nesplňoval podmínky přiměřenosti ubytování. Stanovení podlahové plochy místnosti pro ubytování vychází z § 44 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby.

K § 234Ustanovení obdobně jako ve stávající právní úpravě definuje pojem domovní kniha a stanoví požadavky na její vedení a rozsah údajů v ní vedený. Oproti stávající právní úpravě je nově explicitně připuštěna možnost vést domovní knihu též ve formě souboru chronologicky, přehledně a srozumitelně vedených dokumentů, které cizinec osobně podepsal v rámci hlášení místa pobytu u ubytovatele, neboť nově je připuštěna možnost, aby cizinec u ubytovatele nemusel vyplňovat pouze přihlašovací tiskopis, ale tento může být nahrazen obdobným dokumentem, který obsahuje stejné údaje. Tím se ubytovatelům nově dává možnost využít svých vlastních „formulářů“, pokud budou obsahovat potřebné údaje a budou podepsány cizincem. Domovní knihou tak bude i soubor těchto vytištěných a cizincem podepsaných

123

dokumentů. Toto opatření by mělo především umožnit zjednodušení evidence, kterou jsou povinni ubytovatelé vést bez újmy na možnosti dostatečné kontroly plnění povinností ubytovatelů. Doba 6 let pro uchování domovní knihy a listinných dokumentů podepsaných cizincem obsahující údaje v rozsahu přihlašovacího tiskopisu vychází z potřeby orgánů finanční správy s ohledem na § 160 odst. 1 daňového řádu, podle kterého nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let.

K § 235Ustanovení stanoví povinnosti ubytovatele při oznamování ubytování cizince. V zásadě se vychází ze stávající právní úpravy stran způsobů oznámení ubytování. Ubytovatel oznamuje ubytování předložením dokumentu podepsaného cizincem obsahující údaje v rozsahu přihlašovacího tiskopisu s tím, že pokud současně vede domovní knihu jako soubor těchto dokumentů je povinen pořídit dva stejnopisy tohoto dokumentu, aby jeden mohl předložit policii a druhý mohl vést v rámci souboru dokumentů jako domovní knihu. Druhým způsobem oznamování ubytování zůstává samozřejmě i v současné době v praxi preferovaná digitalizovaná podoba oznamování ubytování.

K § 236Obdobně jako ve stávající právní úpravě se stanoví povinnosti dopravce.

K § 237Ustanovení upravuje další povinnosti nezbytné pro bezproblémovou aplikaci návrhu zákona.Navrhovaná ustanovení stanovení povinnosti třetích osob, které souvisí s vydáním pobytového oprávnění a pobytem cizince na území.

K § 238 až § 243Návrh zákona přebírá osvědčené skutkové podstaty přestupků a doplňuje některé nové, na základě poznatků praxe a nově stanovených povinností souvisejících novým pojetím některých institutů, které zákon upravuje.

Ustanovení dále stanoví správní delikty dopravce, ubytovatele a dalších právnických a podnikajících fyzických osob, kterým jsou zákonem uloženy specifické povinnosti. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy není dopravce postihován za dopravení cizince bez cestovního dokladu a případně schengenského víza, pokud se jedná o vnitroschengenský let (viz zákon o ochraně státních hranic).

Upravují se rovněž společná ustanovení ke správním deliktům. Nově oproti stávající právní úpravě se rovněž stanoví odpovědnost zákonného zástupce nebo osoby, jejímuž dozoru byl cizinec mladší 15 let svěřen za přestupek související s nesplněním povinnosti vztahující se k osobě, která není za přestupek odpovědná pro nedostatek věku. Ustanovení tak např. umožňuje postihnout za přestupek zákonného zástupce za to, že nenahlásil ztrátu průkazu o povolení k pobytu jeho dítěte nebo neodevzdal neplatný průkaz či nepožádal za něho o vydání náhradního průkazu za průkaz ztracený či odcizený nebo o prodloužení platnosti průkazu o povolení k trvalému pobytu. Stávající právní úprava podle zákona č. 326/1999 Sb. nedává možnost neplnění těchto povinností postihovat.

K § 244Zavádí se zcela nový typ rozhodnutí, který v předchozí právní úpravě absentoval. Jedná se o rozhodnutí o návratu podle směrnice 2008/115/ES (návratová směrnice), která ukládá povinnost vydat toto rozhodnutí každému cizinci, který nesplňuje nebo který přestal splňovat

124

podmínky pobytu v daném státě. Návratová směrnice umožňuje, aby každé rozhodnutí o návratu bylo spojeno se zákazem vstupu, ale povinnost přímo spojit rozhodnutí o návratu se zákazem vstupu je dána jen u vybraných situací. V předchozí právní úpravě plnilo funkci rozhodnutí o návratu pouze rozhodnutí o správním vyhoštění, které vždy obsahovalo zákaz vstupu.

V nové právní úpravě se zavádí možnost vydat rozhodnutí, které bude obsahovat povinnost opustit území států, které aplikují návratovou směrnici, ale které zároveň nebude obsahovat zákaz vstupu. Cílem je podpora dobrovolného návratu. Zákon definuje situace a podmínky, kdy je možné toto rozhodnutí vydat. Podmínky se mírně liší, jde-li o vydání rozhodnutí na území nebo na mezinárodním letišti, kdy cizinec opouští území České republiky přes vnější hranici (zde je dána větší jistota, že cizinec území států schengenského prostoru opravdu opustí, proto jsou podmínky mírnější; zejména v situaci, kdy by hrozilo, že vedení řízení by vedlo k tomu, že cizinec nestihne daný let, je možné, aby policie od vydání rozhodnutí zcela upustila).

Podmínky, při jejichž splnění bude moci policie rozhodnutí vydat, jsou takové, které jasně indikují, že jde o cizince, který chce území opustit a má pro to i potřebné předpoklady. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí bude policie vydávat pouze těm cizincům, kteří prokáží úmysl vycestovat v nejbližší době z území, postačuje stanovit dobu k vycestování v rozmezí 7 až 30, jedná se o dobu, kterou stanovuje návratová směrnice. Návratová směrnice ukládá povinnost státům zajistit proti rozhodnutí o návratu efektivní opravný prostředek, je proto třeba zajistit, aby odvolání proti rozhodnutí mělo odkladný účinek.

K § 245Rozhodnutím o návratu budou i rozhodnutí vydávána ministerstvem ve věcech pobytu cizinců na území, která mají za následek, že cizinec nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky pobytu na území. Negativní rozhodnutí tak budou obsahovat kromě výroku o pobytu cizince i další výrok o povinnosti opustit území států, které aplikují návratovou směrnici, a bude stanovena rovněž doba k vycestování. Vzhledem k tomu, že v tomto ustanovení jde o jiné situace, než které řeší policie rozhodnutím o povinnosti opustit území států aplikujících návratovou směrnice, stanovuje se delší doba k vycestování. Během doby k vycestování cizinec na území setrvává v režimu oprávněného setrvání cizince na území bez pobytového oprávnění.

K § 245 – varianta II (souvisí s variantou II k § 249 a 366)Alternativně se navrhuje doplnit možnost ministerstva vydat cizinci současně s rozhodnutím o povinnosti opustit území států vázaných návratovou směrnicí rozhodnutí o správním vyhoštění, které však bude mít toliko preventivní charakter, jeho právní účinky nastanou tehdy, pokud cizinec nevycestuje ve stanovené době dobrovolně. Pokud povinnost opustit území států vázaných návratovou směrnicí zanikne v důsledku skutečností podle § 246, právní účinky rozhodnutí o správním vyhoštění nenastanou.

K § 246Stanovuje se, v jakých případech právní účinky rozhodnutí povinnosti opustit území států aplikujících návratovou směrnici zanikají. Standardní situací je opuštění území států aplikujících návratovou směrnici.

K § 247Přejímá se dosavadní právní úprava, jedná se o transpozici návratové směrnice 2008/115/ES, která stanovuje postup pro řešení situace, kdy cizinec je sice na území České republiky

125

neoprávněně, ale v jiném státě aplikujícím návratovou směrnici má oprávnění k pobytu. Takovému cizinci nebude standardně vydáno rozhodnutí o návratu, ale pouze rozhodnutí o povinnosti opustit území České republiky, které není rozhodnutím o návratu. Toto rozhodnutí pouze stanovuje povinnost v dané lhůtě opustit území České republiky a neobsahuje zákaz vstupu. Lhůta k vycestování bude stanovena, ale vzhledem k požadavku návratové směrnice na neprodlené opuštění území bude kratší než u rozhodnutí o návratu.

K § 248Podobně jako u rozhodnutí opustit území států aplikujících návratovou směrnici se konstruuje zánik právních účinků rozhodnutí o povinnosti opustit území. Standardní situací je opuštění území České republiky.

K § 249Stejně jako v předchozí právní úpravě je upraveno rozhodnutí o správním vyhoštění, které je rozhodnutím o návratu podle návratové směrnice a obsahuje vždy zákaz vstupu platný pro území států, které aplikují návratovou směrnici a dobu k vycestování. Vydává se v situacích, kdy nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území států aplikujících návratovou směrnici nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území České republiky. Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí, které je platné pro všechny státy aplikující návratovou směrnici, je nezbytným předpokladem, aby byl cizinec, kterému bylo rozhodnutí vydáno, zařazen do schengenského informačního systému (stejně jako podle předchozí úpravy).

K § 249 – varianta II (souvisí s variantou II k § 245 a 366)V odstavci 3 se navrhuje úprava zařazení cizince, jehož rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 245 se stalo vykonatelným, do schengenského informačního systému. Co se týče ověřování skutečnosti, zda cizinec skutečně vycestoval z území států vázaných návratovou směrnicí, nebo nikoliv, podle článku 11 Schengenského hraničního kodexu platí domněnka, podle které se vnitrostátní orgány mohou domnívat, že cizinec nevycestoval, pokud jeho cestovní doklad není opatřen otiskem vstupního razítka (přesto, že z absence vstupního razítka lze dovodit, že cizinec, který se nachází na území států vázaných návratovou směrnicí, z tohoto území nevycestoval, pro úplnost doplňujeme, že připravovaná technická novela Schengenského hraničního kodexu hovoří také o razítku při vycestování). Domněnku lze podle Schengenského hraničního kodexu vyvrátit předložením jakýchkoli věrohodných důkazů, přičemž se jako příklady uvádí jízdenky či letenky nebo svědectví o přítomnosti cizince mimo území států.V případě volby varianty II by se legislativní zkratka „doba zákazu vstupu“ přesunula z § 249 do § 245.

K § 250Přejímá se předchozí právní úprava, která v souladu s evropským právem řeší zvláštní situace vydání rozhodnutí o správním vyhoštění určitým kategoriím cizinců. Možnost vydat rozhodnutí o správním vyhoštění je v těchto jasně daných situacích omezena.

K § 251Z předchozí právní úpravy se přejímá kategorizace nežádoucích jednání cizinců, která jsou rozřazena dle míry závažnosti do tří skupin. Zůstává zachován model, že délka zákazu vstupu se stanovuje nikoli pevně, ale je určen pouze rámec, ve kterém se má doba zákazu vstupu pohybovat (spojení „až na“). Policie tak má možnost zhodnotit individuálně každý případ a jeho okolnosti.

126

Dobou zákazu vstupu až na 10 let jsou ohodnocena ta jednání cizince, která předvídá návratová směrnice. Oproti dosavadní právní úpravě je dobou zákazu vstupu až na 5 let ohodnoceno nesplnění povinnosti opustit území ve stanovené době (pokud samozřejmě nevzniklo cizinci jiné pobytové oprávnění nebo není na území strpěn – vyplývá z úvodních ustanovení ke správnímu vyhoštění).

Speciální úprava je u cizinců, kteří na území pobývají trvale. Úprava kopíruje předchozí stav.

Výslovně se stanovuje, že doba zákazu vstupu neběží, pokud není rozhodnutí vykonatelné, cizinec si tak nemůže „vyčekat“ expiraci doby zákazu vstupu na území. Cizinci samozřejmě není nijak bráněno v tom, aby i během doby, kdy rozhodnutí není vykonatelné, opustil území, opuštěním území začne běžet doba zákazu vstupu.

K § 252Opět se přejímá dosavadní právní úprava stanovování doby k vycestování, která je z větší části transpozicí návratové směrnice 2008/115/ES. Speciálně se řeší situace, kdy dojde k zajištění cizince, doba k vycestování začne běžet až od ukončení zajištění. Během doby k vycestování se cizinec nachází na území České republiky ex lege oprávněně, na tuto dobu se mu nevystavuje žádné potvrzení či štítek, oprávněnost pobytu cizinec prokazuje pouze rozhodnutím, které by měl nosit u sebe, záznam o běhu doby k vycestování bude veden v cizineckém informačním systému, bude tak možné oprávněnost pobytu při pobytové kontrole rychle ověřit dálkovým přístupem.

K § 253Důvody, pro které nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vydat, jsou přejímány z dosavadní právní úpravy – jedná se o situace nepřiměřeného zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince (zejména reflexe čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a o situaci, kterou předvídá Úmluva o právním postavení uprchlíků. Pokud nebude mít cizinec podle písm. a) pobytové oprávnění, bude na území strpěn a policie mu vydá potvrzení o strpění.

K § 254Definují se důvody, jejichž existence sice neznemožňuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění (stejně jako podle předchozí právní úpravy), ale rozhodnutí o správním vyhoštění nemůže být vykonáno. Zákon stejně jako původní úprava řeší i postup v případě, kdy jsou sice dány důvody znemožňující vycestování, ale zároveň jde určitým způsobem o „závadového“ cizince.

K § 255Stanovuje se postup pro případ, že jsou shledány důvody znemožňující vycestování. Stejně jako v dosavadní právní úpravě existence překážek neznemožňuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, ale nově umožňuje vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech nebo strpění. Stanovuje se rovněž postup pro případ, že by překážky vycestování zanikly.

K § 256V odstavci 1 je upravena možnost cizince požádat si o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění a jsou předvídány tři situace, kdy je možné rozhodnutí o správním vyhoštění zrušit. Odstavce 2 a 3 řeší zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění na podnět ministerstva ve

127

zvláštních situacích vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo jde-li o rodinného příslušníka občana České republiky, který požádal o vydání povolení k pobytu, jsou-li splněny další podmínky. Ustanovení dále pamatuje i na možnost zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění na žádost určitých kategorií cizinců – policie může zrušit rozhodnutí o správním vyhoštění i na žádost, jde-li o rodinného příslušníka občana České republiky, rodinného příslušníka azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, nebo rodinného příslušníka cizince s povoleným trvalým pobytem. Za rodinného příslušníka se však pro účely tohoto ustanovení považuje pouze manžel a nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince.

Odstavec 6 pamatuje na situace, kdy nelze postupovat podle předchozích odstavců, protože nejsou splněny podmínky, ale přesto existují mimořádné důvody vyplývající zejména z mezinárodních závazků, které zrušení správního vyhoštění odůvodňují. Postup podle odstavce 6 je postupem policie z moci úřední.

V odstavci 7 se stanovuje pravidlo, že podání žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zahájení řízení z moci úřední nemá vliv na vykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění, policie však může vykonatelnost rozhodnutí v některých případech odložit a cizinci vydat potvrzení o trpěném setrvání na území, pokud se žádost cizince nebo jeho případ jeví jako důvodné.

K § 257Jednodušeji oproti dosavadní právní úpravě se upravuje zánik právních účinků rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména u doplňkové ochrany. V případě udělení azylu zanikne rozhodnutí o správním vyhoštění hned, s výjimkou situace, kdy bylo rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno na více než 5 let – v takovém případě zanikne až po uplynutí doby, na kterou byl udělen zákaz vstupu. V případě udělení doplňkové ochrany nebo vydání povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech správní vyhoštění zanikne po uplynutí doby, na kterou byl udělen zákaz vstupu.

K § 258Zákon pamatuje na situace, kdy i přesto, že cizinci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění a ten se nachází mimo území, je možné, aby cizinec na území přicestoval. Je však nutné, aby byly splněny ostatní podmínky pro udělení schengenského víza, jde-li o cizince, který vízum potřebuje.

K § 259Zachovává se institut asistovaného dobrovolného návratu a podstatně se rozšiřuje okruh cizinců, kteří se mohou do programu přihlásit. Zákon výslovně stanovuje, že dobrovolné návraty jsou realizovány ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci, což je pouze potvrzení současné praxe.

Obdobně jako dosud platí, že cizinec je následně povinen ministerstvu dodatečně uhradit přepravní náklady v poloviční výši. Do doby uhrazení bude cizinec zařazen do evidence nežádoucích osob a bude mu tak znemožněn vstup na území.

K § 260Novelou č. 427/2010 Sb. předchozího zákona o pobytu cizinců (č. 326/1999 Sb.) byla v souvislosti s transpozicí návratové směrnice zavedena zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území – jedná se o tzv. alternativy k zajištění. S ohledem na požadavek

128

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES je třeba přistupovat k zajištění cizince, pouze pokud nemohou být účinně uplatněna jiná mírnější donucovací opatření (čl. 15 odst. 1). Oproti původní úpravě se již nepočítá se zvláštním opatřením v podobě finanční záruky (obdoba kauce), protože se v praxi neosvědčila zejména díky obtížím při nakládání s peněžními prostředky. Zachována je tak tzv. ohlašovací povinnost, která naopak prokázala dobré fungování.

Řešena je situace nezletilých cizinců bez doprovodu. Takoví cizinci by neměli pobývat samostatně na zemí České republiky, proto jim není možné zvláštní opatření uložit. Postup v jejich případě tak bude takový, že budou buď převezeni do zvláštního školského zařízení, nebo budou zajištěni (při splnění podmínek).

K § 261 a § 262O uložení zvláštního opatření rozhoduje buď policie, nebo ministerstvo, povinnosti plynoucí z uloženého zvláštního opatření se plní pouze u policie, která s tím má již zkušenosti. O uložení zvláštního opatření se standardně rozhoduje v rámci jiného řízení (např. o správním vyhoštění), ale zákon výslovně umožňuje vést o uložení zvláštního opatření i samostatné řízení zakončené samostatným rozhodnutí – to je vhodné zejména pro situace, kdy již cizinec má vydáno rozhodnutí o návratu jiným členským státem.

K § 263Cizinci je uložena povinnost plnit obsah zvláštního opatření a zejména vycestovat z území ve stanovené době.

VARIANTA IVarianta 1 upravuje postup při zajištění cizince, o kterém rozhoduje policie.

K § 264Zákon oproti původní právní úpravě jasně rozlišuje pouze dva účely zajištění – zajištění za účelem správního vyhoštění a zajištění za účelem předání nebo průvozu.

Zajištění cizince je dále upraveno i v ustanovení § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Policista je podle tohoto ustanovení oprávněn zajistit cizince, jestliže se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců, cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn nebo je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá.

K § 265Ustanovení vymezuje podmínky zajištění cizince za účelem správního vyhoštění a reflektuje směrnici 2008/115/ES. Hlavní podmínkou zajištění je, že před zajištěním cizince musí být zhodnocena možnost uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o návratu vydané jiným státem, který aplikuje návratovou směrnici, je platné i pro území dalších takových států, je možné, aby policie rozhodla o zajištění cizince bez toho, aniž by sama musela zahajovat řízení o správním vyhoštění nebo cizinci již muselo být dříve policií rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno. Důvody zajištění se týkají situací, kdy již cizinec dal svým jednáním najevo, že není ochoten dobrovolně splnit povinnost opustit území nebo je dáno nebezpečí tohoto jednání nebo jde o cizince, který by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

129

Toto řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Listina v článku 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutím policie, pokud se toto opírá o zákon. Návrh zákona stanoví jak důvody zajištění, tak způsob zajištění. Soulad je shledáván i s mezinárodními závazky České republiky, zejména s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a právem Evropské unie.

K § 266Druhým účelem zajištění kromě správního vyhoštění je zajištění cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy (jedná se o readmisní smlouvy) nebo průvozu. S ohledem na směrnici 2008/115/ES (čl. 6 odst. 3) je podle tohoto ustanovení cizinec zajišťován bez vydání rozhodnutí o návratu podle čl. 6 odst. 1, proto může jít pouze o readmisní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009. Jde-li o jiné readmisní smlouvy, postupuje se podle ustanovení o zajištění za účelem správního vyhoštění, pokud nejde o cizince, který nesplňuje podmínky ke vstupu na území a má být předán v rámci zrychleného řízení podle mezinárodní smlouvy sjednané se státem, který není členským státem Evropské unie, jíž je Česká republika vázána. Průvoz je pouze výkonem rozhodnutí o návratu vydaného jiným státem.

K § 267Speciálně jsou upraveny podmínky pro zajištění nezletilého cizince bez doprovodu za účelem správního vyhoštění – zajištění nezletilého cizince bez doprovodu je tak vnímáno jako poslední možné řešení jeho situace. Na rozdíl od dospělých cizinců je možné nezletilého cizince bez doprovodu zajistit, pouze je-li nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo se mu vyhýbat. Vzhledem k tomu, že jde obvykle o cizince bez jakéhokoliv dokladu totožnosti, vznikají v praxi pochybnosti o udávaném věku. Policie je oprávněna činit úkony ke zjištění věku cizince, do doby určení věku je možné cizince zajistit podle obecného ustanovení o zajištění, tedy i z ostatních důvodů.

K § 268Zajištění cizince podle tohoto zákona je vykonáváno ve zvláštním zařízení.

K § 269Délka zajištění vychází z dosavadní právní úpravy, která je reflexí směrnice 2008/115/ES. Základní délka zajištění činí 180 dní, u nezletilých cizinců bez doprovodu a rodiny s nezletilými dětmi je základní délkou zajištění 90 dní. Prodloužení nad 180 dní až na celkovou dobu 18 měsíců je možné pouze v jasně vymezených situacích, jedná se opět o reflexi směrnice 2008/115/ES. Tato možnost byla do zákona zavedena k 1. 1. 2011 a v žádném případě nebyla nadužívána. Oproti původní úpravě došlo k transpozici i druhého důvodu pro prodloužení zajištění nad 180 dní, a to, že se v základní době zajištění nepodařilo ověřit totožnost a zajistit náhradní cestovní doklad a toto nelze přičíst policii. Prodloužení zajištění nad 90 dní u nezletilých bez doprovodu a rodin s dětmi není možné.

K § 270V souvislosti se směrnicí 2008/115/ES se zakotvuje způsob stanovování doby zajištění cizince. Policie při stanovení doby zajištění cizince, kterou lze opakovaně prodlužovat, bude povinna vždy vycházet z konkrétní situace daného cizince. Délka zajištění se tak stanovuje postupně dle potřeby, nikoli jediným rozhodnutím na celých 180 dní. Proti každému rozhodnutí o prodloužení zajištění je přípustná žaloba s krátkou lhůtou pro její projednání.

130

Zvláštní pozornost by měla policie při stanovování doby zajištění věnovat nezletilým bez doprovodu a rodinám s dětmi.

Ustanovení řeší rovněž situace, kdy se změní právní základ pro zajištění cizince a je vydáno nové rozhodnutí o zajištění.

K § 271Policie je oprávněna prodloužit zajištění, je-li to nezbytné za účelem přípravy výkonu správního vyhoštění, předání nebo průvozu.

K § 272Přejímá se dosavadní právní úprava ohledně subjektů, které jsou nebo mohou být vyrozuměni o tom, že došlo k zajištění cizince. Policie může vyrozumět pouze takového příbuzného, kterého zajištěný uvede, neboť ne všichni příbuzní mohou procházet evidencí (např. druh, družka).

K § 273Vzhledem k tomu, že zajištění je zásahem do osobní svobody cizince, má policie výslovně uloženu povinnost jednat tak, aby mohl být cizinec vyhoštěn/předán co nejdříve, prioritně opět policie postupuje vůči nezletilým bez doprovodu a rodinám s dětmi, aby se maximálně omezil zásah do jejich osobní svobody.

Pokračovat v zajištění lze, pouze pokud trvají důvody zajištění, jejich existenci je proto policie povinna průběžně zkoumat.

K § 274V souvislosti s novou úpravou zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v tzv. přijímací směrnici, které je promítnuta do zákona o azylu je třeba zajistit mechanismus přechodu mezi zajištěním podle tohoto zákona a podle zákona o azylu. Požádá-li cizinec, který je zajištěn podle tohoto zákona, o udělení mezinárodní ochrany, a budou-li splněny podmínky pro zajištění podle zákona o azylu, bude vydáno rozhodnutí o zajištění podle zákona o azylu. Zajištění je však i nadále vykonáváno v zařízení pro zajištění cizinců – do uzavřeného azylového zařízení budou převezeny pouze rodiny s dětmi a nezletilí bez doprovodu.

K § 275Zákon upravuje tzv. přerušení zajištění, ke kterému může dojít v zákonem vymezených případech, kdy má Česká republika na pobytu cizince na území určitý zájem. Pokud bude cizinec po přerušení zajištění opětovně zajištěn (je důvodné nebezpečí, že uprchne, nebo zneužívá přerušení zajištění), předchozí doba zajištění před přerušením se započítává do celkové doby zajištění.

K § 276Ustanovení řeší postup v případě, kdy je cizinec hospitalizován a dále situaci, kdy je zdravotní stav cizince dlouhodobě velmi nepříznivý. V případě, že zajištění cizince je ukončeno z důvodu dlouhodobého poskytování zdravotní péče mimo zařízení pro zajištění cizinců, je třeba zajistit úhradu zdravotní péče cizince. Při ukončení zajištění podle odstavce 2 ministerstvo vydá cizinci na žádost potvrzení strpění pobytu na území. Zákon dále výslovně stanoví, že úhradu zdravotní péče cizinci hradí stát.

K § 277

131

Zákon definuje situace, ve kterých musí být zajištění cizince ukončeno. Písmeno a) sleduje zejména realizovatelnost správního vyhoštění cizince z území v době zajištění. Písmeno b) je důsledkem vyhovění žádosti cizince o propuštění ze zajištění, postup je upraven ve zvláštním ustanovení.

Písmeno c) se týká postupu v případě, že soud zrušil rozhodnutí o zajištění. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy již nebude stanoven odlišný postup v případě, kdy soud zrušil rozhodnutí o zajištění pro vady řízení (pokud policie vydala nové rozhodnutí o zajištění do 3 dnů od právní moci rozsudku, zajištění mohlo pokračovat), a v případě, že soud rozhodl o zrušení rozhodnutí o zajištění cizince pro nezákonnost (cizinec musel být propuštěn). S ohledem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Buishvili proti České republice a dále rozsudku Nejvyššího správního soudu č. 9 As 111/2012-34 ze dne 1. listopadu 2012 se stanoví, že v případě, že soud zruší rozhodnutí policie o zajištění cizince, cizinec bude propuštěn.

Důvodem ukončení zajištění je rovněž vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a situace, ve které cizinec požádá o udělení mezinárodní ochrany a je rozhodnuto o jeho zajištění podle zákona o azylu.

K § 278Přejímá se dosavadní právní úprava o realizaci správního vyhoštění nebo předání podle mezinárodní smlouvy, a to včetně speciálního postupu, který musí být dodržen, jde-li o vyhoštění nezletilého cizince bez doprovodu. Právní úprava umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutím policie, pokud se toto opírá o zákon. Návrh zákona stanoví jak důvody zajištění, tak způsob zajištění. Soulad je shledáván i s mezinárodními závazky České republiky, zejména s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a právem Evropské unie.

VARIANTA II

Varianta 2 upravuje postup při zajištění cizince v případě, že o zajištění rozhoduje soud na návrh policie.

K § 264Zákon oproti původní právní úpravě jasně rozlišuje pouze dva účely zajištění – zajištění za účelem správního vyhoštění a zajištění za účelem předání nebo průvozu.

Zajištění cizince je dále upraveno i v ustanovení § 27 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Policista je podle tohoto ustanovení oprávněn zajistit cizince, jestliže se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle zákona o pobytu cizinců, cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn nebo je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá.

K § 265Zajištění cizince podle tohoto zákona je vykonáváno ve zvláštním zařízení.

K § 266

132

Ustanovení vymezuje podmínky zajištění cizince za účelem správního vyhoštění a reflektuje směrnici 2008/115/ES. Hlavní podmínkou zajištění je, že před zajištěním cizince musí být zhodnocena možnost uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o návratu vydané jiným státem, který aplikuje návratovou směrnici, je platné i pro území dalších takových států, je možné, aby policie rozhodla o zajištění cizince bez toho, aniž by sama musela zahajovat řízení o správním vyhoštění nebo cizinci již muselo být dříve policií rozhodnutí o správním vyhoštění vydáno. Důvody zajištění se týkají situací, kdy již cizinec dal svým jednáním najevo, že není ochoten dobrovolně splnit povinnost opustit území nebo je dáno nebezpečí tohoto jednání nebo jde o cizince, který by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek.

Toto řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Listina v článku 8 odst. 2 jednoznačně umožňuje, aby byl cizinec zbaven svobody i rozhodnutím policie, pokud se toto opírá o zákon. Návrh zákona stanoví jak důvody zajištění, tak způsob zajištění. Soulad je shledáván i s mezinárodními závazky České republiky, zejména s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a právem Evropské unie.

K § 267Druhým účelem zajištění kromě správního vyhoštění je zajištění cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy (jedná se o readmisní smlouvy) nebo průvozu. S ohledem na směrnici 2008/115/ES (čl. 6 odst. 3) je podle tohoto ustanovení cizinec zajišťován bez vydání rozhodnutí o návratu podle čl. 6 odst.1, proto může jít pouze o readmisní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009. Jde-li o jiné readmisní smlouvy, postupuje se podle ustanovení o zajištění za účelem správního vyhoštění, pokud nejde o cizince, který nesplňuje podmínky ke vstupu na území a má být předán v rámci zrychleného řízení podle mezinárodní smlouvy sjednané se státem, který není členským státem Evropské unie, jíž je Česká republika vázána. Průvoz je pouze výkonem rozhodnutí o návratu vydaného jiným státem.

Pokud nebude možno dokončit průvoz nebo předání cizince v zákonem stanovené lhůtě, vydá soud rozhodnutí o zajištění cizince.

K § 268Speciálně jsou upraveny podmínky pro zajištění nezletilého cizince bez doprovodu za účelem správního vyhoštění – zajištění nezletilého cizince bez doprovodu je tak vnímáno jako poslední možné řešení jeho situace. Na rozdíl od dospělých cizinců je možné nezletilého cizince bez doprovodu zajistit, pouze je-li nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo se mu vyhýbat. Vzhledem k tomu, že jde obvykle o cizince bez jakéhokoliv dokladu totožnosti, vznikají v praxi pochybnosti o udávaném věku. Policie je oprávněna činit úkony ke zjištění věku cizince, do doby určení věku je možné cizince zajistit podle obecného ustanovení o zajištění, tedy i z ostatních důvodů.

K § 269Přejímá se dosavadní právní úprava ohledně subjektů, které jsou nebo mohou být vyrozuměni o tom, že došlo k zajištění cizince. Soud může vyrozumět pouze takového příbuzného, kterého zajištěný uvede, neboť ne všichni příbuzní mohou procházet evidencí (např. druh, družka).

K § 270

133

Vzhledem k tomu, že zajištění je zásahem do osobní svobody cizince, má soud výslovně uloženu povinnost jednat tak, aby mohl být cizinec vyhoštěn/předán co nejdříve, prioritně soud postupuje vůči nezletilým bez doprovodu a rodinám s dětmi, aby se maximálně omezil zásah do jejich osobní svobody. Policie je povinna průběžně zkoumat, zda trvají důvody zajištění. Soud tak činí pouze v případech, kdy rozhoduje o žádosti cizince o propuštění ze zařízení, návrhu policie na prodloužení zajištění nebo změně důvodů zajištění, jestliže byl shledán nový důvod zajištění.

K § 271Délka zajištění vychází z dosavadní právní úpravy, která je reflexí směrnice 2008/115/ES. Základní délka zajištění činí 180 dní, u nezletilých cizinců bez doprovodu a rodiny s nezletilými dětmi je základní délkou zajištění 90 dní.

Obdobně jako v rozhodnutí o uvalení vazby soud ve svém rozhodnutí o zajištění cizince nestanoví dobu zajištění, stanoví se však povinnost policie podat návrh na prodloužení zajištění do 3 měsíců ode dne zajištění (nejpozději 15 dnů před uplynutím doby 3 měsíců od počátku zajištění). Návrh na prodloužení zajištění cizince pak musí policie podat každé tři měsíce.

Prodloužení nad 180 dní až na celkovou dobu 18 měsíců je možné pouze v jasně vymezených situacích, jedná se opět o reflexi směrnice 2008/115/ES. Tato možnost byla do zákona zavedena k 1.1.2011 a v žádném případě nebyla nadužívána. Oproti původní úpravě došlo k transpozici i druhého důvodu pro prodloužení zajištění nad 180 dní, a to, že se v základní době zajištění nepodařilo ověřit totožnost a zajistit náhradní cestovní doklad a toto nelze přičíst policii. Prodloužení zajištění nad 90 dní u nezletilých bez doprovodu a rodin s dětmi není možné.

K § 272Ustanovení řeší rovněž situace, kdy se změní právní základ pro zajištění cizince a je vydáno nové rozhodnutí o zajištění.

K § 273V souvislosti s novou úpravou zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v tzv. přijímací směrnici, které je promítnuta do zákona o azylu je třeba zajistit mechanismus přechodu mezi zajištěním podle tohoto zákona a podle zákona o azylu. Požádá-li cizinec, který je zajištěn podle tohoto zákona, o udělení mezinárodní ochrany, a budou-li splněny podmínky pro zajištění podle zákona o azylu, bude vydáno rozhodnutí o zajištění podle zákona o azylu. Zajištění je však i nadále vykonáváno v zařízení pro zajištění cizinců – do uzavřeného azylového zařízení budou převezeny pouze rodiny s dětmi a nezletilí bez doprovodu.

K § 274V souvislosti s novou úpravou zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu v tzv. přijímací Cizinec může podat soudu žádost o propuštění ze zařízení, avšak nejdříve po uplynutí 30 dní ode dne zajištění. Obdobně jako u institutu vazby bude moci podat novou žádost o propuštění ze zařízení až po uplynutí 30 dní ode dne právní moci posledního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti na propuštění ze zařízení nebo jiného rozhodnutí o dalším trvání zajištění.

K § 275Zákon upravuje tzv. přerušení zajištění, ke kterému může dojít v zákonem vymezených případech, kdy má Česká republika na pobytu cizince na území určitý zájem. Pokud bude

134

cizinec po přerušení zajištění opětovně zajištěn (je důvodné nebezpečí, že uprchne, nebo zneužívá přerušení zajištění), předchozí doba zajištění před přerušením se započítává do celkové doby zajištění.

K § 276Ustanovení řeší postup v případě, kdy je cizinec hospitalizován a dále situaci, kdy je zdravotní stav cizince dlouhodobě velmi nepříznivý. V případě, že zajištění cizince je ukončeno z důvodu dlouhodobého poskytování zdravotní péče mimo zařízení pro zajištění cizinců, je třeba zajistit úhradu zdravotní péče cizince. Při ukončení zajištění podle odstavce 2 ministerstvo vydá cizinci na žádost potvrzení strpění pobytu na území. Zákon dále výslovně stanoví, že úhradu zdravotní péče cizinci, hradí stát.

K § 277Zákon definuje situace, ve kterých musí být zajištění cizince ukončeno. Písmeno a) sleduje zejména realizovatelnost správního vyhoštění cizince z území v době zajištění. Písmeno b) je důsledkem vyhovění žádosti cizince o propuštění ze zajištění. Důvodem ukončení zajištění je rovněž vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území. Poslední písmeno řeší situaci, kdy cizinec požádá o udělení mezinárodní ochrany a je rozhodnuto o jeho zajištění podle zákona o azylu.

Důvodem ukončení zajištění je rovněž vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a situace, ve které cizinec požádá o udělení mezinárodní ochrany a je rozhodnuto o jeho zajištění podle zákona o azylu.

K § 278Přejímá se dosavadní právní úprava o realizaci správního vyhoštění nebo předání podle mezinárodní smlouvy, a to včetně speciálního postupu, který musí být dodržen, jde-li o vyhoštění nezletilého cizince bez doprovodu.

K § 279Zajištění cizince je vykonáváno v zařízení pro zajištění cizinců, které provozuje Správa uprchlických zařízení, která je rozpočtovou organizací ministerstva. Podle "nebezpečnosti" cizince je umístěn buď do části se zmírněným režimem zajištění, nebo do části s přísným režimem zajištění. Vnější ostrahu zajišťuje policie, vnitřní smluvní bezpečnostní agentura.

Zařízení slouží pro zajištění cizinců pro účely správního vyhoštění, tedy k omezení osobní svobody cizinců na základě pravomocného rozhodnutí, přičemž povinností cizince je zařízení, v němž je umístěn, neopustit svévolně. Pro dosažení účelu zařízení je nezbytné znemožnit či ztížit svévolné opuštění zařízení. Vzhledem k tomu, že v zařízení jsou zajištěni cizinci různých národností, náboženského vyznání, věkových skupin a pohlaví, je nezbytné v zájmu zabránění střetům, šikaně či násilí na jednotlivcích, zejména ženách a nezletilých bez doprovodu, monitorovat v případě potřeby společné prostory zařízení prostředky audiovizuální techniky. Tento požadavek vyplývá z povinnosti provozovatele zajistit bezpečnost umístěným cizincům.

V zařízení mohou být ubytování i rodinní příslušníci zajištěného cizince, vůči kterým má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo je má v péči, pokud nelze péči o ně zajistit jiným způsobem.

VARIANTA I /VARIANTA II

135

K § 280V závislosti na vybrané variantě o věcné příslušnosti k rozhodování o zajištění se variantně navrhuje, že o rozhodnutí o zajištění cizince informuje provozovatele zařízení policie (varianta 1) nebo soud (varianta 2). Do zařízení dopraví cizince policie.

Ustanovení zakotvuje povinnosti provozovatele seznámit zajištěného cizince nejen s právy a povinnostmi pobytu v zařízení v okamžiku jeho umístění do zařízení pro zajištění cizinců, ale i s případnými změnami v průběhu zajištění cizince. Aktuální soubor práv a povinností cizinců a vnitřní řád zařízení pro zajištění cizinců musí být cizincům přístupný. Provozovatel zároveň umožní cizinci jeden telefonní hovor při umístění do zařízení.

K § 281Ustanovení stanoví vybavení ubytovacích místností v části s mírným a přísným režimem. Z důvodu předcházení konfliktům mezi zajištěnými, které mohou vzniknout v důsledku národnostní nebo náboženské nesnášenlivosti a z důvodu zajištění ochrany žen a nezletilých bez doprovodu, může nastat potřeba vytvořit v jednom zařízení pro zajištění cizinců více relativně samostatných částí uvnitř mírného režimu tak, aby bylo možno zajištěné cizince fyzicky oddělit, tzn. zamezit fyzickému kontaktu mezi nimi. Vzhledem k tomu, že nelze předem potřebu takového postupu předvídat, dává se provozovateli oprávnění, aby v případě nutnosti učinil nezbytná opatření.

K § 282Cizincům ubytovaným v zařízení se poskytuje strava s přihlédnutím ke kulturním a náboženským tradicím cizince.

K § 283Provozovatel je povinen umožnit a zajistit ubytovanému cizinci plnění povinné školní docházky. V případě, že školní docházka bude zajištěna mimo zařízení, je důležitá dohoda s policií, jak bude zajištěno plnění školní docházky a doprava zajištěného cizince do školy.

K § 284Stanoví se oprávnění cizince ubytovaného v zařízení přijímat jedenkrát týdně balíčky s povoleným obsahem. Je nezbytné, aby kontrola balíčků nebyla pouze na úvaze policie, ale aby provozovatel jako osoba odpovídající za zdraví a bezpečnost zajištěných cizinců mohl vůči policii uplatnit požadavek na kontrolu balíčku. Dále se vzhledem k tomu, že balíčky předává adresátovi provozovatel, stanovuje oprávnění policie z balíčku některé věci vyjmout. Vedoucí zařízení pro zajištění cizinců může řešit nakládání se zadrženými věcmi i jiným způsobem, než je odeslání odesilateli na jeho náklady, neboť odesílání takových věcí mimo území České republiky je problematické a nákladné. Ve většině případů mohou totiž věci zůstat uloženy u provozovatele, který je zajištěnému cizinci vydá při ukončení zajištění.

K § 285Počet přijímaných návštěv (dvakrát týdně jedna hodina) se přibližuje úrovni režimu v zabezpečovací detenci podle zákona o výkonu zabezpečovací detence (dvakrát týdně dvě hodiny).

Návštěvy v zařízení pro zajištění cizinců probíhají za podmínek stanovených zákonem a vnitřním řádem zařízení. Provozovatel má možnost přerušit nebo ukončit návštěvu obdobně, jako je tomu v zákonu o výkonu zabezpečovací detence.

136

Cílem odstavce 3 je jednak zabránění zneužívání ustanovení o právu zajištěného cizince přijímat návštěvy osoby poskytující mu právní pomoc a jednak zkvalitnění právního poradenství pro cizince tím, že osoba poradenství poskytující bude muset mít odpovídající právnické vzdělání.

K § 286Elektronickým komunikačním zařízením se podle § 2 písm. i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozumí technické zařízení pro vysílání, přenos, směrování, spojování nebo příjem signálů prostřednictvím elektromagnetických vln. Cílem ustanovení je zamezit používání, resp. zneužívání takových přístrojů ze strany cizinců, kteří jsou umístěni do zařízení pro zajištění cizinců. Mobilních telefonů bylo použito např. k organizovanému násilnému hromadnému útěku žadatelů o udělení mezinárodní ochrany při mimořádné události v srpnu a září 2006, z přijímacího střediska ve Vyšních Lhotách a Velkých Přílepech. Nelze vyloučit provedení obdobné akce ze strany cizinců umístěných v zařízení pro zajištění cizinců. Tímto opatřením nebude omezena možnost komunikovat s osobami nacházejícími se mimo zařízení pro zajištění cizinců. V zařízení pro zajištění cizinců jsou dostupné pevné telefonní linky, je zajištěna dostupnost telefonních karet a zajištěným cizincům bez finančních prostředků se telefonní karty zapůjčí bezplatně.

K § 287Ustanovení upravuje pravidla pro přijímání a odesílání korespondence.

K § 288Policií zajištěné peněžní prostředky jsou dány do úschovy provozovateli zařízení pro zajištění cizinců. Z tohoto důvodu se oprávnění nakládat těmito prostředky navrhuje svěřit provozovateli tohoto zařízení.

V zařízení nemá cizinec možnost nákupu, a proto je výplata kapesného, které cizinec obvykle využíval na nákup věcí osobní potřeby, zbytečná. Současně je tím chráněn před případnou krádeží finančních prostředků. Náhradou za výplatu kapesného je stanovena možnost objednat si věci denní potřeby, knihy a časopisy, jejichž nákup podle svých možností, nejméně jednou za 14 dnů, na základě objednávky cizince zabezpečí provozovatel. Provozovatel je oprávněn ve vnitřním řádu zařízení stanovit způsob čerpání, částku, interval a pravidla nákupu. Do zařízení je zajišťován dodej domácího i zahraničního tisku buď formou předplatného z rozpočtu zařízení, nebo tiskoviny dodávají spolupracující neziskové organizace. Jedná se především o ruskojazyčné, frankofonní, anglofonní noviny a týdeníky ve vietnamštině či arabštině. Současně se stanoví oprávnění provozovatele zařízení pro zajištění cizinců k použití uschovaných peněžních prostředků zajištěného cizince.

Dosavadní znění zákona formuluje povinnost provozovatele umožnit zajištěnému cizinci objednat si knihy, denní tisk a časopisy včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v České republice, tedy na vlastní náklady. Vzhledem k velmi omezeným finančním možnostem zajištěných je praxe nákupů tiskovin za vlastní prostředky využívána sporadicky.

Je-li cizinec propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců a není přepraven do azylového zařízení z důvodu probíhajícího azylového řízení a není přistoupeno k realizaci vyhoštění, pak je to z důvodu, že se nepodařilo zabezpečit podmínky pro vyhoštění. V takovém případě je cizinci uděleno národní vízum za účelem vycestování a je mu uloženo, aby sám z území vycestoval. Aby mohl osobně kontaktovat zastupitelský úřad státu, jehož je občanem, a případně

137

vycestovat, musí disponovat jistými finančními prostředky na cestovní výlohy, případně na stravu do doby vycestování. Vzhledem k tomu, že ministerstvo má právo náklady spojené se správním vyhoštěním (zejména pobyt v zařízení, cestovní náklady při vyhoštění) uhradit z peněžních prostředků zajištěného cizince, stanovuje se minimální částka, kterou je nezbytné cizinci za stanovených podmínek ponechat.

K § 289Ustanovení upravuje další podmínky pobytu cizince v zařízení. Ubytovaný cizinec má právo používat vlastní oděv, nebo právo na nepřetržitý osmihodinový spánek. Provozovatel zajišťuje ubytovaným cizincům prostředky k trávení volného času, jako je denní tisk, sportovní potřeby apod. Důležitá je rovněž možnost provozovatele na základě individuálních potřeb cizinců zajistit psychologické a sociální služby cizinci.

K § 290V odstavci 1 jsou vyjmenovány povinnosti cizince při jeho pobytu v zařízení pro zajištění cizinců. V odstavci 2 je zakotvena povinnost cizince podrobit se preventivní, vstupní, periodické, výstupní a případně další mimořádné lékařské prohlídce. Lékařský personál sám na základě znalosti cizincova případu zváží, zda bude či nebude vyžadovat policejní přítomnost během zdravotní prohlídky. Odstavec 3 obsahuje vymezení jednání, kterého se cizinec při pobytu v zařízení musí zdržet.

K § 291Provozovateli se umožňuje, aby v případě důvodného podezření, že cizinec obdržel nebo může mít u sebe předměty, jejichž vnášení, vyrábění nebo přechovávání je v zařízení zakázáno, požádal policii o prohlídku osoby klienta a prohlídku jeho věcí za účelem případného zajištění předmětů, jejichž přechovávání je v zařízeních pro zajištění cizinců zakázáno. Podle odstavce 3 může policie zadržet nejen cestovní doklad cizince, ale i další doklady umožňující ověření jeho totožnosti. Za písemnost potvrzující totožnost zajištěného cizince nelze považovat dopis od jeho rodiny, deník či další předměty vysloveně osobní povahy.

K § 292Navrhovaná ustanovení mají za cíl odstranit pochybnosti o tom, co lze stanovit vnitřním řádem v zařízení pro zajištění cizinců, a dosáhnout transparentnosti a zvýraznění důležitosti vnitřního řádu zařízení. Ustanovení písmene a) upravuje pravidla poskytování zdravotní, psychologické a sociální péče. V případě zdravotní péče jsou sice stanoveny ordinační hodiny, v případě potřeby je však poskytována zdravotní péče i mimo stanovený čas. Sociální péče je v zásadě poskytována nepřetržitě a psychologická péče rovněž nepřetržitě, v případě potřeby. Obdobně se v písmenu c) stanoví pravidla a nabídka kulturních a sportovního vyžití. Tyto aktivity jsou výrazně proměnlivé, např. v závislosti na počasí nebo složení klientely a jejich zájmu o sportovní vyžití. Vnitřní řád zařízení pro zajištění cizinců je zveřejněn tak, aby byl přístupný všem ubytovaným cizincům, tj. v českém jazyce a dalších jazykových mutacích, aby mu mohla porozumět převážná část ubytovaných cizinců.

K § 293Vzhledem k tomu, že se umístěním do přísného režimu zajištění prohlubuje omezení osobní svobody cizince, je povinností mu sdělit důvod takového umístění a poučit jej o právu na stížnost.

K § 294

138

Pro zachování bezproblémového provozu zařízení a zejména za účelem ochrany života a zdraví druhých je nezbytné, aby i cizincům ubytovaným v zařízení byly uloženy obdobné povinnosti jako cizincům zajištěným, a to zejména povinnost strpět lékařské prohlídky. Současně je nezbytné, aby bylo zamezeno vnášení věcí, jejichž vnášení je zakázáno zajištěnému cizinci a naproti tomu, aby byla i přiznána obdobná práva, např. přijímat návštěvy, balíky, žádat nákup věcí denní potřeby, lze-li je uhradit z finančních prostředků jeho zákonného zástupce či osoby, jíž je svěřen do péče.

K § 295Stanoví se postup cizince při odchodu ze zařízení.

K § 296Stanoví se kontrolní pravomoc ministerstva nad dodržováním zákona při provozu zařízení pro zajištění cizinců, neboť Správa uprchlických zařízení je rozpočtovou organizací ministerstva. Kontrola výkonu zajištění prováděná jiným orgánem (např. Veřejným ochráncem práv), musí být oznámena policii i provozovateli.

K § 297Doplnění stávajících ustanovení v návaznosti na směrnici Rady č. 2003/110/ES ze dne 25. listopadu 2003 o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou. Vyhoštění leteckou cestou nabývá stále větší důležitosti při ukončení pobytu státních příslušníků třetích zemí. Vzájemná pomoc při vyhoštění bere v úvahu společný cíl ukončit nezákonný pobyt státních příslušníků třetích zemí, na které se vztahuje příkaz k vyhoštění. Pravidla závazná pro všechny členské státy dále přispívají k právní jistotě a jednotnosti postupů. Do vnitrostátního předpisu jsou zapracovány základní podmínky upravující postup v případě průvozu cizince, jde-li o průvoz zajišťovaný leteckou cestou s mezipřistáním na území České republiky (tj. o takový průvoz žádá příslušný orgán jiného členského státu EU) nebo na území jiného členského státu EU (tj. tehdy, žádá-li o zajištění průvozu Policie České republiky). Pojem tranzitní prostor mezinárodního letiště právní řád České republiky v některých předpisech sice užívá, avšak bez toho, že by byl obsahově definován (např. zákon č. 326/1999 Sb.). Z tohoto důvodu byl použit pojem neveřejný prostor mezinárodního letiště, který zahrnuje veškeré prostory letiště, které mohou být využity při samotné realizaci průvozu leteckou cestou.

VARIANTA IK § 298Omezení osobní svobody a svobody pohybu cizince při realizaci průvozu je zákonným prostředkem k zabránění nebo ukončení jakéhokoliv pokusu státního příslušníka třetí země odporovat průvozu. Varianta 1 zohledňuje v odkazu na § 266 odst. 4 situaci, kdy o zajištění cizince rozhoduje policie.

VARIANTA IIK § 298Omezení osobní svobody a svobody pohybu cizince při realizaci průvozu je zákonným prostředkem k zabránění nebo ukončení jakéhokoliv pokusu státního příslušníka třetí země odporovat průvozu. Varianta 2 zohledňuje v odkazu na § 267 odst. 4 situaci, kdy o zajištění cizince rozhoduje soud.

K § 299

139

Oprávnění policie převzít do úschovy cestovní doklad prováženého cizince a provést osobní prohlídku je zákonným prostředkem k zabránění nebo ukončení jakéhokoliv pokusu státního příslušníka třetí země odporovat průvozu.

K § 300Právním předpisem, který upravuje poskytování stravy osobám umístěným v cele, je zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „zákon o policii“), kde v ustanovení § 33 odst. 4 se uvádí, že osoba umístěná v cele má právo na poskytnutí stravy třikrát denně v přiměřených intervalech.

K § 301Podle článku 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2003/110/ES nese náklady spojené s poskytnutím naléhavé lékařské péče státnímu příslušníku třetí země a případně jeho doprovodu dožadující členský stát, kterému je poskytnutá lékařská péče účtována v rámci vyúčtování tranzitu.

K § 302 a § 303V souladu s dosavadní právní úpravou je stanoveno, že nežádoucí osobou je i cizinec, u něhož náklady na vycestování nese stát a cizinec neuhradil tyto náklady, případně jejich poloviční výši.

V souladu s dosavadní právní úpravou je zachována evidence cizinců, jejichž vstup na území České republiky je nežádoucí. Jde o osoby s uloženým trestem vyhoštění, osoby, kterým bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění nebo osoby zařazené do evidence nežádoucích osob na základě poznatků policie, zpravodajských služeb nebo ústředního orgánu státní správy. S ohledem na závažné důsledky spojené se zařazením cizince do evidence nežádoucích osob se zařazení podle odstavce 1 písm. a) podmiňuje zachováním přiměřenosti mezi důvodem pro toto zařazení a důsledky tohoto zařazení. Policie má za povinnost přezkoumávat důvody, které vedly k zařazení cizince do uvedené evidence, popř. požádat toho, kdo uplatnil požadavek na zařazení do evidence, o provedení tohoto přezkumu. Evidence nežádoucích osob není informačním systémem veřejné správy.

Podmínky a rozsah údajů k zařazení osoby do schengenského informačního systému stanoví předpisy schengenského acquis.

K § 304Odstavec 1 vymezuje okruh všech státem vynaložených nákladů spojených se správním vyhoštěním cizince, jeho zajištěním a pobytem v zařízení pro zajištění cizinců a nákladů spojených s průvozem cizince nebo jeho předáním. Náklady na vycestování zahrnují i náklady za cizince, který využil dobrovolného návratu a za osobu, která byla ubytována v zařízení pro zajištění cizinců společně se zajištěným cizincem (odstavec 2). I úhrada těchto nákladů bude vyžadováno po vyhošťovaném cizinci, resp. dalších odpovědných subjektech.

Odstavec 3 představuje legislativní ošetření řešení úhrady nákladů spojených se zajištěním cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy (tzv. readmisní dohody) nebo průvozu podle směrnice Rady č. 2003/110/ES o pomoci při tranzitu za účelem vyhoštění leteckou cestou.

Výslovně se stanoví, že ministerstvo nepožaduje úhradu nákladů spojených s vycestováním, které byly hrazeny z příslušných fondů Evropské unie.

140

K § 305Povinnost úhrady nákladů spojených s vycestováním vzniká doručením vyúčtování těchto nákladů. S ohledem na právní jistotu bude cizinci předloženo vyúčtování nákladů v českém jazyce a dále jazyce pro něj srozumitelném. Do doby úhrady nákladů spojených s vycestováním bude cizinec automaticky zařazen do evidence nežádoucích osob.

Předtím, než bude úhrada nákladů spojených s vycestováním vyžadována po cizinci, bude správní řízení vedeno se subjekty, které se zavázaly k úhradě případných nákladů spojených s vycestováním (např. výzkumná organizace), na které tento závazek přešel podle tohoto zákona nebo o kterých tak stanoví tento zákon. Taxativní výčet povinných subjektů je uveden v odstavci 2.

S cílem vyhnout se případnému správním řízení je zakotvena možnost obdobná vydání příkazu na místě. Ministerstvo nejprve vyzve odpovědný subjekt k úhradě nákladů spojených s vycestováním cizince ve stanovené lhůtě. Pokud k úhradě nedojde, bude zahájeno správní řízení. Zákon stanoví též odchylku od správního řádu pro správní řízení o úhradě nákladů spojených s vycestováním, kdy je výslovně vyloučeno odvolání, obnova řízení i přezkumné řízení. Tím se zajišťuje, aby se řízení bezdůvodně neprotahovalo. Pokud nebude odpovědný subjekt souhlasit s uloženou povinností uhradit náklady spojené s vycestováním, může se obrátit na soud.

Úhrada nákladů spojených s vycestováním je po cizinci vyžadována až v případě, že odpovědnou osobu podle odstavce 2 nebylo možné zjistit, rozhodnutí o úhradě nákladů spojených s vycestováním nebylo vydáno (odpovědný subjekt nebyl shledán odpovědným za úhradu nákladů) anebo náklady spojené s vycestováním nebyly uhrazeny zcela nebo zčásti.

Ačkoli byl shledán odpovědným za úhradu nákladů subjekt uvedený v odstavci 2, resp. je vedeno řízení o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním proti tomuto subjektu, není vyloučeno, aby vyhošťovaný cizinec uhradil požadované náklady a tím docílil vyřazení své osoby z evidence nežádoucích osob a tím získal možnost požádat o vydání nového pobytového oprávnění a přicestování do České republiky.

K § 306 VARIANTA IVarianta I tohoto ustanovení je zpracována pro variantu věcného řešení, kdy o zajištění cizince bude rozhodovat policie. Do doby úhrady nákladů spojených s vycestováním nese tyto náklady policie, pokud byl cizinec zajištěn podle zákona o policii; v ostatních případech nese náklady ministerstvo. Pokud soud v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí o zajištění, nese náklady spojené s vycestováním stát.

K § 306 VARIANTA IIVarianta II souvisí s variantou 2 věcného řešení, dle kterého o zajištění cizince bude rozhodovat soud. Do doby úhrady nákladů spojených s vycestováním nese tyto náklady policie, pokud byl cizinec zajištěn podle zákona o policii; v ostatních případech nese náklady ministerstvo. Pokud soud nevyhoví návrhu policie na zajištění cizince, nese náklady spojené s vycestováním stát.

K § 307Legislativní řešení odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 zohledňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Odstavec 1

141

písm. b) stanoví povinnost posledního zaměstnavatele cizince, jehož pracovní poměr byl ukončen před uplynutím platnosti pobytového oprávnění za účelem zaměstnání, uhradit náklady spojené s vycestováním.

K § 308V souladu s dosavadní právní úpravou se stanoví, kdo se rozumí zprostředkovatelem zaměstnání, který je odpovědný za úhradu nákladů spojených s vycestováním.

K § 309Závazek obchodní společnosti uhradit náklady spojené s vycestováním za vnitropodnikově převáděného zaměstnance zohledňuje připravovanou unijní směrnici.

K § 310Obdobně jako odpovědnost posledního známého zaměstnavatele se upravuje i odpovědnost obchodní korporace, jejíž jednatel je vyhošťován.

K § 311 VARIANTA ISměrnice 2008/115/ES (návratová směrnice) v čl. 8 odst. 6 zavádí pro členské státy povinnost zavést „účinný systém pro sledování nuceného navracení.“ V této souvislosti se zakotvuje povinnost policie, která vykonává správní vyhoštění cizince či jeho předání nebo průvoz, informovat s dostatečným předstihem Veřejného ochránce práv o tom, kdy bude v každém individuálním případě provedeno správní vyhoštění, popř. předání nebo průvoz cizince. Předstih musí být dostatečný k tomu, aby se mohl ochránce kvalifikovaně rozhodnout o tom, zda provede sledování nuceného návratu (výkonu vyhoštění) či nikoli. V případě, pokud se ochránce rozhodne sledování nuceného návratu uskutečnit, je policii stanovena povinnost poskytnout ochránci součinnost takovým způsobem, aby se mohl pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv nuceného návratu fakticky zúčastnit. Samotné náklady s monitoringem ponese ochránce (letenka pro pověřeného zaměstnance apod.).

Zároveň není fakticky možné, aby ochránce fakticky prováděl sledování (doprovod) všech případů nuceného navracení. Ochránce tak bude na základě zjištěných poznatků monitorovat pouze vybrané případy.

Nezbytným předpokladem pro efektivní „sledování nuceného navracení“ je přístup Veřejného ochránce práv ke správním a soudním rozhodnutím, a totéž platí i o příslušných statistických datech (jde ostatně o obdobu mechanismu, který ve vztahu k řízení o udělení mezinárodní ochrany a Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) zakotvuje § 39 zákona o azylu). Analýza dat obsažených ve správních a soudních rozhodnutích umožní Veřejnému ochránci práv zodpovědně posoudit dodržování standardů stanovených směrnicí 2008/115/ES a rovněž tak i poskytnout dotčeným subjektům kvalifikovanou a jedinečnou zpětnou vazbu k jejich rozhodování (ke sjednocení aplikační praxe apod.). Rozhodnutí budou ochránci zasílána elektronicky prostřednictvím datové schránky (§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), což nebude znamenat žádné další náklady (ve formě poštovného apod.).

Odstavec 2 upravuje informační povinnost policie s ohledem na variantu 1 právní úpravy rozhodování o zajištění, dle které by měla o zajištění cizince rozhodovat policie.

K § 311

142

VARIANTA IISměrnice 2008/115/ES (návratová směrnice) v čl. 8 odst. 6 zavádí pro členské státy povinnost zavést „účinný systém pro sledování nuceného navracení.“ V této souvislosti se zakotvuje povinnost policie, která vykonává správní vyhoštění cizince či jeho předání nebo průvoz, informovat s dostatečným předstihem Veřejného ochránce práv o tom, kdy bude v každém individuálním případě provedeno správní vyhoštění, popř. předání nebo průvoz cizince. Předstih musí být dostatečný k tomu, aby se mohl ochránce kvalifikovaně rozhodnout o tom, zda provede sledování nuceného návratu (výkonu vyhoštění) či nikoli. V případě, pokud se ochránce rozhodne sledování nuceného návratu uskutečnit, je policii stanovena povinnost poskytnout ochránci součinnost takovým způsobem, aby se mohl pověřený zaměstnanec Kanceláře veřejného ochránce práv nuceného návratu fakticky zúčastnit. Samotné náklady s monitoringem ponese ochránce (letenka pro pověřeného zaměstnance apod.).

Zároveň není fakticky možné, aby ochránce fakticky prováděl sledování (doprovod) všech případů nuceného navracení. Ochránce tak bude na základě zjištěných poznatků monitorovat pouze vybrané případy.

Nezbytným předpokladem pro efektivní „sledování nuceného navracení“ je přístup Veřejného ochránce práv ke správním a soudním rozhodnutím, a totéž platí i o příslušných statistických datech (jde ostatně o obdobu mechanismu, který ve vztahu k řízení o udělení mezinárodní ochrany a Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) zakotvuje § 39 zákona o azylu). Analýza dat obsažených ve správních a soudních rozhodnutích umožní Veřejnému ochránci práv zodpovědně posoudit dodržování standardů stanovených směrnicí 2008/115/ES a rovněž tak i poskytnout dotčeným subjektům kvalifikovanou a jedinečnou zpětnou vazbu k jejich rozhodování (ke sjednocení aplikační praxe apod.). Rozhodnutí budou ochránci zasílána elektronicky prostřednictvím datové schránky (§ 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), což nebude znamenat žádné další náklady (ve formě poštovného apod.).

Odstavec 2 upravuje informační povinnost policie s ohledem na variantu 2 právní úpravy rozhodování o zajištění, dle které by měly o zajištění cizince rozhodovat soudy.

K § 312Odchylně se pro hlavy I až VIII této části zákona upravující vycestování cizince z území stanovuje hranice svéprávnosti, která vychází z dosavadní právní úpravy a činí 15 let. Jelikož však jde o hlavy, které upravují poměrně citlivé zásahy do postavení cizince, je vždy k postupům podle těchto hlav ustanovován nezletilým cizincům bez doprovodu opatrovník.

K § 313Odstavec 1 zavádí pro řízení, která jsou jako celek nebo jejich část vedena na zastupitelských úřadech, možnost vedení řízení i v jiném než českém jazyce a jde tedy o ustanovení speciální vůči § 16 odst. 1 věta první správního řádu. Taková úprava je žádoucí s ohledem na skutečnost, že 99 % cizinců - žadatelů neovládá český jazyk. Ústní jednání tedy v souladu s výkonem konzulárních funkcí v přijímajícím státě zastupitelský úřad vede v zásadě v cizím jazyce (cizích jazycích) v místě obvyklém. Objektivně (navenek) se jedná o takový cizí jazyk, který je používán v písemném projevu (diplomatické nóty), zastupitelský úřad ověřuje správnost překladu listin z/do takového jazyka do/z češtiny, resp. je v takovém jazyce publikována cizojazyčná verze internetové stránky zastupitelského úřadu. Písemnosti se však vždy vyhotovují v českém jazyce, neboť řízení dále pokračuje před správním orgánem na území. Jednání před zastupitelským úřadem v jiném než českém jazyce nezasahuje do práva

143

na tlumočníka. Pokud cizinec tohoto práva hodlá využít, uplatní se obecné ustanovení § 16 správního řádu včetně povinnosti žadatele opatřit si tlumočníka na své náklady. Pokud jde o jednání, o němž je sepisován záznam nebo protokol v českém jazyce a bylo se souhlasem cizince jednáno v jiném než českém jazyce je třeba údaj o použitém jazyku v záznamu nebo protokolu uvést.

Odstavec 2 je speciálním ustanovením, resp. doplněním k povinnosti účastníka řízení § 16 odst. 2 správního řádu a navazuje na praktické zkušenosti účelových prodlužování řízení tím, že účastník nesplní svoji povinnost zakotvenou v § 16 odst. 2 správního řádu, čímž nejen že mnohdy účelově prodlužuje řízení, ale současně bezdůvodně zvyšuje náklady správního orgánu na řízení. Tímto ustanovením je tak jednoznačně stanoven negativní důsledek nesplnění této povinnosti vyplývající z obecného právního předpisu, pokud se správní orgán nespokojí s písemností bez úředně ověřeného překladu, jak to ostatně umožňuje i § 16 odst. 2 správního řádu.

K § 314V situaci, kdy správní orgán (ministerstvo) ukládá v rozhodnutí o žádosti současně i povinnost opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie, kterým je směrnice č. 2008/115/ES, o společných normách a postupech v členských státech při navrácení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (návratová směrnice), doručuje i tak v případech osob neznámého pobytu nebo sídla veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu a nikoli přes opatrovníka. Přestože jde o rozhodnutí, v němž je ukládána povinnost cizinci k opuštění území, je třeba vycházet z předpokladu, že primárním impulsem pro zahájení řízení je žádost cizince o udělení nebo prodloužení pobytového oprávnění a jde tedy primárně o zamítnutí žádosti a i s ohledem na množství žádostí si nelze představit postup dle obecných pravidel správního řádu, tedy doručování prostřednictvím opatrovníka, neboť obecný problém s ustanovováním opatrovníků ve spojení se snahou žadatelů vyhnout se v takových případech doručení by vedl k naprosté paralýze schopnosti účinně doručit. Výjimkou z doručování veřejnou vyhláškou je případ, kdy by se jednalo o nezletilého cizince bez doprovodu, neboť tomu je dle požadavku čl. 10 odst. 1 návratové směrnice třeba zajistit pomoc jiných subjektů než orgánů vykonávajících navrácení, a to s řádným přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte. V těchto případech je tedy třeba ustanovit cizinci opatrovníka; pak tedy správní orgán doručuje opatrovníkovi.

K § 315Odstavec 1 tohoto ustanovení stanoví prioritu doručování do zahraničí v řízení o žádosti prostřednictvím zastupitelského úřadu. Současně však nebrání jinému způsobu doručení např. na mezinárodní doručenku, pokud by to správní orgán považoval v konkrétním případě za účelnější.

Odstavec 2, který na odstavec 1 navazuje je pak základním předpokladem pro zrychlení řízení o žádostech podávaných na zastupitelských úřadech. Jde o urychlení cesty písemnosti od správního orgánu na území na zastupitelský úřad, aby nebylo nutné stejnopis písemnosti doručovat poštou na zastupitelský úřad v papírové podobě, což je velice nákladné a pomalé. Nutným předpokladem je, že zastupitelské úřady budou provádět konverzi dokumentů z moci úřední, tedy musejí být vybaveni příslušným softwarovým vybavením (Czechpoint office), aniž by však nutně museli být současně kontaktním místem veřejné správy. Speciálně vůči § 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, je takto doručená písemnost nadána účinky doručeného stejnopisu.

144

Cílem odstavce 3 tohoto ustanovení je umožnit v řízení o vydání pobytových oprávnění reálné využití doručení na elektronickou adresu, pokud o to žadatel požádá. Úprava ve správním řádu je totiž na řízení se žadatelem, který pobývá v zahraničí v zásadě nepoužitelná, neboť jen těžko si lze představit, že žadatel např. z asijské země nebo země bývalého Sovětského svazu bude potvrzovat doručení písemnosti zprávou se zaručeným elektronickým podpisem. Proto toto ustanovení považuje za dostačující potvrzení doručení formou jakéhokoli potvrzení o převzetí i bez zaručeného elektronického podpisu. V případě nepotvrzení doručení se již postupuje podle správního řádu a tedy je třeba doručit, jakoby cizinec o doručení na elektronickou adresu nepožádal.

Odstavec 4 stanoví pravidlo pro doručování zastupitelského úřadu v případech, kdy doručuje písemnost v listinné podobě a nikoli ve formě datové zprávy s tím, že se stanoví oprávnění zastupitelského úřadu vyzvat žadatele neformálními prostředky (telefonický nebo mailový kontakt) k osobnímu převzetí písemnosti. Pokud se takový způsob doručení nezdaří, postupuje zastupitelský úřad již formálním způsobem nicméně při zohlednění místních specifik při doručování. Zde je snahou zejména zohlednit specifika a místní podmínky při doručování do zahraničí, neboť často existují situace, kdy nejen že se nevrátí obdoba doručenky, ale někdy ani samotná písemnost, kterou chce zastupitelský úřad doručit. Proto se vytváří vyvratitelná právní domněnka o tom, že se nedaří doručit. Následkem je pak doručení cestou vyvěšení písemnosti – v těchto případech s ohledem na situace, kdy správní orgán nemá ani jediný doklad o doručení či nedoručení písemnosti se tedy doručí veřejnou vyhláškou.

Odstavec 5 pak vyvěšení podle odstavec 4 stanoví jiným způsobem než § 25 správního řádu a to s ohledem na zjevnou nesmyslnost „fyzického“ vyvěšování na úřední desce správního orgánu na území. Vyvěšení se tedy provede pouze formou vyvěšení elektronického. Po dobu 15 dnů musí být písemnost elektronicky zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup a patnáctým dnem po zveřejnění je stanovena fikce doručení písemnosti.

K § 316S ohledem na hospodárnost a rychlost řízení a rovněž za účelem zpřehlednění procesních pravidel pro cizince je odlišně od správního řádu vymezen okruh účastníků řízení.

Podle odstavce 1 je účastníkem řízení o žádosti pouze žadatel. Úpravou nejsou zkrácena procesní práva cizince, neboť případný dopad do soukromého a rodinného života cizince jsou při nutnosti vycestování zohledňovány v rámci posuzování přiměřenosti. Cílem specifické právní úpravy účastníků řízení je zjednodušení řešení otázek, kdo je a není účastníkem řízení. Tím by mělo především dojít k lepší orientaci a právní jistotě samotných adresátů normy v otázce, kdo je a není účastníkem daného správního řízení. Při řešení této otázky byl zohledněn mimo jiné i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. února 2010 č.j. 2 As 77/2009-63, ve kterém se tento soud vcelku detailně zabýval otázkou účastenství v řízení o žádosti o vydání pobytového oprávnění.

Posílení postavení práv dotčených osob znamená odstavec 2, tedy takové nastavení okruhu účastníků, které za účastníky řízení automaticky považuje nejen žadatele, ale v případech pobytů, jejichž účelem (resp. právním důvodem udělení) je sloučení s jinou osobou pobývající na území, i tyto nositele sloučení. Na jedné straně je tedy posíleno postavení rodinných příslušníků cizince, kteří jsou nositeli sloučení rodiny a jsou beze vší pochybnosti ze zákona považováni za účastníky řízení, a na druhé straně je právní úprava okruhu účastníků oproti správnímu řádu zjednodušena a okruh jasně definován. Nová úprava nemá oproti současnému

145

stavu žádný vliv na možnost potírání účelového určování otcovství či účelových manželství, neboť nositel sloučení je automaticky považován za účastníka řízení a s jako takovým s ním tedy bude prováděn i případný výslech.

S ohledem na charakter schengenského a národního víza jakožto dočasně omezeného pobytového oprávnění odstavec 3 jasně stanoví, že účastníkem řízení ve věcech schengenského a národního víza, tedy všech řízení týkajících se těchto víz (žádost o udělení nebo prodloužení, zrušení), je vždy pouze žadatel, resp. držitel víza.

K § 317V řadě případů (zejména u dokladů obsahující biometrický údaje, což vyplývá z podstaty věci - nutnost ověřit údaje obsažené v nosiči biometrických údajů), je zákonem vyžadována osobní přítomnost cizince při převzetí dokladu. Z tohoto ustanovení pak výslovně vyplývá možnost v případech, kdy osobní převzetí dokladu není striktně zákonem vyžadováno, aby správní orgán tuto osobní přítomnost cizince požadoval z důvodu prokázání totožnosti. Tam, kde prokázání totožnosti cizince správní orgán nepovažuje za nezbytně nutné, zákon speciálně v případě převzetí dokladu zmocněncem požaduje úřední ověření podpisu zmocnitele na písemné plné moci, pokud není plná moc udělena do protokolu. Pro případy převzetí dokladu na zastupitelském úřadu České republiky v zahraničí zastupitelský úřad akceptuje i úřední ověření obvyklé v zemi/zemích své působnosti i bez vyššího ověření, bylo-li by jinak potřebné (superlegalizace, apostila) pro použití v České republice. Důvodem pro zavedení povinnosti úředně ověřeného podpisu na plné moci v daných případech je zejména zabránit zneužívání tohoto institutu při přebírání cestovního pasu, případně jiných dokladů a přenesení odpovědnosti v těchto případech ze správního orgánu na žadatele. Zároveň jde i o ochranu cizinců samotných.

K § 318Podle tohoto ustanovení, pokud cizinec bude (např. pro účely vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutí) požadovat nahlédnutí do spisu, uplatní se speciální úprava nahlížení do spisu. Zachování lhůty pro rozhodnutí ve věci v případech, ve kterých je cizinec v zahraničí, ovšem jeho spis je v České republice, je v daných případech velmi problematické a zasílání celého spisu komplikované a nákladné. Objektivně je třeba na straně jedné zajistit právo účastníka řízení na rovné zacházení z hlediska nahlížení do spisu v případech, kdy jej z povahy věci nemůže realizovat u správního orgánu na území, kde je spis veden. Současně je s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení nevhodné, aby byl spis zasílán v listinné podobě na zastupitelský úřad. To by vedlo k prodlužování řízení. Zasílání spisu do vzdálených teritorií tam a zpět může v praxi znamenat zdržení v řízení. Tento způsob by znamenal rozpočtové výdaje na poštu. To by patrně vedlo ke zpoplatnění takové služby na úkor cizince. Pokud tedy cizinec, který nemůže být v České republice a současně zde není např. ani zastoupen, o nahlédnutí do spisu správní orgán požádá, bude mu poskytnuta k nahlédnutí na zastupitelském úřadu elektronická verze spisu.

K § 319Toto ustanovení stanoví pravidlo pro zefektivnění výkonu správního orgánu ve formě odstranění formálního kroku přerušení řízení v případech, kdy není podána bezvadná žádost a vyžaduje se vyzvání žadatele k odstranění vad. Automaticky neběží lhůta pro vydání rozhodnutí, a to do doby odstranění vytýkaných vad nebo marného uplynutí správním orgánem stanovené lhůty, aniž by muselo docházet navíc k formálnímu kroku ve formě přerušování řízení usnesením, neboť tento krok je dle dosavadní obecné právní úpravy a v současné praxi činěn téměř v 100%ti případech a jeví se jako nadbytečný administrativní

146

krok. Možnost takového postupu a tedy jeho opodstatněnost je předvídána i unijním právem (viz např. čl. 5 odst. 4 směrnice 2011/98/EU).

K § 320Navrhovaná úprava obsahuje speciální právní úpravu, resp. oprávnění správního orgánu vyslechnout účastníka řízení, neboť správní řád s výjimkou sporného řízení neupravuje výslech účastníka, ale pouze výslech svědka. Výslech účastníka řízení je však v řízení týkajících se pobytových oprávnění nepostradatelnou součástí správního procesu, neboť je třeba zejména zjišťovat stav věci v takovém rozsahu, který umožňuje posoudit, zda nedochází k obcházení zákona (např. účelovým manželstvím). Oprávnění vyslechnout účastníka má rovněž zastupitelský úřad a to buď ze své vlastní iniciativy v případech podání žádosti na zastupitelském úřadu, nebo na žádost ministerstva. S ohledem na potřebu pohovorů již při podání žádosti (zejména u žádostí podávaných na zastupitelských úřadech je taková praxe zcela žádoucí a odpovídající i současné právní úpravě pohovorů) je speciálně upravena možnost spojit výslech již s podáním žádosti. Odstavce 2 - 4 navrhovaného ustanovení jsou obdobou obecné právní úpravy, řešící otázky odmítnutí výpovědi a zákazu výslechu. Z toho důvodu, že ani v současné právní úpravě není zcela jasné, zda tyto instituty lze pro účely výslechu účastníka dovozovat z obdobných ustanovení správního řádu o výslechu svědka, byly tyto instituty upraveny přímo ve speciální právní úpravě. Otázkou totiž v současné úpravě je, jak nahlížet na tyto instituty, když se jedná o výslech účastníka řízení, nikoli výslech svědka a současná právní úprava otázku odmítnutí výpovědi nebo zákazu výslechu neřeší. Vodítkem by mohlo být ustanovení § 141 odst. 6 správního řádu, který i v případě výslechu účastníka ve sporném řízení odkazuje na ustanovení o výslechu svědka. Je však otázka, zda lze z tohoto ustanovení dovodit obdobné pro ustanovení nynějšího cizineckého zákona o výslechu účastníka řízení. Současně je však třeba vzít v úvahu čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro odstranění veškerých pochybností je tedy otázka odmítnutí výpovědi a zákazu výslechu upravena speciálně. Současně je však výslovně stanoveno, že uplatněním práva na odmítnutí výpovědi nejsou dotčena ustanovení vylučující vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění. Je totiž třeba mít na paměti, že pokud by tomu tak nebylo, stal by se důvod vylučující vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění pouze iluzorním. Jistě nelze bránit tomu, aby účastník řízení využil svého práva na odmítnutí výpovědi, pokud by to jinak znamenalo hrozbu trestního stíhání. Nicméně nelze současně předpokládat, že se takové odmítnutí výpovědi neprojeví v negativním postoji správního orgánu k jeho pobytovému oprávnění. Správní orgán tedy nemůže nutit účastníka vypovídat, pokud by to znamenalo jeho trestní stíhání, ale současně účastník nebude úspěšný se svou žádostí, neboť zásadním způsobem brání zjištění skutečného stavu věci.

Odstavec 5 navrhovaného ustanovení pak upravuje tzv. paralelní výslechy, tj. souběžné výslechy dvou účastníků řízení nebo účastníka řízení a svědka, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Cílem tohoto opatření je zejména efektivním způsobem vést správní řízení a předcházet účelovým sňatkům a účelovým určením otcovství. Tato úprava má výslovně upravit možnost správního orgánu vyslechnout tyto osoby současně nebo bezprostředně po sobě, aniž by tyto osoby mohly využít práva na účast při výslechu toho druhého a do doby provedení obou výslechů nemají tyto osoby právo ani nahlédnout do protokolu o výslechu druhé vyslýchané osoby. Cílem je efektivní využití možnosti souběžného výslechu, aniž by v průběhu správního řízení mohlo dojít k jeho znehodnocení. Současný § 4 odst. 3 správního řádu, který jen obecně připouští možnost nevyrozumět účastníka řízení o úkonu, zmařilo-li by to jeho účel, se pro dané účely jeví jako nedostačující, neboť je třeba řešit otázku vyrozumění

147

o úkonu výslovným zamezením takové možnosti včetně možnosti nahlížení do protokolu, dokud nejsou oba výslechy provedeny. Současně úprava počítá se situací, kdy se jedna z předvolaných osob k výslechu nedostaví a už tím samotným nekonáním zmaří účel takového paralelního výslechu, pak má správní orgán oprávnění výslech neprovést ani s druhou osobou, která se dostavila a předvolat obě osoby na jiný termín. Zde je cílem samozřejmě zamezit možnému účelovému jednání spočívajícího v tom, že se záměrně dostaví k výslechu, který měl být výslechem paralelním, jen jedna z předvolaných osob.

K § 321Účelem navrženého ustanovení o důkazu listinou je totéž jako u odmítnutí výpovědi účastníka. Tedy ze stejných důvodů jako odmítnutí výpovědi stiženo sankcí ve formě důvodu vylučujícího vydání pobytového oprávnění je nepředložení listiny, jejíž předložení jako důkazu bylo účastníkovi podle správního řádu uloženo, stiženo sankcí ve formě důvodu vylučujícího vydání pobytového oprávnění z důvodu neposkytnuté součinnosti, která je nezbytná ke zjištění stavu věci. I v případě důkazu listinou však existují podle obecné právní úpravy důvody odmítnutí předložení listiny a i v tomto případě nemůže být toto odmítnutí na překážku nevydání pobytového oprávnění, neboť i v tomto případě by pak byl takový speciální důvod pouze iluzorním. Pokud správní orgán uloží usnesením účastníkovi řízení povinnost předložit listinu k provedení důkazu a tento jí nepředloží s odvoláním na důvody odmítnutí dle správního řádu, správní orgán ho k předložení samozřejmě nebude nutit, tj. nebude ho nutit, aby se vystavil nebezpečí trestního stíhání, ale současně nelze vyhovět žádosti, pokud se z důvodu nepředložení takové listiny nepodaří zjistit stav věci.

K § 322Navrhované ustanovení je zpřesněním výjimky z ustanovení správního řádu o místním šetření. Pobytová kontrola policie má kromě své hlavní kontrolní funkce rovněž nezastupitelnou roli v rámci správního řízení ve věci pobytových oprávnění např. s cílem zjistit, zda se cizinec skutečně zdržuje na adrese, kterou deklaroval správnímu orgánu jako místo svého pobytu, resp. zda se tam zdržuje společně s osobou, která je vůči němu nositelem sloučení rodiny. Nelze si ale představit, že by v těchto případech bylo možné postupovat podle obecných ustanovení o místním šetření a pobytovou kontrolu cizinci nebo majiteli objektu předem oznamovat usnesením. Navíc se na pobytovou kontrolu nevztahuje ani zákon o kontrolní řád. Navrhovaná úprava má tedy pouze zpřesnit pravidla pro použití záznamu policie z pobytové kontroly jako důkazního prostředku v řízení. Oproti současné praxi, kdy logicky lze použít v rámci řízení pouze samotná zjištění policie na místě, ovšem nikoli sdělení třetích osob (ty by následně musely být vyslechnuty jako svědci), navrhovaná úprava připouští, aby správní orgán vycházel při rozhodování i ze sdělení třetích osob v rámci pobytové kontroly, která budou zaznamenána v záznamu policie. Toto pravidlo má však podstatné omezení sloužící k ochraně účastníka řízení, a to, že taková sdělení lze použít pouze, pokud jsou nesporná, tj. pokud účastník řízení nevznese proti obsahu těchto sdělení námitky. Pokud tato sdělení učiní účastník řízení svými námitkami spornými, mohou být tato sdělení použita pouze, pokud je třetí osoba, o jejíž sdělení jde, vyslechnuta jako svědek. Toto ustanovení má tedy na jednu stranu zefektivnit řízení v nesporných případech, ale současně poskytnou účastníkovi dostatečnou ochranu proti sdělením, která podle něj nejsou pravdivá.

K § 323Oproti správnímu řádu jsou rozšířeny možnosti přerušení řízení o důvody, u kterých nelze přímo ovlivnit dobu, po kterou takový důvod trvá, nicméně nejde o důvody, které odůvodňují přerušení řízení podle správního řádu. Dva důvody se týkají provádění tzv. konzultačního

148

řízení s jiným státem schengenského prostoru, který zařadil cizince do Schengenského informačního systému. V zásadě jde o jistý druh dohadovacího řízení, jehož cílem je získání informací o důvodech vedení cizince v SIS a dále zjištění informace resp. rozhodnutí státu schengenského prostoru, který cizince do SIS zařadil, zda trvají důvody tohoto zařazení. Nelze však říci, že by toto konzultační řízení bylo možné pojímat jako řízení o předběžné otázce ve smyslu jejího definování v § 57 správního řádu. Další důvod se týká žádosti o vyjádření k posouzení přínosu podnikání v rámci žádosti o kartu zahraničního investora.

U institutu přerušení řízení je dále obecně zakotvena speciální možnost správního uvážení při podání žádosti o přerušení řízení, což souvisí s potřebou pružně reagovat na případy zneužívání. V případě neodůvodněných a účelových žádostí o prodloužení správní orgán bude oprávněn žádost zamítnout; stejně tak v případech, kdy přerušení řízení u národního víza by evidentně vedlo k pobytu cizince nad rámec nejdéle připuštěné doby pobytu na toto vízum, což je maximálně jeden rok. Koneckonců tento přesah řízení o prodloužení národního víza nad rámec obecně přípustné doby pobytu na národní vízum je i speciálním důvodem pro zastavení řízení.

K § 324Toto ustanovení má zefektivnit řízení v situacích, kdy jedinými podklady pro vydání rozhodnutí, jsou ty, které předkládal správnímu orgánu účastník řízení a tedy, jejichž obsah mu musí být bez pochyby znám.

K § 325Obdobně jako v dosavadní právní úpravě je řízení o odepření vstupu vyloučeno z působnosti části druhé a třetí části správního řádu.

K § 326Ustanovení upravuje oprávnění cizince požádat policii o přezkoumání důvodů, pro které mu byl odepřen vstup na území, a současně se upravuje postup v takovém řízení. Je tím zohledněno Rozhodnutí Rady č. 2004/574/ES. Nové posouzení důvodů odepření vstupu na území (viz stávající znění § 180e současného zákona o pobytu cizinců) byl do stávajícího zákona o pobytu cizinců zapracován již zákonem č. 161/2006 Sb., a to s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex). Institut nového posouzení důvodů odepření vstupu tedy zůstává zachován i nadále.

K § 327Řízení ve věcech schengenského víza je v zásadě upraveno ve vízovém kodexu, nicméně některé instituty v něm absentují, proto je tímto ustanovením dán rámec pravidel i pro daný druh řízení včetně vyloučení řady ustanovení správního řádu. Na řízení se budou vztahovat rovněž pravidla upravená ve společných ustanovení této části s výjimkou výslovně vyloučených ustanovení. Např. zpřístupnění informací o oprávněné úřední osobě ve věci schengenského víza není žádoucí z bezpečnostních důvodů. V mnoha zemích může docházet k reálnému ohrožení bezpečnosti, života a zdraví pracovníků zastupitelských úřadů, kteří pobývají na území cizího státu, za situace kdy jim a jejich rodinným příslušníkům nemůže být poskytnuta ochrana ze strany bezpečnostních složek České republiky. V tomto případě tedy jednoznačně převažuje zájem na ochraně občanů České republiky, pracujících na zastupitelských úřadech v zahraničí.

K § 328

149

Navrhované ustanovení stejně jako stávající zákon o pobytu cizinců zajišťuje realizaci opatření stanoveného v článku 32 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), tj. realizaci práva cizince, kterému byla zamítnuta žádost o udělení schengenského víza, na přezkoumání důvodů jeho neudělení, a to v souladu s vnitrostátní právní úpravou. Obdobná úprava by měla být stanovena i pro případy prohlášení víza za neplatné či zrušení jeho platnosti, a to včetně určení orgánu oprávněného takové případy posuzovat.

Pro úplnost se uvádí, že obdobný institut, tj. nové posouzení důvodů odepření vstupu na území byl do zákona o pobytu cizinců zapracován zákonem č. 161/2006 Sb., a to s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex). Institut nového posouzení důvodů odepření vstupu zůstává zachován i nadále. S ohledem na podobnost tohoto institutu v oblasti víz a v oblasti podmínek vstupu, která byla opakovaně zdůrazněná během projednávání na pracovních skupinách Rady EU (podobnost formulářů, důvodů pro zamítnutí atd.), byl v praxi osvědčený institut nového posouzení důvodů (odepření vstupu na území) uplatněn i v případech zamítnutí víza, prohlášení víza za neplatné nebo jeho zrušení již zákonem č. 427/2010 Sb. a nově navrhovaná právní úprava vstupu a pobytu cizinců s tímto institutem opět počítá i pro účely schengenských víz a to na rozdíl od národních víz, kde se procesní režim (odlišně od schengenských víz) přesouvá do režimu druhé a třetí části správního řádu se stanovenými výjimkami a to včetně výjimek u odvolání jakožto řádného opravného prostředku.

Pro uplatnění požadavku na nové posouzení důvodů v případě neudělení schengenského víza byla stanovena lhůta, která je obdobná, jako je tomu v případě podání odvolání ve smyslu správního řádu. Příslušný správní orgán by takové podání měl vyřídit ve lhůtě do 30 dnů ode dne jeho doručení.

Příslušným orgánem k vyřízení žádosti o nové posouzení důvodů neudělení schengenského víza bude Ministerstvo zahraničních věcí v případě neudělení schengenského víza, zrušení platnosti schengenského víza uděleného cizinci, který na území požívá příslušných výsad a imunit, nebo prohlášení schengenského víza za neplatné. V případech zrušení schengenského víza, kdy není stanovena působnost ministerstva zahraničních věcí, je příslušným orgánem policie. Stanovena je rovněž působnost Ministerstva vnitra. Je založena možnost, aby své rozhodnutí změnil nebo zrušil orgán, který ve věci rozhodl, pokud žádosti o nové posouzení důvodů v plném rozsahu vyhoví. Úprava vychází ze skutečnosti, že autoremedura je upravena v části čtvrté správního řádu v § 156 odst. 2.

V případě, kdy budou shledány důvody pro změnu původního rozhodnutí, tj. např. pro udělení víza, příslušný orgán bezodkladně udělí vízum, resp. umožní vstup na území České republiky.

K hlavě IV části šestéSprávní řízení ve věcech národních víz a povolení k pobytu probíhají podle správního řádu, ale s odchylkami uvedenými v hlavě upravující společná ustanovení o správním řízení a s odchylkami uvedenými v této hlavě. Odchylky od správního řádu vycházejí z charakteru jednotlivých pobytových oprávnění a jejich základním úkolem je docílit účelnosti a hospodárnosti řízení, zejména pak v těch případech, kde část řízení probíhá v zahraničí, za současného zachování odpovídajících procesních práv účastníků řízení. Rozdíl od stávající právní úpravy spočívá zejména v upřesnění procesních pravidel, která na jedné straně zajistí transparentní řízení, jehož výsledkem bude vydání rozhodnutí o oprávnění k pobytu bez zbytečných průtahů, a na druhé straně omezí možné zneužívání a popření cíle řízení samotnými účastníky řízení, neboť obecná právní úprava správního řízení není bez stanovení výjimek schopná reagovat na specifika řízení ve věcech pobytových oprávnění cizinců.

150

K § 329Toto ustanovení je v řízeních vedených ministerstvem základem pro splnění požadavku čl. 10 odst. 1 návratové směrnice Výjimkou z doručování veřejnou vyhláškou je případ, kdy by se jednalo o nezletilého cizince bez doprovodu, neboť tomu je dle požadavku č. 10 odst. 1 návratové směrnice (2008/115/ES), kdy je třeba v rámci rozhodování o navrácení (rozhodnutí, v němž ministerstvo uloží povinnost opustit území států, které jsou vázány návratovou směrnicí) zajistit pomoc jiných subjektů než orgánů vykonávajících navrácení, a to s řádným přihlédnutím k nejvlastnějšímu zájmu dítěte. V případech nezletilých cizinců pobývajících na území za účelem studia, kteří podle odstavce 3 ustanovení o svéprávnosti (obecná ustanovení) jsou způsobilými k právním jednáním na základě vyvratitelné právní domněnky, přesto však i u nich musí být naplněn požadavek návratové směrnice by správní orgán měl především ustanovit opatrovníkem školu, resp. hostitelskou organizaci. Škola, resp. hostitelská organizace tak přebírá svůj díl odpovědnosti za nezletilého studenta, což je ostatně i v souladu se směrnicí č. 2004/114/ES, o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.

K § 330Toto ustanovení navrhované právní úpravy zpřesňuje postavení zastupitelského úřadu ve správním řízení o žádosti z hlediska zachování lhůt. Je naprosto logické, aby v řízení o žádostech, kde je sice věcně příslušným správním orgánem k rozhodnutí ministerstvo, ale zastupitelský úřad v daném řízení hraje nezastupitelnou roli, se lhůta k provedení úkonu (ať již určená ministerstvem nebo vyplývající ze zákona), který má být učiněn u ministerstva (doložení náležitosti, podání odvolání apod.), považovala za zachovanou i v případě, že je podání učiněno alespoň poslední den lhůty u zastupitelského úřadu. Lhůta by však nebyla zachována, pokud by v těchto případech podání adresované zastupitelskému úřadu bylo teprve poslední den lhůty podáno u provozovatele poštovní licence, přestože úkon má být učiněn u ministerstva.

K § 331Obdobně jako v dosavadní právní úpravě je u některých typů žádostí zákonem stanovena povinná písemná forma, a to ve formě úředního tiskopisu se stanoveným rozsahem údajů. V těchto případech je tedy vyloučeno podání žádosti ústně do protokolu.

K § 332V odstavci 1 se upravuje povinnost podat tam uvedený druh žádostí osobně. Eliminovány mají být také případy, kdy jsou žádosti zastupitelským úřadům zasílány prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žadateli pobývajícími na území České republiky, ale současně i zájem státu na osobní participaci cizince na podání předmětných žádostí. Úprava je rovněž motivována snahou omezit závislost žadatelů na zprostředkovatelích. Úprava by současně měla přispět k celkové efektivitě řízení o žádosti.

Odstavec 2 odstraňuje údajné nejasnosti, které dle některých právních názorů vyvstávaly v rámci současné právní úpravy. Jednoznačně je stanoveno, co se rozumí osobním podáním žádosti, že jde o doručení žádosti přímo osobou žadatele správnímu orgánu, aniž by bylo přípustné osobní doručení zmocněncem žadatele. Osobní podání žádosti je tedy speciálním způsobem doručení žádosti vůči obecným způsobům, které upravuje správní řád. Navíc odstavec stanoví výjimku pro osoby, které běžně zastupuje jejich zákonný zástupce, pokud by podle tohoto zákona nebyli způsobilí k podání žádosti podle ustanovení upravujícího svéprávnost, resp. způsobilost k právním jednáním podle tohoto zákona. I za tyto osoby však

151

musí žádost podat osobně jejich zákonný zástupce. K odstranění všech pochybnosti se dále stanoví, že povinností kvalifikovaného způsobu doručení není dotčeno právo na zastoupení žadatele na základě plné moci v dalším průběhu řízení včetně přítomnosti zmocněnce při podání žádosti. Odstavce 3 až 5 se jednak stanoví důsledky nesplnění povinnosti osobního podání žádosti, možnost zastupitelského úřadu nebo ministerstva upustit od osobního podání žádosti a současně konkrétní pravidla, která stanoví kdy se, jaká žádost považuje za řádně podanou, resp. kdy je řízení o ní zahájeno a kdy nikoli a jaký je postup správních orgánů. Odstavec 3 konkrétně upravuje generální pravidlo, jak je třeba nahlížet na žádost a řízení o ní pro případy, kdy žádost, která má být podle zákona podána osobně, takto podána není včetně postupu správního orgánu v takových případech.

Odstavec 4 dále stanoví možnost, resp. oprávnění správního orgánu od požadavku osobního podání žádosti upustit. Důvody upuštění mohou být různorodé, nicméně právní úprava demonstrativně nastiňuje závažnost důvodu na straně cizince poukazem na důvody nezávislé na vůli cizince (např. z důvodu závažných zdravotních problémů cizince), ale nemusí jít striktně vždy jen o takové důvody, ale i o ty, které svou povahou a závažností takovým důvodům přibližují (např. v případech žádostí na zastupitelských úřadech velká vzdálenost apod.). Současně je však na cizinci, aby případné důvody nesplnění povinnosti osobního podání žádosti uvedl vždy současně s podáním žádosti, neboť uvedení důvodů není považováno za zvláštní další řízení o žádosti o upuštění od osobního podání žádosti, ale zastupitelský úřad nebo ministerstvo posoudí případně uvedené důvody nesplnění povinnosti osobního podání žádosti z moci úřední, jsou-li nějaké uvedeny. Pokud by žádné důvody uvedeny nebyly, postupuje správní orgán podle odstavce 2, aniž by cizince vyzýval k tomu, zda ještě nějaké uvede či nikoli. Pro případy, kdy samotnému správnímu orgánu jsou v konkrétním případě známy důvody upuštění od osobního podání žádosti z jeho úřední činnosti nebo pro případy druhově obdobné se zakotvuje i oprávnění zastupitelského úřadu nebo ministerstva upustit od osobního podání žádosti i v konkrétním případě nebo pro neurčitý počet řízení v budoucnu i bez uvedení důvodů cizincem.

Účelem odstavce 5 je pak jasně stanovit, postup jak v případech, kdy správní orgány od povinnosti osobního podání žádosti upustí, tak v případech, kdy se tak nestane. Současně se stanoví pravidla, jak nahlížet na konkrétní žádosti, resp. kdy se považuje za podanou žádost, u níž bylo od osobního podání žádosti upuštěno a že na žádost, u níž od osobního podání žádosti upuštěno nebylo, se hledí, jako by nebyla podána a jak se s touto žádostí naloží a že se cizinci tato skutečnost písemně sdělí. Nejedná se tedy o rozhodnutí o žádosti o upuštění od osobního podání žádosti, nýbrž o sdělení o neupuštění od osobního podání žádosti podle části čtvrté správního řádu.

K § 333Věta první navrhovaného ustanovení je prakticky shodná se současným zněním věty první § 170 odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb. Pouze je upřesněno, že se jedná o osobní formu podání žádosti. Normativní text realizuje zakotvení oprávnění zastupitelského úřadu vyžadovat objednání na určitý den a hodinu za účelem podání žádosti (viz. čl. 7.3. na str. 84 věcného záměru). I nadále je tak v zákoně obsažena existence objednávkového systému na zastupitelském úřadě pro žádosti o národní pobytová oprávnění, kterým se realizuje povinnost osobního podání žádosti na zastupitelském úřadě. Je na rozhodnutí zastupitelského úřadu, zda z kapacitních důvodů objednávkový systém využije.

152

Věta druhá je speciálním ustanovením, které se vztahuje výhradně na podání žádosti o národní pobytové oprávnění v řízení za účelem pobytu, který je regulován státem (kvóty). Oproti obecné úpravě uvedené výše se ovšem v tomto případě nejedná o možnost (rozhodnutí) zastupitelského úřadu objednávkový systém používat, nýbrž o povinnost zastupitelského úřadu tak učinit. Tato zvláštní úprava bude moci být aplikována pouze v případě účinnosti nařízení vlády, kterým vláda stanoví počet cizinců žádajících o vydání národního pobytového oprávnění za výdělečným účelem (čl. 75 odst. 5 SFEU, resp. kapitola č. 4, str. 40 věcného záměru zákona o vstupu a pobytu cizinců na území České republiky).

K § 334Institut nepřijatelnosti žádosti v navrhované právní úpravě má nahradit institut nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza. S ohledem na koncepci nové právní úpravy, kdy většina cizinců bude s ohledem na nové pojetí národního víza žádat ze zahraničí rovnou o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, se institut nepřijatelnosti žádosti uplatní jak v řízení o udělení (ale i prodloužení) národního víza, tak v řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu a v řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. Cílem tohoto ustanovení je zejména zefektivnit řízení v případech, kdy je naprosto zjevné, že žádost, v podobě v jaké byla podána, nemůže mít z formálního hlediska šanci na úspěch. Institut nepřijatelnosti lze považovat za přijatelnější institut, než je institut nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza v současné právní úpravě, neboť již v jazykovém vyjádření je zřejmý účel tohoto institutu, tedy samo nepřijetí žádosti do řízení, oproti nepřípustnosti, o které již v obecné rovině hovoří již správní řád. Aby nedocházelo k míšení těchto dvou institutů, byl zvolen institut nepřijatelnosti. Současně byly zvoleny takové důvody nepřijatelnosti, které dle předkladatele jsou natolik závažné, že odpovídají povaze tohoto institutu, tedy tomu, že v případě nepřijatelné žádosti není řízení o ní zahájeno.

Odstavec 1 uvádí důvody nepřijatelnosti žádosti o udělení nebo prodloužení národního víza. Odstavec 2 pak důvody nepřijatelnosti týkající se povolení k pobytu. Výčet důvodů odpovídá povaze daných pobytových oprávnění.

Důvod podle odstavce 1 a 2 písmene a) je výrazem stanovené místní příslušnosti zastupitelského úřadu. Důvod podle odstavce 1 písmene b) se týká situací, kdy cizinec podá žádost o udělení národního víza na území, přestože mu takové právo podle navrhované právní úpravy nesvědčí. Obdobný důvod pro povolení k pobytu však není zahrnut v institutu nepřijatelnosti, ale v rámci možnosti zastavení řízení, a to s ohledem povahu těchto pobytových oprávnění a více aspektů, které je třeba zkoumat při posuzování otázky, zda cizinec žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu mohl na území podat. Důvod podle odstavce 1 písmene c) je výrazem nedodržení zákonné formy žádosti – tedy formy úředního tiskopisu. Důvod podle odstavce 1 písmene d) se týká případů, kdy cizinec nepředloží některou z náležitostí, tj. nepředloží kompletní náležitosti (např. nepředloží vůbec jakýkoli doklad o prostředcích k pobytu, doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů apod.). Pokud náležitosti doloží, ale tyto, resp. některá z nich bude mít vady, musí již správní orgán vyzvat žadatele k odstranění vad. Cílem tohoto písmene je zejména zamezit předkládání žádostí o národní víza bez náležitostí, což se v praxi často stává a nikoli jako výraz neznalosti předpisů cizinci samotnými, ale jako forma zneužití cizinců jejich zprostředkovateli, kteří se mnohdy nezdráhají předložit pouze např. jen vyplněný formulář a čekat na výzvu správních orgánů, kterou by pak doplňovali, aby mohli toto doplnění účtovat samotnému cizinci. Cílem tedy není jen zefektivnění řízení, ale též ochrana cizince před takovou formou nekvalifikované právní pomoci, ke které se mnohdy uchylují i zástupci

153

s právním vzděláním. Použití tohoto důvodu zůstává nicméně pouze pro národní víza. Tento důvod se však netýká cizinců narozených na území, neboť tito se v praxi velice často setkávají s prvotními obtížemi při získávání svého prvního cestovního dokladu a tento důvod se u nich jeví jako nepřiměřený, neboť by jinak nemohli reálně podat žádost a zajistit si tak legální setrvání na území po dobu řízení. Důvod podle odstavce 1 písmene e) odpovídá i současné právní úpravě a je výrazem nedodržení povinnosti cizince poskytnout otisky prstů nebo obrazový záznam v rámci žádosti o udělení národního víza. Důvod podle odstavce 1 písmene f) by mělo zejména zefektivnit řízení v případech, kdy cizinec nezaplatí správní poplatek za přijetí žádosti. Logickým důsledkem nesplnění této povinnosti je pak nepřijetí takové žádosti. Důvod podle odstavce 2 písmene b) týkající se povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území je v současné úpravě zakotven v § 169 odst. 11 zákona o pobytu cizinců. Navrhovaná úprava však počítá s tím, že v těchto případech se nebude již postupovat odložením věci, ale bude využit institut nepřijatelnosti. Obdobně je pak v odstavci 2 písm. c) zakotven postup i v případě žádostí o vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu ve zvláštních případech, kde je vydání nebo prodloužení povolení závislé na potvrzení příslušného orgánu činného v trestním řízení (police, státní zastupitelství, soud), a to z důvodu zamezení snah o zneužití tohoto pobytového oprávnění k účelovému prodlužování pobytu cizince na území.

Odstavec 3 stanoví, v jakých případech zjišťuje nepřijatelnost žádosti zastupitelský úřad a v jakých ministerstvo a dále postup v případě podání nepřijatelné žádosti. Pokud je podána nepřijatelná žádost, řízení nepovažuje se řízení o žádosti za zahájené a obdobně jako v případě nesplnění povinnosti osobního podání žádosti se důvod nepřijatelnosti cizinci písemně sdělí a vrátí listiny, které byly součástí nepřijatelné žádosti. Pokud jde o formu sdělení, jedná se opět o sdělení podle části čtvrté správního řádu. Cílem je tedy zakotvení efektivního postupu správního orgánu, jak se na místě vypořádat s natolik zjevnými vadami, jako je podání žádosti na nepříslušném zastupitelském úřadu. Institut nepřijatelnosti pak nelze vnímat jako svévoli správního orgánu bez jakékoli kontroly, neboť důvody nepřijatelnosti jsou striktně omezeny a proti postupu správního orgánu je vždy možné podat stížnost podle § 175 správního řádu. Je tedy zajištěna dostatečná kontrola tohoto institutu.

K § 335Odstavec 1 a 2 jsou promítnutím skutečnosti, že v řízení o udělení pobytových oprávnění je jako správní orgán činný nezbytně též zastupitelský úřad, u něhož je žádost podávána a tento má tedy první možnost odstranit nedostatky žádosti.

Odstavec 3 je pak obdobou ustanovení, které v současné právní úpravě dávají žadateli povinnost, aby náležitosti žádosti (se stanovenými výjimkami) nebyly starší 180 dnů. Podle navrhovaného ustanovení tedy není tato povinnost absolutní, ale přesouvá se pouze do roviny uvážení správního orgánu v případě pochybnosti. Faktem je, že podle navrhované úpravy je speciálně upraveno povinné stáří některých náležitostí (např. výpis z účtu, doklad o tom, že cizinec netrpí závažnou nemocí, doklad obdobný výpisu z evidence rejstříku trestů), ale v řadě dalších případů, může docházet k pochybnosti o platnosti dokladu. Současně ale striktní pravidlo podle současné právní úpravy je omezující a činí v praxi výkladové problémy např. v souvislosti s předkládáním dokladu o zajištění ubytování, kdy cizinci předloží platnou nájemní smlouvu např. na dobu neurčitou), ale tato smlouvy byla uzavřena před více jak 180 dny. Bylo by pak značně nelogické po cizinci požadovat uzavření nové nájemní smlouvy, aby naplnil formální podmínku zákona. Proto se navrhuje toto striktní pravidlo „změkčit“ a nechat na uvážení správního orgánu, aby v případě pochybnosti (např. pochybnost o platnosti

154

nájemní smlouvy) vyžádal od cizince doklad prokazující platnost původně předloženého dokladu (např. prohlášení pronajímatele o trvání nájemní smlouvy).

K § 336To ustanovení je dalším z těch ustanovení navrhované právní úpravy, které má přispět ke značnému zefektivnění správního řízení o žádostech podávaných na zastupitelských úřadech. Předpokládá, že zastupitelský úřad správní spis, která není od počátku veden elektronicky (podaná písemná žádost s náležitostmi), převede do elektronické podoby a ministerstvu bude zasílat spis v obou těchto formách, aby se ministerstvo mohlo žádostí začít zabývat okamžitě po doručení elektronického spisu a nebylo třeba čekat mnohdy i týdny na doručení listinné podoby spisu jako je tomu v současné době. Aby se však toto ustanovení nestalo obsoletním, je třeba, aby zastupitelské úřady disponovali takovým technickým vybavením, které jim dovolí efektivně a bez ohrožení výkonu jejich činnosti převádět spisy do elektronické podoby. K § 337Toto ustanovení ukládá ministerstvu, aby k prověření skutečností vztahujících se k bezpečnosti státu vyžádalo stanoviska policie a zpravodajských služeb České republiky; tato stanoviska se obecně uchovávají odděleně mimo spis, vedený o k žádosti, z důvodu, aby nedošlo k znehodnocení poznatků získaných policií a zpravodajskými službami České republiky ve vztahu k žadateli a dalším fyzickým osobám a žadateli ani jeho zástupci se nezpřístupňují. Pokud však tato stanoviska budou podkladem pro vydání rozhodnutí, musí se žadateli a jeho právnímu zástupci zpřístupnit, přičemž pokud tyto informace obsahují informace podléhající utajení podle zvláštního právního předpisu, musí být dodržen postup podle § 38 odst. 5 správního řádu. Není tedy vyloučeno, aby stanoviska byla podkladem pro rozhodnutí, ale při dodržení obecných pravidel správního řízení. Z tohoto pravidla však platí jedna jediná výjimka.

Pokud vyjde na základě stanoviska policie nebo zpravodajské služby najevo, že cizinec ohrozil bezpečnost České republiky nebo států schengenského prostoru, jejich svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty nebo ohrozil mezinárodní vztahy České republiky anebo je důvodné podezření, že by cizinec mohl při svém pobytu na území tyto hodnoty ohrozit, věta třetí se neuplatní, tj. v takovém případě se stanovisko nezpřístupní, přestože je podkladem pro vydání rozhodnutí a v informaci o neudělení nebo neprodloužení národního víza nebo rozhodnutí o zamítnutí žádosti se pouze uvede, že důvodem neudělení nebo neprodloužení národního víza nebo zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení povolení k pobytu je bezpečnost státu.

Uvedený postup slouží výlučně k ochraně základních bezpečnostních zájmů státu a jako takový představuje legitimní a přiměřené omezení; nelze připustit, aby se žadatel, jehož působení ohrožuje základní bezpečnostní zájmy státu, mohl seznamovat s obsahem stanoviska policie nebo zpravodajské služby, když takový postup, by mohl vážně ohrozit operativně pátrací úkony policie a zpravodajských služeb a v důsledku lidské životy. Z hlediska ochrany uvedených zájmů nelze stanoviska policie nebo zpravodajské služby, resp. informace v těchto stanoviscích uvedené v řízení o udělení nebo prodloužení pobytového oprávnění (a případně i v následném odvolacím řízení) detailně zmiňovat nebo odkazovat na tyto informace v odůvodněních rozhodnutí, kdy bude žádost zamítnuta z důvodu, že cizinec ohrozil bezpečnost České republiky nebo států schengenského prostoru, jejich svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty nebo ohrozil mezinárodní vztahy České republiky anebo je důvodné podezření, že by cizinec mohl při svém pobytu na území tyto hodnoty ohrozit, neboť uvedení takových skutečností

155

v odůvodnění rozhodnutí (nebo informace) by mělo za následek prozrazení informací, jež jsou v těchto stanoviscích obsaženy, což by bylo z hlediska bezpečnosti státu krajně nežádoucí. Návrh zákona tak předpokládá, že v těchto případech ministerstvo pouze uvede, že žádost byla zamítnuta právě z těchto důvodů, což zajistí, aby odůvodnění rozhodnutí obsahovalo alespoň základní informaci o tom, co bylo důvodem pro zamítnutí žádosti. I proti těmto rozhodnutím bude možné podat odvolání, budou však vyloučena ze soudního přezkumu.

Obdobný postup je rovněž zakotven v nyní projednávaném návrhu zákona o státním občanství a je třeba vycházet ze skutečnosti, že pokud se uvedený postup bude uplatňovat při udělování občanství, tím spíše by měl mít stát možnost zamezit udělení pobytového oprávnění (a tedy i samotnému vstupu a pokračování v pobytu) cizinci, který představuje uvedené hrozby.

K § 338Oproti stanoviskům policie nebo zpravodajské služby navrhovaná právní úprava nepočítá s tím, že důkazním prostředkem v řízeních o žádostech o udělení pobytového oprávnění budou informace poskytované zastupitelským úřadem. Informace a poznatky zastupitelského úřadu získané v cizině se rovněž vedou odděleně mimo spis a rovněž nejsou zpřístupňovány cizinci ani jeho zástupci. Obdobně jako u bezpečnostních složek též informace zastupitelského úřadu jsou citlivé povahy. Nezřídka se vyjadřují k různým aspektům situace ve státě, kde zastupitelský úřad působí a reprezentuje stát. To je zcela zásadní pro bilaterální relaci a může ohrozit zahraničněpolitické zájmy země. Zpřístupnění informací poskytnutých zastupitelským úřadem není též žádoucí z bezpečnostních důvodů. V mnoha zemích může docházet k reálnému ohrožení bezpečnosti, života a zdraví pracovníků zastupitelských úřadů, kteří pobývají na území cizího státu, za situace kdy jim a jejich rodinným příslušníkům nemůže být poskytnuta ochrana ze strany bezpečnostních složek České republiky. Informace zastupitelských úřadů tedy nemohou být samy o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti. Přesto je třeba je považovat za důležitý aspekt řízení o žádosti o udělení pobytového oprávnění, neboť informace poskytnuté zastupitelským úřadem jsou důležité z toho důvodu, že mohou zásadním způsobem indikovat, jakým směrem má správní orgán provádět další dokazování ke zjištění všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu.

K § 339Navrhované ustanovení počítá především s tím, že ministerstvo jako správní orgán rozhodující o povolení k pobytu nemusí být orgánem dostatečně kompetentním k posouzení věrohodnosti a proveditelnosti podnikatelského záměru cizince žádajícího o kartu zahraničního investora a současně k posouzení, zda investice deklarovaná cizincem je přínosem pro ekonomiku státu nebo regionu, ve kterém bude cizinec svou podnikatelskou činnost vykonávat. Proto se dává oprávnění k vyžádání takových vyjádření, na základě kterých bude možné dané podmínky posoudit a zhodnotit. Vyžádání takových vyjádření není samozřejmě vyloučeno i bez výslovné úpravy, nicméně navrhovaným ustanovením se má vyjádřit, že takovým postup by měl být v zásadě pravidlem, i když není stanovena přímo povinnost ministerstva a navíc je zde přímo určena role Hospodářské komory České republiky v této oblasti. Vyjádření podle tohoto ustanovení však není závazným stanoviskem, tedy jde o jeden z možných podkladů pro vydání rozhodnutí, které bude v rámci správního řízení hodnocen v rámci volného hodnocení důkazů.

K § 340V souladu s § 66 odst.1 písm. h) správního řádu (řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví z dalších důvodů, stanovených zákonem) se v odstavci 1 upravuje řada speciálních důvodů pro zastavení řízení usnesením o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění.

156

Praxe v rámci stávající právní úpravy ukázala, že řada situací, které se v rámci těchto řízení objevují, není možné efektivně řešit podle obecné právní úpravy.

Některé z navrhovaných písmen jsou převzaty ze stávajícího § 169 odst. 8 zákona o pobytu cizinců a byly jen přizpůsobeny nové první úpravě. Písmena a) až d) řeší situace, kdy cizinec podá žádost, kterou podle zákona není oprávněn podat. Jde o situace podání žádosti na území bez tohoto oprávnění, podání žádosti v době, kdy k tomu není cizinec oprávněn, podání žádosti o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu bez takového oprávnění nebo podání žádosti o změnu účelu národního víza nebo o vydání povolení k pobytu z národního víza bez tohoto oprávnění. Důvod pro zastavení řízení z důvodu opožděného podání žádosti však neplatí pro pozdní podání žádosti cizince narozeného na území. Pokud jde o dítě cizince s trvalým pobytem, rodiče budou postiženi pokutou, ale cílem není zastavení řízení, ale vždy věcné projednání žádosti. U dítěte cizinců s národním vízem či dlouhodobým pobytem, je nepodání žádosti v zákonné lhůtě sice důvodem pro zrušení pobytového oprávnění rodičů, ale pokud jde o žádost narozeného dítěte, je třeba nejdříve vyčkat, zda bude zrušeno pobytové oprávnění rodičů (s ohledem na otázku přiměřenosti) a pak teprve bude třeba dořešit žádost dítěte, tedy věcně žádost projednat a v případě trvání pobytu rodičů a splnění podmínek dítěti pobytové oprávnění vydat a v případě zrušení pobytového oprávnění rodičů dítěti žádost zamítnout. Cílem je tedy vždy věcné projednání žádosti narozeného cizince, aby nedocházelo k paradoxním situacím.

Písmeno e) je důvodem pro zastavení řízení v situacích, kdyby cizinec s povolením k trvalému pobytu požádal o trvalý pobyt i z jiného důvodu. Takovou situaci nelze s ohledem na dikci § 48 správního řádu považovat za překážku věci rozhodnuté, nicméně je zcela zbytečné, aby bylo rozhodováno věcně o přiznání povolení k trvalému pobytu, když cizinci byl tento pobyt již vydán a práva s tím související již má. Výjimkou je trvalý pobyt pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, neboť s ohledem na novou koncepci povolení k trvalému pobytu s přiznaným postavením rezidenta je třeba přiznat tento druh trvalého pobytu i v případech, kdy cizinec sice povolen trvalý pobyt má, ale nikoli podle směrnice č. 2003/109/ES.

Písmenem f) se vkládá důvod (který zná i stávající § 169 odst. 8 zákona o pobytu cizinců) pro zastavení řízení, jehož účelem je omezení administrativní zátěže projednávání opakovaných žádostí o vydání pobytových oprávnění, aniž by byly podloženy novými skutečnostmi, které nebyly předmětem předchozího řízení. Opakované žádosti jsou podávány zejména tehdy, pokud zákon spojuje s řízením o této žádosti možnost pobývat na území České republiky. Žádosti jsou pak podávány účelově těmi cizinci, kteří nesplňují podmínky pro další pobyt na území. Cílem úpravy je zjednodušit řízení o opakovaných žádostech, a tím zkrátit dobu pobytu těchto cizinců na území související s vedeným řízením.

Písmeno g) je vyjádřením možnosti zastavit řízení o žádosti v případech, kdy budou v souladu s příslušným nařízením vlády stanoveny kvóty na počty cizinců, kterým bude moci být vydáno pobytové oprávnění, jehož účelem je výdělečná činnost. Nelze to však vztáhnout na cizince již pobývající na území dlouhodobě nebo na základě národního víza tedy např. v rámci změny účelu pobytu nebo v případech přípustného podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu z národního víza (např. žádost o modrou kartu).

Písmena h) až k) se týkají národního víza a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání a zahrnuje situace, kdy by cizinec podal žádost o udělení národního víza nebo vydání povolení k dlouhodobému pobytu za tímto účelem, přestože není splněna ta nejzákladnější podmínka tedy evidence pracovní pozice, na kterou cizinec o pobytové

157

oprávnění žádá, v evidenci volných pracovních míst obsaditelných cizincem (držiteli modré karty nebo držiteli karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance).

Důvod podle písmene l) je výrazem pravidla, že národní vízum lze udělit pouze za jedním účelem a že není možné mít udělena dvě souběžně platná národní víza.

Písmeno m) je rovněž reakcí na koncepci národního víza jako pobytového oprávnění, v jehož rámci nelze na území celkově pobývat déle než jeden rok. Proto další trvání řízení o žádosti o prodloužení národního víza u cizince, který na území na toto národní vízum pobývá a případně navazující fikci platnosti národního víza celkově nad rámec jednoho roku již nelze s ohledem na koncepci tohoto pobytového oprávnění připustit. Písmeno n) zavádí speciální důvod pro případy, kdy cizinec, ač veden snahou o využití svého práva na tlumočníka, nesplní základní povinnost s tímto jeho právem úzce související, a to že si přes poučení správního orgánu neobstará tlumočníka splňujícího zákonem stanovené podmínky na své náklady. Jiným způsobem nelze dnes nesplnění této procesní povinnosti postihnout a správnímu orgánu pak nezbývá, než rezignovat na povinnost stanovenou správním řádem žadateli a ustanovit pak tlumočníka cizinci na náklady správního orgánu, které jsou pak velice složitě a neefektivně na cizinci vymáhány prostřednictvím uložení povinnosti podle § 79 správního řádu. Tento neefektivní postup nejen že velice zatěžuje správní orgán a ztěžuje řízení a činí ho nákladnějším, ale současně nejsou náklady v zásadě úspěšně a efektivně vymahatelné.

Písmeno o) postihuje situaci, kdy cizinec na výzvu nepředloží doklady vyžádané správním orgánem z důvodu stáří dříve předložených dokladů. Písmeno p) zavádí speciální důvod pro zastavení řízení v případech, kdy cizinec nepředloží doklad o zajištění ubytování a to ani přes výzvu správního orgánu poté, co přicestuje na území. Tento důvod je reakcí na nově zavedený koncept předkládání dokladu o zajištění ubytování, kdy v některých případech je třeba tento doklad předložit jako náležitost žádosti již k žádosti a v některých případech až v pozdější fázi řízení po příjezdu cizince na území.

Písmeno q) zavádí nutnost se procesně vypořádat se situací, kdy cizinec před převzetím průkazu o povolení k pobytu nepředloží doklad o zajištění úhrady nákladů spojených s poskytnutím zdravotních služeb podle zákona o zdravotním pojištění cizinců, což je nutnou podmínkou pro realizaci pobytového oprávnění.

Mezi situace, kde praxe v rámci stávající právní úpravy ukázala, nemožnost efektivního řešení podle obecné právní úpravy, je možné řadit i situace, kdy se cizinec na výzvu správního orgánu nedostaví, aby si převzal výsledek pro něho kladně vyřízeného řízení, resp. doklad, ne jehož základě bude moci přicestovat na území a řízení dokončit. Přestože se zpočátku jevily tyto situace jako podřaditelné pod ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se k tomuto ustanovení postavila dosti restriktivně, a tak tyto případy nespolupráce žadatele není možné efektivně procesně postihnout a ukončit řízení bez speciálních ustanovení. Jedná se o písmena r) až w), v nichž jsou postiženy nejen situace nedostavení se na pořízení biometrických údajů pro účely výroby průkazu o povolení k pobytu, nedostavení se k převzetí již vyrobeného průkazu o povolení k pobytu či k převzetí národního víza, ale i situace, kdy se cizinec nedostaví v době platnosti národního víza za účelem řízení na území (nepřijede) k pořízení biometrických údajů, nebo kdy cizinec sice přijede na území, ale nedostaví se v zákonné lhůtě po příjezdu na území k pořízení těchto údajů.

158

Oproti důvodům v odstavci 1 jsou důvody uvedené v odstavci 2 těmi, které se uplatní automaticky a k zastavení řízení dojde ze zákona, jakmile nastane skutečnost v tomto ustanovení uvedená. Jde o důvody, u nichž nelze předpokládat vliv do sféry cizince. Např. je zbytečné vést řízení o žádosti o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění, když cizinci bylo vydáno pobytové oprávnění, které stojí výše na žebříčku pobytových oprávnění (písmena a) a b)) nebo pokud cizinec stane občanem České republiky nebo Evropské unie anebo mu jako rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie byla vydána pobytová karta rodinného příslušníka nebo povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka (písmena e) a f)).

Písmeno c) zavádí jednoznačné pravidlo pro případy, kdy cizinec, který požádal o vydání nebo prodloužení pobytového oprávnění bude v průběhu řízení o jeho žádosti vyhoštěn a to jak formou trestu soudního vyhoštění, tak cestou vyhoštění správního. Stejné důvody vedou automaticky k zániku všech pobytových oprávnění ze zákona a stejným způsobem rychle a efektivně je třeba procesně vyřešit stále probíhající řízení o žádosti takového cizince, neboť není účelné o takové žádosti ještě dále rozhodovat. Cílem je co nejrychlejší ukončení řízení a současně i pobytu cizince na území.

Současně se institut zastavení řízení ze zákona (podobně jako v dosavadní právní úpravě) zavádí odstavcem 2 písmene d) i pro případy, kdy cizinec v době řízení o žádosti podané podle zákona o pobytu cizinců projevil úmysl požádat o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. Je tím zohledněna skutečnost, že zákon o pobytu cizinců se na žadatele o udělení mezinárodní ochrany nevztahuje, s výjimkou situací, kdy tak výslovně zákon o pobytu cizinců stanoví. Navrhované opatření směřuje k tomu, aby bylo nepochybné, že takový cizinec může na území pobývat pouze na základě jednoho pobytového statusu.

Odstavec 3 pak jen stanoví, že o skutečnosti, která znamená zastavení řízení se vydá usnesení.

K § 341Toto ustanovení navazuje na ustanovení o vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ve společných ustanovení této části, kde se upravuje výjimka z povinnosti dát možnost vyjádřit se k podkladům předloženým účastníkem řízení.

Toto ustanovení zavádí další výjimku ze správního řádu z § 36 odst. 3. V řízení o udělení národního víza, které je pouze dočasným pobytovým oprávněním neprodloužitelným nad jeden rok, je tato povinnost správního orgánu suspendována stejně jako v současné době u dlouhodobých víz.

Odstavec 2 pak zpřesňuje postup správního orgánu v případech, kdy v případě žádosti na zastupitelském úřadu žadatel o možnost vyjádření k podkladům požádá. Vzhledem k tomu, že jde především o možnost vyjádřit se k obsahu podkladů, stanoví se povinnost správního orgánu informovat cizince o tom, z jakých podkladů bude správní orgán při svém rozhodování vycházet a jaký je podstatný obsah podkladů, které nepředložil sám cizinec. Tento postup je stanoven pro žádosti podané na zastupitelském úřadě, neboť v případě žádostí podaných na území se standardně postupuje umožněním nahlédnutí do podkladů na území. Naproti tomu u žádostí podávaných na zastupitelských úřadech by však bylo značně neefektivní zasílat vždy celý spis, neboť by řízení neúměrně prodloužilo. Pokud ale žadatel bude chtít do spisu nahlédnout, bude mu to samozřejmě umožněno, podle pravidel, které navrhovaná úprava stanoví.

159

K § 342Účelem navrhovaného ustanovení je především jasně upravit otázky vydání rozhodnutí ve věci národního víza, jeho oznamování, ať již jde o rozhodnutí kladné či záporné a dále stanovit jasný a transparentní postup v případě, že dojde ke změně situace v době mezi vydáním pokynu k udělení víza a jeho vyznačením.

Speciálně se stanoví, že rozhodnutí o neudělení národního víza nebo neprodloužení jeho platnosti a usnesení o zastavení řízení o žádosti o udělení národního víza nebo prodloužení jeho platnosti se sice bude vyhotovovat v písemné formě, ale jinak než podle § 67 a násl. správního řádu, a to formou jednotného formuláře. Výjimkou jsou případy, kdy bude třeba současně rozhodnout o povinnosti cizince opustit území v souladu s požadavkem návratové směrnice (2008/115/ES).

Odstavec 2 a 3 pak stanoví konkrétní náležitosti formulářů rozhodnutí o neudělení národního víza nebo neprodloužení jeho platnosti a usnesení o zastavení řízení o žádosti o udělení národního víza nebo prodloužení jeho platnosti.

Odstavcem 4 se stanoví explicitně povinnost cizince dostavit se k vyznačení víza, přičemž na nesplnění této povinnosti je vázán důvod pro zastavení řízení. Současně se jasně stanoví, kdy se kladné rozhodnutí o národním vízu považuje za vydané a současně pravomocné, aby nedocházelo ke sporům o tom, do kdy je správní orgán ještě oprávněn činit úkony v řízení a popř. učinit jiné rozhodnutí, přestože již vydal pokyn k udělení víza.

Odstavec 5 pak jasně a transparentně stanoví postup za situace, kdy sice ministerstvo již vydá zastupitelskému úřadu pokyn k udělení víza, nicméně se objeví nové skutečnosti, které nutně musejí vést k negativnímu způsobu vyřízení žádosti. Jde sice o postup před vydáním rozhodnutí, jak je definováno, nicméně z hlediska jasnosti a transparentnosti tohoto postupu je účelné jej speciálně upravit, neboť jde o situace, kdy ministerstvo již učinilo určité kroky směřující ke kladnému vyřízení žádosti.

Odstavec 6 pak řeší otázku vydání rozhodnutí o neudělení národního víza nebo neprodloužení jeho platnosti, a usnesení o zastavení řízení o žádosti o udělení národního víza nebo prodloužení jeho platnosti v případech, kdy je doručováno veřejnou vyhláškou, ale na základě speciálního postupu upraveného tímto zákonem (pouze elektronické zveřejnění veřejné vyhlášky).

K § 343Účelem navrhovaného ustanovení, obdobně jako v případě národního víza, je především jasně upravit otázky vydání rozhodnutí ve věci povolení k pobytu, jeho oznamování, ať již jde o rozhodnutí kladné či záporné a dále stanovit jasný a transparentní postup v případě, že dojde ke změně situace jednak v době mezi vydáním pokynu ministerstva zastupitelskému úřadu k udělení národního víza za účelem řízení a jeho vyznačením a dále i v situacích po vyznačení národního víza za účelem řízení nebo po odeslání výzvy, aby se cizinec dostavil ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu, ale současně před vydáním rozhodnutí, za které se považuje až předání průkazu o povolení k pobytu.

Oproti dosavadní právní úpravě se ve věcech vydávání nebo prodlužování povolení k pobytu bude v kladných případech vždy vydávat jednak průkaz o povolení k pobytu a rovněž potvrzení o povoleném pobytu na území. Dle současné právní úpravy se věci vydání povolení k trvalému pobytu vydává klasické písemné vyhotovení rozhodnutí a v případě dlouhodobých

160

pobytů pouze průkaz o povolení k pobytu. Podle navrhované úpravy se však postup sjednocuje, a to na formu průkazu a potvrzení, které zná dosavadní právní úprava např. u trvalého pobytu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků (§ 87j zákona č. 326/1999 Sb.). K tomu bylo přistoupeno zejména pro zvýšení právní jistoty cizinců, neboť v současnosti, kdy se vydávají biometrické průkazy o povolení k pobytu, není v zásadě možné, aby tyto obsahovaly vždy přesná data, od kdy má cizinec povolen pobyt. Není problém s datem konce povolení, nicméně datum počátku povolení se v současné době na průkazu neobjevuje, neboť průkaz obsahuje datum vydání průkazu (který je vyznačen datem výroby průkazu) a toto datum nemusí odpovídat datu od kdy má cizinec skutečně pobyt povolen (např. při prodlužování povolení k pobytu za situace, kdy se žádost vyřídí až po skončení platnosti stávajícího povolení), což může být pro cizince důležité zejména pro účely jiných státních orgánů.

Navrhovaná úprava počítá s tím, že proces vydání kladného rozhodnutí má dvě fáze. Předstupněm je potřeba pořídit biometrické údaje cizince pro účely výroby průkazu o povolení k pobytu, což je úkon výlučně osobní povahy. Proto je stanovena povinnost cizince se dostavit k ministerstvu za tímto účelem s tím, že odstavec 1 a 2 navrhovaného ustanovení rozlišuje situace, kdy se jedná o cizince žádajícího, resp. pobývajícího v zahraničí a na území. Cizinec žádající v zahraničí je povinen se dostavit v 10denní lhůtě, která je stanovena ke splnění ohlašovací povinnosti, naproti tomu cizinec žádající na území je povinen se dostavit na výzvu ministerstva. Obé nesplnění této povinnosti je stiženo sankcí ve formě zastavení řízení. Pro účely zaměstnávání cizinců se podle odstavce 3 v případě dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání vydává potvrzení o splnění podmínek, aby cizinec mohl začít pracovat už po pořízení biometrických údajů (obdobně jako je tomu dle současné úpravy u zelené a modré karty). Odstavec 4 pak zavádí pravidlo, že namísto písemného vyhotovení rozhodnutí se vydá pouze průkaz o povolení k pobytu a spolu s průkazem též potvrzení o povoleném pobytu na území a jasně se definuje okamžik vydání rozhodnutí o vydání povolení k pobytu nebo prodloužení jeho platnosti, a to okamžikem předání průkazu o povolení k pobytu a potvrzení o povoleném pobytu na území. Tento okamžik jako jasně definovaný okamžik ve správním řízení je definován proto, aby nevznikaly pochybnosti o tom, kdy se kladné rozhodnutí považuje za vydané a vychází se z toho, že jde o okamžik, kdy je s konečnou platností realizován pobyt žadatele. Před jeho realizací je však třeba, aby cizinec splnil další procesní povinnosti (přijet na území, doložit doklad o zajištění ubytování, doklad o zajištění uhrady nákladů zdravotní péče, dostavit se k pořízení biometrických údajů, dostavit se pro potvrzení a průkaz), navíc se může s ohledem na relativně delší časový úsek např. od vydání pokynu k udělení národního víza za účelem řízení stát relativně mnoho skutečností, které by měly bránit kladnému vyřízení žádosti (např. cizinec je zaveden do Schengenského informačního systému apod.). Tato odchylná úprava je tedy naprosto odůvodněná specifiky „cizineckého správního řízení“.

Druhá fáze procesu (po splnění dalších podmínek) je podle odstavce 5 samotné předání písemného potvrzení o povoleném pobytu na území a průkazu o povolení k pobytu. Převzetí průkazu je opět úkonem ryze osobní povahy s výjimkou případů, kdy je vydáván průkaz bez nosiče dat s biometrickými údaji a tam je připuštěna možnost převzetí potvrzením a průkazu s písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. Povinnost k osobnímu převzetí potvrzení tedy nebude zvýšení zátěže pro cizince, a to ani pokud jde o cizince žádající o povolení k trvalému pobytu, neboť již dnes se musí dostavit k převzetí průkazu, jen se spojuje okamžik předání potvrzení s předáním průkazu, čímž se zamezí takovým paradoxním situacím, kdy v současné úpravě trvalých pobytů bylo např. možné, aby rozhodnutí bylo

161

doručeno veřejnou vyhláškou. Nedostavení se k převzetí potvrzení a průkazu je opět stiženo sankcí zastavení řízení o žádosti.

Odstavec 6 a 7 pak jasně a transparentně stanoví postup v situacích, kdy sice ministerstvo již vydá zastupitelskému úřadu pokyn k udělení víza za účelem řízení nebo je toto vízum vyznačeno, anebo vyzve cizince, aby se dostavil k pořízení biometrických údajů pro účely výroby průkazu o povolení k pobytu, nicméně se objeví nové skutečnosti, které nutně musejí vést k negativnímu způsobu vyřízení žádosti. V obou případech jde sice o postup před vydáním rozhodnutí, jak je definováno, nicméně z hlediska jasnosti a transparentnosti tohoto postupu je účelné jej speciálně upravit, neboť jde o situace, kdy ministerstvo již učinilo určité kroky směřující ke kladnému vyřízení žádosti. V těchto případech je krajně nežádoucí řízení dokončit kladným vyřízením žádosti a cizinci pobyt nakonec vydat (např. jiný schengenský stát zavede cizince do SIS apod.), neboť by bylo značně neefektivní a proti veřejnému zájmu, aby byl pobyt vydán a pak velice složitě a neefektivně rušen.

Odstavec 8 pak řeší otázku vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k pobytu nebo o prodloužení jeho platnosti a usnesení o zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k pobytu nebo o prodloužení jeho platnosti v případech, kdy je doručováno veřejnou vyhláškou, ale na základě speciálního postupu upraveného tímto zákonem (pouze elektronické zveřejnění veřejné vyhlášky).

K § 344Navrhované ustanovení stanoví odchylně od správního řádu lhůty pro vydání rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že z jiných ustanovení zákona jasně vyplývá, od kdy se řízení považuje za zahájené (viz ustanovení o osobním podání žádosti a nepřijatelnosti žádosti), jsou na rozdíl od současné právní úpravy lhůty počítány od zahájení řízení (což zahrnuje i zahájení řízení o žádosti na zastupitelském úřadu). Připouští se i připočítávání dalších časových úseků a to podle § 71 odst. 3 písm. a) a b), odst. 4 a 5 správního řádu.

Odstavec 2 navrhovaného ustanovení pak speciálně s ohledem na specifika vydávání rozhodnutí a vyřizování žádostí o pobytová oprávnění stanoví, kdy se lhůta pro vydání rozhodnutí považuje rovněž za zachovanou, přičemž jsou zohledněny situace, kdy správní orgán již prakticky dokončil řízení (např. vyzval cizince, aby se dostavil k pořízení údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení k pobytu) a další aktivita je již na cizinci. Toto ustanovení je důležité zejména pro možnost jasně posoudit případné žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nebo žaloby v tomto směru.

K § 345Navrhované ustanovení upravuje specifické výjimky pro odvolací řízení. Ve své většině se týkají zejména národního víza, přičemž se opětovně vychází z potřeby upravit tento institut včetně řízení o něm takovým způsobem, aby úprava dovolovala jeho efektivní využití bez nutnosti vést zdlouhavé řízení.

Obdobně jako v dnešní právní úpravě žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza se upravuje vyloučení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí o neudělení národního víza nebo jeho neprodloužení (tam, kde není odvolání nepřípustné – viz výše). Obecnou výjimkou z absence odkladného účinku odvolání jak ve věcech národního víza, tak ve věcech povolení k pobytu jsou případy, kdy bylo třeba rozhodnout o návratu ve smyslu návratové směrnice (2008/115/ES), a to i v případech, kdy povinnost opustit území je

162

stanovena v usnesení o zastavení řízení, kde je jinak odkladný účinek vyloučen již podle obecné úpravy.

Odstavec 2 je snahou ve prospěch cizinců, kteří se budou odvolávat proti rozhodnutí o neudělení pobytového oprávnění, zpřesnit otázku zachování lhůty pro podání odvolání v případě žádostí podávaných na zastupitelských úřadech. Současně je však třeba zohlednit fakt, že je odvolání doručeno jinému orgánu, než tomu, kdo k němu bude uplatňovat stanovisko ve smyslu § 88 správního řádu, proto se lhůta pro zaslání spisu odvolacímu orgánu v těchto případech počítá až od doručení odvolání ministerstvu.

Odstavec 3 pak zavádí oproti správnímu řádu kratší lhůtu na zaslání spisu odvolacímu orgánu se stanoviskem správního orgánu prvního stupně.

Odstavec 4 pak stanoví omezený rozsah přezkumu ve věci žádosti o udělení národního víza nebo prodloužení jeho platnosti. Oproti dosavadní úpravě je naopak ponechána zákonná koncentrace řízení podle obecných pravidel tedy podle § 82 odst. 4 správního řádu.

Odstavec 5 navrhovaného ustanovení vylučuje pro odvolání proti rozhodnutí nebo usnesení ve věci žádosti o udělení nebo prodloužení národního víza anebo žádosti o vydání nebo prodloužení povolení k pobytu částečně § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Odvolací správní orgán svým rozhodnutím nemůže změnit napadené rozhodnutí tak, že udělí národní vízum, prodlouží jeho platnost, vydá povolení k pobytu nebo prodlouží jeho platnost. Tímto ustanovením se tedy v daných věcech částečně suspenduje princip apelační. Ačkoli je jistě třeba chápat apelační princip odvolacího řízení jako standardní, je třeba vnímat zásadní odlišnosti správního řízení o žádostech o pobytová oprávnění, přičemž zásadním zlomem je mimo jiné vydávání biometrických průkazů o povolení k pobytu. V případech, kdy správní orgán prvního stupně rozhodne o udělení pobytového oprávnění v případě žádosti podané na zastupitelském úřadu, musí vydat pokyn k udělení víza (buď národního, nebo za účelem řízení). Je však třeba podotknout, že nastávají situace, kdy se cizinec k vyznačení víza nedostaví a je pak nutné dané situace procesně řešit. Obdobně nastávají podobné situace v případě žádostí podaných na území, kdy je cizinec vyzván, aby se dostavil k pořízení biometrických údajů pro účely vydání průkazu o povolení k pobytu a nově dle navrhované úpravy k převzetí potvrzení a průkazu o povolení k pobytu. Existence možnosti odvolacího orgánu změnit rozhodnutí (tedy udělit pobytové oprávnění) v praxi zásadním způsobem narušuje uvedený koncept řízení, neboť pokud by odvolací orgán udělil pobytové oprávnění a doručil by toto rozhodnutí žadateli, doručením se pobyt stává pravomocným a vykonatelným a znamená to úplnou rezignaci na další zásadní procesní povinnosti žadatele, jako je právě potřeba se dostavit k vyznačení víza, přijet na území, resp. dostavit se k pořízení biometrických údajů pro účely vydání průkazu o povolení k pobytu a posléze k vydání průkazu o povolení k pobytu, ale v neposlední řadě zákon rovněž ukládá povinnost žadateli předložit některé doklady až v pozdější fázi řízení. Např. doklad o zajištění ubytování až při příjezdu na území před pořízením biometrických údajů a doklad o zajištění úhrady nákladů zdravotních služeb dokonce až před vydáním průkazu o povolení k pobytu. Další negativa existence plného apelačního principu v řízení o žádostech o udělení pobytových oprávnění se objevila i ve stávající praxi. Je totiž třeba vnímat skutečnost, že žadatel k žádosti o udělení pobytového oprávnění dokládá řadu dokladů, jejichž platnost se časem relativizuje (zejména co se týče dokladu o účelu pobytu). V takových případech, kdy odvolací orgán dospěje k závěru, že správní orgán prvního stupně pochybil, však není mnohdy efektivní rozhodnout tak, že změní rozhodnutí záporné na rozhodnutí kladné, neboť účel pobytu (nebo jiné doklady) již mohou být neplatné. Není ani efektivní a ani to není hlavní rolí odvolacího

163

orgánu, aby žadatele vyzýval k doložení platných dokladů. Proto je tento aspekt velice důležitým argumentem svědčícím ve prospěch částečného suspendování apelačního principu v řízení o žádostech o udělení pobytového oprávnění.

Odstavec 6 pak rozšiřuje některé výjimky ze správního řádu i na odvolací řízení ve věcech národního víza nebo povolení k pobytu. Jde jednak o celá společná ustanovení této části a vybraná ustanovení této hlavy o řízení v prvním stupni.

K § 346Navrhovaná úprava počítá s vyloučením mimořádných opravných prostředků ve věcech národního víza. Vychází se zejména z dnešního pojetí dlouhodobého víza jakožto institutu, který je vyloučen ze soudního přezkumu a na nějž se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu jako celek. V novém pojetí národního víza se navazuje na toto pojetí tak, že národní vízum má být dočasným pobytovým oprávněním neprodloužitelným nad jeden rok a řízení v těchto věcech má být co nejjednodušší a efektivně vedené. Nepovažuje se tedy za žádoucí, aby byla vedena řízení o mimořádných opravných prostředcích, když lze podat novou žádost o udělení národního víza. Cizinec na území na základě tohoto pobytového oprávnění stejně nikdy nesmí pobývat déle než jeden rok, proto se umožnění institutu mimořádných opravných prostředků jeví jako nadbytečné a mohlo by vést pouze ke snaze o jejich zneužívání.

K § 347Řízení o strpění na území, resp. o vydání nebo prodloužení potvrzení o strpění a o zrušení strpění na území by mělo být velmi jednoduché a s minimem předkládaných náležitostí. Jedinou náležitostí (kromě obecné povinnosti cizince mít zajištěnu úhradu zdravotní péče) je sdělení místa pobytu na území, a to zejména z hlediska případného doručování písemností. Vzhledem k tomu, že o žádosti bude zpravidla rozhodováno na místě, tj. ihned po podání žádosti, není vhodné, aby se na uvedené řízení vztahovala část druhá a třetí správního řádu. Navíc, na strpění na území není právní nárok.

Žádost o strpění na území, o vydání nebo prodloužení potvrzení o strpění na území je cizinec povinen podat osobně. Obdobně se zde použije možnost upuštění od osobního podání žádosti. Stanoví se rovněž následek nesplnění povinnosti osobně se ve stanovené lhůtě ke správnímu orgánu dostavit k vyznačení potvrzení o strpění na území, jde-li o žádost o strpění na území nebo o vydání nebo prodloužení potvrzení o strpění na území.

Vzhledem k tomu, že podle předchozí právní úpravy se jak vízum za účelem strpění pobytu tak výjezdní příkaz, které strpění na území nahrazuje, vyznačovaly štítkem do cestovního dokladu a tato praxe se osvědčila, vyznačuje se i potvrzení o strpění formou speciálního štítku do cestovního dokladu cizince, v odůvodněných případech ho lze vyznačit i mimo cestovní doklad. Pokud je potvrzení o strpění vydáváno na žádost cizince, je tento povinen se pro jeho vyznačení dostavit. Tento štítek neopravňuje cizince k cestování po státech schengenského prostoru, slouží pouze jako doklad o legálnosti pobytu na území.

K § 348V řízení ve věci rozhodnutí o povinnosti opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES), které je vydáno policií, se zakotvuje povinnost policie ustanovit nezletilému cizinci bez doprovodu opatrovníka.

164

Proti rozhodnutí policie o povinnosti opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES) bude moci cizinec podat odvolání ve stanovené lhůtě 5 dnů, u cizince mladšího 18 let bude lhůtě pro odvolání delší – 15 dnů.

Návratová směrnice ukládá povinnost státům zajistit proti rozhodnutí o návratu efektivní opravný prostředek, je proto třeba zajistit (odchylně od správního řádu), aby i odvolání proti usnesení mělo odkladný účinek.

K § 349V řízení ve věci rozhodnutí o povinnosti opustit území se zakotvuje povinnost policie ustanovit nezletilému cizinci bez doprovodu opatrovníka.

Proti rozhodnutí o povinnosti opustit území bude moci cizinec podat odvolání ve stanovené lhůtě 5 dnů, u cizince mladšího 18 let bude lhůtě pro odvolání delší – 15 dnů.

Vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí o návratu, nehrozí refoulement, a nejde ani o rozhodnutí, které by zasahovalo významněji do práv a postavení cizince, nemá, stejně jako tomu bylo v předchozí právní úpravě, odvolání odkladný účinek.

K § 350Za účelem řádného zjištění skutkového stavu a na základě vyhodnocení fungování praxe se stanovuje výslovně povinnost policie cizince za účelem zjištění důvodů, pro které nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vydat, vyslechnout. Cizinci se ukládá povinnost vypovídat, protože ve většině případů nebude možné informace o existenci důvodů znemožňujících vydání rozhodnutí o správním vyhoštění získat jinak. Nebude-li cizinec vypovídat, policie posoudí možnost vydání rozhodnutí o správním vyhoštění na základě jí dostupných a zjištěných skutečností.

Bude-li v řízení o správním vyhoštění zjištěno, že důsledkem rozhodnutí o správním vyhoštění by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince, bude se zahájené řízení o správním vyhoštění považovat za řízení o povinnosti opustit území států, které je vázáno právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES) a policie vydá rozhodnutí o povinnosti opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES). Cizinci tedy nebude vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění se zákazem vstupu a bude-li chtít dále pobývat na území, bude si muset zajistit legalizaci pobytu na území. Uvedený postup má rovněž za cíl minimalizovat administrativní zátěž policie, která by musela znovu činit veškeré úkony správního řízení. Bude-li v řízení o správním vyhoštění zjištěno, že cizinec je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu zákona, který upravuje pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků, bude se zahájené řízení o správním vyhoštění považovat za řízení o správním vyhoštění právě podle zákona o EU občanech, který obsahuje v souladu s evropským právem speciální úpravu řízení o správním vyhoštění.

K § 351I když je hranice svéprávnosti pro účely správního vyhoštění stanovena na 15 let, je řízení o správním vyhoštění, resp. rozhodnutí o správním vyhoštění zásahem do postavení nezletilého cizince bez doprovodu. Přejímá se tak dosavadní právní úprava a cizinci bez doprovodu mladšímu 18 let je policie povinna ustanovit pro řízení o správním vyhoštění opatrovníka.

165

Odstavec 2 je transpozicí tzv. sankční směrnice (směrnice 2009/52/ES), stanovuje se povinnost policie informovat cizince, se kterým je vedeno správní řízení o vyhoštění z důvodu nelegální práce a o právu požadovat po zaměstnavateli nevyplacenou mzdu nebo plat a o právu informovat příslušný orgán inspekce práce o porušení právní povinnosti zaměstnavatelem.

K § 352V zájmu zachování souladu s mezinárodně právními závazky České republiky se do návrhu přejímá z dosavadní právní úpravy závazné stanovisko, které posuzuje překážky vycestování. Jedná se o ustanovení, které zabrání nucenému vycestování cizince do země, která je pro něj určitým způsobem nebezpečná – důvody znemožňující vycestování kopírují podstatě důvody pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu (kromě § 14a odst. 2 písm. d) a jsou rovněž reflexí čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv – zásah do rodinného a soukromého života posuzuje v rámci řízení o správním vyhoštění policie, nikoli ministerstvo.

V důsledku vyhodnocení fungování dosavadní právní úpravy v praxi se navrhuje zpřesnit rozsah povinnosti zkoumání překážek vycestování výslovně nejen do státu původu cizince, ale i do státu, kam by mohl být předán podle readmisní smlouvy sjednané s jiným členským státem EU nebo podle dublinského nařízení (zabránění tzv. řetězovému vyhoštění). Rovněž se ukládá policii výslovně povinnost cizince za účelem zjištění překážek vycestování vyslechnout a postup v případě, že cizinec odmítne vypovídat. Zákon pamatuje i na situaci, kdy překážky vycestování vzniknou dodatečně. Současně je zpřesněna úprava týkající se závazného stanoviska ministerstva, které (vázáno 24 hodinovou lhůtou) v závazném stanovisku nebude duplicitně hodnotit zásah do soukromého a rodinného života cizince, neboť toto posouzení musí stejně provést policie, neboť jeden z důvodů, kdy nelze rozhodnutí o správním vyhoštění vydat je právě zásah do soukromého a rodinného života cizince.

K § 353Policii se stanovuje lhůta pro rozhodnutí o správním vyhoštění, kterou je však možné prodloužit.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o správním vyhoštění je rozhodnutím o návratu podle návratové směrnice, je třeba zajistit efektivní opravný prostředek. V České republice jde spíše o soustavu opravných prostředků, která naplňuje znaky efektivního opravného prostředku. Z diskuzí během přípravy věcného záměru nové právní úpravy vyplynulo, že je vhodné zachovat dosavadní třístupňovou úpravu opravných prostředků, tj. včetně odvolání, které má vždy odkladný účinek.

K § 354Upravují se situace, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné – jedná se o vedení řízení o udělení mezinárodní či dočasné ochrany nebo řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo bylo-li cizinci již takové povolení bylo vydáno. Vzhledem k tomu, že žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění, má odkladný účinek, rovněž včasné podání žaloby má vliv na odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

K § 355Řízení o žádosti o dobrovolný návrat provádí policie, ministerstvo pouze v případě, že vydalo rozhodnutí o povinnosti opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES). Vzhledem k potřebě co nejrychlejšího a tedy nejméně finančně

166

nákladného návratu osoby se zakotvuje povinnost správního orgánu rozhodnout o dobrovolném návratu bez zbytečného odkladu. Na uskutečnění dobrovolného návratu není právní nárok, výslovně se vylučuje použití části druhé a třetí správního řádu.

K § 356Lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí policie o uložení zvláštního opatření se uplatní obecná (15 dnů). Odvolání však nemá odkladný účinek s ohledem na potřebu zajistit vycestování cizince ve stanovené době.

VARIANTA IVarianta I upravuje správní řízení o zajištění v případě, že o zajištění rozhoduje policie

K § 357Odstavcem 1 až 3 se přejímá původní právní úprava, podle které je k řízení o zajištění nezletilého cizince bez doprovodu ustanovován opatrovník. Stanoví se speciální okamžik zahájení řízení o zajištění.

Odstavcem 4 se stanoví poučovací povinnost policie o průběhu zajištění, možnosti soudního přezkumu zajištění a dalších okolnostech, a to v jazyce, ve kterém je zajištěný cizinec schopen se dorozumět.

Odstavcem 5 se stanoví odchylky od obecné úpravy správního řádu v řízení o prodloužení doby zajištění.

K § 358Stanoví se odchylky od obecné úpravy správního řádu v řízení o umístění cizince do části zařízení s přísným režimem.

K § 359V souvislosti s odstraněním dvoukolejnosti soudního přezkumu zajištění cizince, tzn. postup podle § 200o a n. občanského soudního řádu a postup pomocí správní žaloby podle soudního řádu správního, se zavádí nový postup přezkumu zajištění, a to vedle klasického přezkumu rozhodnutí o zajištění pomocí správní žaloby – stále však půjde ve fázi soudního přezkumu o přezkum podle soudního řádu správního.

Nově si cizinec bude moci požádat o propuštění ze zajištění, žádost podává policii, o žádosti rozhoduje novým rozhodnutím přímo Ředitelství služby cizinecké policie. Mechanismus je nastaven podobně jako u přezkumu důvodů trvání vazby. Pro maximální urychlení řízení a rovněž za účelem eliminace účelových jednání cizince jsou nastaveny odchylky od správního řádu. Podobně jako u rozhodnutí o zajištění je zajištěno fungování soudního přezkumu, je tedy vyloučeno odvolání a další přezkumné správní postupy, cizinec se tak obrací se žalobou přímo k soudu, a to podle stejného mechanismu jako u rozhodnutí o zajištění (viz úprava v dalších ustanoveních).

K § 360Vzhledem ke kontrolní pravomoci ministerstva nad dodržováním zákonných ustanovení týkajících se provozu zařízení pro zajištění cizinců se stanoví postup pro vyřizování stížnosti cizinců.

VARIANTA II

167

Varianta II upravuje řízení o zajištění v případě, že o zajištění rozhoduje na návrh policie soud.

K § 357Podle varianty II rozhoduje o zajištění cizince soud na návrh policie. Návrh na zajištění cizince musí být soudu doručen do 24 hodin od okamžiku zajištění. Ustanovení dále zakotvuje obsahové požadavky návrhu na zajištění a povinnost policie zaslat soudu spolu s žádostí o zajištění cizince i správní spis.

K § 358Obdobně jako v řízení o uvalení vazby se stanoví lhůta pro vydání rozhodnutí soudu o zajištění na 24 hodin. O žádosti cizince o propuštění ze zařízení musí soud rozhodnout bez zbytečného odkladu. O návrhu na další trvání zajištění je soud povinen rozhodnout do 30 dnů ode dne podání návrhu.

K § 359Stanoví se odchylky od obecné úpravy správního řízení při umístění cizince do části zařízení s přísným režimem.

K § 360Vzhledem ke kontrolní pravomoci ministerstva nad dodržováním zákonných ustanovení týkajících se provozu zařízení pro zajištění cizinců se stanoví postup pro vyřizování stížnosti cizinců.

K § 361Právní úprava soudního přezkumu bude v určité míře obdobná současné právní úpravě. Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí ve věci schengenského víza a rozhodnutí o odepření vstupu.

Navrhované ustanovení dále v odstavci 1 písmene c) zohledňuje rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu Nejvyššího správního soudu v Brně, který ve svém návrhu ze dne 20. dubna 2011, sp.zn. 1 As 85/2010, navrhuje zrušit ustanovení § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 427/2010 Sb., resp. vyslovení protiústavnosti § 171 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona ve znění do 31. 12. 2010. Napadené ustanovení se týká výluky soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víza. Ústavní soud však svým nálezem ze dne 9. května 2012 sp.zn. PL. ÚS 23/11 výše uvedený návrh odmítl, resp. zamítl. V návaznosti na tento nález (na který lze plně odkázat) a rovněž s vědomím zcela nové koncepce národního víza jakožto dočasného pobytového oprávnění, které má cizinci umožnit nejvýše jeden rok pobytu na území bez možnosti prodloužení či přechodu na jiný typ pobytového oprávnění (se stanovenými výjimkami) navrhovatel oproti věcnému záměru, kde je soudní přezkum národního víza připuštěn, setrval na dosavadní právní úpravě, tj. ponechal vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení národního víza. Především je třeba vnímat, že žadatel o udělení národního víza pobývá v zásadě vždy mimo území České republiky. Nejedná se tedy o cizince, který by na území již pobýval nějakou dobu, aby např. bylo možné zasáhnout do jeho práva na soukromý a rodinný život, neboť se vždy jedná o cizince, který takové vazby na území nemá a není tedy možné takové neexistující vazby přetnout (resp. pokud takové vazby má, má využít jiných pobytových oprávnění např. dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny). Jedinými výjimkami jsou případy podání žádosti na území u cizinců z některých bezvízových zemí (podle příslušného nařízení) pobývajících na území bez víza (tedy do 3 měsíců) a u cizinců, kteří mají povolen pobyt v jiném schengenském státě. Není tedy jediný

168

důvod se domnívat, že by rozhodnutím o neudělení národního víza mělo být zasaženo do práv žadatele zaručených Listinou základních práv a svobod, a to zejména s vědomím skutečnosti, že žádný z článků Listiny nezakládá nárok (subjektivní právo) cizince na pobyt na území České republiky, navíc právní úprava sama stanoví jasné pravidlo, že na udělení národního víza není právní nárok. Z pohledu účastníka řízení je navíc nutné považovat podání žaloby v těchto případech v zásadě za neúčelné, neboť i po úspěchu u soudu a vrácení věci k dalšímu projednání před správním orgánem již bude předmět původního řízení, tj. žádost o udělení národního víza, možno ve většině případů naplnit pouze předložením nových náležitostí, tedy vlastně podáním prakticky nové žádosti. Tento předpoklad se prakticky uplatňuje i v řízeních o vydání nebo prodloužení povolení k pobytu, nicméně u národního víza je třeba především vnímat jeho omezení dobou pobytu maximálně jednoho roku s nemožností prodloužení či navázání jiným pobytovým oprávněním. Rovněž je třeba vnímat nové pojetí řízení o udělení národního víza, které bude probíhat podle správního řádu se stanovenými odchylkami a s možností řádného opravného prostředku.

V odstavci 1 písmene d) návrh rovněž předpokládá, že bude vyloučen soudní přezkum rozhodnutí v případě, že důvodem neprodloužení národního víza a zamítnutí žádosti o vydání nebo prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu nebo vydání povolení k trvalému pobytu byly důvody spojené s bezpečností státu na základě stanovisek policie a zpravodajských služeb České republiky, která nejsou součástí spisu a podléhají utajení podle jiného právního předpisu. Účelem tohoto ustanovení je preference ochrany bezpečnostních zájmů státu ve věcech udělování nebo prodlužování pobytových oprávnění.

Možnost zamítnout žádost z důvodu bezpečnosti státu a s tím související zakotvení vyloučení soudního přezkumu (obdobně jako v návrhu zákona o státním občanství) vyplývá z projednání věcného záměru nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců. Vyloučení soudního přezkumu je v souladu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zákaz vyloučení soudního přezkumu vztahuje pouze k základním právům a jak vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, z žádného z článků Listiny ani z mezinárodních smluv o lidských právech neplyne cizinci nárok (subjektivní právo) na pobyt na území České republiky, neboť to je dáno pouze jejím občanům. Stejně tak ani ze směrnic Evropské unie nevyplývá za všech okolností povinnost soudního přezkumu, neboť ty hovoří opravném prostředku, nikoli o soudním přezkumu jako takovém.

Správní přezkum je tedy ve vztahu k výše uvedenému, i obecně z hlediska spravedlivého procesu dostatečný, když budou, s výjimkou ustanovení o zákazu nahlížení do utajovaných informací, které svědčí o nebezpečí cizince pro stát, uplatněny všechny procesní záruky, na prvním místě pak aplikace základních zásad uvedených v § 2 až 4 správního řádu (zásada legality, zásada zákazu zneužití pravomoci, zásada legitimního očekávání).

Vyloučení soudního přezkumu u výše uvedeného úzkého okruhu rozhodnutí tak v žádném případě nebude znamenat, že by v těchto případech mohlo docházet k libovůli správního orgánu při rozhodování o předmětných žádostech.

Každé negativní státobezpečnostní stanovisko k žádosti je podepsáno ředitelem příslušné zpravodajské služby nebo zvláštní složky policie, případně jeho zástupcem, a je tak garantováno, že toto stanovisko je založeno na ověřených a zcela důvěryhodných poznatcích a skutečnostech a že v případě žadatele skutečně existuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku. I proti rozhodnutím, kdy je žádost zamítnuta z bezpečnostních důvodů, bude možné využít řádného opravného prostředku. V řízení o podaném opravném prostředku si pak

169

odvolací orgán u dotčené zpravodajské služby či Policejního prezidia bude moci ověřit, zda negativní bezpečnostní stanovisko u žadatele nadále trvá, resp. zda nejsou dány důvody pro odpadnutí takového stanoviska. Výše uvedený postup tak bude garantovat zákonnost všech rozhodnutí, kde bude důvodem pro zamítnutí žádosti státobezpečnostní hledisko.

Písmeno e) vylučuje ze soudního přezkumu rovněž otázky spojené se strpěním na území. Jedná se o institut, který není nárokový a zákonem je postaven i mimo strukturu pobytových oprávnění. Slouží pouze k setrvání cizince v případech, kdy na tomto jeho setrvání nemá Česká republiky zájem, ale v zásadě je potřeba ho připustit.

Odstavec 2 navrhovaného ustanovení pak vychází především ze skutečnosti, že zásadní změnou koncepce národního (dříve dlouhodobého) víza jakožto pobytového oprávnění dočasného charakteru s nemožností prodloužení dochází k tomu, že většina cizinců, kteří hodlají pobývat na území České republiky déle jak tři měsíce (a v zásadě jejich cílem je následné usazení se na území) budou žádat již nikoli o národní vízum, ale rovnou o vydání povolení k pobytu. Národní víza již nebudou předstupněm pro získání povolení k dlouhodobému pobytu, proto je třeba i z bezpečnostního hlediska a s ohledem na rozsah přesunuvších se věcí z institutu víza do institutu povolení k pobytu řešit otázku možnosti vstupu cizince na území za účelem jednání u soudu o žalobě proti rozhodnutí, které mělo právě jeho vstupu na území zamezit. Soudní přezkum je tedy odstavcem 2 přizpůsoben případům žádostí o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu, jejichž účastníkem je cizinec pobývající v zahraničí. Otázka prvního vstupu cizince na území je především otázkou bezpečnostní. Při respektování práva na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v přítomnosti účastníka řízení (čl. 38 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „Listina“), by byl udělením oprávnění k pobytu cizinci za účelem účasti na soudním řízení v České republice ve věci jeho žádosti o oprávnění k pobytu popřen předmět soudního sporu, tj. neumožnění vstupu cizince na území. Navrhuje se tak, aby v případě soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu, kdy účastníkem řízení je cizinec pobývající v zahraničí, bylo zakotveno, že soud bude rozhodovat bez nařízeného jednání.

K § 362Ustanovení obdobně jako v dosavadní úpravě odchylně od obecné úpravy stanoví lhůtu pro podání žaloby proti rozhodnutí ve věci pobytu cizince, a to s cílem urychlení vyřešení otázky pobytového statusu cizince.

K § 363Cílem navrženého ustanovení, které obdobně figuruje i v současné právní úpravě je nastavit speciálně místní příslušnost v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému podle zákona o pobytu cizinců a to ve věcech pobytu cizinců. Pod pojem "věci pobytu cizinců" je třeba zařadit rozhodování ministerstva v agendách dlouhodobých a trvalých pobytů, jejichž rozhodování spadá do jeho věcné působnosti. Toto ustanovení se nedotýká problematiky víz, kde je soudní přezkum umožněn jen v určitých případech. Návrh stanovení místní příslušnosti by měl eliminovat zatížení Městského soudu v Praze. Návrh rovněž počítá s případy, které se budou řídit obecnou místní příslušností stanovenou soudním řádem správním.

K § 364Stanovuje se zvláštní lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí o povinnosti opustit území států, které jsou vázány právním předpisem Evropské unie (směrnice 2008/115/ES),

170

rozhodnutí o povinnosti opustit území a rozhodnutí o správním vyhoštění. Zároveň se stanovuje lhůta pro vydání rozhodnutí soudu. Jedná se o situace, ve kterých stát nemá zájem na dalším pobytu cizince na území, avšak uvedené žaloby musí mít odkladný účinek. Stanovením lhůty pro vydání rozhodnutí soudu se tak minimalizuje doba pobytu cizince na území.

VARIANTA IVarianta I upravuje obdobně jako v dosavadní právní úpravě postup při soudním přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince nebo prodloužení doby zajištění.

K § 365Varianta I vychází ze současného stavu, kdy o zajištění cizince rozhoduje policie. V souladu se směrnicí 2008/115/ES a zejména s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která požaduje, aby v případě zajištění cizince byla zakotvena možnost rychlého soudního přezkumu, se přejímá dosavadní právní úprava zákona č. 326/1999 Sb. a stanovuje se lhůta pro rozhodnutí soudu a speciální postup pro toto soudní řízení. Zruší-li soud rozhodnutí o zajištění cizince, cizinec musí být propuštěn.

Ustanovení odstavců 4 až 7 upravuje soudní přezkum rozhodnutí policie o umístění do části s přísným režimem na dobu delší než 48 hodin nebo o prodloužení doby umístění.

VARIANTA IIVarianta II neobsahuje ustanovení o soudním přezkumu rozhodnutí o zajištění, neboť navazuje na variantu, dle které o zajištění rozhoduje soud.

K § 365I v případě varianty, dle které budou o zajištění cizinců rozhodovat soudy, bude o umístění do části s přísným režimem na dobu delší než 48 hodin nebo o prodloužení doby umístění rozhodovat policie. Toto rozhodnutí bude přezkoumatelné soudem.

K § 366 až § 376Tato část vymezuje vedle působnosti a oprávnění ministerstva vnitra, ministerstva zahraničních věcí, působnost a oprávnění jednotlivých útvarů policie pověřených plněním výkonu státní správy v oblasti vstupu, pobytu a vycestování cizinců. Převážná část působnosti uvedených státní orgánů a jejich oprávnění se přebírá ze současné právní úpravy s přizpůsobením nové terminologii a případně nově vytvořeným institutům. Současně se obdobně jako za stávající právní úpravě zřizuje Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců jakožto speciální odvolací orgán ve vztahu k ministerstvu, pokud rozhodovalo podle tohoto zákona v 1. stupni. Na rozdíl od stávající právní úpravy však dochází ke zpřesnění úpravy Komise.

Ministerstvo zahraničních věcí vykonává působnost ve věcech povolování pobytu cizinců na území, kteří požívají výsad a imunit podle mezinárodního práva a dále ve věcech udělování víz. Schengenská víza udělují zastupitelské úřady České republiky v zahraničí, s výjimkou schengenských víz na hranicích a prodlužování pobytu na schengenské vízum na území, kde je stanovena působnost policie. Ministerstvo zahraničních věcí vykonává působnost ve věcech národních víz a povolení k pobytu v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

V části týkající se působnosti policie jsou stanoveny dvě varianty pro působnost Ředitelství služby cizinecké policie a odborů cizinecké policie, přičemž varianta I zohledňuje působnost

171

policie v případě, že o zajištění cizince rozhoduje policie a varianta II zohledňuje variantu, dle které rozhoduje o zajištění soud.

K § 366 – varianta II (souvisí s variantou II k § 245 a 249)V souvislosti s navrženou úpravou možnosti vydat rozhodnutí o správním vyhoštění ministerstvem v případě, že cizinec nesplní povinnost opustit území států vázaných návratovou směrnicí, je nutno také upravit ustanovení o působnosti ministerstva - vkládá se písmeno g).

K § 377Ustanovení upravuje otázky spojené s provozováním informačních systémů policie. Cílem je zejména soustředit nezbytný rozsah údajů, které budou k cizinci evidovány v souvislosti s plněním úkolů vyplývajících z tohoto zákona, v informačním systému cizinců. Nová úprava odpovídá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Výčet uvedených údajů vedených v informačním systému cizinců je nezbytné považovat za maximální, jejich skutečný výčet bude limitován dostupností údajů souvisejících s konkrétním případem (např. ne všichni cizinci musí mít „dřívější jména nebo příjmení“, nebo mít přiděleno rodné číslo).

V případě označení „druhu cestovního dokladu“ se tímto rozumí nejen konkrétní druh tohoto dokladu (např. cestovní pas), ale i označení státu, který ho vydal (tj. např. cestovní pas Rakouska). Pokud jde o „označení orgánu, který ve věci jednal“ rozumí se tím veškeré údaje umožňující jeho identifikaci.

K § 378Vedle informačního systému cizinců je policie oprávněna provozovat i některé další informační systémy.

K § 379Ustanovení upravuje otázky spojené s provozováním informačních systémů, jejichž správcem je ministerstvo vnitra. Jde jednak o informační systém osob žádajících o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany, jejichž osobní údaje jsou citlivé v souvislosti s jejich spoluprací s orgány činnými v trestním řízení.

Právní úprava v odstavci 2 obsahuje v souvislosti s vydáváním cizineckých pasů obsahujících biometrické údaje oprávnění Ministerstva vnitra provozovat informační systém o cizincích žádajících o vydání cizineckého pasu obsahujícího biometrické údaje (tj. obdobné oprávnění jako v případě cestovních pasů vydávaných občanům České republiky). Tyto údaje se po uplynutí 60 dnů ode dne vydání vyrobeného cizineckého pasu zničí.

Úprava odpovídá zákonu č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

K § 380Stanoví se oprávnění provozovatele zařízení pro zajištění cizinců vést provozní informační systém o zajištěných a ubytovaných cizincích umístěných v zařízení, a to pro účely zajištění vnitřního provozu zařízení; provozní informační systém je zřizován v souladu s ustanovením § 2 písm. u) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, a jeho správcem je provozovatel zařízení.

172

Jsou vymezeny kategorie údajů, které jsou v provozním informačním systému vedeny v souladu s jeho stanoveným účelem (jednak identifikační údaje cizince, citlivé údaje vážící se k informaci o cizinci, na jejímž základě jsou cizinci poskytována zvláštní plnění a služby nebo zajišťován zvláštní režim pobytu v zřízení tak, aby byla chráněna jeho základní práva, včetně ochrany života s přihlédnutím k jeho specifickému sociálnímu postavení a zdraví, údaje, jejichž zpracování je nezbytné pro plnění úkolů provozovatele souvisejících s plněním povinností a oprávnění, které má vůči cizinci podle tohoto zákona o pobytu cizinců, a se zajištěním vnitřního provozu zařízení, jeho organizací a financováním).

Rozsah vedených údajů je stanoven především s přihlédnutím k nezbytnosti zajistit zpracovatelské údaje pro plnění povinností vyplývajících ze zákona o účetnictví, a to zejména s přihlédnutím k vyúčtování finančních prostředků poskytovaných ze státního rozpočtu (většina těchto údajů má povahu účetních záznamů nebo jejich zdrojů a ověřovacích údajů). Vedení dalších údajů vyplývá z povinnosti provozovatele vytvořit řádné podmínky pro průběh případné kontroly (zákon o státní kontrole, zákon o finanční kontrole), ze zkušeností z praxe, kdy v průběhu kontrol bylo vedení těchto údajů opakovaně vyžadováno, popořadě kdy vedení těchto údajů je rozhodující pro případné následné soudní nebo správní řízení.

V odstavci 2 je stanovena doba uchování údajů, a to zejména vzhledem k povaze vedených údajů, které jsou v převážné většině účetními záznamy, nebo údaji, které s nimi bezprostředně souvisejí; s přihlédnutím k jejich povaze a účelu dalšího zpracovávání uchovávají se tyto údaje ve lhůtě umožňující jejich užití pro plnění úkolů v oblasti účetnictví a pro vytvořen podmínek pro provedení kontroly podle zákona o státní kontrole nebo podle zákona o finanční kontrole, tedy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají; po uplynutí této doby se zlikvidují. Doba uchování vyplývá z ustanovení § 31 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Jiné údaje, než účetní záznamy, se uchovávají po dobu 5 let od data ukončení pobytu cizince v zařízení, a to s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v odůvodnění odstavce 1.

Vzhledem k charakteru zpracovávaných údajů bude pro tento informační systém jeho správcem zpracována provozní dokumentace, ve kterém bude upraven jeho životní cyklus, účel a technické prostředky zpracovávání vedených údajů a zejména zajištění legitimnosti a bezpečnosti zpracovávání osobních údajů, včetně zajištění souhlasu subjektu údajů s jejich zpracováváním tam, kde to příslušná kategorie údajů vyžaduje s přihlédnutím k pravidlům ochrany osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb.

K § 381Upravuje se provozování informačního systému v působnosti ministerstva zahraničních věcí s ohledem na jeho působnost v řízení schengenských vízech, národních vízech a povolení k pobytu.

K § 382Vzhledem k působnosti ministerstva vnitra v oblasti povolování pobytu cizinců se stanoví oprávnění vkládat do informačního systému cizinců údaje získané z úřední činnosti při výkonu této působnosti. Zároveň se stanoví oprávnění ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí využívat údaje z informačního systému cizinců.

K § 383

173

Ministerstvo vnitra je správním orgánem odpovědným za řízení o mezinárodní ochraně a řízení o dočasné ochraně, proto se stanoví oprávnění ministerstva poskytovat do informačního systému cizinců údaje o poživatelích mezinárodní nebo dočasné ochrany.

K § 384Zastupitelské úřady a ministerstvo vnitra jsou zdrojovými místy údajů vedených v evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli národního víza za účelem zaměstnání, zaměstnaneckých karet, modrých karet a karet vysoce kvalifikovaných zaměstnanců (§ 37b zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů). V oblasti vydávání těchto povolení k dlouhodobému pobytu provádí zastupitelské úřady a ministerstvo vnitra řadu procesních úkonů, u nichž je nezbytná znalost údajů vedených v evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnaneckých karet, modrých karet a karet vysoce kvalifikovaných zaměstnanců o charakteristikách těchto míst a zaměstnavatelích. Z tohoto důvodu jsou vytvořeny právní podmínky pro poskytování údajů z centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnaneckých karet, modrých karet a karet vysoce kvalifikovaných zaměstnanců ministerstvem práce a sociálních věcí, a to jak ministerstvu vnitra, tak ministerstvu zahraničních věcí (zastupitelským úřadům). Zákonem je stanoven účel užívání takto poskytovaných údajů (plnění úkolů souvisejících s vydáváním, rušením a držiteli zaměstnaneckých karet, modrých karet a karet vysoce kvalifikovaných zaměstnanců) a způsob jejich poskytování (dálkový přístup). Rozsah poskytovaných údajů odpovídá rozsahu údajů vedených v této evidenci jako údaje povinné (§ 37 zákona č. 435/2004 Sb.). V zájmu zabránění případnému nadužívání poskytovaných údajů je současně v odstavci 2 stanoveno, že využívat lze pouze rozsah údajů odpovídající plnění konkrétního úkolu.

K § 385Ustanovení umožní policii a ministerstvu efektivně zjišťovat údaje týkající se narození, uzavření manželství (partnerství) a úmrtí cizince.

K § 386Obecní úřad vede pro voliče, kteří jsou v jeho obci přihlášeni k trvalému pobytu, stálý seznam voličů. Dva dny přede dnem voleb obecní úřad seznam voličů uzavře a předá okrskovým volebním komisím výpisy ze seznamu, které obsahují soupis voličů oprávněných volit v jejich volebním okrsku. Podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů se předpokládá čerpání aktuálních údajů o občanech České republiky a cizincích s platným trvalým pobytem na území České republiky z registru obyvatel, resp. z agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního systému evidence cizinců pro účely vedení stálých seznamů voličů. V případě podkladů z agendového informačního systému evidence cizinců musí být do tohoto systému doplněn, na rozdíl od agendového informačního systému evidence obyvatel, ze kterého se automaticky vyberou státní občané České republiky, starší 18 let, u cizinců údaj o zápisu do dodatku stálého seznamu voličů pro volby do zastupitelstev obcí.

K § 387Úprava stanoví, komu a za jakých podmínek se poskytují údaje uchovávané v informačních systémech uvedených v tomto zákoně. Na základě zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, se informační systém cizinců stal agendovým informačním systémem. Odstavec 1 stanoví rozsah poskytovaných údajů do základního registru obyvatel. Ustanovení dále upravuje poskytování údajů dalším subjektům.

174

K § 388Úprava stanoví další okruh subjektů, kterým se poskytují údaje uchovávané v informačních systémech uvedených v tomto zákoně.

K § 389Policie, ministerstvo nebo ministerstvo zahraničních věcí je oprávněno z informačních systému předávat údaje z jím vedených informačních systémů za stanovených podmínek i do států, které nejsou členskými státy Evropské unie. Předávání údajů mezi členskými státy Evropské unie není v této souvislosti potřebné upravovat – řešeno zákonem o ochraně osobních údajů [§ 27 odst. 1].

K § 390V návaznosti na směrnici o dlouhodobě pobývajících rezidentech (2003/109/ES) a směrnici o modrých kartách (2009/50/ES) se stanoví pravidla předávání uvedených informací mezi členskými státy Evropské unie.

K § 391Stanoví se doby uchovávání údajů evidovaných v informačních systémech.

K § 392Čl. 101 Schengenské prováděcí úmluvy ve znění nařízení Rady (ES) č. 871/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zavedení některých nových funkcí v Schengenském informačním systému („SIS“), včetně boje proti terorismu, upravuje obecný výčet orgánů s právem přístupu k záznamům vedeným v SIS za účelem boje s nelegální migrací. U některých kategorií orgánů však tyto předpisy předpokládají přístup k záznamům v SIS na základě vnitrostátní právní úpravy. Jedná se o orgány odpovědné za udělování víz, ústřední orgány odpovědné za projednávání žádostí o víza, jakož i orgány odpovědné za vydávání povolení k pobytu a provádění právních předpisů týkajících se státních příslušníků třetích zemí při uplatňování acquis Společenství o pohybu osob. V České republice jsou těmito orgány ministerstvo vnitra, policie, ministerstvo zahraničních věcí a zastupitelské úřady.

K § 393Ustanovení vymezuje podmínky ověření pozvání a důvody pro odepření tohoto ověření tak, aby bylo eliminováno riziko zneužívání tohoto institutu.

K § 394V souvislosti s možností cizince předložit potvrzení o ubytování bez úředně ověřeného podpisu ubytovatele se zavádí oprávnění ministerstva vést tzv. seznam ubytovatelů, do nějž se dobrovolně mohou zapsat ubytovatelé. Pokud bude cizinec v řízení podle tohoto zákona předkládat potvrzení o ubytování u ubytovatele zapsaného do tohoto seznamu, takové potvrzení nebude muset být opatřeno úředně ověřeným podpisem ubytovatele. Možnost zapsat se do seznamu ubytovatelů je postaven na principu dobrovolnosti. Stanoví se podmínky zápisu do seznamu, důvody vylučující zapsání do seznamu ubytovatelů, jakož i důvody vedoucí k výmazu z tohoto seznamu. Na postup při zápisu či výmazu do nebo ze seznamu ubytovatelů se nevztahuje část druhá a třetí správního řádu, nevede se tedy správní řízení. O zápisu do seznamu se vydává osvědčení. O nezapsání či výmazu ze seznamu se ubytovatel vyrozumí.

K § 395

175

Stanoví se pravidla pro převzetí cizince, kterému Česká republika vydala modrou kartu, ale jiný členský stát Evropské unie vydání karty zamítl a to i v situacích, kdy modrá karta vydaná Českou republikou byla zrušena nebo zanikla její platnost.

K § 396Stanoví se povinnost policie dodatečného potvrzení data a místa vstupu cizince na území v souladu s požadavky Schengenského hraničního kodexu.

K § 397Jedná se o převzetí § 180h stávajícího zákona o pobytu cizinců, jehož cílem bylo reagovat na mimořádné události ze srpna a září 2006, kdy došlo k organizovanému násilnému hromadnému útěku žadatelů o udělení mezinárodní ochrany (zejména občanů Egypta) z přijímacího střediska umístěného v tranzitním prostoru mezinárodního letiště Praha a eliminovat možnost vzniku těchto událostí v dalším období. Vyhodnocení této události vyústilo v komplex návrhů změn některých ustanovení v zákoně o azylu i v cizineckém zákoně. Návrhy směřovaly ke zpřísnění pobytového režimu cizinců v tranzitním prostoru mezinárodního letiště (tj. oprávnění policie rozhodnout o ukončení pobytu cizince v tomto prostoru a založení povinnosti leteckému dopravci zajistit jeho dopravu mimo území České republiky). Nová právní úprava dané ustanovení přejímá.

K § 398 až § 400Vzhledem k požadavku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES určitým kategoriím cizinců zajistit neodkladnou zdravotní péči a související léčbu nemoci se stanovuje rozsah a úhrada zdravotní péče. Ustanovení upravují poskytování a úhradu zdravotní péče zajištěnému cizinci, cizinci ve výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, úhradu zdravotní péče cizinci v průběhu doby k vycestování z území nebo doby k opuštění území, a konečně úhradu zdravotní péče cizince v přijímacím středisku na mezinárodním letišti po pravomocném ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Péči bude hradit stát, resp. ministerstvo vnitra pouze za předpokladu, že potřeba neodkladné zdravotní péče vznikla až po stanovení doby k vycestování z území České republiky. Cílem je nehradit poskytování péče např. za cizince, kteří si v průběhu nelegálního zaměstnání přivodili úraz, resp. byli hospitalizováni a následně jim bylo uloženo rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou k vycestování z území České republiky. Dále je navrhováno, aby cizinci byla na náklady státu hrazena zdravotní péče pouze v případech bezprostředně ohrožujících vážným způsobem jeho život nebo zdraví. Případnou jinou zdravotní péči poskytnutou cizinci si cizinec bude hradit sám, resp. bude hrazena z jeho pojištění. Obdobně bude hrazena přímo zdravotní péče některým kategoriím cizinců, jejichž zdravotní péče byla řešena v dosavadní právní úpravě (§ 48 zákona č. 326/1999 Sb.) prostřednictvím fikce s odkazem na zákon o dočasné ochraně cizinců (např. cizinci, kteří požádali o dlouhodobý pobyt za účelem ochrany na území nebo cizinci, kterým bylo toto povolení k pobytu vydáno). Hrazení této péče bude prováděno v rámci rozpočtu organizační složky státu zřízené ministerstvem vnitra.

K § 401Návrh ustanovení souvisí s nově nastaveným systémem integračních opatření, jejichž splnění nová právní úprava požaduje (např. prokázání znalosti českého jazyka v rámci žádosti o vydání karty podnikatele nebo povolení k trvalému pobytu), kdy cizinec k žádosti bude předkládat doklad prokazující znalost českého jazyka. Na ministerstvu, školství, mládeže a tělovýchovy je pak věcné i právní řešení výuky českého jazyka a zkoušky znalostí českého jazyka v případě cizinců, tak aby bylo organicky začleněno do vzdělávací soustavy ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

176

vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V rámci právní úpravy zákona č. 561/2004 Sb., prováděcích právních předpisů k tomuto zákonu a vyhlášky podle návrhu § 405 odst. 3 bude rovněž způsob financování výuky a zkoušek navázán na obecný režim financování činnosti škol a školských zařízení.

K § 402Stanoví se pravidla pro organizaci adaptačně integračních kurzů včetně otázek, kdo je a za jakých podmínek je oprávněn adaptačně integrační kurz vykonávat. Stanoví se pravidla pro získání certifikátu školitele a tlumočníka adaptačně integračních kurzů a pro zánik oprávnění školitele nebo tlumočníka. Dále se stanoví dozorová pravomoc Ministerstva vnitra nad oprávněnými subjekty a k vedení seznamu školitelů a tlumočníků.

K § 403Dle odstavce 1 vláda svým nařízením podrobněji rozvede podmínky pro vydání karty zahraničního investora.

Podle odstavce 2 vláda nařízením stanoví seznam profesí a pracovních pozic, na které bude možno vydat kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Bez stanovení seznamu by nebylo možné kartu vysoce kvalifikovaného cizince vydat.

Navrhovaný odstavec 3 umožňuje stanovit nařízením vlády kvóty pro cizince žádající o přijetí za účelem výdělečné činnosti (zaměstnání, podnikání). Možnost zavést určitá omezení pro migraci do České republiky vychází z práva státu rozhodovat o rozsahu a složení imigračních toků do České republiky. Toto právo zůstalo i po přijetí Lisabonské smlouvy nadále ve výlučné kompetenci členských států. Rozsah a struktura migrace za účelem ekonomických aktivit mají být odvozeny od reálných potřeb české ekonomiky a integračních možností a rovněž mají být flexibilně upravitelné.

Vízová povinnost cizinců vyplývá z nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobození, a dále z bilaterálních dohod o usnadnění udělování víz a zrušení vízové povinnosti. V případech, kdy vláda České republiky rozhodne o zrušení vízové povinnosti, je povinna tak učinit svým nařízením (odstavec 4).

K § 404V souvislosti s transpozicí směrnice 2009/50/ES se pro účely vydávání modrých karet ukládá ministerstvu práce a sociálních věcí povinnost vyhlašovat Sdělením ve Sbírce zákonů průměrnou hrubou roční mzdu v České republice.

K § 405Dle odstavce 1 a 2 ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhláškami stanoví bližší podmínky uvedené v zákoně pro účely získání národního víza nebo povolení k pobytu za účelem studia nebo vzdělávání.

Dle odstavce 3 ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví vyhláškou pro účely vydání karty podnikatele, povolení k trvalému pobytu pro dlouhodobě pobývajícího rezidenta Evropské unie, rodinného příslušníka státního občana České republiky a vysoce kvalifikovaného zaměstnance podmínky pro složení zkoušky z českého jazyka.

177

K § 406Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou seznam závažných nemocí, které by mohly ohrozit veřejné zdraví nebo které by mohly závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek. Vydání této vyhlášky souvisí s podmínkami pro získání národního víza nebo povolení k pobytu.

K § 407Odstavec 1 a 2 umožňuje vydání uvedených vyhlášek ministerstva vnitra, které jsou nezbytné pro provedení některých ustanovení zákona. Bez jejich vydání by nebylo možné zákon aplikovat.

Dle odstavce 3 ministerstvo připraví vyhlášku k fungování adaptačně-integračních kurzů. Vyhláška stanoví rozsah adaptačně integračního kurzu, jakož i další podmínky související s pořádání takových kurzů.

K § 408 až 415Přechodná ustanovení byla navržena tak, aby byl zajištěn bezproblémový přechod ze současné na novou právní úpravu.

K § 416Zákonem o vstupu a pobytu cizinců na území České republiky bude zrušena dosavadní právní úprava, a to včetně všech prováděcích předpisů přijatých k dosavadní právní úpravě. Nové prováděcí předpisy budou vydány v rozsahu zmocnění dle nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky.

Výčet zrušovaných zákonů (resp. jejich částí) bude nezbytné v průběhu legislativního procesu doplnit o zákony, kterými do nabytí účinnosti nové právní úpravy budou provedeny změny zákona č. 326/1999 Sb. (např. v souvislosti s rekodifikací soukromého práva hmotného). Obdobně by bylo nezbytné doplnit i případně vydaná nová nařízení vlády či vyhlášky.

K § 417Účinnost zákona je navrhována na první den šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

178

Documents

A · Web viewSama Listina upravuje otázku postavení cizinců (článek 42) následujícím způsobem: (1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan