Na pranýři – díl druhý

ŠACHOVÁ ŠKOLA Jan Bílek

Šokující změna šachových pravidel ?

Vážení čtenáři, kteří se zabývají trochu podrobněji děním ve světovém šachu, si jistě již dávno povšimli, kolik nejrozličnějších novot vymýšlejí v posledních desetiletích nejrůznější šachové instituce (nemusíme chodit okolo horské kaše, když napíšeme osobnost/i). Pravda, zatím se jednalo především o způsob rozehrávání nejrozmanitějších postupových turnajů, pravidel oblékání , povinností fyzické účasti hráčů u šachovnice na počátku hry, zákazy a kontroly užívání nejrůznějších podpůrných prostředků - od různých stimulancií, až po látky dobře maskující jejich užití (diuretika; značné problémy, které zákaz těchto látek před partií přináší starším šachistům zde není předmětem naší přec jen tak trochu odlehčené kritiky), zavedení výpočtu ratingů = naprosté zahlcení číslicemi a žebříčky, atp. V samotné hře se potom neustále zrychluje tempo hry, o mistru světa může dnes teoreticky rozhodnout blesková partie...„Tohle všechno se ovšem dá vstřebat.“ řekne si jistě řada z nás, šachistů, kterým nejde o to honosit se nějakým mezinárodním titulem či vyhrávat turnaj za turnajem. Ale posuďte sami, zda přece jen i v naší krásné hře neplatí ono známé pořekadlo „čeho je moc, toho je příliš“!

Příběh první: chod jezdce

S milým čtenářem bych se tentokráte chtěl tak trochu žertovnou formou podělit, co jsem si přečetl v jednom „díle“, jež stvořil a distribuuje do našich škol občanské sdružení Šachový svaz ČR. Ponechám na čtenáři, zda níže uvedené bude vnímat spíše jako jistý druh recese či další ukázku nekompetentnosti (na pranýř s tím!) v době, kdy by chtěl být profesionálním šachovým pracovníkem s živnostenskou koncesí prakticky každý, kdo se naučil řádně pravidla a šach nade vše miluje (druhé není dokonce ani podmínkou)! Vlastně...omyl – v našem případě jde o persónu, která ani šachová pravidla zřejmě plně neovládá (viz důkazy níže).

O co tedy jde? Někdy v roce 2012 - v rámci projektu „Šachy do škol“ - se vedení šachového svazu ČR o. s. rozhodlo vydat příručku pro začínající trenéry a učitele s názvem „Metodická příručka pro učitele a trenéry šachu“ (dále Příručka, viz obrázek níže vlevo). Samozřejmě je v ní nutné naučit začínající učitele nejprve základním pravidlům, později nejrůznějším, strategickým a taktickým zásadám šachu, atp. Jde tedy jistě o poupravenou verzi nesmírného množství knih pro samouky šachisty-začátečníky, kterých jen v někdejší ČSSR vyšly desítky...

„Nic proti“ můžeme si říci! Vždyť celý systém zavádění výuky šachu do základních škol doporučuje EU, jako povinný předmět ji dokonce některé

země již zavedly! Šlo spíše o to, kdo projekt – tedy i tvorbu příslušné literatury – dostane na starost, projekt zastřeší a dosáhne tedy i na poměrně štědré dotace. Manažerem a editorem celého projektu se stal (přijetím nabídky šachového svazu) jakýsi doc. RNDr. Martin Kubala, Ph.D. Biofyzik – jak se můžeme dočíst na internetu, a nutno snad ještě dodat mezinárodní šachový mistr. Nu, proti vkusu žádný dišputát. Kdysi jistě talentovaný šachista se ovšem drahnou dobu svému někdejšímu koníčku asi moc nevěnuje. V naší „ekonomicky kruté době“ jde ale o něco jiného – o další výběr pracovníků, kteří budou jednotlivé materiály sestavovat (samozřejmě, že krom Příručky, je nutno vypracovat a vytisknout různé šachové pracovní sešity pro děti a podobně)!

Nechci čtenáře unavovat dalšími mnohdy už zbytečnými informacemi, takže než ocituji úryvek z této Příručky... ...jen ještě dodám, že když si „dílo“ pravda – v pracovní verzi - přečetl velmistr Marek Vokáč, místopředseda ŠS, předseda TMK a hlavně jeden z nejúspěšnějších šachových trenérů v České republice (úspěšnost trenéra osobně hodnotím podle výsledků jeho práce, nikoli podle toho, s jak významnými osobnostmi tento udržuje přátelské kontakty), zřejmě se mu muselo zatmít před očima. Konečně, pravděpodobně on sám tématicky podobné dílo zpracoval – podle mne ve výtečné formě – na stránkách Novoborského šachového serveru. Zřejmě aby se ujistil, že „se mu nedělá při čtení příručky zle samotnému“, rozeslal její pracovní verzi všem významnějším trenérům a pedagogům, kteří mají s tréninky dětí zkušenosti. Kritika byla do té míry drtivá (samozřejmě krom přátel, spolupracovníků a trenérů – charakterově nepevných lidí -, kteří si raději ponechají svůj názor pro sebe...), že manažer projektu – podle svých vyjádření dokonce zvažoval podání trestního oznámení: předseda TMK rozesílá dílo, jež není jeho majetkem .

Chod jezdce = zmatečné řízeníVzpomenete si ještě milí čtenáři na dobu, kdy jste se učili šachová pravidla na úrovni chodu jednotlivých kamenů? Pokud ano, předpokládám, že největší problém Vám činil chod jezdce. Jednak jeho podivný pohyb po desce, jednak jeho skákání...Přečtěme si nyní, jak vysvětluje ve výše zmíněné příručce pravila chodu jezdce manažerem vybraný autor a terč naší dnešní kritiky Ing. Petr Herejk, toho času šachový živnostník (trenér, rozhodčí, organizátor, funkcionář...):„Jezdec je jedinou figurou na šachovnici, která může přeskakovat jak vlastní tak soupeřovy figury. Jezdce může hrát na nejbližší pole opačné barvy, které nesousedí s polem, na kterém jezdcem stojí. Tzn., že jezdec při provádění tahu provádí pohyb připomínající písmeno "L", složený z přesunu o dvě pole po sloupci nebo po řadě a následně přesunu o jedno pole kolmo k tomuto. Příklad pohybu jezdce ukazuje následující diagram...

Jste milí čtenáři z textu, snažícího se vysvětlit „jak tahá kůň“, moudří? Jestliže již níže nebudeme brát v potaz gramatickou chybu, kterou ovšem jistě především „ocení“ učitelé českého jazyka, stejně jako stavbu vět (myslíce si pravděpodobně, že šachisté jsou – ještě eufemisticky řečeno - poněkud jednostranně zaměření lidé, ne-li výluční autisté ), za nezvratný fakt můžeme považovat, že finální text neprošel po jazykové stránce rukama odborníka. Šachový svaz na jeho odměnu zřejmě již neměl prostředky...Nikdo z činovníků svazu neměl očividně navíc ani odvahu si před uvedením do tisku Příručku přečíst a upozornit autora, že některé věty nedávají smysl.

Nyní otázka přichystaná pro Vás, ctění čtenáři: každý, v tom čísle i začínající šachista, je po nějakém čase schopen odpovědět na otázku: „Kolik možných tahů má bílý k dispozici v základní pozici – v prvním tahu? Samozřejmě dvacet! Ovšem...pokud bychom se řídili pokyny autora, jenž výše popisuje základní pravidlo chodu jezdce, kolik bychom měli v takovém případě možností?

?XIIIIIIIIY9rsnlwqkvlntr09zppzppzppzpp09-+-+-+-+09+-+-+-+-09-+-+-+-+09+-+-+-+-09PzPPzPPzPPzP09tRNvLQmKLsNR0xiiiiiiiiy

?

!

Pouze šestnáct! Změna pravidel !! Vždyť - zopakujme si: Jezdec je jedinou figurou na šachovnici, která může přeskakovat jak vlastní tak soupeřovy figury. Jistě uznáme, že i počátkem třetího milénia stále platí, že figura není pěšec, a proto se na něho pravidlo přeskakování nevztahuje! Právě jsme viděli jednu z nejviditelnějších hrubých chyb „díla“ pro učitele šachu na školách. Naštěstí – domnívám se - bystřejší učitelé po studiu několika dalších stránek pochopí, že pěšec (ač není figurou, zato kamenem) není v „přeskakování“ výjimkou.

Ach, ta čeština!Před mnoha a mnoha lety jsem byl zařazen do jedné skupiny adeptů-zájemců o zvýšení formální trenérské kvalifikace. Při závěrečných ústních zkouškách dostal jeden z posluchačů za úkol vysvětlit svým hypotetickým žákům, jak se staví tzv. most ve věžové koncovce. Šlo shodou okolností o mého dlouholetého kamaráda, jednoho z nejlepších „blicařů“, které jsem za svůj život poznal. Prostě mu to nesmírně rychle myslelo. Jenomže právě ona rychlost byla v jeho „výkladu“ silně na závadu. Chrlil se sebe varianty tak promptně, že, myslím, mohl někdo v sále těžko stačit jeho tempu přemísťování kamenů po nástěnné šachovnici. Nu, a když se ve výkladu, resp. variantách asi dvakrát či třikrát spletl, měl jsem – zřejmě nejen já - několik dalších let problém, dostat se při stavění mostu ve věžové koncovce na původní kolej...alespoň jsem si vždy myslel, že „most ovládám“...do té doby.

Výklad pana Ing. Herejka ve mně vzbuzuje stejný dojem! Je podle mého zmatečný; chtěl bych vidět učitele, jak by podle tohoto mustru učil malé děti.

Jako trenéru a teoretiku se mně do rukou dostalo mnoho knih, v nichž autor vysvětloval chod jezdce. Zdařilejší popisy, méně zdařilé; avšak hrůzu, která na nás zírá ze stránky „Příručky“ jsem neviděl za více než 40 let aktivní praxe! Aby měl ctěný čtenář srovnání, dovoluji si ocitovat pasáž z knihy Prof. PhDr. Jiřího Veselého CSc. (připomínám, že kniha „Jak hrát šachy“ není didaktickým materiálem a ani není určena vysloveně dětem věku 6-8 let): „Jezdec je figura, jejíž chod dělává začátečníkům potíže: ze svého stanoviště se může přesunout na pole opačné barvy (tj. stojí-li na bílém poli, tedy na černé pole a naopak), ne však do nejbližšího sousedství, nýbrž ob pole. Není to ani ve směru diagonály, ani ve směru sloupce či řady, ale je to vlastně do tvaru písmene ‘L‘. Jezdec mine jedno pole sousední a pak uhne na další pole opačné barvy...Jezdec je figura krátkonohá, ale zato čiperná, zejména ve

středu šachovnice je jeho působnost značná, z pole c3 ovládá osm polí...Jezdec je jediná figura, která smí skákat. Třeba ze základního postavení z pole g1 může hned prvním tahem přeskočit řadu vlastních pěšců a postavit se na f3 nebo h3. Stejným způsobem může přeskakovat i soupeřovy kameny...“

---------------------------------------------------------------------------------------------------Poznámka: Můj vlastní vynález-test (který ovšem Jiří Veselý podle mne nepřímo v textu výše naznačuje) využívající právě chod jezdce, je namířen na „odhalení“ malých dětí, „kterým to pálí“ . Vezměme prvňáčka či druháka, odstraňme z desky všechny figury vyjma jezdce a využijme podle mého absolutně nejkratší existující definice (můžeme ji napsat i na tabuli): Jezdec se pohybuje tak, že vždy přeskočí na druhé nejbližší pole opačné barvy! Relativně dlouhá věta a její smysl jistě dá dětem zabrat, avšak vsadil bych se, že minimálně několik z nich nám řešení ukáže i bez onoho magického písmenka „L“. K tomu lze v našem případě využít i analogie semaforu: zelená – povoleno, červená stop! (Mezipředmětové vztahy ve škole! Viz diagram níže.)

XABCDEFGHY8-+-+-+ +(7+-+-+-+-'6-+-+-+-+&5+-+-+-+-%4-+-+N+-+$3+-+-+-+-#2-+-+-+-+"1+-+-+-+ !xabcdefghy

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Nemusí být člověk vystudovaným lingvistou, aby poznal ve kterém vzorku se skrývá pravý český jazyk! Hospodaření a politika šachového svazu je pro mne v tomto případě záhadou. Vybere a zaplatí manažera, pracovníky, autory, uhradí jim dohromady několik set tisíc korun, místo aby se rozhlédl kolem sebe, vybral stát, jenž je ve výuce dětí na školách na výrazně vyšší úrovni, dílo – licenci zakoupil a přeložil. Mnohem levnější verzí potom bylo pověřit autora, který se již někdy podobnou prací úspěšně zabýval, aby ji předložil, dodělal, přizpůsobil účelu...jinými slovy, který již ve své práci něco dokázal!

Samozřejmě, že jsem dalek od myšlenky dělat Příručce – byť negativní – reklamu; na závěr jen dodám, že didaktické a různé jiné chyby (minimálně sporné texty či výběry ukázek) lze nalézt téměř na každém listu Příručky.V kritickém článku jsem již použil přísloví „Proti vkusu žádný dišputát“; vedení našeho, alespoň podle mne, jinak slušně pracujícího gigantického občanského sdružení se tu však zachovalo (s čestnou výjimkou Ing. Marka Vokáče, jenž ale pochopitelně sám nic nesvedl) jako parta amatérů...

Příběh druhý: redaktor Týdeníku na štíru s notací

Čtenáři, kteří více méně rádi sledují šachové dění, a přitom jim do datových schránek pravidelně nedochází Šachový týdeník (dále Týdeník, vydává Pražská šachová společnost o. s.), nečiní podle mne dobře. Ne, nejde jen o to, že se vydání distribuují zdarma. Minimálně první strana Týdeníku vždy informuje o zásadních novinkách, a občas v čísle najdeme i pěknou, solidně komentovanou partii. Zkrátka na našem malém trhu něco takového vždy chybělo...a co čtenáře zajímá z jakých reklam na sebe internetový týdeník vydělává. Čtenářům rozhodně doporučuji si Týdeník objednat a svým svěřencům toto dokonce zadávám příkazem . Informace jsou totiž důležité, svěřenci si tak udržují kontakt s tím, co se kde děje a – koneckonců – využít se dají i „slabší“ momenty Týdeníku (viz níže).

Víme, říká se „darovanému koni na zuby nekoukej“, ale vše by přece mělo mít své meze. V porovnání s jinými alternativními informačními kanály, se Týdeník občas vyznačuje až neuvěřitelně bídnou kvalitou komentářů ukázek, partií i odborností. Krom výletů do historie – rubriku tu má na starosti pan Ing. Václav Pech Ph.D. – se nezdá, že by kdokoli z redaktorů věděl o šachové minulosti více, než že kdysi existoval nějaký Karpov, možná Petrosjan, Tal, Botvinnik a třeba Alechin.Šéfredaktor a zřejmě majitel Týdeníku zřejmě neprožil dětství a mládí v objetí naší krásné hry, a na klasiku zapomíná. Časopis má dále strukturu redaktorů, kteří se nejrůznějším způsobem střídají. Na druhé straně - čest jejich práci! Je jistě náročná, činěna často ve stresu, protože Týdeník musí být samozřejmě především aktuální. Jeho klesající úroveň však nelze podle mého přehlédnout.Poznámka: čtenář zde může namítnout, proč tedy autor svůj názor ventiluje zde, v rubrice Na pranýři, a raději nenapíše svoje kritické výhrady přímo redakci. Vážení čtenáři, stalo se tak již asi podvakráte – nemohl jsem nereagovat na neuvěřitelně slabé glosy k některým partiím -, leč...odpověď žádná.

Ale nyní k podstatnému:A ejhle – ecce homo -, na scéně se opět objevuje náš starý známý pan Ing. Petr Herejk, kterému je primárně tento díl rubriky věnován, autor zřejmě nejslabšího díla vydaného v ČR za posledních 10-15 let. Podívejme se, co všechno můžeme pod jeho redakcí v Týdeníku najít. Tentokráte nejde o pravidla šachu, ale – pro změnu - o (ne)znalost šachové notace!V dvojčísle 26-27 z roku 2015 najdeme ukázku a „analýzu“ následujícího - jinak ovšem půvabného - fragmentu partie. (Veškerý text jsem ponechal nezměněn a upravil pouze grafiku, aby odpovídala zvyklostem našich stránek.)

Černoušek,L (2467) – Štoček,J (2567) Teplice, 2015XABCDEFGHY8-+-+r+k+(7zpL+-+-zpp'6-+-zp-sn-+&5+-+-+r+-%4-+Pwq-zP-+$3tRP+p+-zP-#2-+-wQ-tR-zP"1+-+-+-+K!xabcdefghy

Černý má dominantního pěšce na e3 a jeho figury stojí výborně. 25…d5! Krásné odpojení střelce od krytí pole d4.

26.Vg2 Nešlo 26.Sxd5 pro 26…Vxd5! 27.exd5 Je4! s výhrou.

26…Je4 27.Db2 a závěrečná třešnička na dortu. 27…Jxg3+!

Bílý se vzdal, nechtěl si nechat ukázat 28.hxg3 (po 28.Vxg3 Ve1+ 29.Kg2 Dxb2+–+ je konec) 28…Vh5+ 29.Vh2 Ve1+ 30.Kg2 De4+ 31.Kf2 Vxh2# 0–1

A zde si může čtenář prohlédnout originál „kvalitně“ okomentovaného závěru partie.

„Takovýchhle maličkostí jsme již v literatuře viděli!“ může argumentovat leckterý čtenář. Ano, napíšete-li dílo o – řekněme – pěti stech stranách, nemůžeme se divit, že objevíme chybu; a také ji na 99 procent nalezneme!

Ale v článku na cca 3 stranách? Jak myslíte, že je kvalitní práce „našeho profesionála“? Nejen smutně vypadá, jestliže redaktoru nestačí „strefit se“ do správných písmenek notace, jestliže cca 2 centimetry výše na něho pokukuje...diagram!

Mat je mat! Další nepřesnost ve stejném článku si dovoluji zadat milému čtenáři zároveň jako úkol. S normálními komentáři by si čtenář Týdeníku ukázku – myslím – užil. Jenže...

Tedy: Přečtete si prosím text níže a pokuste je najít v komentářích fragmentu dvě chyby! I když ovšem nehledáme chyby vysloveně analytické, glosátorům by se toto stávat nemělo!

? ?

!

XABCDEFGHY8r+l+k+r+(7zppwQ-vlN+-'6-+-+p+-zp&5+-+psNp+q%4-+-+-+-+$3+-+-+-+-#2P+P+-zPPzP"1tR-+-+RmK-!xabcdefghy

Řešení 1: Po glosátorem uváděným 24.Vab1 (příchod nové rezervy do hry – na OL „b“ působí mocně i sympaticky, možná je však ještě účinnější 24.f4) 24...Dh4 25.Jd6+! Sxd6 sice bílý díky 26.Df7+ vyhrává, o mat se však rozhodně nejedná!

Řešení 2: ...a černému zbyl o pěšce více, kterého v pozdějším průběhu uplatnil k výhře. (Nestálo by autoru za to, vyhledat si na cca 3 strany textu korektora?)

Zase maličkosti? Možná, ale svědčí o odfláknuté práci. Zatímco v dřívějších dobách pracovali teoretici na svých dílech minimálně měsíce (kupříkladu na analýze partií v sovětském časopise „Šachmaty v SSSR“ dny či týdny), dnes je náš glosátor schopen vypořádat se s prací – a to ještě navíc se silikonovým pomocníkem v zádech, samozřejmě - za hodiny či dokonce minuty. Nejde mně však rovněž do hlavy, jak se může znak # objevit u tahu, kam nepatří (jakkoli bílý vyhraje v několika málo tazích).

Résumé: Vážený pane šéfredaktore Týdeníku, nevadí Vám takováto pochybení? Úřednice v bance se sice může splést a místo 1 000 000 € napočítat 999 900, ale také jí to může stát místo. Skladník – mluvím z vlastní zkušenosti - nejenže nesměl mít na skladě dílů méně, ale ani více než bylo uvedeno v dokumentaci!

Ne sutor ultra crepidam!

Ševče, drž se svého kopyta! Pořekadla jistě stále aktuálního by se měl podle mého držet autor, kterému jsme tentokráte věnovali díl rubriky „Pranýř“. Nenalhávejme si, že každý může po chvíli zácviku činit v našem světě co je libo...a ještě v kdoví jak mimořádné kvalitě. Stejně jako si nemůžeme koupit housle, 20 let je doma oprašovat a po několikaměsíčním výcviku naplánovat první placený koncert (máme přece hodně velmi vlivných lidí na naší straně), nemůže se z nás stát přes noc kvalitní profesionální šachový analytik, byť jsme třeba i zkušení turnajoví bijci! Za mizernou práci bychom se měli stydět! Nebo už ani tohle v současnosti neplatí?...