Když jsem před rokem psal pro Živu při-pomínku, jak překvapivě silně se v oblas-ti ekologických změn za více než 40 letsplnily varovné propočty zprávy o stavusvěta, knihy Meze růstu (Limits to Growth,Donella H. Meadowsová a spoluautoři,1972), vzešlé z okruhu Římského klubu(Živa 2016, 1: I–III), nebylo ještě známo, žemezi význačné světové osobnosti, kterénás opustí v r. 2016, se zařadí jeden z nej-oceňovanějších futurologů, původně jazy-kovědec a americký novinář Alvin Toffler.Zemřel 27. června 2016 ve věku 87 let.Kdyby se mě někdo zeptal, koho bohuželaž z příliš mnoha vloni zesnulých význam-ných lidí bych jmenoval pro nepřehléd-nutelný přínos v globálním měřítku, stálby na jednom z předních míst. Jeho knihaŠok z budoucnosti (Future shock, 1970)vyšla v době komunistického obranářstvívůči jakýmkoli výstižným popisům ekolo-gických, ekonomických a sociálních hrozeb,o nichž mimo jiné tato publikace pojedná -vala. Jako taková byla u nás tabuizována(v překladu vyšla v r. 1992). Nepřízeň vůčipodobným vizím, opřeným o konkrétnísymptomy a spjatým přímo či nepřímos ekologickými aspekty, pokračuje (dnespřes pohrobky oné doby popíračů skuteč-nosti typově reprezentovaných VáclavemKlausem nebo Milošem Zemanem, pro-dukty někdejšího akademického Prognos-tického ústavu, 1984–92, zřízeného z vůleMoskvy, resp. dlouholetého šéfa sovětskétajné služby KGB a tajemníka Ústředníhovýboru Komunistické strany Sovětskéhosvazu Jurije Andropova).

Ačkoli nebiolog, dotkl se Toffler biolo-gie – adaptivity organismu člověka v kon-textu akcelerujících civilizačních změnprostředí a stylu života v industrializova-ných společnostech. Dá se říci, že žijemesoučasnost, jakou téměř před půlstoletímv mnoha zásadních směrech předpověděl.Přechod od hromadné výroby a tradiční-ho průmyslu k ekonomice založené na po -užívání počítačů a na informacích (mohlibychom dodat: a na politice často založe-né na dezinformacích) předvídal. Do jehoprognóz se řadí též značné rozšíření elek-tronické pošty, videokonferencí a interak-tivních médií. Zabýval se účinkem spole-čenských změn na jednotlivce. Připisujese mu autorství termínu „přetížení infor-macemi“, které popisuje situaci člověkanezvládajícího psychologicky ani fyzio-logicky akceptovat nadměrný přísun no -vých dat a vědomostí. Biologicky nejsmeschopni se navyšovanému tempu změnpřizpůsobovat – jsou překročeny mezeadaptability. I vzájemná oddálenost vrstevve společnosti dosahujících/nedosahují-cích na informační a odvozeně i materiál-ní toky se zvyšuje. Na rozdíl od minulostižijeme v podmínkách „vysokého stupněpomíjivosti“. Jednorázovost jako spotřeb-ní vzorec zboží jakéhokoli druhu stupňuje

svůj význam, v nadcházejícím superindu-strialismu se stále více prodává přidaná„psychologická náplň“ výrobku, jež nemu-sí souhlasit s jeho skutečnými kvalitami.Roste průmysl zážitků (a opět dodejme:praxe politiky emocí podporovaná sociální -mi sítěmi). Ve schopnosti selektovat jakostinformací při přetlaku internetově šířené„datové kaše“, reflektovat sníženou ověři -telnost a případnou propagandistickouúčelovost údajů nemáme trénink a zvyšu-jící se pracovní i výuková závislost podpo -ruje virtualitu žití na úkor bezprostředníinterakce s realitou. Spisek Šok z budouc-nosti sestává zčásti z diagnózy, resp. ana-mnézy společnosti, zčásti z pronikavéhoodhadu protažení změn do budoucna a v zá -věru obsahuje výzvu pro společnost, čehoby se měla vyvarovat, chce-li se vyhnoutpředjímaným problémům.

Dílo Třetí vlna (Third wave, 1980) rozvi -nulo o 10 let později po vydání Šoku z bu -doucnosti autorovo pojetí dějin jako rozvojlidstva ve vlnách, kde první bylo usedlézemědělství, druhou průmyslová revolu-ce a třetí se jeví boom informačních tech-nologií. Aniž by globálně zcela vymizelypřežívající prvky dřívějších vln, zvláště tébezprostředně předcházející, vyvolá novávlna radikální zlom ve způsobu života lidía postihne náročností přítomnou generaci.Jestliže takřka soběstačné široké rodinyodpovídaly hospodaření v první vlně, pakmnohem menší a nikoli už vícegeneračníjednotky orientované na rychlou spotřebusériově vyráběného zboží v průmyslovýchfirmách a korporacích charakterizují dozní-vající druhou vlnu. V klíčových slovech,jimiž lze tuto etapu popsat, se v podstatěneliší uspořádání společnosti s tržní eko-nomikou a společnosti s centrálním pláno -váním – materialismus a maximalizaceprodukce, standardizace a centralizace,masovost a koncentrace. Naproti tomu tře-tí vlna staví na nových materiálech, nej-novějších vědeckých poznatcích a rychlédostupnosti informací prostřednictvímelektronických sítí umožňujících shromaž -ďovat, ukládat a zpracovávat velké soubo-ry dat. Informace se stává nejvýznamnější„surovinou“ ve všemožných sférách civi-lizačního provozu. Komunikace se budeodehrávat v různých „vrstvách“, což neserizika (ne)komunikačního chaosu (čehožjsme svědky na úrovni mezigenerační,globálně politické aj.). Technosféra a info-sféra v Tofflerově kvalifikované předtušepatrně odstartuje sociální změny ve smyslupravděpodobné neudržitelnosti klasickérodiny první a druhé vlny – díky informač -ním technologiím a rostoucí individuálnísoběstačnosti budou jednotlivci stále vícepráce vykonávat z domova a soustřeďovatse tam, a jako „elektronický dům“ simulo -vat širokou rodinu první vlny posazenoudo kulis třetí vlny s rozrůzněnými rolemia vztahy mezi příslušníky. Spotřebitelské

návyky sice nevyloučí klasický trh, avšakten nebude nutno ve stávajícím duchurůstově budovat. Charakteristikami třetívlny se jeví pojmy jako flexibilita, rozma-nitost, přizpůsobivost, decentralizace ad.Do krátkého textu se všechny aspekty Tof -flerovy vize nevejdou, ale lze říci, že jehokoncept poměrně dobře vysvětluje na růz-ných škálách jevy jak historické, tak třebapokrok v provozu všedního dne na uliciměsta nebo na venkovských návsích. Kon-sekvencí tohoto trendu je např. celkovázměna ve vnímání času, jednotlivých úse-ků života jednotlivce, i relativizace roz-prostření doby k práci, ke změněné rodin-né roli apod. Tlak na změny demokracievyspělých společností, převážně demo-kracie nepřímé ve prospěch polopřímés větším uplatněním menšin na rozhodo-vacích procesech, se v našem dnešku po -tvrzuje, odmyslíme-li si průvodní rizikaskupinově-mocenských manipulací k ex -trémním formám vládnutí. Jakkoli mnohéz Tofflerova vidění světa ventilovanéhopřed desítkami let nám dnes běží před oči-ma, třetí vlna zatím nepřevážila – nejdeo žádnou mechanisticko-deterministic-kou fixní ideu, leč ideu věrohodnou, při-čemž svět zůstává otevřený. Tah nazpět sev nás ovšem projevuje pořád, zvlášť tady,od středu Evropy na východ. Na jazykumáme stále postminulost (postkomunis-mus, postmodernismus, poststrukturalis-mus, nejnověji „doba postpravdivá“ ad.),ale Tofflerova „prebudoucnost“ (už běží-cí začátek něčeho nového) nikoli. Víc nežjiní se bojíme apriorně tušeného chaosu(z něhož respektovaný teoretik vědy IljaPrigogine dokázal vygenerovat zárodkynového řádu).

Dalšími tituly poutajícími pozornostbyly Posun moci (Power shift, 1990), Novácivilizace. Třetí vlna a její důsledky (Crea -ting a new civilisation. The politics of thethird wave, 1994) a Válka a antiválka (Warand antiwar, 1995). Dvě nakonec jmeno-vané, které A. Toffler sepsal s manželkouHeidi, byly přeloženy do češtiny (vydalonakladatelství Dokořán, Praha 2001 a 2002).Zejména poslední kniha varováním přednovými konflikty zemí třetí vlny a stálevíce zaostávajícími oblastmi (při uplatně-ní nového dělení z knihy Posun moci –nikoli na chudé a bohaté, ale na rychléa pomalé) nabyla na aktuálnosti ve žhavépřítomnosti, kdy uspokojení po kolapsusovětského impéria přineslo škrtání vevojenských rozpočtech transatlantickýchzemí a nevšímalo si globálních sociálně- -ekonomických proměn jdoucích rukuv ruce s probíhající ekologickou změnou.Zárodky nových válek jako vždy zakotve-ných v koncích těch předchozích se přesiluzorní doufání v nastolený mír stalydoutnákem ničivého potenciálu v éře tře-tí vlny, jak jsme svědky u nové rozpínavos -ti Číny (budování umělých ostrovů v Jiho-čínském moři, politika vůči Tchaj-wanuap.) nebo Ruska (anexe Krymu, hybridníválka na východě Ukrajiny, bezohlednébombardování v Sýrii atd.). To vše s ekolo -gickými škodami beznadějných rozměrůa hloubky dohromady umocňuje migraceobyvatel (ze strany ničitelů možná záměr-ně) do zatím stabilních oblastí. O tom užale byla řeč ve výše zmíněném textu v Živěz minulého roku.

XVI živa 1/2017

Pavel Kovář

Alvin Toffler (1928–2016) –předpovědi potvrzené dneškem

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2017. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.