Embed Size (px)
DESCRIPTION
Děti trnou a matky neví. Jeden z nejsilnějších básnických debutů posledních let: Alžběta Michalová (1991) napsala sbírku rodinných žalozpěvů, nářků i výkřiků nad vlastním dětstvím, vystavila křehký a krutý účet matce a otci. …a rodiče pak mohou žasnout, co za podivné přecitlivé dítě tu s nimi žilo, a oni o tom nevěděli. A v lepším případě mají o čem přemýšlet. Viola Fischerová
Citation preview
děti trnou a matkynevíDebut
fra
Alžběta MichalováZřetelně nevyprávíš
Česká poezie
fra
Alžběta MichalováZřetelně nevyprávíš
Česká poezie
fra
Alžběta Michalová (1991 v Praze) studuje režii a dramaturgii na divadelní fakultě JAMU. Žije v Brně. Sbírka Zřetelně nevy-právíš je její prvotinou a byla napsána v letech 2009–2011.
Alžběta MichalováZřetelně nevyprávíš
Alžběta MichalováZřetelně nevyprávíš
fra
Česká poezie
Alžběta MichalováZřetelně nevyprávíš
Redakce Petr BorkovecVydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, [email protected], www.fra.cz,roku 2014 jako svou 153. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první
© Éditions Fra, 2014Text © Alžběta Michalová, 2014Author photo © Radek Brousil, 2014ISBN 978-80-87429-67-9
AA026
obsah
pojď domů
stačil výkřik… 13mám matku 14u klavíru 15rozbila talíř… 16do podlahy 17za něco se modlila… 18denně ji pozoruji… 19každým dnem jsi dál… 20věšet 21po celodenním horečnatém úklidu… 22v pokoji krkolomné postele… 23zhasla jsi lampu… 24v nočním pokoji mám sen… 25jednou za čas děti prostoupí chvílí… 26maminko –… 27starou kredenc v kuchyni… 28matky 29sedíš ptáš se na různé věci… 30prosím tě… 31
elegie
řvala bych křičela… 35zklamáním mu zrudly tváře… 36opilost působí rámus… 37matka narvala bundy do skříní… 38pokoji se blížíš obezřetně… 39plížíš se domem… 40někdy to zažiješ a křičíš… 41bratře!… 42
8
držela jsem tě v náruči bratře… 43bratři!… 44
ani necekneš
úsporně seřazené za sebe… 47tou chvílí 48tatínku promluv… 49tatínku!… 50tatínku!… 51před cestou jsi zamručel na pozdrav… 52
zvolat otče!na prahu průrva… 55nemáš dceru… 56nikdy nepoznaný bratr… 57to mnou vnímané… 58být si jistý je… 59otče! otče! otče!… 60v nohách stolu… 61drahý otče… 62jsou značně znát léta… 63otče… 64otče!… 65našla jsem tě uprostřed šedivého města… 66nikdy jsem tě neměla za sobě rovného… 67otče! otče! otče!… 68v tvém přerývaném dechu hledám jakoukoliv
stopu hrdosti… 69otče… 70otci 71
9
čas odcházenívibruje vědomím žezůstali dlužni chvíli
každému chvília v součtu věčnost
10
11
pojď domů
12
13
stačil výkřik
běžte pryč!běžte už konečně pryč!rozechvělejako matka sedmera krkavců
byl večerani psa by nevyhnal do sněhu
my šlikonečně pryča kolem to vrzalojako bavlna v zubech
14
mám matku
mámmadonu kreslenou obrysem kabátu
nese s sebou dítějejí nejmenší je dávno osmiletéa přestojedno stále v hlavě –aby nezapomnělajak přikládat k prsu
15
u klavíru
matkatiší plačícího syna
vzpírá honadhodí si jeho těloa dál tišínejmladšího syna
syn těžkne
zbrkle kleknou na podlahuvzpírají se pláčizbytečně a sami
16
rozbila talíř
na porcelánové střepynezlobila se nekřičela
jen usedavý pohled –aby bylo zameteno
17
do podlahy
můj až k smrti osmiletý bratr křičel
když se volá o pomoc z vodyje to lidštějšínež on v tu chvíli
jak mlátil nohama hlavoua do podlahy –topil se
a maminka jen pohled jako na rozbitý talíř:pane Božejen aby se uzdravilaby bylo zameteno
18
za něco se modlila společně se svým chlapcema to dítě – z nudy – prstíky vraždilo mravence
jsou mrtvía kdyby pán Bůh chtělzabil bych se takymyslíšže bych to měl udělat – maminkotady a teďjako zabíjím ty mravence?
asi se lekla Boha zasetého ve svém dítěti
kdyby to Bůh chtěludělal by to sám
zhurta z ní odpovědělodevzdaný strach
19
denně ji pozorujito urputné snažení před zrcadlemaž se červenají tváře
na dřeň zataženébřichoaby mi tady nepřetékalo tělojako někdypo šesti dětech
20
každým dnem jsi dálpozoruješ své břichopotrhané šesti dětmi hovoříš s nímvyčítáš mu ty jizvy
sedávám vedle tebeposlouchám s vinouže jsem se šestkrát rodila jen já
… tím novým uspořádáním (nejdřív účet matce a potom otci) se z toho stal klagelied jednoho dítěte (klagelied se sice překládá jako „elegie“, ale doslova je to spíš „žalozpěv“, tedy žaloba, stížnost) … vnímavého čtenáře tu nepochybně zasáhnou ta jehlou rytá zranění. Rodiče pak mohou žasnout, co za podivné přecitlivé dítě tu s nimi žilo, a oni o tom nevěděli. A v lepším případě mají o čem přemýšlet.Viola Fischerová (z dopisu)
Photo © Radek Brousil, 2014
fra.cz
… tím novým uspořádáním (nejdřív účet matce a potom otci) se z toho stal klagelied jednoho dítěte (klagelied se sice překládá jako „elegie“, ale doslova je to spíš „žalozpěv“, tedy žaloba, stížnost) … vnímavého čtenáře tu nepochybně zasáhnou ta jehlou rytá zranění. Rodiče pak mohou žasnout, co za podivné přecitlivé dítě tu s nimi žilo, a oni o tom nevěděli. A v lepším případě mají o čem přemýšlet.Viola Fischerová (z dopisu)
Photo © Radek Brousil, 2014
fra.cz
Novinky Petr Maděra, Filtrační papíryLuboš Svoboda, Vypadáme, že máváme Lukáš Horák, AmenschPetr Borkovec, Milostné básně Kateřina Rudčenková, Chůze po dunáchOndřej Lipár, KomponentPřipravujeme Kristina Láníková, Pomlčka v těle Miloslav Topinka, ProbouzeníJan Zvettler, Stále ještěTašo Andjelkovski, NID fra
