ARNOŠT VAŠÍ�EK

MEXICKÉ ZÁHADY

Vydal Mystery film, Ostrava v roce 2004

ISBN 0-239-2811-2

I. Strážci tajemství Obrovské kruhové t�leso spo�ívalo uprost�ed ztemn�lé krajiny.

Obklopeno nízkou vegetací, vzhlíželo k jisk�ící obloze jako gigantic-ký létající talí� k vzdálenému domovu mezi hv�zdami. Nete�né v��i divokému sv�tu okolo, temné a tiché, splývalo s velebností noci.

V okamžiku, kdy daleko na obzoru za�al do tmy prosakovat den, na vrcholu t�lesa zaplála sv�tla. Chvíli se, míhala na povrchu a pak za�ala zvolna sestupovat dol�.

Muži, skrytí v houštin�, post�ehli jejich jas. Nep�ekvapilo je to. Sv�tla stoupala k obloze vždy po soumraku a s úsvitem klesala zp�t k zemi. Pohybovala se po povrchu onoho podivného �ehosi. Toho vel-kého neznámého, rozloženého v zón�, do níž se báli vstoupit, v tom d�sivém míst�, kde žili Ti druzí.

Na volném prostranství za houštinou se cosi pohnulo. Mohutný samec s hrozivými kly vedl stádo k vod�.

Muži pevn� sev�eli ošt�py a vyrazili. Velekn�z sestoupil po schodišti na vn�jší stran� pyramidy a zamí-

�il ke vchodu do podzemí. Všichni t�i pomocníci, kte�í ho doprováze-li, nesli jasn� zá�ící ty�e. Jejich chladné namodralé sv�tlo hladilo pomalované st�ny chodby, která klesala hluboko do útrob zem�. Stejnou cestou krá�eli každé jitro, ale stále nedokázali potla�it úžas nad velkolepostí té mohutné cizí stavby, která te� byla jejich domo-vem.

Došli k Sálu v�d�ní a z�stali stát. Jejich nízké zasv�cení jim ne-dovolovalo pokra�ovat. Jen velekn�z sm�l vstoupit dovnit� a zazna-menat, co v noci spat�ili na obloze.

Muži s ošt�py zaúto�ili. Poda�ilo se jim od stáda odd�lit mladou samici a zasáhnout ji na citlivých místech.Zran�né zví�e zavrávoralo. Krev se vylínala kolem zabodnutých obsidiánových hrot� a hust� smá�ela srst.

To lovce povzbudilo. Jeden z nich p�isko�il, aby zasadil smrtící ránu.

Rozzu�ený mamut ho zasáhl chobotem. Prudký úder srazil lovce k zemi. Zvednout se nesta�il. Vid�l, jak

zesláblá samice poklesla v kolenou a bolestn� zatroubila. A pak ho její mohutné t�lo zavalilo.

Velekn�z st�ežil tajemství. Prastaré záznamy o úsvitu v�k�, fasci-nující zprávy o �asech, kdy mezi lidmi ješt� žili bohové. Bytosti dis-ponující úžasnou mocí a znalostmi, které po sob� zanechaly tu ohro-mující kruhovou stavbu, na jejímž dn� se rozkládal Sál v�d�ní. N�-které jejich poznatky se kn�ží nau�ili využívat – znali pohyby hv�zd, dokázali m��it �as, jiným stále nerozum�li. Nechápali, k �emu mo-hou sloužit ty zvláštní p�edm�ty, které nalezli v hlubinách pyramido-vého komplexu. Ale všichni, velekn�z i jeho p�edch�dci, se snažili uchovávat to velmi cenné d�dictví neporušené. D�lo se tak již po mnoho generací a velekn�z v��il, že tak tomu bude t�eba po celé v�-ky, dokud se nenajde zasv�cený, který porozumí. Nepochyboval, že se tak jednou stane. Nedovedl si p�edstavit, že by cokoli ohrozilo pyramidu. V masívu tak mohutné stavby bylo dávnov�ké tajemství v naprostém bezpe�í.

Mýlil se. Nepatrný vulkán Xitle v nedalekém poho�í Ajacutos již sbíral síly

k rozhodujícímu úderu.

V zajetí boha ohn� P�edpokládá se, že první lidé pronikli na území dnešního Mexika

ze Severní Ameriky asi 20 000 let p�ed Kristem. Ko�ující lovci a sb�ra�i se sdružovali do malých

skupinek. Používali jednoduché kamenné ná�adí. Svými ošt�py s obsidiánovými hroty dokázali skolit amerického kon�, bizona i ma-muta. Maso upravili na rozd�laném ohni a z k�že vyrobili od�v. Obývali jeskyn�, usazovali se pod skalními p�evisy nebo si budovali do�asná otev�ená tábo�išt�. Ve stejný �as osídlili Chihuahua, Sonoru, Coahuilu a p�es Mexické údolí a Pueblu pronikli až k prales�m Chi-apasu.

Tuto domn�nku podporují nálezy oboustrann� broušených ka-menných hrot� a n�kolika dalších jednoduchých p�edm�t�.

Uplynuly tisíce a tisíce let, než se potomci t�chto prvních p�ist�-hovalc� ze severu nau�ili obd�lávat pole a stav�t jednoduché domy. Vývoj byl pomalý. Cht�lo by se �íci – nepatrný. Teprve, když v Egypt� už dávno stály pyramidy a v Mezopotámii jedna mocná �íše st�ídala druhou, se objevili Olmékové, první opravdu vysp�lá spole�-nost na území Mexika.

P�es tento poklidný obrázek minulosti, na�rtnutý „oficiálními“ historiky, se táhne povážlivá trhlina pochybností a p�ímo v jeho st�e-du zeje �erná díra neznáma. Nem�žeme p�ipustit, že výbuch civiliza-ce nastal podstatn� d�íve? Že ve stejný �as, kdy sme�ky primitivních lovc� štvaly mamuty, v jejich t�sném sousedství vzd�laní kn�ží po-zorovali hv�zdy a provád�li složité výpo�ty?

Je to šílená p�edstava? A p�itom k podobné situaci dochází i dnes. Zatímco z francouz-

ského kosmodromu v Guyan� startují rakety, v blízkých pralesích stále p�ežívají kmeny na úrovni doby kamenné.

Existují d�kazy, že podobná situace nastala i v Mexiku? Jedním z nejd�ležit�jších objev� raného osídlování Mexického údolí jsou ostatky nalezené u Tepexpanu. Stá�í kostry prav�kého lovce, který zahynul p�i lovu mamut�, je odhadováno na 12 000 let.

O n�kolik desítek kilometr� dále, na okraji dnešního hlavního m�sta a v t�sném sousedství olympijské vesnice z roku 1968, se roz-

kládá pyramida Cuicuilco. Navzdory snadné dostupnosti ji turisté v�tšinou opomíjejí. Zarostlá trávou a kaktusy, byla dlouho považo-vána za p�írodní pahorek. P�i pohledu shora vypadá jako obrovský létající talí�. Má tém�� dokonale kruhový tvar o pr�m�ru 130 metr�. P�vodn� dosahovala výšky 30 metr�. Dneska je kv�li erozi a špat-ným pokus�m o rekonstrukci o �tvrtinu nižší. Není jasné, zda na je-jím vrcholu stál pravoúhlý chrám jako na pozd�jších stavbách. Ar-cheologové tam našli jen jámu, jejíž pr�zkum dosud neskon�il. Z jedné strany vede na horu schodišt�, z druhé stoupá rampa.

Cuicuilco bylo dlouhý �as pokládáno za malé ceremoniální st�e-disko.

„Nov�jší vykopávky touto hypotézou ot�ásly. T�i kilometry od Cuicuilca se zvedá další pyramida, jež je menší než první. V prostoru mezi ob�ma pyramidami byly odhaleny �etné stavební poz�statky, ukazující na existenci v�tší lokality, snad chrámového m�sta. Stavba tak velkých pyramid vyžadovala pracovní sílu, kterou malé vesnické spole�enství nemohlo poskytnout. Znali obyvatelé Cuicuilca inten-zivní zem�d�lství? Bylo Cuicuilco n��ím více než ceremoniálním centrem? P�edstavovalo již hust� osídlenou lokalitu? Domn�nky to-hoto typu se zdají stále pravd�podobn�jší,“ p�ipomíná Friedrich Katz ve svém díle Staré americké civilizace.

Nejp�ekvapiv�jší je však neuv��itelné stá�í pyramidy. Geologické metody prokázaly, že vznikla již p�ed osmi a p�l tisíci lety – a možná ješt� o n�co d�íve. Vysloužila si tak titul nejstarší pyramidy v celém Mexiku. Kdo ji ale postavil, když se v té dob� po krajin� prohán�li jen primitivní lovci? Pro� k ní vedla dokonalá betonová silnice? Co po ní jezdilo, když kolo bylo údajn� naprosto neznámý pojem a tak to z�stalo až do p�íchodu Špan�l�?

R�zné p�edm�ty, objevené p�i vykopávkách, poukazují na tech-nicky zna�n� pokro�ilou spole�nost. Odhaduje se, že ji mohlo tvo�it až dvacet tisíc osob. O jejich identit� ale nevíme zhola nic. Nes�etné poz�statky rudých maleb se dosud nepoda�ilo zrekonstruovat, a tak se m�žeme jen domýšlet, co asi p�edstavovaly. Množství otazník� umoc�uje objev zvláštní posvátné komory, obložené �í�ními kameny. Navíc existuje podez�ení, že opodál stála ješt� jedna, daleko starší pyramida. Výzkum lokality je ale velmi obtížný. Dávno p�edtím, než

hv�zda nad Betlémem zv�stovala narození Krista, vybuchl vulkán Xitle. B�h ohn� v jediném okamžiku zni�il celý kraj. P�es 8 000 hek-tar� pokryla silná vrstva lávy. Co se asi skrývá pod tímto p�íkrovem? Poda�í se ho n�kdy odstranit? Budou v kruhové pyramid� objeveny krypty s ostatky jejích stavitel� nebo n�jaké jiné p�ekvapivé sv�dec-tví o dávné minulosti?

Místo út�ku Na dohled v��n� dýmající posvátné sopky Popocatépetl se rozklá-

dá Cholula. Nejdéle trvale osídlené m�sto celého Mexika je zárove� jedním z nejtajemn�jších. Jeho jméno znamená Místo út�ku.Podle staré indiánské legendy žili kdysi na zemi ob�i, kte�í se znelíbili bo-h�m. Jeden z nich, Apachihiulitzli, se rozhodl, že je zahubí. Zaplavil sv�t p�ívaly dešt� a mnozí ob�i se utopili nebo se zm�nili v ryby. Sedm bratr� gigant� se p�ed potopou ukrylo na Tlalocov� ho�e (pravd�podobn� Popocatépetl). Poté, co vody opadly, jeden z nich jménem Xelhua, který byl nazýván �emeslníkem, šel do Choluly a za�al stav�t um�lou horu jako památník toho, co se stalo. Velmi rychle zbudoval nejvyšší stavbu, jaká kdy na zemi vznikla, a cht�l v díle pokra�ovat. Pyramida stále rostla. Bohové se obávali, že tak vznikne v�ž, která dosáhne až do jejich p�íbytk� na nebesích. Na Xelhuu seslali ohe� a lidem, kte�í mu byli pod�ízeni, znemožnili do-mluvu. P�vodn� jednotnou �e� zmátli v �adu r�zných jazyk�.

Pov�st vznikla daleko d�íve, než v 16. století do kraje dorazili Špan�lé, a nem�že tedy být ovlivn�na katolickými kn�žími. P�esto vypráví o potop�, která m�la zni�it rasu obr�. Stejn� lí�í p�í�inu této živelní katastrofy patriarcha Henoch. „Na zemi nyní plodí obry, ni-koli duchem, ale t�lem. Na zemi nastane velká pohroma a zem� bude o�išt�na od vší zkaženosti… Potopa a veliká zkáza bude trvat po dobu jednoho roku.“

Zprávy o potop�, kterou p�ežila jen hrstka vyvolených, nacházíme v mýtech mnoha národ� (P�ípadné zájemce o toto téma si dovoluji odkázat na svou knihu Neuv��itelné skute�nosti). Je ovšem velmi zvláštní, že indiánská legenda vypráví také o zmatení jazyk� p�i na-prosto ojedin�lé stavb�. Popisuje tuto událost tém�� shodn�, jak �te-me v bibli: „Celá zem� byla jednotná v �e�i i v �inech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Sineáru plá� a usadili se tam… Na to si �ekli: ,Nuže, vybudujme si m�sto a v�ž, jejíž vrchol bude v nebi, a nebu-deme rozptýleni po celé zemi.’

I sestoupil Hospodin, aby zhlédl m�sto a v�ž, kterou synové lidští budovali. Hospodin totiž �ekl: ,Hle, jsou jeden lid a všichni mají jed-nu �e�. A tohle je teprve za�átek jejich díla. Pak nebudou chtít ustou-

pit od ni�eho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam �e�, aby si navzájem nerozum�li.’ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování m�sta.“

Podle bible došlo ke stavb� babylonské v�že krátce po potop� sv�-ta. Stejnou �asovou posloupnost zd�raz�uje i legenda o cholulské pyramid�. A podez�elé shody se kupí jedna na druhou.

Dodnes není známo, kde p�esn� babylonská v�ž stála. Biblická zem� Šineár je Sumer. První stup�ovité chrámy – zikkuraty – vznika-ly v Eridu, který je podle babylonského eposu v�bec nejstarším po-staveným m�stem:

„Rákos ješt� nevyrostl, strom nebyl stvo�en, d�m nikdo nepostavil, m�sto nebylo založeno a zem� všechny byly pod vodami. Tehdy Eridu bylo postaveno.“ Až neuv��iteln� podobn� popisuje situaci p�ed stavbou pyramidy

v Cholule stará indiánská pov�st. „Zem� byla všude rovná, bez jedi-ného pahorku �i vyvýšeniny, ze všech stran obklopená vodou, a ne-rostlo na ní nic, ani jediný strom.“

Historikové sice nedokázali zjistit, kdo a kdy Velkou pyramidu v Cholule postavil, ale odhalili, že byla stejn� jako babylonská v�ž z doposud neobjasn�ných d�vod� náhle opušt�na.

Kodex Historia Tolteca Chichimeca, jeden z nejvýznamn�jších historických anál� daného regionu, p�ipomíná, že Velká pyramida byla odpradávna spojována s vodou. Lokalit�, kde je postavena, se �íkalo Místo vzkyp�lých vod, což je velmi neobvyklý název pro m�s-to ležící p�kn� daleko od oceánu a v nadmo�ské výšce 2 150 metr�. Když se zde v roce 1168 po strastiplném, tém�� �ty�i desítky let trva-jícím putování usadili Toltékové a Chichimekové, pocházející z Tu-ly, musela být již zna�ná �ást pyramidy zarostlá trávou a �áste�n� pokrytá ke�i a vzrostlými stromy. Toltékové totiž celému místu dali jméno M�sto t�ch, kte�í tam utekli, a kde je velký um�lý pahorek. Název výslovn� hovo�í o pahorku a nikoli o pyramid�, a�koliv Tol-tékové tento typ stavby dob�e znali. Jestliže byla pyramida zarostlá již tehdy, nazna�uje to, že je možná daleko starší, než tušíme.

Velká pyramida v Cholule je prokazateln� nejv�tší stavbou celé Mezoameriky. Ze �tvercové základny o stran� 475 metr� vyr�stá do výše 62 metr�. Svým objemem 3,4 milionu krychlových metr� tak p�ed�í i Cheopsovu pyramidu v Gize. Její p�vodní tvar nelze pouhým pohledem spolehliv� ur�it. Doposud byla rekonstruována jen malá �ást na západní stran�, kde byly odkryty zdi mohutné svatyn�, pro-storná schodišt�, n�kolik nást�nných reliéf� mytických postav a vel-ká kamenná hlava obra. Možnosti pr�zkumu jsou ale omezené.

Když na podzim roku 1519 vstoupil do Choluly dobyvatel Hernán Cortés s n�kolika stovkami vy�erpaných muž� a sotva desítkou koní, bylo ve m�st� na dvacet tisíc dom�, �ty�i sta menších pyramid a ne-s�etné množství svatyní.

Špan�lé krátce po svém p�íchodu zpozorovali, že se u velkého chrámu shromáždilo zna�né množství bojovník�. Cortés neváhal ani okamžik. Vyjednáva�e a zástupce m�sta, kte�í ho p�išli uvítat, nechal na míst� zast�elit a vydal rozkaz k útoku. Za dv� hodiny bylo pobito šest (podle n�kterých sv�dectví až deset) tisíc Indián� v�etn� žen a d�tí. Pozd�ji se ukázalo, že se bojovníci cht�li v chrámu pouze po-modlit.

Cortés se rozhodl zbo�it svatyni, v níž došlo k masakru. Podle Bartolomea Diaze to byl nejv�tší chrám v celé aztécké �íši. Vedlo k n�mu 120 schod� a zasv�cen byl Quetzalcóatlovi. Na troskách tohoto skvostu Špan�lé již v roce 1550 postavili kostel, který dodnes tvo�í dominantu na samém vrcholu velké pyramidy.

Archeologové necht�li církevní budovu zni�it, proto zvolili pon�-kud neobvyklou metodu výzkumu. Do spodní �ásti pyramidy vyrazili celkem osm kilometr� tunel�. P�itom objevili množství komnat a obytných pokoj�, n�kolik svatyní a ob�adních plošin a také v mezo-americké architektu�e naprosto neobvyklé to�ité schodišt�. Na jedné padesát metr� dlouhé nást�nné malb� jsou figury v životní velikosti, zobrazené p�i pití. P�edpokládá se, že jde o v�bec první zachycení rituálu, p�i kterém bohové požívají omamný nápoj pulque.

Hlavní p�ekvapení ale �ekalo v jednom malém výklenku. Na níz-kém kamenném podstavci ležely dv� podivné lebky. Již na první pohled zaujaly nejen zvláštním tvarem, ale p�edevším velikostí, která notn� p�ed�í obvyklé rozm�ry lidské hlavy. Jsou to ostatky obr�,

kte�í pyramidu stav�li? V nedaleké skalní sluji místní vesni�ané nalezli kostru bytosti vy-

soké okolo t�í a p�l metru. Neodborn� vyzvednuté kosti bohužel ne-vydržely transport a záhy se zcela rozpadly.

Gigantický kosmodrom? Pro� byla Velká pyramida v Cholule spojována s potopou a se

zmatením jazyk� stejn� jako babylonská v�ž? Indiáni p�ece neznali bibli, takže nemohli reprodukovat její text. Je to vzdálená ozv�na prastaré pov�domosti o prvotních d�jinách lidstva, �i pouhá náhoda? Nebo m�ly tyto dv� stavby n�co spole�ného? Byly si podobné tva-rem, rozm�ry, pop�ípad� n�jakým zvláštním ú�elem? Dominikánský mnich Diego Duran, který do Mexika p�icestoval v roce 1542, sesbí-ral množství indiánských mýt�. Mimo jiné zaznamenal jinou verzi legendy o d�vodech stavby cholulské pyramidy. Podle ní se v kraji objevili lidé ohromné postavy. Jejich t�la byla oškliv� zdeformována. A tyto zr�dy si poko�ily lidi a p�evzaly moc nad zemí.

Duran nazna�uje, že gigantické bytosti m�ly p�ímo osudový vztah k nebes�m.

„A tito ob�i, nebo� nenašli cestu ke slunci, rozhodli se vybudovat v�ž tak vysokou, že by její špice sahala až do nebes.“

Ob�i cht�li vystoupit na oblohu. Je to pouze obrazné r�ení, nebo velmi p�esný popis reality? M�la z pyramidy startovat výprava do kosmu?

Odpov�� je úzce svázána s rozlušt�ním dalších dvou záhad. Kým vlastn� byli tito ob�i? A pro� byla jejich t�la deformována?

Zprávy o podobných nestv�rných bytostech neobvyklého vzr�stu se dochovaly na mnoha místech sv�ta. Domorodci na Velikono�ním ostrov� vypráv�jí: „Král Tujuko-Ihu meditoval o samot� na kopci Punapau. P�i cest� dol� spat�il na zemi ležet dv� velmi zvláštní po-stavy. Na první pohled se podobaly lidem. M�ly však obrovské hla-vy, kterým vévodily nezvykle velké o�i a protáhlé uši. Zdevastovaný vzhled vychrtlého t�la s nep�irozen� vystouplými žebry a obratli umoc�ovalo vole, vysedlé kruhovité lopatky a t�i výrazné nádory na zádech. A jak byli tajemní tvorové dlouzí! Kdyby se postavili, museli m��it okolo �ty� metr�. Nyní však, zjevn� zesláblí, se bezvládn� t�ás-li na zemi a t�žce oddychovali.

Zd�šený král se ale domníval, že vidí spící démony, a co nejrych-leji sp�chal dom�. Druhého dne se vrátil v doprovodu svých muž�. Jedna z bytostí byla již mrtvá, druhá zmizela neznámo kam, a p�esto-

že ostrov je pom�rn� malý, již nikdy ji nespat�ili.“ Notoricky známý citát z bible tvrdí, že ob�í zr�dy byli k�íženci

pozemských žen a božských syn�. �ínský mýtus s tím souhlasí: „Vládce severních nebes Cuans� m�l

mnoho potomk�. N�kte�í už jsou také bohy na Nebi, jiní z�stali lidmi na Zemi. Jedni m�li božskou �i lidskou podobu, ale n�kte�í vypadali jako podivní netvo�i…“

Také podle hinduistické tradice z ostrova Bali giganti pocházeli z vesmíru a byli posedlí chtí�em. Prahli po ženách lidské rasy, brali si je za manželky a tak p�inášeli zkázu svému rodu. Potomci nerov-ných svazk� postrádali mimo�ádné dispozice svých otc� a navíc velmi �asto m�li znetvo�ená t�la.

Australští domorodci, st�edoafrický kmen Banko a další jižní ná-rody se shodují: v d�sledku nevhodných sexuálních svazk� s mimo-zemš�any se na zemi objevily zr�dy a ty bylo nutné vyhladit.

Potopa byla svéráznou, ale ú�innou formou genetické o�isty. Ob�i, kte�í ji p�ežili, si uv�domovali sv�j p�vod. Byli polovi�ními „ne-beš�any“. Lze tedy p�ipustit, že se práv� proto rozhodli vydat za svými otci. M�la jim pyramida sloužit jako kosmodrom?

Schodišt� k nebes�m N�kte�í historikové soudí, že byl p�íb�h o babylonské v�ži inspi-

rován vskutku impozantním zikkuratem boha Marduka v Babylonu. S jeho stavbou se za�alo v 18. století p�ed Kristem. Jmenoval se Etemenanki, což znamená Chrám základu nebes a zem�. Jiní ale ten-to výraz p�ekládají jako D�m sjednocení nebes a zem�, tedy n�co, co dokáže spojit oba tak rozdílné sv�ty. Mohla to být brána, jejímž pro-st�ednictvím lze cestovat ze zem� na nebesa a zp�t?

„Bible identifikuje místo, kde se m�l uskute�nit pokus o zdolání nebes, jako Babylon a hebrejské jméno Bábel odvozuje od ko�ene ,poplést’. P�vodní mezopotamské jméno Babili ale znamenalo Vstupní brána boh�, tedy místo, kudy bohové sestupovali na zemi a zase se vraceli na nebesa,“ upozor�uje americký badatel Zecharia Sitchin a na jiném míst� vyslovuje podez�ení, že první zikkuraty byly ve skute�nosti startovacími v�žemi, sloužícími k odpálení raket nebo jiných vzdušných dopravních prost�edk� mimozemských návšt�vní-k�.

Tuto domn�nku zcela mimod�k podporuje i zajímavá hypotéza si-ra Charlese Leonarda Wolleyho. Tento proslulý archeolog provád�l vykopávky v Uru. Když spat�il nekone�n� dlouhé schodišt�, stoupa-jící k vrcholu m�stského zikkuratu, p�edpokládal, že kone�n� našel �ešení jedné z nejtajemn�jších biblických hádanek.

V první knize Mojžíšov� �teme: „Jákob vyšel z Beeršeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a p�enocoval tam, nebo� slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamen�, které na tom míst� byly, postavil jej v hlavách a na tom míst� ulehl. M�l sen: Hle, na zemi stojí žeb�ík, je-hož vrchol dosahuje k nebes�m, a po n�m vystupují a sestupují po-slové boží.“

O tom, co vlastn� Jákob v noci vid�l, se stále vedou spory. Byl to pouhý p�elud, mlhavá vize duchovních bytostí – and�l�, nebo zcela konkrétní pozorování mimozemš�an�, vystupujících ze svého vesmírného plavidla?

Wolley dosp�l k názoru, že zikkurat v Uru, jenž svou velikostí dominoval celému m�stu, musel nutn� jit�it fantazií lidí a zanechat v jejich pam�ti nesmazatelnou stopu. Když se Jákobovi zdálo o dlou-

hém žeb�íku, který stoupal až do nebes a chodili po n�m and�lé, ne-v�domky prý vzpomínal na vypráv�ní svého otce Abraháma, který žil v Uru, a musel tedy vid�t velkolepou stavbu, jejíž schodišt� bylo tak dlouhé, že bylo možné dotknout se nebes.

Archeologova teorie vysv�tluje jen to, z �eho mohla pramenit vize dlouhého žeb�íku, na posly boží se jaksi pozapomn�lo. Pokud je vrá-tíme zp�t na scénu a zárove� ponecháme Wolleyem navrhované kuli-sy, d�j sledovaného dramatu se bude odehrávat podle následujícího scéná�e.

Vesmí�ané p�istávají na plochém a velmi pevném vrcholu zikku-ratu. Dol� sestupují po dlouhém schodišti. Jiní b�ží nahoru, aby vy-balili náklad, doplnili zásoby paliva a potravin, zkontrolovali tech-nický stav stroje, nebo prost� jen proto, aby p�ivítali novou posádku.

Je to p�íliš odvážná p�edstava? P�istávaly mimozemské koráby na st�echách speciálních v�žových kosmodrom�, které byly teprve po-stupem �asu p�ebudovány na svatyn� a jejichž mladší napodobeniny již rovnou sloužily jako chrámy?Forma vysoké stavby oproti klasic-kému letišti v rovin� má pro kolmo startující a p�istávající plavidla �adu nesporných výhod.

1) Stroj není vystaven p�ílišnému zájmu okolí. Zv�davci na n�j prost� nedohlédnou a nemohou ani sledovat, co se kolem n�j d�je.

2) V p�ípad� nebezpe�í ho lze bez v�tšího úsilí bránit. Uhájit úzké schodišt� je daleko leh�í, než �elit útoku ze všech stran.

3) Rozlehlé útroby kosmodromu jsou ideálním místem pro po-t�ebné zázemí. Lze v nich z�ídit „velín“, naprosto utajený „hotel“ pro posádku, skladišt� i kontaktní místo pro styk s pozemš�any (posvátný prostor vyhrazený pouze velekn�z�m).

4) Obrovská stavba, která se zcela vymyká svému okolí, je i p�i pohledu shora skv�lým orienta�ním bodem v jednotvárné šedi poušt� nebo zeleném mo�i džungle. Pilot i bez dalších naviga�ních pom�cek ihned rozpozná, že je na míst�.

5) Letištní plochu není nutné udržovat. Nehrozí zavátí pískem ne-bo zalití vodou p�i prudkých deštích.

Podle bible na míst�, kde Jákob spat�il posly boží, jak sestupují po žeb�íku z nebes, stávalo kdysi m�sto Lúz. (Tímto podivným objektem a jeho tajemnou zkázou se podrobné zabývám v knize Turecké záha-

dy.) Núbijská pov�st vypráví: „Lúz se jako obrovská v�ž ty�ilo tak vysoko, že p�evyšovalo pahorky, obtá�ející dolinu. M�lo pevné a hrubé st�ny bez dve�í a oken, bez sebemenšího otvoru, kterým by se mohla protáhnout myš, nemluv� o �lov�ku. Nikdo z lidí nemohl vejít dovnit� ani vyjít ven…

Pak se cosi stalo. M�stu za�alo hrozit nebezpe�í. Nejprve velek-n�z a po n�m i ostatní kn�ží vzlétli jak

ptáci k nebes�m, jediným skokem dosáhli oblohy a zmizeli v mra-cích.“

Legenda výslovn� sd�luje, že záhadní obyvatelé Lúz „spadli z ne-bes“, a když se ocitli v nebezpe�í, odlet�li z vrcholu v�žovitého ob-jektu, kterému lidé jen pro svou neschopnost najít správné pojmeno-vání �íkali m�sto.

Ned�lo se n�co podobného i v Cholule? Nezbudovali ob�i, kterým na zemi skon�ily jejich zlaté �asy, pyramidu jako gigantický kos-modrom? Možná proto, že o�ekávali návrat svých otc� a cht�li jim v krajin� zdevastované potopou zajistit místo k p�istání, a možná, že se sami pokoušeli vzlétnout ke hv�zdám.

Zikkuraty stojí na �tvercovém nebo obdélníkovém p�dorysu. Lúz m�lo ovšem tvar komolého kužele. Mnohé ilustrace nazna�ují, že také babylonská v�ž vyr�stala z kruhové základny. I cholulská pyra-mida vypadala p�vodn� jako obracené v�dro na vodu. Teprve mno-hem pozd�ji získala podobu stup�ovité stavby. Její výška 62 metr� se ovšem nezm�nila. S v�kem, jak už to u žen bývá, pouze zbytn�la a ztu�n�la. Rozrostla se do ší�ky a ztratila p�vodní tvary. Osou její prvotní podoby vedlo to�ité schodišt�. Pro� se práv� zde objevuje tento v celé Mezoamerice naprosto neobvyklý prvek? Stoupala po n�m posádka ke svému létajícímu stroji?

Podez�elé paralely Je nutné p�ipomenout, že i „proklat�“ stará pyramida v Cuicuilcu

má kruhový tvar. Na jedné její stran� vede k vrcholu rampa. Co po ní asi bylo taženo? Pokud naho�e p�sobili jen kn�ží, k �emu byla zapo-t�ebí tak masivní dopravní cesta? A pro� v samém centru plochého povrchu zeje na první pohled naprosto nesmyslná jáma?

Odpov�dí je možná další historická záhada. V panteonu mezopo-tamských boh� se objevuje vskutku zvláštní postava – bohyn� Ištar. Tato Paní nebes bývala zobrazována v p�ilb�, brýlích a p�iléhavé kombinéze. Chvalozp�v na její po�est sd�luje, že poté, co se oblékla do svého pilotního od�vu, „nad všemi obydlenými zem�mi létala ve svém MU“.

Tento výraz bývá p�ekládán jako „jméno“. Jenže další texty sd�lu-jí, že MU bylo schopno dosáhnout nejvyšších nebes. Šlo tedy ne-sporn� o létající prost�edek. Bejrútský mudrc Sanchuniathon, který je historiky považován za velmi hodnov�rný zdroj informací, tvrdil, že bohyn� Ištar p�ilet�la na Zemi z planety Venuše na „hadu se šrouby“. Ve svém díle Foinikika uvádí, že tento létající had „… se m�ní v plamennou materii, když nabírá rychlost, nikdo se k n�mu nem�že p�iblížit z d�vodu jeho vydechování…, vyvine jakoukoli rychlost svým závitem, když se p�esunuje…“

To rozhodn� nezní jako popis zví�ete z u�ebnice zoologie. Ale kdo – alespo� v televizi – pozoroval start rakety, ví, o �em je �e�. Podlouhlý trup se ztrácí v plamenech a jakékoli p�iblížení k moto-r�m, vydechujícím spalující žár, je osudné. Nakonec se opravdu „had m�ní v plamennou materii“, když na obloze m�žeme pozorovat jen jeho ohnivou stopu.

„Had vyvíjí rychlost závitem.“ Cht�l tím mudrc nazna�it, že vzlé-tající t�leso rotovalo?

Pak jist� není pouhá náhoda, že v nejstarších psaných textech je znamením Išta�ina jména takzvaný prstencový sloup. Jak vidíme na modelu z pálené hlíny, který se dochoval v Uruku, šlo o svazek pra-mínk� až nápadn� p�ipomínajících úzké pásy zplodin, které zanechá-vá p�elétávající letoun. Jejich tok se zužuje sm�rem vzh�ru a stá�í se do stále menšího bodu, jako když se stroj vzdaluje od zem�, až zcela

zmizí z dohledu. V t�sné blízkosti chrám� zasv�cených bohyni Ištar bývaly stav�ny

speciální, velmi pevné a náraz�m odolné plošiny. Jejich ú�el není znám. Jedna z nejpodivn�jších se nachází v Sýrii.

V druhé polovin� 22. století p�ed Kristem, za vlády Gudey z La-gaše, vznikl v zemi velký m�stský stát Ebla. V jeho kultovním cent-ru, v posvátném okrsku bohyn� Ištar, se dochoval úchvatný monu-ment P 3. Z roviny vyr�stá patnáct metr� vysoký „podstavec“ dlouhý 52,5 metru a široký 42 metr�. K �emu tato obrovská plošina sloužila? Její masivní t�lo je nesmírn� pevné a plné, bez jakýchkoliv vnit�ních místností �i chodeb. Je to jen gigantický, absolutn� rovný kvádr, le-žící uprost�ed zvln�né krajiny. V jeho st�edu je až k precizn� uhlaze-nému dnu vyhlouben a vyzd�n rozm�rný obdélníkový prostor. Od-borníci ho nazvali vnit�ním dvorem a usoudili, že sloužil jako p�íby-tek pro posvátná zví�ata, zasv�cená bohyni, anebo pro lvy, kte�í byli do dvora spoušt�ni shora v d�ev�ných klecích. �tivá teorie pozbude srozumitelnosti, sotva ji podrobíte nepatrné

praktické zkoušce. P�edevším není jasné, pro� je prostor tak hluboký. Jaký význam m�lo sledovat uv�zn�né živo�ichy z výšky p�tipatrové-ho domu? Jist�, i v dnešních zoologických zahradách mohou ná-všt�vníci pozorovat zví�ata, držená ve vyhloubeném prostoru, kde vysoké hladké zdi nahrazují m�íže a pohledu shora nic nebrání. Ale dno nebývá níže než �ty�i metry pod vyhlídkovou galerií a vždy k t�mto výb�h�m vedou chodby, které chovatel�m umož�ují zví�ata odlákat, uzav�ít jinde a v dob� jejich nep�ítomnosti prostor vy�is-tit.Vnit�ní dv�r je ale kompaktn� uzav�en. Vypadá jako velký hlubo-ký bazén, zapušt�ný do t�la plošiny. Je nemožné vstoupit dovnit� zdola. Jak tedy byla zví�ata krmena? Ošet�ovatelé jim házeli potravu shora? Nalévali vodu do napajedla z patnáctimetrové výšky? Kdo vynášel výkaly? Pokud šlo o lvy, který odvážlivec by se nechal spus-tit do této vpravd� lví jámy?

P�ežívala zví�ata na dn� dvora, obklopena hnijícími zbytky žrádla a vlastními exkrementy? P�ipustili by kn�ží takové zacházení s po-svátnými symboly velké bohyn�? Nebo m�la ta obrovská jáma, vy-hloubená uprost�ed plošiny, zcela jiný ú�el? Nesloužila k p�istání Išta�ina MU?

Na v�tšin� sou�asných letiš� vystupují cestující z letadla rovnou do haly.

Nemohl být monument P 3 zbudován pro stejný cíl? Když biblic-ký prorok Ezechiel popisuje božská plavidla – cheruby, p�ipomíná: „Nohy m�ly rovné, ale chodidla byla jako chodidla bý�ka, jisk�ila se jako vylešt�ný bronz…“

Znamená to, že létající stroje stály na nohách z lesklého kovu a dole byly pro lepší stabilitu ukon�eny kulatým podstavcem, stejn� jako stativ?

Byl také Išta�in nebeský dopravní prost�edek opat�en podvozkem v podob� teleskopických kovových noh jako naše kosmické výsad-kové moduly? Pokud ano, pak když MU p�istálo na dn� „dvora“, mohla jeho posádka vystoupit rovnou na plošinu. Stejn� pohodln� se dalo i nakládat a vykládat: nerušené, daleko – �i spíše vysoko – nad m�stským ruchem. Stroj byl p�itom d�sledn� chrán�n masivními zdmi.

Kdo vymyslel tak zvláštní stavbu? Nechala tento p�istávací dok z�ídit samotná Ištar?

Tuto domn�nku podporuje nap�l snová, nap�l realistická vize krá-le Gudey, za jehož panování se Ebla za�ala tak zdárn� rozvíjet.

Žena – kým byla, kým nebyla? Obraz stavby chrámu nesla na své hlav�, v rukou držela posvátné rydlo. Zdá se, že podn�t k podobným stavbám, jako je monument P 3,

dala sama létající bohyn�. Gudeovy vzpomínky, sepsané na dnes již �áste�n� zni�eném hlin�ném vále�ku, lí�í i další zajímavé podrob-nosti:

Ve snu (jsem vid�l) muž(e), který byl zá�ící, zá�il jak Nebesa; Po svém boku m�l božského Ptáka bou�e; Velké plavidlo stálo p�ede mnou. Na n�m byl vyryt pták Tibu, kte-

rý oslniv� zá�í dnem i nocí. Gudea, jak se dozvídáme z dalšího textu, dostal ve snu rozkaz na

posvátném míst� vybudovat speciální ohradu pro Božského �erného ptáka a také pro Nejsiln�jší zbra�, místnost pro shromážd�ní boh�, a splnit �adu dalších, p�esn� ur�ených úkol�. Božstvo mu sd�lilo, že v

den, kdy má být stavba zahájena, se za soumraku zjeví na nebesích plamen, „který u�iní noc tak sv�tlou, jako je den“.

V noci bude sv�tlo zá�it; To zp�sobí, že pole budou zaplavena sv�tlem jasným jako slune�ní.M�lo se na obloze objevit

ob�í, siln� osvícené mate�ské plavidlo nebeš�an�? Obdobn� popisuje své vid�ní prorok Ezechiel, když lí�í p�íchod

Hospodinovy slávy. „Hospodinova sláva se vznesla od cheruba k prahu domu, takže d�m byl napln�n oblakem a nádvo�í bylo plné jasu Hospodinovy slávy.“ {Ez 10,4}

Ezechiel potvrzuje, že Hospodinova sláva velmi siln� zá�ila, a sd�luje, že sestoupila do vnit�ních prostor. (Podobných, jaké byly v monumentu P 3 v Eble?) „Duch m� zvedl a uvedl m� do vnit�ního nádvo�í. A hle, Hospodinova sláva naplnila d�m.“ {Ez 43,5} Prorok zárove� nazna�uje, že rozm�rnou Hospodinovu slávu doprovázela další menší plavidla, která nazývá cheruby.

„I vyšla Hospodinova sláva od prahu domu a stanula nad cheruby. Cherubové zvedli k�ídla a vznesli se p�ed mýma o�ima ze zem�. Spolu s nimi se hnula i kola…, sláva boha Izraele byla nad nimi.“ {Ez 10,18-19}

Také další prameny nazna�ují, že létající objekty nebeš�an� p�i-stávaly do speciáln� upravených vnit�ních nádvo�í, okolo nichž byla plošina pro menší vzdušné dopravní prost�edky.

Byla ze stejného d�vodu vyhloubena jáma – vnit�ní nádvo�í – na plochém vrcholu pyramidy v Cuicuilcu? Nenacházelo se podobné letišt� i na cholulské pyramid�? Sestupovaly na ob� tato místa stejné mimozemské bytosti, jaké navšt�vovaly Mezopotámii, Blízký vý-chod a Izrael? A lze t�mito kontakty s létajícími božstvy vysv�tlit neoby�ejnou podobnost zprávy o zmatení jazyk� a dalších legend, které tak zázra�n� „p�esko�ily“ z jedné �ásti planety na druhou? P�i-nesli je do Mexika lidé, kte�í p�ilet�li spolu s bohy?

Tuto možnost podporuje v prost�edí starých mexických civilizací naprosto neobvyklý nález v rozvalinách Cacaxtly.

Prorok v �íši jaguára Kovov� modrý disk nese rozm�rnou kopuli. Je to spíš jen lehce

zaoblený �tverec než klasický tvar p�lkruhu, n�co jako staré televizní obrazovky. Uprost�ed dolní hrany pr�hledné, jako by sklen�né p�ední st�ny se klene obrys p�lkruhovitého panelu s �ízením. Za ním sedí mohutný bílý muž v šarlatovém rouchu. Hlavu mu pokrývají rudo-hn�dé vlasy a tvá� zdobí hustý prošediv�lý vous.

Tento jedine�ný výjev m� dokonale zasko�il. Jak je možné, že uprost�ed rozm�rných obraz� jaguá�ích muž�, pta�ích bojovník�, božstev dešt� a dalších nezbytných postav panteon� starých mexic-kých národ� se v zjevn� um�lém plavidle vznáší �lov�k vzhledu sta-rozákonního proroka?

Cacaxtla se rozkládá na vrcholu oblého pahorku v podmaniv� krásné �ásti mexické vyso�iny asi 150 kilometr� od Mexico City. Podle kroniká�e Diega Mu�oze Camarga ze 16. století ji neznámo kdy založil národ Olmeka – Xicalanca, který ovšem nesmíme zam�-�ovat s proslulými p�edklasickými Olméky. Spolu s Nahuy a Mix-teky to byla jedna ze t�í etnických skupin, které zde dorazily z pob�e-ží Mexického zálivu. Sídlo vzkvétalo p�edevším v období let 650 až 900, ale již d�íve bylo významným centrem. Tato �ást historie Ca-caxtly ovšem tone v hlubinách zapomn�ní. Nevíme, kdo zde žil dáv-no p�ed Olméky a jaké náboženství vyznával.

Na ploše 124 000 metr� �tvere�ních stál labyrintovitý palác. Rui-ny nes�etných místností a vnit�ních nádvo�í se dochovaly dodnes. Zdi zdobí nádherné malby.

N�které z nich jsou dlouhé až 22 metr� p�i výšce dvou metr�. V�tšinou jde o zcela konkrétní historické události, navýsost realistic-ky a dramaticky ztvárn�né bitvy v rozhodujícím okamžiku. Rozezná-váme dv� bojující armády. Jaguá�í muži se utkávají s pta�ími bojov-níky. �elenky, vesty z jaguá�í k�že, chráni�e prsou, bederní roušky, ozdoby nohou i dýky, kopí �i štíty držené v rukou – to vše naprosto p�esn� odpovídá dobové realit�.

Copak ale v této spole�nosti pohledává bílý muž v UFO? Jeho ob-raz je již na první pohled jiný – a nejen svým nám�tem. Malby bo-jovník� a božstev, obsypaných šperky z jadeitu, mušlí a pe�í, se utá-

p�jí v mo�i barev. Modré, žluté, �ervené, hn�dé a bílé prameny trys-kají z podkladu, ví�í v chaotické zm�ti, prolínají se a splývají jako v díle abstraktního malí�e. Teprve delší pozorný pohled odhalí jednot-livé postavy a bohatství jejich od�v� a výzbroje.

Vznášející se kopule s bílým cizincem svými ostrými, do detailu rozpoznatelnými obrysy p�itahuje zrak okamžit�. Jaký létající stroj p�edstavuje a kdo na nás shlíží z jeho paluby?

Archeologové nabízejí zdánliv� jasnou odpov��: Jde o Quetzal-coatla, zpodobn�ného jako b�h dešt� Ehecatl. Opravdu?

Pod jménem Quetzalcóatl se skrývaly dv� r�znorodé bytosti. B�h, kterého Aztékové uctívali jako tv�rce neviditelného sv�ta, a pak �lo-v�k z masa a kostí, u�itel um�ní, moudrý zákonodárce, soudce a mis-trovský stavitel, velekn�z Topiltzin – Quetzalcóatl v Tule. Tento teo-krat byl prý bílý muž vysoké postavy s vlajícím narudlým vousem. Nosil zvláštní úbor pokrytý �ervenými k�íži a v ruce svíral h�l.

Podobná postava je známá i v d�ív�jší mayské tradici pod jménem Kukulcán.

Není sporu o tom, že p�íslušníci nám neznámé bílé civilizace již dávno p�ed p�íchodem Špan�l� p�sobili na rozsáhlém teritoriu Mexi-ka a ší�ili zde vzd�lanost, právo a �ád, u�ili zem�d�lství a p�edávali stavitelské zkušenosti. Je tedy v Cacaxtle namalován portrét jednoho z nich?

Myslím, že ne. P�edn� je nesporné, že malba je o hodn� starší než doložené zmínky o skute�n� žijícím kn�zi Quetzalcóatlovi. A pak je zde onen tajemný létající stroj. Pilot v kokpitu svírá �ízení. Z kopule nad ním vycházejí plameny. Snad je to symbol zá�e nebo vycházející energie. Disk visí ve vzduchu. Pod ním rotují �ty�i kola. Rozmazané �áry uvnit� nich jasn� dokazují, že jsou v pohybu. Kola ovšem zau-jímají v��i disku velmi zvláštní polohu. Dv� leží p�ímo pod ním jako podvozek, další dv� padají kolmo dol�. Je to pozice, která neodpoví-dá žádnému známému zp�sobu pohybu. Kola jsou samostatná, a p�esto pat�í k disku. Rotují a zárove� jako by se posouvala a vcházela do sebe.

Nesetkali jsme se již n�kde s podobným popisem? Ale jist�. V souvislosti s mimozemskými civilizacemi není snad �ast�ji citované-ho biblického textu. Starý zákon p�ináší sv�dectví nám již známého

proroka Ezechiela, který m�l u pr�plavu Kebaru vid�ní Hospodinovy slávy, když se otev�ela nebesa: „Vid�l jsem, jak se p�ihnal bou�livý vítr od severu, veliké mra�no a šlehající ohe�; okolo n�ho byla zá� a uprost�ed ohn� jakýsi t�pyt oslnivého vzácného kovu.“ {Ez 1,4}

Prorok dále popisuje neobvyklý pohon p�ilétajícího stroje: „Vzhled a vybavení kol bylo toto: t�pytila se jako chryzolit a všechna �ty�i se sob� podobala, jejich vzhled a vybavení se jevilo tak, jako by bylo kolo uvnit� kola. Když jela, mohla jet na všechny �ty�i strany a p�i jízd� se nezatá�ela. Jejich loukot� byly mohutné a šla z nich bá-ze�, ta �ty�i kola m�la loukot� kolem dokola plná o�í.“ {Es 1,16-18}

Zvláštní p�irovnání – plná o�í. Byly to sv�télkující kontrolky, �i-dla, senzory, nebo pouhá ozdoba? Zcela jist� n�co, co vyvolávalo p�edstavu o�ních bulev. Je jen náhoda, že v Cacaxtle je pod letícím diskem po�etní glyf, který zobrazený stroj ozna�uje jako Dev�t ha-dích o�í?

Hospodinovu slávu doprovázela menší plavidla, která, jak již ví-me, Ezechiel nazývá cheruby a považuje je za tajemné božské bytos-ti.

„Když se bytosti pohybovaly, pohybovala se s nimi i kola. Kam je vedl duch, tam šla, tam vedl duch i kola; vznášela se spolu s nimi, nebo� duch bytostí byl v kolech. Když ony šly, jela, když se ony za-stavily, stála, a když se ony vznášely nad zemí, vznášela se kola spo-lu s nimi, nebo� duch bytostí byl v kolech.“ {Ez 1,19-21} Nazna�uje starozákonní sv�tec, že se v on�ch zvláštních kolech skrýval zdroj energie – pohonná jednotka, umož�ující jízdu i let cherub�? Text je velmi nejasný. Zdá se totiž, že kola byla sou�ástí cherub�, ale záro-ve� jako by od nich byla odd�lena. Bezesporu musela Ezechiela velmi zaujmout, když je popisuje tak podrobn�.

Výjev v Cacaxtle naprosto shodn� s Ezechielovým lí�ením zobra-zuje �ty�i kola, která zjevn� pat�í k letícímu objektu, ale zárove� jsou od n�j odd�lená.

„Nad hlavami bytostí (cherubu) bylo cosi podobného klenb� jako t�pyt osl�ujícího k�iš�álu rozepjatého naho�e nad jejich hlavami. Pod tou klenbou pak byla

jejich k�ídla vztažena jedno k druhému; každá bytost m�la dv� k�ídla, jimiž se p�ikrývala, a každá m�la dv� k�ídla, jimiž p�ikrývala

své t�lo. I slyšel jsem zvuk jejich k�ídel jako zvuk mnohých vod, jako hlas všemocného, když se pohybovaly, bylo to jako h�m�ní, jako zvuk vále�ného tábora; když stály, sv�sily k�ídla. Zvuk se ší�il svrchu nad klenbou, kterou m�ly nad hlavou, když stály, sv�sily k�íd-la. A naho�e nad klenbou, kterou m�ly nad hlavou, bylo cosi, co vy-padalo jako safírový kámen podoby tr�nu, a na té podob� tr�nu, na-ho�e na n�m, bylo cosi, co vypadalo jako �lov�k. I vid�l jsem, jako by se t�pytil oslnivý vzácný kov, vypadalo to jako ohe� uvnit� i okolo, sm�rem od toho, co vypadalo jako bedra, nahoru a sm�rem od toho dol� jsem vid�l, co vypadalo jako ohe�, ší�ící zá�i dokola. Vypadalo to jako duha, která bývá na mra�nu za deštivého dne, tak vypadala ta zá�e dokola, byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy.“ {Ez 1,22 – 28}

Není nutné p�ipomínat, že i disk z Cacaxtly obklopuje zá�e, ba-revné plameny šlehají vzh�ru a vytvá�ejí duhovou auru.

Popis prvního Ezechielova setkání s Hospodinovou slávou kon�í neobvyklým sd�lením: „Tu m� duch zvedl a uslyšel jsem za sebou mocné dun�ní: ,Požehnána bu� Hospodinova sláva vycházející ze svého místa!’ a zvuk k�ídel t�ch bytostí, která se vzájemn� t�sn� do-týkala, i zvuk t�ch kol, vznášejících se spolu s nimi, i mocné dun�ní.

Duch m� zvedl a odnesl m� a já jsem šel v duchu roztrp�en a roz-ho��en, ale Hospodinova ruka na mn� pevn� spo�ívala. Tak jsem p�išel do Tel Abibu k p�esídlenc�m usazeným u pr�plavu Kebaru, k t�m totiž, kte�í tam byli usazeni, a sed�l jsem tam po sedm dní a vzbuzoval mezi nimi úd�s.“ Pro� Ezechiel u svých soukmenovc� vzbuzoval úd�s? Vypráv�l jim, co se stalo, a oni se báli Hospodina, od n�jž se odvrátili? Nebo strach nahán�lo n�co zcela jiného? Byl Ezechiel poznamenán blízkostí Hospodinovy slávy? M�l – stejn� jako Mojžíš, když se vrátil z hory, kde hovo�il s Hospodinem – zá�ící a oduševn�lou tvá�?

Ezechiel se stal sv�dkem výjime�ných událostí. Hospodinovu slá-vu spat�il p�i t�ech r�zných p�íležitostech a s rutinou vynikajícího reportéra je dokonale popsal. Neoby�ejné nakupení naprosto p�es-ných detail� vylu�uje, aby šlo o jasnoz�ivou vizi v extázi. To není snový p�elud podporující prorokovu víru v setkání s bohem, ale zpráva o konkrétním pozorování. Pokud cht�l Ezechiel svým

soukmenovc�m sd�lit boží poselství, které obdržel, nemusel tok své-ho vypráv�ní zdržovat nesrozumitelnými podrobnostmi. A p�esto tak �iní. N�které detaily opakuje, snad proto, aby je zd�raznil. Uv�do-moval si význam d�kladného a až pedanticky p�esného záznamu?

A je zde ješt� jeden p�ekvapující fakt. Ezechiel sd�luje: „… a na té podob� tr�nu, naho�e na n�m, bylo cosi, co vypadalo jako �lov�k.“ Ne, to není vylí�ení boha. Pak bychom se nutn� museli ptát, kam zmizela Ezechielova úcta a pokora. Popsal by tento svatý muž nej-vyšší bytost jako „cosi, co vypadalo jako �lov�k“? Jist� ne. Je zde sice �e� o Hospodinov� sláv�, ale to je nesporn� ozna�ení onoho po-divného vznášedla. Prorok tedy v�rn� popsal létající stroj, v jehož kopuli sed�la humanoidní bytost.

Je malba v Cacaxtle sv�dectvím o obdobném setkání? Zdobí st�ny paláce vyobrazení stejné mimozemské civilizace, jaká navšt�vovala Blízký východ?

Ve svých domn�nkách bychom mohli postoupit ješt� dále. Z bible víme, že Ezechiel „ve vid�ní“ navštívil jakousi vysokou horu, na jejímž jižním svahu bylo „zbudováno cosi jako m�sto“, a tam také vid�l Hospodinovu slávu.

Pro� si prorok není jistý, zda šlo o m�sto? Zmátla ho úpln� jiná podoba dom� a staveb, než znal? Navštívil tedy n�jaké místo v dale-ké cizin�?

Erich von Däniken se domnívá, že šlo o Chavín de Huantár v Pe-ru. Walter-Jórg Langbein navrhuje Vidžajanagar na jihu Indie. A co když to byla mexická vyso�ina?

Cacaxtla leží na svahu hory. Uvnit� palácového labyrintu se na-chází obraz bílého vousatého muže v kokpitu létajícího stroje, který koresponduje s Ezechielovým popisem. Je to jen a jen náhoda?

P�íliš mnoho plavidel V muzeu v mexické Jalapé je vystavena podivná, velmi stará ka-

menná skulptura. Z dálky p�ipomíná p�eklopený rendlík, ale p�i po-hledu zblízka vystoupí neoby�ejné detaily. Z kruhové základny vy-r�stá k vrcholu mírn� zúžené t�leso. V jeho spodní �ásti rozeznává-me jakési trubice �i trysky. Jejich vývody rovnom�rn� lemují okraj. Dv� trubice se táhnou i svisle dol� po bocích. Horní �ást kupole je zcela hladká. Uprost�ed za oblým pr�zorem sedí lidská postava. Ne-doprovázejí ji ale žádné obvyklé symboly božstva �i mytologické postavy. Význam tohoto strohého, technického výjevu historik�m zcela uniká. Jeho podoba ovšem i v malém dít�ti vyvolá jedinou aso-ciaci: je to létající talí� s lidskou posádkou.

Skulptura zna�n� p�ipomíná létající vozy boh�, popisované ve spisu Vimamky Šastry starém asi 3 000 let. Jde o souhrn poznatk� „v�dy o letectví“, který sepsal hinduistický mudrc Bhárádvaja. V jednotlivých kapitolách jsou nap�íklad podrobn� vylí�eny vlastnosti šestnácti kov� a slitin pot�ebných pro výrobu létajících stroj�. A p�i-tom se soudilo, že v té dob� lidé znali pouze železo, zlato, st�íbro, m��, cín, zinek a rtu�. Letouny byly nej�ast�ji nazývány vimany anebo ratha. O tom, jak vypadaly a co je pohán�lo, Vimanika Sastra píše: „Uprost�ed korábu je t�žká kovová schránka, zdroj síly. Z této schránky jde síla do dvou silných hlavních trubic, p�ipevn�ných na zádi a na p�ídi korábu. Mimo to se tato síla rozvádí do osmi ramen, sm��ujících otvory dol�. P�i vzletu se odkryjí clony osmi rour a horní otvory jsou uzav�eny. Proud síly ude�í do zem�, zdvíhaje tím koráb vzh�ru. Když je dost vysoko, jsou otvory zpola zakryty, aby práv� visel ve vzduchu. Pak je v�tší �ást síly p�evedena do zadní roury, aby ko�ár mohl vyrazit vp�ed.“

P�esn� tak vypadá artefakt vystavený v Jalap� a velmi podobné zobrazení se nachází i na basreliéfu objeveném na �edi�ových ska-lách v Cerro de la Cantera. Uprost�ed mra�en se vznáší objekt ve tvaru zvonu. (Plavidlo, p�ipomínající zvon nebo p�eklopenou polo-kouli se špi�atou v�ži�kou, používal prý sám Buddha a první ši�itelé jeho u�ení. Již nejstarší buddhistické svatyn� byly budovány v tomto podivném tvaru a v�tšinou jsou tak stav�ny dodnes) Od oblého vr-

cholu se po st�nách line sí� trubek. Z jejich ústí zjevn� cosi proudí. Snad to jsou šlehající plameny. Uprost�ed t�lesa sedí �lov�k. Nad sebou má malý panel s �adou tla�ítek. Zdola k n�mu vedou dv� p�í-pojky. Postava je oble�ena v tunice, hlavu jí kryje p�ilba. „Pilot“ v rukou drží p�ístrojovou desku s �adou prvk�.

Je paradoxem, že práv� nejstarší artefakty zobrazují techniku, kte-rá dalece p�edb�hla svou dobu? Nebo jde o zákonitý d�sledek? Jsou tito tajemní sv�dci úsvitu veku hmatatelným d�kazem existence ne-známé mimozemské civilizace, která svou p�ítomností ovlivnila roz-voj prvních vysp�lých spole�ností v Mexiku?

II. Zátoka kouzelník� Je to pyramida jako žádná jiná. Již na první pohled udivuje svým

neobvyklým tvarem. Z kruhové základny, p�ipomínající kv�t složený z deseti oblých list�, vyr�stá kužel s úzkými svislými žlaby mezi jednotlivými h�bety, obrovská hlin�ná bábovka dosahující výšky dvanáctipatrového domu. Na její stavbu bylo použito více než 300 000 krychlových metr� materiálu. P�sobí ovšem mnohem skromn�ji než stavby z kamene. Nezdobí ji velkolepé reliéfy ani sochy mytolo-gických postav. Nad jiné vyniká p�edevším svou tajemností.

Už samotná existence této neobvyklé kónické pyramidy je za-peklitou záhadou. �etné výzkumy totiž spolehliv� dokazují, že v La Vent�, kde stojí, vlastn� nikdy nemohla vzniknout. Tento osamocený ostrov uprost�ed rozlehlých bažin neposkytoval žádný stavební mate-riál a p�edevším by na n�m nedokázal p�ežít dostate�ný po�et lidí k realizaci tak rozsáhlého projektu.

„Bylo jednozna�n� zjišt�no, že by oblast La Venty nemohla p�i tehdejším zp�sobu obd�lávání p�dy uživit více než �ty�icet p�t rodin. Jejich p�íslušníci by nedokázali vytvo�it tak obrovské stavby nebo jen dopravit k nim pot�ebný stavební materiál; p�ímo v lokalit� žádný kámen nebyl. Musel být dopravován ze vzdálenosti tém�� jednoho sta kilometr�. Uvážíme-li, že tažná zví�ata, kolo a v�z v Americe neexistovaly a všechno muselo být p�epraveno nejd�íve lidmi a po-tom po vod�, získáme p�edstavu o velikosti takového podniku a o množství pracovních sil nutných k jejich zvládnutí. Jestliže m�la být La Venta zbudována v pr�b�hu n�kolika desetiletí, bylo by podle matematického odhadu zapot�ebí spole�né práce obyvatelstva celého zázemí v laventském regionu. Na základ� tehdy používaných systé-m� obd�lávání p�dy se po�et obyvatelstva odhaduje na n�jakých 18 000 lidí. T�chto 18 000 lidí by pot�ebovalo, jak bylo op�t spo�ítáno, celých �ty�i sta let, b�hem nichž La Venta fungovala jako kulturní st�edisko, aby v �ase, jenž jim zbýval p�i zem�d�lských pracích, vy-tvo�ilo tyto stavby a ješt� vydržovalo tam žijící kn�žstvo a p�íslušní-ky hierarchie,“ napsal Friedrich Katz v díle Staré americké civilizace. Jinými slovy �e�eno, n�co tady nehraje. Bu� p�ijmeme n�jaké zcela netradi�ní �ešení – celé oblasti se neznámo pro� od dávnov�ku �íká

Zátoka kouzelník� – a uznáme, že naše p�edstavy o minulosti mohou být ob�as mylné, nebo budeme zatvrzele lp�t na oficiální verzi, a pak jsme nuceni p�iznat nezvratnou skute�nost, že na pob�eží Mexického zálivu stojí n�co, co tam podle zdravého rozumu rozhodn� stát ne-m�že.

Nad La Ventou se vznáší po�ádn� husté mra�no nejasností. Její stavitelé – tajemný národ Olmék� – se z naprosto neznámých d�vod� rozhodli práv� pro toto místo, i když jim to muselo p�sobit obrovské nesnáze. Na ostr�vek nejprve navezli množství zeminy a upravili ho do pot�ebného tvaru. A pak se podle p�edem stanoveného plánu pus-tili do díla.

Celý ob�adní komplex má tradi�ní lineární tvar. Jeho jednotlivé sou�ásti jsou spojeny dlážd�nými cestami a vytvá�ejí tém�� p�t kilo-metr� dlouhou p�ímku, která ovšem nemí�í rovnou k severu, jak to-mu bylo v jiných olméckých st�ediscích, ale odklání se o osm stup�� západn�. A nejde o chybu výpo�tu. Odchylka byla bezesporu zám�r-ná.

M. Popeone-Hatch soudí, že La Venta byla podle staré tradice po-stavena tak, aby odpovídala p�echod�m hv�zd p�es poledník daného místa o slunovratech a p�i rovnodennosti, ovšem v dob� kolem roku 2000 p�ed Kristem a ne až o 1 200 let pozd�ji, kdy se teprve podle historik� m�li Olmékové poprvé objevit v t�chto kon�inách. Tento objev vst�ikuje do hnacího motoru celé záhady ješt� výbušn�jší sm�s.

Na jižním okraji ob�adišt� byly vzty�eny podivné kamenné mo-numenty, z nichž vystupují lidské i mytologické postavy, obklopené nesrozumitelnými symboly. Archeologové je nazvali oltá�i, ale sami uznávají, že je to chybné ozna�ení. Ve skute�nosti nikdo ani netuší, co tyto obrovské skulptury p�edstavují a k �emu sloužily.

Uprost�ed stály nižší plošiny a rituální ob�tišt�. Zvláštní význam muselo mít ohrazení z �edi�ových sloup�. Každý z nich byl vysoký t�i metry a vážil dv� tuny. Archeologové jich napo�ítali p�es šest set. Všechny byly dopraveny z lomu vzdáleného více než sto kilometr�.

Sloupy, stojící t�sn� jeden vedle druhého, vytvá�ely ohromnou pa-lisádu, která chránila �tvercový prostor. Uprost�ed n�j se nacházela, v dob� objevu již �áste�n� zasypaná zeminou, �ty�i metry vysoká a dva metry široká stéla. Bohaté spleti reliéf� na jejím povrchu domi-

nuje setkání dvou vysokých muž� v slavnostním od�vu a botách se zvednutou špi�kou. Nad jejich hlavami se vznáší postava v poloze kosmonauta ve stavu beztíže. Na sob� má kombinézu a na hlav� p�ilbu. Co tento výjev znamená, se nepoda�ilo rozluštit.

V takzvaném komplexu A byly objeveny t�i velké mozaikové dlažby. Všechny zobrazují stylizované tvá�e jaguá�ího boha, každou tvo�í 485 kus� hadovce. Na severu prostor uzavíraly t�i ob�í kamenné hlavy. Jejich výška p�esahovala dva metry a váha dvacet tun.

Celý tento shluk posvátných objekt� byl prozkoumán jen �áste�-n�. Je tém�� jisté, že v místech, kde stály „oltá�e“ a stély (vzhledem k t�žb� ropy, která zachvátila velkou �ást La Venty, byly všechny mo-numenty p�evezeny do Villahermosy), a v prostoru jednotlivých ob�-tiš� jsou v zemi ukryté další jedine�né artefakty,

Život tohoto kvetoucího ob�adního centra byl totiž ukon�en tím nejnepochopiteln�jším zp�sobem. Stejn� jako dít�, které nejprve �adu hodin vydrží stav�t hrad z písku, aby ho pak jediným mocným kopnutím rozmetalo, stavitelé La Venty své dílo po �ty�ech stech let usilovného budování z velké �ásti zni�ili. Jako by zde došlo k vý-buchu náhlého násilí. Do n�kterých ob�ích hlav, „oltá��“ a velkých soch byly vysekány díry. Tisíce a tisíce podivuhodných um�leckých a kultovních p�edm�t� z nefritu zmizely ve zvláštních schránkách.

„A aby záhad nebylo málo, byly tyto p�edm�ty v �adách zakopány do zem� v dlouhých hlubokých brázdách. Brázdy byly napln�ny n�-kolika vrstvami jílu, p�i�emž každá vrstva byla z jílu jiné kvality a barvy – tisíce tun hlíny, dovezené sem z rozli�ných vzdálených kon-�in. A�koliv to zní neuv��iteln�, brázdy byly na samém dn� vyloženy tisíci desti�ek ze serpentinu, dalšího zelenomodrého polodrahokamu. Všeobecn� se má za to, že p�íkopy byly vyhloubeny práv� proto, aby se do nich poh�bily ony vzácné nefritové p�edm�ty. Ale dlážd�ní ze serpentinu m�že nazna�ovat, že p�íkopy byly vykopány už d�íve za zcela jiným ú�elem, pozd�ji se jich ale použilo pro cenné p�edm�ty,“ p�ipomíná Zecharia Sitchin.

Studny božího sv�tla Nad n�kterými zásahy z�stává rozum stát docela. V jednom míst�

byla vykopána hluboká studna o obsahu asi 500 metr� krychlových. Stavitelé její dno vyložili kamennými bloky a na jejich povrchu vy-tvo�ili nádhernou podlahu ze serpentinových desti�ek. A pak celou studnu zasypali.

Pro� vynaložili tolik námahy? Žádný praktický d�vod nás nena-padá. Byla studna hloubena jako sou�ást n�jakého magického rituá-lu? N�co se „zvrtlo“, a proto ji zasypali? Jisté je, že rozhodn� nem�la být využívána k �erpání vody. Takže jaký tedy m�la ú�el? Plánovali stavitelé už od za�átku, že ji ihned po dokon�ení zasypou?

Podobné studny byly objeveny v n�kolika dalších lokalitách Me-xika. Jedna se nacházela v Monte Albánu. P�vodn� se soudilo, že nemá žádný smysl. Vypadala jako oby�ejná díra v zemi. Pozd�ji se ukázalo, že je astronomicky orientována. Dvakrát v roce, koncem kv�tna a po�átkem srpna, kdy slunce stojí v nadhlavníku, na krátký okamžik ozá�í desku, uloženou na dn� šachty (P�ipome�me, že – laicky �e�eno – slunce stojí v nadhlavníku daného místa tehdy, když kolmo vzty�ená h�l nevrhá v pravé poledne žádný stín.) Stejný ú�el vykazuje lehce k severu naklon�ná „studna“ v Xochicalcu. Úzká šachta ve tvaru šestiúhelníku klesá do hloubky osmi a p�l metru. Její dno obklopuje malá místnost s bo�ním vchodem, který lze neprodyš-n� uzav�ít. Po poledni 21. �ervna se slunce spustí otvorem šachty a v temných hlubinách rozehraje podivuhodnou sv�telnou show.

„V podzemní skalní komo�e je – až na slabou rozptýlenou sv�tel-nou skvrnu na podlaze – tma jako v pytli. V poledne sestoupí do místnosti Indiáni, kte�í v rukou t�ímají zapálené sví�ky. Doprost�ed místnosti pak položí amulety a nádoby napln�né vodou. Cekají na boží sv�tlo, které má proniknout do amulet� i p�ichystané vody. Slunce pomalu putuje po obloze a jeho sv�tlo padá šachtou až do místnosti. P�esn� ve 12.30 hodin to za�ne. Slune�ní paprsky kloužou po st�nách zpo�átku váhav�, jako by po �emsi pátraly, pruh sv�tla se ší�í, až vyplní celou šachtu a ozá�í i místnost. Najednou se od zem� odrazí do všech stran kaskády sv�tel a jako svítící prsty laserového paprsku p�ejížd�jí po okolí. Já stejn� jako nikdo další nedokáži vy-

sv�tlit, jak tento efekt vzniká. Fascinující p�edstavení trvá dvacet minut. Místnost zá�í jako krystal zachycující sv�tlo. Indiáni ml�ky hledí do ústí šachty. Jakmile sv�tlo pohasne, seberou amulety a ná-doby s vodou a tiše je vynesou ven. Pak se ale za�nou smát, rozpusti-le tan�í a d�kují svému bohu.“

T�mito slovy popsal neobvyklý sv�telný jev mexický archeolog Gerard Leveta. Jeho výpov�� p�im�la Ericha von Dänikena k n�ko-lika otázkám: Jaký smysl má celé to kouzlo? Kdo vymyslel tuto ex-centrickou hru se slune�ním sv�tlem? Kdo vypo�ítal úhlovou od-chylku šachty, aby zachytila slune�ní paprsky 21. �ervna ve 12.30 hodin?

Poslední otázka v sob� skrývá ješt� jeden zvláštní aspekt, který Daniken ponechává bez povšimnutí. Pro� zrovna tento den a práv� tato p�lhodina?

Jedenadvacátý �erven je dnem letního slunovratu. Slune�ní pa-prsky dopadají kolmo na obratník Raka, který je ovšem severn�ji než Xochicalco. Pokud by stavitelé vykopali studnu kolmo, polední slun-ce by ozá�ilo její dno již po�átkem �ervna a pak znovu v druhé polo-vin� �ervence. Šachta je naklon�ná k severu proto, aby zachytila slunce stojící práv�, jen a pouze nad obratníkem Raka. A její stavite-lé vykázali ješt� jednu obdivuhodnou znalost. P�ipome�me si, že k sv�telnému úkazu dochází p�l hodiny po poledni. Pro� v tak ne-zvyklou dobu?

Xochicalco leží tém�� v ideální polovin� dnes užívaného �asového pásma. Astronomické pravé poledne zde za�íná s p�lhodinovým zpožd�ním oproti �asu, který ukazují hodinky. Jedine�ná šachta v Xochicalcu je vystav�na tak, aby její dno ozá�ilo slunce p�esn� v okamžiku, kdy stanulo na samém vrcholu své pouti k severu a za�íná se vracet.

Sehrávala n�jakou podobnou astronomickou úlohu i studna v La Vent�?

N�které okolnosti tuto možnost zpochyb�ují. Monte Albán, sku-te�ný zázrak starov�kého Mexika, sice vznikl ve stejné dob� jako La Venta a nezap�e olmécký vliv, ale studnu, jejíž dno dvakrát v roce políbí slunce, postavili z�ejm� až Zapotékové ve 3. století. Xochical-co, ležící v malebné krajin� na jih od Guernavacy, je ješt� mladší.

Olmékové astronomii precizn� ovládali, ale p�ipome�me si, že p�i stavb� své neobvyklé studny vykopali celkem 500 metr� krychlo-vých zeminy. Vytvo�ili obrovskou díru v zemi, která byla na pozoro-vání hv�zd nebo slunce p�íliš široká a musela mít zcela jiný ú�el. Zatímco astronomicky orientované úzké šachty z�staly zachovány, tato byla po svém dokon�ení op�t zasypána. Pro�, to se již asi nikdy nedozvíme.

Plánovaná zkáza Nikdo netuší, z jakého d�vodu byla La Venta tak podivn� poško-

zena. Zcela jist� nešlo o nep�átelský zásah zven�í. Dobyvatelé by možná s chutí zni�ili symboly cizího kultu, ale rozhodn� by se neob-t�žovali sochy a posvátné p�edm�ty tak složit� a pracn� zakopávat. Navíc byla n�která místa ozna�ena, aby se k nim mohli jejich majite-lé vrátit. Což dokazuje, že úkryty vybudovali samotní Olmékové. Nebylo to ale pod hrozbou n�jakého nebezpe�í. Vzácnosti jsou po-h�beny velmi pe�liv� a ne ve sp�chu. A navíc k plánované zkáze ne-došlo jen zde. Z�ejm� v�bec prvním ob�adním st�ediskem Olmék� bylo San Lorenzo-Tenochtitlán. Tento komplex t�í m�st se rozkládal poblíž jednoho z bo�ních ramen �eky Coatzacoalcos. Osídlen byl už n�kdy okolo roku 1500 p�ed Kristem, ale svých „patnáct minut slá-vy“ za�al prožívat až o t�i sta let pozd�ji.

San Lorenzo leží na vrcholu asi padesát metr� vysoké plošiny, která se táhne od severu k jihu v délce asi 1 250 metr�. Nejde ale o ryze p�írodní útvar. Odborníci z Yalské univerzity zjistili, že plošina je �áste�n� dotvo�ena um�le.

Olmékové s využitím pouze lidské síly dopravili nahoru desítky tisíc tun jílu a písku a navršili ho místy do výše až sedmi metr�. Po-vrch rozbrázdili zvláštním systémem drenáží, jejichž smysl nám spo-lehliv� uniká. Položili totiž do zem� kusy �edi�e ve tvaru písmene U, jeden vedle druhého, a pak je p�ikrývali kamennými deskami. P�ed-pokládá se, že vzniklé drážky m�ly odvád�t vodu z asi dvaceti um�-lých nádrží na povrchu plošiny. K �emu tato jezírka sloužila, není známo. Využívali je kn�ží a v��ící k rituálním koupelím, nebo byla sou�ástí technologie jakéhosi výrobního procesu? Pro� ale byla dre-náž provád�na tak složit�? Ke svedení vody z povrchu by sta�il oby-�ejný kanálek v zemi. Systém ale p�íliš komplikovan� propojuje jed-notlivé nádrže – a v n�kterých p�ípadech navíc zcela zbyte�n�. Jen totiž veden tak, že nemohl vodu p�ivád�t ani odvád�t. Podle našich p�edstav Olmékové nem�li pro opracování kamene žádné kovové nástroje. Takže se p�kn� nad�eli, než kamennými sekerkami vysekali tak obrovské množství kanaliza�ních „ú�ek“.

Celé San Lorenzo bylo doslova poseto úchvatnými socha�skými

díly. Ale i rady bylo okolo roku 900 p�ed Kristem vše zni�eno. „Pohroma ve stejné dob� postihla i ,dvoj�e’ San Lorenza, st�edis-

ko Laguna de los Cerros, o kterém toho vzhledem k nedostatku ar-cheologických nález� mnoho nevíme. V San Lorenzu byly b�hem této pohromy metodicky zni�eny všechny dostupné monumenty na povrchu – byly rozt�íšt�ny, rozemlety a r�zným jiným zp�sobem poškozeny – a jejich zbytky byly vyrovnány do dlouhých �ad podél okraj� plošiny, kde byly pe�liv� zakryty. Invaze, revoluce, nebo pra-videlné rituální zni�ení? Všechny tyto varianty jsou možným vysv�t-lením zni�ení San Lorenza, ale protože Olmékové po sob� nezane-chali žádné písemné záznamy, tak se to pravd�podobn� nikdy nedo-zvíme,“ napsali auto�i dob�e dokumentovaného Sv�ta p�edkolum-bovské Ameriky.

Tajemství by možná mohly poodhalit p�ípadné nové nálezy. Ar-cheologové se totiž domnívají, že uvnit� Velké pyramidy v La Vent� je ukrytý velkolepý olmécký hrob. Zatím se však nikdo nepokusil proniknout dovnit�. A pravd�podobn� k tomu nedojde ani v budouc-nosti.

Petrochemický pr�mysl se zmocnil celého ostrova a urputn� brání dalšímu výzkumu. Na n�kterých místech již buldozery srovnaly pa-mátky se zemí a t�žba ropy zcela a navždy zni�ila možnost dalších vykopávek.

Velká pyramida a p�ilehlé stavby tak z�stávají nerozlušt�nou k�í-žovkou, gigantickým paradoxem, rukavicí vhozenou do tvá�e histori-k�. Na druhé stran� p�edstavují pouze tenký krají�ek z nadýchaného bochníku záhad, spojovaných s jejími staviteli.

Pod knutou paradox� La Venta byla jedním ze t�í nejv�tších st�edisek civilizace Olmé-

k�. Tento tajemný národ se objevil v ohybu Mexického zálivu z�ejm� už p�ed 4 000 lety, i když n�kte�í v�dci soudí, že k tomu došlo až o pár století pozd�ji. Celé jeho panství, s výjimkou poho�í Tuxtlas, tvo�ila pob�ežní planina s nízkými pahorky. Je to jedno z nejvlh�ích území celé Mezoameriky. Kuku�ice se zde dá p�stovat celý rok. P�í-rodní podmínky se siln� podobají situaci na Nilu. Rozvodn�né �eky pravideln� zaplavují nízko položené oblasti, a když se vrátí zp�t do svých koryt, zanechávají za sebou vrstvu velmi úrodného bahna.

Olmékové pom�rn� rychle vytvo�ili na �ty�i desítky stálých sídel (alespo� tolik jich bylo prozatím odhaleno) a z�ídili n�kolik velkých ob�adních center. Postupn� pronikli i do dalších, n�kdy velmi vzdá-lených míst St�ední Ameriky. Zakládali obchodní stanice p�edevším v Guatemale a ješt� hloub�ji na jihu. Jejich posláním bylo zajistit dodávky nefritu, železné rudy a dalších nerost�, které se na pob�eží Mexického zálivu nevyskytovaly.

„O Olmécích víme, že se tetovali, vyholovali si lebky, brousili a �ernili si zuby, zdobili se nosními kroužky, ob�ezávali chlapce, po-kožku tvá�e zabitých nep�átel upínali na vlastní obli�ej, zpovídali se z h�ích�, hráli mí�ové hry, legáln� provozovali sodomii a používali kalendá� s rokem o 18 m�sících. Jen jediná otázka, týkající se Olmé-k�, je dosud sporná: totiž zda Olmékové v�bec existovali,“ napsal svým nenapodobitelným stylem Egon Ervín Kisch. Jeho trefná po-známka i po desetiletích nových archeologických výzkum� stále mí�í do �erného. O Olmécích víme zdánliv� všechno – a ve skute�nosti zhola nic. Vytvo�ili jednu z nejzáhadn�jších civilizací všech dob.

Byl to národ obrovských paradox�. Jeho p�íslušníci zcela nespor-n� chovali psy jen proto, aby je sn�dli, a s velkou chutí se zakousli i do �lov�ka. V kuchy�ských odpadech v San Lorenzu byly nalezeny ostatky zajatc� se stopami lidských zub� na kostech. Ale zárove� ovládali astronomii a matematiku. Jejich stavby jsou orientovány podle sv�tových stran. Ze st�íb�itého magnetovce vyrobili dokonale lesklé vypouklé zrcadlo s tenkou ru�i�kou, které bylo ur�eno ke ge-omagnetickým ú�el�m. Je to vlastn� první kompas na sv�t�.

Olmékové dokázali st�hovat nesmírn� t�žké p�edm�ty na velkou vzdálenost i v nesch�dném bažinatém terénu. V�tšina z gigantických kamenných hlav, které vytvo�ili, váží p�es dvacet tun. Všechny vznikly z �edi�ových monolit�, vysekaných v poho�í Tuxtlas. Nale-zeny byly ovšem až o sto kilometr� dále. Jak je tam jejich tv�rci do-stali?

Historikové tvrdí, že náklady byly p�enášeny v rozm�rných n�-ších. Desítky tun t�žké monolity si ale nikdo na záda nenaložil. Ta-žení na saních, kterým se tak �asto ohán�jí egyptologové, je v baži-natém terénu holá nemožnost.

Disponovali tedy Olmékové technologiemi, o nichž prozatím nic nevíme? Jisté je, že jim transport tak hmotných p�edm�t� nep�sobil žádné potíže. V lomech totiž bylo nalezeno množství dalších, ješt� v�tších kamenných blok�, p�ipravených k výrob� nových monumen-t�. Tajemstvím z�stává i to, jakými neznámými nástroji kámen tak precizn� opracovali.

Olmékové sehráli podobnou roli jako Sumerové v Mezopotámii nebo �í�ané v jižní Asii. Jejich kultura ovlivnila tém�� celou Mezo-ameriku. Potíž je ale v tom, že i zde postrádáme pov�stný „chyb�jící �lánek“. Podobn� jako v Mezopotámii nebo v Egypt�, i v Mexiku se na pozadí zaostalé spole�nosti doby kamenné náhle, bez jakéhokoliv p�edchozího vzestupu, vyno�uje vysoce rozvinutá civilizace. Její kn�zi uctívají složitý panteon božstev, bedliv� pozorují oblohu, spo-lehliv� m��í �as a vytvá�ejí neoby�ejn� p�esný kalendá�, provád�jí fascinující magické rituály. Nad krajinou se klenou obrovské pyra-midy a v jejich blízkosti se rozkládají rozlehlá náboženská a obchod-ní centra. Um�lci tvo�í nes�etné množství nádherných soch.

A také tady se do ucha vnucuje obehraná píse�. To nejv�tší a nej-úchvatn�jší bylo postaveno nejd�íve. Pak úrove� postupn� klesá, jako by vývoj ud�lal �elem vzad. Spole�nost se postupem doby nerozvíjí. Naopak, následníci p�vodních stavitel� nesta�í s dechem. Jak tomu máme rozum�t?

Byli Olmékové ovlivn�ni jinou, daleko vysp�lejší, možná nepo-zemskou civilizací, nebo si naprosto jedine�né schopnosti p�inesli již ze svého p�vodního, nám dodnes neznámého domova a postupn� je zapomínali? V�dci se stále nemohou shodnout, odkud vlastn� Olmé-

kové do Mexika p�išli. Obývali n�jakou dosud neodhalenou lokalitu v Americe nebo do-

konce dorazili z jiného kontinentu?

Afrika sn� a pochybností Psal se rok 1862, když byla v Huyepanu vykopána obrovská ka-

menná hlava. Její nález ale nevyvolal žádné vzrušení. Teprve o 74 let pozd�ji, když archeolog Matthew Stirling objevil na východním po-b�eží Mexika další podobné monumenty, sv�t za�al žasnout.

Doposud bylo nalezeno osmnáct olméckých kamenných hlav. Nejv�tší dosahuje výšky tém�� t�í metr� a váží asi 25 tun. Nejmenší má polovi�ní rozm�ry. Ležela zasypána nánosem zeminy v korytu �eky Ojochi a až do roku 1982 �ekala na své vysvobození. P�edpo-kládá se, že mnohem více hlav stále z�stává skryto.

Všechny olmécké hlavy se vyzna�ují širokými, ploskými nosy, masitými, tém�� odulými rty a n�kdy i vystupujícími �elistmi. Mají sebev�domý výraz p�íslušník� silné dynastie.

P�vodn� se soudilo, že snad byly zám�rn� odd�leny od trupu, s nímž tvo�ily gigantickou sochu. Protože se ale žádné odpovídající torzo t�la nenašlo, Olmékové z�ejm� v tomto p�ípad� tesali jen sa-motné hlavy.

Stirlinga p�ekvapila p�esnost a bezchybnost linií a dokonalost proporcí p�i tak zna�ných rozm�rech. „Nepodobají se tradi�ním so-chám amerických Indián� a vyzna�ují se realismem tvar�. Rysy t�ch-to kamenných obli�ej� jsou reliéfní a mají negroidní ráz.“

Byli tedy Olmékové následníky n�které z dávnov�kých afrických civilizací?

Mnohé indicie nazna�ují, že lidé �erné pleti dorazili do Mezoame-riky d�íve než Špan�lé.

Na p�elomu 13. a 14. století se v západní Africe rozvíjela vysoce vysp�lá kultura. Centrem rozsáhlé maliské �íše se stalo Timbuktu. Oáza, obklopená nedozírnými pís�itými pustinami, poskytovala útu-lek nejen po�etným karavanám obchodník� s cizokrajným zbožím, ale byla i významným centrem vzd�lanosti, um�ní a v�dy. Tamní u�enci již dv� st� let p�ed Kolumbem hlásali, že sv�t má tvar podob-ný tykvi, a že budete-li se dlouho pohybovat jedním sm�rem, �asem obejdete celý sv�t a vrátíte se do výchozího místa. Tyto v�decké ná-zory podnítily zájem tehdejšího maliského krále Abú Bakra II. o uspo�ádání velké námo�ní výpravy. Zachované arabské letopisy a

dodnes kolující ústn� podávané lidové p�íb�hy vypráv�jí, že panov-ník nechal zbudovat flotilu koráb� k výprav� p�es oceán. Plavební rozkaz byl krutý. Kapitáni se nesm�li obrátit k domovu, dokud nedo-plují k n�jakému b�ehu, anebo dokud jim nedojdou zásoby. Po �ase se vrátila zp�t jediná lo�. Její kapitán ohlásil, že všech ostatních se zmocnil proud a odnesl je daleko na mo�e. O žádném z t�chto plavi-del prý již nikdo neslyšel.

Neúsp�ch krále Abú Bakra II. neodradil. Žezlo p�edal svému brat-rovi Mausa Mussovi, sám se ujal velení druhé flotily a v roce 1311 se s ní vydal k západu. Údajn� najednou vypluly dva tisíce lodí. Plná polovina z nich vezla obrovské zásoby potravin a pitné vody. O dal-ších osudech této výpravy není nic známo. �etné indicie nazna�ují, že se alespo� �ásti expedice poda�ilo dorazit k americkým b�eh�m.

Když Kolumbus p�istál na Haiti, domorodci mu vypráv�li o ob-chodu s �ernými lidmi, od nichž získali ošt�py s hroty z n�jakého žlutého kovu. Tajemní �erní cizinci mu �íkali guanin. Kolumbus p�i-vezl n�kolik t�chto hrot� do Špan�lska, kde je kovotepci podrobili chemickému rozboru. Tvo�ilo je osmnáct díl� zlata, šest díl� st�íbra a osm díl� m�di, což byl charakteristický pom�r pro slitiny, jichž se používalo v Africe na pob�eží Guineje, tedy v místech, odkud vyplul Abú Bakr II. Navíc jazykozpytci potvrzují, že slovem guanin se v n�kterých jazycích, rozší�ených v západní Africe, ozna�uje zlato a jeho slitiny.

Vasco Núnez de Balboa p�i vylod�ní v Panam� roku 1513 narazil v jedné vesnici na zajatce �erné pleti.

Lopé de Gómara o tom ve svých D�jinách Mexika, které vyšly roku 1554, vypovídá: „Balboa se otázal Indián�, odkud se vzali za-jatci, ti však nemohli nic �íct, vyjma toho, že takoví lidé žijí nedaleko odtud a neustále s nimi vál�í. Byli to první lidé �erné pleti, kte�í byli spat�eni mezi Indiány.“ �ernoši, o nichž vypráv�jí Špan�lé, p�išli do Mezoameriky až na

po�átku 14. století a s Olméky nemohou mít nic spole�ného. Antropolog Certima je p�esv�d�en, že rodišt� Olmék� musíme

hledat spíše na východ� �erného kontinentu. Na všech objevených kamenných hlavách jsou kopulovité p�ilby. Naprosto stejné prý nosili núbijští bojovníci v 8. století p�ed naším letopo�tem. V té dob� byla

Núbie skute�nou velmocí. Její králové usedli na egyptský tr�n, zem� disponovala úžasnou vojenskou silou a stykem s Egyp�any a ob-chodním lo�stvem Féni�an� získala zna�né mo�eplavecké zkušenos-ti. Núbijské vojenské kontingenty se �asto plavily na palubách fénic-kých lodí, které opoušt�ly St�edozemní mo�e a prokazateln� p�iplou-valy až k britským ostrov�m, kde nakupovaly cín.

Certima se domnívá, že Núbijci spole�n� s Féni�any dorazili až k b�eh�m Nového sv�ta, kde mezi Olméky zpo�átku tvo�ili svéráz-nou p�ist�hovaleckou skupinu, která se postupn� smísila s domorod-ci, a ztratila tak své charakteristické rysy. Ob�í hlavy mohou být sv�-dectvím vzpomínkového kultu na ztracenou vlast. Ty, které byly ob-jeveny u Tres Zapotes, stály na kamenných podstavcích, prý byly nasm�rovány k východu a vzhlížely k Atlantskému oceánu, vzdále-nému jen pár kilometr�.

Certima dále p�ipomíná, že Olmékové zhotovovali terakotové sošky, které se siln� podobají Afri�an�m v�etn� drsné struktury vlas� a jsou vždy obarveny na�erno. Terakotové postavi�ky s jiným typem obli�eje ale obarveny nebývají.

A� se pan Certima nezlobí, ale jeho teorie je p�esná jak zad�ené p�esýpací hodiny.

Argument s �ernými soškami m�žeme rovnou p�ehlédnout. Ol-mékové po sob� zanechali také velké duté sošky malých d�tí z bílé keramiky. Šlo tedy o potomky b�loch�? A co figurky lidí z temn� zeleného nefritu? P�edstavovaly „zelená�e“?

Hlavy nejsou pokryty n�jakou univerzální helmou jako nezbytnou sou�ástí n�jaké uniformy. Naopak, každá pokrývka je jiná. N�které z nich byly dokonce dopln�ny dalšími ozdobami, t�eba sí�kou z pro-pletených provázk�, které zdobily korálky ze železné rudy. P�esn� taková byla nalezena v San Lorenzu, v úkrytu pod bradou jedné z hlav. Snad se tyto p�ilbice používaly p�i posvátných mí�ových hrách, ale spíše jako symbol postavy, kterou hrá� p�edstavoval, než skute�-ná ochrana.

Pokud Núbijci dorazili do Mezoameriky v 8. století p�ed Kristem, jak vysv�tlit, že osm nejúchvatn�jších monumentálních hlav zdobilo San Lorenzo, které v té dob� bylo již více než sto let zni�eno? Zalo-ženo bylo o �adu století d�íve a ob�í hlavy v n�m již byly. Kdo jim

tedy stál modelem? Núbijci to být nemohli. A co se týká soch z Tres Zapotes, vzhlížejících teskn� na východ

p�es Atlantik ke ztracené vlasti, nemusíte jezdit ani do Mexika, sta�í se podívat na mapu a víte své. Od oceánu je ned�lí pár kilometr�, ale p�kný kus cesty, uprost�ed níž se rozkládá poho�í Tuxtlas. Hlavy tedy, s odpušt�ním, �u�ely do horských úbo�í, a nikoli na hladinu otev�eného oceánu.

I když Olmékové zjevn� p�išli odjinud, ur�ité kontakty se starov�-kými civilizacemi Afriky a Blízkého východu ale p�ece jen zazna-menali.

Vrás�itý démon Jedna z kamenných hlav, vystavených v archeologickém parku ve

Villarhermose, se od všech ostatních naprosto liší. Vlastn� ji v�bec nelze srovnávat s ostatními. Dosahuje výšky pouze n�co p�es jeden metr. Je plochá, vytesána primitivním zp�sobem, využívá p�vodního tvaru kamene, takže místy lze jen st�ží rozeznat, co vytvo�ila samá p�íroda a kde zasáhla lidská ruka. Její nesmírn� vrás�itý obli�ej ale vyza�uje neviditelnou sílu. N�kte�í lidé cítí v jeho blízkosti p�ílivy tepla, t�lem jim prostupuje podivné brn�ní a po n�m pocit uvoln�ní. Zvláš� citliví jedinci ztrácejí koncentraci a chvilkov� i v�domí. Jiní pozorují chumá�e mlhy a podivné sv�telné jevy. N�kdy se tyto fe-nomény poda�í zachytit i na fotografiích.

Jakou mytologickou postavu kámen p�edstavuje nebo k �emu sloužil, není známo. Nelze však p�ehlédnout, že se zcela vymyká jiným olméckým artefakt�m. Je to doslova kuka��í vejce, spíše p�edm�t z jiného sv�ta než klasický socha�ský výtvor.

Jedno zvláštní, i když neuv��itelné �ešení záhady kamenné tvá�e se p�ece jen nabízí.

P�i vykopávkách knihovny asyrského krále Aššur-banipala v Ni-nive byla nalezena nejstarší známá kniha na sv�t�. Dvanáct hlin�-ných, z�ásti již zni�ených tabulek lí�í neoby�ejný osud Gilgameše, krále pravd�podobn� první metropole lidstva Uruku. Mezi protivní-ky, s nimiž se tento mytický hrdina, ze dvou t�etin b�h a z jedné t�e-tiny �lov�k, postupn� utká, se objevuje i obr Chuvava chrán�ný sed-mi vrstvami strašlivé zá�e. Doslova se o n�m �íká, že byl od�ný „me-lam a ni“. Tato dv� sumerská slova ozna�ují ú�inek božské síly, tedy n�jaké duchovní energie. Na jedné stran� je tím mín�na nádherná, prostým okem viditelná zá�e, tedy jakýsi sv�telný efekt, který obklo-puje svého nositele. Zárove� je ale vyjád�en i strach z n��eho d�si-vého, „melam a ni“ nahání posvátnou hr�zu. Tuto zvláštní energii vydávají bohové, ale mohou jí disponovat také výjime�ní lidé. A n�kdy ji vyza�ují i chrámy a posvátné sochy. Je velmi zvláštní, že „melan a ni“ není trvalou sou�ástí svých držitel�. Doty�ný si ji m�že obléci jako od�v a stejn� jako šaty ji lze také odložit. Když se obr Chuvava st�etl s Gilgamešem, m�l na sob� pouze jednu vrstvu „me-

lam a ni“ a ne všech sedm jako obvykle, a proto mohl být poražen. Chuvava bývá zobrazován jako ob�í lidská postava s dlouhými

vlasy a vousy. Jeho hlavním poznávacím znamením je až nep�iroze-n� vrás�itá, hluboce rozbrázd�ná tvá� s plochým nosem a velkýma o�ima.

Babylonské modely Chuvavova obli�eje byly spojovány s v�št�-ním. Podle jistých indicií n�která zpodobn�ní tohoto obra kn�ží nabí-jeli magickým kouzlem, které snad m�lo chránit dané místo p�ed vet�elci. Chuvava je totiž znám jako neúprosný strážce svého území. Z�ejm� proto byla jeho tvá� vyryta do kamene na jedné stran� vchodu do starobabylónského chrámu v Tell al-Rimahu. Jak dokazují výjevy na hlin�ných pe�etích, Chuvavovy portréty visely také na zdech obytných místností jako ochranný amulet.

M�že kamenný obli�ej z La Venty p�edstavovat Chuvavu a je práv� proto nabitý „melam a ni“? Mnohé okolnosti tomu nasv�d�ují. Tvá� je nezvykle vrás�itá, což je typická podoba ob�ího strážce, ale zcela cizí

prvek v um�ní Olmék�. Kolem kamene se objevují sv�telná obla-ka, stejný efekt je p�irozenou vlastností energie „melam“. Mnozí lidé, stojící u kamene, cítí brn�ní po celém t�le. Sumerské texty popi-sují totéž jinými slovy. „Ni“ prý vyvolává p�ímo fyzické naskaková-ní husí k�že. Nejde tedy o pocit strachu, ale o konkrétní zm�nu v organismu. (Podobn� nep�íjemné projevy m�žete pocítit i v t�sné blízkosti zá�ící obrazovky n�kterých starších televizor�)

Nejv�tším problémem dané hypotézy je otázka, jak se mohlo zob-razení postavy z mezopotamských mýt� objevit v Zátoce kouzelník� obývané Olméky. Mohla se jejich kultura, by� okrajov� a nahodile, st�etnout s náboženstvím civilizací východního St�edomo�í?

Rohatá bohyn� Kontakty p�es oceán jist� existovaly. Féni�ané dokázali postavit lod� o výtlaku až sto tun. Na jejich pa-

lubách p�eváželi zboží nejen mezi svými p�ístavy, Babylonem, Egyp-tem, eckem a dalšími �íšemi obklopujícími St�edozemní mo�e, ale vyplouvali i za Gibraltarský pr�liv na Atlantský oceán. Okolo roku 600 p�ed Kristem pod vlajkou faraóna Neka II. dokázali za t�i roky obeplout Afriku. A z�ejm� již daleko d�íve dosáhli b�eh� Ameriky.

Po celá tisíciletí ležel v bažinách �eky Paraíba v Brazílii kámen s osmi�ádkovým nápisem, jehož písmo rozhodn� nem�lo jihoamerický rodokmen. Roku 1872 byl vyzvednut z bahna zapomn�ní a o dva roky pozd�ji zkoumán profesorem Ladislasem Nettem z Národního muzea v Rio de Janeiru. Pozd�ji se nápisem zabývali n�me�tí v�dci a usoudili, že má fénický p�vod. Tento záv�r se ovšem zdál být tak nesmyslný,že jej rad�ji sami zavrhli. Doktor Cyrus H. Gordon z Uni-verzity ve Walthamu v Massachusetts m�l více odvahy a také dispo-noval nejnov�jšími výzkumy fénických písemných památek, které ho oprav�ovaly k tvrzení, že p�vodní záv�r n�meckých v�dc� byl správný. Asi �ty�i známé verze p�ekladu se od sebe v detailech zna�-n� liší. Zdá se však, že jde o zprávu trose�ník� fénické výpravy dese-ti lodí, které vypluly z oblasti Rudého mo�e po smrti krále Chirama. Dv� lod� ztroskotaly v bou�i, další dv� zmizely neznámo kam. O zbývajících není v textu zmínka.

Podle bible vládce Tyru Chirám udržoval dobré vztahy s izrael-ským králem Salamounem. Dodával mu cedry na stavbu chrámu i paláce a zárove� poskytl zru�né tesa�e, kovolitce a další odborníky. Oba panovníci vyslali výpravu do zem� Ofír, proslulé p�emírou zlata. Lokalizace tohoto místa není dodnes vy�ešena. Historikové nej�ast�ji uvažují o Jemenu, nejodvážn�jší hypotézy hovo�í o Somálsku. Ne-mohl ale Ofír ležet na území Jižní Ameriky, která p�ímo oplývá zla-tem a drahými kameny?

Inženýr Francisco Pinto p�i práci v brazilské džungli narazil na komplex jeskyní, jejichž st�ny pokrývaly více než dv� stovky záhad-ných nápis�. P�ivolaný n�mecký filolog Ludvík Schonhagen po pat-náctiletém studiu nepochyboval, že jej zanechali Féni�ané. Nález

dalších tém�� t�í tisíc nápis�, roztroušených na kamenech v povodí �eky Amazonky, ohlásil po�átkem našeho století továrník Bernardo da Silva Ramos. Jedna z nejfundovan�jších znalky� p�edkolumbov-ské Ameriky Zealla Nuttalová považovala za nesporné, že „… st�e-dozemní mo�eplavci se z�ejm� v n�kolika vlnách pokoušeli koloni-zovat Ameriku“.

Nesporný d�kaz nabízí nález zlatých mincí ražených v Kartágu mezi lety 350 až 320 p�ed Kristem

Jedné stran� dominuje obraz kon�, pod nímž se rozprostírá jakási mapa. Krom� dob�e známých �astí starého sv�ta je na západ� mo�em odd�lená pevnina, z�ejm� tedy dnešní Amerika.

Féni�ané využívali k plavb� jedine�nou naviga�ní pom�cku. Na p�ídi jejich lodí stávala soška bohyn� Astarte, ukazující jednou

rukou cestu a v druhé svírající p�edm�t podobný k�íži. Byl to jedno-duchý kompas. Po vod� plula magnetická jehla upevn�ná na t�tin� nebo tenké t�ísce.

„Magnet byl nazýván ,kamenem Heraklovým’ a Herakles p�ed-stavoval ochranné božstvo Féni�an�,“ píše Ignat Donatelly a dodává, že podle starých bájí, „… když Herakles opustil evropské b�ehy, aby se plavil na ostrov Erytheia na dalekém západ�, dostal od Helia zla-tou �íši, která mu umož�ovala plout i v noci.“

Zdá se, že tu máme zprávu o používání kompasu p�i no�ních plavbách.

„… a tato �íše byla ve skute�nosti kompas, kterému staré národy �íkaly Lapis Heracleus.“

P�ipome�me si, že také Olmékové m�li vlastní formu kompasu. Sestrojili ho z lešt�ného st�íb�itého magnetovce a tenké ru�i�ky. Je to pouze náhoda? Získali znalost geomagnetického m��ení od Féni�an�, nebo se naopak proslulí mo�eplavci nechali inspirovat p�i své ná-všt�v� Nového sv�ta?

Bohyn� Astarte, která stála na p�ídi fénických lodí, by mohla být odpov�dí na jednu z dalších záhad. Olmékové, neznámo pro�, m�li zvláštní vztah k p�edm�t�m ve tvaru velkého písmene U. Tento sym-bol se objevuje na náboženských stavbách i v palácích velmož�. Pozd�ji ho p�evzaly i další civilizace, které se rozvíjely ve Veracru-zu.“ V Santa Luise jsme pod tisíce let starou podlahou z pálené hlíny

našli hrob dosp�lého �lov�ka, který ležel obli�ejem k zemi, s rozho-zenýma rukama a nohama. Kolem t�la byly poházeny ob�tní p�edm�-ty – zuby psa, úlomky brusného kamene, nefritový korál a náušnice. Z polohy kostry jsme usoudili, že byl nebožtík uložen do p�ipravené-ho hrobu krátce po své smrti nebo dokonce zaživa. Byla to kultovní ob��, nebo snad pr�vodce jiného �lov�ka, jehož statut podobný do-provod vyžadoval? Vysv�tlení na sebe nedalo dlouho �ekat: pod hromádkou drobných kaménk� jsme objevili poz�statky dalšího mu-že. Byl uložen do hrobu vsed�, v ústech m�l nefritový korál, na prsou p�ív�sek a byl nat�en oranžovou barvou. P�vodn� byl zahalen do bavln�ného plátna a jeho t�lo bylo posazeno na kámen, pe�liv� ote-saný do tvaru U, který byl ve Veracruzu symbolem výjime�ného postavení,“ uvedl americký archeolog Joffrey K. Wilkerson.

Když dávní obyvatelé Veracruzu cht�li nazna�it jedine�nost nebo božský statut, pro� zvolili zrovna tvar U? Co je na n�m tak zvláštní-ho?

Dovoluji si nabídnout vlastní hypotézu. Fénická Astarte je vlastn� syrskou podobou jména Ištar. Tato nám již dob�e známá mezopotam-ská bohyn� je spojována s Venuší, odkud p�ilet�la ve svém nebeském plavidle. �asto je zobrazována jako ok�ídlená bojovnice obklopená nimbem hv�zd a s rohatou �apkou na hlav�. Jejím symbolem je hv�zda v kruhu a zví�etem kráva, lev nebo jiná ko�kovitá šelma.

Samotná Venuše, z�ejm� proto, že se p�i ur�itém postavení v��i Zemi a Slunci jeví jako pouhý srpek, bývala již v dávnov�ku nazý-vána rohatou (Venus cornata) a spojována s rohatým skotem nebo s bohy opat�enými rohy. Tato znalost Venušiných srpkovitých fází je o to podivn�jší, že ji nelze pouhým okem v�bec rozeznat.

Pokud Féni�ané p�ivezli Astarte k Olmék�m a seznámili je s jejím kultem, co asi zbylo z roh�, které v Zátoce kouzelník� neznali? První skot p�ivezli do Mexika až Span�lé. P�edstavu klasických kravských roh� by nahradilo písmeno, které se jim svým tvarem naprosto p�es-n� podobá – U.

Pov�domost o Astarte nazna�uje i n�kolik soch a reliéf� postav ve zvláštním kosmickém obleku a se symbolickou hv�zdou v kruhu. Všechny byly nalezeny na Yucatanu.

Vousatí holobrádci O p�ítomnosti Féni�an� sv�d�í i další objevy. Práv� v La Vent� se

nacházelo vyobrazení �lov�ka menší postavy s výraznou bradou a v botách s nadzvednutou špi�kou podobných t�m, jaké nosili Féni�ané. Sekera v jeho ruce se liší od indiánských, ale je shodná se zbran�mi, používanými p�ed tisíci lety na území Mezopotámie. Další postavy s výraznými vousy zdobily velké kameny v Monte Albánu a st�ny jeskyn� v Juxlahuace.

Je geneticky dáno, že �istokrevným Indián�m vousy nerostou. P�esto je však nacházíme na �ad� vyobrazení. Historikové tvrdí, že šlo pouze o jakousi imitaci, podobnou um�lým bradkám faraón�. Pokud Olmékové nosili napodobeniny vous� jako módní �i rituální dopln�k, �ím byl tento zvyk inspirován? A jak si máme vysv�tlit pasáž z posvátné knihy Popol Vuh, která popisuje, jak kmen Quiche� zostudil skupinu spících nep�átel? „… vytrhali jim obo�í a vousy. A strhali jim také st�íbrné ozdoby ze šíje, jejich �elenky a náhrdelní-ky.“Když poko�ení bojovníci procitli, spali – snad pod vlivem n�jaké drogy – velmi tvrd�, p�ekvapen� se ptali: „Kdo nás to oloupil? Kdo nám to vytrhal naše vousy?“ Quicheové, kte�í byli sou�ástí národa May�, se tedy p�i svém p�íchodu na Yucatan setkávali s kmeny, je-jichž p�íslušník�m rostly vousy. Museli to zcela jist� být potomci lidí neindiánského p�vodu.

Text skrývá ješt� jednu zvláštní informaci. „A nastrojili to tak, aby je ponížili a aby je zahanbili a aby jim ukázali, jakou moc má lid Quiche�.“

Odkud Quicheové v�d�li, že ztráta vous� bude pro nep�ítele tak ponižující?

P�ijít o svou mužnou ozdobu byla pro bojovníky �etných civilizací starov�kého Blízkého východu velká potupa, v indiánském prost�edí Mezoameriky by ale tato skute�nost m�la být naprosto neznámá.

Dobyvatelé hlubin Mezi starými božstvy se vyskytuje i zvláštní postava vousatého

boha jeskyní jménem Tepeyolloti, což znamená Srdce hory. Olmé-kové ho z�ejm� uctívali v kamenných chrámech nebo v um�le vybu-dovaných podzemních prostorách hor. Jeho symbolem byl podivný nástroj p�ipomínající krátkou sbíje�ku. N�kte�í badatelé se domníva-jí, že jde o plamenomet ur�ený k rozbíjení horniny.

Na n�kterých stélách rozpoznáváme „d�lníky“ v hlubinách zem�. �asto p�itom na st�nu p�ed sebou mí�í n�jakým ná�adím. Také na takzvaných oltá�ích, obrovských kamenných blocích nalezených v La Vent�, jsou �asto zobrazováni lidé, vycházející jako by z pod-zemních prostor. Hlavu jim kryje helma. Na její �elní �ásti je upev-n�no cosi, co velmi p�ipomíná kovové zrcátko, které ješt� p�ed krát-kým �asem zdobilo �elo nejednoho léka�e a s jehož pomocí zkoumal „temné hlubiny“ zaníceného krku.

Naprosto stejné p�edm�ty byly ve velkém po�tu zakopány v již zmín�ných brázdách, vyložených r�znobarevným jílem. Jsou to kon-kávní zrcadla z krystalických železných rud (magnetovce a hematit-ti), která jejich výrobci dokonale vyleštili. Odborníci soudí, že mohla být využívána k zapalování ohn� soust�ed�ním slune�ních paprsk� do ohniska nebo k neznámým rituálním ob�ad�m.

Ale co když šlo o jednoduché za�ízení, které pomáhalo (stejn� ja-ko pozd�ji novodobým léka��m) odrážet sv�tlo z centrálního zdroje na p�esn� dané místo?

P�edstavme si tu situaci. Ve štole pracuje n�kolik horník�. Nad ží-lou s drahokamy nebo zlatými zrnky je zav�šen podlouhlý zdroj um�lého sv�tla, které padá kolmo dol�. Zrcátka na helmách horník� odrážejí jeho zá�i jako bodový reflektor, p�ímo na pot�ebné místo. Jeden z reliéf� z Tres Zapotes zachycuje scénu z podzemí, v níž krom� hlavních postav stojí i sluha s jakýmsi osv�tlovacím za�ízením v ruce. Je to ty�, z jejíhož horního konce se line sv�tlo. Rozhodn� nejde o ho�ící lou�. Horní konec, místo aby byl jako správná pocho-de� rozší�en, se zužuje do ostré špi�ky. Široký proud paprsk� totiž mí�í jen jedním sm�rem.

Znalost tohoto studeného um�lého osv�tlení nazna�uje i posvátná

kniha Popol Vuh. Dvojice hrdin� se dostává do Xibalby, hr�zného místa v podsv�tí, které se nachází kdesi v hlubinách zem�. „Hun-Hunahpú a Vucub-Hunahpú vstoupili do Domu temnot, tam dostali lou�… Bílá dýka se jmenovala ta lou�… Byla špi�atá a ostrá a lesklá jak kost. A byla náramn� tvrdá, ta lou� z Xibalby.“ Krátký text p�iná-ší zajímavé informace. Sv�tlo nem�lo obvyklou barvu ohn�, bylo chladné bílé (nazna�uje to neobvyklé jméno Bílá dýka) a studené (lou� se leskla jak kosi). Nejp�esv�d�iv�jší je ale sd�lení, že byla špi�atá a ostrá. Dlouhý úzký hrot d�eva po zapálení vydává jen sla-bou zá�i, rychle ho�í a má tendenci zhasínat.

A aby náš rostoucí pocit rozpak� z neobvyklých výjev� byl ješt� siln�jší, stéla ze Chalcatzinga p�edstavuje bílou ženu s šátkem na hlav�, jak stojí u jakéhosi složitého stroje, a další kamenná tabulka zobrazuje i pro laika dob�e rozpoznatelný d�lní kombajn.

Zmatek nad zmatek Tém�� vše, co o Olmécích doposud víme, je opat�eno menším �i

v�tším otazníkem. Odhalené skute�nosti nedovolují vytvo�it jasný obraz o život� této tajemné spole�nosti a každý nový poznatek a ar-cheologický objev nás svadí do stále propleten�jšího labyrintu do-mn�nek. Brodíme se v p�ívalu rozpor�.

N�kte�í vousatí muži na reliéfech nosí fénický úbor a zbran�, jiní jsou zobrazováni s technikou, kterou podle našich p�edstav Féni�ané nikdy neznali.

Znamená to, že se Olmékové sice dostali do kontaktu s plavci z Blízkého východu, ale „vousatí horníci“ byli n�kdo úpln� jiný?

Stejné dilema tíží i ob�í olmécké hlavy. Jejich rysy jsou negroidní a tvar lebky v�tšinou kulatý. Vynikající polský antropolog profesor Andrzej Werci�ski zjistil, že 13,5 procenta lebek z raného olméckého poh�ebišt� nese výrazné �ernošské rysy.

Tisíce jiných sošek ale naopak ukazují Olméky jako lidi s dlouhou lebkou.

Navíc antropolog Silvia Gonzales dosp�l k záv�ru, že n�které tisí-ce let staré ostatky nalezené v Mexiku nepat�ily ani �ernoch�m, ani indián�m, ale lidem dolichofalického typu, k n�muž se nap�íklad �adí typicky dlouholebí Skandinávci.

Archeologové zkoumající Chrám voják� na Yucatanu zprávu o nordickém plemeni potvrdili. Mezi starými malbami se nacházely i výjevy vále�ných epizod. Na n�kterých jsou lidé se sv�tlou pletí a dlouhými žlutými vlasy poražení v bitv� a vojáci s tmavou pletí je p�inášejí za ob��.

To vše zdánliv� vybízí k záv�ru, že se Olmékové stýkali s mnoha dalšími zámo�skými civilizacemi, s lidmi plavými, rudovlasými i �erné pleti, a tyto kontakty byly dlouhodobé. Pro� ale potom o Ol-mécích nenacházíme ve Starém sv�t� žádné zprávy?

Lze pochopit, že by „bob�íka ml�ení“ spolehliv� plnili Féni�ané. Monopol bezkonkuren�ních pán� mo�e si udržovali mimo jiné tím, že nikomu nep�edávali své mapy, zkušenosti a poznatky. Pro� ale o olméckém panství není jediná zmínka v historických análech jiných národ�? Bylo to p�ísn� st�ežené obchodní tajemství, nebo o n�m

prost� nikdo nev�d�l? Olmékové sv�j kalendá� zahájili rokem 3113 p�ed Kristem a po-

slední, nám prozatím známý �asový údaj, který o sob� zanechali, pochází z roku 31 p�ed Kristem.

Rozmanitost kosterních nález� a artefakt� nazna�uje, že p�eváž-nou �ást této doby v Zátoce kouzelník� žily vedle sebe r�zné rasy. Rozhodn� nemohlo jít o ojedin�lá a �asov� úzce omezená setkání.

K tomuto záv�ru m� p�ivádí následující fakta: 1. Stá�í ob�ích hlav nelze ur�it. Nacházely se ale jak v nejstarších,

tak i v nejmladších olméckých ceremoniálních centrech. Byly tedy vytvá�eny neustále po více než tisíc let. A nejde o opakování jednoho a téhož vzoru. Každá hlava má vlastní tvá� a jinou helmu. To doka-zuje, že lidé s negroidními rysy nemohli být výjime�nými návšt�vní-ky. Pokud by šlo jednorázovou, po�etn� nutn� omezenou invazi z Afriky, �erní p�ist�hovalci by zcela zákonit� daleko rychleji splynuli s domorodci.

2. Staré mexické civilizace až do p�íchodu Špan�l� nevyužívaly k doprav� kolo a neznaly ani primitivní pluh. Jejich p�íslušníci svá pole obd�lávali pouze motykou a nástrojem p�ipomínajícím rý�. Veškeré náklady nosili na zádech. I když p�vod pluhu a kola je nejasný, v oblasti severní Mezopotámie se obojí používalo již 6 000 let p�ed Kristem, na severu Evropy byly nalezeny stopy rádel z období okolo roku 3500 p�ed Kristem a stejn� staré byly i poh�ební vozy. Pluh i kolo znali již první Egyp�ané. Jak je tedy možné, že p�ist�hovalci, kte�í podle historik� museli p�ijít z n�které z t�chto oblastí, nep�inesli znalost t�chto tak užite�ných nástroj� i do svého nového domova za oceánem? I když v Mexiku nežila tažná zví�ata, je jist� leh�í tla�it dvoukolový vozík, než náklad nést na vlastních zádech. Navíc když ve m�stech existovaly kvalitní cesty.

3. Podobný nesoulad doprovází i zpracování kov�. Zatímco ve Starém sv�t� se z nich doslova ve velkém zhotovovaly zbran� a ná-�adí, na mexickém pob�eží odlévali pouze ozdoby z m�di a drahých kov�. Železo nebylo vyráb�no v�bec.

Potopené m�sto I když byli Olmékové v toku tisíciletí velmi pravd�podobn� po-

ct�ni n�kolika ojedin�lými návšt�vami ze zámo�í, jejich výjime�ná kultura vyv�rala ze zcela jiného pramene. A tvo�ili ji lidé r�zných ras.

Toto na první pohled naprosto nesmyslné tvrzení podporuje již zmín�ná posvátná kniha Popol Vuh. Podle ní kmen Quiche� vyšel z místa, kde bylo shromážd�no množství jiných národ�. „Bylo tam mnoho lidí. Všichni žili spole�n�, nesmírné množství jich bylo, a tak tam putovali, tam na východ�…. a byli tam ve velkém po�tu lidé �erní i lidé bílí. Lidé r�zných tvá�í i lidé r�zných jazyk�, až bylo s podivem je slyšet…“

Ti všichni pobývali v zemi, která byla zcela zni�ena drtivou zká-zou, a proto ji museli opustit.

„Není zcela jisté, jak se dostali p�es mo�e. Jako by ani mo�e neby-lo, dostali se na tento b�eh. P�ešli po kamenech, vinoucích se v písku. Proto je nazvali ,Se�azené kameny’ a ,Rozryté pís�iny’, tato jména jim dali, když putovali p�es mo�e; vody se p�ed nimi rozestoupily, když p�echázeli mo�e.“

Nejbližším kouskem zem� z Yucatanu sm�rem na východ je Ku-ba. Mohli práv� odtud p�ijít Olmékové? Ješt� donedávna by odpov�-dí bylo rozhodné ne. Jenže nejnov�jší archeologické objevy zcela zm�nily situaci.

V roce 2000 se týmu kanadských výzkumník� poda�ilo nafilmo-vat ruiny záhadného m�sta, utopeného na dn� mo�e mezi Yucatanem a Kubou. Podmo�ský robot, vybavený speciálním sonarem a kame-rou, odhalil pyramidy, chrámy a �adu dalších velkých budov, které spojují široké silnice. Podle badatelky Pauliny Zelitské jde o ohrom-né struktury, jež mohly být centrem neznámé civilizace.

Podivuhodné m�sto je vytvo�eno z obrovských otesaných a vyhla-zených kvádr�. Jednotlivé bloky m��í na délku dva až šest metr�. N�které jsou p�evrácené, mnoho jich pokrývá bílý písek, charakteris-tický pro tuto oblast. Budovy mají p�dorys pravoúhlých tvar� i kru-hu. N�které se stup�ovit� zvedají vzh�ru. Na jednom kameni kamera odhalila �ást nápisu v neznámém písmu.

Výzkum pokra�uje jen velmi pomalu. Zt�žují ho silné mo�ské proudy, zví�ený písek a také nedostatek sv�tla. M�sto leží v hloubce 650 metr�.

Kubánský geolog Manuel Iturralde prohlásil, že použité kameny mají velmi zvláštní strukturu a nelze je jednozna�n� identifikovat. Na pohled p�ipomínají žulu, ale ta se v Karibiku nevyskytuje. Základní horninou je zde vápenec.

Podle Zelitské bylo m�sto sou�ástí asi 150 kilometr� dlouhého úzkého pásu pevniny, který jako p�irozený most spojoval Kubu s Yucatanem a byl zni�en následkem n�jaké p�írodní katastrofy. V úvahu p�ichází zem�t�esení, výbuch sopky nebo srážka s meteoritem.

„… stalo se to, když se zem� za�ala probouzet. Nikdo nev�d�l, co ješt� m�že p�ijít. Padal ohnivý déš�, spadl popel, kamení a stromy se za�aly sklán�t k zemi. Skály a stromy byly rozbité… Bylo vid�t lidi, kte�í pobíhají sem a tam, jeden vrážel do druhého, plní zoufalství se pokoušeli vylézt na své domy, ale domy se kácely a oni klesali k zemi, cht�li vylézt na stromy, avšak stromy je ze sebe set�ásly, cht�li utéci do jeskyní, jeskyn� se však p�ed nimi uzav�ely… Zasypalo je na píse�ném mo�ském b�ehu – a tehdy se p�ivalily strašné vlny,“ po-pisuje katastrofu Popol Vuh.

Zdá se, že velké zem�t�esení vyvolal výbuch sopky, ale mohlo jít i o úder z kosmu. „Z nebe se utrhl Ohnivý had…,“ �íká další text. Každopádn� p�da se dala do pohybu, ohe� a teprve pak voda zp�so-bily všeobecnou zkázu.

Lze p�ipustit, že dlouhý úzký pás zni�ené pevniny se potáp�l po-stupn�. To umožnilo t�m, kte�í p�ežili, p�ejít na Yucatan po troskách, vy�nívajících nad hladinu. „Jako by ani mo�e nebylo, dostali se na tento b�eh. P�ešli po kamenech, vinoucích se v písku.“

Objevené potopené m�sto jist� nebylo jediným sídlem této oblasti. Pátrání po dalších se p�ipravuje. Snahu posílilo zjišt�ní, že se na dn� jiné zkoumané oblasti vyskytují obrovské, pravd�podobn� um�le vytvo�ené trojúhelníky. Jejich p�vod se prozatím nepoda�ilo vysv�t-lit. Již v minulém století vzrušil ve�ejnost nález zdi pod hladinou u ostrova Bimini a nedávno se objevily zprávy o obrovském útvaru, pono�eném nedaleko Floridy. T�leso z�eteln� p�ipomíná pyramidu. Vyr�stá ze �tvercové základny o stran� dlouhé 300 metr� a dosahuje

výšky 240 metr�, což tém�� o sto metr� p�ekonává Velkou pyramidu v Gize. Vrcholek je obrostlý koraly, a tak lze jen obtížn� ur�it, zda jde o náhodný p�írodní útvar, nebo o um�le vytvo�enou stavbu.

Dosavadní výzkum p�ivedl archeology k záv�ru, že m�sto potope-né u Kuby bylo zni�eno p�ed p�ti až šesti tisíci lety. Olmécký kalen-dá� za�íná záhadným datem, který v p�epo�tu p�edstavuje rok 3113 p�ed Kristem. Byl to rok zkázy jejich p�vodního domova a za�átek nové éry v Zátoce kouzelník�? P�inesli si p�edstavitelé této velmi vysp�lé civilizace své v�domosti ze zem�, která skon�ila na dn� oce-ánu?

III. Dech neznáma Zkáza byla dokonalá, ale nikoli absolutní. Celá m�sta zmizela v

mo�i. Mnoho lidí zahynulo. Ti, kte�í p�e�kali katastrofu, putovali d�sivou tmou, ve zmatku, hladoví a vy�erpaní hledali nové úto�išt�. Cekali na úsvit, který nep�icházel. Sope�ným popelem zne�išt�ná atmosféra nedovolovala slunci políbit zran�nou zemi. Klima se na�as prudce zm�nilo. Mrzlo a padaly ledové kroupy. P�i katastrof� ztratili ohe�. Trápila je neustálá zima a temnota. Modlili se a vzývali slunce, aby se kone�n� ukázalo. Když po velmi dlouhé dob� znovu vyšlo, stalo se n�co velmi zvláštního.

Popol Vuh �íká doslova: „Než slunce vyšlo, povrch zem� byl vlh-ký a blátivý, dokud nevyšlo slunce. Nyní však slunce vyšlo a bylo podobné �lov�ku. A jeho žár byl k nevystání. A to se ješt� p�i svém zrodu ukázalo jen na chvíli a z�stalo na nebi jako zrcadlo. Ur�it� to nebylo slunce, které vidíme dnes.

Jak rozum�t tvrzení, že slunce bylo podobné �lov�ku? M�lo jiný, ne klasicky kulatý, ale nepochopiteln� podlouhlý tvar, t�eba jako válec s výb�žky, p�ipomínajícími nohy a ruce, stejn� jako n�které sou�asné kosmické sondy?

To by ovšem znamenalo, že Quicheové na nebí pozorovali úpln� jiné t�leso. Další údaj to potvrzuje. Slunce se ukázalo jen krátce a z�stalo na nebi jako zrcadlo. Znamená to, že se lesklo a odráželo sv�tlo? Nebo se tím rovnou �íká, že bylo kovové?

Pro� byl jeho žár k nevystání? Jen proto, že po dlouhém údobí tmy pot�ebovaly unavené o�i znovu p�ivyknout dennímu jasu? O sv�tle zde ovšem není �e�. Problémem byl nep�edstavitelný žár. Možná tím není mín�no p�ílišné teplo, ale jakýsi druh zá�ení, které p�sobilo na lidi velmi nep�íjemn�. Byla to p�irozená vlastnost t�lesa, nebo byl onen žár vyvolán um�le?

Neobjevil se na nebeské klenb� n�jaký cizí objekt? Nep�ináší Po-pol Vuh v této pasáži nejstarší písemn� zaznamenané sv�dectví o výskytu UFO nad Mezoamerikou? Podporují tuto domn�nku i další neobvyklé indicie?

Nositelé boh� P�edtím, než na obloze za�alo zá�it neznámé t�leso, kmeny putují-

cí v temnot� nesloužily boh�m ani jim nep�inášely ob�ti. Lidé „… jen pozvedali tvá� k nebi a nev�d�li, pro� se dostali tak daleko, co tu �iní“. Pak se jejich v�dcové doslechli o výjime�ném míst� nazýva-ném Tullán-Zuiva, Tullská jeskyn� nebo také Sedm slují �i Sedm roklí. Vydali se k n�mu.

„I dorazili všichni do Tullánu. Bezpo�tu bylo lidí, kte�í tam dora-zili. P�išli v obrovských zástupech a spo�ádan�. A zde se objevili jejich bohové,“ uvádí Popol Vuh. P�íb�h pokra�uje pon�kud zvláštní epizodou. Lidé se božstv�m neklan�li, ale naložili si je na záda. „První z t�ch kabavuil� božských podob byl Tohil, to bylo jeho jmé-no, a Balam-Quitze (jeden ze �ty� prap�edk� a hlavních p�edstavitel� kmene Quiché – pozn. aut.) si ho vložil do truhlice na záda. A druhý kabavuil byl Avilix, to bylo jeho jméno, a vzal ho Balam-Acab.“

Také další bohy si vybraní jedinci naložili na záda. Šlo tedy o n�-jaké d�ev�né nebo kamenné modly, které nalezli v Tullské jeskyni?

Polský spisovatel Ryszard Winer je autorem svérázné hypotézy o p�íletu mimozemských bytostí velmi malého vzr�stu, které se vzhle-dem k tomu, že jejich t�la byla uvyklá na jinou gravitaci, nedokázaly samy pohybovat po naší planet� a musely být lidmi – „svými uctíva-�i“ – nošeny na zádech. Vzpomínka na takovouto neobvyklou p�e-pravu „boh�“, doslova sedících na krku svého nositele, se dochovala v sakrálním um�ní a mýtech nejstarších náboženství sv�ta. Krom� Sumeru, Indie a Egypta ji nacházíme také na jednom z nejvýznam-n�jších archeologických naleziš� Kolumbie, v San Augustinu.

V dávné minulosti byl tento kraj, rozložený na širokých plošinách po obou stranách ka�onu tvo�eného horním tokem �eky Magdalena, obýván neznámou kulturou, která po sob� zanechala bezpo�et mono-lit�, sarkofág�, skalních rytin a p�edevším udivující množství soch. Na ploše tém�� 650 kilometr� �tvere�ních je rozeseto více než t�i stovky figur lidí, zví�at a záhadných bytostí.

V�dci se dodnes nedokázali shodnout, kdo a kdy San Augustin obýval. Nejsm�lejší odhady p�edpokládají, že se toto ceremoniální centrum rozvíjelo již okolo roku 3100 p�ed Kristem. Tedy zhruba v

dob�, kterou Olmékové a Mayové považují za po�átek svého kalen-dá�e.

Kým ovšem byli tv�rci tak rozsáhlého díla, nevíme. Stejn� jako u Olmék�, i zde se objevuje velmi silný kult jaguára a také další prv-ky vykazují nápadnou podobnost s civilizacemi starého Mexika.

Nezodpov�zenou z�stává otázka, co anebo koho sochy p�edstavu-jí. Jsou to modly a božstva, nebo byly jednotlivé figury vytvo�eny podle reálných vzor�? Pro� mají n�které postavy na uších sluchátka a v rukou nástroj p�ipomínající pero, další svírají blesk jako symbol energie �i disponují jinými technickými prvky, které by m�ly být v dob�, v níž sochy vznikaly, zcela neznámé? A pro� nesou n�kte�í bojovníci na ramenou další malou postavu? Je to názorné ztvárn�ní p�epravy ch�ze neschopných božstev? Zatímco naprostá v�tšina soch stojí na volném prostranství, bojovníci s božstvem na zádech jsou vždy umíst�ni v um�le vyhloubeném prostoru, jehož st�ny i strop tvo�í velké kamenné plotny. Je to p�ipomínka Tullské jeskyn�? Na-jdeme i další indicie, že kabavuilové byli spíše živými mimozem-skými bytostmi než pouhými soškami?

Tohil se svými uctíva�i ob�as rozmlouval, a když vid�l jejich strádání, v�noval jim ohe�. „Neví se, jak byl stvo�en, protože už ho-�el jasným plamenem, když jej spat�ili,“ �íká Popol Vuh.

Plameny musely být n�jakým zp�sobem zvláštní, nevypadaly, ja-ko když blesk zapálí strom. Ohe� se Quiche�m zdál cizí. Možná m�l jinou barvu, nebo nevid�li, z �eho vychází.

„B�da, nepat�í nám ten ohe�, který se tu rozho�el. Zem�eme zi-mou,“ �ekli. Ale Tohil jim odpov�d�l: „Nermu�te se, vám bude pat�it ohe�, o jehož ztrátu se bojíte,“tak k nim mluvil Tohil.

„Opravdu, ó bože, naše oporo, náš živiteli, ó náš bože,“ hovo�ili a rozplývali se v dících.

Pro� Quicheové nazývali Tohila svým živitelem? V�noval jim po-travu, která m�la zcela zm�nit jejich životy?

Dar nebes? V dob�, kdy Quicheové a další mayské kmeny vstoupily do Tullá-

nu, stáda velké stepní zv��e už dávno zmizela. Poté, co vyhynuli mamuti, mastodonti, kon� a obrovští bizoni, se lov omezil pouze na jeleny a zajíce. Závislost na rostlinné potrav� vzrostla. Pouhý sb�r plan� rostoucích plod� nesta�il. Lidé za�ali domestikovat tykve, fa-zole a chilli papri�ky. Skute�ný zlom v rodícím se zem�d�lství je ale spojen s kuku�icí. Teprve její p�stování p�ineslo p�ebytek potravy. Muži nemuseli v�tšinu �asu strávit na poli nebo na lovu. Mohli stav�t pyramidy, chrámy a m�sta, nebo se zabývat jinou �inností. Dalo by se �íci, že práv� „objevení“ kuku�ice bylo rozbuškou pro skute�nou explozi mezoamerických civilizací.

Potíž je v tom, že není jasné, odkud se kuku�ice vzala. Tato plodi-na se totiž nedokáže rozmnožovat bez pomoci �lov�ka. Kuku�i�ný klas je se svými semeny i v dob� jejich zralosti pevn� uzav�en v n�-kolika vrstvách slupek, které musejí být nejprve odstran�ny, aby mohly ze semen vyklí�it další rostliny. Kuku�ice ve své dnešní podo-b� tedy musela být um�le vyšlecht�na. Ale z �eho? Zatímco u jiných plodin jsou botanikové schopni vystopovat jejich plan� rostoucí p�edky, rodokmen kuku�ice je stále velkým otazníkem.

„V jednu dobu si archeologové a botanikové mysleli, že se ná-sledkem zásahu lidí vyvinula z jiné blízce p�íbuzné obiloviny, teosin-tu, který roste divoce jako plevel na indiánských polí�kách v západ-ním Mexiku a v Guatemale. Pozd�jší škola botanik� v �ele s Paulem C. Mangelsorfem dosp�la k názoru, že teosint není jejím p�edch�d-cem, ale naopak potomkem, který vznikl zk�ížením domestikované kuku�ice a další obiloviny z �eledi Tripsacum,“ uvád�jí auto�i Sv�ta p�edkolumbovské Ameriky.

Podle indiánské tradice pocházejí kuku�i�né klasy z kraj� Paxil a Cayalá. Bohužel není známo, kde se tato místa nacházela, ale protože prý oplývala množstvím dalších plod� a chutného ovoce, n�kte�í badatelé je považují za obdobu rajské zahrady. Pokud nešlo jen o bájnou p�edstavu, ale skute�n� první lány kuku�ice na konkrétním území, kdo je asi vysadil? Odkud se vzala první semena již domesti-kované odr�dy a kdo ukázal lidem, jak s nimi zacházet?

Historie stvo�ení podle Chilambalam z Cumayelu p�ináší nefalšo-vanou pohansko-p�edšpan�lskou zprávu o d�ní na po�átku.

Zabalil semena To byl první Bolon Dzacab (dev�t p�vod�) Tu vstoupil do 13. nebe Vtom se spustil kuku�i�ný stvol Se špi�kami kuku�i�ných palic Zde na zemi. I když celý, daleko delší text je místy jen t�žce pochopitelný, z

uvedené pasáže se dá usoudit, že božstvo Bolon Dzacab sestoupilo z nebes se semeny, mezi nimiž byla i kuku�ice. �ernošský kmen Dogon� popisuje p�ílet mimozemského plavidla,

které bylo mimo jiné plné nejr�zn�jších semen. Nejvyšším bohem bytostí, které v této arše p�istály na zemi, byl Amma. Ten byl malý stejn� jako božstva z Tullánu – „… tak malý, že je až zakázáno o tom mluvit, protože to p�edstavuje jedno z nejv�tších tajemství“.

Dogoni s nebeskou návšt�vou z blíže neur�ených d�vod� spojují �íslo 8.

Mayové uctívali boha kuku�ice. Již v klasických nápisech je hlava mladého boha kuku�ice, ztvárn�ná v hieroglyfu, variantou znaku pro �íslo 8. Jedním z dalších jmen tohoto božstva je Osm p�ebytk�. V mayštin� se p�ebytek �ekne kavuil. Každý z boh� z Tullánu nesl p�ed jménem p�ívlastek kabavuil.

Jsou to všechno pouhé náhody?

Požíra� srdcí Tohil ale nem�l jen p�ív�tivou tvá�. Když lidem darovaný ohe�

op�t uhasí a jednotlivé kmeny p�išly znovu žádat o pomoc, zachoval se velmi lstiv�.

„A když se dostavily kmeny, nezahynuly, a� byly tak�ka polomrt-vé chladem. Padaly totiž kroupy, lijavce a mlhy a byl nevýslovný mráz. Všechny kmeny se t�ásly, chv�ly se zimou, když dorazily na místo… Velice sklí�ena byla jejich srdce, jejich ústa sev�ena, jejich o�i sklopeny.

Ihned jako prosebníci p�edstoupili (p�ed v�dce, kte�í nosili bohy – pozn. aut).

,Což ve vás nevzbuzujeme soucit, prosíme p�ece jen o trošku va-šeho ohn�!’…

,Optáme se na to Tohila a pak vám povíme.’ ,Co ti mají dát ty kmeny, ó Tohile, které p�išly prosit o tv�j ohe�?’

vyptávali se…. ,Dobrá. Jsou ochotny se mi zavázat a rozev�ít mi svou náru� a své

podpaží? Cht�jí jejich srdce, abych je já Tohil stiskl ve svém náru�í? Jestliže si to nep�ejí, nedám jim ohe�,’ odpov�d�l Tohil. ,Ale uspo-kojte je, že se to stane až pozd�ji. Nemusejí se mnou spojit svou ná-ru� a své podpaží hned te�.’“

Zdá se, že božstvo hovo�í o lásce. P�eje si být milováno, chce, aby srdce lidí spo�inula v jeho náru�í. Ve skute�nosti je text založen na nep�eložitelných slovních h�í�kách a Tohil vznáší nemilosrdný poža-davek lidských ob�tí.

O pár �ádek dál to potvrzuje zcela jasná pasáž: „A to bylo otev�e-ní, o n�mž mluvil Tohil, aby mu každý kmen p�inášel ob�ti. Aby jim byla z hrudi, z podpaží vy�íznuta a vyrvána srdce. A ten oby�ej byl zaveden až tehdy, když bylo p�edur�eno, že moc p�evezme Tohil,..“ (Popol Vuh, nakladatelství Dauphine, p�eklad Ivan Slavík)

Tém�� všechny starov�ké civilizace ob�as p�edkládaly svým bo-h�m lidské ob�ti. Ale nikde jinde nedosáhla posedlost krví tak hr�z-né podoby a tak obrovských rozm�r� jako v Mexiku. Statisíc�m – a možná i milion�m – neš�astník� byla vyrvána srdce z hrudi. Pro�?

Po�átek této d�sivé mánie je spojován s Tohilem. Byl to pouhý

rozmar božstva? Zám�rné nastolení teroru k upevn�ní moci Quiche� nad ostatními kmeny? Nebo vyjímání „nádrží s krví“ vyvolala n�jaká možná až p�ekvapiv� praktická pot�eba?

P�ipus�me, že Tohil a jeho spole�níci opravdu pocházeli odn�kud z vesmíru. Jejich malá t�la se jen obtížn� potýkala s gravitací naší planety a možná m�la i další problém. K jeho odstran�ní pot�ebovala krev. Velké množství krve.

Lze se jen domýšlet, která z vlastností životodárné tekutiny ji �ini-la tak nezbytnou pro mimozemskou posádku. Byl to mimo�ádn� vel-ký obsah železa a kobaltu? Pot�ebovala se božstva a jejich služebníci natírat krví, aby byl jejich organismus chrán�n p�ed n�jakým druhem nebezpe�ného zá�ení? Vydávalo ho ono neznámé t�leso na obloze?

Tohil sv�j požadavek vyrvání srdce – nádoby s krví – vyslovil, když byla obloha setm�lá. Zá�ící objekt se ješt� nevyno�il z hlubin vesmíru. Krve dosud nebylo pot�eba.

„Ale uspokojte je, že se to stane až pozd�ji. Nemusejí se mnou spojit svou náru� a své podpaží hned te�,“ sd�luje Tohil.

A kdy tedy? Až se stane vládcem, což bude spojeno s p�íletem „druhého slunce“, o n�mž dob�e v�d�l? Pot�eboval krev, aby se chránil p�ed zá�í, která „byla k nevystání“? P�išel p�i pobytu na zemi o p�vodní ochranný od�v a musel ho n�jak nahradit?

Po celá tisíciletí byl tento d�sivý zvyk zachováván, i když už pro n�j dávno nebyl d�vod. Mayští kn�ží p�i n�kterých ob�adech natírali svá t�la krví. Nacomové, kte�í vy�ezávali srdce, nosili dlouhé rozcu-chané vlasy, které si nikdy nemyli, aby je nezbavili ani kapky zaschlé krve. Bylo to ohavné a pro n� samé jist� velmi nep�íjemné. Trp�li proto, aby napodobili krví pomazané bohy?

Nelze p�ehlédnout, že nap�í� v�ky i kontinenty všichni, kte�í p�i-cházeli do styku s nebeskými p�edm�ty, sršícími neznámou energií, nosili krvav� rudý úbor. Kn�ží v Heliopoli, uctívající létající stroj benben, i židovská obsluha „archy úmluvy“.

Krev m�la chránit p�ed pronikajícím zlem. Svým zp�sobem to na-zna�uje i bible. Když Egyp�ané bránili židovským kmen�m v odcho-du ze zem�, byli stiženi n�kolika ranami. Žádná z nich je neobm�k�i-la. Na �adu p�išla smrt.

P�ed p�ipravovaným trestem Hospodin sd�lil Mojžíšovi a Arono-

vi: „Tu noc projdu egyptskou zemí a všechno prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin. Na domech, v nichž budete, budete mít na znamení krev. Když tu krev uvidím, pominu vás a nedolehne na vás zhoubný úder, až budu bít egyptskou zemi.“

Izraelité m�li tedy z té pohromy vyváznout s pomocí krve. „Mojžíš svolal všechny izraelské starší a �ekl jim: Jd�te si vzít kus

bravu podle vašich �eledí a zabijte velikono�ního beránka. Potom vezm�te svazek yzopu, namo�te jej v misce s krví a krví z misky pot�ete zápraží a ob� ve�eje. A� nikdo z vás do rána nevychází ze dve�í svého domu. Až Hospodin bude procházet zemí, aby ude�il na Egypt, uvidí krev na nadpraží a na obou ve�ejích. Hospodin ty dve�e pomine a nedopustí, aby do vašeho domu vešel zhoubce a ude�il na vás.“‘

Židé tak p�i slavení pesachu (svátek odejití) na památku konají dodnes. Pozoruhodnou paralelu nacházíme u Azték�. „Neš�astník byl položen na záda, p�ipoután na rukou a na nohou,“ napsal o�itý sv�dek krvavého rituálu. „Nakonec p�istoupil ob�adem pov��ený kn�z, jenž se mezi ostatními net�šil ani té nejmenší prestiži, otev�el ubožákovi ostrým kamenným nožem hru�, p�ed i po tomto úkonu ud�lal znamení, p�ipomínající k�íž, vytrhl mu ješt� teplé, chv�jící se srdce a podal je velekn�zi. Ten pak p�itiskl krvavé srdce na ústa modly, st�íkl n�kolik kapek sm�rem ke slunci nebo – pokud byla noc – sm�rem k hv�zdám, nast�íkal krev do úst také ostatním modlám a nakonec pomazal krví práh kaple hlavní modly.“

Poslední v�ta sv�dectví p�ináší dv� bezesporu pozoruhodné in-formace. Kn�z pomazával práh, stejn� jako to dodnes �iní Židé. Pár kapek bylo vyst�íknuto sm�rem ke slunci nebo k no�ní obloze. Ob�-tování krve tedy bývalo spojováno s nebesy. Souviselo s objevením onoho um�lého objektu na nebi?

Tohil pot�eboval krev po období temna. Podle bible poslední rá-nou p�ed úderem zhoubce v Egypt� byla tma. Aztécká mytologie veškerá naše podez�ení shrnuje a potvrzuje: První �ty�i sv�ty byly zni�eny, pátý, v n�mž žijeme, se zrodil v temnot�. Slunce neexisto-valo, a tak se sešli bohové, „… jejichž po�et se mezitím zv�tšil“. (Jak? Rozmnožili se, nebo p�ilet�li další?)

Zapálili ohe� a radili se, co dál. Hledali n�koho, kdo by se ob�to-val, sho�el v plamenech a tak p�ivolal slunce. (M�l odlet�t pro pomoc k mate�skému t�lesu?)

Dva z boh� se vrhli do ohn�. Ostatní zatím �ekali, až jich „… n�-kolik pohlédlo k východu a �eklo, že tam se objeví slunce“. (Zpozo-rovali na no�ní obloze blížící se ob�í plavidlo?)

„A m�li pravdu. Slunce se zastavilo, nepohybovalo se.“ Aztécký mýtus �íká totéž co Popol Vuh. Jakýsi oslniv� zá�ící ob-

jekt n�jaký �as visel na nebi. Pro�? „Slunce �ekalo na bohy,“ odpovídá mýtus. „Teprve když se jeden

po druhém vrhli do plamen�, za�alo se pohybovat po nebi.“ Jinými slovy �e�eno, teprve když veškerá božstva odlet�la ze Ze-

m� k mate�ské lodi, tak ta se pohla. Aztékové na tuto událost nedokázali nikdy zapomenout. Obávali

se, že se situace bude opakovat. Stejn� jako Olmékové a Mayové žili v 52letých cyklech.

„Když takový cyklus kon�il, obávali se, že nastává konec sv�ta. Všechna sv�tla byla zhasnuta, lidé sed�li doma, chv�li se, a teprve když op�t nastal rozb�esk, zapálili kn�ží, poté, co nabídli boh�m lid-skou ob�� (p�ívaly krve), nový ohe� a lidé se dozv�d�li, že slunce zvít�zilo a sv�t je zachrán�n.“ (Friedrich Katz: Staré americké civili-zace)

Aztécká legenda dodává ješt� jednu, pro nás ovšem již známou podrobnost. Toto poslední období, „Páté slunce“, se od p�edchozích liší tím, že b�h Quetzalcóatl poskytl lidem úpln� nový základ jejich žití: kuku�ici.

Olmécký a mayský kalendá� za�íná rokem 3113 p�ed Kristem. Ve stejné dob�, tedy p�ed 5 000 lety, se v Mexiku objevují krvela�ní bohové.

V�tšina botanik� soudí, že p�esn� tak dlouho lidé p�stují kuku�ici.

IV. Podivné m�sto hv�zd „Vidím m�sto veliké, jehož sláva hv�zd se bude dotýkat.“ Toto

proslulé proroctví pat�ilo Praze. Co by asi kn�žna Libuše vyslovila na adresu Teotihuacánu, jehož existence je s nebesy svázána p�ímo pupe�ní š��rou?

Ješt� dnes, dávno poté, co bylo �áste�n� zni�eno a opušt�no, budí toto jedine�né kultovní centrum obdiv a respekt. P�edevším za úsvi-tu, kdy z ranního oparu za�ínají vyr�stat stále jasn�jší kontury mo-hutných t�l pyramid, p�ízra�n� rozšklebené tlamy Ope�ených had� a uhran�ivé prstence okolo o�í boha dešt� na st�nách Quetzalcóatlovy svatyn�.

Teotihuacán tvo�ilo minimáln� p�t tisíc budov. Jeho st�edem se táhla �ty�i kilometry dlouhá a 45 metr� široká ulice, které se nyní zjevn� omylem �íká Ulice mrtvých. Na její severní hranici stojí M�-sí�ní pyramida, na jihu citadela.

Hlavním monumentem je Slune�ní pyramida. Obrovská stup�ovi-tá stavba vyr�stá ze základny o ploše p�t hektar� a dosahuje výšky 74 metr�. Je konstruována tak, že v den letního slunovratu slunce zapadá p�esn� naproti �elní stran�. Ulice mrtvých se p�itom vine kolmo nap�í� pomyslné spojnice mezi vrcholem pyramidy a zapada-jícím sluncem.

Obdobnými propojeními nebes a zem� Teotihuacán p�ímo hý�í. Pyramidy, chrámy, posvátné plošiny, budovy kn�ží i obytné domy – vše, co zde bylo postaveno, nese nep�ehlédnutelnou stopu jakéhosi neznámého zám�ru. Všechna stavení jsou uspo�ádána tak, aby zasv�-cenému cosi sd�lila. Je to zakódovaná informace prastarých znalostí. Zašifrované poselství, které prozatím nedokážeme rozluštit.Ameri�an Stansbury Hagar považoval Ulici mrtvých za Mlé�nou dráhu a v jed-notlivých domech rozpoznával zobrazení r�zných planet a hv�zd. To ho p�ivedlo k záv�ru, že „… Teotihuacán byl naplánován jako mapa oblohy. Byl pozemskou reprodukcí pomyslného nebeského plánu vesmíru, v n�mž p�ebývala božstva a duchové mrtvých“.

Inženýr Hugh Harleston jr. provedl p�ímo na míst� obsáhlý mate-matický rozbor. Zvláš� se zabýval Quetzalcóatlovým chrámem, který je považován za skute�n� mistrovské dílo tehdejších stavitel�.

„Harlestonovy výzkumy ukázaly, že mezi stavbami podél Ulice mrtvých (a vlastn� i mimo ni) existují složité matematické vztahy. Z t�chto vztah� vyplývalo n�co mimo�ádného, totiž že byl Teotihuacán z�ejm� naplánován jako p�esný model slune�ní soustavy. V každém p�ípad� jestliže st�ední linie Quetzalcóatlova chrámu nazna�uje po-stavení slunce, pak pyramidy položené severn� od ní podél osy Ulice mrtvých vyzna�ují vzdálenosti ob�žné dráhy vnit�ních planet, pásu asteroid�, Jupitera, Saturnu (p�edstavovaného tzv. Slune�ní pyrami-dou), Uranu (tzv. M�sí�ní pyramidou), Neptunu a Pluta (dosud ne-prozkoumané um�lé pahorky dále na sever)“ uvádí Graham Hancock ve své knize Otisky božích prst� a p�ipomíná: „Jsou-li tyto korelace n��ím víc než pouhou náhodou, pak p�inejmenším ukazují na to, že praktická astronomie byla v Teotihuacánu na tak pokro�ilém stupni, že se ji moderní v�d� poda�ilo p�ekonat až v pom�rn� nedávné dob�. Uran objevili naši astronomové v roce 1846 a Pluto až v roce 1930. Žádná známá kultura z období p�ed po�átkem letopo�tu, a� už ve Starém, nebo Novém sv�t�, nem�la ani potuchy o vn�jších planetách, natož pak aby disponovala p�esnými údaji o vzdálenostech jejich ob�žných drah.“

A je tady ješt� jedna podivnost. M�sto bylo budováno po celá dlouhá staletí. Historikové se ale shodují, že jeho stavitelé neznali písmo. Jak tedy dodržovali stavební plán, který musel být jasný od samého po�átku? P�edávali si ho ústn� z generace na generaci?

Tento problém ješt� znásobuje nedávné odhalení, že je Teotihua-cán daleko starší, než se soudilo. Jeho základy pravd�podobn� vznik-ly již p�ed 6 000 lety a možná ješt� d�íve.

Zrcadlo nekone�na Velkou záhadou je samotná Ulice mrtvých. Úžas budí již tím, že

je její linka i p�i délce �ty� kilometr� absolutn� rovná. Ani o kousek neuhýbá z p�ímého sm�ru. To není lehké dodržet i s nasazením mo-derní techniky. N�kte�í badatelé z toho usoudili, že šlo o p�istávací dráhu. P�ehlédnuto jaksi z�stalo, že cesta od jihu k severu neustále stoupá. Výškový rozdíl �iní 30 metr�. Celá trasa je rozd�lena na šest úsek�, na jejichž hranicích se dochovaly zídky s dolními odtokovými kanály.

To p�ivedlo amerického inženýra Alfreda Schlemmra k nápadu, že Ulice mrtvých p�vodn� nebyla cesta v klasickém slova smyslu. Tvo-�ila ji �ada spojených bazén� napln�ných vodou, která stékala sérií zdymadel od M�sí�ní pyramidy na severu k citadele na jižním konci. Další sí� vodních kanál� pak odvád�la vodu do um�le vyhloubených ramen �eky San Juan.

Co bylo smyslem tohoto komplikovaného díla? Sloužilo k n�ja-kému technologickému procesu?

Myslím, že ne. Pro výrobu �i úpravu �ehokoli se dala využít sa-motná �eka. Nebyla nutná tak obrovská investice.Jestliže dnešní ná-všt�vník stane u citadely na samém prahu Ulice mrtvých a zahledí se k M�sí�ní pyramid�, má pocit, že vidí zdánliv� nekone�né schodišt�, které stoupá až do samotných nebes. Ošálený zrak ho táhne vzh�ru. Sv�t okolo mizí. Z�stává jen pocit euforického letu.

Jak musel tento efekt zesílit, když místo dnešní prašné cesty sm�-�ovaly k obloze velké, kaskádovit� uspo�ádané vodní plochy, obrov-ská zrcadla, v nichž se zra�il blankyt nebes i tajemné blikání hv�zd?

M�l-li být Teotihuacán obrazem vesmíru, pak jist� byla Ulice mrtvých jeho v�rným odrazem.

Dvojité schody Historikové jsou p�esv�d�eni, že m�sto vznikalo v p�ti etapách.

Vrcholný rozvoj zaznamenalo v 8. století, kdy zaujímalo plochu dva-cet kilometr� �tvere�ních a žilo v n�m okolo 150 tisíc lidí. Pak bylo opušt�no.

Jako v�bec první byly vzty�eny Slune�ní a M�sí�ní pyramida. Stalo se tak už v archaických dobách, hrubým odhadem n�kdy p�ed 6 000 lety. Keramika z tohoto období je ale velmi primitivní.

Tato tvrzení najdete vedle sebe v oficiálních pr�vodcích. Nikdo se kupodivu nepozastavuje nad tím, že se dv� naprosto nejv�tší a nejú-chvatn�jší stavby Teotihuacánu zrodily v dob�, kdy místní lidé nedo-kázali vyrobit ani po�ádný hrnec.

P�ipome�me si, že jen Slune�ní pyramidu tvo�í 1,1 milionu krych-lových metr� hlin�ných cihel a v�tších oblázk�, které jsou spojeny krustou z hrubých kamen� a malty. Hmotnost materiálu p�esahuje 2,6 milionu tun. Také M�sí�ní pyramida dosahuje úctyhodných roz-m�r�. Ob� byly prokazateln� zbudovány nejd�íve. Vše ostatní, menší a jednodušší, vzniklo až pozd�ji, když se spole�nost pat�i�n� tech-nicky rozvinula. Kdo tedy pyramidy postavil?

Ob� impozantní stavby se vymykají nejen svou velikostí a stá�ím, ale i dalšími pozoruhodnými vlastnostmi. P�estože se jejich reálná výška liší, vrcholy leží na naprosto stejné úrovni. O 30 metr� nižší M�sí�ní pyramida stojí totiž na míst�, které je o 30 metr� výše než základna Slune�ní pyramidy. Totéž zaznamenáváme u proslulých pyramid v egyptské Gize.

Chufevova pyramida dnes dosahuje výšky 149 metr�. O jedenáct metr� nižší „hora kamení“ p�ipisovaná faraónovi Chafreovi vyr�stá z území položeného o 11 metr� výše, takže spojnice vrchol� obou py-ramid je tém�� vodorovná. To p�ivedlo již zmín�ného polského spi-sovatele Ryszarda Winera k p�esv�d�ení, že dv� velké pyramidy v Gize sloužily jako p�ístavišt� pro velmi t�žký mimozemský létající objekt. Byly to prý vlastn� skálopevné podnožky. Obrovský, kolmo startující stroj spo�íval na obou vrcholech. Sloužily ke stejnému ú�e-lu i dv� nejv�tší pyramidy v Teotihuacánu? e�eno s Herodotem, nemusím tomu v��it, ale jsem povinen to

uvést: pokud plavidlo leželo na obou pyramidách sou�asn�, jak si p�edstavuje Winer, musela by jeho délka p�esahovat p�l kilometru. Vrcholy pyramid v Gize totiž d�lí 460 metr�. Vzdálenost mezi Slu-ne�ní a M�sí�ní pyramidou je tém�� stejná.

A shody se kupí jedna na druhou. Pyramidy v Gize i v Teotihua-cánu spo�ívají na um�lých základnách a vykazují podivuhodnou ab-senci jakékoli výzdoby. Slune�ní pyramida má základnu dlouhou 225 metr�, Cheopsova jen nepatrn� delší.A i když to dnes nelze poznat, ob� byly obloženy. Vápenec z Gízy rozebrali Arabové na stavby do-m�. Sedm metr� silnou vrstvu štuku a opracovaného kamene strhl z povrchu Slune�ní pyramidy Leopoldo Batres, když se v roce 1908 pokoušel proniknout dovnit� dynamitem.

Jiná podobnost se váže k Džoserov� pyramid� v Sakká�e. Její stupn� se vzpínají k obloze pod úhlem 43 a p�l stupn�, p�esn� jako je tomu u Slune�ní pyramidy.

V podzemí Džoserovy pyramidy jsou dv� zvláštní místnosti, které se zcela vymykají ostatním. Jejich st�ny jsou d�kladn� obloženy fa-jánsem. Ten je vynikajícím elektroizolátorem, což n�které badatele p�ivedlo k záv�ru, že šlo o izola�ní komory.

Také poblíž Slune�ní pyramidy bylo objeveno n�kolik propoje-ných podzemních místností. N�které z nich jsou pokryty sedm cen-timetr� silnou vrstvou slídy. Celkem jsou tak neobvykle upraveny desítky �tvere�ních metr�. Pod obkladem je p�l metru silné kamenné zdivo, do jehož pojiva byla op�t p�imíchána slída, prokazateln� p�i-vezená až z Brazílie.

K �emu tyto prostory sloužily? Kdo m�l p�ed 6 000 lety možnost importovat cenný materiál z až tak vzdálené zem�? Pro� se tato slída nachází i v drti a r�zných úlomcích na stupních samotné Slune�ní pyramidy? Je pravda, že p�vodn� byl celý její, Batresem bohužel stržený povrch pokryt slídou, a proto se jí �íkalo Zá�ící d�m?

Odpov�di na všechny tyto otázky z�ejm� p�inášejí vlastnosti slídy, která je pr�hledná, elastická, nevadí jí prudké teplotní zm�ny a vydr-ží teploty až do 800 stup��. Odolává organickým rozpoušt�dl�m i v�tšin� kyselin. Zastaví elektrické výboje. Nelomí sv�tlo. Nepropustí rychlé neutrony. Pro své neoby�ejné p�ednosti bývá využívána v hutnictví, v elektronových lampách, jako izolátor v transformátorech

i p�i r�zných chemických procesech a nyní také ve výrob� elektroni-ky, v kosmických a nukleárních technologiích. Vyskytovala se ze stejných d�vod� i v Teotihuacánu? Sloužily podzemní „slídové“ místnosti jako izola�ní komory? Šlo o sou�ást neznámé technologie, nebo v nich spo�ívalo n�co nebezpe�ného? N�co, p�ed �ím se obyva-telé Teotihuacánu museli chránit?

V Popol Vuhu se dochovala zmínka o zvláštním p�edm�tu, který p�vodn� vlastnil jeden z „nositel� boh�“, Balam-Quitze. „A zanechal jim znamení svého bytí – Pizomgagal, Zahalenou sílu, tak zní její jméno. Co p�edstavuje, je neviditelné, nebo� je zahalena a nemožno ji odhalit. A nikdo neví, jak je zašita, protože se nikdo nedíval, když byla zašívána.

Nikdo tedy ani netušil, jak byla ta podivná v�c vyrobena. Histori-kové obvykle soudí, že to byl n�jaký ochranný talisman. Jenže slovo pizom je vlastn� prí�estí trpné od zavinouti, zavázati, a gagal je od-vozeno od gag – ohe�. Jde tedy o svázaný ohe� �i svinutou energii.

Neza�íná nám svítat? Po�átkem roku 2001 objevili ameri�tí archeologové na ho�e

Mount Nabta asi 130 kilometr� jižn� od Abú Simbelu dva prehisto-rické hroby s ostatky celkem devíti osob. Kostry byly chrán�ny oblo-žením z hrubé vrstvy slídy, dovezené bu� ze Súdánu, nebo egyptské Východní poušt�. Oba hroby jsou 6 000 let staré. Kdo si dal v té do-b� tolik práce, aby zesnulé uložil tak neobvyklým zp�sobem? Pro� použil zrovna slídu, i když pro ni musel cestovat velmi daleko? Jak to, že v hrobech leželo tolik osob pohromad�? Byly to ob�ti n�jakého hromadného nešt�stí �i havárie? Mohla jejich t�la škodit i po smrti? Vydávala zá�ení, které bylo nutno izolovat?

V Egypt� i v Teotihuacánu vyrašily uprost�ed šedých lán� prehis-torické zaostalosti zá�iv� lesklé ostr�vky neobvyklých slídových izo-la�ních komor. A došlo k tomu ve stejný �as.

Tma pod svícnem Místo, kde se narodili bohové – tak lze p�eložit jméno Teotihua-

cán. I když Aztékové našli toto centrum již opušt�né a zarostlé trá-vou a k�ovinami, považovali ho za M�sto boh�. Jejich mýty ovšem nepopisují vybájenou p�edstavu nadp�irozených sil, poletujících v mlhavém oparu neznáma, ale naprosto konkrétní, i když nepozemské bytosti, pohybující se v reálném prostoru svého sídla. Práv� v Teoti-huacánu prý božstva vyhlížela p�ílet zá�ícího objektu.

Jak jsme si již nazna�ili, tito bohové, kte�í nakonec zmizeli v pla-menech a pak se dali rozpoznat jako vzdalující se hv�zda na obloze, byli z�ejm� totožní s kabavuily, s krvela�ným Tohilem a jeho dalšími spole�níky. Podle Popol Vuhu se s nimi lidé poprvé setkali v Tulské jeskyni. I když kolují r�zné dohady, doposud se nepoda�ilo zjistit, kde se tento podzemní úkryt boh� opravdu nacházel.

Nemohlo to být n�kde v Teotihuacánu? Pro� hledat jinde, když je práv� toto m�sto s bohy p�ímo osudov� spojováno a když se práv� zde v hlubinách zem� rozkládá vskutku neobvyklá jeskyn�?

Za její objev vd��íme náhod�. V roce 1971 se p�i instalaci reflek-toru pro no�ní osv�tlení rovnou p�ed hlavním schodišt�m Slune�ní pyramidy propadla zem�. Dutina odhalila starobylé schody, klesající do hloubky sedmi metr�. Na jejich úpatí ústil p�es sto metr� dlouhý tunel, který vedl ke �ty�em prostorám uspo�ádaným do podoby jete-lového listu. Kdosi tak upravil a rozší�il p�vodní p�irozenou jeskyni, jejíž st�ed se nachází p�ímo pod vrcholem pyramidy.

„Z hlediska historické etnografie se zdá, že první obyvatelé Teoti-huacánu tuto jeskyni považovali za místo zrodu, za druh jeskyn� – l�na, odkud vzešli p�edch�dci tamních kmen�. Pyramida slunce nejenže je nejstarší a nejv�tší rituální stavbou ve m�st�, ale zárove� m�že být i vysv�tlením, pro� byl Teotihuacán vystav�n tam a ne v jiné �ásti Mexického údolí,“ uvádí archeolog Michael Coe.

Neslyšíme v jeho slovech další potvrzení fascinujícího p�íb�hu, který již známe?

Špan�lský kroniká� Sahagún, žijící v 16. století, zaznamenal pra-starou indiánskou legendu:

„Krá�eli velmi pomalu a rozvážné,

došli do Teotihuacánu, aby se shromáždili…“ P�erušme na moment tok pov�sti a p�ipome�me si, co �íká Popol

Vuh: „I dorazili všichni do Tullánu. Bezpo�tu bylo lidí, kte�í tam dora-

zili. P�išli v obrovských zástupech a spo�ádan�.“ Sahagún pokra�uje: „Tam vydali pokyny, tam se chopili vlády. Ti, kte�í se stali vládci, byli mudrci, znalí tajných v�cí, majitelé báje. Pak se tam snesli prvostvo�ení…“ Cože se tam stalo? Snesli se prvostvo�ení! „A zde se objevili jejich bohové…,“ potvrzuje Popol Vuh. Posvátná jeskyn� se nalézá p�ímo pod geometrickým centrem

hlavní stavby M�sta boh�. Je symbolem po�átku a je spojována s bohem kuku�ice. Podle Azték� se na stejném míst� zrodil sv�t Pátého slunce, doby, v níž lidé obdrželi kuku�ici.

A Quicheové v Popol Vuhu sd�lují, že se s božstvy-živiteli setkali ve sluji Tullán-Zuiva.

Byla to jeskyn�, na níž dnes spo�ívá Slune�ní pyramida?

V. Podez�elí vet�elci V malebné mexické vyso�in� se nad prostorným údolím Oaxaca

rozkládají ruiny kultovního m�sta Monte Albán. Jako skute�ný div sv�ta jej oslavoval již spisovatel Egon Ervín Kisch. Na ploše �ty�icet kilometr� �tvere�ních jsou rozesety nes�etné chrámy, paláce, po-h�ební komory a mohutná opevn�ní. První stavby zde byly vzty�eny již v 6. století p�ed našim letopo�tem, kdy krajinu opanovali Zapoté-kové. Místy se projevuje vliv ješt� starší civilizace Olmék� a naopak jako poslední p�ed necelými tisíci lety p�išli Mixtékové. Velkolepá architektura sv�d�í o obdivuhodném umu a schopnostech starov�-kých stavitel� a zem�m��i��. Archeologové zde zaznamenali hned n�kolik nej.

Centrální plocha je vytvo�ena um�le srovnáním jednoho z pahor-k�. Jen st�ží si lze p�edstavit, jak obrovské množství zeminy muselo být p�emíst�no. Údiv vyvolává i dokonalá symetrie a p�edevším fas-cinující rozm�ry, které z tohoto místa vytvá�ejí nejmonumentáln�jší nám�stí celé Ameriky – a tímto p�ívlastkem lze ozdobit i �ty�icet metr� široké schodišt� na severní stran� komplexu.

Dne 9. ledna roku 1932 práv� v Monte Albánu ude�ila hv�zdná hodina mexické archeologie. Alfonso Caso vstoupil do hrobu �íslo 7 a odkryl poklad Mixték�. Tvo�ilo jej na p�t set p�edm�t� ze zlata, perel, tyrkysu a horského k�iš�álu. Nález je nejv�tším zlatým pokla-dem starého Mexika a svým významem bývá srovnáván s objevem hrobu faraóna Tutanchamona.

Ve stínu t�chto nesporných archeologických úsp�ch� z�staly do-nedávna – zcela a možná i zám�rn� – nepovšimnuty nálezy, které mohou p�evratn� zm�nit pohled na minulost Mexika.

St�ny hrob� �íslo 104 a 105 jsou hust� pokryty malbami, v nichž historikové rozeznávají zt�lesn�ní boh�. Jedna scéna doslova vyráží dech: v bizarním pr�vodu krá�í n�kolik osob. V�tšina z nich má lid-ské rysy a tradi�ní úbor. Uprost�ed se tém�� ztrácí malá, a p�esto tak z�etelná postava humanoida. Velmi výrazné o�i hledí zpod pr�zoru p�ilby skafandru, která je soupravou hadic propojena s dýchacím p�ístrojem �i snad zásobníkem pot�ebného plynu na zádech. Podoba bytosti p�ipomíná spíše ilustraci soudobého v�decko-fantastického

románu než starov�kou malbu a klade p�ed nás neodbytnou otázku: Skute�n� se setkali p�vodní obyvatelé Monte Albánu s tímto nepo-zemským tvorem? Pokud ano, kdo to byl? Odkud p�ilet�l a jaké bylo jeho poslání na Zemi? Vrátil se po skon�ení pozemské mise zp�t na svou planetu, nebo je poh�ben zde? Poda�í se nám objevit jeho ostat-ky?

Práv� v Oaxace byly vykopány neobvyklé sošky malých postav v kompaktních p�ilbicích s pr�hlednými pr�zory. Další dv� figurky v kosmických kombinézách jsou dnes vystaveny v muzeu v Pueble.

Artefakty starých mexických civilizací �asto p�ekvapují neobvyk-lými technickými detaily, které by pro tehdejší kulturu m�ly být na-prosto neznámým pojmem. Je až s podivem, kolik božstev je vyba-veno brýlemi a p�ílbou. V�tšina soch pov�stného boha Tlaloca má ryze moderní výraz a vyvolává spíše p�edstavu svá�e�e než vzneše-ného reprezentanta nadp�irozených sil. Nízká tuhá pokrývky hlavy je neobvykle rozší�ená a splývá až k ramen�m, hru� chrání pevná rouška a ruce kryjí vysoké rukavice. A nesmíme zapomenout na brý-le. Jsou výrazné a velké. St�ží mohou být pouze

zd�razn�nými o�ními d�lky, jak se nám snaží namluvit n�kte�í ar-cheologové.

Brýle ostatn� objevíme i na �ad� reliéf� v Chichén Itzá. Postavy zde jsou jak vyst�ižené z kroniky po�átk� letectví. Na hlavách nosí kožené �epice a na nosech jim spo�ívají brýle, jaké d�íve používali piloti nebo první pr�kopníci motorismu. Také v muzeu v Palenque je vystaveno n�kolik velkých kamenných hlav, ozdobených mohutnými brýlemi. Je to mladík s prstenci okolo o�í, míní odborníci.

„Starý b�h 5-F“, vykopaný v Loma Larca v Oaxace, má na nose, promi�te ten výraz, brýle jako vyšité. Experti k tomu tentokrát rad�ji ml�í.

Ne and�lská k�ídla, jak bychom �ekali, ale zcela „oby�ejné“ brýle jsou základním poznávacím znamením bytostí, které sestoupily z nebes. Evropa tuto pom�cku na ochranu o�í a zlepšení zraku zná teprve od 16. století. V Mexiku byly ztvár�ovány již p�ed tisíci lety.

Zecharia Sitchin spojuje brýle, které se ve zna�né mí�e objevují také u bohyn� Ištar a n�kterých dalších mezopotamských božstev, s užitím dalšího záhadného p�edm�tu. Na dochovaných pe�etních ta-

bulkách n�kte�í nebeš�ané svírají v ruce zvláštní zahnutou h�l. Jde prý o zbra�, která vyst�eluje proud paprsk�. Ty mohou ochromit nejen cíl, ale p�i nesprávném zacházení i svého majitele. P�ipomíná to laserové pušky Cobra z výzbroje americké armády. Jejich ú�inek spo�ívá v kombinaci chirurgického laseru a laseru ur�eného k navá-d�ní st�el. Vojáci, kte�í pušky používají, musí mít ochranné brýle, aby je jejich vlastní zbran� neoslepily.

Podobná zobrazení p�edm�t�, která jako kdyby z oka vypadla moderním technickým za�ízením, nacházíme v Mexiku tém�� na každém kroku.

Poh�bené sochy Atlant� Pán Jit�enky – tak býval nazýván nepatrný pahorek uprost�ed leh-

ce zvln�né planiny v okolí �eky Tuly, asi sedmdesát kilometr� od dnešního Mexico City. Jeho rozložitá bedra nesou nízkou pyramidu. Archeologové ji ozna�ili písmenem B. Pozd�ji získala p�ídomek Quetzalcóatlova. Na jejím plochém vrcholu se jako mohutné pilí�e, podpírající nebeskou klenbu, ty�í �ty�i zvláštní sochy. Tém�� p�t metr� vysoké lidské postavy jsou opat�eny neobvyklou výstrojí. Hru� kryje masivní kruný� ve tvaru motýla. Nohy spo�ívají v bytel-ných sandálech. Kotníky a paže obepínají pásky. Na zádech visí štít �i jakýsi disk. V jeho st�edu se zra�í lidská tvá�. Okraje lemují zá-hadné symboly – snad jde o v�nec propletených had�. Hlavu zdobí mohutná �elenka z pe�í. Uši jsou p�ekryty jakýmisi podlouhlými p�edm�ty. Pon�kud zasn�né tvá�e mají pravidelné, ale neindiánské rysy. Z�ejm� práv� proto se postavám za�alo �íkat Atlanti.

Koho tyto ob�í sochy opravdu p�edstavují, je nerozlušt�nou záha-dou. Jde o neznámá božstva, bájné postavy, nebo zcela konkrétní krále a bojovníky?

Pyramida Pána Jit�enky byla sou�ástí bývalého hlavního m�sta Tolték�. Jejich spole�enství je spojováno Mixcóatlem – Hadem z oblaku. V�dce podivného jména, které tak podez�ele odkazuje k ne-bes�m, založil první sídlo na Hv�zdném vrchu. Teprve jeho syn, Náš Pán Jedna T�tina, který se pozd�ji stal i velekn�zem boha Quetzal-cóatla a p�ijal jeho jméno, vystav�l Tullán, dnešní Tulu.

„Stály zde domy ze st�íbra a zelených drahokam�. Byl to opravdu zlatý v�k,“ tvrdí legenda. „Za Quetzalcóatlovy vlády byla hojnost kuku�ice; dýn� byly

neoby�ejn� velké, dosahovaly délky paže, a kuku�i�né klasy m�ly gigantické rozm�ry… Malými klasy se topilo v parní lázni… Sklíze-la se bavlna všech barev, �ervená, žlutá, hn�dá, bílá, zelená, modrá, oranžová.“

Je to pouze „vzpomínkový optimismus“, nebo sv�dectví o nezná-mých zem�d�lských technikách?

A práv� za �as� velekn�ze Quetzalcóatla byly z�ejm� vytvo�eny sochy Atlant�. Jejich objevení je spojeno se jménem archeologa Jor-

geho R. Acosty, který v Tule zahájil výzkum ve �ty�icátých letech 20. století. Jeho tým velmi brzy zaznamenal zvláštní narušení na se-verní stran� pyramidy Pána Jit�enky. Nepochybn� k tomu došlo ješt� p�ed p�íchodem Špan�l�. Kdosi tam provád�l n�jaké úpravy, k nimž pot�eboval soustrojí podobné ramp�. Bylo tam st�hováno cosi ne-smírn� t�žkého?

Ta p�edstava archeology vybudila. Pom�rn� rychle odkryli um�lý výkop, v n�mž nalezli sochy Atlant� a úlomky n�kolika sloup�. Z objev� usoudili, že postavy stály p�vodn� na vrcholu pyramidy a na svých hlavách držely st�echu nástavby jako bájný Atlas oblohu.

Hypotéza má ovšem n�kolik há�k�. P�edevším – pokud by se Tol-tékové rozhodli strhnout p�vodní nástavbu, pro� si dávali tolik práce a sochy ob�adn� poh�bili p�ímo v pyramid�? Výkop, v n�mž se nalé-zaly, je deset metr� hluboký, což je p�esn� tolik jako výška pyrami-dy. Vyhloubit ho jist� nebylo snadné. Pro sochy se mohlo najít jiné, stejn� d�stojné a posvátné místo.

Toltékové své m�sto okolo roku 1050 náhle opustili. Zdá se, že jim navzdory chvatu velmi záleželo na tom, aby Atlanty nespat�il nikdo cizí.

Nástroj, nebo zbra�? Sochy svírají v pravé ruce neznámý p�edm�t, který na první po-

hled p�ipomíná malou hornickou sbíje�ku. Podle historik� by to mohl být atlan, indiánský vrha� šíp�. Ten ale musel být zahnutý. Atlanti jsou tedy vybaveni n�jakou jinou zbraní nebo nástrojem.

Gerardo Levet se domnívá, že jde o plazmovou pistoli. Usoudil tak z výjevu na jednom ze �ty�hranných pilí��, které byly poh�beny spolu s Atlanty. Jakási postava má na zádech podlouhlou nádrž (jako potáp�� bombu s kyslíkem) a v rukou drží stejný p�edm�t jako sochy. Z jeho p�ední �ásti vychází cosi jako plameny nebo svazek paprsk�.

Levet si myslí, že by mohlo jít o vysokoenergetickou „pistoli“, která se používala ke tvarování a �ezání kamene, a p�ipomíná, že podobné nástroje byly i v našich �asech použity k tvorb� obrovských soch.

„Význam Levetova objevu možná daleko p�esahuje jeho vlastní teorii,“ tvrdí Zecharia Sitchin a v knize Ztracené �íše (nakladatelství Dobra) upozor�uje na další záhadný aspekt Tullánu.

„Když archeologové zkoumali obsah šachty pod rampou, p�i od-stra�ování nanesené zeminy také zjistili, že svrchní, viditelná �ást pyramidy byla vystav�na na starší budov�, jejíž stup�ovitá patra byla asi t�i metry pod vn�jší st�nou pozd�jší pyramidy. Také objevili zbytky kolmých zdí, které nazna�ovaly, že ve starší pyramid� snad mohly být n�jaké vnit�ní prostory, místnosti a chodby – ale dále se t�mto vodítk�m nev�novali. Nalezli ješt� další neobvyklou v�c – kamenné trubky, skládající se z �ástí, které do sebe dokonale zapada-ly a m�ly vnit�ní pr�m�r asi 46 centimetr�.

Trubka byla vedena vnit�kem pyramidy pod stejným sklonem, ja-ký tvo�il uhel stavby, a táhla se po délce celé její st�ny.

Acosta a jeho tým p�edpokládali, že trubka sloužila k odvád�ní deš�ové vody, k tomu by ale p�ece nebylo t�eba tak precizního ulo-žení uvnit� stavby ani dokonale opracovaných a sesazených kamen-ných trubek – bohat� by sta�ilo oby�ejné hlin�né potrubí. Umíst�ní a sklon tohoto neobvyklého, ne-li unikátního trubkového za�ízení bylo o�ividn� sou�ástí p�vodního plánu pyramidy a bylo nedílnou sou�ás-tí ú�elu, k n�muž sloužila. Fakt, že zbytky sousedních vícepodlaž-

ních budov nesou dost možná stopy po n�jaké výrob�, a zárove� fakt, že kdysi dávno byl tok �eky Tuly usm�rn�n tak, aby tekl kolem t�ch-to budov, nazna�ují možnost, že zde probíhal v raných dobách proces jakéhosi odd�lování a �ist�ní.

To všechno nás vede k následující myšlence: co když onen záhad-ný nástroj nesloužil k opracování kamen�, ale k jejich rozbíjení… Nebyl to jinými slovy pokro�ilý t�žební nástroj?“

Vše bylo jinak? V dochovaných mayských knihách, takzvaných kodexech, nachá-

zíme až p�íliš mnoho výjev�, které p�ipomínají práci se strojem. Sta-�í se jen dob�e dívat a pod nánosem zdánliv� fantastických scén ob-jevíme dokonale p�esné popisy složitých mechanism�. Postavy jezdí na pásových dopravnících, pod st�íškami jsou ukryta tažná za�ízení a postavy prost�ednictvím pák a pedál� obsluhují stroje p�ipomínající brusku. Nechybí zde skute�n� nic v�etn� klínového �emene a krytu, snad s odsáváním �i chlazením naho�e.Všeobecn� se traduje, že kolo bylo v Novém sv�t� neznámým pojmem. St�ny významných budov a chrám� ale �asto zdobí ozubená kola. N�kde je to jen nenápadný reliéf, jindy hlavní doména umíst�ná na �elném míst�. Jsou to pouhé symboly, anebo staré mexické civilizace znaly výhody použití tako-výchto kol?

Rakouští v�dci Friedrich Egger a Klaus Keplinger sestrojili podle mayských kreseb ú�inný rota�ní pístový parní motor a úsp�šn� jej patentovali v mnoha zemích. Tyto objevy zcela p�evratným zp�so-bem m�ní náš pohled na technickou vysp�lost starov�kých civilizací. Obvyklá p�edstava desetitisíc� d�lník�, jak vytvá�ejí velkolepá díla pouze nasazením fyzické síly, už neobstojí. Alespo� v n�kterých p�ípadech jsme nuceni p�ipustit, že už na úsvitu d�jin mohlo lidstvo disponovat neobvyklými mechanickými a strojními pom�ckami.

VI. UCTÍVA�I �ASU „Celé hodiny stojí zástupy lidí v úmorném vlhkém vedru džungle

na úpatí obrovité, krvav� rudé pyramidy. Nikdo se ani nepohne, zra-ky všech p�ítomných jsou up�eny k vrcholu stavby. Zde se má kaž-dým okamžikem objevit král. S hlavou ozdobenou pta�ími péry a s žezlem v podob� dvouhlavého krokodýla má vystoupit z posvátné komory a vyjevit rady, které mu poskytli jeho dávno zesnulí p�edci. Lidé venku nevidí, co te� vlastn� d�lá, rituál však znají.

Omámen halucinogenními drogami, chopí se král �epele z obsidi-ánu nebo h�betní kosti rejnoka, probodne sv�j penis a ránou protáhne provaz. Krev p�itom nechá stékat na kus ,papíru’ zhotoveného ze stromové k�ry, ten pak zapálí a ve stoupajícím dýmu spat�í p�elud hada. Z jeho doko�án rozev�ené tlamy se vylínají postavy zem�elých i zdeformovaná t�la démon�. V d�siv� šumící ozv�n� zní zast�ené záhrobní hlasy…

Když se král kone�n� objeví, fyzicky na pokraji zhroucení, sáhne si pod svou bederní roušku a zkrvavenou ruku ukáže davu. Pak oznámí poselství svých p�edk� – totéž, jaké mu zjevili už tolikrát v minulosti: ,P�ipravte se na válku.’ Propukne divoké provolávání slá-vy…“

T�mito slovy popisuje Michael D. Lemonick obvyklou p�edehru bitvy, kterou se chystali svést Mayové. Civilizace tohoto tajemného národa je spojována s bizarními magickými ob�ady, s mu�ením, ne-vídanou krutostí a hektolitry prolité krve. Na druhé stran� nelze p�e-hlédnout, že Mayové vytvo�ili nejucelen�jší, dodnes ješt� stále jen �áste�n� rozlušt�ný systém písma na západní polokouli, vynikali v matematice, na nulu p�išli d�íve než Arabové a dokonce jí zasv�tili jednoho z boh�, sestavili dokonale p�esný kalendá�, vyznali se v ast-ronomii, i když nedisponovali žádným technickým vybavením, do-kázali vypo�ítat synodický ob�h Venuše a p�esná data slune�ních zatm�ní a zanechali po sob� monumentální pyramidy a rozlehlé chrámové komplexy. Mnoha jejich v�domostem m�že konkurovat teprve sou�asná v�da.

Mayové sídlili v Guatemale, Hondurasu, Salvadoru, Belize a na Yucatanu. Vystav�li úžasná sídla, ale vždy je po n�jakém �ase opus-

tili a „táhli o d�m dál“. Byl to (minulý �as není zcela namíst�, protože potomci May� žijí

dodnes) bezesporu jeden z nejpodivn�jších národ� na sv�t�. Jejich p�edstavy o kráse by vyvedly z míry i dnešní nejzt�ešt�n�jší teenage-ry. Uši a rty prošpikované ozdobnými p�edm�ty a probodnutý nos byly všedním požadavkem módy. Kdo se cht�l opravdu líbit, lehce šilhal. Rodi�e proto svým d�tem p�ivazovali nad nos drobné d�ev�né korálky, aby se o�i nau�ily stá�et šikmo dol�. Hlava novorozenc� bývala upevn�na mezi dv� d�ev�né desti�ky – tak se postupn� zde-formovala do protáhlé podoby s naprosto plochým �elem. Aby byl efekt ješt� výrazn�jší, p�išla n�kdy ke slovu sekerka a „upravila“ chrupavku u ko�ene nosu. Kdo se bál zuba�e, nemohl aspirovat na titul Fešák roku. Zuby se totiž pilovaly do tvaru písmene T, nebo do špi�ky. Není jasné, zda pacient dostával tišící prost�edek, nebo se ke kráse musel protrp�t. Mládež si až do svatby barvila k�ži na �erno. V dosp�losti se natírali �ervení, t�lo zdobili tetováním a jizvami.

Pohled na všední život May�, zprost�edkovaný erudovanými his-toriky, p�ipomíná pov�stný dort, který pekli pejsek s ko�i�kou. Na-jdeme v n�m vše – a v�bec není jasné, co by tam být nem�lo a co naopak schází.

Podle jedné verze m�la oby�ejná mayská rodina obvykle t�i až p�t d�tí. Všichni spole�n� vstávali za úsvitu a vypili šálek horké �okolá-dy. Otec se syny se pak odebrali na pole, kde p�stovali p�edevším kuku�ici, maniok a laskavec. Máma jim na cestu napekla placky pl-n�né dušeným sekaným masem s paprikou nebo fazolemi. Sn�dli to d�ív, než dorazili na místo. Mayové, neznámo pro�, prý zásadn� jedli za ch�ze. (Platilo už tehdy, že �as jsou peníze?)

Matka s d�v�aty se starala o domácnost (uklidit jedinou obytnou místnost primitivní chýše jist� nezabralo p�íliš �asu), chovaly kroca-ny, tkaly a šily.

Když nebylo nutné pracovat na poli, muži stav�li chrámy a pyra-midy. Ženy p�ipravovaly pro kn�ze nádherné trojbarevné ozdoby z pe�í. A všichni s láskou pe�ovali i o nad�azenou kastu kouzelník�, kte�í se v�novali p�edevším studiu hv�zd, sestavovali horoskopy, hloubali o v��nosti a vykonávali ob�ady k usmí�ení boh�.

Tento idylický obrázek rozbíjí na padr� jiná verze. Historicky

um�ní Linda Scheleová a Mary Millerová z Yalské univerzity rozluš-tily �adu mayských hieroglyf� a tvrdí, že jednotlivá královská m�sta spolu neustále bojovala. Cílem nebyly zisky území ani majetku, ale získávání zajatc� pro neuv��iteln� kruté ob�ady.

„Dokazují to nejen nápisy, ale i sošky, basreliéfy a výjevy na ke-ramice. Na n�kterých vidíme zkroucené v�zn�, k�i�ící bolestí. Mu�i-telé jim už vytrhali nehty a zuby. N�kte�í jsou staženi z k�že, dalším jsou kus po kuse u�ezávána varlata a nakonec vy�íznuto srdce. Vá-le�ní v�z�ové byli �asto nuceni ú�astnit se hry, zachycené na nást�n-ných malbách v Chichén Itzá. Hra se podobala fotbalu. �ty��lenná mužstva se snažila dokopat mí� do branky. Tomu, kdo prohrál, byla u�íznuta hlava, která potom nahradila mí�.“ Co Maye inspirovalo k tak šíleným ob�ad�m? Ztratili zcela soucit? Považovali své bližní za pouhé p�edm�ty vhodné k ob�tování? P�edpokládali, že svým jedná-ním, p�ipomínajícím praktiky �erné magie, získají neoby�ejné schopnosti a sílu? Byli národem fanatik�?

Omamný pach krve Ob� historicky se na tuto otázku pokusily odpov�d�t v Kimbell

Art Museum v texaském Fort Worthu, kde ve�ejnosti p�edstavily výsledky svého bádání.

„Myslíme si, že v ur�itém smyslu ano. Jinak se nedá vysv�tlit, pro� nezabíjeli nep�átele v boji, ale snažili se je ve strašlivých soubo-jích zajmout živé, aby je pak mohli p�edat mu�itel�m. Z �etných hie-roglyf� dále vyplynulo, jak velký význam m�lo pro Maye poušt�t v�z��m žilou. Po m�síce, n�kdy po celé roky, vykrmovali poražené krále a šlechtice jako dobytek a potom je pomocí v�deckých metod pomalu zbavovali krve. Tou pak zkráp�li zemi nebo ji spalovali spo-lu s vonnými prysky�icemi.

V pozadí toho všeho bylo náboženství. Ob�tovaná krev nepochá-zela jen od zajatc�, ale i od šlechtic� z m�stských stát� a nez�ídka také od král� a královen. P�i náboženských ob�adech se panovníci na vrcholu stup�ovitých pyramid p�ed zraky tisíc� poddaných �ezali skalpelem do masa a ob�tovali svou krev boh�m, p�evážn� pak ,Bohu perforátorovi’.

Krev byla základem mayské civilizace. Mayové si poušt�li žilou p�i slavnostních p�íležitostech, p�i náboženských ob�adech, lidových slavnostech, korunovacích, za�átcích a koncích válek. Krev tekla všude proudem. Byla to krvavá civilizace, jaká snad nemá

obdoby – krvav� rudá byla i barva mnohých nást�nných maleb v královských palácích. Skalpel byl posvátný – byl to kultovní p�edm�t a symbol panovnické moci.

Co za tím vším v�zelo? Podle mayského náboženství byla krev potravou, kterou pro svou další existenci pot�ebovala Zem�, bohové a sám vesmír. Jak uvádí posvátný text Popol Vuh, ud�lali bohové �lov�ka z t�sta z kuku�ice a vody, což byly symboly masa a krve. Pot�ebovali totiž,n�koho, kdo byl hotov poznat je, pojmenovat je a živit je, krátce �e�eno lidi. Úkolem lidí pak bylo modlit se k boh�m a živit je vlastní krví. Prvními, kdo m�li za úkol plnit tuto povinnost, byli panovníci.“

Cesty do záhrobí Šokující zvyklosti May� p�ekonaly dekadentní Byzanc i nechutn�

zvrhlý ím. B�h Kukulcán prý celý národ navedl k zvráceným sexu-álním praktikám. Panovníci i dvo�ané se opíjeli do n�moty, kou�ili zvláštní traviny a užívali drogy. A když už m�li žaludek zcela p�e-cpaný, vst�ebávali nápoje a drogy prost�ednictvím klystýru. Zvláš� silné zážitky prý umož�ovaly mo�ské ropuchy. Sekrety jejich žláz obsahují silné halucinogenní látky a p�sobí jako mocné afrodizia-kum.

Pod klokotajícím bahnem h�íšných požitk� se ale �asto skrývala tém�� posvátná touha dotknout se n��eho mimo�ádného, opustit sv�t všednosti a vstoupit do �íše nadp�irozena. Ve snaze kontaktovat du-chy a nepozemské mocnosti Mayové jako „hrá�i se smrtí“ �asto ris-kovali vlastní život. V tomto p�ípad� bujaré hostiny st�ídalo období askeze a utrpení.“ Na n�kolika keramických nádobách a vápenco-vých basreliéfech rozpoznáme krále, který si �eže skalpelem do peni-su, a královnu, která si na�ezává jazyk. Královská krev stéká hadi�-kami pono�enými do ran po kapkách do oh�ívadla napln�ného k�rou a vonnými prysky�icemi. Když se pak obsah oh�ívadla podpálil, tan-�ili Mayové posvátné tance a zpívali náboženské hymny. Z oh�ívadla se potom rozvinul dlouhý had, který vypoušt�l z tlamy hlavy a postavy lidí a zví�at. Byly to obrazy boh�, poloboh�, démon� a p�edk�, které vytvá�el ,had zjevení’. Takové hady Mayové �asto mí-vali p�i náboženských ob�adech.“

Scheleová a Millerová jsou na základ� svého lušt�ní hieroglyf� p�esv�d�eny, že nešlo jen o mlhavý p�elud, ale o pom�rn� reálnou vizi poutníka do záhrobí.

„Hadí ob�ady byly pro Maye ve skute�nosti jakousi cestou na v��nost a zjevení pravd�podobn� byla subjektivn� autentická. Pro-st�edkem, jak dosáhnout náboženské extáze, byla op�t krev, p�esn�ji �e�eno poušt�ní žilou, jemuž p�edcházelo dlouhé hladov�ní, sexuální zdrženlivost, o�istné lázn� a sauny, což všechno m�lo ú�astníky ob-�ad� p�ipravit na mystické zážitky.

Ale pro� poušt�ní žilou? Na tuto otázku odpov�d�li fyziologové: na velkou ztrátu krve reaguje lidské t�lo zvýšenou produkcí endo-

morfin� a encefalin�, chemických látek podobných opiát�m, které vyvolávají krom� jiného halucinace. Poušt�ní žilou tak bylo vedle n�kterých drog pro Maye nejlepším zp�sobem, jak p�ekro�it ,práh vnímání’.“

Neuv��iteln� drastickým zp�sobem týrají svá t�la i pov�stní sád-huové v Indii. Meditace, askeze a t�lesné utrpení mají svatým muž�m pomoci vyvolat mystické zážitky, získat vnit�ní sílu a neoby-�ejné schopnosti, s nimiž lze p�ekonat i zdánliv� neot�esitelné záko-ny p�írody. Jejich spole�enství p�etrvává v tém�� nezm�n�né podob� již tisíce let. Mohli být inspirací pro mayské ob�ady?

Sv�tlušku poznání by do ztemn�lé džungle domn�nek dokázala vehnat odpov�� na otázku, odkud vlastn� Mayové do Mezoameriky p�išli. Ani nejvýznamn�jší v�decké kapacity se ale v tomto ohledu nedokáží shodnout. Jejich názory jsou si podobné jako �erná a bílá.

„Mayové jsou p�íslušníky záhadn� ztracených izraelských kme-n�.“

„To spíš pocházejí z Babylonu nebo Asýrie.“ „Ne, jejich otcové byli Féni�ané, kte�í se usadili v Americe.“ „Mám podez�ení, že p�išli z Jávy.“ „Pletete se. Zplodil je Egypt.“ „Ani náhodou, i když s Egyp�any mají opravdu hodn� spole�né-

ho. Ale to mohu vysv�tlit – oba národy jsou totiž trose�níci z poto-pené Atlantidy.“

„Nenechte se vysmát, pánové. První Mayové zaru�en� p�ilet�li z vesmíru. Vím to, jsem také mimozemš�an.“

Zem� prap�vodu Kvas rozli�ných domn�nek kypí a chystá se uniknout z hrnce rea-

lity. Udiv nad rozmanitostí ovšem není namíst�. Každá z vyslove-ných teorií nachází v bohatém d�dictví May� op�rné body.

Zatímco mayské sochy velmi p�ipomínají um�ní kampu�ských Khmer�, nást�nné malby nezap�ou �ínský vliv.

Na šesti mayských nefritových desti�kách našel tým, vedený Sung Pao-�ungem, nápisy vytvo�ené pravd�podobn� v písmu starých �í-�an�. V�dci z toho usoudili, že �í�ané n�kolikrát p�epluli Tichý oce-án a dosáhli amerických b�eh�.

Jednou z takových výprav mohla být flotila vezoucí n�kolik tisíc muž� a žen, kte�í podle historických záznam� vypluli v roce 219 p�ed Kristem na východ, aby našli elixír nesmrtelnosti pro svého císa�e. Výprava se nikdy nevrátila. To vedlo ke spekulacím, že – po-dobn� jako jiné �ínské lod� d�íve – skon�ila ve St�ední Americe. Trose�níci pak obohatili nebo prý dokonce založili civilizaci May�.

Ješt� d�íve, již v roce 449 p�ed Kristem, podal kapitán Hwi Shan svému �ínskému císa�i zprávu, že za východním mo�em objevil ze-mi, kterou pojmenoval Fu Sang, odkud p�inesl nerosty a rostliny a kde založil pravé náboženství. Nevíme, kde p�esn� se Fu Sang na-cházela, ale rozhodn� to muselo být na území St�ední nebo Jižní Ameriky. �í�ané se odpradávna nazývali národem Chan (národem hadu).

Také Mayové se považovali za národ had� a m�li pro to stejný výraz – Chan. Kojenc�m obvazovali hlavy tak, aby m�li po m�sících boles-tivé procedury polcan – hadí hlavu. Tímto bylo dít� uvedeno do sta-vu chanes, p�edstavitel� hadího národa. Proslulé Palenque p�vodn� neslo jméno Nachan a starobylé dokumenty, bohužel zcela zni�ené biskupem Nu�ezem de La Vegou z Chiapasu, o n�m hovo�ily jako o Velkém m�st� had�. Jeho základy položil tajemný cizinec Votan, který p�išel ze zem� za oceánem a sám sebe prohlásil za p�íslušníka kmene Chan – kmene had�.

Vše se zdá jasné. Mayové mají své ko�eny v �ín�. Jenže pátrání komplikují další nep�ehlédnutelné indicie a shody, které p�ímo bijí do o�í.

Nebeští hadi P�ed n�kolika tisíci lety obýval Indii tajemný národ Naga Maya,

který se lišil od všech ostatních a svými schopnostmi je vysoce p�e-vyšoval. Již jeho jméno bylo podivné. Naga v sanskrtu znamená had a Maya bylo sou�ástí jména mytických mimozemských bytostí. (Te-matikou „had� z vesmíru“ se podrobn� zabývám v knize Neuv��itel-né skute�nosti.)

Zmínky o lidu Naga se objevují v posvátných textech Purana, Mahábhárata a p�edevším v Rámájan�, kterou v 5. století p�ed Kris-tem sepsal mudrc Walmiki. Jak sám p�iznává, vycházel p�itom z le-gend a pramen� až o 3 000 let starších. Podle nich Nágové žili p�-vodn� na jihovýchod� Asie a pak se p�es Barmu dostali do Indie, kde založili rozsáhlou �íši. Hlavním sídlem se stal Nagpur – M�sto had�.

Rámájana sd�luje, že Nágové byli skv�lými mo�eplavci. Jejich lo-d� dokázaly doplout až do velmi vzdálených oblastí. Posádka se za-bývala nejen obchodem, ale také ší�ením zvláštního hadího nábožen-ství.

Na sever od Bombaje, tedy v místech, kde legendární Nágové síd-lili, byly objeveny zbytky tém�� 5 000 let starého p�ístavu Lothar. V jeho východní �ásti se nacházela ohromná cihlová lod�nice o rozm�-rech 218 krát 30 metr�. Lod�, které zde vznikaly, musely být velké a prostorné. Není známa žádná jiná podobná stavba z té doby.

Po smrti zakladatele �íše, krále jménem Ma, se vlády nad Nágy ujala jeho dcera, kn�žka Maya. Byla velmi moudrá. Sepsala nejstarší známé astronomické pojednání Surya Siddantha. Mimo jiné se v n�m tvrdí, že Zem� je kulatá a vznáší se ve vesmíru jako obrovská kou-le.Ve védské mytologii nacházíme zmínky o mimozemské bytosti jménem Maya Dananawa. Nevíme, zda je totožná s kn�žkou Mayou, ale pokud ano, pak je z�ejmé, pro� jí ned�lalo potíže sepsat zasv�ce-ný spis o kosmu.

Rámájana píše, že kn�žka Maya m�la horní �ást t�la jako žena a dole vypadala jako had. Krom� nebes bývala také spojována s tajem-nou �íší v podzemí.

Mezoameri�tí Mayové znají podobnou postavu. „Gucumatz, Ope�ený had, byl skute�n� divotvorný vlada�. Na

sedmero dní stoupal na nebesa, na sedmero dní odcházel a sestupoval do Xibalby (strašná podzemní �íše, podsv�tí-pozn. aut.). Na sedm dní se m�nil v hada a byl doopravdy hadem…,“ sd�luje Popol Vuh.

Rada neuv��itelných shod v legendách a náboženství obou národ� je daleko delší, než bychom �ekali.

1. Hadí bohové Nág� sídlili v podzemí a vlastnili v��n� ho�ící kouzelné lampy. Záhadné um�lé sv�tlo, Bílá dýka, se nacházelo i v Xibalb�, podzemní �íši May�.

2. Hinduisté dodnes uctívají bohyni Kálí, která si jako zvláštní druh pokání protahovala š��ru s trny propíchnutou dírou v jazyku. Krutý oby�ej pozd�ji praktikovali kn�ží jejího kultu.

V Yaxchilanu byl nalezen mayský reliéf, na n�mž vládce Escudo Jaguár sleduje kn�žku, která si protahuje š��ru s trny p�es otvor v jazyku.

3. Kálí byla velmi krvežíznivá. Vyžadovala lidské ob�ti. Proto bývala ztvár�ována s vyplazeným jazykem, vycen�nými zuby a s náhrdelníkem z lidských lebek.

V hlavním m�st� Mexika byla vykopána mohutná, p�es dva a p�l metru vysoká a dvanáct tun

t�žká socha hrozné bohyn�. Její tvary p�ipomínají lidskou bytost pouze vzdálen�. Hlavu tvo�í hlavy dvou had� obrácené k sob�. Na zádech má supí k�ídla a na hrudi vytesaný náhrdelník z lebek, srdcí a p�elámaných rukou dohromady propojených st�evy. P�ed sochou byly ob�továny desítky tisíc lidí. Jméno bohyn� zní Coatlicue nebo Cotli, což p�ipomíná Kálí.

4. Mayové v��ili, že opice p�išla na sv�t až po lidech. Byla po-tomkem �lov�ka a jeho pomocníkem a p�ítelem. Rámájana popisuje p�íhody opi�áka Hanumana, který n�kolikrát pomohl hrdinovi Rá-movi a dokonce mu zachránil život.

5. Na n�kterých místech, kde sídlili Mayové, se dodnes dochoval zvyk chození po rozžhavených uhlících, stejn� jako v Indii.

6. Kn�ží uctívající hadí božstva Nág� se nazývali naacalové a ast-rologové byli známí (a na Srí Lance jsou dodnes) pod jménem naga-tové. Mayským hadím kn�žím se �íkalo nacomové a kouzelník�m a hv�zdá��m naguálové.

7. Nágové úžasným zp�sobem ovládali astronomii a matematiku.

Zárove� v�štili z hv�zd osud lidí i své zem�. Mayové byli pravd�podobn� nejvýznamn�jšími astronomy celé

Ameriky a možná i všech starých vysp�lých kultur. Souhv�zdí a ne-beské jevy pozorovali p�edevším proto, že v nich hledali odraz kos-mických zákon� a cykl�, jimž je pod�ízen veškerý život. Hlavní zá-jem v�novali Venuši, jejíž dráhu dokázali vypo�ítat na n�kolik tisíc let dop�edu.

Z �etných hieroglyfických text� také víme, že byla p�esn� regis-trována dráha M�síce a jeho fáze.

Také matematické výkony May� nemají obdobu.

P�íliš dlouhý po�et Mayové využívali naprosto jedine�ný kalendá�. M�síc m�l dvacet

dn�. (Veškeré mayské po�ty vycházely z dvacítkové soustavy.) Ritu-ální rok tvo�ilo 13 m�síc�. Slune�ní rok byl o p�t m�síc� delší a do-pl�ovala ho série p�ti dn� – což odpovídalo námi užívaným 365 dn�m. Podle po�adí v obou systémech se tak každé datum dalo na-prosto spolehliv� ur�it. (Nap�íklad 10. den 3. m�síce daného slune�-ního roku byl zárove� 7. dnem 8. m�síce jiného rituálního roku) Pou-ze jednou za 52 let p�ipadal první den slune�ního roku na první den rituálního roku. Tím se otvíral nový cyklus.

Podobný kalendá� znaly i jiné mezoamerické civilizace, ale ned�-laly žádné rozdíly mezi jednotlivými 52letými cykly. Takže dnešní badatel sice zná n�jaké datum, ale stojí p�ed problémem, zda se dané události odehrály p�ed 52, nebo 520 lety.

Mayové ovšem za�azovali i jednotlivé cykly. V takzvaném dlou-hém po�tu �lenili �as do neuv��iteln� rozsáhlých celk�.

- 20 dní (m�síc) odpovídalo jednomu uinalu, - 18 uinal� tvo�ilo jeden tun, což je 360 dní, - 20 tunu tvo�ilo jeden katún, což je 7 200 dní, - 20 katún� tvo�ilo jeden bactún, což je 144 000 dní, - 20 bactún� tvo�ilo jeden pictún, což je 2 880 000 dní, - 20 pictún� tvo�ilo jeden calabtún, zahrnující 57 600 000 dní. V rámci takového kalendá�e byl každý den co nejp�esn�ji datován

z pevn� stanoveného výchozího bodu. V�dci se ovšem nedokážou shodnout, kdy odpo�ítávání mayského kalendá�e vlastn� za�alo. Skupina, reprezentovaná Martínezem a Goodmannem, tvrdí, že šlo o rok 3139 p�ed Kristem Profesor Herbert J. Spinden si myslí, že den první nastal 14. �íjna 3373 p�ed Kristem, zatímco jeho hlavní názo-rový soupe� John Thompson se rozhodl pro 11. srpen 3114 p�ed Kristem. Další badatelé st�ílejí bu� t�sn� vedle, nebo mí�í až do roku 8000 p�ed Kristem.

A� již má pravdu kdokoliv, jedna okolnost je velmi podivná. Mayský kalendá� kon�í v prosinci roku 2012, a i kdyby za�ínal v nejvzdálen�jším navrhovaném okamžiku, tedy n�kdy okolo roku 8000 p�ed Kristem, zahrnoval by n�co p�es 10 000 let. Jak již víme, v

�len�ní cyklu se ale vyskytuje i pojem calabtún, který p�edstavuje 57 600 000 dní (což p�edstavuje dobu delší než 156164 let).

A Mayové používali ješt� daleko v�tší �ísla. Alautún p�edstavuje období delší než 64 milion� let. Pro�? K datování historických udá-lostí to bylo naprosto zbyte�né. Co tedy cht�li vymezit tímto obrov-ským �asovým úsekem?

Astronaut z Palenque Nágové odvozovali sv�j p�vod od nebeských p�edk�. Mayští pa-

novníci také – a až úzkostliv� se to snažili dokázat. Jednomu z nich, jak se zdá, se to poda�ilo.

Na poloostrov� Yucatan, v hustém koberci chiapaských prales�, se ukrývá uchvacující mayské m�sto Paienque. Jeho první stavby vznikly z�ejm� již p�ed po�átkem našeho letopo�tu, ale vrcholný rozvoj zaznamenalo v 7. století za vlády krále Pacala a jeho syna Chana Bahluma. Oba tito panovníci tvrdili, že jsou potomky bož-ských bytostí, které p�išly z hv�zd a od lidí se lišily nejen svými schopnostmi, ale �áste�n� i vzhledem. Archeologické nálezy toto sebev�domé tvrzení kupodivu nevyvracejí, ale naopak podporují.

Seriál podivných objev� a dodnes nevysv�tlených otazník� od-startoval v roce 1949. Archeolog Alberto Rúz Lhuillier stál na vrcho-lu Svatyn� nápisu, když si povšiml zvláštního shluku skvrn na podla-ze. Nebyly sice nijak zvláš� z�etelné (snad práv� proto unikly pozor-nosti p�i d�ív�jších výzkumech), ale všechny m�ly stejnou velikost, byly okrouhlé a se�azené v pravidelných �adách. To nemohla být plíse� nebo jiné poškození kamene.

Rúz se okamžit� pokusil zjistit, co se pod poni�enými znaky skrý-vá. Nechal vyzvednut celou kamennou desku. Pod ní ústily schody, zasypané sutí. Jejich odkrývání trvalo dva roky. Teprve pak mohli archeologové sestoupit hluboko do útrob svatyn�.

Dole je �ekala chodbi�ka, ukon�ená zdí z kamene a vápna. Rúz v�d�l, že Mayové, stejn� jako Egyp�ané, dovedli p�ipravit

nežádoucím návšt�vník�m posvátných prostor velmi nep�íjemná p�ekvapení. Nezboural celou ze�, ale nechal prorazit malý otvor u st�ny dole. Tak se mu poda�ilo proniknout do p�edsálí. Nejprve si povšiml, že ve st�n� naproti je zabudována velká trojúhelníková des-ka. A pak se mu hned dvakrát zastavil dech. Sv�tlo baterek odhalilo, že stojí v p�írodní jeskyni, pokryté stalaktity. Fascinující nádheru vyst�ídal šokující pohled na podlahu. U jeho nohou ležely �erven� zbarvené kostry šesti osob. Všechny m�ly zdeformované lebky a pilované zuby, což dokazovalo, že jde o šlechtice. Pozd�ji se ukáza-lo, že byli ob�továni ješt� p�ed svými dvacátými narozeninami.

Den D nastal 15. �ervence roku 1952. Za vskutku nezvyklými trojúhelníkovými „dve�mi“ se nacházela druhá, o dva metry níže uložená místnost. Dno ve tvaru obdélníku dosahovalo délky devíti a ší�ky �ty� metr�. Bo�ní st�ny se naklán�ly sm�rem vzh�ru do podoby ostrého oblouku a byly pokryté podivnými malbami. Celkem dev�t osob v úborech kn�ží stojí �i sedí. Každá z nich svírá v jedné ruce h�l s rukojetí ve tvaru hada a v druhé slune�ní ter�. Uprost�ed stál jako kamenný st�l sarkofág vysoký jeden metr, široký dva a dlouhý t�i metry. Shora ho p�ikrývala deska o síle 30 centimetr�. Její hmot-nost dosahuje p�ti tun.

Nevím, na co v okamžiku svého objevu myslel doktor Rúz, ale když jsem o desítky let pozd�ji sám po strmém, úzkém, prudce zatá-�ejícím schodišti sestoupil do temných hlubin chrámu, stál jsem v onom trojúhelníkovém otvoru a fascinovan� zíral dovnit�, nedokázal jsem se ubránit otázce. Jak se ten kamenný zázrak poda�ilo dostat dovnit�? Stejný problém se objevuje v Chufevov� pyramid�, kdy je sarkofág v takzvané poh�ební komo�e širší než vchod. Byla nejta-jemn�jší komnata ve Svatyni nápisu postavena jako první již okolo sarkofágu i s masivním krytem?

Jen zvednout ho vzh�ru byl bez možnosti instalace je�áb� pro ar-cheology skute�ný technický o�íšek.

„Jakmile se kámen pohnul z místa a byl nadzvednut, bylo vid�t, že v obrovském bloku, který mu sloužil jako podstavec, byla vytesána prohlube�. M�la p�ekvapující podélnou a protaženou podobu, p�ipo-mínající obrys siluety stylizované ryby nebo velké, dole uzav�ené písmeno omega… a v ní jsme spat�ili ostatky nebožtíka,“ napsal Al-berto Rúz Lhuillier.

V�dec usoudil, že v hrobu jsou uloženy ostatky krále Pacala, ale udivila ho velikost t�la, které notn� p�esahovalo výšku pr�m�rn� vzrostlého Maye. Zesnulý nem�l zašpi�at�lé zuby ani deformovanou lebku, jak bylo u p�edstavitel� vyšší spole�enské vrstvy obvyklé. Jeho posmrtná maska, která p�esn� kopírovala tvar obli�eje, sv�d�í o dalším jedine�ném anatomickém rysu. Nos poh�beného vládce za�í-nal již nad obo�ím a výrazn� d�lil �elo na dv� poloviny. Obdobný rasový znak nacházíme jen na mayských skulpturách, jinde na naší planet� se nevyskytuje.

„Nakonec jsme se shodli, že se v p�ípad� tohoto nebožtíka nejspí-še nejednalo o Maye, a�koli z�ejm� zem�el jako jeden z král� Pale-nque,“ p�iznává Lhuillier.

Kým ale tedy Pacal byl? M�l skute�n� božský, a tedy mimozem-ský p�vod, jak se snažili dokázat jeho dvorní životopisci?

Ve snaze najít kladnou odpov�� �ada badatel� upozor�uje na opravdu neobvyklý výjev, vy�ezaný do víka sarkofágu. Zatím se ni-komu nepoda�ilo spolehliv� ur�it, co p�edstavuje postava sedící v neobvyklé poloze, obklopená množstvím zvláštních detail�. Je to portrét nebožtíka ve spole�nosti boh� zem� a smrti, mladý b�h kuku-�ice jako symbol života, obraz boha po�así, anebo má pravdu Erich von Däniken, který v tomto výjevu rozpoznává �lov�ka cestujícího v kosmickém dopravním prost�edku?

Jako první tuto odvážnou myšlenku vyslovil ovšem už Alexandr Kazancev.

Proslulý ruský v�dec také provedl podrobný rozbor reliéfu a do-sp�l k t�mto záv�r�m:

1) Postava sedí v poloze, která p�esn� odpovídá poloze sou�as-ných kosmonaut�. Je totiž nejvýhodn�jší pro p�ekonání p�etížení p�i ohromném zrychlení rakety opoušt�jící Zemi.

2) Vlasy domn�lého pilota se vznášejí všemi sm�ry do kabiny, ja-ko by tam panoval stav beztíže.

3) P�ímo u nosu lze rozeznat malý p�edm�t, jehož význam dosud nikdo neobjasnil. Podle Kazanceva p�edstavuje malou kyslíkovou masku. (P�edm�t vypadá jako trubi�ka, jakou léka�i usnad�ují svým pacient�m dýchání.)

Další badatelé upozor�ují na hieroglyfy, které jsou rozmíst�ny po obvodu náhrobní desky. A p�edpokládají, že obsahují dosud nerozšif-rované poselství z hv�zd nebo instrukce ke kosmickému letu. Svou teorii podporují posvátným textem Popol Vuh, kde se hovo�í o civili-zaci, která sestoupila do Palenque z kosmického prostoru.

Kýžené rozlušt�ní celé hádanky nep�inesl ani �áste�ný p�eklad mayských hieroglyf�. Naopak, �ada otazník� ješt� vzrostla. Historic-ké údaje, zaznamenané na tabulkách v Pyramid� nápis�, tvrdí, že se Pacal narodil 22. b�ezna roku 603.

O dvanáct let pozd�ji byl korunován králem Palenque. Dožil se 80

let a 158 dn�. Tento fakt nezvratn� potvrzují hned dva spolehlivé prameny. A to je potíž. Nezávislé v�decké výzkumy totiž shodn� prokázaly, že kostra v Pacalov� hrobce pat�í muži, který nezem�el ve vyšším v�ku než �ty�icet let. Jak si máme vysv�tlit tento �asový ne-soulad? Jsou na zdech chrámu úmysln� uvedeny falešné údaje, anebo se p�i v�deckém ohledání ostatk� zmýlili antropologové? A co když mají pravdu ob� strany?

N�mecký spisovatel Peter Fiebag nabízí v takovémto p�ípad� velmi neobvyklé �ešení v podob� �asové dilatace. Podstata tohoto jevu spo�ívá v tom, že kosmonaut�m, kte�í se pohybují vesmírem p�ibližn� rychlostí sv�tla, plyne �as podstatn� pomaleji než lidem, kte�í z�stali na Zemi. Takže zatímco vesmírní poutníci cestují jen n�kolik let a jejich t�la nesta�í zestárnout, pro pozemš�any ub�hnou desítky rok�. P�ipustíme-li, že Pacal se svými božskými p�edky po-býval ur�itou dobu v kosmu, pak rozdíl mezi jeho pozemským, pí-semn� zaznamenaným v�kem, a skute�ným fyziologickým stá�ím za�ne být pochopitelný.

Jistá nad�je na vy�ešení rébusu svitla v zá�í roku 1998, kdy tisko-vé agentury p�inesly zprávu, že byly v Palenque odkryty nové nápisy a doposud neznámé poz�statky staveb. V budov� XIX stál vápenco-vý tr�n �i oltá� podobného tvaru, zdobený devíti postavami a 200 glyfy. Uvnit� nedalekého malého chrámu je poh�ební komnata s ná-st�nnými malbami. Na podlaze ležely nádoby, nože a lidské kosti. Malby v místnosti znázor�ují antropomorfní a zoomorfní bytosti. V�dci p�edpokládají, že v dosud zasypaných sklepeních naleznou hroby dalších p�íslušník� královské rodiny a možná i prozatím marn� hledané ostatky Pacalova syna Chan Bahluma.

Pyramida �arod�je Jednou z nejpodivuhodn�jších mayských památek je Uxmal na

Yucatanském poloostrov�. Lidé se tu usadili již p�ed 3 000 lety, ale teprve n�kdy od 6. století za�alo mezi malebnými zelenými pahorky vyr�stat mohutné m�stské a náboženské centrum s více než 25 000 obyvatel.

Celé místo je p�ímo prosáklé magií. Jednotlivé budovy jsou p�ísn� astronomicky orientovány. Jejich dokonalé plánovité rozmíst�ní do-kazuje univerzální znalost pohybu nebeských t�les. Zvláštní význam byl p�itom p�isuzován p�edevším planet� Venuši, k níž m�li Mayové tradi�n� výjime�ný vztah.

Rozlehlé kláštery sloužily k výuce léka��, matematik�, astronom� a astrolog�. Do tajných nauk byl zasv�cován obrovský po�et kn�ží a šaman�.

Úchvatnou dominantu Uxmalu tvo�í t�icet p�t metr� vysoká Py-ramida �arod�je. O jejím vzniku se vypráví neoby�ejná legenda. V krajin� prý kdysi žila mocná v�dma a �arod�jnice, která cht�la získat království pro svého syna. Ten ale nep�išel na sv�t obvyklým zp�so-bem. Narodil se z vejce, slepeného z hlíny a živice. Navzdory tomu, že byl neoby�ejn� malého vzr�stu a nem�l žádné vojsko, požádal dosavadního panovníka o p�edání vlády. Když byl odmítnut, vyzval vládce na souboj. Král si sám vybral zp�sob boje. Zvít�zit m�l ten, kdo o svou hlavu dokáže rozbít jako kámen tvrdé o�echy cocoyol. Sk�et s pomocí temných sil úder�m odolal, král p�i druhém pokusu sám sob� rozt�íštil lebku.

Nový vládce zem� pak jako d�kaz svých �arovných schopností za jedinou noc postavil mohutnou a naprosto neobvyklou pyramidu.

Archeologové ovšem tvrdí, že stavba vznikala v p�ti postupných etapách. Nicmén� p�iznávají, že oplývá unikátními vlastnostmi. Jako jediná ze všech pyramid v Mexiku má oválnou základnu. Také její hlavní schodišt� nemá obdobu. Je neobvykle strmé, stoupá pod ne-bezpe�ným úhlem 60 stup��, takže cesta vzh�ru p�ipomíná spíše lezení po žeb�íku. Schodišt� na západní stran� je orientováno p�esn� podle polohy slunce v den letního slunovratu. A také další �ásti stav-by jsou spojovány s magickým ú�inkem hv�zd a vesmírných sil.

Podle �arod�jovy kletby nesmí na vrcholu jeho pyramidy nikdy stanout cizí panovník.

Smutn� se o tom mohla p�esv�d�it samotná královna Alžb�ta II. Když v roce 1982 navštívila Uxmal, cht�la, jako mnozí další turisté, vystoupit na pyramidu a pot�šit se úžasnou vyhlídkou.

Místní pr�vodci ji varovali, oficiální doprovod ale považoval sta-rou legendu za pouhou bajku a rozhodl se královn� vyhov�t.

Byl jasný, slunný den. Obloha oplývala azurem. Jediným minu-sem bylo horko, které zvyšovalo námahu z výstupu. P�ed žhavými slune�ními paprsky m�l královnu chránit obrovský deštník, který nesl jeden z jejích t�lesných strážc�.

Panovnice vykazovala dobrou fyzickou kondici. State�n� vystou-pila asi do t�í �tvrtin, když se stalo cosi neuv��itelného. P�ímo nad pyramidou se objevil �erný mrak. V okamžiku za�alo hust� pršet. Zárove� se zvedl prudký vítr. Odn�kud se p�ihnal oblak prachu. Pyl ví�il vzduchem. Nebylo vid�t tém�� na krok. Na povrchu již tak ne-bezpe�ného schodišt� se vytvo�il kluzký film. Domorodci si uv�do-movali, že nejde o obvyklou bou�ku, a cht�li p�im�t panovnici k ná-vratu. Královn� a jejímu týmu se zdálo bezpe�n�jší vystoupit zbýva-jících asi deset metr� a ukrýt se ve svatyni na vrcholu, než za t�chto okolností pokra�ovat v riskantním sestupu. Po n�kolika krocích vzh�ru ale v�trný vír ude�il na skupinu nebývalou silou a strhl stráž-ce nesoucího deštník. Muž se po n�kolikametrovém pádu zachytil �et�zu, který je natažen podél schodišt�. Byl sice potlu�en do krve, ale zachránil si život.

Vítr vanul p�ímo shora, jako by cht�l vytvo�it bariéru, p�es niž se panovnice nesmí dostat. „Bylo to n�co nep�edstavitelného. Jakási neviditelná síla nás nemilosrdn� tla�ila zp�t dol�,“ vzpomínají dodnes místní pr�vodci.

Nikdo už nic nenamítal. Všichni v houfu se k�e�ovit� p�idržovali �et�zu a doslova po �ty�ech se spoušt�li dol�, až se – promoklí na kost – dostali do bezpe�í.

Okamžitá odveta Všechny p�ípady ale neskon�ily tak š�astn�. Výprava profesora Spindena objevila poblíž Uxraalu hrobku jiné-

ho mayského šamana. P�estože jisté indicie nazna�ovaly, že je také toto místo chrán�no kletbou, tým bez váhání pronikl dovnit�. P�edák Mac Clure, který jako první porušil odv�ké tabu, a místní d�lník, který mu pomáhal odkrýt mumii, skonali ješt� týž den v ukrutných bolestech, aniž se poda�ilo zjistit p�í�iny jejich smrti.

Záhadami je obest�ena i smrt Davida Pulestona. Tento mladý americký archeolog se pokoušel rozluštit tajemství podivné figury, která se na mayských svatyních �asto vyskytovala spole�n� se zobra-zením proslulého boha dešt� Chaca. Doprovodný glyf sd�loval, že jde o božstvo Pauatun, jehož symboly jsou blesk a hrom.

Puleston toto jméno p�eložil jako Kamenný buben a dalším pátrá-ním zjistil, že šlo o velmi podivnou, mnoha záhadami obest�enou nadp�irozenou bytost. Jejím úkolem bylo v období sucha p�ivolávat boha dešt� hrou na zvláštní kamenné bubny. Ty ale nebyly vyrobeny um�le. Šlo vlastn� o jistý druh vápencových krápník�, které pod úde-ry holou rukou hluboce rezonovaly a vydávaly podmanivý zvuk. N�kolik exemplá�� t�chto kamenných bubn� bylo nalezeno v jesky-ních a v podzemních svatyních. Jeden z nich Pulestone objevil i v proslulém svatém m�st� Chichén Itzá, neodolal pokušení a n�kolikrát do n�j ude�il dlaní. A práv� to, jak se vzáp�tí ukázalo, mu bylo osud-né.

Puleston z�ejm� netušil, že ob�ady spojované s bubnováním a oži-vováním božstva Pauatun tém�� vždy doprovázely krvavé lidské ob�-ti. B�h dešt� byl p�ivoláván nejen podmanivým dun�ním, ale i smrtí a utrpením. V samotném Chichén Itzá byli v dob� sucha vybraní lidé vhazováni do známé Studny ob�tí nebo zem�eli ješt� daleko drasti�-t�jším zp�sobem.

S. G. Morley o tom napsal: „Toho, kdo m�l být ob�tován, nejprve svlékli a pomazali modrou barvou. Pak mu na hlavu vložili zvláštní, do špi�ky vybíhající ozdobu, a odvedli ho na ob�tní místo. Obvykle na vrchol pyramidy, kde stál chrám… Jako oltá� sloužil vypouklý kámen, který vypnul do výšky hru� ob�tovaného �lov�ka. �ty�i cha-

kové, rovn�ž mod�e pomalovaní, pak uchopili ob�� za ruce a za nohy a položili ji zády na oltá�. P�istoupil naxcon s ob�tním pazourkovým nožem a vrazil jej ob�ti mezi žebra pod levou bradavku. Do otvoru, který takto vznikl, vstr�il ruku a vyrval ven ješt� tlukoucí srdce…“

Onoho dne roku 1967 byl Puleston v dobré nálad�. Nález kamen-ného bubnu p�esn� zapadal do mozaiky pátrání, které tak úporn� ve-dl. Snad proto, jen tak žertem, opakovan� rozezn�l krápník a se smí-chem prohlásil, že v tak nádherný bezmra�ný den ani mocné božstvo nedokáže p�ivolat déš�, hromy a blesky. Poté Puleston spolu se svou asistentkou vystoupil na vrchol Kukulcánovy pyramidy.

Když stanul na rohu svatyn�, zpod ojedin�lých lehkých bílých ob-lá�k� sjel mohutný blesk. Ten ude�il do �ímsy svatyn�, sjel po ní k nároží, kde stál Puleston, a na míst� ho zabil.

P�ípad vzbudil obrovský rozruch a vyvolal znepokojující otázku: Byla smrt archeologa v posvátném prostoru na vrcholu pyramidy pouze neš�astnou náhodou, nebo zákonitou odvetou magických sil?

Skeptici oprávn�n� poukazovali na to, že Kukulcánova pyramida je se svými 24 metry nejvyšší stavbou širého okolí, a p�itahuje tedy blesky jako hromosvod.

Jenže onoho dne žádná bou�ka nebyla. Blesk sjel z �istého nebe a zabil pouze Davida Pulesrona. Jeho asistentka a okolostojící turisté byli sice nárazem sraženi na kamennou dlažbu, ale všichni úder p�e-žili bez zran�ní.

Pozd�ji se ukázalo, že ob�ady s „kamennými bubny“ obklopuje množství dalších nevysv�tlených otazník�. Podle jistých indicií ne-sloužily jen k p�ivolávání božstva Pauatun, ale souvisely také s dosud blíže neobjasn�nými pokusy o kontakt s podsv�tím.

A z tohoto pohledu je Kukulcánova pyramida p�ímo ideálním mís-tem k setkání s nadp�irozenými silami. V její stavb� jsou totiž zakó-dovány mnohé magické a náboženské symboly.

Fascinující divadlo Kukulcánova pyramida má �tvercovou základnu o stran� 55,5 me-

tru. Skládá se z devíti stup��, které zastupují dev�t oblastí mayského podsv�tí. Ke svatyni na vrcholu stoupá ze všech �ty� stran schodišt� o 91 schodech. Celkový po�et schod� spolu s masivním schodem p�ed hlavním vchodem do chrámu tak p�edstavuje 365 dní, zatímco dvaapadesát plošin po stranách symbolizuje týdny jednoho roku.

Celá stavba je zasv�cena Ope�enému hadovi, který již po celé v�-ky, alespo� obrazn�, sestupuje ke svým uctíva��m. Dvakrát v roce, vždy 21. b�ezna a 22. zá�í, se totiž pyramida stává jevišt�m neobvyk-lého astronomického fenoménu.

V ony dny odpoledne slunce vrhá stínový obrys roh� devíti pyra-midových teras na severozápadní ze� schodišt�. Sí� sv�telných troj-úhelník�, odd�lených tenkými liniemi stín�, vypadá jako šupinatá hadí k�že. Ta, jak slunce zvolna klesá k obzoru, se neustále pohybuje a vlní. Ze�, vlastn� masivní kamenné zábradlí, je dole ukon�ena ob-rovskou hadí hlavou. Její podoba ješt� více zesiluje ohromující p�ed-stavení. Celé t�i hodiny sv�tlo klouže pomalu dol� a vytvá�í suges-tivní p�edstavu obrovského hada, plazícího se z vrcholu pyramidy. �lov�k má najednou pocit, že se otev�ela brána do jiného sv�ta.

Všednost je na krátký �as poražena. Ze zapov�zené zóny vystoupily neznámé síly.

P�isp�la práv� tato jedine�nost Kukulcánovy pyramidy k tragické smrti Davida Pulestona? Bylo chybou, že posvátný nástroj použil bez vykonání p�íslušných ob�ad� a na tak výjime�ném míst�?

Odborníci na d�jiny p�edkolumbovské Ameriky Freidel a Schee-lová poukázali na možnost, že posvátná mayská místa byla tak siln� nabitá „výjime�n� nebezpe�nými silami“, že tu vznikla „magická silová centra“. Otvíraly se pr�duchy do jiných dimenzí anebo p�ímo jakési brány na onen sv�t.

V zajetí magie Mayové využívali k ochran� svých staveb p�ed nep�ítelem i dale-

ko jednodušší kouzla. Mnohé z nich p�ipomínaly dodnes dochované ob�ady voodoo a �erné magie. Zhotovovali totiž sošky nebo vyrývali do kamene obrazy postav, které ur�itým zp�sobem symbolicky „zra-nili“. �lov�k, který provedl n�co nepat�i�ného v míst� st�eženém takovýmto fetišem, utrp�l stejné zran�ní.

Když p�ed lety za�alo odkrývání málo známé mayské svatyn� To-nina, sužovaly archeology a jejich d�lníky velmi �asté úrazy. Záhy se zjistilo, že celé místo je zasv�ceno bohu smrti. V ruinách byly nale-zeny stovky úlomk� sošek a rytin, rozbitých p�i rituálním usmrcová-ní. Mnohé výjevy p�edstavovaly stejné nehody, jaké utrp�l výzkum-ný tým.

Zajímavý d�kaz uvádí polský spisovatel Maciej Kuczy�ski. Vedoucí vykopávek v Tonin�, dr. Tadeusz Jadeun, se p�i práci na

pyramid� pokoušel dostat do jednoho místa. Náhle, jako by ho strhla neviditelná ruka, spadl hlavou dol� a narazil do ostré hrany jakéhosi balvanu. Když se po n�kolika dnech vrátil z nemocnice, rozhodl se kámen odstranit. Pod ním nalezl desku s vyobrazením božstva, jak s hlavou dol� padá �i sestupuje z nebes k zemi.

Nikoho nep�ekvapilo, že m�l b�h na �ele z�etelnou prasklinu, stejnou jako šrám na �ele dr. Jadeuna.

Nevyhnutelný osud Odhaduje se, že v mayské oblasti a �áste�n� i na Yucatanu žilo asi

10 milion� lidí. Po�átkem 9. století všichni podez�ele rychle n�kam zmizeli. Zdánliv� zcela bez d�vodu opustili svá úžasná sídla. Pro�?

Podle hypotézy zve�ejn�né v �asopisu Science mohlo ke kolapsu mayské civilizace p�isp�t sucho, které bylo v té dob� nejhorší za n�-kolik tisíc let, a také neustálé války. Statisíce, možná miliony lidí zahynuly v boji a na podvýživu. Nálezy kosterních ostatk� vypovída-jí o stále menším vzr�stu dosp�lých lidí, špatn� vyvinutých kloubech a propadlých hrudnících. Dramaticky stoupla d�tská úmrtnost. Ne-moci zasáhly i královské rodiny. �ást obyvatelstva se zachránila út�-kem do severní �ásti poloostrova Yucatan, kde žilo ve srovnání s jinými oblastmi pom�rn� málo obyvatel.Tam pak mayská civilizace dožívala až do p�íchodu evropských dobyvatel�.

Tuto teorii ovšem zpochyb�uje skute�nost, že nejv�tší a nejú-chvatn�jší mayská sídla v Mexiku ležela práv� na severu Yucatanu. Maypan, Chichén Itzá, Uxmal, Kabah, Labna a další. Vybudovala je zdecimovaná hrstka podvyživených Indián�? A pro� i tato centra Mayové opustili? Pokud vypukl obrovský hladomor, jehož ob��mi se staly miliony lidí, kde jsou jejich hromadné hroby?

Není tajemství náhlých odchod� z prosperujících m�st skryto v oné nezlomné ví�e v p�sobení magických sil? Je nesporné, že Mayo-vé vyhledávali místa nabitá posvátnou energií a práv� tam stav�li svá sídla. Co se stalo, když se magická síla vytratila a král a kn�ží ji již nedokázali obnovit? St�hovali se jinam?

P�i svých – �e�eno dnešním jazykem – spiritistických rituálech se pokoušeli zbourat odv�kou hranici, odd�lující náš sv�t od „�íše nad-p�irozena“. Otevírali brány do záhrobí. Neuvolnili tak, jak se p�i ob-�adech �erné magie stává, stavidla silám, které pak nedokázali zvlád-nout? Uprchlí ze svých sídel, protože se cítili ohroženi? Nebo odešli prost� jen proto, že se �as naplnil? Jejich sepjetí s nezvratn� p�edur-�eným osudem zaván�lo tém�� posedlostí.

Americký historik um�ní Jose Argulles tvrdí, že Mayové odkryli pravou podstatu �asu. Podle nich je prý �as energie, v níž je zakódo-vaný program rozvoje. Tedy jakési osudové poselství. Energie �asu

se každého dne m�ní a každý �lov�k v závislosti na svém datu naro-zení na tyto prom�ny jinak reaguje, dovede je využít, nebo mu mo-hou škodit. Nemá to nic spole�ného s astrologií. Prost� �lov�ka ovliv�uje energie nesená �asem, proto se ob�as cítíme daleko h��, než bychom m�li podle biometeorologické p�edpov�di. Duše si sama vybírá den p�íchodu na sv�t, datum zrození v materiálním t�le podle podstaty kosmické mise, která je jí uložena.

Mayové byli jakýmisi navigátory �asu. Snažili se pochopit jeho tok a dokonale se mu p�izp�sobit. Pokoušeli se nahlédnout do karet osudu. Jejich kalendá� kon�í 22. prosince 2012. Jose Argulles na tento den p�edvídá katastrofický konec sv�ta.

Na po�átku roku 2004 tiskové agentury oznámily, že se k Zemi blíží asteroid o pr�m�ru 1,2 kilometru a hmotnosti zhruba 2,6 miliar-dy tun. Objekt letí rychlostí 30 kilometr� za vte�inu. Pokud by dopa-dl na Zemi, p�i nárazu by se uvolnila ni�ivá energie, která by se dala p�irovnat zhruba ke 20 milion�m atomových pum shozeným na ja-ponskou Hirošimu.

Srážka by zcela jist� znamenala zánik veškerého pozemského ži-vota.

Podle dosavadních výpo�t� se má asteroid p�iblížit k Zemi v b�eznu 2014. Toto datum ale není spolehliv� ur�eno. V�dci pohyb asteroidu stále sledují a up�es�ují výpo�ty. Doufají, že tak získají i jistotu, že se nám t�leso vyhne v bezpe�né vzdálenosti.

Máme se tedy obávat konce sv�ta, nebo mají pravdu názory, že Mayové oním osudovým 22. prosincem 2012 ozna�ili n�jaký zcela zásadní zlom v chápání �asu a jeho energie? Vystoupí lidstvo na podstatn� vyšší stupe� svého rozvoje? Získáme možnost svobodného pohybu v �ase?

VII. Monstra a p�íšery Ono podivné cosi se vznášelo vzduchem tém�� bez pohybu k�ídel. Juarez Silva si p�vodn� myslel, že se k n�mu houstnoucím sou-

mrakem blíží malé letadlo. P�ekvapovalo ho ovšem, že neslyší v�bec žádný zvuk. Šedav� bílý trup rychle klesal k zemi. A to byla další záhada. V polích pokrytých vzrostlou kuku�icí se nedalo p�istát.

Silva krá�el úzkou hlin�nou cestou k asfaltce, kde m�l �ekat, až pro n�j p�ijede bratr. Jak se ohlédl, ztuhl hr�zou. Pouze n�kolik met-r� nad ním visel podivný tvor. Vypadal jako �lov�k s podivnou zo-bákovitou tvá�í a obrovskými blanami, nataženými mezi t�lem a hor-ními kon�etinami.

Z druhé strany se ozval zvuk motoru a pak krátké houknutí klak-sonu. Bratr dorazil.

Monstrum nepatrn� pohnulo kožnatými k�ídly, p�ehouplo se p�es stromy lemující asfaltku a zmizelo ve tm�.

Podobné zprávy o podivné létající bytosti, která se objevuje s p�í-chodem noci, p�icházejí p�edevším z poho�í Sierra Madre Oriental.

„V roce 1877 bylo na nám�stí v obci San Marin nad kostelem spat�eno velké stvo�ení podobné ok�ídlenému �lov�ku. Ve Ville Gar-cii našel roku 1908 místní obyvatel Pantelón Maga�a na cest� podiv-nou, jako by lidskou stopu. Když se v k�oví cosi pohnulo, hodil tam kámen. N�co velkého a tmavého se vzáp�tí vzneslo a odlétlo k �ece.

Také manželé Fuentesovi m�li po�átkem padesátých let 20. století ne�ekaný zážitek. Procházeli se v lese, když tu náhle uvid�li ,dva obrovské ptáky’ na stromech. Tvorové, p�ipomínající velikostí a �ás-te�n� i svým vzhledem dosp�lého �lov�ka, shlíželi dol� ze svého úkrytu,“ uvedl Magazín 2000 a p�idal jedno novodobé sv�dectví.

„Pracovník z ran�e El Sabrino, který se nachází u silnice spojující San Miguel de Allende s Astongem, za bílého dne uvid�l neobvyklé stvo�ení na vzdálenost asi 50 metr�. Muž doslova �ekl: ,Byl to nap�l �lov�k, nap�l pták.’

N�kolik mexických badatel� za�alo v okolí usedlosti hlídkovat, ale tajemného živo�icha už nespat�ili. Našli však v korun� stromu poz�statky masa a kostí, jako by upušt�nou ko�ist n�jakého dravce.“

Jaké podivné stvo�ení d�sí obyvatele podhorských sídel? N�které

okolnosti nazna�ují, že nejde o n�jaký p�ízrak, ale zcela konkrétní, i když nám neznámý druh létajícího predátora.

U ran�e El Sabrino tvor zanechal zbytky ko�isti. Podobnou zkuše-nost zaznamenal v roce 1982 Hector Untiales. Spolu se svým p�íte-lem si ud�lal výlet na pustý vrch Cerro de la Sillan. Na b�ehu potoka je vyd�sily roztrhané vnit�nosti n�jakého zví�ete. Krvavá stopa vedla do lesa. Oba muži se po ní opatrn� vydali. Došli k vysokému stromu. V jeho korun� visely zbytky kance. Jaké zví�e dokázalo do výšky vynést divo�áka, vážícího jist� p�es sto kilogram�?

Netopýr smrti Zv�sti o hr�zu nahán�jícím netvorovi kolují v Mexiku odpradáv-

na. Posvátná kniha Popol Vuh popisuje cestu dvou bratr� do Xibalby

a hr�zné zkoušky, které tam museli podstoupit. „Zavedli je potom do Domu netopýr�. Jenom netopý�i byli v tom

dom�, v dom� Camatzotzov�, té obludy, jejíž zabijáky jsou jak ostrá jehla. Ihned propadne smrti, kdo se k ní p�iblíží.“

V�tšina se domnívá, že Camatzotz p�edstavuje netopý�í božstvo, tedy jakousi imaginární, nehmatatelnou hrozbu.

P�íb�h ale pokra�uje tragédií. Mládenci p�espali ve svých fouka�-kách na šípy. Skryli se do n�jakého úzkého prostoru?

„A tak je v tom dom� netopý�i nepokousali. A p�ece jeden z nich nevyvázl, byl p�emožen jiným Camatzotzem, který sestoupil z nebe a kterému se musel ukázat.“

Zdá se, že vypráv�ní rozlišuje oby�ejné netopýry od záhadného Camatzotze. Dozvídáme se, že zatímco netopý�i celou noc drželi pohromad� a pišt�li, hr�za sestoupila z nebe, cosi slétlo z oblohy.

Byl Camatzotz n�jakým neobvykle velkým a nebezpe�ným zví�e-tem?

K nejv�tším netopýr�m pat�í kaloni, jejichž rozp�tí k�ídel dosahu-je až 150 centimetr�, ale ti se živí pouze ovocem. Za nebezpe�ného je považován upír obecný. Z tlamy mu vy�nívají ostré, špi�até zuby, jimiž prokusuje k�ži svých ob�tí. Krev ovšem nesaje, ale olizuje ja-zykem. Rána velmi dlouho krvácí. Sliny upíra totiž obsahují látky, které brání srážení krve. Speciální teplo�ivný orgán v blízkosti nozder mu dovoluje objevit i �lov�ka v uzav�ené místnosti.

Upí�i sice obývají Mezoameriku, ale jsou velmi malí. Rozhodn� se nemohli stát p�edlohou obávaného netopýra smrti. Nedávno byla ve Venezuele objevena zkamen�lina vyhynulého druhu ob�ího vam-pýra, ale i ta nep�ekra�ovala výšku 40 centimetr� a nemohla být srovnávána s �lov�kem. Navíc n�které další zprávy celou záhadu po�ádn� komplikují.

V �ervenci roku 1994, krátce p�ed polednem, se na h�bitov� v Monterrey objevila bytost s k�ídly a d�sivým pta�ím obli�ejem. Kus

cesty urazila houpavou ch�zí, pak rozepjala blanitá k�ídla a odlet�la k lesu. O n�kolik dn� pozd�ji se podobné šedé stvo�ení objevilo zno-vu. Podle ženy, která ho vid�la velmi zblízka, se od hlavy k pasu podobalo �lov�ku, dolní polovina p�ipomínala spíš zví�e.

Od podzimu roku 1966 zneklid�oval obyvatele Virginie podivný létající p�ízrak. Poprvé jej spat�ilo p�t muž� kopajících hrob na h�bi-tov� poblíž Clendaninu. Cosi neznámého slétlo náhle ze stromu a kroužilo nad hlavami vyd�šených kopá��. V následujících m�sících tvora pozorovalo více než sto sv�dk�. Jejich výpov�di se shodují. Záhadné monstrum p�ipomíná statného muže vysokého více než dva metry. Jeho t�lo je hladké, �ernošedé nebo tmav� hn�dé barvy. Tvá� nikdo nedokázal popsat p�esn�. Víme jen, že nad krátkým zobákovi-tým nosem zá�í obrovské rudé hypnotizující o�i. Jejich pohled nahání strach. V�tšina pozorovatel� p�i n�m pocítila nevyslovitelnou hr�zu a p�epadla je panika. Blanitá k�ídla dosahují rozm�ru až t�í metr� a p�i letu se kupodivu nehýbají. Tvor p�esto plachtí nesmírn� rychle. Podle Rodgera Scarberryho dokázal dokonce pronásledovat v�z �ítící se po dálnici více než 150ti kilometrovou rychlostí. Kdo byl tento pta�í muž, se nikdy nepoda�ilo zjistit.

Jeho p�esnou podobu ale zachycuje i posvátná kniha Popol Vuh. V�dc�m kmen� se zjevil posel z podsv�tní �íše Xibalby. Vypadal jako �lov�k, ale m�l na zádech netopý�í k�ídla. Text ho ozna�uje jako posla a on sám to potvrzuje: „Jsem posel vaší P�vodkyn�, vašeho Stvo�itele.“

Posly, jak víme, byli nazýváni i and�lé. Netopý�í k�ídla jsou p�ipi-sována satanovi. Otazníky nad netopýrem smrti tak dostávají p�ímo nadp�irozený rozm�r.

Kozí upír V roce 1996 obyvatele severomexického státu Sinaloa zachvátila

panika. Všichni se obávali záhadného krvežíznivého monstra, které za sebou zanechávalo stovky mrtvých koz, ovcí a krocan�. Zví�ata byla nalezena s prokousnutým hrdlem. T�la z�stala netknuta, ale byla zbavena krve.

N�kte�í sv�dci zahlédli v blízkosti ob�tí nestv�ru podobnou neto-pýrovi. Jiným p�ipomínala proslulé Chupacabras – Kozí upíry.

Tyto tajemné zr�dy dosahují výšky od 1,2 do 1,5 metru. Humano-idní hlava má vypouklé, rud� svítící o�i. Podle n�kterých pozorovate-l� o�i zá�í tak siln�, že dokážou jako reflektor osv�tlit prostor v t�sné blízkosti. Z tlamy vy�nívají dlouhé špi�áky, které z�ejm� slouží k probodnutí k�že ob�ti. Neví se, zda tvor krev vysává, nebo pouze olizuje jako vampýr. Pod pažemi se dají rozpoznat �etné kožní záhy-by spojené s prsními svaly. Slouží k letu, nebo p�i roztažení rukou pouze p�ipomínají k�ídla? K�že je šedá nebo šedozelená a na zádech vytvá�í kruhové útvary.

Kam máme tato p�íšerná stvo�ení za�adit? N�kte�í je považují za nezda�ený produkt biologických pokus�

americké armády. �etná pozorování se totiž odehrála v t�sné blízkos-ti p�ísn� utajované americké vojenské zóny. Jiní v chupacabras roz-poznávají mimozemské vet�elce. Další tvrdí, že je zplodily �ábelské síly, uvoln�né p�i ob�adech �erné magie. Možnost, že jde i o nezná-mé zví�e, se jeví nudná.

Chupacabras jsou známí nejmén� sto let. Jejich výskyt byl hlášen p�edevším z Portorika, Mexika, USA a n�kterých stát� St�ední a Již-ní Ameriky.

Rozlušt�ní letité záhady se možná již blíží. Jak p�ípad� útok� chupacabras p�ibývá, jsou ú�ady nuceny neprodlen� jednat. V Culia-canu, kde vykrvácelo více než sto zví�at, se do pátrání pustily i poli-cejní brigády. V postižených lokalitách je kladeno stále více lé�ek a d�myslných pastí. Najdeme v n�které z nich živý d�kaz existence tohoto p�ízraku?

Obrázky

Ob�í olmécké hlavy udivují svými negroidními rysy. Každá z nich

má svou vlastní tvá� a jinou helmu.

Ob�tní sošky, nalezené v La Vent�, se zcela liší od kulatých ob�íci)

hlav. Zobrazují totiž lidi s velmi vysokou protáhlou lebkou.

Co p�edstavují tzv. olmécké oltá�e, se stále nepoda�ilo rozluštit.

Postava na olmécké stéle z Monte Albánu má vousy, ale ty Indiá-

n�m v�bec nerostou. A stejná záhada doprovází i další reliéfy.

Démon Chuvava býval ztvár�ován jako obr s dlouhými vlasy a

vousy. Hlin�né modely jeho vrás�ité tvá�e sloužily jako pom�cka k v�št�ní nebo je kn�ží nabíjeli magickou silou jako ochranný amulet.

Je tato zvláštní kamenná tvá� s labyrintem vrásek olméckou obdo-

bou démona Chuvavy? Mnozí lidé v její p�ítomnosti poci�ují vliv ne-známé energie.

Sochy Atlant� z Tuly svírají v pravé ruce zvláštní p�edm�t (detail

vlevo naho�e). N�kte�í badatelé v n�m rozpoznávají laserovou pisto-li, jiní se domnívají, že jde o obdobu plamenometu. Na jedné z postav je výjev, který snad znázor�uje, že byl p�edm�t využíván k rozrušení horniny (vpravo naho�e).

Také tato podivná postava svírá v ruce neznámý nástroj. Zmenše-

ná hlava jako trofej možná napovídá, že se dal využít i jako zbra�.

Na st�n� svatyn� v Cacaxtle se vousatý bílý muž s rudými vlasy

plaví oblohou v podivném stroji, z n�jž šlehají plameny.

Olmécká stéla z La Venty ukazuje postavy, vznášející se jako kos-

monauti ve stavu beztíže. �ím asi byl tento výjev inspirován?

Na st�n� tisíce let starého hrobu �. 104 je namalováno neobvyklé

stvo�eni. Jeho hlavu kryje helma spojená trubicí s jakousi nadrží na zadech. O�i jsou velmi tmavé a velké. Postava je podstatné menší než lidé zobrazení na okolních výjevech.

Chichimekové spat�ili na obloze t�leso, které se svým tvarem po-

dobalo �lov�ku. Také n�které sou�asné kosmické stroje mohou vzdá-lené p�ipomínat lidskou postavu.

Lebky, nalezené v hlubinách „mexické babylonské v�že“, mají ne-

obvyklé rozm�ry. Je to d�kaz, že tuto unikátní stavbu opravdu stav�li ob�i, jak tvrdí legendy?

Cholulská pyramida je dnes celá pokrytá vegetací a na jejím vr-

cholu stojí velký kostel.

Teprve po p�ekreslení vyniknou jednotlivé technické detaily na ví-

ku sarkofágu krále Pacala.

Palenque se p�vodn� jmenovalo Nachan, což znamená M�sto ha-

d�.

Z otev�ených tlam had� na zdech chrámu v Uxmalu shlížejí lidské

tvá�e. Je to podoba p�edk�, které vypoušt�l tzv. Had zjevení?

Pyramidu �arod�je údajn� postavili tajemní sk�eti Aluxové. Na je-

jím vrcholu nesmí podle legendy stanout žádný cizí panovník.

Mayové údajn� neznali kolo, ale jeho ozubená podoba se objevuje

na �etných budovách. Byl to pouze magický symbol, nebo skute�ná technická pom�cka?

Mayským ideálem krásy bylo vysoké ploché �elo, protažená lebka

a lehce šilhavé o�i. Proto byly novorozenc�m deformovány hlavy a t�sné p�ed nos zav�šovány korálky.

Spojení tohoto monstra s netopýrem nazna�ují zvláštní „batma-

novské symboly na hlav�.

D�sivé v�elí božstvo údajn� stále p�ežívá v rozvalinách mayských

m�st.

Jedna z podob obávaného „kozího upíra“.

Takto podle sv�dk� vypadal �lov�k mol z Virginie.

Hlavu Sovího muže nelze rozeznat. Svítící o�i se nacházejí rovnou

pod k�ídly.

Tlaloc svou výstrojí a od�vem p�ipomíná spíše svá�e�e než vzne-

šené božstvo.

OBSAH

I. Strážci tajemství ......................................................................... 3

V zajetí boha ohn� ...................................................................... 5 Místo út�ku................................................................................. 8 Gigantický kosmodrom? .......................................................... 12 Schodišt� k nebes�m ................................................................ 14 Podez�elé paralely .................................................................... 17 Prorok v �íši jaguára ................................................................. 21 P�íliš mnoho plavidel ............................................................... 26

II. Zátoka kouzelník� ................................................................... 28

Studny božího sv�tla ................................................................ 31 Plánovaná zkáza ....................................................................... 34 Pod knutou paradox�................................................................ 36 Afrika sn� a pochybností.......................................................... 39 Vrás�itý démon ........................................................................ 43 Rohatá bohyn� .......................................................................... 45 Vousatí holobrádci ................................................................... 48 Dobyvatelé hlubin .................................................................... 49 Zmatek nad zmatek .................................................................. 51 Potopené m�sto ........................................................................ 53

III. Dech neznáma........................................................................ 56

Nositelé boh�............................................................................ 57 Dar nebes? ................................................................................ 59 Požíra� srdcí ............................................................................. 61

IV. Podivné m�sto hv�zd ............................................................. 65

Zrcadlo nekone�na ................................................................... 67 Dvojité schody.......................................................................... 68 Tma pod svícnem ..................................................................... 71

V. Podez�elí vet�elci..................................................................... 73 Poh�bené sochy Atlant� ........................................................... 76 Nástroj, nebo zbra�?................................................................. 78

Vše bylo jinak?......................................................................... 80

VI. UCTÍVA�I �ASU................................................................. 81 Omamný pach krve .................................................................. 83 Cesty do záhrobí....................................................................... 85 Zem� prap�vodu....................................................................... 87 Nebeští hadi.............................................................................. 89 P�íliš dlouhý po�et.................................................................... 92 Astronaut z Palenque................................................................ 94 Pyramida �arod�je .................................................................... 98 Okamžitá odveta..................................................................... 100 Fascinující divadlo ................................................................. 102 V zajetí magie......................................................................... 103 Nevyhnutelný osud................................................................. 104

VII. Monstra a p�íšery................................................................ 106

Netopýr smrti.......................................................................... 108 Kozí UPÍR ................................................................................ 110

Obrázky...................................................................................... 111