-
POD EIFFELOVOU VĚŽÍSTOLETÍ V POHLEDECH ČESKÝCH A FRANCOUZSKÝCH
UMĚLCŮ
A R T U R B A I N
CENTENAIRE VU PAR LES ARTISTES TCHÈQUES ET FRANÇAIS SOUS LA TOUR
EIFFEL
-
Ambassade de la République tchèque en France15, avenue Charles
Floquet, Paris
du 16 mai au 16 octobre 2018
POD EIFFELOVOU VĚŽÍ
A R T U R B A I NSOUS LA TOUR EIFFELCENTENAIRE VU PAR LES
ARTISTES TCHÈQUES ET FRANÇAIS
STOLETÍ V POHLEDECH ČESKÝCH A FRANCOUZSKÝCH UMĚLCŮ
-
4 5
Exposition / 16. 5. – 16. 10. 2018
La Tchéquie et la France commémorent cette année des
anniversaires importants. Côte à côte, Tchèques et Fran-çais ont
vécu plusieurs de ces tournants historiques en-semble. En 1918, les
deux nations célèbrent ensemble la fin de la Grande Guerre et la
France joue un rôle important dans la fondation du nouvel Etat
tchécoslovaque. En 1968, Tchèques et Français, chacun de son côté
du rideau de fer, s’interrogent ensemble sur les réformes
sociétales et s’in-fluencent mutuellement. Aujourd’hui, que
signifient pour nous ces évènements historiques ? Que
représentent-ils ? Plusieurs réponses à ces questions sont
envisageables. Hommes politiques, historiens, philosophes ou
sociologues mènent de longues discussions sur ces sujets. La
réflexion du monde de l’art est tout aussi significative.
D’ailleurs, le peintre František Kupka ou l’écrivain Milan Kundera
ont activement participé aux évènements de leur époque. La question
« comment interpréter ces évènements historiques dans l’art ? » est
donc tout à fait justifiée.Ayant à l’esprit ce questionnement,
l’Ambassade de la République tchèque a mis à la disposition des
jeunes artistes tchèques et français sa clôture pour qu’ils
puissent exprimer ce que ces tournants historiques signifient pour
eux. L’Ambassade de la République tchèque et le Centre tchèque de
Paris remercient la Mairie de Paris et la Mairie du 7ème
arrondissement de Paris d’avoir rendu possible notre projet. Ils
remercient également l’entreprise Škoda France - dont la marque
représente dignement, depuis longtemps déja, les performances
économiques de notre pays – pour son sou-tien. Enfin, ils
remercient tous les passants dont l’attention sera attirée par
notre exposition lors de leur balade sur le Champ de Mars.
Petr Drulák, Ambassadeur de la République tchèque en France
Výstava / 16. 5. – 16. 10. 2018
Česko a Francie si v letošním roce připomínají významná výročí.
Řadu z těchto historických mezníků prožívali Češi a Francouzi
společně. V roce 1918 společně vítali konec I. světové války a
Francie hrála významnou úlohu při vzniku nového československého
státu. V roce 1968 si Češi a Francouzi společně, byť každý na své
straně železné opony, kladli otázky o společenských reformách a
vzájemně se přitom ovlivňovali. Co pro nás tyto historické události
znamenají dnes? Co si pod nimi máme představit? Na tyto otázky
můžeme odpovídat různými způsoby. Politici, historici, filozofové
či sociologové o tom vedou dlouhé debaty. Neméně významná je
reflexe ze světa umění. Koneckonců malíř František Kupka či
spisovatel Milan Kundera se na dění své doby sami aktivně podíleli.
Jistě má proto smysl i otázka, jakým způsobem se ony události dají
ztvárnit.Zastupitelský úřad České republiky proto nabídnul plochu
svého plotu mladým výtvarníkům z obou zemí, aby vyjádřili, co jim
historická data dnes říkají. Děkujeme pařížské radnici i radnici
sedmého obvodu, že tento projekt umožnily. Rovněž děkujeme za
podporu firmě Škoda France, jejíž značka dlouhodobě symbolizuje
kvalitu a výkonnost hospodářství své země. Dík patří i všem
kolemjdoucím, které při procházce po Martových polích tato výstava
zaujme.
Petr Drulák, Velvyslanec České republiky ve Francii
-
7
Créer dans la rue, poser son acte artistique à la vue de tous,
investir le quotidien d’une pensée esthétique, ces actes portent
sur l’ouverture d’un dialogue avec l’espace public. En opérant de
la sorte, l’artiste, se met à nu en « place publique » dans le but
d’engager un échange. Cette interaction pourrait être biaisée ou
contournée si elle s’exprimait dans l’enceinte d’un lieu classique
dédié à l’art tel qu’un musée ou une galerie. L’art urbain est
ainsi un acte artistique qui laisse entrevoir une forme de
transgression dans l’échange engagé entre la production artistique
et son public. Le spectateur n’est plus invité à apprécier l’art
dans un cadre défini aux conditions optimales, mais il est
interpelé en pleine rue dans un moment inattendu, parfois même
inopportun.
Plus encore, l’art urbain en s’aventurant ainsi hors
les murs, interpelle ce que nous sommes à travers nos espaces de
vie communs, l’espace public. L’acte de création puise alors son
sens dans sa capacité à dialoguer avec le lieu qu’il investit.
Ainsi l’artiste Ernest Pignon-Ernest un des pionniers de l’art
urbain en France exposait la pensée suivante :
« L’œuvre, ce n’est
pas l’image elle-même, mais ce qu’elle provoque d’interrogation sur
le lieu ».Au point de rencontre de deux cultures et d’univers
métissés, l’événement « L’art urbain sous la Tour Eiffel » invite
nos regards de passant dans un singulier cheminement artistique.
Emprunt d’humanité, ce moment volé au temps propose, dans un
heureux mélange artistique, une vision singulière sur les dates
1918 – 1968 - 2018. A travers la réalisation d’une fresque de près
de 60 mètres de long, des pratiques contemporaines du street art se
réapproprient des moments clés de l’histoire. Invités par
l’ambassade de la République tchèque à Paris, six artistes tchèques
et trois artistes français se sont réunis pour réaliser une
production graphique et pictu-rale inscrite dans l’espace public de
mai à octobre 2018. Faire entrer l’art urbain dans l’enceinte du
Champ de Mars, tel est le pari audacieux ! Grâce au soutien du
collectif aCROSS (Art Création Recherche Outils Savoirs
Synesthésies) la production des étudiants musiciens de
l’Univer-sité Paris-Est supervisée par Guillaume Dupetit a emmené
les gestes des artistes et les regards des spectateurs au cours de
la réalisation graphique. Lors de l’inauguration du 16 mai 2018,
une performance de David Fierro Porto a, quant à elle, reflété
musicalement une des créations murales.
L’art urbain, la rencontre d’un métissage plastique et
culturel
-
8 9
l’imaginaire urbain » (Philippe Chadoir, La rue : une fabrique
contemporaine de l’imaginaire urbain, 2008). Le graffiti est l’une
des pratiques les plus répandue dans l’art urbain du fait de sa
réalisation très rapide. Il s’agit d’une forme d’ex-pression qui
consiste à apposer sa marque, sa signature sur un support urbain.
Cette pratique, particulièrement stig-matisée, est considérée le
plus souvent comme un acte de vandalisme dans l’espace public (Jean
Larcher Les « murals » aux U.S.A. ou l’art dans la rue, 1977).
Ainsi, le graffiti inter-roge le droit à l’intervention
individuelle dans ces espaces communs réglementés et pose la
question des limites de l’acte artistique. Le graffiti est
intimement lié à la notion d’oc-cupation des territoires
(‘Graffiti’, Revue Dada N°148, 2009). Cette pratique est associée à
l’élaboration de communau-tés géographiques définies en crew dont
les membres sont très soudés. Lorsqu’un crew et ses artistes
urbains sont propulsés professionnellement alors « ils sont occupés
par un travail rémunéré et ont rarement le temps de créer dans les
rues » (Jeffrey Ian Ross, Routledge Handbook of Graffiti and Street
Art, 2016). La dimension de fugacité du street art est donc
particulièrement accrue. La technique du pochoir est également
présente dans la fresque à travers la production de l’artiste
français Jaëraymie. Il fait intervenir ce processus également
appelé stencils pour réaliser les textes et inscriptions de sa
réalisation. C’est une des pratiques caractéristiques de son art
qui a été repéré sur la scène nationale à travers des interventions
plastiques sur les affiches de campagne politique lors des
dernières élections présidentielles françaises.Les artistes Pavel
Šebek et Jakub Uksa utilisent aussi la technique du pochoir pour
réaliser les formes rectilignes de leur production. A l’aide de
bandes adhésives ils délimitent les surfaces à peindre pour
produire des lignes les plus droites possible. Ces deux productions
sont abstraites et font chacune référence à des codes. Pavel Šebek
s’inspire des tracés des plans de métro et lignes ferroviaires
ainsi que des formes géométriques issues des paysages industriels.
Quant à Jakub Uksa les lignes géométriques font référence à la
notion de simplification des formes pour atteindre l’ex-pression
pure des formes géométriques et leur couleur. La forme du chiffre
huit, récurrent dans les dates historiques des deux pays - la
République tchèque et la France -, est le support géométrique de
cette création, les couleurs des drapeaux des deux nations sont
également reprises.
Dans une dimension considérée comme davantage
artistique la technique du pochoir est un moyen de reproduction
tech-niquement rapide et efficient. Le principe est de découper
dans une surface rigide (carton, bois ou métal) un dessin
ou un décalque d’une image ou d’une photographie pour pouvoir
ensuite à l’aide d’une bombe réaliser une impres-sion négative des
espaces ajourés. Un sens politique plus accru est généralement
associé à la pratique du pochoir dans l’espace urbain notamment
dans un jeux de « l’altéra-tion du sens » (Eliane Elmaleh, Le Pop
Art aux Etats-Unis : entre subversion et conformisme, 1997) en
dialogue avec l’espace et le motif représenté. Ainsi le procédé en
tant que pratique d’art urbain entre en résonnance avec le propos
même de l’artiste à travers sa production.Les deux portraits qui
constituent la réalisation de l’ar-tiste Jaëraymie sont des
éléments d’affiche encollés sur le panneau, puis retravaillés dans
un second temps à la pein-ture. La technique de l’affiche requiert
une réalisation préa-lable à l’acte d’intervention dans l’espace
urbain. Ce travail en amont est effectué directement sur le
support, le plus souvent du papier imprimé. L’affiche une fois
réalisée est dans un second temps encollée sur tous supports
consti-tutifs de l’espace public : mobilier urbain, panneaux, feux,
vitrines, poteaux, poubelles, ... L’affiche est un moyen de
communication populaire considéré en premier lieu comme une
technique publicitaire. Elle fait son entrée dans le champ
artistique au XIXe siècle comme un acte plastique à part entière.
Des mouvements artistiques tels que les affichistes ou les nouveaux
réalistes se sont réappropriés la technique de l’affiche pour en
faire un medium purement artistique. L’artiste Ernest
Pignon-Ernest, par exemple, fonde prin-cipalement sa pratique
artistique sur le processus de l’af-fiche. Ses dessins de corps
humains grandeur nature sont réalisés en atelier et demandent une
étude approfondie des techniques de dessin académique et de la mise
en valeur du message artistique toujours en rapport direct avec le
lieu investi par l’affiche. Le rapport à l’espace est une dimension
centrale dans le travail de l’artiste Ernest Pignon-Ernest qui
choisit l’emplacement de ses affichages minutieusement et à
l’avance. « Ce qui est essentiel dans mon travail, c’est la
fragilité des images que je réalise, qui sont toutes dessinées ou
imprimées sur papier journal. » (Charles Matton, Alain Finkelkraut,
Ernest Pignon-Ernest, Être artiste aujourd’hui, 2002).La grande
majorité des productions réalisées par les artistes de l’événement
L’art urbain sous la Tour Eiffel sont des pein-tures murales. Il
s’agit d’illustrations exécutées à partir de différents médiums
tels que la peinture, la bombe ou le marqueur indélébile.
Certaines des productions relèvent d’un style de peinture murale
abstraite comme c’est le cas pour l’artiste Tomáš Roubal qui
réalise un travail dans des nuances de gris où le support à savoir
les lattes en bois
Une des particularités du site de l’événement est qu’il s’agit
d’un « espace vert ouvert au public en permanence ». Le Champ de
Mars est « associé aux monuments emblé-matiques de la capitale,
fortement sollicité par un public nombreux (et) utilisé pour toutes
sortes de grandes mani-festations (...) » (François L’Henaff et
Yann-Fanch Vauléon, Deux grands espaces verts parisiens Champ de
Mars et Champs-Elysées, diagnostic prospectif, 2013). Réaliser une
production d’art urbain dans l’enceinte de ce lieu public
positionne donc les œuvres dans un rapport spécifique au lieu et au
public envisagé.La question des méthodes et moyens plastiques
envisagés par les artistes se pose donc. Par quels processus
vont-ils parvenir à « pervertir positivement un espace urbain »?
(Sébastien Billereau, « 'Street Art' ou comment rêver l’or-dinaire
urbain, 2014). Chaque production proposée dans le cadre de
l’événement Art urbain franco-tchèque 2018 s’est emparée de cette
problématique avec singularité.Réunis sur trois jours consécutifs,
les neuf artistes ont réalisé une performance publique proposant un
ensemble d’interactions entre les différents acteurs de ce moment
plastique. En plus de faire corps avec l’espace dédié à cette
production en live, une performance musicale a permis d’ajouter une
dimension auditive à l’événement. Ainsi les artistes
peintres-graphistes ont interagi avec les créations sonores des
étudiants musiciens de l’Université Paris-Est sous la direction
artistique de Guillaume Dupetit. Le compositeur David Fierro Porto
s’est inspiré de la fresque de M. Olmer pour composer une musique à
l’aide d’un dispositif numérique de capteurs, reliant ainsi son et
mouvement. Cette production propose donc une réalisation de
co-construction entre les artistes visuels, les artistes sonores et
l’espace public qui les accueille. Dans cet échange triangulaire en
perpétuelle évolution naît une nouvelle perception de l’action
artistique, une vision alors se construit : l’œuvre.Dans les
productions proposées la signature de chaque artiste est inspirée
du processus du graffiti. La succession de ces signatures, aux
graphismes tous singuliers, reflète la diversité des pratiques
artistiques présentes dans cette fresque. L’identité des artistes
se dévoile ainsi tour à tour le long du cheminement des passants.
Etant intégrées à une production plus large, ces signatures sont
associées à des signatures d’artistes plus qu’à des graffitis. Le
caractère officiel de ces productions bien que situées dans
l’espace public se perçoit et donne une nouvelle dimension à l’art
urbain en proposant une lecture insolite de l’espace urbain à
travers une manifestation publique capable de « nourrir
-
11
L’événement L’art urbain sous la Tour Eiffel est ainsi
l’ex-pression de la rencontre entre deux nations à travers leurs
artistes émergents, redonnant à la rue ses lettres de noblesse
comme lieu de rencontre, de diffusion, d’échanges, de partage des
idées et de métissage.
C’est pour cela que l’art urbain se
distingue des autres arts soutenus par les insti-tutions. Une des
grandes qualités plastiques de cet évène-ment est certainement
cette sincérité dans le partage qui émane de ces productions
métissées et fédératrices. Bien que l’exposition revêt un caractère
éminemment offi-ciel, la force de cette proposition a été de
laisser la liberté à l’art urbain de s’exprimer. Il ne s’agit pas
de productions destinées aux regards d’un public averti et
d’habitués de musées et de galeries, mais d’œuvres qui viennent à
la rencontre de tout un chacun. Ainsi le passant devient
spec-tateur. L’art urbain propose à la vue de tous une «
réappro-priation civique et intime du réel » (Sophie Pujas, Strweet
Art - Poésie urbaine, 2015) à travers une expression plastique
des plus diverses à l’image des jeunes générations. Chaque
production expérimente des techniques très diverses et laisse
entrevoir un message pertinent. Que ce soit sous forme abstraite,
narrative ou onirique, la culture du street art permet de
transmettre un message de tolérance dans une liberté d’expression
qui fait honneur à notre humanité. Les graffs faits à la bombe, les
marqueurs, les graphismes aux pinceaux rectilignes, les projections
aléatoires, les bulles de dialogue façon BD, les vers de poèmes
tchèques et français, les lignes qui s’entrelacent ou les portraits
d’un autre temps qui nous font face engagent un dialogue avec notre
âme d’être humain avant de parler à notre œil. Ainsi ce projet
donne une nouvelle opportunité d’une fusion entre l’art urbain et
la mémoire de notre histoire. De ce métissage aux milles facettes
culturelles et artistiques jaillit une poésie singulière ancrée
dans l’espace réel.
Iris Le Fur
de la palissade ont un rôle primordial. Ainsi, le support est
réutilisé dans un ordre que celui premier où la peinture à été
réalisée. Le spectateur/passant fait ainsi face à une version
réorganisée de la production faisant écho à la vision person-nelle
de l’artiste tchèque sur l’histoire de l’occupation de son pays.
Dans une autre expression plastique, l’artiste Matěj Olmer propose
également une production abstraite mais dans un nuancier très
coloré. Ces superpositions de couches de peinture vives dans les
tons rose et bleu répondent aux techniques de collages et aux
affichistes urbains.Les artistes Iris Le Fur, MOYOSHI, Ondřej
Vyhnánek et Jakub Janovský proposent quant à eux des peintures
murales proches de l’illustration. Chaque production s’inspire d’un
univers graphique distinct. Ainsi Iris Le Fur convoque à nos
esprits le style graphique des dessins d’illustration enfan-tins et
colorés associés aux paroles de chants français et tchèques
populaires. Ces textes ont été choisis pour leur capacité
d’évocation des différentes périodes évoquées : 1918 – 1948 - 1968
- 2018. Par cette production l’artiste tisse un lien entre les
perceptions visuelles et auditives. Plus que d’une perception
réellement auditive, il s’agit d’une intuition auditive qui est
convoquée à travers nos souvenirs et la mémoire collective. Quant à
la réalisation de Ondřej Vyhnánek, c’est l’univers de la bande
dessinée en noire et blanc qui est représenté. On y retrouve les
dates de moments historiques mêlées aux formes de person-nages
évoquant des caricatures anciennes.
Devant le travail de Jakub
Janovský, ce sont les illustrations publicitaires tchèques des
années cinquante qui nous viennent à l’es-prit. Inspirée des
posters de l’association gymnique Sokol, cette création reprend
l’univers des couleurs et le graphisme des campagnes de propagande.
Dans cette réalisation, on perçoit la dimension de transgression de
l’acte artistique urbain où l’artiste recherche « l’émotion de la
transgression et du risque » ( Christian Gerini, Le street art,
entre institu-tionnalisation et altérité, 2015). Dans un autre
registre, la production de MOYOSHI est un exemple de réalisation
dont le graphisme répétitif exacerbe le plaisir de la forme. Cet
engouement pour le trait en perpé-tuelle réitération réside aussi
bien dans l’émotion de l’artiste qui entre dans un ballet gestuel
faisant écho aux mouve-ments du derviche tourneur, que dans la
perception du public pris dans un face à face quasi hypnotique
accentué par la présence de l’œil au centre de l’œuvre.
-
12 13
Francouzsko-česká výstava Urbánní umění pod Eiffelovou věží
nabídla českým a francouzským umělcům možnost zpracovat více než
padesátimetrový kus stěny, nacháze-jící se u pařížských Martových
polí. Jedná se o „zelený prostor, který je trvale otevřený
veřejnosti“. Martova pole jsou „spojena s významnými památkami
hlavního města, které jsou velmi četně navštěvované a využívané pro
všechny typy velkých událostí“ (François L’Henaff et Yann-Fanch
Vauléon, Deux grands espaces verts parisiens Champ de Mars et
Champs-Elysées, diagnostic prospectif, 2013). Výstava představila
díla v konfrontaci s daným prostředím, prostorem a publikem.Jaké
metody a výtvarné prostředky uplatnili umělci fran-couzsko-české
výstavy tak, aby „pozitivně narušili městský prostor“? (Sébastien
Billereau, « Street Art » ou comment rêver l’ordinaire urbain,
2014). V rámci výstavy Urbánní umění pod Eiffelovou věží se každý
navržený artefakt této proble-matiky zhostil vlastním originálním
způsobem.Výtvarníci se podíleli na třídenní veřejné performanci,
během které došlo k řadě vzájemných interakcí mezi jednotlivými
umělci. Živé hudební vystoupení, které dodalo celému procesu
akus-tický rozměr, navíc zajistilo celkové splynutí performance s
veřejným prostorem pro něj určeným. Výtvarníci tak zároveň
komunikovali s hudebníky z Univerzity Paříž východ pod uměleckým
vedením Guillauma Dupetit. Skladatel David Fierro Porto hudebne
reagoval na fresku M.Olmera. Dílo představuje výsledek vzájemného
působení mezi vizuálními a zvukovými umělci a jejich interakcí s
veřejným prostorem. V jádru této trojúhelníkové komunikace vznikla
nová percepce výtvarného procesu, kterou měl divák možnost
pozorovat. A z tohoto pozorování se zrodila nová vize: umělecké
dílo.Ve vytvořených dílech je podpis každého z umělců inspirován
postupem graffiti. Sled těchto graficky jedinečných podpisů na
fresce reflektuje různorodost uměleckých přístupů. Výraz
zúčastněných umělců se odhaluje postupně při procházení chodců
podél stěny. Tyto podpisy jsou spíše spojené s širší tvorbou umělců
než s graffiti. Přestože mají tyto výtvory oficiální charakter,
umístěním do veřejného prostoru razí a dávají urbánnímu umění novou
dimenzi. Prostřednictvím veřejné přehlídky, která umožňuje „nasytit
městskou předs-tavivost“ (Philippe Chadoir, La rue : une fabrique
contem-poraine de l’imaginaire urbain, 2008), navrhují nové chápání
veřejného prostoru. Vzhledem k tomu, že se technika graffiti velmi
rychle tvoří, náleží mezi ty nejrozšířenější. Jedná se o formu
vyjádření, která spočívá v připojení své značky (tagu), svého
podpisu na stěny města (Jean Larcher, Les « murals » aux U.S.A. ou
l’art dans la rue, 1977). Tato veřejně odsu-zovaná technika je
nejčastěji považována za vandalismus
Urbánní umění, prolínání kultur a výtvarných umění
Tvorba na ulici, zpřístupnění tvůrčího projevu široké veřejnosti
a uvedení estetické myšlenky do každodenního života, to jsou akty,
které otevírají dialog s veřejným prostorem města. Umělec, který
tak činí, se na „veřejném místě“ obnažuje s cílem vlastní
konfrontace. Tuto interakci by bylo možné obejít či se jí vyhnout,
pokud by se vyjadřovala v mezích místa, které je tradičně určené
pro umění, jakými jsou muzeum či galerie. Urbánní umění je tedy
uměleckým projevem, který ukazuje formu transgrese v angažované
výměně mezi uměleckým výtvorem a jeho publikem. Divák zde již není
vybízen k tomu, aby hodnotil umění v rámci, který je vymezen
optimálními podmínkami, ale je jím oslovován uprostřed ulice v
nečekaném, někdy i nevhodném momentu. Urbánní umění se tak vydává
mimo své obvyklé působiště a skrze naše společné životní prostory
se dotazuje, kým jsme. Tvůrčí akt tedy těží svůj smysl ze
schopnosti dialogu s místem, ve kterém se odehrává. Umělec Ernest
Pignon-Ernest, jeden z průkopníků městského umění ve Francii, to
vyložil v následující myšlence: „Dílo není pouze obraz, ale
vyvolává otázky týkající se místa.“ Na místě, kde se kříží dva
rozdílné vesmíry a dvě odlišné kultury, vybízí Urbánní umění pod
Eiffelovou věží chodce, aby obrátili své pohle-dy k jedinečnému
uměleckému plynutí. Skrz harmonickou směsici uměleckých stylů
nabízí tento nadčasový moment ojedinělý pohled na roky
1918–1968–2018. Vytvořením téměř šedesátimetrové fresky obsáhly
současné streetar-tové techniky klíčové momenty naší historie.
Velvyslanec-tví České republiky v Paříži pozvalo šest českých
umělců a tři francouzské umělce, aby vytvořili graficko-malířs-ké
dílo vystavené od května do října 2018 ve veřejném prostoru. Nelze
přitom nezmínit, že využití streetartové-ho díla jako plotu
lemujícího Martovo pole je činem nane-jvýš odvážným. Díky podpoře
umělecko-vědecké skupiny aCROSS (Art Création Recherche Outils
Savoirs Synes-thésies) dostali příležitost vystoupit hudebníci
posluchači University Paříž-Východ, kteří svou performancí nejen
ovli-vnili tahy výtvarníků, ale zároveň přitáhli pohledy diváků. Na
slavnostním zahájení výstavy 16. května 2018 pak nově vzniklé
streetartové dílo M.Olmera ztvárnil hudebně David Fierro Porto s
pomocí elektronického zařízení propojující pohyb a zvuk.
-
14 15
je všeobecně spojován vzrůstající politický význam, zejmé-na ve
hře „překrucování smyslu“ v rámci dialogu mezi pros-torem a
znázorňovaným motivem. Takový postup, jakožto technika urbánního
umění, se skrze umělcovo dílo ozývá v samotném jeho záměru (Eliane
Elmaneh, Le Pop Art aux Etats-Unis : entre subversion et
conformisme, 1997Dva portréty, vytvořené umělcem Jaëraymie, tvoří
čás-ti plakátu. Jsou vylepené na stěně a v další fázi tvůrčího
procesu přepracované do malby. Plakátová technika vyža-duje dílo,
které předchází samotnému zásahu do městské-ho prostoru. Tato
dřívější práce bývá uskutečněna přímo na papírový podklad nebo je
na něj natištěna. Jakmile je plakát hotov, lepí se na všechna
představitelná místa městského prostoru, jako jsou městský
mobiliář, plochy, svítilny, výlohy, sloupy, odpadkové koše… Plakát
je populární způsob komunikace, který je především považován za
reklamu. Do uměleckého světa vstupuje v 19. století jako samostatný
výtvarný projev. Různá umělecká hnutí jako affichisté či noví
realisté si techniku plakátu osvo-jili a vytvořili z ní ryze
umělecké médium. Umělec Ernest Pignon-Ernest založil svůj umělecký
projev právě na tvorbě plakátů. Jeho kresby lidských těl v životním
měřítku, vytváře-né v ateliéru, vyžadují důkladné studium
akademické kresby a uplatnění uměleckého poselství, které je vždy v
přímém vztahu s umístěním plakátu. Vztah k prostoru sehrává v
prá-ci Ernesta Pignona–Ernesta, který si místo pro své plakáty
pečlivě vybírá, ústřední roli. „Nejpodstatnější v mé práci je
křehkost vytvářených obrazů, které jsou všechny nakresle-né či
vytištěné na novinový papír“ (Charles Matton, Alain Finkielkraut,
Ernest Pignon-Ernest, Être artiste aujourd’hui, 2002).Velká většina
děl vytvořených v rámci francouzsko-české výstavy Urbánní umění pod
Eiffelovou věží jsou nástěnné malby. Jedná se o ilustrace
realizované různými technika-mi malby, sprejem a nesmazatelným
fixem. Díla se pohybují na poli abstraktní nástěnné malby, jako je
tomu u Tomáše Roubala, který vytvořil práci v odstínech šedi na
podkladu z dřevěných latí, které hrají primární roli. Podklad je
tak nově a jinak využit, než původně, kdy byla malba určena
divá-kovi. Vnímáme nově uspořádanou verzi díla, jež odkazuje na
umělcovu osobní vizi okupace své země.Také v dalším výtvarném díle
nabízí český umělec Matěj Olmer abstraktní artefakt, ovšem ve velmi
barevných odstínech. Toto kladení živých malířských vrstev v
růžových a modrých tónech odkazuje na techniku koláže a na tvůrce
plakátů. Umělci jako Iris Le Fur, MOYOSHI, Ondřej Vyhnánek a Jakub
Janovský vytvořili malby příbuzné ilustraci. Každé dílo se
inspiruje odlišným grafickým univerzem. Svět černobílého
komiksu reprezentuje tvorbu Ondřeje Vyhnánka; historická data se
zde personifikují a připomínají starodávné karikatu-ry. Svět
černobílého komiksu reprezentuje tvorbu Ondřeje Vyhnánka;
historická data se zde personifikují a připomínají starodávné
karikatury. Iris Le Fur propojuje grafický styl dětských ilustrací
s populárními francouzskými a českými písňovými texty z různých
období. Pouto mezi vizuálním a sluchovým vnímáním je zde tedy
zkoumáno prostřednictvím vzpomínání a kolektivní paměti. Před prací
Jakuba Janovského se nám vybaví české reklamní ilustrace z
padesátých let. Autor se inspiruje taktéž plakáty tělovýchovné
jednoty Sokol a přejímá univerzum barev a grafiky
propagandistických kampaní. V této realizaci vnímáme transgresivní
aspekt uměleckého projevu spjatého s městem, kde umělec hledá
„emoci transgrese a rizika.“ (Christian Gerini, Le street art,
entre institutionalisation et altérité, 2015).Dílo MOYOSHIho je
příkladem tvorby, ve které opakující se rukopis vyjadřuje radost z
formy. Tato radost je přítomná jak v umělcově prožívání během
samotné realizace, kdy umělec vstupuje do gestického baletu a
odkazuje na pohyb tančícího derviše, tak v kvazi-hypnotickém
vnímání, zdůrazněném přítomností oka ve středu díla. zdůrazněném
přítomností oka ve středu díla.Francouzsko-česká výstava Urbánní
umění pod Eiffelo-vou věží je setkáním dvou národů prostřednictvím
mladých umělců. Ulici povyšuje na důstojné místo setkání, přenosu,
výměn, sdílení idejí a prolínání kultur.Proto se urbánní umění
odlišuje od jiných institucionál-ně podporovaných druhů umění. I
když tato výstava má výsostně oficiální charakter, její síla tkví v
tom, že urbánní umění ponechává svobodu vyjádření. Nejedná se o
práce určené poučenému publiku, navyklému na muzea a gale-rie,
nýbrž o díla, která jdou vstříc komukoliv. A tak se z kolemjdoucího
stává divák. Urbánní umění nabízí „občans-ké a intimní přisvojování
skutečnosti“ (Sophie Pujas, Street Art - Poésie urbaine, 2015)
prostřednictvím výtvarného vyjádření stejně tak rozmanitého, jako
mladá generace.
Iris Le Fur
ve veřejném prostoru. Umění graffiti tak otevírá otázku, zda je
individuální zasahování do společných, předpisy řízených prostor
oprávněné, a tematizuje problém hranic umělec-kého projevu.
Graffiti je důvěrně spojeno s pojmem zábo-ru území (Revue Dada
N.148, Graffiti, 2009). Tato praxe je spjatá s vytvářením
geografických komunit vymezených do skupiny, neboli crew, jejíž
členové jsou silně propojení. Když jsou však určité crew a jejich
umělci profesionálně uznáni, tak „začnou být zaneprázdněni
honorovanou prací a už jim jen velmi vzácně zbude čas na tvorbu v
ulicích.“ (Jeffrey Ian Ross, Routledge Handbook of Graffiti and
Street Art, 2016). Ve fresce se také objevuje technika šablony, a
to sice v díle francouzského umělce Jaëraymie. Ve své práci používá
tvůrčí přístup nazývaný stencils, jímž vytváří texty a nápisy.
Jedná se o jednu z technik, která je pro jeho umění
charak-teristická a jež se na domácí scéně objevila prostřednictvím
výtvarných aspektů na plakátech politické kampaně během posledních
francouzských prezidentských voleb.
Umělci Pavel Šebek a Jakub Uksa také použili techniku šablon k
vytvoření lineárních forem jejich díla. Pomocí lepicí pásky
ohraničili povrchy určené k pomalování tak, aby vytvořili co možná
nejrovnější čáry. Tato dvě díla jsou abstraktní a odkazují na kódy.
Pavel Šebek se inspiruje trasami metra a železničních drah, stejně
jako geometrický-mi tvary vycházejícími z industriální krajiny.
Geometrické linie Jakuba Uksy odkazují k myšlence zjed-nodušování
forem s cílem dosáhnout čistého výrazu geometrických tvarů a jejich
barvy. Tvar čísla osm se znovu objevuje v historických datech obou
zemí, České repu-bliky i Francie, a je geometrickým podkladem
tohoto díla; podobně jsou převzaty barvy vlajek obou národů.
Technika šablony je z uměleckého pohledu prostředkem technicky
rychlé a účinné reprodukce. Princip spočívá v tom, že se do tvrdého
povrchu (karton, dřevo či kov) vyřeže kresba, kopie obrazu či
fotografie, aby se za pomocí spreje mohl následně vytvořit negativ.
S technikou šablony v městském prostoru
-
18
Tomáš Roubal est un graphiste et dessinateur de scènes figurales
aux thèmes socio-politiques. Ses monochromes commentent de manière
critique la société actuelle, la propagande politique et religieuse
ainsi que l’esthétisme des produits de la culture de masse. Il
s’intéresse aux thèmes, devant lesquels notre société ferme les
yeux, préférant faire semblant que ceux-ci n’existent pas.Le
tableau est inspiré par l’œuvre de l’artiste tchèque Jiří Kolář et
caractérisé par son aspect processuel. Les symboles tchèques sont
les motifs initiaux de la création. Ils traversent la pein-ture, le
changement de la composition, la suppression de certains éléments,
le démontage de son support et le découpage en un grand nombre de
lattes. Le tout est à nouveau remonté, mais conformément à la
technique de Kolář, les lattes ne sont pas fixées dans le même
ordre. La pein-ture perd ainsi son contenu original et apparait une
composition abstraite chaotique faisant un parallèle avec
l’histoire complexe de l’état tout au long de son existence.
L’œuvre finale contient des photographies de sa création.
Tomáš Roubal je grafik a kreslíř podivných, leckdy až děsivých,
figurálních scén s politicko-sociál-ními náměty. Jeho monochromy
kriticky komentují současnou společnost, politickou a nábožens-kou
propagandu i estetiku produktů masové kultury. Zajímají jej témata,
před nimiž společnost přivírá oči a předstírá, že tyto problémy
neexistují.Dílo je inspirováno tvorbou českého výtvarníka Jiřího
Koláře a je procesuálního charakteru. Půvo-dním motivem díla jsou
české státní symboly. Ty procházejí procesem malby, změnou
kompozice, odstraněním některých prvků, demontáží svého podkladu a
jeho rozřezáním na větší množství úzkých latí. Vše je ve finále
opět namontováno zpět na původní místo - za využití Kolářovy
tech-niky koláže ovšem nejsou latě umístěny zpět ve stejném pořadí.
Malba ztrácí svůj původní obsah a vzniká chaotická abstraktní
kompozice odkazující k velmi komplikované historii státu během celé
doby existence. Do finálního díla jsou zakomponovány také
fotografie vzniku.
Tomáš Roubal /*1982
-
20
Autodidacte et amoureux du trait, MOYOSHI se présente tel un
dompteur de feuilles et choisit la rue pour s’y exprimer du sol au
mur. Couleurs franches, découpes graphiques, lignes noires
ondoyantes, MOYOSHI appose son style de Paris à Shanghai. Que ce
soit à la bombe, la craie ou le pinceau, l’improvisation règne
souvent dans ses réalisations pour ajouter une dimension plus
sauvage. Les motifs et tracés composent en rythme ces œuvres
dynamiques du papier au mur. Son univers oscille entre l’abstrait,
le végétal et l’animal dans une fiction où la faune et la flore
s’unissent face à l’homme pour reprendre leurs droits. La Nature
est pour cet artiste la force originelle qui veille sous le béton
en attendant de reprendre ses droits sur la civilisation moderne.
Son style de tracé évoque des éléments quasi organiques qui
s’immiscent dans nos rues. Le motif de l’œil revient aussi
régulièrement, l’observateur d’une société en perpétuelle mutation.
Selon MOYOSHI « Libre est l’expression, vivre est l’exception
».
Samouk a milovník linek, který pro svou tvorbu používá místo
plátna ulici, od chodníků po zdi. Jasné barvy, grafické řezy,
vlnící se černé linky, MOYOSHI rozvíjí svůj styl od Paříže po
Šanghaj. Ať už používá sprej, křídu nebo štětec, improvizace je
charakteristickým znakem jeho tvorby a dodává dílům divoký rozměr.
Jeho svět osciluje mezi abstrakcí a přírodními a zvířecími prvky,
kde se fauna a flóra spolčují proti lidstvu ve snaze získat zpět
svá práva. Pro tohoto umělce je příroda původní silou bdící pod
betonem a čekající na moment, kdy se znovu zmocní svých práv a moci
nad moderní civilizací. Jeho styl kresby připomíná téměř organické
prvky, které se stávají součástí našich ulic. Motiv oka se objevuje
rovněž pravidelně - v roli pozo-rovatele neustále se vyvíjející
společnosti. MOYOSHI se řídí mottem "svobodná tvorba, výjimečný
život".
MOYOSHI /*1981
-
22
Pavel Šebek /*1989
Artiste intermédia avec une écriture graphique spécifique dans
le style de l’abstraction géomé-trique appartient aujourd’hui à un
groupe de peintres issus du style graffiti et art urbain. Il
s’inspire des zones urbaines, qu’il s’agisse de lignes de métro, de
chemins de fer ou de paysages indus-triels. Il trouve dans des
contextes inattendus des sources d’intérêt visuel.L’œuvre traite de
la création du drapeau national, l’un des symboles les plus
importants de la République tchèque. La tricolore a été créée
quasiment en même temps que l’état tchécoslo-vaque indépendant et
est liée à ses célébrations. L’élément principal de l’œuvre est une
grille qui évoque le treillis soudé utilisé dans le bâtiment pour
le béton armé. Le béton est remplacé par d’épaisses couches de
couleurs bleue et rouge. Le drapeau, généralement en tissu, devient
alors un objet solide. Et un symbole fort de la République.
Intermediální umělec s výrazným grafickým rukopisem patří dnes
ke skupině malířů vycházejících z prostředí graffiti a street-artu.
Pohybuje se v oblasti geometrické abstrakce. Vizuální zajímavost
dokáže objevit i ve zcela nečekaných souvislostech. Častou
inspirací je pro něj městský prostor, ať už se jedná o linie metra,
železniční tratě nebo periferní průmyslovou krajinu.Dílo zpracovává
konstrukci státní vlajky jakožto jednoho z nejdůležitějších symbolů
spjatých s Českou republikou. Trikolora vznikla skoro ve stejnou
dobu jako samostatný československý stát a váže se k jeho oslavám.
Jako nosný prvek je zde použita mřížka, která má evokovat kari síť
či armování, které se používá ve stavebnictví. Silné nánosy modré a
červené barvy významově nahrazují beton. Ideově se tak vlajka,
která je povětšinou z látky, stává něčím pevným. Stejně jako je
pevně zakořeněným symbolem republiky.
-
24
Le travail de Ondřej Vyhnánek, basé sur la caricature et la
critique sociale, paraphrase le monde des super-héros. Il
s’intéresse aux thèmes du futur de l’humanité, à l’essence-même de
l’exis-tence humaine et à l’au-delà. Dans un street art sans
limites, Ondřej a trouvé le moyen idéal, ouvrant toujours de
nouvelles perspectives à l’expression artistique.Sa peinture
reflète une variété de sources d’inspiration, que ce soit l’art des
nations sud-amé-ricaines, l’art naïf, le pop art ou la bande
dessinée. La peinture s’inspire de l’esthétisme de la bande
dessinée et des caricatures d’époque. Elle est composée d’une suite
chronologique de dates et accompagnée d’illustrations des grands
moments de l’histoire tchécoslovaque. L’auteur a fait le choix
symbolique de deux couleurs uniquement, car « comme dans
l’histoire, les couleurs finissent par faner avec le temps et il ne
reste que le blanc ou le noir ».
Umělcova tvorba, protkaná karikaturou i společenskou kritikou,
parafrázuje svět superhrdinů. Zabývá se budoucností lidstva,
podstatou lidské existence i tím, co přijde po životě. Street-art
je pro něj ideálním médiem bez omezujících hranic, otevírající
neustále nové možnosti, jak se výtvarně projevit. Do charakteru
jeho malby se promítají nejrůznější inspirační zdroje, ať už je to
výtvarná kultura jihoamerických národů, naivní umění, pop art nebo
komiks. Malba vychází z komiksové estetiky a dobových karikatur.
Skládá se z chronologicky řazených letopočtů doprovázených
ilustracemi významných momentů československých dějin. Barevnost je
laděna symbolicky v černobílé, protože „tak jako v historii, barvy
časem vyblednou a zůstane jen černá nebo bílá“.
Ondřej Vyhnánek /*1983
-
26
L’artiste a toujours cherché sa propre expression artistique
basée sur la simplification de la forme. Après avoir expérimenté de
façon inédite avec la forme, il est progressivement passé d’une
expression monumentale mature à un purisme typographique,
l’abstraction géométrique et une linéarité de couches sophistiquée,
en éliminant quasiment le travail expressif avec les contours et
les couleurs.Son travail évoque un labyrinthe graphique ornemental.
Le motif principal de l’œuvre est le symbole du chiffre huit,
reflétant d’une part l’infini et d’autre part les grandes dates de
l’histoire (1918, 1938, 1948,1968). Le chiffre huit contient des
fragments du drapeau national et joue avec ses couleurs qui sont
identiques à celles de la France. La couleur or symbolise la
célébration.
Umělec snažící se hledat vlastní výraz v tvorbě na základě
postupné redukce tvaru. Touto cestou se dostal až ke geometrické
abstrakci, která je pro něj dnes typická. Originálně experimentuje
s formou, postupem času svůj vyzrálý monumentální projev posunul až
do oblasti typografického purismu, téměř úplně eliminoval
expresivní práci s obrysy a barvami ve prospěch promyšlené vrstvené
linearity a čistého tvaru. Jeho práce mají přitažlivost
ornamentálního grafického labyrintu. Ústředním motivem díla je
symbol osmičky, odrážející jak nekonečno, tak důležitá výročí
(1918, 1938, 1948, 1968). Osmička ve svých plochách obsahuje části
státní vlajky a pohrává si také s její barevností, která je totožná
s barvami Francie. Zlatá barva znázorňuje symbol oslavy.
Jakub Uksa alias OBIC /*1981
-
28
Jaëraymie est un artiste pluriel, autodidacte, qui se consacre
depuis un an au développement de sa pratique plastique en milieu
urbain. Street artiste adepte du collage et du pochoir, il
intervient dans l’espace public pour surprendre les passants, les
faire réagir à une actualité ou tout simple-ment les faire sourire.
Actif au sein des réseaux de street art parisien, Jaëraymie
n’hésite pas à collaborer avec d’autres artistes pour développer
des projets « hors-série ».L’œuvre exprime l’idée de la nécessité
de se souvenir de son passé. L’artiste a choisi d’exprimer sa
perception personnelle de l’année 1918 à travers l’histoire de ses
deux grands-pères, nés tous les deux en 1918 et ayant traversé le
XXe siècle et tous ces évènements.
Všestranný umělec – samouk, který se od roku 2017 věnuje
převážně tvorbě ve veřejném městs-kém prostoru. Jako street-artista
využívá koláže a šablony a svými díly ve veřejném prostoru se snaží
překvapit kolemjdoucí a donutit je reagovat nebo je jednoduše
pobavit. Jaëraymie je velmi aktivní v pařížské street-artové
komunitě a neváhá se s ostatními umělci podílet na nestandard-ních
projektech spolupráce.Dílo vyjadřuje myšlenku nutnosti zachování
vzpomínek na vlastní minulost. Umělec se rozhodl vyjádřit svůj
osobní pohled na rok 1918 prostřednictvím příběhu svých dvou
dědečků, kteří se oba narodili právě v roce 1918 a prožili celé 20.
století.
JAËRAYMIE /*1986
-
30
Pour lui, le moyen universel de création libre est le dessin,
développé de manières diverses et surprenantes (peinture murale,
dessins d’intervention, dessin situationnel, vidéo, enregistrement
vidéo, installation, tatouage). C’est précisément ce traitement
libre, parfois anarchiste des moyens d’expression, qui correspond à
ses opinions. Ses œuvres sont le plus souvent empreintes de
provocations sarcastiques, d’outrages agressifs ou d’ironies
cruelles. L’œuvre « Regarde vers le haut, envole-toi » illustre le
rassemblement des Sokols à Prague en 1948. Cet évènement sportif
collectif a été le reflet de l’époque ayant suivi le putsch
communiste, mais également pour de longues 46 années, le dernier
évènement officiel des Sokols tchèques. L’association gymnique
Sokol a été étroitement liée au patriotisme et à la fondation de
l’État tchécoslovaque ainsi qu’à la résistance durant les deux
guerres mondiales. L’esthétisme de l’œuvre reflète celui des
posters des Sokols de l’époque. Les couleurs et la composition sont
néanmoins déjà annonciatrices d’une nouvelle époque, celle où la
propagande omniprésente domine la culture visuelle des années
cinquante.
Pro umělce je univerzálním prostředkem svobodné tvorby zejména
kresba: lze ji rozvíjet různými, i překvapujícími způsoby (nástěnná
kresba, intervenční kresby, situační kresba, video, videozáz-nam,
instalace, tetování). Právě smysl pro svobodné, místy až
anarchizující zacházení s výrazový-mi prostředky, odpovídá
nezávislosti jeho postojů. Nejčastěji mají jeho díla povahu
sarkastických provokací, agresivních výpadů nebo krutých ironií.
Dílo „Do výše hleď – k bratrstvu vzleť “ ilustruje Všesokolský slet
v Praze roku 1948, který byl odrazem doby po komunistickém převratu
a na dlouhých 46 let se stal poslední oficiální událostí českých
sokolů. Sokol (tělocvičný spolek) byl bytostně spjat s národním
uvědoměním, formováním první republiky i odbojovou činností v obou
válkách. Estetika kresby odráží estetiku dobových sokolských
plakátů. Barevnost a kompozice již ovšem předznamenává nově
nastupující éru, kdy je propaganda ve vizuální kultuře padesátých
let všudypřítomná a dominuje.
Jakub Janovský /*1984
-
32
L’artiste est reconnu également comme peintre abstrait. Son
style se caractérise par la présence marquée de couleurs, la
volonté d’expérimenter et d’improviser. Sa peinture est expressive,
appli-quée en couches superposées et combinée le plus souvent au
principe du collage. Il s’inspire également dans sa création de ses
propres textes de poésie. L’abstraction, les couleurs (le bleu
bousculant le rose) et la spontanéité caractérisent cette
créa-tion. L’énergie créée par l’œuvre peut être résumée par les
mots de l’auteur : « Entre les débris du passé et les débris du
futur apparait l’espoir ». A travers de nombreuses chutes,
soubresauts et montées, nous avons progressivement créé un Etat
uni.
Autor se prosazuje také jako abstraktní malíř. Graffiti pojímá
jako otevřenou emotivní disciplínu. Jeho projev je založený na
neřízené intuici a výsledkem je expresivní gestická malba, kdy
akčním způsobem vrství přes sebe jednotlivé nánosy barvy a
kombinuje je nejčastěji na principu koláže. Typický je pro něj
výrazný kolorismus, smysl pro experiment a momentální improvizaci.
Ve své tvorbě někdy vychází z vlastních básnických textů.Dílo je
založeno na abstrakci, výrazné barevnosti (modrá narážející na
růžovou) a spontaneitě. Vzniklou energii díla shrnují slova „mezi
troskami minulosti a mezi troskami budoucnosti se zjevuje naděje“.
Skrze četné pády, karamboly i vzestupy jsme postupně vybudovali
jednotný stát.
Matěj Olmer alias BIOR /*1979
-
34
La plasticienne sonore Iris Le Fur propose un travail plastique
qui interroge la lisière entre nos perceptions visuelles et
auditives. Dans des productions aux techniques hétéroclites allant
de l’expression graphique à l’installation sonore en passant par la
lutherie sonore, Iris Le Fur interroge notre regard sur le monde.
Ses productions sollicitent nos perceptions sensorielles jouant sur
leurs interactions plastiques et sémantiques. La production
plastique « à l’unisson » est une œuvre onirique bi-sensorielle qui
mélange les perceptions visuelles et sonores. Dans un récit visuel
poétique se mêlent les paroles de chants tchèques et français qui
évoquent des périodes clés de l’histoire de ces deux nations (1918,
1968, 2018). Tournée vers l’horizon, l’œuvre interroge nos liens
interculturels et la richesse du métissage artistique. Un univers
mélodique interne dialogue avec le langage des formes et des
couleurs.
Tvorba výtvarnice a hudebnice z Marseille se pohybuje na hranici
mezi našimi sluchovými a zrakovými vjemy, provokuje naše smysly
prostřednictvím interakce výtvarného a sémantického obsahu.
Výsledné práce Iris Le Fur jsou kombinací nejrůznějších technik,
propojující grafickou tvorbu se zvukovými efekty, a vyzývají nás k
zamyšlení se nad současným světem. Dílo nesoucí název „Jednohlasně“
je polysenzorické dílo, které v sobě prolíná vizuální a zvukové
vnímání a zkoumá naše vzájemná kulturní pouta a bohatství
uměleckého míšení. V tomto poetic-kém vizuálním vyprávění se
prolínají slova francouzských a českých písní, které jsou ozvěnou
historických milníků obou zemí (1918, 1968, 2018). Jeho melodický
svět vede vnitřní dialog řečí tvarů a barev.
Iris Le Fur /*1986
-
Děkujeme výtvarníkům Pavlu Šebkovi, Ondřeji Vyhnánkovi, MOYOSHI,
Matěji Olmerovi, Jakubu Uksovi, Jakubu Janovskému, Jaëraymie,
Tomáši Roubalovi, Iris Le Furové za realizaci výstavy; dále Davidu
Fierru Portovi, Yazidu Aljamalimu, Guillaumu Dupetitovi, Orsonu
Simonneauvi, Nicolasi Chignarovi, Yazidu Aljamalimu, Valentinu
Paolimu a Pierru Cousinovi za hudební performance během
výstavy.
Výstava byla organizována Velvyslanectvím České republiky ve
Francii ve spolupráci s Českým centrem v Paříži, s
umělecko-vědeckou skupinou aCROSS (Art Création Recherche Outils
Savoirs Synesthésies), s laboratoří LISAA Univerzity Paris-Est a
pod zaštitou Rachidi Dati, starostky sedmého obvodu města Pařiže a
Petra Druláka, velvyslance České republiky ve Francii.
Nous remercions Pavel Šebek, Ondřej Vyhnánek, MOYOSHI, Matěj
Olmer, Jakub Uksa, Jakub Janovský, Jaëraymie, Tomáš Roubal, Iris Le
Fur pour la réalisation artistique de l’exposition ; également
David Fierro Porto, Yazid Aljamali, Guillaume Dupetit, Orson
Simonneau, Nicolas Chignara, Yazid Aljamali, Valentin Paoli et
Pierre Cousin pour les performances musicales.
L’exposition a été organisée par l’Ambassade de la République
tchèque en France en coopération avec le Centre tchèque de Paris,
le groupe de création et de recherche aCROSS (Art Création
Recherche Outils Savoirs Synesthésies) et le laboratoire LISAA de
l’Université Paris-Est, et sous le haut patronage de Madame Rachida
Dati, Maire du 7ème arr. de Paris et S. Exc. Monsieur Petr Drulák,
Ambassadeur de la République tchèque en France.
Kurátorky výstavy / Curatrices de l’exposition : Veronika
Řeháčková, Iris Le Fur.
Fotografie / Photos : Karel Steiner.
Videodokumentace / Captations vidéo : Pierre Lepetit, Grégoire
Fillautreau.
Autoři textů / Textes : Iris Le Fur, Petr Drulák.
Překlady / Traductions : Filomena Borecká, Felix Borecký, Tereza
Křikavová.
Koncepce a grafická úprava katalogu / Conception du catalogue et
maquette : Lenka Stransky.
Sponzor / Sponsor : ŠKODA France.
-
Iris LE FUR
Tomáš ROUBAL
Pavel ŠEBEK
Ondřej VYHNÁNEK
MOYOSHI
Matěj OLMER
Jakub UKSA
Jakub JANOVSKÝ
JAËRAYMIE
