„Tato kniha popisuje mnoho způsobů, Julie Tallard ...Dante Alighieri v první části své Božské komedie, nazvané Peklo, píše: „V půl naší zemské pouti když se vkročí,

Julie Tallard Johnsonová

Bouřlivá létaPřechodové rituály

a posvátná moudrost pro dospívající

Julie Tallard Johnsonová je psychoterapeutka

a poradkyně pro dospí-vající a mladé dospělé.

Se svou meditační praxí začala v 16 letech a posvátnou moudrost

sbírala na svých cestách, mj. do Austrálie či na Bali. Napsala další tři knihy pro dospívající.

Žije ve Spojených státech amerických

ve státě Wisconsin se svým partnerem, dcerou a rudochvostými káňaty.

„Bouřlivá léta“ jsou časem dospívání, kdy kráčíš po cestě do dospělos-ti. Podle některých starých domorodých tradic jsou bouřlivá léta život-ním obdobím, kdy je potřeba naslouchat silným pocitům, snům, tou-hám a cílům — pobuřovat, a dokonce být neukázněný. Jsou to vzrušující léta plná možností a tvořivé energie, ale jsou zároveň i bolestivá, plná zmatků a sebepoznávání. Tato kniha ti může být na této cestě užitečným pomocníkem. Spirituální učení a moudrosti, které autorka shromáždila z nejrůzněj-ších kultur po celém světě, nabízejí mladým lidem pomoc na cestě bouř-livým obdobím dospívání, aniž by utrpěla jejich duše, tvořivost či smysl pro humor. Kniha čerpá z rozmanitých tradic a nabízí různé techniky, jak správně využít silnou energii, která se v období dospívání uvolňuje. Pokud se člověk citlivě propojí se svou bouřlivostí, objeví v sobě jistotu, kterou potřebuje k naplnění vlastních snů.

Julie

Tal

lard

John

sono

váBo

uřliv

á lé

ta

DharmaGaiaKnížky pro přemýšlivé lidi

DOSPÍVAJÍCÍ 9MLÁDEŽ

SVÉPOMOC 9

OSOBNOSTNÍ 9ROZVOJ

PŘECHODOVÉ 9RITUÁLY

MEDITACE 9

Knížky pro přemýšlivé lidiwww.dharmagaia.cz

„Tato kniha popisuje mnoho způsobů, jak vytvářet mír a štěstí, některé na

vlastní pěst a jiné spolu s přáteli.“

Jeho Svatost 14. dalajlama




DharmaGaia 2011

Přeložila Lucie Hanigerová.Básně přeložil Pavel Sobek.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČRJohnson, Julie Tallard Bouřlivá léta : přechodové rituály a posvátná moudrost pro dospívající / Julie Tallard Johnsonová ; [přeložila Lucie Hanigerová ; básně přeložil Pavel Sobek]. – Praha : DharmaGaia, 2011. – 264 s. : il.Přeloženo z angličtiny

316.346.32–053.6 * 2–58–053.2 * 2–5 * 133.2 * 159.923.5 * 17.02 * 13 * (=081) * 2–58–021.56 * 316.75–028.78– dospívající mládež– dětská spiritualita– rituály a obřady– duchovní cesta– rozvoj osobnosti – duchovní aspekty– životní moudrost – duchovní aspekty– přírodní národy– duchovní tradice– kulturní tradice– populárně-naučné publikace

Copyright © by Julie Tallard Johnson, 2001Translation © by Lucie Hanigerová, 2011Czech edition © by DharmaGaia, 2011 ISBN 978-80-7436-018-3

Tuto knihu věnuji své dceři Lydii, jejím bouřlivým létům, a také tvé bouřlivosti –

ať nás všechny probudí ze spánku…

Úvod

Naslouchat bouřlivosti„Bouře osvobozuje vodu a voda je lék na všechno.

Voda je medicínou stvoření. Bouře hřmí a lidé se jí děsí, ale ona přináší déšť, který vše očisťuje

a vyživuje. Přines nám tedy svou bouři, ať se může spustit DÉŠŤ.“

– Flaming Rainbow Woman, duchovní bojovnice

10 11

v různých tradicích nazývána různě: naše buddhovská nebo Kristova podsta-ta, átman, pravé Já nebo vnitřní Já. Žádní dva lidé nemohou mít přesně tutéž medicínu. Všichni bychom měli světu přinést svou vlastní jedinečnost. Ani když uvažujeme nad myšlenkami, posvátnými praktikami a rituály jiných tra-dic, o nichž se zmiňuje tato kniha, neznamená to, že bychom se měli srovná-vat s ostatními nebo se snažit být jako někdo jiný. Cesta bouřlivým obdobím spočívá v tom, že se otevřeme tomu, čím jsme jako jednotlivci, a začneme naplňovat svůj specifický a cenný úkol zde na zemi; že budeme naslouchat své BOUŘLIVOSTI – své vnitřní pravdě, snům a touhám; že porozumíme svým strachům. Posvátná moudrost nám s tím může pomoci, stejně jako po-máhá jiným už tisíce a tisíce let, třebaže nedává odpovědi na otázky. Spočívá v otevření sebe sama své vlastní vnitřní vizi – tím získáváme sebevědomí a sebeúctu, abychom si mohli vybrat, jakou cestou se chceme ubírat. Posvátná moudrost ti tedy pomůže pochopit, že není třeba dělat si staros-ti s tím, kdo jsi, nebo kdo nejsi. Pamatuj si, že si kdykoli můžeš vybrat, kým chceš být a jak chceš žít. Věřím, že meditace, rituály a učení z této knihy ti pomohou stejně, jako v minulosti pomohly mně a pomáhají mi dodnes.

„Cesta mezi tím, čím jsi býval, a tím, kdo jsi teď, je tam, kde se doopravdy odehrává tanec života.“

– Barbara de Angelis, autorka knihy Tajemství vášně

„Pozvedni oči v tento den, jenž pro tebe se rozednívá. Dej život svému snu.“

– Maya Angelou, afroamerická básnířka, autorka knihy I Know Why the Caged Bird Sings

„Jestliže člověk směle kráčí směrem k dosažení svých snů a snaží se vést ži-vot, který si vysnil, dosáhne úspěchu, který by v běžném životě nečekal.“

– Henry David Thoreau, americký esejista, přírodovědec a autor knihy Walden

NĚKDO NAJDE ODSTAVEC v knize. Nebo cizí člověk řekne něco, co se nás už nepustí. Zasáhne nás nějaký příběh a otevře nové dveře. Nějaké proroctví nás přivede na správnou cestu. Nebo se nám zdá sen, který ne a ne vybled-nout. Skrze náhody a shody náhod nalézáme svou cestu k tomu, čeho je nám třeba. A pak obvykle zjistíme, že chceme víc, víc od svých prožitků a víc od sebe sama. Prostě víc. Někdy nás touha po jednom přivede ke druhému. Bouřlivá léta ohraničují naši cestu do dospělosti – čas toužení, ztrát a ná-lezů, síly a křižovatek. Posvátná moudrost ji nazývá „cestou hrdiny“, plnou nástrah a kouzel. Mnozí známe někoho, kdo neuspěl. Bouřlivá léta jsou pře-devším obdobím rozhodování. Je to, jako bychom začali do neviditelného medicínského váčku shromaž-ďovat sbírku prožitků, názorů, obav, vztahů, rozhodnutí, snů a náhod, jež se stávají základem toho, kým v životě budeme. Vše, čím během bouřlivých let svůj medicínský váček naplníme, se stane součástí naší životní medicíny. Vše, co právě ty najdeš v této knize, se ti nabízí jako možnost pro tvůj me-dicínský váček: bdělé snění, posvátná a původní moudrost, meditační praxe, rituály, příběhy a mýty, přísloví, předkové, rádci, poezie, bubnování i přírodní medicína. Svými bouřlivými léty jsem prošla už dávno, ale stále se držím medicíny, kterou jsem tehdy získala. Teď, jako spisovatelka a psychoterapeutka pro do-spívající a mladé dospělé, sestavuji tuto knihu v naději, že ti do tvého medi-cínského váčku nabídne víc. Moudrost v této knize je „vypůjčená moudrost“ – vypůjčená z dávných tradic i od takových současných ochránců moudrosti, jako jsou například dalajlama nebo africká šamanka Sobonfu Somé. Indiánské národy považují slova medicína a síla za zaměnitelná. Síla nějaké věci je její medicínou. Posvátná moudrost nám odhaluje, že všichni v sobě máme takovou „původní medicínu“, svou jedinečnou osobní sílu. Ta bývá

1Cesta

duchovního bojovníka

„Bojovník projevuje ochotu zaujmout určitý postoj. To je odhodlání ukázat ostatním, kde stojíme,

kde nestojíme, za čím si stojíme a jak si stojíme sami za sebou.“

—Angeles Arrienová, antropoložka a spisovatelka, z knihy Archetypy šamanské tradice

Ajo ajo Cesta, cesta. Ajo mi re. Toto je má cesta. Kini l’awa o? Co jsme? Ajo ajo. Cesta, cesta.

—píseň v jazyce sango, Trinidad

Zázrak

Poslechni si to.

Slyšíš? Já ano.

Cítím to. Očekávám, že zázrak se blíží.

Neklid uvnitř mě opouští.

Očekávat právě toto. O tom snít.

Rodí se to ve tvém bytí. Vědět! – že něco dobrého

přichází na řadu. Nacházet způsob, jak k tobě přijít.

Jewel, zpěvačka, skladatelka písní, básnířka, text je z A Night Without Armor

14 1. Cesta duchovního bojovníka 151. Cesta duchovního bojovníka

prastarých keltských společenství v Evropě. Zmíněné tradice mají v této ob-lasti jedno společné: Všechny jsou založeny na víře, že každý z nás v sobě chová jistou základní lidskou moudrost, z níž můžeme čerpat ve chvíli, kdy hledáme řešení svých potíží či toužíme po silnějším pocitu štěstí. Tato moud-rost je silnou energií naší bouřlivosti, která nám usnadní dospívání, pokud s ní budeme moudře zacházet. Zároveň nás však může zraňovat, jestliže ji potlačujeme nebo pokud ji obrátíme nesprávným směrem. Duchovním bojovníkem je ten, kdo si tu obrovskou sílu v sobě uvědo-muje a věří v ni. Být bojovníkem znamená prokázat opravdovou odvahu na cestě ke štěstí a za smyslem života. Žít život duchovního bojovníka znamená vážit si toho, že člověk je součástí celku, a chápat, že všichni jsme propojeni. Duchovní bojovník je schopen žít v tomto moderním světě a zároveň si uvě-domovat, jaký je náš vztah ke duchovnímu světu a jak jsme na něm závislí. Spiritualita není jen nějaká mlhavá představa nebo náboženské dogma. Je to prostá, avšak mocná součást naší lidské přirozenosti. Máme ji v sobě všichni. Může být, a také často bývá, vyjadřována v mnoha podobách. Tato duchovní energie, napříč časem a všemi kulturami, se začíná objevovat, sílí a nabývá na významu zejména v období našich bouřlivých let. Spirituální energie v nás probouzí základní otázky: „Jaký je smysl života?“ „Odkud přicházíme?“ „Co je účelem mého bytí tady na Zemi?“

„Lidská bytost je součástí celku, který nazýváme »Vesmír«, součástí ome-zenou časem a prostorem. Člověk vnímá sebe sama, své myšlenky a pocity jako něco odděleného, samostatného, jistý druh optické iluze vlastního vě-domí. Tato iluze nás vězní ve vlastních tužbách a citech k několika nejbliž-ším lidem. Naším úkolem je uniknout z toho vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucítění a obsáhneme v něm všechny žijící bytosti a všechnu přiroze-nost ve vší své kráse. Nikdo toho není schopen dosáhnout úplně, ale snaha přiblížit se tomuto cíli sama o sobě vede k osvobození a nalezení vnitřního bezpečí.“

—Albert Einstein, fyzik

„Můj vzkaz pro všechny mladé lidi zní: Nepodceňujte tu důležitou dobu, v níž žijete. Stanete se svědky té největší bolesti nebo té největší nádhery, jaké kdy svět zažil. Vidím, jak se vezete na fantastické vlně a přistáváte tam, kam mé oči nedohlédnou.“

—Karyn Bellová, irsko-americká poradkyně

CESTA K DOSPĚLOSTI je obdobím, které nás předurčuje k tomu, abychom se vydali na Cestu bojovníka. Veškerá divokost, krása, komplikovanost a ne-jistota těch Bouřlivých let nás mají vybízet, abychom si určili životní cestu, po níž se vydáme. Většina původních národů věří, že právě to je skutečným smys-lem našich BOUŘLIVÝCH let – období, kdy Cestu bojovníka nastupujeme. Cesta bojovníka znamená mimo jiné cestu k sobě samému a ke smyslu svého bytí. Je to cesta „hrdiny“, protože ne každý je ochoten podstoupit rizika, která s sebou tato cesta nese. Mnozí mají strach. Svou bouřlivost pak ubíje-jí drogami či alkoholem, prací, videohrami, případně jinými kratochvílemi, anebo ji vůbec nechtějí projevit, protože se bojí odsudku okolí. Pak se ale stá-vá, že se jejich bouřlivost po čase znovu ozve – v dospělosti – kolem třicítky, čtyřicítky či ještě později. Tehdy se ale obvykle vynoří jako určitý druh krize – jako alarmující výzva k další příležitosti přesměrovat svůj život na duchovní cestu. Dante Alighieri v první části své Božské komedie, nazvané Peklo, píše: „V půl naší zemské pouti když se vkročí, já octnul jsem se v tmavém, pus-tém lese, neb cesta pravá zmizela mi s očí“ (přel. J. Vrchlický). Právě proto je intenzita našich bouřlivých let tak mocná a významná. Je to nejlepší období, v němž je nám souzeno se na tuto cestu vydat. Jsme předurčeni k naslouchá-ní energii své bouřlivosti, je nám dáno pobuřovat a (občas) být neukáznění. Tato energie nás všechny obohacuje. Již prastará moudrost říká, že bouřlivost se chce být projevovat, protože díky tomu pak může civilizace růst a vyvíjet se. Jakmile některé společnosti tuto energii neuznávají nebo z ní mají strach, znamená to v důsledku potíže pro celou společnost. Tuto energii totiž nelze umlčet ani potlačit, protože se vždy opět někde vynoří. Pojem „duchovního boje“ ztělesňují starodávné tradice Indie, Tibetu, Číny, Koreje, Japonska, Afriky, severo- i jihoamerických indiánů stejně jako


Na vrcholu veliké hory (cvičení)

„Celý život je jeden experiment. Čím více experimentujete, tím lépe.“—Ralph Waldo Emerson, americký esejista, básník a duchovní filozof

Udělej si chvilku a představ si, že sedíš na vrcholu veliké hory. Jsi velmi vy-soko a vidíš do daleka na všechny strany. Zkus se z toho pohledu podívat na svůj život…

Za sebou máš celý svůj dosavadní život… všechno, co přišlo a odešlo, až do této chvíle. Co vidíš? Jaké události tě přivedly na toto místo ve tvém životě? Jak ovlivnila tvá důležitá rozhodnutí dosavadní běh tvého života? Jaký vliv na něj měla rozhodnutí tvých blízkých? Jak jsi ten čas využil? Vidíš, jak jedno rozhodnutí na sebe váže další? Jaké ztráty, traumata a bolesti jsi prožil? Jak tě ovlivnily? Jakých darů, okamžiků štěstí a příležitostí se ti doposud dostalo? Všimni si, jak to všechno směřuje k tvému žití v TOMTO OKAMŽIKU.

Do stran se rozprostírá tvůj současný život. Jaké máš přátele? Čemu věnuješ svůj čas? Jaké prožíváš bolesti? Jaké se ti nabízejí možnosti a dary? Jak mohou tvá současná rozhodnutí ovlivnit tvou budoucnost? O čem sníš a z čeho máš strach? Jakým potížím a výzvám čelí v této době tvé okolí a naše planeta?

Před tebou se otevírá tvá budoucnost. Co vidíš? Když se tím směrem po-díváš, rozkládá se do takové dálky, kam už tvé oko nedohlédne. Ale co tě čeká v blízké budoucnosti, na základě toho, jak žiješ teď? Co čeká tebe a naši planetu ve vzdálenější budoucnosti, pokud budeš dál žít tak jako doposud? Umíš si snadno představit, že ta strana, kde se nachází tvá budoucnost, je rozlehlá a rozprostírá se doširoka? To znamená, že se tam pro tebe otevírají velké možnosti.

„Často mě trápí drobnosti a nepodstatné věci. Ale pak začnu přemýšlet o tom, proč jsme tady. Věřím v Boha se vším, co k tomu patří. Věřím na osud. Ale proč? Proč jsem tady? To bych ráda věděla.“

—Lindsay, 19 let

„Prý jsem krásná. Ale já si nepřipadám krásná. Prý jsem odvážná, ale ve skutečnosti jsem plná úzkosti a strachu. Prý mám jít za svými sny, ale moji rodiče mi dávají najevo, že má rozhodnutí nejsou úplně správná. Prý se mám držet v blízkosti domova, ale já se chci vydat hodně daleko a poznat nová místa. Prý mám být trpělivá, ale já chci ZAČÍT ŽÍT HNED TEĎ. Prý nemám mít strach, ale připadá mi, že vždycky se někomu nelíbí, jak se roz-hodnu. Chci prostě JÍT. Jsem připravená.“

—Alexa, 22 let

Rodiče Alexy mají pocit, že její sen o tom, že se stane choreografkou, není dost solidní, a prý by si měla zvolit nějakou „slušnější“ kariéru. Rozmluvili jí výlet se spolužáky do Jižní Ameriky v létě, kdy oslavila osmnáctiny, protože jim to připadalo příliš nebezpečné. Alexa je plná úzkosti. Je připravená vydat se na cestu do dospělosti a potřebuje, aby ji rodiče podporovali. Její úzkost je jedním z projevů potlačované energie bouřlivosti. A jak je to s tvými sny? Dostává se jim podpory? Přesně na takových snech a touhách se staví naše duchovní cesta. Právě naše tužby a přání jsou tím, co nás v životě táhne nahoru a kupředu. Stávají se stezkou, kterou se v životě ubíráme a která je pro každého jiná. Hluboké duchovní tužby tvoří základ veškeré energie bouřlivosti. Tomu je potřeba ro-zumět, protože jak už jste asi zjistili, sílu této energie si často ostatní vykládají nesprávně. Ale nikdo si to zcela neuvědomuje. Podstatné je, jak tuto energii využiješ právě ty! Jak naložíš se svou bouřlivostí. Tato energie, tak typická pro toto období tvého života, tě pohání k nezávislosti a je hnací silou i pro tvé naděje a strachy. Může být zdrojem tvé tvořivosti i negativismu. Stojíš na křižovatce, na silném místě, kde už nejsi dítětem, ale ještě ani zralým dospělým. Tato křižovatka má velký význam pro tebe i pro ostatní. Když se na ní ocitneš, je to, jako bys stál na vrcholu ohromné hory: Mů-žeš se podívat nazpět tam, kde už jsi byl, zároveň si můžeš udělat představu o tom, kam máš namířeno. Právě proto tohle místo v sobě skrývá tak obrov-ský potenciál.


Keltští válečníci bývali považováni za „strůjce proměn“. Už od útlého věku se učili určitým dovednostem, které si jako svou medicínu nesli s sebou do dospělosti: úctě, sebejistotě, schopnosti rozpoznat strach, uvědomovat si své okolí a poznat své místo ve velkém kruhu života. V židovském rituálu dospě-losti nazvaném bar micva se člověk stává zodpovědným za svůj jecer hara, tj. dobré a špatné touhy, které má v sobě každý z nás. V této tradici je dítě až do svých třinácti let považováno za nevinné a nemá téměř žádnou zodpo-vědnost. Ve třinácti letech začíná jeho intenzivní cesta k dospělosti. Potom se člověk stává zodpovědným za všechny dobré i špatné pohnutky a všechny skutky, které z nich vzejdou. Buddhisté po celém světě provádějí ceremonie dospělosti. Když barmský buddhistický chlapec překračuje práh dospělosti, pořádá se opulentní cere-monie nazývaná šin-bju. Tibetští buddhisté provádějí rituály nazývané „za-svěcení“, které otevírají člověka určitým spirituálním energiím a dodávají mu duchovní sílu. Tato „zasvěcení“ se provádějí během života mnohokrát, vždy, když je člověk schopen přijmout další posvátnou moudrost a sílu. Ti, kteří si zvolí stezku Duchovního bojovníka, bývají „nabiti“ či „zasvěceni“ jistým druhem posvátné energie. To se děje prostřednictvím zpěvů a recitací, jež přednáší některý duchovní, který již byl do této moudrosti uveden. V tradici indiánského kmene Navahů se podobné rituály nazývají haatal (cesta posvátných zpěvů). Některá zasvěcená osoba obdarovává toho, jemuž se zpívá, posvátnou silou. Jistý druh těchto rituálů, kdy člověk prostřednic-tvím zpěvů získává posvátnou energii, se vyskytuje ve většině indiánských tradic. Lze je přirovnat i ke svatému přijímání v křesťanské víře, kde s přijetím „krve a těla“ Ježíše Krista je člověk naplněn jeho láskou a moudrostí. Všechny tyto formy zasvěcení nás mají vést, podporovat a obdařit nás vnitřní silou.

„Zúčastnil jsem se zasvěcení od Jeho Svatosti 14. dalajlamy. Zpíval nám, a více než tři sta lidí tam tiše sedělo a všichni otevírali své srdce a mysl té energii. Všechny nás obdařil soucitem. Cítil jsem se posvěcený láskou a schopný velké odvahy a soucitu. Takže bych řekl, že to posvěcení se ve mně nějak uchytilo.“

—Jacob, 19 let

Tohoto „zasvěcení“ také můžeme dosáhnout, budeme-li vzývat energie a sílu ochránce moudrosti (viz 10. kapitola). Říká se, že všichni, kdo se vydali cestou

Teď si udělej chvilku, a zapiš si své myšlenky, pocity a odpovědi na otázky z tohoto cvičení. Nezapomeň na datum, aby ses k tomu mohl později vrátit. Až přečteš tuto knihu, zkus si tohle cvičení znovu. Co vidíš teď, když staneš na vrcholu té velké hory?

Duchovní cesta se ve většině původních kultur po celém světě považuje za základní smysl života každého jedince. Duchovní praxe byla a stále je sou-částí každodenního života. Původní kultury užívají zvláštní obřady a rituály, aby pomohly duchovním bojovníkům na jejich hrdinné cestě do dospělosti. Mladí lidé v těchto tradicích tak získávají příležitost vyjádřit a porovnávat své spirituální a tvořivé já. Poznávají možnosti, jak se otevřít vlastnímu poten-ciálu a vlastním snům. Obřady a moudrá učení jsou vyjádřením všeobecné úcty k mladým bojovníkům a k energii jejich bouřlivosti. Nabízejí se jim zde „přechodové“ rituály, jež jim mají pomoci otevřít se vlastním schopnostem a vkročit mezi dospělé. Duchovní vyprahlost se chápe jako touha po celistvos-ti a potřeba náležet k něčemu velkému, ať už to má jakoukoli podobu.

„Uviděl jsem sám sebe na centrální hoře celého světa, a protože jsem se díval posvátným způsobem, prozřel jsem… Ta centrální hora je všude.“

—Černý jelen, svatý muž z kmene Oglala Siouxů, z knihy Mluví Černý jelen

Dosažení dospělosti a zasvěcení bojovníka Když se narodíme, každý z nás tu máme své místo. A když se citlivě spojíš se svou bouřlivostí, získáš sebejistotu, kterou potřebuješ k uskutečnění svých snů. Aboriginci považují za „snění“ vše, co člověk prožívá, protože tito aus-tralští domorodci věří, že duši nelze od člověka oddělit. Jeden domorodý aus-tralský stařešina říká, že „vnitřní bouřlivost mladého člověka je velmi oprav-dová a nedocenitelná pro všechny“. Domorodí Australané (aboriginci) věří, že jejich praotcové stvořili rostliny a lid, hory a pouště i oceány. A tak budeš-li chovat úctu k energii své bouřlivosti a plně se s ní sjednotíš, sjednocuješ se se vším, co ti darovali dávní předkové. A tím získáváš sebejistotu a odvahu projevit se tak, jak ti předurčil stvořitel.

„Bojovník jen nesmí nikdy dopustit, aby byl zlomen jeho duch.“—Čozan Šisai, japonský samuraj


„Ehara taku toa i te toa takitahi Má síla nevychází ze mě samotného, Engari takimano, no aku tupuna; pochází od zástupů, od mých předků; Te mana, te wehi, te tapu me te ihi, moc, úctu, prozřetelnost, talent, I heke mai ki ahau, no aku tupuna… tyto dary jsem zdědil po svých předcích…“

—maorská píseň z Nového Zélandu

Kruh života: MitaKuje ojasiN

„Když se pokusíme uchopit něco jen samo o sobě, zjistíme, že je to propoje-no s každičkou částečkou vesmíru.“

—John Muir, přírodovědec

Do hledání sebe sama a své duchovní cesty se v období svého dospívání pus-til i jeden mladík jménem Jeffrey Miller. Vyrůstal v židovské rodině v malém městě na Long Islandu. Jeho rodiče měli starost, když duchovní tužby za-vály jejich syna až na druhý konec světa, do Indie. Tam nalezl nové vědomí sounáležitosti: „V komunitě hledajících, kteří žili na hoře Kopan, už nikomu mé otázky a hledání smyslu života nepřipadaly zvláštní, divné ani nevhodné. Najednou jsem viděl, že to nejsem jen já, kdo chce najít nějaký hlubší smysl. Mé otázky byly univerzálními otázkami, které si kladly generace hledajících. Vědci pátrající po pravdě, mystikové v touze zakusit přímý zážitek božství, věřící hledající Boha. Buddhista, žid, hinduista, křesťan, muslim, na tom ne-záleželo. Byl tam celý svět a čistá rodina hledajících, do níž jsem patřil. Ná-ležel jsem někam. V Kopanu jsem si uvědomil, že jsem nebyl první, kdo se vydal touto cestou napříč spirituálním vesmírem.“ Jeffrey je dnes vyhledávaný buddhistický učitel známý jako Lama Surya Das a toto je úryvek z jeho best-selleru Awakening the Buddha Within (Probuzení vnitřního buddhy).Ve své knize také vypovídá o tom, jak rodiče přijímali jeho rozhodnutí a radovali se z nich. A právě tak jako on zjistil, že je součástí něčeho neobyčejného, i ty ně-kam patříš. Každý, kdo si klade velké otázky jako „Proč?“ nebo „Kdo jsem?“, přináleží k velkému společenství těch, kdo hledají pravdu a smysl.

„Všechno souvisí se vším. Když porazíte strom, který je svými kořeny spojen s celým světem, musíte požádat o odpuštění, jinak z nebe spadne jedna hvězda.“

—přísloví mayského kmene Lakandonů

duchovního bojovníka, s námi sdílejí svou energii a sílu, jen je potřeba otevřít jim své srdce a svou mysl. Pokud tě zajímají tibetské rituály zasvěcení, odkazy najdeš v této knize ve zdrojích na konci kapitoly o meditaci, případně můžeš kontaktovat některé místní meditační centrum. V klasickém pojetí cesty duchovního bojovníka podle navažské tradice se mladý bojovník připravuje na život v dospělosti tím, že spoutá divokou sílu „bouřliváků“. Bouřliváci jsou duchovní vůdci, kteří reprezentují divokost ve všech jejích podobách, jež se projevují v životě mladého bojovníka. Ale jak se píše v mnoha příbězích Navahů, tuto energii bouřlivosti lze také zneužít, a ta pak může přivodit zlo jak bojovníkovi, tak celému jeho kmenu. Když to s ní někdo přežene, a způsobí zranění sobě či druhým, bolestné následky na-konec nesou všichni. Tyto příběhy nám říkají, že je potřeba nalézt rovnováhu spoutáním té divokosti, té síly v nás, a využít ji kreativně a smysluplně. Vy, kteří se rozhodnete vydat se po této posvátné stezce, musíte být připra-veni podniknout výlet do svých snů, své mysli, svého těla a své duše, abyste nalezli svou pravou sílu, ten pravý lék pro sebe. Musíte být připraveni pod-niknout výlety na místa uvnitř sebe i vně, abyste využili posvátnou moudrost. Posvátná moudrost je všude. Vydat se na takovou cestu znamená objevit sebe sama a nalézt trvalé naplnění.

„Počkali si, až se u jejich dětí projeví síla dospívání, a pak využili možnos-tí toho období nejsilnějšího vstřebávání, toho hladu, té potřeby projevit se, dychtění po temných věcech, temných schopnostech, temných činech. Těch vlastností, kterých se u svých dětí nejvíce bojíme, využívali naši dávní před-kové jako učebních pomůcek.“

—Michael Ventura, fejetonista pro Los Angeles Weekly a zastánce mladistvých

„Boj je nekonečná cesta. Být bojovníkem znamená naučit se jednat oprav-dově v každém okamžiku života.“

—Chögyam Trungpa, tibetský lama, z knihy Shambhala – posvátná cesta bojovníka


ať indiáni, Tibeťané nebo křesťanští mystikové, vědí, že nám pomůže, obrátí-me-li se s prosbou na ochránce moudrosti. Tyto meditace se praktikují s ví-rou, že když požádáš o pomoc, dostaneš ji. Kterou spirituální osobnost, spolu s její moudrostí a léčebnou silou, bys teď rád pozval do svého života? Zamysli se nad tím, než začneš s meditací. Nezáleží na tom, jestli je naživu nebo ne. Co třeba Gándhí? Nebo Martin Luther King, Padmasambhava či buddha sou-cítění ti teď také mohou pomoci. Může to být i někdo ze současnosti, jako třeba Jeho Svatost 14. dalajlama. Existuje spousta božstev a ochránců moud-rosti, z nichž si můžeš vybrat. Záleží jen na tom, o jaký „lék“ chceš požádat. O odvahu Černého jelena, lásku Ježíše Krista, soucit Panny Marie či Padma-sambhavy, naději Bílé bizoní ženy, sílu Matky Země či Buddhovu bojovnou energii? Až se rozhodneš, koho chceš pozvat, začni s meditací:

Najdi si doma nebo venku místo, kde můžeš strávit deset minut nerušeně o samotě. Sedni si na židli nebo na zem – na podložku či na polštář. Zlehka zavři oči a uvolni se. Seď pohodlně, ale buď bdělý. Zaposlouchej se na chvíli do svého dechu. Soustřeď se na něj, jak prochází celým tělem, jak pohy-buje tvým břichem nahoru a dolů… Pak si představ ochránce moudrosti, jehož sis vybral… Pozvi tuto bytost, ať se usadí naproti tobě. Věř, že jen tvé pozvání stačí k tomu, aby se ti duch tohoto velkého učitele zjevil. Pak si představ, že ti tato bytost posílá paprsek lásky a světla ze svého srdce přímo do tvého. Nech je naplnit celé své tělo, každou buňku, každou molekulu a každý atom. Potom tiše požádej, ať tě naplní moudrostí a odvahou. Nech tuto odvahu, ať se stane tvou odvahou a moudrost tvou moudrostí. Tvůj ochránce moudrosti šel velkou cestou duchovního bojovníka právě proto, aby ti teď pomohl. Představ si, že jsi plný moudrosti a odvahy. Pak tiše seď a klidně dýchej, zatímco jsi naplněn láskou, silou a moudrostí svého uči-tele… Než otevřeš oči, poděkuj svému učiteli za to, že byl s tebou. Pomalu otevři oči a uvědom si, jak se cítíš.

Užitečná ti mohou být také psaná učení nějakého ochránce moudrosti. Pokud si každé ráno přečteš několik řádek či odstavců, slova nauky ti utkví v mysli a pozitivně ovlivní i celý tvůj den. Ochránci moudrosti vědí, že budeme chtít praktikovat jejich učení, vypůj-čovat si z jejich síly a odvahy, učit se z jejich chyb. Dávní i ti současní ochránci moudrosti vědí, že každý z nás má schopnost dosáhnout v životě velkých cílů.

Mitakuje ojasin je lakotské rčení, které se překládá jako „všichni jsme spříz-něni“. Lakotové je indiánský kmen, známý také jako Oglala Siouxové, z něhož pocházel i slavný svatý muž Černý jelen. Těmito slovy vyjadřují Lakotové svou víru, že vše je propojeno se vším. Všichni jsme spřízněni se všemi, také se zvířaty i rostlinami, s nimiž žijeme na této planetě. Takový princip spatřujeme ve všech pradávných tradicích: Každý z nás má nedotknutelné, vzácné místo v kruhu života. To je důležitá moudrost, která platí po celou dobu našeho života. Může chránit i tebe a provázet tě na cestě bouřlivým obdobím. Když je všechno kolem zmatené a chaotické nebo když se tě ostatní snaží příliš ovlivňovat, pak se můžeš spolehnout na tuto pravdu: Pamatuj si, že jsi sou-částí něčeho výjimečného. Tato moudrost tě může dostat (a dostane) i přes ty nejtěžší chvíle. Jakmile máš problémy, můžeš se navracet k hlasům dávných předků a ochránců moudrosti, kteří tady žili dříve a dokázali překonat své vlastní velké nesnáze.

„Být bojovníkem… To znamená být čestný, odvážný a pevně, ale pokojně stát za vším, co znamená život.“

—Steven Mc Fadden, novinář a aktivista

Přijímání posvátné moudrosti

„Země nepatří člověku, ale člověk patří zemi. Všechno je vzájemně propoje-no, jako krev, která nás všechny pojí. Pavučinu života neutkal člověk – ten je sotva jedním jejím vláknem. Jak nakládá s pavučinou, tak nakládá sám se sebou. Všechno je spolu provázáno.“

—náčelník Seattle, z indiánského kmene Suquamišů

Posvátná moudrost je mocnou silou, z níž můžeme kdykoli čerpat. Přináší nám odhodlání a pochopení, že máme sebrat odvahu, riskovat, a pomoci sobě i ostatním. Cesta bojovníka je hledání a poznání našeho místa v tom velkém kruhu. Dokážeme-li najít cestu k poznání sebe sama a BÝT sami sebou, na-lezneme opravdovou sílu a štěstí.

Zde je jednoduchá meditace, která tě do této moudrosti pomůže zasvětit. Měla by trvat asi deset minut. Všechny tradice, které využívají podobná cvičení,


Iluze nás omezují. „Přesvědčují“ nás, abychom uvěřili něčemu, co nás ve sku-tečnosti může zranit. Život v iluzi, jako třeba: „Nikdy nemohu odporovat svým rodičům,“ nás může držet zpátky. Už ti někdy někdo lhal, třeba že ti říkal, „to ti neublíží“ nebo „na tom nezáleží“, ale ve skutečnosti ti to ublíži-lo nebo na tom záleželo? Když žijeme v takových iluzích, musíme vyvinout spoustu energie k tomu, aby se nepřišlo na to, že jsou to lži. A proto existují mnohé tajnosti, které chrání lži před prozrazením. Výrobci cigaret se nás po-mocí obrovské reklamy snaží přesvědčit o tom, že kouření má svá pozitiva! Reklamy na alkohol dělají totéž: Přesvědčují nás, že pokud na našich večírcích bude chybět právě ten jejich drink, neužijeme si tolik zábavy (a nebudeme mít tolik přátel!). Když jsme na něčem závislí, obvykle lžeme sami sobě: „Vždyť já můžu přestat, když budu chtít.“ Nebo: „To já dělám jen o víkendu.“ Bojovníci se snaží prohlédnout iluze a pomoci odhalit pravdu, aby se uká-zala všem. Bojovník v tibetské kultuře, nazývaný pawo, se považuje za něko-ho, kdo má dostatek odvahy k tomu, aby byl upřímný a zůstával sám sebou. V tomto světě, který často upřímnost potlačuje, si pawo dává za úkol být opravdový. Takový člověk musí mít víru v sebe sama a silnou odvahu, aby do svého běžného života přinesl pravdu a vytlačil z něj faleš. Duchovní bojovníci cítí silnou potřebu odhalit kolem sebe iluze nebezpečné všem, kteří se v nich pohybují. Rozhlédneš-li se z veliké hory, i ty můžeš iluze prohlédnout.

„Nejúžasnější věc, jakou může člověk na tomto světě udělat, je vytěžit ma-ximum z toho, co mu bylo dáno. To je úspěch, a jiný neexistuje.“

—Orison Swett Marden, zakladatel časopisu Success.

Existuje jedna iluze, z níž se musíme všichni vymanit, abychom se mohli vy-dat na cestu bojovníka a vkročit do dospělosti tak, aby veškerá naše energie bouřlivosti zůstala nedotčena. Nazývá se velká iluze. Namlouvá nám, že jsme ve svém jádru špatní, slabí, bezmocní či bezvýznamní. Tvrdí nám, že my sami nemáme žádnou posvátnou „medicínu“. Ti, kteří žijí v této iluzi, si při vyty-čování cílů a plnění svých snů nechávají bránit v cestě takovými překážkami, jako jsou chudoba, nemoc, špatné počasí, špatná škola, bezohlední rodiče, (klamné) odsuzování, sociální původ, závislost na drogách či alkoholu anebo nějaký handicap.

Díky vlastním zkušenostem poznali, že na cestě k dospělosti se může objevit mnoho překážek a obtíží. Chtějí, abychom pochopili, že žádná překážka není natolik velká, aby nám mohla zabránit žít plným a tvůrčím životem.

„Rozvoj lidské inteligence a vážnosti spočívá v tom, že se dokážeme sjed-notit s prožitkem záře jasně modré oblohy, svěžesti zelených luk a nádhery stromů a hor. Jsme v přímém propojení s realitou, díky němuž se můžeme probudit a zažívat pocit ryzího a nejprostšího dobra.“

—Chögyam Trungpa, tibetský lama, z knihy Shambhala – posvátná cesta bojovníka

Zbav se iluZe o své beZvýZNaMNosti

„Chceš-li se vydat na cestu, musíš se vzdát iluze o své bezvýznamnosti.“—Carol S. Pearsonová, autorka knihy The Lesson

Je to smutné, ale je to tak. Dnešní lidé již ztratili kontakt s posvátnou moud-rostí a často rezignovali na sebe i na ostatní. Chceme-li nalézt moudrost, ně-kdy musíme nejdřív přestat věřit v nějakou iluzi. Iluze bývá často přesvědčení, které možná kdysi platilo, ale časem ztratilo na smysluplnosti i pravdivosti. Uveďme si několik příkladů takových staromódních názorů: „Dívky by ne-měly studovat.“ „Muži nemají city.“ „Ženy jsou přecitlivělé.“ „Pro muže se nehodí dělat práci ošetřovatele nebo být doma s dětmi.“ Anebo: „Cigarety nejsou návykové.“ Všechny iluze jsou pro duši těžkým zavazadlem. Je to, jako bychom si naložili medicinový váček těžkým smetím a vláčeli ho všu-de s sebou. Budeme zničení a ustrašení. Iluze zakrývají pravdu. Předstírají, že věci jsou takové, jakými se jeví, ale ve skutečnosti je všechno jinak. Muži mají city a cigarety jsou návykové. Iluze, stejně jako přelud, nějak vypadají, a přitom jsou něčím naprosto jiným. Cigarety se dříve propagovaly s tím, že prospívají zdraví! Současné studie ukazují, že citlivost je přirozenou součástí ženské intuitivní povahy, a nikoli nedostatkem.

„Protože jsi jiný než kterákoli bytost stvořená od počátku světa, jsi jedinečný.“

—Brenda Uelandová, autorka knihy If You Want to Write


„Přistupte ke kraji, řekl. Oni odpověděli: Bojíme se. Přistupte ke kraji, řekl. Přistoupili. Strčil do nich… a oni letěli.“

—Guillaume Apollinaire, básník

„Moje terapeutka mi pořád říkala, ať věřím, že »všechno je možné«. Ale pro mě to bylo neuvěřitelně těžké. Nic se mi nedařilo. Říkala, že mám jen na chvíli pobýt s tou myšlenkou, že dobré věci ke mně mohou přijít a přijdou. A to pomohlo. Pak se pro mě věci začaly měnit. Jak jsem jednou přijala tu myšlenku, že všechno je možné, začala jsem si uvědomovat, jaké příležitosti se mi nabízejí.“

—Nina, 18 let

Příliš mnoho dospělých žije v iluzi, že nad těžkosti a problémy se nelze po-vznést. (Nejspíš pár takových budeš znát i ty.) Jedna mladá dívka popisovala, jak jí její matka brání, aby si kladla „příliš velké“ cíle, protože stejně nikdy nic nedopadne dobře. Kárá dceru, kdykoli se jen zmíní o své touze stát se vědkyní nebo spisovatelkou. Příliš mnoho mladých lidí omezují strachy jejich rodičů.

„Chci létat s vrtulníkem. Mámě to připadá nemožné, a třeba má pravdu. Jaký to má smysl? Rodiče si myslí, že můžu »dělat něco lepšího«. Jako co tře-ba? Chtějí, abych měl z NĚČEHO titul. Proč mě zkrátka nemůžou nechat být? Vede to jen k tomu, že chci, aby mi všichni dali pokoj.“

—Jon, 18 let

Naše sny se vyvíjejí v průběhu bouřlivých let. Nikdy si nenech své vlastní sny vymluvit. Nemusíš věřit iluzi, že jsi „uvízl“ v jisté situaci, vztahu nebo v životě. Můžeš využít svou divokost a životní energii, svou medicínu, aby sis vytvo-řil vlastní životní cestu: duchovní cestu, na níž ti bude průvodcem prastará moudrost – odkaz, který jsme převzali, aby nám pomáhal. Cestu, která tě vede do dospělosti plné možností, tvořivosti a setkávání. Ať se pustíš do če-hokoli, neposlouchej cizí strachy a pochybnosti o tom, zda jsi schopen své sny naplnit. Najdi ty, kteří budou tvé sny podporovat. Věř si natolik, abys mohl své sny a ideály následovat bez ohledu na omezování a nedůvěru. Všechny

„Učitelé ve škole ze mě nejsou zrovna nadšení, protože se mi líbí zloducho-vé z Hvězdných válek. Jenže když oni jsou neuvěřitelně ZAJÍMAVÍ. Celé hodiny dokážu vymýšlet nové úžasné padouchy. Znamená to snad, že jsem nebezpečný? Je Stephen King nebezpečný, protože píše skvělé horory? Můj »sen« se vymyká tomu, co uznávají ostatní, takže jsem pro ně outsider.“

—Craig, 16 let

Velká iluze na nás také může působit tak, že se přestaneme snažit o lepší život. Pod jejím vlivem možná uvěříme, že nemáme na výběr a že život je v podstatě jen souhra nepříjemných situací. Tahle iluze nám například tvrdí, že jestli jsme se narodili chudí, chudými už zůstaneme. Že jestli nás rodiče týrají, budeme i my týrat druhé, protože tak jsme se to naučili. Tato iluze nás může odradit od realizace našich snů! Klame nás tvrzením, že pokud máme nějaký handicap, nemůžeme si dávat tak vysoké cíle jako druzí. Říká, že se nelze vymanit ze vztahu, který nám ubližuje. Našeptává nám, že se nesmíme rozhodovat jinak než naši rodiče. Nenechte se klamat a podceňovat.

„Ať jste kýmkoli, ať už je to sůl, ať jste čímkoli, země v tom je vaše síla, nebo jen bílý cukr.“

—Alice Walkerová, afroamerická spisovatelka, autorka knihy Barva nachu.

V pravdě nalezneme sílu kdykoli změnit nebo znovu začít svůj život. Nejsme oběti své situace. Můžeme si vybrat z mnoha možností jak na svou životní situaci zareagovat. Revolucionář Thomas Paine řekl: „V tvých silách je změ-nit svět.“ A ta změna začíná u nás samotných. „My jsme tou změnou, kterou potřebujeme.“ I když jsme někomu podřízeni, můžeme se rozhodnout, jak se svou podřízeností chceme naložit. Všichni máme na výběr. I ty máš na výběr! Můžeš si vybrat, jak použiješ svou divokost. Máš v sobě tuhle neuvěři-telnou medicínu, mocnější než všechny překážky, které leží před tebou. Když se bouřlivá energie spojí s posvátnou moudrostí, je schopná udělat pro tebe neuvěřitelné věci. Jedině „iluze o tvé bezvýznamnosti“ (v jakékoli podobě) ti může znemožnit propojení s touto silou.


Vystřihni kruh (nemusí být dokonalý), veliký asi jako tvá dlaň nebo malý 99

dezertní talířek.Po obvodu propíchej dírky, vzdálené asi 0,5–1 cm od sebe i od okraje. 99

Můžeš k tomu použít děrovačku na papír nebo na kůži (záleží na tloušťce materiálu) anebo šídlo. Pokud použiješ šídlo, podlož si látku dřevěným kuchyňským prkénkem a prorážej ji směrem dolů. Dírky musí být do-statečně velké, aby se jimi dala protáhnout nějaká tkanička nebo kožená šňůrka, která poslouží k uzavírání váčku.Vezmi kus provázku, kůže, konopí nebo šňůrku korálků, o délce asi jako 99

tkanička do bot (60–75 cm), a provlékni jej dírkami.Naplň váček předměty, které pro tebe mají nějakou sílu – obrázky, básně, 99

citáty, tvé oblíbené věci, kamínky, sušené květiny, fotografie – čímkoli, co má nějaký zvláštní význam.

Některé svíce hoří samy a jedna od druhé Jiné jako by ochutnávaly z údivu růží v pokoji A ty jsi právě oním cizincem jenž připutoval

—Rúmí, súfijský mystik a básník

výroba medicinového váčku

„Každé dítě se rodí jako génius.“—Albert Einstein, fyzik

Domorodé kultury a prastará moudrost nám mohou být průvodci a pomoci nám využít energii bouřlivosti pro uskutečnění svých snů. Velmi silným ritu-álem je například výroba medicinového váčku. Mnohé domorodé a původní kultury věří, že každý si v sobě nese „originální“ a jedinečnou „medicínu“. Např. indiáni i příslušníci domorodých afrických kmenů k jejímu probuzení nosí u sebe pytlíčky nebo váčky, které obsahují symboly síly – symboly, které tuto medicínu znázorňují. Medicinový váček je cosi fyzického a reálného, čeho se můžeme při-držet na své cestě životem. Svůj váček si můžeš vyrobit, anebo si nějaký koupit, a ukládat si do něj předměty, které symbolizují to, co chceš vnést do svého života na cestě do dospělosti. Můžeš si do něj dát obrázky, ka-mínky, slova, citáty, bylinky, sny, různé oblíbené předměty, básničky nebo třeba modlitby. Medicinový váček můžeš nosit kolem krku, u srdce nebo si jej ulož na soukromý oltář či nějaké jiné posvátné místo, které patří jen tobě. Podívej se dovnitř vždy, když si potřebuješ připomenout, kdo jsi a kam směřuješ. Přidá-vej do něj věci nebo odebírej, máš-li pocit, že už tam nepatří. Stiskni jej, když máš strach. Medicinový váček se svým obsahem bude pro tebe symbolizovat to, co ti nikdo nemůže vzít nebo zničit.

Jak si vyrobit medicinový váčekNajdi si kus látky nebo materiálu, který má pro tebe nějaký význam – tře-99

ba protože se ti líbí nebo proto, že má zajímavou minulost. Může to být kůže, samet, bavlna či hedvábí, záleží na tom, co je ti blízké. Vhodná je kůže nebo samet, protože se netřepí.


KNihy, Zdroje a ochráNci Moudrosti K této KaPitole

Archetypy šamanské tradice: duchovní cesty vnitřního bojovníka, léčitele, vizionáře a učitele (The Four Fold Way: Walking the Paths of the Warrior, Teacher, Healer and Visionary), napsala Angeles Arrienová, Ph.D. (české vyd. Portál, 2000). Skvělý doplněk k této knize se zaměřením na specifické směry a cvičení. Čerpá z mnoha východních i západních tradic.

The Gift: Poems by Hafiz, překlad Daniel Ladinsky (Penguin, 1999). Úžasná kniha básní, které ti mohou být oporou na duchovní cestě.

The Kingfisher Book of Religions: Festivals, Ceremonies, and Beliefs from around the World, napsal Trevor Barnes (Kingfisher, 1999). Jednoduchý ilustrovaný popis hlavních světových náboženství.

The Nag Hammadi Library, uspořádal James M. Robinson (HarperSanFrancisco, 1990). Nesmí chybět v knihovničce žádného duchovního bojovníka. Obsahuje též Tomášovo evangelium.

Posvátná tajemství Navahů a Tibeťanů: Kruh moudrosti (Navajo and Tibetan Sacred Wisdom: The Circle of the Spirit), napsal Peter Gold (české vyd. Pragma, 2000). Skvělý zdroj informací pro ty, kteří chtějí hlouběji proniknout do významných spirituálních tradic Tibetu a kmene Navahů.

Zen Soup: Tasty Morsels of Wisdom from Great Minds East and West, napsal Lau-rence G. Boldt (Penguin, 1997). Podnětné myšlenky a citáty od ochránců moudrosti.

internetové odkazy

Path of the Feather, www.pathofthefeather.com — Průvodce osobním procesem přerodu a uzdravení cestou šamanismu, léčebných kruhů, duchovních zvířat a moudrosti dávných předků. Obsahuje mnoho odkazů na další podobné za-jímavé stránky.

Spiritual Network, www.spiritualnetwork.net/native/index.html — Tyto stránky nabízejí spoustu informací na různá témata s odkazy na sekce nazvané Lidé z kmene Rainbow, Posvátná Země, Léčebný kruh, Zvířecí totemy a Moudrost, proroctví, šamani. I zde najdete mnoho odkazů na další zajímavé stránky. Tento odkaz určitě stojí za pozornost.

Protáhni tkaničku skrz dírky, a až se oba konce setkají, můžeš je utáh-99

nout tak, aby to celé drželo pohromadě. Také můžeš váček zavřít tím, že omotáš část provázku či korálků těsně pod zřasením anebo jednoduše svážeš konce tkaničky k sobě. Pokud chceš, zbytek tkaničky lze použít k zavěšení váčku na krk.

Nemusíš nutně prorážet dírky a provlékat tkaničku, abys váček uzavřel. Mů-žeš jednoduše uložit všechny předměty do něčeho ve tvaru váčku, a pak jen omotat nějakou šňůrkou korálků, aby tvá „medicína“ nevypadla.

„Modli se, ať porozumíš tomu, co už lidstvo zapomnělo.“—přísloví kmene Lumbíů, Severní Karolina

8

Přirozená euforie

a změněné stavy vědomí

Od šiacu přes výrobu bubnů až k dosažení zóny

„Nepotřebuji drogy. Já jsem droga.“

– Salvador Dalí, malíř

196 8. Přirozená euforie a změněné stavy vědomí 1978. Přirozená euforie a změněné stavy vědomí

pro své následky. Když se trip odehraje přirozenou cestou, získávám něco, co mě posílí. Drogy a alkohol mě dokázaly oslabit. Ta pravá životní euforie nás nestrhne dolů, ale vynese vzhůru, díky ní získáme důvěru v sebe sama a důvěru ve svůj život.“

– Brent, 23 let

Ti z vás, kteří nějaké drogy vyzkoušeli nebo užívají látky, jako jsou marihuana, alkohol, extáze nebo kokain, možná zjistí, že jak jednou člověk zakusí euforii ze skutečných věcí, bude mít pocit, že alkohol ani drogy nestojí za ty peníze a čas, které do nich investuje. Pokud momentálně užíváš drogy nebo alkohol, uvažuj o tom, že si vezmeš na pomoc moudrost z této knihy a přestaneš s tím. Tato kapitola nabízí mnoho možností, jak dosáhnout euforie přirozenou ces-tou, od šiacu – prastarého japonského umění uvolnit v těle přirozené energie, až po dosažení „Zóny“ ve sportu. Experimentuj a hraj si s kterýmikoli z nich, nebo třeba se všemi, když pocítíš touhu po euforii. Prastará moudrost říká, že radost je náš přirozený stav. Není to nic, co bychom museli dobývat nebo oč bychom neustále museli usilovat. Pradávná moudrost nás také učí, že pokud příliš usilujeme o štěstí, míváme pocit, že od nás utíká. Většinou chceme „dosáhnout euforie, abychom se cítili šťastní“. Ale rychle přijdeme na to, že dosahujeme-li euforie nepřirozeným způsobem, štěstí se nám vzdaluje. Dlouhotrvající štěstí je nepostradatelné. Jen zkrátka potřebujeme použít pradávných prostředků, abychom ho probudili. Trvalou radost nelze nalézt v jiné osobě (či vztahu), v předmětu nebo situaci. Dosaže-ní euforie přirozenou cestou spočívá v tom, že probudíme to, co už v sobě máme. To učí ochránci moudrosti již celá tisíciletí – že pravá radost je přiro-zeným stavem našeho bytí. A tak nepotřebujeme „dělat“ nic nepřirozeného, abychom jí dosáhli. Jen bychom si měli uvědomit, že touha zažít euforii je touhou cítit se šťastní. Prastaré tradice nabízejí možnosti, jak odstranit blo-ky, které brání našemu vrozenému štěstí. Takovými způsoby jsou třeba šiacu, meditace, recitace, bubnování, tanec anebo běh…

„Když se chováme úplně bláznivě a necháme sami sebe jen si hrát, zažijeme úžasné stavy. Hra je jednou z přirozených cest k euforickému prožitku. Ze-jména pokud ji necháme, aby nás unášela, kam sama chce, přistaneme na místě, které nám vždycky nabídne nějaké překvapení.“

– Erin, 17 let

„Nejlepší drogou, která dokáže změnit mysl, je pravda.“– Lily Tomlinová, komediální herečka

TOUHA PROŽÍT EUFORII je všudypřítomná. Dosáhnout euforie či zažít změněné či neobvyklé stavy vědomí znamená jednoduše prožít něco, co se nachází mimo hranice všeho „obyčejného“. V mnoha rituálech je dosažení změněného stavu vědomí způsob, jak obohatit své prožitky. Prostřednictvím takového změněného stavu vědomí pak lidé získávají porozumění, dary z du-chovního světa, uzdravení a síly, které mohou využít k pomoci sobě a své komunitě. Modlitba, meditace, jóga, šiacu, recitace, bubnování, tanec a rituál jsou některé ze způsobů, jak dosáhnout neobvyklých stavů vědomí a spojit se s Vyšší mocí, která je v nás i všude kolem.

„Nejlepší euforické stavy zažívám, když se plavím v kanoi po jezeře a při-tom poslouchám reggae. Jen poslouchám a pluju. Mívám pocit, jako by mě táhla jiná loď…“

– Tom, 17 let

Navození změněných stavů je způsob, jak dosáhnout duchovního prožitku – zažít duchovní propojení s něčím větším, než jsme my sami. Ve starých kultu-rách se změněných stavů tradičně využívá jako prostředku spojení s božstvím. Při dosažení změněných stavů nás „prostoupí energie“, které můžeme využít ke zlepšení svého života i života svého okolí. Salvador Dalí má pravdu. Nejlepší euforii máme uvnitř v sobě, a tím kdy-koli nadosah. Když maloval, dosahoval euforických stavů, které mu žádná droga nemohla poskytnout. Drogy a alkohol nabízejí jen slabé, křehké pro-žitky ve srovnání s euforickými stavy, kterých mnozí lidé dosahují díky ma-lování, psaní, meditaci, bubnování a tanci, soutěžím, šamanským cestám či hledání vize (vision quest). Oddáme-li se takovým duchaplným a bezpečným prožitkům, zjistíme, že drogy a alkohol nás běžně omezují.

„Mám zkušenost se změněnými stavy vědomí dosaženými jak prostřednic-tvím drog, tak bez nich. Prožitky bez drog jsou mnohem kvalitnější, a to


„Jako první krok k uzdravení planety je třeba vykročit vstříc kráse uvnitř sebe – spatřit krásu ve svém vlastním srdci, slevit z těch myšlenek, a napra-vit ty formy myšlení, které zastiňují oheň opravdové moudrosti v mysli.“

– Dhyani Ywahoo, náčelnice severoamerické rodové linie Ywahoo

uvolnění úzkosti

„Pravé Tao, to je spontaneita.“– Lao-c’, zakladatel taoismu a autor Tao te ťingu

Než se do toho pustíš, máme tu dvě jednoduchá protažení, která skvěle pomo-hou uvolnit tělo a mysl od nahromaděného tlaku a úzkosti. Je dobré zacvičit si je na začátku a na konci každého dne. Pokud se cítíš „napjatý“ nebo máš obavy z něčeho, co tě čeká, jsou to dobrá cvičení, která pomohou rozproudit čchi do všech částí těla. Také tě uvolní pro šiacu. Možná budeš cítit jemné brnění a zažiješ pocit míru a pohody. Nezapomínej dýchat!

Stoj rozkročný, kolena mírně pokrčená. Uvolni ramena, nech je volně klesnout (aby nebyla přitažena k šíji). Paže jsou volně vyvěšené. Pohupuj pažemi dopředu a dozadu, dopředu a dozadu, zcela uvolněně. Pohybuj se v bocích, paže následují pohyb. Vydrž tak několik minut. Uvědomuj si, jak napětí opouští tvé tělo. Až skončíš, zůstaň klidně stát a volně dýchej. Vnímej různé pocity a prožitky ve svém těle.

odbourání napětí Tento cvik uvolňuje páteř a vše, co může v těle způsobovat ztuhlost a na-pětí. (Pomáhá také proti zácpě.) Prováděj jej na podložce nebo na koberci. A nezapomínej při houpání dýchat.

Obejmi kolena a přitáhni je lehce k hrudi. Bradu polož na kolena. Opatrně se zhoupni na zádech vzad a vpřed. Opakuj pohyb s koleny přitaženými k hrudi nejméně desetkrát. Všímej si, jak se tvá záda uvolňují. Máš pocit, že se zároveň „uvolňuje“ i něco dalšího? Zůstaň pár minut ležet na zádech s koleny nahoře, zvolna dýchej a všímej si různých tělesných pocitů.

euforie Ze šiacu

„Najdi své centrum, a uzdravíš se.“– taoistické přísloví

Šiacu je druh japonské akupresury. Jakmile stiskneme prstem (nejlépe pal-cem) určité oblasti na těle, tělo na tento tlak příznivě reaguje. Tlakem na určitá místa se uvolňují jisté fyzické, emocionální a psychické vjemy. Tuto při-rozenou „euforii“ můžeš probudit stlačováním konkrétních „automasážních bodů“ na svém těle. Výsledkem není jen přirozená euforie, ale je to prospěšné i pro duševní, fyzické a emocionální blaho. Šiacu (v Japonsku) a akupresura (v Číně) jsou známy už minimálně 5 000 let. Lidé většiny kultur používají instinktivně a intuitivně akupresuru už od pradávna. Uvědomil sis někdy, jak si držíš hlavu, když tě bolí, nebo že si tiskneš jiné části těla, aby sis ulevil od bolesti? Všiml sis, že si dáváme ruku na hruď, když jsme smutní? Když si instinktivně tiskneš nějaký bod, například sval, když máš křeč z běhání, podporuješ v té oblasti tok energie. Stlačujeme-li níže popsané body, uvolňujeme zablokovanou tělesnou energii, či její ucpané cesty. V čínské medicíně se tato energie v našem těle (a v každé živé bytosti) nazývá čchi. Tibeťané nazývají tuto energii lung a In-dové prána. Křesťané jí říkají „dech života“. Navahové ji označují jako nilchi’i, Japonci jako kami. Každá kultura má pro tuto energii své pojmenování. Čer-pat z ní můžeme různými způsoby, mj. meditací nebo šiacu. Emoce jsou jednou z forem čchi. Hladiny naší energie (únava, nespouta-nost, lenost, úzkost) jsou různé formy naší tělesné energie čchi. Tuto energii, stejně jako elektřinu, nelze „spatřit“, ale můžeme ji cítit a prožívat. Zdraví naší čchi má vliv na to, jak se celkově cítíme. Stlačováním určitých oblastí na těle můžeme svou čchi rozpohybovat, což bude mít za následek různé tělesné a emocionální prožitky („euforii“). V závislosti na tom, jakého druhu „euforie“ chceme dosáhnout, volíme jisté body, na něž budeme vyvíjet tlak. Aktivace těchto bodů posiluje fyzické, emocionální, duševní i duchovní blaho, protože se tím otevírá průtok energie skrze celé tělo i mysl. Zároveň tak tělem a mozkem proudí větší množství krve a kyslíku. Šiacu nám přináší čirou euforii, na rozdíl od fyzických a duševních reakcí po požití drog či alkoholu. Jednou z největších výhod šiacu je, že si ho může dělat i každý sám. Chceš-li pocítit jeho blahodárný vliv, nebude tě to stát vůbec nic.


V orientální medicíně se srdce považuje za místo, kde přebývá mysl a duše (vědomí). Tibeťané, indiáni i jiné národy věří, že myslíme svým srdcem. A tak, když otevíráme srdce, otevíráme také svou schopnost myslet a tvořit. Chránit si srdce znamená nepustit k sobě žádné zlo. Umístění bodu: Tento bod nalezneme na spodní straně zápěstí, tři prsty nad zápěstím, mezi šlachami. Stejně jako u všech ostatních bodů zatlač na citlivé místo a pravidelně dýchej. Na co se zaměřit: Mačkej bod, pravidelně dýchej a přitom se soustřeď na své srdce. Představ si, že se tvé srdce otevírá. Nech jej, ať se otevře všemu dobrému, co se snaží dostat dovnitř. Zároveň si uvědom, že je tu strážce, který dovnitř nepustí žádnou negativitu či zlo. Všímej si svých emocí.

„velká hrobka“ Tento bod (dairjó) „pročišťuje srdce a zklidňuje ducha“. Je užitečný pro koncentraci a uzemnění, když cítíš, že se tvá bouřlivá energie probouzí, jako při bouřce. Je to dobrý bod „údržby“, který je vhodné stlačovat pravidelně. Napomáhá soustředění – při přípravě na zkoušku či představení nebo v si-tuacích, kdy nutně potřebuješ dávat pozor. Umístění bodu: Tento bod se nachází uprostřed ohybu zápěstí. Na co se zaměřit: Všímej si pocitů „uzemnění“, jak se prudkost přeměňuje ve vyrovnaný proud energie. Když se zklidní tvé tělo, můžeš pocítit silnější propojení se zemí či lepší koncentraci.

hledáNí čchi

Až se budeš zabývat následujícími body na svém těle, to správné místo najdeš snadno: Bude na tvůj dotek citlivé. V japonštině se tento citlivý bod nazývá cukai, což znamená, že „správně bolí“. K tomu, abys dosáhl přirozené euforie, kterou lze pocítit, když se energie čchi rozproudí, je také důležité soustředit svou mysl na to, co děláš. Instruktor šiacu Mark Duhamel doporučuje mít na sobě při následujícím cvičení volné, pohodlné oblečení. Tyto „tlakové body“ však lze využít, kdykoli je potřeba, bez ohledu na to, co máš zrovna na sobě. Všechny jsou snadno přístupné. Má-li se však dostavit žádaný účinek, dýchání je během práce na daném tlakovém bodě nezbytné. Každé cvičení má zvláštní efekt na emo-cionální, duševní a fyzický stav. Názvy jednotlivých bodů, jako třeba „Velká hrobka“, jsou japonská jména stará tisíce let. Jak uvidíš, tato jména představují druh změněného stavu vědomí a účinek, který se během jednotlivých cvičení dostaví.

„vnější zeď“ Tento bod (v japonštině gaikan) je považován za centrální bod, který umožňuje čchi, aby se dostala do všech potřebných částí těla a mysli. Je to bod, který otevírá. Rozproudí energii a v jistém slova smyslu tě „probudí“. Tato vnější zeď je jako velká přehrada: otevře se a vypustí všechnu energii ven. Tohle cvičení můžeš provádět ráno před nějakým sportovním utkáním nebo před vystoupením. Umístění bodu: Tento bod se nachází na hřbetě zápěstí, tři prsty od ohybu zápěstí, mezi dvěma předloktními kostmi (5 cm za zápěstím). Polož prsty na citlivý bod a zatlač (ne příliš silně), přitom dýchej a soustřeď se. Na co se zaměřit: Uvědomuj si, jaké to je, když energie čchi začne proudit do všech částí tvého těla. Jaké máš pocity, když se tělo probouzí? Někdy může být mysl bdělejší a možná pocítíš po těle jemné brnění.

„vnitřní zeď“ Mačkáním tohoto bodu (naikan) chráníme srdce a zároveň jej otevíráme, aby mohlo přijmout energii čchi.

Vnitřní zeď Vnější zeď


Umístění bodu: Tento bod se na-chází na noze mezi palcem a uka-zovákem. Přejeď prstem mezi nimi směrem ke kotníku, a najdi citlivý bod tam, kde se prst zastaví. Na co se zaměřit: Všímej si, jaké tělesné vjemy se objevují při pou-hém stlačování tohoto bodu a pra-videlném dýchání.

„Měl jsem pocit, že se mi »otevře-la« hlava a cítil jsem se v dobrém slova smyslu omámený.“

– Craig, 17 let

sKuPiNová eNergie čchi

„Modlím se a zpívám. A někdy je můj zpěv mou modlitbou.“– Bobby McFerrin, hudebník a skladatel

Pokud se tato cvičení šiacu praktikují ve skupině, účastníci často zjišťují, že dosahují hlubších euforických stavů, utvoří-li „skupinovou čchi“, která vzniká společnou účastí všech a zesiluje prožitek. Zkuste to někdy ve velké skupině nebo ve třídě a uvidíte, že je to jiné. Podobně jako tanec nebo rituál. Skupino-vá energie dokáže posílit změněné stavy vědomí a příjemné prožitky. Tělo nabízí tisíce přirozených cest k euforii. Protahování, dýchání, cvičení, jóga nebo čchi-kung (taoistická cvičení pro dobré zdraví a dlouhověkost), běh nebo karate, to je jen několik málo možností. Pokud ti vyhovuje šiacu, prima. Pokud ne, začni hledat v těch mnoha alternativách jiné způsoby, jak využít svého těla k dosažení přirozených a zdravých změněných stavů vědomí.

„(Květina) řekla: Jen buď, Alice. Bytí je vším. To jásavé, slunečné já, které ti teď chybí, se vrátí, jako vždycky, ale nazpět jej přivede pouze bytí.“

– Alice Walkerová, afroamerická spisovatelka, autorka knihy Barva nachu

„Nesmírná prázdnota“ Tento bod (kokecu) vyrovnává ducha, neboť osvobozuje vše, co je v uvnitř uvězněno. Pokud se v tobě nahromadily různé nechtěné pocity nebo máš-li v sobě uzavřenou tvořivost, pomůže je uvolnit. Říká se mu také „kontrolka“ srdce a považuje se za posvátný. Lze jej velmi snadno najít, protože na dotek bývá obvykle dost citlivý. Když na něj zatlačíš, můžeš zaznamenat vlnu pocitů a myšlenek. Umístění bodu: Tento bod se nachází v horní části břicha uprostřed, kou-sek pod hrudní kostí, asi ve čtvrtině vzdálenosti mezi spodním okrajem hrud-ní kosti a pupkem. Když na toto místo zatlačíš, je poměrně citlivé. Během působení na tento bod, stejně jako na všechny ostatní, je velmi důležité volně dýchat (nezadržovat dech). Na co se zaměřit: Při stlačování tohoto bodu si všímej různých pocitů, které se ti mohou v těle probudit. Někdo přitom vnímá brnění, někdo lehké návaly emocí.

„velká vlna“ Tento bod (taišo) pomáhá regulovat a vyrovnávat hladinu energie čchi. Využij tohoto bodu, kdykoli potřebuješ dosáhnout pocitu vyrovnanosti. Ze-jména když jsi rozzlobený, rozmrzelý nebo frustrovaný, tento bod ti pomůže tvé emoce přesměrovat zdravěji a užitečněji.

Nesmírná prázdnota Velká vlna Velká hrobka


ještě dnes bubnování neustává od časného rána téměř do soumraku. Za soumraku si bubeníci dají přestávku tak na hodinu, aby mohli rozjímat, modlit se nebo meditovat a pak zase ještě několik hodin bubnují. Samo-zřejmě celou tu dobu nebubnují všichni. Bubnuje každý, ale střídají se, protože všichni mají i jinou práci. Zajímavé také je, že každá osoba má svůj charakteristický rytmus, který je pro ni jedinečný. Hlavní bubeník pomáhá každému nalézt ten pravý. V Japonsku, než se přizpůsobilo západní civilizaci, měla každá vesnice tzv. komunitní buben – patřil jedné komunitě. Příslušnost obyvatel k dané vesnici nebyla dána hranicemi, ale doslechem bubnu. Takže čím větší ves-nice, tím větší buben potřebovala. Představ si, jak velký buben by dnes potřebovalo Tokio! Pocházím ze Skandinávie, jejíž původními obyvateli byli Saamiové. Žijí tam stále, a říká se jim Laponci. Buben byl pro ně důležitější než cokoli jiného na světě. Stejně jako Inuité neboli Eskymáci žili za polárním kru-hem, a tak museli vědět, jak přežít v extrémních podmínkách. Jejich ša-mani (duchovní léčitelé a učitelé) se radili s bubnem tak, že na něj hráli a naslouchali duchům, kteří jim řekli, kde by mohlo být dost zvěře, nebo je varovali před nebezpečím. Buben je posvátný nástroj, jeho prostřednic-tvím lze navázat kontakt s Matkou Zemí či Velkým duchem a žít v harmo-nii s celou přírodou. Proč je buben tak důležitý? A proč je důležitější než, řekněme, saxofon? Začneme tím, jak důležité je všechno umění obecně, pak konkrétně hudba, a potom buben. Na toto téma už bylo napsáno mnoho, a já ti nabídnu jen nejstručnější vysvětlení. Původně, až asi do doby před 450 lety, všechno umění – včetně vizuálního umění, hudby, tance, poezie a divadla – se pro-vozovalo výhradně pro církevní či náboženské účely. Umění se také využí-valo k léčení nemocných. Hudba dokáže zvláštním způsobem ovlivňovat mozeček a střední mozek, kde vznikají naše hluboké emocionální reakce. Pokud tedy zapojíš do modlitby či meditace nebo nějaké jiné duchovní praxe i bubnování, které působí na šedou kůru mozkovou, máš k dispozici pravděpodobně spolehlivý způsob, jak dosáhnout změněného stavu vědo-mí. Prostřednictvím recitace, zpěvu a práce s dechem toho lze také docílit. Klasická duchovní hudba a žalmy mají podobný účinek, více nás otevírají duchovnu. Bubnování a recitace nás ovlivňují více na fyzické úrovni a po-vzbuzují naše emoce. Představitelé některých náboženských směrů měli

MedicíNa Z bubNu

„Vesnice bez bubnů je mrtvé místo.“– africké přísloví

„Bubnuju a tančím od svých osmi let. Miluju bubny a teď konečně si vyrábím svůj vlastní.“

– Jenny, 15 let

Jere Truer pořádá skupinová sezení a působí jako průvodce cestou příběhu a bubnování. Věří, že každý potřebuje buben. V mládí se potýkal s alkoholismem v rodině a zjistil, že když skládá hudbu a píše písně, cítí se v bezpečí, silný a v kontaktu se světem. Následující řádky vypovídají o tom, co objevil na své cestě duchovního bojovníka.

Vybubnuj svou bouřlivostnapsal Jere Truer, básník, hudebník, vypravěč příběhů

Bubnování je nezbytné pro většinu kultur. Kultura, která nemá buben, se považuje za ohroženou, protože ztratila kontakt se srdeč-ním rytmem země. Bubeník udává rytmus pro ostatní hudebníky a tanečníky a drží ten puls nebo tlukot, který nás povzbuzuje. To věděli i generálové už ve starověku, jejichž bubeníci celé dny rachotili do pochodu vojsk. Bez bubnů se vojáci snáze unavili a ztratili s ostatními krok. Ze všech těchto důvodů kultury po celém světě udržovaly svou společnost prostřednictvím bubnů pohromadě. V Africe se bubny považují za bohy, protože jsou vy-robeny z živého materiálu (ze dřeva), mají kůži, a když se jich dotkneš, mluví k tobě. V některých afrických vesnicích


radosti a lásky. Rád bych tě tam vzal s sebou. Tato kapitola ukazuje cestu – přinejmenším. Mír, láska a radost s tebou!

Do větru zpíváš a vítr šepotá; do ohně pláčeš a oheň praská; v oceán křičíš a oceán ti vrací echa; do země bubnuješ a země přichází…

– Walker Blackwell, šestnáctiletý básník

„Tam, odkud pocházím, se říká, že rytmus je duší života, protože celý vesmír se otáčí kolem rytmu, a když z rytmu vypadneme, v tu chvíli se do-stáváme do problémů. A proto je buben, hned vedle lidského hlasu, naším nejdůležitějším nástojem.“

– Babatunde Olatunji, nigérijský bubeník

„Život se musí žít jako hra.“– Platón, řecký filozof

výroba vlastního bubnu

„Když vypadneš z rytmu božího víření bubnů, vypadneš z rytmu a míru života.“

– čejenské přísloví

Takto můžeš svým blízkým či přátelům pomoci ke znovunalezení bubnu a je-jího „srdečního rytmu“. Jakmile se jednou pustíš do bubnování (a možná i do tance), snadno a rychle se dostaneš do změněného stavu vědomí. Bubny v tobě probudí vzru-šené stavy tělesných prožitků, emocí a představ. Tělu prospívá pohyb a hlasu vydávání zvuků. Tobě prospěje, když ucítíš ve svém těle celou tu spoustu vibrací, které obživnou, až spolu s ostatními začneš bubnovat. A jak zdůraz-nil Jere, bubnování je skvělý způsob, jak se vhodně a tvořivě zbavit hněvu a napětí. Ty nemáš buben? Nevadí, tady je snadný a levný způsob, jak si jej vy-robit.

strach z toho, co by takové podněcování emocí mohlo znamenat, a tak bubny z náboženského života mnoha západních kultur zmizely. Bubnování uzdravuje tělo. Funguje na hluboké emocionální úrovni, propojuje nás se zemí a s naší komunitou. Ale stejně, proč ne saxofon? Je pravda, že hra na saxofon umí tohle všechno také, takže když hraješ na saxík, dej do toho celé srdce! Věřím tomu však proto, že buben je zřejmě prvním nástrojem, na které kdy lidé hráli. Nějakým nevysvětlitelným způ-sobem nás tak spojuje s našimi dávnými prapředky. První buben vznikl tak, že se rachotilo klacky do kamení. O něco později lidé objevili „mem-branofon“ neboli zvuk, který vydává něco, přes co je natažena membrána. Poklepali na zvířecí kůži nataženou přes dutý špalek a vyšlo rezonující „tum-tum“. Jiným prastarým hudebním nástrojem byl dutý rákos. Když se do něj fouká, stává se primitivní flétnou, která má také zvláštní sílu. Už jsi připraven na setkání s takovou energií? Ano? Než se vrhneš na další část této kapitoly, kde tě krok za krokem naučím jak si vyrobit vlastní buben (je to snadné!), povím ti, jak jsem jako malý kluk začal bubnovat a objevil všechny ty skvělé věci kolem. Když mi bylo jedenáct, vstoupil jsem do školního orchestru a chtěl jsem hrát na trubku. Ředitel mě ale dal k bubnům. Chtěl jsem toho nechat, otec mě však přinutil zůstat. Za čas už mi to šlo dobře, a později velmi dobře! Nikdy jsem neměl pocit, že jsem oblíbený ani cool, ale když mě ostatní uslyšeli bubnovat, bylo to, jako by se to z ničeho nic přihodilo. Žil jsem v alkoholické rodině v malém městě na americkém Středozá-padě. Tam na vás buď všichni věděli všechno, nebo jste si museli střežit opravdu velká tajemství. Možná všichni věděli o těch problémech s alko-holem, nevím to jistě. Ale choval jsem to velké tajemství a cítil jsem se kvůli tomu hodně sám. Bylo ve mně hodně zloby a osamění a někdy jsem se nedokázal ovládat. Přišel jsem ale na to, že za bubny jsem se mohl přestat ovládat, a přitom mě to nerozhodilo. Cítil jsem, že jsem na tom líp. A někdy jsem se za bubny tak dobře přestal ovládat, že jsem hrál na-prosto skvěle. Uchýlil jsem se k hudbě, abych se vyléčil a cítil se bezpečně. Někteří moji přátelé dali přednost drogám a alkoholu, jiní sexu a někteří dokonce násilí. Tím, že jsem se uchýlil k hudbě, neublížil jsem sobě ani nikomu jinému. O té posvátné stránce hudby a bubnování jsem se dozvě-děl až mnohem později. A přece, něco ve mně… nebo snad duchovní svět okolo mě… mě přivedl k tomuto dobrému, čistému, sladkému prameni


Krok 3: Zapiluj oba okraje sudu. Horní část by měla být hladká, protože na ni budeš upevňovat kůži a narážet na ni rukou. Horní okraj by tedy měl být zapilován o trochu více než spodní, až bude krásně hladký. Nezáleží na tom, který konec sudu si určíš jako horní. To je jen na tobě.

Krok 4: Celý sud obrus smirkovým papírem. Věnuj se hlavně hornímu okraji, kam budeš později připevňovat kůži.

Krok 5: Teď budeš řezat kůži. Vyndej ji ze dřezu nebo kbelíku. Odřízni ji ost-rými nůžkami nebo nožem tak, aby jí bylo dost na zakrytí horní části bubnu. Kolem dokola by mělo přes okraj přesahovat minimálně 10–13 cm.

Krok 6: Povrch kůže na obou jejích stranách se liší. Hladká strana bude na tvém bubnu lícová. (Kdybys náhodou omylem upevnil kůži hrubou stranou vně, neboj se, tvůj buben tím nijak neutrpí.) Teď natáhni kůži na sud. Přibij první hřebík asi 2,5–4 cm od horního okraje sudu. Pak přejdi na druhou stra-nu sudu a pevně natáhni kůži směrem k sobě a pak dolů. Tím vznikne na kůži záhyb. Druhý hřebík přibij sem – na druhou stranu sudu od prvního hřebíku. Zatluč další dva hřebíky tak, aby spolu s prvními dvěma vytvořily kříž (+). Vždy natáhni kůži velmi pevně k sobě a dolů. Zde je užitečné mít pomocníka, který ti pomůže kůži natáhnout a přidržet. Až přibiješ první čtyři hřebíky, na kůži už by neměly být žádné záhyby. Pokud se přesto objeví malé zvrásnění, odstraníš ho tím, že přidáš jeden hřebík. Pak zatluč další čtyři hřebíky mezi ty první čtyři stejným způsobem. Tak vznikne dvojitý kříž.

Co budeš potřebovat:dvacetilitrový dubový soudek (obvykle se používá ke kvašení vína či výro-99

bě slivovice). Sehnat se dá u vinařů a u prodejců různých nádob. Podívej se na internet, a určitě něco objevíš.čtverec surové kůže o velikosti zhruba 60 × 60 cm, dostatečně velký, aby 99

zakryl hrdlo sudu. (Lze sehnat u některých prodejců koženého zbo-ží, v koželužnách, některých opravnách obuvi nebo se porozhlédni na internetu.)palici99

běžné kladivo99

velký plochý šroubovák99

polohrubý pilník (velký řemeslnický pilník)99

hrubý smirkový papír99

asi 30 hřebíků o vel. cca 1,3 cm99

kleště (kombinačky)99

ostré nůžky99

lak nebo barvu (trochu)99

Surová kůže bude po zakoupení tvrdá a nepoddajná. Než začneš s výrobou bubnu, bude potřeba ji namočit minimálně na 24 hodin, aby změkla. Můžeš ji namočit ve dřezu nebo v kbelíku s vodou.

Samotná výroba bubnu může být rituálem nebo součástí rituálu a trvá hodi-nu až dvě (plus dalších 24 hodin vysychání). Můžeš se domluvit se skupinou přátel nebo ve třídě, že si bubny vyrobíte společně. Jedna skupina, kterou Jere Truer vedl, tomu věnovala celý víkend a nakonec uspořádali závěrečnou ceremonii s bubnováním – každý na svůj nový buben.

Krok 1: Vezmi palici a vyraž dno i víko sudu. Jestli máš chuť, můžeš u toho křičet a ječet. Zároveň se ale soustřeď na to, co děláš. Dej pozor, abys neudeřil do těla sudu.

Krok 2: Odstraň kovové obruče z obou konců sudu. To lze udělat tak, že zarazíš ostrou hranu šroubováku pod obruč směrem k okraji sudu a udeříš do držadla šroubováku kladivem. Někdo to dělá tak, že jednoduše vybouchá obruče kladivem. Jak snadno to půjde, to záleží na konkrétním sudu.

Krok 1 Krok 2 Krok 3


Najdi si rytmus svého bubnu Nech svůj buben, ať k tobě promlouvá. Nemusíš být muzikant, aby sis mohl bubnu užívat. Říká se, že každý buben má svůj vlastní rytmus neboli svého „ducha“. Ten rytmus najdeš tak, že si se svým bubnem budeš prostě hrát. Promlouvej k němu svými údery a on ti bude odpovídat zvukem. Jere Truer ve svých seminářích o medicíně z bubnu doporučuje požádat své sny, aby ti „hlas“ či rytmus bubnu zjevily. Večer poté, co sis vyrobil buben, požádej sny o rytmus tohoto bubnu. Aby to fungovalo, není nutné si sen zapamatovat. Důvěřuj tomu, že rytmus k tobě přijde, a začni bubnovat svobodně. Máš svůj vlastní specifický rytmus, a ten najdeš. (Jak myslíš, že lidské bytosti vyloudily první zvuky? Představuj si, že tvůj buben je první buben!) Dřív než se začneš učit od nějakého instruktora, je lepší chvíli si s bubnem pohrávat. To ti umož-ní uslyšet hlas svého bubnu a neuzavřít se v představě, jak „by to mělo“ znít.

„Jsem šťastný člověk. Moji přátelé si toho všimli a říkají, že jsem při na-rození spolkl pilulku štěstí! Hodně bubnuju. Ale nebubnuju proto, že jsem šťastný. Jsem šťastný, protože bubnuju.“

– Lance, 20 let

Krok 7: Zatluč zbývající hřebíky kolem dokola, aby vzdálenost mezi nimi tvořila vždy cca 2,5 cm. Budeš potřebovat 24–32 hřebíků, aby kůže bezpečně držela.

Krok 8: Odstřihni přebývající kůži. Většina lidí ji odstřihává blízko hře-bíků. Pokud chceš, můžeš ji však od-řezat v různých délkách a tvarech. Nezapomeň, že kůže později zase ztvrdne a bude velmi nepoddajná, takže pozor, abys tam neměl žádné ostré hrany. Jakmile jednou ztvrdne, tvar jí už zůstane napořád.

Nech buben minimálně 24 hodin „usadit“, dokud kůže neztvrdne. Až vyschne, můžeš na něj začít bub-novat. Tělo bubnu můžeš pomalo-vat barvami nebo dřevo jednoduše nalakovat. Nenanášej barvy ani lak na kůži, protože by to ovlivnilo zvuk bubnu a barva by stejně brzy začala praskat a olupovat se.

Krok 6 Krok 6 – pokračováníKrok 7 Krok 8

Najdi si rytmus svého bubnu


jen proto, abys vyhrál, pak budeš z každé prohry zdrcený. Také zapomeneš na to, že i tví soupeři chtějí být dobří a vynakládají na to tolik úsilí jako ty. Jdi do toho s lehkostí a s radostí, a euforie přijde, stejně jako se jednou objeví ten zásah, ta potřebná rychlost.

Sportovci, kteří zónu neprožívají, se obvykle soustředí jen na výhru nebo na body, a ne na samotné hraní hry. Chybí jim hlubší propojení s jejich činností, a proto obvykle necítí skutečné naplnění. Možná někdy vyhráli, ale propás-li příležitost sjednotit se s něčím větším a déletrvajícím, než je výhra. Tak vzniká tendence hledat euforii jinde. Třeba v drogách, alkoholu, násilí nebo

sexu. Možná proto slýcháme často o známých sportovcích, kteří propadli drogám, nebo kteří jsou agresivní. Samotná výhra nikdy nikomu nepřinesla trvalé štěstí.

„Ať je tvá přirozenost vidět a slyšet.“– hurónské přísloví

Malé upozornění

„Život je hravost… Potřebujeme si hrát, abychom znovu dokázali odhalit to kouzlo všude kolem nás.“

– Flora Colao, sociální pracovnice specializovaná na dětské násilí

V ideální situaci nám sportování přinese radost, zážitek společného prožitku a dobré zdraví. Ale má to i svou stinnou stránku: může nás odvrátit od jiných cenných životních prožitků. Sport, stejně jako tanec, meditace nebo šiacu, je jen jedním článkem v rozmanitém řetězci životních prožitků. Věnujeme-li příliš mnoho času jednomu sportu nebo sledování sportů, o hodně přijdeme. Umožníme-li jediné činnosti, aby zcela ovládla náš život, můžeme se cítit po-raženi a ne dost dobří, když nám ten sport či aktivita nepřinesou úspěch nebo štěstí. Pokud vložíme veškerou svou energii do jednoho sportu, ale nevytvo-říme tým nebo nám zranění nedovolí hrát dál, můžeme upadnout do deprese a mít potíže. V tomto životním období se snaž dát šanci svým rozmanitým vlohám a zájmům. Prožívej spoustu věcí, díky nimž se budeš cítit dobře.

Běh i jiné sportovní disciplíny připravují tělo na dospělost, probouzejí vnitřní i vnější sílu. Když zdravou cestou dosáhneme dobrého výsledku ve sportu, otevírají se pocity, které nás motivují k tomu, abychom víc konali, víc byli a víc doufali. Kdykoli se vymaníte ze svých běžných hranic, otevíráte se novým možnostem. To je samo o sobě velkou euforií.

„Běh je také prostředkem komunikace s přírodními silami. Na Jihozápadě se rituální běžecké závody pořádají, aby přivolaly déšť a hojnou úrodu, v prérijních oblastech mají pomoci obje-vit bizona, za severním polárním kruhem zase provázet duše mrtvých.“

– z knihy The Native American Almanac

jak při sportu dosáhnout „zóny“

Aktivně99 využívej svou představivost. Představuj si, že ti to jde líp, že skáčeš výš a běžíš rychleji. Snaž se to všechno vidět, jako by se to opravdu dělo.Zaměř se na to, co děláš. 99 Přestaň to brát jako „představení“ pro druhé. Odhoď obavy z toho, že to děláš pro přátele, příbuzné nebo fanoušky (máš-li nějaké).Vybičuj se. Vyburcuj se a ponoř se „dovnitř“ toho, co právě děláš. Není to 99

jiné, než když píšeš knihu, maluješ nebo zpíváš – dej se do toho naplno. Udělej si z té fyzické aktivity meditační předmět. Otevři se všem možnos-tem. Tyto možnosti jsou uvnitř v tobě.Vlož do svého sportu lásku a odevzdanost. Tvoje oddanost a láska tě při-99

vedou do neuvěřitelně euforického stavu, který žádná droga nedokáže ani zdaleka napodobit.Nesnaž se dostat k prožitku zóny násilím. Stane se to spontánně, ve chvíli, 99

kdy se soustředíš (medituješ) na to, co zrovna děláš.Bav se a užívej si to. Tuhle euforii nelze prožít, budeš-li příliš křečovitý 99

a budeš-li se brát příliš vážně. Bezhlavý závod je destruktivní. Když jen bezhlavě závodíš, ztratí se ti smysl sportu, což je vydat ze sebe maximum, nikoli však nutně „porazit“ toho druhýho týpka. Přistupuj k závodění s re-spektem ke svým soupeřům. Budeš-li příliš soutěživý a budeš-li soutěžit




Z anglického originálu The Thundering Years:

Rituals and Sacred Wisdom of Teens (Bindu Books, 2001) přeložila Lucie Hanigerová. Básně přeložil Pavel Sobek.Vydalo nakladatelství DharmaGaia v Praze roku 2011.

Odpovědný redaktor Lumír Kolíbal.

Fotografie na obálce Petr Kučera.Fotografie na straně 22–23 a 244–245 Jiří Souček;

na straně 216–217 a 220–221 Petr Kučera. Ostatní fotografie Martin Třešňák a archiv nakladatele.

Sazba & typografie [email protected]. Tisk PBtisk Příbram.

ISBN 978-80-7436-018-3.

DharmaGaia, Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, tel. +420 224 238 551, e-mail: [email protected], www.dharmagaia.cz

Distribuce: Kosmas — Lublaňská 34, 120 00 Praha 2tel./fax +420 222510 749, 222 515 407

obsah

Poděkování

Úvod: Naslouchat bouřlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1. Cesta duchovního bojovníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2. Moudrost vran a síla příběhu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

3. Síla bouřlivosti: Jak probudit svého tvořivého ducha . . . . . . . . . 53

4. Proroctví z přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

5. Obřadní kruh: ceremonie a přechodové rituály . . . . . . . . . . . . 105

6. Meditace pro bdělého bojovníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

7. Vědomé snění od Laurel Ann Reinhardtové. . . . . . . . . . . . . . 177

8. Přirozená euforie a změněné stavy vědomí:

Od šiacu přes výrobu bubnů až k dosažení zóny. . . . . . . . . . . 195

9. Bouřliváci: Projevy bezmezného soucitu . . . . . . . . . . . . . . . 221

10. Hledání moudrosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

Epilog: Poselství od Jeho Svatosti 14. dalajlamy . . . . . . . . . . . . . 255

Bibliografie citovaných ochránců moudrosti . . . . . . . . . . . . . . 256

O autorce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Documents

„Tato kniha popisuje mnoho způsobů, Julie Tallard ...Dante Alighieri v první části své Božské komedie, nazvané Peklo, píše: „V půl naší zemské pouti když se vkročí,