BILANCE ŽIVIN V EKOLOGICKY HOSPODAŘÍCÍM PODNIKUeagri.cz/public/web/file/26926/Bilance_zivin.pdf · 2013. 3. 5. · Příloha č. 1 Správná praxe v ekolog. zemědělství –

Zpracováno s podporou Ministerstva zemědělství ČR

BILANCE ŽIVIN V EKOLOGICKY

HOSPODAŘÍCÍM PODNIKU

Metodická pomůcka

Bilance živin v ekologicky hospodařícím podniku

Autorský kolektiv: Dr. Ing. Pavel ČermákIng. Jan DvorskýIng. Jan Klír, CSc.Ing. Eva Kunzová, CSc.Ing. Roman Rozsypal, CSc.Ing. Květuše Hejátková

Oponent:Prof. Ing. Jan Křen, CSc.

Metodická pomůcka byla vytvořena v podpůrném programu 9.F.gMetodická činnost k podpoře zemědělského poradenského systému Ministerstva zemědělství ČR

ZERA–Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s.V. Nezvala 977, 675 71 Náměšť nad Oslavou, Tel.: 568 620 070, e-mail: [email protected], www.zeraagency.eu

1. Obsah

1. Obsah............................................................................................................... 32. Úvod ................................................................................................................. 53. Současná úroveň hnojení a bilance živin v ČR ............................................ 64. Metodika bilancování živin .......................................................................... 115. Stanovení hnojení (plány hnojení) na základě bilancování živin v zemědělských podnicích ...........................................................................14 5.1 Praktický návod výpočtu bilance živin (stanovení bilančního odhadu) ...14 5.2 Metodický návod pro stanovení potřeby přívodu živin v ekologickém zemědělství ...........................................................................14 5.3 Postup stanovení potřeby hnojení (přívodu živin) .......................................166. Příloha č. 1 Správná praxe v ekolog. zemědělství – hnojení a výživa rostlin ..............................................................................24 6.1 Hnojení dusíkem ............................................................................................24 6.1.1 Hnojení statkovými hnojivy ...........................................................................25 6.1.2 Zelené hnojení ...............................................................................................27 6.2 Půdní reakce – pH ........................................................................................ 31 6.3 Hnojení minerálními hnojivy .........................................................................337. Příloha č. 2 Legislativní podmínky pro výživu rostlin, hnojení, výrobu a ošetření hnojiv a kompostů ...........................................................348. Příloha č. 3 Terminologie hnojiv ..................................................................409. Příloha č. 4 Literatura ...................................................................................4210. Příloha č. 5 Doporučená literatura. .............................................................4211. Odkazy ..........................................................................................................4312. Používané zkratky .........................................................................................43

Metodická pomůcka: Bilance živin v ekologicky hospodařícím podniku 5

2. Úvod

Základem hospodaření v systému ekologického zemědělství je fungující agroekosystém s co nejuzavřenějším koloběhem živin a využíváním vlastních zdrojů zemědělského podniku. V zájmu omezení ekologických rizik a dosažení přiměřeného ekonomického výsledku je nutným předpokladem vyvážený osevní postup, který svou multifunkční povahou působí pozitivně v daných klimatických a půdních podmínkách především na:

– vyváženou bilanci živin a organické hmoty v půdě,– obnovu půdní úrodnosti,– omezení eroze půdy,– omezení vývoje kritických škodlivých činitelů, zvláště plevelů,– zajištění rozvoje biodiverzity pěstovaných plodin v zájmu přežívání prospěšných organismů,– dodržování optimálních pěstitelských opatření ve vhodných termínech.

Osevní postup v kombinaci s organickým hnojením a přiměřenou kultivací půdy v optimálních termínech za-bezpečuje požadovanou mobilitu živin.

Cílem ekologického zemědělství by měla být podpora biologické aktivity půdy, pěstování zdravých rostlin s dobrou osvojovací schopností pro živiny, vhodné střídání plodin tak, aby se proces uvolňování a osvojování živin urychlil. Ostatní živiny, které se nemohou takto uvolnit, se musí dodat ve formě hnojiv, která povoluje legis-lativa EZ. Nosným zdrojem živin pro ekologické zemědělství jsou statková a organická hnojiva (hnůj, meziplodi-ny, komposty, zbytky rostlin) a rostliny se schopností poutat vzdušný dusík. Předpokladem co nejobjektivnějšího vybilancování živin v půdě je získání co největšího množství informací o vstupech a výstupech živin s uplatněním správného modelu bilance živin. Z principů ekologického zemědělství vyplývá nutnost hospodařit na půdě s dlouhodobě vyrovnanou bilancí živin. Předkládaná metodická pomůcka má pomoci praxi v rozvoji ekologic-kých systémů – podniků. Vznikla s dostupných informací stávající praxe, studií, výzkumu a zkoušek ÚKZÚZ.

Při sběru dat a tvorbě metodiky se potvrdila potřeba další podpory výzkumu v ekologickém zemědělství v ČR, kooperace se zahraničními výzkumnými pracovišti a praxí pro prezentaci a využití výsledků.

Tab. 1: Struktura půdního fondu ekologického zemědělství ČR

Ukazatel 12/31/2005 12/31/2006 5/31/2007Počet ekofarem 829 963 1 146Výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy (ha)

254 982 281 535 315 581

Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy na celkové výměře zemědělské půdy v ČR (%)

5,98 6,61 7,41

Výměra ekologicky obhospodařované orné půdy (ha) 20 766 23 478,57 30 580Výměra ekologicky obhospodařovaných trvalých travních porostů (ha)

209 956 232 189,53 258 079

Výměra ekologicky obhospodařovaných trvalých kultur – sady, vinice (ha)

820 1 195,61 1 590,58

Ostatní ekologicky obhospodařované plochy (ha) 23 440 24 670,97 25 331,42Počet výrobců biopotravin 125 152 178

6 Metodická pomůcka: Bilance živin v ekologicky hospodařícím podniku

3. Současná úroveň hnojení a bilance živin v ČRJednou z podmínek pro zachování půdní úrodnosti je pravidelné navracení z půdy odebraných živin a do-

statečný přísun organických látek (OL) do půdy. Vedle používání minerálních hnojiv (tabulka 2) jsou tedy vý-znamným zdrojem živin i statková hnojiva, zejména živočišného původu (tabulka 3). S ohledem na pokles stavu hospodářských zvířat v ČR (tabulka 4) je ve statkových hnojivech živočišného původu aplikováno odhadem pouze 0,55 t OL v průměru na 1 ha zemědělské půdy, resp. 0,77 t OL v průměru na 1 ha orné půdy (dle pro-dukce statkových hnojiv uvedené v tabulce 5). V posledních letech se zvyšuje podíl používání statkových hnojiv rostlinného původu, zejména slámy obilnin. Z organických hnojiv jsou používány různé komposty (průmyslový kompost, faremní kompost apod.), avšak jejich podíl na přísunu živin do půdy, podobně jako u upravených kalů, je v průměru ČR zanedbatelný.

Tabulka 2: Průměrný přívod živin v minerálních hnojivech (kg . ha-1 z. p.)

1985 1990 1995 2000 2005 2006N 102,7 89,8 55,4 58,9 73,2 77,4P2O5 84,3 56,8 14,6 10,8 11,7 11,7

K2O 80,7 50,8 12,8 6,2 7,7 9,4

Celkem 267,7 197,4 82,8 75,9 92,6 98,5

Zdroj: MZe ČR

Tabulka 3: Průměrný přívod živin ve statkových hnojivech živočišného původu (kg . ha-1 celkové zemědělské půdy ČR, uvedeno v exkrementech hospodářských zvířat, po odpočtu ztrát živin ve stáji a při skladování stat-kových hnojiv)

1985 1990 1995 2000 2005 2006N 41,0 41,5 27,0 23,2 20,1 20,0P2O5 25,5 26,0 17,7 15,9 13,0 12,9

K2O 47,1 47,0 29,3 24,2 20,9 20,6

Celkem 113,6 114,5 74,0 63,3 54,0 53,5

Zdroj: VÚRV, v.v.i.

Údaje o spotřebě minerálních hnojiv, které uvádí MZe, se vztahují k výměře zemědělské půdy, ze které je od roku 1997 odečítána výměra nevyužívané půdy (úhory). Např. v letech 2002 – 2006 byla celková spotře-ba minerálních hnojiv v ČR (vypočtená na základě údajů o výrobě, exportu a importu) rozpočítána na 4 mil. ha zemědělské půdy.

S klesajícími stavy hospodářských zvířat (tabulka 4) se snižuje i přísun živin ve statkových hnojivech živočišné-ho původu do půdy (tabulka 3). Z porovnání se spotřebou minerálních hnojiv (tabulka 2) např. vyplývá, že za-tímco v roce 1985 činil podíl fosforu a draslíku ve statkových hnojivech pouze 1/3 celkového přívodu do půdy, v roce 2005 je to již opačně a statková hnojiva živočišného původu jsou dvakrát významnějším zdrojem fosforu a draslíku než hnojiva minerální.

Zatížení zemědělské půdy hospodářskými zvířaty se obvykle vyjadřuje v dobytčích jednotkách (1 DJ = 500 kg živé hmotnosti) na hektar zemědělské půdy. Nynější hodnota 0,37 DJ.ha-1 je méně než poloviční nejen ve srov-nání s údajem z počátku devadesátých let, ale i v porovnání s průměrem „starých“ zemí EU 15. V ekologickém zemědělství se zatížení DJ.ha-1 pohybuje průměrně v rozmezí 0,33 – 0,35 DJ.ha-1.


Tabulka 4: Stavy hospodářských zvířat v ČR (mil. ks) a počet dobytčích jednotek (DJ) v průměru na 1 hektar celkové zemědělské půdy v ČR

1985 1990 1995 2000 2005Skot 3,60 3,51 2,03 1,57 1,40Prasata 4,30 4,79 3,87 3,69 2,88Drůbež 31,90 31,98 26,69 30,78 25,37DJ.ha-1 0,81 0,81 0,51 0,42 0,37

Zdroj: ČSÚ, VÚRV, v.v.i.

Tabulka 5: Odhad produkce statkových hnojiv v ČR (mil. t, vypočteno na základě stavu zvířat a normativní produkce statkových hnojiv)

1985 1990 1995 2000 2005Hnůj1) 26,2 25,6 15,6 12,4 10,9Močůvka 13,3 13,1 8,0 6,3 5,5Kejda 11,9 12,4 9,0 8,1 6,5Drůbeží trus 0,3 0,3 0,2 0,2 0,2

Zdroj: VÚRV, v.v.i.Poznámka: 1) včetně drůbežího trusu s podestýlkou („drůbeží podestýlka“)

Odhady produkce statkových hnojiv jsou však vždy zatíženy určitou chybou, pramenící z nedostatku přes-ných informací o způsobech ustájení hospodářských zvířat, skutečné produkci statkových hnojiv, jejich kvalitě a obsahu živin. Hodnoty v tabulce 5 vycházejí ze stavů hospodářských zvířat zjišťovaných v rámci pravidelných ročních šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ). Od roku 2001 však již nejsou zjišťovány počty hospodář-ských zvířat chovaných mimo rezort zemědělství, tedy v rámci „hobby aktivit“ obyvatelstva.

Obtížně se odhaduje zvláště produkce kejdy, a to vzhledem k její různé kvalitě a zejména obsahu sušiny. S ohledem na srovnatelnost údajů je v tabulce 5 uvedena produkce kejdy s průměrnou sušinou, podle přílohy 3 vyhlášky č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve znění vyhlášky č. 399/2004 Sb. Obdobná situace je i v odhadu produkce močůvky. Vazných stájí s fungujícím samostatným odvodem močůvky ubývá, většinou se ze stáje vyhrnuje chlévská mrva i s močůvkou a při nedostatečném množství steliva se pak močůvka uvolňuje na hnojišti, společně s hnojůvkou.


Graf 1: Průměrné zatížení hospodářskými zvířaty (DJ . ha-1) ve vybraných zemích EU

Graf 2: Průměrný přívod dusíku do půdy v minerálních hnojivech a v ostatních zdrojích (statková hnojiva, biolo-gická fixace N, spady N z ovzduší) ve vybraných zemích EU, v kg N.ha-1 zemědělské půdy


Vhodným indikátorem úrovně využití dusíku je údaj o bilančním přebytku dusíku, který se rovná celkovým ztrá-tám N do ovzduší a do vod. Bilance dusíku za celou ČR (tabulka 6) byla porovnávána s bilancí v jednotlivých podnicích v rámci monitoringu účinnosti akčního programu nitrátové směrnice (tabulka 7).

Tabulka 6: Povrchová bilance dusíku v českém zemědělství dle metodiky OECD (kg N.ha-1 za rok, v přepočtu na celkovou zemědělskou půdu)

Období 1986 – 1990 1991 – 1995 1996 – 2000 2001 – 2005Odběr dusíku výnosem 93 80 73 67 Minerální hnojiva (MH) 96 49 55 67 Statková hnojiva (SH) 39 31 25 21 Symbiotická fixace N 21 19 14 10 Ostatní vstupy 33 30 30 30Celkové vstupy dusíku 189 129 123 128Bilanční přebytek dusíku 96 49 50 61Účinnost vstupů 49 % 62 % 59 % 52 %


V souladu s metodikou OECD je v bilanční položce „Odběr výnosem“ započítán podíl živin pouze ve skli-zených hlavních produktech plodin a v pícninách, vč. pastevních porostů. Není zde započítán podíl živin ve vedlejších rostlinných produktech (sláma apod.), které zůstávají buď na pozemku, nebo se do půdy vracejí jako stelivo ve hnoji. Na druhé straně je i přívod živin ve statkových hnojivech živočišného původu uveden bez steliva, tedy pouze v exkrementech, po odpočtu ztrát N ve stájích a při skladování statkových hnojiv (30 %). U fosforu se odečítají ztráty 5 %, u draslíku 15 %. Za ostatní vstupy se považuje přívod živin organickými hnojivy (komposty), příp. organominerálními hnojivy, odpady (upravené kaly), spady, volně žijícími fixátory N, osivem a sadbou.

Tabulka 7: Porovnání bilance dusíku (kg N.ha-1) v šetřených podnicích ve zranitelných oblastech (ZOD) a v eko-logicky hospodařících podnicích (EZ) za hospodářský rok 2004/2005 s průměrem ČR

SH MHSymb. fix.N

Ost Vstupy Výstupy Přebytek ÚčinnostÚčinnost bez ost. vstupů

ČR2004

21 71 9 30 131 76 55 58 % 75 %

ČR 2005

20 69 9 30 128 69 59 54 % 70 %

ZOD 25 73 14 301) 142 93 49 65 % 83 %EZ 18 0 3 281) 49 31 18 63 % 148 %


Poznámka: 1) některé položky (přívod N spady, volně žijícími fixátory N, osivem a sadbou) se v bilancích na úrovni podniků nehodnotí, pro porovnání výsledků s celostátním průměrem zde byly dopočteny; u EZ není započítán přívod osivem a sadbou, neboť hospodaří převážně na trvalých travních porostech


Tabulka 8: Povrchová bilance fosforu a draslíku v ČR dle metodiky OECD(kg P2O5, K2O . ha-

1 za rok, v přepočtu na celkovou zemědělskou půdu)

Období 1986 – 1990 1991 – 1995 1996 – 2000 2001 – 2005Odběr fosforu výnosem 35,0 30,5 29,2 28,2 Minerální hnojiva (MH) 66,1 11,7 10,6 11,7 Statková hnojiva (SH) 25,7 21,2 16,8 14,1 Ostatní zdroje 4,3 3,5 3,6 3,7Celkové zdroje fosforu 96,1 36,4 31,1 29,5Bilance fosforu 61,1 5,9 1,9 1,4

Období 1986 – 1990 1991 – 1995 1996 – 2000 2001 – 2005Odběr draslíku výnosem 63,7 52,2 44,6 37,9 Minerální hnojiva (MH) 63,8 10,4 7,2 7,6 Statková hnojiva (SH) 46,7 36,4 26,3 22,2 Ostatní zdroje 5,9 4,7 4,6 4,6Celkové zdroje draslíku 116,3 51,5 38,1 34,4Bilance draslíku 52,6 -0,6 -6,4 -3,5


Ze statkových hnojiv rostlinného původu vzrůstá význam zejména obilní slámy. Potřeba slámy ke stlaní je od-hadována na 1,5 mil. t (25 % produkce slámy), na základě počtu hospodářských zvířat, používaných způsobů ustájení a průměrné spotřeby steliva. Převážná většina slámy obilnin (4,3 mil. t, 75 % produkce slámy) je tedy ponechána na pozemku a zapravena do půdy. Společně s další slámou (olejnin, luskovin) a řepným chrástem je ve statkových hnojivech rostlinného původu přímo vraceno do půdy 10,2 kg N, 3,9 kg P2O5 a 25,4 kg K2O v průměru na 1 ha zemědělské půdy. Tyto hodnoty se do celkové bilance živin nezapočítávají (vysvětlení na předchozí stránce). Podobně po připočtení obsahu živin ve stelivu k obsahu živin v exkrementech hospodář-ských zvířat (tabulka 3) činí roční přívod živin ve statkových hnojivech živočišného původu 23,1 kg N, 14,8 kg P2O5 a 26,7 kg K2O v průměru na 1 ha zemědělské půdy v období 2001 – 2005.

Údaje o spotřebě hnojiv a bilance živin na celostátní nebo regionální úrovni podávají pouze informativní pře-hled o vstupech a výstupech živin. Nemohou postihnout dílčí koloběhy živin ani detailní procesy jejich přeměn v půdě v konkrétních půdně-klimatických podmínkách. Přesto tyto bilance postihují dlouhodobé trendy a hlavní změny v zemědělském hospodaření. Ve spojení s údaji z dalších zdrojů, zejména z agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP), mohou být bilance živin zdrojem informací např. o nadměrném čerpání rostlinných živin, hlavně P a K z půdy. Údaje AZZP o rychlém poklesu zásob přístupného K v půdě v některých regionech ukazují, že zvláště v případě draslíku je nutné počítat s jeho vyplavováním z půdy zejména na lehkých a střed-ně těžkých půdách. Úbytek draslíku z půdy jeho vyplavením nemůže být plně nahrazen přívodem draslíku z přirozeného zvětrávání minerálů. Jestliže tedy vychází celostátní bilance fosforu a draslíku jako vyrovnaná, resp. slabě ztrátová, znamená to, že vedle podniků vracejících odebrané živiny do půdy existují i podniky hos-podařící s těmito živinami na úkor půdní úrodnosti. Tato nepříznivá situace je typická pro podniky bez chovu hospodářských zvířat.


4. Metodika bilancování živinBilancování živin a sledování jejich účinnosti je vhodným prostředkem pro rychlou diagnostiku situace v hos-

podaření se živinami na různých úrovních agroekosystému. I když zjištěné hodnoty nemohou dát odpověď na otázky o využití živin ani o povaze probíhajících procesů, jsou solidním základem pro další sledování, doporu-čení změn technologie, výzkumná řešení či politická rozhodnutí.

Při zjišťování bilančních odhadů se používají dva hlavní typy bilancí:

faremní bilance („farm balance“, „farm gate balance“),

povrchová bilance („field balance“, „soil surface balance“).

Důležitým pojmem bilancování jsou i tzv. nevyhnutelné ztráty. Bilanční přebytek u dusíku totiž sestává z řady položek, jejichž řídící procesy je obtížné kvantifikovat. Denitrifikace, vyplavení živin, eroze, povrchový odtok, únik čpavku a oxidů dusíku jsou přírodní pochody vyskytující se v ekosystému. I když jsou tyto ztráty změnami hospodaření neodstranitelné, lze je některými opatřeními minimalizovat.

Faremní bilanceV případě výpočtu faremní bilance je hodnocenou jednotkou farma, zemědělský podnik, příp. ve větším mě-

řítku region, stát apod. Započítány jsou všechny toky živin vstupující do farmy a vystupující z farmy. Obvykle se přitom využívá běžných údajů, jež podnik vykazuje v účetnictví. Výhodou této bilance je, že se nemusí sledovat jednotlivé dílčí toky živin uvnitř farmy (stáj – pole, stáj – atmosféra, pole – stáj atd.). Bilančními položkami jsou:

VSTUPY VÝSTUPYnakoupená krmiva tržní produkce živočišnánakoupená minerální hnojiva tržní produkce rostlinnánakoupená statková hnojiva prodaná statková hnojivanakoupená organická hnojiva prodaná organická hnojivanakoupená zvířata ztráty do ovzdušínakoupené osivo a sadba ztráty vyplavením

Povrchová bilanceSledují a kvantifikují se toky živin do a ze systému půda – rostlina. Hranice sledovaného systému mohou být

vymezeny na různých úrovních – pole, výměra zemědělské půdy podniku, regionu nebo státu. Z časového hlediska se nejčastěji využívá období jednoho roku (kalendářního či hospodářského), příp. délka jedné rotace osevního postupu. Vstupy se počítají na povrchu půdy (porostu) a představují hnojiva, spady a fixaci dusíku. Výstupy jsou pak živiny ve sklizených produktech a ztráty (volatilizace čpavku, denitrifikace, vyplavení, povr-chový odtok a eroze), které jsou např. u dusíku v některých bilancích (OECD Soil surface nutrient balance) považovány za ekvivalentní bilančnímu přebytku. Položky povrchové bilance:

VSTUPY VÝSTUPYminerální hnojiva sklizené produktystatková a organická hnojiva eroze a povrchový odtok osivo a sadba denitrifikaceatmosférické depozice vyplaveníbiologická fixace dusíku únik plynů (čpavek, oxidy dusíku)


Příkladem povrchové bilance je bilance živin podle metodiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a roz-voj (OECD, Agriculture Directoriate, Environment Division), jako součást systému agro-environmentálních indi-kátorů. Tzv. „soil surface balance“ je kalkulace, jejímž výsledkem je roční diference mezi vstupy živin do půdy a výstupy opouštějícími půdu. Při jejím použití na celostátní úrovni a na úrovni krajů jsou používány tyto položky a zdroje:

Položky bilance Použití Zdroj údajůVstupy živinMinerální hnojiva + statistika MZe ČROrganická, org.-min.hnojiva + odhad spotřebyUpravené kaly, sedimenty + odhad spotřeby na základě údajů o produkci kalů a jejich

využití v zemědělství, podobně u sedimentůStatková hnojiva + výpočet přívodu živin na základě údajů o stavech zvířat

podle statistiky ČSÚSymbiotická fixace dusíku + výpočet podle ploch luskovin a jetelovin dle statistiky ČSÚFixace N volně žijícími fixátory + odhad 5 kg N.ha-1 Spady živin ve srážkách + prům. 22 kg N, 2 kg P2O5, 4 kg K2O . ha

-1

Osivo a sadba + výpočet podle osetých nebo osázených ploch podle statistiky ČSÚ

Výstupy živinOdběr živin – hlavní produkt + výpočet podle sklizní dle statistiky ČSÚOdběr živin – vedlejší produkt – na regionální úrovni se nehodnotí

Rozdíl při bilancování na úrovni regionů a podniků je zejména v přístupu k hodnocení vstupů živin ve stat-kových hnojivech. V celostátní nebo regionální bilanci je ve vstupech započítán přívod živin jen ve statkových hnojivech živočišného původu. Tento přívod je vyjádřen v exkrementech, tedy bez steliva, po odpočtu ztrát živin ve stájích a při skladování statkových hnojiv. V souladu s tím pak není na straně výstupů započítán export živin ve vedlejších rostlinných produktech, které zůstávají buď na pozemku jako statková hnojiva rostlinného původu (sláma apod.), nebo se vracejí do půdy jako stelivo ve hnoji. Pro účely celostátních bilancí tento postup plně postačuje. Na úrovni podniku jsou potřebné údaje k dispozici, takže výpočet bilance může být přesnější. Přitom se musí zohlednit, jestli se vedlejší rostlinné produkty z pozemků odváží, nebo jsou zapravovány do půdy, příp. ponechávány na jejím povrchu. Na úrovni podniku jsou používány tyto položky a zdroje:

Položky bilance Použití Zdroj údajůVstupy živinMinerální hnojiva + evidence hnojení Organická, příp. organominerální hnojiva + evidence hnojení Upravené kaly, sedimenty + evidence hnojení Statková hnojiva + evidence hnojení Symbiotická fixace dusíku + výpočet podle ploch luskovin a jetelovin Fixace dusíku volně žijícími fixátory N – na úrovni podniku se nehodnotíSpady živin ve srážkách – na úrovni podniku se nehodnotíOsivo a sadba – na úrovni podniku se nehodnotíVýstupy živinOdběr živin hlavním produktem + podniková evidenceOdběr živin vedlejším produktem + podniková evidence


Kladný výsledek bilance dusíku, tedy jeho bilanční přebytek, představuje ztráty. V půdně-klimatických pod-mínkách a systémech hospodaření ČR jsou tzv. nevyhnutelné ztráty dusíku uvažovány v průměrné výši 50 kg N.ha-1 za rok. Zhruba 2/3 přebytku N tvoří ztráty do vod a 1/3 ztráty do ovzduší. V různých podmínkách hospodaření může hodnota i podíl uvedených ztrát kolísat, v závislosti na půdně-klimatických podmínkách a průběhu povětrnosti. Pokud se v bilancích na úrovni podniků nebo pozemků nezapočítávají vstupy dusíku ve srážkách, přívodem volně žijícími fixátory N a osivem či sadbou („ostatní vstupy“, celkem 30 kg N.ha-1), průměrný akceptovatelný bilanční přebytek pak je zhruba na úrovni 20 kg N.ha-1.


5. Stanovení hnojení (plány hnojení) na základě bilancování živin v zemědělských podnicích

Bilancování rostlinných živin (přesněji stanovení bilančních odhadů) není v současné době v ČR povinné. Bilance živin jsou však doporučovány zejména pro vlastní kontrolu správného hospodaření se živinami. Pro stanovení bilance živin je nutné znát tyto údaje:

n Přívod živin hnojením. U statkových hnojiv se započítá celkový obsah živin, bez ohledu na jejich účinnost.

n Přívod dusíku jeho symbiotickou fixací z ovzduší. V bilanci se započítá roční přívod dusíku:

• u luskovin 80 kg N,

• u jetele a vojtěšky 240 kg N,

• u jetelo- nebo vojtěškotrav, příp. u dalších leguminóz 25 kg N,

a to na hektar těchto pěstovaných plodin.

n Odběr živin ve sklizených produktech. K výpočtu se použijí údaje z tabulek 9 nebo 10 (položky hlavní a vedlejší produkt u plodin, kde je toto členění), zvlášť pro hlavní a vedlejší produkt, pokud je odvážen z pozemku. Při pastevním využití se pro výpočet bilance živin za „výnos sklizené plodiny (t.ha-1)“ považuje 70 % výnosu travního porostu (v seně), dosažitelného na pozemku při dané úrovni přívodu živin.

5.1 Praktický návod výpočtu bilance živin (stanovení bilančního odhadu)

n Bilance se počítá jako roční (za kalendářní rok), za každý pozemek (půdní blok).

n Bilance navazuje na záznamy o hnojení a sklizních.

n Na jednotlivých půdních blocích má význam bilanci hodnotit až za několik let, tedy z dlouhodobějšího

pohledu, případně za rotaci osevního postupu.

Kladný výsledek bilance dusíku, tedy jeho bilanční přebytek, představuje ztráty. Zčásti jsou tyto ztráty ne-vyhnutelné a částečně je lze ovlivnit způsobem hospodaření. Při dodržování všech pravidel a zásad správné zemědělské praxe může být dosahován bilanční přebytek dusíku na úrovni 20 kg N.ha-1. U podniků bez hospo-dářských zvířat bývá přebytek nižší. Ekologicky hospodařící zemědělci mohou vykazovat vyrovnanou bilanci, či dokonce bilanční nedostatek. Při vyšším zatížení půdy hospodářskými zvířaty je přebytek N většinou vyšší v důsledku ztrát dusíku při používání statkových hnojiv. Dlouhodobě záporná bilance u fosforu a draslíku svědčí o tom, že se do půdy nevracejí živiny odvezené ve sklizených produktech a že se hospodaří na úkor půdní úrodnosti. Z tohoto hlediska jsou důležité údaje o obsahu přístupných živin v půdě, zjišťovaném při agrochemic-kém zkoušení zemědělských půd (AZZP).

5.2 Metodický návod pro stanovení potřeby přívodu živin v ekologickém zemědělství

Potřeba přívodu živin z hnojení i z jiných zdrojů se stanovuje s ohledem na:

n potřebu živin pro dosažení předpokládaného výnosu plodin a kvality produkce,

n charakteristiky stanoviště (vliv klimatu, půdní druh a typ, propustnost půdy, hladina podzemní vody),

n půdní podmínky (pH, obsah přístupných živin a organické hmoty, poměr kationtů),

n pěstitelské podmínky (předplodina, organické hnojení, zpracování půdy, závlaha),

n ekologická a jiná omezení.


Schéma 1a: Postup při stanovení hnojení plodin v konvenčním zemědělství

Potřeba N na tvorbu výnosu

Potřeba hnojení

Rozdělení dávek, výběr hnojiv, způsob aplikace

Upřesněné hnojení podle skutečných podmínek

Vliv stanoviště (–)

Aktuální obsah Nmin v půdě (+, –)

Požadavky na kvalitu produkce (+,–)

Obsah N v rostlinách (+, –)

Využitelný N z dříve aplikova-ných statkových hnojiv (–)

Omezení z hlediska nitrátové směrnice

Podmínky pro mineralizaci N v půdě

Využitelný N ze symbiotické biologické fixace (–)

Jiná omezení (chráněné oblasti, dotace apod.)

Stav porostu (počet odnoží, choroby apod.)


Schéma 1b: Postup pro odhad přívodu N v ekologickém zemědělství

Při stanovení potřeby hnojení následné plodiny dusíkem, fosforem a draslíkem se postupuje jinak než při bilan-cování živin. Zde jsou uvedeny hlavní rozdíly:

n Započítává se potřeba živin nejen pro tvorbu hlavního produktu, ale i vedlejšího produktu, i když není odvá-žen z pozemku (tabulky 9 a 10, položka celkem).

n Využívají se údaje o půdně-klimatických podmínkách stanoviště (korekce N).

n Místo celkového obsahu (tabulky 11 a 12) se započítávají tzv. využitelné živiny ze statkových hnojiv (tabulky 13 a 14). Celková využitelnost fosforu a draslíku ze statkových hnojiv se, na rozdíl od dusíku, počítá jako 100 %, při rovnoměrném rozpočtení např. do dvou a více let.

n Z přívodu N symbiotickou fixací se započítává jen část tohoto dusíku uvolňovaná pro potřeby následné plodiny z posklizňových zbytků luskovin a jetelovin (tabulka 15) nebo z jejich zapravené nadzemní hmoty (tabulka 14).

5.3 Postup stanovení potřeby hnojení (přívodu živin)

n Potřeba hnojení (přívodu živin) se stanovuje na základě potřeby živin pro vytvoření výnosu hlavního produktu v potřebné kvalitě a příslušného množství vedlejšího produktu (tabulky 9 a 10). Potřeba živin je odvozena z průměrného odběru živin sklizní hlavního a vedlejšího produktu v přepočtu na 1 t hlavního produktu. Plá-novaný výnos vychází z reálně dosažitelného výnosu na daném stanovišti při respektování ekonomických hledisek a ekologických omezení.

n Korekce na dusíkový režim stanoviště (korekce N) zohledňuje působení dusíku ze „staré půdní síly“. V opti-málních podmínkách bez vyplavování dusíku tato korekce bilančně odpovídá přínosu dusíku v osivu a sadbě a rovněž přívodu při nesymbiotické fixaci a ve srážkách, tedy v položkách nezapočítávaných do bilance. Výsledky různých měření však ukazují, že dusík z ovzduší se do půdy dostává nejen ve srážkách, ale v zá-vislosti na stupni znečištění ovzduší i v suchých spadech, příp. při výměně plynů. Tato obtížně měřitelná část vstupů se však pro zjednodušení považuje za rovnou ztrátám N denitrifikací. Korekce na dusíkový režim může zahrnovat i další využití dusíku z pravidelně používaných statkových hnojiv a posklizňových zbytků jetelovin, nad rámec dvouletých odpočtů.

n Při korekci na dusíkový režim stanoviště se na středně těžkých až těžkých rovinných půdách nacházejících se v nejúrodnějších oblastech ČR odečítá od vypočtené potřeby živin hodnota 30 kg N.ha-1 (korekce N = –30). Tato hodnota platí pro hlavní půdně ekologické jednotky 01–03, 05–07, 09–13, 56–63 a 64–76 (odvodněné), v klimatických regionech 0 až 5. Údaj o klimatickém regionu je první číslicí kódu bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ). Údaj o půdní jednotce je druhou a třetí číslicí kódu BPEJ.

Potřeba N na tvorbu výnosu

Odhad přívodu dusíku

Vliv stanoviště (–)

Využitelný N ze symb. biologické fixace (–)

Využitelný N ze statkových hnojiv (–)

Podmínky pro mineralizaci N v půdě


n Na většině území ČR, tedy na středně úrodných půdách vrchovin a pahorkatin, je však z důvodů větší pro-myvnosti půd dusíková korekce nulová (korekce N = 0).

n Na lehkých písčitých půdách a na málo úrodných půdách ve výše položených oblastech, pokud jsou stále zorněné, jsou ztráty dusíku vyplavením ještě vyšší. Vypočtenou potřebu živin ale není možné o tyto ztráty navyšovat, dusíková korekce je tedy rovněž nulová (korekce N = 0). Velmi zde záleží na vhodném způsobu hnojení, aby byl dodávaný dusík co nejlépe využit.

Tabulka 9: Průměrné obsahy živin v rostlinách a průměrný odběr živin sklizní hlavního a vedlejšího produktu (zvlášť nebo celkem v přepočtu na 1 t hlavního produktu)

Plodina ProduktObsah živin (% v suš.) suš.

(%)

HP : VP Průměrný odběr živin (kg.t-1)

N P K 1,0 : N P P2O5 K K2O

Obilniny

Pšenice ozimázrno 2,24 0,39 0,44 85 19,0 3,3 7,6 3,7 4,5sláma 0,61 0,11 1,18 85 5,2 0,9 2,1 10,0 12,0celkem 0,80 23,2 4,0 9,2 11,7 14,1

Pšenice jarnízrno 2,15 0,38 0,41 85 18,3 3,2 7,3 3,5 4,2sláma 0,54 0,09 1,24 85 4,6 0,8 1,8 10,5 12,6celkem 0,90 22,4 3,9 9,0 13,0 15,6

Ječmen ozimýzrno 2,00 0,40 0,59 85 17,0 3,4 7,8 5,0 6,0sláma 0,65 0,11 1,29 85 5,5 0,9 2,1 11,0 13,2celkem 0,70 20,9 4,0 9,2 12,7 15,3

Ječmen jarnízrno 1,94 0,41 0,53 85 16,5 3,5 8,0 4,5 5,4sláma 0,71 0,12 1,29 85 6,0 1,0 2,3 11,0 13,2celkem 0,60 20,1 4,1 9,4 11,1 13,4

Žito ozimézrno 1,88 0,41 0,59 85 16,0 3,5 8,0 5,0 6,0sláma 0,49 0,12 1,18 85 4,2 1,0 2,3 10,0 12,0celkem 1,00 20,2 4,5 10,3 15,0 18,1

Tritikálezrno 2,12 0,45 0,54 85 18,0 3,8 8,7 4,6 5,5sláma 0,65 0,11 1,47 85 5,5 0,9 2,1 12,5 15,1celkem 0,90 23,0 4,6 10,6 15,9 19,1

Oves zrno 2,21 0,46 0,59 85 18,8 3,9 8,9 5,0 6,0sláma 0,67 0,18 2,09 85 5,7 1,5 3,4 17,8 21,4celkem 1,10 25,1 5,6 12,7 24,6 29,6

Kukuřice na zrnozrno 1,88 0,41 0,53 85 16,0 3,5 8,0 4,5 5,4sláma 1,06 0,13 1,88 85 9,0 1,1 2,5 16,0 19,3celkem 1,10 25,9 4,7 10,8 22,1 26,6

Pohanka zrno 2,41 0,39 0,76 85 20,5 3,3 7,6 6,5 7,8sláma 1,25 0,34 2,26 85 10,6 2,9 6,6 19,2 23,1celkem 2,00 41,7 9,1 20,9 44,9 54,1

Luskoviny

Bob obecnýzrno 4,93 0,54 1,19 85 41,9 4,6 10,5 10,1 12,2sláma 1,22 0,09 1,31 85 10,4 0,8 1,8 11,1 13,4celkem 0,90 51,3 5,3 12,2 20,1 24,2

Hrách setýzrno 4,18 0,42 0,98 85 35,5 3,6 8,3 8,3 10,0sláma 1,76 0,18 1,76 85 15,0 1,5 3,4 15,0 18,1celkem 1,00 50,5 5,1 11,7 23,3 28,1

Lupinazrno 6,47 0,81 1,52 85 55,0 6,9 15,8 12,9 15,5sláma 1,41 0,19 1,81 85 12,0 1,6 3,7 15,4 18,5celkem 1,00 67,0 8,5 19,5 28,3 34,1

Sójazrno 6,35 0,85 2,20 85 54,0 7,2 16,5 18,7 22,5sláma 1,18 0,15 1,12 85 10,0 1,3 3,0 9,5 11,4celkem 1,00 64,0 8,5 19,5 28,2 34,0


Olejniny

Řepka ozimásemeno 3,72 0,78 0,92 90 33,5 7,0 16,0 8,3 10,0sláma 0,78 0,15 2,24 85 6,6 1,3 3,0 19,0 22,9celkem 1,65 44,4 9,1 21,0 39,7 47,7

Slunečnicesemeno 3,04 0,76 2,16 92 28,0 7,0 16,0 19,9 24,0sláma 1,67 0,24 4,61 90 15,0 2,2 5,0 41,5 50,0celkem 2,50 65,5 12,5 28,5 123,7 149,0

Máksemeno 3,61 0,83 0,89 90 32,5 7,5 17,2 8,0 9,6sláma 1,00 0,11 2,22 90 9,0 1,0 2,3 20,0 24,1celkem 2,75 57,3 10,3 23,5 63,0 75,9

Hořčice semeno 5,43 0,84 0,84 92 50,0 7,7 17,6 7,7 9,3sláma 0,82 0,20 2,45 85 7,0 1,7 3,9 20,8 25,0celkem 1,50 60,5 10,3 23,5 38,9 46,8

Len (na olej)semeno 3,65 0,72 0,90 90 33,6 6,6 15,1 8,3 10,0stonky 0,62 0,16 1,41 85 5,3 1,4 3,2 12,0 14,4celkem 1,50 41,6 8,7 19,9 26,3 31,7

Len (na stonky)semeno 3,33 0,78 0,89 90 30,0 7,0 16,0 8,0 9,6stonky 0,65 0,14 1,51 85 5,5 1,2 2,8 12,8 15,4celkem 3,00 46,5 10,6 24,3 46,4 55,9

Okopaniny

Brambory rané hlízy 1,67 0,28 2,44 18 3,0 0,5 1,1 4,4 5,3nať 1,92 0,17 2,33 12 2,3 0,2 0,5 2,8 3,4celkem 0,40 3,9 0,6 1,3 5,5 6,6

Brambory ostatníhlízy 1,59 0,23 2,05 22 3,5 0,5 1,1 4,5 5,4nať 1,87 0,13 2,67 15 2,8 0,2 0,5 4,0 4,8celkem 0,20 4,1 0,5 1,2 5,3 6,4

Cukrovkabulvy 0,87 0,13 0,87 23 2,0 0,3 0,7 2,0 2,4chrást 2,67 0,27 3,00 15 4,0 0,4 0,9 4,5 5,4celkem 0,50 4,0 0,5 1,1 4,3 5,1

Krmná řepabulvy 0,82 0,18 0,76 17 1,4 0,3 0,7 1,3 1,6chrást 1,87 0,27 2,67 15 2,8 0,4 0,9 4,0 4,8celkem 0,40 2,5 0,5 1,1 2,9 3,5

Jednoleté pícniny

Kukuřice na siláž zelená hmota 1,23 0,20 1,27 30 3,7 0,6 1,4 3,8 4,6Oves na zeleno zelená hmota 2,00 0,30 2,30 20 4,0 0,6 1,4 4,6 5,5Žito na zeleno zelená hmota 2,56 0,38 2,75 16 4,1 0,6 1,4 4,4 5,3Ječmen GPS zelená hmota 2,56 0,38 2,75 16 4,1 0,6 1,4 4,4 5,3Hrách krmný zelená hmota 3,25 0,33 2,16 20 6,5 0,7 1,5 4,3 5,2Směska luskovin zelená hmota 2,50 0,33 2,49 20 5,0 0,7 1,5 5,0 6,0Luskovinoob.směs. zelená hmota 2,75 0,28 2,49 20 5,5 0,6 1,3 5,0 6,0Slunečnice roční zelená hmota 2,33 0,39 2,39 18 4,2 0,7 1,6 4,3 5,2Krmná kapusta zelená hmota 2,80 0,33 3,33 15 4,2 0,5 1,1 5,0 6,0Řepka na krmení zelená hmota 3,00 0,40 3,20 15 4,5 0,6 1,4 4,8 5,8Hořčice bílá zelená hmota 3,33 0,23 2,33 15 5,0 0,3 0,8 3,5 4,2Seradela zelená hmota 2,25 0,30 1,95 20 4,5 0,6 1,4 3,9 4,7Ostatní (ne legum.) zelená hmota 2,00 0,30 1,95 20 4,0 0,6 1,4 3,9 4,7Ostatní (legum.) zelená hmota 2,40 0,30 1,95 20 4,8 0,6 1,4 3,9 4,7

Víceleté pícniny

Jetelzelená hmota

2,43 0,24 2,1021 5,1 0,5 1,1 4,4 5,3

seno 85 20,6 2,0 4,6 17,8 21,4

Vojtěškazelená hmota

2,77 0,27 2,1422 6,1 0,6 1,4 4,7 5,7

seno 85 23,6 2,3 5,3 18,2 21,9

Jetelotrávazelená hmota

2,29 0,24 2,2421 4,8 0,5 1,1 4,7 5,7

seno 85 19,4 2,0 4,6 19,0 22,9

Vojtěškotrávazelená hmota

2,48 0,33 2,3321 5,2 0,7 1,6 4,9 5,9

seno 85 21,0 2,8 6,5 19,8 23,9

Trávy s leguminózamizelená hmota

2,40 0,35 2,7020

4,8 0,7 1,6 5,4 6,5

seno 85 20,4 3,0 6,8 23,0 27,6


Trávy na orné půdězelená hmota

2,55 0,30 2,4520

5,1 0,6 1,4 4,9 5,9

seno 85 21,7 2,6 5,8 20,8 25,1

Trávy na semenozrno 2,57 0,40 0,64 86

22,1 3,4 7,8 5,5 6,6

sláma 1,74 0,15 2,51 86 15,0 1,3 3,0 21,6 26,0celkem 8,00 142,1 13,8 31,6 178,3 214,7

Louky a pastvinyzelená hmota

1,86 0,25 1,9122

4,1 0,6 1,3 4,2 5,1

seno 85 15,8 2,1 4,9 16,2 19,5

Zdroj: ÚKZÚZ, VÚRV, v.v.i.

Tabulka 10: Průměrné obsahy živin v rostlinách a průměrný odběr živin u vybraných plodin v ekologickém zemědělství při různém poměru hlavního a vedlejšího produktu (HP : VP), stanoveno na základě koncentrací živin v rostlinách na nehnojených variantách dlouhodobých pokusů ÚKZÚZ a VÚRV, v.v.i.

Plodina ProduktObsah živin (% v suš.)

suš. %HP:VP Odběr živin (kg.t-1)

N P K 1,0 : N P P2O5 K K2OPšenice ozimá

Hnojeno (KZ)zrno 2,24 0,39 0,44 85 19,0 3,3 7,6 3,7 4,5sláma 0,61 0,11 1,18 85 5,2 0,9 2,1 10,0 12,0celkem 0,8 23,2 4,0 9,2 11,7 14,1

Nehnojeno (EZ)

zrno 1,75 0,37 0,44 85 14,9 3,1 7,2 3,7 4,5sláma 0,45 0,08 0,80 85 3,8 0,7 1,6 6,8 8,2celkem 0,8 17,9 3,7 8,5 9,2 11,1celkem 1,0 18,7 3,8 8,8 10,5 12,7celkem 1,2 19,5 4,0 9,1 11,9 14,3

Pšenice jarní


Nehnojeno (EZ)


Ječmen ozimý


Nehnojeno (EZ)


Ječmen jarní


Nehnojeno (EZ)


Řepka ozimá

Hnojeno (KZ)semeno 3,72 0,78 0,92 90 33,5 7,0 16,0 8,3 10,0sláma 0,78 0,15 2,24 85 6,6 1,3 3,0 19,0 22,9celkem 1,65 44,4 9,1 21,0 39,7 47,7

Nehnojeno (EZ)

semeno 2,96 0,70 0,77 90 26,6 6,3 14,4 6,9 8,3sláma 0,71 0,16 1,45 85 6,0 1,4 3,1 12,3 14,8celkem 1,5 35,6 8,3 19,1 25,4 30,6celkem 2,0 38,6 9,0 20,7 31,6 38,0celkem 2,5 41,6 9,7 22,2 37,7 45,4

Zdroj: ÚKZÚZ, VÚRV, v.v.i.


n Po korekci na stanoviště se z potřeby živin plodiny odečítají „účinné“ živiny ze statkových hnojiv živočišného i rostlinného původu, jakož i využitelný dusík z „neskliditelných“ posklizňových zbytků (PZ) luskovin a jetelovin, a to v přímém a následném působení (tabulky 13 – 15). Tyto posklizňové zbytky totiž obsahují symbioticky fixovaný dusík z ovzduší. Pokud se zaorává celá rostlina leguminóz pěstovaných na zelené hnojení nebo např. poslední obrost jetelovin, jedná se již o statkové hnojivo.

n Množství nesklizeného vedlejšího produktu se odhadne podle tabulky 9 nebo 10, přívod živin je uveden v tabulce 12 nebo v tabulkách 9 a 10.

n Celková využitelnost fosforu a draslíku ze statkových hnojiv se, na rozdíl od dusíku, počítá jako 100 %, při rovnoměrném rozdělení např. do dvou a více let.

n Jak však ohodnotit množství hmoty a živin z vysokého strniště, které zůstává např. po sklizni polehlého obilí? Je to možné na základě odhadu, jaká část slámy zůstala nesklizena. Totéž platí např. pro jetel luční, který při vysokém výnosu nadzemní biomasy je téměř vždy polehlý nebo nakloněný a po sklizni zůstává vysoké strniště (cca 30 – 40 cm).

Tabulka 11: Průměrný přívod živin do půdy ve statkových hnojivech živočišného původu

Statkové hnojivo Zkratka Sušina (%)N P P2O5 K K2O

kg.t-1 statkového hnojiva, kompostu

Statková hnojiva živočišného původu produkovaná v zařízeních pro chov zvířat nebo vznikající při skladování statkových hnojiv

Hnůj skotu HnS 23,0 5,0 1,4 3,1 5,9 7,1Hnůj skotu (z hlub. podestýlky) HPS 23,0 6,0 1,4 3,1 8,9 10,7Hnůj prasat HnP 23,0 6,2 2,5 5,7 4,2 5,1Hnůj prasat (z hlub. podestýlky) HPP 23,0 7,4 2,5 5,7 5,9 7,1Koňský hnůj HnK 29,0 5,2 1,4 3,2 6,1 7,3Ovčí hnůj (hnůj koz) HnO 28,0 7,6 1,6 3,7 8,6 10,4Močůvka skotu MčS 2,4 2,5 0,1 0,2 4,4 5,3Močůvka prasat MčP 2,0 2,8 0,2 0,5 2,1 2,5Hnojůvka Hnj 2,0 1,2 0,1 0,2 5,1 6,2Kejda skotu KjS 7,8 3,2 0,7 1,5 4,0 4,8Kejda prasat KjP 6,8 5,0 1,3 3,0 1,9 2,3Kejda ovcí KjO 24,0 6,0 0,9 2,1 4,4 5,3Kejda drůbeže (ředěný drůb. trus) KjD 11,8 9,6 2,8 6,4 3,2 3,8Čerstvý drůbeží trus ČDT 23,0 18,0 5,2 11,9 5,9 7,1Drůb. trus uleželý (ztráty N 35 %) DT 33,0 16,8 7,5 17,1 8,5 10,2Suchý drůb. trus (ztráty N 50 %) SDT 50,0 19,2 10,6 24,3 12,4 14,9Suchý drůb. trus (ztráty N 50 %) SDT 73,0 28,0 15,5 35,5 18,1 21,8Drůb. podestýlka (ztráty N 50 %) DP 50,0 19,2 7,0 16,0 9,4 11,3

Statková hnojiva živočišného původu – přívod živin výkaly a močí hospodářských zvířat na pastvě či jiném pobytu na zemědělské půdě

Skot (průměrná produkce výkalů a moči = 14,0 t/DJ/rok) 3,3 1) 1,0 2,2 5,9 7,1

Ovce, kozy (prům. produkce výkalů a moči = 9,1 t/DJ/rok) 4,9 1,1 2,6 5,5 6,6

Koně (průměrná produkce výkalů a moči = 8,6 t/DJ/rok) 2,8 1,0 2,3 2,9 3,5

Poznámka: 1) mladý skot (do 2 let) 2,6 kg N.t-1 výkalů a močiZdroj: VÚRV, v.v.i.


Tabulka 12: Průměrný přívod živin do půdy ve statkových hnojivech rostlinného původu a ve faremním kompostu

Statkové hnojivo, faremní kompost Zkratka

Sušina (%)

N P P2O5 K K2O

kg.t-1 statkového hnojiva, kompostu

Statková hnojiva rostlinného původu – vedlejší rostlinné produkty, travní biomasa, šťávy ze skladovaných krmiv

Sláma obilnin (pšenice, ječmen apod.) Sl 85 4,2–6,0 0,8–1,5 1,8–3,4 10,0 -17,8 12,0- 21,4Sláma obilnin (kukuřice na zrno) Sl 85 9,0 1,1 2,5 16,0 19,3Sláma luskovin (hrách) Sl 85 15,0 1,5 3,4 15,0 18,1Sláma luskovin (bob) Sl 85 10,4 0,8 1,8 11,1 13,4Sláma olejnin (řepka ozimá) Sl 85 6,6 1,3 3 19,0 22,9Sláma olejnin (mák) Sl 85 9,0 1,0 2,3 20,0 24,1Sláma olejnin (slunečnice) Sl 85 15,0 2,2 5 41,5 50,0Sláma olejnin (hořčice) Sl 85 7,0 1,7 3,9 20,8 25,0Chrást cukrovky Ch 15 4,0 0,4 0,9 4,5 5,4Nať brambor NB 15 2,8 0,2 0,5 4,0 4,8Tráva z luk a pastvin Tr 22 4,1 0,6 1,3 4,2 5,1 Silážní šťávy (neředěné) SŠ 10 5,0 1,5 3,5 6,6 8,0Organické hnojivo vlastní výroby z rostlinných zbytků, příp. statkových hnojiv živočišného původu

Faremní (zemědělský) kompost Kst 45 – 60 5,0 1,0 2,3 3,0 3,6


Tabulka 13: Využitelný dusík ze statkových hnojiv živočišného původu

Statkové hnojivoPřívod dusíku

(kg N.t-1)Podíl využitelného dusíku1)

Rok působení: 1. 2. Období použití statkových hnojiv Půda: lehká střední těžká lehká střední těžká

Hnůj2) 5,0 0,55 0,40 0,30 0,30 0,25 0,20hnojení v období červenec – září4)

Hnojůvka, močůvka 1,2 – 2,8 0,25 0,30 0,35 - - -Kejda skotu 3,2 0,30 0,35 0,40 0,10 0,15 0,25Kejda prasat3) 5,0 0,30 0,40 0,50 - 0,10 0,15

hnojení v období říjen – listopad5)

Hnojůvka, močůvka 1,2 – 2,8 0,35 0,40 0,40 - - -Kejda skotu 3,2 0,45 0,45 0,45 0,10 0,20 0,30Kejda prasat3) 5,0 0,50 0,55 0,55 - 0,10 0,20

hnojení v období březen – květen6)

Hnojůvka, močůvka 1,2 – 2,8 0,90 0,80 0,70 - - -Kejda skotu 3,2 0,70 0,60 0,50 0,20 0,25 0,30Kejda prasat3) 5,0 0,80 0,70 0,60 0,10 0,15 0,20

hnojení v období červen – červenec7) Hnojůvka, močůvka 1,2 – 2,8 0,65 0,65 0,65 - - -Kejda skotu 3,2 0,55 0,50 0,45 0,15 0,20 0,30Kejda prasat3) 5,0 0,60 0,60 0,55 - 0,15 0,20

Zdroj: VÚRV, v.v.i.Vysvětlivky:1) Platí za předpokladu včasného zapravení statkových hnojiv do půdy (tekutá statková hnojiva do 24 hodin,

tuhá statková hnojiva do 48 hodin po aplikaci). Při použití hadicových aplikátorů do porostu se využití v prvním roce snižuje o čtvrtinu.


Údaje o podílu využitelného dusíku platí i pro tekutou složku kejdy po její mechanické separaci.Organické hnojivo vzniklé anaerobní fermentací kejdy při výrobě bioplynu však obsahuje více amoniakálního

dusíku než surová kejda, takže podíl využitelného dusíku v prvním roce je vyšší a následné působení úměrně nižší.

U produktů zpracování statkových hnojiv a u upravených kalů jsou nutné analýzy obsahu živin. Podíl využitelného dusíku při hnojení travních porostů se zvyšuje s výkonností porostu. Při použití hnoje nebo

kompostu na travních porostech se v prvním roce působení použije koeficient 0,30, při hnojení kejdou 0,50 (při podzimní aplikaci 0,30) a močůvkou 0,80. Při pastvě zvířat se použije koeficient 0,60, v dalším roce 0,40. Při každoroční pastvě se tedy započítává celý přívod dusíku (koeficient 1,0).

2) Údaj o podílu využitelného dusíku platí i pro drůbeží podestýlku, kompost a upravené kaly.3) Údaj o podílu využitelného dusíku platí i pro kejdu drůbeže a drůbeží trus.4) Účinnost v prvním roce působení se může až o 50 % zvýšit při aplikaci kejdy v období září – říjen k meziplodinám

nebo k řepce ozimé.5) Hnojení je možné jen při respektování zákonných požadavků na hospodaření a správné zemědělské praxe.

V zimním období se nehnojí.6) V prvním roce působení se počítá s přímým využitím amoniakálního dusíku, jehož podíl na celkovém N je

u kejdy skotu 50 – 55 %, kejdy drůbeže 60 %, kejdy prasat 65 – 70 % a močůvky 90 %, a rovněž s využitím části dusíku z organické formy, v závislosti na jejím rozkladu. V suchém drůbežím trusu je sice podíl amoniakálního dusíku nízký (okolo 15 %), ale působení tohoto statkového hnojiva v půdě je velmi rychlé, z důvodu rozkladu nestabilních dusíkatých sloučenin vzniklých při sušení.

7) Při aplikaci v červenci se uvedené hodnoty použijí jen v případě hnojení plodin s vysokým odběrem dusíku (kukuřice, časně seté meziplodiny).

Tabulka 14: Využitelný dusík ze statkových hnojiv rostlinného původu

Statkové hnojivo

Průměrný obsah dusíku (kg N.t-1)

Podíl využitelného dusíku

Rok působení: 1. 2.

Půda: lehká střední těžká lehká střední těžká

Sláma obilnin1) 4,2 – 9,0 0,65 0,45 0,30 0,30 0,25 0,20Sláma luskovin 10,0 – 17,0 0,65 0,45 0,30 0,30 0,25 0,20Sláma olejnin 5,3 – 15,0 0,65 0,45 0,30 0,30 0,25 0,20Řepný chrást Nať brambor 4,0 2,8 0,75 0,60 0,45 0,20 0,30 0,40Zelené hnojení 4,0 0,80 0,65 0,50 0,15 0,25 0,35Zelené hnojení (leguminózy) 4,8 0,80 0,65 0,50 0,15 0,25 0,35Poslední obrost jetelovin, jetelovinotrav 4,8 – 6,1 0,75 0,60 0,45 0,20 0,30 0,40Silážní šťávy neředěné 5,0 0,75 0,60 0,45 0,20 0,30 0,40


Vysvětlivky:1) Dusík ze slámy obilnin (vč. kukuřice na zrno) se odečítá, jen když se přidá N přímým hnojením ke slámě (8 kg N na 1 t slámy). Přidaný dusík se z potřeby živin následné plodiny neodpočítává.


Tabulka 15: Využitelný dusík ze zapravených posklizňových zbytků leguminóz

Posklizňové zbytky leguminóz Využitelný dusík (kg N.ha-1)1)

Porost: slabý průměrný výborný

Rok působení: 1. 2. 1. 2. 1. 2.Hrách – – 10 – 15 10Bob 15 – 25 10 30 15Vojtěška 40 20 60 30 75 35Jetel 30 15 50 20 60 30Jetelotráva, vojtěškotráva 20 – 30 10 35 20


Vysvětlivky:1) Hodnoty pro víceleté plodiny odpovídají zapravení jejich posklizňových zbytků po dvou užitkových letech.

Při jednom užitkovém roce se odpočet sníží na polovinu, při třech užitkových letech se odpočet o třetinu zvýší. Pokud se využije porost leguminóz jako zelené hnojení nebo se do půdy zapraví poslední obrost víceletých plodin, přičte se další množství využitelného dusíku, odvozené z odhadu zapravené hmoty a koeficientů v předchozí tabulce.


6. Příloha č. 1 Správná praxe v ekologickém zemědělství – hnojení a výživa rostlin

Pro správné uplatnění hnojení a výživy rostlin je podstatné si uvědomit, jak probíhá koloběh živin na ekofarmě a na pozemku. V ekologickém zemědělství je rozhodující, kolik živin se udržuje v koloběhu živin v hnojivech, posklizňových zbytcích, rostlinách a živých organismech žijících v půdě – edafonu. Množství a hmotnost edafonu v půdách nepoškozených intenzivním zemědělstvím je obrovské (až 30 tun.ha-1), jak ukazuje následu-jící tabulka:

Skupina organismů Počet na 1 m2 Biomasa v kg.ha-1

bakterie a aktinomycety 1 – 1 000 biliónů 1 000 – 10 000houby 0,1 – 1 bilión 1 000 – 10 000mezo- a mikrofauna (prvoci, drobní členovci) 0,5 – 2 bilióny 100 – 2 000Žížaly (lumbricus terrestris) 80 – 800 200 – 4 000makrofauna (ostatní členovci) 10 – 200 tisíc 100 – 1 000další organismy (měkkýši…) až – 1 000Celkem 2 400 – 28 000

V praxi ekofarem je hmotnost edafonu v orných půdách (po uplynutí alespoň jedné rotace plodin) okolo 12 tun/ha (jako by na poli žilo stádo 20 dospělých kusů skotu!). Při běžném hnojení se na pozemek dostanou statková hnojiva jednou za čtyři roky, jinak na poli zůstávají jen kořeny a posklizňové zbytky. Obrazně řečeno tak je edafon pořádně „nakrmen“ pouze jednou za čtyři roky (hmotnost edafonu na konvenčních polích v ČR se pohybuje okolo 5 tun!). Abychom udrželi edafon na potřebných „stavech“ a hmotnosti, je nezbytné pro něj zajistit dostatek potravy. Potravou pro edafon je kromě stájových hnojiv, slámy a posklizňových zbytků zelené hnojení. Doporučuje se hnojit statkovými hnojivy častěji tj.v intervalu 3 (2) let a menšími dávkami. Tato zásada se snadno dodrží při aplikaci statkových hnojiv v kombinaci se zeleným hnojením a hnojením slámou.

Cílem ekologického farmáře je využít všech možností k pěstování plodin na zelené hnojení a udržet tak v systému co největší množství živin pro pěstované plodiny.

6.1 Hnojení dusíkem

Hnojení dusíkem v ekologickém zemědělství souvisí se zásadami správného pěstování jetelovin a luskovin, správné péče o statková hnojiva a zeleného hnojení.

Bilance dusíku je podporována symbiotickou a nesymbiotickou fixací vzdušného dusíku jetelovinami a lusko-vinami. Velmi důležitá je péče o půdu, protože symbiotičtí i volně žijící fixátoři vzdušného dusíku jsou aerobní organismy, a vyžadují tak strukturní, dobře provzdušněné půdy s optimálním pH.

Nejsou povolena žádná minerální dusíkatá hnojiva, močovina a její deriváty ani chilský ledek.

Jaké má být zastoupení jetelovin a luskovin v osevním postupu?To závisí na zatížení půdy chovanými zvířaty a na tom, zda a kolik je v podniku TTP. U podniků s vyšším

zastoupením TTP je část dusíku a organické hmoty produkována TTP a dodávána do půdy prostřednictvím stá-


jových hnojiv (odtud pramení stará moudrost „Louka – matka polí.“). U těchto ekofarem postačuje zastoupení jetelovin a luskovin v osevním postupu do 20 %.

U ekofarem bez chovu zvířat nebo s velmi malým zatížením zvířaty nebo s žádným nebo velmi malým zastou-pením TTP je maximální podíl těchto plodin 30 %. Problém s častějším řazením jetelovin a luskovin po sobě je nutné řešit využitím směsek a pěstováním meziplodin.

Dobré zkušenosti jsou se směskami obilnin a luskovin na zrno nebo na píci: ječmen/hrách, jarní pšenice/lupina, oves/bob, ozim/ozimá peluška, ozim/vikev huňatá, jařina/vikev jarní, jařina/peluška.

6.1.1 Hnojení statkovými hnojivy Hnůj

Při aplikaci na strniště v letním období se hnůj rozmetá pokud možno v pozdním odpoledni a ihned se za-praví do půdy. Rozklad hnoje pak nastává brzy a mineralizované živiny jsou využity buď porostem následné ozimé plodiny nebo plodinou na zelené hnojení a tak „konzervovány“ pro vegetační období následujícího roku. V případě, že nebude na pozemku pěstován ozim ani zelené hnojení, aplikuje se hnůj až na podzim před základním zpracováním půdy na zimu. Tímto opatřením se docílí posunutí rozkladu hnoje a mineralizace živin do vegetačního období následujícího roku a omezení ztrát dusíku vyplavením v předjarním období. Jarní apli-kace hnoje se obecně nedoporučuje, přichází do úvahy pouze u lehkých půd v humidních podmínkách (vlhké, podhorské a horské oblasti).

Tabulka 16: Dávky hnoje průměrné kvality v t.ha-1 (ŠKARDA 1979, upraveno)

PlodinyPůdní druh

lehké – střední písčité – písčitohlinité

střední – těžkéhlinité – jílovité

velmi těžké jíly

Obilniny a meziplodiny 15 – 20 15 – 20 20Okopaniny 30 35 45Jednoleté pícniny, olejniny 25 30 40Zelenina1) 35 (45) 40 (50) 50 (60)

1)Vyšší dávky se aplikují k náročným zeleninám (květák, pozdní zelí a kapusta, plodové zeleniny, celer)

Kejda

Kvalitní kejda (sušina 8 – 10 %) je účinné plné hnojivo s univerzálním použitím. Samotná kejda je rychle působící hnojivo (úzký poměr C:N, průměrně okolo 5:1). Při aplikaci se slámou je účinnost kejdy srovnatelná s hnojením hnojem nebo kompostem. Vynikající je trojkombinace, kdy se kejda zapraví do půdy se slámou a zaseje se plodina na zelené hnojení.

Z hlediska omezení ztrát dusíku při aplikaci je nezbytné okamžité zapravení při zpracování půdy. Kejda je vhodná i pro přihnojení ve vegetačním období buď zapravením do půdy při meziřádkové kultivaci (speciální plečky), nebo aplikátory s vlečenými hadicemi. Aplikace rozstřikem na vegetaci je použitelná pouze u TTP po seči, nebo k regeneračnímu přihnojení ozimů (pokud možno před deštěm). Při aplikaci v průběhu vegetace se kejda ředí s vodou v poměru 1:1 (pokud již není zředěna použitím většího množství technologické vody). Kejda se rovněž velmi dobře uplatňuje při výrobě kompostů. Močůvka

Močůvka je rychle působící dusíkato-draselné hnojivo. Její použití je univerzální, zvláště vhodná je k přihno-jení plodin náročných na dusík a draslík (potravinářská pšenice, kukuřice, okopaniny, košťáloviny, celer apod.). Zásady aplikace a možnosti použití jsou stejné jako u kejdy. Hnojůvka má stejné použití jako močůvka.


SlámaSláma obilovin včetně kukuřice je typická širokým poměrem C:N (60 – 90:1). Proto je nutné poměr C:N

upravit aplikací kejdy nebo močůvky (možné je využít i silážní šťávy) v množství 8 – 10 kg N.t-1 slámy (poměr C:N okolo 30:1). Slámu je nutné před zapravením do půdy rozdrtit a rovnoměrně rozmetat, nejlépe při sklizni plodiny (adaptér na sklízecí mlátičce). Při aplikaci s kejdou, případně i se zeleným hnojením je účinnost stejná jako u kvalitního hnoje. Při aplikaci samotné slámy je nutné počítat s konkurencí mikrobiální populace o dusík a o vodu (bude převládat imobilizace dusíku a tvorba stabilnějších organických látek) na úkor výživy rostlin (snížení výnosu).

Komposty

Kompost je organické hnojivo s univerzálním použitím bez nebezpečí významných ztrát dusíku jako je tomu u stájových hnojiv. Na velmi lehkých půdách by měl být používán přednostně (pohotové formy živin, malá konkurence o vodu s rostlinami a edafonem, stabilizovaná organická hmota). Při použití kompostu k přihnojení porostů v průběhu vegetace je vhodné lehké zapravení do půdy plečkováním nebo vláčením. Kompost je ideál-ním hnojivem, jeho nevýhodou jsou ovšem poměrně vysoké náklady na výrobu a nároky na znalost a dodržení technologie výroby.

Technika hnojení statkovými hnojivy

Technikou hnojení lze ovlivnit výši ztrát dusíku ze statkových hnojiv v době od jejich aplikace do zapravení do půdy. Způsobem aplikace a zapravením statkových hnojiv lze ovlivnit rychlost jejich rozkladu a mineralizaci živin. Jestliže je žádoucí rychlý rozklad a mineralizace živin, zapravuje se hnojivo mělce, jestliže se požaduje zpomalení rozkladných procesů a obohacení půdy o stabilnější formy organických látek, zapravují se hnojiva hlouběji (zejména hnojiva se širším poměrem C:N, např. sláma). Prokypření půdy (např. vláčení ozimů na jaře) podporuje mineralizaci organické hmoty a zpřístupnění živin, zejména dusíku, rostlinám (jedno vláčení uvolní 15–20 kg N.ha-1).

Obecně platí, že na půdách lehčích a ve vlhčích podmínkách se statková hnojiva zapravují hlouběji, naopak na těžších půdách a v sušších podmínkách mělčeji.

Hnůj se rozmetá pokud možno za chladného, vlhkého a bezvětrného počasí (viz tab. č. 17).

Tabulka 17: Vliv doby zaorání hnoje na ztráty dusíku v % (ČVANČARA 1962)

Doba zaorání hnoje po rozmetání

Počasí po rozmetání hnoje

A B A B A B

Čerstvý slamnatý hnůj chudý na dusík

Dobře ošetřený hnůj bohatý na dusík

Kompostovaný hnůj bohatý na dusík

okamžitě 0 0 0 0 0 0po 2 hodinách 5 3 20 5 0 0po 6 hodinách 10 5 45 8 1 0

po 3 dnech 15 12 90 30 3 1

Počasí: A – suché, teplé, větrno, B – chladné, vlhké, bezvětří

Hlavní zásadou při aplikaci všech stájových hnojiv je co nejrychlejší zapravení do půdy („za rozmetadlem pluh“).


6.1.2 Zelené hnojení

Co je cílem pěstování meziplodin?

– zvýšit obsah rychle rozložitelné organické hmoty v půdě,– zvýšit fixaci vzdušného dusíku (při použití jetelovin a luskovin),– zvýšit aktivitu edafonu, – zlepšit výživu následné plodiny,– zlepšit bilanci organické hmoty,– zvýšit obsah humusu v půdě, – zlepšit fyzikální a chemické vlastnosti půdy,– omezit erozi půdy,– omezit ztráty živin (zejména dusíku),– regulace plevelů (zpracováním půdy, zastíněním),– omezení chorob a škůdců – zlepšení předplodinové hodnoty (fytosanitární efekt),– v případě potřeby využití jako krmivo. Kdy použít zelené hnojení jako hlavní plodinu?

U ekofarem bez chovu zvířat a u specializovaných ekofarem (produkce zeleniny) je zelené hnojení formou hlavní plodiny vhodným opatřením k zajištění bilance organické hmoty a dusíku v osevním postupu. Při tomto způsobu je možné vypěstovat dvě až tři plodiny na zelené hnojení na jednom pozemku v jednom vegetačním období a velmi účinně potlačit vytrvalé plevele. Používají se druhově bohatší směsky s velkým zastoupením je-telovin a luskovin. Dobré zkušenosti jsou i s čistými porosty jetelovin které se mulčují.

Jak zakládat porosty meziplodin?

PodsevTento způsob má výhodu v nižších nákladech na založení porostu (založení společně s hlavní plodinou nebo

pouze dodatečný výsev do hlavní plodiny). Pozemek nesmí být příliš zaplevelen, protože po výsevu podsevu již nelze použít vláčení a plečkování k hubení plevelů. Podsevy umožňují pěstování meziplodin na zelené hnojení i v oblastech s kratším vegetačním obdobím (vysočinské a podhorské oblasti). Podsevy lze zakládat i do ozimů. V porostech ozimů se na jaře provede hubení plevelů vláčením a zasetí meziplodiny a její zavláčení (případně zaválení) je poslední mechanickou operací v porostu.

U podniků bez chovu zvířat je pěstování jeteloviny formou podsevu nutným opatřením umožňujícím vyrovnání poměru C:N v zapravované slámě obilnin (v suchých podmínkách je vhodná Tolice dětelová).

Strništní meziplodinyIhned po sklizni hlavní plodiny se založí porost plodiny na zelené hnojení. Nevýhodou jsou vícenáklady

na založení porostu (příprava půdy k setí) a riziko špatného vývoje porostu v případě suchého počasí. Proto je nutné provést přípravu okamžitě po sklizni a po zasetí zaválet aby se využila půdní voda a semena meziplodi-ny co nejdříve vzešla (při suchém a větrném počasí může i jediný den zpoždění způsobit neúspěch). Při tomto způsobu jsou velmi účinně hubeny plevele (zpracování půdy a zastínění). Při zakládání porostů strništních mezi-plodin se intenzita (hloubka) zpracování půdy snižuje na nezbytné minimum z důvodu šetření vláhou. Z důvodu odčerpání vláhy je rovněž riskantní pěstování meziplodiny před ozimy. U pozemků zaplevelených vytrvalými plevely (pcháčem, mléčem apod.) se používá orba nebo kypřiče se šípovými radlicemi s celoplošným pod-řezáním půdy na stanovenou hloubku (prvořadé je hubení těchto obtížných plevelů). Pokud nejsou problémy s vytrvalými plevely, lze snížit náklady na založení porostu a omezit riziko nedostatku vláhy přímým výsevem do nezpracované půdy.

Strništní meziplodiny ponechané na pozemku přes zimu lze pěstovat jako přezimující (např.řepice, žito) nebo vymrzající (např.svazenka, hořčice). Svazenka, pokud zůstane ve stádiu přízemní růžice rovněž přezimuje a na jaře vytváří mohutné rostliny. U hořčice je zpravidla nutné rozbití porostu před nástupem zimy aby suché stonky na jaře neztěžovaly přípravu půdy a zejména setí. U přezimujících meziplodin je nutné počítat se zpož-děním nástupu jarních prací v důsledku pozdějšího obsychání půdy. Nezbytně nutné je včasné zapravení bio-masy meziplodiny, tj. nejméně 3 týdny před založením porostu (odeznění fytotoxity prvních produktů rozkladu


biomasy). To platí také pro zaorání porostů jetelovin a slámy. Při hnojení slámou je možné řešit vyrovnání pomě-ru C:N (optimum okolo 30:1) pěstováním směsky s obsahem luskovin (peluška, hrách, vikev, lupina, v suchých podmínkách hrachor). Nezbytné je toto opatření u podniků bez chovu zvířat. Podplodiny

Podplodiny se pěstují v meziřadí sadů a vinic. Zakládají se na podzim nebo na jaře, od června až července se porost mulčuje a organická hmota se zapraví do půdy až při podzimních nebo jarních pracích. U mladých výsadeb se podplodiny používají pouze v závlahových podmínkách (bez závlahy může zelené hnojení konku-rencí o vodu způsobit výpadek vysazených stromků nebo zpomalení růstu a oddálení nástupu plodnosti).

Podmínky využití zeleného hnojení

Pro úspěšné pěstování plodin na zelené hnojení je nutné aby délka meziporostního období byla minimálně 45 – 60 dní od zasetí a vlhkost půdy a srážky byly dostatečné pro vzejití a růst rostlin.

Tabulka 18: Plodiny vhodné pro zelené hnojení

Plodina Výsevek kg.ha-1 Nejpozdější termín setíJetel plazivý (bílý), Trifolium repens 8 – 10 31. srpnaJetel nachový (růžák, inkarnát), Trifolium incarnatum 25 – 30 15. srpnaJetel zvrhlý (švédský), Trifolium hybridum 10 – 12 10. záříTolice dětelová, Medicago lupilina 16 – 18 31. srpnaÚročník bolhoj, Anthylis vulneraria 20 – 25 5. květnaVičenec ligrus, Onobrychis viciafolia 90 – 175 30. dubnaŠtírovník růžkatý, Lotus corniculatus 16 – 18 30. dubnaKomonice bílá, Melilotus albus 16 – 20 15. květnaHrách polní (peluška), Pissum sativum ssp.arvense 150 – 260 30. záříBob koňský, Vicia faba ssp.vulgaris 140 – 250 31. srpnaLupina bílá (vlčí bob), Lupinus albus 240 – 280 31. srpnaLupina žlutá, Lupinus luteus 180 – 220 15. srpnaLupina úzkolistá, Lupinus angustifolius 180 – 230 31. srpnaVikev setá, Vicia sativa 140 – 170 15. srpnaVikev huňatá, Vicia villosa 120 – 140 30. záříVikev panonská, Vicia pannonica 175 – 195 30. záříPtačí noha setá (seradela), Ornithopus sativus 25 – 50 30. dubnaHrachor setý, Lathyrus sativus 120 – 180 31. červenceJílek mnohokvětý, Lolium multiflorum 30 – 45 15. záříJílek jednoletý, Lolium multiflorum, var.westerwoldicum 30 – 50 15. srpnaSvazenka vratičolistá, Facelia tanacetifolia 10 – 12 15. záříSlunečnice roční, Helianthus annuus 20 – 25 31. červenceHořčice bílá, Sinapis alba 8 – 12 31. srpnaŘepka olejná, Brassica napus 8 – 10 10. záříŘepice ozimá, Brassica rapa 8 – 12 15. záříŘepice jarní, Brassica rapa 8 – 10 15. srpnaPohanka, Fagopyrum vulgare 70 – 100 15. záříŽito ozimé, Secale cereale 140 – 170 30. září

Pozn.: výsevné množství platí pro monokulturu


Na suchých stanovištích a v suchých ročnících hrozí nebezpečí snížení výnosů následných plodin v důsledku odčerpání vody z orničního profilu. To platí zejména pro suché oblasti Jižní Moravy a oblast srážkového stínu Krušných hor a dále pro lehké, výsušné půdy a mělké půdy na výsušných lokalitách (mělké půdy na štěrkopís-kových terasách apod.). V těchto případech se dává přednost založení porostu pro zelené hnojení podsevem do hlavní plodiny a zelené hnojení se nezařazuje před ozimou plodinou. Na zelené hnojení se zpravidla po-užívají směsi plodin.

Tabulka 19: Směsky pro zelené hnojení

Složení směsky Výsevek kg.ha-1 Složení směskyVýsevek kg.ha-1

Letní a strništní meziplodinySlunečnice/bob 10-15/80-110 Slunečnice/peluška 8/70Řepka ozimá/hořčice 6/5 Řepka ozimá/pohanka 6/60Řepka(řepice)/hořčice/svazenka 5/5/2 Řepka(řepice)/hořčice/vikev 5/5/35Seradela/řepka oz./vikev setá 15/5/50 Řepka oz./inkarnát 5/30Jílek/řepka 10/10 Vikev setá/svazenka 80/6Vikev panonská/svazenka 100/6 Vikev huňatá/svazenka 80/6Peluška/vikev setá/hořčice 80/60/5 Řepice oz./pohanka 6/60 Ozimé meziplodinyJílek mn./vikev h./inkarnát 20/50/20 Jílek mn./vikev p. 20/100Řepka/žito 5/120 Vikev p./žito 80/110 Vikev h./žito 50/110 Jílek mn./vikev h. 20/75Peluška/vikev p. 130/100 Řepice/vikev p. 10/130 Řepka(řepice)/vikev p./jílek mn. 10/40/20 Peluška/vikev h./žito 50/50/100PodsevyJílek mn./jetel bílý 14/9 Jílek mn./jetel zvrhlý 14/9Seradela/jetel bílý 30/5 Jílek mn./jetel b./řepka(řepice) 12/3/4Jílek mn./řepka(řepice) 12/8 Jílek mn./inkarnát 10/15Seradela/tolice 25/4 Tolice úročník 3/20Štírovník/jetel bílý 8/5 Štírovník/vičenec 8/70Štírovník/jílek mn. 7/22 Úročník/štírovník 12/9 Směsky pro málo úrodné písčité půdyKomonice (dvouletá) 25 Vikev huňatá/inkarnát/žito 50/15/40Inkarnát/jílek mn./žito 20/10/30 Úročník/jílek mn. 20/4Vikev huňatá/lupina/svazenka 20/60/10 Sudánská tráva/mohár 12/10


Tabulka 20: Speciální směsky

Účel Plodina/kg osiva.ha-1

Melioračníinkarnát/15, vikev huňatá/20, hrachor/20, jílek it./7, sveřep/5, svazenka/2

Meliorační pro písčité půdyinkarnát/10, vikev huňatá/15, hrachor/20, lupina žlutá/30, jílek it./4, sveřep/5, svazenka/1, pohanka/10, slunečnice/10

Meliorační víceletá 2/3 předchozí směsky + 1/3 obvyklé luční směsky

Podsev do obilnin vlhčí oblastijetel bílý/6, tolice dětelová/8, lipnice roční /6, sveřep/1, toten krvavec/4

Podsev do obilnin sušší oblastijetel bílý/3, tolice dětelová/8, jetel švédský/4, lipnice roční/6, sveřep/2, toten krvavec/4, hrachor/20

Chudé písčité půdyseradela/10, jetel zvrhlý/4, jetel bílý/5, kolenec rolní/5, hrachor/20

Podsev do kukuřice silážníjetel bílý/2, tolice dětelová/2, jetel perský/4, jílek jednoletýí/2, sveřep/2

Podsev do kukuřice zrnové jetel bílý/3, tolice dětelová/3, jetel plazivý/6, lipnice roční/5Landsberská inkarnát/10, vikev huňatá/15, jílek mnohokvětý/15

Jestliže po zapravení zeleného hnojení následuje ještě v témže roce založení porostu následné plodiny, neměl by být výnos zapravované biomasy příliš velký. Velké množství zeleného hnojení může způsobit nerov-noměrné vzcházení následné plodiny fytotoxicitou meziproduktů rozkladu biomasy, konkurencí o vodu a zhor-šením kontaktu semen s půdou. Zapojený porost zeleného hnojení by neměl být příliš vysoký. Při velkém výnosu je zelené hnojení nutné zapravit alespoň tři týdny před termínem setí následné plodiny. Takový porost je nutné před zapravením do půdy rozdrtit, rovnoměrně rozmetat po pozemku a nechat zavadnout (shluky zaorané čerstvé hmoty mají tendenci hnít). Jestliže následuje jařina, zapravuje se zelené hnojení později na podzim (až klesnou teploty k nule), aby se rozklad biomasy posunul do příštího vegetačního období a omezily se tak ztráty dusíku vyplavením do spodních vod. Pokud se jedná o pozemky ve zranitelné oblasti, je nutné se řídit pravidly Nitrátové směrnice (Nařízení vlády č.103/2003 Sb.).

Přezimující meziplodiny lze pěstovat před pozdě setými nebo sázenými plodinami (půda se dostává později do zralosti – později obsychá). Kromě toho musíme počítat s nezbytnou dobou na počáteční rozklad zapra-vené hmoty (alespoň 14 dní do setí).

U vymrzajících meziplodin musíme již při jejich založení zpracovat půdu na hloubku požadovanou k ná-sledné plodině. Na jaře se pak provádí pouze předseťová příprava. Musíme počítat s tím, že některé plodiny ve stadiu přízemní růžice přezimují a ve stadiu dlouživého růstu stonku vymrzají (svazenka).

Podsevy do kukuřice se zakládají co nejpozději (kukuřice v počátečních fázích růstu špatně snáší konkurenci). Pozemek je nutné řádně odplevelit základním zpracováním půdy, plečkováním a vláčením prutovými branami. Směska se vyseje naširoko na povrch půdy a zavláčí se prutovými branami jako posledním mechanickým zá-sahem v porostu kukuřice (při výšce rostlin cca 0,4 m odpoledne, kdy je porost povadlý a rostliny se nelámou). Bohužel výrobci nedodávají secí stroje s úpravou umožňující výsev plodin mezi řádky, a tak je nutné provést potřebnou úpravu svépomocí (odmontováním botek, případně i semenovodů pro výsev naširoko). Do kukuřice lze tímto způsobem zakládat porosty vojtěšky. Jako meziplodinu na zelené hnojení do kukuřice lze použít také ozimé žito, ozimý ječmen, lipnici hajní a další trávy, které nevymetají, a nekonkurují tak kukuřici. Na pozemcích s nebezpečím vodní eroze by pěstování přezimujících meziplodin a podsevů do kukuřice mělo být standardním opatřením (ve zranitelných oblastech dle Nitrátové směrnice je součástí správné zemědělské praxe).


6.2 Půdní reakce – pH

Půdní reakce (kyselost) je základní chemickou vlastností půdy, na níž do značné míry závisí využítí zásoby živin v půdě rostlinami a schopnost hlízkových bakterií poutat vzdušný dusík (jeteloviny a luskoviny).

Optimum pH je v neutrální oblasti; na orné půdě se nesmí dopustit pokles pH pod 5,5, kdy již dochází k po-ruchám výživy rostlin a podstatně se snižuje fixace dusíku hlízkovými bakteriemi. Pokud není pH upraveno do oblasti slabě kyselé nebo neutrální, nemá smysl hnojení minerálními hnojivy, protože účinnost aplikovaných hnojiv je nízká.

Tabulka 21: Hodnocení výsledků výměnné reakce (pH/KCl)

pH/KCl Hodnocení reakce

< 4,5 silně kyselá 4,6 - 5,5 kyselá5,6 - 6,5 slabě kyselá6,6 – 7,2 neutrální

>7,3 alkalická

Udržení optimální půdní reakce musí být základní podmínkou na každé ekofarmě.

Jak zjistím, jaké pH mám na svých pozemcích?

Agrochemické zkoušení zemědělských půd (AZZP) bezplatně zajišťuje v šestiletém cyklu Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně (ÚKZÚZ). Na stránkách www.ukzuz.cz je popsán postup, jak se do AZZP přihlásit. Kromě stanovení pH je součástí AZZP i stanovení zásoby fosforu, draslíku, hořčíku, vápníku, kationtové výměnné kapacity (KVK) a poměru K/Mg (důležité z hlediska výživy zvířat).

Jaké je optimální pH?

Tabulka 22: Hodnoty optimálního pH půdy

Půdní druh Orná půda a sady Trvalé travní porostyPísčitá 5,5 (5,3 - 5,7) 5,0 (4,8 - 5,2)Hlinitopísčitá 6,0 (5,8 - 6,2 5,0 (4,8 - 5,2)Písčitohlinitá 6,5 (6,3 - 6,7) 5,0 (4,8 - 5,2Hlinitá až jíl 7,0 (6,8 - 7,5)1) 5,0 (4,8 - 6,5)1)

1) horní hodnoty platí pro karbonátové půdy


Kolik mám vápnit a čím?

Tabulka 23: Dávky vápenatých hnojiv při čtyřletém cyklu vápnění

Půdní druhy Orná půda Trvalé travní porosty

výchozí pH/KCl dávka CaO v t.ha-1 výchozí pH/KCl dávka CaO v t.ha-1

Písčité půdy3,5 – 4,5 1,4 3,5 – 3,6 1,44,5 – 5,4 0,7 3,7 – 4,9 0,7

Hlinitopísčité půdy

3,7 – 4,0 4,2 3,5 – 3,6 2,14,1 – 4,2 3,5 3,7 – 4,8 1,44,3 – 5,0 2,8 4,9 0,75,1 – 5,2 2,15,3 – 5,8 1,4

5,9

Písčitohlinité půdy

3,7 – 3,8 7,7 3,5 – 3,6 2,13,9 – 4,0 7,0 3,7 – 4,8 1,44,1 – 4,4 6,3 4,9 – 5,1 0,74,5 – 4,6 5,64,7 – 5,0 4,25,1 – 5,2 3,55,3 – 5,7 2,85,8 – 5,9 2,16,0 – 6,3 1,4

6,4 0,7

Hlinité - jílovité

3,9 – 4,2 8,4 3,5 – 3,8 4,24,3 – 4,4 7,7 3,9 – 4,0 3,54,5 – 4,6 7,0 4,1 – 4,6 2,84,7 – 4,8 6,3 4,7 – 4,8 2,14,9 – 5,0 4,9 4,9 – 5,4 1,45,1 – 5,2 4,25,3 – 5,4 3,55,5 – 4,9 2,86,0 – 6,1 2,16,2 – 6,5 1,46,6 – 6,9 0,7

Zdroj: E. Pokorný, B.Šarapatka: Půdoznalectví pro ekologické zemědělství

Hnojí se mletým vápencem, cukrovarskou šámou a v případě nedostatku hořčíku dolomitickým vápencem (pálené vápno a vápenné hydráty nejsou povoleny). Dávku hnojiva zjistím vynásobením tabulkového údaje dvěma.

Kdy vápnit?Vápenatá hnojiva se aplikují zásadně odděleně od statkových hnojiv, alespoň s měsíčním odstupem (lépe

v jiném roce). Nejlépe je vápnit před jetelovinami a luskovinami. Vápnění se neprovádí k bramborám (riziko strupovitosti) a k většině druhů zeleniny. K odstranění akutního nedostatku vápníku u ovocných druhů (např. hořká pihovitost jabloní) se používá vápenné mléko nebo chlorid vápenatý.


6.3 Hnojení minerálními hnojivy

Protože se v důsledku ztrát a prodeje živin v tržních bioproduktech část živin z koloběhu ekofarmy ztrácí, je vhodné podle bilance a rozborů půdy živiny doplňovat ve formě minerálních hnojiv.

Obecně platí, že mohou být použita pouze hnojiva přírodního původu upravená fyzikálními postupy (drcení, mletí a granulace). Kromě statkových hnojiv pocházejících z ekofarmy je výběr hnojiv omezen přílohou Naří-zení rady 2092/1991, II.A.

Fosfor (P)Jako zdroj minerálního fosforu se používají mleté fosfáty a Thomasova moučka. Fosforečná hnojiva se před-

nostně zapravují do půdy se statkovými nebo organickými hnojivy. Výhodná je aplikace mletých fosfátů (ale i jiných mletých hornin) na stelivo nebo do ukládaného hnoje (omezení ztrát živin, zejména dusíku, a zlepšení stájového mikroklimatu) či zakládaného kompostu (zabudování živin do organominerálního komplexu).

Draslík (K)Zdrojem draslíku jsou přírodní soli draslíku – chloridy, sírany a jejich směsi (sylvinity, kainit, karnalit, polyha-

lit). Při hnojení draslíkem je vedle výsledků AZP nutné brát do úvahy poměr draslíku a hořčíku v půdě, který je významný z hlediska výživy zvířat.

Tabulka 24: Kritéria hodnocení poměru draslíku a hořčíku v půdě (hmotnostní poměr)

Poměr K:Mg Hodnota K:Mg Hodnocení

dobrý do 1,6nelze očekávat problémy s výživou zvířat hořčíkem

vyhovující 1,6 – 3,2ke hnojení draslíkem je třeba přistu-povat opatrně, problémy se mohou vyskytnout u pícnin

nevyhovující nad 3,2

špatný poměr způsobující nadměr-ný příjem draslíku a zdravotní pro-blémy krmených zvířat; draselnými hnojivy se nehnojí

Draselná hnojiva se podobně jako fosforečná zapravují do půdy přednostně s organickými hnojivy. Je třeba si uvědomit, že močůvka a hnojůvka jsou dusíkato-draselná hnojiva a při jejich opakované aplikaci mohou vznik-nout problémy ve výživě zvířat hořčíkem.

Hořčík (Mg)Zdrojem hořčíku jsou přírodní soli kieserit a kainit a dále dolomitické vápence a dolomity. Dáváme přednost aplikaci hořčíku ve formě dolomitického vápence (dolomitu) při úpravě půdní reakce.

Stopové prvkyHnojení stopovými prvky se provádí pouze při jejich prokázaném nedostatku (symptomaticky nebo podle ana-lýzy půdy nebo rostlin). K hnojení se používají technické soli jednotlivých stopových prvků (zpravidla sírany). Jako chelatizační prostředek je přípustná pouze kyselina citrónová.

Pomocné půdní látkyMikrobiální hnojiva (Rhizobin) obsahují kmeny symbiotických rhizobií (půdních bakterií) specifikých pro danou plodinu. Výsledky nejsou vždy průkazné, jednoznačně se doporučuje jejich použití na osivo při prvním pěsto-vání sóji na daném pozemku.


7. Příloha č. 2 Legislativní podmínky pro výživu rostlin, hnojení, výrobu a ošetření hnojiv a kompostů

V ekologickém zemědělství upravují podmínky pro výživu rostlin, hnojení, produkci, výrobu a ošetřování stat-kových hnojiv a kompostů následující právní předpisy:

• Zákon č. 30/2006 Sb., úplné znění zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně záko-na č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jak vyplývá ze změn provede-ných zákonem č. 320/2002 Sb. a zákonem č. 553/2005 Sb., dále jen zákon.

• Vyhláška č. 16/2006 Sb., ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologic-kém zemědělství, dále jen vyhláška.

• Nařízení rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991, o ekologickém zemědělství a o příslušném ozna-čování zemědělských výrobků a potravin, dále jen nařízení.

Zákon a vyhláška

Zákon a vyhláška se touto problematikou nijak zvláště nezabývají a prakticky odkazují na povinnosti uvedené v nařízení, zejména článku 6 a přílohách I. a II.

Zákon pouze uvádí v § 33 Správní delikty, že právnická nebo podnikající fyzická osoba jako osoba zařa-zená do přechodného období nebo jako osoba podnikající v ekologickém zemědělství se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s tímto zákonem nebo předpisy Evropských společenství:

• použije nepovolená hnojiva nebo půdní pomocné látky,• nezajistí řádné skladování statkových hnojiv, aby zabránila znečištění vod přímým kontaktem nebo vypouš-

těním a prosakováním do půdy,• neudržuje úrodnost a biologickou aktivitu půdy.

Za tyto správní delikty může MZe uložit ekologickému zemědělci pokutu, a to až do výše 50 000 Kč v přípa-dě prvních dvou a do 20 000 Kč v případě třetího deliktu.

Vyhláška v § 5 Chov ryb pak uvádí, že ke zlepšení fyzikálních, chemických a biologických vlastností ryb-ničního dna se využívá zimování, letnění, vápnění, hnojení statkovými hnojivy a pěstování plodin na zelené hnojení. Hodnota pH v rybnících se udržuje v rozpětí cca 6,5 – 7,5. Uvedené činnosti nesmí trvale zvýšit trofii a saprobitu v nádrži.

Nařízení

V článku 6 nařízení je uvedeno, že při pěstování rostlin v ekologickém zemědělství a přechodném období k ekologickému zemědělství musí být používány výhradně vstupy a prostředky obsahující látky zmíněné v pří-loze I nebo uvedené v příloze II jakožto hnojiva a půdní pomocné látky. Ty však mohou být použity pouze za určitých podmínek stanovených v přílohách I a II, a to pokud bude odpovídající použití povoleno v konvenč-ním zemědělství členského státu v souladu s náležitými předpisy Společenství nebo s vnitrostátními předpisy přijatými v souladu s právem Společenství.

V ekologickém zemědělství se očekává, že úrodnost a biologická aktivita půdy se bude udržovat nebo zvy-šovat v prvé řadě pomocí:


• pěstování leguminóz, zeleného hnojení nebo hluboce kořenících rostlin v rámci vhodného víceletého osevního postupu zapravováním statkových hnojiv, která pochází z ekologické živočišné produkce ekologické farmy,

• zapravováním jiných organických látek, kompostovaných či nekompostovaných, jejichž výrobu zajišťují jiné ekologické zemědělské podniky.

Výjimečně však může docházet k zapravování dalších doplňujících statkových nebo minerálních hnojiv uve-dených v příloze II za předpokladu, že není možné zajistit adekvátní výživu rostlin při střídání kultur nebo záso-bování půdy, a to pouze výše uvedenými prostředky.

Výjimečně je možné také používat statková hnojiva pocházející z konvenčního zemědělství, avšak pouze v kombinaci se statkovými hnojivy z ekofarem tak, aby celkové množství statkových hnojiv používaných v ekolo-gickém podniku nepřesáhlo hranici 170 kg dusíku ročně na hektar obdělávané zemědělské půdy ekofarmy.

Pro urychlení kompostu se mohou použít vhodné přípravky na rostlinné bázi nebo na bázi geneticky nemo-difikovaných organismů. Takzvané „biodynamické“ přípravky na bázi horninové moučky, chlévské mrvy nebo rostlinných zbytků se mohou také použít.

Vhodné přípravky s mikroorganismy, které nejsou geneticky modifikované a jsou povolené pro používání v konvenčním zemědělství členského státu, lze také použít pro zkvalitnění celkového stavu půdy nebo k dostup-nosti živin v půdě nebo kulturách, pokud jejich potřebu a užití uznala předem kontrolní organizace.

Pro pěstování hub lze používat substráty, pokud jsou složeny pouze z následujících složek:

• chlévská mrva, hnůj, kejda a močůvka z ekologických hospodářství,• chlévská mrva, sušená chlévská mrva, dehydrova

Documents

BILANCE ŽIVIN V EKOLOGICKY HOSPODAŘÍCÍM PODNIKUeagri.cz/public/web/file/26926/Bilance_zivin.pdf · 2013. 3. 5. · Příloha č. 1 Správná praxe v ekolog. zemědělství –