Bohuslav Martinů (1890–1959)

Metodický list úroveň B

I. Pohled z ochozu věže

Malý Bohouš Martinů svá dětská léta strávil v bytě na věži poličského

kostela. Jeho otec Ferdinand, pověžný a švec, obýval malou komůrku

s rodinou o třech dětech. Nejmladší z dětí Bohouš nejenže shlížel na

město z ptačí perspektivy, ale také naslouchal zvukům chrámové

hudby linoucím se z kostela, nad kterým bydlel.

Zdroj: Bohuslav Martinů v pařížském ateliéru Jana Zrzavého v roce 1924, kopie

v Institutu B. Martinů.

DOK 1: Pohlednice s věží poličského

kostela

Zdroj: Pohlednice kostela sv. Jakuba v Poličce ze začátku 20. století, Městské muzeum v Poličce.

Pozorně se podívej na fotografii a s pomocí učebnice výtvarné výchovy nebo internetu zjisti,

v jakém slohu je kostel postaven. Nápovědou ti bude tvar oken a výzdoba štítu, jakož

i samotné věže kostela.

Nynější poličský kostel sv. Jakuba byl postaven roku 1865 v novogotickém slohu: okna jsou

zakončena lomeným obloukem, patrná je gotická okenní kružba, sochařská výzdoba využívá

na věžičkách tzv. krabů.

Představ si, že ses ocitl na ochozu věže a díváš se do dálky… Použij svoji fantazii a napiš, co

můžeš pravděpodobně z výšky pozorovat a čemu se budeš obdivovat stejně tak jako kdysi

malý Bohouš, náš hudební skladatel. Myslíš, že to mělo nějaký vliv na pozdější tvůrčí práci

skladatele?

Život na věžním „majáku“ byl skutečně pro malého Bohouše působivý. Pohled na rozložitá

pole s pracujícími lidmi, kteří vypadali jako tečky, a na vzdálené kontury krajiny na horizontu

vzbuzoval v chlapci pocit nekonečnosti, dálek. A především „ten prostor nade vším“ (tj.

obloha) je obsažen ve skladatelových kompozicích. Jde o to, že prim hraje u Martinů

PROSTOR, tj. forma; JEDNOTLIVÉ LIDSKÉ OSUDY, tj. mimohudební obsah a hudební

leitmotivy, jsou až druhotné a nesmějí dominovat nad formou. Pohled na nebeský

„nepřehledný“ prostor byl skladateli motivací k neustálému zdokonalování, objevování

a bádání nejen v hudbě (!), ale např. i v divadle, historii, literatuře či astronomii.

II. Nadaný konzervatorista, ale „necvičící“ houslista

Poté, co poličský učitel Josef Černovský objevil v mladém Bohoušovi hudební talent, vydal se Martinů

v roce 1906 do Prahy, aby studoval housle na Pražské konzervatoři. Praha mu poskytla bohaté

kulturní vyžití, které jako šestnáctiletý maloměšťák dosud nepoznal. Mladý Bohuslav především hltal

hudební novinky, přehrával partitury, byl nadšen francouzskou impresionistickou hudbou. Intenzivně

četl, učil se francouzštinu a chodil takřka denně do divadla, které si zamiloval. Proto není překvapující,

že pro všechny tyto své aktivity poněkud zanedbával svůj hlavní obor, totiž housle. Více než technická

cvičení ho zajímala hudební kompozice. Nelze se tedy divit, že se už od druhého ročníku potýkal

s opravnými zkouškami a absolutorium bylo v nedohlednu… Začal komponovat a studovat sám, na

vlastní pěst. Již tehdy vyhledal mistra Josefa Suka, který vyučoval hudební kompozici ve speciální třídě

na konzervatoři, aby s ním konzultoval svoje kompozice/hudbu.

DOK 2: Dopisy Bohuslava jeho poličskému mecenáši Josefu Kaňkovi o státní učitelské

zkoušce

DOPIS 1:

… Zkoušku dělám z houslí, pedagogiky, dějepisu a psychologie. Z klavíru nedělám na radu mistra Suka.

Já jsem ho totiž prosil o dobrozdání, co se týče kompozic mých, a on je se mnou probral a řekl, že

nemůžu tak zůstat, abych se sám dále učil, že by to byla škoda, že mne bude, pokud mu čas dovolí,

učit sám.

Jak Josef Suk ocenil kompozice Bohuslava Martinů a proč to bylo důležité? Jakou pozici měl

Suk na Pražské konzervatoři (vycházej z DOPISU 1 a úvodu podkapitoly)?

To, že sám Suk nabízí Bohuslavovi hodiny kompozice, svědčí o Martinů nadání. Martinů se

Sukem skutečně konzultoval své skladby ještě před nástupem do mistrovské Sukovy třídy

(1922–23), o čemž svědčí Martinů balet Istar (1921), který vykazuje Sukův hudební rukopis.

Josef Suk vedl mistrovskou třídu hudební skladby na Pražské konzervatoři a zároveň byl ve

20. letech rektorem stejného ústavu.

DOPIS 2:

… To bych musel být kus dřeva, vždyť tu státnici dělají lidé, kteří ani nevědí, co je to hudba (...) A ze mě

udělali lenocha (…) vždyť já už začínám věřit, že opravdu nic neumím. Tak mi to zkazili. Ale já se

nedám tak lehce. Já se protluču a ukážu tomu řediteli, jaké máme rozdílné názory na umění. Jen

prosím Vás, dojděte k našim a napište mi.

Zdroj: MARTINŮ, Bohuslav a POPELKA, Iša (ed.). Dopisy domů: Z korespondence do Poličky. 1. vyd. Praha: Mladá fronta,

1996, s. 10–11.

Bohuslav státní zkoušku toho dne nesložil. Z DOPISU 2 zjisti a napiš, jak se s tímto faktem

vyrovnal: čeho se obává, co ho rozčililo a zda se nechal tímto dílčím neúspěchem odradit od

dráhy hudebníka.

Nutno říci, že Bohuslav měl na konzervatoři pověst žáka, „který necvičí“. Nakonec byl

z ústavu vyloučen. A předsedou komise u státní učitelské zkoušky nebyl nikdo jiný než ředitel

konzervatoře Jindřich Kaan. Lze předpokládat, že Bohouše hodnotil s jistými předsudky.

Martinů nebyl virtuos, ale zahrát uměl. Vadilo mu právě neobjektivní hodnocení komise na

jeho účet. Výsledek zkoušky, tedy nedostatečnou, neoznamuje přímo domů, ale svému

mecenáši Kaňkovi. Bál se, jak by doma přijali jeho neúspěch. Proto Kaňku prosí, aby zprávu

tlumočil on osobně rodině Martinů. Rozhodně se však nenechal odradit od své dráhy

hudebníka skladatele. Naopak, neustále se sám vzdělával a vyhledával nové směry v hudbě

(na rozdíl od svých profesorů na konzervatoři, kteří od něj vyžadovali jen „otrocká“

harmonická cvičení a kontrapunkty).

Pokus se kriticky posoudit připravenost Martinů na státní učitelskou zkoušku z houslí.

Porovnej oba dopisy s textem v úvodu podkapitoly a zařaď následující klíčová slova do

správných sloupečků: LENOCH, DOBRÁ PŘIPRAVENOST A NADHLED, TECHNICKY

NEDOSTAČUJÍCÍ VÝKON, DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VIRTUOZITA JE HUDEBNÍ TVOŘIVOST.

Cílem úkolu je využít kritického myšlení v posouzení problému. Žák je zde veden k dialektické

analýze problému: teze–antiteze–syntéza. Po zvážení pro a proti by měl žák dospět

k objektivnímu hodnocení.

pohled Martinů samotného X pohled komise a ředitele Kaana

… DOBRÁ PŘIPRAVENOST A NADHLED … LENOCH

… DŮLEŽITĚJŠÍ NEŽ VIRTUOZITA JE HUDEBNÍ TVOŘIVOST … TECHNICKY NEDOSTAČUJÍCÍ VÝKON

Objektivní hodnocení závěrem:

I když Martinů nebyl koncertní hvězda, zdá se, že státnici mohl opravdu dostat. Komise byla

zaujata, neboť ti samí lidé ho z konzervatoře vyloučili.

III. „Francouzský“ skladatel

Mladý Bohuslav nakonec státní zkoušku složil v roce 1912, což ho opravňovalo k soukromé výuce

hudby. Nejprve učil v Poličce, v letech 1920–23 pak byl členem České filharmonie (hráč druhých

houslí), se kterou procestoval Evropu. Nejvíc mu učarovaly Paříž a malebné Švýcarsko. Roku 1922 byl

znovu na Pražské konzervatoři, tentokráte jako student kompozice v mistrovské třídě Josefa Suka.

O rok později odjel na stipendijní pobyt do Paříže, kde se jeho profesorem stal Albert Roussel. Zde se

seznámil s hudební avantgardou 20. let – Pařížskou šestkou. Intenzivně ho také ovlivila hudba Igora

Stravinského. Sám Martinů pak představoval vůdčí osobnost skladatelské skupiny s názvem École de

Paris.

Od poloviny 20. let začal krystalizovat skladatelův osobitý hudební styl, který prošel obdobím civilismu

(orchestrální skladby Half-time, La Bagarre), obdobím jazzovým (balet Kuchyňská revue, orchestrální

Jazzová suita) i folklorismem (opera Hry o Marii a kantáta Kytice, kde se inspiruje lidovými motivy

z Vysočiny). Ve 30. letech byl již známým skladatelem, kterého hrály přední světové scény (Paříž,

Londýn, Boston, Basilej, …). Na „domácích prknech“ byl Bohuslavovým propagátorem Václav Talich,

šéf České filharmonie. Martinů opustil Paříž až roku 1940, kdy došlo k německé okupaci.

Ve slovníku cizích slov najdi výrazy: avantgarda, civilismus a folklorismus. Pojmy vysvětli

svými slovy.

Všechny tři „-ismy“ spadají do první poloviny 20. století. Avantgarda se objevuje v umění

napříč všemi žánry, znamená rozchod s tradicí, revoltu, průkopnický směr (etymologicky

vychází z francouzštiny a znamená „předvoj“). Civilismus se zabývá a umělecky zpracovává

civilizační tendence, tj. nové technické vynálezy, společenské události atd. Folklorismus

čerpá z lidových zvyků národa (písní, obyčejů, jazyka a literatury atd.)

DOK 3: Bohuslav Martinů o skladbě Half-time

… Nesleduji žádnou vznešenou ideu ani nelíčím obyčejný život na hřišti. Nechávám se jen inspirovat

tímto životem plným pohybu, ruchu, děje. Tím se moje práce nestává nijak ani impresionistickou ani

deskriptivní, poněvadž tyto zážitky, které jsou obdivem pro zdravý sport a výraz síly i mládí…

… Naprostý odvrat od směru, zvláště u nás [v Praze] panujícího, který má ve znaku jen ideje

nejvznešenější, nadhmotné, abych tak řekl nadživotné. Ne že bych je ovšem popíral, ale obracím se

k projevům, které tvoří obyčejný život, naše okolí a které – protože jsou přehlíženy jako malicherné,

nejsou proto méně krásné a snad jsou životnější…

Zdroj: Dopis B. Martinů Václavu Talichovi z roku 1924, Muzeum Českého krasu, Beroun.

Z jakého prostředí slovo half-time pochází? Co znamená v češtině? Pokud nevíš, použij

anglicko-český slovník nebo internet.

Half-time znamená v překladu „poločas“. Skladba skutečně reaguje na fotbalovou přestávku.

Vymysli nadpis k prvním dvěma odstavcům dopisu (DOK 3). Nápověda: Chvála….; Óda na…;

Obdiv… atd.

Např.: Oslava mladistvé síly a života.

Skladba byla směle s nejmodernějšími výrazovými prostředky vržena do obecenstva a donutila ho, aby

se vyjádřilo… Někteří zasyčeli své ne, avšak dlužno za pravdu dáti těm, kteří přejí svobodě.

Zdroj: Listy hudební matice, 4/1924, s. 121.

Pokus se z textu odvodit, jak byla nová moderní skladba Martinů přijata v tehdy ještě

provinční Praze (např. vůči Paříži).

Poločas byl premiérován v prosinci 1924 v Praze pod taktovkou dirigenta České filharmonie

Václava Talicha. Reakce publika byly rozporuplné; Martinů atonální hudba znamenala ostrý

předěl v jeho dosavadním díle. Jako avantgardistu Pražané Martinů neznali. Proto byli jeho

novým dílem pobouřeni. Talich byl však nadšen.

Srovnej texty DOK 3 a jejich obsah (který je vlastně znamením poválečné epochy konjunktury

20. let 20. století) s náladou doby předchozí, tj. lety válečnými 1914–18. V čem se obě epochy

liší? Opiš správně slova z nabídky do příslušných sloupečků:

ZDRAVÍ – KŘEČ – SPORT – MOTIV SMRTI – SVOBODA – NADŠENÍ ZE VŠEDNÍHO DNE – ŘÍZENÁ

VÁLEČNÁ VÝROBA – HOSPODÁŘSKÝ POKROK – CENZURA

20. léta X válečná léta 1914–1918

… ZDRAVÍ KŘEČ

SPORT MOTIV SMRTI

SVOBODA ŘÍZENÁ VÁLEČNÁ VÝROBA

NADŠENÍ ZE VŠEDNÍHO DNE CENZURA

HOSPODÁŘSKÝ POKROK

DOK 4: Nerozluční kolegové a přátelé a jejich charakter

Václav Talich, šéfdirigent České filharmonie ve 20. a 30. letech 20. století

Bohuslav Martinů, hudební skladatel

TEXT č. … 2 (doplň) … např.: asertivní … cílevědomý … neústupný

TEXT č. … 1 (doplň) … např.: bezelstný … optimistický … citlivý

Zdroj: MIHULE, Jaroslav. Bohuslav Martinů v obrazech. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, s. 11 přílohy.

TEXT č. 1

… Byl bytostný optimista a věřil, že vždycky všechno dobře dopadne a že se nám povede lépe. Nebyl

schopný nikomu ublížit slovem ani činem…

Zdroj: MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 54.

TEXT č. 2

… Jak jsem Tě znal sám a viděl pracovat a ničit si často Tvoje zdraví i nervy pro věci, jež jsi považoval

za hodnotnější a za něž jsi bez ohledu bojoval, bez ohledu, zdali si uděláš přátele či nepřátele…

Zdroj: Dopis B. Martinů Václavu Talichovi z roku 1945, Muzeum Českého krasu, Beroun.

Po přečtení TEXTŮ č. 1 a 2 doplň do tabulky chybějící údaje tak, jak si myslíš, že odpovídají

fotografiím, tj. charakterům jednotlivých osobností.

Do tabulky napiš tři přídavná či podstatná jména, která by charakterizovala Václava Talicha

a Bohuslava Martinů (vyjdi především z TEXTŮ č. 1 a 2 a z rysů ve tváři každé z osobností).

Cílem úkolu je test sociální inteligence a uplatnění tzv. haló efektu (první pohled, dojem,

který může klamat). Žák hodnotí podle obličeje, tj. fotografie, a zároveň podle doprovodných

textů (viz TEXTY č. 1 a 2). Následně je vyzván, aby své hodnocení zdůvodnil. Je jistě zajímavé

podělit se o hodnocení se spolužáky a zjistit, zda hodnotili stejným způsobem, či nikoli a jaké

charakteristiky zvolili.

Od poloviny 20. let byl Martinů označován jako český skladatel z École de Paris (Pařížské školy).

Pomineme-li konzultace u prof. Alberta Roussela, byl Martinů v Paříži pilným samostudentem. Název

École de Paris je formální označení pro okruh skladatelů-cizinců, kteří bydleli, tvořili a scházeli se

v Paříži ve 20. a 30. letech. Martinů tak ztělesňoval dva světy – francouzský a český. O několik let

později (během 2. světové války a po ní) bychom řekli přesněji, že ztělesňoval originální světovou

syntézu se zřetelnými prvky české národní hudby. Zvláště od 30. let se Martinů vracel k národním

námětům: Legenda o sv. Dorotě (1931), Špalíček (1931–32), Svatební košile (1932), Hry o Marii

(1934), kantáta Kytice (1937), České madrigaly (1939), Polní mše (1939) aj.

DOK 5: Martinů o smyslu své zahraniční práce píše Josefu Sukovi

… Jsem přesvědčen, že přináším něco nového… a dělám to ne pro Francii ani proto, abych byl nějak

zvláště znám a ceněn v cizině, ale pro naši hudbu, pro Čechy; a my hlavně jako malý národ bychom

potřebovali, aby všechno úsilí se spojilo a každá energie byla zužitkována ve prospěch celku a v zájmu

„velké věci“.

Zdroj: Dopis B. Martinů Josefu Sukovi z prosince 1930, Nadace Bohuslava Martinů, Praha.

Jaký je podle Martinů smysl jeho zahraniční skladatelské činnosti?

Martinů patřil ke generaci zemských patriotů, Čechy (příroda Vysočiny) mu byly nanejvýš

drahé. Proto také své úsilí a svůj um chtěl dát do služeb mladého československého státu,

aby prosperoval v zájmu „velké věci“, tj. na poli univerzální hudby.

Ve schématu se na základě znalostí z textů Kapitoly III pokus uvést vlivy české a francouzské

hudební kultury, které ztělesňuje osobnost Bohuslava Martinů (BM):

český vliv francouzský vliv … Josef Suk; lidová poezie BM … avantgarda Pařížské šestky … legendy z Vysočiny … Albert Roussel; Stravinského balety

nápověda: avantgarda Pařížské šestky – Josef Suk – lidová poezie – legendy z Vysočiny –

Albert Roussel – Stravinského balety

Proč byl Martinů označován jako „francouzský“ skladatel? Jak dlouho trvale bydlel v Paříži

a v čem mohl být pro Francouze přínosem?

Martinů žil v Paříži od roku 1923 do roku 1940. „Francouzským“ byl nazýván především proto,

že vědomě opustil paradigma středoevropské hudby, tj. hudby německé (Strauss, Mahler,

Bruckner); tedy názor, že hudba má reprezentovat hluboké ideje, tj. mimohudební obsah.

Martinů, jak sám později vzpomíná, byl již od svého mládí veden pohledem z výšky. Ve svém

díle je racionálním ctitelem hudební formy. Vše, co je mimohudebním epitetonem hudebních

estetiků a vědců, zavrhuje. A o správnosti svého názoru se přesvědčil u svého francouzského

učitele A. Roussela. Svou tvorbou obohatil francouzskou kulturní metropoli, a to jako vůdčí

osobnost École de Paris (Pařížské školy).

Představ si, že jsi francouzský novinář nebo hudební kritik a současník B. Martinů. Máš za úkol

seznámit Pařížany s novým českým skladatelem ve své hudební kritice. Myslíš, že tvůj pohled

bude jiný než ten od českého novinářského kolegy? Proč a v čem?

Cílem úkolu je empatické myšlení. Na základě znalostí a cvičení provedených výše se žák vcítí

nejprve do francouzského kritika, následně do jeho českého kolegy. Žák je závěrem veden

k tomu, aby si uvědomil rozdílné přístupy obou dvou světů a proč tomu tak je. Dochází tak

k pochopení sebe samého i druhých lidí.

Francouzský novinář (článek) Český novinář (článek)

… V pařížském Théâtre des Champs-Élysées

bylo provedeno dílo českého skladatele

sídlícího ve Francii B. Martinů. Skladba Half-

time je živelnou autorovou odpovědí na zážitek

davového šílenství při fotbalovém zápase.

Hudba je to energická, dravá. Autor se tak

svým dílem zařadil mezi autory jako Stravinskij

nebo Milhaud. Věřme, že obohatí pařížskou

kulturu o další své skladby.

… Bohuslav Martinů, bývalý houslista ČF

a současný stipendista u A. Roussela v Paříži

(třída kompozice), svým Poločasem nadzdvihl

ze židle pražské publikum! Takové dílo z pera

českého skladatele jsme tu ještě neměli. Zdá

se, že se autor zcela vymanil ze sukovské

skladatelské školy, aby přejal moderní

„západní“ melodie a rytmy, což se nám do

značné míry jeví jako plagiátorství.

Rozdíly:

Je kosmopolitní, Martinů může obohatit X Zná Martinů z předchozích let, má ho

kulturní život metropole. zaškatulkovaného, šok a ostych k neznámému.

Důvod rozdílů spočívá v odlišnosti geografické, mentální a kosmopolitní obou zemí.

IV. Charlotte Martinů

V roce 1926, tedy ve třetím roce svého pařížského pobytu, se Bohuslav seznámil se svojí životní

partnerkou Charlottou Quennehen (1894–1978), se kterou se roku 1931 oženil. Charlotte pocházela ze

skromných poměrů, živila se jako švadlena. Bohoušovi se stala celoživotní partnerkou, která byla vždy

velmi pracovitá a poněkud nepraktickému skladateli se stala starostlivou hospodyní. Nikdy se

nenaučila česky, což jí asi nikdy neodpustila Bohoušova matka. Bohuslavova sestra Marie a jeho bratr

Karel, stejně jako většina Bohoušových poličských přátel, naštěstí francouzsky uměli. Mohli tedy trávit

s mladým párem plnohodnotné společné chvíle. Z manželství Charlotty s Bohuslavem nevzešel žádný

potomek.

DOK 7: Vzpomínka Charlotty na Bohoušovu maminku

… Přivítání v Poličce bylo chladné. Maminka měla samozřejmě jiné plány se svým Bohoušem; však se

nabízely nevěsty se statkem s velkým věnem, s nákladnou výbavou… „Znám jednu dívku, ta má

dukáty, má dukáty…“ (…) Byla jsem chudé děvče, byla jsem cizinka, obě tyto okolnosti mluvily proti

mně. Bohuš mě chlácholil a mínil, že maminka si časem zvykne.

Skutečně teprve po letech, když maminka poznala, jak se o Bohuše starám a jak jsem mu oddána, její

poměr se ke mně změnil a nakonec byly její city srdečné.

Zdroj: MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 25–26.

Jak reagovala Martinů rodina, resp. jeho matka, na novou Bohoušovu známost a z jakého

důvodu? Které dvě okolnosti hrály v neprospěch Charlotty?

Bohuslavova matka se těžce smiřovala se skutečností, že si její syn namluvil cizinku, která

neumí česky, a navíc pochází z chudých poměrů.

Zjisti, z jaké Smetanovy opery pochází árie „Znám jednu dívku…“ a proč se objevuje

v Charlottiných pamětech? Nesvědčí to o jejím kulturním rozhledu a lásce k Bohuslavovi, když

byla cizinka?! (Použij internet a učebnici HV.)

Jedná se o árii Kecala ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta. Kecal byl profesionální

„dohazovač“ a slova „Znám jednu dívku, ta má dukáty a chalupu…“ patří neodmyslitelně

k němu. Žel Charlotte neměla ani dukáty ani chalupu. Přesto tuto árii znala a vtipně ji použila

ve svých pamětech (viz výše), čímž prokázala svůj kulturní rozhled o českých hudebních

reáliích, které bezesporu poznala díky lásce ke svému skladateli.

Za jakých okolností změnila maminka názor na Charlottu a svolila ke svatbě?

Bohuslavova matka ke svatbě svolila, neboť musela jistě dát Bohoušovi za pravdu, když jí psal

roku 1931 o plánované pařížské svatbě a o tom, jakou má v Charlottě obětavou a oddanou

družku i hospodyni.

Znáš ze svého okolí nějaký „smíšený“ manželský pár: Čech(-ška) a cizinec(-ka)? Jakým jazykem

komunikují a jakým jazykem hovoří jejich děti? Představ si sám sebe na jejich místě. Jak bys

otázku jazyka řešil? Napiš své postřehy a diskutujte se spolužáky.

Opět jde o empatické myšlení. Jaké by to bylo, kdyby… Co kdyby se mi to také přihodilo…

Problémy jsou nasnadě: společný jazyk, přátelé, země bydliště, jazyk dětí atd. Diskutujte

o nejzajímavějších postřezích.

V. Druhá světová válka, Martinů – „americký“ skladatel

V září roku 1939 vypukla 2. světová válka. Martinů, tehdy žijící v Paříži, intenzivně prožíval narůstající

agresi nacistického Německa a osud své rodné vlasti v druhé polovině 30. let. Dne 6. 10. 1938, tj.

bezprostředně po mnichovském diktátu, byla Polička obsazena německými vojsky. V září následujícího

roku (1939) rozpoutalo Německo druhou světovou válku. Martinů na tyto události zareagoval

kantátou Polní mše (dokončena 1939) věnovanou československým vojákům ve Francii. Těsně před

okupací Paříže uprchl Martinů s manželkou na jih Francie (červen 1940), aby se z Marseille vydali na

radu svých přátel do Spojených států, kde mohl Bohuslav svobodně tvořit.

DOK 8: Nábřeží Seiny s pověstnými „krabicemi“ bukinistů na přelomu 19. a 20. století

Zdroj: GABRIELLE. Bukinista – zawód. Dostupné na: http://skarbnicaksiazek.blogspot.cz/2014/06/bukinista-zawod-czy-styl-

zycia.html [16. 6. 2014].

Vyhledej a napiš, co rozumíme pod pojmem „pařížský bukinista“.

Bukinisté, tj. obchodníci ve stánku s knihami a časopisy, jsou neodmyslitelně spjatí

s nábřežím pařížské Seiny, kde nabízejí své zboží.

DOK 8b: Postoj pařížského obchodníka k mnichovským událostem na podzim 1938

V tu dobu nás dojal lístek jednoho známého bukinisty, kde psal: „Tolik se stydím za Francii, že nechala

padnout Československo. Potřebujete-li něco, obraťte se na mne.“

Zdroj: MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 52.

Připomeň si, co byla tzv. mnichovská dohoda („o nás bez nás“) v září 1938 a jaké měla

důsledky pro ČSR (použij učebnici dějepisu). Francouzský ministerský předseda Édouard

Daladier byl jedním ze čtyř signatářů dohody, která měla zabránit válce s Hitlerem za cenu

okleštění ČSR. Myslíš, že lístek bukinisty (v DOK 8b) odrážel názory Čechoslováků, nebo spíše

většinový názor Francouzů, kteří chtěli za každou cenu zabránit válce? Proč tehdy dojal

Charlottu Martinů?

Cílem západních států na konferenci v Mnichově bylo zabránit válce (politika appeasementu).

Francie ani Anglie nechtěly za žádnou cenu do války podobné té, ve které krvácely před

dvěma desítkami let. Čechoslováci naopak očekávali, že západní spojenci dodrží své závazky

vůči ČSR a odsoudí Hitlerovy neoprávněné požadavky na změnu čs. hranic. To byla zásadní

odlišnost v přístupu k mnichovským událostem v září 1938. Bukinista, který dojal Charlottu

Martinů, tedy nesdílel většinový názor francouzské společnosti, ale obhajoval smluvní

závazky Francie vůči ČSR na vojenskou pomoc.

DOK 9: Čs. kolonie v Paříži a Martinů Polní mše

„Zde roku 1916 prozatímní československá vláda

zřídila své sídlo pod vedením T. G. Masaryka“ –

pamětní deska na budově č. p. 18, Bonapartova ulice,

Paříž (ve 20. a 30. letech centrum „čs. kolonie

v Paříži“, dnes České centrum, ČŠBH a konzulát

v Paříži)

Zdroj: Osobní fotografie Jana Lorence, 19. 6. 2013.

… V Paříži, seskupeni okolo kolonie [18 rue Bonaparte, dřívější sídlo čs. národní rady v čele s TGM za 1.

světové války, pozn. autora], pracujeme na odboji… Naši hoši jsou mobilizováni a odjíždějí na jih

Francie… V té době přistupuji k práci na Polní mši, která je určena našim hochům v táborech… Chtěl

bych jim poslat skladbu, kterou by sami provedli a o které by věděli, že je psána pro ně – že na ně

vzpomínáme a že jsme s nimi.

Zdroj: MARTINŮ, Bohuslav a ŠAFRÁNEK, Miloš (ed.). Domov, hudba a svět: Deníky, zápisníky, úvahy a články. 1.vyd. Praha:

Státní hudební vydavatelství, 1966, s. 280–281.

Není to vlastně mše, je to jakási modlitba za vlast a touha po domově, kterou tlumočím v tónech za

nás za všechny, a protože nemáme ani katedrálu ani chrám, sešli jsme se v poli, jako pracovníci, jako

vojáci, v poli, kde všude nad námi, kolem nás je širý prostor, kde si lidé navzájem lépe rozumí…

Zdroj: MARTINŮ, B. Polní mše. In: Československý boj (časopis čs. kolonie v Paříži), Paříž: 1939, článek ze 4. listopadu.

Komu je Polní mše určena? Co znamená „našim hochům v táborech“?

Od vypuknutí války (září 1939) se Martinů angažoval v „české kolonii“ v Paříži. Byl v kontaktu

s českým dirigentem Vilémem Tauským, který dostal za úkol sestavit vojenskou hudbu pro

vojenský tábor Čechoslováků, vojáků dobrovolníků, ve Francii. Právě jim Martinů věnoval

svoji kantátu Polní mše. Z Paříže jim dopravili potřebné nástroje; celá skladba má omezený

nástrojový aparát: dominují žestě a bicí nástroje. Sbory jsou výlučně mužské, vzhledem

k maskulinnímu charakteru vojenské jednotky.

Jak charakterizuje své dílo sám autor? Co podle něho vyjadřuje? Jaké city tlumočí pomocí

hudby? Proč je užit přívlastek „polní“?

Sám skladatel označil dílo za modlitbu o osud rodné české země. Ve skladbě jsou uplatněny

texty Jiřího Muchy i texty žalmové a liturgické. Ze skladby je patrná jednak obava o rodnou

zem, dále je to demonstrace odporu a lidské síly, jež se pozvedá proti okupantům,

a psychologický vnitřní monolog vojáka na stráži, který je znaven, ale nesmí usnout.

Přívlastek „polní“ odpovídá podmínkám čs. dobrovolníků: jejich katedrála (sv. Vít v Praze)

a kostely jsou v rukou nacistů, oni, dobrovolníci, pak jsou vojáci shromáždění na bitevním

poli.

Práci je vhodné/možné doplnit zvukovou ukázkou z díla1: např. část vojáka na stráži

s monologem „Nesmím usnout…“ a samotný závěr skladby, který se zdá být originální v tom,

že neválcuje posluchače ohlušujícím „hrdinským“ fortissimo, ale naopak končí pianissimo

v naději a důvěře, kterou vkládá v Nejvyššího.

Ve Spojených státech Martinů působil s dílčími přestávkami v letech 1941–1956. Nejprve tvořil jako

skladatel na volné noze (pro Kusevického bostonský orchestr, pianistu Rudolfa Firkušného, dirigenta

Paula Sachera aj.), později se stal profesorem skladby na univerzitě v Princetonu. Stejně jako Antonín

Dvořák, i Martinů skládal v Americe symfonie. Stále častěji čerpal z domácí látky českého folkloru:

Nový Špalíček, Písničky na jednu stránku, Písničky na dvě stránky (1942–44), Pět českých madrigalů

(1948), Tři české tance pro dva klavíry (1949), Otvírání studánek (1955) a další komorní kantáty na

předlohy Miloslava Bureše aj. Na politické události reagoval orchestrální větou Památník Lidicím

(1943) a komorní skladbou Pozdrav sokolstvu a sletu (1948).

DOK 10: Úspěšné provedení Martinů concerta grossa v New Yorku v lednu 1942

… New York nezažil podobný triumf už mnoho let, psal tisk, a přeplněný sál si vyžádal skladatele

třikrát za sebou na scénu za potlesku dirigenta i orchestru; týž sál [Carnegie Hall], v němž v prosinci

roku 1893 byl zahrnut bouřlivými ovacemi Antonín Dvořák při premiéře symfonie Z Nového světa.

Zdroj: MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 332.

1 Viz příloha k pracovním listům.

Jakým způsobem byl Martinů přijat na prestižní newyorské scéně?

Martinů úspěch v Carnegie Hall znamenal slibný nástup kariéry v USA. Děkovačka s trojitým

vyvoláním skladatele jen dokresluje situaci. Propagátorem Martinů byl již za „pařížských let“

bostonský dirigent Sergej Kusevickij.

Který další český hudební skladatel se na témže místě padesát let před Martinů zapsal

nesmazatelně do povědomí Američanů a kterým svým dílem?

Pro Američany znamenal a stále znamená Antonín Dvořák mnoho, považují ho za

„amerického“ (tj. jejich) skladatele, jenž položil základy americké symfonické hudby.

Dvořákova symfonie č. 9 „Novosvětská“ byla provedena v Carnegie Hall roku 1893.

Co měl Martinů společného se skladatelem Antonínem Dvořákem?

Krom toho, že byl Martinů rovněž Čech a skladatel, těžil z toho, co mu předal profesor

skladby Josef Suk. Ten byl Dvořákovým žákem, a tím tedy spojnicí mezi Dvořákem a Martinů.

DOK 11: Martinů dopis o Památníku Lidicím dirigentu Sergeji Kusevickému z listopadu 1943

Je to skladba velmi stručná (…) v těch několika málo minutách se mi podařilo vyjádřit cosi, co vzdává

čest těm ubohým mučedníkům z malé utlačované české obce…

DOK 12: Martinů pro Newyorské listy v říjnu 1943, bezprostředně po dokončení Památníku

Lidicím

Je jedna věc, na kterou nesmíme zapomenout: že za to, že my jsme zůstali svobodni a měli možnost

práce, že za to platí ti, kteří zůstali; a že budou mít právo se zeptat a budou se ptát, co jsme dělali

a jak jsme tuto svobodu i možnost využili a jakými jsme byli v době, kdy oni trpěli.

Zdroj: MIHULE, Jaroslav. Martinů: Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 346.

Na jakou událost reaguje skladba Památník Lidicím? Z učebnice dějepisu zjisti, kdy a za jakých

okolností se tragédie v Čechách stala.

Skladba reaguje na zrůdný čin nacistických okupantů. Dne 10. června 1942 na rozkaz K. H.

Franka (pozdějšího německého státního ministra pro Čechy a Moravu) bylo započato

s vyhlazováním obce Lidice a vyvražďováním jejích obyvatel. Nacisté tak reagovali na smrt

říšského protektora Reinharda Heydricha, který zemřel na následky atentátu provedeného

československými výsadkáři Gabčíkem a Kubišem 27. května 1942 v rámci operace

Anthropoid.

Jaký postoj chce Martinů svým dílem vyjádřit (viz DOK 11 a 12)?

Skladba má vzdát čest lidickým mučedníkům a podtrhnout jejich osudovou oběť. V závěru

skladby je citováno ústřední hudební téma z Beethovenovy páté „Osudové“ symfonie.

Kdo jsou podle Martinů ti „svobodní“ a ti, „kteří zůstali“? (nápověda: okupované

Československo X státy nezávislé na fašistickém Německu, např. USA)

Pod pojmem „my svobodní“ rozumí Martinů české emigranty v USA, všeobecně pak ty

národy, které nebyly porobeny nacistům. Ti, „kdo zůstali“, jsou pak lidičtí mučedníci, resp.

porobený čs. národ.

VI. Martinů světoběžník na druhé straně „železné opony“

V době, kdy skončila 2. světová válka, byl Martinů jedním z nejvýznamnějších světových skladatelů.

V USA dobyl svými skladbami nejpřednější koncertní scény a stal se velmi váženým. Od roku 1945 se

toužil vrátit do rodné země. Mrzelo ho však, že nikdo z vládních míst ČSR o něho (skladatele světového

formátu) nejevil zájem. Předpokládal totiž nabídku profesury na Pražské konzervatoři, resp. na AMU.

V červnu 1946 utrpěl Martinů těžký úraz, jehož následky ho paralyzovaly na několik let (závratě). Jeho

cesta do ČSR se tak opět oddálila. Vyslal alespoň svoji manželku Charlottu, aby ho zastupovala na

festivalu Pražské jaro roku 1947, kde byly provedeny jeho skladby. V té době již měl Martinů nabídku

ze strany vedení AMU, nikoli však z ministerstva. Následujícího roku se vážně připravoval na návrat do

Československa. Únorový komunistický puč však natrvalo zavřel Bohuslavovi cestu domů… Republika

se ocitla v moci „dělnického lidu“, tj. pod totalitní ideologií KSČ, na ministerském křesle zavládl

dr. Zdeněk Nejedlý a začaly čistky nejen v kultuře (Václav Talich, Jiří Mucha), ale i ve vlastních

komunistických řadách (Slánský, Clementis aj.).

DOK 13: Martinů o poválečném angažmá v ČSR

Já v tom stále nevidím mnoho smyslu se teď vrátit, když mám v celém světě tak dobrou posici a mohu

prokázat nám všem větší služby, když zůstanu venku, kde to právě dnes moc potřebujeme. Mám

značné obavy, že bych se někomu nezachoval (…) také znám pány ( …) také už jsou zpět, jenom si

oblékli jiný politický kabát a teď rozhodují pro „lid“.

Zdroj: Dopis B. Martinů z New Yorku do Poličky – rodině, 8. 1. 1946, CBM Polička.

Čeho se Martinů obává? Jakých typů lidí? Kde si myslí, že bude prospěšnější?

Martinů v USA pečlivě sledoval poválečné zprávy z domova. Věděl o vyšetřování a věznění

Václava Talicha za údajnou protistátní činnost z doby okupace. Martinů byl znechucen těmito

praktikami poválečných vyšetřovatelů. Zkrátka nemohl vystát lidi, kteří byli loajální vůči

protektorátnímu režimu a po skončení války jednoduše přešli bez skrupulí na českou

revoluční stranu. V letech 1945–1946 byl Zdeněk Nejedlý poté, co se vrátil ze Sovětského

svazu, ministrem školství. Ten našeho skladatele ignoroval jako osobnost mezinárodního

věhlasu. Martinů správně pochopil, že pro český národ bude svou prací prospěšnější tam, kde

byl, tj. v USA.

DOK 14: Charlotte Martinů hledá vhodné místo u Prahy, kde by s manželem mohli žít (rok

1947)

Pověřil mě úkolem najít pro nás mimo Prahu příjemné bydlení… Od Muchy jsem se dozvěděla, že

hrabě Colloredo-Mansfeld má v úmyslu věnovat zámek Zbiroh pro kulturní účely a pro umělce.

Navštívila jsem ho, a skutečně hrabě slíbil rezervovat pro nás místnosti. Psala jsem o tom svému muži

a jemu se myšlenka bydlení na Zbirohu velmi líbila.

Zdroj: MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon, 1978, s. 77–78.

Jakým úkolem pověřil Bohuslav svou ženu? Myslíš, že to myslel se svým návratem do

Československa vážně? Jaké praktické kroky za tím účelem podnikal, mj. i skrze svoji ženu?

Porovnej svoji odpověď s DOK 13 a 14.

V roce 1947 se situace v ČSR změnila ku prospěchu Martinů: novým ministrem školství se stal

Jaroslav Stránský (od poloviny roku 1946), Martinů dostal nabídku na místo profesora na

AMU. To, že myslel svůj návrat do vlasti vážně, je zřejmé z aktivit jeho ženy Charlotty, kterou

pověřil, aby se poohlédla po vhodném bydlení nedaleko Prahy.

DOK 15: Martinů se obává návštěvy Československa

A také nevím, kdybych se dostal domů, zdali bych se pak také dostal ven, máme zde všelijaké zprávy

o poměrech u nás [tj. v ČSR] a lidé, co utíkají, samozřejmě o tom nemluví moc dobře (…) svět

nezměníme a vy víte, že asi nepůjdu na konzervatoř, dokud tam bude vládnout někdo, kdo

pronásledoval Talicha.

Zdroj: Dopis B. Martinů z New Yorku do Poličky – rodině, 21. 6. 1948, CBM Polička.

V čem Martinů spatřuje riziko návštěvy rodné země? Pozorně se podívej na datum odeslání

dopisu a zdůvodni opodstatnění Martinů obav. Co se stalo v únoru téhož roku?

Martinů se oprávněně obával, že pokud se fyzicky objeví na půdě ČSR, dá tak najevo loajalitu

s komunistickým režimem a jeho kulturní doktrínou socialistického realismu, s kterým

bytostně nesouhlasil. Navíc nebylo jisté, že by mohl po komunistickém puči (únor 1948)

svobodně znovu vycestovat do zahraničí.

Už jsi někdy musel udělat důležitá rozhodnutí? Vžij se do role Martinů a napiš do tabulky

pozitiva a negativa obou možných rozhodnutí. Pro které se rozhodl Martinů, už víš. A jak by

ses rozhodl na jeho místě ty osobně? Odpověď uveď v několika řádcích pod tabulku.

Návrat do ČSR Zůstat ve světě

- narůstající nevraživost vůči USA a kapitalismu

- přihlášení se k socialistickému realismu a jednostranné interpretaci kulturní historie vedené Zd. Nejedlým

+ setkání s rodinou a svými drahými kolegy

+ kontakt s rodným krajem, tolik inspirativní přírodou, Martinů byl zemským patriotem

- narušen osobní kontakt s rodinou, přáteli, kolegy v ČSR

+ možnost svobodně tvořit

+ pokračovat ve slibné kariéře

+ lepší výdělek, a tedy i možnost podporovat rodinu v ČSR

Návrat do vlasti je lepší kvůli rodině a českým přátelům. Doma je doma…

Anebo: Důležitější je vlastní přesvědčení, svobodný úsudek, kariéra atd. V budoucnu se snad najde

možnost, jak se podívat domů…

Bohuslav Martinů již své rodné Čechy nespatřil. Navázal však spolupráci s Miloslavem Burešem, na

jehož básnické texty vytvořil komorní kantáty: Otvírání studánek (1955), Legenda z dýmu bramborové

nati (1956) a Mikeš z hor (1959). V letech 1956–57 vyučoval na Americké akademii v Římě. Poslední

dva roky života strávil s manželkou u rodiny Paula Sachera ve švýcarském Schönenbergu, kde byl také

po smrti (1959) pochován. Z této doby pocházejí jeho dvě monumentální díla: oratorium Gilgameš

(1955) a opera Řecké pašije (konečná verze 1959). Dnes je Martinů i se svojí ženou pohřben

v rodinném hrobě Martinů v Poličce (od roku 1979). Ve stejném městě se nachází také ZUŠ Bohuslava

Martinů a Centrum Bohuslava Martinů, jež pečuje o archiv skladatelské osobnosti a o rodnou světnici

na kostelní věži.

DOK 16: Rukopis partitury Martinů kantáty Otvírání studánek

Zdroj: MIHULE, Jaroslav. Bohuslav Martinů v obrazech. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, s. 14 přílohy.

Z textu partitury zjisti, pro jaký hlas je určena úvodní recitace a kdy byla skladba napsána.

Kantáta byla napsána roku 1955 pro sóla, ženský (dětský) sbor, recitaci, dvoje housle, violu

a klavír. Úvodní recitace je napsána pro ženský hlas.

Kantáta oživuje starý zvyk pěstovaný kdysi v kraji Martinů – děti a mládež každoročně na

prahu jara obnovovaly a čistily studánky, přirozený zdroj pitné vody v přírodě. Tento zvyk

obnovil básník Miloslav Bureš, který vybídl Martinů ke zhudebnění jeho veršů pro tuto

příležitost. Komu B. Martinů skladbu věnoval a jakému kraji? Co měli společného básník

a skladatel Otvírání studánek?

Martinů dedikoval „Studánky“ svému krajanovi básníku Miloslavu Burešovi z Poličky.

Věnování patří také Poličce a Vysočině.

VII. Shrnutí

Bohuslav Martinů (BM) by se dal označit jako poutník, který se z cizího prostředí ohlíží domů,

do své vlasti. Přesto bychom mohli říci, že měl vlastí několik. Je to vůbec možné? Uvažuj,

ve kterých zemích Martinů žil, jak ho ovlivnily a jak on sám ovlivnil čili obohatil jejich kulturu.

Doplň tabulku:

české země Francie USA

BM J. Suk, česká národní

škola, příroda a zvyky na

Vysočině

BM --> neofolkloristické

skladby na národní motivy;

všestranný hudební originální

styl Martinů (avantgarda,

surrealismus, neoklasicismus,

civilismus), je stále dobrou

„reklamou“ českému národu

BM A. Roussel: čistota formy

a hud. prostředků,

racionalismus, pařížský kulturní

ruch, kultura a mentalita

francouzského „plaisir“

BM --> přispěl ke kulturnímu

vývoji, hl. představitel

neformální skupiny École de

Paris

BM občanská společnost

a americká solidarita,

svobodomyslnost

BM --> považován za

„amerického“ skladatele,

nejvíce se hrály jeho symfonie

a skladby spjaté s válkou,

vychoval řadu žáků na

princetonské univerzitě

Říká se: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Kolikrát byl člověkem Martinů?

Martinů kromě češtiny ovládal velmi dobře francouzštinu a angličtinu. Naopak německy se

učil v dětství pouze z povinnosti, tudíž si vystačil jen se základy.

Přelož s pomocí kapesního nebo internetového slovníku makarónský verš: „Nechci exciter les

nerves mais parler to the soul.“2 Jaké jazyky se ve větě uplatňují? Citát je zároveň výpovědí

zralého skladatele o cíli jeho hudby.

Makarónským veršem se rozumí míchání dvou a více jazyků v básnickém textu. Ve větě:

„Nechci dráždit (drásat) nervy, ale mluvit k(do) duši(e),“ se mísí čeština s francouzštinou

a angličtinou. Citát hovoří o pravdivé a hluboké výpovědi Martinů hudby, která nehledá

laciný efekt.

Přečti si znovu úvodní text ke Kapitole VI. a DOK 12, 13. Následně napiš krátkou úvahu o tom,

proč myslíš, že dochází i dnes k tomu, že mohou být zahraniční Češi (tj. lidé, kteří získali např.

své vzdělání a profesní praxi v zahraničí) ve své vlasti nevítáni. Jaké negativní pocity může

návrat takového „cizince“ jako např. Martinů vyvolat v lidech žijících v Čechách? Zamysli se,

jak, kde a především proč k tomuto jevu dochází.

2 Citátem Martinů charakterizuje své poselství ve skladbě Památník Lidicím. In: MIHULE, Jaroslav. Martinů:

Osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, s. 570.

Cílem úkolu je dovést žáka k samostatné reflexi ve smyslu generalizace dilematu Martinů na

problém dnešních „českých cizinců“. Přestože žák nemá dostatek odborných informací, je

vyzván k tomu, aby se pokusil vyjádřit a zdůvodnit svůj osobní názor. Bude pracovat s pojmy

jako: konkurence, obava o pracovní místo, omezenost, nenávist; přínos pro českou

společnost; věda, kultura, umění atd.

Bohuslav Martinů (1890–1959)

© Spolek ČŠBH. Licence CC BY-NC-ND http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/ Projekt byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci dotačního Programu na podporu vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy v roce 2014.