Botanika bezcévných rostlin pro učitele

4. praktické cvičení

ŘÍŠE: Opisthokonta (Fungi)

ODDĚLENÍ: Ascomycota

ekologická skupina lišejníky (lichenizované houby)

TŘÍDA: Lecanoromycetes

ŘÁD: Lecanorales Collema cristatum (HB)

Peltigera aphthosa (HB)

Hypogymnia physodes (HB)

Pseudevernia furfuracea (HB)

Xanthoria parietina (HB)

Xanthoria parietina (HB)

Botanika bezcévných rostlin pro učitele

4. praktické cvičení

ŘÁD : Lecanorales

Physcia stellaris (TP, HB)

Lecidea sp. (HB)

Rhizocarpon geographicum (HB)

Cetraria islandica (HB)

Usnea sp. (HB)

Cladonia rangiferina (HB)

Cladonia fimbriata (HB)

Cladonia macilenta (TP, HB)

TŘÍDA: Chaetothyriomycetes

ŘÁD: Verrucariales Verrucaria baldensis (HB)

Dermatocarpon luridum (HB, TP)

ODDĚLENÍ: Basidiomycota

TŘÍDA: Agaricomycetes

ŘÁD: Agaricales Lichenomphalia umbellifera (OP)

Botanika bezcévných rostlin pro učitele

4. praktické cvičení

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA LICHENIZOVANÝCH HUB

LIŠEJNÍKY

• komplexní složené organismy – mykobiont (houba)

a fotobiont (řasa, sinice)

• ekologická skupina začleňována do systému hub podle

výraznějšího mykobionta

• asi v 97 % mykobiont vřeckovýtrusá houba

• široká škála nepohlavního rozmnožování, pohlavní

rozmnožování dle mykobionta

• fotobiont se až na výjimky rozmnožuje pouze nepohlavně

• pionýrské organismy, ekologicky významné

především v extrémních biotopech

a ekosystémech (velehory, polární oblasti, pouště

apod.), jedinečné bioindikační vlastnosti

• z ČR dosud známo asi 1400 druhů lišejníků

(včetně řady dnes již vyhynulých), celosvětově

přibližně 15 tisíc druhů

Špicberky, oranžová barva

skal – Xanthoria elegans

Základní morfologie lišejníků:

Typy stélek dle anatomie:

homeomerická

na průřezu nerozlišená na

kůru a dřeň, např. rod

Collema

heteromerická

rozlišena na svrchní kůru,

dřeň, popř. spodní kůru,

např. rod Lecanora,

Lecidea

Základní morfologie lišejníků:

Typy stélek dle morfologie:

korovitá – lišejník celou stélkou přitisknut k podkladu, netvoří

žádné lístky či jiné útvary, např. Rhizocarpon, Lecidea

lupenitá – lišejník není tak těsně přitisknut k podkladu, tvoří

všelijak zahnuté laloky, např. Collema, Peltigera

keříčkovitá – lišejník tvoří malé keříčky, upevněn zpravidla v

jednom bodě k podkladu, např. Cetraria, Usnea, Cladonia

rangiferina

Rozmnožování a rozmnožovací útvary lišejníků:

Rozmnožování:

pohlavní – plodnice hub (apothecia, perithecia, třeň a klobouk)

Typy apothecií:

lekanorovité – obsahuje stélkový okraj (margo thallinus)

lecideovité – pouze vlastní okraj (margo proprinus), který je

karbonizovaný (černý)

(biatorinní) – pouze vlastní okraj, který je hyalinní (bezbarvý,

nikdy není černý)

(zeorinní) – vlastní i stélkový okraj

lecideovité lekanorovité

Rozmnožování a rozmnožovací útvary lišejníků:

nepohlavní – konidie (nepohlavní spory) nejčastěji v pyknidách

– vegetativní útvary (základní typy):

sorédie: shluky buněk

fotobionta obalené hyfami

houby, často nahloučené

v útvarech zvaných sorály

izídie: ulamující se kousky

stélky (kulovité, válcovité,

korálovité, atp. tvary)

mající stejnou

anatomickou strukturu,

jako stélka (svrchní kůra,

dřeň,…); vyrůstají na

povrchu stélky

Collema sp. – huspeník (herbářová položka)

Collema cristatum – huspeník hřebenitý; příklad lišejníku s

homeomerickou stélkou, fotobiont sinice rodu Nostoc; stélka

za vlhka výrazně zvětší svůj objem a má rosolovitý charakter.

Výskyt: na vápencových skalách.

Peltigera aphthosa – hávnatka bradavičnatá (herbářová položka)

Výskyt: vlhká místa v lesích, v

ČR kriticky ohrožený druh

Lupenitá stélka, fotobiont

zelená řasa, druhý fotobiont

v cephalodiích Nostoc

Peltigera praetextata – příklad hojnějšího druhu se sinicí

Peltigera aphthosa

svrchní korová vrstva (epidermis)

řasová vrstva

(fotobiont)

dřeňová vrstva

spodní korová

vrstva (u rodu

Peltigera není

spodní kůra

vyvinuta) rhiziny

cephalodium

(Nostoc)

Obecné schéma příčného řezu

heteromerickou stélkou

(trvalý preparát)

Hypogymnia physodes – terčovka bublinatá (herbářová položka)

Rtovité sorály

na koncích laloků

stélek.

Na okrajích laloků

možno pozorovat

též drobné,

četné pyknidy

(ložiska

nepohlavních

výtrusů.

Výskyt: jeden z nejběžnějších epifytických lišejníků s lupenitou

stélkou (méně často roste též epiliticky); relativně toxitolerantní

vůči mírnému znečištění ovzduší.

sorédie

Pseudevernia furfuracea – terčovka otrubčitá

(herbářová položka)

izídie (tmavé kulovité útvary jsou

buňky fotobionta).

Celkový vzhled terčovky;

střední část stélky (tmavší

zbarvení) hustě pokrývají

nápadné válcovité izídie.

Keříčkovitý lišejník se šedivou stélkou

(na rubu starších laloků černou);

Výskyt: epifyt, hojný především ve vyšších polo-

hách na kyselých substrátech (např. smrk, bříza).

Xanthoria parietina – terčník zední (herbářová položka)

Výskyt: epifyticky na dřevě, zvláště na

stromech podél komunikací, či epiliticky

na skalách; častý nitrofilní druh.

Lupenitá stélka

s lekanorovitým

typem

apothecií;

sekundární

metabolity

antrachinony -

žluté zbarvení

Physcia stellaris – terčovník (trvalý preparát příbuzného druhu P. aipolia, herbářová položka)

Výskyt: epifyticky na borce listnatých

stromů s úživnou borkou.

lekanorovitý typ apothecia.

hymenium řasová vrstva korová vrstva

Lecidea sp. – šálečka (herbářová položka)

Lecidea fuscoatra

Korovité lišejníky s tmavě zbarve-

nými apothecii, rostoucí na kyselých

horninách; řada podobných rodů je

rozlišitelná pouze mikroskopicky.

schéma lecideovitého typu

apothecia

gonidiová vrstva a korová vrstva

(epidermis) končí pod apotheciem

Rhizocarpon geographicum – mapovník zeměpisný (herbářová položka)

apothecium lecideovitého typu

prothalus na okraji stélky a mezi

aerolami (pouze mykobiont)

žlutá aerolovitá korovitá stélka

Výskyt: na silikátových skalách

a balvanech, od nížin do

vysokohoří; častý druh.

Sutě jsou také velmi typickým

biotopem tohoto druhu

Cetraria islandica - pukléřka islandská (herbářová položka)

Výskyt: vřesoviště, bory,

rašeliniště i vysokohorská

bezlesí; častý, velmi variabilní

druh.

keříčkovitá stélka s

pseudocyphelami – mezerami v

kůře, sloužícími k výměně

plynů

sekundární metabolit

fumarprotocetrarová kyselina se

využívá jako léčivo

Usnea sp. – provazovka (herbářová položka)

Výskyt: epifyticky listnáče i jehličnany,

kosmopolitní rozšíření

Epifytický rod, několik

desítek druhů, mnohé

náchylné ke znečištění

ovzduší, v současné době

některé dříve vyhynulé

druhy reinvadují do ČR.

Usnea filipendula

Usnea hirta

Usnea subfloridana

Usnea longissima

Cladonia rangiferina – dutohlávka sobí (herbářová položka)

Výskyt: na kyselých půdách, v borech, na

vřesovištích, rašeliništích, pastvinách,

kamenných sutích i lesnatých stráních;

častý druh.

Lišejník s vzpřímenou keříčkovitou stélkou

bez přízemních šupin (podrod Cladina)

Kmínky šedé, popelavé

až bělavé, koncové

větévky jednostranně

převislé.

C. stellaris, rangiferina, arbuscula, uncialis

Cladonia fimbriata – dutohlávka třásnitá (herbářová položka)

Podrod Cladonia je

charakterizován tzv. dimorfickou

stélkou; tj. přízemními šupinami

s kmínky (podécia).

Druh Cladonia fimbriata má

kmínky na vrcholu pohárkovitě

rozšířené a jejich povrch

je hustě pokryt sorédiemi.

Výskyt: na mechatých skalách, trouchnivějícím dřevě, bázích

stromů i na holé lesní půdě či na vřesovištích a rašeliništích;

velmi hojný druh.

Cladonia macilenta – dutohlávka vyzáblá (herbářová položka)

Výskyt: na kyselých, humózních či písčitých stanovištích,

ale také na trouchnivějícím dřevě či odumírajícím mechu.

Přízemní šupiny

drobné, podécia bez

pohárků, na vrcholku

s nápadnými, šarlatově

červenými apothecii.

Povrch kmínků je

pokryt jemně zrnitými

sorédiemi.

Chaetothyriomycetes: Verrucariales

Verrucaria sp. – bradavnice (herbářová položka)

Verrucaria baldensis se vyskytuje hojně na

vápenci

Lišejníky s korovitou stélkou,

pyrenokarpní (= plodnice perithecia),

často rostou zanořeny do substrátu

(endoliticky).

Mnoho druhů vázáno na vápenaté

horniny (vápenec, dolomit, opuka)

ukázka schémat různých

typů do substrátu

zanořených perithecií

u rodu Verrucaria

Dermatocarpon luridum – nitroplodka říční (trvalý preparát a herbářová položka)

Výskyt: na silikátových kamenech

podél břehů horských potoků

s neznečistěnou vodou.

Pyrenokarpní lišejník s lupenitou

stélkou se svrchní stranou olivově

zelenou nebo nahnědle černou, za

vlhka zelenou. Schéma perithecia a fotografie

příčného řezu stélkou (řez zde

neprochází ostiolem)

ostiolum perifýzy

vřecka a parafýzy

Basidiomycota: Agaricales

Lichenomphalia umbellifera kalichovka okoličnatá (obrazová prezentace)

vyskytuje se na slizkých zastíněných kyselých skalách, hojná

např. v Českém Švýcarsku

Stélka z malých

zelených kuliček, z

nichž může vyrůst asi

1-3 cm vysoká

kloboukatá plodnice

(mykobiontem je

stopkovýtrusá houba).