bulletin10ab 2014AKADEMIE VĚD ČR

FOTO

:MAR

ÁNPO

LÁK,

ARCH

IVAU

TORA

Soustředěný pohled do života zvířat v našem okolí odkrývá nejedno tajemství biologie obratlovců.Poutavě předvést tyto vědecké poznatky není jednoduché, ale motivace pramenícív pozitivní odezvě veřejnosti dodává energii, kterou můžeme do zviditelnění vědy investovat.O popularizaci výsledků výzkumu Ústavu biologie obratlovců AV ČR čtěte na str. 16–17.

akad

emick

ý

ŠEDESÁT LET

CERN

1 ab

o b s a h 1 0 / 2 0 1 4

Cernská jubileaPřesně před rokem žila touto dobou vědecká obec

a zejména fyzikové napětím, zda stockholmskákomise pro Nobelovy ceny skutečně udělí nejprestižnějšítrofej částici nepatrnější než nepatrné, jež byla nazvána po svém obje-viteli Higgsův boson. Okamžik sdělení jsme sledovali společně v budověna Národní – vždyť se na polapení bosonu v CERN podíleli také češtívědci z různých našich institucí, kteří na práci největší evropské labora-toře participují. V tomto kontextu dlužno vzpomenout nesmírné zásluhyo českou účast v tomto společném evropském projektu, které měl prof.Jiří Niederle. Zastupoval zde Českou republiku už od roku 1992, v letech1995–1998 pak zastával vysokou pozici místopředsedy Rady CERN.Letošní kulaté jubileum evropské „Mekky“ fyziků připomínáme na strán-kách říjnového Akademického bulletinu v Tématu měsíce, zachycujemetaké nesmírně úspěšnou interaktivní výstavu k tomuto tématu i návštěvuředitele CERN Rolfa D. Heuera (fotoreportáže na https://abicko.avcr.cz).Jen plánované návštěvě „otce božské částice“ Petera Higgse bohuželna poslední chvíli zabránila nemoc.

A čím odrazit skeptické hlasy,že je CERN příliš drahá „hračka“?Například zdůrazněním dalšíholetošního výročí, které připomínátabulka na zdi jedné z chodebshodou okolností jen pár kroků oddveří s označením Fyzikálníhoústavu AV ČR. Před čtvrt stoletímse v těchto cernských prostoráchzrodila webová síť – world wideweb – s myšlenkou na ni přišelTim Bernes Lee v převratném roce1989. A asi ne každý ví, že vyná-lez, bez něhož už si vůbec nedove-deme představit současný život,věnovali vědci z CERN celémusvětu zcela zdarma. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

ObálkaŠedesát let CERN 2Památce Tesly a Kolbena 3O Lannově vile v angličtině 4

Obsah, úvodníkCernská jubilea 1

Téma měsíceŠedesát let CERN v Akademii věd 2Letem částicovým světem 4

Zahraniční stykyVýzkum na zkoušené Ukrajině 8

Věda a výzkumO slunečních a hvězdných erupcích 10Pražské zastavení programu Palatium 12Trendy v regeneraci a léčbě CNS 14

Aplikovaný výzkumAplikace biorafinací 15

Představujeme projektyPříběhy zvědavých přírodovědců 16

Obhajoby DSc.Cholinesterázy v analýze a diagnostice 18Granity A-typu v Krušných horách 19

OsobnostEmil Starkenstein in memoriam 20Byzantoložka Růžena Dostálová 23

Portréty z ArchivuSeverin Ondřej 24

Z Akademické radyInformace z 21. zasedání Akademické rady AV ČR 25

Výběrová řízení 26

Z BruseluEvropský fond Resaver 27

PopularizaceBiologické centrum městu 28

KnihyKalevala: Reedice finského eposu 30Nové knihy 31

Resumé 32

FOTO

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356,e-mail: huzvarova@ssc.cas.cz

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: adamkova@ssc.cas.cz;Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: svobodaludek@ssc.cas.cz;fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: kyselova@ssc.cas.cz;tajemnice redakce: Bc. Barbora Odstrčilová, tel.: 221 403 513, e-mail: odstrcilova@ssc.cas.czPřeklad resumé: Luděk Svoboda, John Novotney; jazyková korektura: Irena Vítková,tel.: 221 403 289, e-mail: vitkova@ssc.cas.cz

Redakční rada: předseda – prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.; členové – prof. PhDr. Marek Blatný, CSc.,RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc., doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.,Ing. Karel Pacner, prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., JUDr. Jiří Malý

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: serifa@volny.cz

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu abicko@ssc.cas.cz.Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku ručí autor.Články vycházejí rovněž v elektronické verzi na http://abicko.avcr.cz.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola.AB 10/2014 vychází 16. října 2014.

2ab

Nejrozsáhlejší mezinárodní výzkumné centrum částicové fyziky, které provozujenejvětší urychlovač na světě LHC (Large Hadron Collider), oslavilo letos v září

60. výročí od založení. K jubileu uspořádal Výbor pro spolupráci ČR s CERN společněs Akademií věd ČR, Českým vysokým učením technickým a Univerzitou Karlovou

interaktivní výstavu, jejímž prostřednictvím veřejnost nahlédla do tajemného světaelementárních částic a seznámila se s nejvýznamnějšími objevy a rovněž s historií

i současností CERN (Conseil Européen pour la recherche nucléaire).Expozici v prostorách Akademie věd na Národní třídě zahájil „výkopem protonů“

v interaktivním tunelu předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, který CERN považujeza předobraz současných evropských programů – tedy prototyp evropské spolupráce,

na nějž navazují mnohé evropské projekty. K výročí vzniku mezinárodní organizace,s níž čeští vědci dlouhodobě spolupracují, promluvil na vernisáži prof. Jiří Chýla

z Fyzikálního ústavu AV ČR – jeho ohlédnutí za historií CERN otiskujeme.

60 LET CERN V AKADEMII VĚD

t é m a m ě s í c eVŠ

ECHN

AFO

TA:S

TANI

SLAV

AKY

SELO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Výstava připomíná 60. výročí založení Evropskéorganizace pro jaderný výzkum, které se oficiálně

událo 29. září 1954 poté, co byla posledním ze 12 za-kládajících členů ratifikována smlouva o jejím založenípodepsaná během zasedání provizorní Rady CERNv Paříži ve dnech 29. června až 1. července 1953.Rozhodnutí založit CERN i samotný název vzniklyv UNESCO již v únoru 1952.

Řekl bych, že nikdo z 22 podepsaných pod únorovýmmemorandem (byli mezi nimi například Werner Heisen-berg, Niels Bohr, Edoardo Amaldi) ani žádný z 12 před-stavitelů vlád, kteří podepsali dohodu o vytvoření CERNv Paříži, si nedokázali představit, jak dalece se naplníslova v dopise zmíněných 22 otců CERN americkémdelegátovi v UNESCO a otci myšlenky založit CERNIsidorovi Isacu Rabimu, v němž mu oznamovali, že tak

učinili: „matka a dítě se mají dobře a dokto-ři Vám posílají jejich pozdravy“.

Dítě se má dobře dodnes a máme nadě-ji, že bude vzkvétat i nadále, což ale nebyloa není samozřejmé. Domnívám se, že jed-na z hlavních příčin jeho úspěchu spočíváve schopnosti přizpůsobit se vývoji ve věděi společnosti. Proměny CERN lze ilustrovatna skutečnosti, že název Evropská organi-zace pro jaderný výzkum již zdaleka neod-povídá obsahu a rozsahu činnosti.

Ačkoli členství nebylo nikdy výslovněvyhrazeno jen evropským státům (mimo-evropské státy se od začátku na výzkumuv CERN různými formami podílely), až doroku 2010 šlo o nepsané pravidlo. V roce2010 přijala Rada CERN přelomové roz-hodnutí otevřít řádné členství všem zemímsvěta a v lednu 2014 se 21. řádným čle-nem stal Izrael.

Ani charakteristika „organizace pro ja-derný výzkum“ již neodpovídá těžišti vý-zkumu v CERN, které už od sedmdesátýchlet 20. století spočívá ve výzkumu mikro-světa na subjaderných vzdálenostech,s pomocí urychlovače LHC v současnostiaž desettisíckrát menších než je rozměrprotonu. Výzkum přinesl tři základní obje-vy, jež přispěly k formulaci soudobéhostandardního modelu mikrosvěta: objevneutrálních proudů (1973), intermediálníchvektorových bosonů (1983) a Higgsovabosonu (2012), který stavbu standardníhomodelu dokončil.

Těžiště výzkumu v CERN představujefyzika částic – ženevské pracoviště jevšak důležité i pro výzkum v astrofyzice;

3 ab

Výstavak cernovskémuvýročí představilai některáz unikátníchzařízenívyvinutýchpro urychlovače.

nachází se zde velín experi-mentu AMS (Alpha Magne-tic Spectometer), který de-tektorem umístěným na ISS(International Space Station)měří od května 2011 vzácnéčástice kosmického zářenís cílem odhalit podstatu tem-né hmoty ve vesmíru.

Mimo obor fyziky mikro-světa je i experiment pří-značně nazvaný CLOUD(Cosmics Leaving OutdoorsDroplets), jenž pomocí ko-mory o objemu 20 krychlo-vých metrů zkoumá procesyv atmosféře vedoucí k tvorběaerosolů a kondenzačníchjader mraků a vliv kosmické-ho záření na tyto procesy;v květnu 2014 experimentpublikoval v Science článekukazující na důležitou rolibiogenních molekul v těchto procesech.

CERN ovšem není v současnosti pouze laboratořízákladního výzkumu – tento výzkum je hnacím moto-rem vývoje moderních technologií, jež se posléze stá-vají základem pro inovace v oblastech vzdálenýchmístu jejich zrodu. My starší víme, že web vyvinulpřed čtvrt stoletím pro potřeby experimentů na urych-lovači LEP Tim Bernes Lee, mladá generace aleo tom pravděpodobně nemá tušení, stejně tak jakoo využití drátových proporcionálních komor, za něžGeorge Charpak získal v roce 1982 Nobelovu cenu,v lékařské diagnostice. O těchto i dalších moderníchtechnologiích vyvinutých v CERN primárně pro zá-kladní výzkum mikrosvěta je výborně napsaná brožu-ra vydaná CERN a příznačně nazvaná Urychlujemevědu a inovace (2013). Právě sepětí základního vý-zkumu s vývojem technologií a jejich následným vy-užitím pro inovace je určující charakteristikou čin-nosti CERN a také výchozím předpokladem prozajištění jeho budoucnosti. CERN si je toho dobřevědom a k pochopení a docenění této souvislostiv naší společnosti měla přispět i výstava, která před-stavila rovněž příspěvky našich fyziků a technikůk experimentům v CERN.

Budoucnost naší vědy je v mladé generaci. Jsmeproto rádi, že je součástí této výstavy mlžná komorazkonstruovaná studenty gymnázia Opatov. �

JIŘÍ CHÝLA,Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

Zázemí pro pracovníky, kteří se starají o experi-menty, sbírají a analyzují data, tvoří infrastruktura

zabezpečující chod urychlovačů. Ve skupině odpo-vědné za radiační ochranu pracoval absolvent Fakultyjaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT dr. Jan Blaha.Dříve, již během studií, se účastnil budování experi-mentu COMPASS a CMS. Tady navázal kontakt s fran-couzskou skupinou z Lyonu, s níž se podílel na vývojielektromagnetického kalorimetru pro experiment CMS.V současné době působí jako fyzik radiační ochranyna urychlovačích v SLAC na Stanfordské univerzitěa nadále spolupracuje s CERN.

4ab

t é m a m ě s í c e

Okruh LHCmá „rychlý pruh“

pro částicea pomalý

pro cyklistyaneb Tour du LHC.

Krátká stáž s experimenty na svazcích, kterése dělaly s prototypy tohoto detektoru, se vámprotáhla na několik let, doktorát z částicové fyzikyjste získal na Univerzitě v Lyonu. Jak jste poutánk CERN?

Po obhajobě jsem dostal nabídku pokračovat ve stej-né doméně, tj. na vývoji detektoru pro experimenty vefyzice vysokých energií, konkrétně nového typu had-ronového kalorimetru v laboratoři v Annecy, která jesoučástí CNRS (Centre national de la recherchescientifique). Relativně mladá laboratoř částicovéfyziky byla postavena co nejblíže k CERN, s nímž je

Největší evropská laboratoř pro jaderný výzkum, která už dávno přesáhla hranice svéhopůvodního názvu, slaví letos významné výročí. Dlouholetou tradici má i česká účast v CERN.

V září a v říjnu ho představovala již zmíněná výstava v hlavní budově AV ČR,ale do České republiky zavítal také generální ředitel CERN prof. Rolf-Dieter Heuer.

Přesuňme se nyní na švýcarsko-francouzskou hranici nedaleko od Ženevy, a to přímodo území, které loni „akcelerovalo“ až k Nobelově ceně (viz AB 10/2013).

Jelikož každé zařízení potřebuje čas od času údržbu, CERN nevyjímaje, podařilo se běhemodstávky nakouknout skupině českých novinářů až do útrob mezinárodního organismu.

MARINA HUŽVÁROVÁ

LETEM ČÁSTICOVÝM SVĚTEMVŠ

ECHN

AFO

TA:M

ARIN

AHU

ŽVÁR

OVÁ,

AKAD

EMIC

KÝBU

LLET

IN

většina projektu pevně svázána oboustrannou spolu-prací. Abych si rozšířil doménu, jako postgraduálnívýzkumník jsem zde spoluvyvíjel nový typ detektorupro budoucí lineární urychlovač, který přibližně v ho-rizontu 15 let bude pokračovat experimenty v části-cové fyzice po LHC nebo super LHC. Mimochodem,kromě cernského projektu CLIC (kompaktní lineárnísrážkovač) existuje ještě druhý velký projekt ILC, tzv.mezinárodní lineární srážkovač. Když mi kontraktkončil, využil jsem nabídky z CERN přejít do sekceradiační ochrany, takže jsem konvertoval do fyzikyaplikované. Zdejší sekce má několik podsekcí – dozi-metrii, radioaktivní odpad, instrumentaci a kalibraciatd. V té naší se staráme o urychlovače a zodpovídá-me také za návrh stínění a radiační ochranu pro bu-doucí projekty. Zde byl můj úkol, pro nový urychlo-vač, který je nyní v konstrukční fázi a měl by nahraditjeden z nejstarších urychlovačů v CERN, jsem při-pravoval kompletní radiologické vyhodnocení.

Bavil vás víc základní výzkum, nebo aplikace?R&D, který obsahuje část teoretickou i část expe-

rimentální, mám velmi rád. Dříve jsem si při práciužíval příjemnou rovnováhu, odpovídal jsem nejenza fyzikální studie, které se dějí víceméně výpočto-vě, ale i za instrumentaci, stavbu vlastního detekto-ru s použitím nových technologií podle novinek, kte-ré přicházejí z inženýrského světa. Jenže člověkmusí přemýšlet, co dál. Zvolil jsem cestu aplikací,radiační fyziku, která poskytuje více možností uplat-nění. Nejsem vázán jen na výzkumná centra, alemohu pracovat všude, kde se používají jaderné me-tody – v medicíně, průmyslu, jaderných elektrár-nách atd.

Proč je CERN údajně jedním z radiačně nejbez-pečnějších míst?

Systém radiační ochrany je velmi sofistikovanýa striktnější než v okolních zemích, protože v CERNmusíme splňovat legislativu švýcarskou i francouz-skou, které se vzájemně liší; francouzská více odpoví-dá legislativnímu rámci Evropské unie, Švýcaři majívlastní legislativu. Jedna je přísnější v jednom ohledu,druhá v jiném a CERN musí splňovat obě. A přísná pra-vidla radiační ochrany se týkají nejen budoucích pro-jektů, ale i těch zařízení, která byla postavena před20–30 lety, kdy platily úplně jiné normy.

Normy se zpřísňují každý rok, jak rychle pravidlaobecně zastarávají?

Mezinárodní komise pro radiační ochranu (ICRP)poskytuje přibližně jedenkrát za 10 let tzv. doporuče-ní. Můžeme říci, že se nám zpřísňují limity a podmínkypo dekádách. Nejstarší urychlovače v CERN, napří-klad lineární injector nebo protonový synchrotron,

5 ab

Jan Blahav jídelně CERN,kde se mohoupotkat vědci,technici, studentii nositeléNobelových cen.

běží více než 30 či dokonce přes 50 let. Navrženybyly pro jistý výkon, poté v průběhu několika dekádupgradovány. Pro budoucí urychlovače a experi-menty máme k dispozici vlastní limity určené pro bu-doucí projekty, které jsou mnohem přísnější než tysoučasné, protože počítají se splněním norem i za20–30 let.

Na jak dlouho dopředu se s experimenty počítá?Už se uskutečňuje R&D pro budoucí lineární urych-

lovač, jehož spuštění se plánovalo v roce 2024, nyníale spíše později. Přípravná fáze trvá 10 let, stejně takdlouho konstrukční fáze a dalších 10 let se budeurychlovač provozovat. Není to jako dřív, kdy kole-gové zažili několik velkých experimentů – dnes pot-káte fyzika, který se za svou kariéru účastnil jediné-ho experimentu; v současnosti se škála pohybujev dekádách.

Experimenty se mění, ale urychlovače povětšinouzůstávají, protože se z těch starších stanou injektorypro budoucí, větší urychlovače. Mé studie počítajís dobou provozu okolo 30 let.

Není tajemstvím, že by se zdejší 27kilometrovýokruh měl ještě rozšířit. Kam až?

Takové studie zrovna probíhají. O budoucích pro-jektech se hovořilo na loňské konferenci v Šanghaji.V rámci jednoho z nich by měl vzniknout urychlovačs obvodem 80 km. Proti stávajícímu LHC by tedy mělbýt několikanásobně větší. Existují inženýrské studiepro několik lokalit, nejpravděpodobnější se jeví prste-nec pod ženevským jezerem napůl ve Francii a Švý-carsku. Jak jsem již zmínil dříve, uvažuje setaké o projektu velkého lineárního urychlo-vače, který by mohl mít od 20 do 40 km.Na rozdíl od kruhového urychlovače seurychlené částice srážejí pouze v jednommístě, využívají v danou chvíli pouze jedendetektor. Snahou je mít minimálně dva de-tektory, které samozřejmě naměří stejnouvěc, ale za použití jiných technologií. Detek-tor by se zasunul do místa, kde se částicesrážejí, nabrala by se data a pak by se vy-střídal s druhým detektorem. Tyto možnostiotevírají mnoho inženýrských otázek, kteréjsou při velikosti stávajících detektorů ještěo třídu náročnější než v případě klasickéhostatického detektoru jako u LHC.

Zmínil jste konferenci v Šanghaji. Nepočítá Asies vybudováním podobného urychlovače, jakým sepyšníte tady?

Urychlovače typu LHC si žádná země nemůžez ekonomických důvodů dovolit. Na budoucím velkémlineárním urychlovači pracuje komunita několika tisíc

lidí na vývoji, na přípravě projektu, ale zatím se neví,kde bude. Uvažuje se o třech místech: v Evropě, nejlé-pe v CERN, aby se zachovala kontinuita, v Americe,kde nyní žádný velký urychlovač není, úsilí, aby jej zís-kala, ale vyvíjí také Asie, hlavně Japonsko.

Není seizmicky aktivní Japonsko problematické?Přesně tak. Ovšem Japonci s tímto faktorem umějí

velmi dobře pracovat. Existující studie označují místa,která jsou bezpečná a je možné tam urychlovač vy-budovat.

Můj poslední dotaz směřuje na zařízení v Číně.Byl jsem překvapen, jak velké množství urychlovačů

v Číně mají, nejen výzkumných, ale také používanýchv medicíně a průmyslu. Nabyl jsem dojmu, že je tatozemě soběstačná. V Šanghaji jsme navštívili tamní su-permoderní synchrotron, který byl otevřen v roce 2009a Čína si jej vybudovala sama. Nyní tam uvažujío mezinárodní spolupráci; chtějí si zvát výzkumníky sezajímavými projekty, kteří by na tomto zařízení mohliuskutečnit své experimenty. Jen z Číny však pocházíasi 4000 zájemců a výzkumných skupin, kteří by tytoexperimenty rádi dělali. Množství výzkumných záměrůje v Číně obrovské.

Při pohledu do hlubin, kdy od-straněné krycí panely obnažily

vysunuté gigantické srdce detekto-rů, se tajil dech. Místo částic kroužíkolem kilometrů modrých trubic„údržbáři na kolech“ – celý areál jevlastně dá se říci jedním cyklookru-hem; tolik jízdních kol na relativně

t é m a m ě s í c e

Supravodivémagnety

a detektoryexperimentu

AEgISv antiprotonovém

decelerátoruCERN

Nejdůležitějšídopravní

prostředekv areálu CERN

– jízdní kolo

malém nadnárodním území určitě jinde ne-najdete. Bílé velocipédy s modrými nápisyCERN parkují ve venkovních stojanech nebovisí v chodbách na hácích. Čekají i před nená-padnou budovou, kde se částice neurychlují,ale naopak zpomalují. Velké zastoupení máItálie, v jejíchž barvách pracuje dr. DanielKrasnický, absolvent Fakulty jaderné a fyzi-kálně inženýrské ČVUT v Praze, který získaldoktorát v Itálii a nyní pokračuje jako post-doktorand v tamním Národním ústavu projadernou fyziku v Janově. Italsky něco za-šveholí na své kolegy dole u přístrojů, než sevrátí k češtině, aby odpověděl na otázku:

Už podle názvu v tomto okruhu neženetečástice až k rychlosti světla, ba právěnaopak. Co je smyslem antiprotonovéhodecelerátoru?

Stavíme experiment AEgIS, jehož cílem jezměřit gravitační působení na antihmotu. Zna-

mená to, že chceme vyrobit antivodík a poté sledovat,jak padá v gravitačním poli Země. Výzkum se uskuteč-ňuje v CERN, ale v domovských ústavech se vymýšlejírůzná vylepšení, staví části experimentu, které se při-vezou a na místě zkompletují. Spolupracuje zde asi10 ústavů z Evropy, také Češi z již zmíněné fakulty, kterátu má malé, ale toho času velmi důležité zastoupení.

Studujeme antihmotu v atomárním stavu. Antivodíkje atom složený z antiprotonu a pozitronu, což jsouantičástice protonu a elektronu, které mají téměř stejnévlastnosti jako částice až na opačný náboj. Setká-li sečástice se svou antičásticí, dojde k anihilaci (zániku),při níž se hmota původních částic přemění na energii(podle Einsteinova vzorce E = mc2), kterou odnesou no-vě vzniklé méně hmotné částice a fotony. Kolegové naexperimentech ATLAS nebo ALICE srážejí jádra, aby jezničili a pak pozorovali, z čeho se protony a neutronyskládají a jak mezi sebou jejich subčástice (tzv. kvarky)interagují. My se naopak snažíme vytvořit atomárníantihmotu a vidět, jak se chová v porovnání s hmotounormální. K tomu, abychom mohli porovnávat antivodíks vodíkem, potřebujeme nízké energie, jinak by antivodíkneexistoval – pozitron (antielektron) by odlétl, nedrželyby spolu. Vazební energie elektronu v atomu jsou velminízké v porovnání s energiemi, které drží pohromadějádro, čili neutrony a protony. V experimentu AEGIS vy-užíváme nejnovějších poznatků z mnoha oborů fyzikya za zmínku stojí, že v části experimentu se bude teplo-ta lišit jen o desetinu stupně od absolutní nuly!

Antivodík vytváříme, aby byla antihmota neutrálnía mohli jsme pozorovat, jak padá nebo letí nahoru.V některých experimentech se vědci snažili sledo-vat tento efekt na pozitronech (tj. vázaný stav pozit-ronu a elektronu předtím než spolu anihilují) nebo

na antiprotonech samých, protože by teoreticky vlast-ně měly stačit – správně by vše mělo padat k zemi(jak již objevil Galileo Galilei). Jenže pak i malé elek-trické pole gravitační sílu přemůže a efekt tudíž nenívidět. Proto tolik složitostí, abychom antivodík vyrobi-li, udrželi ho chladný (pomalý) a viděli jeho pád.

Antivodík nemá elektrický náboj, je celkověneutrální, tudíž jej lze méně ovlivnit všudypřítom-nými elektrickými nebo magnetickými poli. Jaktakový experiment probíhá a jak jste daleko?

Jsme ve fázi výstavby a zkoušení některých částí.Nejprve se vyrobí antiprotony, zpomalí se v deceleráto-ru, nashromáždí se a pak se vypustí jednou za sto se-kund asi 107 antiprotonů, které musíme zachytit a ještěsnížit jejich energii. Před dvěma roky jsme spustili prvníčást experimentu a dokonce jsme v pastech zachytili re-kordní počet antiprotonů (jde to celkem dobře, protožemají náboj). Vyrobit antivodík je složitější.

Ostatní experimenty v rámci decelerátoru už pracu-jí delší dobu a antivodík vyrábějí celkem standardně.Převážně americký experiment ATRAP a evropštějšíkolaborace ALPHA mají za cíl antivodík zachytit a mě-řit jeho spektrum. Neutrální antivodík má různé elek-trické a magnetické momenty, takže se je vědci snažízadržet přes magnetický moment.

V AEgIS máme k dispozici dva supravodivé magne-ty, které fungují při teplotě tekutého helia. Z jedné stranypřicházejí antiprotony z decelerátoru, v prvním 5T mag-netu se zachytí, my je „zchladíme“, tj. snížíme jejichenergii a transportujeme je do 1T magnetu, kde by mě-lo dojít k výrobě antivodíku. Chtěli bychom vytvořit anti-vodíkový svazek, aby se dalo pozorovat, jak svazek pa-dá v gravitačním poli Země na délce přibližně 1,5 metru.Jde o to změřit mikronový posuv antivodíkového svaz-ku. Celé toto složité zařízení spojuje obrovské množstvíoblastí fyziky a nejnovějších technologií; z jaderné fyzi-ky, fyziky přesnosti měření (měření gravitačního posuvuatomů) a v experimentu je zastoupena i částicová fyzi-ka (detektory částic). Jsou tu kryogenní systémy (tj. vel-mi nízké teploty), antivodík chceme dokonce vyrobit při0,1 stupně Kelvina, tzn. desetinu stupně od absolutnínuly. Máme tu vakuovou techniku, lasery... Takto pře-sná měření se v CERN většinou nedělají, výstupy z ex-perimentů jsou založeny na vysoké statistice a velmipropracované analýze dat, zatímco experimenty v anti-protonovém decelerátoru jsou jakýmisi kříženci mezipřesnou atomovou fyzikou a částicovou fyzikou s jejímidetektory a s malým počtem detekovaných částic.

Částice tedy brzdíte pomocí magnetu. Co se s nimiděje dál a nakolik jste schopni snížit jejich energii?

Srdce experimentu, na kterém pracujeme v Janově,tvoří elektromagnetické pasti a tzv. Penningova past.Vytváříme magnetické pole koaxiální se svazkem,

7 ab

Daniel Krasnickývysvětluje v haleantiprotonovéhodecelátoručeskýmnovinářům,jak fungujeexperimentAEgIS.

takže udržuje částice, aby neutekly radiálním směrem.Antiprotony tedy nemohou utéct radiálně, ale podélosy, kudy přilétnou, ano, protože tam magnetické polenefunguje. Na to máme elektrody, impulzním elektric-kým polem antiprotony zachytíme. Představte si tojako dolík, na jehož jedné straně by se v kopci otevřeltunel, kterým antiproton prolétne, ale na konci narazína druhý kopec a odrazí se zpátky; jenže my mezitímtunel zavřeme a antiproton se zase o kopec odrazí– a takto jej elektrickým polem zachytíme. Nyní s úspě-chem chytáme antiprotony s energií pod 10 keV (kilo-elektronvoltů) a jsme schopni je „zchladit“ na 0,5 eV(elektronvoltu) a níže. Naším cílem je ale dosáhnoutenergie přibližně 100 mikroelektronvoltů, takže námstále chybí ještě tři řády a čeká nás plno práce.

Ocelové díly přístroje pocházejí z Itálie, část jez Anglie – najdeme zde i český vklad?

Češi vyrobili transfer-line pro pozitrony – to,co jsem pod vedenímdoc. Vojtěcha Petráčkanavrhl v rámci magister-ské práce. Transferlineslouží k transportu pozi-tronů z části experiemen-tu, kde je akumulujemev elektromagnetické pas-ti, a pak je musíme dostatdo hlavních pastí, v nichžse vyrobí antivodík. Způ-sob, jak je tam dostat,byla moje práce. Katedra fyziky FJFI ČVUT na totozařízení významně přispěla. Vakuum Praha vyrobilovakuové komory. Z Čech jsou i cívky kolem vakuovékomory.

Hledáte nějakou svou „božskou antičástici“?Máte pocit, že se v decelerátoru dějí věci předvída-telné? Je něco překvapivého, co vám nedá spát?

Název „božská částice“ vymysleli novináři, v našempřípadě se zas mluví o tom, jak necháme vybuch-nout Vatikán… Chceme jen změřit, jestli Einsteinovaobecná teorie relativity nepotřebuje „revizi“. V expe-rimentální fyzice a v základním výzkumu obecně ne-ní zdaleka vše předvídatelné a právě to je hezké.Většinou tušíme, že antihmota bude padat k zemistejně jako hmota, ale leckdo taky v koutku dušedoufá, že tomu tak úplně nebude – a to by teprvebyla pecka!

Co se týče spaní a pohody, vše se odvíjí od toho,jestli v experimentu fungují veškerá zařízení, jak mají.V opačném případě bude člověka kromě svědomí bu-dit ve tři ráno i kolega na noční směně, který se snažíplně zprovoznit experiment. �

Černobylská oblast –jedinečná laboratořNeformální spolupráce Mikrobiologické-ho ústavu AV ČR s Botanickým ústa-vem Národní akademie věd Ukrajiny(NAVU) v Kyjevě se datuje od mykolo-gického kongresu v Šanghaji v roce2005; seznámili jsme se zde s dr. AnnouA. Grodzinskou, s níž si od té doby vy-měňujeme informace a reprinty prací.V poslední době jsme spolupráci for-malizovali cestou dvoustranného pro-jektu mezi AV ČR a NAVU zaměřené-ho na obsahy kovů a radionuklidův houbách a vliv radioaktivního zářenína mikroorganismy v půdě vůbec. Zís-káme tím možnost využít jedinečnéhokontaktu s Kyjevem a můžeme navští-vit černobylskou oblast zhruba jedenpoločas rozpadu radiocesia od jadernékatastrofy v dubnu 1986, kdy bylo okolíelektrárny bez života a mikroorganis-my (nejen) jej kolonizovaly úplně znovu.Na podzim 2013 jsme s Mgr. Tomášem

8ab

V životě někdy nastanou havárie, pohromy nebo dokonce katastrofy. Často bezprecedentníjevy nahánějí hrůzu, avšak vědecky založeného člověka vybízejí, aby prozkoumaljejich příčiny i důsledky pro bezprostřední účastníky i budoucí generace a rovněž

pro životní prostředí. Poznání neobyčejného, sledování jednotlivých částí ekosystému,jak se s takovou událostí vypořádají, přináší cenné poznatky, které mohou pomocipři řešení analogických událostí. Víme tak, že ať se stane cokoli, život a jeho vývoj

se nezastaví. Ačkoli je Ukrajina v těchto dnech těžce zkoušenou zemí, výzkum pokračujei na východě země, jak dosvědčuje spolupráce s charkovským Fyzikálně-technickým

ústavem nízkých teplot. Věřme, že také Ukrajina nalezne cestu,jak se se současnou pohromou vypořádat.

VÝZKUM NA ZKOUŠENÉ UKRAJINĚ

z a h r a n i č n í s t y k y

Houbám se v zamořenéoblasti daří.

Větrovským a Bc. Karlem Švecem poprvé navštívilipracoviště na Ukrajině.

Botanický ústav M. G. Cholodného je situován v bý-valém paláci nedaleko centra Kyjeva. Oč rozpačitějšídojem na nás stavba dělala zvenku, o to vřelejšíhopřijetí se nám dostalo uvnitř. Při vzpomínkách na dlouho-letou spolupráci bývalých mykologických pracovišťMikrobiologického ústavu ČSAV s kyjevskými partnerydošlo na nejedno téma, které by stálo za společný vý-zkum i dnes. Bohužel ukrajinská strana má, zejménanyní, v podstatě minimální finanční možnosti. Zážit-kem pro mne byla i téměř hodinová přednáška o dlou-holetém studiu obsahu kovů v houbách v České repub-lice a jejich vlivu na fyziologii kultur hub, kterou jsemna žádost hostitelů přednesl až na občasné anglic-ké vsuvky v ruském jazyce.

Kromě Botanického ústavu jsme navštívili i spřáte-lené pracoviště – Národní botanickou zahradu MykolyM. Hryška NAVU, která rozlohou (120 hektarů) a poč-tem druhů rostlin (více než 13 000) patří mezi největšína světě. Na dřívější kontakty s českými pracovišti za-vzpomínali ředitelka prof. Natalija Zajmenková i ve-doucí oddělení nových rostlinných kultur dr. DžamalB. Rachmetov.

Cílem cesty ale byly odběry vzorků půdy ze stáleještě radioaktivně zamořených oblastí. Vyřizovánípříslušných povolení sice trvalo déle, ale nakonec sepodařilo úředního šimla z valné části uspokojita vzorky s velkou pomocí dr. Olgy F. Seňukovéz Ústavu pro studium bezpečnosti jaderných elektrárenNAVU během návštěvy okolí černobylské elektrárny

Jiří Gabriel a Tomáš Větrovskýpři odběru vzorků půdy

FOTO

:KAR

ELŠV

EC,A

RCHI

VAU

TORA

FOTO

:TOM

ÁŠVĚ

TROV

SKÝ,

ARCH

IVAU

TORA

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

MBÚ

AVČR

odebrat. V současnosti analyzujeme mikrobní spole-čenstva přítomná ve vzorcích v závislosti na míře radio-aktivního zamoření. Naše původní představy o spolu-práci v letošním roce zatím bohužel narážejí nastávající realitu, do které spíš než múzy zasahují zbra-ně. Přesto se domnívám, že Ukrajina má a bude mítco nabídnout nejen vědcům druhé vědní oblasti.

Spolupráce v oblasti fyziky kvantových kapalinSpolupráce mezi Fyzikálně-technickým ústavem níz-kých teplot B. I. Verkina Národní akademie věd Ukrajiny(FTÚNT NAVU), Fyzikálním ústavem AV ČR a Ústa-vem jaderné fyziky AV ČR v oblasti fyziky nízkýchteplot má více než 40letou tradici.

FTÚNT vznikl v roce 1960 v Charkově. Ústav se za-bývá základním a aplikovaným výzkumem v experi-mentální a teoretické fyzice i matematice. Hlavnímioblastmi jsou fyzika kvantových kapalin a krystalů, mo-lekulární fyzika, fyzika pevných látek, supravodivost,akustika, magnetismus, nanofyzika a nanotechnologie,biofyzika včetně nanobiofyziky, matematická fyzika,analýza a geometrie, fyzikální a technické problémymateriálů, výzkum vlastností nanostrukturovaných ob-jektů při nízkých a ultranízkých teplotách. Ústav také vy-dává dva vědecké časopisy, které patří na seznam vý-znamných recenzovaných časopisů a publikací: Fyzikanízkých teplot (znovu jej pod titulem Low TemperaturePhysics vydává Americký institut fyziky v angličtině)a Časopis matematické fyziky, analýzy a geometrie.

V důsledku oboustranného zájmu a dobrých vztahůs oddělením Fyziky kvantových kapalin a krystalů pra-covaly naše laboratoře v posledních letech společněna výzkumu vlastností čistých kapalných izotopů 3Hea 4He a supratekutých směsí těchto izotopů za pomocioscilujících předmětů (vidliček).

Nutno podotknout, že zkapalněné helium je kvanto-vá kapalina, která má mnohé jedinečné vlastnosti.Například, zůstává bez zvýšeného tlaku, až do teplo-ty absolutní nuly (~ –273 °C) v kapalném skupenství,je tedy tzv. supratekutá, viskozitou a entropií rovnounule. Když se teplota kapaliny zvýší, její část se vracído normálního stavu (normálové složky), stejně jakou klasických kapalin, ale část zůstává v supratekutém(bezviskózním) stavu. Nedostatek viskozity vede k ex-trémně vysokému přenosu tepla v supratekutém heliu,k „supratepelné vodivosti“, k níž dochází v důsledkuproudění v kapalině. Další zvláštností helia je existen-ce doplňkového akustického módu (vln druhéhozvuku), slabě tlumené oscilace teploty a entropiev supratekutém stavu helia, vyplývající z kolísání nor-mální a supratekuté složky v protifázi.

Skupina dr. Olexije Rybalka z oddělení Fyziky kvan-tových kapalin a krystalů nečekaně objevila v roce2004 během generování vln druhého zvuku v supra-tekutém heliu abnormální elektrickou odezvu, respekti-ve elektrický potenciál na deskách kondenzátoru přijí-mače, který se objevuje v rezonanci s vlnou druhéhozvuku. Jev vyvolal zájem a inicioval teoretické studie,v nichž se vědci pokusili pozorovaný fenomén vysvětlit,

9 ab

Pohledna budovuFyzikálně--technickéhoústavunízkých teplot

Rezonátordruhého zvukupro výzkumabnormálníelektrické odezvyv supratekutémheliu

Olga F. SeňukováseznamujeKarla Švecev Pripjatis průběhemhaváriečernobylskéhoreaktoru.

avšak doposud žádný z navrhovaných teoretickýchmodelů neposkytl náležitý popis.

Ukrajinská strana před několika lety navrhla novýprojekt spolupráce ve výzkumu elektrického potenciá-lu helia, protože FZÚ má mnoho zkušeností s výzku-mem vln druhého zvuku v supratekutém heliu. Pozo-rovaný účinek je ve své podstatě neobvyklý, jelikožhelium má velmi vysokou ionizační energii atomů. Kro-mě toho samotný měřitelný potenciál je extrémně ma-lý, pohybuje se v řádu desítek nanovoltů, což činí mě-ření poměrně náročným. Navrhli jsme proto použítmetody výzkumu generace vln druhého zvuku a de-tekce signálu, které jsou odlišné od těch původních.Před rokem získal projekt podpo-ru v rámci bilaterálních projektůvědecké spolupráce mezi AV ČRa NAVU. V současnosti se reali-zují experimenty, abychom zajistilipodmínky výskytu elektrickéhopotenciálu helia na dvou nezávis-lých experimentálních zařízeníchu nás i na Ukrajině. Výzkum se us-kutečňuje v atmosféře důvěrné spolupráce a kontinuál-ní výměny nových nápadů. Jelikož ukrajinský tým věd-ců, který se zabývá teoretickým výzkumem v oblastikvantových kapalin, projevuje o téma trvalý zájem, po-čítáme s jejich účastí na výzkumu tak neobvyklého jevui do budoucna; rovněž doufáme, že se do projektu za-pojí odborníci z dalších zemí.

Co říci na závěr? Události, které se odehrávají naUkrajině, zasahují do společenského života včetně

vědy. Navzdory tomu se vědecká činnost na územíUkrajiny nezastavila; v Doněcké a Luhanské oblasti, kdese odehrávají střety mezi ukrajinskou armádou a dobro-volnickými prapory s proruskými separatisty, pozastavilasvou činnost dokonce jen část vědeckých institucí. Ukra-jinští kolegové hledí do budoucna s optimismem a věří,že když boje ustanou, obnoví vědecké práce v plné mířei v oblastech postižených konfliktem. �

ROBERT ZIKA,Kancelář Akademie věd ČR,

JIŘÍ GABRIEL,Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i.,

TYMOFIY CHAGOVETS,Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i.

OBĚ

FOTA

:ARC

HIV

FZÚ

AVČR

Nejvíce pozornosti vzbudily nové poznatky týkajícíse mohutných erupcí na chladných hvězdách

podobných našemu Slunci (hvězdy spektrální třídy G)nebo ještě výrazně chladnějších (například třída M,takzvaní červení trpaslíci); o této problematice se po-drobněji zmíníme později. Konferenci, která se konalav prostorách Národní technické knihovny v Dejvicích,připravil Astronomický ústav AV ČR (ASÚ) s podporouorganizačního sekretariátu CBT (Congress BusinessTravel Ltd. Praha).

Výzkumem erupcí na Slunci se začali v ASÚ v Ondře-jově zabývat již v polovině minulého století a právěprof. Švestka se významně zasloužil o jeho rozvoj ne-jen v tehdejším Československu, ale především v celo-světovém měřítku. Až do odchodu do zahraničí vedlondřejovské oddělení sluneční fyziky, v němž půso-bily i mnohé další významné osobnosti. Jeho tým také

10ab

K památce astronoma prof. Zdeňka Švestky se v Praze ve dnech 23.–27. června 2014uskutečnila mezinárodní konference Solar and Stellar Flares: Observations, Simulations

and Synergies. Právě synergie mezi studiem erupcí na Slunci a na hvězdáchjsou v současnosti aktuálním tématem, a tak v české metropoli diskutovalo

na 100 odborníků z mnoha zemí Evropy, ale i z Japonska, USA a dalších států.

O SLUNEČNÍCH A HVĚZDNÝCH

v ě d a a v ý z k u m

Pohleddo Ballingova sáluNárodní technické

knihovny;Sam Kruckerze Švýcarska

přednášelo přípravě

rentgenovéhoteleskopu STIXna palubě mise

ESA Solar Orbiter.Na konstrukci

přístroje se podílíi Česká republika

prostřednictvímvědeckéhoprogramu

ESA-PRODEX.

vybudoval unikátní přístroj na spektrální pozorováníerupcí – multikanálový spektrograf, s nímž se podařilozískat množství pozorování, která jsou dodnes velmicenná (ve shodě s celosvětovým trendem uchování ta-kových dat se na ondřejovské observatoři fotografickéspektrální desky digitalizují).

Profesor Švestka odešel mimo republiku v roce 1970,neboť nezískal podporu tehdejšího vedení Česko-slovenské akademie věd pro pobyt v Holandskuv centru ESA (ESTEC). Postupně působil na význam-ných amerických i evropských pracovištích, zejménav holandském SRON – centru pro kosmický výzkum.Byl i spoluzakladatelem mezinárodního časopisu SolarPhysics (Springer) a až do odchodu do důchodu vedljeho redakční radu, v níž působili a stále působí i češtísluneční fyzici.

Po roce 1989 se konečně mohl vrátit do Českoslo-venska a ihned také pokračovat ve spolupráci s kole-gy z ondřejovské observatoře, přičemž vznikly mnohéspolečné práce. Akademie věd jej ocenila medailí Zazásluhy ve fyzikálních vědách, Česká astronomickáspolečnost prestižní Nušlovou cenou za celoživotnídílo. Profesor Švestka byl však v té době znám přede-vším v zahraničí, kde rovněž získal mnohá ocenění.Po ustavení Učené společnosti ČR se stal jejím čest-ným členem, což byl také důvod, aby pražskou konfe-renci zahájil předseda společnosti prof. Jiří Bičák(Učená společnost konferenci zaštítila).

Profesor Švestka se v Ondřejově věnoval výzkumufyzikálních podmínek v erupcích; v té době šlo přede-vším o hlubší vrstvy sluneční atmosféry (chromosféra

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

ASÚ

AVČR

a fotosféra). Později, kdy již působilv USA, se podílel na pionýrském výzku-mu erupčních procesů ve sluneční ko-róně, což umožnil nástup pozorováníz kosmu, především v rentgenovémoboru. Současné představy o erupcíchna Slunci i na hvězdách sice předpoklá-dají primární uvolnění veškeré energiev koróně při teplotách milionů stupňů,ale v nižších vrstvách atmosféry pozoru-jeme odezvu ve formě silného optického,UV a rentgenového záření. Studium chro-mosférické části erupcí je proto opět velmiaktuální. Důkazem toho je i skutečnost,že Evropská komise podpořila projekt sedmi evrop-ských pracovišť v rámci programu FP7 „Space“, kterýnese název F-CHROMA (Flare Chromospheres: Ob-servations, Models and Archives). Projektu se učastníi ASÚ, který má na starosti oblast numerického modelo-vání přenosu energie z koróny do chromosféry. Hlavnímkoordinátorem F-CHROMA je prof. Lyndsay Fletcherz univerzity v Glasgow, která s prof. Petrem Heinzelemz ASÚ pražské konferenci předsedala.

Sluneční erupce je explozivní proces v atmosféřeSlunce, který vzniká rychlou přeměnou nahro-

maděné magnetické energie v okolí slunečních skvrnna ohřev a pohyby plazmatu, na urychlení částic a nazáření v širokém oboru spektra od rádiových vln až pogama záření pozorované z kosmu. Nejmohutnější slu-neční erupce uvolní během vývoje celkovou energiiokolo 1032 ergů, přičemž právě takové erupce častomívají značný dopad na okolní heliosféru a na planetyvčetně Země. Systematické studium těchto procesů,pravidelné monitorování sluneční aktivity ze Zeměi z kosmu a rozvoj metod předpovědí erupcí a varov-ných systémů se souhrnně nazývá „Space WeatherProgram“. Programu se ve světě věnuje značná po-zornost, v Evropě je například zakotven i v progra-mové struktuře Horizon 2020 v konfiguraci „Space“.Mnohé aspekty tématu diskutovali i aktéři pražskéhosympozia.

Četnost výskytu slunečních erupcí však klesá s růs-tem jejich celkové energie podle mocninné závislosti.Nejmohutnější erupce se na Slunci vyskytují zhrubajednou za rok. Je otázka, zda bychom extrapolací tétozávislosti mohli očekávat ještě mohutnější slunečníerupce s mnohem dramatičtějším dopadem na Zemia naši civilizaci. Tuto klíčovou otázku na konferencidiskutovali japonští odborníci dr. Hiroyuki Maeharaa prof. Kazunari Shibata, špičkový odborník na mo-delování erupcí. Skupina pod vedením dr. Maehary

11 ab

Schematickéznázorněnímnožství energieuvolněné v erupciv závislostina velikosti skvrn.Nejmenší skvrnyodpovídajíslunečním erupcím,velké hvězdnýmsupererupcím.Simulaci provedlana pařížskéobservatořiv Meudonu skupinaGuillaumaAulaniera.

Kazunari Shibatas Petrem Heinzelempři rozhovoruv České televizina téma supererupcí

nedávno publikovala práci v Nature; vědciprovedli statistickou analýzu pozorováníchladných hvězd, přičemž využili dataz družice NASA Kepler pro více než83 000 hvězd. Identifikovali celkem365 tzv. „super-erupcí“ na 148 eruptiv-ních hvězdách slunečního typu G, při-čemž maximální detekovaná energiebyla až o čtyři řády vyšší než u Slunce.Ukázalo se, že histogram výskytu supe-rerupcí v podstatě odpovídá extrapolovanémocninné závislosti zmíněné výše. Supererup-ce se vyskytují jednou za 800 až 5000 let a jejichenergie se zvyšuje s rostoucí velikostí hvězdnýchskvrn. Zdá se proto, že nutnou podmínkou vznikusupererupcí je vznik velmi velké skvrny. Na základětěchto výsledků nelze vyloučit možnost vzniku super-erupcí i na našem Slunci, ale existují mnohé odlišnosti,které tuto pravděpodobnost snižují; uvedená četnostjednou za několik tisíc let je navíc také nízká. V každémpřípadě však jde o mimořádný výsledek v oboru slu-neční a hvězdné astrofyziky, v případě hvězd se jižv současnosti spekuluje o vlivu supererupcí na extra-solární planety. Podrobnější diskusi lze nalézt v Pokro-cích matematiky a fyziky a v připravovaném článku proVesmír. O supererupce projevila zájem i česká média(prof. Shibata vystoupil v České televizi).

Pražská konference byla předehrou k významné-mu sympoziu IAU (Mezinárodní astronomická unie)na podobné téma, kde se bude rovněž diskutovato vlivu erupcí na naši Zemi a na planety v okolí erup-tivních hvězd; uskuteční se v roce 2015 během sjez-du IAU na Havaji a na jeho organizaci se podílejíi odborníci z ASÚ. �

PETR HEINZEL, MARIAN KARLICKÝ,FRANTIŠEK FÁRNÍK,

Astronomický ústav AV ČR, v. v. i.

ERUPCÍCH Spolupředsedkyně SOC a koordinátorka projektuFP7 „F-CHROMA“ Lyndsay Fletcher z Glasgowapři závěrečném shrnutí výsledků

Česká strana, konkrétně Ústav dějin umění AV ČR,navrhla při plánování jednotlivých etap výzkumu

odchýlit se od politické reprezentativnosti nejvýznam-nějších paláců a zkoumat jejich určité „satelity“ či pro-tějšky, stavby určené k soukromému odpočinku a re-laxaci. Dobová teorie je označovala termíny jakoletohrádek, Lusthaus, palazzotto, palazzuolo, maisonde plaisance, casino apod. Návrh byl schválen a uká-zalo se, že volba tématu odpovídala jistému badatel-skému napětí. Na „call for papers“ se přihlásilo pře-kvapivě mnoho uchazečů a kapacita konferenčníhosálu v Husově ulici byla po oba dny konference Lookingfor Leisure 1400–1700. Court Residences and theirSatellites, 1400–1700 (5.–6. června 2014) v podstatěpřekročena.

Aktivity, které vyvíjeli naši předkové v době odpo-činku a zábavy, ovlivňují samozřejmě dějiny architek-tury a její výzdoby stejně nerozlučně jako má nábo-ženství vliv na chrámy nebo vládnutí na strukturupaláců. Mezi odpočinkové stavby u nás počítáme lo-vecké hrádky Václava IV. nebo později Schwarzen-berků a letohrádky, jako jsou tři královské v Praze,rožmberský v Kratochvíli, trčkovský v Opočně a mno-ho dalších, bohužel často zaniklých. V evropskémměřítku znamenají příklady kulturního procesu, bě-hem kterého renesanční architekti navazovali naantické předměstské vily. V konferenčních sekcíchnás tedy zajímal způsob, jak antiku dokázali umělci

12ab

Program Palatium vyhlásila Evropská nadace vědy (European Science Foundation – ESF)v roce 2010 za účasti 10 států. Jeho smyslem je podpořit mezinárodní výzkum významných

evropských sídel – vladařských rezidencí, zejména rodu Habsburků a rodu Valois.Účast České republiky se týkala především architektury a umění Habsburků

a rovněž dalších šlechtických rodů v období raného novověku.

PRAŽSKÉ ZASTAVENÍ PROGRAMU

v ě d a a v ý z k u m

Maisonde plaisance

de Clagny,dobová grafika

z 18. století,detail

ReferátL. Stewartové(Nottingham)o fenoménu„banqueting

house“

evokovat ve svých vlastních projektech. Pozornostpatřila i dobové teorii – k renesančním italským auto-rům, všeobecně známým, jako jsou Alberti, Serlio,Palladio, přibyli i architekti ze 17. století, jako bylG. A. Böckler, N. Goldmann, A. Leuthner a zejménaJoseph Furttenbach, který sice pocházel ze švábskéhoUlmu, ale strávil více než 20 let v Itálii. Furttenbachpřiblížil střední Evropě jak antický Řím, tak součas-nou italskou kulturu, navíc nejenom z Lazia a Tos-kánska, ale právě též ze severní Itálie. Zejména od-tud přicházeli do zemí za Alpami v celých skupinácharchitekti, kameníci, malíři a štukatéři. Furttenbachje i autorem spisu s příznačným názvem Architecturarecreationis (Augsburg, 1640); o jeho zdrojích refero-val A. Russo z Freiburgu.

Smyslem jednání bylo také se pokusit definicí odli-šit pojem letohrádku od termínu vila, který proslavilyzejména stavby Andreyi Palladia. V jeho vilách šloo symbiózu hospodářské a obytné části do útvaru,který splňoval jak požadavky provozní, funkční, tak este-tické, zatímco pojem vila v Římě nebo ve Florencii senám spíše připomene jako „villa suburbana“, ať užv antické Ostii nebo v Tivoli či ve Frascati svou pouzerelaxační, „odpočinkovou funkcí“. Této otázce se vě-noval spoluorganizátor kolokvia dr. Ondřej Jakubecz Masarykovy univerzity v Brně, který doložil, že Krato-chvíle, přes svůj název, splňovala onen dvojí účel po-žadovaný Palladiem a několikrát posloužila i svémustavebníkovi, Vilémovi z Rožmberka, k dlouhodobému

VŠEC

HNA

FOTA

:PET

RZI

NKE,

ARCH

IVÚD

UAV

ČR

pobytu. Časté a četné přesahy v určenístavebních typů jsou ostatně pro Evropuve stanoveném období charakteristické.Anglické badatelky – L. Stewart (Not-tingham), M. Brown (Edinburgh) navícobohatily náš architektonický slovníko specifické typy oddechových staveb,jako „banqueting house“ či temporální„zelený pavilon“, který mohl získat podo-bu náročně vyzdobené stavby o několi-ka místnostech. Martina Frank z Bená-tek připomněla drobná casina, jak bylyněkdy označovány jen místnosti, jejichžfasáda se nicméně vně projevovala. Mohly sloužit zaútočiště učeným akademiím, ale proslavily se i jakotajné herny. Málo známý fenomén představil PetrUličný (Utrecht), který se věnoval pražským vyhlídko-vým altánům-belvederům umísťovaným na střechyrenesančních a raně barokních paláců. Na určitý ex-tenzivní moment, totiž jak byla celá území „protkánasítí“ letohrádků, poukázala na příkladu ferrarskéhostátu D. Churkina (Moskva).

Monumentálnost baroka předjímá a zároveň nadnimi triumfuje vídeňská Neugebäude císaře Maxmilá-na II., jejíž funkce, smysl, původci návrhu a humanis-tický kontext stavby, jak jej interpretovali D. Jansen(Leiden) a W. Lippmann (Florencie), byly opět před-mětem expresivních diskusí.

Pro 17. století byla posléze typická jistá internacio-nalizace životního stylu a zdařilá nápodoba vkusu pa-novníka šlechtou, jak ukázal Martin Krummholz z ÚDUAV ČR. Pro oddych byly upřednostňovány rozsáhlé za-hradní paláce budované na předměstích a obklopenépečlivě komponovanou zelení; na pomyslném vějířipředstavovaly opačný příklad než drobné belvedery čibellarie. V případě Clagny nebo „Trianonu z porcelánu“,které dal postavit Ludvík XIV. v areálu Versailles – šloo skutečně reprezentativní útvary, pro které bychom vestředoevropském měřítku neváhali použít pojem zá-mku – O. Mallick (Winchester) M.-C. Canova (Londýn).

Při analýze staveb se ukázal nejeden podnětný po-znatek – kupříkladu se i relativně malé objekty častostávaly určitými modely, podle nichž mohl být řešen pů-dorys velkých staveb. V pražské Tróji se setkávámes určitým schématem – obytnou jednotkou, která fungo-vala jako základní modul v mnoha barokních palácícha zámcích. A také si uvědomujeme, jak velkou sílu v dě-jinách architektury měla kontinuita jistých myšlenek.Nešlo o to stavět výtvory za každou cenu, ať už z ne-dostatku, nebo naopak přebytku financí stavebníka.

Zastavme se krátce u jedné otázky dobové teorie,která byla na jednání a potom i na závěrečné exkurzinadhozena. Jde ostatně o klíčový problém architektury

13 ab

RespiriumAkademickéhokonferenčníhocentrav Husově ulici

vůbec, zejména moderní, která ze všeho nejvíc sázína otázky kreativity a originality. Stavebník a zřejměi navrhovatel pražského letohrádku Hvězda arcivévo-da Ferdinand Tyrolský měl ve své knihovně traktáto architektuře od Pietra Catanea vydaný v Benátkáchv roce 1554. Lze se domnívat, že věty, jimiž tehdyCataneo vyzýval k odvaze při navrhování půdorysůa dispozic obytných staveb, mohla být hlavním stimu-lem pro unikátní pražský letohrádek: „Kvůli změně ne-ní jen vhodné při projektování paláců a dalších stavebopustit pravé úhly, ale abychom maximálně uspokojilistavebníkův smysl pro žert, je třeba opustit pravoúhléútvary a navrhovat paláce na půdorysech kruhu, ová-lu nebo jiných podobných tvarů.“ Takových „capriccide’signori“ je ovšem v architektuře letohrádků většina.Je třeba si ale uvědomit, že vždy šlo o vědomé od-chylky od určitých základních principů architektury,které byly pro evropský kontinent zformulovány jižv antice. Takové úvahy zazněly například v příspěvkuS. Lynch (Princeton).

Také na této konferenci se objevily referáty, které lzev oboru dějin umění označit za inovativní – napříkladobjevný příspěvek M. Danieliho (Bologna) o geneziletohrádků rodu Farnese nebo referát o „neviditelnéhudbě“ – specifické formě prezentace, kdy jsou hu-debníci skryti v prostoru sousedícím s hlavním sálem– A. Spohr (Bowling Green, USA). Pro nás bylo podnět-né, že nešlo jen o letohrádky v Kodani a v Drážďanech,ale také o tzv. Rondel v Jindřichově Hradci.

„Last but not least“ se do témat konference zahrnulai otázka zahrad a parků – loveckých revírů, jako byly cí-sařské honitby v okolí Vídně – M. Jeitler (Rakouská aka-demie věd, Vídeň) – nebo území Schwarzenberků v již-ních Čechách – J. Ivanega (České Budějovice) – a tzv.Nová obora v Praze-Liboci, kde se S. Dobalové (ÚDU)podařilo prokázat, že hvězdice cest tam patřila k velmičasnému příkladu takového řešení v Evropě. �

SYLVA DOBALOVÁ, IVAN MUCHKA,Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i.

PALATIUM

Akce v areálu biologických a lékařských pracovišťv Praze-Krči s odbornou záštitou organizace IBRO

(International Brain Research Organization) se zúčast-nilo na 20 zahraničních řečníků z Norska, Finska,Německa, Velké Británie, Polska, Španělska a Českérepubliky, kteří diskutovali nejnovější výsledky v ob-lasti léčby poranění míchy, iktu, neurodenerativníchonemocnění, zejména amyotrofické laterální sklerózy(ALS) a Alzheimerovy choroby.

Část přednášek se týkala zobrazování nervovýchdrah a tkání, biomateriálů, biosenzorů, biomarkerů a re-programování buněk. Témata zahrnovala nejen výzkumzávažných onemocnění, ale i perspektivy jejich léčby.O problematice míšního poranění přednášeli SlavenErceg, Eva Syková, Šárka Kubinová a o cévních one-mocněních mozku Ioanna Sandvig, Illias Kazanis,Alexander Deten. V oblasti neurodegenerativních one-mocnění na téma ALS referovali o nejnovějších poznat-cích Jessica Kwok a Serhiy Forostyak. Alzheimerovua Parkinsonovu chorobu zastoupila sdělení AnnySarnowske, Wei-Li Kuana a Rumy Raha Chowdhury.Mezi témata patřily i nové trendy v in vivo zobrazování(Axel Sandvid, Alexander Kranz, Jari Hyttinen), buněč-né reprogramování, indukce lidských pluripotentníchbuněk, interakce biomateriálů a kmenových buněk(Leonora Buzanska, Alexander Deten, Tapani Viitala).

Zástupce Evropské komise Arnd Hoeveler vystou-pil s praktickými informacemi o případném zapojení

14ab

V prostorách Ústavu experimentální medicíny AV ČR se ve dnech 15. až 17. září 2014uskutečnila v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK),

projektu Lidské zdroje pro neurovědní výzkum v Královéhradeckém a Ústeckém krajiLetní škola „Nové trendy v regeneraci a léčbě CNS“. Zatímco v předešlém roce

se zaměřila spíše na praktické ukázky laboratorní práce a zúčastnili se jí převážněpregraduální studenti z partnerských pracovišť, letos sdružila zkušené výzkumníky

v oboru biomedicíny, a to především kmenových buněk a biomateriálů.

Trendy v regeneraci a léčbě CNS

v ě d a a v ý z k u m

Účasnícisympozia

v krčském areálupracovišť

Akademie věd

konsorcií do relevantních výzevHorizon 2020, a to především v re-generativní medicíně. V souvislostis výzvou v této oblasti se uskuteč-nil kulatý stůl Vývoj optimální léčbyamyotrofické laterální sklerózy po-mocí kmenových buněk. Podmín-kou pro zapojení se do výzvy je jižexistující participace partnerů na kli-nických studiích; tu má na ALS po-volenou spin-off firma ÚEM AV ČRa je velký zájem ji rozšířit do partner-ských zemí.

Letní školy i kulatého stolu sezúčastnili spolupracovníci v oblas-ti ALS z University v Cambridge

a partneři nově schváleného projektu Česko-norskéhovýzkumného programu Biomateriály a kmenové buňkyv léčbě iktu a míšního poranění; dále participovali čle-nové partnerských výzkumných týmů Neuroregeneracea Neuroonkologie z Lékařské fakulty Univerzity Karlovyv Hradci Králové, Masarykovy nemocnice v Ústí nad La-bem, výzkumní pracovníci ÚEM a čeští a zahraniční stu-denti. Celkem se akce zúčastnilo více než padesát lidí.

V ÚEM AV ČR se 17. září 2014 uskutečnil rovněžKick off meeting výše uvedeného projektu financova-ného z Česko-norského výzkumného programu CZ09.Cílem je vyvinout kombinací biomateriálů (přírodníchnebo syntetických), růstových faktorů a různých typůkmenových buněk efektivní multifaktoriální terapeutic-ký přístup v léčbě iktu a chronického míšního poraně-ní. Pro oba typy onemocnění se dále vyvíjejí specific-ké metody neurorehabilitace, jejichž výsledky budoukorelovány s pokročilými zobrazovacími metodamimozku a míchy in vivo (MRI, ultrazvuk), post mortem(tzv. CLARITY protokol) a histologií. Výstupy přispějík identifikaci účinných léčebných strategií s translač-ním potenciálem uplatnitelným v klinické léčbě cév-ních mozkových příhod a míšního poranění. Partne-rem ÚEM AV ČR je Norwegian University of Scienceand Technology v Trondheimu. �

EVA SYKOVÁ, PAVLA JENDELOVÁ,Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

FOTO

:ARC

HIV

ÚEM

AVČR

Činnost Centra, které podporuje Technologickáagentura ČR, se v současnosti soustředí na něko-

lik klíčových tematických okruhů. Ve spolupráci Botanic-kého ústavu AV ČR a Vysoké školy chemicko-technolo-gické v Praze s firmou Ecofuel vznikla metabolomickáknihovna vybraných kmenů mikrořas, identifikoványbyly biologicky aktivní látky. Na optimalizaci kultivačnítechnologie (včetně vývoje nového typu fotobioreakto-ru) s cílem maximalizovat výtěžek polynenasycenýchmastných kyselin využitelných v potravinářství a krmi-

vářství se podílel Ústav che-mických procesů AV ČR(ÚCHP) a firma Briklis. Vespolečnosti Rabbit se pro-střednictvím krmných testůsleduje vliv krmných aditivna bázi mikrořas s obsa-hem omega-3 nenasyce-ných mastných kyselin, anti-oxidantů, imunostimulantůa karotenoidů na parametrychovu a zdravotní stav nos-nic a kuřat. Na základě testůantioxidační aktivity společ-

nost Ecofuel úspěšně vyvinula a komercializovala nutra-ceutické produkty na bázi mikrořas a zeleného ječmene.

Dále se průběžně izolují další nové kmeny mikrořasa sinic z různých světových lokalit, které jsou schopnykultivace v extrémních podmínkách nebo jsou vý-znamné vysokým obsahem biologicky aktivních látek(např. karotenoidů) či antibakteriální a fungicidní akti-vitou. Společnost Agra založila plantáže rychle ros-toucích dřevin (topoly, paulownie, rakytníky) a vybra-ných rostlin (topinambur, ozdobnice, leuzea, měsíček,afrikán) pro využití v projektu, v němž se studují po-tenciální biopesticidní, fungicidní, insekticidní nebo

imunostimulační účinky ob-sažených biologicky aktiv-ních látek. ÚCHP ve spolu-práci s firmou Agra vyvinulnovou technologii na zpra-cování topinambur, přičemžse v současnosti hledajímožnosti komercializacevýsledných produktů.

15 ab

Vzorek suspenzemikrořasy

Hydrolýzaodpadníhokuřecího peří

Olej získanýextrakcíz mikrořas

Hlízytopinamburu

a p l i k o v a n ý v ý z k u m

Další studovanou oblast představuje využití mikro-organismů v biorafinaci; v tomto případě se podařilonalézt vhodné podmínky pro předběžnou alkalickouúpravu pšeničné slámy s vysokým výtěžkem sachari-dů. Produkt následné enzymatické hydrolýzy lze vy-užít jako součást fermentačního média pro produkcibiopaliv a prekurzorů bioplastů. Studuje se rovněž po-tenciál výroby biopaliv z živočišných tuků. Význam-nou součástí projektu je i výzkum využití živočišnýchodpadů pro získání biologicky aktivních látek (například

chondroitin sulfátu a kyseliny hyaluronové z kuře-cích prsních chrupavek) a rafinace biomasy živočiš-ného původu.

Již v druhém roce řešení projektu byly vyvinutya ověřeny prototypy technických zařízení (briketovacía peletovací lis, kontinuální sušárna biomasy) i celétechnologické postupy nutné pro využití navrhovanýchprocesů v průmyslovém měřítku. Například jde o zpra-cování topinambur na doplňky stravy s cennými nutri-enty, separaci a zpracování řasy Chlorella vulgaris ex-trakčními procesy, dvoustupňovou hydrolýzu kuřecíhopeří s využitím produktu jako krmiva nebo hnojiva, re-spektive enzymatickou hydrolýzu peří poskytující zdrojdusíku pro kultivaci krmných kvasinek, produkci biofer-tilizačních přípravků pomocí mikroorganismů s využitímodpadních chrupavek se zbytky šlach a masa jakozdroje uhlíku a energie atd. �

PAVEL TOPKA,Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.,

Centrum kompetence Bioraf

Aplikace biorafinací

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

ÚCHP

AVČR

Centrum kompetence Bioraf (více v AB 4/2013) je projektem„zelené chemie“ a zabývá se vývojem biorafinačních postupůpro využití biomasy z odpadů rostlinného a živočišného původuze zemědělské výroby či potravinářského průmyslujako potravinových doplňků, krmiv, hnojiv, biopalivnové generace a dalších produktů.

Zdejší vědci a studenti zároveň přednášeli a pořá-dali exkurze ve školách i pro veřejnost, což kole-

gyně Barboru Vošlajerovou a Lenku Řezáčovou při-vedlo k myšlence připravit projekt s cílem populari-zovat získané vědecké výsledky mezi středoškolákya veřejností. Projekt Věda všemi smysly (červenec2012 až červen 2014) následně získal podporuOperačního programu Vzdělávání pro konkurence-schopnost (OP VK).

Přiblížit vědu atraktivní formou není lehké. Vědcise snaží popisovat svůj výzkum co nejpodrobnějia laikům mnohdy unikají souvislosti nebo se ztrácíve spleti odborných výrazů. Při řešení projektu jsmese snažili vybalancovat hranici, abychom nezabředlik povrchnosti a zkratkovitosti, zároveň ale nezahltiliposluchače/diváky nadbytečným množstvím infor-mací a hesel a udrželi jejich zájem. Pro setkánís laickou veřejností tak byly ideální aktivitou nejenpřednášky, ale především terénní exkurze. Dobatrvání kolem 5–6 hodin a limitované množství účast-níků zajišťovalo dostatečně hluboký kontakt s téma-tem exkurze i s mladými vědci, kteří je vedli. Pro

16ab

Vědcům se často vytýká, že nedostatečně prezentujía dále popularizují výsledky základního výzkumu.

Přesto lze v současnosti najít v mnoha institucích programy, které se popularizaci vědya vzdělávání veřejnosti cíleně věnují. Na detašovaném pracovišti Studenec, které je jako

součást Ústavu biologie obratlovců (ÚBO) jedním z mála pracovišť AV ČR v Kraji Vysočina,se přibližně od roku 2005 setkáváme se vzrůstajícím zájmem středních škol i veřejnosti

o podrobné prohlídky pracoviště i mimo dny otevřených dveří.

p ř e d s t a v u j e m e p r o j e k t y

Filmaři se s vědciúčastnili mnohaterénních prací;

na snímkuzáběry z kontrolychlupových pastí,kde se zachytává

srst šelem– využitelná jepro následné

genetickéanalýzy.

Rys ostrovidje společně

s dalšímišelmami

předmětemvýzkumu zoologů

z ÚBO.

studenty středních i základních škol byly atraktivníhlavně exkurze na pracoviště ÚBO ve Studenci, kdejsme v půldenním programu připravili pestrý souborpřednášek a prohlídek s možností praktických cviče-ní v molekulárně genetických laboratořích. Pro středo-školské pedagogy jsme dvakrát zorganizovali prak-ticky zaměřenou prázdninovou letní školu a podzimnípřednáškové víkendy (studijní materiály jsou i nadá-le dostupné na www.zivaveda.ivb.cz). Popularizace

vědy a její propojení s ochranou životní-ho prostředí s vazbou na vzdělávánístudentů byla v ÚBO zajištěna také bě-hem realizace dalšího projektu OP VK– PROVAZ.

Již dříve jsme hledali vhodný formát,jak přitažlivou formou představit vědua základní výzkum prováděný na ÚBOv oblasti ekologické a evoluční biologieveřejnosti a zároveň dlouhodobě zlepšita rozšířit kvalitu výuky biologie na všechstupních vzdělávání. Kromě tištěných zoo-logických průvodců po nejbližším okolí, na-učných tabulí a praktických brožur před-stavuje ideální propojení obou cílů filmovézpracování dané problematiky.

Zkušenosti s přípravou filmových doku-mentů o výzkumných projektech na na-

šem pracovišti jsme měli již z minulosti, kdy na ÚBOvznikly krátké filmy pro Českou televizi ve spoluprá-ci s Janem Hoškem. Známého ilustrátora a populari-zátora přírodovědného výzkumu jsme opět oslovili,aby se stal scenáristou a režisérem nově vznikléhodokumentárního seriálu Příběhy zvědavých přírodo-vědců. Desítka filmů má představit nejen nejpodnět-nější výzkumná témata ÚBO, ale také přiblížit osob-nosti vědeckých pracovníků, jejich motivaci i obecnéprincipy vědecké práce. Skvělé záběry nejen sa-motné práce vědců, ale především studovaných zví-řat v jejich přirozeném prostředí za kamerou pořídilMarián Polák.

PŘÍBĚHY ZVĚDAVÝCHPŘÍRODOVĚDCŮ

VŠEC

HNA

FOTA

:MAR

IÁN

POLÁ

KA

JAN

HOŠE

K,AR

CHIV

AUTO

RŮ

Každý díl srozumitelnou formou představuje konkrét-ní vědecký projekt, sleduje práci na jeho řešení spolus vědci, čímž přibližuje proces od vzniku dané myšlen-ky přes její realizaci, řešení problémů až po získání vý-sledků a jejich využití. Dokumenty se nezaměřují jen natechnický popis vědecké práce. Výjimečnými je činípředevším osobní zpověď vědců, kteří popisují, proč jevýzkumná práce fascinující a co je na ní přitahuje. Lid-ský rozměr všech dokumentů může divákovi snadnějipřiblížit potřebu hledat odpovědi na vědecké otázkya neustávat ani v případě dílčích neúspěchů a kompli-kací. Cyklus dokumentů jsme koncipovali jako otevře-ný, jednotlivé díly fungují samostatně tak, aby šlo mate-riál použít na propagačních akcích ÚBO či Akademievěd jako takové, stejně jako pomůcku při rozšiřujícívýuce na středních a vysokých školách.

Cyklus představuje průřez výzkumnou činností ÚBO.Dozvíme se o výzkumu afrických hlodavců a na ně na-pojených virových infekcí či studiu životních strategiíryb a ptáků jak v mírném pásmu, tak v tropech. Námě-tem dalších dílů jsou význam, výzkum a ochrana vel-kých šelem v naší krajině či využití čolků jako modelupro studium teplotních adaptací. Tradiční dlouholetý vý-zkum na ÚBO prezentujeme v dílech zabývajících sestudiem vzniku druhů na modelu hybridní zóny dvoupoddruhů myši domácí či při hledání odpovědí na otáz-ky, jež klade výzkum hnízdního parazitismu u kukačeka rákosníků. Naopak relativně recentní výzkumné ob-lasti se prezentují v posledních dvou dílech zabývají-cích se problematikou invazních druhů hlaváčovitýchryb v Evropě a studiem parazitární ekologie lidoopů, ježje v době vzrůstající frekvence výskytu tropických ne-mocí stále závažnějším tématem. Seriál lze zhlédnoutna DVD, jež jsou k dispozici v ÚBO; v současnosti jed-náme o možnosti jejich další prezentace.

Dokumentární zpracování dlouhodobé práce vědcůnení jediným filmovým výstupem projektu. K nej-

významnějším vědeckým publikacím jsme připravili33 krátkých videoabstraktů, jakýchsi vědeckých video-

17 ab

Výzkum šířenía populačnídynamikyhlaváčovitých ryb,které sev posledníchdesetiletích šíříproti proudu řekdo centrálníEvropy.

Jednaz nejpopulárnějšíchterénních exkurzípro veřejnostse zaměřilana sledovánískokanůostronosýchv době páření,kdy je samečekzbarven modře.

Studiumhybridní zónydvou poddruhůmyši domácíse odehrává nejenv nejzápadnějšíčásti Česka,ale i ve speciálněpostavenýchvýzkumnýcharénách veStudenci.

klipů. Hlavní (a často také jediný) výstup badatelsképráce představují odborné publikace v impaktova-ných časopisech, což je pro běžného člověka ab-straktní hodnota – je tudíž obtížné obhájit výsledky zá-kladního výzkumu na základě těchto téměřneuchopitelných výstupů. Přivedlo nás to k myšlen-ce natočit krátké 2–3minutové videoklipy, jež přiblížíhlavní výsledky nejpozoruhodnějších vědeckých člán-ků pracoviště – stručně, jasně a jak doufáme atraktiv-ně. Během krátké sekvence vysvětlují vědci hlavnímyšlenku dané publikace a přede-vším její přínos pro navazující vý-zkum i společnost. Věříme, že siuvedená forma prezentace získáohlas nejen u veřejnosti, ale i přímomezi vědci a že se možná staneběžně užívanou součástí populari-zace základního výzkumu. Videoabstrakty doprová-zejí anglické titulky a lze je zhlédnout na kanále You-tube (k vyhledání je nejvhodnější použít klíčová slova„živá věda“); v blízké budoucnosti by měla videa býtpřístupná přímo z webových stránek ústavu.

Během dvou let trvání projektu jsme připravili pro-gram, který můžeme nabízet školám i veřejnosti nejen

během Týdne vědy a techniky. Na zákla-dě zpětné vazby víme, že takový způsobpopularizace výzkumu si snadno najdepublikum, a doufáme, že podobné aktivi-ty budou nadále podporovány na všechpracovištích AV. Velmi přínosná pro lek-tory popularizačních aktivit, jimiž byli ze-jména mladí vědci, byla zkušenost s ji-ným než vědecky fundovaným publikem,protože připravit přednášku pro veřej-nost nebo studenty gymnázia vyžadujeschopnost zaujmout. Věříme, že i tentovýsledek projektu bude pro mladé vědcevýznamným přínosem do budoucna. �

ANNA BRYJOVÁ,Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i.

Cholinergní systém je část nervového systémuvyužívající acetylcholin jako neurotransmiter rea-

gující s acetylcholinovými receptory (AChR). Signál jeukončen hydrolýzou neurotransmiteru enzymem acetyl-cholinesterázou (AChE). Mimo AChE je v těle přítom-na ještě jedna cholinesteráza, butyrylcholinesteráza(BChE), která nemá jednoznačně rozpoznatelný fyzio-logický význam, byť může do jisté míry zastupovatAChE při patologických procesech a podílet se na me-tabolismu některých jedů či léků. Samotné cholinesterá-zy jsou cílem inhibičního působení mnoha více či méněvýznamných látek. Obě mohou býtireverzibilně inhibovány napříkladněkterými insekticidy (jmenujmemalaoxon, po metabolické aktivacimalathion aj.) a vojensky využitel-nými nervově paralytickými látka-mi (například sarin, soman, tabun,látka VX). Karbamátové inhibitorypředstavují druhou skupinu ireverzi-bilních inhibitorů. Působí podobnějako organofosforové, inhibice všakbývá označována jako pseduoirever-zibilní, čímž je zdůrazněn fakt, že kar-bamátový inhibitor vytváří nestabilníkomplex s cholinesterázami a spon-tánní hydrolýzou dochází k vyštěpeníkarbamátového rezidua z aktivníhocentra a k návratu aktivity inhibované cholinesterázy.Mezi karbamátové inhibitory lze zařadit například lék proAlzheimerovu chorobu rivastigmin, léky pro myastheniagravis (například pyridostigmin, neostigmin) nebo pesti-cidy karbofuran či karbaryl. Reverzibilní inhibitory majírozsáhlé farmakologické uplatnění. Zmiňme kompetitiv-ní inhibitor AChE galantamin a nekompetitivní inhibitoryhuperzin a donepezil sloužící pro léčbu Alzheimerovychoroby. Reverzibilně jsou schopny inhibovat AChEa v menší míře i BChE některé alkaloidy a jiné jedy pří-rodního původu: například aflatoxiny, kofein a jatror-rhizin. Nepříliš prozkoumanou skupinou inhibitorůcholinesteráz jsou těžké kovy a jejich sloučeniny.

18ab

Pracovník Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obranydoc. RNDr. Miroslav Pohanka, Ph.D., DSc., obhájil disertaci Cholinesterasy v analýze

a diagnostice před komisí Analytická chemie a získal vědecký titul „doktor chemických věd“.Disertace doc. Pohanky se zabývá možnostmi využití cholinesteráz v analýze i diagnostice.

Základní výzkum se zaměřuje především na toxikologii, biochemii cholinergního systémua jeho úlohy ve vzniku oxidačního stresu a zánětu. Aplikačně je jeho výzkum orientován

do mezinárodně vysoce kompetitivní oblasti využití cholinesteráz, do níž přispěl vývojemfotometrických, kolorimetrických a elektrochemických biosenzorů pro detekci a stanovení

zejména nervově paralytických látek, aflatoxinů a terapeutik Alzheimerovy choroby.

Cholinesterázy v analýze a diagnostice

o b a h a j o b y D S c .

In vitro mohou cholinesterázy sloužit jako biore-kogniční element v konstrukci analytických metoda biosenzorů pro stanovení přítomnosti jejich inhibitorů.Jde například o jednoduché kolorimetrické a elektro-chemické detektory využitelné pro rychlou analýzu přiochraně obyvatelstva a environmentálních analýzách.Mimo zmíněnou konstrukci biosenzorů mohou býtcholinesterázy stanovovány v biologických vzorcíchv rutinních klinicko-biochemických vyšetřeních a fo-renzních toxikologických diagnózách. Při diagnosti-ce otrav ireverzibilním inhibitorem (alarmující je po-

kles aktivity krevní AChE i BChE),jako test funkčnosti jater (patolo-gickým nálezem je hypocholines-terasemie – pokles aktivity BChEv plazmě) a jaterních metastáz(vzrůst aktivity BChE v plazmě –hypercholinesterasemie).

Disertační práce se zaměřila naněkolik souběžných směrů. Šlopředevším o hodnocení nových in-hibitorů cholinesteráz, kdy byl de-tailně popsán mechanismus půso-bení kofeinu na AChE, testoványnové sloučeniny využitelné ve far-makologii a těžké kovy (napříkladstudován mechanismus vazby mědina AChE). Zavedení nových kolori-

metrických a elektrochemických měření pro stanoveníaktivity cholinesteráz a také konstrukce biosenzorů za-ložených právě na cholinesterázách bylo náplní dalšíčinnosti. Samostatnou, avšak svým významem souvi-sející kapitolou byly v práci popsané in vivo experimen-ty; prokazovaly souvislost mezi cholinergní nervovousoustavou a imunitním systémem prostřednictvím cho-linergní protizánětlivé dráhy, rozvoj oxidačního stresupo otravě inhibitorem cholinesteráz a další. �

MIROSLAV POHANKA,Fakulta vojenského zdravotnictví,

Univerzita obrany

FOTO

:AR

CHIV

AUTO

RA

Od doby všeobecného přijetí tektoniky litosférickýchdesek jako základu pro interpretaci geologického

vývoje Země na přelomu 60. a 70. let minulého stoletívědci hledají kauzální vztahy mezi charakterem mag-matických hornin a geotektonickým prostředím, v němžvznikly. Hledání mělo a má rozměr nejen akademický(zpřesnění geologické interpretace starých, hluboceerodovaných částí kontinentů), ale i praktický – prog-nózy výskytu určitých nerostných surovin, zejménav současnosti tak populárních „kritických prvků“ po-třebných pro moderní technologie (Li, Nb, Ta, Sn,W, Zr, REE aj.).

Chemický charakter vyvřelých hornin je výsledkemmnoha faktorů, z nichž nejdůležitější jsou složení pro-tolitu, který byl roztaven, tektonické prostředí, v němžk tavení došlo, a stupeň frakcionace magmatu. Platíto pro všechny typy magmat, i když v případě kyse-lých hornin (granitoidů) jsou vztahy mezi složenímkonkrétní horniny a výchozími pT podmínkami ménězřejmé než v případě hornin bazických.

V průběhu 70. let minulého století byly definoványtři základní typy granitoidů se specifickým časo-prostorovým vztahem k vývoji orogenů: zatímcogranity I-typu (z anglického Igneous) vznikly přeta-vením starších magmatických hornin, granity S-typu(Sedimentary) vznikly roztavením hornin usazených,které byly během orogeneze ponořeny do velkýchhloubek. Granity I- a S-typu se objevovaly zejménav závěrečných etapách orogeneze v oblastech koli-ze litosférických desek, tedy v kompresním prostředía v součtu představují naprostou většinu granitoidůsoučasného zemského povrchu. Mnohem vzácnějšíjsou granitické horniny vzniklé v extenzních pod-mínkách v počátcích rozpadu starých kontinentál-ních štítů, pojmenované svými objeviteli jako granityA-typu (Anorogenic). A-typové granity vznikají tave-ním relativně suchých hornin ve spodní části zemskékůry. V tomto případě není impulzem k tavení vzrůst

19 ab

teploty, ale pokles tlaku v důsledku extenze. Jejichspecifickými chemickými znaky jsou nízká alumini-ta, nepatrné obsahy fosforu a tendence k hromadě-ní prvků tvořících malé, vysoce nabité ionty (highfield strenght elements – Nb, Ta, Sn, W, U, Th, Y,REE).

Granity v Krušných horách byly pro svoji zjevnouasociaci s cínovou mineralizací podrobně petrografic-ky a chemicky studovány od poloviny 19. století a jsoujednou z klasických oblastí rudonosných granitů vesvětovém měřítku. Geochemické studium po roce 1970přineslo nové impulzy pro vysvětlení vzniku rudo-nosných magmat a nálezy explozivních brekcií v nad-loží některých rudonosných systémů dokázaly jejichsubvulkanický charakter.

Obhájená disertační práce A-type granitoids inBohemian Massif je shrnutím autorových výzkumůgranitů v Krušných horách od roku 1990, zejménavšak v posledních 10 letech. V roce 1991 se podaři-lo prokázat, že v Krušných horách jsou kromě pře-važujících cínonosných granitů typu S přítomny téžrudonosné granity typu A. Krušné hory jsou ve svě-tovém měřítku první oblastí, kde se podařilo dokázatčasoprostorově současný vznik magmat S- a A-typu.Později byly krušnohorské granity A-typu podrobněpetrologicky, mineralogicky a geochemicky defino-vány a diskutovaly se základní rozdíly ve složeníkoexistujících magmat typu A a S. Bylo zjištěno, žerudonosná magmata typu A mohou vznikat nejen veskutečně anorogenních oblastech starých kontinen-tálních štítů, ale za příznivých okolností i v lokálníchextenzních doménách v závěru vývoje kolizníchorogenů. �

KAREL BREITER,Geologický ústav AV ČR, v. v. i.

Pracovník Geologického ústavu AV ČRRNDr. Karel Breiter, Ph.D., DSc. obhájil disertaciA-type granitoids in the Bohemian massif před komisíGeologické vědy a získal vědecký titul„doktor geofyzikálně-geologických věd“.

Dr. Breiter je mezinárodně uznávaným odborníkem v petrologii a mineralogiigranoitodních hornin s důrazem na jejich vývoj (vmístění, geochemie apod.)a ložiska nerostných surovin. V České republice je nositelem moderní mineralogie,petrologie a geochemie granitoidních hornin.

Granity A-typuv Krušných horách

FOTO

:M

ARTI

NEH

L,AR

CHIV

AUTO

RA

Prof. Starkenstein se narodil ve staré rodině ran-hojičů a lékařů v západočeských Poběžovicích

dr. Siegmunda Starkensteina a jeho ženy Karolíny, roze-né Zachové, jež byla spřízněna s významným rabínema znalcem talmudu Eleasarem Löwem (1758–1837)známým rovněž podle svého nejdůležitějšího dílaShemen Rokeach. Roku 1913 se oženil s Marií, roze-nou Weilovou z Prahy, s níž měl syna Waltera a dce-ru Magdalenu (1917–2011), kunsthistoričku, kritičkua překladatelku. Hlásil se k židovskému vyznání a ně-mecké národnosti.

Po německé obecné školev Plzni navštěvoval tamnípiaristické gymnázium, kdemezi jeho učitele patřil opatkláštera premonstrátů v Teplédr. Gilbert Helmer (1864–1944)či opat cisterciáckého klášterav Oseku Theobald Scharnagel(1867–1943), kde úspěšněmaturoval 26. září 1903. Odzimního semestru 1903–1904nastoupil ke studiu medicíny

na německé lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovyuniverzity v Praze. Studium úspěšně zakončilv akademickém roce 1908–1909; doktorem medicí-ny byl promován 10. května 1909. Již během uni-verzitního studia se projevilo jeho neobyčejné nad-ání pro badatelskou práci, neboť první samostatnoustudii publikoval roku 1907. Od 1. ledna 1908 do30. dubna 1909 působil nejdříve jako demonstrátora od 1. května 1909 jako pomocný lékař na tehdejšímdermatologicko-farmakologickém ústavu německélékařské fakulty. Od 1. května 1909 do 30. dubna1919 byl asistentem na farmakologickém, respektive

20ab

Dne 18. prosince 2014 uplyne 130 let od narozenívýznamné osobnosti evropské farmakologie

a toxikologie, řádného profesora někdejšíNěmecké univerzity v Praze, řádného člena

Německé akademie přírodních věd Leopoldinaa oběti nacistického režimu dr. Emila Starkensteina.V rámci kulatého výročí se v Praze 14. listopadu 2014

uskuteční jednodenní kolokvium, které organizujíÚstav cizích jazyků a dějin medicíny 1. LF UK a Kabinet

dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČRza přispění Společnosti pro dějiny vědy a techniky.

EMIL STARKENSTEINin memoriam

o s o b n o s t

Emil Starkensteinse svým

děkanskýmportrétem,

1933

farmakologicko-farmakognozeolo-gickém ústavu. Od letního semestru1910 studoval rovněž chemii a bo-taniku na filozofické fakultě téžeuniverzity; studium ovšem nedokon-čil. Na jaře 1910 experimentálně praco-val v tehdejší rakouské přímořské zoologické staniciv Terstu a na jaře 1912 rovněž v Neapoli (fermentovéstudie). Během letních prázdnin 1911 a 1913 se jakolodní lékař společnosti Lloyd Triestino plavil do jižníAmeriky. Dne 21. května 1913 se úspěšně habilito-val pro farmakologii a farmakognozii, přičemž jakohabilitační spis předložil práci Der Mechanismus derAdrenalinwirkung a dále rozbor mikro- a makroskopic-ké anatomie Pistacia terebinthus L.; habilitační před-nášku přednesl na téma Über Arzneikombinationen.Následujícího roku přerušila jeho slibnou kariéru prvnísvětová válka, které se účastnil od podzimu 1914 aždo samotného závěru na podzim 1918. Tři roky(1915–1918) byl velitelem epidemiologické nemocnicev Radomi ve středním Polsku a také vedoucím stálébakteriologické laboratoře č. 21 spadající pod rakous-kou vojenskou správu okupované části Polska. Ponávratu z války se ihned věnoval vědecké práci vesvém ústavu a 12. dubna 1920 byl jmenován mimo-řádným a 30. června 1929 řádným profesorem farma-kologie a farmakognozie. Tuto pozici zastával až dovynucené rezignace v zimě 1938. Již 17. dubna 1929byl profesorským sborem lékařské fakulty Německéuniverzity jednohlasně zvolen, i když byl navržen ažna secundo loco, přednostou ústavu po svém zemře-lém učiteli prof. Wilhelmu Wiechowskem (1873–1928).Stal se tak posledním představitelem pražské němec-ké farmakologické školy, kterou v čele ústavu v le-tech 1883–1896 postupně reprezentoval prof. Franz

VŠEC

HNA

FOTA

:RO

DINN

ÝAR

CHIV

WAL

TER

VAN

EMDE

BOAS

,AM

STER

DAM

Hofmeister (1850–1922), jenž mj. proponoval pri-mární strukturu proteinu, 1896–1911 prof. Julius Pohl(1861–1942) a 1911–1928 W. Wiechowski. V akade-mickém roce 1931–1932 byl zvolen děkanem a rokunásledujícího proděkanem fakulty.

Emil Starkenstein publikoval první vědecké prácejiž jako student, konkrétně šlo o několik prací vě-

novaných farmakologii metylxanthinů, metabolismu ino-sitolu a experimentálně vyvolaným aritmiím kyselinouglyoxalovou. Původní jsou práce o významu diastázypro trávení polysacharidů z let 1910–1912, jako napří-klad Über die Unabhängigkeit der Diastaswirkung vonden Lipoiden’ (Biochemische Zeitschrift 33, 1911). Sesvým učitelem W. Wiechowskim spolupracoval na vý-zkumu možností adsorpční terapie mnoha intoxikacíléky a bakteriálními toxiny. Společně indikovali silnýprotizánětlivý účinek Atophanu, kterého v kombinacis rozpustnými solemi vápníku využil zejména běhemsvého působení za první světové války k výraznémusnížení nemocnosti úplavice a cholery. Jestliže do roku1913 publikoval kolem 44 prací, pak se mu podařilozůstat činným i v obtížných válečných podmínkách.Během tohoto období publikoval 13 vědeckých prací,pro něž je příznačný především posun v pojetí a důra-zu kladeném na experimentální farmakologii v klinicképraxi, jak dokládá například práce Klinische Pharmako-logie – Theorie und Praxis am Krankenbette (Therapieder Gegenwart 59, 1918). Po skončení první světovéválky se věnoval především hledání optimální analge-tické kombinace dvou léčiv, která by při snížené toxi-citě vedla ke zvýšení výsledného analgetického účin-ku. Tak vznikl ve spolupráci s berlínskou firmouSchering-Kahlbaum A. G. přípravek Veramon, v mezi-válečné době jedno z nejvyhledávanějších analgetikve střední Evropě. V druhé polovině 20. a první polo-vině 30. let se zabýval vývojem preparátu na potlačeníúčinků mořské nemoci. Roku 1927 tak mohl být uvedendo výroby lék Vasano, o němž pojednal v několika pra-cích, například v Pharmakotherapie der Seekrankheit(Medizinische Klinik 23, 1927) a Die Seekrankheit(in: Klemperer, G., and Klemperer, F. (eds.), NeueDeutsche Klinik, Bd. IX, Lieferung 45, 1932). Poté sevěnoval farmakologii železa, o níž v letech 1926–1934publikoval nejméně 22 prací; za nejdůležitější je po-važována několikasetstránková shrnující studie Eisen(Hefter, A. – Heubner, W. (eds.), Handbuch der experi-mentellen Pharmakologie, 3II. Berlin 1934). Cílem EmilaStarkensteina bylo najít vhodné sloučeniny železa proléčbu sideropenické anémie. Výsledkem byl preparátFerrostabil, jímž roku 1933 rovněž skončila jeho spo-lupráce s již zmíněnou firmou Schering-Kahlbaum,mezitím arizované. Po smrti Wiechowskeho roku1929 se stal hlavním odborným poradcem pražské fir-my Norgine, která byla jediným producentem inzulinuv Československu. Vědecky však pracoval i běhemdvou a půl let emigrace v Holandsku, kde našel útočiš-tě ve výzkumné laboratoři firmy N. V. AmsterdamscheChininenfabriek, dnes součásti Koninklijke DSM NV,

21 ab

Emil Starkensteinna Mezinárodnímfyziologickémkongresu v Římě,1932

Walter,Marie a EmilStarkensteinoviv Karlových Varech,1937

a během této doby publikoval 11 původních prací. Z vel-kých, přehledných a v koncepčních ohledech dlouhoudobu doceňovaných prací je třeba uvést Die neuerenArzneimittel und die pharmakologischen Grundlagenihrer Anwendung (Berlin 1912; společně s AlexandremSkutetzkym), učebnici toxikologie pro lékaře, zdravotníúředníky a studenty medicíny Toxikologie (Berlin – Wien1929; spolu s Juliem Pohlem a Eugenem Rostem)a konečně Lehrbuch der Pharmakologie, Toxikologieund Arzneiverordnung (Leipzig – Wien 1938).

Určitě by neměl být opomenut Starkensteinův pří-nos pro dějiny medicíny přírodních věd. Přispěl nejenk vlastním dějinám farmakologie v kulturním kontextu,jak dokládá například jeho zájem o osobnost JohannaW. Goethe, který tematizoval v článku Arznei und Giftim Leben Goethes’ (Forschungen und Fortschritte 8,1932), ale též významu židovských lékařů ve středově-ku. O nich přednášel i na světovém kongresu židov-ských lékařů, který se konal v dubnu 1935 v Tel Avivu.Zabýval se rovněž etymologií vybraného farmaceutic-kého názvosloví. O dva roky později se v sekci pro lé-kařské vědy mj. aktivně zúčastnil IV. mezinárodníhosjezdu pro dějiny reálných a technických věd v Praze.U příležitosti purkyňovských oslavroku 1937 publikoval napříkladpříspěvek na téma Die pharma-zeutische Selbstversuche Purky-něs und ihre Beurteilung nachdem heutigen Stande der Wis-senschaft (in: Psotníčková, J.,ed., In memoriam Jana Evange-listy Purkyně. Praha 1937). Šířijeho zájmů dokládá rovněž stu-die o historii židovských jmen na-zvaná Juden Namen (Der B’naiB’nitt 7, 1925). Neméně pod-nětná je rovněž jeho pozdníbibliofilská práce Der Arzt undsein Buch (Brno 1938) dediko-vaná dr. Eriku Wallerovi. Celko-vá Starkensteinova bibliografie,

obsahující téměř 300 položek, je impresivní jak rozsa-hem, tak tematickou členitostí. Z odborných časopisůpublikoval zejména v Biochemische Zeitschrift, PflügersArchiv für die gesamte Physiologie des Menschenund der Tiere, Fortschritte der Medizin, Prager Medizi-nische Wochenschrift či Verhandlungen der deutschenPharmakologischen Gesellschaft.

Neméně aktivní byl také organizačně. Roku 1923založil časopis Beiträge zur ärztlichen Fortbildunga po mnoho let byl rovněž hlavním vydavatelem praž-ského časopisu Lotos.

Ačkoli se veřejně angažoval především na poli kul-turním, byl zastáncem židovské asimilace a spolupráceČechů s Němci. Mezi válkami byl několikrát napadánpro svůj kritický postoj k sionismu. Jeho pražský „salon“ve vile U Laboratoře 29 v Praze-Střešovicích platil zajedno z důležitých kulturních míst meziválečné Prahy.Od roku 1932 byl řádným členem Německé akademiepro přírodní vědy Leopoldina v Halle, dále byl členemBiologische Gesellschaft zu Wien, řádným členemGesellschaft zur Förderung der deutschen Wissens-chaft, Kunst und Literatur in Böhmen či čestným čle-nem Královské rumunské společnosti pro klimatologiia balneologii v Bukurešti.

Starkensteinovu úspěšnou kariéru ukončila mnichov-ská krize roku 1938 a následné události. Dne 18. prosin-ce 1938 byl na vlastní žádost zproštěn výuky, aby sevyhnul nepokojům na lékařské fakultě Německé uni-verzity. Rezignaci podal 10. ledna 1939. Ještě předněmeckou okupací českých zemí se na začátkubřezna 1939 chtěl nejdříve vystěhovat do USA, nic-méně nakonec se mu podařilo dostat pouze do Ho-landska, kam se oficiálně vystěhoval 30. března 1939

a kde žil v Amstelveenu. V protektorátu byl s plat-ností od 1. ledna 1940 dán do důchodu, který

ovšem vzhledem k okolnostem nikdy nedo-stal. Na konci dubna 1940 sděloval kolego-vi do Buenos Aires: „Za nás mohu pouzeopakovat, že jsme válečný čas (německé

přepadení Holandska – pozn. aut.) šťastněpřestáli a že jsem ještě předběžně pracovně

činný. Co se týče budoucnosti,jsme samozřejmě velmi v nejisto-tě…“ (Starkenstein E. Verardovi,28. 4. 1940, Kotte AutographsRosshaupten, Art. 8678). O rokpozději se měly jeho temné před-tuchy naplnit. Na podzim 1941byl zatčen a následně uvězněnv Amsterdamu, Scheweningenua Cleve a poté byl na žádost praž-ského gestapa převezen do Prahy.Zdá se, že hlavním důvodem bylyjeho meziválečné politické kontakty.Dne 9. ledna 1942 byl zbaven pro-tektorátní příslušnosti. Přes Maloupevnost Terezín byl v říjnu 1942transportován do koncentračníhotábora Mauthausen.

22ab

o s o b n o s t

Ex librisEmila Starkensteina

od JiříhoJilovského,

20. léta 20. stol.

Emil Starkenstein, poslední představitel pražskéněmecké farmakologické školy, zemřel na následkykrutého zacházení záhy po příchodu do Mauthausenu6. listopadu 1942 ve věku sedmapadesáti let.

Veškerý zbývající majetek mu byl německými úřa-dy definitivně zabaven po jeho smrti v dubnu 1943,a to včetně nároku na důchod. Jeho manželka i dce-ra přežily válku v Holandsku, kde také po válce zůs-taly. Syn Walter měl odejít již roku 1939 ilegálně doPolska, jeho osud nicméně zůstává dodnes nejasný.Starkensteinův bývalý kolega Karl Jukmann ve svébezprostředně poválečné vzpomínce mj. napsal: „Bylato dráha badatele, která byla dlouhá léta mimořádněšťastná a úspěšná, nakonec ale byla zastavena nepříz-ní vnějších poměrů a která díky lidskému šílenství vy-ústila v tragické utrpení a nezaslouženě tak našla svůjpředčasný konec.“ (Junkmann, K., Emil Starkenstein1884–1942, in: Naunyn-Schmiedeberg’s Archives ofExperimental Pathological and Pharmakology 204,1947, s. 16).

Krátce po skončení války věnovala Starkensteino-va manželka rozsáhlou sbírku separátů z jeho pozůs-talosti čítající na 20 000 položek Československu.Sbírka byla roku 1947 věnována nově založené lékař-ské fakultě v Olomouci a roku 2002 převedena do Ar-chivu Univerzity Karlovy v Praze.

Roku 1989 byla v Rotterdamu na základě iniciati-vy prof. Ivána L. Bonta založena Emil StarkensteinStichting, která uděluje granty podporující lékařskývýzkum. Autoři Helmut Greim a Erhard Deml věnovalipamátce Emila Starkensteina roku 1996 knihu Toxi-kologie. Od roku 2009 je umístěna pamětní deskaobětí nacistického režimu z řad členů Leopoldiny včet-ně Starkensteinova jména v německém Halle. Jeho vý-znam a odkaz je tak paradoxně připomínán v zahrani-čí, nikoli však v Čechách, kde převážně působil.Starkensteinův osud se stal rovněž námětem rozhlaso-vé inscenace Ručitel, kterou odvysílal Československýrozhlas v létě 1989.

(Autoři děkují za pomoc prof. MUDr. JaroslavuJezdinskému, CSc.) �

MICHAL V. ŠIMŮNEK, ANTONÍN KOSTLÁN,Kabinet dějin vědy Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR

V oblasti helénistické řecké kultury a byzantolo-gie se stala jedinečnou a světově uznávanou

vědkyní. Zvláště se zaměřovala na studium řecko--českých vztahů – jmenujme alespoň výmluvný titulŘecké pašije. Osud jedné opery: KorespondenceNikose Kazantzakise s Bohuslavem Martinů (2003).V roce 1995 se její zásluhou uskutečnilo třídenní se-tkání zástupců Muzea Nikose Kazantzakise na Krétěa Památníku B. Martinů v Poličce. Přínosem pro čes-kou veřejnost je její souborná monografie Byzantskávzdělanost (1990; 2003).

Profesní dráhu zahájila v Kabinetu pro studia řecká,římská a latinská ČSAV, kam ji po jeho ustavenív roce 1953 povolal jeho zakladatel a první ředitelprof. Antonín Salač, a to rovnou do dvou náročnýchfunkcí: jako vědeckou tajemnici a zároveň výkonnou re-daktorku Listů filologických. Mladá doktorka nepochyb-ně prokázala schopnost vážně vědecky pracovat;k oběma funkcím byla předurčena rozlehlým záběremzájmů, jazykovými znalostmi, organizačním talentema rovněž neúmornou pracovitostí a citlivostí ke všem no-vým podnětům. Prvnímu pracovišti zůstala věrna popřevážnou většinu akademického života a nemalouměrou se zasloužila o jeho přežití i rozvoj v padesátýchletech minulého století a v následném období „normali-zace“. Nejlépe to dosvědčují přímí pamětníci, kteří byli čiměli být postiženi za své občanské postoje. Nebylo ni-jak snadné opakovaně obhajovat smysl existence

23 ab

V r. 2011 převzalaRůžena DostálovámedailiUčené společnostiod jejího tehdejšíhopředsedyVáclava Pačesa.

„žhavé současnosti“ tak vzdá-leného pracoviště, stejně jakokonkrétní osobnosti, které mělydaleko do ideálu „vědce nové-ho typu“. Jako vědecká tajem-nice totiž přebírala stále více práce a odpovědnosti zavedení Kabinetu a posléze jej prakticky vedla. Mělaneobyčejný smysl pro diplomatické řešení problémů;kde tušila těžkosti, uměla se vyhnout, nepříjemnostiřešila s rozvahou a snahou nakonec uspět. V taktoexponovaném postavení nepochybně čelila nejrůz-nějším tlakům, jimž se však dokázala ubránit, aniž bysi zadala.

Jakmile to změna poměrů umožnila, zúročila mnoha-letou pedagogickou činnost na Karlově univerzitěv Praze a na Masarykově univerzitě v Brně. Na prvníse habilitovala, na druhá dosáhla profesury. Po roce1989 dosahuje vrcholu její „pedagogické období“.V Brně stála u zrodu novořeckých studií, v Praze bylanovořečtina akreditována rovněž v důsledku její po-moci a aktivní podpory. Vychovala nemálo studentů,vedla značný počet diplomových a doktorských diser-tačních prací, výrazně se podílela i na programové ná-plni studia. Byla též respektovanou spolupracovnicíCentra biblických studií, společného pracoviště AV ČRa UK. Téměř do posledních dnů se věnovala výchověvědeckého dorostu, který dokázala bez zjevné náma-hy nakazit zápalem a zaujetím pro obor. Činila takvždy jaksi samovolně a se vší skromností. Po právuse jí dostalo mnoha ocenění, z nichž uveďme alespoňnejvýznamnější: Zlatá medaile Společnosti řeckýchpřekladatelů krásné literatury, Atény; Medaile UK u pří-ležitosti 85. výročí Evangelické teologické fakulty UK(obojí v roce 2004); v roce 2010 státní vyznamenáníŘecké republiky Commandeur de l’Ordre du Phénix zaceloživotní dílo; v roce 2011 medaile Učené společ-nosti ČR Za zásluhy o rozvoj vědy.

Profesorka Dostálová zesnula v Praze 18. srpna 2014ve věku 90 let. �

JIŘÍ BENEŠ,Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

Byzantoložka RŮŽENA DOSTÁLOVÁV říjnovém čísle si připomínáme významnou badatelkuzejména v oboru byzantologických a novořeckých studiíprof. Růženu Dostálovou. Habilitovala se, tak jakomnozí jiní, až po roce 1989. Šíři jejího badatelského zájmu,pedagogických, vědecko-organizačních a společenskýchaktivit však lze na malém prostoru stěží postihnout.Mnohé vědecké a odborné studie a publikace věnovalaByzanci, helénismu a antice a je též autorkou překladů dělantické, byzantské a novořecké literatury.

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

FOTO

:ARC

HIV

FLÚ

AVČR

Pocházel z Hořepníku na Vysočině; studia absolvovalv Praze, kde v roce 1907 maturoval na vyšší reálce,

v roce 1912 složil II. státní zkoušku na vysoké škole architek-tury a pozemního stavitelství ČVUT a v roce 1917 se stal dok-torem technických věd. Již během studia pracoval v projekčníkanceláři profesora Theodora Petříka a získával zkušenostis projektováním, statickými výpočty, rozpočtem jak obytných,tak i zemědělských budov. Architektonický a stavební dozorvykonával také při adaptacích památkových staveb. Ještěpřed koncem velké války dosáhl vzhledem ke svým teoretic-kým znalostem podloženým praktickou zkušeností jmenovánísoudním znalcem pro pozemní stavby. Po vzniku Česko-slovenské republiky se uplatnil jako stavební komisař a sta-vební rada na ministerstvu veřejných prací, v roce 1921 bylnapříklad pověřen správou přestavby Rudolfína pro potřebyposlanecké sněmovny a bývalé zemské sněmovny pro senátNárodního shromáždění.

Slibně se rozvíjela i Ondřejova akademická kariéra – ve 32 le-tech byl jmenován mimořádným a v 38 letech řádným profe-sorem pozemního stavitelství na pražské české technice.Opakovaně tehdy zastával roční funkce děkana či proděkana.Ve 20. letech působil jako znalec též v Masarykově akademiipráce. Od studentských let se hojně věnoval publikační čin-nosti nejprve časopisecké, od roku 1913 přispíval do Archi-tektonického obzoru, později Architekta, do Zpráv veřejnéslužby technické či Zemědělského archivu. V roce 1921 vydalknihu Používání betonu při stavbě zdí budov, v níž poprvépřehledně sepsal a zhodnotil různé tvárnicové stavby. V roce1932 vyšlo první vydání knihy Stavba domu v praksi, ve kterépostuloval zásady řádného vypracování úvodního i stavební-ho projektu, jakož i prováděcích výkresů, takže se jako prvnísystematické zpracování tématu mechanizace a stavební vý-roby stala základem normy ČSN Stavební plány a dočkala sedalších vydání.

Když mu v lednu 1939 rektor ČVUT profesor Vojtěch Kaislerblahopřál k padesátinám, prof. Ondřej odepsal: „Snažil jsemse vykonávati vždy své povinnosti podle svých sil co nejlépea přispěti také jako profesor – architekt k uskutečnění no-vostaveb našeho vysokého učení.“ Za jeho nejvýznamnější

24ab

Vynikající architekt a odborník na pozemní stavitelství sezřetelem na konstrukce a provádění staveb, vysokoškolský

pedagog, autor legendárních učebnic, k nimž se stavebníinženýři dodnes vracejí pro jejich vysokou technickou úroveň.

Téměř zapomenutý projektant Vysoké školy chemicko--technologického inženýrství v Praze Dejvicích. Letos uplynulo

125 let od narození a 50 let od úmrtí Severina Ondřeje, což jejistě důvodem pro připomenutí jeho životní dráhy a díla.

SEVERIN ONDŘEJ(1889–1964)

p o r t r é t y z a r c h i v u

realizaci lze považovat právě budovu Vysoké školy chemicko--technologického inženýrství v Praze-Dejvicích z let 1926–1933.

Po násilném uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 byljako ostatní pedagogové poslán na „dovolenou s čekatelným“a na své místo se vrátil až v červnu 1945. Měl štěstí, že právějeho ústav mohl rychle obnovit činnost v původních prosto-rách v budově vysoké školy zemědělského a lesního inže-nýrství v Dejvicích. Pracovníci se studenty vlastními silamiuvedli zdevastované místnosti do použitelného stavu v květnu1945. Pro poválečnou dobu byl charakteristický velký nárůst zá-jemců o studium, a tudíž i objemu výuky, proto se prof. Ondřejangažoval v reformách studia. V březnu 1948 schválila fakult-ní rada jeho návrh na zřízení dvou specializací na fakultě ar-chitektury a pozemního stavitelství: architekturu a urbanis-mus a občanské stavby. Opět hojně publikoval, v letech1946–1947 napsal učebnici Uvedení do studia pozemníhostavitelství, v níž prosazoval uplatnění zásad průmyslové vý-roby ve stavebnictví. V roce 1951 následovala práce Zprů-myslněná výstavba budov, v níž prof. Ondřej jako jedenz prvních řešil problematiku socialistického stavebnictví, plé-doval za zprůmyslnění na základě rozsáhlé typizace v projek-tech i konstrukcích. Přehledné a systematické zpracovánídalšího tématu přinesla i publikace Dřevěné konstrukce z ro-ku 1952. Nejrozsáhlejším dílem, na kterém spolupracovals Antonínem Skrbkem, se stala třídílná učebnice o konstruk-cích pozemních staveb a technickém zařízení budov Stavitel-ství z roku 1954. Od počátku 50. let vedl nejen katedru, alev roce 1955 se stal proděkanem své fakulty pro vědecko-vý-zkumnou činnost. Podílel se i na řešení různých úkolů v komi-sích ČSAV. S ohledem na celoživotní práci a vědecký přínosmu byla v roce 1956 udělena nová vědecká hodnost doktora(technických) věd bez obhajoby. Oceněním jeho zásluh suigeneris bylo udělení výjimky, na jejímž základě mohl pedago-gicky působit i po dosažení 70 let věku. �

MILENA JOSEFOVIČOVÁ,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.

SvolalaXLV. zasedání Akademického sněmu AV ČR

(ustavující zasedání pro sedmé funkční období 2014–2018)na úterý 16. prosince 2014 v 9:30 hodin s takto navrženýmprogramem:1. Zahájení, schválení programu zasedání a ustavení pracovních

komisí Akademického sněmu.2. Schválení Jednacího a volebního řádu Akademického sněmu

pro funkční období 2014–2018 – J. Zima.3. Zpráva o činnosti Akademické rady AV ČR za období od

XLIV. zasedání Akademického sněmu – J. Drahoš.4. Volba členů Dozorčí komise Akademického sněmu pro funkční

období 2014–2018.5. Schválení nové Strategie rozvoje AV ČR – J. Drahoš.6. Zpráva o ekonomické situaci Akademie věd ČR a návrh jejího

rozpočtu na rok 2015 – P. Bobák.7. Ukončení činnosti Grantové agentury AV ČR a zrušení jejího

statutu – T. Kruml.8. Stanovisko Akademické rady AV ČR k návrhu J. Žárského na

úpravu čl. 11 Přílohy Stanov AV ČR – P. Baran.9. Zpráva Dozorčí komise Akademického sněmu působící v ob-

dobí 2010–2014 – J. Spížek.10. Volné návrhy.11. Zpráva návrhové komise Akademického sněmu, projednání

usnesení a závěr zasedání.

25 ab

z a k a d e m i c k é r a d y

Schválila� dodatky ke směrnicím Akademické rady „Udělování Akade-

mické prémie“ – „Praemium Academiae“ a „Nová pravidla proudělování Prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníkyAV ČR“.

Souhlasila� s programem Týdne vědy a techniky AV ČR 2014.

Doporučila předsedovi AV ČR, aby� udělil Pamětní medaili Jana Patočky prof. PhDr. Františku

Šmahelovi, DrSc., Dr. h. c. mult. (Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.//Centrum medievistických studií AV ČR a UK).

Vzala na vědomí� základní principy hodnocení výzkumné a odborné činnosti

pracovišť AV ČR za léta 2010–2014,� návrhy programů v rámci Strategie rozvoje AV ČR,� výsledky hodnocení ročních zpráv a závěrečných zpráv Pro-

gramu podpory perspektivních lidských zdrojů – Mzdové podporypostdoktorandů na pracovištích AV ČR,� zprávy o výsledcích kontrol a opatření k nápravě zjištěných ne-

dostatků v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i., Ústavu anorganic-ké chemie AV ČR, v. v. i., a v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i.

Úplná znění zápisů ze zasedání Akademické rady naleznete nahttp://www.cas.cz/o_avcr/struktura/akademicka_rada.

Informace z 21. zasedání Akademické rady AV ČRAkademická rada dne 2. září 2014:

Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR, v. v. i.,

vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky,ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČR výběrové řízení na pozici odborný/vědecký pracovník

do Laboratoře sorpční a porozimetrické analýzy. Předpokládaný nástup dle dohody.

Požadavky:vysokoškolské vzdělání chemického směru, znalost anglického jazyka,

manuální zručnost pro práci s přístrojovou technikou, ukončené doktorské studium vítáno.Odborný životopis zasílejte do 30. října 2014 na e-mail: sukova@irsm.cas.cz nebo

adresu ÚSMH AV ČR, v. v. i., V Holešovičkách 94/41, 182 09 Praha 8, zn.: Konkurzní řízení.

26ab

v ý b ě r o v á ř í z e n í

Rada pracoviště Biotechnologického ústavu AV ČR, v. v. i.,vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky,

ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČRveřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.

Požadavky:

• splnění zákonných podmínek podle §17 odst. 4–6 zákona č. 341/2005 Sb.,o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;

• vysokoškolské vzdělání příslušného směru;

• vědecká nebo vědecko-pedagogická hodnost;

• organizační schopnosti a zkušenosti;

• praxe v oboru;

• významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;

• jazykové znalosti;

• morální bezúhonnost.

Předpokládané funkční období trvá od 15. 1. 2015 do 15. 1. 2020.Přihlášky se strukturovaným životopisem a ověřenými doklady o dosažené kvalifikaci,

se souhrnem odborné činnosti, přehledem publikační aktivity, se stručným rozborem hlavních záměrů a představo činnosti Biotechnologického ústavu AV ČR, v. v. i., s kontaktními adresami osob, které mohou poskytnout

odborné reference, zasílejte písemně do 7. listopadu 2014 na adresu:Biotechnologický ústav AV ČR, v. v. i., sekretariát, Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4.

Kontakty: tel.: 241 063 613, e-mail: btu-office@ibt.cas.cz.

Předpokládá se, že při případném osobním pohovoru před výběrovou komisí prokáže kandidátznalost problematiky ústavu a přednese podrobnější představu o záměrech,

které by ve funkci ředitele chtěl realizovat.

Rada pracoviště Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i.,vyhlašuje v souladu se zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky,

ve znění zákona č. 420/2005 Sb. a Stanov AV ČRveřejné výběrové řízení na obsazení funkce ředitele/ředitelky pracoviště.

Požadavky:

• prohlášení uchazeče, že v případě jmenování ředitelemdoloží splnění zákonných podmínek podle ustanovení § 17, odst. 4–6 zákona 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích, v platném znění;

• vysokoškolské vzdělání a vědecká nebo vědecko-pedagogická kvalifikace v oboru fyziky,fyzikálního nebo elektrotechnického inženýrství;

• významné výsledky tvůrčí vědecké činnosti;

• organizační schopnosti a zkušenosti;

• jazykové znalosti;

• morální bezúhonnost.

Přihlášku se stručným životopisem včetně přehledu dosavadní praxe, doklady o dosažené kvalifikaci,popis hlavních cílů při řízení ústavu v rozsahu jedné strany A4 a seznam hlavních vědeckých prací

zasílejte písemně nejpozději do 18. listopadu 2014 na adresu:Ústav fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i., sekretariát, Za Slovankou 1782/3, 182 00 Praha 8.

Předpokládá se, že při případném osobním pohovoru před výběrovou komisí prokáže kandidát znalostproblematiky ústavu a přednese podrobnější představu o záměrech, které by ve funkci ředitele chtěl realizovat.

27 ab

Ačkoli je mobilita vědců pro vynikající výzkum zá-sadní, překážky, které jí brání, přetrvávají. Jed-

nou z nich je i skutečnost, že výzkumní pracovníci při-cházejí o dodatečné výhody plynoucí z penzijního při-pojištění v druhém a třetím pilíři, pokud působí pourčitou dobu v jiných evropských státech. Generálníředitelství EK pro výzkum a inovace proto rozhodloposkytnout podporu konsorciu zaměstnavatelů k vy-tvoření jednotného Evropského fondu penzijního při-pojištění – RESAVER.

Konsorcium zainteresovaných zaměstnavatelů, kterébylo v září 2014 zaregistrováno jako mezinárodní ne-zisková organizace podle belgického práva, připravívšechny náležitosti způsobem, aby mohl být fond ofi-ciálně zahájen v roce 2015 (náklady spojené se zříze-ním fondu hradí Evropská komise v rámci grantuz programu Horizont 2020). Do konsorcia se v sou-časnosti zapojilo osm subjektů: Vídeňská technolo-gická univerzita, CERN, Sdružení nizozemských uni-verzit, Elettra Sincontrone v Terstu, italská Národnírada pro výzkum, Středoevropská univerzita, Vlám-ská meziuniverzitní rada a Cambridgeská univerzita.Lze očekávat, že počet členů a zapojivších se státůbude dále narůstat. Úlohu pozorovatelů zastávají mj.Liga evropských výzkumných univerzit (LERU), sku-pina britských univerzit tzv. Russell Group a Sdruženíevropských univerzit (EUA).

Iniciativa RESAVER je otevřená veřejným i soukro-mým organizacím Evropského hospodářského prosto-ru, které vědce zaměstnávají (vysoké školy, výzkumné

z B r u s e l u

ústavy, malé a střední podniky či granto-vé agentury). RESAVER nabídne mož-nosti, jak spravovat důchodové připojiš-tění na individuální bázi, přičemž ketřem hlavním prvkům patří: zaměstna-necké penzijní fondy šité na míru vý-zkumným institucím pro 2. pilíř; evropskásíť specifických pojišťovacích dohod;opatření v rámci 3. pilíře pro odborníkybez zaměstnání.

Aby informovala relevantní zaměst-navatele o možnostech a výhodách,které RESAVER nabízí, organizujeEvropská komise semináře; posledníse konal v závěru června 2014 v nizo-zemském Haagu, do konce roku se po-dobná akce uskuteční 29. října ve Vídni, 4. prosince2014 v Kodani.

Popis Evropského fondu penzijního připojištění včetněrelevantní dokumentace naleznete na webových strán-kách EURAXESS – http://ec.europa.eu/euraxess/in-dex.cfm/rights/resaver. V případě zájmu o zapojení dofondu RESAVER či dotazů a žádostí o podrobnější in-formace kontaktujte sekretariát fondu na Evropskékomisi – RTD-PENSION-FUND@ec.europa.eu. �

ANNA VOSEČKOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro VaVaI, Brusel,

Technologické centrum AV ČR

Evropský fond RESAVEREvropská komise učinila další krok k odstraňování překážekmobility vědců a budování Evropského výzkumného prostoru(European Research Area – ERA) ustavením soukroméhoEvropského důchodového fondu pro výzkumné pracovníky(Pan-European Pension Fund for Researchers, RESAVER– Retirement Savings Vehicle for European Research Institutions).

Ředitel Geologického ústavu AV ČR, v. v. i.,

vyhlašuje výběrové řízení na obsazení místvědeckých pracovníků v oborech

• Geologie, strukturní geologie• Petrologie, geochemie

• Geologie a geochemie životního prostředí• Paleontologie

• Geofyzika a geomechanika

Podrobnosti o termínu konání a požadované dokumentaci naleznete na www.gli.cas.cz.

Výstava s podtitulem Věda pro společnost – pozná-vat má smysl představila pod záštitou primátora

statutárního města České Budějovice Mgr. JurajeThomy nejpodnětnější témata, jimiž se vědci v BC za-bývají a která mají přímou vazbu na společnost – patřímezi ně například testování produkce antibiotik, vývojvakcíny proti klíšťatům, navrhování metod pro ochra-nu lesů před kůrovcem (k tématu viz AB 7–8/2011),obnovování krajiny po těžbě a další.

Trend oboustranné komunikace s veřejností chcedo jihočeského veřejného života vnášet i Biologickécentrum a jedním z prvních kroků se stala právě ex-pozice na českobudějovickém náměstí, během nížse 20. září 2014 uskutečnil doprovodný programpro rodiny s dětmi Sobota s vědou. Popularizačníakce se setkala s ohlasem nejmenších návštěvníkůi jejich rodičů. Do stanu Biologického centra zavíta-ly zhruba tři stovky lidí, aby se podívaly, jak se dělávěda na jednom z pracovišť Akademie věd. Dětinadšeně navlékly laboratorní rukavice a pustily sedo „vědecké“ práce, aby vyluštily největší záhaduna Zemi – tajemství života. Přímo na náměstí tak pi-petovaly různě kyselé roztoky, skládaly viry, šifrovalysvé jméno v kódu DNA, lovily šumavské rybičky či sefotily termokamerou (rozšířenou fotogalerii naleznetena http://abicko.avcr.cz).

Úspěšnou výstavu chce pracoviště opakovat každo-ročně: „Veřejnost vtahujeme do vědeckého dění čím dál

28ab

Co zkoumají českobudějovičtívědci? Jak vypadá bakterie,

kůrovec či mořský plankton?Proč může být pivo zdravé?

A vrátí se do šumavskýchjezer ryby? Nejen to

se obyvatelé a návštěvníciČeských Budějovic dozvěděli

na velkoformátovéfotografické výstavě,

kterou Biologické centrumAV ČR pořádalo v září na

náměstí Přemysla Otakara II.

p o p u l a r i z a c e

PrimátorČeských Budějovic

Juraj Thomaa ředitel

Biologickéhocentra

Miloslav Šimekpři podpisu

Deklarace Places– Evropská města

vědecké kultury

více; již nyní se zapojujeme do Týdne vědy a techniky,pořádáme Dny otevřených dveří, veřejné přednáškya v budoucnu plánujeme uskutečnit i rozsáhlejší ná-pady – například vybudování BIO Science Centra proděti, studenty i veřejnost,“ vysvětlil ředitel BC prof. Mi-loslav Šimek.

K výraznějšímu zapojení vědy do veřejného živo-ta přispěje také projekt 7. rámcového programuDeklarace Places – Evropská města vědecké kultu-ry, kterou 15. září 2014 podepsali primátor městaJ. Thoma a ředitel Biologického centra prof. M. Šimek.

Rozšiřováním znalostí a vědomosti má obohacovatspolečenský život v daném regionu a podporovat zájemžáků a středoškoláků studovat biologické i technickéobory. Do projektu se již zapojilo více než 60 městz téměř 30 zemí, například Mnichov, Vídeň, Dublin,Göteborg, Amsterdam, Budapešť a Brusel. ČeskéBudějovice budou po Plzni druhým českým městem,které se k Deklaraci Places při-hlásily.

Podrobnější informace naleznete na http://www.open-places.eu/about/places. �

DANIELA PROCHÁZKOVÁ,Biologické centrum AV ČR, v. v. i.

Biologické centrum městu

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

BCAV

ČR

Nejzralejší dílo finského národního obrození a sbě-ratelského i básnického úsilí filologa a folkloristy

Eliase Lönnrota (1802–1884) patří k základním tex-tům světové epické tradice. V celkem 22 795 verších,které jsou rozděleny do 50 run (zpěvů), zprostředko-vává fascinující vhled do světa finské a ugrofinskéslovesnosti – žánrově mnohotvárné a sahající v růz-ných časových vrstvách stovky let do minulosti. Jádropátého vydání představuje revidovaný překlad eposudo češtiny (1894) českého spisovatele Josefa Holečka,který se finsky naučil právě kvůli Kalevale a dokázalpřetlumočit její smysl, imaginaci i formální podobukongeniálním způsobem. Jak uvedl prof. Čermák přiuvedení knihy 15. září 2014 v budově Akademie vědna Národní třídě v Praze, revize Holečkova překladuje nejen filologická, nýbrž zprostředkovává i kritickoukontrolu textu v kontextu současného bádání o Kalevalev oblasti jazykovědné, literárněhistorické a kulturněhistorické, literárněkomparatistické, etnografické a an-tropologické. Zaujatí čtenáři ocení i studii, která texteposu uvádí do souvislostí vývoje finské národní kul-tury a literatury na pozadí vývoje světové epiky a po-jednává o genezi, stavbě a žánrové i stylové charak-teristice Lönnrotova textu; text doprovází filologickéa výkladové poznámky. „Nové vydání chce být přede-vším aktem služby – původnímu textu a bádání

30ab

Jedno ze stěžejních děl světové literatury shrnujícív sérii příběhů tří bohatýrů, potomků mytického Kalevaly,

finskou mytologii nově vyšla v Nakladatelství Academia.Páté vydání v původním překladu českého spisovatele

Josefa Holečka (1853–1929) doprovázejí kritický komentářa studie lingvisty a překladatele

prof. Jana Čermáka z Filozofické fakulty UK.

KALEVALA:reedice finského eposu

k n i h y

Edice Kalevaly,kterou kritickým

komentářema studií doprovodil

anglistaJan Čermákz Filozofické

fakulty UK,se představila

i na Frankfurtskémknižním veletrhu

(říjen 2014).

Setkánínad knihou

připraviloNakladatelství

Academiaa Finské

velvyslanectvív Praze;

na snímku zleva:rada-velvyslanec

Ari Tasanen,Jan Čermák

a Lenka Fárováz Filozofické

fakulty UKa Jan Franta.

o něm. Připravili jsme jej způsobem, aby starý textzačal rezonovat a mluvit ke čtenářům, kteří přílišo Finsku nevědí, a přesto dychtí poznat knihu i fin-skou kulturu.“

Opětovné vydání více než tisícistránkové knihy oce-nil rovněž finský rada-velvyslanec Ari Tasanen; audi-toriu připomněl, že Finsko v nadcházejícím roce slavítrojí výročí související s tímto hrdinským eposem:180 let od jeho prvního vydání v roce 1835 a 150 letod narození skladatele Jeana Sibelia a malíře AkseliGallen-Kallely, kteří se ve svých dílech Kalevalou in-spirovali (osm reprodukcí původních ilustrací nejvýz-namnějšího finského malíře a ilustrátora Kalevaly do-provází české vydání).

Ojedinělý nakladatelský počin podtrhuje grafickáúprava, jejímž autorem je Jan Franta (ve spoluprácis Monikou Chomiakovou, která připravila ornamentálníilustrativní kartuše). Kniha je totiž vypravena jednímz nejpozoruhodnějších českých písem – Preissigovouantikvou (digitální transkripci fontu provedl FrantišekŠtorm ze Střešovické písmolijny). Písmo malíře a grafikaVojtěcha Preissiga se poprvé představilo na Světové vý-stavě dekorativních umění v Paříži roku 1925 slavnost-ním tiskem přednášky tehdejšího prezidenta T. G. Masa-ryka k otevření Ústavu slovanských studií. ElegantníPreissigova antikva byla vždy určena především probibliofilské tisky a její použití v tak obsáhlém díle, jako jeKalevala, lze považovat za nevšední. Za zmínku stojípolygrafické zpracování; potah desek je vyroben z papí-ru slavné italské papírny Fedrigoni a knižní blok je nafrancouzském papíru Olin. Na deskách se nachází sle-potisková ražba a vlepený štítek, který je stejně jako vlo-žené ex libris tištěný technikou ručního sítotisku.

Nové vydání vypravila předmluvou ke čtenářům spi-sovatelka a nakladatelka Markéta Hejkalová, jež sepropagaci finské literatury a jejím překladům věnujedlouhodobě a která před několika lety reedici Kalevalyiniciovala. �

LUDĚK SVOBODA

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

OBLEŽEN NÁRODEM DRAMATIKŮJan Lier (1852–1917)Kdo byl Jan Lier? Jak se vyvíjela jeho osobnost

fejetonisty, kritika, prozaika a dramaturga a co při-nesla do dějin české literatury a dramatu na přelomu19. a 20. století? Kniha sleduje Lierovy životní osudy,průkopnickou aktivitu v boji za starou Prahu, dotýkáse autorova literárního díla; značnou pozornost autorkavěnuje Lierově kritické činnosti. V letech 1896–1900,kdy působil jako dramaturg Národního divadla (a v le-tech 1900–1907 byl pak lektorem první české scény)se projevila Lierova zajímavá schopnost nedogmatic-ky nahlížet, přijímat i prosazovat protichůdné tenden-ce – na jedné straně se podílel na přípravě a proniká-ní realismu do divadla, na straně druhé napříkladobhajoval dramata Vrchlického a Zeyera.

Petra Ježková, edice: Historie, Academia, Praha 2014

SVĚT MĚSTKniha známého urbanisty a architekta podává syn-

tetický výklad o vývoji měst, od velkých starověkýchcivilizací až do současnosti. Sleduje jak tisíciletý vývojlidských sídel, tak i specifické znaky a vlastnosti jed-notlivých měst. V popředí autorovy pozornosti je his-torie měst na území České republiky v kontextu střed-ní Evropy a rovněž vývoj měst v evropské a americkékultuře; samostatné kapitoly jsou ale věnovány takédalším civilizacím, zvláště v Asii a v předkolumbovskéAmerice. Ve dvou závěrečných oddílech autor podá-vá ucelený výklad o celosvětovém vývoji moderníchměst a velkoměst od 19. do začátku 21. století a za-mýšlí se nad perspektivami nejbližší budoucnosti.

Kniha je určena hlavně studentům a čtenářům zají-majícím se o stavbu a plánování měst, architekturu,dějiny umění, geografii, sociologii a další obory. Jepsána přístupným jazykem a vychází vstříc zájmu ši-roké veřejnosti o souvislosti dnešních uměleckých,demografických, technických a environmentálníchproblémů měst. Text provází množství plánků a půdo-rysných nákresů, nechybí výběrová bibliografie a rej-stříky jmen a míst.

Jiří Hrůza, edice: Mimo – humanitní vědy, Academia,Praha 2014

31 ab

NEVÍTANÍ VETŘELCIBiologické invaze se dotýkají nás všech, ať chceme

nebo ne. S nárůstem cest do exotických krajů i zahra-ničního obchodu stoupá také množství neúmyslněi úmyslně zavlečených druhů. Některé z nich působíproblémy v ochraně přírody, ohrožují lidské zdraví čimají negativní dopad na ekonomiku. Kniha přinášípříběhy o životě, ekologii a kontrole vybraných invaz-ních rostlin, bezobratlých živočichů a obratlovců, a tove 24 samostatných profilech pro každý invazní druhzvlášť. Kapitoly jsou bohatě doplněny fotografiemi,které dokreslují invadovaná stanoviště a charakteris-tické rozlišovací znaky.

Wolfgang Nentwig, edice: Mimo – přírodní vědy,Přeložili Jan Pergl, Irena Perglová, Ivana Matějková,Simona Švingrová, Gabriela Štrynclová, Academia,Praha 2014

MOŠE BEN MAJMON – MAIMONIDES. FILOSOF,PRÁVNÍK A LÉKAŘRozsáhlá monografie představuje tři stěžejní témata

myšlenkového odkazu Moše ben Majmona (lat. Maimo-nides, 1138–1204): řecko-arabskou filozofii, nábožen-ské právo judaismu a hippokratovsko-galénovskoumedicínu. Hlavním cílem knihy je přitom ukázat neděli-telnost těchto tří aspektů Maimonidova díla a zdůraznitjeho vizi dokonalého středu, který je návodem k dosa-žení individuální harmonie. Maimonidův životní příběhje zasazen do kontextu společenských a kulturníchproměn Středomoří, je představeno jeho nábožensko--právní myšlení na základě kodexu Mišne Tora, jehofilozofické myšlení, jak se projevuje ve spisu Průvodcetápajících, a také lékařské názory.

Dita Rukriglová, edice: Judaica, Academia, Praha2014

NOVÉ KNIHY

TOPIC OF THE MONTH60 Years of CERN” at the ASCRThe largest international research centre for particle

physics, the construction of which the Czech scientificcommunity played a very important role, is celebratingthe 60th year since its foundation in September 1954.It operates the 17-mile long Large Hadron Collider (LHC),the largest accelerator in the world. Its official name isthe “European Organization for Nuclear Research”, butit is known internationally known by the acronym CERN(from the French, Conseil Européen pour la recherchenucléaire).

A noteworthy interactive exhibition took place atASCR headquarters from September 2 to October 12,2014 was open to the public without charge. In an“interactive tunnel,” ASCR President Prof. Jiří Drahošopened the exhibition with a ceremonial “kick-off ofthe protons.” CERN is the prototype of programmesfor European cooperation through which a number ofEuropean projects have been built,” Professor Drahošsaid. He cited the Czech scientific community for itsinvolvement in experimental and scientific work there.

Membership in CERN is important for the CzechRepublic not only in terms of participation in topexperiments, but significantly in providing youngscientists and engineers an invaluable opportunityto expand their knowledge and skills for applicationin their nations.

SCIENCE AND RESEARCHSolar and Stellar FlaresA conference honored the late Prof. Zdeněk Švestka,

one of the great defining personalities of twentieth--century solar physics. His main scientific interestfocused on solar flares. During his year at Ondřejov,

32ab

r e s u m e

he became an expert in flare spectra. Later his interestsextended into white-light flares, proton flares, and theirradio signatures (type II and IV bursts), which weresuggestive of shock-acceleration of particles.

The conference, organized by the AstronomicalInstitute, took place on 23–27 June 2014 in Prague.Zdeněk Švestka, born on 30 September 1925 in Prague,passed away on 2 April 2013 in Bunschoten.

The Palatium 1400–1700 in PragueThe European Science Foundation project,

“Palatium 1400–1700,” has entered its second phaseby moving from the resi-dences of the Valois andHabsburg families to the theme of summer houses.An international colloquium in Prague 5–7 June 2014was prepared by the Palatium 1400–1700 team incollaboration with the Institute of Art History, ASCR.Papers were presented on parts of residentialcomplexes most often found in Central Europeanresearch sources from the 15th to the 19th centuryunder the name Lusthaus.

APPLIED RESEARCHBiorefinery Research Centreof Competence (BIORAF)The Czech BIORAF project employs the techniques

of green chemistry for biomass utilization to highadded-value products and energy sources. Refining itresults in food supplements, fodders and fertilizers,new-generation biofuels and energy from the biomassof microbial, plant or animal origin. Biorefining isa unique approach for a new sustainable substitutionof fossil fuels minimizing an adverse effect onthe environment while exploiting the whole volumeof biomass.

Monograph Villa Lanna in Pragueavailable in English.Villa Lanna in Prague is one of the architectural jewels

of the Academy of Sciences of the Czech Republic.The last year’s monograph in Czech is followed by itsEnglish version, currently available also to foreignreaders at http://abicko.avcr.cz.

This latest publication has been extended ofa chapter dedicated to villa Lanna in Gmunden, whichbecame the most important Neo-Renaissance villa inthe neighbouring Austria.

OBĚ

FOTA

:LUD

ĚKSV

OBO

DA,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Veřejný prostor v Dejvicích, Vysočanech, ale i naVinohradech nově připomíná dvě významné

osobnosti spjaté s naší historií. Rozvoj elektrotechni-ky a posléze energetického průmyslu by nebyl možný bez Nikoly Tesly, který než se stal slavným fyzi-kem a konstruktérem, pobyl v Praze. Mladý Tesla, jemuž někteří lidé ve své době přisuzovali až nad-přirozené schopnosti, navštěvoval Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde se cvičilv experimentální fyzice u českého fyzika docenta Karla Domalípa. Nedaleko ČVUT ho od 4. září 2014připomíná umělecké ztvárnění elektrického výboje. Nikolu Teslu svedl později stejný zájem o elektro-techniku dohromady s českým rodákem Emilem Kolbenem, který odjel na studijní cestu do USA, kdese brzy stal spolupracovníkem T. A. Edisona. V r. 1889 byl Kolben přizván ke zkouškám vícefázovýchelektromotorů do newyorských laboratoří firmy Tesla Electric Company, což ovlivnilo jeho specializa-ci na střídavý proud. Tesla se s Kolbenem shodl ve stylu práce založeném na tehdejších vědeckýchpoznatcích a teoriích. Po návratu domů se Kolben stal jedním z nejvýznamnějších českých elektrotech-niků a podnikatelů. Ačkoli ho od června letošního roku připomíná pamětní deska na jeho někdejší vino-hradské vile, jméno Emila Kolbena je v povědomí veřejnosti spojeno zejména s vysočanskou „Kolbenkou“;jeho jméno nese i přilehlá dopravní tepna a zdejší stanice metra. Od 10. září „otevírá“ tuto oblast taképomník na náměstí OSN, který lidem připomíná nejenom zdejší slavnou postavu, ale i skutečnost, že ži-vot výjimečného muže ukončila nacistická zvůle (zahynul v Terezíně v roce 1943 a shodou okolností vestejném roce zemřel i Nikola Tesla). Pomník zobrazuje Kolbena a jeho spolupracovníky z americkýchEdisonových dílen, kteří stejně jako on zemřeli v koncentračním táboře nebo na válečných bojištích.Nezbývá než konstatovat, že se tato symbolika stává v současné mezinárodní situaci nanejvýš živýmmementem. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

PamátceTESLYa KOLBENA

Největší pomníkna památkuNikoly Teslyna světěje situovanýv pražskýchDejvicích.

Netradičně pojatýartefakt v Praze--Vysočanech tvořískleněné deskyzobrazujícípodnikateleEmila Kolbenaa jehospolupracovníky.

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

O LANNOVĚ VILE V ANGLIČTINĚ

Když se cenný klenot v náhrdelníku zajímavých architektonických objektů užívaných Akademií věd ČR, Lannova vila v Bubenči,dočkala loni samostatné publikace přílohou Akademického bulletinu z pera prof. Jana Bažanta z Filosofického ústavu AV ČR,

sešli se k jejímu uvedení vzácní hosté (viz Malá slavnost vily Lanna – AB 11/2013). Jako každá správná akce tohoto druhu ved-lo společenské setkání k dalšímu nápadu, čím obohatit zamýšlenou anglickou verzi uvedené publikace. Pravnuk Vojtěcha LannyHubertus Trauttenberg totiž redakci AB pozval na návštěvu letního sídla rodiny Lannů v rakouském Gmundenu (viz AB 7–8/2013).Krajinné motivy z okolí Travenského jezera jsou pozorným návštěvníkům pražské vily známy z výmaleb v Travenském salonu,a tak kapitola o gmundenské vile doplnila informace v publikaci do harmonického celku. Tím spíš, že obě stavby představujínejvýznamnější novorenesanční vily v kontextu zemí, kde byly postaveny.

K prezentaci publikace Villa Lanna in Prague byli 16. září 2014 pozváni hosté také s ohledem na česko-rakouskou spolupráci;vedle představitelů AV ČR, autora textů, překladatele a spolupracovníků redakce přijal pozvání generál Hubertus Trauttenbergs chotí a též velvyslanec Rakouska Ferdinand Trauttmansdorff. Při tomto jméně připomeňme, že Ženíškův velký portrét císařeFrantiška Josefa I. jako zakladatele České akademie věd a umění z roku 1894 opatřil původním barokním rámem, který se bohuželnedochoval, hrabě Trauttmansdorff, příbuzný současného ambasadora. Obraz ležel až do poloviny 90. let minulého stoletív depozitáři Národní galerie, kvůli špatnému stavu totiž nebyl nikdy vystaven. Do rukou restaurátorů se dostal těsně před velkouvýstavou Umělecké poklady České akade-mie věd a umění na Pražském Hradě v roce1996, jak se můžete dočíst v příloze Akade-mického bulletinu z března téhož roku.

Atmosféru vily odkazující se na antickoutradici podtrhl výběr latinských písní GiuliaCacciniho z cyklu Le nuove musiche, kterézazněly v podání dr. Veroniky Mráčkovéz Kabinetu hudební historie Etnologickéhoústavu AV ČR. Setkání v Lannově vile takvlastně navíc drobně přispělo k letošnímuRoku české hudby, jenž Kabinet hudebníhistorie doprovází cyklem Hudba v českýchzemích – hudba z českých zemí.

MARINA HUŽVÁROVÁ