Toto území již dlouhá staletí ovlivňuječlověk (předpokládá se, že niva byla hustěosídlena již v neolitu a eneolitu), takže sou-časný stav je výsledkem dlouhodobého vý-voje, na kterém se přímo i nepřímo člověkpodílel. K největším negativním zásahůmdo porostů docházelo zřejmě ve středověku,kdy se zde páslo a těžilo se dřevo s velmikrátkou obmýtní dobou. Lichtenštejnovésice postupně pastvu z lesů vyloučili, ale kezlomu došlo až v r. 1873, kdy vyhráli sporo pastvu s obcí Lanžhot. Od té doby došlov současných „pralesních“ rezervacích jenk omezeným zásahům. Až do r. 1945 bylacelá oblast součástí statků patřících Lich-tenštejnům, kteří ji využívali jako oboru, por. 1948 se stala součástí pohraničního pás-ma, což téměř vyloučilo jakýkoli soustavnývýzkum. Pokud se sem v té době někdo z pří-rodovědců vůbec dostal, jeho práce se nej-častěji omezila na dvě nejznámější chráně-ná území — Cahnov a Ranšpurk. Na druhéstraně nepřístupnost oblasti umožnila za-chovat mnohé části porostů v původní kráse.

Po roce 1990 a zrušení hraničního pás-ma zde započalo intenzivní přírodovědnébádání v nejrůznějších oborech. Výsledekkomplexního studia flóry a vegetace bylpublikován ve speciální monografii (J. Vi-cherek a kol. 2000: Flóra a vegetace na sou-toku Moravy a Dyje). Ovšem z velké částiporostů se staly normální hospodářské lesy

se všemi nevýhodami, které to přináší. Rov-něž obora, i když se sníženým stavem zvě-ře, zde zůstala do současnosti.

Nejčastějšími typy lesní vegetace jsoutvrdý luh s kratším vlivem jarních záplava s dominantami, jako je dub a jasan a jilm— asociace Fraxino pannonicae–Ulmetum,dubohabřiny záplavového území asociaceFraxino pannonicae–Carpinetum a na sta-novištích, kde jarní záplavy trvají déle, měk-ký luh asociace Salicetum albae s převa-hou vrb. Posledně jmenované porosty jsouvšak zastoupeny jen fragmentárně; jejichstanoviště byla na mnoha místech osázenatopolovými monokulturami nebo porostyvlivem dlouhodobé absence záplav degra-dovaly. Na odlesněných stanovištích nachá-zíme velice pestrou mozaiku převážně luč-ních společenstev (J. Vicherek a kol. 2000).

Lužní lesy byly a stále jsou bohaté na hou-by. I když zde mykologický výzkum probí-há již od 60. let 20. stol. (zejména F. Šmardaa J. Lazebníček, v 70. a 80. letech F. Kotla-ba, Z. Pouzar a A. Černý), neintenzivnějšíbyl v 90. letech 20. stol. Výsledky studia ma-kroskopických hub s jejich kompletním se-znamem byly publikovány v kapitole Flóramakromycetů ve výše citované monografii.

Chráněné a vzácné druhy hub

Mezi nejznámější lokality v této oblastis největší druhovou bohatostí patří přede-vším Národní přírodní rezervace Cahnov–Soutok, NPR Ranšpurk a Sekulská Morava.Celkový počet taxonů (druhů, poddruhůa odrůd) makromycetů — tj. hub tvořícíchplodnice viditelné bez použití lupy — nale-zených v oblasti soutoku Moravy a Dyje pře-sáhl více než 850. A toto číslo stále roste!Lužní lesy jsou bohaté zejména na houbydřevožijné (lignikolní), a to jak lupenaté, taki nelupenaté. Naopak počet druhů hřibovi-tých a břichatkovitých hub je dost nízký.

Dva druhy zde nalezené jsou obsaženyv seznamu zvláště chráněných druhů hubpodle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraněpřírody a krajiny a vyhlášky č. 395/1992 Sb.Prvním je hlívovec ostnovýtrusý (Rhodotuspalmatus) s vrásčitým, růžovým až růžověfialovým kloboukem, který tu roste na ně-kolika místech na tlejících kmenech zejmé-na jilmů, vzácněji též jasanů a topolů. Kro-mě této oblasti byl nalezen také na jednélokalitě v okolí Brna a na několika lokali-tách na Šumavě. Na stejném substrátu rostekalichovka lužní (Omphalina discorosea)nápadná svými fialově zbarvenými lupeny.Tento druh známe v ČR pouze z této oblasti,

Lužní lesy na soutoku Moravya Dyje — oáza vzácných hub

Vladimír Antonín

Lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje tvoří jeden z nejkrásnějších komplexůlužních lesů u nás. Nacházejí se v jižní části Dolnomoravského úvalu jižně odBřeclavi a Lanžhota, poblíž státní hranice s Rakouskem a Slovenskem. Mají rozlo-hu zhruba 42 km2 (dalších asi 8 km2 připadá na nelesní porosty) a jejich nadmoř-ská výška se nejčastěji pohybuje mezi 148 a 153 m n. m., jen tzv. hrúdy (písčiténebo štěrkovité vyvýšeniny) dosahují „až“ 157 m. Kromě hrúdů patří k charakte-ristickým prvkům reliéfu těchto lesů také mrtvá říční ramena a tůně v různé fázizazemnění. Kromě výše uvedených dvou řek zde protéká ještě říčka Kyjovka.Téměř celý její tok tímto územím si zachoval víceméně původní charakters meandry a břehovými porosty. Naproti tomu koryto řeky Moravy bylo v minu-losti prohloubeno a napřímeno, zatímco na Dyji (kromě severní části území, kdejsou změny velké) byly prokopány pouze největší meandry.

CCCC MMMM YYYY KKKK

57živa 2/2007 www.cas.cz/ziva

Polnička topolová (Agrocybe cylindracea) bylanalezena poprvé na Moravě na bázi kmenetopolu černého na hrúdu Dúbravka

Vzácný korálovec ježatý (Hericium erinaceus)s ostnitým výtrusným rouškem na kmeni jasanu

Štítovka žlutozelenavá (Pluteus luteovirens) jenápadný a velice častý druh rostoucí na tlejícímdřevě nejrůznějších listnáčů

v jiných lužních lesích u nás nebyl doposudnalezen.

Velmi vzácné jsou rovněž další druhy. Pol-nička topolová (Agrocybe cylindracea, vizobr.) je teplomilná středomořská houba ros-toucí především na kmenech topolů (vzác-ně i vrb). Byla zde zaznamenána před něko-lika lety poprvé na Moravě; roste pouze najediném místě. Naproti tomu trepkovitkašafránová (Crepidotus crocophyllus) je po-měrně častá nejen zde, ale byla nalezenai v jiných lužních lesích jižní Moravy. Mánápadný šupinatý klobouk a v mládí šafrá-nově až meruňkově oranžově zbarvené lu-peny. Oba druhy byly zařazeny do 4. díluČervené knihy SR a ČR (Kotlaba 1995) dokategorie kriticky ohrožených druhů.

Štítovka šarlatová (Pluteus aurantioru-gosus, viz obr.) s oranžově červeně zbarve-ným kloboukem roste roztroušeně nejenv lužních lesích, ale také v sušších teplo-milných doubravách jižní Moravy i Čech;v některých letech je dosti hojná, zatímcov jiných se třeba vůbec neobjeví. Na tle-jících listech rákosu, lesknice, orobincea ostřic roste dosti hojně drobná špičkamočálová (Marasmius limosus, viz obr.)s bělavým až našedlým kloboukem a lupe-ny připojenými k límečku. Vyskytuje se,stejně jako kozák topolový (Leccinum du-riusculum), roztroušeně po celém územínaší republiky. Na starých kmenech dubůse objevuje choroš hlinák šafránový (Auran-tioporus croceus), který má u nás asi 10nalezišť. Kromě posledně jmenovaného,který je v Červené knize zařazen mezi vel-mi ohroženými druhy, patří ostatní mezidruhy ohrožené.

Velmi vzácných druhů hub zde všaknalezneme podstatně více. Patří mezi něnapř. bíle zbarvený choroš bělotroudnateciberijský (Pilatoporus ibericus), rostoucína trouchnivých kmenech jasanů a habrů.Byl popsán teprve v r. 1989 z Portugalskaa doposud nalezen jen ve Francii, Itálii, Ra-kousku a u nás na Ranšpurku. Rostl zde nadvou kmenech, ze kterých však už vyčer-pal všechny živiny a plodnice dále netvoří;na nových kmenech nebyl zatím pozorován.Teplomilný jihoevropský a severoafrickýohňovec jižní (Phellinus pseudopunctatus),tvořící rozlité šedohnědé až tmavohnědéplodnice, má pravděpodobně na jižní Mo-ravě nejsevernější hranici rozšíření. Jedinoulokalitu na Moravě zde mají také bělocho-roš ohrnutý (Oligoporus cerifluus), pór-natka nahnědlá (Pouzaroporia subrufa)a vzácný bělochoroš Tyromyces fumidi-ceps, jehož rozšíření se váže na povodí vel-kých řek a jezer.

Velkou vzácností je lupeník velkolupen-ný (Lenzites warnieri), choroš s nápadněvyvinutým tlustě lupenovitým výtrusnýmrouškem (hymenoforem). Jeho jediné dvělokality u nás leží právě v lužních lesích najižní Moravě; nebyl zde však v posledních30 letech opětovně nalezen (Kotlaba 1984).Na spodní straně tlejících kmenů dubůobčas nalezneme mléčně zbarvené, rozlitéa žilnatě vrásčité plodnice kornatcovité hou-by žilnatky vodnaté (Phlebia lindtneri), je-jíž všechny naše lokality pocházejí z oblastijižně od Lanžhota.

Z lupenatých hub tu byla zaznamenánanapř. strmělka kmenová (Clitocybe trunci-cola), jeden z mála druhů svého rodu ros-toucích na dřevě. Byla původně popsánaze Severní Ameriky a zde byla nalezenapodruhé v Evropě (první nález byl učiněnv lužních lesích Dolního Rakouska; u násmá v současnosti již více nalezišť). V luž-ních lesích Dolního Rakouska, na soutokuMoravy a Dyje a na jihozápadním Sloven-sku byla sbírána rovněž původně severo-

americká hlíva úzkolistá (Hohenbueheliaangustata). První lokalitu u nás zde mátaké kržatka štěničná (Simocybe coniopho-ra) nalezená na tlejícím kmenu jilmu.

Bohatství dalších nelupenatých hub

Velice bohaté jsou všechny lužní lesypředevším na nelupenaté houby. Nacházímezde např. různé druhy rezavců (Inonotus).Rezavec štětinatý (I. hispidus) je velmi hoj-ným druhem, zatímco rezavec datlí (I. ni-dus–pici), r. dubový (I. dryadeus), r. kme-nový (I. dryophilus) a r. šikmý (I. obliquus)jsou vzácné. Mezi typické lužní houby patřítaké ohňovec Pilátův (Phellinus pilatii)rostoucí na kmenech topolů. Ostropórkalužní (Oxyporus latemarginatus), která pa-tří v celorepublikovém měřítku mezi vzác-nější druhy, je v tomto území velmi hojná.Paraziticky na kmenech dubů nebo jasanůrostou bělochoroš jabloňový (Aurantio-porus fissilis), pstřeňovec dubový (Buglos-soporus pulvinus) a korálovec ježatý (He-ricium erinaceus, viz obr.). Mezi dalšíchorošovité houby patří mnohé outkovkyz rodu Antrodiella, např. outkovka bezpře-zkatá (A. onychoides), o. kručinková (A. ge-nistae), jeden z nemnoha nálezů u nás,o. moučná (A. farinacea), a outkovka Tro-gova (Coriolopsis trogii), která má u násméně než 20 lokalit (Kotlaba 1984), pór-natky z rodu Ceriporia — např. pórnatkaHerinkova (C. herinkii), p. měnlivá (C. me-tamorphosa) a p. síťkovitá (C. reticulata).Mezi vzácné nebo alespoň méně časté kor-natcovité houby patří např. kornatec vou-satý (Hyphodontia barba–jovis), k. ježocys-tidový (Hyphoderma echinocystis), první

Nahoře vzácná penízovka olivová (Callistospo-rium luteoolivaceum) vázaná na tlející dřevo jeh-ličnanů © Dole nápadná štítovka šarlatová (Plu-teus aurantiorugosus) rostoucí na tlejícím dřevěrůzných listnáčů, zejména v teplejších oblas-tech. Snímky V. Antonína

Nahoře liška rezavějící (Cantharellus ferrugina-scens). Zdá se, že tento druh je typickým prů-vodcem lužních lesů © Dole velmi drobný druhšpička močálová (Marasmius limosus), častá ze-jména později na podzim na zamokřených sta-novištích s porosty lesknice, ostřic, rákosu a oro-bince

CCCC MMMM YYYY KKKK

58 živa 2/2007www.cas.cz/ziva

nález u nás, voskovec kapraďovitý (Phle-biella filicina), žilnatka okrová (Phlebiasubochracea), ž. okrově hnědá (P. ochraceo-fulva). Velice nenápadné, pavučinovité ažblanité rozlité plodničky tvoří vatičky (To-mentella) a vatovečky (Tomentellopsis).Druhem nalezeným u nás pouze v lužníchlesích je liška rezavějící (Cantharellus fer-ruginascens, viz obr.).

Lupenaté houby

Z lupenatých hub tu dále můžeme naléztněkolik vzácnějších druhů muchomůrek(Amanita) patřících do skupiny bezprsten-ných (tzv. katmanek nebo pošvatek), např.muchomůrku Beckerovu (A. beckeri) a m.šupinatou (A. ceciliae). Penízovka olivová(Callistosporium luteoolivaceum, viz obr.),rostoucí na dřevě borovic, zde byla nalezenapodruhé na Moravě. Rovněž druhou pu-blikovanou lokalitu zde má hnojník ježato-výtrusý (Coprinus echinosporus), význač-ný bradavčitými výtrusy. Z několika druhůzávojenek (Entoloma) se vzácně objevujenapř. závojenka blýsknavá (E. versatile), po-znatelná podle červených vláken na bázi tře-ně. Z bedlovitých hub byly nalezeny mj. be-dla Badhamova (Leucocoprinus badhamii),b. jasná (Sericeomyces serenus) a b. Wi-chanského (Leucoagaricus wichanskyi).

Krásnou a nápadnou podzimní houbou jepařezník pozdní (Panellus serotinus) sezeleným, žlutoolivovým až hnědoolivovýmkloboukem, žlutě krémovými až okrovýmilupeny a bočním okrovým až oranžově žlu-tým třeněm, který roste na kmenech listná-čů. Nápadná citronově žlutě zbarvená šupi-novka zlatožlutá (Pholiota limonella) zdemá jedno z mála nalezišť u nás. Příbuznáa hojná šupinovka zhoubná (P. populnea)je význačným parazitem topolů. Velice častoobjevíme na tlejícím dřevě nejrůznějšíchlistnáčů kloboukatou houbu se žlutozele-ným až citrónově žlutým kloboukem a běla-vým, na bázi žlutavým třeněm — štítovkužlutozelenavou (Pluteus luteovirens, vizobr.). Velkou a velice nápadnou houbous hustě vláknitým kloboukem je kukmák bě-lovlnný (Volvariella bombycina). Na živýchi mrtvých kmenech listnáčů roste ve dvoubarevných formách — se žlutým i bílýmkloboukem.

Z dalších vzácnějších druhů byly naleze-ny např. nenápadná černá vřeckovýtrusáhouba bolinka drobnovýtrusá (Camaropsmicrospora), která má u nás méně než 10lokalit. Na několika místech na odkorně-ných mrtvých kmenech a pařezech dubůse objevila zvláštní houba krásnorůžek smr-žovitý (Calocera glossoides), který svýmvzhledem připomíná miniaturní žlutý smrž.

Na mrtvých kmenech a větvích listnáčůbyly zaznamenány rovněž některé druhyvzácných tulasneovek (Tulasnella) — hubs tenkými blanitými rozlitými, rosolovitýminebo voskovitými plodnicemi, např. tulas-neovka Eichlerova (T. eichleriana), t. fia-lová (T. violacea) a t. liláková (T. violea).

Některé druhy hub byly nově popsányprávě z lužních lesů této oblasti. Mezi nimije nejnápadnější dřevomor moravský (Hy-poxylon moravicum) popsaný Z. Pouzaremv r. 1972 z Cahnova. Má drobné, ale krásné,v mládí hvězdovité sterilní nosiče (stroma-ta) s vmáčklým středem a vyklenutými cípya roste na odumřelém dřevě jasanů. Dalšídva nové druhy patří mezi kornatcovitéhouby a byly popsány V. Holubovou–Jecho-vou a Z. Pouzarem. Jsou to pavučiník po-dobný (Botryobasidium simile) a p. reza-vý (B. robustior), popsané v r. 1969, resp.1967, vyznačující se rozlitými, tenkýmia bílými plodnicemi. Z Ranšpurku byl po-psán i druh Diplococcium insolitum (Ho-lubová–Jechová 1982). O cennosti územísvědčí rovněž fakt, že 125 zde rostoucíchdruhů je zařazeno do Červeného seznamumakromycetů ČR.

Mykologický výzkum lužních lesů stálepokračuje, i když v poslední době už ne takintenzivně. Můžeme se proto nadít ještědalších krásných nálezů.

CCCC MMMM YYYY KKKK

59živa 2/2007 www.cas.cz/ziva

Mnichovské hadce leží v západních Če-chách severně od Mariánských Lázní, v cen-trální části CHKO Slavkovský les. Středúzemí tvoří výrazný asi 7,5 km dlouhý a ne-celé 2 km široký hadcový hřbet. Zde takénajdeme většinu maloplošně chráněnýchúzemí — Přírodní rezervaci Vlček, PR Planývrch, Národní přírodní rezervaci Pluhůvbor a Přírodní památku Dominova skalka.Mimo hlavní hadcový hřeben leží jen Ná-rodní přírodní památka Křížky — nejmen-ší, ale nejznámější a asi i nejhezčí z hadco-vých rezervací Slavkovského lesa.

Mnichovské hadce jsou samostatným fy-togeografickým podokresem, který náležído fytogeografického okresu Tepelské vrchy.Několik hadcových skalek však najdemei v sousedním fytogeografickém okrese Slav-kovský les. Jejich výskyt je zde znám jiždelší dobu, avšak stále o nich ví jen málo-kdo a ještě méně je těch, kteří je navštívili.Poslední průzkumy navíc ukázaly, že ojedi-nělé hadcové výchozy se nacházejí i v Tou-žimské vrchovině.

Čím jsou hadce pro rostliny(a tedy i pro botaniky) tak výjimečné?

Hadec (serpentinit) je hornina s řadouvelice specifických chemických i fyzikálníchvlastností. Jeho zvětráváním vznikají půdys vysokým obsahem hořčíku, chrómu a ko-baltu a naopak s velice nízkým obsahem váp-níku, dusíku a fosforu. Tyto půdy jsou častotaké mělké, skeletovité, nesnadno se ovlh-čují a jsou velmi vysychavé a výhřevné. Had-ce Slavkovského lesa jsou navíc specifickédíky humidnímu klimatu, které způsobujerychlejší vyluhování živin (vápníku, dusí-ku, fosforu, draslíku) z horních půdníchhorizontů. To vede k ještě silnějšímu zhor-šení půdních podmínek. Taková stanoviště

Známé neznámé hadce Slavkovského lesa

Přemysl Tájek

Největším hadcovým územím v České republice jsou Mnichovské hadce veSlavkovském lese. V botanických kruzích jde o oblast dobře známou a v určitýchohledech i světově proslulou, avšak naše znalosti o ní byly až donedávna překva-pivě malé. Zatímco flóra a vegetace v hadcových rezervacích byla vždy v popře-dí zájmu botaniků, okolní drobnější hadcová území byla zpravidla zcela opomí-jena. Že tomu tak bylo neprávem, ukázaly až poměrně nedávné průzkumy.

Národní přírodní památka Křížky — časnějarní aspekt vřesoviště s růžovým kobercem kve-toucího vřesovce pleťového (Erica carnea)