V tomto čísle najdete: *Zajímavý článek o ramadánu *Krátký pohled do světa koní

*Vydařené slohové práce *Novinky ze školního parlamentu

A mnoho dalšího..

Šťastné a pohodové Vánoce a šťastný nový rok vám přeje naše redakce.

Úvod

Ahoj! Právě držíte v rukou první číslo školního časopisu, výtvor naší nové redakce. Jsme teprve začátečníci, ale doufáme, že se vám bude líbit. Můžeme vám slíbit, že se budeme snažit stále zdokonalovat. Tomuto časopisu jsme věnovali mnoho volného času a úsilí. Doufáme proto, že to oceníte. ☺

Pokud i vy chcete přispět do školního časopisu, není žádný problém!

Přispívat může naprosto každý! Stačí poslat e-mail na D.Speierl@seznam.cz, aneta.dortova@seznam.cz, Demkovicova.lu@seznam.cz, tery.brozova@seznam.cz s tématem, o které byste se rádi podělili s ostatními. Předem děkujeme! A teď už něco málo k samotnému obsahu tohoto čísla. Naleznete zde vydařené slohové práce, zajímavý článek o Vánocích v jiné zemi, zážitky ze školního výletu, článek ze světa koní, také rozhovor s vášnivým sběratelem mincí a bankovek a ještě mnoho dalšího. Přejeme příjemné čtení a samozřejmě pohodové a klidné Vánoce a šťastný nový rok!!! Vaše redakce školního časopisu Vo Co De?

Naše redakce

Daniel Speierl- šéfredaktor grafiky, redaktor (VII.B)

Lucie Demkovičová- grafička, redaktorka (IX.B)

Tereza Brožová- šéfredaktorka (IX.B)

Aneta Dortová- šéfredaktorka (IX.B)

Vánoce v Polsku

V Polsku 24.prosince všichni čekají na první hvězdu, která se na obloze objeví na Štědrý den,říkáme tomu hvězda betlémská. Vánoce začínají adventem.Pod každým stromečkem je připravena trocha sena,abychom si připomněli,že se Ježíšek narodil ve chlévě.Dalším ze zvyků je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc pro případného hosta. Samotná večeře se skládá z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Hlavním chodem večeře je boršč. Také se podává pečená dlouhá klobása smotaná do kruhů.Nejdodržovanějším zvykem v Polsku je lámaní posvěcených oplatek,které zahajují štědrovečerní hostinu. Dárky se rozdávájí po večeři. Na stůl postavíme svícen, pod kterým uložíme groš.Tento groš bude rodinu po následující rok chránit před chudobou..Po ukončení adventní večeře se vyjde na okamžik ven,abychom na obleze našli hvězdu betlémskou.Jestliže jsme hvězdu našli můžeme se vátit domů.Tato hvězda nám přinese štěstí do dalšího roku. O půlnoci se chodí do kostela na půlnoční mši,kterou nazýváme Pasterka Ráno je sváteční snídaně, po které se chodí do kostela na kázání. Zkuste i vy zavítat do Polska na Štědrý večer.

Posvěcená oplatka Aleksandra Zelińska, VI.B

Ramadán(ramazan)

Ramadán je svátek muslimů, který slavíme podobně jako Vánoce. Je to svátek , který se slaví v devátém měsíci dle islámského kalendáře, ale každý rok je tento svátek o 11 dní dříve než v předcházejícím roce. Hlavní myšlenkou ramadánu je pochopit myšlenku chudoby mezi lidmi. Pochopit, jak se chudým lidem žije a pomáhat jim v jejich nouzi a hlavně vyčistit si svoji duši.

Každá rodina se dělí o jídlo s chudými, pro chudé se konají i hostiny a dává se jim i oblečení a potřebné dárky. O ramadánu se muslimové během dne postí a najíst se mohou až večer po západu slunce. Nesmí kouřit, žvýkat a nesmí mít ani pohlavní styk. Jen nemocní lidé a těhotné ženy se mohou během ramadánu najíst nebo užívat léky. O ramadánu nosí lidé nové oblečení a děti dostávají k ramadánu nejen nové oblečení, ale i dárky a peníze. Ramadán je pro muslimy velký svátek. Poslední tři dny ramadánu se navštěvují rodiny, známí, lidé si mezi sebou dávají dárky nebo cukroví , ale i peníze. Tyto dny jsou velmi sváteční a veselé. Naše rodina slaví ramadán i tady, v Čechách, ale jsme tady sami, bez svých blízkých a bývá nám v těchto dnech smutno. Během vánočních prázdnin pojedu do Turecka, abych také viděl svoji rodinu a potěšil se s nimi.

Onuralp Yildyz, VII.B

Školní výlet Letos na podzim jsme jeli s naší školou na výlet do

Pasova. Odjezd byl časně ráno, a tak jsme v autobuse ještě dospávali. Po první zastávce - zdravotní – v Železné Rudě už nikdo nespal a paní průvodkyně do nás začala hrnout informace.Kudy pojedeme, kam půjdeme, co uvidíme. Přejeli jsme hranice s Německem a za chvilku tu byl Pasov . První navštívenou památkou byl hrad. Je to vlastně nedobytný dvojhrad. Němci mu říkají Horní hrad a Dolní hrad. Prošli jsme se po hradbách a

paní průvodkyně nám z vyhlídkové terasy ukázala budovu radnice. Sešli jsme dolů k řece přes most a parníkem pokračovali dál. Během plavby jsme mávali lidem na břehu. Někteří nám také zamávali. Dopluli jsme k soutoku Innu a Dunaje. Řeka Inn měla tmavou nazelenalou barvu a mísila se s modrým Dunajem. Po plavbě jsme došli k dómu sv.Štěpána,kde byl varhanní koncert.Cestou jsme viděli značky na domě, ukazovaly ,kam až vystoupila voda při povodních . Dóm je barokní stavba a jsou v ní největší varhany na světě.Mají celkem 17 388 píšťal.Koncert se mi ze začátku líbil,ale byl moc dlouhý.Po koncertu jsme se prošli po nábřeží a došli až k soutoku všech pasovských řek.U řeky jsme viděli pamětní desku věnovanou obětem povodní.Procházeli jsme městem a obdivovali jsme kostel sv.Michala,novou rezidenci,radnici a další památky.Potom jsme měli možnost se podívat do obchodů,kde jsme utratili kapesné za dobroty, dárečky a suvenýry. A to byl konec pobytu v Pasově.Nastoupili jsme do autobusu a přejeli do Tittlingu.V tomto městečku je velký skanzen tvořený 150 budovami z let 1 580 až 1 850 s původním vybavením .Rozdělili jsme se na skupinky a vše si sami prohlíželi .Viděli jsme starou školu se starými lavicemi a byla tam také rákoska ! U mlýna se točilo velké mlýnské kolo,které známe jen z pohádek.Nakrmili jsme husy - nejraději mají jetel a úplně nejvíc jim chutnají čtyřlístky. Pak jsme viděli ještě ovce,oslíky a slepice s kohoutem.V obchůdku se suvenýry jsme utratili poslední eura a vyrazili na zpáteční cestu domů.Pan řidič nám chtěl pustit film,ale neshodli jsme se který,tak jsme si povídali a zpívali Waka Waka od Shakiry. Stejně jako jsme odjížděli za tmy,tak jsme se za tmy i vraceli Před školou si rodiče rozebrali své potomky a to byl úplný konec výletu.Výlet se mi moc líbil a určitě bych jela zase. Johana Štěpáníková,VI.B

Kdo jsem?

Po dlouhém přemýšlení jsem se nakonec rozhodla pro vlastní charakteristiku. Tak tedy já… Narodila jsem se v červenci, příští léto tomu bude 15 let. Rodiče mi dali řecké jméno Tereza, jež se vykládá jako pocházející z ostrova Thery. Základem slova je teresis, což znamená žáštita, ochrana. Ale jaká vlastně jsem? Na první pohled si asi všimnete mých světle modrých očí a ďolíčků ve tvářích, které na vás vykouknou při úsměvu. Barva mých vlasů je proměnlivá, jako jarní počasí. V létě jsem totiž vlivem sluníčka blondýnka a v obdobích, kdy už se na nás slunce tolik neusmívá, jsou mé vlasy světle hnědé. Jak už jsem uvedla, narozeniny slavím v červenci, tudíž patřím do znamení Lva. Toto mi předpovídá, že bych měla být ctižádostivá, cílevědomá a temperamentní. Slabší by u mne prý vždy najdou ochranu. S těmito předpoklady horoskopu souhlasím, ale méně už se mohu shodnout s těmi dalšími, Lev prý nezná pocit strachu a méněcennosti. Myslím, že s lidmi se snažím vycházet slušně, na základě kompromisů a dohody, ale abych se stále nechválila-někdy se o svou příležitost hlásí i můj na první pohled ne tak viditelný povahový rys-cholerismus. Mezi mé koníčky patří hlavně sport. Hraji florbal, věnuji se moderní gymnastice, jsem velká fanynka hokeje. A jako správná Západočeška samozřejmě na první místo stavím HC Plzeň 1929!!! ☺ Dále mám ráda hudbu. Hraji na kytaru, s oblibou si zazpívám a vyrazit někam bez MP3 přehrávače a sluchátek by pro mě byl asi velký problém…S radostí svůj volný čas trávím také se svým ročním kocourkem. Baví mě psaní slohů, ať už v češtině, nebo v angličtině. Ráda bych si jednou vybrala povolání, ve kterém by se tato záliba dala využít. Tak to by o mně bylo stručně asi vše. Kolem sebe mám spoustu lidí, které mám ráda a za nic na světě bych je nevyměnila. Věřím, že to samé cítí i oni ke mně a berou mě takovou, jaká jsem. Včetně kladných vlastností, ale i těch špatných, které máme všichni. Každý sice trochu jiné, ale jedno mají společné-těm ostatním okolo nás nějakým způsobem vadí… Proto bychom měli mít tendenci jít dopředu, zlepšovat se a chovat se tak, abychom neublížili ostatním osobám kolem nás. Tereza Brožová, IX.B

DAKYRA

Dakyra je velmi zvláštní a jedinečný kůň. Narodila se 31.03.1998. V kohoutku má krásných 160 cm a je kvalifikovaná na parkur (skoky). Když přišla k nám do TJ-Jezdecké společnosti Plzeň-Bory, začátky s ní byly velmi těžké. Neznala skoro

žádné jízdárenské cviky, kvůli schváceným kopytům ve cvalu přeskakovala a spoustu lidí shodila. Po několika měsících trenéři přišli na to, že má talent na

skoky. Proto s ní sportovní jezdci začali skákat. Zalíbení v ní našla Lucie Chmelířová, která s Dakyrou jezdila závody. Když Dakyra byla schopná zůstat v klidu, neplašit se a udělat nějaké jízdárenské cviky, přešla do tzv.provozu.

V létě ale dělá neplechu vždycky… Plaší koně okolo sebe a sama neumí být v klidu. Ale v zimě je to úplně úžasná kobylka. Neplaší se a je poslušná. Sám jsem

z Dakyry spadl, ale nic jsem si z toho nedělal. Jak říká má trenérka: „Kdo nepadá, nejezdí..“ ☺

Zde je několik fotek Dakyry:

Daniel Speierl, VII.B

A CO KDYŽ NEVÍM…

Je opravdu těžké popsat, co člověk cítí, když neví. Musíme si

položit otázku, co to vlastně znamená nevědět. No, přemýšlejte! Jde to vlastně vůbec vyjádřit slovy? Těžko. Ale uvedu příklad. Lidé slovo „NEVÍM“ používají v různých situacích. Většinou, když něco neznají, ale i třeba ve chvících, kdy se jich někdo na něco ptá a oni nechtějí odpovědět nebo nemohou, protože třeba nemají čas. Neříkejte, že jste to nikdy neudělali, abyste se někoho rychle zbavili. Musím se ještě zmínit o tom, co se mi stalo nedávno při hodině dějepisu. Psali jsme test a měli jsme uvést jméno jedné významné osobnosti. Před testem bych klidně přísahala, že to jméno bezpečně znám, ale jakmile jsem ho měla napsat do testu, najednou jsem si nemohla vzpomenout. Úplně mi to vypadlo z hlavy. Pořád jsem měla pocit, že si ještě vzpomenu, ale nestalo se tak. Je kolikrát velmi těžké přiznat na rovinu, že něco nevíte, když máte pořád pocit, že se vám to každou chvíli vybaví. A proto je lepší vědět!

Aneta Dortová, IX.B

Sběratel mincí a bankovek

Václav Šindelář

Věk: 16let Škola: Masarykovo gymnázium Plzeň Zájmy a aktivity: Sbírání mincí a bankovek, práva zvířat a lidí, ekologie, politika, příroda, kvalitní hudba, jambe.

Je to asi dva měsíce, co se já a Vašek známe. Nedávno jsem přemýšlela, čím bych ještě mohla do našeho časopisu přispět. Nic mě nenapadalo. Potom jsme se náhodou potkali a já se dozvěděla, že Vašek je vášnivý sběratel mincí a bankovek. A bylo mi jasné, že můj úplně první rozhovor bude právě s ním. Doufám že se vám toto interview bude líbit a také se něco zajímavého dozvíte, stejně jako já. Jak jsi začal se sběratelstvím mincí a bankovek? Bylo to před pěti lety. Tenkrát jsem sbíral vystřelené patrony, ale potom se stala taková věc- tátův šéf z práce byl na dovolené na Filipínách a zbyla mu nějaká filipínská pesa, tak mi pár mincí dal. Pro mě to byl podnět k tomu, abych se o to začal více zajímat. Naše rodina sice moc necestovala, ale přesto jsem s tím začal. První věc, kterou jsem udělal, byla ta, že jsem doslova prolezl celý byt. A uspěl jsem! Našel jsem peníze z Maroka, Švédska a Norska.

A takhle na začátku ti bylo jedno, jestli budou ty peníze z celého světa nebo jsi měl nějaký systém? Napřed jsem začal sesbírávat peníze z Evropy. Pro mě, ještě jako začátečníka, to bylo samozřejmě jednodušší, protože peníze z evropských států se samozřejmě lépe shánějí. Potom, když už jsem měl skoro všechny evropské měny, začal jsem se světovými. Co jsi začal sbírat jako první? Mince nebo bankovky? První byly mince. Víš přibližně kolik měn máš ? Mám 145 měn z celého světa. Ale není to samozřejmě- „co stát, to měna“. Čili těch 145 měn asi ze 150 států. Kolik mincí a kolik bankovek už máš nasbíráno? Je to přibližně 200 bankovek a 700 mincí, které mám naskládané tady takhle v těch albech. Potom mám doma ještě bednu a ta váží asi 6,5 kilo. Je toho hodně! Je nějaký kout světa, ze kterého se peníze špatně shánějí? Ano, je. Opravdová vzácnost pro všechny sběratele jsou peníze ze souostroví Tonga. To by byl vrchol mojí sbírky. Je to můj sen.

Jakým způsobem sbíráš? 95% mé sbírky jsem buď dostal od přátel anebo vyměnil s jinými sběrateli. Mám tady v Plzni v podstatě vybudovanou takovou síť lidí, kteří mi občas něco dodají. Opravdu jen minimum mé sbírky je koupené. Nemyslím si, že sběratelství znamená, že si člověk sedne k počítači a na Internetu celou svou budoucí sbírku zakoupí za přehnané ceny. Takhle, když si to seženu všechno sám, tak z toho mám mnohem větší radost. Ty sehnané kousky jsou potom pro mě odměnou. Zrovna nedávno se mi podařilo kontaktovat sběratele z Brna, po společné domluvě jsme pár kousků vyměnili. Asi před půl rokem jsem začal navštěvovat různé cestopisné přednášky. Tam se vyptávám lidí, jestli jim z cest nějaké ty mince či bankovky nezbyly. Nechodím tam samozřejmě jen kvůli tomu, abych se vyptával! Lidé tam jsou velmi ochotní. Ještě se mi nestalo, že by mi někdo vynadal za to, že se ptám. Pořád ale hledám ještě další sběratele na vyměňování, takže pokud by měl někdo ze čtenářů zájem, ať se prosím obrátí na šéfredaktorku Anetu. Děkuji moc! ☺

Aneta Dortová, IX.B

Steve Vai

Steven Siro Vai (* 6. června 1960 New York) je americký kytarista, zpěvák, skladatel a producent. Držitel ceny Grammy (plus 9 nominací), uznávaný jako jeden z nejlepších kytaristů všech dob, je žákem Joe Satrianiho a absolvent Berklee College of Music. Od poloviny 80. let je inspirací pro mnoho příznivců kytary na celém světě. Dále se zabývá duchovními vědami, meditací a je vegetariánem, což ovlivňuje i jeho tvorbu. Je ženatý a má dvě děti.

Jméno a jeho výslovnost

Jeho jméno se vyslovuje [stýv vaj]. Příjmení se nečte tak, jak bychom v angličtině očekávali, protože pochází z italštiny.

Biografie

Dospívající Vai začal hrát na kytaru inspirovaný tvorbou Jimiho Hendrixe, Alice Coopera či Led Zeppelin. Ještě před nástupem do Berklee College of Music Vaie učil další kytarový virtuóz, Joe Satriani a zároveň hrál v místních skupinách. Tou dobou byli jeho inspirací muzikanti jako Jeff Beck nebo Alan Holdsworth.

Začátky

Fascinovala ho i hudba Franka Zappy, proto se rozhodl poslat mu vypracované vlastnoruční transkripce jeho sólovek. Ten ho pozval na sraz a když na něj hra mladého Vaie udělala dobrý dojem, přibral ho do skupiny. Steve mohl předvést svůj talent ve skladbách jako „Moggio“ a „Stevie's Spanking“. Se Zappou absolvoval i koncertní turné, během kterých pozoroval hru hudebníků na scéně a hodně se při tom naučil. Vai nahrál spolu se Zappou 6 alb v letech 1980-84.

Kariéra

Po odchodu od Zappy v roce 1982 se Vai přestěhoval do Kalifornie, kde nahrál své první sólové album s názvem Flex-Able (1984) a vystupoval v několika skupinách. V roce 1985 zastoupil Yngwie Malmsteena ve skupině Alcatrazz Grahama Bonneta. Ve skupině nepůsobil dlouho, ale stihl s ní nahrát album Disturbing the Peace.

Ten samý rok se ještě Steve přidal do skupiny bývalého frontmana formace Van Halen, Davida Lee Rotha. Nahrál s nimi dvě alba: multiplatinový Eat'em And Smile a Skyscraper. Tyto alba, videonahrávky a koncertní turné výrazně přispěly k růstu Vaiovy popularity.

V roce 1989 vypomohl Steve Vai skupině Whitesnake při natáčení alba "Slip of the Tongue", když potřebovali sehnat narychlo náhradu za Adriana Vandenberga, který z náhlých osobních důvodů nemohl kytary na tomhle albu nahrát. Této role se zhostil s velkým citem, když zde zahrál skvělé kytarové party, kdy sice pozornému posluchači neunikne jeho osobitý projev, ale nijak nenarušil "tvář" dosavadní hudby Whitesnake.

Po odskočení k Whitesnake Vai pokračoval v sólové dráze. V roce 1990 mu vyšlo vysoko hodnocené instrumentální album Passion and Warfare, které je směsí rocku, heavy metalu, jazzu, funku a částečně i vážné hudby.

V roce 1993 spolupracoval s bubeníkem Terrym Bozziem, basistou T. M. Stevensem a zpěvákem Devinem Townsendem na albu Sex and Religion.

Hudební nástroje a aparatura

Vai používá hlavně kytary značky Ibanez. Během dlouholeté spolupráce s touto firmou vznikly dvě řady elektrických kytar - Ibanez JEM a Ibanez Universe - které jsou sériově vyráběny a používány hráči po celém světě.

Odkazy na videa

http://www.youtube.com/watch?v=BMGU8NA8DeQ

http://www.youtube.com/watch?v=2oeOFt9VA04

Zátiší s broskvemi

J. M. Navrátil Autor J. M. Navrátil pojmenoval tento obraz Zátiší s broskvemi. Malíře motivovala krása broskví a meruněk, které jsou rozmístěny na obraze.

Ovoce leží na tmavě hnědé dřevěné desce stolu. Žilkované zelené listy, které jsou pod broskvemi, vyrostly z vinné révy. Dva plody broskvoně jsou zbarvené do žluto-červené barvy a vypadají jako kdyby vystrkovaly své kulaté zadečky, které jim přes rok narostly. Pestré a ostré barvy na přední

broskvi splývají uprostřed do neutrální oranžové. Meruňky, které leží vedle broskví, jsou zabarvené do světle oranžového tónu a přichyceny na tenké hnědé větvičce. Tmavé pozadí napomáhá ovoci vyniknout, což je znak uměleckého oka J. M. Navrátila. Broskev je jako zářivé žluté slunce a meruňky jako plující luny okolo planet. Na první pohled obraz vypadá smutně ,ale zadívání do něho se vám může zdát veselé.

Lucie Rottenbornová, VII.B

Školní parlament-1.schůze Stejně jako minulý školní rok,se i letos budou konat schůze školního parlamentu. V parlamentu jsou dva zástupci z každé třídy druhého stupně. Ráda bych vám je teď představila: 6.A - Kateřina Burianová, Kateřina Vernerová 6.B - Anna Juhová, David Ulč 7.A - Vanessa Koptíková, Michaela Stronerová 7.B - Marie Šimicová, Valerie Vaisová 8.A - Jakub Čejka, Jan Šiřina, Martin Zapoměl 8.B - Dominika Burianová, Gabriela Stárková 9.A - Kristýna Svobodová 9.B - Adéla Körnerová, Klára Průchová První schůze se konala ve středu 15.září.Žáci měli spostu dobrých nápadu.Například: • zřídit ve škole automat na bagety • udělat žákům účty na tiskárny • opravit venkovní basketbalové koše • přidat do malé tělocvičny druhý basketbalový koš • nové lavice a židle do některých tříd • výuka ruského jazyka od 6. až do 9. třídy • v neposlední řadě také zeď pro podpisy žáků devátých tříd Také bychom chtěli uspořádat sportovní turnaje ve stolním tenisu, florbalu a snad i v některém z dalších sportů a doufáme, že se nám to podaří. Adéla Körnerová, IX.B