Časopis Pentagram, rok 2016, číslo 2

Pentagram

Nie čo je staré, ale čo je univerzálne

Kabala jako proces transformace

Spinoza a židovská moudrost

Magický realismus – magie reality

Cesta Mantaa

2016 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

2

ŠéfredaktorPeter Huijs

RedakceKees Bode, Wendeli jn van den Brul,Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,Peter Huijs, Hans Peter Knevel, FransSpakman, Anneke Stokman-Griever,Gerreke Uljée, Lex van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

SekretariátKees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : [email protected]

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého Ružokríža,Lectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Nové sady 676/4CZ-602 00 Brnoe-mail : [email protected]

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 1 /201 5anglické vydání Pentagram 3/201 5maďarské vydání Pentagram 3/201 5

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : [email protected]

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, nového člověka.Je však také symbolem universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeliuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby do této nové doby vstoupili uskutečněnímvnitřní, duchovní revoluce.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

mailto:[email protected]




http://www.lectoriumrosicrucianum.org



http://www.rozekruispers.com

PentagramO Cestovatelé, jdete-l i do Paříže, Melbournenebo Bruselu, nebo jakýchkoli současných místnásilí na zemi, předejte tam naše pozdravypadlým lidem. Předejte j im naše nejlepší po-zdravy a pošlete jim své myšlenky lásky a svo-body, ať jsou kdekoli . Avšak nenechte se strh-nout rétorikou, že dali své životy: jej ich životyj im byly odňaty! Nedejte se omámit výkřiky„svobody“ a „názorů“ – protože masy neznajísvobodu! Ani se nehnou. Je jimi hýbáno. Svo-boda nastává, když se člověk sám dává dopohybu, ve své nejvnitřnější dimenzi. Moud-rost není zrozena předtím, než se člověk zba-ví hanby nevědomosti. Před časem jsme pre-zentovali Pentagram věnovaný skryté Gnosiv súfismu, v tom nejvnitřnějším z islámu. Totovydání otevírá novou krajinu světla vyzařujícíz kabaly, která vychází z židovské moudrosti .Kdo hledá s touhou, najde, nezáleží na tom,kde se narodil . A kamkoli jdete, mějte na pa-měti tuto báseň od Al-Maʼarriho z období ko-lem roku 1 050:

Voláte: „Není Boha, kromě Boha!“Ale vaše srdce a vaše dušese bojí jednat správně.Přísahám: vaše Tóra (váš zákon)nepřináší světlo,prohlašujeli víno za dovolené.Chraňte se před blesky v mracích,jsou to meče vytažené k uskutečnění Osudu.Všichni tito chybují – muslimové, židé, křesťané a zoroastristé.Na tomto světě existují jen dva druhy lidí:inteligentní lidé bez náboženství,a náboženští lidé bez inteligence.

Nie čo je staré, ale čo je

univerzálne

Nebeská loď v Egyptskej

knihe mŕtvych

J. van Rijckenborgh 2

Kabala jako proces trans-

formace

Daniël van Egmond 7

Spinoza a židovská moud-

rost 20

Strom života 31

Magický realismus – magie

reality 33

Cesta Mantaa

C. M. Christian 40

Znovuobjevení

Gnose (III) 45

Jsme znovustvořitelé 50

Slova Andělova 56

Obálka: Trojitá modrá voda.Jedinečná kombinace mal-by Pikka Blakea a snímkuKose Evanse. © CPN-Canon,Kos Evans

Číslo 2/2016

2 Pentagram 2/201 6

P odstatou je uvedomiť si pravduna splnenie úlohy, ktorá vždy

bola rovnaká v priebehu vekov, a toviesť padlého človeka späť do svojejpôvodnej vlasti – ukázať mu jednucestu, jednu pravdu a jeden život,v ktorom nemôže byť vykonaná jediná zmena.

Čo sa mení je čas, druh a stupeňľudského pádu, rovnako ako telesnýa duševný stav ľudstva, ktorému jepotrebné univerzálne učenie prispôsobiť v tejto konkrétnej dobe.

Nechceme oživiť to, čo je staré,ale to, čo je univerzálne. Nechceme

nasledovať staré metódy, ale univerzálnu metódu v jej racionálnom a morálnom význame dnešných dní.

To je spôsob, akým môžeme pochopiť Kristove slová: „Staré vecipominuli, hľa, nastali nové.“ A zdanlivo v rozpore s týmito slovami:

„Nemyslite si, že som prišiel zrušiť zákon alebo prorokov. Neprišielsom zrušiť, ale naplniť.“

To, čo je večné a univerzálne sa prejavuje v súlade s tuateraz. Ak duchovné dielo, ktoré vzniká, nemôžesplniť tento predpoklad, potom bude

Nie čo je staré,ale čo je univerzálne

NEBESKÁ LOĎ V EGYPTSKEJ KNIHE MŔTVYCH

J. van Rijckenborgh

Modernú filozofiu Ružokríža možno nazvať modernou len na základespôsobu, akým je prednesená. Jazyk a obrazy môžu byť moderné, alepodstata, jadro, je staré ako ľudstvo samo. Moderná filozofia Ružokrí-ža je klasická, úplne naladená na skutočnú vyššiu múdrosť všetkýchčias, takže človek, s čo i len malým náznakom praspomienky, okamži-te rozpozná túto „modernú“ filozofiu. To platí taktiež pre toho, v ktoromhovorí jeho podvedomie. Dokonca aj muž alebo žena s priemernýmintelektuálnym vedomím bude po malom úsilí okamžite vedieť, že filo-zofia Ružokríža spočíva na pevnom základe univerzálneho poznania.

3Nie čo je staré, ale čo je univerzálne

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri sú zakladateľmiDuchovnej školy Zlatého Ružokríža. V tejto škole mnohýmirôznymi spôsobmi vysvetľujú a ukazujú svojím príkladom žiakom, ako môže byť duša oslobodená, často na základe originálnych textov z univerzálnych doktrín.

Z pravekých vôd, Nun zdvíha loď Ra (chrobák a slnko), riadenú sied-mymi bohmi, s ktorými sa začína stvorenie a čas. Obraz je z Knihymŕtvych od Anhai, okolo roku 1 050 pred naším letopočtom.Zdroj: R. H. Wilkinson – The Complete Gods and Goddesses of AncientEgypt, 2003.

4 Pentagram 2/201 6

veľmi skoro mŕtve. Každé duchovnéhnutie potrebuje pochopiť úlohu priviesť čo je univerzálne do tuateraz.

Môže sa to zdať divné, prečo bysme sa mali chcieť zamerať na minulosť, konkrétne na nebeskú loďz Egyptskej knihy mŕtvych. Prostredníctvom pohľadu do minulostisa snažíme overiť jej význam preprítomnosť a možno aj zmeniť prípadné zastavenie vo svojom spôsobeživota na pravú cestu domov.

„Staré veci pominuli, hľa, nastalinové.“ Ale, ktoré nové veci nastali?

Ak sa pozrieme na obrázkyv Egyptskej knihe mŕtvych, vidímebez výnimky nebeskú loď, taktiežnazývanú slnečná loď.

Na jednom obrázku vidíme Ozirisa sedieť na slnečnej lodi a spozorujeme jeho sedem lúčov.

Na inom obrázku má loď sedemveslárov alebo má sedem vesiel. Naniektorých obrázkoch Izis sedí vedľaOzirisa a sedem lúčov sa spája nadieťa Hora.

Keď je Xisuthrus, chaldejský Noe,zachránený, vidíme, ako sa sedembohov pripojí k nemu na jeho nebeskej lodi.

Keď čínsky Yao vstúpi na palubu,jasne vidíme sedem postáv, ktoré hosprevádzajú. A je tam tiež Manu a sedem Rišiov, ktorí cestujú s ním v jehoarche. Môžeme tiež upozorniť na podobné príbehy v indických textoch

Puránam a na perzský Vendidad,jednej z najstarších svätých kníh.V knihe Vendidad, Ahura Mazdaprikazuje Yimovi, svojmu sluhovi:„Postav wara, ohradu, a potom argh,archu, plavidlo. Zhromaždi v ňomvšetky pôvodné semená ženskeja mužskej povahy a pomrv zem svojimi rukami. Prebuď všetky nestvorené svetlá k životu.“

Je to rovnaké ako v príbehu o Noemovej arche. Noe vo svojej slnečnejlodi, ktorou uniká povodniam v tejtokrajine, zhromažďuje všetky životnéesencie, ktoré sú nevyhnutné pre skutočne božský život. V arche zmluvy,ako najvnútornejšej miestnosti svätostánku v púšti, ako v chráme Jeruzalema, opakovane vidíme rovnakéatribúty pre skutočný nebeský život.V Novom zákone čítame o siedmichanjeloch a siedmich trúbach. Sedemanjelov zatrúbilo na svoje trúby jedenpo druhom, a potom, čo zaznela trúba siedmeho anjela, mohutné hlasyv nebi zazneli, ako čítame v 11. kapitole v knihe Zjavenie Jána.

Hlasy sa radujú, pretože všetkyaspekty planetárneho kozmu sa opäťraz stanú jedným s Bohom a jehoKristom. Boží chrám v kráľovstvenebeskom je otvorený a vo svojomstrede žiak zbadá archu, slnečnú loď,nebeské plavidlo, ktoré prichádza.Tak je jasnejšie, že slnečná loď Ozirisv Egyptskej knihe mŕtvych je rovnaké

5

plavidlo ako to, ktoré videl jasnovidec na Patmose a jeho význam jevždy rovnaký.

Aby bolo možné ilustrovať tentojednotný význam, vezmeme si zapríklad nebeskú loďYima z knihyVendidad.

Yima najskôr urobí ohradu, pracovné miesto. V tejto wara budujeargh, nové plavidlo podľa zákonovuniverzálneho života. Človek waraje slobodomurár, ktorý pracuje s novým kladivom a novým slovom. Je točlovek, ktorý tvorí nové pracovisko,človek, ktorý sa jasne dištancuje odpozemskej roviny existencie, človek,ktorý vstúpi do nového životnéhopoľa, aby vybudoval svoju arghv uzavretom priestore. Argh, slnečnéplavidlo, nebeská loď, to všetko súmystické označenia pre božskéhočloveka, ktorý sa vydá na cestu smerom k pôvodnej vlasti. Aby sa vydalna cestu a vybudoval túto stavbu, potrebuje wara, ohradu. Žiak sa budemusieť zásadne a štrukturálne dištancovať od bežného života. Musí sa odlúčiť od spôsobu života a štýlu života,ktoré sú pre neho očividne zlé. Musíopustiť ja tejto prírody a postaviť nového človeka, novú nebeskú loď vowara, s ktorou sa môže plaviť v božom chráme. Týmto spôsobom dokončujeme našu cestu cez minulosť.

Ktorýkoľvek systém Božského kontaktu budeme skúmať, cesta návratu

domov v Egyptskej knihy mŕtvychje rovnaká ako tá v knihe Zjavenia.A keď sa hovorí o Ježišovi: „Z Egyptasom povolal svojho syna“, pochopíme túto vetu teraz oveľa lepšie. Tentocitát znamená nemennú svätú a nikdysa nemeniacu správu – misiu – cestu –pravdu a potrebnú stavebnú činnosť.Všetko staré sa pominulo, nové nastalo. No v akom zmysle to uplatňujeme v súčasnosti?

Čo je staré sa prejavuje stále novým spôsobom, v súlade s časom,úlohou a konkrétnou situáciou vlnyľudského života. Opäť raz zaznieva„hora est“ v súlade so súčasným obrovským vývojom vo vesmíre. To jedôvod, prečo sa mnoho učňov – murárov pripravuje na vybudovanie waraa argh. Čas na štúdium symbolickýcha skrytých hodnôt vypršal. Modernáduchovná škola poukazuje na sedemkrát sedem náhľadov mikrokozmužiaka, na jeho sedem životných polí.Týchto sedem životných polí, každýs vlastným vedomímjadrom, týchtosedem Rišiov, každý so svojim stavom života, možno obnoviť.

Existuje sila a kontaktný bod.Hovoríme o novom životnom polia v súvislosti s ním o novej vyššejškole vedomia, pomocou ktorej sedemnásobný človek môže vztýčiťsvoju wara.

Komplexná jasne definovaná filozofia je žiakovi k dispozícii, aby sa

Nie čo je staré, ale čo je univerzálne

6 Pentagram 2/201 6

mohol úplne sám orientovať. Kýmide po tejto novej ceste, ostré oddelenie bude, a musí byť, vykonanémedzi človekom vo vnútri a zvonkuwara – vnútri aj mimo pracoviska.Pretože táto činnosť má značné dôsledky. Jeden človek zostane uväznený v bežnom živote, ďalší kráčana palube lode smerujúcej do neba,čo znamená, že sa potom uskutočňuje celková premena. Táto transformácia, ak má byť úspešná, musí vziať doúvahy duchovné, kozmické a atmosférické podmienky tejto éry.

To je dôvod, prečo študovať a napodobňovať starú metódu nemá zmysel – staré školy skončili. „Staré vecipominuli, hľa, nastali nové.“

To je dôvod, prečo hovorímeo modernom Ružokríži, novej filozofii a novej škole vedomia. A rovnako ako so synom, tieto aktivityprišli „z Egypta“, čo znamená, ženájdu svoj základ v Egyptskej knihemŕtvych. Hovoria a svedčia o novejére v univerzálnej nehynúcej večnosti.

„Povolaný z Egypta“ má ešte iný význam a radi by sme na to upozornili.Slovo „Egypt“ môžeme taktiež preložiť ako „tma“, a preto by sme mohliprečítať tento známy fragment z posvätného jazyka ako: „Von z tmysom povolal môjho syna.“ Táto

interpretácia by mohla mať pre násdôležité ponaučenie, pretože kebyexistovalo obdobie tmy, musí to byťv našej dobe. Boli niekedy vo svetových dejinách takéto okamihy celkového medzinárodného rozvratu a degenerácie?

No, z tohto stavu temnoty je volaný každý „syn Boží“. Každá ľudskábytosť nesie ozajstné Božie dieťa vosvojom mikrokozmickom systéme.Toto dieťa je spútané uprostred falošnej humanity a klamstiev. Je zviazanénocou a nevedomosťou. Toto spútanéa zviazané jadro je to, ktoré Boh volá.

Božie volanie nie je len hlas, ktorý sa dotýka nášho vedomia a prebúdza našu praspomienku, ale je to zároveň veľmi aktuálna sila, ktorá sadotýka celého sveta a celého ľudstvavo vnútri a ako také dáva do pohybuniektoré veľmi radikálne procesy a vývoj. Preto táto výzva požaduje od nás,aby sme reagovali na túto aktuálnubožskú silu s plným vedomím, harmonicky a inteligentne. To je dôvod,prečo rozjímanie nad minulosťounemá žiadny význam, ak zabudnemena požiadavky našej doby.

Táto sila bude fungovať v človeku, keď slovo „Z Egypta som povolalsvojho syna“ dostáva reálny významv tuateraz a pravé slobodomurárstvonájde pracovitých staviteľov.

7

K abala, a samozřejmě kabala židovská nebo křesťanská, má

mnoho spisů. Ať už je to jakkoliv,jedna kniha je pro kabalu nejdůležitější, a to je Zohar, Sefer Zohar, „Kniha skrytého“. Sefer Zohar je mystickákniha; jak bylo řečeno, napsal ji rabiŠimon bar Jochaj. Rabi Bar Jochajžil v prvním století našeho letopočtua byl pronásledován Římany. Zažilvšechny druhy vizí v jeskyni, kde seskrýval se svým synem. Po třináctiletech opustil jeskyni a napsal Zohar.Kniha byla napsána v aramejštině,jazyku té doby. Zatím víme z akademických kruhů, že kniha pravděpodobně vznikla mnohem později, někdy během třináctého století. Přestoobsahuje mnoho příběhů, symbolůa mýtů, které se pravděpodobně

vztahují k začátku křesťanské éry,snad i o něco dříve.

Kniha Zohar je docela pozoruhodná. Technicky řečeno, není tokniha. Může být srovnávána spíšes knihovnou obsahující více než 25pojednání. Hlavní část Zoharu reprezentuje mýtická Midraš Bible. Midrašznamená komentář Bible; slovo mýtický zde nevyžaduje žádné další vysvětlení. Kniha se pokouší odhalithlubší význam knih Genesis, Exodus a množství fragmentů pozdějšíchknih uvnitř Bible. Do knihy – přinejmenším v anglickém překladu právěpublikovaném, skládajícím se z dvanácti dílů a obsahujícím asi 500 stran –je do Midraše vloženo množství dalších traktátů. A tak jsme se konečnědostali k jádru Zoharu.


DANIËL VAN EGMOND O ŽIDOVSKÉM MYSTICKÉM MYŠLENÍ

Kabala jakoproces transformacePři čtení Zoharu se člověk snaží proniknout skrze slova, pevně stano-vené pojmy, které člověk získal během svého života, s cílem umožnittextu, aby mluvil sám za sebe, dovolit textu, aby se sám odhalil. Tolikslova Daniëla van Egmonda. Během sympozia pořádaného Rosikru-ciánskou nadací zprostředkoval Daniël van Egmond prohlubující po-hled na mystické židovské myšlení, jak je vyjádřeno v kabale.

8 Pentagram 2/201 6

Ten se skládá ze tří knih, Knihyskrytého, která obsahuje aramejskýtext o asi dvanácti až dvaceti stranách,Velké shromáždění a Malé shromáždění jsou komentáře první knihy a jsousrdcem Zoharu. A všechny ostatnístudie v Zoharu, tisíce stran, kterýmise musíte propracovat, jsou druhempřípravy, abyste konečně dospěli keKnize skrytého.

Co má ve skutečnosti člověk dělat, když čte Zohar? Nemůžete ji čístjako normální knihu, právě jako bymystik nečetl jako běžnou knihu Bibli. Ale když se člověk osvícený Svatým Duchem snaží proniknout skrzeslova, skrze pevné představy, které sivytvořil během života, musí text nechat mluvit sám za sebe, dovolit textu, aby se sám odhalil. Neboť Zoharje podle kabalistů posvátný text – vedle Bible a Talmudu. Zohar je třetí posvátný text v kabalistickém judaismu.A posvátný text je osvícen Duchem,když jste pro to při čtení otevřeni, neobvyklým intelektem, ale srdcem.Protože tento text je symbolický, formuje čtenáře, transformuje. A symboly obcházejí konvenční intelekt.V člověku otevřeném symbolům začínají symboly žít a měnit nejdříveosobnost, a po nějakém čase probudí také vnitřního člověka. V prvníchtisíci stranách komentářů Midraš jeStrom života skrytý. Ve všech těchtopříbězích jde především o Strom života.

Musíme si představit, že první čtenářiZoharu si toho nebyli vědomi. Četlipříběhy, které se často snažili vizualizovat, a postupně začal tento Stromživota, založený na všech možnýchsymbolech, které souvisely s různými sefírami, pro ně žít. A tak, kdyžse dostanou ke Knize skrytého – keknize, která je na první a dokonce i na

9

druhý pohled zcela nevyzpytatelná –Strom života v nich již žije.

STROM ŽIVOTA Pro židovského, stejně jako pro křesťanského kabalistumůže být Strom života přirovnán kekostře – určitým způsobem propůjčujestrukturu – ačkoliv ještě není dokončená. S tímto Stromem života se musí

přihodit ještě něco jiného, a to je přesně popsáno právě v Knize skrytého,kde se děje něco nového. Najednou užStrom života nestojí v centru; zdá se,že rozkvetl jako tři nebo dokonce pětosob. Strom života je rozdělen zvláštním způsobem. Kniha skrytého odhaluje, že tři nejvyšší sefíry Ketera, Chochma a Bina jsou nazývány Velká tvář.


1 0 Pentagram 2/201 6

„Tvář“ v tomto kontextu neznamenáobličej lidské bytosti, ale spíše vzezření osoby, se kterou můžeme vstoupit do vztahu. Dalších šest sefír odGevury po Malchut tvoří společněse skrytou sedmou sefírou Maloutvář. A Malchut, poslední z výšeuvedených sefír, je dcera nebo společenství, eklézie, takže by se křesťanskými kabalistickými termínymohla nazývat Svatý Duch. Nyní simůžete představit, že když křesťanépoprvé četli Zohar a Knihu skrytého,viděli tam Otce, Syna a Svatého Ducha.

Byli to křesťané, kteří se postaralio to, aby byla Zohar vytištěna, protože předtím existovalo jen několikrukopisů. A následně byla Knihaskrytého a dva komentáře přeloženydo latiny. Pro některé Židy to byl důkaz, že Zohar byl nějakým druhemkryptokřesťanského Písma. Známepouze jednoho Boha, Jehovu neboJahve, nebo lépe napsáno JHVH, protože nevíme, s jakou samohláskoumáme tyto čtyři souhlásky vyslovit.

PŘETÉKAJÍCÍ LÁSKA Kniha skrytého pojednává o Velké tváři, cožje výraz pro Nejvyššího, El Elyon,v kabale zvaného také Ejn Sof, Nekonečný, jenž vylévá to, co v lidských pojmech označujeme láskou,která ale může být darována jen tehdy, pokud existuje někdo, kdo ji můžepřijmout. A to je Syn. Ale Syn je tohoschopen pouze v případě, že se zaměřuje na Nejvyššího. A zaměřujelise Syn na Nejvyššího, zjeví se Nejvyšší, což přesahuje jakékoliv chápání, náhle dokonce jako osoba, jakoVelká tvář.

Strom života nebo rodokmen lidstva, odpřírodního filosofa Ernsta Haeckela (1 874)

11

Mezi synem neboli Malou tvářía Velkou tváří vzniká vztah, kterýpřesahuje všechny obvyklé vztahymezi lidmi. A potom vidíme, jak sílaa láska, vyzařující z Nejvyššího a soustředěna v Synovi, transformuje Syna,takže tato láska může plynule prouditdo světa. A toto se nazývá Stvoření.Neboť Syn, Malá tvář v Knize skrytého, je totožný s JHVH, je totožnýs Bohem, jak je známý z klasickéhojudaismu. On je stvořitel – ačkoliv tuve skutečnosti existuje sedm stvořitelů, Elohim, šest a skrytý sedmý. JHVHje skrytý střed Elohim.

Tak je tu sedm tvořících sil; můžeme je nazvat sedm nižších sefír odpovědných za stvoření. Jak můžemečíst v knize Genesis, kde je to vyjádřeno sedmi dny stvoření. Ve skutečnosti bychom měli mluvit o šesti dnechstvoření, protože sedmý den byl dnemodpočinku (nic nebylo stvořeno).

Je však důležité si uvědomit, žestvoření je akt týkající se osoby. Coje vyjádřeno ve stvoření, nese obrazSyna, této osoby. Vše, co existuje vestvoření, je tak či onak osoba vyjádřená

symbolicky. Můžeme si také představit, že stvoření, o němž je řeč, nenístvořením pozemského, ale jinéhosvěta – obrazně řečeno za tímto světem. Tento svět známe jako ráj.

Nejvyšší přesahuje všechno, alekdyž bude prostřednictvím Syna přijat, zjeví se Synovi jako Velká tvář,jako Otec. A my jako lidské bytostinemůžeme přijít k Otci, leda prostřednictvím Syna, jak víme z jedné známékřesťanské výpovědi. Tak můžemeporozumět, proč křesťané v šestnáctém a sedmnáctém století byli tímtotextem tak fascinováni.

Nikdo nemůže přijít k Otci, jediněprostřednictvím Syna.

Nikdo nemůže zažít Nejvyššího,jedině když se nějakým způsobemsjednotí se Synem. Na začátku sefíryDzuniutha, to znamená Knihy skrytého, jsou ve středu osobní vztahy –vztahy lásky. Bůh je láska a celé stvoření je výrazem této lásky. A láskaznamená přijímat a dávat. A jak námbylo řečeno také v Knize skrytého,tedy před stvořením tohoto světa,před historií, o níž se mluví v Genesis, došlo k jinému stvoření. Je tostvoření andělů, velkých archandělů,kteří měli za úkol přijímat lásku odNejvyššího a navracet tuto lásku prostřednictvím hymnů a modliteb, tedyvytvářet pohyb zpět a vpřed mezinimi a Nejvyšším, živou dynamičnost spočívající v dávání a přijímání.


Zohar je vedle Biblea Talmudu třetím sva-tým písmem.


ODVRÁCENÍ A ZNOVUNAVRÁCENÍ,

PÁD A VYKOUPENÍ V Knize skrytého se vypráví, že tu byli andělé, kteřív určitou chvíli chtěli pouze přijímat,nikoliv dávat. To byla ta chvíle, kdyse něco pokazilo. Kvůli sebestřednému chování se přerušilo kosmickéspojení a andělé zdegenerovali na

úroveň Satana. To bylo počátkemvšeho zlého.

Zde máme příklad zneužití lásky,touhy obdržet lásku bez toho, žebychom ji poskytovali. Nejvyššíviděl, že skvostné tkanivo prvníhostvoření, které se skládalo předevšímze světa andělů, bylo zpřetrháno.

Viděl, že to není jen jeden anděl, alevelké množství těch, kteří již dlouhonepřijímají a nepředávají dál lásku.Tito andělé v důsledku toho upadli dohluboké temnoty.

Avšak Nejvyšší je všezaplavujícíláska, a chtěl tyto anděly zachránit.Toto je stvoření popsané v první knize Mojžíšově, Genesis, kapitola jedna, které bylo vytvořeno k záchraněpřed zlem. Když to čteme poprvé,objevujeme úchvatnou myšlenku:toto stvoření, jak bylo vysvětleno

v Genesis, se manifestovalo, aby sevykoupilo z hříchu.

Všechno existující má podíl na tétopráci směřující k vykoupení. A pozice nejdůležitějšího padlého anděla,Satana, musela být v nebi nahrazena;tak byl stvořen Adam. O tom čtemev první knize Mojžíšově, kapitola druhá. Zde se dozvídáme, že Adam – toznamená člověk, muž i žena, androgyn – byl stvořen, zformován JHVHElohim. Tím je myšleno: JHVH jakoSyn – spolu se šesti dalšími Elohim –nyní tvoří Adama z prachu země.

JHVH je skrytý střed Elohim. Tak je tu sedmtvořivých sil ; můžeme je nazvat sedm nižších sefír

odpovědných za stvoření.

1 3

Nyní v hebrejskémtextu nacházímeslovo Adamah, to jeAdam s „h“ na konci.To popisuje ženského Adama, jeho matku. Adam byl vytvořen z matky Adamah, a proto vdechlJHVH Elohim Adamovi dech života.

V hebrejštině existují různá slova,která se shodují s příběhem Nejvyššího, nebo i s Velkou tváří, Maloutváří a dcerou. Tento příběh pokračuje dále: Jak byl vdechnut Adamoviživot? Když Nejsvětější – buď požehnáno jeho jméno – vdechl Adamovidech života, musel tento dech přicházet od Nejsvětějšího. Tento dech nenípřirozeně žádný fyzický dech; je toživotní síla, a tento dech, který je součástí Svatého, se nazývá nešamah a ječasto překládán jako „duše“. Tato dušeje považována za trojnásobnou, přesněji řečeno za Keter, Chochmu a Binu,tři nejvyšší sefíry. Potom opouští dech(symbolicky) ústa Nejsvětějšího a prochází všemi stupni reality. Potom jedech druhem větru (ruach), častobývá popisován jako „duch“, někdytaké jako „duše“. Ruach vstupuje do

nosu Adama, kterýbyl právě utvořený

z Adamah, rudé země,své matky, a tím začíná

Adam dýchat. Adam se nadechuje, když Nejsvětější ještě

vydechuje. Adam je celý naplněn svatým dechem a ztiší se. Tato fáze jenazývána nefeš, třetí duše. Mezitímten Svatý obtížně dýchá, a tak semusí nadechnout tak, že nefeš, která odpočívá v Adamovi, začíná nyníproudit z Adama a znovu se stáváruach. Tato ruach proniká vším a konečně se vrací ke Svatému: nešamah.Jak již bylo řečeno, nemluvíme tuo fyzickém dechu. Toto je vnějšekvnitřního procesu, protože jsme ještě nedosáhli stupně fyzického světa.Důležitou věcí tohoto příběhu je to,že Adam je v každém okamžiku spojen s Nejsvětějším, buď požehnánojeho jméno. Neustále! Je třeba rozpoznat, že jde o mýtický příběh, a mýtypůsobí tady a teď a nemají nic společného s prostorem a časem nebos minulostí. Proces dýchání probíhányní. Každý z nás přijímá tento dechv každém okamžiku a každý tento jednotlivý okamžik nás činí živou duší.



Zde můžeme znovu rozeznat, co tomá znamenat: musíme se učit otevřítse pro tento dech, abychom byli schopni jej přijmout. Ale musíme jej takévracet, nesmíme jej zadržet. To je počátek Adamova „pobývání v ráji“.Ráj v terminologii čtyř světů je světJetzirah, svět symbolů, svět mýtů.Tento svět nemá nic společného s kolektivním nevědomím C. G. Junga,neboť svět Jetzirah je více reálnýa obsahuje mnohem více síly bytínež svět našich organických smyslových zkušeností. Všechny věci natéto zemi, které můžeme vnímat našimi smysly, jsou pouhé stíny toho, coje přítomné ve světě Jetzirah.

ARCHETYPY Adam byl poslán doráje a bylo mu přikázáno pojmenovatzvířata, tedy všechno živé. Jak to Adamudělal? Vnitřně se obrátil k tomu Svatému a prostřednictvím kontemplacerozeznal v Božích úvahách sílu archetypů všeho, co žije v ráji. Tímtozpůsobem obdržel správná jména,která potom dal, což znamená, žedával esenci všemu živému. Tak jeAdam mostem mezi nebem a rájem.Adam nejen že vlastní rajské tělo, alenese v sobě zárodek svého těla pozemského. Tak jsou všichni padlíandělé chyceni v pozemské částistvoření. Adam byl stvořen primárně jako most mezi nebem a peklem,a proto musel být spojen s nebem

svým světelným tělem a s pekelnýmisférami svým pozemským jádrem.

Když říkáme, že Adam musí býtmostem mezi nebem a zemí, byloby lépe to vyjádřit takto: mezi nebem a peklem. Tím může Adam být,jen když je neustále otevřen pro tohoSvatého, vědomě přijímá jeho dech,vidí, co je přítomno v síle uvažovánítoho Svatého a sdílí to jako esenci(jako jméno) se vším živým. DíkyAdamovi se deformovaní a padlí andělé mohou opět spojit se svými nebeskými prototypy a mohou být uvolněniz pekla. Znáte pokračování tohotopříběhu: Adam udělal stejnou chybujako padlí andělé před ním. V určitémokamžiku nalézá Adam svět, ve kterém jsou všechny nebeské symbolyvyjádřeny konkrétně, velmi atraktivně, že zatouží stát se jejich vlastníkem – možná ne přímo, ale se sobeckým přáním získat věci pro sebe, jakje to symbolicky vyjádřeno jedenímjablka. Adam se odvrací od toho Svatého a zaměřuje se výhradně na tentosvět. Stručně řečeno – od toho Svatého obdržel všechno, ale nechce dávata sdílet. Chce si všechno ponechat vesvém vlastnictví a být nezávislý. A přesně v tomto bodě byl Adam svrženz ráje; lze také říci, že sám ráj opustil.

Tři duše – nešamah, ruach a nefeš –odpovídají třem osobám popisovaným

1 5

v Knize skrytého: nešamah Velké tváři Otce, ruach Malé tváři nebo Synovi, a nefeš dceři nebo Svatému Duchu.Od té chvíle, co jsme my, stejně jakoAdam, sestoupili z ráje do tohoto fyzického světa, žijeme výlučně mimonefeš. Stále dostáváme trochu dechutoho Svatého, protože jinak bychomnemohli existovat, ale již nejsme otevřeni pro Nejvyššího ani pro Syna.Kvůli naší osobnosti a množství našich já se snažíme nejdříve získat majetky a vytvořit jistoty – ó jak je námtohle všechno povědomé!

Čtením Zoharu a dokonce jeho studiem – nejen myšlenkami, ale takétím, že dovolíme symbolům znovuotevřít svá srdce – se v nás probouzípravzpomínka. Je rozdíl věřit, že Bůhexistuje (může to být mentální aktivita díky naší výchově), a ve skutečnosti cítit, že je člověk povolán stát seznovu Adamem, probudit se z fascinace tím, že tento svět nás učí, zažítznovu dech a žít jako Adam, jakomost mezi nebem a zemí; řečenoještě důrazněji, sloužit jako mostmezi nebem a peklem, abychom byliosvobozeni od zla. To nemůžemeudělat sami, svou osobností, ale pouze tím, že obdržíme dech od tohoSvatého. Toto volání, božské volání,je vnímáno, jako když jsme voláninaším pravým jménem. Právě jakoAdam znal všechny živočichy jejich

pravým jménem, ten Svatý volá každého z nás naším pravým jménem –nikoliv jménem, kterým jsme byli pokřtěni, jménem daným nám našimirodiči, ale jménem, které je napsánona bílý kámen, jak bylo řečeno v Janově Zjevení.

Můžeme také číst v Izajáši: „Volaljsem tě tvým jménem.“ Každý z násje volán znovu a znovu, ale málokdo tovolání slyší: mnozí jsou voláni, avšakmálokteří jsou vyvoleni. Modlitbou(protože modlitba je dýchání a dýchání je modlitba), přijímáním dechu obnovujeme kontakt se Synem, s JHVHnebo v křesťanské kabale s JHSHVH,což znamená Jehoshua, Ježíš.

Pokračujeme v prohlubování kontaktu s tím Svatým, když mu umožníme,aby jeho dech do nás pronikl, kdyžv sobě necháme působit symbolya když se modlíme. Pouze tehdy sestaneme osobami (místo abychombyli osobnostmi), stejně tak, jako jsouosoby v Knize skrytého, tedy Velkátvář a Malá tvář. Osoby jsou unikátní entity, které nejsou s kýmkolivsrovnatelné. Tak dlouho, dokud nejsme ve vztahu játy se Synem, s Malou tváří, zůstáváme stále pozemskýmiosobnostmi, nic než sociálně a kulturně definovanými konstrukcemi.Každý z nás má osobnost založenouna kulturních a genetických vlivech



a na našem vzdělání. Tato osobnostje umělá psychologická struktura. Jeto něco zcela jiného než být osobou.Pouze ve spojení s tím Svatým můžeme být osobou.

Kabalisté (ať už křesťanští či židovští) uskutečňují to, že se lidská bytostprůběžně ztrácí ze smyslového a psychologického světa, neidentifikujese se svými myšlenkami, pocitya impulsy vůle. Jako lidé se musíme učit nepotlačovat své myšlenky,pocity a impulsy, ale zříci se svéhopřipoutání k nim. Takto je utvářenprostor, když tyto impulsy mohoupřijít a odejít bez identifikace s nimi.Od sedmnáctého století jsme bylipřinuceni věřit, že jsme zdrojemsvých myšlenek, pocitů a podnětůvůle. Když jste pramenem svýchmyšlenek, musí být možné zastavitvaše myšlení právě teď – žádný další hluk ve vaší hlavě, ale úplné ticho.Zkuste to! Uvidíte, že to není možné.Takže nejste původcem svých myšlenek. Myšlenky se ve vás tvoří díkyneustálému vlivu vašeho prostředí,ostatních lidí, mrtvých lidí a snad

také padlých andělů. Pocity a myšlenky v nás vyvstávají kdekoliva kdykoliv. A to dává smysl, protože vy musíte být osvobozeni! Alenemůžete být osvobozeni, dokud seneustále ztotožňujete se svými myšlenkami.

Když následujeme tyto impulsy,stáváme se částí tohoto problému.Poselství kabalistů je životním posláním každého jednotlivého muže čiženy, kteří jdou náboženskou nebomystickou cestou: učit se být uvnitřsebe takovým prostorem, do něhožmohou vstoupit impulsy myšlenek,pocitů a vůle. Tento prostor musí zůstat otevřený pro uvítání Syna, tohoSvatého, pro dech, aby bylo možnétyto impulsy transformovat. Nejsmekvůli tomu lepší, dokonce jsme k smrti unaveni – ale ostatní z toho majíprospěch. A pochopitelně nás tentozpůsob práce transfiguruje, dovolujenám změnit naši osobnost v osobu.Je důležité vzít na sebe tento úkol,úkol, pro který byl stvořen Adam.V krátkosti: lidstvo bylo stvořenopro vykoupení od zla.

1 7

SPRAVEDLIVÍ Stezkou kabalisty není naše osvobození se z tohoto světa.Když jdeme touto stezkou, neznamená to, že se musíme stáhnout z tohoto světa, protože tento svět potřebujemost mezi nebem a zemí (peklem).Téměř ve všech kulturách a náboženstvích najdeme příběhy o skutečnosti,že tu musí být určité minimum Spravedlivých, cadiků nebo pólů (Qutb),jak je nazývají súfí, světových os,které slouží jako mosty mezi nebema zemí (peklem). Kdyby zde nebylitito „Spravedliví“, stvoření by byloztraceno. Každé lidské stvoření jevoláno svým jménem, aby se stalotakovým mostem. Jak to provést?

Odpověď je, že potřebujeme být fascinováni mýty. Nebo – jak je to řečeno v tradiční kabalistické tradici –čtením Zoharu může být člověk dotčen symboly, takže Strom života může získat podobu a člověk může najítsvou cestu ke Knize skrytého.

Potřebujeme znovu objevit, žeopravdu existuje Velká tvář a Malátvář a že se člověk může podílet naeklézii, na společenství, na dceři.A když jste byli voláni svým jménema tím, že jste slyšeli, obdrželi jste svůjúkol, totiž BÝT PROSTOREM –nejen během tiché meditace, ale takév denním životě. Tak může být člověk mostem mezi nebem a zemí. Ať

Tak dlouho, dokud nejsmeve vztahu já-ty se Synem,s Malou tváří, zůstáváme stá-le pozemskými osobnostmi,nic než sociálně a kulturnědefinovanými konstrukcemi.



je to jakkoliv, jsou tu překážky! Kdyžsi v určitou chvíli všimnete, že je vámdovoleno být mostem, vždy je tu nějaké „já“, které říká „Jak dobře to dělám, jak jsem důležitý!“ Pak si uvědomíte: teď dělám stejnou chybu jakoAdam. Pokušení chtít získat a vlastnit je velké. To je to, co dělal velkýarchanděl Lucifer, co dělal Adam, a myvšichni máme tuto vadu charakteru.Zahloubat se do symbolů neznamenáučit se teoretickým vysvětlením, protože to by je zničilo. Potřebujeme seprobudit v jejich symbolické realitě.Jsou to přijímače. Kabala znamenápřijímat, a to nikoliv doktrínu, neboť v kabale skutečně nejsou žádnédoktríny, ale přijímat dech a symboly,které způsobí transformaci.

To je něco zcela jiného. Je to přijímání vašeho pravého jména a zároveňpředávání všeho, co jste obdrželi. Všeje sdíleno s Nejsvětějším, s vašimisousedy, a dokonce s přírodou, neboťPavel říká, že příroda také chce býtosvobozena. Nezáleží na tom, jak jepříroda krásná, vždy je narušovánačasem a lidmi. Všechno, co existujev přírodě, má svůj prototyp ve světěsymbolů, ve světě Jetzirah.

Vždy když jdeš kolem stromu nebovidíš krávu na pastvě a JSI PROSTOREM a jsi v tu chvíli Adamem, pakspojuješ strom nebo krávu s jejicharchetypem. Pak děláš tutéž věc, jakou dělal Adam v ráji: dáváš krávěnebo stromu jméno, takže jsou znovuspojeni se svými archetypy a mohou

1 9

takto být skutečně svatí. Adam máúkol být mostem mezi nebem a zemí.

Je to úkol dávat jména. Člověk by simohl myslet, že je kabala typicky židovská tradice. Již jsme mluvili o křesťanské kabale. Když provádíme srovnání s jinými velkými mystickýmitradicemi, můžeme najít podobnosti,právě tak jako velké rozdíly (neboťžidovská a křesťanská tradice majíkaždá své symboly). V mnoha případech je to stejný druh cesty. Ať je tojakkoliv, musí být znovu zdůrazněno,že svádění z cesty jsou silná. Jednopokušení je nechat si všechno prosebe; jiné je opustit tento svět comožná nejdříve, neboť je jen slzavým údolím. V obou případech nejde

o stavbu mostu mezi nebem a zemí.Názor opustit svět, abychom se nějakým způsobem povznesli, abychomse nikdy nevrátili, je právě tak špatnýjako identifikace se zemí. Opouštěnízemě se může zdát víc duchovní, aleje to právě tak egocentrické jako materialistické svádění. Zakořeněn v zemia také v nebi – tak staví Adam most,takže obojí může přijít společně a zlomůže být vykoupeno.

Daniël van Egmond přednášel a 1 5 let vy-učoval v meditačních kurzech pro nadaciArcana. Kromě mnoha článků napsal čtyřiknihy: Body, Subject and Self (Tělo, subjekt a já) (1 993), De dood serieus nemen(Brát smrt vážně) (1 996), De mens en zijnengel (Člověk a jeho anděl) (201 2) a De wereld van de ziel (Svět duše) (201 4). (Všechnytituly jsou dostupné pouze v holandštině.)

Moderní „strom života“:diagram vývoje ptačích druhůz jednoho výchozího bodu


20 Pentagram 2/201 6

S tará moudrost se vyvinula do třírůzných systémů, které formo

valy pravou stezku pro adepta oněchčasů, pokud se plně oddal jejich studiu. Jednalo se o systém čisté astrosofie, moudrosti zvířetníku a desetiplanet (později astrologie), systémučení Tarotu (nejstaršího systému),který ve svém čistém použití s velkou arkánou – 22 symboly připomíná Rotu Rosikruciánů, a učení Stromu života s deseti sefírami (neboemanacemi) a jeho 22 stezkami. Židovská mystika nalézá své vyjádření v kabale. Je to učení osvobození,které se vyvinulo v systém. Původkabaly sahá mnohem hlouběji dominulosti než do deklarovaného13. století. Učení o Stromu životase formovalo v průběhu několikastaletí a silně ovlivnilo judaismusmezi šestnáctým a osmnáctým stoletím. Zdá se zvláštní, když v kontextu s mysticismem a židovskoumoudrostí zmiňujeme právě Spinozu (1632–1677), tedy muže, kterého čelní představitel amsterdamské

synagogy Ets Haim dal do klatbya vyloučil z židovské obce.

Přesto však i tato situace svědčío tom, jak jedná a reaguje soudnýčlověk. Židovská moudrost hovořío Stromu života, významu a propojení mezi deseti sefírami. Sefíry lzechápat jako emanace (vyzařování)nebo archetypální ideje. Každá z těchto sefír má své vlastní místo na Stromu života a navzájem spolu souvisíurčitým způsobem a spojením. Tak seuskutečňuje pohyb od Ejn Sof přesHalachu až k Tikkun. Ejn Sof je velmiblízký Spinozovu pojmu Substance(k tomu se vrátíme později). Halacha(starý židovský termín) popisuje „pravou cestu životem“. Lze ji porovnats „Tao“ z dávné čínské moudrosti.Tikkun můžeme chápat jako usilování o harmonii s Ejn Sof (Substancí).V krátkosti: Pohyb od „substance“,„pravou životní cestou“ až k „usilování o harmonii se Substancí“.

V jiné interpretaci z 15. století vysvětluje kabalista Isaac Luria Tikkunjako „opravu“ či „obnovu“.

Spinoza a židovská moudrostZkoumání univerzální židovské mystiky a jejích kořenů moudrosti –její pokračování v moderní době, tvoří základ pro „strmou stezku“, jaknazval Spinoza jednání založené na moudrosti a rozumu.

Jak tedy jedná a reaguje rozumný člověk?

21Spinoza a židovská moudrost


Také spisovatel Gary Lachmanužívá toto pojetí ve své nejnovějšíknize. Popisuje člověka jako zpracovatele či obnovitele kosmu, kterýnapravuje chyby, jež Bůh učinil během tvoření vesmíru.

Spinozova kniha Etika je někdypovažována za složitou kvůli autorově „geometrické argumentaci“vytváření důkazů. Čísla, jejichmagie a jejich vzájemné vztahyhrají v 17. století velmi důležitouroli. Vysvětlení Eliphase Lévi v knize Vnitřní mystéria kabaly přímo koresponduje s tezemi, které předložilSpinoza.

„Ve schopnosti utišit myšlenía v klidu srdce lze dosáhnout absolutního míru. Ve své nejhlubší podstatě touží židovská víra po ,Šalom‘,po míru, který obnoví Zemi.“

Lévi konstatuje, že tradiční moudrost starých Židů může být nazývánatéž „aritmetikou lidského mozku“. Jealgebrou víry.

Všechny boje duše lze řešit jakorovnice, kde neznámé faktory (činitelé) jsou vyřešeny.

Ideje a myšlenky tak přijímajíjasnost a striktní přesnost čísel; výsledky jsou spolehlivé pro ducha (ačkoliv se vztahují jen k říši lidskéhovědění) a vytvářejí absolutní klid prosrdce.

Přesně toto se Spinoza snažil vyjádřit v knize Etika matematickýmia filosofickými metodami.

Úsudek a zdravý rozum udržujímír srdce. Měnící se podmínky vyvolávají jednání v souladu s osvojenými racionálními vhledy. Počátkem,základem je Ejn Sof.

Sefíry jsou také zobrazovány jakodeset úrovní obklopujících vnitřníjádro Ejn Sof, beztvarý a nepochopitelný střed všeho bytí.

Ilustrace často zobrazují tentostřed umístěný nad sefírami, jakovnitřní jádro, obklopené deseti vrstvami.

23

Šalamounova Píseň písní (6:11) natoto poukazuje:„Do sadu sešel jsem k ořešípodívat se na zeleň ve vádí,podívat se, zda réva vyraší,zda rozkvetly už granáty.“(Český studijní překlad Bible)

Scházení k ořeší je kabalistickým výrazem označujícím rozjímání o „nic vevšem“. Jak praví Shakespearův Hamlet:

„Ó Bože! Mohl bych být uzavřenv skořápce oříšku a považovat se za

krále nekonečného vesmíru…“ EjnSof lze popsat jako nekonečno, jako„nemající začátek ani konec“, jakonejvyšší skutečnost nebo jako absolutní nic. Poznat Boha není možné.To odpovídá nepoznatelnému jménuBoha, které bylo zjeveno Mojžíšovi.

Pozoruhodné jsou paralely mezitermínem Ejn Sof a vhledy MistraEckharta (nežidovského mystika).

Neznámý kabalista (kolem roku1300) řekl: „Věz, že o Ejn Sof, tomnepoznatelném, nemluví ani proroci,ani hagiografové, ba nelze jej naléztani ve slovech mudrců Talmudu. Jenmistři zbožnosti (mystici) o něm získávají nejasnou představu.“

Ejn Sof je skrytým Bohem kabalistů.

Nizozemský učenec jednou řekl o sefírách: „Věci ve stvoření jsou seřazeny v sefírách způsobem, který umožňuje intuici mystiků pochopit je jakokategorie myšlení.“


Strom poznání odpovídá sedmi sefírám,nižším aspektům Stromu života. ValentinWeigel (1 698), inspirován Jacobem Böhme.


Další zdroj představuje dvě sefíry,Jesod a Šechinu, v kontextu dvou Spinozových pojmů: myšlení a rozprostraněnost.

Spinoza se možná snažil pochopitpropojení mezi Jesod a Malchut (neboŠechinou), tedy mezi myšlením a rozprostraněností.

To činí jako mystický racionalista, jako racionální mystik, kterýsi je vědom Ejn Sof, božské Substance.

Spinoza rozlišuje tři stupně vedoucí k poznání: prvním je tvořenípoznání z vnímání a pozorování; zadruhé, poznání a pochopení jako výsledek pozorování a přemýšlení o tom;a třetí, poznání, které má svůj původv intuici nebo duchovní lásce k Bohu:amor dei intellectualis.

Tyto tři kroky jasně ukazují, jak je Spinozovo myšlení ovlivněno kabalou.Jaké je spojení poznání se sefírami?

Okno z olověného skla ve stanici metra v Almaty (dřívější Alma Ata v Kazachstánu)

25

V Zoharu můžeme číst, že poznání zobrazené Stromem poznánív sobě nese dualitu. To se však netýká tří vyšších sefír: Keter (koruny),Biny (inteligence, vhledu) a Chochmy (moudrosti).

Nedualita ve Spinozově díle patrněsouvisí se Stromem života, se třemivyššími sefírami a zejména s Ejn Sof.Mladý Baruch Spinoza navštěvovalškolu Ets Haim od 5 do 15 let, jako

všichni tehdejší chlapci v komunitěportugalských Židů v Amsterdamu.Získal zde rozsáhlé vzdělání v židovské moudrosti a vědě. Poté, co v roce1647 opustil tuto školu, dál zůstávalv kontaktu se svými bývalými učiteli,a dokonce od nich bral soukromé lekce.

Ets haim znamená „Strom života“.V Spinozově chápání může být

Ejn Sof, „střed všeho, co existuje“,rozpoznatelný člověkem ve dvou jehoatributech: v Myšlení a v Rozprostraněnosti. Ty se velmi podobají dvěmasefírám, Jesod a Šechině.

Tyto dvě manifestace nebo atributy lze chápat jako emanace z té jedinéjednoty, ze středu všech věcí, z Nekonečna.

Tak můžeme vidět v této úvazeo Myšlení a Rozprostraněnosti, žeexistuje něco, co udržuje spojenímezi Jesod a Šechinou (tedy Malchut). Tři vyšší sefíry jsou odlišné,ale mají také vertikální spojení s Jesod a Šechinou. Toto Spinoza označuje jako třetí a nejvyšší formu poznání, tedy božskou Intuici, jejímžzákladem je Šechina (nebo Malchut).


Ten, kdo pochopil, je svobodný.


Je pozoruhodné, že Spinoza nezavrhuje ideu místa přebývání Boha.Naopak takové místo si dokoncetroufl navrhnout ve své korespondenci (o problému zla) s Willemem Blijenberghem (1632–1696); spojoval jes následky zákona Lásky. Spinoza bylhledajícím, který toužil po moudrosti.Popisoval svou touhu být součástí neochvějné moudrosti své duše takto:„Ten, kdo pochopil, je svobodný.“

CHASIDISMUS Chasidismus představuje učení založené na židovskékabale. Mnozí dosvědčují, že správnývnitřní pocit hraje v chasidismu význačnou roli: chasidismus je ve tvémsrdci. Otevřenosti srdce je přikládánavelká důležitost, stejně jako je tomuv taoistických úvahách a u MartinaHeideggera, filosofa 20. století. Chasidismus je také nahlížen jako filosofický systém, a je proto důležitéprozkoumat, co západní filozofie učinila s těmi prvky kabaly, které jsoustále aktuální, a s jejich vztahemk božské přírodě.

Ejn Sof je například chápán jakosubstance nebo skrytý Bůh či Nekonečno. Již jsme zmínili, že existujíparalely mezi Ejn Sof a vhledy MistraEckharta (13. století) ohledně skrytosti Boha. Již méně je známé, že

Spinoza, tedy „moderní“ filosof, popisuje stejného skrytého Boha slovemSubstance, která obsahuje všechnyatributy Ejn Sof, a která je tím Původním, je sama v sobě absolutním nekonečným bytím, vesmírem, zdrojem všímoudrosti. Koncept Substance, o němžhovoří Spinoza, je přesným a doslovným popisem termínu Ejn Sof. A tatoSubstance, skryté božství, se vztahujepouze samo k sobě. Ale ten Skrytý senechává poznat prostřednictvím sefír

Na titulní stránce Portae Lucis (Riccius1 51 6) drží ruka spojení mezi Jesod a Še-chinou (nebo Malchutem). Spinoza mluvío Myšlení a Rozprostraněnosti. Tři vyššísefíry jsou ovšem odlišné, ale ještě znajívertikální spojení s Jesod a Šechinou. Toukazuje vztah nejvyšší a třetí formy pozná-ní Spinozy, božskou Intuici. Její základ jeMalchut nebo Šechina.

27

či „atributů“, říká Spinoza. Ve všechsefírách, a tudíž všemi atributy vyjadřuje skrytý Bůh sama sebe. SlovaChiffre, Cipher nebo šifra, cifra majísvůj původ právě ve slově sefíra. Cifra také znamená číslo nebo nulu.Můžeme to vidět jako projevení nejhlubší božské moudrosti, která jesama sobě cílem, nemajíc žádnéhocíle mimo sebe. Skryté Božství senejhlubšímu poznání kabalisty, jehointuici, zjevuje v deseti aspektech.

JESOD A ŠECHINA Podle kabalydokáže pozemský člověk ve svémpadlém stavu přímo rozpoznat dvě zesefír, a to Jesod, základ pro všechnypůsobící síly, a Šechinu, „příbytekBoha“. Kabala tyto dvě sefíry takénazývá „Stromem života“ a „Stromem poznání“. Není žádným překvapením, že Spinozův otec zapsalsvého syna Barucha již v mladémvěku na školu Ets Haim (Strom života). Tato škola se zaměřovala navzdělávání a poznání v tom nejširšímsmyslu. Je dobré zmínit, že předkySpinozy byli židovští uprchlíci z Portugalska, kteří se v prvních letech17. století usídlili v Amsterdamu.Tato skupina čerpala z bohatství vědění a moudrosti Ibérie a vlivů arabské kultury z předchozích staletí.

MYŠLENÍ A ROZPROSTRANĚNOST

Ejn Sof (který Spinoza nazývá Substancí) se projevuje ve světě ve dvouatributech Jesod a Šechina. Spinozapro ně ve svých dílech užívá termínůMyšlenka a Rozprostraněnost (res cogitans a res extensa). Tímto způsobempřeložil mystické učení kabaly do novější formy myšlení a filosofie: doracionalismu (Ratio) 17. století. TotoRatio můžeme vidět v kontextu osamělého, izolovaného já. Spinozovochápání kabaly vidí izolované jáomezené v res cogitans, v Myšlení.Spinoza se snaží najít způsob, jakpřekonat toto omezení pochybováním, že cogitatio a extension jsousubstance. Jsou to atributy nebo sefíry skrytého Boha.

MOUDROST SRDCE Spinoza sesvým dílem snažil o transformacitechnického přístupu západní kultury a jejího hladu po moci, na mystický přístup, dovést ji zpět k původuskrytého Boha. Snažil se osvoboditspolečnost své doby od její honbypo moci. Co dělá Spinozovu argumentaci tak originální? Existuje jenjediná odpověď. Spinozovy úvahyjsou úvahami srdce. Spinozův termínratio je moudrostí srdce, která se projevuje v intuitio, v nejvyšším poznání.


Spinozův termín ratio je moudrostí srdce, která se projevuje v intuitio,v nejvyšším poznání.


Intuice je v tomto smyslu láskouk Bohu, protože Boha rozpoznávájako počátek všech věcí. Tento vhledkoresponduje s pozdějším výrokem„chasidismus je ve tvém srdci“. Chasidismus je doslova extází, která s každým dobrým skutkem na zemi přivádí člověka do ráje vnitřní radosti.

STŘÍZLIVOST A CHOCHMA Spinoza se odváží velmi racionálně tvrdit:Bůh nesleduje nějaký cíl. Kdyby Bůhměl cíl, nebyl by Absolutní. Lidé majícíle a snaží se je uskutečňovat. Potomsi své cíle promítají vůči Bohu. Spinozovo chápání rozumu nevycházíz izolovaného ega ale ze srdce. Lidské srdce v sobě nese vzpomínkypředků spolu s jasným spojeníms moudrostí Bible. Chochma, moudrost, je nepochybně božským atributem. V knize Přísloví je psáno:„Hospodin mě vlastnil jako počáteksvé cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem zasvěcena, od počátku, od pravěku země.“ (Přísloví8:22 a 23) Boží moudrost existovalapřed stvořením světa. Tato božskámoudrost se sděluje lidskému srdci.V žalmu 90:12 je psáno: „Nauč náspočítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“

SKRYTÝ A PŘESTO PŘÍTOMNÝ Takto se můžeme učit a poznávat, že Bůhtu byl před námi a že Bůh je skrytý, ale

ne nepřítomný. Ačkoliv je Bůh skrytý,je možno s Ním prožívat vztah zakoušením a ponořením se do Ejn Sof.To je otázka hluboké důvěry. Vztahse skrytým Bohem může být tak silný, že obsahuje možnost otevřenéhoa neskrývaného kontaktu s Bohem,„kráčet s Bohem“.

To se zdá v naší době nepravděpodobné. Společnost nemá pravépochopení pro to podstatné, co „pohybuje světem“. Cestovatelé, kteříse dostali do kontaktu s hlubokýmiprameny východní božské moudrosti, zažili, že v západní společnostinemohou používat slovo „Bůh“ bezdegradace absolutnosti Jeho Bytosti.Díky hlubokému vnitřnímu zážitkuBoha ve východní moudrosti se stává stále více zřejmé, jak rozšířený jevelmi omezený a „staromódní“ obrazboha v západním světě. Spinoza sejiž ve své době snažil zvýšit povědomí o škodách, které tyto omezenéprojekce páchají. V současné doběse však tento trend mění. Spinozovo chápání Boha vyvolává zájemvýznamných myslitelů.

SKRYTÝ VZTAH JE SETKÁNÍM Mystici a hermetičtí filosofové vyučují,že zakoušením a ponořením se do EjnSof nastává možnost pro skrytý vztahs Bohem. Když Spinoza hovoří o Bohu,myslí tím vnitřní setkávání s Ním. Prototo setkání musí být vědomí schopno

29

porozumět a vnímat Ejn Sof; především jde o vnímání Toho, který jeabsolutní a nekonečný, který v Soběnese Všechno, avšak před světskýmvědomím je skryt. Catharose de Petri,jedna ze dvou velmistrů Lectoria Rosicrucianum, to vyjádřila následovně:

„… Ten, kdo hledá jednotu a proto se setká s Bohem, rozluští všechnyčíslice. V nezničitelné síle se pohrouží do Boha a bude kráčet od síly k síle.On na stezce neselže…“ Znamená to,že když kandidát v hlubokém spojenís Ejn Sof započne hledat Boha a svěříse plně skrytému vnitřnímu kontaktus Bohem, pozvolně obdrží všechnyatributy, které jsou součástí „božského“člověka: „rozluštění všech číslic“, tedyvšech sefír. A takto osvícen bude žítod síly k síle v Bohu. Tímto způsobemSpinoza učí, že mystické osvícení jderuku v ruce s osvícením logiky a rozumu (moudrost srdce), tak jako sechasidismus srdce snoubí s kabalou.Kabala uvádí, že skrytý Bůh, který jesám v sobě vším, je přesto spojen sesvým stvořením v nejhlubším nitrukaždé bytosti a věci. Stvoření protoobsahuje božské vlastnosti.

TIKKUN A BOŽSKÁ INTUICE S intuition dei (jak Spinoza označujenejvyšší poznání) chápe moudrýoddělení jako zdání. Pro Spinozua pro kabalistu nejde jenom o poznání, ale také o způsob života.Je to tikkun, usilování o harmoniis Ejn Sof. Ve Spinozově díle můžeme nalézt tikkun jako amor dei intellectualis. Učenec stojí v intuitioa usiluje o dokonalou Harmonii seSubstancí (Ejn Sof) a tím rozluštía dešifruje číslice. V tomto kontextu musíme chápat přísně geometrickou koncepci Etiky. Logika inspirovaná vyšším rozumem a moudrostíse spojuje se strukturami emocí („agitacemi“), a tyto řeší v Lásce, v amordei intellectualis. Lidské měřítkoa božské měřítko se stávají viditelnými ve svém čistém, původnímspojení, aby se to skryté mohlo vyjevit.

1 . G. Scholem, Ma´arechen ha eluhath,Mantua 1 558, a Die jüdische Mystik,Curich 1 957

2. Rabi Nachman z Braclavi (1 772–1 81 0),(pravnuk Baal Schem Tova)



KeterKoruna

ChochmaMoudrost

BinaPorozumění

ChesedLáska

GevuraSoud

TiferetKrása

HodSláva

NecachVěčnost

JesodZáklad

MalchutKrálovství

Ženské

sefíry:

BINA

GEVURA

HOD

JESOD

MALCHUT

Mužské

sefíry:

KETER

CHOCHMA

CHESED

TIFERET

NECACH

Spojení sefír s planetami:

KETER: Princip tvoření

BINA: Princip obnovy

CHOCHMA: Princip zdokonalení

(Prázdné místo ve stromu): Měsíc

GEVURA: Mars

CHESED: Jupiter

TIFERET: Slunce

HOD: Merkur

NECACH: Venuše

JESOD: Saturn

MALCHUT: Země

31

K abala znamená „přijímat“ nebo„zjevení“. Kabala obsahuje du

chovní učení židovské tradice, kteréje symbolicky zpodobněno ve stromuživota a jeho deseti světlech nebolisefírách. Tato starobylá moudrostbyla předána Abrahamovi a ústněse předávala po staletí. Ve třináctémstoletí byla zapsána do Sefer Zohar.Deset sefír je vzájemně propojenodvaceti dvěma „cestami“.

Tato spojení odpovídají 22 písmenům hebrejské abecedy, která jepovažována za vznešenou, božskouformuli stvoření. Každé písmeno máčíselnou hodnotu, barvu a symbolickou hodnotu. Tři mateřská písmenaAlef, Mem a Šin jsou základem všehostvoření, ale i další písmena mají dalekosáhlý význam.

Genesis 2 vypráví o dvou stromech,dvou životních principech: o stromuživota a stromu poznání dobra a zla.Z toho posledně jmenovaného byčlověk neměl jíst, je pak totiž sáms ním spojen, vyživován jím neboz něj žije. Protože člověk snědl zakázané ovoce, byl vyhnán z ráje.Z harmonického vývoje v božské„jednotě“ Adam přešel do polárníchprotikladů duality.

Deset sefír tvoří dohromady obrazstromu života. Tři kruhy nalevo tvoří mužské sefíry a tři kruhy s ženskými vlastnostmi jsou na pravé straně.Čtyři kruhy uprostřed uvádí do harmonie mužské a ženské vlastnosti,což je cílem života každého Adama,každé osobnosti. Šesticípá Davidovahvězda nebo pečeť Šalomounova odrážejí také tuto harmonii.

Zemský trojúhelník směřuje nahoru, podle vzoru „jak nahoře“, a „shůry“ se božská plnost sama vylévá do„toho, co je dole“.

Význam deseti světel je hluboký a bohatý a slova to sotva postihnou. Žádná z deseti sefír nestojí samostatněa dohromady tvoří jednotu, která spojuje čtyři světy.

Tyto čtyři světy jsou:svět utajenísvět tvořenísvět formovánísvět dokončení

Malým světem pravého člověkaje jednota v sobě samém a ta je zakořeněna v těchto čtyřech světechjako mikrokosmos, zcela odpovídající makrokosmu nebo Adamu Kadmonovi.

Strom života

Strom života


Deset sefír je:Keter nebo korunaChochma nebo moudrostBina nebo porozuměníChesed nebo láskaGevura nebo soudTiferet nebo krásaHod nebo slávaNecach nebo věčnostJesod nebo základMalchut nebo království

Těchto deset sefír je spojeno 22 čarami (cestami). Každá cesta je označena písmenem hebrejské abecedy.Cesty představují inteligence – obnovující inteligenci, imaginativníinteligenci, vítězící inteligenci, sjednocující inteligenci a usměrňující inteligenci.

33

T ento článek se nebude zabývatrozlišováním mezi bílou, černou

či šedou magií – i když předchozí magická zkušenost může rozhodně pomoci – zajisté tedy představí situaci promagickorealistický způsob života.

Východiskem je přesvědčení, ženaše chování je vždy magické, jinými slovy, že určuje naši realitu. Autorse jasně snaží upozornit čtenáře, jakv reálném způsobu života může stále žít magicky a prolomit jednou provždy dané hranice. Případné dřívější zkušenosti situované jako „limit“(hranice) budou cenné, pro správnépochopení možná dokonce nezbytné.

Každá lidská bytost je obklopenamikrokosmem, a to znamená, ževšechny aspekty velkého kosmu senacházejí v jejím vlastním systému,jejím malém kosmu. Jako mikrokosmická bytost patříme do dvou realit.Naše vědomí osciluje mezi dvěma

póly a není tedy jednoduché dostat sepřes zeď rozdělující tyto reality. Užtuto cestu neznáme.

Mikrokosmos představuje staréměsto – jednu ze dvou realit. Jádromikrokosmu, atom jiskry Ducha,probudí v lidském srdci neurčitouvzpomínku. Cítíme to jako znepokojující touhu smíchanou s neklidem,jako touhu po jiné realitě.

Stav mikrokosmu – který je pocelou dobu existence obývaný různými smrtelníky, aby mohl být v každé výše uvedené realitě udržován –umožňuje té druhé realitě, aby v násmohla promlouvat pouze jako obrazná vzpomínka na úžasný a nezachytitelný svět.

Tato vzpomínka neodkazuje nadávné štěstí, dřívější vztah, či dokonce ani na předešlé obyvatelemikrokosmického domu, ačkolivvšechno, co tu kdy žilo, bylo zakódováno a uchováno. Tyto a mnohé


Magický realismus –magie realityTento článek není určen k tomu, aby hovořil o literárním žánru jako ta-kovém, i když v rámci jednoho či více aspektů se magický realismusurčitých románů dokonale hodí k interpretaci různých úrovní vědomí.Literární zkušenost v této věci může pomoci, ale ne nezbytně, abychompochopili, co sleduje. Román není součástí každého života, ale každýživot je obojím, realitou i magickým zázrakem.


jiné poklady, které při hledání v pomyslném podkroví najdeme, v nás zanechají určité kouzlo. Možná si vzpomenete na své dětství a kouzlo podkrovív domě svých prarodičů. Malá lampase slabou žárovkou a ojedinělý paprsek slunečního světla odhalující krabice, nábytek, látky, různé objekty …kouzelný svět pro dítě, které budebrzy přeneseno do mraků nové reality. Tato cesta nadšených objevů jepodobná té, kterou můžeme podniknout v lůně našeho mikrokosmu.

I když nás to trochu znepokojuje –jsme opravdu tímto cestovatelem?Cesty do vlastního nitra jsou jakreálnou, tak i magickou událostí.Umožňují nám objevit prvky z možné dávné minulosti, které mohoustále aktivně určovat naši existencii v současnosti. Jsou to vlákna našeho osudu, které nás svazují. Umožňují odhalení stavby našeho vězení.Toto zajímavé hledání vrhá světlo nato, co brání naší duši překročit hranice, hranice světa, který nikdy ve skutečnosti neopustila.

Duše přijímá volání k návratu přicházející z jejího světa. Nalézáme toi v Písni o perle: duše dostane dopispřinesený orlem. Tento dopis je zaslán jejím otcemmatkou ze země,kterou kdysi opustila. Všimne si, žeslova napsaná v dopise odpovídajítěm, které nosí ve svém srdci.

Tato pozvánka obdržená duší jetotožná s pozvánkou v Alchymickésvatbě Christiana Rosenkreuze:

„Večer před Velikonocemi jsem seděl u stolu, v pokorné modlitbě rozmlouval se svým Stvořitelem a přemýšlel o mnohých tajemstvích, kterémě Otec Světla ve své vznešenostinechal shlédnout. Chtěl jsem ve svémsrdci připravit nezkvašený, čistý bochánek, když tu se najednou zvedltak obrovský vítr, že mě to nepřimělo přemýšlet o ničem jiném, než žehora, ve které byl můj malý domekvytesán, bude touto velkou silou rozervána na kusy. Až dosud mě nepřekvapily podobné triky ďábla, sebraljsem odvahu a setrval v meditaci,než mi někdo zaklepal na záda, cožjsem nečekal. Byl jsem tak vystrašený, že jsem se sotva otočil, ale udržel jsem si veselou mysl do té míry,kterou lidská slabost v těchto situacích povolí.

Nicméně, jak mi někdo stále tahal za kabát, otočil jsem se a uvidělkrásnou ženskou postavu, jejíž blankytné roucho bylo půvabně posetozlatými hvězdami, stejně jako nebe.V pravé ruce držela pozoun z čistéhozlata s vyrytým jménem. Mohl jsemnápis přečíst, ale bylo mi zakázánojej odhalit. V levé ruce držela tlustý svazek dopisů, napsaných v různých jazycích, které měla doručit do

35

různých zemí (…) Jakmile jsem seotočil, podívala se mezi své dopisy,a vytáhla jeden malý, který uctivěpoložila na stůl a bez jediného slova odešla. (…) Dopis se zdál býttak těžký, že kdyby byl z čistéhozlata, mohl by být jen sotva těžší.Když jsem se na něj pozorně podíval, zjistil jsem, že je zapečetěnmalou pečetí, ve které byl velmijemně vyrytý kříž s nápisem: In hocsigno + vinces (V tomto znamenízvítězíš.) (…) Tak jsem opatrněotevřel dopis, který obsahoval následující báseň, napsanou zlatýmpísmem na modrém poli:

Dnes, dnes, dnesKrálova svatba jest.Bylli jsi zrozen v příhodný dena od Boha svého k radosti předurčen,vydej se na cestu svojik třem chrámům, co na hoře stojí,a viz, co vše se tam strojí.Na stráži stůj,sám sebe pozoruj.Bez lázně v čisté voděbude ti svatba k škodě.Kdo váháš, jistě se mýlíš,leč chraň se, kdo lehký jsi příliš.*

Vespod bylo napsáno: Sponsus etSponsa (Nevěsta a Ženich).“


„Silo“ od Petera Vlota


V tomto příběhu jde o pozvání k účasti na Královské svatbě. Je to také pozvání k vykročení na cestu, vystoupení na horu. Oblečení na královskousvatbu je také uváděno: být čistýa zbavený všech hříchů.

Z příběhu vyplývá, že podmínkouk pozvání je udržování vztahu a intimního dialogu s Otcem Světla.A v srdci pozvaného proto musí býtpřinesena mimořádná nabídka: „čistý nekvašený chléb“.

Mnohem více je zde však požadovaný realismus: „Buď bdělý, poznej sám sebe.“ Buďte bdělí, abystepoznali, co ve vás je, a viděli, kdojste. To co pozorujeme, musí býtpodrobeno zkoušce, konfrontovanés požadavkem „lázně čistoty“, musíme být zbaveni všech hříchů. Je tomagický čin být schopen dokončitopravdově tento úkol. Je to fascinující důkaz, který mění naši realitu.

Co se opravdu stane? V příběhu Píseňo perle jsme viděli orla, přilétajícíhoze země otcematky, přinášejícího dopis, který v srdci syna vyvolá účinekzrcadlení, poznání. To znamená, ževnější Světlo, které nás vybízí, můžebýt rozpoznáno také jako vnitřníSvětlo v prostoru našeho srdce.Jazyk částic světla v nás rezonuje

vibracemi jiné reality vědomí, z oblasti světla všude kolem nás. Tentorezonující účinek je přenášen našemu vědomí ve formě touhy, nekliduči nostalgie. Jak se přenos energiezvyšuje, bude ta resonance moci narušit krunýř, který je umístěn meziSvětlem uvnitř a Světlem vně.

Prozatím je tu pouze neklid, kterýv naší touze pochopit sledujeme nazemi, ve světě lidí, napříč sítí našichvztahů. Dokud to nerozpoznáme vesvé krvi, dokud není uloženo v našíkrvi, že fascinující země našich pravzpomínek se nenachází nikde natomto světě. To, že krásná a tajemnážena možná žije v naší paměti jakopramen zlatých vlasů, který když poněm toužíme, zmizí mezi šedýmiplášti do deště – znamená, že tatopředstava není součástí běžných lidí,kteří obývají tuto zemi.

A tak nespoutané a vášnivé hledáníopustí své ukotvení a současně započne vnitřní cestu, sestup do nássamotných vedený naší duší. Zdá se,jakoby se všechno dělo náhodou, žejako jedna z postav Gustava Meyrinka nacházíme starý rukopis ve výklenku starobylého panského domu.

Začneme číst z minulosti, z předchozích obyvatel našeho domu. Tímto

37

čtením z dávné historie zachytímeokolnosti a atmosféru předchůdcůdaleké minulosti: vzpomínky plnéemocí, ve kterých bychom se mohliutopit; nebo pronásledovaní předchůdci, kteří na nás strnule hledía zvou nás na maškarní ples.

Je tu možnost vidět skrze tutomaškarádu. Venku je Světlo a uvnitřje Světlo. Mezi těmito dvěma stavystojí aktuální zaujaté dvojí myšlení,k němuž jsme připoutali naše vědomí.Světlo je důležité k vnímání následujícího: Světlo zvenčí, Světlo zevnitř,takže posléze je vědomí schopnosamo sebe vyjádřit. Jsme dotýkáni,na náš kabát je neustále klepáno,dokud se neotočíme a nepoznáme,že jsme byli pozváni. Nebo ještělépe, ještě jasněji: naše duše obdržídopis tak, že se může otočit a vrátitse k OtciMatce. Vrátit se tam, odkudkdysi dávno odešla.

Vědomí zažívá, že tato zvláštní touhapramení z jiskry Ducha v srdci. Vědomí mluví, zpívá o touze po jinézemi, o Bohu, o Světle, o osvícení,o štěstí, kráse, moudrosti a pravdě.

Když vědomí učiní toto přání svýmvlastním, potom se duše stává a zůstává zamilovaným adolescentem,vždy hledajícím hrad, kde kdysi vidělsvou milovanou, na oslnivé slavnosti.

Když vědomí rozpozná, že tatotouha je touhou duše, pak se vynořízcela nové schopnosti. Osvobodí senová objektivní jasnost. Člověk sestane střízlivým mágem, připravenpřivést své dechové pole k odpočinku a čistotě. Poté Světlo, méně lomené, začne vyzařovat intenzivnějia proud tvořivé energie nadále nenípřerušován. V této možnosti tkví další kouzlo, gnostické kouzlo: vnitřníbytost jako neposkvrněné zrcadlojasně odráží nové fungování vědomípro všechno a všechny.

Velcí mudrci popisovali lidstvojako jednotu, jako nahromadění sférických objemů, koulí, jako obrovskéostružiny nebo maliny – ovoce, kteréje složené z malých kuliček, nebotaké „sfér“, což je původní významřeckého slova koule.

Naše individuální sféra je obklopena pláštěm, který může býtnarušen tím, že dovolí přístup rezonanci Světla do té míry, že senaše individuální sféra stane zcela transparentní. Ale také Země,nebo lépe řečeno společný život,je obklopen takovým pláštěm neboprstencem „až sem – a ne dále“. Takči onak, lidstvo je Zemí a Země jelidstvem.

Jakmile se všechny tyto „sféry“ nebo lidské glóby stanou transparentními


Magický čin je fascinující důkaz, který mění naši real itu.


zdroji světla, potom se Země začnepodobat Slunci!

Pozvání, o kterém mluvíme, setýká vzestupné cesty – následovánícesty, jejíž první úsek bude osvětlenSvětlem našeho vlastního srdce. Další úsek se může skládat z obdrženímožného vysvětlení skrze duchovníškolu. Přistoupí konkrétně k vám,osobně, v každodenním životě, sevšemi dalšími lidmi, se kterýmise setkáváme, v konfliktu či potížemi. Jakmile jste připravení na magický realismus, když jste připravenividět neklid ve Světle vašeho srdce,pak každé setkání přináší pozvání.

A poté skutečné „ano“ ve vaší bytosti něco změní. Můžete potom takévidět skrze život, který vás houpe nahoru a dolů a je řízený osudem, kdenejste v naprosté jednotě. Tehdy uvidíte červenou nit, která postupně prochází situacemi vašeho života. Sledování této niti, vaší červené niti jezpětným pohybem. Postupně vytáhnete vaše životní vlákno z tkaniva,a pak jej upletete znovu mnohemvolnějším způsobem. Je logické,že na cestě si vytvoříte silnou vzájemnou vazbu z vláken, ze všechmožných životních vláken lidí, sekterými máte vztah. Každá vazbamezi dvěma osobami má skutečně

výchozí bod v té druhé osobě – a takéve vás samotných. Každý, kdo umírozvázat uzel v sobě, dokáže analyzovat zkušenosti, takže už neexistujevazba, žádné poutající vzájemné působení, které by si vynucovalo nedostatek prostoru k manévrování.

Žádný mocenský poměr, žádnézoufalé zamilování, žádné nepřekonatelné city mateřské péče, žádnézoufalství pro další rozchod. Tedy,malý kousek svobody. Není nic vícemagické, než se vzdát sám sebe.

* Chymická svatba Christiana Rosenkreutze roku 1459, překlad Jan Dostal, nakla-datelství Baltazar, 1 992

ALTERNATIVNÍ VYSVĚTLENÍ SLOV

Pozvání: podání ruky – otázka, prosba, přicházející možnost, možnost jít.Realismus: realita – skutečnost – neexistuje objektivní realita – realismusjako životní postoj – nacházet se v tétorealitě – realistická magie – realistický jako „poznatek, vědomí ohraničenosti“.Magický: s efektem magie – okouzlený – kouzelný – realistická magie –magické jednání, vytvářející efektyjako magie – přitažlivý, začarovaný,připoutaný.

Postupně vytáhnete vaše životní vlákno z tkaniva, a pak jej upleteteznovu mnohem volnějším způsobem.

39

Gnostická magie: vědomé, společnémagické chování, které v člověku vytváří maximální osvobozující efekt.Magický realismus: literatura, kterápopisuje přechod mezi dvěma nebovíce skutečnostmi, realitami. Ale pozvolně, okouzleně nebo okouzlující –změna vnímání, vědomí – krok zahranice vědomí nebo vnímanou skutečnost nebo interakci mezi oběma.Historik, muž, který hledá ženu, kterájde napřed přes hranice a jemu hrozí,

že mu unikne, nebo naopak, kteráteprve nyní dorazila k hraničnímupřechodu.Jungova psychologie: Existujespojení mezi magickým realismema psychologií Junga: Duše (ona)vede, svádí osobnost (ho) k dobrodružství za hranicemi, ze kteréhose on vrací trvale změněný, s hlubokou touhou po skutečnosti za hranicemi, ale často neschopný ještějednou tam jít.



Odkud přicházíš?

J ednoho časného rána, dokud bylaještě země zahalena příkrovem

mlhy jako nevěsta závojem a myriádyperel se třpytily na slunci, můj královský otec Man a já, jeho syn Mantao,jsme se procházeli zahradou. Radovali jsme se z vůní a nádhery květin,které se tiše probouzely.

A tam, kde uprostřed zahradytryskal stříbrně se lesknoucí pramen,jsme se zastavili a obdivovali radostný zpěv ptáků na starém stromě. Takúžasně starý je tento strom, že užnikdo neví, jak je doopravdy starý.Legenda praví, že už od prapočátkutu stojí v plné síle.

Prodlévali jsme poblíž stromu.V hlubokém rozjímání jsem přemýšlel nad záhadou a řekl jsem: „Řeknimi, můj drahý otče, co je čas?“

Ale Man, můj královský otec, mlčel. Já se nevzdával a ptal jsem seještě jednou, „Řekni mi, prosím tě,můj otče, co je čas?“

Ale znova mlčel můj otec, jako bysi přál, abych tu otázku nevyslovil. Jáse ale nespokojil a s dětskou naléhavostí se ptal potřetí: „To nevědět mě

trápí, otče. Je to tajemství, řekni mi?Musím to vědět, co je čas?“

Po čele mého otce proběhl stína on ho odehnal. Pak zvedl laskavěruku a ukázal na starý strom.

„Když to, můj synu, chceš vědět,pak mi nejdříve přines z vrcholu tohoto stromu nejhezčí plod!“

Pln radosti a odhodlání jsem běžel ke stromu – jak byl velkolepý –a ihned jsem začal šplhat do jeho koruny. Jaké ticho bylo kolem! Cítiljsem, jak mě objímá tajemství a obklopují zázraky. Ptáci přestali zpívat,listy již nešeptaly. Z větví kapaly zlaté slzy a mezi větvičkami zůstalo viset tiché zachvění.

Tak jsem šplhal hustým listím, výša stále výš – bílá holubička mě sledovala s jemným vrkáním – dokud jsemneuviděl na vrcholu nejkrásnější ovoce. Jeho vůně byla nádherná. Vypadalo jako zlaté jablko, nepředstavitelně krásné, až jsem se ani neodvážilk němu natáhnout ruku.

Najednou jsem nad hlavou uslyšelšelest. Zvednul jsem hlavu a uviděl vinoucího se hada.

Cesta MantaaC. M. CHRISTIAN*

41

„Poslyš mouradu,“ řekl,„předtím než donesešovoce svému otci, zakousni sedo něj! Pak budeš vědět vše, co jsichtěl vědět.“ Naslouchal jsem mufascinovaně, ale jakmile jsem pocítiljeho stín nad svou hlavou, odpověděl jsem: „Nejdříve ho donesu mémuotci.“ „Bláznivče,“ řekl had, „v tomtobožském ovoci je schováno tajemstvíčasu! On ti ho nedá. Takže chcešli tovědět, zakousni se!“

Mé srdce se rozechvělo. Zmocnilase mě touha, jakou jsem předtím neznal. Natáhl jsem se k ovoci – stáleslyším, jak žalostně vrkala holubička – a vzal jsem ho třesoucí se rukou.Pak jsem se zakousl.

Ó běda!Ovoce sklouzlo

z mé ruky a odkutálelo se. A jako bleskem

zasažený jsem ztratil rovnováhua padal jsem. Připadalo mi, jako bychse propadal skrz hlubokou šachtu studny do propasti.

Když jsem se probudil, vše kolem mě bylo tvrdé a temné. Pryč bylosvětlo. Ztratila se velkolepost. Zmizel světelný šat, koruna. Zapomenutobylo království OtceMatkySyna.Zavřeno bylo mé sluneční oko – kolem mě byla studená noc. Po čtyřechjsem lezl od kamene ke kameni, odkeře ke keři.

Najednou jsem uslyšel hlas: „Podívej! Nový host v našem království!“ „Kde jsem?“ ptal jsem se a jako

Cesta Mantaa


sklíčený plaz jsem seděl v prachu.Obří želva vyšla ze svého doupětea pravila: „Jsi v říši vládce s dvěmahlavami. A ten nastolil svou moc skrze Ano a Ne, skrze Ach! a Ó! naddnem a nocí… Pojď, následuj mě,synu, abych ti ukázala trochu moudrosti na tvé cestě světem.“

Pokorně jsem se vydal za želvouprachem. A hodně mi toho vysvětlila:„Zvedni hlavu! Vidíš tam tu lampu?Od teď toto bude tvoje slunce. Svítísice jen ve dne, když není zataženomraky. A také hněvným žárem spálítvou kůži. Avšak je to zrcadlo solárního slunce a dává pozemským bytostem na nějakou chvíli sílu a světlopro oči. Proto musíš být vděčný, bezněj bys byl totiž ztracen.

A podívej, v noci svítí nad světemmalá stříbrná kapka: měsíc. On těspoutává v síti snů, utkané z pestrýchosidel smyslů, aby tvým touhám nebyl konec ani v radosti, ani v bolesti.

A tam, v tiché nádheře, ty třpytícíse klenoty v šatech Královny noci, tojsou hvězdy. Ony tě táhnou chladnourukou na svých nitkách sem a tam posvětě, blíž a dál, aby ti někdy – možná – na tvé přání ukázaly smysl světa.“

A ještě mnoho věcí mi ukázala tastará želva, moudrá strážkyně v říši

vládce s dvojí hlavou. A já ji následoval nahoru a dolů v její stopě, zedne do noci, z noci do dne, abych senaučil běhat v koloběhu světovýchhodin.

Jednoho dne ale měla ukazovánídost. Nechala mě stát a zalezla do svéjeskyně. Měl jsem sám toužit! Zdálose mi to správné. A nadále jsem sámhledal cestu.

Ale brzy jsem zjistil, že jsem krokza krokem tajně pozorován. Dvězvláštní postavy tančili kolem měs posměchem a škádlením, s urážkami a lichotkami. Hrály se mnousvou hru a vzdychaly Ach! a jásaly Ó!

Zdálo se mi, že mě chtějí polapit,ale každá mi strkala před nos zrcadlona dlouhých tyčích s Ach! a Ó! „Podívej se sem! Podívej se tam! A ach!a ó!“, takto mě lákaly. A já jsem sejim předal a nechal se zajmout. Všemi svými smysly jsem zůstal visetv těchto zrcadlech Ó! a Ach!

Podívalli jsem se do jednoho,viděl jsem se ležet v kolébce u maminky. A děti si hrály v slunečníchpaprscích s motýly na květinové louce – Ó!

Podívalli jsem se do druhého, viděl jsem se obklopen v temné nocizlými chlapy, kteří mě mlátili svými

… pak jsem stál jako kníže mezi knížaty a dámami, Ó!… tam jsem musel zanechat veškerý svůj majetek a utíkat z hořícíhoměsta, Ach!

43

obušky, dokud mě nezabili, a slyšeljsem svůj výkřik před smrtí – Ach!

Tu seděl jsem u studny, kde líbezná děvčata plnila své džbány a smějícese mě lákaly napít se s nimi – Ó!

Tam jsem byl mezi pomatenýmistarci, kteří se bezmocně soužili, ponecháni na holičkách a bídně se ploužili ke hrobu – Ach!

Pak jsem stál jako kníže meziknížaty a dámami v nádherných síních a opíjel se slávou, bohatstvíma mocí jako drahým vínem – Ó!

Potom jsem klečel s mrzákya kňučícími žebráky, sužovaný chudobou, požírán leprou, na mramorových schodech paláců bohatýchdam a pánů – Ach!

Tu jsem žil ve svazku s dobrouženou uprostřed veselé skupiny děvčat a chlapců, jaké to rodinné štěstí,jaké klidné požehnání – Ó!

Tam jsem musel zanechat veškerýsvůj majetek a utíkat skrze brány hořícího města s naříkajícími ženami a plačícími dětmi, do rukou nepřítele – Ach!

Tu byl jsem učencem mezi učencia holdoval vědě a hromadil pro sebevše, co se týkalo rozumu, slávy a vědomostí – Ó!

Tam jsem ležel v bahně vášní, kderozkoš neřesti, chtivost hříchu a strach

před trestem krmily zlo: utrpení, nemoc a smrt – Ach!

Tu jsem byl dojat zázraky světů,tvůrcem přírody a její mnohotvárnounádherou, hrou elementů a nenasytnou chutí k životu – Ó!

Tam jsem vzdychal nad bezmocítvorstva, bídou bytostí, rozkladem,tlením, zánikem a nezvratností smrti – Ach!

Tu jsem našel umění a geniálnídíla lidského rozumu, lidských rukou,svědky rozkvétající kultury všech národů – Ó!

Tam peklo otevřelo půdu pro zlobu, faleš, pro svět lží, pro říši lačnosti, pro moc bludu – Ach!

Tu jsem našel stopu první jarnízeleně víry, naděje, lásky – Ó!

Tam na mě zíral chlad, holá závist,přetvářka, nenávist, bezpráví, krutost,válka a otroctví – Ach!

Jak dlouho jsem se bezcílně toulalv kole světových hodin s Ach! a Ó!?Nevím! Kolikrát jsem se pohybovalpo paprscích kola, nahoru, dolů, z kolébky do hrobu, z hrobu do kolébky,nahoru, dolů v bláznivém běhu? Nevím! Jedno jen vím, byl jsem zajatv zrcadlové hře dvojice sil pána se dvěma hlavami. Všechno, co jsem z potěšení a utrpení zažil, byl jen přelud, iluze

Cesta Mantaa


v zrcadle, jež přišla a zase odešla,aby mě oklamala zase novým zjevením, které přišlo a zase odešlo.

Jenže jednoho dne jsem toho měldost. Dost iluzí. Dost stoupání a klesání v kole světových hodin. Dost hrystřídající Ach! a Ó!, ano a ne, narození a smrti, dne a noci… Chtěl jsemse osvobodit z této dvojice sil. A pakse to stalo…

Uprostřed jedné noci se hvězdynade mnou rozsvítily jasněji než kdyjindy a já padl na kolena. Z hlubinmého srdce vystoupil plamen, hořícítouha. A jeden hlas ke mně promluvil,něžně a tiše:

„Už jsi na mě zapomněl, na tohoDruhého v tobě, OtceMatkuSyna,na jeho zářící říši? Už si opravdu nevzpomeneš na světelný šat, na korunu, na pramen a starý strom, na čistýlesk v nekonečném prostoru…?“

Když jsem toto uslyšel, hořcejsem zaplakal. A dokud jsem taktozcela zoufalý proléval slzy, pocítiljsem náhle na zádech jemné strkání.Otočil jsem se. Byl to malý oslík,s velkýma očima, světlým čelema s květinou v tlamě. Lehl si předemne a promluvil:

„Dovol mi pomoci ti, lidský bratře, na tvé cestě domů.“

„Domů? Tak ty víš, že jsem tuna tomto světě cizincem?“ řekl jsemudiveně.

„Jsi tu cizincem a chceš zpátky dokrálovství tvého otce. Ale víš také,proč jsi tady?“

„To nevím,“ přiznal jsem tiše.Oslík sklopil uši: „Ztratil jsi nád

hernou věc. Musíš ji nejprve najít,dříve než se vrátíš k Otci.“

„Ztratil jsem nádhernou věc?“ zvolal jsem překvapeně. „Jak vypadá?“

„Jedni ji nazývají Kámen mudrců,jiní Perla, a ještě další zlaté nebeskéovoce.“

„Ó, pojďme hledat tento poklad!“vykřikl jsem s žárem v srdci.

„Dobře, pojďme!“ řekl osel. A v tuchvíli jsme se otočili na východ a prošli malou branou ve vysoké zdi dootevřené krajiny. A tak jsme se spoluvydali na cestu.

Pokračování příště

* Die Reise des Mantao: Ein Perlenlied derGegenwart (Cesta Mantaa: Píseň o perlednešní doby), C. M. Christian, DRP Ro-senkreuz Verlag, 1 994

45

A ž nálezem z Nag Hammádí jsmezjistili, že pohled na gnostiky,

který jsme přijali do té doby převážněskrze slova mluvčích jejich odpůrců,bude muset být radikálně upraven.

Zde měla rozhodující významosobnost Carla Gustava Junga. Jungznamenal mnoho pro rozšíření gnostických idejí. Byl to on, kdo pozvalGillese Quispela, aby přišel promluvit na konferenci Eranos v Asconě(Švýcarsko, kanton Ticino) a dal mupříležitost získat Jungův Kodex, vekterém bylo uchováno EvangeliumPravdy. Někdo může mít výhradyk tomu, jak Jung přistupoval a zacházel s Gnosí. Ve svém popisu kolektivního nevědomí a z něho vycházejících archetypů z ní ne vždy vycházels ohledem na její specifičnost. Mimochodem, Jung přišel s myšlenkou nevědomí, když mu psychotický pacientřekl o snu, popis kterého právě přečetl v knize Dietericha o rituálu Mithry. To je také zmíněno v knize Vize,sny a rituály (Visions, Dreams and

Rituals), kde Mead mluví o trubici –což je falus ve snu pacienta – kterávychází ze slunce a ze které začínáfoukat vítr, když se pohybuje.

Zpět ke Quispelovi, byl to prvníakademik, který se odvážil mluvito „světovém náboženství“ ve spojenís Gnosí.

Mimochodem titul, který definitivně zařazuje jeho jméno do seznamu zkoumání gnostických textů, bylGnose jako světové náboženství (Gnosis als Weltreligion) z roku 1951. Třebaže Quispel jako vědec znal gnostickou tradici důkladně a s otevřenýma odvážným pohledem, je poněkudodvážné ho nazývat autentickýmgnostikem. Se svou interpretací sebepoznání byl na začátku blízko interpretaci Junga a teprve po svémosamostatnění a svém kontaktu s Bibliotheca Philosophica Hermetica seodvážil mluvit svobodněji. AčkoliQuispel datoval původ TomášovaEvangelia mnohem dříve, na některých místech ještě dříve než čtyři

Znovuobjevení Gnose (I I I )

Znovuobjevení Gnose (I I I )6. listopadu 201 3 se uskutečnila přednáška v knihkupectví Pentagramv Haarlemu, Nizozemsko, u příležitosti vydání knihy Ozvěny Gnose(Echoes from the Gnosis), s názvem: Proč může být Goerge R. S. Meadnazýván prvním moderním gnostikem. Tato přednáška – která odrážíhistorii Gnose – bude představena v několika epizodách. Toto je třetíepizoda.


kanonická Evangelia, nazval ho prozíravě „protognostické“. Podle nějse Tomáš vrací až k aramejskémuEvangeliu Hebrejců, které údajně obsahuje pravdivá slova Ježíše, a protoje blízko k historickému Ježíši. To alenic neznamená pro skutečného gnostika – jelikož Gnose tvrdí, že nic a nikdo nestojí mezi božstvím a člověkem.Jak ukázaly jeho pozdější studie o Valentinovi a Tomášovu Evangeliu, zveřejněné v nakladatelství Pelikaan,nejsou zde žádné pochybnosti o Quispelově vlastním „cítění Gnose“.

To, že Gnostické myšlení formujesvětová náboženství, jak na to Quispel poukázal, nebylo nic jiného nežto, o čem byl George Mead přesvědčen už dlouho let předtím. Jak je pakmožné, že jeho práce zůstala tak dlouho mimo dosah radaru badatelů?

Kvůli žádnému jinému důvodu,než že – jak jsme již řekli předtím –nebyl akademikem, který by museludržovat svou vědeckou reputaci. Nebyl teologem, který by se musel držet

církevní doktríny, ale především bylprvní, kdo sloučil svůj svobodný výzkum s vlastním duchovním hledáním. Nejen podle jména, ale z hloubisvého srdce chtěl být teosofem, tím,který miluje Boží moudrost.

Byl spojený s Teosofickou společností, která byla v té době jedinouinstitucí, která usilovala o opravdový duchovní život. Pro někoho jakoMüller, již známý překladatel Posvátných knih východu (The SacredBooks of the East), bylo nepochopitelné, že někdo může plýtvat svýmischopnostmi seznámením se s člověkem, jakým byla paní Blavatská, nakterou se v respektovaných kruzíchdívali s určitým podezřením. GeorgeMead byl naopak blízkým spolupracovníkem HPB, jak byla nazývána,a až do její smrti zůstal jejím sekretářem. Ano, pro něj to všechno začalos Helenou Blavatskou. Neomezovalajeho cestu, také proto, že se odvážilk ní připojit, a to navzdory její reputaci. Podle mínění intelektuálního

47

světa té doby byla kontroverzní postavou, dokonce vyloženě podvodníkem a maniakem mýtů.

Nikdo nevěděl, jak se vypořádatse skutečností, že věnovala tak velkou pozornost moudrosti antickýchmystérií ve své monumentální knizeOdhalená Isis (Isis Unveiled) (1877)a s jejím přesvědčivým výkladem,který sahal mnohem dále než našechápání světa. Tím způsobila největší revoluci v duchovním vývoji jakv Evropě, tak i ve světě; přímo protirostoucímu materialismu a darwinismu, který byl jeho představitelem,stejně jako dogmatismu církve. Diametrálně k tomu postavila Gnosi v celém jejím vyjádření. Byl to příběhporažených, příběh, o kterém dle jejího mínění bude i nadále psáno. Podáme to jejími vlastními slovy: „Pokudby byli gnostikové vyhubeni, Gnosezaložená na tajných znalostech, opravdovém vědění, bude dále existovat!Gnose tradičního poznání nikdy nebyla bez svých představitelů, bez

ohledu na dobu nebo zemi!“ Bez působení Blavatské by nebyla možnárehabilitace starých gnostiků. I kdyžpovažovala Teosofickou společnostmožná příliš ukvapeně za jedinoudědičku gnostického pokladu, bylaschopna rozpoznat ezoterická učení,která jsou skryta za všemi náboženstvími a byla také tou osobností, kteráze zapomnění dokázala vyvolat zájemširokého publika. Zda by měla být nazývána plnokrevným gnostikem – tosi dovolujeme pochybovat.

Blavatská, také nazývaná sfingou,ve skutečnosti nebyla dobře známá,„nikdo ji opravdu neznal“. Ve skutečnosti byla bezpochyby i médiem,což nebyla jenom její silná stránka,ale současně i její slabost. Ne vždysi byla vědoma původu, ze kteréhojejí „tajné“ učení pocházelo. Dnestomu říkáme channelingové zprávy,ale podle jejích vlastních slov to bylopředáváno mahátmou, mistrem nebozasvěcencem. Do jisté míry je jasné,že byly přece jenom západního původu,


GEORGE STOWE MEAD,PRVNÍ MODERNÍ GNOSTIK


konkrétněji pocházely z kruhů adeptů, kteří také inspirovali klasické rosikruciány.

Stejně jako se Teosofická společnost formovala na začátku povzoru lóží svobodných zednářů,také myšlení západní ezoterikytvořilo skutečnou páteř její práce(přinejmenším je to názor profesoraHanegraaffa). Nicméně když se Meadstal v roce 1887 členem společnosti,už tady byl patrný posun ve směruvýchodní moudrosti, zejména k hinduismu a buddhismu.

Po odchodu západních adeptů seSpolečnost postupně dostávala podvliv tibetských mistrů, o kterých sezmiňují Morya a Koet Hoemi. Skutečně krátce poté, v letech 1878–79vidíme, že HPB spolu s plukovníkemOlcottem přesunuli sídlo do Adyaruv Indii. Kromě několika nechutnýchvěcí, které se tam odehrály a které jivážně kompromitovaly, se stala objektem soudního vyšetřování výboru,v jehož čele byl jistý M. Hodgsonz Psychické výzkumné společnosti.

Rozhodla se odstoupit z vedeníTeosofické společnosti, a i když bylamnohem později zproštěna těchtoobvinění, její pověst už byla pošramocená. Navíc, brzy poté, vzniklyproblémy v anglické sekci. Ty povstaly za vedení Anny Kingsfordové a Edwarda Maitlanda, spoluautorůnádherné knihy Dokonalá cesta aneb

objevení Krista (The Perfect Wayor The Finding of Christ). Knihy,ve které byla hermetickokřesťanskástezka zasvěcení poprvé dokonalepopsaná a kde byl pozoruhodně zdůrazněn hermetický, tj. egyptský základ křesťanství. Právě z důvodu,že teosofie dostatečně nezdůraznila oprávněnost této stezky, odešlispolečně. To byl víceméně stejný důvod, proč si irský básník W. B. Yeatsvybral Hermetický řád Zlatého úsvitu – skupinu, ve které byl nedoceněnýArthur E. Waite stále aktivní, ačkoliv posléze odešel, když přišly navedoucí pozice osoby jako AleisterCrowley.

Mezitím Teosofická společnostpodlehla těžkému boji o moc. Tendefinitivně vzplál, když HPB předčasně zemřela, zanedlouho po vydáníTajné doktríny (The Secret Doctrine).Novou předsedkyní byla jmenovánaAnnie Besantová, která se nedávnopřipojila, a ne William Q. Judge, jakse očekávalo. Kromě toho ona takévzala ezoterickou školu pod svá křídla, s jasným následkem velké koncentrace moci. Zejména když pozornostBesantové v Indii byla orientována napolitiku, byla to známka toho, že seTeosofická společnost vzdala svéhosnu o pravdivém vnitřním učení. Tobyl zajisté i případ biskupa Leadbeatera, který se připojil a infiltroval podivné povrchní rituály a ceremonie,

49

a brzy udělal mnoho nerozvážnýchčinů, včetně založení Starokatolickécírkve v Austrálii, nemluvě o všechostatních. Víme také o vývoji kolem„objevu“ mladého Krishnamurtihojako přicházejícím Maitreyovi. Řád

Hvězdy byl založen kolem něj, a onbyl také ústřední postavou ve slavných Hvězdných táborech v holandském Ommenu.

Pokračování příště



T oto jsou úvodní věty dopisu, který básník Rainer Maria Rilke

píše svému překladateli Hulewiczovi. Snaží se mu vysvětlit, o čem jsouElegie z Duina, básnický projekt, nakterém pracoval více než 10 let nazámku Duino, několik kilometrůseverně od italského města Terst.V bouřce roku 1912 uslyšel hlas,volající: „Wer, wenn ich schreie,hörte mich denn aus der EngelOrdnungen?“ což přeložil takto:

„Kdo, kdybych křičel, kdo by mě zaslechl z andělských kůrů?

Kdo, když volám, zaslechne můjhlas?

Kdo, když jsem křičel a byl jsemslyšet, mě uslyšel skrze Něho?

A jsem to vůbec já, kdo by mělposkytovat správný výklad Elegií?

Vždyť mne nekonečně převyšují!“

Během večera pak píše svoji první elegii, pak druhou a část třetí a desátou.

Jsme znovustvořitelé

Horlivěshromažďujememed z toho, co je viditelné,abychom ho ukládalido velkého zlatého úluNeviditelného.

51

V roce 1915 skládá čtvrtou elegii, alezanedlouho naplno vypukne válka,což Rilkeho hluboce zasáhlo a onpoté není schopen dále psát.

To trvá až do roku 1922, kdy seuchýlil do věže na zámku Muzot a podlouhém čekání jsou vytvořeny dalšíelegie. Desetileté období tvorby elegií ho stojí tolik úsilí, že nedlouho pojejich dokončení umírá.

Od té doby bylo popsáno mnohostránek s vysvětlením a rozborem Elegií z Duina. Mnoho literárních odborníků se ponořilo do Rilkeho vět, abyvynesli jejich význam na povrch. Usuzovali, že smysl lze nalézt hlubokov jeho jazyce, ale nikde se tato vysvětlení nedotýkají podstaty jeho myšlenek.

Tyto elegie také nemohou být pochopeny skrze svou konstrukci; proRilkeho jeho verše tančili mimo konvence metrum (rozměr verše) a rytmus. Unikají ze svěrací kazajky formy a takto přesahují každou analýzu.Ačkoliv mají poetickou výmluvnost

a jsou psány překrásným jazykem,rozhodně to nejsou mysteriózní verše sebrané z osobního básnickéhouniversa. V dopise svému překladateli Rainer Maria Rilke popisuje svévlastní verše v krystalicky čistém,jednoduchém jazyce a tak zdokonaluje svůj vlastní materiál a to je jedenz důvodů, proč jeho dílo zůstává takbrilantní a aktuální do dnešní doby. Jeto volání k probuzení lidstva, aby seujalo svého skutečného úkolu a znovu našlo cíl, vlastní život a nakonecsamo sebe.

Elegie nám připomínají úkol k provedení transformace, procesu, kterýbásník definuje jako intimní a zároveňvěčně trvající. Rilke tak utváří novévědomí, které se vyskytuje ve staréarchetypální tradici. Obzvláště varuje před katolickým výkladem pojmůsmrt a andělé, které používá. Píše:

„Pravá podoba života zahrnuje oběoblasti, krev většího oběhu pulzuje


JSME VČELY NEVIDITELNÉHO


oběma: neexistuje ani tento, ani onensvět, nýbrž velká jednota, ve které,andělé‘, bytosti, jež jsou více nežmy, jsou doma.

My, lidé tady a teď, nejsme anina okamžik spokojeni v tomto časemsvázaném světě, ani v něm nepotřebujeme být uzavřeni; neustále přecházíme k těm, co tu byli dříve, k našemu původu i k těm, kteří zřejměpřijdou po nás.

Pomíjivost nás noří do hloubkycelého Bytí. A tak všechny současné formy nejsou držené a omezené

časem, ale dějí se v širším kontextunašeho mínění, které sdílíme. Nikoliovšem v křesťanském smyslu (od nějžse stále vášnivěji odvracím), nýbržv čistém pozemském, hluboce pozemském, duchovním pozemském vědomí:tak co tady a teď vidíme, to nás přivádí do širší – ba nejširší – dimenze.Nikoli do onoho světa, jehož stín zatemňuje zemi, nýbrž do celého světa,do celku.

Příroda, věci, s nimiž zacházímea které užíváme, jsou dočasné a pomíjivé; jsou však, dokud tu jsme my,

Anděl Elegií je bytost, v níž se již uskutečnila proměna viditelnéhov neviditelné, o niž my teprve usilujeme.

Dvacet kilometrů, severozápadně od Terstu, posazený na skále, která se tyčí nad Jader-ským mořem, leží hrad Duino ze 1 4. století. Okouzlující zahrada s terasami nabízí neuvě-řitelně ohromující pohledy, s 200 schody, které vedou přímo k moři.

53

naším majetkem i našimi přáteli, podílejí se na naší bídě i radosti právětak, jako i kdysi byly důvěrníky našich předků. Proto nejde jen o to,abychom s věcmi vezdejšího světanezacházeli špatně a nesnižovalije, nýbrž právě pro pomíjivost, jižs námi sdílejí, bychom měli tyto jevya věci uchopit a proměňovat s nejupřímnějším pochopením. Proměňovat? Ano, neboť je naším úkolemvtisknout do sebe tuto dočasnou,pomíjivou zemi tak hluboko, mučivě a vášnivě, aby v nás znovu,neviditelně‘ povstala její bytost.“

V tomto období se rozvíjí Rilkehovztah se sochařem Rodinem, kterýho učí pozorovat, pravdivě se dívatna věci okolo sebe. Toto skutečnépozorování muselo být prováděnopečlivě a soustředěně, aby rozluštilozáhady a reality za oponou. Zkomponoval mnoho „věcných básní“a v nich se snažil chápat podstatuneživých věcí kolem sebe. Neodmítal svět, snažil se ho opouštět s opatrností a pozoroval jej tímto zvláštnímzpůsobem, aby si vytvořil vlastnívnitřní otisk.

V elegiích popisuje anděly, aleve svých dopisech varuje, že výrazymusí být chápány správným způsobem:

„Anděl Elegií je bytost, v níž se jižuskutečnila proměna viditelnéhov neviditelné, o niž my teprve usilujeme. Anděl Elegií je ona bytost, která nám zaručuje, že v neviditelnémlze rozeznat vyšší stupeň reality. Děsínás to, protože jsme tak šťastní, kdyžtvoříme a obnovujeme, a přitom taklpíme na viditelném.“

Tyto elegie jsou tudíž reflexí probíhající přeměny naší milované viditelné a hmotné reality do neviditelných a jemných vibrací naší přírody,které přidávají neustále nové frekvence stoupající k vibračním sférámuniversa. Otázkou je: jsme skutečněschopni pochopit tyto verše a objevitjejich pravý význam? Umíme skutečně pozorovat, co nás obklopuje,a pravdivě se dívat srdcem a dušía tímto způsobem přetvářet? Všetoto obejmout a takto to vnitřně přijmout? Slyšet tlukot srdce a cítit, žebije v obou světech, a tak je spojuje?



Podívejme se nově.Nechť vše, co je venku,je znovu uvnitř.Naslouchejmetlukotu srdce,který zní.

Co měl Rilke na mysli tím „opravdovým pozorováním“? Jak nás může tento druh pozorování vést k duchovnímuživotu? Je zřejmé, že Rilke nemyslí

naše obvyklé sensory vnímání, alespíše ukazuje na pozorování jako naproces. Když se díváme jako pozorovatel, klademe sebe sama do duality. Ale pokud pouze „jsme“ a nevědomě pozorujeme, pak vstupujemedo jednoty. Vše, co je okolo nás, jenaší součástí, ale pokud budeme zachovávat dualitu, nemůžeme nikdyvstoupit do jednoty. V našem materiálním světě je schopen pouze člověk

Rainer Maria Rilke, narozený v Prazeroku 1 875, se proslavi l jako básník j ižsvými díly Kniha hodinek (Das Stundenbuch) a Kniha obrazů (Das Buchder Bilder), když ohromil l i terární světa získal světovou proslulost vydánímdvou svazků díla Nové básně (NeueGedichte) v letech 1 907 a 1 908. V nichbyly shromážděny některé z jeho nej-lepších prací z jeho pobytu v Paříži.Na Rilkeho hluboce zapůsobil sochařAuguste Rodin, kterému dělal určitoudobu osobního tajemníka. Rodin houčil správně pozorovat, jak pozdějiuvedl. Tento způsob pozorování vy-žadoval intenzivní koncentraci k za-chycení mystérií „za klamnou realitou“.Tímto způsobem se absolutně noři l do

objektu, předmětu, zvířete, mýtu či alegorické postavy, dokud předmět nezačalvyzařovat intenzivní život a dokud k němu nepromlouval opravdovým novýmhlasem. Dílo Nové básně od Rilkeho může vypadat složitě, díky své mnohovýkla-dovosti , ale není tak hermetické jako velká díla z jeho posledního období. Poz-dější a vyzrálejší práce, jako jsou Elegie z Duina (Duineser Elegies) (1 91 2–1 923)a oslňující Sonety Orfeovi (Die Sonette an Orpheus), i lustrují Rilkeho transcen-dentní pohledy a vize na nevyjádřitelné a nevyslovitelné, které vyjadřuje hudeb-ním hermetickým jazykem. Rilke umírá v prosinci roku 1 926 na leukemii v sana-toriu ve Val-Montu. O několik dní později je, dle svého přání, pohřben na hřbitověv Raronu.Source: http: //www.kunstbus.nl/l iterair/rainer+maria+ri lke.html

55

sjednotit dva „světy“, božský a pozemský, a to přeměnou svého vědomí, svým způsobem pozorování. Pakse stane vědomou všudypřítomnoujednotou. Jestliže můžeme učinit tento „vnitřní obraz“ a sjednotit tyto dva

póly, máme možnost se stát duchovním člověkem. Pak jsme skuteční znovustvořitelé.

Zdroj: Elegie z Duina, R. M. Rilke, překladJiří Gruša, 1 999



Všichni jsme Bohu vzdálenía ty mu nejsi blíž.Jak ty však v blahoslavenípohroužit ruce smíš!Tak nevyzrají žádné z žen,v ten třpyt a světla lom.Já, já jsem rosa, já jsem den,ty ale, ty jsi strom.

Jsem z dlouhé cesty mdlý až dost,odpusť, já zapomněl,co na mně on, ten zlatý skvostvsazený v slunce, chtěl,co že ti vzkázal, zasněná(prostor mě zmátl v tom).Hle: já jsem to, co začíná,ty ale, ty jsi strom.

Já rozepjal jsem křídla v let;ta dálka daleká!Mým obřím šatem zato teďtvůj domek přetéká.A přec mě nevidíš v těch zdecha nic v nich není kromtvé samoty, ty jsi strom.

Tak touží všichni andělé,pustit se, být jen tak:tolik té neujasnělétouhy v nich není však.Brzy se může něco stát,co ve snách pochopíš.Buď zdráva: hotova jsi zrát,tuším to v duši již.Tys brána, jež jak do nebesotevře se tu zas.Tys milé ucho pro můj hlas,a teď to cítím: pozřelasmou píseň jako les.

Tak tobě tisíc jeden sensplnil jsem přijednom.Bůh shlížel, já byl oslněn…

Ty ale, ty jsi strom.

Rainer Maria Rilke, Slova Andělova.Z Knihy obrazů, Berlín 1 902.Překlad Lumír Čivrný, 1 966.

Slova Andělova

LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly

*Čínská Gnose

*Dei Gloria Intacta – Křesťanské mystérium zasvěcení

Svatého Kříže s Růží pro novou éru

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

http://www.kosmas.cz

Je pozoruhodné, jak může být realita nejlepšímzdrojem spirituálních metafor. Loď, která napínásvou plachtu po větru, pluje zcela svým vlastnímkurzem, ačkoli nemá dlouhou dobu nic jiného nežpostavení slunce, aby určila svůj směr, nebo nádheru hvězdami poseté Mléčné dráhy, aby svůjsměr neztratila. Avšak loď, zdánlivě ztracenáv nedozírných vodních pláních, svůj směr a svůjpřístav nalézá.

Tímto způsobem argha mystérií, mající podobu lodi, vyrovnává kurz napříč akademickýmmořem, aby dosáhla přístavu Ducha. Tato archaje ženskou plodící silou, symbolizovanou měsícem. Duchovní slunce je silou určující směr a napalubě udržují všichni nositelé plamene nebeského člověka loď v jejím naplánovaném kurzu.

Documents

Časopis Pentagram, rok 2016, číslo 2