ČESKÁ GOTICKÁ DESKOVÁ MALBA

Lucie Hálová, 8.A

Úvod

Ve své seminární práci bych ráda rozebrala nejvýznamnější díla české deskové malby v období pozdně přemyslovské a lucemburské gotiky.

Z ryze subjektivního hlediska jsem si vybrala toto téma, protože gotické umění mě přímo fascinuje.

„QUAM QUISIQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT“

Ať se každý zdokonaluje v tom umění, v němž se vyzná (Marcus Tulius Cicero)

2

Obsah

Situace v umění od 14. století

Mistr Vyšebrodského oltáře

Mistr Theodorik

Mistr Třeboňského oltáře

Situace v umění v pozdní gotice

3

Situace v umění od 14. století

Celé umění bylo podmíněno náboženstvím, které bylo i jeho podstatou jeho jediným námětem. Pro celý středověk představovalo jednotnou mluvu bez rozdílu národnostní a společenské příslušnosti. Bylo všemu nadřazeno a zcela prostupovalo myšlení společnosti. Všechno přejímalo náboženskou podobu a toto vědomí se promítalo do umění, které bylo hlavním zprostředkovatelem.

Témata byla sice předepsána církví, ale subjektivní zpodobnění jednotlivých světců a světic s jejich atributy a symbolikou se dalo do velké míry přizpůsobit přání donátora i umělce. Mezi rozmanitostí námětů z řad světic a světců, výjevů z Kristova života nebo votivní obrazů záleželo na vůli a přání donátora na provedení celého obrazu a na míře „volnosti“ autora. Hlavím zadavatelem deskový obrazů byli především opati, biskupové, představení klášterů, šlechtici nebo bohatí měšťané.

Z hlediska uměleckého nebyly obrazy ničím výjimečným, jako jsou dnes, ale spíše „druhořadým zbožím“(nikoliv tak ceněným artiklem jako tomu bylo od renesance), které se nijak nepodepisovalo, neboť se vnímalo jako votivní – symbolizující dar nebo prosba určitému světci či světici – a tudíž neznáme autory díla.

Mezi naše nejstarší dochované příklady deskového malířství pocházejí ze 40. let 14. století. Naštěstí se z písemných dokladů dovídáme o přeložení starších oltářů do nových kostelů a o deskových obrazech, které zakoupil břevnovský opat Bavor na začátku století, takže nelze pochybovat o tom, že v Čechách nevznikaly deskové obrazy již od počátku století.

Za naše nejstarší zachované památky se považují Predela roudnická, Antependium z Pirny (vyšívaný obraz) a nástěnné malby v Roudnici. Všechny tři památky pravděpodobně vznikly v dílně pracující pro biskupa pražského Jana IV. z Dražic. V Predele se setkáváme s úsilím o plastické zdůraznění tvaru, jež je italským přínosem. Těsnější spojení s Itálií se projevuje v dílech vzniklých po polovině pátého desetiletí 14. století. Především je to Madona mostecká, nejstarší dochovaný mariánský obraz české deskové malby, která zároveň představuje kompoziční typ mariánského obrazu pro pozdější léta - dítě je na pravém matčině lokti, drží stehlíka a hraje si s matčiným prstem a Madona má hlavu zahalenou závojem.

4

Predela roudnická, před 1343 NG Madona mostecká, před 1350, NG

Mistr Vyšebrodského oltáře

Byl činný jako malíř deskových obrazů a vedoucí mistr velké dílny, která působila kolem poloviny 14. století pravděpodobně v Praze. Jeho malířská technika nemá přímé obdoby v evropské malbě, ale je z ní možno vysledovat vlivy západoevropské, byzantské a italské. Italské podněty (hlavně z boloňské oblasti) se projevily především v důrazu na světlo, barvu, smyslovou krásu, měkkost, lyričnost, krásu a z velké části lidskost.

Umělec je nazván podle oltáře z cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Oltář, který tvořilo devět tabulí, a pravděpodobně měl podobu buď čtvercového retáblu 3 x 3 tabule nebo byly desky řazeny za sebou, aby jim bylo dodáno na dramatičnosti a devočního smyslu.

Na deskách jsou výjevy z Kristova života rozčleněné do tří etap - mládí - Zvěstování Páně, Narození Páně a Klanění tří králů, utrpení - Kristus na hoře Olivetské, Ukřižování a Oplakávání a oslava - Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a Seslání Ducha Svatého. Spojující postavou všech děl je Panna Marie, které byl kostel ve Vyšším Brodě zasvěcen.

Ve všech výjevech se setkáváme se snahou o zlidštění náboženského námětu. Malíř se soustředil na momenty lidského kontaktu - objetí, polibky, slzy a city - žal, úžas, něhu. Předznamenal tak nový způsob zobrazování, jehož základem je uvážlivé volení barevnosti.

Barvy jsou odstupňovány podle námětu - zářivé ve výjevech Kristova dětství, temnější v pašijových výjevech a teplý až ohnivý v Seslání Ducha Svatého. Svoji pozornost věnoval i podrobnostem - zvířatům a květinám. Velmi zajímavým prvkem je pak malba zemského povrchu, který by měl symbolizovat skály a vyprahlou zem, podat zdánlivý efekt prostoru. Celým cyklem probíhají tehdejší teologické a ikonografické symboly, které je v dnešní době

Po roce 1345 vzniknul obraz Madony z Veveří. Typ Mostecké Madony je obohacen o některé prvky: koruna ve vlasech Madony, dítě zahalené chitonkem, sedící, obracející se k matce a držící se cípu její roušky. Tím bylo docíleno spojení a citová vazba. Postavy jsou intimněji pojaté a lidštější, tvář Madony má příznačné české lyrické rysy. Tento námět byl pak kopírován a dále rozvíjen a rozšířil se do celé střední Evropy. Bere si vzor v Madoně zbraslavské, kde je hlavním rozdílem barva Madonina roucha.

U tohoto typu Madony je důležitá symbolika stehlíčka v ruce, který v této radostné chvíli značí jeho pozdější utrpení na kříži.

Jeho dílna pokračovala ve své činnosti i v následujícím desetiletí ve znamení dalšího zlidšťování. V druhé polovině 14. století tato dílna vyprodukovala další skvosty - Madona Římská, Madona zbraslavská, Madona kladská, Madona Vyšehradská nebo třeba překrásný diptych s bolestným Kristem a Madonou.

Z hlediska historických pramenů je zřejmé, že objednavateli u tohoto autora byli bohatí lidé a tudíž se dílo mistra Vyšebrodského oltáře stalo aristokratickým dvorským uměním.

5

Madona z Veveří, kolem 1343-1450, NG

Objednavatelem Vyšebrodského oltáře byl, jak se předpokládá, Petr I. z Rožmberka, který je vyobrazen jako klečící donátor na obraze Narození Páně s erbem Rožmberků. Madonu kladskou si objednal arcibiskup Jan Očko z Vlašimi a Madonu Vyšehradskou jeho nástupce Arnošt z Pardubic.

Ukřižování vyšebrodské, kolem 1350

6

Narození páně, kolem 1350, NG, detail

Madona Římská, po 1350, NG

7

Vyšebrodský oltář, kolem 1350, NG

Mistr Theodorik

Politickým záměrům Karla IV. toto umění příliš nevyhovovalo, protože potřeboval něco monumentálnějšího. V roce 1348 zakládá Karel IV. hrad Karlštejn a již z Marignolliho kroniky se dozvídáme o fresce sv. Mikuláše v hradní kapli, která mu byla zasvěcená, a že v roce 1355 byl dokončen rodokmen Karla IV. v palácové síni.

V tomto období také vznikají destičky s Klaněním tří králů a Smrtí Panny Marie jako poděkování papeži Inocencovi IV., který byl jeho přítelem a učitelem, za to, že se stal císařem. V nich můžeme spatřit znaky počínajícího slohu Karla IV. Skutečným příkladem tohoto slohu je Ukřižování emauzské, s postavami s typickými širokými tvářemi, tvarovou měkkostí a hrou světla.

Proto se jeho dvorním malířem stal Mistr Theodorik.

V historických pramenech je různě nazýván např. Mgr. Theod, Magister Theodoricus, Theodoricus pictor a je tak českým nejstarším malířem, kterého známe jménem. Za výzdobu hradní kaple sv. Kříže na Karlštejně mu císař Karel IV. daroval statek Mořina u Karlštejna. Jeho dílem je soubor 130 deskových obrazů. Obrazy se dodnes zachovaly v autentickém uspořádání a tvoří tzv. nebeské vojsko Kristovo. Zahrnuje všechny členy nebeské hierarchie - mučedníky, biskupy a vyznavače, panovníky, panny a řeholnice. Toto vojsko mělo chránit v kapli chované ostatky svatých a Kristova utrpení a zvláště korunovační klenoty Svaté říše římské. Výzdoba kaple vznikla v neuvěřitelně krátké době - v letech 1365 - 1367 a je jedinečným příkladem naší gotické malby 70. let 14. století.

Portréty svatých se vyznačují velkými obličeji a široce otevřenýma hlubokýma očima, důraz je kladen na barvu a světlo. Barvy rouch, zvláště těch modrých, jsou vystupňovány až k bílé a to jim dodává na zářivosti a plasticitě. Nelze předpokládat, že všechny obrazy jsou dílem jen mistra Theodorika. Theodorik spíše načrtl předpokládanou podobu a obraz dodělal jeho pomocník. Mistrovu ruku můžeme vysledovat na obrazech oltářní stěny, kde většina obrazů je jeho dílem. Některé obrazy byly malovány podle šablon, aby bylo přesně vyznačeno, kde bude zlacení a aplikace. Svědčí o tom stejná kompozice některých obrazů, kde byly pouze zaměněny atributy. Jako jedny z posledních vznikly obrazy církevních otců, o čemž svědčí zátiší s knihami a psacími potřebami.

Zajímavé jsou na nich i některé detaily. Aplikace použité na obrazech (pozadí, zdobení rouch světců…) byly vymačkávány formičkami z hmoty sestávající se z klihu a křídy a následně byly zlaceny.

Zvláštností je, že mistr Theodorik neměl téměř žádné žáky nebo následovníky. Možná je to dané skutečností, že výzdobu kaple sv. Kříže mohl zhlédnout jen omezený okruh lidí. Pod vlivem Theodorika byla vytvořena Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, kde je patrné, které postavy maloval mistr a které pouze jeho učni.

8

Devět desek z celkových 130 ze souboru na hradě Karlštějn (1360-1364) Svatý biskup Svatý Vít Svatá KateřinaSvatá Alžběta Svatý Jeroným Svatý VolfgangBolestný Kristus Svatá Anna Samotřetí Svatý panovník

Po jeho smrti se umělecký vývoj ubíral opačným směrem. Jeden z jeho následovníků vytvořil roku 1371 Votivní desku pro arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi.

Deska představuje Karla IV., jeho syna Václava a arcibiskupa Jana doporučované zemskými patrony Panně Marii.

V sedmdesátých letech 14. století se vzdula vlna zbožnosti související s úsilím o prohloubení duchovního života. Tehdy v umění začínají zesilovat tendence k idealizaci lidské postavy v jejím zjevu, typu i výrazu zduchovnělé tváře.

9

10

Votivní deska Jana Očka z Vlašimi, po 1350, NG

Mistr Třeboňského oltáře

Mistr Třeboňského oltáře, je náš nejvýznamnější gotický umělec vůbec. V jeho díle se spojily vlivy domácí, francouzské a italské gotiky. Pro jeho dílo jsou typické měkce modelované tvary, šerosvit umocňující pocit tajemnosti a něžně líbezné ženské tváře. Nový přístup se neprojevil v jejich epickém líčení, ale v citovém výkladu a vnitřním prožitku. Svatý děj sice byl přenesen do roviny lidského života, ale neztratil nic na náboženském smyslu.

Obdivuhodný je i malířův zájem o skutečnost. Dovedl zachytit nejen krajinu, zvěř, šaty a zbroj, ale i různé hmoty jako kov a kámen. Malíř balancuje mezi abstrakcí a realitou.

Největším spojencem malíře se stala barva, intenzivní, vystupňovaná od žhavých tónů k světlým odstínům, která ve spojení se světlem, které rozpouští místní barvu, vytváří jemné přechody. Umělec je nazván podle velkého křídlového oltáře z kostela sv. Jiljí při klášteře augustiniánů - kanovníků v Třeboni.

Tři desky z oltáře představují Kristovy pašije: Kristus na hoře Olivetské (zadní strana – Sv. Kateřina, Magdaléna a Markéta), Kladení do hrobu (zadní strana – Sv. Jiljí, Řehoř a Jeroným) a Zmrtvýchvstání (Sv. Jakub ml., Bartoloměj, Filip). Augustiniánský řád neodmítal spojení smyslově dostupné krásy se zbožností.

Zároveň se v oltáři zobrazila myšlenka bezprostředního osvícení člověka Bohem a některé ikonografické zvláštnosti jako zmrtvýchvstání ze zapečetěného hrobu, ve kterém sv. Augustin spatřoval paralelu k zavřenému klínu Panny Marie. V tomto pohledu vyšel mistr vstříc požadavkům objednavatele, ale vyjádřil v i své vlastní přesvědčení.

Mistr Třeboňského oltáře vnesl do umění diagonální kompozici a oddělil tak například v desce Krista na hoře Olivetské prostor na tři části, kdežto na desce s kladením do hrobu diagonální řešení nahrazuje často zobrazovanou postavu v pravém dolním rohu puklinou.

Mezi jeho další díla patří Madona roudnická, která je zcela jinak řešena a obnovuje po krátké přestávce typ české milostné Madony. Postavy již nejsou otočeny k divákovi, ale proti sobě a Ježíšek je na levé straně Madony. Je mezi nimi patrný blízký vztah a to navozuje dojem lidskosti.

11

12

Madona roudnická, po 1385, NGBolestná Madona, před 1380, NG

Adorace hlubocká, před 1380, NG Sv. Kryštof, Církvická deska, před 1380, NG

13

Kristus na hoře Olivetské, po 1380, NG zadní strana desky Kristus na hoře Olivetské – Sv. Kateřina, Magdalena a sv. Markéta, po

1380, NG

Kladení do hrobu, po 1380, NG Zmrtvýchvstání Krista, po 1380, NG

Situace v umění v pozdní gotice

Vrchol krásného slohu však znamená až poslední desetiletí 14. století. Pro malířství je typický kult fyzické a duchovní krásy. Všechny znaky krásného slohu má Epitaf Jana z Jeřeně. Za povšimnutí stojí krásně modelované drapérie rouch.

Dalším významným dílem je Votivní deska z Dubečku a Madona svatovítská. Typem kompozice se Madona odvolává na Madonu mosteckou. Malíř Svatovítské Madony byl obeznámen s tvorbou Mistra Krumlovské Madony, se kterým sdílí půvab dívčího a dětského typu a hravý spád záhybů. Sochařskou předlohu předpokládá i Madona jindřichohradecká. Na samém sklonku 14. století vznikl Veraikon svatovítský, který předznamenává umění počátku 15. století.

Pro toto období je typické znační rozšíření mariánského obrazu a malovaná figurální výzdoba rámu, slavnostní nehybnost a kultovní vážnost atmosféry obrazu. Sem patří Madona svatotrojická, Madona svojšínská a Madona vyšebrodská. Z doby kolem roku 1410 je Oltář roudnický se Smrtí Panny Marie, první větší křídlový oltář zachovaný v úplnosti. Vážnost a nehybnost intenzivně vyzařují zvláště ze středu oltáře.

Významnou památkou je i Kapucínský cyklus, čtrnáct desek s poprsími Krista, Marie, Jana Křtitele a apoštolů, který tvořil v kostele ikonostas. Byzantizující vzor je zcela přetvořen v duchu krásného slohu. Poprsí se od sebe liší i vzájemnou fyziognomií, ať už stavbou lebky, nebo vyjádřením typu pokožky.

14

Zdroje

Monografie:

FAJT, Jiří, CHLUMSKÁ, Štěpánka. Čechy a Střední Evropa 1200-1500. 1. vyd. Praha : Národní Galerie v Praze, 2006. 152 s. ISBN 80-7035-327-9.

BLAŽÍČEK, Oldřich J., et al. Staré České umění. 1. vyd. Praha : Národní Galerie v Praze, 1988. 240 s., 461. ISBN 59-601-87.

PEŠINA, Jaroslav. Česká gotická desková malba. 2. vyd. Praha : Odeon, 1978. 80 s., 45. ISBN 01-503-78.

Webové stránky:

http://mujweb.atlas.cz/www/gotika1/index.html

www.jaroska.cz/elearning/dk/prezentace

http://www.artchiv.cz/GALERIE/UMELECKY_SMER/10015--Gotika.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Mistr_vy%C5%A1ebrodsk%C3%A9ho_olt%C3%A1%C5%99e

http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/docs/cz/osobno_mivyol.xml

15