Channeling (William Kautz)Schopnost takto poskytovat informace je obvykle buď spontánní, nebo nechtěná. Lze ji také někdy vypěstovat. Channeling je velice vzácný fenomén, ale v poslední době se jím zabývá stále více lidí.

Prastarý jev, kterému se dnes říká channeling (čti čeneling), se opět dostal do centra zájmu veřejnosti. Asi každý již o tom slyšel nebo ví od přátel, z televize nebo časopisů, a možná dokonce i zná někoho, kdo se channelingem zabývá. Naneštěstí populární prezentace vtiskla channelingu pečeť něčeho bizarního, strašidelného a dokonce i škodlivého. To je ale dojem skutečnosti na hony vzdálený. Rád bych v tomto článku poopravil některé nesprávné pohledy na channeling v naději, že výsledky vědeckých výzkumů pomohou tento jev pochopit, a co je nejdůležitější, s nadějí, že lidé tento velmi mocný nástroj začnou chápat jako důležitou součást lidských potenciálů.

Channeling je nejlépe pochopitelný, když se jím začneme zabývat jako jedním z aspektů intuice, nebo kapacity mysli zprostředkovat přímé poznání, bez racionálního myšlení a bez použití paměti. Jak napsal švýcarský psycholog Carl Gustav Jung, intuice je jednou ze čtyřech základních funkcí lidské mysli (ty další jsou myšlení, pocity a smyslové vnímání). Zjednodušeně řečeno, intuice funguje jako komunikační spojení běžného vědomí s  hlubšími vrstvami podvědomí, kterému Jung začal říkat kolektivní nevědomí. Podvědomí pak mezi těmito stavy funguje jako tlumočník a zprostředkovatel.

Mnohé z funkcí a aspektů channelingu bylo diskutováno a zkoumáno v Centru pro aplikovanou Intuici, organizaci, která existovala mezi roky 1977 až 1992 v Kalifornii. CAI řídila výzkum podstaty intuice a v rámci výzkumu některých možností intuice úzce spolupracovala s týmem asi patnácti velmi nadaných „expertů na intuici“.

William KautzChanneling

Díky bohům jsem byl od dětství navštěvován polobožskými bytostmi, jejichž hlasy mi občas pomohly porozumět, ale nikdy mi neurčovaly, co dělat.

Sokrates

Channeling je zvláštní forma intuitivní komunikace, při které jedinec (channel - v češtině neexistuje adekvátní slovo, protože termínu „kanál“ se použít nedá) dosáhne takového stavu, že je schopen slovně nebo písemnou formou poskytovat informace, jejichž zdroj se zdá být plně mimo jeho nebo její vědomí. Tento stav bývá velmi různý, od malých posunů bdělého vědomí až ke stavu, který připomíná hluboký spánek nebo trans. Řeč sama bývá někdy velmi dramatická, jindy bizarní, hlas se někdy zdá velmi vzdálený, jindy jakoby mluvila zcela jiná osoba, jejíž řeč a manýry se naprosto liší od řeči a způsobů člověka, který informaci předává. Původnímu zdroji informací lze klást otázky a vést s ním smysluplný dialog. V naprosté většině pak rozsah informací přesahuje znalosti a minulé zkušenosti osoby, která hovoří.

Schopnost takto poskytovat informace je obvykle buď spontánní, nebo nechtěná. Lze ji také někdy vypěstovat. Channeling je velice vzácný fenomén, ale v poslední době se jím zabývá stále více lidí. Většina informací, které jsou takto předávány, je bohužel zcela nesmyslná. Sám proces channelingu se někdy může zdát zmanipulován, jindy skutečnosti může být pro předávající osobu velmi náročný. Při správných podmínkách však může být proud takto předávaných informací velmi přesný, inspirující, soucitný a někdy i moudrý. Pokud je proces předávání informací správně provozován a kontrolován, může sloužit jako velmi mocný a praktický intuitivní zdroj informací, rad a pochopení.

Abychom tento fenomén mohli efektivně využít, musíme nejdříve pochopit jeho vnitřní zákony a také nalézt vhodnou cestu shody s těmito zákony. Nabízí se totiž několik otázek. Je channeling darem, který by měl být povzbuzován a dále rozvíjen, nebo je to něco nebezpečného, čemu bychom se měli vyhnout? Proč je počet takto komunikujících osob stále větší - nebo proč si toho zvýšenou měrou právě v současné době všímáme? Co by člověk měl dělat, pokud se sám ocitne v takové situaci, zvláště pokud by to neuměl zastavit?

Doufám, že tento článek pomůže komukoliv, kdo se ocitne v procesu channelingu, ať už úmyslně nebo jako spontánní channelingový novorozenec. Možná také pomůže rodinným příslušníkům nebo spolupracujícím terapeutům. Byl bych rád, kdyby tento jev pomohl lépe pochopit, a kdyby přispěl k tomu, abychom s ním lépe, adekvátně a konstruktivně zacházeli.

- historie a současnost. Psychologie tradičně nazírá channeling jako psychickou poruchu, která musí být vyléčena, aby se tak jedinec navrátil k normalitě. Pozitivnější názor na channeling přišel až s transpersonální psychologií.

První důvěryhodné zprávy o channelingu se datují z doby před čtyřmi tisíci lety a celou historií se znovu opakovaně objevují takřka ve všech kulturách, ze kterých se dochovaly psané záznamy. I některá velmi uznávaná literární a umělecká díla vznikla tímto způsobem. V současnosti se channeling otevřeně a se sociálním respektem běžně provozuje v takzvaně necivilizovaných společnostech. Není považován za něco nenormálního nebo dokonce patologického, naopak, je vnímán jako dar. Možná, že právě nedostatek intelektuální orientace těchto kultur způsobuje četnost výskytu a akceptovanost umění takto předávat informace.

Západní civilizace channeling nikdy zcela neuznávala, ačkoliv zcela jistě celou dobu existoval jako undergroundová a někdy patologická aktivita. Občas je přece jen populárnější, tak jako se stalo v polovině 80. let, kdy channeling začal praktikovat tisíce lidí, kdy jej objevila média, kdy se objevil tucet takto napsaných knih, spousta článků, několik televizních reportáží a dokonce i několik filmů, ve kterých bylo možné vidět proces channelingu. Naneštěstí jen v několika případech byl fenomén channelingu prezentován dobře a nebo aspoň slušně. Lze zmínit tři čtyři velmi dobré knihy:

Hastings, Arthur: With the Tongues of Men and Angels, A Study of Channeling (1991),

Klimo, Jon, Channeling: Investigations on receiving Information from Paranormal Sources (1987),

Ryerson, Kevin and Stephanie Harolde, Spirit Communication: The Soul´s Path (1989),

Kautz, William H. and Melanie Branon, Channeling: The Intuitive Connection (1987).

Ačkoliv je dnes channeling méně podezřelý, než býval, stále je praktikován jako činnost intuitivní, spíše privátní než veřejná a spíše jako nástroj poznání sebe sama nebo pomůcka při duchovním vývoji.

Ještě nedávno lidé věřili tomu, že ti, kteří takto přijímají určitá poselství, jsou kacíři, protože se všeobecně věřilo, že „boží pokyny“ mohou obdržet jen kněží. Kacíři byli samozřejmě krutě pronásledováni a trestáni. Dnes je společnost již přece jen tolerantnější a nikdo není za přinášení poselství trestán nebo upalován. Stále větší počet lidí je ochoten vyslechnout si poslední zprávy „z odjinud“.

Západní náboženství byla k channelingu, nebo přinejmenším k těm, kteří ho prováděli, a kteří mohli být považováni za posly, nebo mluvčí boží, různě tolerantní. Bible a jiné posvátné texty byly zcela jistě sepsány právě pomocí channelingu (náboženské autority dávají přednost termínu božská inspirace). Channeling ale není vrozeně duchovní, či od počátku zlý, jak se někteří snaží fundamentalisté naznačit. Nicméně některé takto zprostředkované texty jsou považovány za vysoce duchovní. Některá východní náboženství (např. tibetský buddhismus) si vysoce váží těch, kteří dokáží hovořit v transu.

Po většinu historie však zavedená náboženství nazírala channeling velmi dogmaticky, a dokud se nepřesvědčila, že takto předávané informace jsou v souladu s danou doktrínou, i velmi podezřele. Náboženství, jejichž adepti strávili léta duchovními cvičeními, brala tento druh psychických jevů jako něco nežádoucího a škodlivého. Existují samozřejmě důležité výjimky, avšak většina náboženských autorit není o channelingu informována lépe, než běžná média a veřejnost. Ve strachu z podivnosti channelingu se bojí o tomto jevu otevřeně diskutovat, studovat ho, nebo si dokonce klást relevantní otázky.

Psychologie tradičně nazírá channeling jako psychickou poruchu, která musí být vyléčena, aby se tak jedinec navrátil k normalitě. Občas se některým lidem skutečně přihodí vážné příhody a pak je tento postup vhodný. Ve velké většině jsou však lidé, kteří takto předávají a podávají zprávy, zcela zdrávi a ti nejlepší z nich jsou na žebříčku nesobeckého přístupu k duchovnímu životu umístěni velmi vysoko. Pozitivnější názor na channeling přišel až s transpersonální psychologií. Ta považuje channeling za další, ještě neprozkoumaný rys lidské mysli a otevřeně hovoří o jeho pozitivních i negativních aspektech. Uvažuje o tom, že to, co pozorujeme jako předávání informací, může být skutečně velmi podivuhodná a všeobecná lidská schopnost, i když zatím jen v latentním a přehlíženém stavu, a že jako všechny rysy lidského chování, má svou patologickou stranu. Pokud člověk předává informace pomocí channelingu a projevuje se jinak než normálně, podávání léků nebo doporučení na psychiatrické vyšetření zcela jistě nepomáhá.

V každém případě ještě neexistuje dost klinických otestovaných odpovědí na nejdůležitější otázky. Odpovědi možná tkví v subjektivnější a více individuální zkušenosti. Osoba, která provádí channeling, chce vědět: Co zažívám? Co to znamená? Je to fantazie mé mysli, nebo tomu mohu důvěřovat jako něčemu skutečnému a užitečnému? Co se to se mnou děje? Jak to mohu kontrolovat, rozvíjet, nebo zastavit, pokud by se mi to nelíbilo? Kdo mi pomůže pochopit, co se ve skutečnosti děje? Co bych s tím měl(a) dělat?

- formy channelingu. Jak lze tento způsob komunikace posoudit? Jak lze zhodnotit jeho pravdivost, význam nebo hodnotu?

Stejně jako u jiných bizarních aktivit, channeling je nesprávně chápán, protože to, jak to při něm vypadá, neodpovídá tomu, co se při něm skutečně děje.Dokonce i terminologie mate, protože popisovaná slova znamenají pro různé osoby něco zcela různého. V širším smyslu slova takto přijímá či předává informace každý z nás, protože všichni jsme občas inspirováni něčím, co vypadá, jakoby přišlo odněkud z prostoru mimo nás. A každý z nás tak funguje ve snu, nebo ne? Stačí si jen pokusit se vzpomenout, v kolika okamžicích našeho života nám poradila "intuice". Každý člověk si přitom vybírá vlastní formu vyjádření. Někteří si vyberou formu, která odpovídá stavu transu, jak bylo již zmíněno.

Praxe transovních nebo částečně transovních forem channelingu se také případ od případu liší. Osoba, která předává informace, může být zcela bdělá (vědomý channeling), nebo může spát, nebo být ve stavu někde mezi bděním a spánkem - transem. To záleží na metodě, kterou si on či ona podvědomě zvolili.Osoba v transu si vůbec nemusí vzpomenout, o čem třeba celé hodiny vyprávěla, zatímco byla "mimo". Někteří ale při channelingu chodí, pijí kávu nebo dokonce telefonují. Na druhé straně ti, kteří provozují vědomý channeling, jsou zcela bdělí, jakoby jen tak konverzovali. Jak již bylo naznačeno, takto zprostředkovaná řeč většinou pochází z nějakého vzdáleného nebo nadpozemského zdroje, která bývá označena jako „bytost“ nebo „entita“, a která zjevně není v žádném přímém vztahu k osobě, která channeling provádí.

Výzkum potvrdil, že vnější forma channelingu není v žádném vztahu ke kvalitě předávaných informací. Jinými slovy, vnější projevy channelingu nijak nesouvisí s kvalitou, přesností, hloubkou nebo důvěryhodností poskytovaných informací. Obsah channelingu nemá nic společného s tím, jak je channeling prezentován.

To platí zvláště v případech, kdy je proces channelingu doprovázen ještě paranormálními nebo parapsychologickými jevy, jako jsou předpovídání budoucnosti, neobvyklé fyzikální jevy, nebo výskyt osobních informací, které může znát jen posluchač. Platí to i o případech, kdy je poselství předáváno osobnostmi, které tvrdí, že jsou nějakou historickou postavou (Sokrates), zesnulým příbuzným (strýček Harry), mimozemšťanem (Ultron), náboženskou postavou (archanděl Gabriel), nebo nějakým "pověřeným představitelem božím". Entity, které informace předávají, si dávají jména a vytvářejí své osobnosti, aby tak byly víc důvěryhodnější. Samozřejmě, každá z těchto možností může být, aspoň v určitém slova smyslu, pravdivá - prostě nevíme. Dokud ale skutečně nevíme, je dobré vyvarovat se předčasných závěrů. V každém případě se ale vyplatí neposuzovat poselství podle způsobu, kterým bylo předáno.

Tyto podivné vlastnosti channelingu se zdají být určitou částí hry, spojené s komunikací hlubších a vnějších částí mysli. Mohou být tak bizarní a nepravděpodobné, jako jakákoliv jiná symbolická příhoda, zjevující se ve snech. Zjevené osobnosti mohou být jakousi součástí původní osobnosti. Většina lidí, kteří channeling provozují, připouští, že nemají nejmenší ponětí o tom, jestli je předávaná informace z vnějšího zdroje, nebo pochází z nich samých, ačkoli většinou mají pocit, že přichází z vnějšku. V každém případě ale způsob channelingu není to, o co tu jde. Tak jako ve snech, channeling nabízí člověku pohled za formy a obrazy, dokonce i za jazyk, aby se pokusil najít samotné poselství a jeho hlubší význam, skrytý za prezentovanou formou.

Jak tedy lze tento způsob komunikace posoudit? Jak lze zhodnotit jeho pravdivost, význam nebo hodnotu? Tak jako ve všech jiných intuitivně nabytých informacích, channeling musí být posuzován výhradně na základě samotné takto získané informace, nezávisle na tom, kde, jak a kdo se zdá být zdrojem. Je to podobná situace, jako když nasloucháte někomu, kdo sedí ve vlaku na protějším sedadle. Může to být člověk s velkou autoritou, může mít kouzelné jméno, může být dobře oblečený, může být přítel slavných osobností, nebo může citovat prapodivné věci. Může ale také vypadat odpudivě, nebo hovořit velice tiše až stydlivě, nebo se vyhýbat vašemu pohledu. Může vám poskytnout něco, co jste už dlouho hledali, nebo může hledat on u vás něco, co sám hledal. Ze samotného vzhledu nic z toho nemůžete tušit předem. Jediné, co můžete dělat, je otevřeně a celou svou osobností mu naslouchat, a odložit své rozhodnutí o tom, jestli mu budete důvěřovat nebo ne, až podle toho, co bude říkat. O totéž jde v channelingu.

Každý výrok při channelingu je třeba brát pouze jako určitou ideu, hypotézu, nebo možnost - něco, co může být pravda - a pak se zeptat: dává mi to smysl? Je to srovnatelné s tím, co už vím? Souhlasí to s principy, kterými se řídím? Jestliže to nedává žádný smysl, nebo nesouvisí s ničím, o co se dá opřít, pak by se tím člověk měl přestat zabývat, nebo přinejmenším pustit to z hlavy, dokud se nezjeví lepší pozice, ze které bude moci být učiněno věrohodnější rozhodnutí. Člověk také může zkusit otestovat zdroj informací při channelingu sérií otázek, týkajících se jeho principů a důvodů, protože každý takovýto zdroj možnost poskytnout víc informací o sobě, uvítá. Při posuzování kvality informací musí důvěřovat vlastní intuici, i když se možná zdá ne tak vyvinutá, jako intuice osoby, která informace channelingem předává. Ona sama je zde pouze jako spoušť, jako nějaký druh intuitivního zesilovače. Toto je základní princip interpretace a možného přijetí takto získávaných informací.

- Osobnosti. Kdo jsou ony „osobnosti“, jejichž poselství jsou channelingem předávána?

Zatím jsou spojeny se spoustou nezodpovězených otázek. Leží jejich původ uvnitř nebo mimo mysl, která channeling zprostředkovává? Jestli leží uvnitř – jedná se o nějaký tvořivý důsledek práce podvědomí? Nebo to jsou ozvy duší již mrtvých lidí, jak naznačují spiritisté, nebo osobností, které existují, ale nemají těla jako my? Jestli ano, pak asi „žijí“ více, než jsme si dosud mysleli. Můžeme je považovat za moudré bytosti? Z jaké reality či dimenze k nám hovoří? Je podobná té naší nebo zcela odlišná? Existují někde v minulosti nebo v realitě mimo čas? Atd.

Odpovědi na ty to otázky byly mnohokrát předávány přímo v poselstvích během channelingu, nebo také lidmi, kteří channeling provozují. Protože neexistují jiné důvěryhodné, např. psychologické pokusy o vysvětlení těchto problémů, zkusme je prověřit.

Zkušení mediátoři obvykle říkají, že osobnosti, které předávají informace, cítí jako nějakou „energii“, která proniká do jejich mysli ve formě láskyplného a pomoc nabízejícího přítele či rádce. On, ona (nebo ono) k nim hovoří bez zvuku, nebo předává přímo do mysli obrázky nebo myšlenky. V naprosté většině jde o jednu osobnost, někdy se jich ale simultánně vyskytuje víc. Někdy je předáván i jakýsi mentální obrázek toho, jak ona „osobnost“ vypadá. V některých případech je osoba, která provozuje channeling, v takovém stupni transu, že pro ni neexistuje jiná osobnost než ta, jejíž informace předává. Jedná se samozřejmě o pocity velmi subjektivní, přesto ale mohou posloužit k získání informací o zdroji předávaných informací. Pokud někdo začíná s channelingem, nikdy se nedá předem očekávat cokoliv z již známých skutečností.

Samy takto komunikující osobnosti vysvětlují, že nejsou součástí osoby, která channeling provozuje, že jsou skutečně existující nehmotné bytosti, ale že v současnosti nežijí pozemské životy. Říkají, že takto spolupracují s takovými lidmi (provozujícími channeling), kteří jsou schopni odložit své ego a své osobnosti natolik, aby jim samotným umožnili přímo do jejich myslí předávat určité vybrané myšlenky, nebo které dokáží většinou podvědomě předávané myšlenky formulovat v podobě obrazů, slov nebo srozumitelných vyjádření. využívají k tomu všech obvyklých možností, tedy slov, hlasu, základních vědomostí a dokonce i pohybů těla osoby, která informace předává. Takto předávané informace mají u většiny nejlepších vyznavačů channelingu vždy podobu laskavého vedení a nápomocných rad, které nijak nekolidují s individuálními preferencemi. Jak z výše uvedeného vyplývá, některé „osobnosti“ nejsou zase až natolik vznešené a altruistické, přestože jejich úmysl mohl být dobrý, a některé jsou zcela evidentně docela sobecké a záštiplné.

Naskýtá se samozřejmě otázka, jak oddělit slova či myšlenky oné imaginární nehmotné bytosti od slov a myšlenek člověka, který channeling provozuje. Jsou tyto informace ovlivňovány jeho vírou, názory či náladou? Dle mých zkušeností se tyto dva zdroje míchají jen výjimečně, ale jasnou a přesnou hranici zatím nelze stanovit.

Je ale důležité přesně vědět, kdo je zdrojem předávaných informací? Pokud by člověk hledal skutečný důkaz o tom, že tyto nehmotné osobnosti existují mimo osobnost člověka, který provozuje channeling, pak by to skutečně potřeboval vědět. Jinak ale stejně musí prozkoumat vše, co se dá, a jít jaksi proti své intuici, která není pravděpodobně tak vyvinutá, jako intuice osoby, která se channelingem zabývá. Ta zde ovšem také funguje jen jako spoušť, onen pověstný „kanál“ imaginárního tv vysílání, nebo, jinak řečeno, jakýsi intuitivní zesilovač. Pokud se chceme věnovat interpretaci předávaného materiálu, právě tohle je důležité mít na paměti.

Jiná věc jsou jména a vlastnosti oněch imaginárních bytostí. Ty jsou neodmyslitelnou součástí channelingu a člověk může jen v údivu kroutit hlavou nad podivnými tituly a jmény, jazykovými zvyky atd. Nezdá se ale, že by bylo tak docela nutné tohle abnormální chování od samotného poselství, pokud je smysluplné, pozitivní a hodnotné, přísně oddělovat. Při své práci s asi dvanácti osobami, které aktivně provozovaly channeling, jsem se nikdy nesetkal ani s náznaky špatných úmyslů, naopak, vždy šlo o velmi pozitivní a laskavý přístup.

Stejné osobnosti také opakovaně zdůrazňují, že channeling je zvláštní intuitivní formou předávání poselství prováděnou po tisíce let ve všech částech světa. Tvrdí, že vždy hrály důležitou úlohu v rámci individuálního a sociálního rozvoje lidstva, a že tímto způsobem někdy navazovaly dialog s mnohými umělci, politiky, náboženskými vůdci a duchovněji zaměřenými lidmi. Zdůrazňují, že role toho, kdo channeling zprostředkovává, je vždy zcela dobrovolná, byť jejich volba channeling aktivně provozovat je mnohdy založena na spíše podvědomých pohnutkách.

Je třeba zdůraznit, že většina lidí na Západě má potíže channeling akceptovat také proto, že neexistují adekvátní pojmy, akceptovatelné modely, nebo odpovídající jazykový kontext. Je to jako kdybyste chtěli pětiletému dítěti vysvětlit, jak funguje televize: chybí mu znalosti základních pojmů, pomocí kterých by to šlo vysvětlit.

Například, pokud by člověk chtěl rozlišit, jestli je zdroj informací uvnitř nebo mimo mysl osoby, která channeling dělá, musel by se nejprve pokusit definovat, co je to „uvnitř“, co je to „vně“ mysli a co oba tyto stavy odlišuje. Možná neexistuje hranice mezi vnitřním a vnějším, možná je duše přirozeným pokračováním mysli a vědomí plynule přechází v podvědomí nebo nadvědomí. Podobně - jak bychom mohli tvrdit, že jde o duše zemřelých lidí, když ani nevíme, co to je duše? A jak bychom mohli pochopit, ze kterých dimenzí pocházejí - bez mapy nebo kalendáře oněch dimenzí?

Můžeme to vše ale chápat jako pozvání naslouchat otevřeným myslím a předávaným poselstvím a dostupným způsobem testovat v nich obsažené informace.

- Lingvistické zkoumání. Může být zkoumání lidské mysli prostřednictvím channelingově, tedy velmi intuitivně zaznamenávané řeči, nějak užitečné?

V Centru pro aplikovanou intuici byl vytvořen tým, který pracoval na projektu s názvem Babel group. Tým se skládal ze dvou psycholingvistů, dvou psychologů a několika lidí, kteří provozovali channeling. Protože lidská řeč je médium, skrze které probíhá také intuitivní komunikace, bylo by jistě zajímavé prozkoumat a lépe porozumět jejím mechanismům. Možná by to pomohlo také objasnit více poznatků o té části mozku, ve které řeč vzniká.

Bylo analyzováno několik zvukových nahrávek a pozorování několika zkušených channelingových osob. Vzorky se velmi různily, a přestože nebyl nalezen nějaký jednotící společný vzorec, studie zjistila následující:

Kulturní pozadí osobnosti, která se projevovala při channelingu, ovlivňovalo obvyklý styl řeči člověka, který channeling provozoval. Týkalo se to jak přízvuku, intonace, zvukové kvality, rytmu, výslovnosti, volby slovníku, pořádku slov i větné skladby. To naznačuje, že podobně jako je tomu u herců, styl jazyka je zcela jistě ovlivněn.

U mnoha lidí, kteří provozují channeling, ale k žádným přízvukovým nebo řečovým ovlivněním či zvláštnostem nedochází. Mnozí také tvrdí, že nevědí o žádné osobnosti, která by byla zdrojem informací, které v procesu channelingu předávají. V jiných případech zase přízvuk a jazykový styl evidentně neměl vůbec žádnou spojitost s obsahem intuitivní komunikace. Pokud se jednalo o zvláštní přízvuk, ve většině případů šlo o přízvuk britský nebo indický.

Takto zaznamenávaná řeč je obvykle nerozeznatelná od řeči, kterou by produkovala i osoba, která by nebyla ve stavu transu nebo hypnózy. Podle našeho názoru jsou odlišné formy jen odlišnou manifestací téže intuitivní komunikace. Typická jména, která si tyto nehmotné osobnosti přisvojují - např. Ekton, Ma Fu, Joshua, Indíra nebo Zartu - mají kouzlo vzdálených míst a dob a naznačují výjimečnou moudrost a patinu autority. Prakticky nikdo si neříká Harry nebo Bob. Velmi časté je používání zájmen my nebo oni na místo já a můj, což naznačuje, že ony osobnosti nebo „to“ je spíš kolektiv nebo tým osobností. Forma plurálu také dodává řeči jistou autoritu.

Tato zjištění naznačují, že ať už tyto bytosti, které pomocí channelingu takto s lidmi komunikují, používají jakoukoliv energii, nemají vlastní osobnosti nebo vlastní hlas, a musí je, aby jim bylo rozuměno a aby byly přijaty svými posluchači, vytvořit. Pokud je tomu skutečně tak, pak to, že si vybírají formu příjemných, sebejistých a laskavých osobností, dává smysl. Vybraná osobnost by také měla být kompatibilní s osobností člověka, který channeling provádí, a stejně tak s jeho jazykem a vzděláním.

Nějaká hlubší studie na toto téma by jistě přinesla velmi zajímavá zjištění. Hlubší analýzy řečových stylů by mohly prokázat, jaké části mysli člověka, který provozuje channeling, je ovlivněn nebo zabrána onou imaginární osobností.

- Slavné osobnosti channelingu. Nelze se zamýšlet nad channelingem a nezmínit alespoň několik známých lidí, kteří channeling provozují.

Edgar Cayce byl fotograf a učitel nedělní školy v malém městě ve státě Kentucky. Svou schopnost takto předávat určitá poselství zjistil, když mu místní hypnotizér pomohl zbavit se chronické laryngitidy. Tento spící prorok, jak je dnes znám, zjistil, že se může do stavu transu dostat prakticky kdykoliv a pro každého, komu chce takto předepsat ten jediný a správný lék na jeho nemoc. On sám nehovořil za jakoukoliv jinou bytost, a hlas, který slyšel, byl jeho vlastní. Když v roce 1940 zemřel, zůstalo po něm více jak čtrnáct tisíc psaných záznamů, určených lidem po celém světě, nejen co se týče speciálních zdravotních problémů, ale i informací o psychospirituálním původu jejich nemocí a otázek o hlubším smyslu lidského života vůbec. Popsal také různé historické situace, předpovídal různé události atd. Jeho pionýrská práce cele ve smyslu služby tak ustanovila základní vzor pro další slavné americké osobnosti, které se zabývaly channelingem.

Alice Baileyová se takto potkala se svým prvním duchovním učitelem, když jí bylo patnáct let. Když jí bylo dvacet devě let, začala „hovořit“ se svým „Tibeťanem“. Ten jí diktoval více jak čtyřicet peět let a Baileyová pak napsala tucet knih na nejrůznější duchovní témata. Její Tibeťan říkal, že „jeho práce je učit a rozšiřovat vědomosti nekonečné moudrosti, dokud to bude třeba. Záleží pak na každém člověku samotném, jak konečné pravdy pomocí té pravé praxe a správných cvičení intuice dosáhne.“ Velmi obsažná práce Baileyové je dodnes široce respektována a její knihy se stále čtou.

Arthur Ford svou schopnost objevil jako mladý muž. Jako vojákovi se mu během 1. světové války často v noci zdála jména vojáků, kteří se měli příští dny objevit na seznamu zemřelých. Ve stavu transu pak dokázal předpovědět i jiné události, včetně správných čísel kódovaného poselství, které velký iluzionista Houdini zanechal své ženě těsně před svou smrtí, aby tak otestoval, jestli dokáže komunikovat „odtamtud“.

Jane Robertsová, spisovatelka z New Yorku, objevila tuto schopnost v roce 1963 a brzy zvládla formu přímé řeči s osobností, která se sama nazvala Seth, „bytost, již nesoustředěnou do hmotné skutečnosti“, která jí nadiktovala několik vynikajících knih o podstatě mysli, lidského vědomí a nehmotných světech. Tyto knihy jsou asi nejlepší materiál, který kdy v procesu channelingu vznikl.

Celkem nedávno začala Pat Rodegastová naslouchat hlasu ve své mysli, ze kterého později vznikla spolupráce s osobností, která si říká Emmanuel. Rodegastová napsala tři nádherné knihy o praktické a laskavé moudrosti duchovnosti a po celé roky pořádala veřejná setkání.

Velmi impozantní je také trilogie nazvaná Kurs zázraků. Tento velmi propracovaný myšlenkový systém duchovní filosofie byl formou vnitřního diktátu po několik let zprostředkováván Heleně Shucmanové, skeptické profesorce psychologie Kolumbijské university. Kurs zázraků je tak unikátní, že se téměř vymyká jakémukoliv pokusu o stručnou charakteristiku. Možná by stačilo uvést, že od svého prvního vydání v roce 1976 byl vydán již v milionech kopií v mnoha překladech na celém světě a byl také předmětem pozornosti stovek známých učenců, psychologů a veřejných osobností.

Seznam by mohl pokračovat tuctem dalších jmen (uveďme namátkou nedávný velký úspěch Neale Donalda Walsche s knihou Hovory s Bohem) a přesto by nemohl ani naznačit přínos stovek vynikajících lidí, kteří se v tichosti nenápadně zabývali channelingem v posledních čtyřiceti letech. Osobně jsem mnohé z nich znal. Většinou si svou unikátní schopnost nechávali pro sebe a byli diagnostiky, terapeuty, podnikatelskými poradci a mnoha dalšími profesemi většinou jen sami pro sebe či své bližní. Ve většině svých prací dávali najevo upřímnou touhu sloužit jiným bez jakéhokoliv zisku.

- Jak se naučit channeling? Naučit se získávat informace pomocí channelingu se rozhodlo mnoho lidí a mnozí to také intuitivně zvládli ke své spokojenosti.

Pokud si ale nejste jisti sami sebou, doporučuji abyste začali z pozice, při které se soustředíte na rozvoj vaší intuice pomocí méně specifických prostředků, aniž byste se soustředili konkrétně na channeling. Ten se přirozeně zjeví později ve správném čase. Pokud ne, netrapte se tím - channeling není pro každého a rozhodně se nedá vynutit.

Pokud vás channeling fascinuje, měli byste si položit především otázku, co budete se svou schopností dělat poté, co ji v sobě objevíte a zdokonalíte. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdybyste se rozhodli pomáhat jiným. Praxe channelingu však, tak jako práce pilota nebo chirurga, vyžaduje jak talent a dovednost, tak spoustu trpělivé práce. Využívat channelingu k pomoci druhým pak vyžaduje i mnohé další schopnosti, včetně zodpovědnosti. Každý by se měl tedy vážně zamyslet, jestli je na tento úkol zralý.

Pro tento zdánlivě konzervativní přístup je celá řada důvodů. Zkoušet zvládnout channeling vyžaduje zvládnout některé základní kroky a principy práce s rozvinutou intuicí. Pokud využíváte takto vědomě své intuice i ve svém běžném životě, pak zde nebude žádný problém. Pokud ne, výsledky mohou přinést spíše zmatek a jak určité bloky ve schopnosti učení se, tak nebezpečí určitých pastí ega. Channeling je zvláště mocná a dramatická forma intuitivního projevu a je snadné nechat se svést z cesty a přestat být schopen posuzovat takto získané informace kriticky. Člověk může channeling provozovat jako něco, co přišlo samo, nebo méně nevinně, aby imponoval jiným, nebo dokonce nad nimi získal vliv, nebo jako určitou formu téměř božského ospravedlnění svých vlastních myšlenkových koncepcí. Pokud si myslíte, že jste vůči takovémuto chování imunní a chcete pokračovat, možná máte pravdu, ale mějte na paměti, že mnozí jiní s podobnými předsevzetími a podobnou jistotou o své imunitě do výše zmíněných pastí přesto spadli.

Dle mých zkušeností při práci v CAI se přinejmenším tři čtvrtiny z těch několika desítek lidí, kteří se systematicky channelingem zabývali, potkalo s určitou formou problémů, pramenících právě z těchto pokušeních. Někteří z nich dokonce channeling vyučovali. Tyto osobní nedostatky nejsou při channelingu samy o sobě tím největším problémem. Nejlepší recept na vyhnutí se zmatku a blokům a jiným zneužitím je přinejmenším začít pod dohledem zkušeného učitele nebo rádce. Pokud se ve vás schopnosti channelingu projeví spontánně, pak jste v jistém smyslu chráněni sami svou intuicí - ale i tak by vám nějaký učitel pomohl. Pokud nikomu nedůvěřujete, měli byste přinejmenším konzultovat některé dobré knihy na toto téma.

Spontánní channeling.

Příležitostně se však objevuje nečekaně a jakoby bez důvodu. Může to být překvapivé, ale většinou ne nevítané.

Zatím jsme o channelingu hovořili jako o pozitivním a konstruktivním jevu, který může obohatit život člověka. Příležitostně se však objevuje nečekaně a jakoby bez důvodu. Může to být překvapivé, ale většinou ne nevítané. To, jak se takový člověk zachová, je velmi různé. Je třeba uvést, že u mnohých dnes známých lidí, kteří channeling provozují, to byla také otázka náhlého otevření „kanálu“, nikoliv postupná zkušenost.

U těch případů, které s sebou nesly nepříjemné a negativní jevy, šlo vždy o pocit, že osobnost člověka je jakoby cele převzata imaginární osobností, která se chce vší silou naplno projevovat. Někdy se tato osobnost z počátku zdá kooperativní, ale později se ukáže, že je sobecká a manipulativní. Někdy poskytne, jindy neposkytne vysvětlení svých motivů. Není to právě příjemné, a protože o zdrojích channelingu víme velmi málo, pomoc při takových případech je někdy velmi obtížná.

Neuvádím to proto, abych vás vystrašil, ale chci upozornit na možné komplikace. Při bližším zkoumání se vždy zjistí, že až tak neočekávané to nikdy není a v konečném důsledku se vždy dají nalézt pozitivní aspekty takových případů. Skutečné nebezpečí netkví v samotném channelingu, ale ve strachu a v následných negativních reakcích. Negativní posedlost, nebo samotný channeling se v určitém aspektu liší jen tím, že to první je nedobrovolná činnost, zatímco druhý jev je dobrovolná činnost. Konkrétní člověk pak reaguje buď strachem, nebo radostí – se všemi následnými efekty.

Není známo, proč se u některých lidí vyskytne spontánní channeling, zatímco u většiny lidí k tomu nedochází, a co a jak tento fenomén spouští. Fakt, že se channeling dá cvičit a zkvalitňovat, ale naznačuje, že zde existují určité předpoklady a že někde hluboko v mysli se vyskytuje proces, který se za správných podmínek vynoří. U některých negativní případů posedlosti se obvykle dá v dětství vypátrat nějaká forma zneužití. Neexistuje ale důkaz, že posedlost je mentální nemocí.

Jak se v případě spontánního channelingu zachovat? Především je třeba mít na paměti, že to je výjimečná příležitost dalšího osobního růstu, objev možnosti transformace. I když v prvních fázích to může vypadat chaoticky a nezvládnutelně, při troše snahy se pak s novou „osobností“ v mysli lze spřátelit jako s novým moudrým přítelem – v žádném případě nepomůže, pokud bude považována za narušitele a nepřítele. Tak jako objev sexuality v  pubertě, channeling z počátku může vypadat cize a člověka může zmást. Pokud je ale tento jev brán s rozumným nadhledem a podporou blízkých, pak se vše upraví. Zcela jistě pomůže vědomí, že channeling je jev v zásadě pozitivní. To pomůže zdárně překonat první kontakty.

Velmi užitečné je pak pokusit se vyhradit někde v hloubce vlastní mysli pro nového imaginárního přítele patřičné místo. Je totiž třeba mít na mysli fakt, že to jsem já, kdo vše kontroluje, ne ona jiná imaginární osobnost: nikdo do mé mysli nesmí bez mého svolení (ať je jakkoliv podvědomé). V takovém případě je pak možno channeling docela dobře ovládat a na přání ho začínat nebo ukončovat. Váhání a nejistota se i zde nevyplácí.

Někdy se vyplatí silným hlasem nebo silným mentálním příkazem poručit nepříjemné osobnosti, aby odešla a udělala prostor pro osobnost více akceptovatelnou či příjemnou a užitečnou. Takto se dá přivolat imaginární osobnost s konkrétními rysy. Není jasné, proč takováto přímá sebejistá taktika funguje, ale zdá se, že je velmi efektivní. Stále narůstající počet případů channelingu naznačuje, že takovýchto různých osobností se vyskytuje značné množství a člověk si může svého imaginárního přítele skutečně vybrat téměř na přání.

Je to opět jako když jedete v kupé ve vlaku. Záleží zcela na vás, jestli se s člověkem sedícím naproti dáte nebo nedáte do řeči. Dokud mu to nedovolíte, on sám nic nezmůže. V některých případech spontánního channelingu prostě neposkytnete tomu, kdo chce vniknout do vašeho světa, vůbec žádný prostor.

Pokud ale chcete, můžete proces channelingu zcela zvládnout a kontrolovat. Vy si určíte, jakou osobnost, kdy a jak budete kontaktovat, o čem budete komunikovat. Vy budete určovat, v jaké kvalitě a formě budete přijímat určité informace – a pokud se vám to nebude líbit, kontakt můžete kdykoliv ukončit. V takovém případě se s vámi budou kontaktovat pouze velmi ochotné, důvěryhodné a laskavé osobnosti. Jak z výše uvedeného vyplývá, rozdíl mezi posedlostí a pozitivním channelingem vytváří člověk sám. Zvládnutí určitých metod pozitivního channelingu může nějakou dobu trvat, ale v každém případě se to vyplatí a channeling se může stát stále užitečnějším darem s velkými možnostmi pomoci sobě i druhým. Není kam spěchat, naopak, pokud je člověk netrpělivý, může to dopadnout, jako když pustíte napětí 220V do obvodu, který je dimenzován jen na 120 V. I tady trpělivost přináší růže. Schopnost channelingu se ani po delší přestávce neztrácí.

Když už člověk channeling zvládl, vyplatí se používat meditaci jako užitečný prostředek, jak s imaginárními osobnostmi zacházet. V případě posedlosti, pokud má člověk potíže s kontrolou takové komunikace, se však meditace, nebo holotropní dýchání, regresní terapie a podobné metody nedoporučují. Ty jsou užitečné až v pozdější lépe zvládnuté fázi channelingu.

Channeling může být a také často je velmi pozitivní a efektivní metodou rozvoje osobnosti člověka. Tak jako telefon - může přenášet informace velmi užitečné a použitelné, ale někdy také velmi zkreslené až nesmyslné. Pak záleží na člověku samotném, aby je rozlišil. Praxe channelingu zatím není všeobecně uznávána, ale má bohatou a dlouhou historii a dnes už i sice spíše neveřejnou, ale velmi rozšířenou základnu. Nevíme, co se v  průběhu channelingu v mysli přesně děje, víme ale dost na to, abychom tento jev mohli systematicky zkoumat a zvládat. Patologické formy nejsou tak časté a dají se zvládnout. Většina z lidí, kteří prošli channelingovým výzkumem v Centru pro aplikovanou intuici v Kalifornii, přinesla spoustu velmi hodnotných informací a prokázalo se tak, že channeling by mohl mít v budoucnu velmi konstruktivní využití.

A nakonec, mentální proces, zvaný intuice, jehož je channeling manifestací, zde byl prezentován jako důležitý zdroj získávání jakýchkoli informací a jakéhokoli poznání. Je třeba ale mít na paměti, že jde o ještě víc. Intuice je základní komunikativní spojení mezi vnější a vnitřní myslí. Je to klíč k lepšímu pochopení sebe sama, k navázání spojení s hlubším „já“ či s duší, tak jako pomocí meditace nebo jiné metody. Je to experimentální most k tomu, čemu se říká seberealizace, nebo osvícení. Ale to už je jiný příběh.

Guru mne požádal, abych se modlil, ale já jsem to nedokázal. Řekl, že to nevadí, že se bude modlit i za mne a já mám jen čekat, až mi to přijde samo, jako odjinud... Slova pak přišla sama, jako by mi je někdo diktoval, a od té doby vše, co jsem řekl, napsal nebo o čem jsem přemýšlel, přicházelo jakoby z jednoho a téhož zdroje.

Sri Aurobindo

(Autorem upravený článek je částí kapitoly z připravované knihy „Opening the Inner Eye“ - Otevření vnitřního oka. Přeložil V. M.)

Channelling

a jiné způsoby komunikace mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi (1.)

Wiesner Ivo

Úvahy moderní filosofie, zkoumající fyzikální a duchovní aspekty prostoru jako takového ukazují, že realita našeho hmotného světa 3D je zřejmě ve skutečnosti pouhá „maya“ (iluze), jejíž podstatou je uměle vytvořený hologram v určité dimenzi prostoru, jehož existence je časově omezena.

Prostorový hologram nemůže vzniknou náhodně, ale je produktem  interferenci různých energiíí, vytvářenou jako cílený záměr entit existujících ve vyšším vědomí, vytvořit přesně vymezený a fyzikálně definovaný prostor pro evoluci  nově vytvářených civilizací. Ve starých egyptských zápisech se hovoří o tom, že v období „Zep Tepi“ (počátku času, počátku stvoření), sestoupila na pustou, studenou  a nevlídnou Zemi, která tehdy ještě neměla  ani jméno, skupina  sedmi tvořivých bohů Neteru, aby vytvořila „sín Amenti“. Síň  Amenti je, podle Thotha, ve skutečnosti „rotujícím časoprostorem“  plnícím roli  vesmírného lůna, kterému se i zevně

podobá. Existuje tam jen jediný vchod, ale každý kdo tam vstoupí si připadá  jako je v jiném nekonečném prostoru. Tento rotující časoprostor-vesmírné lůno existuje  neustále o jednu harmonickou vyše, než odpovídá  vibrační úrovni Země. Domnívám se, že síň Amenti je pouze jiný název prostorového hologramu. Prostorové hologramy jsou pravděpodobně vytvářeny energií  vyššího vědomí  i v naší době, jak by tomu  mohla nasvědčovat  existence  nedávno objevené  gigantické kulovité mlhoviny NGC 7635 (NASA,  Ken Crawford, Bubble Nebula) o průměru asi 10 světelných let, ve vzdálenosti přibližně 11.000 světelných let od souhvězdí Cassiopea (Obr.l).  Soudobá astronomie není schopná věrohodně objasnit podstatu této kulovité mlhoviny, zejména  její precizní geometrický tvar, nemající ve stvořeném Vesmíru obdoby. Jelikož  hranici prostorového hologramu od ostatního prostoru odděluje neprostupný energetický obal, existuje problém komunikace mezi entitami uvnitř hologramu a entitami vně, který je řešitelný zřejmě pouze „channellingem“. Channelling je  anglický termín, označující pojem přeložitelný jako "komunikační kanál",  specificky vytvořený pro kontakty mezi dimenzemi (světy). Zvláštní forma  této komunikace je dána v podstatě vzájemným propojením dvou a více  vědomí existujících v různých dimenzích, čímž se vytváří komunikační síť.

   Channelling, také „Psychic Readings“ (psychické záznamy, výklady),  je jednou z forem duchovních kontaktů se „starými dušemi“ (Strážci, Mahátmy, Vznešenými Mistry) z nehmotných dimenzí a lidmi žijícími v hmotné dimenzi.  Termín "Vznešení Mistři" (Ascended Masters), se vztahuje na "staré duše", které  po mnoha vtěleních a životních zážitcích, zvládli oblast fyzické reality, především dospěli k poznání zákonů  rovnováhy hry emocí a pak stoupají, přesně řečeno vracejí  se do výšší úrovně vědomí, myšlení a Světla. Vybrali si  službu planetě Zemi během procesu stoupání nanebevstoupení) masového vědomí posunujícího  se zpět do zdroje, ze kterého kdysi vyšli. „Nanebevstoupením“ je myšlen návrat všech lidských entit (duší) do dimenzí  majících nejvyšší frekvence eteru (základní energie Vesmíru), což považujeme  za návrat ženského aspekt a jeho splynutí s mužským aspektem duše každého člověka.

   Vznešení Mistři s námi hovoří pomocí chanellingu - prostřednictvím  snů, rozjímání, umění, hudby a dalších aspektů tvořivé  mysli lidí, které  sídlí v pravé - intuitivní straně mozku, sídla ženské  polarity původce tvorby a intuice. Kontakt s Vznešeným Mistrem je  způsob, který nám umožňuje přístup k vyšším znalostem, kterým ač jim ještě někdy plně  nerozumíne, patří neodmyslitelně nám. Oni jsou zdrojem, ze kterého můžeme  dosáhnout otevření  časem zasutých znalostí existujících hluboko v nás. Hledáme k nim  cestu pomocí  harmonickým spojením hudby, světla, vůní  a barev. Níže jsou uvedeni  někteří z Vznešených Mistrů nebo Učitelů. Sedm z nich je pravděpodobně  spojeno se 7 čakrami (7 paprsky Duhového mostu).

ConfusciusDjwhal KhulEliášEl Morya (pátý paprsek modré barvy- hrdelní čakra)EnochGanešaGautma BuddhaHilarion (čtvrtý paprsek - zelený paprsek- srdeční čakra)Ježíš (Sanada)John BaptistaKuthumi (třetí paprsek - žlutá barva - sluneční pleteň)Paní Nada (druhý paprsek - oranžová barva - sakrální čakra)

MarieMelchizedekMetatronMilarepaPaul Benátčan (šestý paprsek - indigové barvy- čakra třetí oko)Quan YinSaint Germain (sedmý paprsek - fialová barva- korunní čakra)Sanat KumaraSerapis Bey (první paprsek - červená barva - základní čakra)Zoroaster   Channelling je tedy systém  komunikace  mezi  nehmotnými  dimenzemi (6D-8D) stvořeného světa a fyzickým světem (3D) ve kterém žijeme. Jak jsem již upozornil, přímý přenos informací  mezi vědomím fyzické osoby existující ve  3D a  vědomím duchovní (eterické) bytosti není možný  bez Strážce či Mentora, zprostředkujícího propojení  (rozhraní) mezi lidským „hmotným“ vědomím a Vědomím Universa (Bohem, Kristem, Univerzální informační bankou).  Lze  to připodobnit  k situaci, vylučující možnost vstupu   diváka  do děje probíhajícího na televizní obrazovce. Obrazovka televizoru, představující dimenzi 3D,   „zhmotňuje či zviditelňuje“ jinak  neviditelné  vlny energie vysílané televizním vysílačem (6D). Elektronické vybavení vysílače i televizoru je v principu oním zprostředkovatelem (Strážcem) měnícím pro nás energii v obraz, Mentorem a Universálním vědomím je zde šéfredaktor a  redakční kolektiv lidí vytvářejících televizní program, představuje skupinové vědomí. Toto je samozřejmě velice zjednodušený příklad.

   Celá problematika channellingu, ale i ostatních obdobných metod komunikace, je tedy v  principu modulací specifické systémové energie vědomí Mentora či  kolektivního vědomí, která má schopnost interferovat s   energie vědomí člověka nacházejícího se v hmotném světě. Bez již zmíněného „rozhraní“ to prostě nejde. Takové „rozhraní“ buďto v sobě člověk má, nebo si jej musí vytvořit z vlastní vůle, což není nijak jednoduché. Jistá nižší úroveň kontaktu existuje více méně trvale mezi  lidským vědomím a vědomím Strážce.  Strážce, jako systémová jednotka vědomí  nemá fyzické tělo,  nemůžeme ho tedy vidět  jako ostatní lidské bytosti  přítomné v 3D na Zemi, přesto nás  provázejí naším životem a zprostředkovávají nám životní lekce  za naše  selhání v minulých životech ve formě energie, kterou nazýváné „svědomí“, které je všudepřítomné a nelze se jej zbavit, protože právě ono je „strážcem naší  neomylné a neúplatné karmy“.

Channelling a jiné způsoby komunikace mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi (2.)Další pokračování článku I. Wiesnera o channellingu.

Současný svět 3D, který mnozí pokladají za jedinou možnou a dokazatelnou životní realitu, je založen na informacích. Tyto informace poskytují jednotlivým lidem či skupinám   informační media, založená na přenosu obrazů (televize, film), mluveného slova (rozhlas a ostatní audio technologie) a tisku (noviny, knihy atd.).   Poskytované informace  mohou být pravdivé a nezávadné,  ale také zavádějící či zcela  vylhané, nebo sledují nějaký způsob ovlivnění  vědomí člověka jemuž je informace poskytována. Obvykle se tomu říká propaganda a užili jsme si ji dost nejen v období III.Říše, za éry bolševizmu, ale i v současné době.

Existuje ale ještě jedna moderní informační technologie, která již leží za hranicí etiky člověka a byla vytvořena jako moderní válečná technologie určená k „neletální“ (neusmrcující) likvidaci či alespoň dočasnému vyřazení   nepřítele, nebo nepohodlných skupin obyvatel.  Jde o technologie ovlivňování vědomí  a mysli, jako na příklad  ELMINT (Electromagnetic Intelligence, Code Empire, Code Eva), R.H.I.C.   EDOM, WALK IN a další. Nejzákeřnější  měl být údajně  Project FREQUENCY  FENCE,  neboli „bio-neurologická elektromagneticky indukovaná forma  kontroly vědomí a mysli, blokující vnímavost lidských  mozkových sensorů“, proto bývá nazáván   "mental prison" (duševní vězení).

Mnoho lidí věří, nebo alespoň nevylučuje možnost existence toho, čemu se říká nehmotný či duchovní svět. Lidský mozek produkuje skupinu elektromagnetických vln  různých frekvenci, ale také zvláštní druh mentální energie zvané  „orgon“ či „vril“. Je to specifická energie znovu objevená dr. Reichem, která má azurově modrou  až fialovou barvu,  její mohutné vyzařování bylo opakovaně pozorováno nad „oky“ uraganů  či tornád, ale i nad lokalitami hlubokých zlomů zemské kůry a je rovněž součástí lidské aury. Snadno   moduluje jiné energie a lze ji řídit lidským vědomím, což spolehlivě dokázal projekt Montauk (Phoenix I-III). Modulovaný orgon má mimo jiné i schopnost otevírat komunikační tunely nejen na velké vzdálenosti v hmotném vesmíru, ale i pro komunikaci mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi, především mezi naší hmotnou dimenzí 3D a nehmotnou (duchovní) dimenzí 6D, což je podstatou channellingu.

Channelling, jako  způsob komunikace se zdroji informací ležícími mimo dosah hmotné dimenze, s sebou pochopitelně vleče řadu pochybnosti o pravdivosti,  věrohodnosti a spolehlivosti předávaných informací. Cosmic Awarenes tvrdí (ústy media Paula Shockleye), že spolehlivost jím poskytovaných informací dosahuje více než 85%. To je ovšem více, než je udáváno u spolehlivost informací zavedených seriozních světových informačních zdrojů, leč nelze to nijak ověřit. Zbývající 15% představuje nejistota, související s odlišnou úrovní vědomí obou entit jež jsou účastníky channellingu, čili tzv. „vesmírným faktorem“. 

Když se Dr. Ralfovi Dubymu podařilo poprvé navázat kontakt s Cosmic  Awareness, zeptal se nejprve s kým to hovoří? Cosmic Awareness mu takto  odpověděl: "Jsem bazén vědomí se kterým můžeš kdykoliv navázat kontakt,  pokud se pohroužíš do hluboké meditace".Awareness říká, že to byla přesná definice podstaty Cosmic Awareness.  V současné době mnoho lidí považuje Cosmic Awareness za jakýsi druh  projevujícího se božstva sídlícího kdesi mezi hvězdami, které se pokouší  podnítit lidi k nějaké aktivitě, ale není ochotné jakkoliv jim pomáhat  v jejich úsilí. V předchozích informačních bulletinech Awareness  opakovaně říká:

"Vy lidé jste fyzickou zbraní Awareness, vy jste skutečnýma rukama i nohama  Awareness, vy vytváříte jeho stopy na planetě Zemi, vy lidé jste rukama  Awareness vytvářejícími Boží dílo."Awareness chce tím naznačit, že nemá možnost ve fyzickém světě 3D  viditelně existovat, chodit, sedat, vstávat, ovládat věci, nebo vědomí  lidí.To mohou pouze lidé, kteří v tom světě žijí. Awareness říká, že  "bazén vědomí" je možno přirovnat k vědecké knihovně, nebo Internetu,  které rovněž nemohou lidem samy aktivně pomáhat, ale lze tam najít  potřebné rady a pokyny jak lidské problémy řešit. Tak jako v knihovně,  nebo na Internetu musíte vědět jakým způsobem postupovat při hledání  informace, musíte rozumět jazyku ve kterém je informace uložena  a samozřejmě musíte mít potřebné zkušenosti s ovládáním vyhledávací  technologie. Obdobně při kontaktu s "bazénem vědomí Awareness"  (informačním polem Awareness), se nejprve musíte přesně vyladit na  správnou frekvenci tohoto "bazénu" (informačního pole). Tohoto naladění  lze dosáhnout ve stavu hluboké kontemplace (meditace, duchovního  soustředění).

Bohužel channelling je doménou velice ošidnou, pokud se jím zabývá  člověk nemající důkladnou předcházející duchovní průpravu. Obvyklé je, že lidé  s citlivým vnímáním mohou reagovat na různé chaotické toky energií, které u nich  vyvolávají různorodé, často zavádějící vjemy a pocity. Tyto energetické  proudy mohou mít různý původ a působení, proto první co kontaktér musí  ovládat je schopnost napojit se na ten správný tok energie, prostě musí  dokázat "vytočit správné telefonní číslo", nebo "zvolit správný televizní  kanál" a vyladit jej. Je zde ovšem další podmínka tou je ubezpečení, zda  je channelling navázán se správným a zejména duchovně oprávněným zdrojem  informace. Zkušený kontaktér proto nejprve zdroj požádá o prokázání  pravdivosti informace a zdroj to musí učinit podle duchovního zákona  Světla (Ohalu). Zdroj poskytující falešné informace, nebo desinformace,  nebo mající s kontaktérem nekalé úmysly, se většinou ihned odpojí, nebo  náhle zmizí (kontaktérova "obrazovka" zčerná). Prokázání pravdy je ryze  osobní a slovy nepopsatelný zážitek, kterým kontaktér musí projít osobně.  Během této fáze komunikace dojde rovněž k přesnému "vyladění“ frekvence energie vědomí   kontaktéra se zdrojem, což je nezbytné proto, že zdroj obvykle není  jedinou osobnost, ale duchovní kompozitum několika entit. Druhým důvodem  k "vyladění" je vytvoření mostu (rozhraní) mezi hmotným světem 3D  a duchovním světem (obvykle svět 6D-8D). Pokud kontaktéři nepovažují  prokázání pravdy za základní podmínku  pravdivého channellingu, obvykle se stávají  obětí nekalé manipulace a postupně může být jejich vědomí nasměrování  k fanatickému přijímání vnucených nepravdivých informací, což končí  v mnoha případech potlačením vlastního vědomí (vymytím mozku)  a bezvýhradným vykonáváním jakýchkoliv pokynů přijatých chanellingem od nekale působícího Mentora.

Channelling může být uskutečněn nejen  mezi člověkem a entitami ve vyšším vědomí, ale i mezi člověkem a počítačem, jehož  rozhraní  je přizpůsobené úrovni lidského vnímání. Ale největším problémem channellingu je správný a exaktní výklad, popřípadě přepis získané  informace. V zásadě existují dvě možnosti:

1. Informace přijímá mentálně vnímavý odborník znalý  daného oboru, který je schopen exaktně formulovat otázku a stejně exaktně přijmout odpověď. Tento případ není nijak vzácný, zejména u vědců  a konstruktérů zabývajících se intenzivně určitým problémem. Podstatou je to, že oni  sami se časem naučí „otevírat správné dveře a přihrádky“ v Informační bance Universa sídlící v jisté lokalitě 6D, což je šestá dimenze stvořeného Vesmíru (a první duchovní dimenze), které se říká „dimenze učení a informací“. Funguje to spolehlivě a sám jsem tuto cestu ve své dřívější vědeckovýzkumné činnosti mnohokrát použil.

2. Donor informace, obvykle sídlící v 6D či výše, si vybere kontaktéra, který je mentálně otevřený a poddajný (často je to žena). Tomuto kontaktérovi (někdy se hovoří o médiu či roburtu) pak prostě diktuje informace podle svého uvážení. Klasickým případem je „mentální energie Seth“ a kontaktér Jane Robertsová, která zapsala řadu Sethových vysoce filosofických knih a odborných statí, aniž k tomu měla potřebné speciální vzdělání. Podobných případů je více, jako na příklad Lyssa Royal, zapisující informace sdělované  „mentální energií Germane“, Edgar Cayce (Universální informační banka),  Keith Priest (Germane), Paul Shockley a  Ralph Duby (Cosmic Awareness) atd. Určitou vyjimku představuje alchymista Drunvalo Melchizedekh, který je  žákem a  pokračovatelem  Vznešeného Mistra Thotha. Melchizedekh absolvoval úplnou cestu „transmutace ducha a těla“, které se dříve mezi zasvěcenci říkalo „Mystéria IBEZ“.

Channelling, jako  způsob komunikace se zdroji informací ležícími mimo dosah hmotné dimenze, s sebou pochopitelně vleče řadu pochybnosti o pravdivosti,  věrohodnosti a spolehlivosti předávaných informací. Cosmic Awarenes tvrdí (ústy media Paula Shockleye), že spolehlivost jím poskytovaných informací dosahuje více než 85%. To je ovšem více, než je udáváno u spolehlivost informací zavedených seriozních světových informačních zdrojů, leč nelze to nijak ověřit. Zbývající 15% představuje nejistota, související s odlišnou úrovní vědomí obou entit jež jsou účastníky channellingu, čili tzv. „vesmírným faktorem“. 

Cosmic Awarenessk tomu dodává:

„Cosmic Awareness je duchovní sílou  vyjádřující sebe samu prostřednictvím osobního vědomí takových osobností jako byli Edgar Cayce, Kristus,  Buddha, Krišna, Muhammad a další velké avatary,  kteří sloužili jako cesta propojující  kosmické vědomí s vědomím  lidstva. Awareness  hovoří k lidem  dnes a denně, od okamžiku kdy Země  vstoupila do nové  věku vyššího duchovního vědomí a vnímání.

   Počínaje  rokem 1963, komunikuje Awareness prostřednictvím  pečlivě vyškolených duchovně vyspělých osobností, které přijímají  informace od Awareness ve  stavu hlubokého transu  a interpretují je lidem srozumitelným způsobem. Awareness poskytuje informace prostřednictvím media Paula Shockleye. Tyto informace jsou lidem dostupné jako Cosmic Awareness Communications  (C.A.C.)

    Awareness upozorňuje, že nosný kmitočet Vesmíru,  pohyb planety Země po její oběžné dráze kolem Slunce, pohyb Slunce po oběžné dráze kolem Siria v souhvězdí Orion  a změny těchto drah ke kterým dochází  přibližně každých 2.200 let, vymezují vývojové etapy pozemského života, protože    objevující se nové nosné kmitočty  spouštějí nejprve jisté  reakce mezi planetami sluneční soustavy a následně indukují změny nosných frekvencí v oblasti Země a dalších planet, což se projevuje  změnou  vědomí lidí obývajících Zemi. To je fyzikální podstata jevu indukujícího otrvření   nového věku  lidstva“.

Awareness říká: "Nevěřte čemukoliv a komukoliv, dokonce nevěřte bezvýhradně ani Awareness. Ptejte se, zkoumejte, pochybujte a nakonec sami naleznete  co je pravdou“. Cosmic Awareness jen upozorňuje, analyzuje a  doporučuje".

   K nejznámějším  zdrojům (donory) channellinových informací patří: Germane, Cosmic Awareness, Seth, Djwahl Kuhl, Ohalu Angelic Group, Hatton  a další, kteří obecně patří ke skupině „starých duší“ (Elders, Mahátmů) . Starými dušemi jsou míněny bytosti, které již dávno ukončily svůj pobyt v hmotných světech,  dosáhly   stadia „znovuzrození“ a stali se Mahátmy.          Existují určité  faktory, které je nutno  vzít v úvahu, pokud hodláme navázat channellingový kontakt s některou  starou duší. Především pojem „stáří“ v tomto případě  nemá nic společného s věkem bytosti v daném  vtělení (pokud již neexistuje pouze ve formě energie). Například čtyřleté dítě může být starou duší, přesto osmdesátiletý člověk  může být mladou duší. Mnohé problémy rodičů,  provázející výchovu těchto mladých „starých“ duší, tkví právě v této rovině. Pokud  si rodiče neuvědomí včas, že vychovávají ranné stadium „indigového dítěte“ (podle indigově zbarvené aury), čeká je zejména v pubertě nadměrné množství

problémů. Jedna věc je jistá a to,  že stará duše již prošla  mnoha reinkarnacemi  na Zemi nebo na jiných místech Vesmíru a může toho oživotě znát víc než rodiče.  Nejdůležitější je ale to, že staré duše během mnoha inkarnací získaly  duchovní moudrost a vyrovnanost díky dokončenému procesu učení v předchozích vtěleních. Staré duše jsou bytostmi majícími  velkou emoční stabilitu, velkou moudrost,  takže je neovlivňují  lidské touhy,  slabosti a charakterové vady.

Channelling a jiné způsoby komunikace mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi (3.)Další pokračování článku I. Wiesnera - chanellingové krystaly, komunikace se Strážcem, mluvící hlavy a další souvislosti.

Chanelling se začal ve větším rozsahu používat k získávání informací kolem roku 1970, kdy se objevila kniha Jane Robertsové, nadiktovaná „mentální energií Seth“. Channelling se uskutečňuje povětšinou ve vyšším stavu vědomí, kterého lze dosáhnout až po soustředěném rozjímání. Vyšší stav vědomí je nezbytný k tomu, aby se přiblížila a vyladila úroveň vědomí kontaktéra k úrovni vědomí donora. Duševně nepřipravení lidé, kteří náhodně takové propojení zažili tvrdí, že komunikovali s anděly, duchy, božstvy a démony, ale většina těchto vjemů má zdroj v chaosu jejich vlastního podvědomí, nebo ve spojení s mentálními parazity, kterým se podařilo obejít osobního Strážce, často jde o lidi tíhnoucí vědomě či nevědomě k černé magii. Tvrdí se, že během skutečného channellingu může entita donora převzít částečnou kontrolu nad fyzickým tělem kontaktéra, používat jeho hlasivky, psát nebo ovlivňovat činnost elektronických aparátů v blízkém okolí atd. Projevuje se to tím, že kontaktér z čista jasna hovoří jiným hlasem, často i v jiném jazyku, nebo syntaxe jazyka je neobvyklá, obsahuje prvky skladby jiných jazyků, nebo má neobvykle archaickou formu. Někteří kontaktéři získávají informace pouze prostřednictvím obrazových vizí. Tyto vize vnímají prostřednictvím specifických tvarů křemene s krystalovou strukturou čistého neporušeného křišťálu (channellový křišťál), nebo čirých koulí z křemenného skla, desek z řezaného čirého horského křišťálu, nebo smaragdu a jiných dokonale průhledných krystalů.

Channellové krystaly křišťálu (Obr.2, 3)

Tyto krystaly mají sedm hran obklopujících největší svah etáže. Tyto krystaly jsou zvláště užitečné pro získávání informací uložených hluboko uvnitř našeho vědomí, nebo ze zdrojů existujících vně naší fyzické reality. Mohou nám pomoci získávat znalosti a informace uložené ve vesmírné informační bance (Univerzální informační banka, Akaša) a mohou pomáhat i v získání pomoci z vyššího duchovního zdroje. Channellingový krystal může být použit kdykoliv

hledáme-li odpovědi, nebo potřebujeme pomoc od entity nacházející se vně naší 3D existence. Musíme ale přesně dodržet podmínky zacházení s takovým krystalem a uvědomovat si, že odpovědi mohou přijít nečekaně z mnoha zdrojů, které se obvykle nacházejí mimo hmotnou realitu (3D-5D). Nejčastějším zdrojem informace je šestá dimenze (6D), kterou Germane poněkud nadneseně nazývá „dimenzí knihoven, škol a učení“.

Komunikace se „Strážcem“Chanellingový krystal lze přirovnat k displeji (obrazovce) televizoru, kterým získáváme obrazové informace vysílané TV vysílačem z určitého kanálu (channellu), který je pro nás pro značnou vzdálenost nedostupný. Obecně platí, že hlavním zdrojem informací je náš osobní „Strážce“ (Mentor, svědomí, anděl Strážce, průvodce atd.). Tento „Strážce“ není v pravém smyslu slova fyzickou entitou (osobou), ale mostem (rozhraním) zprostředkovávajícím přenosy našeho osobního vědomí s informacemi pocházejícími z nehmotné reality jíž jsme součástí, ale nemůžeme z ní vstoupit, abychom o ní získali přehled. Channellingový krystal může být naladěn pouze na vlnovou délku (frekvenci) našeho osobního vědomí a lze jej tedy používat výhradně jako osobní a nepřenosný komunikátor, protože mezi frekvencí molekulární krystalové sítě krystalu a vědomím člověka musí existovat co nejdokonalejší rezonance. Strážci ale mohou mezi sebou komunikovat a zprostředkovat vám přístup k informacím uloženým ve vědomí jiného člověka (viz Edgar Cayce aj.). Podmínkou úspěšné komunikace je ale přesné vymezení vašeho dotazu či hledané informace.

Cvičení:Seďte tiše a v rukou, mezi oběma palci, držte channellový krystal a soustřeďte se na požadovanou

informaci, nebo problém se kterým potřebujete pomoci. Pečlivě vnímejte vše, co vám vstupuje do vědomí, ale uvědomujte si neustále potřebu soustředění. Odpověď nemusí přijít ihned. Často získáte odpověď ve snu, nebo i nečekaně jiným i kuriozním způsobem. Odpověď nemá obvykle formu běžné rozmluvy či jednoznačného obrazu, ale vědomí Strážce vám sděli, že vám právě byla poskytnuta odpověď na váš problém. Když pracujete na problému, držte channellový krystal v ruce tak dlouho jak je to jen možné a před usnutím si jej položte pod svůj polštář.

Channelling vyžaduje maximální koncentraci vědomí, což uskutečnit není skutečně nic jednoduchého a vyžaduje to

dlouhá cvičení směřující k ovládnutí myšlenkového chaosu ve vlastním vědomí. Dosahuje se toho několika způsoby, například pomocí speciálních vykládacích karet či obrázků, soustředěným pohledem do neoslňujícího bodového světla v tmavé místnosti, rozostřeným zíráním do černého zrcadla či do koule z vysoce lomného skla, naplněné kapalinou s vysokým indexem lomu světla atd. Velmi často se používá koule z křišťálu, ale zde platí, že velmi záleží na postupu jakým byla koule vyrobena. Pokud má koule všesměrnou ideální vnitřní monokrystalickou strukturu, je steně účinná jako channellingový krystal křišťalu. Existovaly však i komunikační technologie, pravděpodobně mimozemského původu, kterými ET šlechtitelé ze 4D-5D (Elders), vybavovali své klonované či hybridní lidské rasy a jejich prostřednictvím udržovali kontakt se svými národy i v období nepřítomnosti na Zemi. Jednalo se výslovně o technokratické řešení komunikace pouze v rámci fyzického světa a staré národy tuto vysoce sofistikovanou technologii popisovaly jako „mluvící hlavy“.

Mluvící hlavyExodus z ostrova Aztlan a další pohnutý osud kmene aztéckých Tenočků, byl zaznamenán na obrázkovém leporelu z březové kůry, známém jako Codex Boturini. Tento kodex vypráví o tom, že bůh Quetzalcoatl poslal k předkům Aztéků na ostrově Aztlan hvězdnou loď přivážející "mluvící hlavu Huitzilopochtli" (Obr. 4). Tato „mluvící hlava“ s kněžími Tenočků rozmlouvala v jejich jazyku, poskytovala rady, odpovídala na kladené otázky, dávala pokyny, ale i příkazy. (Obr. 5) Když se nachyloval čas kataklyzmatu (cyklus Nimiru), během kterého bylo očekáváno

zničení ostrova Aztlanu, předala „mluvící hlava“ příkaz Quetzalcoatla k rychlému  opuštění Aztlanu a odchodu na pevninu. Část Aztéků se zdráhala tohoto příkazu uposlechnout a tak zahynuli během kataklyzmatu, došlo pět let po odchodu z Aztlanu. Na pevninu odešlo osm klanů Aztéků a  „mluvící hlavu“ si nesli s sebou. Když se na nějakém místě na čas zastavili, vždy pro mluvící hlavu vystavěli oltář či ochranný stánek.Když předkové Aztéků konečně dospěli na vybrané území, usadili se tam a „mluvící hlavu“ hvězdná loď odvezla zpět do nebes. Tenočkové se s „mluvící hlavou“ loučili s pláčem. Na památku nechali kněží vytesat z kamene hlavu zpodobňující člověka nordického typu v astronautické přilbě připomínající rozevřený ptačí zoban (Obr.6). Není zcela jasné, zda kamenná hlava zobrazuje Huitzilopochtliho nebo samotného Quetzalcoatla. Tato kamenná hlava byla nalezena v tajném skalním chrámu v Malinalku, ležícím vysoko v mexických horách, asi 110 km jihozápadně od Mexico-City, který hrou náhod unikl barbarské ničivosti španělských kněží. Sama neobvyklá architektura skalního chrámu, dle pověsti založeného bohyní Malonalcoxitl, naznačuje jeho zvláštní účel jako chrámu určeného k mysteriím provázejícím iniciaci nejvyšších kněží. Chrám i kněží měli neblahou pověst vševědoucích velmi mocných čarodějů, kterým bylo záhodno se raději vyhnout. „Mluvící hlava Huitzilopochtli“ zřejmě poskytovala Tenočkům cenné takticko-technické rady, které jim umožňovali vojensky vítězit i nad nepřítelem převyšujícím Tenočky v počtu válečníků, což se posléze projevilo v novodobé tradici uctívání této hlavy jako "boha války Huitzilopochtliho".

„Mluvící hlavy“ ve své době zřejmě hrály závažnou roli poradců a Mentorů u mnoha dalších kmenů a národů, jak tomu nasvědčuje řada dochovaných pověstí.

Kmen Itzů provázela při hledání nových sídlišť "mluvící hlava Panaiyoikyasi", kmen Hopi od svých bohů Cachinů obdržel "mluvící hlavu Étoto", Inkové vlastnili jako poradce "mluvící hlavu Pachachamac", která byla španělskými misionáři nalezena v chrámu zasvěceného bohu téhož jména. Další mluvící hlavy se jako tajemný fenomén objevují u Sumerů pod jménem "Gistugpis" , Védy je znají pod názvem "Parivesjatra" a Izraelity při putování provázela jako poradce "mluvící hlav Terafim" (Kniha Samuelova , Zachariáš, Ezechiel aj.). Po odchodu z egyptského zajetí obdržel Mojších od Elohim na hoře Sinai jakési složité technické zařízení, pojmenované „Praotec úsvitu“, které umožňovalo komunikaci s bohem Jahvem.

Velké množství mluvících hlav zabavili a zničili jezuité a další křesťanští misionáři, přesto se tu a tam některý z těchto artefaktů zachoval v soukromých sbírkách (Albert Veliký, papež Silvestr II., Roger Bacon aj.) a další se údajně dodnes nacházejí v tajných depozitech Vatikánu. Dnes bohužel není k dispozici žadná z mluvících hlav, takže nemáme představu o podstatě a funkci těchto podivuhodných artefaktů, sloužících nesporně jako velmi sofistikovaný komunikační systém. Domnívám se, že „mluvící hlavy“ a obdobné artefakty byly ve skutečnosti komunikační terminály galaktické či ještě rozsáhlejší komunikační sítě, jistým způsobem přípomínající současný Internet vybavený dokonalým audiovizuálním výstupem. V pozdější době byl tento artefakt velmi žádaný, proto se některé skupiny kněží s nižším zasvěcením snažili o vytvoření podobného komunikačního systému pomocí techniky černé magie, známé jako "nekromancie". Principem nekromancie byl obřad, během něhož alchymista-černý mág oživoval hlavu mrtvoly oddělenou od těla, aby mu mohla zodpovědět kladené otázky. O totéž se pokoušeli i Němci za II. světové války, když se v laboratořích Karotechie snažili oživovat mrtvé vojáky a používat je jako „zombie“, údajně byli úspěšní.

Channelling a jiné způsoby komunikace mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi (4.)Křišťálové lebky, Bafomet, Kábod a další artefakty našich dějin byly komunikačními nástroji? Další

pokračování článku I. Wiesnera.

Některé skupiny nejvýše zasvěcených kněží Mayů, Aztéků a Olméků, měly kdysi k dispozici jednu technicky vyspělejší variantu komunikačního systému „mluvících hlav“ (Obr. 7), tvořenou soustava třinácti anatomicky přesných odlitků lidských lebek z taveného křišťálu. Každá lebka byla přesně vyladěna na frekvenci energie vědomí svého držitele, pouze třináctá lebka, jíž měl v držení pouze kněz s nejvyšším zasvěcením, spojovala všech dvanáct frekvencí a komunikovala přímo s nehmotnou dimenzí 6D, či až 8D. Vyladění se dosahovalo přesným přídavkem jistých kovových solí k tavenině křišťálu (křemenného skla) před vlastním odlitím lebky. Lebky, koule, desky a další formy křišťálu jsou jen vnější formy displeje, podstatná je vnitřní monokrystalická struktura hmoty křišťálu.

Podle legendy starověkého indiánského kmene indiánů "Stočené vlasy", existoval soubor třinácti "křišťálových lebek. Tyto lebky byly spojeny s dvanácti nebeskými obydlenými planetami a původně byly uložený v pyramidě v kruhovém centru tvořící se velké síly. Třináctá největší křišťálová lebka, reprezentující kolektivní vědomí ostatních dvanácti, byla umístěna ve středu kruhu na něm bylo rozmístěno ostatních dvanáct. Kruhová formace dvanáct křišťálových lebek s jednou větší křišťálovou lebkou ve středu, byla známá jako "Arka" a podle sdělení Melchizedeka, byla přinesena přes Egypt do Ameriky kněžími Thotha z Atlantidy.

Již sama existence křišťálových lebek je spojena s dosud nerozluštěnou záhadou, protože se dosud nepodařilo objasnit postup jejich výroby. Tvrzení, že byly vyráběny frézováním či obrušováním  celistvého bloku krystalu křišťálu neobstojí, protože na lebce nejsou ani pod mikroskopem patrné rýhy vznikající během broušení, které nelze úplně odstranit ani sebelepším leštěním. Druhým a mnohem závažnějším argumentem je to, že na řadě míst lebek by brušič musel postupovat proti krystalové ose, což zejména krystalovaný křemen nesnáší a reaguje na to tvorbou prasklin a štěpných trhlin. Při podrobném průzkumu některých lebek, zejména tak zvané "francouzské lebky" olméckého původu, ale i "lubaantunské lebky" nalezené F.A. Mitchell-Hodgesem a ženské lebky uložené v Britském muzeu člověka v Londýně, lze pozorovat zřetelné optické kazy a šlíry tvořené jemnými vzduchovými bublinkami, které dost přesně kopírují oblé části lebek a nemohly tedy být přítomny v původním krystalu. Podobné kazy se u přírodních krystalů křišťálu nevyskytují a nelze je vytvořit ani při procesu broušení a leštění. Obdobné vady ale vždy obsahují odlitky vyráběné prastarou metodou "cire-perdue", známou spíše jako "lití na ztracený vosk", pokud se odlévání neprovádí za vakua, ale při běžném atmosferickém tlaku a viskozita licí taveniny je vysoká. Rozřízneme-li například bronzový odlitek získaný odlitím na ztracený vosk za běžného tlaku vzduchu, nalezneme podobné vady a jemné šlíry vzduchových bublinek přesně kopírující vnější obliny odlitku.Domnívám se, že přinejmenším výše uvedené lebky byly vyrobeny odlitím z taveniny křišťálu (křemenného skla) při teplotě 1800 až 2000oC, metodou "cire-perdue" do formy vytvořené kolem modelu lebky zhotoveného ze včelího či karnaubského vosku. Výhodou této technologie je to, že vnější povrch odlitku bude mít přesně takový tvar i hladkost povrchu jako měl voskový model. Nejznámější křišťálové lebky, jako je lebka Max, Kopavi, Tiffany a lubaantunská Mitchell-Hedgesova lebka se ve svých optických vlastnostech dost odlišují od toho, co by bylo možno očekávat v případě výroby lebek z křišťálového bloku broušením, ale dost dobře souhlasí s očekávanými vlastnostmi lebky mající všesměrnou monokrystalickou strukturu, jakou lze dosáhnout pouze řízenou rekrystalizací amorfního odlitku z křemenné taveniny (křemenného skla).

Pokud je lebka, mající monokrystalickou strukturou křišťálu, osvícena ze spodní části soustředěným světelným paprskem, vytváří se uvnitř lebky řada neobvyklých optických jevů a především se vytváří dojem postupně se objevujících menších lebek, zdánlivě existujících jedna v druhé, což mimochodem popisují i protokoly z výslechů templářů před vyšetřující královskou komisí Filipa II., která se zajímala o „mluvící hlavu templářů“, známou jako

Bafomet. Znalci, kteří měli po jistou dobu k dispozici lubaantuskou Mitchell-Hedgesovu lebku (Obr. 8), popisují periodicky se objevující zářivou auru zahalující lebku, podivné obrazy objevující se čas od času uvnitř lebky (obličeje, postavy, krajiny a podobně), ale také podivné zvuky a hlahol zvonů majících původ uvnitř lebky. Psychotronici, kteří lebku zkoumali zjistili, že lebky vyzařují mocný tok energie podobného druhu jako například střed kruhového chrámu Stonehenge, vnímali živé jasnovidné vize a hluboké ovlivnění vlastního vědomí. Virgule, kyvadla a další nástroje byly v okolí lebky nepoužitelné, buďto se rozkmitaly a rozpadly, nebo silně rotovaly a nebylo možno dosáhnout jejich stabilizace. Divoce reagovala i kompasová střelka a objevovaly se poruchy některých elektronických přístrojů. Podle mayských a aztéckých legend byly křišťálové lebky používány při přenosu myšlenek (vědomí) na velké vzdálenosti a umožňovaly dosažení nového stavu vědomí, existujícího mimo prostor a čas naší dimenze, takže subjekt se stával částí vesmírné inteligence a získával nové ničím neomezené vědění a potřebně informace. Za pomocí systémové analýzy jsem dospěl k domněnce, že oční důlky aktivních lebek nebyly prázdné, ale byly do nich vsazeny drahokamy broušené zvláštním způsobem tak, aby vyzařovaly dva koherentní svazky záření směřující do očí zasvěcence. Není zcela objasněno jaké byly používány drahokamy, či zda šlo o přírodní nebo umělé drahokamové odrůdy korundu (rubínu, safíru), berylu (smaragdu, akvamarinu), topazu či křemene (ametystu). Ze starých templářských manuskriptů pochází informace o tom, že Bafomet měl v očních jamkách dva zvláštním způsobem broušené zářící rubíny. Další zajímavostí je psychotroniky pozorovaná energetická polarita

lebek, kdy levá strana se chovala jako protipól pravé strany. Tato pozorování naznačují, že pouze monokrystalická struktura lebeční hmoty dovoluje vytváření toků koherentní energie, umožňuje interferenci vědomí člověka s energetickými póly Země a vesmírného prostoru, přičemž se chová jako krystalový frekvenční měnič. Pověsti o tom, že lubaantuská Mitchell-Hedgesova lebka přináší nebezpečí smrti, může souviset s tím, že vědomí nepřipravených lidí, kteří se náhodou či svou neopatrností dostali do oblasti působení lebky, je vrženo do chaotického stavu, který v lepším případě končí pocitem hluboké deprese a nekonečné hrůzy, v horším případě smrtí končícím celkovým šokem. Z těchto zkušeností pravděpodobně pramení tvrdošijně se udržující tradice hovořící o tom, že křišťálové lebky jsou symbolem a zdrojem koncentrovaného zla a zasvěcení mayští a aztéčtí kněží je používali k usmrcování svých odpůrců. Ve skutečnosti křišťálkové lebky byly patrně pouze vnější dobře viditelnou částí komunikačního systému, spolu s energetickým zdrojem a krystalovým nosičem informací (Grálem, Razi-elem, meh Utchatem aj.).Bohužel nic z této technologie se nedochovalo, nebo příslušné artefakty jsou nadále ukryty, takže tyto informace jsou povětšině jen dohady.

Americký psycholog dr. H. Krastman, který vlastní „křišťálovou lebku Kopavi“, se zmiňuje o setkání s  cizinci v mayském městě Teotihuacanu, při kterém mu tito cizinci ukázali tajnou chodbu vedoucí do jedné malé svatyně uvnitř pyramidy a tam podali vysvětlení podstaty tajemství křišťálových lebek. Měl vizi, během níž spatřil ve svatyni dvanáct oltářů symetricky obklopujících třináctý. Na každém z oltářů byla položena jedna křišťálová lebka a ta byla spojena s centrální třináctou lebkou úzkým paprskem, ale barva paprsku se u každé lebky lišila, takže vznikal vjem barev duhy (H.Krastman: The Meaning of the Crystal Skulls, in Unexplained 1989,Vol.2,č.4, str.6).

Zmíněná sestava třinácti lebek údajně pochází z hlavního atlantského chrámu Synů zákona z Onu a Thotem byla svěřena do péče třinácti nejvyšších zasvěcencům, kteří zprostředkovávali kontakt lidstva s Jediným z Onu (Stvořitelem). Každý ze zasvěcenců nosil u sebe jednu lebku a s její pomocí udržoval kontakt i na velké vzdálenosti nejen s nejvyšším z Třináctky, ale také s ostatními členy kruhu a s informačními bankami Universa v 6D (Univerzální informační pole, Kronika Akaša aj.). Když došlo k otevřenému střetu mezi Syny zákona Jediného se Syny Belialu, byly lebky přemístěny do svatyně v Teotihuacanu. Tam byly dlouho ukrývány i po zániku Atlantidy, ale posléze část z nich zničili španělští misionáři a zbytek zašantročili archeologové a soukromí sběratelé. . Podle jiného zdroje bylo zhotoveno několik serií replik křišťálových lebek a jednu z nich měla údajně přinést skupinka zasvěcenců Synů zákona Jediného, vedená veleknězem Thotem, do Egypta. O osudu této serie lebek dnes není nic určitého známo, snad byly s dalšími artefakty uloženy v dosud nenalezené podzemní Síni záznamů.

Jedna z mýtických tradic starověku uvádí, že skupina třinácti zasvěcenců se v krizových obdobích lidstva znovu inkarnuje, aby pomohla zatlačovat šíření Zla. Podle této tradice k poslední inkarnaci došlo ve 20. století a zasvěcenci se mají spolu sejít ke splnění svého poslání někdy mezi roky 2012 až 2015 kdesi v Čechách, aby připravili vše potřebné pro druhý příchod skutečného Krista.

Cenné informace o komunikačních zařízeních starověku poskytují některé biblické spisy jako na příklad Sefer Raziel haMalach, Talmud, Midraš, Kniha Zohar, Kabbalah Denudata, Chremona Codes, Druhá kniha Mojžíšova a Kebra Negest. Z nich se v různých verzích dovídáme základní sdělení o tom, že během Exodu Izraelců obdržel Mojžíš na hoře Sinaj od Elohim jakési technické zařízení sestávající ze tří částí:

Edut - zvaného též Svědectví či Poselství Adamovi,Kábod- nesoucího veškeré vědění od JehowahaPraotec jasu- zvaného také Božský jas, Praotec úsvitu či Šamir.

Technický popis těchto artefaktů i funkce celého komunikačního zařízení je sice velice květnatý, ale zmatený a vágní, což ostatně nelze mít technicky nevzdělaným starověkým nomádům z období kolem 1500 př.n.l. nijak za zlé. Ve snaze o analýzu podstaty a technické funkce uvedených artefaktů proto musím připustit možnost omylu či zkresleného pohledu. Dospěl jsem nakonec k názoru, že artefakt zvaný Edut, mající podle biblických pramenů obsahovat veškeré vědění darované Jehovahem člověku Adamovi, byl v podstatě nosičem informací (informačním krystalem), se kterým se setkáváme pod názvem Svatý Grál, Razi-el, meh Utchat, Gar-rayeta, Lapis exilis a podobně. Některé prameny o Edutu hovoří jako o několika deskách z průsvitného kamene, na které Jehovah „svým prstem“ zapsal veškeré vědění, jež určil lidstvu. Tyto desky byly později často zaměňovány s kamennými deskami s Desaterem zákonů.

Praotec jasu, pravděpodobně shodný s artefaktem zvaným Šalamounovo Oko (Šamir) či templářským artefaktem známým jako Bafomet, který představoval jednu z verzí mluvících hlav, pravděpodobně vyvedené v podobě hlavy člověka. Nejčastěji se uvádí, že hlava Bafomet byla z lesklé mědi, nebo zlaceného stříbra, na bradě a v týlu vybavená vousem z tenkých drátů. Místo očí měl Bafomet dva zářící rubíny, které mátly zrak a člověka přiváděly na okraj mrákoty. Bafomet pravděpodobně neměl tvar křišťálové lebky, ale z dostupných popisů to tak jednoznačně nevyplývá, protože hlava byla zhotovena z průhledné hmoty a výsledný dojem je popisován jako když jedna hlava leží v druhé a ta v největší třetí. Tyto efekty ale spočívaly v působení paprsku světla vytvářeného třetím artefaktem pojmenovaným Kabod. Termín Kabod je odvozen z kořene K-B-D a vyjadřuje takové pojmy jako "cosi velice těžkého",nebo "věc mocného významu" a podobně. Kabod byl zdrojem síly zvané "šekchina", která je přirovnávána k pojmu "rúach" (vanutí života, životní síla) co do účinku, ale lišící se původem. Energii šekchinu můžeme zřejmě považovat za původce jevů popisovaných v pojmech "matení mysli, strhování očí, okouzlení zraku, přivádění myšlenek k věčnému blaženství, boží přítomnost" a podobně. V podobném smyslu hovoří o šekchině také G.Schroll ve své knize "K vývoji kabalistické koncepce šechkiny" a upozorňuje na těsný vztak šekchiny k "Lapis exilis", tedy

ke Svatému Grálu. S určitou obezřetností lze šekchinu považovat za formu energie Fohat (tvořivá projekce Logu), která stojí za veškerým děním v tomto artefaktu. Docházím tedy k závěru, že Kabod lze považovat za energetický reaktor pracující na principu řízené fúze jader, doplněný ovládacími a regulačními prvky a stíněním omezujícím pronikání Fohatu do okolí. Takto vybavený reaktor by měl mít poměrně velkou hmotnost, což by odpovídalo i použitému termínu Kabod. Jelikož se ale časem zjistilo, že stínění není dostatečné a obsluhující kněží jsou postihováni vředy, vyrážkami a nádory končícími smrtí, obdržel Mojžíš od Elohim příkaz ke zhotovení bezpečnostní schránky Zionu (Arcy, Archy aj.), vně i uvnitř vyložené zlatým plechem. Do této schránky měl Mojžíš celé komunikační zařízení uložit. Schránku bylo nutno opatřit víkem zvaným "Kapporet" a opět je pečlivě obložit zlatem. Na Kapporet měly být připevněny dvě sošky z masivního zlata zpodobňující cheruby s křídly rozevřenými směrem vzhůru. Mezi křídly nad Kapporetem bylo ono  "místo boží přítomnosti", odkud ke svému lidu promlouval bůh Izraele Jehovah. Dospěl jsem k závěru, že pojem "boží přítomnost", popisoval v podstatě samu holografickou projekcí doplněnou zvukovými efekty. Vedle Zionu obdržel Mojžíš příkaz ke zhotovení stolu obloženého zlatem pro usazení Zionu a sedmiramenný svícen z tepaného zlata. Účel těchto dvou artefaktů zatím není jasný.

Pro odpovídající uložení tohoto daru od Elohim, postavil král Šalamoun v Jeruzalémě nový chrám (Templum Solomonis) a Zion uložil do hluboko ukryté tajné podzemní pokladnice, nacházející se v tajných sklepeních pod podzemní chrámovou konírnou, kde přečkal i zničení Templu v roce 587 př.n.l. babylonskými dobyvateli. Na světlo jej vynesli až templáři a převezli do Francie jako vzácných odkaz minulosti, který pojmenovali "Bafomet ", spolu s dalšími neméně vzácnými poklady, jako bylo například tajemné "purpurové stříbro". Existuje důvodné podezření, že tento templářský „Bafomet“ byl ve skutečnosti se ztraceným hebrejským artefaktem zvaným „Terafim“.

Channelling a jiné způsoby komunikace mezi hmotnými a nehmotnými dimenzemi (5.)Dokončení článku I. Wiesnera. Channelling a moderní technologie - jak to jde dohromady?

Channelling pomocí komputeru ?V prosinci 1919 se v jedné lesovně v Ramsau u Berchtesgadenu sešel úzký kruh osob ze společnosti Thule Gesselschaft a společnosti Vril. Na schůzku byla pozvána i byla dvě média, Marie Orsitsch a Sigrun F., která údajně navázala psychotroniický kontakt s parakomputerem Malock, řídícím pokročilou civilizaci na planetě Summi Er v Soustavě Aldebaranu. Kolem roku 1931 tato civilizace navázala kontakt s A. Hitlerem prostřednictvím zmíněných dvou psychtroniček. Zmíněná skupina Elohim, uváděná pod jménem Gizeh Intelligence (podle svého utajeného sídla v podzemí káhirského předměstí Gíza), byla „šedou eminenci“, kterou Hitler označoval jako „třetí sílu“, stojící za Hitlerem, rozvojem nacismu v Německu a zahájením II. světové války (viz Gambit Mahátmů). Marie Orsitsch podala informaci o tom, že mediální cestou (channellingem) obdržela zprávu ve starém tajném templářském jazyce, kerý ji nebyl znám. Zpráva obsahovala řadu podivuhodných informaci a také technická data pro konstrukce několika typů letadel na Zemi dosud neznámých. Telepatické poselství přišlo jako reakce na telepatickou výzvu společnosti Vril, vyslanou do sluneční soustavy Aldebaranu a bylo zakončeno podivným sdělením, že channelling s oběma dívčími medii organizuje a provádí parakomputer Mallock (Malock), který je současně centrálním mozkem civilizace Summi Er, což je údajně jedna ze skupin Elders Race (Elohim, Aštar). Stejnou cestou , prostřednictvím mezidimenzního tunelu vytvořeném parakomputerem Malock, přišly i podrobné informace a o společenské struktuře rasy "boholidí" této planety a systému trojitého řízení. V roce 1943 Němci upravili jeden diskový letoun Vril 7 nalezený v Antarktidě a v zimě téhož roku jej podrobili testovacímu letu mezidimenzním kanálem do oblasti Aldebaranu. Letoun se vrátil přibližně po roce, v zimě 1944 a přivezl údajně mnoho dalších informací, které dodnes nebyly uvolněny. Podrobnější informace se nacházejí v knuze Gambit mahátmů. 

Vril Gesellschaft byla jednou z nejzajímavějších tajných společností jaké kdy existovaly. Přesto o společnosti Vril dodnes nebyla v Německu napsána jediná kniha, pravděpodobně proto, že veškerý použitelný materiál, vztahující se k tomuto problému byl před Spojenců úspěšně utajen a zcela zmizel z dohledu.

Krátký souhrn poselství, které obě telepatky společnosti Vril před mnoha lety obdržely říká:

„Sluneční soustava Aldebaran je vzdálena od Země 68 světelných roků a kolem jejího slunce krouží dvě obydlené planety. Lidstvo, žijící na planetě Summi Er sluneční soustavy Aldebaran (Sumerané), tvoří. velmi technicky i duchovně vyspělou božskou rasu „lichten Gottmenschen“ (boholidí Světla). Druhou planetu Summi An, která je blíže dosahu rudého slunce Summi (rudý obr) a trpí vlivem horka, obývá několik lidských ras postižených četnými negativními mutacemi, které jsou důsledkem nevhodného podnebí této druhé planety. „Lichten Gottmenschen“ začali kolonizovat jinou planetu již asi před 500 miliony let, když se začala Aldebaran-Summi měnit v rudého obra a pro přibývající horko se staly obě planety neobyvatelné. Tato nově kolonizovaná planeta se nacházela v sluneční soustavě Sol a jmenovala se Mallona (také Maldek, Marduk), která obíhala tehdy mezi Zemí a Jupiterem“.

Kromě toho, telepatky ze společnosti Vril získaly informaci o tom, že sumerský a aldebaranský jazyk jsou identické, nebo přinejmenším mají společné kořeny a aldebaranská sumerština zvukově připomíná němčinu a i hovorový kmitočet obou jazyků byl skoro stejný.

Channellingem byly údajně získány rovněž konstrukční plány a technická data, která byla tak přesná, že je bylo možno využít k realizaci proudových letounů a fantastické technologie cestování mezidimenzními tunely „Jenseitsdiesseitskanalenflug“ . Touto cestou byly získány i základní informace o mnoha oborech „andere Wissenschaft“ (alternativní vědě). Přes obdržené detailní podklady, trvaly Němcům intenzivní vědecké a konstruktérské práce více než tři roky, než mohly být zahájeny testy produktů tohoto projektu. O ránné fázi zkoumání této „anderen Technik“ nebo „anderen Wissenschaft“ měl Dr. W. 0. Schumann, člen společnosti Thule a Vril, přednášku na TH-Mnichov (záznam byl uložen v Reichdeutsche SS-Geheimarchiv).

Channelling jako nástroj pro manipulaci s vědomím lidí (Project Blue Beam)Existuje ale ještě jeden aspekt velmi úzce související s channellingovou komunikací a to jsou manipulace s vědomím lidí, založené na technologii vytváření rozměrných audiovizuálních obrazů podle projektu známého jako Blue Beam (Modrý paprsek), jehož uskutečněním byla údajně pověřena NASA. Jistě mnozí z vás slyšeli o „mariánských zjeveních“ v Montichiari, Loretě, La Satlebě, San Damianu, Fatimě, Medžugorje, Zeitounu, Eisenbergu, Lourdech, Guadelupe a mnoha dalších místech, které začaly přibližně kolem roku 1930 a odehrálo se jich po celém světě více než 200. Tato zjevení vyvolala velká náboženská pozdvižení, ale dnes víme téměř s jistotou, že se jednalo o uměle vytvořené holografické projekce využívající mimozemskou technologii. Bohužel stále nemáme jistotu v tom, kteří ET stáli v pozadí těchto událostí (pravděpodobně to jsou Elohim, Elders). Souvisí s tím některé zajímavé aspekty:

15. března 1985 během jedné z projekcí, odehrávající se v kapli Grobla v Medžugorje, uskutečnil americký fyzik Dr. B. Lipinski měření pole energie v okolí jedné z holografických projekcí. Během 3 minut vzrostla hodnota radiace pole z 15mR/h (přirozené pozadí) na 100.000 mR/h, což je hodnota překračující letální (smrtelnou) hranici. Zjevení obvykle probíhá tak, že se znenáhla objeví jeden či více blesků, které vytvoří kouli oslnivého bílého světla ve kterém se objeví obraz či postava mladé krásné dívky, přinášející poselství. Zjevení často provázejí zvukové efekty (sršení, praskot, vibrace), někdy i podivné barevné obrazy Slunce.

2.dubna 1968 došlo ke zjevení nad budovou koptské katedrály sv. Marie v Zeitounu (předměstí Káhiry). Po náhlém zablesknutí se nad budovou objevila světelná postava, která nevydávala žádné zvuky. Jev trval asi 2 hodiny a několikrát se opakoval až do roku 1971. Svědci potvrzují, že tyto jevy měly za důsledek asi desetinásobné zvýšení seismické aktivity v okruhu 500 km, které utichlo až po několika měsících.

8. září 1954 se ve vesnici Eisenberk u St. Martin v jižní části rakouského Burgenlandu, se na jedné zahradě zjevila postava muže. Jev zahájil blesk provázený bouřlivým větrem, který vytvořil světelnou kouli s lidskou postavou. Lidé i zvířata nacházející se v blízkém okolí nebyli schopni sebemenšího pohybu. Podobných událostí bylo popsáno několik desítek. Dlouho zůstávalo záhadou co je příčinou těchto událostí a jaký je jejich skutečný smysl. Teprve během 90. let minulého století několik vědců z NASA, informovalo o existenci tajném projektu NASA Blue Beam, který měl sloužit jako podpora záměru vytvoření jednotného světového náboženského hnutí vedeného falešným prorokem Maytreiou. Maytreia, údajně se vydávající se za druhou inkarnaci Krista, měl vytvořit a ovládnout toto nové náboženství jež mělo posloužit záměrům tajné světové vlády k ovládnutí celé Země.

Podle Davida Openheimera, bývalého spolupracovníka NASA, je skutečným cílem Blue Beam projektu simulace "druhého příchodu Krista pod jménem Maytreia". Od tohoto projektu se očekávalo, že zachytí pozornost velkého množství lidi, bude schopen je přivést do náboženského extatického vytvržení a odvede jejich vnímání do snové země, takže se změní ve snadno ovladatelné stádo. Ironií je to, že tyto holografické projekce mají potenciál, pokud by nebyly zneužity, uvést planetu a s ní i celé lidstvo do harmonie s Bohem. Bohužel, předpokladem této operace je, že lidem musí být Bůh představen v lidské formě, aby bylo možno úspěšně lidstvo kontrolovat a diktovat mu všechny zamýšlené akce a myšlenky. V podstatě to je příprava na zavedení nového globálního náboženství v intencích Nového řádu, které přináší nový „holografický Mesiáš Maytreia". Projekt Blue Beam předstírá, že dochází k naplnění starých proroctví a významných událostí předpovězených před 2000 lety. V podstatě jde o to, že se obloha použije jako gigantická obrazovka na níž mají být promítány holografické obrazy a vytvářet souvislé děje, pomocí projekce laserových paprsků v prostorovém uspořádání, vyzařovaných z laserových vysílačů umístěných na družicích a mezihvězdných lodí. Tento projekt má být proveden formou simultánních animovaných holografických obrazů promítaných do čtyř částí planetární oblohy, v jazyce příslušného regionu. Tento náboženský aspekt, nebo chcete-li náboženská agitace pro Nový světový řád, již byl údajně testován v odlehlé pouštní oblasti Sahary, kde byla viděna holografická projekce obrazu Krista a ženy připomínající jeho matku Marii. Awareness tvrdí, že takové holografické projekce je možno vysílat z mimozemských plavidel a jejich téma mohou tvoří různá monstra, andělé, ET a podobně. Řízení holografických obrazů s doprovodným komentářem je dáno softwarem supermoderních komputerů, propojených prostřednictvím družic. Holografie je založená na téměř identických signálech podmiňujících u člověka prostorové vnímání obrazů. Tato technologie je stejně tak vhodná pro akustické vlny (ELF,VLF,LF), jako pro optické úkazy.

Různé obrazy Krista, Mohammeda, Buddhy, Krishny atd., budou postupně splývat v obraz jednoho "správně vysvětleného" boha, provázeného „správnými mysteriemi, proroctvími a odhaleními“. Tento "jediný bůh", ve skutečnosti zaujímající roli"antikrista", bude údajně vysvětlovat, že různé biblické manuskripty byly pochopeny špatně, nebo vůbec nepochopeny, takže stará náboženství jsou odpovědná za násilí bratra proti bratru, národu proti národu, že stávající náboženská dogmata musí být zrušena, aby se uvolnila cesta pro „Nový zlatý věk“. Zůstat může jen nové světové náboženství, jehož představitelem má být pouze ten bůh, kterého lidé vidí nad sebou. Lze

očekávat, že takové i v globálním měřítku skvěle inscenované holografické produkce, vyvolají rozsáhlé sociální a náboženské bouře následované všeobecným chaosem. Ale než k tomu všemu dojde, musí být podle NASA zvládnuty čtyři dílčí etapy projektu Blue Beam.

1) První krokem má být zmanipulování všech archaologických znalosti, což bude představovat cosi jako „zemětřesení“ v archeologii jistých známých lokalit planety, kde má dojít k novým "objevům " zásadního významu, které objasní, že doktríny z všech světově významnějších náboženství jsou ve své podstatě Cybné a mylné. Cílem takových desinformací má být falešné poznání, že všechny náboženské doktríny byly založeny na nepochopených či špatně vyložených mystériích.

2) Druhým krokem má být fenomenální kosmická show s animovanými optické hologramy a zvuky 3D, laserové projekce vícenásobných holografických obrazů v různých částech světa. Obraz nového "boha" bude mluvit k lidem ve všech jazycích.

3) Třetím krokem má být dosažení obousměrného telepaticko-elektronického spojení, kde vlny ELF (Extra Low Frequency), VLF (Very Low Frequency) a LF (Low Frequency) budou ovládat lidí na Zemí svým působením na centra uložená ve vnitřní části jejich mozků, což by je mělo dovést k přesvědčení, že s ním hovoří Bůh prostřednictvím jeho duše. To může být úspěšné jen v takových případech, kdy komputer bude mít v paměti dostatek vzpomínek, zážitků a myšlenek pocházejících od každého člověka. Navíc tyto prvky vědomí musí být transformovány a upraveny tak, aby bylo možno vědomí takového člověka efektvně manipulovat. Při počtech obyvatel Země, odlišnosti kultur a z toho plynoucích odlišných způsobu myšlení, tradic, morálních, národnostních a etických postojů to je prakticky neřešitelný problém i pro vysoce vyspělé mimozemské rasy (Elohim), natož pro pozemské Ilumináty. Stačí se podívat na Evropu a její komplex národnostních, sociálních, etických a ostatních tradičních postojů jež se dodnes nepodařilo žádným způsobem trvale potlačit, protože touha po osobní svobodě je krví předků draze zaplacená a tudíž nezadatelná.

4) Čtvrtým krokem je předvádění neobvyklých kosmických událostí, které jsou opět pouze produktem vyspělé holografické animované technologie. Proces se má uskutečnit ve třech etapách. V první etapě má být lidem vnucena obava před trvajícím nebezpečím nepřátelské mimozemské invaze. Předpokládá se, že to obnoví závody ve zbrojení zaměřené do vesmírného prostoru a tak se ozbrojené síly nakonec dostanou pod jediné velení (Spojené národy). Druhá etapa má být zaměřena na vnucené očekávání duchovní imtervence údajných "pozitivních" ET, přecházejících chránit dobré lidi před brutálním satanským útokem. Skutečným cílem je zbavit se všech významnějších středisek odporu vůči Novému světovému řádu. Třetí etapou je téměř absolutní elektronická a optická kontrola každého člověka a osazení jejich bytů přístroji vyvolávající materializací satanských duchů, přízraků a poltergeistů. Cílem této etapy je udržovat lidi v nepřetržitém stresu, strachu o život a přetrvávajícím děsu, což má vyvolávat vlny sebevražd, násilí a všeobecného psychického chaosu.