Kč 15,– 5772 PROSINEC 2011 ROČNÍK 73

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

KISLEVTEVET

CHANUKA 5772 SAMEACH

ŘÁD TGM DAGMAR LIEBLOVÉDne 28. října propůjčil prezident V. KlausŘád T. G. Masaryka „za vynikající záslu-hy o rozvoj demokracie, humanity a lidskápráva“ PhDr. Dagmar Lieblové.

Paní Dagmar Lieblová, roz. Fantlová(*1929), se narodila v Kutné Hoře v rodi-ně praktického lékaře. V roce 1942 bylas rodiči, sestrou a babičkou transportovánado terezínského ghetta. Poté prošla kon-centračními tábory Osvětim-Březinka,Hamburk a Bergen-Belsen. Přežila jakojediná ze celé rodiny Po válce se vrátila dorodného města a po absolvování gymnáziavystudovala český a německý jazyk na Fi-lozofické fakultě Univerzity Karlovy. Potépřednášela na katedře překladatelství a tlu-močnictví v Praze, doprovázela manželana jeho zahraničních pracovních pobytecha také pracovala jako lektorka češtiny naUniverzitě v Uppsale.

Dagmar Lieblová je jednou ze zakladate-lek a dlouholetou předsedkyní Mezinárod-ního sdružení Terezínská iniciativa, jehožposláním je všestranná péče o bývalé vězněkoncentračních táborů a osoby pronásledo-vané nacismem. Svou mimořádnou veřej-nou aktivitou a přednáškovou činností seangažuje pro to, aby memento holokaustunikdy nevymizelo z naší paměti. red

GRANTOVÉ ŘÍZENÍ NADACE ŽOPSprávní rada Nadace Židovské obce v Pra-ze vyhlašuje výběrové řízení na nadačnípříspěvky pro rok 2012.

Témata: obnova a ochrana židovskýchmovitých i nemovitých památek; podporačinností židovských organizací a spolků;rozvoj židovských tradic; vzájemné po-znávání židovských komunit a okolníhosvěta a odstraňování předsudků.

Žádosti o nadační příspěvek musí býtpodány na předepsaných formulářích Na-dace Židovské obce v Praze. Termíny uzá-věrek jsou stanoveny na 28. 2. 2012 a 30. 6.2012. Bližší informace a formuláře jsouk dispozici na e-mailové adrese: nadace-zovp@volny.cz nebo každé úterý u JanyKosákové, telefon: 222 311 570.

SYNAGOGA TURNOVSynagoga Turnov vás zve na svůj webwww.synagoga-turnov.cz, kde si lze v sek-ci Nabídka pro školy zdarma stáhnout (veformátu PDF) publikaci Terezie Dubino-vé, PhD. Jak učit o holokaustu. Tato pub-likace byla realizována s podporou projek-tu EU „Kulturní dědictví česko-polskéhopříhraničí“. Materiál se skládá ze čtyř tema-tických částí: Před válkou, Válka a holo-kaust, Po válce a Léčení. V centru pozor-nosti textu jsou lidé a lidský příběh, válečnéa poválečné souvislosti a dodnes přetrvá-

vající dědictví a paměť holokaustu. Mate-riál k dokreslení hlavních témat používápasáže z literatury, zprávy z tisku, odkazyna zajímavé weby, tipy na literaturu, filmy,výstavy, projekty či besedy. Materiál lzepoužít jako čítanku či podklad pro samo-statnou práci studentů. Těšíme se na vašeohlasy! td

GESHER/MOSTProgram mezinárodní spolupráce meziČeskou republikou a Státem Izrael v apli-kovaném výzkumu a experimentálním vý-voji GESHER/MOST je určen na podporuúčasti českých podniků všech velikostí vespolupráci s izraelským partnerem v pro-jektech aplikovaného výzkumu a experi-mentálního vývoje. Účast veřejné výzkum-né instituce je možná pouze ve spoluprácise soukromou firmou.

Dne 16. listopadu 2011 byla vyhlášenaIII. výzva programu Gesher/Most. Příjemžádostí bude probíhat prostřednictvím apli-kace eProjekt a dle podmínek uvedenýchv textu výzvy do 20. ledna 2012. Výsledkyvýzvy budou zveřejněny dne 1. června2012.

Program paralelně financuje Česká re-publika spolu s Izraelem. Náklady českýchúčastníků projektu budou podporoványČeskou republikou, náklady izraelskýchúčastníků ze strany Izraele. Plánovaná cel-ková alokace pro program na české straněje 300 mil. Kč. V rámci programu je plá-nováno pět veřejných soutěží, každá z nichje koncipována jako tříletá s alokací vevýši 60 mil. Kč.

Přihlášené projekty se musejí týkat ze-jména následujících oblastí:

informačních a komunikačních techno-logií, udržitelných a čistých technologií,zemědělských a potravinářských technolo-gií, biotechnologií a zdravotnické technikyči moderního strojírenství – nových mate-riálů, nanotechnologií, kybernetiky neborobotiky.

Kontakt: Ing. Pavla Brůžková, tel.: 296342 864, pavla.bruzkova@czechinvest.org.

ROŠ CHODEŠ 2012Vážení čtenáři, děkujeme za Váš zájemo časopis Roš chodeš a doufáme, že potrvái v následujícím roce a za nových podmí-nek. Vzhledem ke stále stoupajícím výrob-ním nákladům a zvyšování DPH jsme totižnuceni zvýšit prodejní cenu Roš chodeš na(snad stále přijatelných) 20 Kč.

Předplatné Roš chodeš 2012 však zůstá-vá nezměněno a lze jej uhradit bankovnímpřevodem na níže uvedené účty Federacežidovských obcí v ČR:

Roční předplatné do zámoří je 1000 Kč,e-mailem v PDF činí 180 Kč (plus ban-kovní poplatky). Roční předplatné do Ev-ropy stojí 750 Kč, e-mailem v PDF je 180Kč (plus bankovní poplatky). Pro úhraduekvivalentu částky v USD i v EUR je čísloúčtu: 030031-1936511339/ 0800 (IBANCZ14 0800 0300 3119 3651 1339; BICGIBACZPX) u České spořitelny a. s.

Roční předplatné pro ČR činí 300 Kč,zasílání e-mailem stojí 180 Kč. Pro platbyv ČR je číslo účtu: 030031-1936511339/0800 u České spořitelny. Variabilní sym-bol: 122012, údaj příkazce: jméno před-platitele. Na území ČR je též možné pou-žít k platbě poštovní poukázku typu C.

Objednávky zasílejte do redakce Rošchodeš, Izraelská 1, 130 00 PRAHA 3, e-mail: roschodes@sefer.cz.

Předplatitelům zvláště doporučujemevyužívání možnosti e-mailového zasíláníčasopisu, kterého se netýkají náklady napoštovné.

Jakékoli informace ohledně předplatné-ho vám sdělí redakce Rch, tel. číslo: 226235 218 či e-mail: roschodes@sefer.cz.

2 VĚSTNÍK 12/2011

AKTUALITY

OBSAH

Svobodná Evropa v Bruselu 3Sidry na tento měsíc 4–5Kafka jako kód – rozhovor

s germanistkou V. Tuckerovou 6–7, 9

Zlatý věk židovského kouzelnictví 8, 18

Rabín Leon Modena 10–11Ikonografická výzdoba židovských

náhrobků 12Zemřel Ewald Osers 13O izraelském komiksu

Tichá pláž 14–15O filmu Poslední let Petra Ginze 15Česká pošta a Terezín 15Hugo Meisl – trenér v buřince 16–17Výběr z tisku 18Izrael: Írán jako problém pro svět 19Kalendárium 20Kulturní pořady 21Zprávy, výzvy, inzerce 22–24

V dobách hluboké normalizace osmdesá-tých let koloval jeden vtip: Během jednáníÚV KSČ zavadil Gustáv Husák omylemo konvici s kávou, ta spadla na zem a rozbi-la se. Během minuty přišla uklízečka s had-rem, aby tu spoušť uklidila. Jenže soudruzise podivili. „Jak to víte? Tohle je tajné zase-dání a my jsme nikoho nevolali.“ A uklí-zečka odpověděla: „Nokdyž oni to právě hlásilina Svobodné Evropě.“

Obdobnou situaci zažilnyní Světový židovskýkongres. Jeho prezidentRonald Lauder přiletělkvůli úmrtí v rodině na za-sedání exekutivy – tedyjeho nejužšího vedení –z New Yorku do Bruseluaž druhý den s velkýmzpožděním. V letadle prýnezamhouřil oka a celounoc přemýšlel. A tak sotvadosedl v konferenčnímístnosti bruselského ho-telu Conrad na židli, pro-hlásil něco, co všechnydost překvapilo. Světovýžidovský kongres prýmůže sehrát klíčovou rolipři sjednání mírové doho-dy mezi Izraelem a Pales-tinci. A čím dříve, tímlépe. Můžeme takový úkol splnit? Rozpou-tala se živá diskuse. Ani ne tak nad otázkou,zda se má kongres takovéhoto posláníujmout, jako spíš nad způsoby, jakými toprovést a kdo by měl být partnerem v jedná-ní. Vzhledem k tomu, že padaly různé návr-hy a ne vždy panovala shoda, požádal Ro-nald Lauder o to, aby se nepořizoval zápisa jednání exekutivy se tak stalo v tomtobodě neveřejné. Nikdo by také neměl o jehozávěrech hovořit s médii. Neuplynula anihodina a Ronalda Laudera zavolal význam-ný izraelský novinář s dotazem, jako tovlastně s tou mírovou smlouvou myslel.

FRANCOUZSKÁ SPOJKAMy však daná pravidla porušit nechceme,a tak můžeme pouze dodat, že iniciativaprezidenta Světového židovského kongresuvyplynula – jak se později ukázalo – z jehojednání s francouzským prezidentem Nico-lasem Sarkozym. To se uskutečnilo jen ně-kolik dnů poté, co na veřejnost proniklyjeho nelichotivé poznámky na adresu izrael-ského premiéra Netanjahua, které padly naschůzce s americkým prezidentem Obamou.Tohle diplomatické faux pas nejspíše přimě-lo hlavu Elysejského paláce k rozhodnutíangažovat se daleko více a viditelněji v blíz-kovýchodní politice. Svou roli v tom jistě

sehrály i blížící se francouzské prezidentskévolby a snaha získat stále dost početné fran-couzské židovské voliče. Někteří poukazo-vali i na fakt, že dalším důvodem překvapi-vého spojenectví by mohly být i osobnívztahy mezi Ronaldem Lauderem a BibimNetanjahuem, které nejsou v poslední dobětak vřelé, jako bývaly dříve, o čemž jsme

ostatně již referovali (viz Tři čtvrtě stoletíSŽK, Rch 8/2011).

KONEC ŠECHITY?Bruselské zasedání Světového židovskéhokongresu se však nezabývalo jen otázkamivysoké světové politiky. Předcházelo mujednání Evropského židovského kongresua také jednání pracovních skupin WJC. Po-dívejme se tedy nejdřív blíže na evropskouagendu. Židovskou komunitu tu trápí něko-lik věcí. Zdá se, že tažení, zahájené ochráncizvířat proti rituálním porážkám, nabývá nastarém kontinentu na intenzitě. Přes veškeréujišťování, že není namířeno proti šechitě,ale spíše proti podomním porážkám běhemmuslimských svátků, příslušná legislativanebude zřejmě činit žádné rozdíly a tentozpůsob produkce masa bude znemožněnúplně. Návrhy se již několikrát objevilyv Evropském parlamentu, kde prozatím ne-uspěly, byly ale zakomponovány do záko-nodárství některých států EU, po Švédsku jeto nejnověji Nizozemsko. K tomu se navícozývají stále silněji i hlasy kritizující praxiobřízky. Pokud se i ta dostane do soukolí le-gislativních procesů bruselské administrati-vy, bude evropská židovská komunita čelitútoku na svá náboženská práva, který neza-žila od dob nacismu.

BORAT OPĚT NA SCÉNĚDalší problém, který přišel na pořad jednáníEJC, je možná trochu komický, pokud byovšem nevyvolával v Evropě – a to přede-vším v bruselských sídlech evropských in-stitucí – dost velký zmatek. Před nedávnemjsme informovali o tom, že skupina podni-katelů se snažila postavit do čela Evropské

rady židovských obcí, vý-znamné instituce, zabýva-jící se zejména kulturou,vzděláváním a projektysociální péče. To senepodařilo a Igor Kolo-mojský, který má pověstjednoho z nejvlivnějšíchukrajinských oligarchů, sefunkce prezidenta neujal.Místo toho však nyní při-chází – za vydatné pomocíněkolika dalších protago-nistů neúspěšného převze-tí ECJC – s projektem tzv.Evropské židovské unie.Ta by měla sdružovat ži-dovské komunity a jejichvýznamné osobnosti. Je-jím hlavním orgánem mábýt „Evropský židovskýparlament“, do něhož jižbyly vypsány volby, kterémají formu internetovéhohlasování. A tady začíná

tragikomická stránka věci: navrhnout mohlkaždý každého, takže se na seznamu budou-cích židovských poslanců objevili – vedle„tradičních“ představitelů jednotlivých ko-munit, kteří většinou o své kandidatuře ne-měli ani zdání – i veřejně známé osoby, jakonapř. izraelská supermodelka Moran Atias,fotbalista David Beckham, španělský zpě-vák Julio Iglesias či představitel HarryhoPottera Daniel Radcliff. Hlasovat mohl takékaždý, a to neomezeně. Jednotliví kandi-dáti proto získali v mnoha případech i tisí-ce hlasů. Mnoho jich získal i bývalý kandi-dát na francouzského prezidenta DominiqueStrauss-Kahn, známý svým nedávným se-xuálním skandálem, ale také britský ministrzahraničí David Miliband či izraelská man-želka islandského prezidenta, známá módnínávrhářka Dorrit Moussaieffová. Největšíveselí vzbudil fakt, že za Kazachstán byl no-minován Borat, postava ze stejnojmennéhofilmu v podání komika Sachy Barona Cohe-na, méně úsměvná je pak kandidatura Vadi-ma Tudora, význačného rumunského neo-nacisty.

Na Evropský židovský kongres a někte-ré národní instituce se již obrátilo mnohonovinářů, a dokonce někteří evropští poli-tici s dotazem, zda jde o jejich iniciativu.

(pokračování na str. 20)

VĚSTNÍK 12/2011 3

SVOBODNÁ EVROPA V BRUSELU

Ze zasedání Světového židovského kongresu

Sídlo Evropské komise v Bruselu. Foto archiv.

MIKEC – CHANUKA (1M 41,1–44,17)„Jefetovi poskytne Bůh prostor, a když seusadí v Šemových stanech, bude Kenaánjeho otrokem!“ (1M 9,27)

Chanuková válka byla střetem mezi ju-daismem a helénismem, Jeruzalémema Athénami, skupinou makabejských tra-dicionalistů, kteří bojovali za to, aby sez Jeruzaléma nestal další řecký městskýstát (polis), v němž by se konaly modlář-ské olympijské hry a dionýské orgie.

Jenže helénismus poskytoval daleko vícnež modly a orgie. Javan (řecky Ion), syn Je-fetův a vnuk Noemův, daroval světu Platono-vu a Aristotelovu filosofii, Sofoklovu a Euri-pidovu literaturu, Euklidovu a Pythagorovumatematiku, Praxitelovy sochy a Homérovyeposy. Jestliže je západní civilizace výsled-kem řecko-římské a židovsko-křesťanské tra-dice a je-li naše Bible základem etické moud-rosti a lidské morálky, pak to bylo Řecko,které uvedlo na svět filosofickou rozmluvu,matematiku jako vědecký jazyk a umělec-kou, hudební a dramatickou estetiku.

Ale mezi světonázory judaismu a helénis-mu existuje skutečně zásadní napětí. Zatím-co pro nás je Bůh lásky, soucitu a pravdystředem vesmíru a člověk byl stvořen k obra-zu Božímu, aby usiloval o morální a spra-vedlivý život, v Athénách byl ztělesněnímdokonalosti, „měřítkem všech věcí“ člověk.Bohové pak byli stvořeni k lidskému obrazu.

Na Chanuka se tyto dvě ideologie střetlya my jsme zvítězili. Otázka ale zní: lze na-lézt syntézu? Lze obléci duši Jeruzaléma doathénského pláště, jako když Rebeka pro-měnila Jaakova v Ezaua? Záleží na tom, jakčteme verš, který je citovaný na začátku to-hoto textu. Jeden výklad zní: „Hospodinrozšíří a zkrášlí Jefet a on (Jefet, sláva řeckékultury) bude pobývat v Šemových sta-nech.“ Druhý přístup velí, že se musímebránit před antropocentrickým a hédonis-tickým Jefetem, který se vynasnaží otřástv zásadě křehkými hranicemi a hradbamiŠemovými: „Hospodin rozšíří a okrášlí Je-feta, ale On, Hospodin, bude pobývat jen vestanech Šemových!“ (Raši, ad loc)

Domnívám se, že odpověď lze naléztv pozoruhodné události zaznamenané v Tal-mudu (Bava kama 82b). Dva bratři, potomcihasmonejské dynastie, spolu záhy po vítěz-ství Makabejských bojovali. Jeden bratr mělse svými oddíly základnu v Jeruzalémě,druhý, kterého podporovaly římské legie, tá-bořil za městskými hradbami. I přes to, žespolu válčili, posílal každý den první bratrv košíku peníze přes městské hradby a dru-hý bratr za ně nakoupil dobytek, který ne-chával vytáhnout do města, aby neustalychrámové oběti. Jakýsi stařec pak použil to,co Talmud nazývá jazykem „řecké moud-rosti“, a prohlásil, že dokud bude pokračo-

vat obětní rituál, bratr, který obléhal Jeruza-lém, město nikdy nedobude. Druhý den,když opět dorazily peníze na nákup obětí, semísto býků v koši objevilo prase. Jakmile seprasečí kopýtka dotkla městských hradeb,pohltilo Jeruzalém zemětřesení. Příběh kon-čí takto: „Moudří poté prohlásili: ,Prokletbuď ten, kdo pozvedá prasata, a proklet buďotec, který učí syna řecké moudrosti.‘“

Po tom, co se stalo o Chanuka, a po jejíchdozvucích, by se zdálo, že řecká moudrost –řecká filosofie, literatura a řecké umění –budou zakázány. Ale nestalo se tak. Talmud(Bava kama 83a) neustává v chvále řečtinya považuje „řeckou moudrost“ za dovednostpotřebnou pro mezinárodní politickou deba-tu. Na konci traktátu Sota je „řecká moud-rost“ definována jako zvláštní jazyk s jem-nostmi a hádankami, který používají politicikvůli špionáži – tak pochopil talmudský vý-rok Maimonides. Dodal, že tento jazyk ne-byl zakázán, neboť vymizel. I pozdější res-ponza (např. Rivaš, Responsum 45) souhlasís Maimonidovou interpretací „řecké moud-rosti“ v kontextu možného zákazu. Argu-mentuje, že filosofická pojednání napsanáza účelem vyvrácení židovských teologic-kých principů se nemají studovat, a dokonce

navrhuje, že Maimonides a Gersonides bylisvedeni řeckou filosofií. Normativní judais-mus nicméně nikdy zákaz studia řeckémoudrosti nekodifikoval. Je tedy zřejmé, žepřes všechno nebezpečí zůstává židovskýideál ve spojení „Jefetovy krásy ve stanechŠemových“.

VAJIGAŠ (1M 44,18–47,27)Tóra v tomto oddíle znovu vypráví drama-tický příběh o Josefovi a jeho bratrech,o chvíli, kdy Josef jako velkovezír Egyptaodhalí svou pravou identitu: učiní to zcelaprostě a nijak bratry neobviňuje: „Teď sivšak už nic nevyčítejte a nehněvejte se nasebe, že jste mne sem prodali, to Bůh mnevyslal před vámi kvůli přežití! Po těchtodvou letech hladomoru v zemi bude ještěpět let bez orby a žní. Ale Bůh mne poslalpřed vámi, aby vám zajistil na zemi pokra-čování a zachoval vás naživu a vyváznetev hojném počtu! Vězte, že ne vy, ale Bůhmne poslal a ustanovil mne za faraonovaotce, za pána nad jeho dvorem a za vládcenad celou zemí Micrajim!“ Vzápětí bratrynabádá: „Proto pospěšte, vraťte se k mémuotci a řekněte mu: Tak pravil tvůj syn Josef:Bůh mne ustanovil za pána celého Micra-jim, sestup ke mně a neotálej! Usadíš sev zemi Gošen a budeš mi nablízku ty, tvojisynové a synové tvých synů, tvůj brav, tvůjskot a všechno, co máš. A protože hlado-mor bude ještě pět let, budu tě tam zaopat-řovat, abys nebyl ohrožen ani ty, ani tvá ro-dina a nic z toho, co máš!“ (1M 45,5–11)

Není to trochu zvláštní prosba? VždyťJosef musel jako malé dítě slýchat o vý-znamu Země izraelské v životě praotců;„alija“ byl úplně první příkaz, který Vše-mohoucí Avrahamovi dal. Jaakov sám ris-koval boj s Ezauem i finanční zruinování,když opustil zaměstnání u Lavana, aby sevrátil do rodné země. Jaakovovi je navícuž sto třicet let a vypadá ještě starší, proto-že ho oslabila všechna ta neštěstí, která hopotkala. Nebylo by tedy logičtější a vůčistařičkému otci citlivější, kdyby se mocnývelkovezír vypravil za otcem sám, přivezlmu spoustu zásob a zaručil se, že rodinadostane z Egypta každý měsíc pravidelnýpříděl potravin?

Myslím, že na tuto otázku existují třiodpovědi. Zaprvé, na příběhy z Knihy Be-rešit musíme vždy nahlížet ze dvou per-spektiv: v jedné rovině nás zasahuje vášni-vé lidské drama o rodičích a dětech, kterése odehrává jako sled kroků, které svobod-ně učinily zúčastněné osoby; v druhémplánu sledujeme proces, jenž se odehrávápodle plánu Autora dějin. „Smlouva mezikusy“, kterou Hospodin uzavřel s Avraha-mem, předpověděla, že je nutné, aby dětiizraelské zažily egyptské otroctví a ná-

4 VĚSTNÍK 12/2011

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Výřez z chanukové pohlednice z roku 1918.

sledné vykoupení. Josef proto svou rodinudo Egypta přivést musel.

Zesnulý Dajan Golditch z Londýna navrhljiné vysvětlení. Popsal analogickou situaci:syn, který opustil otcovský tradiční domov,se nadšeně vrhl do nezávislého života navzdálené univerzitě, kde začne svůj nový ži-vot. S rodiči je v minimálním či žádnémkontaktu. Co by se pak rodičům líbilo víc?Aby syn přijel domů na návštěvu, nebo abysyn poslal letenku a pozval rodiče do nové-ho bydliště? Golditch usuzuje, že druhá na-bídka je mnohem lákavější. Syn, který ví,jak zbožní jsou rodiče, by je těžko pozvalk sobě domů, kdyby jeho domácnost nebyladostatečně „košer“, kdyby ji třeba sdílels nežidovskou partnerkou. Proto posílá Jo-sef Jaakovovi „letenku“. Zřejmě si přeje,aby otec viděl, že si udržel náboženskouvěrnost i jako egyptský velkovezír.

Třetí – a zdaleka nejpřesvědčivější – od-pověď poskytuje Ramban (Nachmanides),který příběh interpretuje tak, že Josef ne-může poslat do Kenaánské země dostatekjídla z faraonových spíží, protože by homohli podezírat, že si připravuje půdu pronávrat domů, že se ve chvíli, kdy se Izraelpostaví ekonomicky na nohy, vydá zpět.

V biblickém komentáři známém jakoMešek chakma jde rav Meier Simchaz Dvinsku ještě o krok dál a předpokládá,že Josef, který stále udržuje své nábožen-ské zvyklosti ze starého domova, nemůžeposílat jídlo domů, aby nebyl obviněn, žeobětuje zájmy Egypta ve prospěch Izraele.

Toto vysvětlení získává na významu, vez-meme-li v úvahu pozdější biblický popistoho, s jakou nervozitou a pokorou získáváJosef od faraona povolení, aby otce Jaakovasměl pohřbít v Izraeli: „A když minuly dnyjeho oplakávání, promluvil Josef k faraono-vu dvoru, říkaje: Nalezl-li jsem milost vevašich očích, přimluvte se, prosím, mýmjménem u faraona! Řekněte: Můj otec mnezapřísahal slovy: Až zemřu, pohřbi mne dohrobu, který jsem si vytesal v zemi Kenaán!Dovol mi proto odejít, a až svého otce po-hřbím, tak se vrátím!“ (1M 50, 4–5) Josefbyl přece egyptský velkovezír! Určitě mohlvstoupit do faraonovy komnaty, kdy se muzlíbilo, nepotřeboval pro hovor s ním slu-žebného jako prostředníka! Josef si zřejměuvědomoval, že otcovo přání despotickéhofaraona rozčílí, že ho okamžitě napadneidea o židovské dvojí loajalitě. Snad mu prá-vě tato chvíle pomohla uvědomit si, že tustále skutečný domov nemá, že je pořádv exilu, a inspiruje ho, aby své bratry požá-dal, že také on si přeje být pohřben v Izraeli.

(Z komentářů rabína Šlomo Riskina vy-brala a přeložila A. Marxová. Biblické ci-táty jsou převzaty z překladu rabína K. E.Sidona.)

VĚSTNÍK 12/2011 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – prosinec 2011

Staronová synagoga2. 12. pátek začátek šabatu 15.44 hodin3. 12. sobota VAJECE 1M 28,10–32,3

hf: Oz 12,13–14,10mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.57 hodin

9. 12. pátek začátek šabatu 15.42 hodin10. 12. sobota VAJIŠLACH 1M 32,4–36,43

hf: Abd 1,1–21mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.55 hodin

16. 12. pátek začátek šabatu 15.42 hodin17. 12. sobota VAJEŠEV 1M 37,1–40,23

hf: Am 2,6–3,8mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.56 hodin

20. 12. úterý předvečer Chanuka – rozsvícení 1. světla ▲ 17.30 hodin21. 12. středa 1. den Chanuka – rozsvícení 2. světla ▲▲

22. 12. čtvrtek 2. den Chanuka – rozsvícení 3. světla ▲▲▲

23. 12. pátek 3. den Chanuka – rozsvícení 4. světla ▲▲▲▲

začátek šabatu 15.45 hodin24. 12. sobota ŠABAT CHANUKA

MIKEC 1M 41,1–44,17hf: Za 2,14–4,7mincha 15.30 hodinkonec šabatu 16.54 hodin4. den Chanuka – rozsvícení 5. světla ▲▲▲▲▲

25. 12. neděle 5. den Chanuka – rozsvícení 6. světla ▲▲▲▲▲▲

26. 12. pondělí 1. den Roš chodeš tevet6. den Chanuka – rozsvícení 7. světla ▲▲▲▲▲▲▲

27. 12. úterý 2. den Roš chodeš tevet7. den Chanuka – rozsvícení 8. světla ▲▲▲▲▲▲▲▲

28. 12. středa 8. den Chanuka30. 12. pátek začátek šabatu 15.50 hodin31. 12. sobota VAJIGAŠ 1M 44,18–47,27

hf: Ez 37,15–28mincha 15.30 hodinkonec šabatu 17.04 hodin

V sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.30 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin.

Jeruzalémská synagogaBohoslužby se konají každou sobotu od 9 hodin.

Večerní modlitba se zde koná pouze v pátek 2., 16. a 23. prosince od 15.50 hodin.

Bejt Simcha (Maiselova 4, Praha 1)

V sobotu 17. prosince od 15 hodin: Chanukový workshop (nejen) pro děti: přijďte se naladit a vybavit na svátek světel.

V pátek 23. prosince od 16 hodin: Oslava Chanuky a kabalat šabat.Úvod do judaismu každé úterý od 19.45 hodin.

Kabalat šabat každý pátek od 18 hodin.

Germanistka, literární teoretička a kritičkaVERONIKA TUCKEROVÁ (nar. v Praze) vystu-dovala srovnávací literaturu na City Univer-sity of New York; nedávno získala doktorátna germanistice Kolumbijské univerzityv New Yorku a nyní působí na Texaské uni-verzitě v Austinu. Překládá z němčiny a ang-ličtiny, připravila k vydání anglicko-českývýbor z básní Ivana Blatného The Drug ofArt (2007). Publikovala mimo jiné v Slavicand East European Performance Review,The Harvard Review, Revolver revue, Rošchodeš, Respektu, Lidových novinách.

Nedávno jste na Kolumbijské univerzitěv New Yorku obhájila dizertaci na téma„Jak se četl Kafka v Československu bě-hem studené války“ (Reading Kafkaduring the Cold War in Czechoslova-kia). Co vás k tomuto tématu přivedlo?Už jsem tou dobou žila v New Yorku dostlet a chtěla jsem se svým tématem vrátitdo Prahy. Na germanistickém semináři naKolumbii o německé literatuře v obdobístudené války jsem si uvědomila, jak málovědí Američané a Němci o východní Evro-pě a komunismu, a to i ti, kteří se o to zají-mají. Termín „cold war“ samozřejmě zna-čí „západní“ úhel pohledu.

Ten seminář měl prozkoumat literaturutoho období z odstupu, který už dnesmáme, a tedy i možné spojitosti a souvis-losti mezi Východem a Západem. Běhemsemináře se to příliš nedařilo, zdálo se námspíš, že obě oblasti vězí ve své vlastní histo-rii a kontextu. Přesto jsem se rozhodla, žebudu psát o období komunismu. Kafkak tomu přišel nějak samozřejmě, už i proto,že jsem se chtěla zabývat literaturou, kterouráda čtu, a ne třeba východoněmeckými bu-

dovatelskými romány, o nichž se tou doboupsaly mnohé dizertace.

Musím ovšem uvést, že na toto téma měnavedla bohemistka Veronika Ambros. Brzyjsem si uvědomila, že toho o Kafkoviv Československu bylo napsáno vlastnědost málo, a to přesto nebo i právě proto, žese téma Kafky intuitivně zdá vyčerpanéa neoriginální. To je ovšem spíš tím, žeKafka existoval v obecném povědomí,v odkazech jako „kafkárna“ a podobně, aleseriózních prací o této populární recepcii o tom, jak se Kafka četl v Čechách, vznik-lo velmi málo. Existují samozřejmě histo-rické práce Josefa Čermáka, Kurta Krolopa,práce zahraničních germanistů jako H. Bin-dera atd., ale je také spousta prázdnýchmíst. Má to určité historické příčiny, souvi-sí to i s nedostatečnou kritickou recepcívlastní historie a kultury v Čechách, ale dojisté míry to je stále hádanka. Kafka mělobrovský vliv na českou literaturu, film, di-vadlo, ale to bývá vždy jen konstatováno,podrobnějších studií na toto téma existujepramálo. Taky mě zaujalo hořké tvrzení RioPreisnera, který v jednom eseji z exilu říká,že Češi Kafku nikdy nečetli a nepochopili.Chtěla jsem se dozvědět něco o osudechčeské germanistiky a recepci pražské ně-mecké literatury v padesátých a šedesátýchletech, o tom, co se stalo s tou kdysi tak ži-vou kulturou a literaturou.

O tomto tématu před vámi nikdo ne-psal?Existují historické studie a nedávno vyšlai monografie o pražské germanistice. Mojestudie ovšem měla být literárněvědná, ni-koli historická, i když určité přesahy tamsamozřejmě jsou, a měla se týkat výhrad-ně recepce Kafky. Co se týká historickýchdokumentů, archiválií a dobového tisku,i ty mě zajímaly z hlediska literárního. Na-příklad na zprávách, které agenti psalio Goldstückerovi, mě zajímalo i to, jakbyly napsány, jejich svérázný žánr, jazyk,například to, jak StB koncipovala životo-pisy lidí, jež sledovala, a podobně. Alezpět k vaší otázce – mnohé zpracováno ne-bylo, například ani vliv Kafky na českouliteraturu, film či divadlo, ani historie vy-dávání Kafky za komunismu. V Německuje tomu samozřejmě úplně jinak: co setýče východního Německa, existují mono-grafie na téma vydávání Kafky za komu-nismu, politických diskusí o Kafkovi v še-desátých letech atd. To vše vzniklo posjednocení Německa a bylo by zajímavé

zjistit, zda tyto práce napsali vědci z býva-lé východní části, či zda západní Němcispolu s pozicemi na univerzitách v bývaléNDR převzali nebo si vybrali i témata,která se jasně nabízela.

Čím konkrétně se ve své dizertaci zabý-váte?Například Eisnerovými překlady Kafky,o nichž se kupodivu soustředěněji nepsalo,ačkoli překlady tohoto autora do angličti-ny, francouzštiny či japonštiny byly po-drobně rozebrány. O Eisnerovi se obecnětvrdí, že nebyl dobrý překladatel, ale seri-ózněji, pokud vím, o jeho překladech po-jednávají pouze dva krátké články: o pře-kladech Rilka či Thomase Manna. A takése setkávám s odsuzujícími poznámkamina adresu Eisnerových knih o češtině.Mezi Eisnerovými názory na češtinu,i když jsou jeho etymologické úvahy o ja-zyce třeba přitažené za vlasy, a jeho pře-kladem kupř. Procesu jsou ovšem pozoru-hodné souvislosti.

Jaké?Například když se Eisner svévolně rozhodlpřeložit „Gurgel“ v závěru románu jako„chřtán“ a nikoli hrdlo – a pak zjistímev jeho knize Čeština poklepem a posle-chem, že Eisner slovo hrdlo prostě nemělrád. Chtěl přitom původně román nazvatHrdelní pře – pod tímto titulem o němmluvil již koncem dvacátých let. Eisnerůvpřeklad Kafky je zajímavý věrností auto-rovi, ale zároveň existencí podobných vý-středností. V každém případě se Eisner dr-žel originálu mnohem věrněji než třebaprvní překlady Kafky do angličtiny. Tosouvisí s dějinami překladů z němčiny dočeštiny, mimochodem další téma, které bysi zasloužilo větší pozornost.

Zabývám se taky Kafkou v samizdatu, Ja-nouchovými kontroverzními Hovory s Kaf-kou a Goldstückerem, který je stále nahlížense sympatiemi v Německu a v Americe, aleu nás je vnímán spíš jako člověk velmi kon-zervativní a opatrný, ne-li oportunní. Právětyto asymetrie a vzájemné zkreslování mězajímaly. A přišlo mi škoda, že světoví ger-manisté znají spíš Goldstückera než Eisnerači Jana Grossmana.

Kafka jako samizdatový autor – to jezajímavé téma. Jak moc u nás takto vy-cházel – a byl v samizdatech šířen i v ji-ných komunistických zemích?Kafka ovšem nebyl typický samizdatovýautor, protože během sedmdesátých a osm-desátých let jeho knihy byly aspoň do urči-té míry k dispozici ve vydáních ze šedesá-tých let. Samizdat se zaměřoval na nikdynevydaná díla českých autorů anebo nedo-

6 VĚSTNÍK 12/2011

KAFKA JAKO KÓD(rozhovor s germanistkou Veronikou Tuckerovou)

Foto Jiří Zavadil.

stupná díla autorů cizích. Existují ovšempřepisy Kafkova Zámku a jiných jeho děl,které počátkem šedesátých let na psacímstroji přepisoval Ivan Martin Jirous prohrstku svých přátel, a pak také nejrůznějšíeseje, ať českých autorů či zahraničních,které vycházely v samizdatu. Jiřina Šiklo-vá napsala v listopadu 1981 z vězení dopisadresovaný „přátelům“, ve kterém připo-mínala, že nadchází stoleté výročí Kafko-va narození a že by je měli připomenoutnějakým sborníkem. Ten dopis pak vyšelv západním Německu. Časopis Obsahv květnu 1983 přinesl příspěvky Petra Ka-beše, Karla Pecky, Ivy Kotrlé, IvanaKlímy, překlad eseje Philipa Rotha –všechny se týkaly Kafky. Kabeš ve vtip-ném eseji vypráví o tom, jak se jej na Kaf-ku ptal jeho vyšetřovatel Dvorský. Právě„přítomnost“ Kafky v každodenním živo-tě, ať už jeho ztělesnění v podobě kapitánaDvorského, jak o tom píše Kabeš, či jakokód ve vězeňské komunikaci, jak o ní refe-ruje Šiklová, se snažím uchopit. To jsoukonkrétní záznamy toho, jak byl „Kafka“přítomen za normalizace – nikoli jako text,ale jako určitá představa. Zdá se mi, žeprávě toto široké povědomí o Kafkovidává vzniknout domněnce, že o Kafkoviuž muselo být napsáno vše. V Americejsem se nikdy nesetkala s názorem, žeo Kafkovi, nebo vlastně o jakémkoli auto-rovi, už „toho bylo napsáno příliš moc“.To by také stálo za úvahu, proč tomu takvlastně je.

K čemu jste ve své práci došla?Jedním ze vzájemných zjednodušení, jakuž jsem o tom mluvila, je časté tvrzení, ževýchodní Evropa měla jednoho Kafku,proroka totality, zatímco na Západě bylyjeho interpretace mnohem různorodější,existencialistické, surrealistické atd. Ne-chtěla jsem nutně dokazovat, že „mymáme taky“ Kafku surrealistického atd.,ale spíš mě zaujala otázka, zda a kdy do-cházelo k identifikacím naší reality a pro-žitků se světem Kafkových próz. Zdánlivětak triviální otázky typu, kdy a kdo četlKafku, jsou nakonec ty nejzajímavější.Později se stalinistické procesy padesá-tých let popisovaly jako kafkovské, ale toje samozřejmě anachronismus.

Anebo něco jiného: Eisner je znám svý-mi eseji o Kafkovi, v nichž popsal pod-mínky trojího ghetta, jež podle něj dalyvzniknout jeho dílu.

Můžete tu teorii v krátkosti vysvětlit?Eisner měl na mysli ghetto religiózní, eko-nomické a národnostní – existencí v tomtoghettu se podle něj vydělovala německo-židovská menšina z české většiny. Zají-

mavé je, že Eisner zdůrazňuje perspektivuČechů, Kafka byl podle něj cizinec v očíchČechů, a Eisner měl německé či německo-židovské menšině za zlé, že se údajně tak-to sama izolovala či nestála o „symbiózu“.V Eisnerově eseji, publikovaném anglickyv roce 1950 v New Yorku, je cítit vyloženězlobu – jako by pražští němečtí Židé bylimohli změnit svůj tragický osud, kdyby sechovali jinak. Na rozdíl od Kafků se Eis-nerova rodina přiklonila k českému pro-středí, Eisner chodil do českých škol. Tozase trochu zpochybňuje Eisnerův nárokna intimní znalost poměrů, z nichž pochá-zel Kafka, znalost, jíž zaštiťuje svůj vý-klad Kafky.

Překvapilo mě, když jsem Eisnerovutezi objevila – sice pozměněnou, ale přes-to zřetelnou – v dobře známé a vlivné knizefrancouzského teoretika Gillese Deleuzeo Kafkovi jako představiteli „malé litera-tury“ – v podstatě jako základ jeho vývo-dů. Eisner přitom zmíněn nebyl, Deleuzepřejal jeho myšlenky prostřednictvím Wa-genbacha. Deleuzeova kniha měla obrov-ský vliv na postkoloniální literární studie,a vůbec přitom nikomu nevadilo, že obsa-huje spoustu chyb a pomýlení a že využívámyšlenek, které vznikly ve zcela konkrét-ní jazykové a historické situaci Prahy dva-cátých let. Je to dost paradoxní, i proto, žeprávě postkolonialismus klade takový dů-raz na sociální a historické podmínky dílaa autora.

Na druhé straně žila eisnerovská teze –sekularizována a přizpůsobena marxistic-kým požadavkům – v padesátých letech,v recenzích, které vyšly po prvním vydá-ní českého Procesu, a samozřejměu Goldstückera. Tato kontinuita, setrvač-nost teorie trojího ghetta, mě trochu pře-kvapila – v poválečném období, myslím,vnímáme spíš radikální přeryvy než kon-tinuity.

Probrala jste spoustu materiálů, archiv-ních spisů, hovořila jste s pamětníky.Kdo nebo co na vás nejvíc zapůsobil/o?Překvapila mě například korespondencenakladatelství Československý spisovatels Eisnerem v souvislosti s vydáním jehopřekladu Procesu v roce 1958, k němužnapsal tehdy i doslov. Kultivovaný tón do-pisů z nakladatelství, snaha Eisnerovi vy-hovět, jeho stížnost, že se o něm neví, sy-stematičnost nakladatelské práce, jak seto aspoň jeví z různých interních zázna-mů, silně kontrastuje s dobovou oficiálnírétorikou, s likvidací soukromých nakla-datelství po roce 1948 atd. V roce 1957 až1958 začalo již snad docházet ke zmírněnícenzury, ale o tom, jak fungovalo rozho-dování o vydání knih, ještě mnoho neví-

me. Z archivu Československého spisova-tele jsem měla možnost vidět jen frag-menty. Jak došlo k tomu, že mohl být Pro-ces vydán v roce 1958? V Americe na totodatum reagují překvapeně: tak pozdě?V českém kontextu bychom se spíš mohlidivit: tak brzy? Kafku automaticky spoju-jeme s liberalizujícími se šedesátými lety.

Po sovětské invazi v srpnu 1968 zahrnulakomunistická propaganda mezi impulzyúdajné kontrarevoluce i konferenceo Franzi Kafkovi a pražské německé lite-ratuře. Nepřeceňuje se jejich význam?Liblická konference o Kafkovi je mnohemvýše ceněna v Německu či Americe nežu nás, kde byla jen jednou z více událostí,které ohlašovaly mírně se zlepšující pomě-ry – tak ji hodnotí i čeští historici. Ale tytodisproporce ve vnímání jsou pochopitelné.Liblické konferenci později dělal dobréjméno svými exilovými články a přednáš-kami kupříkladu Goldstücker, kterého naZápadě vnímali dokonce jako posla z Pra-hy, obrovskou zkratkou přímo jakéhosiKafkova zástupce – i dnešní germanistéjsou překvapeni, když slyší, že Goldstüc-ker nebyl pražský německý Žid, ale po-cházel ze Slovenska a německy se naučilv mládí. Ta druhá konference, o pražskéněmecké literatuře, byla důležitá, už i pro-to, že pojmenovala fenomén německy psa-né literatury z Prahy.

Jak vidíte Janouchovy vzpomínky? Janouchovy vzpomínky považuji za svéhodruhu dokument, pochopitelně nikoli o Kaf-kovi, ale o tom, jak čteme, jak se lidé po-třebují přiblížit svému oblíbenému autoro-vi a jsou pro to ochotni utlumit vnitřníkritický hlas – tolik odborníků Janouchacitovalo, ač měli pochyby o tom, zda Ho-vory jsou vskutku záznamem rozhovorůmezi Kafkou a Janouchem. Jsou také zají-mavým dokladem toho, jak se za posled-ních padesát šedesát let změnila naše před-stava o tom, co je to dokument. Dnesmnohem spíš chápeme vzpomínkové textyjako do jisté míry fiktivní, nejen pro dobu,která uplynula od vzpomínaných událostí,ale i pro to, co se s těmi vzpomínkamiděje, když jsou formulovány, zachycenyjazykem. Ta změna vnímání toho, co jedokument, souvisí pochopitelně s technic-kými možnostmi, které dnes máme, s vi-deozáznamy, zároveň i s komplexnějšímpovědomím o tom, jak tyto techniky samymanipulují. Tím ovšem v žádném případěnemíním zastírat, že v Janouchově případěšlo jistě i o záměrnou manipulaci, o před-kládání materiálu, který nebyl tím, za cojej Janouch vydával.

(pokračování na str. 9)

VĚSTNÍK 12/2011 7

Občas se stane, že se dítě vymkne matcez rukou a stane se kouzelníkem. Že tako-vých případů bylo mnoho a že i v tomtoneobvyklém povolání Židé vynikali, se lzedozvědět na výstavěv Židovském kultur-ním středisku Skirballv Los Angeles přístup-né do ledna 2012.

Výstava nazvanáMistři iluze – Židovštíkouzelníci zlatého věkuje první akcí, kteráukazuje přínos Židůmodernímu kouzelnic-tví: vypráví příběh vícenež třiceti slavných ži-dovských kouzelníkůz let 1875 až 1948, lzetu zhlédnout více než150 exponátů, kterépatřily židovským kou-zelnickým hvězdám. Vystaveny jsou nejenplakáty a údaje o životních osudech, alei kostýmy, automaty a kouzelnické náčiníjako hůlky, karty, krabičky a podobně.Běží tu také dobové filmy. Bohatý dopro-vodný program nabízí přednášky, kouzel-nická představení, a dokonce strašidelnounoc v muzeu.

AMERIČTÍ ŽIDOVŠTÍ KOUZELNÍCIPrvním kouzelníkem narozeným v Ameri-ce byl lékař a kabalista Jacob Meyer z Fi-ladelfie (1734–1795),jehož umělecké jménoPhiladelphia (jež sivzal na počest rodnéhoměsta státníka a vědceBenjamina Franklina)zmiňují v Evropě do-konce Goethe a Schil-ler. Nejslavnějším jeovšem Harry Houdini,vlastním jménem ErichWeiss z Budapešti(1874–1926), jemuž jevěnována putovní vý-stava, o které psal Rošchodeš letos v květnu.V Los Angeles mělatakový úspěch, že se organizátoři rozhod-li, že v další expozici seznámí publikums celou plejádou dnes méně známých ži-dovských kouzelníků, počínaje staršímbratrem Houdiniho, který si říkal Hardeen.Jmenoval se původně Ferencz Dezso Weisza narodil se také v Budapešti (1870–1945).

Byl to on, kdo vymyslel číslo úniku ze svě-rací kazajky, které Houdiniho proslavilo.

DYNASTIE BAMBERGŮKouzelnické kousky sečlověk nejlépe naučíod kouzelníka. Nepře-kvapí nás tedy, že setoto umění předáváz otce na syna. Mezižidovskými kouzelníkyvznikly celé dynastie.

Slavná byla holand-sko-židovská kouzel-nické dynastie Bamber-gů, na jejímž počátkustál na sklonku 17. sto-letí alchymista JasperBamberg, pokračovalv ní syn Eliaser, jehosyn David, pak Davidůvsyn Tobias a Tobiasův

syn David Tobias, známý jako Papa Bam-berg, který byl dvorním kouzelníkem v krá-lovském paláci. Jeho syn Theo v dětstvíohluchl. Aby svůj handicap nějak zastřel,zvolil si pseudonym Okito (anagram slovaTokio): jako osoba přicházející „zdaleka“nemusel znát jazyk a jeho čísla tedy bylaněmá. Byl to skutečný mistr kouzlení, vy-tvořil řadu dnes již klasických čísel – napří-klad „létající kouli“. Nějaký čas žil v USA,kde si v New Yorku otevřel obchod s kou-zelnickým zbožím, ale pak se vrátil do Ho-

landska. Jeho syn Davidpředvedl své první čís-lo, když mu bylo pět let.Na setkání americkéspolečnosti kouzelníkůprý tehdy požádal jejíhopředsedu Houdiniho,aby mu dělal asistenta.Stal se z něj vynikajícíiluzionista známý podpseudonymem Fu-Manchu. Byl známýhlavně v Jižní Ameri-ce, kde natočil tři fil-my. V době nacismuzachránil svého otceOkita před deportací,

když ho v roce 1940 pozval z Holandskado Mexika. Jeho syn Theo už v rodinnétradici nepokračuje.

DYNASTIE HERRMANNŮZakladatel dynastie Samuel Herrmann bylněmecký židovský lékař, který provozoval

kouzelnictví jako koníčka a občas pořádalpředstavení. Podle rodinné tradice byl ob-líbencem tureckého sultána, který ho zvala královsky mu platil. V Paříži prý jehopředstavení měla velký úspěch, jeho slávase donesla až k Napoleonovi, jenž si ne-chal představení ukázat a dal mu za ně zla-té hodinky.

Samuelův syn Carl (1816–1887) se naro-dil v Hannoveru. Začal studovat medicínu,ale brzy to vzdal a stal se profesionálnímkouzelníkem a břichomluvcem. Nechal sinarůst knír a bradku, což mu dodávalo me-fistofelské vzezření a ve třiceti letech byluznáván jako jeden z nejlepších evropskýchkouzelníků, když předváděl překvapivá čís-la jako „bezedná láhev“, z níž neustále vyté-kal likér. Když navštívil v roce 1853 v Pařížirodinu, zjistil, že jeho nejmladší bratr Ale-xander, kterému bylo sotva 9 let, má velkénadání pro kouzelnické umění. Bez souhla-su rodiny ho tedy sebral a odvezl do Petro-hradu, kde ho učil a také s ním vystupoval.Když bratři přijeli v roce 1860 na turné doAmeriky, Alexandrovi bylo 17 let. Všembylo jasné, že je velice nadaný a Carl ho ofi-ciálně prohlásil za svého nástupce. Za pět

týdnů vyprodaného sálu v New Yorku Carlvydělal 35 000 dolarů (což by bylo dnes asidvacetkrát víc). Mezi bratry vznikla rivalita,a tak se rozdělili a vystupovali každý sám.Aby si nekonkurovali, rozdělili si svět, Carlse vrátil do Evropy a Alexander (zvaný Her-man Veliký, Herrmann the Great) zůstalv Americe. Vystupoval tu se svou ženouAdelaidou, která se proslavila jako prvníkouzelnice. Byl velmi spontánní, takže do-konce i na jejich svatbě, která se konalav roce 1875, se neudržel a vytáhl z plnovou-su starosty, který je na Manhattanu oddával,svitek dolarů.

Známý byl také Carlův a Alexandrův sy-novec Leon (1867–1909), rovněž Carlůvodchovanec, který měl stejný knír a ďábel-ský vzhled, v němž si libovali všichni

(pokračování na str. 18)

8 VĚSTNÍK 12/2011

O DYNASTIÍCH A MISTRECHZlatý věk židovského kouzelnictví

Carl Ballantine, 1935.

Mr. Electric, Bruno Hollywood.

Carl Herrmann, 1885.

(dokončení rozhovoru ze str. 7)O Kafkovi jste vedla seminář i na New-yorské univerzitě v Praze. Vnímají ame-ričtí studenti tohoto autora jinak nežStředoevropané, kteří prošli obdobímtotality?Neučila jsem současné české dvacetiletéstudenty, ale troufám si odhadnout, že jejichpohled nebude o moc jiný než ten součas-ných studentů amerických, aspoň co se týkátoho historického povědomí. Řekla bych, žeta zkušenost je dost generační a rychlost,s jakou se zapomíná a mění historické pově-domí, je až překvapivá. Vždy mě trochu pře-kvapí, že američtí studenti k četbě literaturyhistorický kontext nepotřebují, a když jimho například při četbě Hrabala nabídnu,moc nevědí, co si s ním počít. Pokud vůbecmohu zevšeobecňovat, Kafka byl vnímánv Americe tragičtěji, humor v jeho próze za-čal být zdůrazňován mnohem později nežu nás. Rozdíl jistě je v tom, jak přistupujíameričtí a čeští studenti k literatuře a psaníobecně (k této myšlence mě přivedl i nedáv-ný rozhovor se spisovatelkou MagdalenouPlatzovou, která učila literaturu americkéstudenty): v Americe k literatuře přistupujímnohem osobněji než v Čechách, kde stáleexistuje povědomí o jakési autoritativnísumě znalostí o autorovi a díle, kterou je tře-ba „vstřebat a naučit se“ – nic takhle „objek-tivního“ na amerických školách neexistuje.

Jaký je současný směr kafkovskéhobádání? Kde je centrum současnéhokafkovského výzkumu?V Americe žádné takové centrum není, spíšjednotlivé osobnosti, kteří se jím zabývají,jako třeba Stanley Corngold na Princetonu.V Německu je důležitý Heidelberg, kde vy-dávají postupně Kafkovo dílo ve faksimilích.Američtí středoškoláci často čtou Proměnu,ale na vysokých školách se obsah seminářůřídí tím, co zajímá vyučující. Řekla bychskoro, že se o Kafkovi víc píše, než přednáší.Jeho dílo má přirozeně tak pevné místo, žese na seminářích objevuje, ale většinou ja-kou součást nějakého badatelského záměru,v rámci semináře o „krátké próze“ či„Wittgenstein a Kafka“ a podobně. Mám-lipobavit čtenáře novinkou ze současných kaf-kovských studií: hodně se v posledních ně-kolika letech píše o Kafkovi a zvířatech.Souvisí to s populární transdisciplinaritou,kdy se nepřechází mezi jednotlivými huma-nitními obory, ale hledá se inspirace v pří-rodních vědách, ve fyzice. Tak například zá-jem germanistů o zvuk či vlnové teorie čiv případě Kafky a zvířat o psychologii

a kognitivní teorii, podle níž se prý zvířatatolik neliší od lidí, jak se dřív předpokládalo.To je velký trend především v Německu.

Máte pocit, že Kafka patří mezi autory,které každý zná, ale nikdo nečetl? Nevím, vlastně vůbec nevím, co se čte a conečte a proč. Moji američtí studenti četli vícčeských autorů než někteří jejich čeští vyso-koškolští vrstevníci z Prahy, a to ti Američa-né mají jako hlavní obor třeba počítače či fi-losofii. Proč se rozhodli strávit semestr čidva čtením českých románů, netuším. A zdaznají dobře americkou literaturu dvacátéhostoletí, přitom také vůbec není jisté.

Co pro vás osobně tento autor znamená?Asi jako mnozí moji vrstevníci jsem Kaf-ku četla zhruba od patnácti let, ve vydá-ních ze šedesátých let. Hodně mi tehdysplýval s Prahou Starého Města a chtělajsem se naučit německy, abych si mohlapřečíst originály. Dnes jej čtu jistě jinak,čím dál víc vnímám spíš Kafkův jazyka styl, to, jak (zvlášť romány Proces a Zá-mek) prozkoumávají určité řečové situace,gesta, různé mechanismy, argumentačnímožnosti, než to, jak zobrazují realitu. Alesíla zážitku je vždy obrovská, Kafkovy po-vídky i romány na mě vždy znovu zapůso-bí svou silou, neúprosností, sevřeností, ne-zbytností, dokonalostí. Vše, co jsem četlao Kafkových dílech, rázem zmizí, stejnětak jako veškerý historický kontext Kafkyjako autora židovského, německého, praž-ského. Znovu stojím před záhadou.

Jste vy kafkologové nějak profesionálnědeformováni? Dostala jste se sama uždo nějakých kafkologických sporů?Kafkologické spory jsem zažila pouzev Liblici v roce 2008, na konferenci, kteráměla připomenout kafkovskou konferenciz roku 1963. Je příznačné, že tu vzpomín-kovou konferenci pořádali němečtí vědciz Heidelberku, Čechy byla zastoupenavelmi střídmě, pouze historiky, nikoli lite-rárními vědci. Urputně se tam hádal Ale-xej Kusák s Martinem Reimanem, synemPavla Reimana, o tom, kdo přišel s nápa-dem uspořádat konferenci o Kafkovi. Ji-nak jsem se setkala pouze s odmítáním ur-čitých konkrétních přístupů ke Kafkovi,například odmítáním přístupů současnýchtzv. cultural studies lidmi, které spíš zají-mají texty v jejich jedinečnosti, nikoliobecné problémy jako gender či antisemi-tismus a to, jak je zažíval autor a jak sepromítají do jeho díla.

Nyní působíte na Texaské univerzitěv Austinu, kde žije silná česká menšina.Jak silná je tam židovská komunita?Řekněme, že jsme tu dosud viděli víc jar-mulek než stetsonů, víc biopotravin nežsteaků. Komunita tu není nijak velká, uvádíse asi dvacet tisíc lidí takřka v milionovémměstě, počet jeho obyvatel se ovšem kaž-dých dvacet let zdvojnásobuje, a tento trendprý má pokračovat. Jako v každém většímamerickém městě jsou zde instituce konzer-vativní, reformní i ortodoxní. My chodímedo reformního templu, kde pekně zpívá ra-bínka Cookie. Na Roš ha-šana přeskakovalaty smutnější části rituálu, místo vzpomínkyna zesnulé se ptala přítomných rodin, kdoz nich pojmenoval dítě po někom zesnulém– to že je ta nejlepší forma vzpomínky.

Co se týče českých a židovských komu-nit: jsou tu malá města s přistěhovalci z de-vatenáctého století – ti si vlastně ani neříka-jí Češi, ale třeba Moravané, vztahují se spíšúzemně. Existují tu projekty mapovánítěchto komunit, například nahrávání jejichdialektů, které rychle mizí. Takový projekttu existuje pro němčinu i češtinu. Židovskékomunity mimo velká města se zmenšují –to teď nijak nesrovnávám s těmi českými,pouze chci zmínit, že jsem tu nedávno četlareportáž o tak romantickém místě, jako jeLaredo na mexické hranici, a místní stár-noucí židovské komunitě.

Projevuje se židovská komunita nějaki mimo svůj okruh, má nějaký přesahdo společenského (kulturního, politické-ho) života?V Austinu má sídlo počítačová firma Dell,jeden z největších výrobců počítačů nasvětě, kterou založil Michael Dell z texas-ké židovské rodiny. Dell je asi nejúspěš-nější tzv. drop out zdejší velké univerzity,což znamená, že nedostudoval. Jeho pení-ze jsou ve městě znát dost, jsou po němpojmenovány instituce, které podporuje,například austinská filharmonie. V roce1992 koupil půdu v severním Austinu, kdepozději vznikl Dell Jewish CommunityCampus, sdružující různé židovské organi-zace.

V New Yorku uspořádalo České cent-rum výstavu o samizdatu. Byl na tétoakci připomenut i židovský samizdatv 80. letech, konkrétně edice Alef?Kurátorka Daniela Snepp, Kanaďanka čes-kého původu, přistoupila k samizdatu jakok artefaktu, a tím se řídil i její výběr. Tovýtvarné hledisko bylo jasně zřetelné.Z edice Alef tímto specifickým kritériem„prošly“ tituly Pražský rabinát GutmannaKlemperera a Výroky otců (Pirkej avot).

ALICE MARXOVÁ

VĚSTNÍK 12/2011 9

KAFKA JAKO KÓD

Životní příběh italského rabína Leona Mo-deny se svou barvitostí, jež však nedokážezakrýt tragické momenty, ostře odlišuje odbiografií většiny rabínských učenců, kteřížili na sever od Alp. I když mnohé jistě za-příčinila Modenova povaha a nahodilostiosudu, nelze si nepovšimnout jistého obec-nějšího důvodu Modenovy nestálosti a opa-kovaných pokusů vydat se novými cestami.

Na rozdíl od Čech, Moravy, Německanebo Polska přelomu 16. a 17. století neby-lo v italských židovských obcích zvykemposkytnout rabínům a dalším profesionál-ním učencům plat, který by jim umožnilalespoň skromnou existenci. Mnozí italštírabíni tak byli nuceni živit sebe a své rodi-ny vykonáváním často společensky nížehodnocených prací. V Modenově případěmáme k dispozici celou řadu textů, jež do-volují jeho životní pouť rekonstruovat. Ved-le jeho spisů, soukromých dopisů a archiv-ních dokumentů je to zejména vlastníživotopis nazvaný Chajej Jehuda (Život Ju-dův), z něhož tu budeme citovat.

CHAJEJ JEHUDAModenova autobiografie je jedním z prv-ních židovských memoárů. Svým obsahemje bezesporu fascinujícím dokumentem,který by však nebylo správné číst doslovněa považovat jej za úplný popis Modenovaživota. Srovnáním s dalšími prameny jezřejmé, že autor ve svém životopise celouřadu významných událostí svého života za-mlčel, přestože se mnohdy jedná o události,na něž mohl být pyšný. Podobně jako ostat-ní dochované raně moderní autobiografie(ke srovnání se nabízí například slavný Svi-tek protivenství pražského Jom Tov Lip-manna Hellera) ani Modenův text nebyl ur-čen k vydání tiskem, ale spíše k šířenív okruhu potomků a dalších rodinných pří-slušníků autora. Tento typ autobiografiesoučasně neměl za cíl pouze informovato životaběhu významného příbuzného, alejako svébytný druh etické závěti podávalmorální ponaučení. Tak i Modena sice zmi-ňuje své úspěchy, ale současně snad až pří-liš zdůrazňuje své poklesky, takže jej staršíhistorikové nahlíželi spíše jako obskurnípostavičku benátského ghetta a téměř here-tika než jako osobnost hodnou vážného zá-jmu. Současné porozumění naopak odhalu-je Modenu jako vynikajícího učence pozdnírenesance a počátku baroka, myslitele s ori-ginálními názory a v neposlední řadě jako

člověka, jenž prošel složitým životem, o je-hož zákrutech se nestyděl podat autentic-kou zprávu.

V BENÁTSKÉM GHETTURodina Modenova otce se přestěhovala(nejspíše v důsledku jednoho z mnoha vy-hnání) ve 14. století z Francie do Itálie.Modenovi předkové sídlili nejprve ve Vi-terbu a později v Modeně, jejíž jméno zů-stalo rodinným příjmením i poté, co se ro-dina přesunula do Boloně a nakonec doFerrary. Rodina Leonovy matky byla aške-

názského původu. Leon se narodil roku1571 v Benátkách, jež po celý život chápaljako svůj domov a opakovaně se sem vra-cel. Přesto se již jako kojenec s rodiči od-stěhoval do Ferrary a dětství prožil v men-ších městech střední Itálie.

Leon Modena projevoval od počátkuvšestranné nadání a zájem o studium. Na-vzdory tomu, že v době protireformacebyly omezovány svobody italských Židů,což později pocítil na vlastní kůži i Mode-na, mohla Itálie pozdní renesance touhužidovského mladíka po vzdělání uspokojit.Leon tak absolvoval nejen rabínské kuri-kulum běžné i mimo Itálii, ale navíc stu-doval také poezii, umění psát dopisy, zpěv,hudbu, tanec a latinu. Již jako dospívajícímladík začal vynikat v rabínských i jinýchoborech. Z doby mezi třináctým a sedm-náctým rokem (1584–1588) se dochovalajeho korespondence s řadou dalších židov-ských mladých mužů, které s Modenouspojovaly podobné intelektuální zájmy.Z této doby se dochovalo Modenovo res-ponzum týkající se modlitby, ale také pře-klady částí Ariostova Zuřivého Rolanda

do hebrejštiny nebo báseň na památkuzemřelého přítele, o níž píše: Dávala smy-sl v hebrejštině i v italštině. [...] Bylo mitehdy třináct let a všichni básníci, kteří tubáseň spatřili, ji chválili. Do dnešního dneje předmětem obdivu křesťanských i židov-ských učenců.

V téže době se Modenova rodina dostalado finanční nouze a mladý Leon začal vy-dělávat peníze výukou a psaním. V tétodobě napsal i dialog proti hazardním hrám,jimž ovšem sám opakovaně po celý životpropadal. Do této fáze také spadá Modeno-va svatba, kterou dohodla jeho matka s jed-nou ze svých neteří jménem Ester. Modenapíše v jedné z nejjímavějších pasáží vzpo-mínek: Pokusil jsem se získat věštné zname-ní ve snu, abych spatřil ženu, která se mástát mojí družkou. Snil jsem, že mne jakýsistarý muž bere za ruku a vede mne ke zdi,na níž byl nakreslen portrét, zakrytý opo-nou. Když oponu roztáhl, spatřil jsem por-trét sestřenky Ester a barvu jejích šatů.Avšak tu se obraz začal měnit v jiný, kterýjsem nemohl rozeznat. [...] Moje matka, jejísestra a další příbuzní znovu projednalisňatek, uzavřeli podmínky, potřásli si ruka-ma a předali symbolický svatební dar. Upo-zornil jsem matku, že Ester je oblečenav šatech téže barvy a vzoru, jaké jsem spat-řil ve snu. Byla skutečně krásnou ženoua navíc moudrou. [...] Když se přiblížilo da-tum svatby, stanovené na 13. sivan 5350(15. června 1590), napsal jsem svému ctě-nému otci, který dlel v Boloni, aby přijel.Pozval jsem také přátele a příbuzné a všich-ni jsme radostně a se srdcem lehkým jeli doBenátek. Když jsme však přijeli, nalezlijsme nevěstu upoutanou na lože. Všichnitvrdili, že se nejedná o nic vážného. [...]Avšak její nemoc se den ze dne zhoršovalaa nakonec byla blízka smrti. Byla však sta-tečná jako lev a nikterak se nebála. V den,kdy měla zemřít, si mne zavolala, objalamne a políbila. Pravila: Vím, že to je hrubéchování. Ale Bůh ví, že během celého roku,kdy jsme byli zasnoubeni, jsme se jedendruhého nedotkli ani špičkou prstu. Nyní,v okamžiku smrti, si osobuji právo umírají-cího. Nebylo mi dovoleno stát se tvou man-želkou, ale nemohu s tím nic dělat. Tak tobylo v nebi rozhodnuto. Děj se vůle Boží!

Krátce nato se Leon na naléhání rodinyoženil s Esteřinou sestrou Ráchel. Získaltaké titul chaver, první krok k tomu, abyse mohl později stát rabínem. Protože všaklaičtí představitelé benátské židovské obcezvýšili minimální věk pro rabínskou ordi-naci, musel si Modena na jmenování po-čkat až do věku třiceti devíti let. Živil sejako učitel dětí, psaním dopisů, pravidel-ným kázáním v synagogách a skládánímpříležitostné poezie pro narození, svatby

10 VĚSTNÍK 12/2011

Rabín Leon Modena:

ŽÍT A ZEMŘÍT V BENÁTKÁCHZ cyklu Rabínské myšlení středověku a renesance

Leon Modena, kresba neznámého autora.

nebo pohřby. I když se ještě nemohl státskutečným rabínem, dostal se alespoň jakosoudní úředník benátského rabinátu doblízkosti některých prominentních učenců,mezi něž patřil například Šmuel Juda Kat-zenellenbogen (1521–1597).

Navzdory jistému útlumu byly na konci16. století Benátky ještě stále důležitýmcentrem knihtisku, a proto není překvapují-cí, že mladý učenec hledající přivýdělek setaké zapojil do tiskařského podnikání. Pra-coval jako korektor a zajišťoval řadu tech-nických úkolů jako výběr papíru, formátknih nebo jejich vazby. Pro některé knihyskládal úvodní básně, začal však pomýšletna vydání vlastních spisů, a pomáhat na světcizím knihám jej proto neuspokojovalo.

RABÍNEMRoku 1604 odešel do Ferrary, kde získalučitelské zaměstnání. Rodina, kterou tvo-řili vedle manželky tři synové a dvě dcery,ho posléze následovala. Ve Ferraře prožiltři roky, mezi lety 1607 a 1609 žil znovuv Benátkách. Do této doby spadají důleži-tá setkání s protestantskými učenci a di-plomaty anglického původu. Během roku1609 odešel přes Reggio a Modenu doFlorencie, kde strávil asi rok. Když se muvšak podařilo získat v Benátkách rabín-skou hodnost, vrátil se do svého milované-ho města, kde byl zvolen kantorem Italskésynagogy (Scuola Italiana). Přestože mu-sel vést večerní, ranní i odpolední boho-služby, přednášet modlitby za nemocnéa zemřelé, kázat každou sobotu ráno, vyu-čovat halaše vždy v pondělí a ve čtvrtek,navíc sloužit jako sekretář obce, roční platdvaceti dukátů pokrýval jen malou částběžných životních nákladů. Také protopravidelně kázal na dalších třech nebo čty-řech místech. Díky kazatelskému uměnía responzům, která nyní mohl vydávat, za-čal být uznáván jako učenec.

Jeden z jeho křesťanských žáků, se kte-rým se znal z Florencie, francouzský hebra-ista Jean Plantavit de la Pause, mu nabídlprofesuru v Paříži a roku 1614 si u něj jistýanglický šlechtic, pravděpodobně diplomatsir Henry Wotton (1568–1639), objednalpopis židovských obyčejů pro krále Jakuba.Modena žádosti vyhověl italským spisemVita, riti, e costumi de gl’ Hebrei (Život, ri-tuály a obyčeje Hebrejů). Tento spis je prv-ním popisem židovských rituálů, který bylnapsán v místním jazyce židovským auto-rem a není určen židovskému čtenáři.

Na konci roku 1617 zemřel nejstaršíModenův syn Mordechaj a o několik letpozději, roku 1622, také nejmladší syn Ze-bulun, který se již dlouho předtím pohybo-val ve společnosti židovských výtržníkůa násilníků: Dva bratři, nechť jsou jejich

jména vymazána, domluvili léčku společněs bastardem Jicchakem ze spagnolettovskérodiny a s bastardem Avramem Ciompodella Bel [...] a se čtyřmi sefardy: DavidMocatto, Moše Emanuel a bratři Jicchaka Jaakov Montalti, nechť jsou jejich jménavymazána. [...] Bastard Jicchak méhosyna sledoval a přesně v okamžiku, kdyjsem přišel – neboť jsem byl o spiknutí in-formován a šel jsem Zebulona najít, abychjej dovedl domů –, se vynořili, shlukli sea předstírali, že chtějí zbít někoho jiného.Onen bastard na něj zavolal: ,Pojď sem,tví přátelé se bijí!’ Jakmile k nim došel,udeřili jej do hlavy, aniž vyšla krev. Pak jej

bodli do hrdla mečem nebo oštěpem, takžeutíkal a volal: ,Otče! Otče! Umírám!’ Krevtryskala jako zřídlo...

Navzdory osobním ztrátám rostla Mo-denova učenecká a ještě více kazatelskáprestiž. Vydal tiskem několik etických spi-sů, dvojího vydání se dočkal spis Galut Je-huda (Judovo vyhnanství), slovník obsa-hující překlady obtížných biblickýchvýrazů do italštiny. Vysoce ceněna bylajeho kázání. Vycházela tiskem a navštěvo-vali je kvůli jejich rétorické kvalitě dokon-ce i urození Nežidé: Když se četly roku5389 oddíly Tazria a Mecora (28. dubna1629), kázal jsem v sefardské synagoze.V publiku byl bratr francouzského krále,doprovázený dalšími francouzskými šlechti-ci a pěti nejvýznamnějšími křesťanskýmikazateli, kteří toho roku na Letnice kázali.Bůh vložil do mých úst taková slova, ževšichni byli potěšeni, včetně mnohýchkřesťanů, kteří byli přítomni.

Krátce po tomto úspěchu Modenu štěstíznovu opustilo. V létě roku 1629 vypuklav Benátkách morová epidemie, které podlehlModenův milovaný zeť Jaakov ha-Levi,manžel jeho dcery Diany. Současně se ob-jevilo napětí mezi Modenou a vedením be-nátské obce, které uvažovalo o zákazu ha-zardních her. Modena sice v tomto období

sám nehrál, vydal avšak responzum, ve kte-rém zpochybňoval, že by hazardní hry bylypodle židovského náboženství hříchem.Dcera Diana se znovu provdala a odstěhova-la se z Benátek, zanechala však svého synaz prvního manželství na výchovu u dědečka.Z nejasných důvodů se teprve čtrnáctiletýhoch pokusil bez souhlasu cenzury vydatModenův spis Brit Jehuda (Smlouva Judo-va) a dědeček se o celé věci dozvěděl tepr-ve v okamžiku, kdy vnuka uvrhli do vězení.S cenzurou souviselo i další Modenovo trá-pení. Roku 1637 vyšel péčí hebraisty Jac-quese Gaffarela v Paříži Modenův spis o ži-dovských zvycích. Teprve nyní si Modenauvědomil, že leccos v knize, původně urče-né anglickým protestantům, by mohlo býtz katolického hlediska chápáno jako škodli-vé. Modena se rozhodl předstoupit dobro-volně před komisi inkvizice, předložilk cenzuře svůj rukopis a nechal vytisknoutnové vydání spisu.

Poslední desetiletí Modenova života bylopoznamenáno vršícími se rodinnými pro-blémy, zejména hádkami s manželkou,u které se navíc začala projevovat mentálníporucha. Modena ztratil většinu svých příj-mů z výuky a z kazatelské činnosti, v nížmu navíc bránila i silná záducha, a byl zá-vislý na milodarech patronů. Propadl navíchazardu a jeho dluhy rostly. Je překvapují-cí, že navzdory zmíněným těžkostem rozví-jel i v těchto letech učenecké zájmy. Nejvý-znamnějšími literárními plody tohotoobdobí jsou spisy Ari nohem (Řvoucí lev,polemika proti kabale) a Magen ve-cherev(Štít a meč, polemika proti křesťanství).

PO ODCHODU ZE SVĚTAAni po svém odchodu z tohoto světa na ša-bat 21. března 1648 nemizí Leon Modenaz historikova hledáčku. Dochovaly se totižnapříklad detailní zápisy z jednání předsta-vitelů Modenovy synagogy, týkající se jehopohřebních obřadů, zahrnující zvláštní loď,jež převezla tělo na Lido, kde byl umístěnžidovský hřbitov. Snad ještě zajímavějšíjsou dokumenty, popisující vypořádání po-zůstalosti. Dcera Diana, v souladu s Mode-novou závětí jediná dědička, nechala vyho-tovit detailní soupis předmětů v majetkusvého zesnulého otce a tyto předměty pakdala ocenit. O dědictví se rozdělila se svousestrou Ester. O několik let později se všakdo Benátek vrátil poslední ze sourozenců,prostřední syn Jicchak, který žil od 30. let17. století v Brazílii. Když zjistil, že oněchněkolik předmětů z otcova majetku si roz-dělily sestry, vyvolal soudní spor, v jehoždůsledku obě ženy musely prodat veškerýsvůj majetek, aby uhradily náklady spojenés procesem.

PAVEL SLÁDEK

VĚSTNÍK 12/2011 11

Titulní list Modenovy knihy MedaberJehuda, Benátky 1602.

Židovským náhrobkům a symbolice je-jich výzdoby ve světle tradice je věno-vána kniha Ivy Steinové Maceva. Podtímto titulem – termínem pro náhrobníkámen v hebrejštině – jsou veřejnosti

zpřístupněny výsledky autorčiny několi-kaleté systematické práce na dané téma.Text knihy i rozsáhlá fotografická doku-mentace vznikly v rámci programu Od-borné poznávání, vědecké hodnocení,dokumentování a evidence movitéhokulturního dědictví, který prostřednic-tvím Národního památkového ústavu fi-nancuje MK ČR.

CÍLE VÝZKUMUSvůj záměr formuluje Iva Steinová v úvo-du ke knize následovně: „Při návštěváchžidovských hřbitovů badatel i návštěvníknarazí dříve či později na výzdobu, kterév daném momentu nerozumí nebo neznásouvislost motivu výzdoby a textu ná-hrobku nebo osoby zemřelého. Pro bada-tele je to příležitost k tomu, aby se pokusilsymbol určit a interpretovat. Mnohá té-mata výzdoby jsou jednoznačná, přestopro návštěvníky bez hlubší znalosti juda-ismu nejasná. Některé výtvarné motivyvšak mohou být interpretovány ve vícerovinách a přesný význam symbolu záležína dalších souvislostech. Proto jsem sepokusila o souhrnné zpracování ikonogra-fické výzdoby židovských náhrobků nanašem území, které je založené na vlast-ních zkušenostech a poznatcích. Jednímz cílů této práce bylo pojmenovat rozdílnévýznamy stejného výtvarného motivua ukázat různé možnosti interpretace nakonkrétních příkladech.

Bohatství hřbitovů a náhrobků, do-chovaných do dnešních dnů, umožňujeshromáždit a posoudit základní typyvýzdoby a dekorace. Předmětem zájmujsou náhrobky, převážně dochované insitu (na původním místě) od konce16. století do poloviny 20. století.Z hlediska více než tří tisíc let trvání ju-daismu je to krátké a poměrně nedávnéobdobí, na našem území však v tétodobě vznikly výtvarně nejzajímavější ži-dovské sepulkrální památky.“

KLASIFIKACE SYMBOLŮKniha je rozčleněna do šesti kapitol,kterým předchází úvod se základnímiinformacemi o pravidlech a tradicích,které jsou v židovství spojeny s úmrtíma pohřbíváním, o činnosti pohřebníhobratrstva chevra kadiša a o vývoji podo-by hrobů a náhrobků. Jednotlivé kapito-ly vycházejí z klasifikace symbolů, kte-ré se na náhrobcích objevují, a z jejichspojení do souvisejících významovýchokruhů: 1) symboly Tóry, znamení prokoheny a levity, znázornění dobročin-

nosti; 2) náhrobky s motivem korunytypu keter a atara; 3) mužská a ženskájména, symboly pro povinnosti žen, šlech-tické náhrobky, náhrobky dívek a dětí;4) motivy povolání a práce na náhrob-cích; 5) náhrobky se symboly zármutkua skonu; 6) náhrobky spojené s očekává-ním příchodu Mesiáše. Dále v publikacinajdeme obsáhlý seznam literatury, se-

znam 118 barevných, převážně fotogra-fických vyobrazení, jmenný rejstřík, mí-stopisný rejstřík a mapu židovskýchhřbitovů v České republice, které jsouv textu zmíněny.

ŽIVOTY A OSUDYNajdeme tam ale ještě ledacos navíc.Autorka – vedle pohledu badatele a re-spektování příslušných zásad vědecké

práce – neztrácí ze zřetele ani onohozmíněného „návštěvníka bez hlubší zna-losti judaismu“ a trpělivě vysvětluje vý-znamy, souvislosti a okolnosti pojmůa termínů, týkajících se židovské histo-rie, náboženství či tradice. Občas jakoby opravdu docházelo k tomu, o čem IvaSteinová píše v osobním mottu, kterécelé práci předchází, jako by skrze zo-brazení na náhrobních kamenech, heb-rejské nápisy a symboly ti, kterým jsouvěnovány, vyprávěli příběh svých životůa osudů, zarámovaných do židovskéhozpůsobu existence a současně do českéa moravské krajiny, ve které se řízenímosudu ocitli, v níž zemřeli a kde čekajína Mesiáše a na vzkříšení.

Pro toho, kdo si knihu Maceva pozor-ně přečte, přestanou být židovské hřbi-tovy pouze místem plným záhadnýchpísmen a znaků s tajemnou atmosférouněčeho cizího a vzdáleného. Bude jevnímat také jako místo posledního od-počinku konkrétních lidí, kteří tu neda-leko prožili své životy, udrželi si vlastníosobitost i tradici a jejichž radosti i trá-pení na tomto světě provázela víra vesvět, který přijde. JIŘÍ DANÍČEK

(Iva Steinová: Maceva. Židovský náhro-bek a symbolika jeho výzdoby ve světletradice. Vydal Národní památkový ústav,Valdštejnské náměstí 3, Praha 1. Foto-grafie Iva Steinová, text i popisky vyob-razení paralelně česky a anglicky. Početstran 206, pevná vazba s přebalem, for-mát 26 x 22,5 cm. Náklad 500 výtisků,vydání první; dop. cena 615 Kč.)

12 VĚSTNÍK 12/2011

KORUNA DOBRÉHO JMÉNAIkonografická výzdoba židovských náhrobků a její symbolika

Náhrobek s motivem livjatana. Ivančice, 1832.

Náhrobek s motivem lodi. Luže, 1850.

Náhrobek s motivem šofaru. Turnov, 1819.

Dne 10. října zemřel v Readingu u Londý-na překladatel a básník, pražský rodákEwald Osers. O jeho smrti přinesly nekro-logy nejdůležitější britské deníky, ve kte-rých byl připomenut jako jeden z předníchpřekladatelů východoevropské literaturydo anglického jazyka. Osers z tohoto kul-turního okruhu přeložil více než 150 děl(asi třetinu tvoří básnické sbírky) a jehojméno uvádí prestižní Who is Who in Poet-ry a International Books of Honour. Zasvé dílo byl vyznamenán v mnoha zemích;ve své rodné zemi je čestným doktoremolomoucké univerzity, od Václava Havladostal medaili Za zásluhy, dále Cenu JanaMasaryka Gratiasagit aj. V českémpřekladu vyšly jehoautobiografie Loň-ské sněhy, básnickásbírka Anamnézaa dvojjazyčná sbírkao Praze Golden City/Zlaté město.

PŘEKLADYEwald Osers překlá-dal z řady jazyků,známý je však hlavně svými převody čes-ké a slovenské poezie a prózy. Do angličti-ny přebásnil verše Nezvala, Halase, Hory,Holuba, Hanzlíka, Bartušky, Skácela, Rú-fuse, Válka a dalších; přeložil prózy Muchy,Hostovského, Lustiga (překlad románuKrásné zelené oči byl v Británii navrženna Pulitzerovu cenu), Karla Čapka, IvanaKlímy a slovenskou knihu Alfréda Wetzle-ra Čo Dante nevidel o útěku z Osvětimi.K vrcholům Osersova díla patří překladpoezie Jaroslava Seiferta, který kdysi pro-hlásil, že mu kvalita překladu dopomohlak Nobelově ceně. Ivan Klíma ve své gratu-laci k Osersovým devadesátinám mluvío „geniálním překladateli“. Přitom aničeština, ani slovenština, ani angličtina ne-byly Osersovou mateřštinou. Česky se na-učil v dětství na ulici a na soukromých ho-dinách, slovensky z poslechu slovenskýchzpráv a angličtinu si pořádně osvojil ažjako dospělý po emigraci do Británie.

Jeho rodným jazykem byla němčina.Narodil se 13. května 1917 v pražské ži-dovské rodině, chodil do německých škola své první básně psal německy (podpseudonymem Walter Hart). Jeho matka(otec již zemřel) prokázala předvídavost,která chyběla tisícům jiných: vystrnadilaho z Čech do Británie ještě před Mnicho-

vem. Sama pak zahynula v koncentračnímtáboře.

Již za války publikoval Osers v týdeníkuCentral European Observer, vydávanémčeskoslovenskou vládou v exilu, a v anglo-československém kulturním čtvrtletníku Re-view, vydávaném v letech 1941 až 1945,který redigovali Pavel Tigrid, Karel Brušáka Valter Berger (krátce po válce byl jeholondýnským redaktorem i on). Přitom se zevšech sil vrhl na angličtinu, dokončil externístudium jazyků na Londýnské univerzitěa už roku 1945 vydal svou první anglickouantologii české poezie. Jazyk ovládl doko-nale: v BBC, kde 38 let pracoval jako překla-

datel a redaktor, sestal legendou – dopra-coval se až na kontro-lora, jenž dohlížel nasprávnost angličtinyrodilých Britů.

VLASTNÍ POEZIESvé vlastní anglickypsané verše se odvá-žil zveřejnit hodněpozdě: sbírka Wish

You Were Here vyšla roku 1976 a ArriveWhere We Started až v r. 1995. Měla to býtpodle jeho slov jen „pohlednicová“ poezieo dojmech z cest a dovolených, ale je too hodně víc. Osersovy verše jsou na prvnípohled plné optimismu, přitom však mezinevinnými básnickými popisy Španělskanebo Itálie narazíme najednou na zmínkyo Osvětimi či Majdanku, mezi oslavoukrás Prahy se vynoří obraz chlapce zmate-ného událostmi, které ho nutí opustit milo-vané rodné město. Osers působil dojmemspokojeného člověka, naplněného prací,s níž nepřestal do posledního roku života,a šťastným dlouholetým manželstvíms Angličankou Mary, rozenou Harmano-vou. Myšlenky na holokaust a matčin osudho však nepřestaly trápit. Jeho poeziesvědčí také o složitém postoji k judaismu.Na jedné straně se prohlašuje za bezvěrcea proklíná „nesmyslnou obřízku“, kteráz lidí dělá „štvané uprchlíky“. Na druhéstraně vyjadřuje lítost nad svou neschop-ností věřit a údiv nad svým dojetím při po-hledu na středověkou synagogu.

Osersova žena Mary zemřela osm měsí-ců před ním. Přežili ho syn, který se pře-stěhoval do Čech, a dcera, která žije v Bri-tánii.

ZUZANA SLOBODOVÁ, Londýn

EWALD OSERS

Středověká synagoga v Toledu

Pět set let poté,co ze Španělska vypudili Židy,teď dvojjazyčná návěští (španělsky, hebrejsky)vedou turisty k synagoze.

Vitríny s diagramy, s mapkamistředisek židovskošpanělské kultury,nenesou stopy po pocitu viny:jména měst Córdoba, Sevilla, Segoviaspojuje rudá šňůrka, mysl všakzalétá až do Amsterdamu, do Soluně,do Majdanku a k mrakům dýmu.

Co je to v onom obdélníku,že zmlká hlučný dav,co vede turisty, že šeptají a chovají se tiše?

A já, který jsem nikdy nedbal o svůj původ,jsem náhle dojat oním vážným tichema moje dávno necvičené očiluští zlacené nápisy jak jinotaj:Melech há-olamaAdonaj.

Sedačková lanovka na Alpkopf v Serfausu

Ptačí senbez tížebez zvukuv nehybných větvíchsmrků a modřínů

A míhání sněžných plání

Uspávajícínenápadný rytmuskaždých třicet sekundotřes přes válec

Slunce za zřítelnicíje stroboskopicky rozsekanéna drobná bodnutípronikající větvemi stromů

A míhání sněžných plání

Podivný pocit štěstípoklidu beze slovbez úvah bez dumání

A míhání sněžných plání

(Z německého originálu přeložila Zlata Kufnerová. Ze sbírky Anamnéza, Praha 1986.)

VĚSTNÍK 12/2011 13

EWALD OSERS (1917–2011)Zemřel překladatel a básník z Prahy

Ewald Osers na autorském večeru v Kulturnímcentru Židovského muzea v Praze, 2005.

Kdo zabrousil v posledních dvou letechdo některého izraelského knihkupectví,mohl tam narazit na přitažlivou obálkuknihy v tvrdých deskách, z níž se na nějdívají dvě tváře na opuštěném mořskémpobřeží: stará paní v květovaných plav-kách se smutným, jakoby nechápavýmvýrazem v očích a v pozadí dívka hledí-cí opačným směrem, k obzoru se zapa-dajícím sluncem. Podtitul knížky upo-zorňuje, že Tichá pláž (2009) autorkyMichal Tamirové je „grafický román“,což je jen jiné označení pro komiksv jeho vážné poloze, tam, kde se pouštído výpovědí vyhrazených tradičně tak-zvaným vysokým druhům umění (dosudse najdou lidé, pro něž je komiks jen jinéjméno pro oddechovou obrázkovou četbuurčenou především dětem a mládeži).Sám název a výjev zobrazený na přebalunavozují zvláštní melancholickou atmo-sféru a předznamenávají témata, jež kni-ze dávají plné právo honosit se titulem„román“: osamělost a stáří, ticho a pro-past mezi generacemi.

V Izraeli sice nenajdeme hlubokoutradici komiksu coby žánru otevírajícíhofascinující škálu uměleckých možností,jak to známe třeba z Francie či z USA,v posledním desetiletí tu ovšem vyrostlařada pozoruhodných autorů. Zajímavéje, že mezi autory často vynikají výtvar-nice-ženy. Do češtiny tak už byly napří-klad přeloženy Hluboké rány IzraelkyRutu Modanové, existenciálně laděnýkomiks sledující neutěšené životy něko-lika hlavních protagonistů na pozadí iz-raelské reality v době druhé intifády (dů-ležitou roli tu hraje pátrání po anonymníoběti teroristického útoku).

Prvotina Michal Tamirové Tichá plážje oproti tomu osobnější, intimnější, jed-ná se totiž o autobiografii – ostatně právěautobiografickým tématům se v komiksuvěnovala s úspěchem už řada jiných auto-rů: kromě Persepolis a řady americkýchtitulů přeložených do češtiny uveďmealespoň dvojdílný grafický román MausArta Spiegelmana. Podobně jako u romá-nu Maus tu autorka zpracovává nikolipouze příběh vlastní, ale spíše mezigene-rační, navíc hluboce poznamenaný váleč-nou minulostí a tragédií holokaustu. Dů-

raz je ovšem kladen jinam než u Spiegel-manova komiksu: ne už na minulost a naotázku, jak to všechno bylo, nýbrž dalekospíše na současnost, na to, jak generaceprarodičů dožívá v osamělosti a nepo-chopení své stáří. Dotýká se i citlivého

bodu dědičného traumatu, které se přená-ší z rodičů na děti a není lehké je zlomit.

PŘÍBĚH JEDNOHO DNEVyprávění Tiché pláže je rámováno pří-během jednoho dne, kdy se hrdinka, tři-cetiletá Michal, vydává na pohřeb svébabičky, o jejíž smrti se dozví ráno potelefonu. Úvod je málomluvný a tlume-ný, v prvotním šoku prolétne hrdincehlavou jen jediná věta, jež může znít po-vědomě každému z nás: „Teď už vím, žekdyby neumřela, stejně bych jí zapo-

mněla zavolat.“ Pomalu se začínají vy-nořovat vzpomínky z dob zcela nedáv-ných i z hlubokého dětství. Při osamělécestě z Tel Avivu do Haify má Michal

dost času k úvahám o tom, jaký životvlastně babička ve stáří žila a kým veskutečnosti byla: jak už to tak bývá,k podobným myšlenkám nás často při-vede až smrt člověka, jehož jsme dopo-sud pro nedostatek času a zájmu zane-dbávali.

Ve vyprávění se tak neustále střídají dvěroviny, přítomnost a minulost, či lépevnitřní tok myšlenek a vzpomínek, ne-uspořádaných retrospektiv – ale je to prá-vě ona neuspořádanost, jež diktuje vnitřnípřirozený rytmus textu. Michal Tamirovése zde daří zvláštní věc, totiž přenést napole komiksu literární techniku „prouduvědomí“, do něhož vnější skutečnost –cesta nejprve vlakem a pak autem, vy-zvednutí matky při cestě na hřbitov, ná-vštěva babiččina opuštěného bytu či jejístaré přítelkyně – zasahuje jen okrajově,tlumeně a jakoby zdálky. Tomu ostatněpřizpůsobila Tamirová i výtvarnou složku:zatímco černobílé pasáže věnované intro-spekcím přitahují zrak propracovanou ex-presivní kresbou, do oranžova kolorovanépasáže zobrazující reálnou rovinu jsoupusté, rozmlžené a sdělují jen málo detai-lů. Jako kdyby autorka chtěla říci: to zá-kladní se odehrává uvnitř, v našich vzpo-mínkách a v tom, jak si je uspořádávámea jak jim sami rozumíme. Komiksová for-ma se tu odhaluje jako médium až překva-pivě příhodné pro takovouto osobní výpo-věď, pro věrný odraz niterného dění:neplýtvá se zbytečně slovy, expresivníkresba zachycuje dostatečně výmluvnýmzpůsobem rozporuplnost hrdinčiných po-citů, a to, co by u čistě literárního textubylo na překážku – absence jednotné dra-matické linie, časté přeskakování v časea jistá roztříštěnost obsahu, tu vyvstávázcela přirozeně jako sled vnitřních obrazů.

DLUH VŮČI BABIČCESám titul „Tichá pláž“ je odkazem nakonkrétní místo, skutečně existující plážv Haifě, kam podle vzpomínek Michalchodívala se svou babičkou jako maláholčička. Byla to pláž vyhrazená orto-doxním ženám, které se podle halachynesmí ukazovat jen v koupacím úborupřed cizími muži: právě toto ženské pro-středí symbolicky poukazuje na prizma,jímž Tamirová na celý autobiografickýpříběh pohlíží. Čtenáři se tu otevírá žen-ský svět viděný ženskýma očima, zatím-co mužské postavy tušíme v pozadí jakopouhé stíny, které do uzavřeného kruhu

14 VĚSTNÍK 12/2011

TICHÁ PLÁŽV Izraeli vyšel grafický román Michal Tamirové

„žen mezi sebou“ pronikají jen spora-dicky. Nenechme se ovšem mýlit, Tami-rová nehraje na žádnou módní gende-rovou notu a ženy vystupující v jejímkomiksu (kromě autobiografické hrdin-ky a její babičky i dvě sestry a přede-vším ženská linie rodu z obou stran –Michalina matka a babička z matčinystrany) se nepodobají stále mladým,dobře udržovaným ženám z lifestylo-

vých časopisů ani hrdinkám z americ-kých „ženských“ seriálů typu Sexu veměstě. Falešné idylické slupky odpadajía ženský svět se obnažuje ve svých hoř-kých, bolestivých, často pramálo lichoti-vých podobách: Tamirová na střídajícíchse generacích i historických kulisách ro-zevírá frustrace dětství, mládí, středníhověku i stáří a umírání, to vše v opakova-ných kruzích generačního neporozumě-ní, míjení a v konečném důsledku osa-mělosti.

Komiks Tichá pláž není rozhodně las-kavé čtení, které hladí po duši, přestovšak nezanechá ve čtenáři jen trpkou pa-chuť zmaru: dokáže se totiž osvobozují-cím způsobem podívat tváří v tvář i nepří-jemným stránkám života, k nimž jsmezvyklí obracet se zády, vytěsňovat je a od-klízet kamsi na okraj, pryč z našeho zor-ného pole. Michal Tamirová prohlásilav jednom rozhovoru, že tvorba komiksupro ni znamenala splacení jistého dluhu,který vůči zesnulé babičce pociťovala.Možná se jí ale podařilo něco víc: vybíd-nout nás k tomu, abychom se podívali doočí starých lidí kolem sebe a alespoň sepokusili najít si k nim cestu.

MAGDALENA KŘÍŽOVÁ

POSLEDNÍ LETPETRA GINZE

Pražský rodák Petr Ginz žil v rodném měs-tě, které miloval, avšak ve špatné době:v roce 1942, ve čtrnácti letech, byl deporto-ván do terezínského ghetta, o dva roky po-zději ho nacisté zavraždili v Osvětimi. Postatisících dětí, které stihl stejný osud, zů-stalo sotva jméno, někdy ani to ne. JménoPetra Ginze víc než půl století po jeho smrtizazářilo jako meteorit, jmenuje se po němplanetka, jeho kresba letěla do vesmíru; stalse legendou, symbolem zničených životůa zmarněných nadání. Napomohla k tomupaní Chava Pressburgerová péčí o bratrůvodkaz a Petrovo velké nadání: psal zajíma-vé příběhy a velmi dobřekreslil. A taky náhoda,díky níž byly zachráněnyněkteré jeho texty, deníkya kresby, i časopis Vedem,který založil a každý tý-den v ghettu vydával.V roce 2003 Petrovukresbu, znázorňující po-hled z Měsíce na Zemi,vzal s sebou do raketo-plánu Columbia izrael-ský kosmonaut Ilan Ramon; raketoplánvšak při návratu explodoval (ten den mělPetr narozeniny). To jsou ve zkratce všech-ny důležité body příběhu, který nabyl roz-měru antické tragédie.

Možností, které Petrův příběh nabízí,jeho citový, dramatický i edukativní potenci-ál využili tvůrci amerického filmového do-kumentu Poslední let Pet-ra Ginze, jehož zvláštníprojekce v listopadu pro-běhla v pražské Španěl-ské synagoze. Autorůmfilmu se podařilo vy-hnout několika úskalím:nevyužívají příliš drastic-ké dokumenty, nemorali-zují, v komentářích jsouvěcní, šetří slovy, nasazu-jí je tam, kde je třeba po-sunout děj nebo dát zá-kladní informaci. Působíhlavně obrazem, přičemž využívají tradičníprostředky dokumentárního filmu, kteréprokládají animací: velmi působivě a citlivětak rozhýbou výtvarná díla Petra Ginzea někdy i artefakty z dílny amerických tvůr-ců (transport do Osvětimi aj.); jindy působíjejich animace příliš hlučně a barevně(úvodní a závěrečné, příliš dlouhé „kosmic-ké“ sekvence).

V Posledním letu Petra Ginze se najdeněco pro každého, porozumí mu i dítě. Jedobře, že ho dostanou informační centra

OSN po celém světě, aby je využila přivzdělávacích programech o holokaustu.S filmem počítá ve svých projektech takéOpona, o. p. s., která zvláštní projekci orga-nizovala ve spolupráci s Evropským institu-tem šoa a ŽM v Praze. Film natočili režiséřiSandy Dickson a Churchill Robert ve spolu-práci s Chavou Pressburgerovou. Produkce:Wake Forest University a Institut dokumen-tárních filmů Floridské univerzity. (tp)

ČESKÁ POŠTAA GHETTO TEREZÍNListopadové výročí prvního transportu do Te-rezína připomněla originálním a důstojnýmzpůsobem Česká pošta s. p.: Na čtvrtek 24.listopadu (v den 70. výročí tohoto transportu

a současně vzniku terezín-ského ghetta) připravilapro obě události příleži-tostná razítka, z nichž jed-no bylo k dispozici napoště Praha 06 v Hybern-ské ulici a druhé na poštěv Terezíně. Pošta v Hy-bernské byla vybrána pro-to, že první transport bylvypraven právě z dnešní-ho Masarykova nádraží.

Pošta též připravila (v počtu 2000 kusů) pa-mětní list.

Grafický návrh příležitostných razítekvytvořila Renáta Fučíková: na prvním jevyobrazen kufr s židovskou hvězdou, čís-lem prvního transportu a adresou jednohoz deportovaných, na druhém pohled na měs-to z ptačí perspektivy a v něm razítko, které

dostávali Židé do průkazutotožnosti. Pamětní listtvoří známka s kresbouPetra Ginze Měsíční kra-jina a jeho portrétema uvedené razítko k výro-čí vzniku ghetta.

Nápad vznikl přímov oddělení známkovétvorby České pošty. Jejívedoucí ing. B. Janíkk tomu říká: „Jsem jed-ním z iniciátorů peticepro vydání známky Petr

Ginz (připomeňme, že právě tato petice ved-la roku 2005 k vydání zmíněné známkys chlapcovým portrétem a kresbou), a protomám k této tematice hluboký vztah. Kdyžjsem se bavil s kolegou Michalem Hauzrem,jaká nás v nejbližším období čekají význam-ná výročí, odpověděl, že je to tragédie jmé-nem Terezín. A pak už šlo všechno rychle...“

Pamětní list lze zakoupit na poštěv Jindřišské ulici č. 14 u přepážek č. 29a 30 až do vyprodání. Jeho cena je 40 Kč.

(am)

VĚSTNÍK 12/2011 15

Nutno předeslat, že biografie fotbalovéhoodborníka a organizátora Huga Meislanení úplně tradiční životopis. Hlavním hr-dinou totiž není tak úplně ten, o němž sepíše, tedy Hugo Meisl, ale to, čím žil –tedy fotbal. Kniha je na-bita fakty, a to i velmidetailními, z fotbalové-ho světa. Občas do nějproniká i svět okolní, alespolečnost, historickéokolnosti (mj. rozpad Ra-kouska-Uherska, vzniknástupnických států, vel-ká hospodářská krize,italský fašismus a nástupněmeckého nacismu)jsou tu nazírány optikoufotbalu – tedy jak ovliv-ňovaly možnost meziná-rodních zápasů. Jako by-chom četli osobitouverzi Mužů v offsidu nebo Klapzubovy je-denáctky. Pohybujeme se tu ale v mnohemvyšších patrech fotbalového dění: sleduje-me vrcholný fotbalový management odkonce 19. století až ke sklonku 30. let20. století, osudy tehdejšího fotbalovéhokrále, iniciátora a organizátora vrcholnýchevropských soutěží, který dokázal přivéstna tribuny tisíce diváků, inovativního tre-néra nejslavnějšího rakouského týmu, roz-hodčího, sportovního novináře, vydavatelea tlumočníka v jedné osobě.

STUDENTHugo Meisl se narodil před sto třiceti lety16. listopadu 1881 v Malešově u KutnéHory v židovské rodině Ludvíka a Karoli-ny, roz. Mauthnerové. Otec byl obchodníks textilem, matka pocházela z velmi zá-možné rodiny majitelů textilek. Rodičeměli šest dětí, Hugo byl prvorozený, a pro-to měl splnit otcovo přání a stát se bankov-ním úředníkem. Tím se po studiích na ob-chodní škole ve Vídni, kam se rodinapřestěhovala roku 1895, skutečně stal – aletehdy už ho zajímal hlavně fotbal. Hrát za-čal už na škole: jako čtrnáctiletý vstoupildo klubu Vienna Cricket and FootballClub a kopané věnoval tolik času, že anineodmaturoval. Jak dokazují autoři, Vídeňkonce 19. století byla svědkem fotbalu spí-še vzdělanějších a movitějších vrstev, tichudší na to neměli čas (jejich chvíle při-šla až později, v letech dvacátých 20. sto-letí). Výjimkou byli žáci a studenti, jakoHugo Meisl, kteří fotbal hráli, ač to měli

zakázáno pod trestem vyloučení ze školy.Jeden student se prý proto na zápasechsvého mužstva maskoval – hrál s černouparukou a s nalepeným plnovousem... Hu-gův otec nesl synovy zájmy s nelibostí

a po neúspěchu na ob-chodní škole ho poslaldo světa, aby se ještěvzdělával – Hugo tak žilv Terstu, Benátkácha Paříži, ale po návratuse znovu vrhl na hřiště.Z cest si však přivezlcenné jazykové znalosti:bez problémů se domlu-vil italsky i francouzsky,při dalších cestách se na-učil výborně anglickya švédsky, uměl i slušněmaďarsky, což pozdějivyužil jak při práciv bance, tak především

při organizování mezinárodních utkání.

POUŽITELNÝ POD STÁLÝMVEDENÍMNa konci léta 1899 musel nastoupit do za-městnání do rakouské Zemské bankya jako bankovní úředník se příštích dvacetlet živil. Svou práci rád neměl. Svědčío tom posudek, který mu nadřízení napsa-li roku 1920: „Použitelný pod stálým ve-dením“ a ještě o několik let později:„Zkušený úředník, silně rozptýlený jiný-mi zájmy.“ Při svém zaměstnání totiž H.Meisl stihl pracovat v předsednictvu Ra-kouského fotbalového svazu (ÖFB), anga-žoval se v Mezinárodní fotbalové federaciFIFA, prosazoval ideu profesionalizacefotbalu a Středoevropského a Mezinárod-ního poháru, staral se o národní mužstvo,psal články o fotbalu. Těžko vyjmenovatvšechny myšlenky a události, za něža v nichž se angažoval, proto zmiňme jenty nejzásadnější.

SPORT JAKO CESTA KE SPOLUPRÁCI Roku 1906 docílili Češi toho, že Českýfotbalový svaz byl přijat organizací FIFAjako samostatný zástupce. Proti tomu sepostavili zástupci rakouského svazu –v čele s Hugem Meislem – s tím, že veFIFA nemohou být zastoupeny týmy, kte-ré nereprezentují samostatné státy. Češise tak nemohli účastnit olympijských herv Londýně (1908) a ve Stockholmu(1912) a bojkotovali spolupráci s Rakous-

kem, což jak píší autoři, bylo ke škoděvšech, neboť zápasy se Spartou či Slaviípatřily ve Vídni k vrcholům sezony. To, žeMeisl nesouhlasil s účastí Čechů, lze vy-světlit tím, že sport vnímal naprosto nepo-liticky a nechtěl do něj vnášet národnostníspory. V době, kdy žil, stejně jako dnes,byl však fotbal pro mnohé fanoušky jed-ním z hlavních projevů národní identity,a tak se při některých zápasech týmů bý-valé c. k. monarchie rakouští, maďarštía českoslovenští hráči i diváci zuřivě po-tírali. Současně ale na historických vzta-zích a spolupráci založil Meisl svou myš-lenku Středoevropského poháru, Mitropy,a v jeho zázračném týmu hráli a patřilik nejlepším vídeňští Češi – např. legendár-ní Josef (Pepi) Bican či původem MoravákMatthias Sindelar. Meisl vnímal sport jakocestu k mezinárodní spolupráci, jakéhosiposla spolupráce ekonomické a politické.Po návratu z bojiště první světové války(v níž to dotáhl až na kapitána a dostalněkolik vyznamenání za statečnost) na-psal: „[Sport] hodně přispěje k obnovědřívějších dobrých vztahů a musíme sesnažit, aby vedle Internacionály sociálnídemokracie, vedle Internacionály vědya kapitálu vznikla také Internacionálasportu, která bude mít vliv a trvání.“

STŘEDOEVROPSKÝ POHÁRA PROFESIONALIZACE HRÁČŮKdyž Meisl bojoval za myšlenku Středo-evropského poháru, neměl na mysli jenideály mezinárodní spolupráce a „Interna-cionálu sportu“. V téže době, kdy vznikalaMitropa (polovina 20. let) se ve fotbalo-vých svazových kruzích řešila zásadníotázka amatérismu či profesionalizace.Meisl sám prosazoval profesionální hráčea kritizoval falešný amatérismus, kdy hrá-či peníze nedostávali oficiálně, ale tajně čiv podobě zaměstnání, do nichž nedochá-zeli, ale brali za ně plat. Z evropskýchzemí zavedli jako první profesionální fot-balisty Angličané; středoevropské svazya hlavně zástupci Německa s novým systé-mem dlouho nesouhlasili. Jak ukázal H.Meisl, profesionalizace fotbalistů bylanutnost, jak si udržet dobré hráče a vytvá-řet pro ně i pro diváky kvalitní zázemí.Profesionální spolky pak potřebovaly příj-my, které jim poskytovaly zaplněné tribu-ny – a ty zaplnily jen pěkné zápasy. Prvníročník Středoevropského poháru se konalroku 1927 v Itálii. O to se velkou měroupřičinil právě Meisl, který chtěl šikovnéItaly pro turnaj získat – a Mussolinihovláda měla zájem na dobrých vztazíchs Rakouskem a Maďarskem. Turnaji před-cházela konference zástupců svazů v Be-nátkách a při této příležitosti dostal H. Meisl

16 VĚSTNÍK 12/2011

FOTBALOVÝ DIRIGENTHugo Meisl, trenér v buřince

Hugo Meisl, foto z 30. let.

od Duceho fotografii s věnováním. A v břez-nu 1930 jej italský král „za zásluhy o ra-kousko-italské vztahy ve fotbalovém spor-tu“ dokonce jmenoval rytířem italskékoruny. Doby, kdy by mu Duce jako Žido-vi ruku asi těžko podal, se Meisl naštěstínedožil. Pohár Mitropa se konal každoroč-ně v letech 1927–1939, do finále se pravi-delně probojovaly i československé týmySK Slavia a AC Sparta – ta v letech 1927a 1935 pohár dokonce vyhrála, Slavia zví-tězila roku 1938.

MEZINÁRODNÍ POHÁR Jako generální tajemník ÖFB se Meislsoučasně zasazoval o další mezinárodnísoutěž, jež by nebyla omezena jen na ob-last střední Evropy, o Mezinárodní pohár.Ačkoli chtěl mistrovství, jehož by seúčastnily všechny evropské svazy, poda-řilo se – kvůli překážkám kladeným či-novníky FIFA – získat k účasti jen nej-kvalitnější profesionální svazy Rakouska,Československa, Maďarska, Itálie a Švý-carska. Vždy v období dvou let se sehrálomistrovství formou sledu mezistátních ut-kání. V letech 1927 až 1938 se konalačtyři mistrovství: dvakrát zvítězila Itálie,jednou Rakousko a jed-nou Maďarsko (Českoslo-vensko se pravidelněumístilo na 3. či 4. mís-tě). Dodejme, že Meislo-vu myšlenku oživilov polovině padesátých letmistrovství Evropy a po-hár UEFA.

WUNDERTEAMJako trenér pracoval H.Meisl od dvacátých let,věnoval se dospělým hrá-čům i dorostu. V roli kapi-tána rakouského fotbalo-vého svazu se roku 1919stal i tím, kdo sestavovala trénoval národní muž-stvo. Usiloval o rozmanitýtréninkový program a in-dividuální přístup k jednotlivým hráčům.Navíc by měl podle Meisla správný trenérsvým svěřencům rozumět i v osobním ži-votě, poradit jim či pomoci, dokonce i vevelmi osobních záležitostech: „Přestože seukazuje, že manželství je pro profesionál-ní hráče velice příznivé, musí mít trenérvliv také na to, aby se mladí hoši v doběsvého sportovního vývoje nedali předčas-ně zaplést do sítě půvabných žen.“ Jak semu toto dařilo, nevíme, jisté je, že jehozázračný tým dokázal v letech 1919–1937vyhrát téměř všechny mezistátní zápasy.Jako taktiku volil klasickou vídeňskou

školu: ta se proti silovému anglickémustylu soustředěnému na silnou obranua důrazu na křídelní útočníky vyznačovalaskvělou technikou, taktizováním i sázkouna hráčskou intuici. Toto pojetí „krásné-ho“ fotbalu (v souvislosti s Vídní se prýmluvilo i o „valčíkovém“ fotbalu) kombi-nované se znalostí soupeřovy techniky,zkušebními zápasy a prací s dorostema samozřejmě se získáním vynikajícíchhráčů – například již zmíněného MatthieseSindelare (Šindeláře), pro svou štíhlou po-stavu zvaného Papírák – zajišťovaly Raku-šanům dlouhá léta fenomenální úspěchy.K týmu patřila i vlastní hymna (v knize jeotištěna) a tisíce fanoušků, pro něž byl ná-rodní tým největší chloubou: „Na co by-chom mohli být jinak pyšní,“ vzpomíná natuto dobu spisovatel G. S. Troller.

JAKÝ BYL?Jaký byl Hugo Meisl jako člověk? Na fo-tografiích vidíme menšího (měřil 164 cm)elegantně oblečeného muže se soustředě-ným pohledem. Byl prý neuvěřitelněenergický, dokázal se do krve pohádat,a když mu šlo o to prosadit své originálníplány, i taktizovat: aby dosáhl svého,

s oblibou se vzdával funkcí. Uměl praco-vat s médii, před novináři se neskrýval,vždyť sám k nim také patřil. Jeho manžel-ství s Marií, rozenou Bicanovou, se roz-padlo kvůli tomu, že Hugo ženu i děti(dvě dcery a syna) zanedbával. Jeho dalšípartnerkou byla židovská novinářka E.Schlossbergerová. Neustále pracoval, buďpřímo v terénu nebo v kavárně Ringcafé,kde do noci vysedával a úřadoval. Fotba-lový zápal, jeho workholismus, kombino-vaný s hektolitry kávy a stovkami cigaret,ho nakonec stál zdraví i život: 17. února1937 zemřel náhle na srdeční mrtvici. Ne-

krology se objevily ve všech větších ev-ropských novinách, kromě těch němec-kých – o smrti Žida se nesměl tisk zmínitani slovem. I když Hugo Meisl židovskoutradici nijak neprožíval, vzal si nežidov-skou ženu (a tím zasadil ránu svým rodi-čům), a dokonce nechal své děti pokřtít(a tím jim vlastně zachránil život), ve svézávěti napsal: „Výslovně prosím, předejtemě matičce Zemi zcela prostě, podle ži-dovského ritu a bez pohřebních řečí – jens nejnutnější modlitbou. Pokud možnáv hrobě nebo bezprostřední blízkostimých zvěčnělých rodičů.“ Rozloučenív židovské části Ústředního hřbitova sevšak zúčastnily tisíce lidí, pohřeb vedlivrchní kantor Margulies a vrchní rabín dr.Taglicht. A až do připojení Rakouskak Říši si žádné národní fotbalové mužstvonenechalo ujít příležitost, aby navštíviloMeislův hrob.

KNIHA VE VALČÍKOVÉM RYTMUMeislův životopis sepsali jeho vnuci And-reas a Wofgang Haferovi, synové Meislo-vy dcery Helgy. Shromáždili úctyhodnouspoustu údajů a dokumentů (řada z nich jeuvedena v příloze), dokázali rekonstruovat

Meislův život a aktivitydo nejmenších detailů, se-riózně a přitom s živostía osobním zaujetím. Kni-ha však jako by byla na-psána v onom „valčíko-vém rytmu“ vídeňskéfotbalové školy – „tah nabranku“ ustupuje četnýmodbočkám a opakováním,ale to berme jako příleži-tost pro další a další při-hrávky a odkrývání zají-mavých informací. Škodajen, že v textu zůstala řadapřeklepů i stylistickýchprohřešků; jsou však jenmalou (i když samozřej-mě mrzutou) vadou nakráse této překladatelskyi redakčně náročné knihy.

Knihu uvítali autoři v pražském Ra-kouském kulturním centru. V současnédobě (do 10. 12.) probíhá v Kutné Hořev knihkupectví Kosmas výstava komiksuSaschi Dreiera Papírák. V příběhu hrajevedle Matthiase Sindelare klíčovou rolii Hugo Meisl.

ALICE MARXOVÁ

(Andreas a Wolfgang Haferovi: Hugo Meislaneb Vynález moderního fotbalu. Z němči-ny přeložila Dagmar Lieblová. Vydalonakl. Lesnická práce v Kostelci nad Čer-nými Lesy roku 2011. 337 stran; doporu-čená cena 399 Kč.)

VĚSTNÍK 12/2011 17

Rakouské národní mužstvo v Janově, 1924. H. M v druhé řadě shora druhý zprava. Foto archiv.

„Neznám jiné město v republice, které takvýrazně podporuje vznik soch,“ řekl Br-něnskému deníku (14. 11.) brněnský archi-tekt P. Hrůša. Navzdory tomu město nebu-de mít ani chystanou jezdeckou sochu synaKarla IV. markraběte Jošta, ani památník,který měl na náměstí 28. října připomínatčtrnáct tisíc obětí rasového pronásledováníz řad brněnských Židů a Romů. ■■ Pod ti-tulkem „Materiál ke knize sbíral celýživot“ referuje Slovácko (22. 11.) o knizeJ. Pajera Strážničané a přespolní. Knihamá 953 fotografií a „nechybí ani fotografieŽidů“. ■■ ČRo 6 (31. 10.) vysílal obsáhlýrozhovor s publicistou Petrem Brodem mj.na téma 70. výročí zahájení systematickýchdeportací českých a moravských Židů doghett a vyhlazovacích táborů. Brod mj. re-dakci sdělil, že historik Benjamin Frommerpracuje na projektu, jenž zkoumá na něko-lika regionech, jak tam české úřady uplat-ňovaly „nacistické zásady“. ■■ Stejná stani-ce (4. 11.) hovořila v obsáhlém (50 minut)rozhovoru na téma „Obraz Izraele ve světo-vých a českých médiích“ s publicistouA. Tomským, ředitelem ŽM v Praze L. Pa-vlátem a redaktorem P. Novotným. ■■ Podtitulkem Imaginární vlast otiskly Hospo-dářské noviny (25. 11.) esej americkéhoprozaika židovského původu MichaelaChabona. „Kdyby nedošlo k šoa, jak bypak asi Evropa s pětadvaceti třiceti nebopětatřiceti miliony Židů vypadala?“ ptá semj. „Snášeli by dnešní Evropané tyhleŽidy, pohrdali by jimi, nebo by si jich ne-všímali? Nebo by byli Židé od ostatníchk nerozeznání? Jak by asi vypadal svět,kdyby neměl potřebu vytvořit Izrael, tudrsnou písčitou část kloubu, spojující Afri-ku s Asií?“ ■■ Pod titulkem „Židé v Brodězanechali unikát“ píše Mladá fronta Dnes(31. 10.) o jediném tyfovém hřbitově u nás,který leží na okraji Havlíčkova Brodu;sloužil obětem epidemie mezi utečenciz Haliče za první světové války. ■■ „Mnohosnah a úsilí Rakovničtí vyvinuli, aby Židyz města vypudili,“ připomíná Mělnický de-ník (16. 11.) v článku o ghettu v Rakovní-ku, z něhož téměř nic nezbylo. ■■ „Budemese zamýšlet nad postavou Ahasvera, kterýmusí kvůli svému provinění bloudit až doposledního soudu,“ řekl Pelhřimovskémudeníku (19. 11.) pořadatel projektu VěčnýŽid a židé v Horácké galerii v Novém Měs-tě na Moravě. Projekt je „netradiční formacestopisu doplněná o glosy a písně, jejímžcílem je přiblížit Izrael“. ■■ Prachatický de-ník (10. 11.) zaznamenal, že studenti Gym-

názia Strakonice „podnikli na konci říjnanáročnou expedici do Izraele“. ■■ Synago-ga v Krnově se na několik let uzavře: díkytomu, že byla začleněna do projektu Revi-talizace židovských památek, se dočká roz-sáhlé rekonstrukce (Region Krnovské novi-ny, 1. 11.). ■■ Média (např. MfD, 29. 10.)zaznamenala, že prezident udělil Řád TGMmj. řeholnici Anně Magdaleně Schwartzo-vé (90), rodačce z pražské židovské (po-křtěné) rodiny, která prošla za války Tere-zínem a po ní sedmiletým komunistickýmvězením. ■■ Českolipský deník (31. 10.)publikoval rozhovor s profesorem J. Jařa-bem „nejen o Ginsbergovi“; autora „kul-tovní sbírky Kvílení představil v zajímavémkontextu plurality a hledání americké iden-tity“. ■■ V Prostějově byla otevřena výstavao historii prostějovského ghetta, jednohoz nejvýznamnějších na Moravě, a expoziceo prostějovském rodákovi, filosofoviEdmundu Husserlovi. Z ghetta zbylo jentorzo, mj. několik domů Špalíčku, kde seobě výstavy nacházejí (MfD, 3. 11.). ■■

Blanenský deník (16. 11.) zaznamenalvzpomínky rodačky z Dolních Kounic, kte-rá prošla koncentračními tábory v Estonskua Bergen-Belsenu. „Přežila, ale nejkrutějšízážitek ji teprve čekal. Paradoxně to bylnávrat domů.“ ■■ MfD (12. 11.) publikova-la rozhovor „se světoznámou polskou reži-sérkou Agnieszkou Hollandovou“, kterápřijela do Prahy připravovat hraný filmo Palachovi a počátcích československénormalizace. Zatím poslední film, který re-žisérka, jejíž prarodiče zahynuli ve varšav-ském ghettu, natočila, In Darkness na témalikvidace židovského ghetta ve Lvově, bylčerstvě nominován na Oscara. Hollandovástudovala na FAMU v Praze, kde bylav r. 1971 odsouzena za tzv. protistátní čin-nost. „Bachaři na Ruzyni se snažili, aby-chom si připadali jako v 50. letech...“ ■■

Lidové noviny (9. 11.) píší o archivu, kterýzaložil režisér Spielberg, v němž je 52 tisícnahrávek se vzpomínkami lidí přeživšíchšoa; archiv vlastní pražské Centrum vizuál-ní historie Malach. ■■ Právo (15. 11.) za-znamenalo, že si teplická židovská obecpřipomněla výročí „křišťálové noci“. ■■

O starém židovském hřbitově v Praze při-nesl rozhovor týdeník Respekt (21. 11.). ■■

Pod titulkem „Alzheimerova choroba klid-ně mohla být Fischerova“ připomněla MfD(16. 11.), že zřejmě první, kdo popsal totopostižení, byl slánský rodák (1876), praž-ský psychiatr Oskar Fischer, který zahynulv terezínském ghettu. (tp)

ZLATÝ VĚK ŽIDOVSKÉHOKOUZELNICTVÍ

(dokončení ze str. 8)kouzelníci z rodiny. Byl velice pracovitýa tvůrčí, takže si rychle vysloužil stejný ti-tul jako jeho strýc Alexander, tedy HermanVeliký. Z dobového novinového článku sedozvídáme, že ho na turné doprovázelopatnáct osob, dvaatřicet kufrů a vlastní de-korace a že jeho elegance na scéně i mimoni byla pověstná. Oženil se s Edith Pacar-dovou z rodiny, které patřila automobilováspolečnost, ale nezanechal po sobě žádné-ho kouzelnického potomka.

KOUZELNÍK Z OSVĚTIMIKromě těchto dynastií výstava připomínápřes třicet dalších umělců, slavných ve svédobě a dnes pozapomenutých. Patří mezině Albert Marchinski (1876–1930), Ar-nold de Biere (1876–1934), polský rodákAbraham Laski (1860–1922), známý jakoVelký Albini, či Nate Leipzig, vlastnímjménem Nathan Leipziger (1873–1939),Sigmund Neubauer (1871–1911), BrunoHollywood (zvaný Mr. Electric), CarlBallantine a řada dalších.

Nás asi zaujme Herbert Levin (1906 až1977), jehož umělecké jméno bylo „TheGreat Nivelli“ (anagram slova Levin) a je-muž Američané říkají „Kouzelník z Osvě-timi“. Narodil se v Německu a před Hitle-rovým nástupem byl nejmladším členemberlínské burzy. Kouzelnictvím se začalzabývat, když jako Žid už nesměl pracovatna burze. Z Německa utekl do Českoslo-venska a v Praze si založil obchod s kou-zelnickými potřebami. Když Němci oku-povali Československo, měl už obchodůněkolik. Z Československa už se mu emi-grovat nepodařilo a roku 1941 byl depor-tován spolu se ženou a synem do Terezína.Když se esesáci dozvěděli, že mezi věznije slavný kouzelník, nutili ho, aby jimpředváděl své triky. Za to si vysloužilo trochu lepší zacházení. V roce 1942 hovšak s manželkou i malým synkem poslalido Osvětimi, kde jeho nejbližší zahynuli;jeho opět ochránilo kouzelnické umění. Poválce se vrátil do Berlína a pustil se znovudo práce. V roce 1948 odjel do USA, ože-nil se s Lottie, která v šoa také ztratila ce-lou rodinu. Vystupovali pak spolu v kou-zelnických číslech jako duo „The Nivellis“ještě celých třicet let. Poslední představeníuskutečnili 1. května roku 1977 v pensyl-vánském Lancasteru. O dva dny pozdějiHerbert Levin zemřel.

MARCELA NEUMANNOVÁ

(Více informací o výstavě naleznete nawww.skirball.org/exhibitions/masters-of-illusion.)

18 VĚSTNÍK 12/2011

NEJISTÝ ALZHEIMER ...a další události/Vybráno z českého tisku/

Že Írán vyvíjí vlastní jaderné technologie,je známo už léta. Podle Teheránu má namírový rozvoj atomu právo každý, ví sevšak, že jeho vedlejším produktem můžebýt cesta k jaderným zbraním. Tady nejví-ce bije na poplach Izrael. Logicky stát,o kterém právě prezident Íránu říká, že mábýt vymazán z mapy, má větší obavy nežjiní. Jenže silné bití na poplach působí ažkontraproduktivně. Ve světě se ozývají ar-gumenty, že kdyby byla pravda vše, předčím Izrael varoval, tak Írán musel mít ato-movou bombu už dávno. A že pokud ji stá-le ještě nemá, izraelské výstrahy spočívajíjaksi na vodě.

Právě proto zapůsobila tak silně zprávaMezinárodní agentury pro atomovou ener-gii z 8. listopadu. Agentura podléhající ne-utrální OSN, a ne lobbingu států či vlivo-vých skupin, sdělila naplno to, co Izraeltvrdí už dlouho: V Íránu byly zjištěny akti-vity (třeba testy s vysoce výbušným mate-riálem), které nelze vysvětlit jinak nežjako cestu k jaderným zbraním.

JSME PŘIPRAVENI...Většina světových médií reagovala podleočekávaného vzorce: doklad o íránské ja-derné hrozbě = spekulace o izraelskémútoku na Írán. Kdy zaútočí? Jak útokovlivní obchod s ropou? Kdyby Írán po-mocí běžných děl blokoval Hormuzskýprůliv z Perského zálivu, zahradí tím trasu,po níž tankery přepravují třetinu světovéprodukce ropy. Dodejme, že spekulacepřikrmila sama izraelská vláda. Ministrobrany Barak sice úmysl útoku popřel, alezároveň bagatelizoval jeho možné nákla-dy: „Dejme tomu, že se proti naší vůliocitneme ve válce. Ta Izrael nezničí, nebu-de ani sto tisíc, ani deset tisíc, ani tisícmrtvých... Rakety typů, které vlastní Írána Hizballáh, nepředstavují pro Izrael exis-tenční hrozbu.“ Dává prostě najevo, že jena vojenské řešení připraven.

Jenže zasvěcenější články v izraelskýchnovinách se neupínají k útoku coby jedinévariantě. Míří jinam. Zvažují spíše širšídopady zprávy MAAE. Kdybychom argu-menty na názorových stránkách novinměli převést na jednoho společného jme-novatele, vypadal by – při hrubém zjedno-dušení – asi takto: Zpráva autorizovanáOrganizací spojených národů dokládá, žejaderné ambice Íránu nejsou jen izraelskouobsesí, ale představují problém pro celýcivilizovaný svět. Pro Izrael je to šance,jak se zbavit nálepky toho, kdo kráčí vždya za jakoukoli cenu proti většině. Místoaby teď ukazoval, že je schopen zaútočit

sám, mohl by přispět k tomu, aby někteřízápadní spojenci Izraele převzali jeho ar-gumenty – a zkrotili Írán i bez riskantníhoútoku.

V praxi to není tak prosté, jak to vypadáv novinách. O změně v přístupu je totižtřeba přesvědčit nejenom západní spojen-ce, ale především Rusko a Čínu s jejichprávem veta na účinné protiíránské sankce.Ale jisté je, že izraelské debata se vyvíjísměrem k méně jednosměrnému uvažová-ní. Snad se tu projevují i důsledky „arab-ského jara“. Díky WikiLeaks sice vyšlonajevo, že arabští lídři se bojí více asertiv-ního Íránu než Izraele, ale izraelský útokna Írán by mohl „arabskou ulici“, už taknaladěnou proti židovskému státu, ještěvíce semknout v odporu k Izraeli.

Měkčím názorům v Izraeli nahrává i to,že se přitvrzuje postoj k Íránu v Americe,jež by tak mohla převzít díl odpovědnosti.Bret Stephens ve Wall Street Journal uvádízávěry, jež ze zprávy MAAE plynou proUSA (či Západ jako takový): Zapomeňtena třetí cestu mezi ponecháním Íránuv klidu a vojenským útokem na něj. Zapo-meňte, že čas pracuje pro Západ. Zkustepoměřit důsledky útoku na Írán s důsledkyjaderného Íránu. Zvažujte, jak může Zá-pad pomoci k pádu tamního režimu.

...ALE TEN PROBLÉM NENÍ JEN NÁŠJak si to vše přebrat? Ron Ben-Jišaj (proslulýválečný reportér a analytik, jenž hrál ve filmuValčík s Bašírem sama sebe) napsal do JediotAchronot článek „Postaví se svět Íránu?“.Nejprve zvažuje, co přesně hrozí teď a comůže hrozit v určitých časových termínech.

Zpráva MAAE je podle Ben-Jišaje důle-žitá tím, že rozhodně vyvrací tvrzení o mí-rovém charakteru íránského jaderného

programu. To posiluje pozici Ameriky ne-jen vůči Íránu, ale hlavně vůči Ruskua Číně při prosazování sankcí v Radě bez-pečnosti OSN. Tato cesta má prý šanci asido počátku roku 2013.

Írán má štěpný materiál – zatím jen níz-ko obohacený – asi na dvě až tři bomby.Jeho obohacovací kapacity (centrifugy)jsou omezené, ale tím pokročilejší jezbrojní část programu – vývoj roznětekschopných zažehnout reakci. Podle Ben-Jišaje se Írán nespolehne na počítačové si-mulace, spíše bude chtít roznětky vyzkou-šet v praxi, tak jak to udělaly Indie čiPákistán. Jakmile je tedy otestuje, budemevědět, že vstoupil do jaderného klubu.

Aby bylo jasno, od jaderné nálože (její-ho testu) k bombě (zmenšená nálož vlože-ná do sofistikované střely) je ještě dalekácesta. Ale i když bude mít Írán k dispozicijen hrubou nálož velikosti automobilu,

může ji poslat v lodním kontejneru do ně-jakého přístavu a tam ji na dálku odpálit.Od této úvahy se odvíjí odhad lhůty do po-čátku roku 2013, během níž je ještě možnétento program zastavit.

Politicky to rozebírá redakční úvodníklistu Ha’arec. Zpráva MAAE dává Izraelia jeho výstrahám satisfakci, ale ta by ne-měla zastínit očekávanou politickou bitvu.Izrael demonstruje vůli k vlastní akci. Teďse ale musí snažit, aby íránská hrozba ne-zmizela z mezinárodní arény, prostě ji ne-vztahovat výhradně vůči sobě. Musí pobí-zet velmoci, aby užily svou vlastní sílua vliv, byť třeba ne ve vojenské akci.

Kdyby Izrael sám zaútočil na Írán, vyvo-lal by na Blízkém východě šokovou vlnu,jež by poškodila životní zájmy židovskéhostátu. Ten útok by v očích mezinárodníhospolečenství udělal z íránského problémuizraelský problém. Izrael tedy získal vý-znamný důkaz pro oprávněnost svých obav,ale nikoli zelenou pro svůj útok.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 12/2011 19

IZRAEL: Írán jako problém pro svět

Íránští studenti brání svými těly jaderné středisko v Isfahánu. Foto archiv.

KalendáriumV roce 1971, před 40 lety, vydala naklada-telství Keter v Jeruzalémě a Macmillanv New Yorku první svazky monumentální-ho díla nazvaného Encyclopaedia Judaica.Do roku 1994 vyšlo postupně šestnáct svaz-ků, které shrnuly nejdůležitější informaceo židovských dějinách, kultuře a nábožen-ství. Na encyklopedii pracovalo zhruba třicetlet 2200 přispěvatelů a 250 redaktorů (údajWikipedie); hlavním editorem byl historikCECIL ROTH (1899–1970) a po jeho smrtivědec a publicista GEOFFREY WIGODER

(1923–1999). Druhé vydání v detroitskémMacmillan Reference z roku 2007 se užrozšířilo na 23 svazků. Obě vydání vyšlav angličtině, existuje však i zkrácená verzev ruštině, která měla koncem roku 2005 11svazků a 3 doplňky.

Projekt Encyklopaedia Judaica navazo-val na Encyclopaedii Ju-daiku, kterou vydávalv l. 1928–1934 německyNACHUM GOLDMAN

(1895–1982), pozdějšídlouholetý prezidentSvětového židovskéhokongresu, ve svém ber-línském vydavatelstvíEschkol-Publikations-Gesellschaft. Šéfredak-tory byli filosof JAKOB

KLATZKIN (1882–1948)a rabi ISMAR ELBOGEN

(1874–1943). Poté, covyšlo deset svazků(aach–Lyra), bylo vydávání kvůli nepřízninacistů zastaveno.

Tři rakouští spisovatelé, jejichž výročí spo-jil kalendář na rozhraní listopadu a prosince,mají společné i okolnosti méně náhodné.Narodili se v českých zemích v 19. století,pocházeli ze židovských rodin, psali ně-mecky, jejich díla měla ve své době ohlas,dnes už však upadli do zapomenutí.

Před 135 lety, 19. 12. 1876, se v Kro-měříži narodil básník, historik uměnía kritik ADOLPH DONATH. Po vídeňskýchstudiích práva a filosofie se živil jakopublicista (Neue Freie Presse aj.) a edi-tor, některé časopisy sám založil, jakonapř. berlínský čtrnáctideník Der Kunst-wandler (1919–1932) nebo Die Internati-onale Kunstwelt, který vydával v Praze,kam odešel jako československý občanv roce 1933 (jeho knihy nacisté spálili).Zemřel v chudobě na infarkt v Praze 27. 12.1937. Je autorem několika významnýchkunsthistorických prací, z jeho básnickétvorby si získala dobovou slávu sbírka Ju-

denlieder (Židovské písně, 1899), kterázaujala mj. Theodora Herzla.

Před 105 lety, 20. 11. 1906, zemřel veVídni prozaik, básník a novinář JAKOB JU-LIUS DAVID. Narodil se 6. 2. 1859 v Hrani-cích na Moravě, studoval germanistiku veVídni a spolupracoval s předními vídeň-skými časopisy. Je autorem rozsáhléhodíla, které mělo své obdivovatele (patřilmezi ně např. Stefan Zweig), rakouská kri-tika ho však často přehlížela; hrály tumožná roli jeho sympatie k obrozujícím seČechům. Částí díla je spjatý s Moravou; zajeho nejlepší prózu je považován povídko-vý triptych Die Hana (1904, česky Haná,1913).

Před 90 lety, 21. 12. 1921, zemřel ve Víd-ni JOSEF POPPER (LYNKEUS), rodák z Kolí-na nad Labem (narodil se tu 21. 2. 1838).Svérázná a až bájně mnohostranná osob-nost, na rozdíl od Járy Cimrmana však zcelareálná: vynálezce, elektrotechnik, fyzik, spi-

sovatel, národohospodář,sociolog, filosof. Měl mi-mořádný technický ta-lent, k uplatnění objevůa prosazení nápadů a teo-rií, které mnohdy před-běhly svou dobu, muvšak chyběly prostředkyi smysl pro obchod. Jehonadání a názorů si všakvelmi cenili jeho součas-níci Einstein, Freud, S.Zweig, Brod, Buber,Schnitzler, Šalda a další.

Je autorem mnoha knihz nejrůznějších oborů: za-

býval se například možnostmi přenosua využití elektrické energie, letectvím, eti-kou, filosofií a sociálními otázkami (např. vesvé stěžejní práci Die allgemeine Nährpf-licht als Lösung der sozialen Frage, Všeo-becná vyživovací povinnost jako řešenísociální otázky, 1912), ke konci života na-psal i aubiografii (1917). Básnickou řečízaznamenal své názory v knize povídek,legend a podobenství Phantasien einesRealisten (Fantazie realistovy, 1899); kni-ha byla v Rakousku zakázána, pak si alezískala značný věhlas a vyšla v mnoha vy-dáních a překladech (česky v r. 1921).

Téměř úplné zapomnění postihlo i malířeEUGENA VON KAHLERA. Narodil se v Pra-ze 6. 1. 1882, zemřel před 100 lety (3. 12.1911) v rodném městě. Studoval malířstvív Mnichově, žil dlouho v Berlíně a Paříži,podnikal cesty do Afriky. V jeho díle jeznát vliv postimpresionistů, starých mistrůa černošského umění; svým expresivnímprojevem je blízký autorům skupiny DerBlaue Reiter (více viz Rch 9/2006). (tp)

SVOBODNÁ EVROPAV BRUSELU

(dokončení ze str. 3)Bruselské zasedání EJC se proto od těchtoaktivit veřejně distancovalo a s lítostí kon-statovalo, že tento projekt vnáší v současnénelehké ekonomické a politické situaci ne-soulad do úsilí o jednotný postoj židovskékomunity v Evropě.

HEART NENÍ OD SRDCESvětový židovský kongres projednává svoučinnost v průběhu volebního období při za-sedáních exekutivy. Mimo to však probíhái práce a komunikace v jednotlivých pracov-ních sekcích a skupinách. Ty se zabývajínapř. mezináboženským dialogem, nukleár-ní hrozbou ze strany Íránu, projevy antise-mitismu ve světovém kontextu atd. Pro násje důležitá i pracovní skupina, která se věnu-je odkazu holokaustu. Zde se projednávajívzdělávací projekty, péče o památky a v ne-poslední řadě i možnosti restituce majetku.Na WJC se obrátili v poslední době i před-stavitelé projektu HEART (Holocaust EraRestitution Task Force). Jde o iniciativu iz-raelského ministerstva pro seniory, kterázískala podporu (a to i finanční) izraelskéhopremiéra. Masivní mediální a informačníkampaň, kterou jsme zaznamenali i v ČR,má za úkol shromáždit co nejvíce podkladůa relevantních dokumentů ke konfiskacímžidovského majetku, ke kterým došlo v ob-dobí šoa. Pak by měla následovat jednánís evropskými vládami o možnostech kom-penzace tohoto majetku.

Světový židovský kongres – ostatně ob-dobně jako naše FŽO – konstatoval, že ta-kovýto projekt je z hlediska politickéhov současné ekonomické situaci zcela nere-álný, v některých ohledech dokonce kontra-produktivní. Mluvilo se především o ne-vhodnosti usilovat o finanční kompenzaceze strany některých evropských zemí, kterényní podporují Izrael v mezinárodněpolitic-kých otázkách (např. Polsko). Zároveň vy-volává v žadatelích o kompenzaci falešnáočekávání, která při nejlepší vůli nebudemožno splnit. Na druhou stranu bylo kon-statováno, že materiály, dokumentující tzv.arizaci majetku, jsou nesmírně cenné z hle-diska historického. WJC proto nebudes projektem HEART nijak spolupracovatani ho nebude doporučovat, v jeho realizacivšak také nebude nijak bránit.

Bruselská jednání byla nabita tématy,která v současné době hýbou nejen židov-ským světem. Zda budou mít nějaký prak-tický význam, se ještě uvidí. Třeba o nichbude referovat i Svobodná Evropa, kteráv současné době, jak známo, vysílá z Pra-hy do Íránu. TOMÁŠ KRAUS

20 VĚSTNÍK 12/2011

Eugen von Kahler, Autoportrét, 1909.

CHANUKA 5772■ Tradiční chanuková zábava na židovskéobci se koná ve středu 21. prosince od19.30 do 24.00 hodin. Organizuje ji ŽOP,Ernyei ART (holky Ernejky), Katka Mi-kulcová Mukánek a Lauderovy školy.

Co nás letos čeká a nemine: zapáleníchanukového svícnu, tanec na pódiu i naparketu, klavírní vystoupení Ivana Klán-ského a jeho synů, kapela Trombenik, ži-dovské písně v podání dětského sboru,bramboráky a další dobroty, jazz, swinga mnohé další...

V 19.30 se otevírá teplý a studený bufetv přízemí i ve 3. patře; program začíná od20.30 hodin v hlavním sále, zábava pokra-čuje až do 24 hodin ve 3. patře. Čeká vásprogram plný zábavy a kulturních zážitků,přátelská atmosféra a výtečné občerstvení.Srdečně zveme!

Vstupenky jsou v prodeji na pokladněŽOP od 1. prosince: 120 Kč; 60 Kč (dů-chodci a studenti); 50 Kč (k stání a pokonci hl. programu). Změna programu vy-hrazena. ae

CHANUKA PRO DĚTI■ Chanuková oslava pro děti se koná dne22. prosince od 17 hodin ve velkém sáleŽidovské obce v Praze. Vystoupí děti z di-vadla Feigele, zahrají a zazpívají, a potompřijde klaun Aleš. Přijďte, těšíme se navás! vn

KÁVA O ČTVRTÉ■ V pondělí 12. prosince v 15 hodin přiví-táme na obci zpěvačku a herečku JitkuMolavcovou, známou hlavně z divadlaSemafor.■ Ve čtvrtek 15. prosince od 15.00 náspak (po třech letech) znovu navštíví hlavnímakroekonomický stratég ČSOB TomášSedláček, který promluví na téma: Zkra-chuje Řecko? Jaký výhled má euro a spo-lečný a evropský trh? Připravil a moderu-je: Honza Neubauer.

CHAIM BE-TIKVA■ Dne 28. prosince v 19 hodin se v praž-ské Betlémské kapli (Betlémské nám. 4)uskuteční světová premiéra symfonickésvity Chaim be-tikva (Život s nadějí) skla-datele Jaromíra Vogela. Diriguje JiříHavlík, účinkují: spojené orchestry Came-rata filarmonica Bohemia, Šarbilach Jaro-míra Vogela, koncertní trio Ady Slivanské,dětský pěvecký sbor Camerata a dětskýkvintet, sólisté: E. Adlerová, M. Fousková,K. Dušková, D. Krausová, L. Pecharová,M. Foršt, R. Klimt; moderuje Milan Hein,produkce a režie: Blanka Vogelová.

Symfonická svita Chaim be-tikva bylavytvořena na počest sira Nicholase Winto-

na, zachránce 669 židovských dětí, k uctě-ní památky obětí holokaustu a všech dal-ších lidí, postižených za 2. světové války.Jaromír Vogel je skladatelem scénickéhudby k řadě filmů, televizních inscenacía divadelních her. Působí jako uměleckývedoucí orchestru Šarbilach. Předprodejvstupenek: muzikajudaika@seznam.cz tel:739 020 260, kontakty a informace o pro-jektu a autorovi: www. vogelavos.cz.■ Před uvedením svity se ve čtvrtek 15. pro-since od 18 hodin ve velkém sále Židov-ské radnice koná setkání se skladatelem.Zazní ukázky z nové skladby i dalších hu-debních projektů autora a dozvíte se i bliž-ší informace o díle J. Vogela.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍ CENTRUM ŽMP(Maiselova 15, Praha 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají progra-my v 18.00 a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 1. 12.: Vyprávět svým dětem: Synago-gální opona Rachel Plon a židovská pa-měť v 17. stol. v Praze. Přednáška RachelGreenblatt, profesorky na Harvardově uni-verzitě, o tom, jak se pražští Židé snažiliformovat vizi své vlastní minulosti a ucho-vávat vzpomínky na události, které utváře-ly život jejich komunity i jich samotných.Pouze v anglickém jazyce.■ 6. 12.: Mišmaš ve dvou. Koncert HanyFrejkové, herečky, zpěvačky a autorkyknihy Divný kořeny vás tentokrát zve nasměsici jidiš písní a povídání. Doprovázet jibude akordeonista Slávek Brabec. Vstupné60 Kč.■ 12. 12.: Diskuze s americkým histori-kem Benjaminem Frommerem o českéhistoriografii a holokaustu. Prof. From-mer, autor významné studie o retribučnímsoudnictví v Československu (Národníočista, viz Rch 8, 9/2010), se v současnostizabývá holokaustem v protektorátu, včetněpodílu českých úřadů na pronásledováníŽidů. Pro velký zájem a omezenou kapaci-

tu sálu je třeba se na tuto diskuzi registro-vat na e-mailové adrese: magdalena.sedlicka@jewishmuseum.cz. Diskuze budeprobíhat pouze v anglickém jazyce.■ 14. 12.: Literatura midrašů vztahující sek svátku Chanuka. Přednáška vrchního ra-bína E. K. Sidona na téma klasický výkladTóry v homiletické literatuře a v Talmudu.■ 15. 12.: Výřečné památníky. Prezentaceknihy Ivy Steinové Maceva. Židovský ná-hrobek a symbolika jeho výzdoby ve světletradice (viz str. 12). Publikaci představíautorka v rozhovoru s Petrem Brodem.■ 19. 12.: Šoa v české literatuře a v kul-turní paměti. Knihu se stejnojmenným ná-zvem představí její autoři z Ústavu českéliteratury Filosofické fakulty UK: Jiří Holý,Petr Málek, Michael Špirit a Filip Tomáš.(Publikace bude k dispozici za zvýhodně-nou cenu.) ■ Nedělní program pro děti a jejich ro-diče: 11. 12. ve 14.00: Lvíček Arje slavíChanuku. Přijďte ochutnat tradiční kobli-hy a zapálit chanukové svíčky! Prohlídka:Klausová synagoga, Staronová synagoga.Více o nedělních dílnách na www. jewish-museum.cz/vkc. Vstupné 50 Kč.

VZDĚLÁVACÍ A KULTURNÍCENTRUM ŽMP V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno)■ 6. 12. v 18.00: Židovka aneb Žonglováníse životem – úspěšné představení DivadlaKufr. Hrají: Adéla Kratochvílová a DášaTrávníková. Hudba: Lubor Pokluda.Vstupné 50 Kč. ■ 8. 12. v 17.00: Fotografické sympoziumv Lomnici u Tišnova – vernisáž výstavy stu-dentských fotografií, které vznikly v rámcisympozia. Vernisáž bude doplněna krátkouvideoprojekcí z workshopu. Výstava je pří-stupná do konce měsíce. Vstup volný.■ 11. 12. ve 14.30: Babylónská věž. Ně-kdo mluví česky, jiný anglicky, další čín-sky nebo třeba hebrejsky... ale jak je tomožné? Proč nemluví všichni lidé stejnouřečí? Dílna pro rodiče s dětmi od 5 let.Vstupné 30 Kč. ■ 13. 12. v 18.00: Reinhard Kaiser: Králov-ské děti – uvedení knihy, kterou z němčinypřeložila paní Erika Bezdíčková a vydáváJiří Brauner z Kartuziánského nakladatel-ství Brno. Vstupné 30 Kč.■ 14. 12. v 18.00: Ghetto bez zdí. Před-náška Benjamina Frommera o tom, jak sečeští fašisté, byrokraté a místní policie po-díleli na zavádění antisemitských opatřenív protektorátu. Přednáška se koná v rámcivzpomínek na 70. výročí transportů doLodže. Vstupné 30 Kč.■ 22. 12. v 18.00: Svátek světel, svátek za-svěcení. Přednáška z cyklu brněnského ra-bína Šlomo Kučery. Vstupné 30 Kč.

VĚSTNÍK 12/2011 21

KULTURNÍPOŘADY

Kresba Mark Podwal.

LAUDEROVY ŠKOLY V PRAZEIn medias res■ Významnou událostí života vyšších roč-níků gymnázia LŠ byla konference In me-dias res, která se uskutečnila 1. listopadu.Zúčastnilo se jí několik desítek studentůpražských středních škol, rodiče našichstudentů a další hosté. První ročník konfe-rence se konal pod záštitou místopředsedySenátu Parlamentu ČR Petra Pitharta,který také proslovil úvodní přednášku,v níž zmínil historické kořeny některýchsoučasných jevů. Podařilo se mu vyvolatzajímavou diskuzi na téma evropské inte-grace, vzdělání, problémových oblastí ČR.

V humanitním bloku promluvil doktorLeo Pavlát na téma „Judaismus v součas-ném světě – Místo člověka na Zemi“. Pří-rodovědnou přednášku proslovil MartinBursík, který zpracoval téma „Nová ener-getika, ohleduplná k životnímu prostředíi klimatu“; profesor Přemysl Rut promlu-vil o roli literatury a kultury. Docent Old-řich Vinař se snažil zodpovědět otázku„Jak pracuje mozek“. Složitou problemati-ku zpracoval srozumitelně a velmi poutavě.Profesor Petr Čornej ukazoval na kon-krétních případech, jak historie ovlivňujednešní chápání světa. Narazil i na aktuálnítémata – úroveň současného vzdělánía jeho cíle – inspiroval tím k řadě dotazůa reakcí. Jako vzácný host a posléze i jedenz přednášejících se konference zúčastnili profesor Petr Vopěnka, který se zabývalhistorickými proudy evropské matematiky.Na závěr se konala přednáška na téma člo-věk a krajina, kterou proslovil ing. ŠtěpánŠpoula. Řadu dotazů spolu s přednášejícímzodpověděl i ing. arch. Ivan Plicka.

Potěšil nás velký zájem o tuto akci –všechny přihlášky nad číslo 100 jsme jižmuseli pro omezenou kapacitu školy od-mítat. I tak se sešlo ve školní tělocvičněvíc než 120 účastníků a doufáme, že větši-nu z nich program zaujal. Jedním z jehocílů bylo dát prostor k samostatnému ne-závislému myšlení zúčastněných studentů,což se, jak vyvozujeme z diskuzí po před-náškách, dařilo. Těšíme se v příštím škol-ním roce na druhý ročník. ip

SDRUŽENÍ ŽIDOVSKÝCHODBOJÁŘŮ A VOJÁKŮ ■ SŽOV zve své členy a příznivce na set-kání ve čtvrtek 15. prosince v 10 hodin ve3. patře radnice Židovské obce v Praze 1,Maiselova 18. Hlavní program: Plánya činnost nového vedení Svazu bojovníkůza svobodu pro odbojáře a veterány válek.Referuje plk. Pavel Vranský, 1. místopřed-seda SBS. Ozvučení zajištěno. Na shledá-ní se těší

Jaroslav Poskočil, předseda

WIZO■ Naše prosincová schůze se koná 14. 12.od 15.00 v Židovské radnici, výbor se se-jde dne 7. 12. v Jáchymově 3. ek

VÝZVY■ Pro studentskou práci hledáme ty, kdo sepodíleli na přípravě Židovské ročenky předrokem 1990, nebo ty, kdo by o tehdejšíediční přípravě ŽR měli nějaké informace.Kontakt: Hanna Ulmanová (hanaulman@yahoo.com) nebo redakce Rch.■ V souvislosti s článkem o židovskýchkouzelnících, mimo jiné o Herbertu Levi-novi (str. 8 a 18) hledáme pamětníky, kteříjej snad v ghettu Terezín zažili. V Terezín-ské pamětní knize je uveden jediný Her-bert Lewin (ale narozený roku 1901).Kontakt: redakce Rch.

SEZNÁMENÍ■ Penzionovaný dipl. inženýr (67), půvo-dem ze Slovenska, žijící ve Švýcarsku,174 cm vysoký, štíhlý, vitální, dobře situo-vaný Žid, otevřený vůči světu, s mnoha zá-jmy (příroda, sport, cestování aj.) hledáporozumění s šaramantní židovskou že-nou. Přejeme si začít nový život „Zn. „Ra-dost ze života“. Nabídky, prosím, posílejtedo redakce Rch.

OMLUVA■ Redakce Rch se omlouvá ŽO Plzeň zapozdní uveřejnění zářijových jubilantů.

red

SCHELOMO■ Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOKvás srdečně zve na koncerty ve dnech7. a 8. prosince od 19.30 hodin ve Dvořá-kově síni Rudolfina, na kterých se setkajídvě jedinečné osobnosti českého hudební-ho života: mladý dirigent s mezinárodnímrenomé Tomáš Netopil a vynikající vio-loncellista Jiří Bárta.

Koncert bude zahájen Fugou (Ricercata)a 6 voci Johanna Sebastiana Bacha v úpra-vě Antona Weberna. V druhé části koncer-tu zahraje Jiří Bárta skladbu Schelomo,Hebrejskou rapsodii pro violoncello a or-chestr Ernesta Blocha (1880–1959). Půvo-

dem švýcarský autor strávil většinu životave Spojených státech, kde se brzy etablo-val jako skladatel „židovské“ hudby. Heb-rejská orchestrální rapsodie pro violoncel-lo a orchestr, vycházející ze starozákonníKnihy Kazatel, byla původně plánovánapro zpěv a orchestr. V roce 1915 se Blochspřátelil s violoncellistou AlexandremBarjanským a rozhodl se sólový part svěřitnetradičně violoncellu místo lidskému hla-su. Vznikla tak skladba kombinující prin-cip sólového koncertu a symfonické bás-ně. Večer završí strhující „Reformační“Symfonie č. 5 d moll Felixe Mendelssoh-na Bartholdyho.

(Vstupenky on-line na www.fok.cz ne-bo v pokladně FOK, Obecní dům, nám.Republiky 5, Praha 1, tel.: 222 002 336,e-mail: pokladna@fok.cz.)

KULTURNÍ PROGRAMNA HAGIBORU■ 14. 12. ve 14.00: Menorah – hudba a pís-ně aškenázských a sefardských Židů. Účin-kují: Zuzana Wirthová a Josef Gušlbauer.■ 21. 12. v 15.00: Chanuka: setkánís vrchním rabínem K. E. Sidonem. Účin-kuje Hagisbor.■ 22. 12. v 16.00: Chanukový koncert.Účinkuje: Mišpacha. ■ Výstavy: Obrazy, pastely a akvarelyA. Kobrové, M. Paškové a D. Vlastníkové,Izrael – výstava fotografií J. Buxbauma.

VÝSTAVA V TEREZÍNĚ■ Do konce ledna 2012 je v v přísálí kinaMalé pevnosti v Terezíně přístupna doku-mentární výstava Berlín-Jogjakarta: OdHitlerova mučení homosexuálů k lid-ským právům v současnosti. Jedná seo unikátní projekt polského sdružení Kam-pania Przeciw Homofobii (Kampaň protihomofobii). Výstava je otevřena denně(kromě 24.–26. 12. a 1. 1.) od 9 do 16.30.

SYNAGOGA TURNOV■ V lednu 2012 si připomeneme smutnévýročí transportu turnovských Židů dovyhlazovacích táborů (13. a 16. 1.1943).Při této příležitosti pořádáme přednáškuT. Dubinové Holokaust. Přednáška sekoná ve spolupráci s Městskou kniho-vnou Antonína Marka v Turnově ve stře-du 11. ledna v 17.00 v sálku knihovny.Dále vás zveme na pořad cestovatele To-máše Černohouse Jeruzalém v pohybu.Koná se v pátek 27. 1. v 17 hodin v sáleZákladní umělecké školy v Turnově. td

GELLNER NA STRAHOVĚ■ Z. a E. Brikciusovi pořádají v Památníkunár. písemnictví (sál B. Němcové, 12. 12.v 18 hod.) večer věnovaný F. Gellnerovi.

22 VĚSTNÍK 12/2011

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV decembri blahoželáme: pani MargitaAndríková – 88 rokov; pani Alica Biliková– 87 rokov; pani Helena Borská – 84 ro-kov; pán Henrich Fundarek – 83 rokov;pán Dr. Pavel Gross – 76 rokov; pán Ale-xander Hauska – 87 rokov; pani PhMr.Oľga Horská-Hadrabová – 76 rokov; paniMatilda Hrabovecká – 87 rokov; pán Pa-vol Just – 71 rokov; pán Viliam Kamenic-ký – 94 rokov; pani Marie Kannová – 91rokov; pán Juraj Kohlmann – 73 rokov;pani MUDr. Viera Lesná – 65 rokov; paniTerézia Lorinová – 95 rokov; pani Ing.Eva Mosnáková – 82 rokov; pán PeterReich – 55 rokov; pani Jana Sliuková – 85rokov; pán MUDr. Peter Stanko – 65 ro-kov, a pani Herta Vyšná – 81 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO BANSKÁ BYSTRICASrdečne blahoželáme pani Alici Frühwal-dové, nar. 11.12. – 64 rokov, a pánu Duša-nu Rybárovi, nar. 19.12. – 66 rokov.

ŽO BRNOV prosinci oslavují narozeniny: pan JiříBerger, nar. 22.12. – 67 let; paní AlžbětaBláhová, nar. 11.12. – 81 let; pan Petr Bu-reš, nar. 14.12. – 34 let; pan Dmitrij Flajš-mann, nar. 22.12. – 67 let; paní Olga Fla-šarová, nar. 16.12. – 58 let; paní RůženaFuchsová, nar. 11.12. – 88 let; pan MarekOhad Müller, nar. 20.12. – 36 let; paní Tať-jana Pelíšková, nar. 24.12. – 56 let; panAndré Josef Spitzer, nar. 22.12. – 85 let;paní Magdalena Shira Strachová, nar.14.12. – 37 let, a pan Hanuš Veselý, nar.4.12. – 87 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV prosinci oslavují narozeniny: pan Vik-tor Schwarcz, nar. 29.12. – 89 let; pan To-máš Bergman, nar. 30.12. – 58 let; panOtto Grosz, nar. 27.12. – 75 let, a paníEliška Sommerová, nar. 18.12. – 27 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV prosinci oslavují: pan Ladislav Geren-dáš, nar. 16.12. – 65 let; paní MagdalenaHoretzká, nar. 18.12. – 89 let, a paní PavlaKrálíková, nar. 25.12. – 55 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICESrdečne blahoželáme: pani Ernestína Kren-ková nar. 24. 12. – 102 rokov; pani LoraQuittová, nar. 26. 12. – 96 rokov; pán KarolMalý, nar. 28. 12. – 95 rokov; pán ViliamZáhorský, nar. 24. 12. – 89 rokov; paniEdita Šalamonová, nar. 4. 12. – 88 rokov;pani Anna Kunovská, nar. 10. 12. – 87 ro-

kov; pani Jeliševa Landauová, nar. 21. 12.– 87 rokov; pán Ing. Michal Klein, nar. 6.12. – 74 rokov, a pani RNDr. Mária Baye-rová, nar. 28. 12. – 73 rokov. Ad mea vees-rim šana!

ŽO LIBERECV prosinci oslavují: paní Michaela Pejpa-lová Machová, nar. 9.12. – 33 let; paníSára Pošmourná, nar. 13.12. – 20 let; paníRašela Lebovičová; nar. 17.12. – 99 let,a pan Jan Hrdlička, nar. 26.12. – 39 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV prosinci oslaví své životní jubileum:pan Martin Cvrkál, nar. 27.12. – 38 let;pan Miroslav Dostál, nar. 25.12. – 57 let;slečna Renata Gregorová, nar. 24.12. – 42let; pan MUDr. Oto Košta, nar. 14.12. – 55let; paní Edita Šťastná, nar. 26.12. – 87 let;paní Doc. PhDr. Lucy Topolská, nar.31.12. – 78 let; paní Alžběta Večeřová,19.12. – 81 let, a pan Roman Majer, nar.28.12. – 33 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV prosinci blahopřejeme: paní HelenaJüngerová, nar. 26.12. – 65 let; pan PhDr.Jozef Černek, nar. 19.12. – 78 let; paníMarie Holá, nar. 19.12. – 29 let; pan Ing.David Janík, nar. 1.12. – 38 let; pan Ing.Roman Mamula, nar. 13.12. – 45 let; panJindřich Markovič, nar. 8.12. – 64 let; panAlfréd Synek, nar. 11.12. – 86 let, a panIng. Vladimír Weiss, nar. 30.12. – 65 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV měsíci prosinci oslaví své narozeninytito naši členové: paní Hana Herzová, nar.13.12. – 62 let; paní Eva Šašková, nar.23.12. – 60 let, a pan PhDr. Peter Braun,nar. 25.12. – 63 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV prosinci oslavují narozeniny: paní Rais-sa Biller, nar. 24.12. – 81 let; pan Pavel

Dunaevsky, nar. 1.12. – 75 let; paní JitkaFlusserová, nar. 4.12. – 89 let; paní MarieFormanová, nar. 21.12 – 88 let; paní Regi-na Froňková, nar. 30.12. – 89 let; pan Ar-túr Grünzweig, nar. 10.12. – 86 let; panAlfred Hartmann, nar. 30.12. – 97 let; paníFilipína Herrlichová, nar. 11.12. – 87 let;paní Jarmila Horalová, nar. 27.12. – 95 let;paní Alice Horská, nar. 15.12. – 85 let; panEric Hubscher, nar. 11.12. – 91 let; paníEdita Kosinová, nar.16.12. – 90 let; paníStella Löblová, nar. 28.12. – 87 let; panJuraj Lukáč, nar. 15.12. – 84 let; paní Eve-lina Merová, nar. 25.12. – 81 let; paníMarkéta Nováková, nar. 5.12. – 89 let;paní Helena Oesterreicherová, nar. 23.12.– 86 let; paní Zuzka Podmelová, nar.10.12. – 90 let; pan Miloš Povondra, nar.9.12. – 87 let; paní Helena Sofrová, nar.20.12. – 82 let; pan Otto Stern, nar. 19.12.– 85 let; pan Emil Svátek, nar. 15.12. – 85let; paní Michaela Vidláková, nar. 30.12. –75 let, a pan Oldřich Vinař, nar. 9.12. – 86let. Ad mea veesrim šana!

ŽNO PREŠOVV mesiaci decembri oslávia: pán IzidorGold, nar. 11.12. – 96 rokov; pani EditaEckhausová, nar. 26.12. – 92 rokov; pánEugen Rochlitz, nar. 22.12. – 87 rokov;pani JUDr. Soňa Goldenbergová, nar.10.12. – 67 rokov; pán Ján Fränkl, nar.17.12. – 66 rokov; pán Bernard Lichtig,nar. 14.12. – 64 rokov; pani MUDr. Zuza-na Červeňáková, nar. 28.12. – 56 rokov;pán Mgr. Peter Čentík, nar. 12.12. – 51 ro-kov, a pán Marcel Izrael, nar. 28.12. – 34rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽNO RIMAVSKÁ SOBOTABlahoželáme: pani Eva Róthová, nar.13.12. – 70 rokov; pani Olívia Winterová,nar. 14.12. – 96 rokov; pán MUDr. DušanRybár, nar. 18.12. – 66 rokov, a slečna EvaTömösváryová, nar. 23.12. – 31 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEBlahopřejeme: paní Anna Birková, nar.2.12. – 49 let; pan Jiří Merta, nar. 4.12. –18 let; paní Věra Pešinová, nar. 22.12. – 66let; pan František Váňa, nar. 27.12. – 39let; paní Natalie Krásová, nar. 19.12. – 31let; paní Alice Sikytová, nar. 5.12. – 47 let,a paní Sonja Kračmerová, nar. 1.12. – 86let. Ad mea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV prosinci oslaví narozeniny: paní Mgr.Liana Novotná, paní Alena Borská, paníHelena Klimentová, paní Veronika Recho-vá a paní Jitka Meserszmidová.

Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 12/2011 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

VLAJKY EGYPTA A PALESTINYV době uzávěrky prosincového čísla Rchvrcholily v Egyptě masové protestní de-monstrace proti vojenské vládě a současněpřípravy na první kolo parlamentní voleb.Předpokládá se, že v nich zvítězí islámskéhnutí Muslimské bratrstvo, a z toho ply-nou obavy ohledně budoucích egyptsko-izraelských vztahů. Již během volebníkampaně sázelo Bratrstvo na protiizrael-skou notu: přívrženci hnutí např. tvrdili, žeizraelský plán nahradit provizorní dřevěnýmůstek spojující Západní zeď s Chrámo-vou horou (tzv. mughrabský most) stabil-nější konstrukcí není nic jiného než snahazničit mešitu Al-Aksá. Na baště hnutí, uni-verzitě Al-Azhar, visely obří plakáty žáda-jící obranu mešity a spolu s egyptskými tuvlály palestinské vlajky.

MÍSTO VEPŘOVÉHO HUSYIzraelský vrchní rabinát plánuje, že povolí,aby se do Izraele dovážely husy ze Španěl-ska. Zajímavé na tom je, že se jednáo husy chované podle zásad organickéhozemědělství a že jejich maso prý chutnáúplně jako vepřové. Kancelář rabína JonyMetzgera prohlásila, že židovský zákonnemá proti konzumaci těchto hus námitky,podmínkou je, aby byly zaříznuty v soula-du s náboženskými předpisy podle princi-pů košer porážky.

CENTRUM V BAD AROLSENUSE ZMĚNÍČervený kříž přestane řídit Mezinárodnícentrum pro vyhledávání obětí holokaustu(ITS), které vede již od roku 1955. Mezi-národní centrum pro vyhledávání obětí ho-lokaustu bylo založeno v německém BadArolsenu a jeho hlavním cílem bylo znovusjednocovat členy rodin, které byly běhemšoa násilně odděleny. Centrum právě pro-chází transformací na vzdělávací a vý-zkumné centrum. Řídící pracovníci centrasvé rozhodnutí dosavadní činnost zastavitodůvodňují tím, že většina obětí pronásle-dování již nežije.

„SVÁTEČNÍ“ BILLBOARDBěhem kampaně na vodku značky Wódkase v New Yorku objevily billboardy, kterése dotkly řady obyvatel metropole. Naplakátu jsou zobrazeni dva psi, z nichž je-den má na hlavě čepici Santa Clausea druhý jarmulku, a nápis: „Vánoční kva-lita, chanukové stanovení ceny“. Právěspojení židovského svátku s tvorbou cen,tedy antisemitský stereotyp, popudilo mj.představitele Ligy proti hanobení – na je-jich žádost společnost billboard s omlu-vou odstranila.

TEXTILIE PRO STARONOVOUV newyorském Muzeu při Yeshiva Univer-sity je od konce listopadu do poloviny led-na 2012 přístupná výstava textilií malířea ilustrátora Marka Podwala, jehož díločtenáři Ros chodeš dobře znají. Umělec seléta věnuje pražským židovským motivůma po dohodě s představiteli pražské obcezačal pracovat na textiliích pro Staronovousynagogu. Sám sehnal finanční prostřed-ky, vytvořil návrhy na pokrývku na schrá-nu Tóry, tři pláštíky na svitky, pokrývku napult, na němž se čte z Tóry, a na povlaky nasynagogální polštářky, následně dohlédlna výběr sametových tkanin a na výšivkyornamentů, jež byly pořízeny modernítechnologií. Textilie slavnostně přivítámev pražské Staronové na jaře příštího roku.K Podwalově práci pro synagogu se nastránkách Rch ještě vrátíme.

Kromě textilií je na výstavě, na níž spo-lupracoval Generální konzulát ČR v NewYorku, k vidění také model Staronové sy-nagogy, výběr z umělcových grafickýchprací a dokumentární snímky mapujícítento pozoruhodný pražský projekt. „Do-mníváme se, že návštěvníci ocení způsob,jakým svěží estetické pojetí dotvoří histo-rickou památku,“ prohlásil ředitel MuzeaYU Jacob Weiss.

FRANCOUZSKÁ BANKAKONČÍ V IZRAELIVysocí izraelští bankovní úředníci se snažízvrátit rozhodnutí představitelů jednéz významných francouzských bank BNP

Paribas. Ti prohlásili, že ukončují operacev Izraeli a v zemi ponechají jen malý úřad.Reprezentanti banky tvrdí, že jejich krokzpůsobila řecká ekonomická krize, izrael-ská strana se domnívá, že příčinou je spíšenátlak arabské a protiizraelské lobby.

ŽIVOTNÍ OPTIMISTKAALICE SOMMER-HERTZDne 26. listopadu oslavila 108. narozeni-ny nejstarší přeživší holokaust na světě,klavíristka a učitelka hudby paní AliceSommer-Hertz. Narodila se za vládyFranze Josefa v Praze, k matčiným přáte-lům patřili Gustav Mahler a Franz Kafka.Vystudovala hudbu, roku 1931 se pro-vdala za Leopolda Sommera a měla synaRafaela. Její sestra – dvojče se provdalaza filosofa a sionistu Felixe Weltsche.Přes mnohá varování přátel včas ne-uprchla, roku 1943 byla deportována doTerezína, kde zůstala až do osvobozeníghetta. Roku 1949 odjela do Izraele, vy-učovala hudbu, od roku 1986 žila se sy-nem (slavným hráčem na cello, kterýzemřel roku 2001) v Londýně. Napsalaautobiografickou knihu Zahrada rajskáv pekle (A Garden of Eden in Hell), předrokem o ní vysílala BBC dokumentárnípořad, letos její narozeniny připomnělai Česká televize. Svou dlouhověkost při-čítá životnímu optimismu.

3000 RABÍNŮNa sklonku listopadu se v newyorskémBrooklynu sešlo na 3000 chasidských ra-bínů a emisarů, kteří se účastnili 28. kon-ference vyslanců ortodoxního hnutí Cha-bad-Lubavič. Vyslanci Chabadu působív sedmasedmdesáti zemích po celém světěa konference byla jednou z cest, jak posílitmezinárodní úsilí tohoto hnutí. (am)

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova 18,110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz. Redakcea administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, telefon/fax226 235 218, e-mail: roschodes@sefer.cz. Redakce:Jiří Daníček, Alice Marxová, Tomáš Pěkný (šéfredak-tor). Sekretariát a výtvarná spolupráce: Anna Tomáš-ková. Vychází měsíčně, nevyžádané rukopisy se nevra-cejí. Číslo indexu 47 680. Distribuci pro předplatiteleprovádí v zastoupení vydavatele společnost Media ser-vis, s. r. o., Zákaznické centrum, Vídeňská 995/63, 659 51Brno, tel.: 541 233 232; fax: 541 616 160, e-mail:predplatne@mediaservis.cz, reklamace: 800 800 890.Předplatné pro Slovensko MAGNET press, Slovakia,s. r. o. P. O. Box 169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33, fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail:predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizujeadministrace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 1. 12. 2011. Cena 15 Kč (0,90 ε)

24 VĚSTNÍK 12/2011

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Mark Podwal: Tři pláštíky pro Staronovou synagogu.