Cs Kinematografie 56-68 Nova Vlna

Nová vlna

Československákinematografieza komunistické totality(2. část)

www.moderni-dejiny.cz

I. Historicko-kulturní kontext• 1953 – umírá J. V. Stalin.

• 1956 – XX. sjezd KSSS v Moskvě, kde N. Chruščov odhaluje zločiny stalinismu -> destalinizace.

• Chruščovova tendence – koexistence Západu a Východu, vítězství komunismu skrze zvyšování životní úrovně, na rozdíl od maoistické Číny, která vyznávala agresivnější postoj.

• Kontext v ČSR: • 1953 – umírá K. Gottwald. Destalinizace probíhá i u nás.• 1956 – II. sjezd Svazu čs. spisovatelů: projevy F. Hrubína

a J. Seiferta – kritika kulturní politiky KSČ.• 22. 2. - 1. 3. 1959 – Filmový festival (konference)

v Bánské Bystrici.


Bánská Bystrica• První pokus čs. filmařů o „nový film“. Prezentována sociálně-kritická díla jako

Škola otců, Zde jsou lvi, filmy zabývající se každodenností, kritickým zkoumáním reality.

• Kultura jako náhrada za politiku – čs. specifikum, přítomné už za Rakouska-Uherska nebo Protektorátu. Naše kultura si nemohla dovolit být politicky neangažovaná (tzv. obrozenecký komplex).

• Důsledky: tvrdé potlačení nových tendencí, personální změny, odvolávání ředitelů a náměstků, tvůrčí distanc pro umělce (např. Kadár a Klos – 5 let!), zákaz promítání kritizovaných filmů.

• Důsledky důsledku: filmoví publicisté kritizují represe, volají po uvolnění trezorových filmů. Roku 1963 se zvyšuje počet cenzurních zásahů, nastartovaný trend směrem k liberalizaci už ale nedokáže zastavit.

– Bárta, Milan (2003): Cenzura československého filmu a televize v letech 1953-1968.


60. léta• 1960 – nová ústava, název státu (ČSSR)

• Strach z bánsko-bystrické direktivy: „orientovat se na náměty z rozhodujících úseků našeho společenského přerodu a aktivní boj za socialistickou přeměnu společnosti, na nový morální profil našeho člověka.“

• Přesto vznikají i zajímavější díla – Vyšší princip (tematizuje nutnost postavit se tyranovi i za cenu vlastního života), Transport z ráje (nesmyslnost života v Terezínském ghettu).

• Částečné odbyrokratizování schvalovacího procesu. Záštita liberálního Čs. filmu. Zákazy, ale ne zcela zavřené dveře.


1963• Filmy studentů FAMU se dostávají na veřejnost:

– M. Forman – Konkurs (hra s realitou a fikcí), Černý Petr („malý realismus“)– J. Jireš – Křik (neherci, skrytá kamera, příběh jednoho dne mladé dvojice)– P. Juráček – Postava k podpírání (kafkovské podobenství o půjčovně koček)– V. Chytilová – O něčem jiném (konfrontace dvou životních stylů)– K. Vachek – Moravská Hellas (observační, neinscenovaný dokument)

• Vlivy: neorealismus, fr. Nová vlna, cinéma verité, americký underground, celkový kulturní kvas v euro-americkém světě.

• Důležitý fenomén FAMU – otevřená platforma pro diskuse, technické zázemí, archiv filmů (i zakázaných).

• Globální vlivy: rozpad tradičních hodnot a jistot, civilizační rozvoj, technologizace, konzumismus, hrozba války (jaderné i jiné).


1963 a dál• Potřeba ideové semknutosti nových filmařů, jednotný odboj proti stranickým

direktivám.• Místo toho – množství stylů, silných osobnost.• Obecné spojující prvky (u nás i v Evropě a ve světě): osvobození filmu

od strojenosti, vyumělkovanosti. Ne poučovat, nýbrž nechat diváka, ať v díle hledá sám. Ne úcta k mistrům, nýbrž spontaneita (diletantství jako nový tvůrčí princip).

• Starší režiséři (Vávra, Kadár a Klos) se přimknuli k mladým.

• Zrušena Ideově-umělecká rada FS Barrandov – vznik autonomních tvůrčích skupin a jejich rad!

• Zhroucení pětiletky.• 1965 – založen FITES (Filmový a televizní svaz) – vyjednávací orgán mezi umělci

a mocenským aparátem.


1967-8• 1967 – interpelace poslance Pružince ohledně škodlivosti nových filmů. • Reakce: IV. sjezd Svazu čs. Spisovatelů – dopis ministru kultury a informací ohledně

škodlivosti Pružince pro čs. kulturu

• „Tvůrčí svoboda je nedělitelná. Je-li omezován jeden z nás, jsme omezováni všichni.“ IV. sjezd Svazu československých spisovatelů (Protokol). Praha 27.–29. června 1967. Praha: Československý spisovatel, 1968, s. 137.

• Režim se dostává do vleklé defenzivy a krize.• Pražské jaro – změna vládnoucí garnitury (odchází Novotný, přichází Dubček

a Svoboda), zrušena cenzura.• Srpen 1968 ukončil veškeré reformní snahy.• Do trezoru uzamčeny filmy jako Kladivo na čarodějnice nebo Skřivánci na niti.

Některé dokončeny po revoluci (např. Pasťák), jiné zcela ztraceny (např. kolektivní projekt o politických vězních).


Interpelace poslance Pružince z roku 1967…


…a reakce na ni v podobě dopisu ministru kultury a informací, přečtený Václavem Havlem na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů téhož roku.


II. Osobnosti a estetika Nové Vlny

„Vzájemně jsme si četli scénáře, velice kriticky, diskutovali jsme nad jednotlivými projekty, třeba právě nad Perličkami, bavili jsme se dlouze o tom, kdo bude mít jaký přístup, dávali jsme si rady k hereckému obsazení, sdělovali jsme si zkušenosti se schvalovací mašinérií, ukazovali jsme si první sestřih, navštěvovali jsme se ve střižnách. Prostě panovala mezi námi taková přátelská soutěživost a spojoval nás jeden cíl: udělat ten nejlepší film, jaký jsme v té době mohli udělat. Měli jsme taky štěstí, že kinematografie nebyla komerčně orientovaná a nám šlo opravdu o kumšt. Možná je to ale jako s vojnou, na niž potom člověk vzpomíná málem jako na nejlepší roky života. Ovšem já si opravdu nic nepěkného nevybavuji.“

Ivan Passer o 60. letech


Estetický posun v politickém kontextu• Hlavní koncepty nové estetiky:

• Film-pravda – tendence k realismu, „obyčejnému člověku“, každodennosti, nezprostředkovanosti, práce s neherci, přirozeným osvětlením, natáčením v exteriérech, dokumentaristické postupy, případy ze současnosti (bytová krize apod.), zřetelně identifikovatelné historické prostředí (oproti historizujícím 50. létům nabízí možnost konfliktu – ve 2. polovině 60. let pak opět více fantazie), minimalizován úhel pohledu, role vypravěče, ne-klasické typy záběrování apod., demytizace (např. partyzánství), potlačení umělé dramatizace – čas plyne jakoby reálně, zobrazování ne-dramatických aspektů života (Ostře sledované vlaky, Černý Petr), významný princip náhody, hrdinové jsou všední, často pasivní, unavení dobou.

• „Lež v umění by se měla postavit pod zákon .“– V. Chytilová in Kopaněvová, Galina (1963): Neznám opravdový čin, který by nebyl riskantní. Hovoříme s Věrou

Chytilovou. Film a doba, IX, č. 1 (leden 1963), s. 44.

• Pravda jako taková nestačí. Musí to být pravda překvapující.“ – M. Forman in Janoušek, Jiří (ed.) (1965): Tři a půl. Praha: Orbis, s. 86.


• Autorský film – režisér = autor, kontroluje celý výrobní proces, nezodpovídá se producentovi, má hlavní slovo.

• Místo identifikace filmu dle žánru přichází identifikace podle režiséra. Ten dostává moc nad časem, úhlem pohledu.

• Nejasnost a mnohoznačnost, často se nedá říci, co je sen a co realita (Démanty noci).

• Alegorizace, fantazie, stylizace (Markéta Lazarová – syrovost, špína a brutalita ve snovém hábitu; Jakubiskovy filmy naopak hýří barvami; Chytilová užívá barev symbolicky – odkazy na biblické příběhy apod.). Užití zvuků k dosažení uměleckého efektu (A pátý jezdec je strach - promluvy i zvuky dávají obraz infernálního domu hrůzy; Hoří, má panenko - útržky rozhovorů se slévají v jednolitý proud, změť hlasů a promluv tvoří politický pamflet)


• Logickým důsledkem veristických postupů bylo kritické zkoumání reality. • Nešlo však o radikální protesty, většina filmů se programově nestavěla proti

dominantní ideologii strany (mnozí tvůrci se upínají k reformě, poukazují na dobové nešvary).

• Nebezpečnější byly v tomto ohledu filmy autorské, které byly mnohdy postavené na metaforách a skrytých významech, za něž si bylo možno dosadit tvrdou kritiku režimu (např. slavný Případ pro začínajícího kata).

• Díky mnoha odlišným filmařským postupům je těžké jednotlivé proudy zařadit. Následující členění (dle knihy J. Žalmana Umlčený film, s přihlédnutím k Démantům všednosti od S. Přadné a Z. Škapové) je proto nutno brát s rezervou, ačkoli je pro lepší orientaci v dané době zcela jistě přínosné.


Film-pravda• Chytilová: Pytel blech (1962) – konfrontace názorů starší a mladší generace. • Film-pravda je diskusí, ne filmem ve starém slova smyslu. Ve svých filmech

se Chytilová zabývala tématem morálky v nejširším společenském významu – nešlo tedy o individualismus „západního střihu“.

• Forman: Konkurs (1963) – inscenace falešného konkurzu, účastníci nic netušili. Rozmetání obrazu mladých lidí prezentovaný stranou – už ne nadšení budovatelé, nýbrž spontánní přirozená mládež.

• Další filmy jako Černý Petr, Hoří, má panenko aj. staví na drobných propletených příhodách, veristickém zobrazování maloměšťáckého života, nenásilném, jemném humoru, který však v pozdějších filmech dostává krutý nádech. Žádné pointy ani výbuchy smíchu. Těmito způsoby analyzuje a zároveň kritizuje společnost. Hoří, má panenko je vnímán jako veselohra, ve skutečnosti jde o nemilosrdně kritický záznam doby.


• Ivan Passer – Intimní osvětlení (1965) – Nevinnost a idyličnost prostředí zahaluje kritický obsah. Kamera jako by jen registrovala, co se děje. Spíše nálady než situace. Popis maloměšťáckého prostředí, unavených lidí, kteří pěstují angrešt, posedávají na zahradě…

• „Přesto jde o doposud nejtvrdší výpad proti společnosti, která se vzdala zápasu o hlubší hodnoty života a vyměnila je za možnost etablovat se v maloměšťáckém komfortu.“

• Jaroslav Papoušek – série o rodině Homolkových. Děsivý popis života „obyčejné“ rodiny za totality – cílem je držet pohromadě, vše vnější je cizí a zlé. Hádky nemají jiný smysl než udržet kontakt s ostatními. Debaty bez argumentů, akce bez smyslu. Žádný životní cíl. Ideál lidské malosti. Totální stojatost života.

• Otakar Krivánek – Deň náš každodenný (1969) – dokument zachycující život obyčejné rodiny. Hráli sami sebe.


Poetický film

• Štefan Uher • Slnko v sieti (1962) – básnické,

spousta obrazových metafor. Kontrast poklidného života rybáře a bouřlivého hemžení na žních, kde všichni kradou a rozhlas agituje. Vnitřní monology, konec bez pointy, vše je jen metafora.

• Poetický film byl „na ráně“ – cokoli mohla být „protistátní“ metafora.

• Slnko v sieti – slepá matka chápána jako metafora stranické politiky apod.

• Génius (1969) - čert se rozplakal nad osudem člověka, což je přečin, proto soud. Filmy odehrávající se v soudní síti neměly šanci dostat se do distribuce…

• Jan Němec – O slavnosti a hostech (1966) – Kafka + surrealismus + Dostojevský.

• Pavel Juráček – Postava k podpírání (1963) – kafkovský příběh o půjčovně koček a kanceláři, kde zvoní telefon, který nikdo nikdy nezvedne…

• …ozvuky „kafkovské“ konference v Liblici, 1963 – z literárněvědné sešlosti se stal politický manifest za svobodu, vyšla publikace. Kafka rehabilitován, následovalo postupné vydávání jeho děl, což ovlivnilo tvorbu velké části filmařů Nové vlny.

Chytilová – Sedmikrásky (1966) – fantaskní obraznost, secesní sloh, mondénní magazíny, oblečení z novin, věneček z lučního kvítí… vše jedna velká metafora a nejasnost. Estetická anarchie. Svět Sedmikrásek je světem, kde se i ty nejhorší věci mohou stát skutečností – žádná logika, dívky prostě chodí po městě a rozbíjejí věci, mlátí lidi, chovají se jako smyslů zbavené = reflexe smyslu zbaveného světa, odkaz na praktiky režimu.


Filmy s tematikou druhé světové války• Do r. 1961 – většina filmů patetická, zabývající se odvahou, bojem proti okupantům.

• Pomníky stavěné hrdinům zaclánějí a zakrývají to ostatní, malá lidská dramata, ze kterých se doba především skládala.

• Zbyněk Brynych – Transport z ráje (1962) – pasivita obětí, čekání na transport. Nevůle k životu. Naděje spočívá jen v činu – ten staví člověka nad dobytče.

• Jan Němec – Démanty noci (1964) – nevěrohodnost vypravěče, prolínání skutečnosti a vzpomínek, na konci není možné říci, co bylo skutečné a co ne.

• Karel Kachyňa – Ať žije republika (1965) – obraz člověka jako třísky zmítané proudem, nikoliv tvůrce dějin.


Veselohry a komedie• Řada muzikálů:• Ladislav Rychman - Starci na chmelu (1964) – půvab spočívá v naivitě představitelů,

„lyrickém komedianství“. • Roháč a Svitáček – Kdyby tisíc klarinetů (1964) – myšlenka utopená v estrádních číslech

a operetním humoru.• Až „veristům“ se z komedie podařilo udělat „vážný“ žánr – krutý humor u Formana,

absurdní u Juráčka, děsivý u Chytilové.• Juraj Herz – Spalovač mrtvol (1968) – groteskní, černý humor. Netvor povýšený

na symbol, realita povznesená do abstrakce. Vše páchne smrtí a neřestí.• Jiří Menzel – Ostře sledované vlaky (1966) – komika a tragika (plácání po zadnici versus

Milošův konec). Člověk si může dovolit být směšný a zároveň zůstat hrdinou (kontrast oproti „hrdinným partyzánům“ z dřívějších filmů).

• Rozmarné léto (1967) – malost prezentována velkolepě. Pod idylou se skrývá nános tragiky – smíření s malost, stojatost života (stejně jako např. u Passera). Příjezd kouzelníka pro hrdiny znamená, že budou svlečeni ze svých póz a přinuceni být sebou samými.


Historický film• Do poloviny 40. let – bohatá výprava, schematické prezentování

čítankových dějin. Historie musela být "nádherná". Např. Filosofská historie, Svatý Václav…

• Od konce 40. do poloviny 50. let – dramatické okamžiky dějin, monumentální výprava. Jan Roháč z Dubé, Temno, Psohlavci, Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem

• Silný odkaz husitství – interpretováno sociálně – jako vzpoura mas proti vrchnosti = bohatým měšťanůma pánům. Náboženský kontext zastírán a potlačen.

• Ohromná záplava sociálních dramat a životopisů. Nacionalismus. Historismus jako nástroj legitimizace strany. Ukojila se žízeň po historii a zároveň se svedla do žádoucího politického koryta. Historie jako nepřeberné naleziště vzorů pozitivních i negativních, exploatace. Bašta umělecké konvence.

• Nová vlna – demytizace, odstranění patosu, odmítnutí povrchní reinterpretace dějin…


• Hynek Bočan – Čest a sláva (1968) – bezvýznamný zeman odmítá příkazy seshora, nechce se „účastnit dějin“ – chová neúctu k dějinám stejně jako všechny malé národy světa…

• František Vláčil – Markéta Lazarová (1965-6) – historický film jen jako kulisa pro sny, fantazie, sugesce, hry s realitou a časem. Obraz pudů a vášní, lidí spalovaných žárem své krve, hnaných zběsilostí své síly, nelítostných právě tak v zabíjení jako v lásce.

• Údolí včel (1967) – severská (Bergmanovská) ponurost, mysticismus, osudovost.

• Otakar Vávra – Kladivo na čarodějnice (1969) – román-dokument. Ne tragédie, nýbrž chladné demaskování zrůdností. Populárně naučný výklad o mechanice inkvizičních procesů. Nejen odkaz na „monstrprocesy“ 50. let, obecnější symbolika zla a úpadku člověka, který už nerozlišuje mezi vinou a nevinou. Paralela s Kafkovým Procesem.


Vědecko-fantastický film

• Jen výjimečně – nedostatek technických zkušenost (efekty), nezájem tvůrců o divný „západní“ formát.

• Jindřich Polák – Ikarie XB1 (1963) – děj ve 22. století, problémy na Zemi mezitím dávno vyřešil komunismus. Nákladné, štědře dotované, cena na festivalu v Terstu.

• Jan Schmidt – Konec srpna v hotelu Ozon (1966) – „Zjevení sv. Jana po našem“, otázka „co by se mohlo stát, kdyby…“. Ponurý příběh o skupině žen, které se toulají po mrtvém světě, objevují jen ruiny a nefunkční zbytky přístrojů. Když narazí na starého muže, objevuje se náznak naděje. Nejstarší z nich si k němu pomalu buduje citové pouto. Muž vlastní starý gramofon. Ženy mu jej chtějí vzít, muž se brání, nakonec je zastřelen. Naprosto negativní vyznění.

„Sci fi předkládá obecné, celosvětové myšlenky. Naše dva národy měly ve své historii co dělat samy se sebou, než aby se zabývaly tím, co je venku.“


Závěr• Československá Nová vlna byla jednou z „kulturních revolucí“, které se v dané době

odehrávaly po celém světě, především v Evropě. • I přes izolaci sovětského bloku k nám v malých dávkách pronikaly západní myšlenky,

novátorské postupy a ideje. Zásluhu na tom měla také FAMU, kde mohli mladí studenti filmového řemesla shlédnout jinak nedostupnou tvorbu filmařů jako byli Jean-Luc Godard, Francois Truffaut, Césare Zavattini, Vitorio de Sica, Agnés Varda…

• Naše filmy se staly uznávanými uměleckými díly, filmaři byli zváni na mezinárodní festivaly, na kterých se často dočkali uznání a ocenění (podařilo-li se jim vycestovat).

• Bohužel, po srpnu 1968 byly všechny kontakty přerušeny, projekty zašlapány, filmy „zatrezorovány“ a umělci příkladně ztrestáni.

• Nastala doba utužování, známá jako normalizace, a první letmé náznaky uvolnění se objevily až na konci 70. let.

• Šedesátá léta i nadále zůstávají ideálem české i slovenské filmařské tvorby, které se ani po více jak dvaceti letech existence v demokratických poměrech nedaří na tehdejší kvality navázat.


Zdroje• Kopaněvová, Galina (1963): Neznám opravdový čin, který by nebyl riskantní.

Hovoříme s Věrou Chytilovou. Film a doba, IX, č. 1 (leden 1963).• Janoušek, Jiří (ed.) (1965): Tři a půl. Praha: Orbis.• Žalman, Jan (2008): Umlčený film. Praha: KMa. • Škapová, Zdena – Přadná, Stanislava – Cieslar, Jiří (2002): Démanty všednosti.

Praha: Pražská scéna.• Bárta, Milan (2003): Cenzura československého filmu a televize v letech 1953-1968

in Sborník k problematice vztahů čs. Komunistického režimu k „vnitřnímu nepříteli“. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky.

• Archivní dokumenty.


Documents

Cs Kinematografie 56-68 Nova Vlna