Ekologický urbanismus

Literatura• Gehl Jan, 2000: Život mezi budovami. Užívání veřejných prostor. Nadace Partnerství Brno• Gehl Jan, 2012: Města pro lidi. Nadace Partnerství Brno • Hnilička Pavel, 2005: Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domků. ERA

vydavatelství • Jacobs Jane, 1961: The Death and Life of Great American Cities. Random House. Česky Smrt a

život amerických velkoměst, Odeon Praha 1975 • Keller Jan, 1997: Sociologie a ekologie. Sociologické nakladatelství Praha• Lynch Kevin, 1984: Good City Form, MIT Press, Cambridge, MA & London• Maier Karel a kol., 2012: Udržitelný rozvoj území. Grada Praha • Moldan Bedřich, 2009: Podmaněná planeta. Karolinum Praha • Ponting Clive, 2018: Zelené dějiny světa: Životní prostředí a kolaps velkých civilizací. Karolinum

Další použité zdroje• Beatley Timothy, 2003: Planning for Sustainability in European Cities: A Review of Practices in

Leading Cities. Timothy Beatley • Brundtland , G. H. (ed.), 1987. Our Common Future. Oxford: Oxford University Press• CEC, 1998. Response of the EC Expert Group on the Urban Environment on the Communication

’Towards an Urban Agenda in the European Union’. Brussels-Luxembourg: CEC. [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: <http://ec.europa.eu/environment/urban/pdf/respons_en.pdf>

• Rehnicer Raymond: Ekologija 1985 • Rogers Sir Richard et al, 1999: Towards an Urban Renaissance. E&FN Spon • Wikipedia. 2011. Compact City. Wikipedia. [online]. [cit. 2011-09-15]. Dostupné z WWW:,

<http://en.wikipedia.org/wiki/Compact_City> • <http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_carfree_places > • webový portál Suburbanizace.cz http://www.suburbanizace.cz/

Internetové informace o příkladech ekologických urbanistických realizací • Hannover Kronsberg(DE)

<http://www.hannover.de/data/download/lhh/umw_bau/energie/download_sustainable_hannover/Kronsberg__a_model_for_sustainable_urban_development.pdf>; <http://connectedcities.eu/downloads/showcases/kronsberg_hannover_handbook.pdf >

• Freiburg im Breisgau – Vauban (DE) <http://www.vauban.de/info/abstract.html > • Hamburg Hafen City <https://www.hafencity.com/> • Hamburg – IBA Hamburg Wilhelmsburg <http://www.iba-hamburg.de/en/nc/themes-projects/> • Wien – compact city (AT) <http://www.stavbaweb.cz/Urbanisticke-celky/Compact-City-

Vienna.html>; < http://www.publicspace.org/en/works/c049-compact-city>; < http://en.wikiarquitectura.com/index.php/Compact_City>

• Bo01 Malmö <http://sustainablecities.dk/en/city-projects/cases/malmo-bo01-an-ecological-city-of-tomorrow>

• Masdar (UAE) <http://en.wikipedia.org/wiki/Masdar_City >

1

Co je …

ekologie Ekologie se věnuje vztahům organismů a jejich prostředí a vztah organismů navzájem. Název ekologie stejně jako celá vědní disciplína je poměrně mladý – poprvé jej použil německý biolog Ernst Haeckel v roce 1866. Slovo vzniklo spojením starořeckých slov oikos = prostředí, dům, domácnost a logos = věda. V rozporu s tím co si někteří lidé myslí a co nám vnucují některá media, ekologie není žádná „zelená ideologie“. Naopak, již původem svého názvu je ekologie blízká příbuzná

ekonomie Ekonomie se zabývá tím, jak lidé rozhodují o využití vzácných zdrojů pro hospodářství a jak se statky vyrobené při hospodářské činnosti rozdělují ke spotřebě. Také slovo ekonomie má za základ dvě slova ze staré Řečtiny: vedle nám již známého slova oikos = prostředí, dům, domácnost je to nomos = uspořádání, řád. Historicky není ekonomie jako vědecká disciplína o moc starší, nežli ekologie: konstituovala se během 19. a počátkem 20. století. V praxi se ekonomové snaží, aby se oněch vzácných zdrojů pro hospodářství využívalo co nejefektivněji a aby tedy bylo statků vzniklých hospodářskou činností co nejvíce. Protože některé zdroje, které hospodářství používá, se nashromáždily v přírodě či ve společnosti za velmi dlouhou dobu (například fosilní paliva vznikala v přírodě po milióny let) a jejich obnova není v časových horizontech postižitelných lidským věkem možná, vznikl v poslední třetině minulého století pojem

udržitelný rozvojUdržitelný je takový rozvoj, který „zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných.” [Brundtland,1987]. Takto definovaný udržitelný rozvoj postihuje dva rozměry souvislostí udržitelného rozvoje: časový – vyjadřující zodpovědnost a solidaritu mezi různými generacemi téhož lidského

společenství (komunity) – někdy popisovaný jako mezigenerační zodpovědnost prostorový – vyjadřující zodpovědnost a solidaritu mezi společenstvími sdílejícími prostor města,

regionu, Země.

urbanismus Urbanismus je teorie a praktická činnost, jejímž cílem je uspořádání a funkcí hmotného prostředí, které je a bude příznivé a užitečné pro lidi. Urbanisté se tedy zabývají především hmotným prostředím sídel, včetně prostorů v nich a funkcí staveb a prostranství. Nutně se ale také věnují všemu, co prostředí sídel ovlivňuje: přírodním podmínkám, změnám, k nimž dochází v čase, hodnotám a potřebám lidí, kteří prostředí užívají, a vzájemným vztahům mezi všemi těmito složkami, faktory a aktéry. Původně byl urbanismus vnímán jako jakési rozšíření architektury na stavbu celých měst. Tomu odpovídá i název disciplíny, který je odvozen od latinského slova urbs, tedy město. Postupně se ale urbanisté začali zabývat nejen městy, ale i venkovem, a pochopili, že pro dobré urbanistické řešení nevystačí pouze se znalostí stavění popřípadě s principy architektonické kompozice. Ekologie jako věda o vztazích organismů a prostředí se tak stala jednou z velkých inspirací pro současný urbanismus, společně se sociologií a ekonomií. Ze syntézy poznatků ekologie a urbanismu vychází

ekologie města Město z ekologického pohledu je vlastně umělý ekologický systém (ekologové používají termín „ekosystém“) vytvořený a sloužící k přežití lidí jako druhu. Vznik a rozvoj měst je podmíněn a podmiňuje rozvoj civilizace: město poskytuje lidem nejlepší příležitost ke komunikaci a spolupráci; ve

2

městě jsou lidé na sobě závislí. Vlastně všechny nám známé civilizace dospěly dříve či později k městům, jež se staly jejich nositeli / prostředím pro jejich rozvoj. S jistou nadsázkou můžeme tvrdit, že vyspělé civilizace jsou kulturami měst. Smyslem měst je pak ochrana kultury jako civilizovaného způsobu života. Ekologie města je pak vlastně ekologií (vědou o vztazích) lidského druhu v civilizaci, jež je specifickým prostředím města. Ekologie města ale může nazírat i na samotné město jako na jakýsi velký organismus. Vztahy města jako organismu lze popsat prostřednictvím hmotných a energetických toků, které do organismu města vstupují a které z něho vystupují. Při „otevřeném systému“ hmotných a energetických toků je město závislé hlavně na vnějších neobnovitelných zdrojích a současně je významným zdrojem znečišťování okolí (viz obrázek 1).

Obrázek 1 – Otevřený systém hmotných a energetických tokůZdroj: Rehnicer 1985, upraveno

Naproti tomu „uzavřený systém“ hmotných a energetických toků je založen na obnovitelných a vlastních přírodních a energetických zdrojích a na maximální míře jejich recyklace (viz obrázek 2).

3

Obrázek 2 – Uzavřený systém hmotných a energetických tokůDokud byla města malá a byla obklopena rozsáhlým venkovským zázemím, které dokázalo pro města dodávat všechny potřebné přírodní zdroje a z nich vyrobené produkty, a zároveň bylo schopno pojmout všechny odpady, které město vyprodukovalo, byl „otevřený systém“ hmotných toků tím nejsnazším řešením. Středověké město samozřejmě získávalo vodu z řeky nebo jezera, na jehož břehu stálo, dřevo jako stavební materiál a palivo z lesů v okolí a úrodu z okolních polí (všimněme si, že všechna důležitá historická města byla postavena tak, aby měla tyto zdroje takříkajíc „po ruce“). V naší civilizaci, kde ve městech nebo městských aglomeracích žije kolem 80 % obyvatel, se stává „otevřený systém“ hmotných toků pro město těžko udržitelným. Města a regiony tedy musí hledat cesty, jak snížit svou závislost na vnějších zdrojích a jak současně snížit ekologickou zátěž, představovanou odpady, které do prostředí vypouštějí. Cestou je podstatně lépe využívat zdrojů, orientovat se na obnovitelné zdroje a co nejvíce odpadů recyklovat, tedy využít je jako zdroje.

Ekologická stopa Koncept ekologické stopy je zaměřen na čerpání a spotřebu přírodních obnovitelných zdrojů definované populace (od jedince až po celé město nebo zemi) a na převedení těchto lidských aktivit na plochu, kterou lidstvo pro tyto účely využívá. Ekologická stopa je tedy uměle vytvořená jednotka, která určuje, jakou plochu Země potřebuje člověk k dané činnosti, či kolik jí potřebuje pro naplnění svých potřeb. Zahrnuje v sobě vše od získání zdrojů (například potravin), jejich dopravu až po odpad, který se v celém procesu získávání, dopravy, úpravy a užívání zdroje vyprodukuje. Koncept ekologické stopy byl vytvořen, aby odpověděl na otázku, zda lidská populace žije v hranicích únosné ekologické kapacity či nikoliv a aby odhadl (ve formě plochy) dopad, jaký mají aktivity člověka na přírodu. Každý jedinec spotřebovává přírodní zdroje ve formě jídla, energie a materiálů, čímž zatěžuje nosnou ekologickou kapacitu. Pokud se z přírody odebírá více, než se stačí obnovovat, může to mít nepříznivé důsledky až do daleké budoucnosti. Jaké množství přírodních zdrojů je možné spotřebovávat bez budoucích následků na schopnostech ekosystémů poskytovat nadále své statky a služby v dostatečné míře a kvalitě, není známo.

4

Obrázek 3 – Velikost ekologické stopy vyspělých zemí světa a plocha dostupné produktivní půdy na obyvatele Země v letech 1900, 1950 a 1994 Zdroj: Fotprint Network News

Obecné principy ekologického / udržitelného města• Vyváženost obytné a pracovištní funkce (bydlení a pracovišť). Vzájemné přiblížení obou

základních funkcí v území zvyšuje produktivitu a efektivitu činností, přičemž zároveň snižuje spotřebu přírodních zdrojů a vznik odpadů.

• Prostorové propojení aktivit dopravou. Dostupnost dopravních systémů zlepšuje propojitelnost funkčních systémů a umožňuje kontakt mezi jednotlivci a společenstvím.

• Promísení funkcí v urbanizovaném území. Vzájemné přiblížení a různorodost funkcí v urbanizovaném území zvyšuje příležitost setkávat se a spolupracovat mezi příslušníky společenství, ulehčuje jejich spolupráci a snižuje dopravní náklady.

• Využití místních obnovitelných energetických zdrojů nezatěžujících životní prostředí. Dlouhodobě udržitelná je zejména taková energetická strategie, která namísto importované energie využívá místní obnovitelné zdroje, jejichž zátěž životního prostředí nepřesahuje jeho únosnost a schopnost obnovy.

• Budovy a zástavba energeticky úsporné a šetrné vůči přírodním zdrojům. Navrhování staveb a uspořádání zástavby s ohledem na spotřebu energií a nároky na přírodní zdroje v celém cyklu od pořízení přes užívání až po odstranění a náhradu je podstatné pro udržitelnou spotřebu zdrojů, například nízkou spotřebou tepla a vody z neobnovitelných zdrojů, trvanlivostí a možností recyklace stavebních materiálů.

• Dostupnost pracovišť, vybavení a volnočasových aktivit nemotorovou dopravou. Možnost dosáhnout většiny každodenních cílů pěšky nebo na kole šetří náklady na dopravu, snižuje zatížení životního prostředí územními nároky dopravních infrastruktur, spotřebou energie vozidly a znečišťováním emisemi. Mimoto chůze a jízda na kole pozitivně ovlivňuje lidské zdraví.

• Dostupnost přiměřeného bydlení pro všechny sociální skupiny obyvatel. Pokud zejména nižší příjmové skupiny postrádají přístup k cenově dostupnému a přiměřenému bydlení, svědčí to o větší či menší míře jejich sociálního vyloučení. Všeobecná dostupnost bydlení chrání proti ztrátě soudržnost komunity jako celku.

• Různé formy, typy a vlastnické druhy bydlení. Protože udržitelné systémy se vyznačují komplexitou a mnohotvárností, platí, že čím je nabídka bydlení rozrůzněnější, tím lépe vyhoví různým požadavkům, nárokům, potřebám a možnostem jednotlivých skupin obyvatel.

• Vyšší obytné hustoty. Kompaktní formy bydlení snižují spotřebu pozemků pro výstavbu a tím snižují tlak na ekosystémy a na zemědělskou půdu jako zdroj potravin. Mimoto vyšší intenzita

5

využití území umožňuje zlepšit vybavenost a obsluhu obytného území. Kompaktní zástavba též umožňuje snížit energetické ztráty budov.

• Ochrana přírodních funkcí a biologických procesů. Protože jsou lidská společenství a jejich ekonomika závislé na přírodních zdrojích, je zachování jejich integrity a funkčnosti pro udržitelnost společenství a jeho ekonomiky nutnou podmínkou.

• Účast občanů a jejich podíl na rozhodování a zodpovědnosti za vývoj území. Pokud roste organizační kapacita občanů, vzrůstá také schopnost komunity rozpoznat trendy měnících se podmínek a odpovídajícím způsobem na změny včas reagovat.

• Veřejná prostranství. Napomáhají vytvářet kontakty mezi obyvateli, a tím posilovat soudržnost komunity.

• Identita místa. Posiluje pocit přináležitosti. Identifikace s místem kde žijeme posiluje ochotu spoluúčastnit se a spolupracovat, a tím se zvětšuje schopnost komunity organizovat se a reagovat na měnící se podmínky.

• Propojení mezi různými dopravními systémy. Zvýšená účinnost propojení umožňuje snazší a častější styk mezi příslušníky společenství a snižuje jejich závislost na dopravních prostředcích s vysokými nároky na energii a s vysokým znečištěním životního prostředí.

[Jepson a Edwards 2010:421-422]

Možné formy udržitelného uspořádání měst [Pro tuto kapitolu byly využity relevantní části knihy Maier a kol., Udržitelný rozvoj území.]

Kompaktní město Požadavkům na městské prostředí, ve kterém různé sociální a věkové skupiny sdílejí území obytných čtvrtí, jejich veřejný prostor a vybavení, nejlépe odpovídá tzv. kompaktní město, které se vyznačuje • dostatečnou intenzitou využití území (v případě obytného území obytnou hustotou), aby byly

dosaženy prahy efektivnosti, tedy aby bylo efektivní napojit je na všechny druhy infrastruktur; • promísením bydlení, pracovišť a příležitostí pro trávení volného času;• soustředěním služeb a vybavení v centru; v případě větších měst a městských aglomerací

v soustavě hierarchicky uspořádaných a navzájem propojených center. Model kompaktního města je „založen na omezení prostorového růstu měst tak, aby bylo ochráněno okolní prostředí, a tak vytvořen jasný kontrast mezi městem a venkovem. […] Spočívá v intenzivním využití území založeném na regeneraci urbánních ploch a dobře rozvinutém systému veřejné dopravy. Veřejná doprava je v kompaktním městě rozvinutá a zajišťuje vzájemnou dostupnost mezi bydlišti a pracovišti a službami, což zvyšuje míru jejího využití“ [CEC, 1998: par.16]. Kompaktní charakter města umožňuje a vyžaduje dostatek veřejné rekreační zeleně v pěší dostupnosti z obytných čtvrtí: malé plochy zeleně – například malá náměstíčka s trávníky a stromy – by měly být v pěší dostupnosti cca do 300 m ode všech obytných domů. Předpokládá se, že kompaktní město může vytvořit vhodné prostředí pro obnovu komunitního života obyvatel tím, že jim nabídne kvalitní prostředí pro jejich vzájemné setkávání a komunikaci. Menší dopravní náročnost kompaktního města zejména co se týče individuální automobilové dopravy umožní snížit dopravní plochy, a tím také zlepšit mikroklima ve městě, protože zpevněné plochy lze nahradit „měkkými“ plochami zeleně. Obytné čtvrti kompaktního města lze efektivně – tedy ekonomicky udržitelně – vybavit všemi druhy základního občanského vybavení. V neposlední řadě má kompaktní město významný ekonomický a ekologický efekt tím, že umožňuje efektivní využívání hromadné dopravy a zároveň výrazně snižuje zatížení prostředí individuální automobilovou dopravou.

6

Obr. 4: Důsledky obytné hustoty 50 / 100 / 150 obyvatel/ha na uspořádání a funkci obytného okrsku [zdroj: Rogers et al, 1999, upraveno]Svým prostorovým uspořádáním nejspíše vyhovuje kritériím kompaktního města většina čtvrtí středně velkých měst v Česku, vzniklých od posledních desetiletí 19. století až po čtvrtě z První republiky. S jistými výhradami lze označit za kompaktní části měst i sídliště (ta ale mají jen málo pracovních příležitostí a často jim chybějí zařízení občanské infrastruktury a vybavení pro volný čas) a některé vilové čtvrti z První republiky (ta zase dosahují jen malé obytné hustoty, takže se tam nevyplácí provoz občanského vybavení a hromadné dopravy).

Zelené a zahradní město Koncept zeleného města, založeného na ekologickém návrhu a na relativní soběstačnosti jednotlivých komunit, je alternativou kompaktního města. Ve srovnání s kompaktním městem jsou „městské“ a „venkovské“ součásti osídlení se zelenými městy více integrované. Vysoká soběstačnost zeleného města založená na soběstačnosti jeho jednotlivých sídelních částí snižuje potřebu automobilové dopravy. Uskutečnění modelu zeleného města je však podmíněno dostatkem rozvojových ploch, což je problematické v hustě osídlených zemích [CEC, 1998: par. 17]. Vyšší požadavky na rozvojové plochy mohou v důsledku vést ke značné finanční náročnosti bydlení v takových oblastech a vyloučení některých skupin obyvatel z bydlení v těchto oblastech. Pod označením „zelená města“ bývají někdy prezentovány některé formy suburbanizace, které však vykazují většinu negativních vlastností této formy rozvoje. Zpochybňována je i reálnost plánované „soběstačnosti“, která nemusí vždy odpovídat dnešnímu životnímu stylu.Koncept zeleného města má své kořeny v hnutí zahradních měst založeném na přelomu 19. a 20. století svérázným anglickým myslitelem Ebenezerem Howardem (viz obrázek 6).

7

Obr. 5: Tři magnety: město, venkov a město-krajina podle E. HowardaHowardova zahradní města měla být alternativou k soudobým průmyslovým městům, těžce znečištěným průmyslem, i k venkovu, který trpěl nedostatkem pracovních příležitostí a celkovou chudobou. Bydlení v zahradních městech mělo odlehčit přehuštěným stávajícím „jádrovým“ městům. Omezená velikost zahradních měst měla zajistit propojení s krajinou, která měla být jak místem rekreačních příležitostí, tak také pro část obyvatel zahradních měst pracovištěm. Mimo zahradní města měly být umístěny činnosti a zařízení, které by jakkoliv byly na újmu příjemnému prostředí zahradního města (viz obrázek 7).

Obr. 6: Koncept zahradního města od E. Howarda

8

Myšlenka zahradních měst našla odezvu zejména v meziválečné Evropě, ale i mimo ni. Zahradní města zakládaná po Howardově vzoru v návaznosti na „jádrové“ město sice povětšinou zachovávala formu zástavby s rodinnými domy obklopenými zelení a s vlastním základním vybavením obytného celku, sociální skladbou se ale profilovala jako bydlení pro střední či spíše vyšší střední vrstvy. Původní satelitní polohu sídliště další růst „jádrového“ města zpravidla změnil a ze zahradního města v krajině se stala zahradní čtvrť ve městě. Ani charakter kompaktního či zeleného / zahradního města není zárukou, že město nebo jeho čtvrť budou prostředím, které lze označit za sociálně udržitelné. K tomu je totiž třeba navíc mít různé typy bydlení v každé obytné čtvrti, aby byly vytvořeny podmínky pro promísení různých sociálních skupin obyvatel, jak to vyžaduje potřeba sociální soudržnosti. Neměly by tedy vznikat rozsáhlé čtvrti s jedním jediným typem bydlení. V každé obytné čtvrti by měly být zastoupeny přinejmenším jak bytové domy, tak i rodinné domy; také v centrech měst by měly být luxusní byty stejně jako bydlení pro ostatní sociální skupiny včetně podílu sociálního bydlení. Obytné území by měly sdílet i různé věkové skupiny obyvatel. Ve všech obytných částech měst by tedy měla být také zařízení pro seniory a bydlení pro handicapované občany, aby se staří lidé a lidé postižení například nehodou či trvalou invaliditou nemuseli stěhovat mimo prostředí, které znají a kde mají své známé a přátele.

Město krátkých vzdáleností Myšlenka organizace městského území tak, aby bylo možné většinu toho, co potřebují jeho obyvatelé, obstarat pěšky nebo na kole, je obměnou konceptu kompaktního města a jakousi variantou soběstačnému zahradnímu městu. Na rozdíl od obou předchozích konceptů se čtvrti města krátkých vzdáleností „nezakládají“, ale vznikají přeměnou našich současných měst. Namísto soustřeďování obchodů, služeb, pracovišť a volnočasových aktivit do monofunkčních areálů se územní plánování snaží tyto funkce rozmístit co možná rovnoměrně po celém území města a zpřístupnit je pro jejich uživatele a zákazníky sítí kvalitních pěších cest a cyklotras. Město krátkých vzdáleností má namísto hypermarketů a zábavních center na okraji města s rozsáhlými parkovišti pro návštěvníky menší obchody rozmístěné uvnitř obytných čtvrtí podél městských tříd, které jsou přednostně určeny pro pěší, cyklisty a hromadnou dopravu. Také pracoviště jsou v co největší možné míře začleněna do obytných čtvrtí. Bydlení ve městě krátkých vzdáleností bývá „vyzdviženo“ nad obchodní a obslužný parter. V parteru jsou také provozovny a další pracoviště, takže v ideálním případě může obyvatel města krátkých vzdáleností v témž domě bydlet, pracovat a třeba nakupovat či posedět v kavárně. Myšlenka přeměny na město krátkých vzdáleností je velmi aktuální v Rakousku a Německu. Vídeň si ve svém rozvojovém plánu STEP 2015 stanovila přeměnu na město krátkých vzdáleností jako jeden z cílů. Ve svých strategiích se ke konceptu města krátkých vzdáleností hlásí i například australské Melbourne. Realizace projektů založených na principu města krátkých vzdáleností jsou ale spíše výjimkou. Velký městský polyfunkční blok Compact City postavený v letech 1999-2002 na severním předměstí Vídně podle projektu BUS Architektur je hybridní struktura, do které jsou integrovány různé formy bydlení a další funkce: ateliéry, dílny, kanceláře, obchody, supermarket, banka, tři restaurace, dětské denní centrum, hřiště, centrum pro mládež a sklady. Nebytové funkce jsou umístěny na úrovni městského parteru a na střešním náměstíčku s hřištěm, obklopeným službami a provozovnami. Projekt byl určen pro řemeslníky, umělce, programátory, drobné obchodníky a příslušníky různých svobodných povolání, kteří mohou v témž bloku bydlet a pracovat. Projekt založený na studiu mobility lidí v městském prostředí se inspiruje historickým městem před příchodem průmyslu (<http://www.stavbaweb.cz/Urbanisticke-celky/Compact-City-Vienna.html>; < http://en.wikiarquitectura.com/index.php/Compact_City>). Projekt známého francouzského architekta Christiana de Portzamparc dokončený roku 2006 v nizozemském městě Almere je obdobného typu. Jako součást nového města založeného roku 1977 na poldru, tedy vlastně na vysušeném dně moře, vznikl blok obsahující nejrůznější městské funkce, od podzemního parkoviště přes veřejný parter s pěšími komunikacemi a obchody až po visuté terasy

9

na střeše veřejného parteru, připomínající spíše krajinu, s řadovými domky rozmístěnými po obvodu bloku. Uprostřed města se tak dá bydlet jakoby v přírodě. Neuskutečnila se ale původní představa, že se na střeše budou moci pást krávy (<http://english.almere.nl/local_government/almereprinciples/sustainable_spatial_planning/>; <http://www.e-architect.co.uk/holland/almere_masterplan_oma.htm#.UAbXiJHMins>).Také město krátkých vzdáleností má svůj historický předobraz, tentokrát ve městech před průmyslovou revolucí ale i v menších moderních městech až do meziválečného období. Většinu cest po městě v té době vykonávali jejich obyvatelé pěšky, proto musela být vzdálenost mezi bydlišti, pracovišti a vším, co člověk každodenně potřeboval, v okruhu pěší dostupnosti. Za historický předobraz měst krátkých vzdáleností můžeme považovat třeba pražská předměstí Karlín, Smíchov nebo Nusle před I. světovou válkou. Obyvatelé těchto předměstí zpravidla pracovali ve stejné ulici nebo dokonce v témž domě, kde bydleli, nakupovali v krámě v témž bloku, muži chodili večer po práci do hospody na rohu a děti do školy o pár bloků dál. Uspořádání funkcí v těchto městech tedy může pro úvahy o městě krátkých vzdáleností být velmi podnětné a inspirativní i pro 21. století.

Příklady projektů ekologicky udržitelných částí měst

Sídliště Kronsberg, Hannover Sídliště se rozkládá na okraji hlavního města německé spolkové země Dolní Sasko. Vzniklo jako součást příprav na výstavu EXPO 2000 v Hannoveru pro ubytování návštěvníků výstavy s tím, že následně bude využito pro trvalé bydlení. V urbanistické soutěži uspořádané v roce 1992 zvítězili švýcarští architekti Arnaboldi, Cavadini a Hager z Locarna. První etapa výstavby probíhala v letech 1994-2000. Po skončení výstavy EXPO 2000 bylo na sídlišti k dispozici 3300 bytů pro 6600 obyvatel. Současně se stavbou sídliště zde vzniklo 3000 nových pracovních příležitostí. Sídliště je plně vybaveno zařízeními základního občanského vybavení a je napojeno na centrum Hannoveru tratí tramvaje. Díky 42% úsporám tepla pro vytápění, využitím větrných turbín, které zabezpečují potřebu elektřiny pro byty, a dalším opatřením bylo dosaženo 60% snížení emisí skleníkových plynů (CO2). Sídliště je téměř soběstačné ve vodním hospodářství: recykluje se 95% srážkové vody a jen 5% jí z území odtéká. Významnou složkou je městské ekozemědělství, které dodává na místní trh potraviny vyprodukované na blízké farmě. Urbanistický plán počítá s územní reservou pro dalších 3000 bytů.

Principy řešení sídliště Kronsberg v přehledu

architektura, urbanismus společenství ekologie

kompaktní zástavba dostupné občanské vybavení• mateřské školy• základní školy• kluby, komunitní centra• péče o seniory• zdravotní péče

energetika• domy s nízkou spotřebou

energie• obnovitelné zdroje energie

(solární, fotovoltaika, geotermální, větrná)

stavění nenáročné na neobnovitelné zdroje

kvalitní a dostupná veřejná prostranství

hospodaření s vodou• úspora pitné vody• využití srážkových vod

10

architektura, urbanismus společenství ekologie

promísení funkcí (bydlení, pracoviště, volný čas, služby)

hospodaření s odpady• ekologicky přijatelné stavební

materiály a jejich recyklace• recyklace domovních a

průmyslových odpadů

minimální potřeba dopravy

hospodaření s půdou• „kompaktní“ forma zástavby• neznečišťování půdy• „uzavírání“ starých zátěží

krajina• ekologické utváření krajiny• ekologické zemědělství

[Další informace a obrázky na <http://www.hannover.de/data/download/lhh/umw_bau/energie/download_sustainable_hannover/Kronsberg__a_model_for_sustainable_urban_development.pdf>; <http://connectedcities.eu/downloads/showcases/kronsberg_hannover_handbook.pdf > ]

Freiburg im Breisgau – Vauban Lokalita Vauban se nachází 4 km od centra Freiburgu. Na místě byla od roku 1936 vojenská základna; ta byla roku 1945 převzata francouzskými okupačními vojsky. Po jejich odchodu v roce 1992 zde vznikl brownfield. V letech 1992 – 1996 byl na území bývalých kasáren squat hippies a anarchistů. Roku 1996 stát předal 4 kasárenské bloky iniciativě Forum Vauban; zbylých 38 ha vykoupilo město od spolkové vlády s podmínkou spolupráce s Forum Vauban. Následně se město s iniciativou Forum Vauban dohodlo na tom, že areál bude přestavěn na ekologickou městskou čtvrť. Na realizaci přestavby se podílela družstva stavebníků, která vojenské objekty přeměnila na co-housingové bydlení. Další objekty přestavilo a dostavělo město na studentské koleje a zbytek byl ponechán aktivitám privátních developerů, kteří se zavázali dodržovat stanovené principy ekologické městské čtvrti.

Principy řešení ekologické městské čtvrti Vauban v přehledu

domy • všechny budovy pasivní standard• solární kolektory + fotovoltaika• vytápění z teplárny na štěpky

hospodaření s vodou • minimalizace „tvrdých“ povrchů – 80% území infiltruje dešťovou vodu

doprava • komfortní a pro všechny dostupná obsluha tramvají• car-sharing – Freiburger Auto Gesselschaft• slevy na MHD a car-sharing pro ty, kdo nemají auto• „filtrovaná prostupnost“: všestranně prostupné území pro pěší a

cyklisty, ale omezená prostupnost pro auta

doprava v klidu • „parking-free“ (ne „car-free“): v ulicích lze zastavit, ale ne stát / parkovat

• vlastníci aut si musí pronajmout stání v parkovacím domě

11

Ve výsledku 59 domů dosahuje standardu Plus Energy, tedy má pozitivní energetickou bilanci ze solární energie a cca 70% domácností nemá auto (původně to bylo >50%); přitom před nastěhováním mělo 81% domácností auto. [Další informace a obrázky na <http://www.vauban.de/info/abstract.html > ]

Hafen City Hamburg Rozsáhlé území bývalého skladištního areálu přístavu se nachází v těsném sousedství centra Hamburku.

• 155 ha • plán 1997 - 2000

• 12000 obyvatel • 40000 pracovních příležitostí

• začátek stavebních prací 2003 • 2009 dokončena I. fáze - Am Dalmannkai/Sandtorkai • 2016 dokončena Elbphilharmonie

Projekt sleduje udržitelnost ve všech jejích pilířích – ekologickém, sociálním i ekonomickém. Principy urbanistické udržitelnosti

• promísení pracovišť, bydlení a rekreačních příležitostí • snadná dostupnost všeho, co lidé v každodenním životě potřebují

• pro děti, • dospělé, • seniory, • postižené

• malá „zrnitost“ jednotlivých funkčních ploch 5 kriterií pro udržitelné budovy

• využití obnovitelných zdrojů energie; obytné budovy musí vyhovět pasivnímu standardu • udržitelné hospodaření s veřejnými statky

• voda • parter, střechy využitelné pro obyvatele • vhodnost pro život rodin s dětmi

• použití materiálů příznivých pro životní prostředí • nesmějí obsahovat škodlivé látky • při výstavbě nesmí vznikat polétavý prach

• zdravé budovy • příjemná vnitřní pohoda • nesmí být alergenní • ochrana proti hluku • dostatečná výměna vzduchu

• bezbariérovost • pro postižené • pro všechny

Řešení dopravy • podpora pěšího a cyklistického provozu

• 2,5krát větší délka pěších cest než automobilových komunikací • 70% pěších a cyklistických cest je mimo dotek s automobilovou dopravou • 24 hod. systém pronájmu kol

• kvalitní veřejná doprava • nová linka metra U4 od roku 2012 • lodní linka od roku 2011 • autobusy na zemní plyn bez emisí, flexibilní trasy podle poptávky

12

• omezování počtu aut na ulicích • možnost pronájmu aut v místě nebo car-sharing • všechno parkování v parkovacích domech nebo pod objekty

Ochrana proti povodním• „normální“ režim

• voda jako rekreační prvek • snadná dostupnost vodních ploch

• povodňový režim • maximální ochrana – hráze, vymezená záplavová území

[Další informace a obrázky na <https://www.hafencity.com/>]

IBA Hamburg - WilhelmsburgProjekt navazující na tradici německých IBA – Internationale Bauasstellungen (Mezinárodní výstavy stavění). Probíhal v letech 207-2013. Mottem byly návrhy pro metropoli budoucnosti. Zahrnoval dílčí projekty a programy:

• kosmopolis • mezinárodní společenství města • vzdělání, věda a kultura

• metropolitní zóna • kvalitní městské čtvrti • vnitřní okraj města

• město v klimatických změnách • použití místních energetických zdrojů • stavění a budovy bez vlivu na klima • nové pojetí vztahu města a vody

Témata strategie přeměn • sanace a nový standard bydlení • energeticky minimálně náročné nové bydlení

• o 30% menší spotřeba energie, než vyžaduje norma 2009 • 40% zástavby ve standardu pasivního domu • energeticky nenáročné stavební materiály

• obnovitelné systémy zásobování energií • energetický bunkr

• obnovitelná energie • energie ze staré deponie • minimální tvorba CO2

[Další informace a obrázky na <http://www.iba-hamburg.de/en/nc/themes-projects/>]

13