Autoři výstavy:

Koncepce: Zbigniew Gluza

Odpovědný redaktor (výběr materiálů a zpracování): Łukasz Bertram

Grafický návrh: Danuta Błahut-Biegańska

ORGANIZÁTOŘI VÝSTAVY: OŚRODEK KARTA VE SPOLUPRÁCI S DOMEM SPOTKAŃ Z HISTORIĄ VE VARŠAVĚ NA OBJEDNÁVKU MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ POLSKÉ REPUBLIKY

Fundacja Ośrodka KARTA

ul. Narbutta 29, 02-536 Warszawa, Polsko

tel.: (+48-22) 848-07-12, fax: (+48-22) 646-65-11

e-mail: ok@karta.org.pl

www.karta.org.pl

Dom Spotkań z Historią

ul. Karowa 20,

00-324 Warszawa, Polsko

tel./fax: (+48-22) 826 51 95

e-mail: dsh@dsh.waw.pl

www.dsh.waw.pl

Copyright by Ośrodek KARTA, 2009

Copyright by Dom Spotkań z Historią, 2009

Koordinace: Maria Krawczyk

Rešerše textů: Agnieszka Dębska, Piotr Głogowski,

Dorota Kruk, Małgorzata Kudosz, Marta Markowska, Katarzyna Puchalska, Wojciech Sapiecha, Mateusz Sidor

Rešerše obrazových materiálů Tomasz Gleb, Mariusz Olczyk,

Ewa Sularz

Zpracování fotografií: Piotr Janeczek, Piotr Suwiński

Grafická realizace: Piotr Janeczek, Piotr Suwiński

Z Programu Polské dohody pro nezávislost:

Veškerá moc má vycházet z lidu a má se lidu neustále zodpovídat, neboť je vůči lidu ve slu-žebném postavení. Vládnoucí představitelé by tedy měli být závislí na těch, jimž vládnou, a ne naopak – to je podstatou demokracie. Vláda a jiné orgány výkonné moci by měly podléhat sejmu a dalším orgánům zákonodárné moci, které společnost svobodně zvolí.Varšava, jaro 1976

Kultura č. 7–8, Paříž 1976

Leták vydaný hnutím ROPCiO u příležitosti 60. výročí osamostatnění Polska. Archiv Střediska KARTA (SK)

V letech 1976–79 se v Polsku začínají formovat

nejvýznamnější myšlenkové a aktivistické směry

v rámci protirežimní opozice.

Na počátku roku 1976 vzniká tajná Polská dohoda

pro nezávislost (Polskie Porozumienie Niepodle-

głościowe), jejímž členům se v následujících letech

podaří v několika manifestech zformulovat cestu

Polska k demokracii a svobodě.

Na podzim 1976 vzniká jako reakce na brutální

represi moci namířenou proti účastníkům dělnic-

kých protestů v červnu téhož roku oficiální Výbor

na obranu dělníků (Komitet Obrony Robotników;

KOR), jenž se zasazuje o mobilizaci společnosti

v duchu hesla: „Namísto toho, abychom vypalovali

[stranické] výbory, pojďme zakládat vlastní.“

V březnu 1977 vzniká oficiální Hnutí na obranu

lidských a občanských práv (Ruch Obrony Praw

Człowieka i Obywatela; ROPCiO), jehož členové

prosazují ve svých prohlášeních požadavek práva

Polska na politickou suverenitu.

Konec 70. let. VIZE OPOZIČNÍHO

HNUTÍ Zbigniew Romaszewski (člen KOR):

Byl zformulován důležitý program. Program nezávislých společenských hnutí. Libovolných, a o to jde: chovatelů kanárků, psů… Tuto plat-formu všichni přijali. My jsme říkali: „Jednej nezá-visle, jednej autenticky.“ A to byl jediný politický prvek, který se objevil v programu KOR. […] Vy-zýval k vytváření nezávislých iniciativ, sdružová-ní a sebeorganizování společnosti, v opozici ke státnímu monopolu.J. Jankowska, Portrety niedokończone [Nedokončené portréty], Varšava 2003

Andrzej Czuma (člen ROPCiO) v podzemním

periodiku „Opinia”:

Každý krok vlády, jejíž úlohou je udržovat celý národ v područí cizí mocnosti, musí nutně spočívat v zacpávání úst tohoto národa a v cen-zuře veřejných mluvených i psaných projevů již jen proto, aby snad nikdo veřejně nenapsal nebo nevyřkl následující stručnou větu: „Sovět-ský totalitní systém nás připravil o vlastní suve-renitu“. V takové zemi nemůže existovat demo-kracie, neboť demokracie znamená svobodu slova. […] Zde neexistuje žádná pochybnost: buďto demokracie, nebo nezávislost. Demokra-cie nemůže existovat v podmaněné zemi, pak je to pouze zdání demokracie.Varšava

Opinia č. 8/1977

Krakov, 15. května 1977. Smuteční průvod za spolupracovníka KOR, studenta Stanisława Pyjase, zavražděného Státní bezpečností. Tato událost vedla ke vzniku opozičních Studentských výborů Solidarity. Foto: Maciej Sochor / PAP/CAF

Zbigniew Bujak (spolupracovník KOR):

Když jsem dorazil na Vítězné náměstí a uvi-děl jsem tam naprosto disciplinovaně stát sto-hlavé zástupy lidí, uvědomil jsem si, jak ohrom-ná síla se skrývá v této zemi a že celá stranická ideologie se právě rozpadla na trosky.Varšava, 2. června 1979

„Solidarność”, režie J. M. Meurice, Ch. Talczewski, G. Meretik, 1990

2. – 10. června 1979 probíhá první návštěva pape-

že Jana Pavla II. v Polsku. Jejím vyvrcholením je

mše svatá, která se odehrává ve Varšavě.

Varšava, 2. června 1979. Jan Pavel II. v chrámu sv. Anny. Foto: Teodor Walczak / PAP/CAF

Varšava, 2. června 1979. Jan Pavel II. před Královským hradem. Foto: Chris Niedenthal / Forum

Z kázání Jana Pavla II. během mše svaté na

Vítězném náměstí:

I volám já, syn polské země, a současně já, Jan Pavel II., papež, volám ze samé hloubi toho-to tisíciletí, volám v předvečer svátku Sestoupe-ní Ducha svatého, volám s vámi všemi: Nechť Tvůj Duch sestoupí! Nechť Tvůj Duch sestoupí a obnoví tvář země. Této země!Varšava, 2. června 1979

Pielgrzymki do Ojczyzny… [Poutě do vlasti…], Krakov 2005

Z článku v opozičních novinách „Robotnik”

[Dělník]:

Bylo to devět dní, které otřásly Polskem a jež nám nejen ukázaly velikost osobnosti papeže, majestát jeho úřadu, ale ukázaly nám i to, kým vlastně jsme… […] Od dob vybojování nezávis-losti v roce 1918 Poláci ještě nikdy tak intenziv-ně navzájem nespojili síly a nebyli hnáni tako-vou vnitřní silou.Varšava, 10. června 1979

„Robotnik” č. 34, 1979

Varšava, 2. června 1979. Mše svatá na Vítězném náměstí. Foto: Chris Niedenthal / Forum

Varšava, 2. června 1979. Mše svatá na Vítězném náměstí. Fotografie nesměla být zveřejňována. Foto: Ireneusz Radkiewicz / ADM/PAP

Červen 1979. PAPEŽ V POLSKU

Gdaňské loděnice, srpen 1980. Lidé, kteří „brání“ stávkující, stojí podél ohrazení loděnic. Foto: Bogusław Nieznalski / SK

Gdaňské loděnice, srpen 1980. Nástěnná kresba inspirovaná „kotvou“, symbolem organizace Bojující Polsko (Polska Walcząca) z dob nacistické okupace země. Foto: SK

Logo Solidarity. Autor: Jerzy Janiszewski / Archiv SK

Gdaňské loděnice, srpen 1980. Stávkující dělníci. Foto: A4 Photo/Pressfoto

Srpen 1980. STÁVKY VRCHOLÍ

Začátkem července 1980 zasáhne Polsko vlna pro-

testů proti situaci panující v hospodářství. V Lub-

linu začínají úřady jednat se stávkovými výbory

a mj. zaručují bezpečnost pro stávkující.

14. srpna propuká stávka v gdaňských loděnicích,

k níž se připojují i další podniky. Vzniká Mezipod-

nikový stávkový výbor (Międzyzakładowy Komi-

tet Strajkowy; MKS), jehož předsedou je zvolen

Lech Wałęsa. 17. srpna přichází MKS se seznamem

21 základních bodů v čele s požadavkem na utvoře-

ní nezávislých odborových svazů. Body prohlášení

přijímají za vlastní stávkující zaměstnanci v celém

Polsku.

Regina Dąbrowska (rekreantka)

ve svém deníku:

Přijíždíme do Trojměstí a to, co vidím, mi bere dech. Lidé na zdech, v oknech, v bránách, vlaj-ky, transparenty, ženy u podniků něco předáva-jí svým mužům. Klid, pořádek, odvaha. Stávky takových rozměrů a klid. Něco neuvěřitelného, nového, krásného.Gdaňsk, 19. srpna 1980

R. Dąbrowska, deník ze sbírek Opozičního archivu SK

Z časopisu „Strajkowy Biuletyn

Informacyjny” [Stávkový informační bulletin]:

Jsme jiní především proto, že skutečností, že jsme spojili síly, jsme přestali být bezmocní. Jsme jiní, neboť nás posledních 30 let učili, že sliby se nedodržují.Gdaňsk, 27. srpna 1980

Opoziční archiv SK

Jerzy Janiszewski (výtvarník, autor loga

Solidarity):

Chtěl jsem vytvořit symbol, výrazný znak. […] Jeho koncepce vycházela z následujícího přirovnání: tak, jak se lidé v těsném davu opírají jeden o druhého […], tak by se měla i písmena v tomto slově opírat jedno o druhé.Gdaňsk, srpen 1980

A. Kaczyński, Nasz Znak [Náš znak], „Tygodnik Solidarność” č. 1/1981

Gdaňské loděnice, 31. srpna 1980. Dav lidí shromážděný u hlavní brány loděnic naslouchá projevu Lecha Wałęsy. Foto: Erazm Ciołek

Gdaňsk, 31. srpna 1980. Radostné oslavy po podpisu dohody. Foto: Mirosław Stępniak

Ze zápisu dohody uzavřené Vládní komisí a Mezipodnikovým

stávkovým výborem v Gdaňsku:

Ve věci prvního bodu, jenž zní: „Schválení vzniku svobodných odboro-vých organizací, nezávislých na stranických orgánech a zaměstnavatelích, jenž je zaručen Konvencí č. 87 Mezinárodní organizace práce, týkající se svobodného odborového sdružování a ratifikovanou PLR,“ bylo ujednáno následující:

1. Aktivity odborových organizací v PLR doposud nesplňují naděje a očekávání zaměstnanců. Vznik nových samosprávných odborových sva-zů, jež by se staly skutečným zástupcem pracující třídy, se tímto uznává za žádoucí. Gdaňsk, 31. srpna 1980

Opoziční archiv SK

Lech Wałęsa ve svém vystoupení k ukončení stávky:

Dosáhli jsme všeho, co jsme chtěli, po čem toužíme, o čem sníme? Já vždy říkám upřímně a otevřeně to, co si myslím. A teď stejně upřímně ří-kám: sice jsme nedosáhli úplně všeho, ale všichni víme, že jsme toho získa-li hodně. Celou tu dobu jste mi důvěřovali, a tak věřte i tomu, co vám teď řeknu: dosáhli jsme všeho, čeho jsme mohli v současné situaci dosáhnout. A toho ostatního také dosáhneme, neboť máme nejdůležitější věc: naše nezávislé, samosprávné odborové svazy. To je naše záruka do budoucna.Gdaňsk, 31. srpna 1980

Gdańsk. Sierpień 1980. Rozmowy [Gdaňsk. Srpen 1980. Jednání], Gdaňsk 1990

Krystyna Jagiełło (novinářka):

Když jsem opouštěla loděnice, dav lidí před branou zdravil vycházející dělníky skandováním: „Dě-ku-je-me, dě-ku-je-me.“ Za zády jsem zaslechla rozhovor dvou dělníků z loděnice:

– No, tak jsme konečně svobodní.– Kdepak, svobodní jsme byli tam. – Muž ukázal pohybem hlavy do ši-

roce otevřené brány loděnic.Gdaňsk, 31. srpna 1980

K. Jagiełło: Krzyż i kotwica [Kříž a kotva], Paříž 1987

Gdaňské loděnice, 31. srpna 1980. Lech Wałęsa a místopředseda vlády Mieczysław Jagielski podpisují tzv. Gdaňskou dohodu. Foto: Erazm Ciołek

Koncem srpna 1980 ještě stále hrozí riziko potla-

čení stávek silou a dokonce za pomoci sovětských

vojsk. Polská vládní místa se však rozhodují pro

kompromis a 31. srpna Lech Wałęsa a místopřed-

seda vlády Mieczysław Jagielski podepisují doho-

du mezi vládními představiteli a občany země, jež

do té doby nemá v zemích komunistického bloku

obdoby. Vzniká Nezávislý samosprávný odborový

svaz Solidarita (Niezależny Samorządny Związek

Zawodowy „Solidarność”; NSOS Solidarita).

31 srpen 1980. DOHODA S REŽIMEM

NDR, září 1980. Vojenské cvičení armád Varšavské smlouvy s názvem „Ozbrojené bratrství“. Foto: East News

Titulní strana západoněmeckého časopisu Der Spiegel ze dne 8. prosince 1980: „Tažení na Polsko“. Archiv SK

Plk. Ryszard Kukliński (spolupracovník CIA)

ve zprávě zaslané na Západ:

Intervenční síly mají být v počáteční fázi tvo-řeny celkem 18 divizemi. Termín vpádu do Pol-ska byl stanoven na 8. prosince. V současnosti zástupci „bratrských armád“ v civilu prověřují trasy vstupu svých vojsk, zkoumají vzdálenos-ti a území, jež se mají stát dějištěm připravova-né operace. Operační scénář intervenčních sil předpokládá srocení armádních útvarů na všech hlavních základnách Polské armády s cílem pro-vádění manévrů za pomoci ostré střelby. V další fázi, v závislosti na vývoji situace, mají být všech-na větší města, a obzvláště pak průmyslová cen-tra, izolována od vnějšího světa.Varšava, začátek prosince 1980

Soubor příspěvků z mezinárodní konference Poland 1980–1982. Internal Crisis, International Dimension

Erich Honecker (nejvyšší představitel NDR)

na poradě generálních tajemníků

koministických stran:

Jen stěží můžeme ignorovat fakt, že udá-losti v Polsku jsou v převážné míře důsledkem koordinovaného plánu vnitřní i vnější kontrare-voluce. Je to fragment imperialistické politiky konfrontace a zesílené diverze vůči socialistic-kým zemím. Je důležité konstatovat, že Polská sjednocená dělnická strana se nachází ve stavu konfrontace s nevypočitatelným nepřítelem. […] Jestliže je dělnicko-rolnická moc ohrožena, jestliže musí být chráněna před kontrarevoluč-ními silami, které jsou schopny všeho, nezbývá jiná volba, než použít bezpečnostní orgány děl-nicko-rolnického státu.Moskva, 5. prosince 1980

Soubor příspěvků z mezinárodní konference Poland 1980–1982. Internal Crisis, International Dimension

Leden 1981. Maršál Viktor Kulikov (velitel spojených armád Varšavské smlouvy) s generálem Wojciechem Jaruzelským. Foto: Ireneusz Sobieszczuk / ADM/WAF

Sovětští představitelé, znepokojení masovým roz-

růstáním členské základny Solidarity (v posled-

ní době se počet členů svazu začal blížit k hranici

10 milionů) a svolením k registraci odborářů,

se připravují na ozbrojenou intervenci. V blízkosti

hranic s Polskem je rozmístěno několik divizí vojsk

Varšavské smlouvy a termín invaze je stanoven na

8. prosince 1980.

3. prosince 1980 varuje prezident Jimmy Carter

vůdce SSSR Leonida Brežněva, že Spojené státy

nezůstanou vůči případnému sovětskému zásahu

v Polsku lhostejné; 5. prosince Sověti od plánu in-

vaze upouštějí.

Prosinec 1980. HROZBA

SOVĚTSKÉ INVAZE

Po násilné provokační akci, vyvolané vládními úřa-

dy a namířené proti vůdcům Solidarity v Bydhošti,

jež skončila surovým zbitím několika z nich, vyhla-

šuje Solidarita na 27. březen celostátní výstražnou

stávku. Celá země se na několik hodin zastaví a vy-

hlášení generální stávky se stává předzvěstí čel-

ního střetu obyvatel Polska s režimní mocí. Díky

kompromisnímu postoji vůdců Solidarity je však

generální stávka nakonec odvolána.Bydhošť (Bydgoszcz), 27. března 1981. Výstražná stávka v jednom z místních podniků. Foto: Krzysztof Pawela / Forum

Varšava, 28. března 1981. Zahájení jednání na nejvyšší úrovni mezi zástupci vlády a představiteli Solidarity v sídle Úřadu vlády. Foto: Zbigniew Matuszewski / PAP/CAF

Janusz Onyszkiewicz (člen vedení Solidarity):

Přípravy na stávku po konfliktu v Bydhošti se dotkly doslova všech – jak straníků, tak nestra-níků. Výstražná stávka byla možná tou nejskvě-lejší manifestací jednoty, kterou Polsko ve svých novodobých dějinách zažilo.J. Jankowska, Portrety niedokończone… [Nedokončené portréty…]

Tomasz Jastrun (básník a účastník stávky):

Stráže u bran. Transparenty, na nichž se s tvr-dohlavostí objevuje slovo „svoboda“. Lidé si říka-jí: „Bude-li to nezbytné, jsme připraveni i umírat. Nesmíme dál vyčkávat, jinak nám zasadí ránu do zátylku.“Varšava, 27. března 1981

T. Jastrun, Zapiski z błędnego koła… [Zápisky z bludného kruhu…], [Varšava] 1983

Stanisław Kociołek na zasedání vedení

Polské sjednocené dělnické strany:

Jsme v situaci neozbrojeného povstání pro-ti státní moci. Mládeže se tato atmosféra čile zmocňuje, schvaluje ji. […] Solidarita je úspěšná díky jasné a důsledně realizované desktruktiv-ní linii. Uvědomuje si absolutní podporu svých akcí. Dnešní stávkou potvrdila své organizační a propagandistické schopnosti.Varšava, 27. března 1981

Tajne dokumenty Biura Politycznego… [Tajné dokumenty politbyra…], Londýn 1992

Březen 1981. ZEMĚ SE BOUŘÍ

Varšava, 28. března 1981. Demonstrace před Úřadem vlády. Foto: Jan Morek / Forum

Ve dvou kolech jednání, v září a v říjnu 1981, za-

sedá v Gdaňsku I. Celostátní sjezd delegátů NSOS

Solidarita. Delegáti schvalují program svazu a sou-

časně Poselství pracujícímu lidu východní Evropy,

které odmítavě přijímá vedení SSSR.

Gdaňsk, září 1981. I. Celostátní sjezd delegátů NSOS Solidarita – hlasování. Foto: Ústřední archiv polského Ministerstva vnitra a státní správy

Vratislav, jaro 1981. Pochod na podporu politických vězňů. Heslo na transparentu: „Svobodu politickým vězňům“. Foto: SK

Podzim 1981. PRVNÍ SJEZD SOLIDARIT Y

Poselství pracujícímu lidu východní Evropy:

Delegáti shromáždění na I. Sjezdu delegá-tů NSOS Solidarita v Gdaňsku posílají dělníkům v Albánii, Bulharsku, Československu, NDR, Ru-munsku, Maďarsku a všem národům SSSR po-zdravy a vyjádření podpory. Jako zástupci prv-ního nezávislého odborového svazu v našich poválečných dějinách silně pociťujeme vzá-jemnou provázanost našich osudů. Ujišťujeme vás, že navzdory všem lžím šířeným ve vašich zemích jsme skutečnou zaměstnaneckou orga-nizací s deseti miliony členů, jež vznikla v dů-sledku dělnických stávek. Naším cílem je boj za zlepšení existenčních podmínek všeho pracují-cího lidu. Podporujeme ty z vás, kteří se rozhod-li nastoupit strastiplnou cestu boje za svobodu odborového hnutí. Věříme, že se již zanedlouho vaši i naši představitelé budou moci vzájemně setkat a vyměnit si své odborové zkušenosti.Gdaňsk, 8. září 1981

B. Kaliski, „Antysocjalistyczne zbiegowisko”?… [Antisocialistické shromáždění?…], Varšava 2003

Zbigniew Romaszewski (člen vedení Solidarity):

První poválečný parlament, kde se všichni chtěli vypovídat po 40 letech mlčení. A říkali nej-různější věci, moudré, hloupé. Někdy byl člověk až nesvůj z toho, co tam lidé žvanili. Zajímavé na tom všem bylo, že nakonec, když došlo na hlasování, vítězil zdravý rozum. Domnívám se, že usnesení přijatá v gdaňské hale Olivia, a pro-gram, který tam byl zformulován, svědčí o poli-tickém úspěchu, o určité kultuře en masse.J. Jankowska, Portrety niedokończone… [Nedokončené portréty…]

Plakát I. Celostátního sjezdu delegátů NSOS Solidarita. Archiv SK

Generál Wojciech Jaruzelski v rozhlasovém

a televizním projevu:

Obracím se na vás všechny jako voják, který si dobře pamatuje krutost války. Ať v této ztrá-pené zemi, která doznala již tolik porážek, tolik utrpení, není prolita ani jedna kapka polské krve. Zastavme společným úsilím přízrak občanské války.Varšava, 13. prosince 1981

Stan wojenny w Polsku… [Výjimečný stav v Polsku…], Varšava 2001

Anonymní novinář:

Poté, co generál zakončil svůj projev slovy: „Spoluobčané! Před celým polským národem a před celým světem bych nyní rád zopakoval slova: Ještě Polsko nezahynulo, dokud jsme naživu“, rozplakal jsem se. Byl konec. Prohráli jsme.Varšava, 13. prosince 1981

Anonymní deník ze sbírek Opozičního archivu SK

Gdaňsk, 16. prosince 1981. Příslušník pořádkových jednotek ZOMO bije účastníka demonstrace. Foto: Bogusław Nieznalski / SK

Autor: Jan Bokiewicz. Archiv SK

Gdaňsk, 16. prosince 1981. Tanky a příslušníci zvláštních pořádkových sil milice (ZOMO) ve vyražené hlavní bráně gdaňských loděnic po potlačení stávky na protest proti vyhlášení výjimečného stavu. Foto: Janusz Rydzewski / SK

13. prosince 1981 vyhlašuje šéf komunistické stra-

ny a země generál Wojciech Jaruzelski výjimečný

stav, který začíná platit na území celého Polska.

Jeho předchozí výzvy adresované Sovětům ve

smyslu, že by měl v případě neúspěchu vnitrostát-

ní akce přijít vojenský zásah z Východu, se v Kremlu

setkaly s odmítavými reakcemi. Přesto polská ar-

máda efektivně přebírá vládu nad celou zemí; vět-

šina občanských práv je dočasně zrušena a několik

tisíc aktivistů Solidarity je internováno. Následuje

naprostá paralyzace celého Polska.

13. prosinec 1981. VYHLÁŠENÍ

VÝJIMEČNÉHO STAVU

13. prosince 1981. Generál Wojciech Jaruzelski oznamuje v televizním vysílání zahájení výjimečného stavu. Foto: Włodzimierz Pniewski / Reporter

Cezary Wiśniewski ve svém deníku:

Nikdy nezapomenu, jak jsme čekali, že tou ulicí přijde děl-nická třída, že se dají do pohybu mnohatisícové posádky. A ne-dělo se nic, nepatrný pohyb, sem tam se mihne lidská postavič-ka, občas hlídka, občas obrněný vůz, nějaké auto, Marchlewské-ho ulicí zřídka tramvaje, dost prázdné, a autobusy. Zírali jsme se na to dlouho a úplně jsme klesali na mysli: ten obraz říkal, že Solidarita byla během několika hodin rozdrcena.C. Wiśniewski, deník ze sbírek Opozičního archivu SK

Norský král Olaf V. ve svém novoročním

projevu:

Víme, že polský národ trpí nejen v důsledku politických událostí ve své zemi, ale také kvůli ne-dostatku potravin během temné a mrazivé zimy. V této situaci bychom měli našim polským přáte-lům prokázat soucit a podporu. Zahájili jsme již naši akci na pomoc […] Vroucně apeluji na nor-ské ženy a muže, abychom ten zažehnutý plamen udržovali tak dlouho, jak bude zapotřebí.Oslo, 31. prosince 1981

Kultura, č. 3, Paříž 1982

Prezident USA Ronald Reagan ve filmu Kéž

by Polsko bylo Polskem:

Polský národ se pyšní dlouhou tradicí spo-čívající ve víře a svobodě, kterou žádná síla, ať již vnitřní či vnější, nedokáže zničit. Dnes toho-to nezlomného ducha symbolizuje Solidarita – polský nezávislý odborový svaz. […] Solidarita je symbolem boje skutečných dělníků za základní lidská a hospodářská práva v tzv. dělnickém stá-tě. Za právo na práci a čerpání z jejích výsledků, za právo shromažďovací, stávkové a za svobodu slova. Pokojné aktivity Solidarity narazily na bru-tální represe. V Polsku se rozhostila temná noc tyranie. Terčem těchto represí je sice Solidarita, nicméně představitelé moci tím, že ji napadají, napadají celý národ.„Archiwa Stanu Wojennego” [Archivy výjimečného stavu], č. 3/1999

Stockholm, 13. prosince 1981. Demonstrace proti vyhlášení výjimečného stavu v Polsku. Foto: Peter Anderson

Švédský plakát „Na pomoc!”. Archiv SK

Gdaňsk, přibližně 24. prosince 1981. Vykládání pomoci z Nizozemska určené polským občanům před kostelem sv. Brigity. Foto: Leszek Pękalski / SK

Vyhlášení výjimečného stavu v Polsku naráží na

odpor veřejného mínění po celém světě. V mnoha

zemích probíhají v následujících týdnech masové

demonstrace na protest proti tomuto kroku. 31.

ledna 1982 vysílají televizní stanice v USA a v zá-

padní Evropě film Kéž by Polsko bylo Polskem, v němž

vystupuje řada významných politiků a známých os-

obností z oblasti kultury. Západní země organizují

pro obyvatele Polska potravinovou pomoc.

Situace po 13. prosinci 1981.

POMOC ZE ZÁPADU

Wiktor Kulerski (ukrývající se místopředseda

mazovské Solidarity) v textu Třetí možnost:

Nezbytné není ani tak vytvořit „podzemní stát“, jako spíše zorganizovat se jako „podzemní společnost“. Tedy nikoli centrální středisko a vůči němu úplná disciplína, nýbrž decentralizované hnutí, neformální, skládající se z na sobě nezá-vislých, volně propojených skupin, sdružení, vý-borů atd. s velkou samostatností a svobodou rozhodování. Tyto jednotky by musely zajistit stálou a účinnou pomoc všem lidem pronásle-dovaným státním aparátem, rozvinout cirkulaci nezávislých informací a svobodných myšlenek, vytvořit síť společenských kontaktů a zajistit možnost sebevzdělávání a dovzdělávání; dávat morální a psychickou oporu.Varšava, březen 1982

Od třináctého do třináctého… [Od třináctého do třináctého…], Londýn 1983

Ludmiła Niedbalska (filmová režisérka)

ve svém deníku:

„Hovoří rozhlasová stanice Solidarita! VKV, frekvence 70,1 MHz, ve 21 hodin, celkem osm minut – a bez rušení! Relace byla velmi dobře srozumitelná. Výzva k blikání světlem; v přípa-dě dobré srozumitelnosti bliknout třikrát, v pří-padě průměrné – dvakrát, špatné – jednou. Ná-sleduje informace o počtu internovaných (přes 4 tisíce), zbitých a pronásledovaných a balada o hornících [stávkujících] v dole Piast.

Připravovali jsme se k poslechu Rádia „S“. Na-chystali jsme si magnetofony, asi stokrát jsme vše vyzkoušeli a pak už jen nesmírná radost! Všichni na našem poschodí všemu dobře rozuměli. Sou-sedé blikají za okny. V mračnu těch oken jich vět-šina bliká – to jsou naši! Běžíme se dívat na opač-nou stranu domu – i tam to bliká! Od začátku vý-jimečného stavu, a dost možná ještě o něco déle, člověk neviděl tolik šťastných lidí najednou.

Byla to neobyčejná vzpruha plná radosti a naděje.Varšava, 12. dubna 1982

L. Niedbalska, deník ze sbírek Opozičního archivu SK

Leták komentující vyhlášení výjimečného stavu. Archiv SK

Leták s heslem „Solidarita zvítězí“. Archiv SK

Některé z titulů podzemního opozičního tisku vydávané za výjimečného stavu. Archiv SK

Grafika – abeceda napsaná písmem inspirovaným logem Solidarity. Autor: Piotr Młodożeniec / Archiv SK

Tajná tiskárna za výjimečného stavu. Tváře lidí jsou maskovány za účelem znemožnění identifikace Státní bezpečností. Foto: Piotr Jaxa Kwiatkowski / Forum

Situace po 13. prosinci 1981.

„PODZEMNÍ“ SOLIDARITA

Vyhlášení výjimečného stavu, jež účinně zmaři-

lo předchozí pokusy o demokratizaci Polska, však

nepřineslo ukončení občanského odporu vůči reži-

mu. Vůdci Solidarity, kterým se podařilo vyhnout

uvěznění, vyzývají k vytvoření tzv. „podzemního

státu“.

Bogdan Lis (jeden ze skrývajících se předáků podzemního hnutí „S“) s novinami, v nichž byl zveřejněn jeho zatykač. Foto: Nadace Fundacja Centrum „Solidarności” v Gdaňsku

Obyvatel města Lubin:

Když jsem procházel kolem pošty, míjel jsem pořádkovou hlídku, která šla vcelku klidně, neboť na ně nikdo neútočil. Když se pak ozvaly výstřely, byl jsem přesvědčen, že se střílí „slepými“, a dokonce i poté, co jsem zaslechl křik a uviděl člověka kácejícího se k zemi, tak jsem si pořád myslel, že třeba jen za-kopnul. Překvapeně jsem sledoval košili, která se barvila do ruda. Všiml jsem si, jak jeden člen hlídky vyměňuje zásobník – tak to byl on?! Šlo o úkladnou, chladně vykalkulovanou vraždu.Lubin, 31. srpna 1982

W stanie [Za stavu], Varšava 1991

31. srpna 1982, v den druhého výročí uzavření

gdaňských dohod, probíhají v celé zemi násilné ma-

nifestace a střety s oddíly pořádkových sil (ZOMO).

Milicionáři v tento den použijí zbraně nabité ost-

rým střelivem, což vede k několika obětem na ži-

votech.

8. října 1982 je na základě zvláštního zákona schvá-

leného Sejmem a díky oslabenému společenskému

odporu Solidarita formálně rozpuštěna.

Lubin, 31. srpna 1982. Pokus o oživování smrtelně zraněného Michała Adamowicze. Foto: Krzysztof Raczkowiak

Vratislav, 31. srpna 1982. Demonstrace při příležitosti druhého výročí uzavření srpnových dohod. Foto: SK

Varšava, 31. srpna 1982. Příslušníci pořádkových jednotek ZOMO střílejí do demonstrantů na Hradním náměstí za pomoci plynových nábojnic. Foto: Aleksander Jałosiński / SK

Zbigniew Bujak (člen opozičního vedení „S”):

Přicházely v úvahu celkem čtyři varianty průběhu demonstrace, a to v zá-vislosti na počtu lidí, na míře jejich odhodlání a úspěšnosti v kladení odporu příslušníkům jednotek ZOMO. Jediná šance spočívala v tom, že dav demon-strantů rozežene milicionáře – a právě na to jsme vsadili. […] Věděl jsem, že 31. srpna se rozhodne o osudu nezávislých odborů. Režimní štáb spojených „pořádkových sil“ ve Varšavě došel k názoru, že si poradí s davem nejvýše 30 tisíc lidí, ale s více účastníky už ne. Manifestantů však nakonec dorazilo od-hadem jen zhruba 15 tisíc, takže o dost málo na to, aby se Solidaritu podařilo za chránit!Varšava

M. Łopiński, M. Moskit, M. Wilk, Konspira…, Gdaňsk 1989

31. srpen 1982. VÝROČÍ

SRPNOVÝCH UDÁLOSTÍ

Jan Pavel II. ve svém kázání na Stadionu

Desetiletí:

Jde o vyzrálý vzájemný soulad života náro-da a státu, v němž budou respektována základ-ní lidská práva. Jedině morální vítězství dokáže společnost vyvést z roztříštěnosti a navrátit mu ztracenou jednotu. Takovýto soulad může být současně vítězstvím vládnoucích i ovládaných. Je k němu potřeba dojít cestou vzájemného di-alogu a dohody, jediným způsobem, jenž náro-du dovolí plně čerpat z občanských svobod. Varšava, 17. června 1983

Pielgrzymki do Ojczyzny… [Poutě do vlasti…]

Zbigniew Bujak v opozičním týdeníku

„Tygodnik Mazowsze”:

Během celé papežské návštěvy se místa se-tkání milionů lidí s papežem proměňovala v en-klávy svobody, jež se stávaly svědectvím skuteč-né tváře polské společnosti. Tam všude, ve všech skandovaných sloganech, písních i na transpa-rentech, byla přítomna Solidarita. Je faktem, že – navzdory po mnoho měsíců trvajícímu proná-sledování a represi – zůstala Solidarita všeobec-ným symbolem společenských tužeb a ambicí a že má stále obrovský význam. Varšava, 11. července 1983

„Tygodnik Mazowsze” č. 57, 1983

Krakov, 23. června 1983. Jan Pavel II. na letišti bezprostředně před odletem do Vatikánu. Foto: Stanisław Markowski

Krakov, 22. června 1983. Transparent Solidarity během papežské mše. Foto: Stanisław Markowski

Ve dnech 16.–23. června 1983 přijíždí Jan Pavel II.

na druhou návštěvu Polska. Jeho přítomnost pod-

nítí odpor Poláků proti absurdní realitě zavedené

komunistickými vládci.

Červen 1983. DRUHÁ PAPEŽSKÁ

NÁVŠTĚVA

Z deníku Teresy Konarské:

Opravdová euforie. Na ulici člověk potkává usmívající se lidi. V obchodech dnes spolu zase mluvíme, což je poslední dobou málo vídaný jev; jindy se bojíme jeden druhého, navzájem se podezíravě prohlížíme. Teď se však na sebe ve frontě či v tržnici lidé usmívají a občas na sebe i významně mrknou. Vida, co dokáže jedna dob-rá zpráva!

Milý Bože! Jak jen jsme takovou špetku rado-sti a úsměvu potřebovali! Už jsme na něco po-dobného docela zapomněli… Toho pochmur-ného 13. prosince nad námi pohaslo slunce… Ale dnes se znenadání objevil úzký paprsek světla.Varšava, 5. října 1983

T. Konarska, deník…

5. října 1983 přichází zpráva, že Lech Wałęsa se

stává nositelem Nobelovy ceny míru. Pro polský

„podzemní stát“ se tato událost, proti níž vznáší

vláda PLR oficiální protest, stává vyjádřením ob-

rovské podpory. Wałęsa se z obavy, že by nemusel

být vpuštěn zpět do Polska, rozhoduje, že ocenění

v prosinci raději osobně nepřebere.

Titulní strana amerického týdeníku Newsweek ze dne 17. října 1983. Archiv SK

Oslo, 10. prosince 1983. Manželka a syn Lecha Wałęsy přebírají jeho jménem Nobelovu cenu za mír. Foto: PAP

Gdaňsk, 1. května 1983. Jednotky ZOMO rozhánějí nezávislou manifestaci. Foto: Bogusław Nieznalski / SK

Podzim 1983. NOBELOVA CENA PRO

LECHA WAŁĘSU

Lech Wałęsa ve své nobelovské přednášce,

kterou přečetl Bohdan Cywiński:

Přijímám tuto cenu s veškerou úctou k jejímu významu a zároveň s pocitem, že nebyla uděle-na mně osobně, ale že je to cena pro Solidaritu, pro lidi a věci, za které jsme bojovali a bojujeme v duchu míru a spravedlnosti. […]

Polská zkušenost, kterou Nobelova cena ukazuje v plném světle, je zkušenost těžká, dra-matická. Věřím však, že je to zkušenost směřující do budoucnosti.Oslo, 11. prosince 1983

L. Biernacki, Kronika Solidarności… [Kronika Solidarity], Sopoty 2000

19. října 1984 členové Státní bezpečnosti (Służba

Bezpieczeństwa, SB) unášejí a následně zavraždí

kněze Jerzyho Popiełuszka, charismatického du-

chovního hnutí Solidarita. Jeho pohřeb 3. listopa-

du ve Varšavě se stává obrovskou manifestací od-

poru vůči komunistickému teroru.

Varšava, 26. srpna 1984. P. Jerzy Popiełuszko. Foto: Erazm Ciołek

Varšava, 3. listopadu 1984. Pohřeb kněze Jerzyho Popiełuszka. Foto: Jerzy Kośnik / Fotonova

Varšava, 2. listopadu 1984. Noční vigilie před pohřbem P. Popiełuszka před kostelem sv. Stanisława Kostky. Foto: Maciej Macierzyński / Reporter

P. Jerzy Popiełuszko v posledním kázání

před svou smrtí:

Usilovat o porážku zla za pomoci dobra zna-mená zachovávat věrnost pravdě. Pravda je ne-smírně křehký rys našeho myšlení. Touhu po pravdě člověku vštěpil sám Pánbůh. A právě od-tud se v člověku bere touha po pravdě a odmí-tání lži. Pravda, podobně jako spravedlnost, je spojena s láskou, a lásce je nutné přinášet oběti. Skutečná láska je láska obětavá, tedy taková, co musí nezbytně klást oběti. […]

Povinností každého křesťana je stát si za pravdou i za cenu velkých obětí, neboť za prav-du se platí. Jen plevy jsou bezcenné. Zato za pšeničné zrnko pravdy je občas nutné zaplatit nějakou tu cenu.Bydhošť, 19. října 1984

L. Biernacki, Kronika „Solidarności”… [Kronika Solidarity…]

Andrzej Szczypiorski (spisovatel):

Neuvěřitelné davy, stovky tisíc, stovky tisíc… Při cestě autobusem jsem na silnicích viděl celé kolony chodců směřujících ke čtvrti Żoliborz. Za viaduktem Gdaňského nádraží se autobus pro-díral jen s nejvyšším úsilím. Lidé kráčeli s trans-parenty Solidarity, soustředění, tiší, plní odhod-lání.Varšava, 3. listopadu 1984

A. Szczypiorski, Z notatnika stanu rzeczy [Ze zápisníku stavu věcí], Poznaň 1989

Podzim 1984. SMRT PÁTERA POPIEŁUSZKA

11. září 1986 je vyhlášena amnestie pro všechny

uvězněné opoziční aktivisty obžalované z konspi-

race, včetně uvězněných vůdců Solidarity. Od to-

hoto okamžiku – na rozdíl od všech předchozích

amnestií následujících po 13. prosinci 1981 – již

nepřijdou žádná další okamžitá uvěznění. Členové

„S“ začínají zakládat oficiální struktury

Varšava, 12. září 1986. Čekání na amnestované před věznicí na Rakowiecké ulici. Foto: Czarek Sokołowski / AP

Září 1986. KONEC REPRESÍ

Mieczysław F. Rakowski (člen Ústředního výboru

Polské sjednocené dělnické strany) ve svém deníku:

Bylo rozhodnuto o propuštění všech „nekri-minálních“, neboli politických vězňů. Tedy také Bujaka, Frasyniuka, Moczulského. Byl to můj návrh, který jsem předložil před čtyřmi měsíci. Mluvil jsem o tom s Jaruzelským a Kiszczakem. Domníval jsem se, že je to nezbytný krok, pokud chceme překonat tvrdý postoj USA, který bloku-je mnoho věcí, a také pokud chceme odstranit z propagandy Západu stálý motiv, jakým jsou političtí vězňové. Považuji přijatá rozhodnutí za mimořádně důležitá.Varšava, 11. září 1986

M.F. Rakowski, Dzienniki polityczne 1984–1986 [Politické deníky 1984–1986], Varšava 2005

Bogdan Borusewicz (jeden z vůdců Solidarity,

propuštěný v září 1986):

Když jsem se dozvěděl, že byla vyhlášena amnestie, hned jsem věděl, že vládní moc ustu-puje. Ta amnestie se ve skutečnosti týkala jen zhruba šestnácti lidí. Z vězení propustili celé opoziční vedení. Pro mě to byla znamení toho, že uznali svou politickou prohru. Museli si přece uvědomovat, že se znovu zaktivizujeme. Myslel jsem si, že za tím bude nějaký politický tah. Ale nebyl. E. Szczesiak, Borusewicz: Jak runął mur… [Jak padla zeď…], Varšava 2005

Bogdan Lis (jeden z vůdců Solidarity, propuštěný

v září 1986):

Zahajujeme novou etapu přechodu, s vel-kým rizikem, od konspirace k veřejnému dělání toho, co se doposud dělalo v ilegalitě. Dívám se do budoucnosti velmi rezervovaně. Je to začá-tek procesu.Gdaňsk, 30. září 1986

J. Jankowska, Portrety niedokończone… [Nedokončené portréty…]

Varšava, 19. září 1986. Oslava v bytě Jacka Kuroně u příležitosti vyhlášení amnestie, uspořádaná na počest 10. výročí založení KOR. V popředí Jacek Kuroń a Aniela Steinsbergowa. Foto: Erazm Ciołek

Gdaňsk, 1986. Nápis na zdi: „Propusťte Borusewicze” (tj. jednoho z vůdců hnutí „S“, uvězněného v lednu 1986). Foto: SK

Nástěnná kresba. Foto: NAF Dementi

Uprostřed všeobecné společenské strnulos-

ti se v roce 1987 objevuje – nejprve ve Vratislavi

a později i v dalších polských městech – tzv. Oran-

žová Alternativa vedená Waldemarem„Majorem”

Fydrychem. Vysmívá se realitě života v komunis-

mu v jeho finální, absurdní podobě. Své aktivity

zintenzivňují i další alternativní skupiny, mj. paci-

fistické a ekologické hnutí Ruch „Wolność i Pokój”

[Hnutí „Svoboda a mír“].

Z očitého svědectví účastníka happeningu:

Majora spolu s několika dalšími zavřeli do vozu, který teď někdo zvenčí otevřel. Major vy-skakuje ven a rozhazuje bonbóny. Milicionáři ho však dostihnou a znovu ho nacpou do antonu. Další vozy se také začínají plnit lidmi. […]

– „Kdo je to?“ ptá se hlas z velitelství.– „Trpaslíci. […]“– „Cože, copak jste se zbláznili?“ křičí zasko-

čený hlas z velitelství.– „Ne, nezbláznili, po ulici opravdu chodí tr-

paslíci. Zadrželi jsme je.“– „Poslyšte, kolik jste toho dnes vypili?“– „Ne, my jsme nic nepili.“– „Tak jak to, že vidíte trpaslíky?“.

Vratislav, 1. června 1987

Pomarańczowa Alternatywa…[Oranžová Alternativa…]

Z letáku Oranžové Alternativy před

happeningem V předvečer VŘSR:

Soudruzi, je na čase prolomit pasivitu li-dových mas. Začněte slavit Předvečer VŘSR! […] Soudruhu, obleč se do sváteční rudé barvy. Vez-mi si červené boty a červenou čepici a šálu. Po-kud nevlastníš ani červenou pásku či jinou sou-část šatníku, vypůjč si od sousedky červenou kabelku. Pokud nemáš červenou vlajku – v kraj-ním případě si nalakuj na červenou nehty. Jestli-že nic červeného nemáš, kup si alespoň bagetu s kečupem.Vratislav, podzim 1987

Pomarańczowa Alternatywa…[Oranžová Alternativa…]

Vratislav, 1. června 1988. „Trpaslík” na střeše policejního vozu během happeningu u příležitosti Dne dětí. Foto: NAF Dementi

Trpaslík – symbol Oranžové Alternativy – namalovaný na zdi. Foto: Tomasz Sikorski

Leták Oranžové Alternativy z roku 1987. Archiv Oranžové Alternativy

1987. ORANŽOVÁ ALTERNATIVA

Z letáku Oranžové Alternativy před

happeningem „Trpaslíci v PLR”:

V PLR nejsou trpaslíci něčím odosobněným, objevují se zde často a […] 1. června budou k vi-dění i na Svídnické ulici ve Vratislavi. Trpaslík se klidně může stát velkým patronem a příznivcem 2. etapy hospodářské reformy. Někteří dokonce tvrdí, že trpaslík může být sám důsledkem této reformy. […] Ať žije surrealismus!Vratislav, květen 1987

Pomarańczowa Alternatywa. Rewolucja krasnoludków, [Oranžová Alternativa. Trpasličí revoluce], Varšava 2007

Alojzy Szablewski (vůdce „S” v gdaňských

loděnicích, předák květnové stávky):

Květnová stávka měla spontánní charakter. […] Z počátku se jí účastnily zhruba čtyři stov-ky lidí, hlavně mladých. Co to ale bylo za sílu?! Pomyslel jsem si: tak, teď přijede milice, mladí se rozutečou a mě chytí, protože já už nesvedu tak rychle utíkat. […] Napadaly mě různé věci, třeba: proč bych se měl ke stávce připojit, pak to nevyjde, půjdu do vězení a manželka bude mít znova starosti. Rozum mi přikazoval: „Nechoď tam“. Ale kdybych tam nešel, mladí si řeknou: „Tak hezké měl řeči, ale když přišlo na věc, sku-tek utek – nepřišel.“ Byla to otázka cti.Gdaňsk

Nie ma wolności bez „Solidarności” [Bez „Solidarity” není svobody], Gdaňsk 2008

Z prohlášení Mezipodnikového stávkového

výboru:

Důrazně prohlašujeme, že za ekonomické, sociální a další důsledky stávky je zodpovědná vláda. Ta vláda, která se nazývá dělnickou, a při-tom zachází se stávkujícími dělníky arogantně a s pohrdáním. Avšak stávkující se přece doža-dují pouze základních lidských a zaměstnanec-kých práv. […] Cítíme se hluboce zodpovědní za osudy naší země […] a proto ještě jednou vyzý-váme vládu k zahájení rozhovorů.“Štětín, 23. srpna 1988

„Biuletyn strajkowy“ [Stávkový bulletin], Štětín č. 6/1988

V květnu 1988 vypukají v Polsku hospodářské stáv-

ky. Další stávková vlna, doprovázená čím dál hlasi-

tějšími politickými slogany, proběhne celou zemí

v srpnu. Rozsah protestů je sice mnohem menší

než v roce 1980, nicméně již samotná připomín-

ka někdejší síly hnutí Solidarita stačí k tomu, aby

představitele státní moci přiměla k zahájení jed-

nání s opozicí.

Jastrzębie-Zdrój, srpen 1988. Stávka v Dole „Manifest Lipcowy“ (Červencový manifest). Foto: Wojciech Druszcz

Gdaňsk, květen 1988. Hlavní brána gdaňských loděnic s cedulí, na níž jsou sepsány požadavky dělníků. Foto: Leszek Biernacki

Gdaňské loděnice, srpen 1988. Stávkující dělníci. Foto: NAF Dementi

Květen a srpen 1988. STÁVKOVÉ VLNY

31. srpna 1988 jsou zahájeny rozhovory mezi opo-

zičními vůdci a zástupci moci. V následujících měsí-

cích probíhají vzájemná vyjednávání s představite-

li katolické církve v roli zprostředkovatelů, jež mají

připravit půdu pro diskuse u tzv. Kulatého stolu;

tyto rozhovory se čas od času snaží oficiální místa

násilně přerušit.

30. listopadu 1988 se uskutečňuje televizní debata

Lecha Wałęsy se šéfem režimního odborového sva-

zu (OPZZ) Alfredem Miodowiczem; jedná se o prv-

ní oficiální veřejné vystoupení lídra podzemního

hnutí „S“ od vyhlášení výjimečného stavu.

Varšava, 30. listopadu 1988. Televizní debata Lecha Wałęsy a Alfreda Miodowicze. Foto: Grzegorz Rogiński / Reporter

Magdalenka u Varšavy. Jednání mezi zástupci vlády a opozice. Na fotografii: Lech Kaczyński, Bronisław Geremek, Stanisław Ciosek. Foto: Łaski Collection / East News

Varšava. Demonstrace Solidarity. Nápis na transparentu: „Solidarita žije“. Foto: SK

Podzim 1988. NA CESTĚ K DOHODĚ

Lech Wałęsa – prohlášení po jednáních

s ministrem vnitra generálem Czesławem

Kiszczakem:

V průběhu tohoto setkání jsem zmínil mo-mentálně nejdůležitější téma: cesty vedoucí k pluralizaci odborového hnutí, včetně pozice Solidarity. Druhá strana deklarovala, že všech-ny otázky spjaté s odbory budou projednávány u kulatého stolu.Varšava, 31. srpna 1988

T. Tabako, Strajk 88 [Stávka 88], Varšava 1992

Mieczysław F. Rakowski (předseda vlády)

o debatě Wałęsa–Miodowicz ve svém

deníku:

Postupem času se dalo vypozorovat, že Wałę-sa získává drtivou převahu. Ovládal se, používal přesné formulace a srozumitelné a přesvědčivé argumenty. Miodowicz mohl na řadu z nich rea-govat, kdyby chtěl, ale neudělal to. Celou dobu byl v defenzívě a neustále opakoval prakticky jedinou tezi – totiž, že v jednom podniku musí fungovat jen jeden odborový svaz. Je nade vší pochybnost, že po této debatě se Wałęsova po-zice v Polsku značně posílí. […]

Po skončení pořadu jsem zatelefonoval W[oj-ciechu] J[aruzelskému]. Byl vzteky bez sebe. […] Miodowicz v podstatě nastolil novou vnitropo-litickou situaci.Varšava, 30. listopadu 1988

M.F. Rakowski: Dzienniki polityczne 1987–1990 [Politické deníky 1987–1990], Varšava 2005

Tomasz Jastrun (básník):

Generál Kiszczak stál na vrcholu schodiš-tě v Radziwiłłowském paláci, kde vítal příchozí, z nichž řada vypadala, že na ně byl buď právě stažen zatykač, nebo že se jim případně podaři-lo uniknout honičce za účasti desítek vozů a sto-vek pronásledovatelů, jimž osobně velel tento usmívající se generál. […]

Ale on opravdovou upřímností srdečně tisk-nul další a další dlaně, a obzvláště přátelsky se zdravil s Jackem Kuroněm, což vzápětí potvr-dil i slovně. Snad jen Zbyszek Bujak tak prožíval opravdové vnitřní drama. […] Nepodat ruku ge-nerálovi se mu zdálo jako blbý nápad, podat ji taky nebylo nejlepší, no ale když už sem přišel… nakonec ji tedy podal, nicméně se zjevným úsi-lím, jako kdyby v dlani zvedal obrovské břímě.Varšava, 6. února 1989

W. Charłamp, Dziennik zewnętrzny [Deník psaný zvenčí], Kultura, č. 5, Paříž 1989

V období mezi 6. únorem a 5. dubnem 1989 probí-

hají ve Varšavě jednání u tzv. Kulatého stolu, bě-

hem nichž zástupci opozičních a vládních kruhů

připravují plány politických, ekonomických a spo-

lečenských reforem. Nejvýznamnějším rozhodnu-

tím, které zde padne, je souhlas státních předsta-

vitelů s uspořádáním částečně svobodných voleb

do Sejmu (s podílem 35 % poslaneckých mandátů)

a vznik Senátu, do nějž se uskuteční zcela svobod-

né volby kandidátů. Dalším výsledkem je opětov-

ná legalizace Solidarity.

Varšava, 5. dubna 1989. Janusz Reykowski za vládní představitele a Bronisław Geremek za hnutí Solidarita podepisují závěrečnou dohodu o politických reformách. Foto: Erazm Ciołek

Varšava, 6. února 1989. Lech Wałęsa a Tadeusz Mazowiecki jdou na zahájení jednání u Kulatého stolu. Foto: Erazm Ciołek

Únor–duben 1989. KULAT Ý STŮL

Varšava, 6. února 1989. Zahájení jednání u Kulatého stolu. Foto: Erazm Ciołek

Lech Wałęsa – proslov na závěr jednání:

Uvědomujeme si, že jednání kulatého sto-lu nesplnila všechna očekávání. To ani nemoh-la. Musím přesto zdůraznit, že poprvé při na-šich jednání byla klíčová síla argumentů, nikoli síla jako argument. To je dobré znamení do bu-doucna. Myslím si, že jednání kulatého stolu se mohou stát začátkem cesty k demokratickému a svobodnému Polsku.Varšava, 5. dubna 1989

„Trybuna Ludu” č. 81, 6. dubna 1989

Z textu dohod u Kulatého stolu:

Politický kompromis různorodých sil […] umožňuje uskutečnění společného cíle: nezá-vislého, svrchovaného, za pomoci rovnopráv-ných spojenců zabezpečeného, demokratické-ho a hospodářsky silného Polska.Varšava, 5. dubna 1989

Okrągły Stół. Dokumenty i materiały… [Kulatý stůl. Dokumenty a materiály…], Varšava 2004

V předvolební kampani v květnu 1989 se svádí boj,

v němž jde o mnoho. Začínají legálně vycházet

(stále ještě cenzurovaná) opoziční periodika a ce-

lou zemi pokrývají volební plakáty opozičních kan-

didátů s Lechem Wałęsou.

Varšava, 2. června 1989. První vydání obnoveného „Tygodniku Solidarność” (Týdeníku Solidarita). Foto: Chris Niedenthal / ForumVolební plakát Solidarity s Jane Fondovou.

Foto: Jerzy Kośnik / Fotonova

Jaro 1989. PŘEDVOLEBNÍ KAMPAŇL

Volební plakát Solidarity s heslem: „Nezaspi, jinak tě přehlasují“. Archiv SK

Jaro 1989. Předvolební kampaň. Foto: NAF Dementi

Z volebního programu Občanského výboru

Solidarita (Komitet Obywatelski „Solidarność“):

Vyzýváme všechny k účasti ve volbách pro-to, že jsme si vědomi zisku, jehož může Polsko dosáhnout díky účasti nezávislých sil v Sejmu a v Senátu. Je to důležitá šance jak pro budouc-nost, tak i pro dnešek.

[…] Při naší volební kandidatuře nezavíráme oči před i nadále nedemokratickým charakte-rem systému vládnutí v zemi, a ani jej nijak ne-hodláme ospravedlňovat. Chceme tento systém měnit a docílit toho hodláme řadou postupných změn, včetně využití parlamentních metod. Na-stolení možnosti omezené účasti v parlamen-tu není ze strany státní moci milostivý krok, leč znovunavrácení národu toho, co mu patří.

[…] Naším cílem je svrchovanost národa a nezávislost země, reforma republiky.Varšava, duben 1989

Komitet Obywatelski przy Przewodniczącym NSZZ „Solidarność” Lechu Wałęsie… [Občanský výbor vůdce NSOS Solidarita Lecha Wałęsy…], Varšava 2006

Hanna Skarżanka (herečka)

Chci pomoci Solidaritě, se kterou jsem spja-tá od počátku. […] Je dojemné mluvit s těmi starými lidmi, kteří se chodí ptát, koho na vo-lebním lístku škrtnout a koho volit. […] Lidé se opět začínají dobře cítit, objevuje se vzájemná laskavost, nezištnost. Varšava, 9. května 1989

Gazeta Wybocza, č. 2, 9. května 1989

Józefa Radzymińska (spisovatelka) – úryvek

z deníku:

Na druhém televizním programu dávali poz-dě v noci volební pořad Solidarity se skvělými proslovy Wałęsy a Geremka. (…) Pořad byl ne-uvěřitelný už jenom kvůli tomu, že mohli svo-bodně říkat, co chtějí – pro náš po 45 let terori-zovaný národ je to úžasný krok vpřed!Varšava, 10. května 1989

J. Radzymińska, deník…

Vratislav (Wrocław), 9. června 1989. Nápis upozorňující na masakr na Náměstí Nebeského klidu: „Podívejte na Čínu“. Foto: NAF Dementi

Nejproslulejší volební plakát Solidarity s motivem z filmu V pravé poledne. Autor: Tomasz Sarnecki / Archiv SK

4. červen 1989. VOLBY

Titulní strana opozičních novin „Gazeta Wyborcza“ (doslova: „Volební noviny“) ze dne 7. června 1989

New York, 4. června 1989. Zástup lidí čekajících na volební hlasování před polským konzulátem. Foto: Jerzy Patoczka

Zbigniew Ferczyk (opoziční aktivista):

Rozdělili jsme se do skupin a po půlnoci jsme začali shromažďovat protokoly volebních ko-misí. Prvním zprávám jsme nemohli ani uvěřit. Postupem času byla již ohromná převaha Soli-darity jistá. Náramná radost a uvolnění. Zděšení v táboře našich soupeřů. Snažili se to zakrývat nuceným úsměvem a neupřímnými gratulace-mi. To jsme ještě nevěděli, jaké jsou výsledky v našich okrscích a v celé zemi. Zakrátko to bylo jasné – získali jsme vše, co jen šlo. Byl to velký úspěch, ohromná satisfakce.Nowa Huta, noc ze 4. na 5. června 1989

Wybory ‘89 w Krakowie… [Volby ´89 v Krakově…], Krakov 1999

Jerzy Urban (mluvčí vlády):

Následující ráno po volbách jsem byl pozván na zasedání politbyra. Czarzasty, náš člověk zod-povědný za předvolební kampaň, který se ještě předchozí den obával, aby vítězství Polské sjed-nocené dělnické strany nebylo příliš drtivé, oko-mentoval výsledky jako „masakr“.

Napsal jsem na list papíru text prohlášení o prohraných volbách a akceptování jejich vý-sledků a podal ho Jaruzelskému. Jaruzelski to nahlas přečetl a teprve pak jsem zažil největší šok. Jaruzelski se zeptal, jestli k tomu má někdo nějaké námitky. Ale nikdo žádné neměl. Předání moci tedy proběhlo zcela bez diskuse.Varšava, 5. června 1989

T. Torańska, Byli, Varšava 2006

Volby, které probíhají 4. června 1989, přinesou

Solidaritě drtivé vítězství. Opozice nakonec získá

celou „svobodnou“ část poslaneckých mandátů

v Sejmu a takřka všechna křesla v Senátu, až na

jedno jediné. Voliči masově odmítají tzv. „národní

kandidátku“ se jmény čelných komunistických po-

litiků. Polská sjednocená dělnická strana s čím dál

slábnoucí pozicí uznává svou porážku.

Ve stejný den na náměstí Nebeského klidu v Pe-

kingu zmasakruje armáda účastníky studentských

protestů, kteří se dožadují politických reforem

v Číně. Umírá zde několik tisíc lidí.

Bronisław Geremek (opoziční předák):

Červnové volby dokázaly něco, co bylo všem zřejmé, ale dosud empirický nepotvrzené – že komunisté nemají žádné zázemí a u moci se drží pouze dějinnou setrvačností, která se opí-rá o iluzi násilí. Výsledky voleb, zapsané pomocí reálných čísel, představovaly bod zvratu v uva-žování o Evropě, protože umožňovaly přechod od méně či více povedených spekulací k analý-ze faktů.Geremek odpowiada, Żakowski pyta. Rok 1989 (Geremek odpovídá, Żakowski se ptá. Rok 1989), Varšava 1990

Povolební leták se sloganem „Děkujeme“ a kresbou budovy Sejmu vepsanými do nápisu „Solidarita“. Archiv SK

Zoltán Byró (mluvčí opozičního

Demokratického fóra) po prvním dni jednání

Trojúhelníkového stolu:

Maďarsko nyní žije snem o svobodných vol-bách. […] Trvám na svém názoru, že volby by se měly konat ještě v omto roce. Rozhodovat musí nikoli zájmy strany, ale zájmy země. […] Jestli-že náš stát potřebuje parlament zvolený ve svo-bodných volbách a vládu vzniklou na tomto zá-kladě, legální a lidem schválenou, pak se volby musí uskutečnit co nejdříve.Budapešť, 13. června 1989

„Gazeta Wybocza”, č. 28, 15. června 1989

Viktor Orbán (lídr opozičního svazu Fidesz)

v projevu na Náměstí Hrdinů:

Pakliže uvěříme své duši a své vlastní síle, pak můžeme učinit přítrž komunistické diktatuře, pakliže jsme dostatečně odhodlaní, pak může-me přinutit stranu k vyhlášení svobodných vo-leb, a pakliže nezahodíme ideály z roku 1956, pak si budeme moci zvolit vládu, která začne jednat s Rusy o urychleném odsunu jejich vojsk. Sliby komunistů nás neuspokojí, musíme vše dovést do takového stavu, aby vládnoucí strana, přes-tože by to nejraději udělala, nemohla vůči nám použít sílu.Budapešť, 16. června 1989

„Magyar Nemzet” ze dne 17. června 1989

Okolí Šoproně, 19. srpna 1989. Uprchlíci z NDR překračují maďarsko-rakouskou hranici směrem na Západ. Foto: Herbert Knossowski / Reuters/Forum

Maďarsko-rakouské pohraniční pásmo, září 1989. Maďarský voják stříhá zábrany z ostnatého drátu. Foto: Maďarský institut ve Varšavě

Maďarsko, červen 1989. TROJÚHELNÍKOVÝ STŮL

13. června 1989 dochází v Maďarsku k zaháje-

ní jednání mezi zástupci státní moci a opozice

u tzv. „Trojúhelníkového stolu“. Tři dny nato se

tisíce lidí účastní opakovaného, tentokrát již ofi-

ciálního pohřbu Imreho Nagye, hrdiny protiso-

větského povstání v roce 1956. 11. září otevírá

vláda hranice s Rakouskem, což mj. umožní ti-

sícům uprchlíků z NDR, aby se dostali na Západ.

18. září 1989 se rozhovory u Trojúhelníkového

stolu uzavírají podpisem návrhu zákona o vyhlá-

šení svobodných voleb, které nakonec proběhnou

25. března 1990 a přinesou vítězství demokratické

opozice.

Budapešť, červen 1989. Jednání u tzv. Trojúhelníkového stolu. Foto: Maďarský institut ve Varšavě

Vergilius Cepajtis (člen opozičního Sajudisu):

„Baltská cesta“ spočívá především v tom, že my, tři pobaltské země, se musíme společně vrá-tit do Evropy, od níž jsme byli brutálně odtrženi v letech 1939 a 1940. To je symbol naší jednoty a naší společné pobaltské cesty k nezávislosti, ke svobodě.Vilnius, Gediminasovo náměstí, 23. srpna 1989

B. Chrabota, Bałtycka droga [Baltská cesta], „Tygodnik Powszechny” č. 39/1989

Vytautas Landsbergis (lídr Sajudisu):

Dnešní akce symbolizuje především solida-ritu mezi pobaltskými národy, ale i mezi všemi utlačovanými. Je to náš společný úspěch. Řetěz od Gediminasovy věže ve Vilniusu až do věže Tompes v Tallinu je symbolem naši solidarity, která se v takovém rozsahu a významu neob-jevila se snad dosud nikde jinde. Byli bychom rádi, kdyby ta vlna příště dosáhla také do Varša-vy, Budapešti, možná i do Prahy.Vilnius, Gediminasovo náměstí, 23. srpna 1989

Bałtycka droga… [Baltská cesta…]

Vilnius, 23. srpna 1989. Pobaltský živý řetěz. Foto: Kęstutis Jankauskas, Algirdas Sabaliauskas / TASS

23. srpna 1989. Pobaltský živý řetěz. Foto: Algirdas Kayirys / Národní muzeum ve Vilniusu

23. srpna 1989 vytváří přibližně dva miliony Litev-

ců, Lotyšů a Estonců nepřerušený živý řetěz spoju-

jící Vilnius, Rigu a Tallinn. Tento protest se usku-

tečňuje v den 50. výročí uzavření paktu Ribben-

trop–Molotov, v jehož důsledku byly tři pobaltské

státy anektovány SSSR.

K projevům doprovázeným požadavky národní sa-

mostatnosti dochází během roku 1989 i v dalších

regionech SSSR. 9. dubna sovětské vojenské jed-

notky krvavě potlačují demonstraci v gruzínském

Tbilisi. V květnu se pak konají masové protikomu-

nistické demonstrace i v samotné Moskvě.

24. prosince 1989 prohlašuje Sjezd lidových de-

legátů během svého zasedání v Moskvě pakt Rib-

bentrop–Molotov za neplatný.

Pobaltské republiky. 23. SRPEN 1989

POBALTSKÝ ŽIVÝ ŘETĚZ

19. července 1989 zvolí polský parlament preziden-

tem Wojciecha Jaruzelského. 12. září je jmenována

vláda Tadeusze Mazowieckého, jednoho z nejzná-

mějších a všeobecně nejuznávanějších vůdců pol-

ské opozice. Mazowiecki tak vstupuje do historie

jako první nekomunistický předseda vlády v zóně

sovětského vlivu.

Ireneusz Sekuła (místopředseda vlády v poslední

komunistické vládě):

Vše završilo jmenování nekomunistického premiéra a koaliční vlády, v níž strana neměla už příliš silné postavení. A ukázalo se, že Sovětský svaz k tomu chtě nechtě dává svolení. To byl im-pulz, který urychlil události v ostatních zemích. Poskytl jim jistotu, určitou garanci, že když nein-tervenovali v Polsku, nebudou intervenovat ani jinde.Koniec epoki. Wywiady Maksymiliana Berezowskiego [Konec epochy. Rozhovory Maksymiliana Berezowského], Varšava 1991

Varšava, 12. září 1989. Předseda vlády Tadeusz Mazowiecki v polském Sejmu. Foto: Chris Niedenthal / Forum

Varšava, 12. září 1989. Generál Wojciech Jaruzelski v prezidentské lóži polského Sejmu. Foto: Krzysztof Wójcik / Forum

Léto 1989. „VÁŠ PREZIDENT,

NÁŠ PREMIÉR ”

Varšava, 30. června 1989. Studentská demonstrace na protest proti prezidentské kandidatuře generála Jaruzelského. Hesla na transparentech: „Pryč s komunisty!“ a „Pryč s Jaruzelským!“. Foto: Erazm Ciołek

Adam Michnik (opoziční aktivista a šéfredaktor

deníku Gazeta Wyborcza) v článku Váš prezident,

náš premiér:

Je nezbytné nalézt nové uspořádání, jehož podoba by byla přijatelná pro všechny hlavní politické síly. Uspořádání sice nové, nicméně zaručující kontinuitu. Takovým uspořádáním by mohla být dohoda, z níž bude vyplývat, že prezidentem se stane zvolený kandidát Polské sjednocené dělnické strany, zatímco premiér-ské křeslo a úkol vytvořit novou vládu připadne kandidátovi Solidarity. Takový prezident bude zárukou kontinuity vlády, mezinárodních smluv a spojeneckých dohod. Taková vláda obdrží mandát od naprosté většiny Poláků a zaručí dů-slednou reformu politického systému.Varšava, 3. července 1989

„Gazeta Wyborcza” č. 40 ze dne 3. července 1989

Günther Schabowski (člen vedení NDR) během

tiskové konference:

Dnes jsme se rozhodli přijmout opatření, které umožní každému občanovi NDR vycestovat přes hra-niční přechody z NDR. […] Je povoleno podat si žá-dost o soukromou zahraniční cestu, a to bez nutnosti předkládat doposud nezbytné doklady – zdůvodně-ní účelu cesty a prohlášení o příbuzných v zahraničí. Vydávání těchto povolení bude zahájeno již brzy. […] Občané mohou k vycestování do zahraničí za účelem stálého pobytu použít všechny hraniční přechody na hranici mezi NDR a SRN, případně se Západním Ber-línem.Východní Berlín, 9. listopadu 1989

H.-H. Hertle, Chronik des Mauerfalls, Berlín 1997

Annemarie (aktivistka organizace Demokracie nyní):

Nevěděli jsme, co se děje. Nemohli jsme tomu uvěřit. Můj manžel říká: „Jdeme na pivo na Kurfürsten-damm“ (v Západním Berlíně). Říkám mu: „Zblaznil ses? Jak? To přece nejde.“ Tak mi to vtloukli do hlavy: nesmí se to a konec. […] Jeli jsme k nejbližšímu přechodu, k Bornholmskému mostu. Z daleka bylo slyšet hluk, bouři radosti, davy proudily tímto směrem, někteří měli jenom kabáty přehozené přes pyžamo.Východní Berlín, 9. listopad 1989

„Tygodnik Solidarność”, č. 26/1989

Berlín, 10. listopadu 1989. Obyvatelé Berlína stojí na zdi poblíž Braniborské brány. Foto: Barbara Klemm

NDR, 9. listopadu 1989.

PÁD ZDI

Začátkem září 1989 v Lipsku, a posléze i v dalších

velkých městech NDR, propukají manifestace na

podporu požadavků za prosazení demokratických

změn. 9. listopadu vedení strany nečekaně ozna-

muje otevření hranic se SRN, což se stává přede-

hrou nejen k pádu Berlínské zdi, ale i ke znovusjed-

nocení obou německých států.

Berlín, 10. listopadu 1989. Právě bylo zahájeno rozebírání Berlínské zdi. Foto: NAF Dementi

Petruška Šustrová (opoziční aktivistka):

Ty tisíce lidí, a především mladých lidí […], přivážejí zpátky domů víc než jen dojmy z kon-certu a z krásného setkání. Myslím, že je nakazil optimismus našich polských přátel – a potom: když člověk na vlastní oči vidí, že je něco možné uskutečnit, je to povzbuzující… Naděje, kterou jsme si přivezli, je velkým vkladem do budouc-nosti.Vratislav, 5. listopadu 1989

P. Kenney, Karneval revoluce… [Rewolucyjny karnawał…], Praha 2002 [Vratislav 2005]

Václav Havel:

Naše revoluce přišla sice jako jedna z posled-ních, ale zase probíhala rychleji než jiné a byla v jistém smyslu radikálnější – neměli jsme žád-ná interludia perestrojky či reformního komu-nismu. Rovnou, po několika dnech, jsme začali budovat normální demokratickou společnost. Československo bylo také první zemí v celém sovětském bloku, v němž se hlavou státu stal opravdový, „celoživotní“ nekomunista, který byl navíc ještě několik dnů předtím předním disi-dentem, „hvězdou v divadle opozice“.V. Havel, Prosím stručně, Praha 2006

Ve dnech 3.–5. listopadu 1989 probíhá v polské

Vratislavi Festival nezávislé československé kul-

tury, jenž se pro mnoho Čechů a Slováků stává in-

spirací k podnícení iniciativ v boji za svobodu ve

vlastní zemi.

Svržení komunistického režimu v Českosloven-

sku (tzv. Sametová revoluce) probíhá v podobě

demonstrací odehrávajících se v průběhu celého

měsíce listopadu, na nichž se schází statisíce lidí.

Tyto protesty přinutí komunisty k zahájení jedná-

ní s opozicí a nakonec i k pokojnému předání moci.

Dne 29. prosince je prezidentem zvolen Václav

Havel.

Vratislav (Wrocław), 5. listopadu 1989. Závěr koncertu v rámci Festivalu nezávislé československé kultury. Foto: NAF Dementi

Praha, listopad 1989. Hrdinové Sametové revoluce: Alexander Dubček (vůdčí osobnost Pražského jara v roce 1968) a Václav Havel. Foto: Peter Turnley / Corbis

Praha, listopad 1989. Manifestace na Václavském náměstí za účasti mnoha tisícovek lidí. Foto: Peter Turnley / Corbis

Československo, listopad 1989.

SAMETOVÁ REVOLUCE

Dorana Cosoveanu (kurátorka Národního muzea, spoluzakladatelka

Občanského svazu):

V podvečer [22. prosince] vypuklo peklo. Krátké série výstřelů ze samo-palů tříštily okenní tabule, nechávaly za sebou díry ve stěnách, vylamovaly z rámů jinak solidně působící dveře. Nefungoval telefon, nesvítilo světlo. Bylo těžké poznat, odkud se střílí, jestli zevnitř nebo zvenku, jestli je to ar-máda nebo „teroristé“… Noc hrůzy, kdy se zdálo, že se nám za chvíli všech-no zřítí na hlavu.Bukurešť, 23. prosince 1989

Inigma de szapte ani. Timiszoara 1989–1996, Bukurešť 1997

Ion Matei (předseda nově vzniklé Strany obrození):

Máme elektřinu a více jídla v obchodech. Máme svobodu slova. Přesto však fungují staré mocenské struktury a lidé, kteří se jich účastnili. Je příliš mnoho těch, kteří ještě před čtrnácti dny mluvili jménem Ceauşesca, nyní řeční o demokracii. Dokud se toto nezmění, nezmění se nic.Bukurešť, prosinec 1989

„Gazeta Wyborcza”, č. 1, 2. ledna 1990

Bukurešť, prosinec 1989. Demonstrace. V popředí rumunská vlajka s vystřiženým komunistickým znakem. Foto: Krzysztof Miller / Agencja Gazeta

Bukurešť, 24. prosince 1989. Vojenská hlídka během probíhajících střetů. Foto: Charles Platiau / Reuters/Forum

Rumunsko, prosinec 1989.

KRVAVÉ POVSTÁNÍ

V případě událostí v Rumunsku dochází ke zvratu,

jímž se vývoj v zemi odlišuje od ostatních zemí vý-

chodního bloku: ke změně vlády dochází v prosin-

ci 1989 formou krvavé revoluce, během níž se ar-

máda staví na stranu občanů bojujících proti taj-

né režimní policii. Komunistický diktátor Nicolae

Ceauşescu je popraven zastřelením.

Bukurešť, 23. prosince 1989. Civilisté bojují po boku armády proti jednotkám, které zachovaly věrnost Ceauşescovi. Foto: Charles Platiau / Reuters/Forum

Závěr roku 1989 přináší Polsku další změny, kte-

ré svědčí o postupném směřování k úplné svrcho-

vanosti země. Počínaje 1. lednem 1990 je v zemi

znovu zavedeno používání historického znaku

a názvu země a z ústavy jsou vypuštěny formulace

o vedoucí úloze Polské sjednocené dělnické strany

a přátelství se SSSR. V každém koutu země se boří

pomníky komunistických vůdců. Tomasz Jastrun:

Tak, a z Varšavy zmizel pomník Dzeržinského. […] Na tuto událost se přišly podívat celé davy lidí. O kr-vavého Felixe jsem se trochu strachoval, protože si myslím, že si tento člověk zaslouží trest, nikoli po-mník. A dobře jsem věděl, že tento rozsudek vykonají dělníci, jinými slovy varšavský lid, jenž v podobných situacích nezná slitování. Takový jeřábník se nechal slyšet, že ho popadne za hlavu. […] Dav si nejprve zazpíval hymnu a potom už drásal potlučené nohy a úlomky betonového mozku na cáry, podobně jako staré šaty.Varšava, 17. listopadu 1989

W. Charłamp, Dziennik zewnętrzny [Deník psaný zvenčí], Kultura, Paříž, č. 3/1990

Lech Wałęsa:

Končil rok 1989, nazývaný občas Podzimem ná-rodů. V Polsku bylo jeho oficiálním závěrem byla změna názvu státu: z Polské lidové republiky zpět na Polskou republiku (jak tomu bylo před válkou). Byl také změněn státní znak: bílý orel získal zpátky svoji zlatou korunu […]. Tímto způsobem byly krok za kro-kem obnovovány symboly, které jsou v životě každé-ho národa vnímány jako nesmírně důležité pro jeho identitu a suverenitu.L. Wałęsa, Drogi do wolności [Cesty ke svobodě], Varšava 1991

Ernest Skalski (novinář):

Uzavíráme rok, v němž komunismus na světě utr-pěl drtivou, nikoli však definitivní porážku. Ačkoli ne-jsme v nejlepší kondici, vracíme se na stěžejní ces-tu civilizace, z níž jsme byli před půl stoletím násilně odvedeni. Lid se stává pánem ve své vlastní zemi.„Gazeta Wyborcza” č. 167 z 29. prosince 1989 – 1. ledna 1990

Varšava, 17. listopadu 1989. Rozebírání pomníku Felixe Džeržinského, zakladatele sovětských tajných služeb. Foto: Janusz Fila / Forum

Závěr roku 1989. NÁVRAT SVOBODY

Varšava, leden 1990. Návrat koruny do polského státního znaku, o niž za časů PLR přišel. Foto: Ireneusz Sobieszczuk, Jan Bogacz / PAP/PAI

Z dopisu ukrajinských politiků a intelektuálů s poděkováním

za podporu během Oranžové revoluce:

V době Vašeho boje za svobodu pod transparenty Solidarity jsme se z celého srdce modlili za Vaše vítězství a opakovali jsme: „Ještě Polsko nezahy-nulo!“ A polský národ nakonec zvítězil! Dnes i Vy, lidé v celém Polsku, zpívej-te spolu s námi: „Šče ne vmerla Ukrajina“ a přejte vítězství zase nám. Uctivé pozdravy a upřímné výrazy díků polskému lidu od celého ukrajinského ná-roda! Náš boj za pravdu a demokracii ještě neskončil.Kyjev, Náměstí Nezávislosti, 7. prosince 2004

S. Stępień, Pomarańczowa rewolucja [Oranžová revoluce], Přemyšl 2006

Sankt Petěrburg, 14. dubna 2007. Milice potlačuje opoziční demonstraci. Foto: Aleksander Demianchuk / Reuters/Forum

Minsk, 25. března 2008. Opoziční demonstrace u příležitosti 90. výročí vyhlášení nezávislosti Běloruska. Foto: Ivan Rudnev / Ria Novosti

Logo ruského opozičního hnutí „Solidarita“, které vzniklo v roce 2008 a jež se odvolává na polské zkušenosti

Kyjev, 2. prosince 2004. Demonstrace příznivců Viktora Juščenka. Foto: Igor Kostin / Corbis

Gdaňsk, červen 1987. Pochod stoupenců Solidarity. Foto: Bernard Bisson / Sygma/Corbis

Alexandr Milinkievič (lídr běloruské opozice

proti Lukašenkovu režimu):

Nesrovnávejme dnešní Bělorusko s Ukraji-nou. U nás nemůže dojít k tak hladkému a rych-lému vítězství jako tam. Raději vždy srovnávám naši zemi s Polskem za časů Solidarity. Nás také čeká dlouhý a nesnadný boj. Nicméně první krůčky se učíme docela rychle.Minsk, 20. března 2006

„Gazeta Wyborcza” č. 68 ze dne 21. března 2006

Taťána Kosinova (členka ruského sdružení „Memoriál“):

Pro naše intelektuály je dodnes Solidarita takovým zlatým klíčem, který nosíme v kapse a který lze vytáhnout pokaždé, když chceme otevřít různé dveře, které je třeba otevřít, aby se dosáhlo určitých změn. V Rusku vyrostla generace Solida-rity: jsou to lidé, kterým bylo v roce 1980 nějakých 19–25 let. […] V Petrohradě před dvěma lety vzniklo hnutí s tímto ná-zvem. Malé, ale navazuje na dědictví polského Srpna. Lidé chtějí obnovit solidaritu, kterou zničila sovětská moc.Sankt Petěrburg, únor 2008

„Tygodnik Powszechny” č. 7/2008

POSELSTVÍ SOLIDARIT Y

Zkušenosti Solidarity se na přelomu roku 1989 stá-

vají inspirací pro bojovníky za svobodu a demokra-

cii v bývalých sovětských republikách, mj. během

Oranžové revoluce na Ukrajině v roce 2004, kdy na

opozičním shromáždění v Kyjevě vystoupil Lech

Wałęsa.

Kyjev, 22. listopadu 2004. Lech Wałęsa a Viktor Juščenko na opozičním shromáždění. Foto: Robert Kowalewski / Agencja Gazeta