Teologická fakulta
Diplomová práce
Autor práce: Bc. Michal Kaczor
Studijní obor: Etika v sociální práci
Roník: II.
Prohlašuji, e svoji diplomovou práci jsem vypracoval samostatn pouze s pouitím
pramen a literatury uvedených v seznamu citované literatury.
Prohlašuji, e v souladu s § 47b zákona . 111/1998 Sb. v platném znní, souhlasím
se zveejnním své diplomové práce, a to v nezkrácené podob (v úprav vzniklé
vypuštním vyznaených ástí archivovaných Teologickou fakultou) elektronickou
cestou ve veejn pístupné ásti databáze STAG provozované Jihoeskou univerzitou
v eských Budjovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého
autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikaní práce. Souhlasím dále s tím,
aby touté elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona
. 111/1998 Sb. zveejnny posudky školitele a oponent práce i záznam o prbhu
a výsledku obhajoby kvalifikaní práce. Rovn souhlasím s porovnáním textu mé
kvalifikaní práce s databází kvalifikaních prací Theses.cz provozovanou Národním
registrem vysokoškolských kvalifikaních prací a systémem na odhalování plagiát.
31. bezen 2016
Dkuji Mgr. Markét Elichové, Ph.D. za zodpovdné vedení diplomové práce
„Psychohygiena sociálního pracovníka“, as vnovaný pravidelným a podntným
konzultacím a nezdolný, motivující optimismus a entusiasmus. Dále dkuji za laskavé
odborné konzultování práce prof. PhDr. Milanu Nakonenému. V neposlední ad
patí podkování mým nejbliším, kteí mi byli a jsou nenahraditelnou oporou.
4
Obsah
1 Souasný stav sociální práce ........................................................................................ 13
1.1 Specifika profese sociální práce ........................................................................... 13
1.2 Specifické poadavky na osobnost sociálního pracovníka pro výkon profese ..... 15
1.3 Sociální práce v kontextu postmoderní doby ........................................................ 21
2 Psychická zát a zpsoby vyrovnávání se s ní ........................................................... 28
2.1 Charakteristika psychické záte .......................................................................... 28
2.2 Zdroje psychické záte ........................................................................................ 29
2.2.1 Nepimené úkoly, problémové situace ....................................................... 31
2.2.2 Vnitní a vnjší konflikty ............................................................................... 32
2.2.3 Stres ............................................................................................................... 34
2.2.4 Frustrace ......................................................................................................... 37
2.4 Moné konsekvence nezvládnuté záte .............................................................. 44
2.4.1 Syndrom pomocníka ...................................................................................... 44
2.4.2 Syndrom vyhoení .......................................................................................... 45
3.1 Co je psychohygiena neboli duševní hygiena ....................................................... 50
3.2 Obecná pravidla psychohygieny ........................................................................... 52
3.2.1 Spánek ............................................................................................................ 53
3.2.2 Odpoinek ...................................................................................................... 56
3.2.3 Výiva ............................................................................................................ 58
3.2.7 Sebevýchova .................................................................................................. 65
3.3.1 Mindfulness (všímavost) ................................................................................ 67
3.3.5 Psychoterapie ................................................................................................. 74
3.3.6 Supervize ....................................................................................................... 76
3.3.9 Asertivita ........................................................................................................ 81
3.3.11 Emoní inteligence ...................................................................................... 84
3.3.13 Smysl pro humor, smích .............................................................................. 88
3.3.14 Spiritualita, víra ........................................................................................... 89
6
Úvod
Téma diplomové práce s názvem „Psychohygiena sociálního pracovníka“ je pro mne
v uspchané postmoderní dob velmi aktuální a perspektivní, v profesi sociální práce
tím spíše. Ta patí toti k velmi nároným pomáhajícím profesím s etnými zdroji
psychické záte 1 , piem na osobnost sociálního pracovníka jsou kladeny specifické
poadavky, mj. postupný rozvoj a uení se zvládat záte a obtíe, které profese
pináší 2 , eho dleitým pedpokladem je práv praktikování patiné psychohygieny.
Takté se domnívám, e duševní hygiena je tématem relativn podceovaným, které by
mlo na poli sociální práce dostat vtší prostor. Nejen ze strany vzdlavatel, kteí
obvykle tém nebo zcela postrádají vzdlávání zamené na rozvoj a budování
osobnosti (nap. umní zvládat stres a krizové situace, komunikovat ve skupin i
pedcházet syndromu vyhoení). 3 Té ze strany zamstnavatel, jeliko jsou
zodpovdní za kvalitu duševní hygieny v pracovním procesu, a mají tedy podíl na tom,
jak kvalitn je o osobnosti pomáhajících peováno (potamo, jak kvalitní je potom
poskytovaná sluba a úrove profese celkov). 4 V neposlední ad mají rezervy sociální
pracovníci samotní – mnoho z nich zásady zdravého duševního ivota zná, ale pesto je
podceují, nechovají se v souladu s nimi, anebo nedovedou patin ocenit význam
jednotlivých psychohygienických prostedk (resp. jejich zásadní vztah k celkovému
duševnímu a tlesnému zdraví). 5 Ztotouji se tedy s Mátelem a Romanem, kteí
uvádjí, e nejúinnjším nástrojem sociální práce je sám sociální pracovník, který je
v tomto smyslu nepostradatelným elementem pi veškerých intervencích, je iní
v ivotních situacích klient, ale samozejm také v širokém spektru dalších inností,
které v rámci své profese vykonává. 6 Je tedy zapotebí, aby peoval nejen o své tlo, ale
opeovával také svoji duši ve smyslu psychohygieny. Výše zmínné výstin ilustruje
Kopiva, který uvádí, e pro postmoderní dobu je charakteristické to, e napomáhá
1 Jak bude piblíeno v kapitole 2.
2 Ty budou konkrétn specifikovány v podkapitole 1.2.
3 Srov. GÉRINGOVÁ, J. Pomáhající profese: Tvoivé zacházení s odvrácenou stranou. 1. vyd. Praha:
Triton, 2011, s. 36. ISBN 978-80-7387-394-3. 4 Srov. ELICHOVÁ, M. et al. Sociální práce v eské republice. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. In press.
5 Srov. BARTKO, D. Moderní psychohygiena. 2. dopl. vyd. Praha: Panorama, 1980, s. 7. ISBN 11-106-
80. 6 Srov. MÁTEL, A.; ROMAN, T. Zodpovednos sociálneho pracovníka voi seba a defenzívna orientácia
v sociálnej práci. In SMUTEK, M.; SEIBEL, F. et al. Rizika sociální práce: Sborník z konference VII.
Hradecké dny sociální práce. 1. vyd. Hradec Králové: Katedra sociální práce a sociální politiky PF UHK,
2010, s. 60. ISBN 978-80-7435-086-3.
7
vytsnní tlesných proitk ve prospch pobývání v mysli – proto je podle nj velmi
dleitá integrace tla i mysli v jeden celek, nebo jsou vzájemn propojené a projevují
se závisle na sob. 7
Pro vtšinu lidí je zcela bné provádt hygienické úkony, jako ištní zub, mytí,
výmna špinavého prádla apod. To se ji nedá tvrdit o psychohygienických úkonech,
které jsou postmoderním lovkem asto opomíjeny ve prospch stresu, spchu,
nadmrné záte apod. Ne kadý si najde as na meditaci, jógu, bh, procházku po
pírod, návštvu masáního salonu a mnohé jiné aktivity, které mají, coby jedny
z široké škály psychohygienických prostedk, blahodárný vliv na tlo i duši jedince.
Jak píše Kopiva: Je velmi dleité, aby pomáhající rozvíjel své tlové vnímání, aby
bydlel v tle jako ve svém domov. Ze dvou dvod: protoe tlo je dleitým nástrojem
poznání, a protoe tlo je zdrojem energie. 8 Je namíst si uvdomit, e práv osobnost
sociálního pracovníka je zásadním a neodmyslitelným initelem v procesu pomoci
klientm – me být velkým zdrojem energie, anebo naopak upírem, který energii
odsává; me být vídlem vnitního klidu, je vede k rozváné práci a naplování
profesních hodnot, anebo naopak rozboueným hurikánem na cest odnikud do nikam,
který smuje pouze k neefektivit, neorganizovanosti práce, a teba také jednání
v rozporu s profesními hodnotami; me být silným motivátorem klient v oblasti
optimalizace jejich sociálního fungování, anebo naopak demotivátorem postupn
zklamaných klient, kteí v dsledku neadekvátního pístupu rezignují a odmítají
spolupracovat... Podobných pímr bychom našli mnoho – díky nim si lze lépe
uvdomit zásadní fakt – toti, e zdravá, opeovávaná a neustále rozvíjená osobnost
sociálního pracovníka je jádrem jeho vnitní rovnováhy, co se potom zákonit promítá
v provádné práci a výsledcích, a to samozejm v pozitivním slova smyslu. Jak uvádí
Lásková, sociální pracovník je vystaven kadodennímu stresu, provázejícímu jeho
náronou profesi a stejní je, aby se cítil dobe on sám, k emu samozejm patí
schopnost a píleitosti vyuívat sociální a profesionální podporu – teprve to vede
7 Srov. KOPIVA, K. Lidský vztah jako souást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006, s. 104. ISBN 80-
7367-181-6. 8 Tamté, s. 94.
8
k efektivní opoe klient a úinné práci s nimi. 9 Zde má své nezastupitelné místo práv
psychohygiena.
Pro doplnní zmiuji, e jedním z „hnacích motor“ ke zpracování tohoto
zajímavého tématu byla také moje osobnost, kterou mnozí lidé oznaují za citlivou,
vnímavou a klidnou. Práv onen klid je s psychohygienou velmi úzce spjatý. Je
pochopiteln mým zájmem jej podporovat, neustále rozvíjet a nepicházet o nj. Nejen
z tohoto dvodu se chci zajímat o psychohygienické prostedky v sociální práci, stejní
pro zvládání záte pi vykonávání profese sociálního pracovníka v souasné dob.
V postmoderní spolenosti se velmi asto setkáváme s pojmy jako zát, stres, syndrom
vyhoení, deprese a mnohými jinými. Me se snad i zdát, e se mezi nimi vytrácí onen
kýený vnitní klid, ke kterému všichni jedinci „instinktivn“ smují. Mnohé z tchto
pojm úzce souvisí s pomáhajícími profesemi, do nich spadá práv sociální práce.
Domnívám se, e umní dopát svojí duši odpoinek a umt ji adekvátn opeovávat, je
pedpokladem k efektivnímu vykonávání sociální práce – a nejen k tomu – týká se to
také onoho „klidu duše“ sociálního pracovníka, který je pro výkon profese zásadní.
Tím se dostávám k hlavnímu cíli této diplomové práce, kterým jest: Analyzovat
prostedky psychohygieny v sociální práci a identifikovat ty, které jsou potebné
pro zvládání psychické záte pi výkonu profese sociálního pracovníka v souasné
dob.
V naplování cíle budu postupovat následovn: Nejprve specifikuji souasný stav
profese sociální práce v kontextu postmoderní doby. Takté, prostednictvím odborné
literatury, analyzuji a piblíím osobnostní specifika sociálních pracovník, potebná
pro vykonávání profese, vetn tématu jejich záte a zpsob vyrovnávání se s ní. Ty
budu následn komparovat s potenciálními prostedky psychohygieny – jak základními,
tak „nadstavbovými“ – a hledat mezi nimi vzájemné „styné plochy“, abych mohl
identifikovat ty prostedky psychohygieny, které jsou potebné pro zvládání psychické
záte pi výkonu profese sociálního pracovníka v souasné dob. Pro hledání
9 Srov. LÁSKOVÁ, A. Psychohygiena terénního pracovníka a monosti profesionální podpory. In
JANOUŠKOVÁ, K.; NEDLNÍKOVÁ, D. et al. Profesní dovednosti terénních pracovník: Sborník
studijních text. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostrav, ZSF, 2008, s. 536. ISBN 978-80-7368-
503-4.
9
zdroj, vázajících se k daným tématm.
V diplomové práci nejdíve piblíím souasný stav – jednak se vyjádím ke
specifikm profese sociální práce, vetn specifických poadavk na osobnost
sociálního pracovníka pi vykonávání profese, a nakonec charakterizuji sociální práci
v kontextu postmoderní doby. Budu pokraovat charakteristikou psychické záte,
jejími monými zdroji (nepimené úkoly a problémové situace, vnitní a vnjší
konflikty, stres, frustrace), pes zpsoby vyrovnávání se s takovou zátí, a nakonec
pedstavím moné konsekvence související s nezvládnutou zátí v sociální práci. Vše
se pokusím dávat do kontextu se sociální prací a uvádt navíc konkrétní píklady.
Následn piblíím klíový termín psychohygiena (neboli duševní hygiena), vyjádím se
té k obecným pravidlm psychohygieny, zpracuji konkrétní prostedky praktikování
psychohygieny v sociální práci, vetn nastínní psychohygienických prostedk
uplatnitelných pímo v pracovním procesu sociálního pracovníka. Zmíním té moje
osobní zkušenosti s nkterými uvádnými psychohygienickými prostedky – tj.
zkušenosti z pozice kvalifikovaného sociálního pracovníka (podle Zákona . 108/2006
Sb., o sociálních slubách) t. . zamstnaného v neziskové organizaci. V diskuzi pak
identifikuji ty prostedky psychohygieny, které jsou vhodné pro zvládání psychické
záte pi výkonu profese sociálního pracovníka v souasné dob.
V prbhu zpracovávání diplomové práce mi poslouilo mnoho uitených zdroj,
z nich zásadními byly: Duševní hygiena a sebeízení pro vysokoškoláky a mladé
manaery od Evy Bedrnové a kolektivu, Duševní hygiena od Libora Míka, dále
Moderní psychohygiena od Daniela Bartka, Psychologie zdraví od Jara Kivohlavého,
pi studiu uitená publikace od Milana Nakoneného – Psychologie: Pehled
základních obor nebo kniha Lidský vztah jako souást profese od Karla Kopivy i
publikace Duševní prunost v kadodenním ivot od Karla Nešpora.
Pro poteby této práce povauji za dleité vymezit pojmy, se kterými budu asto
operovat, tj.:
Psychohygiena – v souhrnu je psychohygiena v této diplomové práci chápána
jako soubor informací, konkrétních postup (tj. návod, technik), které smují
k cílené úprav ivotních podmínek, jejich výsledkem má být sníení dopad
10
nepíznivých vliv (tj. stresor) na lovka, a naopak zvýšení dopad
posilujících vliv (tj. salutor) na duševní kondici a rovnováhu. Obecn jde
o pedcházení psychickým obtíím, minimalizaci jejich dopad a podporu
osobního rozvoje jedince. 10
;
Prostedek duševní hygieny – v diplomové práci je chápán jako nástroj, který
slouí ke konkrétnímu praktikování duševní hygieny sociálním pracovníkem.
Takovým nástrojem me být nap.: jóga, meditace, relaxace ad.;
Zát pi výkonu profese – tou je v textu konkrétn rozumna psychická
zát pi vykonávání profese sociální práce, tj. uritý komplex okolností, které
ovlivují chování, a takté proívání sociálního pracovníka. Piem – pokud
psobí dlouhodob, mohou vést a k rozvoji duševních, potamo tlesných
onemocnní. 11
a jednak oblastí praktické innosti, jejím cílem je odhalovat, vysvtlovat,
zmírovat a ešit sociální problémy. 12
Sociální pracovník je pak pímým
vykonavatelem profese sociální práce, jen eší konkrétní sociální problémy,
zprostedkovává pomoc pi ešení tchto problém, vetn vyvíjení úsilí
o zabránní vzniku takových problém i jejich vyhrocení. 13
Výet širokého
pedstavuje Zákon o sociálních slubách, . 108/2006 Sb., konkrétn § 109:
Sociální pracovník vykonává sociální šetení, zabezpeuje sociální agendy,
vetn ešení sociáln právních problém v zaízeních poskytujících sluby
sociální pée, sociáln právní poradenství, analytickou, metodickou
a koncepní innost v sociální oblasti, odborné innosti v zaízeních
poskytujících sluby sociální prevence, depistání innost, poskytování krizové
pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišuje poteby obyvatel
10
Srov. MERTIN, V.; KREJOVÁ, L. et al. Výchovné poradenství. 2., peprac. vyd. Praha: Wolters
Kluwer R, 2013, s. 245. ISBN 978-80-7478-356-2. 11
Srov. BEDRNOVÁ, E. et al. Duševní hygiena a sebeízení pro vysokoškoláky a mladé manaery. 1.
vyd. Praha: Fortuna, 1999, s. 57. ISBN 80-7168-681-6. 12
Srov. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 213. ISBN 80-7178-549-
0. 13
Srov. CHYTIL, O. K problematice vyuívání terminologie ve výuce sociální práce. Trnava, 2002, s. 16.
Disertaní práce. Trnavská univerzita. Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce.
11
Na základ
osobou, která, mj.: vykonává komplexní agendy nebo zajišuje intervence
v systémech upravených ve zvláštních právních pedpisech; úastní se
pípravy, tvorby a zkoumání efektivity systém a nástroj sociální podpory
klient – jak na úrovni praktické innosti a pímé sociální práce, tak na úrovni
legislativní, systémov-koncepní a odborné; vyuívá pi výkonu své profese
metody a techniky sociální práce a multidisciplinární spolupráce; aktivn
vyhledává a monitoruje podmínky a události ohroující lidskou dstojnost
klient a jejich interakce se subjekty v sociálním prostedí – a to za úelem
zjištní obtíné ivotní situace klient i psobení na ni; rozpoznává poteby
klient, jejich uspokojování spolen s lidskou dstojností, jsou ohroeny
v interakci se subjekty sociálního prostedí; komplexn posuzuje ivotní
situace klient, na základ eho pak s nejvyšším moným zapojením klient
koncipuje, realizuje a vyhodnocuje pomáhající intervenci. 15
;
Souasná doba – tou je v diplomové práci mínna postmoderní doba, jak ji
chápe nap. Lipovetsky – tj.: Konkrétní moment v historii, kdy se všechny
institucionální zábrany, které jedince svazovaly a bránily jeho emancipaci,
rozpadly a zmizely. Vznikl tak prostor pro vyjádení osobních pání a tueb,
seberealizaci a sebeúctu. Systémy, které slouily k socializaci jedinc, ztratily
vliv, významné ideologie pestaly být nosnými pilíi, historicky významné
zámry pestaly oslovovat a podncovat k jednání a sociální sféra se stala
pouhým rozšíením sféry soukromé. 16
K dleitým charakteristikám
postmoderní doby patí, mj., „tekutost“, týkající se jedinc, skupin, organizací
a institucí. Tu pibliuje Bauman, který o ní píše ve smyslu jakési nestálosti,
neschopnosti udret stejný tvar po delší asové období – váe se k ní tedy
nejistota a fakt, e to, co je platné dnes, zítra ji me být nahrazeno ním
14
Zákon 108/2006 Sb., o sociálních slubách, ve znní pozdjších pedpis. Dostupné na WWW:
<http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/108_2006_2015.pdf>. 15
Srov. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VCÍ. Pracovní dokument pro tvorbu vcného
zámru zákona o sociálních pracovnících (profesní zákon) [online]. Praha: MPSV, 2014 [cit. 2016-03-
24]. Dostupné na WWW:
df>. 16
LIPOVETSKY, G. Hypermoderní doba: Od poitku k úzkosti. 1. vyd. Praha: Prostor, 2013, s. 18-22.
ISBN 978-80-7260-283-4.
jedincm ve spolenosti – ta potom vede k oslabování jejich pirozených
hranic a psychických a fyzických sil. Neopomenutelná je také individualizace
spolenosti – ta souvisí práv s roztíštností všeho, co bylo díve soudrné
a váe se k ní skutenost, e jedinci ji nemohou spoléhat na spoleenskou
solidaritu, ale musí se spolehnout sami na sebe. Individualizace té me
velkou mrou pispívat k osamlosti a existenciální prázdnot lidí ve
spolenosti. 18
17
Srov. BAUMAN, Z. Tekuté asy: ivot ve vku nejistoty. 1. vyd. Praha: Academia, 2008, s. 9-11. ISBN
978-80-200-1656-0. 18
Srov. URBÁNEK, L.; ELICHOVÁ, M. Dsledky postmoderny ve výkonu sociální práce. In
ELICHOVÁ, M. et al. Sociální práce v eské republice. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. In press.
13
1 Souasný stav sociální práce
1.1 Specifika profese sociální práce
Na tomto míst zanu definicemi sociální práce, které pijala IFSW (Mezinárodní
federace sociálních pracovník), a také IASSW (Mezinárodní asociace škol sociální
práce). Starší pochází z roku 2001, aktuáln ji stále pouívá Spolenost sociálních
pracovník eské republiky a její znní je následující: Profese sociální práce podporuje
sociální zmnu, ešení problém v lidských vztazích a také zmocnní a osvobození lidí
v zájmu zvýšení blaha. Sociální práce zasahuje v oblastech, kde dochází k interakci lidí
a jejich prostedí, a vyuívá k tomu teorie lidského chování a sociálních systém.
Základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti. 19
Aktuální, globální definice sociální práce, byla schválena roku 2014 v následujícím
znní: Sociální práce je na praxi zaloená profese a akademická disciplína, která
podporuje sociální zmny a rozvoj, spoleenskou soudrnost a která posiluje
a osvobozuje lidi. Klíové pro sociální práci jsou sociální spravedlnost, dodrování
lidských práv, kolektivní odpovdnost a respekt k odlišnostem. Podpoena teoriemi
sociální práce, sociálních vd a humanitními znalostmi se sociální práce zabývá lidmi
a zpsoby ešení ivotních nesnází. Sociální práce usiluje o zlepšení osobní pohody. 20
Vzhledem k tomu, e se jedná o klíové a velmi frekventované definice, uznávané
mezinárodními autoritami v oblasti sociální práce (tj. IFSW a IASSW), je zajímavé si
všimnout dleitých skuteností:
1) Definice zapomínají na dleitý fakt, a to e sociální práce je nucena se prun
pizpsobovat zmnám ve spolenosti – ukázkovým píkladem je pechod ze
spolenosti moderní do spolenosti postmoderní, který je spojený s výraznou
spoleenskou individualizací a ztrátou ady významných spoleenských opor
(viz kapitola 1.3). Pokud by toti sociální práce nedovedla prun reagovat na
mnící se spoleenské podmínky, intervence sociálních pracovník by byly
znan neefektivní. Chytil v této souvislosti oznail sociální práci za: Nástroj
institucí sekundární sociability, jejich úkolem je ešit problémy moderní
19
SPOLENOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍK R. Mezinárodní etický kodex [online]. Dostupné na
WWW: <http://socialnipracovnici.cz/public/upload/image/mezinarodni_eticky_kodex.pdf>. 20
ZEMANOVÁ, V.; DOLEJŠ, M. ivotní spokojenost, sebehodnocení a výskyt rizikového chování u
klient nízkoprahových zaízení pro dti a mláde. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, FF, 2015, s.
70. ISBN 978-80-244-4492-5.
sociální opory. 21
Matoušek trefn dodává, e sociální práci není mono budovat
a hodnotit nadasov – její teorie, a samozejm také praxe, jsou reakcemi na to,
jak lidé vnímají sociální problémy v urité dob a na konkrétním míst (myšleno
v regionu i zemi). Podle priorit píslušné spolenosti (definovaných obvykle
v politických a mediálních debatách) se pak odvíjí poet sociálních pracovník,
vetn zamení jejich innosti. 22
Podobnou formulaci, odkazující na dleitost
aktuálního stavu spolenosti vzhledem k intervencím sociální práce, resp.
sociálních pracovník, v obou definicích postrádám. Na druhou stranu však
nemohu opomenout to, e v novjší definici (2014) lze pozorovat jisté
zdraznní kolektivní odpovdnosti a soudrnosti ve spolenosti – to me být
ostatn uritou reakcí na promny ve spolenosti. Nicmén, nadále zstává
otázkou, nakolik je moné ze strany sociální práce tezi kolektivní odpovdnosti
a spoleenské soudrnosti reáln naplnit, dlouhodob udrovat a zdali to není
„Sisyfovská práce“.
Faktem v koneném dsledku je, e na sociální práci jsou kladena ponkud
velká oekávání. Musí suplovat tradiní sociální opory, o které lidé vlivem
modernizace pišli. Sociální pracovníci tedy vstebávají zát nejen ve smyslu
tchto oekávání, ale té ve smyslu pizpsobování se promnám spolenosti, tj.
potebné dynamiky profese sociální práce.
2) Sociální práce patí mezi nejvíce zátové pomáhající profese – o tom se ale
v definicích, by náznakem, vbec nedoteme. Moná jen ve výtu cíl a aktivit
sociální práce, který výše zmínné definice obsahují, lze tušit, e sociální
pracovníci ve svém zamstnání jsou „obtkáni“ širokým spektrem inností,
které k jejich povolání patí. Mnohé z nich v definicích navíc ani nejsou
zmínny nebo jsou skryty pod obecnými pojmy – napíklad administrativní
innosti, návštvy klient v jejich pirozeném domácím prostedí, poteba
seberozvoje (výcviky, školení, kurzy, semináe atp.) ad. Rozmanitost
vykonávaných aktivit sociálními pracovníky me být velmi dobe ilustrována
21
ISSN: 1213-6204. 22
Srov. MATOUŠEK, O. et al. Metody a ízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 12. ISBN
978-80-7367-502-8.
15
definicí Hanveyho a Philpota, kteí tvrdí, e: Sociální práce je asto to, co jiní –
zdravotní sestry, lékai, policie atd. nedlají. 23
S uritou nadsázkou lze íci, e
sociální pracovník supluje více profesí najednou. Je podncován k tomu, aby
„vyploval mezery“ ostatních profesí. To je znaný závazek, který opt
poodhaluje vysokou zát v profesi sociální práce. Domnívám se, e velmi nízká
informovanost (ale té poteba informovat) o tom, e sociální práce patí mezi
znan zátové profese, a sociální pracovníci jsou v dsledku toho ohroeni
psychickými dysbalancemi, je vdným potvrzením toho, jak spolenost na
sociální pracovníky hledí. Leckdy jsou vnímáni jako skupina jedinc s takka
neomezenými zdroji duševní i fyzické energie, kteí si „vdycky njak poradí“.
Domnívám se, e existuje velmi malá tendence podncovat sociální pracovníky,
mj., k psychohygien, k péi o sebe sama, k podpoe jejich seberozvoje. Pitom
je zcela logické, e energii, kterou vydávají, musí také naopak erpat, resp.
pijímat. Moná jsou však stále ješt vnímáni spíše jako „superhrdinové“ 24
, ne
obyejní smrtelníci, kteí potebují peovat o svoje duševní zdraví. Lze
namítnout, e úkolem definice sociální práce není „rozpitvávat“ hluboké detaily
a souvislosti této profese. Dle mého názoru však definice má poskytnout (i za
cenu toho, e bude obsáhlejší) ucelený pohled na sociální práci, se všemi
dleitými souvislostmi, které k ní neodluiteln patí.
1.2 Specifické poadavky na osobnost sociálního pracovníka
pro výkon profese
Pojem osobnost meme z psychologického hlediska chápat jako integritu psychických
funkcí (tj. uritý dynamický souhrn) a jednotu psychických vlastností a proces. Práv
díky nim je lovk integrální, celistvou, a v neposlední ad jedinenou bytostí – k té
samozejm patí um objektivního pohledu na sebe sama a pochopení svta kolem, resp.
23
NAVRÁTIL, P. et al. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001, s. 11. ISBN
80-903070-0-0. 24
Srov. BARÁKOVÁ, M.; KACZOR, M. Sociální pracovník jako pedobraz postmoderního
superhrdiny? In ELICHOVÁ, M. et al. Sociální práce v eské republice. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. In
press.
16
psychických reakcí. Tyto determinanty se utváejí v interakci vrozené psychofyzické
konstituce (genetické výbavy) a individuální zkušenosti. 26
Sociální pracovník se
pohybuje v rozmanitých oblastech sociální práce, a tedy me svoji profesi vykonávat
na nejrznjších úrovních. Krom psobení v sociáln-správní innosti jsou to té
vysoce specializované oblasti jako supervize, terapie a trénink, vytváení teoretického
základu a výzkum, anebo teba píprava a vzdlávání sociálních pracovník. 27
Nyní se
konen dostávám ke klíovému – toti k osobnosti sociálního pracovníka – ta je
stejním pomáhajícím nástrojem, který ve své profesi dennodenn pouívá, piem
nelze pochybovat o tom, e osobnost, coby onen pomáhající nástroj, má v sociální práci
„lví podíl“ na celkové kvalit odvádné práce, potamo jejím výsledném efektu. 28
To
ostatn dokládá Maroon, který zmiuje, e: Sociální pracovník me a musí pispívat
svou osobností, svým vzdláním a talentem k pozitivnímu ovlivnní kvality své práce
a vztahm a statusu na pracovišti. 29
Nutno dále podotknout, e osobnost sociálního
pracovníka té determinuje hodnoty sociální práce – práv internalizované osobní
hodnoty sociálního pracovníka mají významný podíl v ovlivování toho, jak hledí na
klienta, jaké volí pracovní postupy a strategie nebo jak hodnotí to, zda byla práce
s klientem úspšná i nikoli. Jinak eeno, hodnoty sociálních pracovník se podílejí na
vytváení kultury profese, ovlivují charakteristiku profese, vetn jejích metod, cíl
a pístup ke klientm. 30
Ne nadarmo se v souvislosti s profesí sociální práce a jejím
vykonáváním hovoí o jakémsi „umní“, které, do detailu vzato, vyjaduje soubor
uritých zkušeností, nadání, osobních hodnot a intuitivní tvoivosti – s tmito
„umleckými osobnostními specifiky“ vstupují sociální pracovníci do vztahu
s klientem, a práv ona vyjadují jejich jedinenou osobnost, která je zásadním
25
Srov. JANKOVSKÝ, J. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, 2003, s. 53-54. ISBN 80-
7254-329-6. 26
NAKONENÝ, M. Psychologie: Pehled základních obor. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, s. 62. ISBN
978-80-7387-443-8. 27
Srov. GULOVÁ, L. Sociální práce: Pro pedagogické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 35-36.
ISBN 978-80-247-3379-1. 28
Srov. GÉRINGOVÁ, J. Pomáhající profese: Tvoivé zacházení s odvrácenou stranou. 1. vyd. Praha:
Triton, 2011, s. 25. ISBN 978-80-7387-394-3. 29
MAROON, I. Syndrom vyhoení u sociálních pracovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2012, s. 79. ISBN 978-
80-262-0180-9. 30
Srov. FLÍDROVÁ, M.; OPATRNÝ, M. Role hodnot v identit sociální práce. Sociální práce/Sociálna
práca, 2014, ro. 14, . 2, s. 122-124. ISSN: 1213-6204.
17
a neodmyslitelným profesním prostedkem, jak bylo výše ji naznaeno. 31
V sociální
práci toti, na rozdíl od mnohých jiných profesí, vstupuje sociální pracovník, jakoto
pomáhající profesionál, do lidského vztahu s jeho klientem. Tento vztah je velmi
charakteristický, protoe klient chce svému sociálnímu pracovníkovi dvovat
(podobn jako student uiteli, pacient lékai, ob trestného inu policistovi atp.) –
k tomu je nesporn zapotebí práv specifická osobnost pomáhajícího – která (nejen)
atmosféru dvry (ne)dovede navodit. 32
Pracovník, jen má pomáhat, by pitom ml být
s klientem naladn na stejnou vlnu, nejen projevovat pochopení, ale angaovan se
úastnit klientových obtíí. 33
poukázal na to, e komunikaní a interakní kompetence sociálního pracovníka (krom
poskytované sociální sluby samotné) mají znaný podíl na celkovém hodnocení, resp.
spokojenosti klient se slubou. 34
Akoli základem pro praxi sociální práce je uritá
teoretická orientace a osvojení si potebných dovedností, ukazuje se, e na spokojenost
klient mají, v porovnání s autenticitou a umním pouívat osobnostní rysy jakoto
terapeutický nástroj, opravdu malý dopad. 35
Pokud sociální pracovník disponuje
a „nenásilnou“ cestu postupného ešení jeho aktuální neádoucí situace, zajisté tím
pispje vtší spokojenosti klienta – oproti situaci, kdy by se sociální pracovník nap.
striktn ídil zavedenými stereotypy, resp. postupy a byl ke klientovi navíc ješt
arogantní, hrubý a necitlivý.
Banksová charakterizuje sociálního pracovníka následujícími slovy: Sociální
pracovník má specifické znalosti a zkušenosti a musí mu být dána dvra ze strany
uivatel slueb, e jedná v jejich nejlepším zájmu. Vztah mezi sociálním pracovníkem
a uivatelem sluby je nerovnomrný, v tom smyslu, e sociální pracovník je více
31
Srov. EZNÍEK, I. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: SLON, 1994, s. 25. ISBN 80-85850-00-1. 32
Srov. KOPIVA, K. Lidský vztah jako souást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2006, s. 14. ISBN 80-
7367-181-6. 33
MAROON, I. Syndrom vyhoení u sociálních pracovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2012, s. 7. ISBN 978-
80-262-0180-9. 34
Srov. MLÁK, Z.; KUBICOVÁ, A. K pojetí klienta v sociální práci: Manaerismus nebo
humanistický pístup? In SMUTEK, M.; KAPPL, M. et al. Promny klienta slueb sociální práce. 1. vyd.
Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, PF, 2006, s. 415. ISBN 80-7041-716-1. 35
Srov. THE NEW SOCIAL WORKER: THE SOCIAL WORK CAREERS MAGAZINE. An
Introduction to Use of Self in Field Placement [online]. Harrisburg: The New Social Worker, 2008 [cit.
2016-02-22]. Dostupné na WWW: <http://www.socialworker.com/feature-articles/field-
placement/An_Introduction_to_Use_of_Self_in_Field_Placement>.
18
inný. 36
Tím, mj., potvrzuje ji výše zmínnou potebu atmosféry dvry, kterou si
sociální pracovník musí u klient prostednictvím své osobnosti postupn vybudovat.
Dluno k tomu dodat, e základním pedpokladem pro efektivní vykonávání práce jsou,
mimo výše zmínné specifické znalosti a zkušenosti, opt osobnostní vlastnosti
sociálního pracovníka, z nich mnohé meme povaovat za „dary od pírody“. Jedná
se o osobnostní specifika, je rozhodn nejsou pítomna u kadého jedince, potamo
u kadé profese, tedy napíklad: umní efektivní komunikace, bezprostední zájem
o lovka, resp. naslouchání lovku, ochota angaovat se v ešení ivotních nesnází
klient, projevovat patin emoce, být empatický, citlivý, upímný, vnímavý,
ohleduplný, laskavý, tolerantní, taktní, umt s ostatními sdílet své pocity, názory,
myšlenky atp. Sociální pracovník tedy ze strany spolenosti, resp. jejího oekávání,
disponuje komplexem rzných vlastností, jejich spoleným jmenovatelem je
prosociální jednání. To se projevuje napíklad oteveným a velým vztahem k druhým
lidem, jakousi spontánní ochotou být tady pro druhé, tedy poskytovat jim slubu aj. 37
Sociální pracovník by tedy ml, vidno spoleenskou optikou, disponovat vyzrálou
osobností, která je základním nástrojem k efektivnímu profesnímu psobení. Kuzníková
v této souvislosti uvádí, e pedpokladem toho, aby osobnost sociálního pracovníka
zrála, je sebevzdlávání, pravidelná supervize, vetn sledování vývoje teorií, metod
a technik sociální práce. V neposlední ad patí k vyzrálé osobnosti sociálního
pracovníka kultivovaný projev, citová vyrovnanost, empatie, pirozená autorita,
pozitivní vnímání svta. Lze konstatovat, e to všechno by mlo patit ji k „základní
výbav“, kterou sociální pracovník disponuje od narození – o všechny tyto „dary“, resp.
hodnoty, by ml sociální pracovník v prbhu celého svého ivota náleit peovat,
a být tak vzorem pro spolupracovníky, klienty, pípadn i studenty. 38
Onen výet
v oficiální podob najdeme v Zákon . 108/2006 Sb., o sociálních slubách: Sociální
pracovník vykonává sociální šetení, zabezpeuje sociální agendy, vetn ešení
sociáln právních problém v zaízeních poskytujících sluby sociální pée, sociáln
právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepní innost v sociální oblasti,
36
BANKS, S. Ethics and values in social work. 2. vyd. New York: Palgrave, 2001, s. 14. ISBN 0-333-
94798-3. 37
. 4, s. 42. ISSN: 1213-6204. 38
Srov. KUZNÍKOVÁ, I. et al. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 30. ISBN
978-80-247-3676-1.
19
poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišuje
poteby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních slueb. 39
U Schmidbauera meme navíc najít charakteristické znaky pomocník rezistentních
vi syndromu vyhoení, které pipomínají dleitost a zásadní význam osobnosti
sociálního pracovníka pro výkon sociální práce. Sociální pracovníci ve své profesi:
dbají na svj zdravotní stav a projevují zájem o svoji práci – nevnímají klienty
jako nkoho, kdo je obtuje a mají osvojený svj specifický styl komunikace
s nimi;
vnímají se jako profesionálové, kteí se postupn rozvíjejí a uí se zvládat
záte a obtíe, resp. „ošetit“ je ji v zárodku jejich vzniku;
bemena a potíe vnímají jako souást svojí práce, nco, co má smysl;
umjí nalézt rovnováhu mezi prací a soukromým ivotem, tedy neopomíjí svj
soukromý ivot;
mají vysoký stupe sebeurení ve své práci a svoji autonomii upevují
a rozšiují;
povaují se za iniciativní a jsou si vdomi toho, e mohou svoji pracovní
situaci ovlivovat;
cítí se být adekvátn podporováni svými kolegy i nadízenými, se kterými
udrují spíše pátelské kontakty – pozitivn vnímají jenom bezprostední
kontakty;
své povolání povaují za výzvu – mohou díky nmu rst a rádi se piuují
nemu novému. 40
Jak ji bylo eeno v úvodu diplomové práce – zdravá, opeovávaná a neustále
rozvíjená osobnost sociálního pracovníka je jádrem jeho vnitní rovnováhy, co se
v pozitivním slova smyslu promítá té na jím realizované práci s klienty, resp.
v naplování profesních hodnot. Pokud tedy sociální pracovník chce optimáln
fungovat v péi o druhé, ml by komplexn peovat v prvé ad sám o sebe – do takové
39
Zákon 108/2006 Sb., o sociálních slubách, ve znní pozdjších pedpis. Dostupné na WWW:
<http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/108_2006_2015.pdf>. 40
Srov. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka: Podnty pro duševní hygienu v pomáhajících
profesích. 2. vyd. Praha: Portál, 2015, s. 225-226. ISBN 978-80-262-0865-5.
20
pée zahrnujeme péi o tlo, o psychiku, a samozejm také sociální i spirituální sloku
osobnosti. 41
Gulová uvádí, e odborník (tj. sociální pracovník), který nabízí klientm
„pomocnou ruku“, by ml mít pedpoklady pro práci s klientem a ovládat širokou škálu
dovedností, co k tomu neodluiteln patí. Vzpomeme na zmiovanou
dvryhodnost, ke které pidáme ješt profesionalitu, vzdlávání, schopnost hluboké
empatie a zúastnného naslouchání. To zdaleka není všechno – pitme k tomu navíc
velost a zaujetí pípadem ze strany sociálního pracovníka, vetn potebné
cílevdomosti, iniciativy, samostatnosti, smyslu pro poznávání souvislostí, samostatné
rozhodování, abstrakce a pedvídavost, nápaditost, sebekritinost, smysl pro humor,
vysokou motivaci, odolnost vi neúspchu, schopnost nést riziko, schopnost projevit
nedvru vi autoritám, odmítání stereotypu, zájem o informace, odmítání rychlých
závr, poteba participace na ízení, poteba komunikace se spolupracovníky a zájem
o další odbornost – to vše je asto zmiováno v souvislosti se sociálním pracovníkem
a jeho osobnostními specifiky. 42
Levická výstin poznamenává, e osobnost sociálního
pracovníka bývá pedstavována jako uritý ideál, který je specifický práv komplexní
osobnostní výbavou. Pro výkon profese sociální práce je pak nezbytné, aby sociální
pracovník disponoval všemi osobnostními znaky, které jsou poadovány ze strany
profesionálních organizací. 43
v souvislosti s mnostvím všech moných kladených poadavk, pohled na sociálního
pracovníka jako na archetyp postmoderního superhrdiny. Mise superhrdiny je toti
charakteristická tím, e je hrdinou pro utlaované, je k dispozici tm, kteí jej potebují,
tedy je tu pro lidi. 44
Na výše zmínném výtu všech poadovaných osobnostních
vlastností, kompetencí a vykonávaných inností si meme pomrn dobe pedstavit
nejen nezbytnost zdravé, vyzrálé, „obdarované“ osobnosti, ale také jistou potebu
„multifunknosti“ sociálního pracovníka, která ovšem velmi souvisí s jeho potenciálním
petováním, vysokou pracovní zátí, nadmrným oekáváním vi sociálnímu
41
JANOUŠKOVÁ, K.; NEDLNÍKOVÁ, D. et al. Profesní dovednosti terénních pracovník: Sborník
studijních text. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostrav, ZSF, 2008, s. 525. ISBN 978-80-7368-
503-4. 42
Srov. GULOVÁ, L. Sociální práce: Pro pedagogické obory. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, s. 35-36.
ISBN 978-80-247-3379-1. 43
Srov. LEVICKÁ, J. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Trnava: Spolenos pre podporu vedy a
vzdelávania na FZaSP TU, 2004, s. 47. ISBN 80-968952-3-0. 44
Srov. BARÁKOVÁ, M.; KACZOR, M. Sociální pracovník jako pedobraz postmoderního
superhrdiny? In ELICHOVÁ, M. et al. Sociální práce v eské republice. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. In
press.
21
pracovníkovi apod. Více konkrétn se k tomuto tématu vyjádím v následující
podkapitole (viz 1.3).
1.3 Sociální práce v kontextu postmoderní doby
Postmoderní doba je aktuálním a velmi frekventovaným termínem, se kterým se
setkáváme v etných publikacích, u celé ady autor – jen pro píklad mohu uvést
Baumana, Becka, Chytila, Kellera, Lipovetského, Navrátila a mnohé další. Vzhledem
k tomu, e sociální práce je vykonávána práv v kontextu postmoderní doby, ve které
ijeme a je je spjata s rznými významnými zátovými faktory (níe
okomentovanými), je dleité, abychom se na ni práv v tchto postmoderních
souvislostech dívali. Zatímco díve, rozumjme v dob moderní, hrály v ivot jedince,
resp. ve formování jeho identity nepostradatelnou roli vnjší kontrolní mechanismy,
jako napíklad rodina, církev, tradice, normy ad., doba postmoderní se naopak
vyznauje postupným oslabováním vlivu tchto vnjších kontrolních mechanism. To
v koneném dsledku znamená, e je pouze v kompetenci jedince, kým bude, jaké
ivotní cíle se na základ své svobodné vle rozhodne realizovat a jakou cestou se za
jejich naplováním vydá. lovk se tedy stává jakýmsi „reisérem“ formování své
identity – a to, co bude koneným výsledkem, resp. jaký scéná svého ivota zvolí, je
pouze na jeho osobní odpovdnosti, kterou v dob postmoderní pevzal, jakoto štafetu
od zmiovaných vnjších kontrolních mechanism, figurujících ve spolenosti
moderní. 45
Ji v tomto smru lze pozorovat velký zdroj záte, která je na jedince ve
spolenosti (tj. té na sociálního pracovníka jako bytost, ale také jako profesionála),
kladena. Zajímavou glosu k této promn meme najít u Schmidbauera, který poutav
píše o tom, e v dívjších dobách byl lovk integrován do velké rodiny, byl navíc
nedílnou souástí uritého vesnického spoleenství i mstské tvrti – a tvoil s nimi
jeden soudrný celek, zpeetný desetiletími spoleného ivota. Práv rodin,
vesnickým i mstským spoleenstvím, církvi ad., byl piítán významný podíl na
urování ivota jejich len. Pokud lovk selhával ve svém fungování, byla mu hozena
„záchranná sí“, jakoto pomocná ruka tchto vnjších kontrolních mechanism, které
45
Srov. NAVRÁTIL, P. Teorie osobní identity v pozdn moderní dob. In MATOUŠEK, O. et al.
Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 57. ISBN 978-80-262-0366-7.
22
udrovaly ivot lidí v konkrétních rámcích a pomáhaly pekonávat nelehká období.
V postmoderní spolenosti však dochází k takka tragikomickému pevratu, kdy je
ochrana a pomoc zmiovaných vnjších kontrolních mechanism citeln oslabena,
a z lovka se tak v mnohých pípadech stává „trpící individuum“, které nenachází
pomoc ve spoleenství, kde ije, leckdy je nenávidno cizími sousedy, a navíc se asto
vydává prosit o pomoc psychosociálního odborníka, pokud se to ji dávno nestalo
násilnou formou, prostednictvím poádkové moci (policie, sociální úad apod.). 46
Dluno dodat, e spoleenské promny se promítly zásadní mrou do instituce rodiny,
je je velmi dleitým zázemím v ivotech klient a která prošla významnou
transformací – mj. zejména v tom smru, e manelství je nyní zaloeno v prvé ad na
emocionálních poutech (dvra, otevenost, vyjednávání) mezi muem a enou a je ji
chápáno jako rovnocenné partnerství, nikoli jako nerovnomrná dominance mue
(ivitele rodiny) nad enou (peovatelkou o rodinu), jak tomu bylo v dívjším,
tradiním modelu rodiny. Pokud manelství „omrzí“, me být legitimn ukoneno
rozvodem. Pro sociálního pracovníka znamenají zmny v oblasti instituce rodiny
pedevším jedno – pokud posuzuje ivotní situaci klienta, velmi asto musí posuzování
vztahovat nejen k osob klienta, ale té k rodin klienta (resp. rodinnému zázemí) jako
celku. Pedpokládá se tedy, e sociální pracovník si je vdom spoleenských promn
a v intervenci je s to tyto vdomosti v zájmu poteb klienta adekvátn uplatnit
a poskytnout efektivní intervenci. Spoleenské promny tedy v tomto smru kladou
nároky na sociálního pracovníka, který je musí ustát. 47
Jedinci jsou zodpovdní pouze
sami za sebe a jejich zodpovdnost ji v takové míe není ovlivována vnjšími faktory.
To me být na jednu stranu oznaováno za benefit postmoderní spolenosti, na stranu
druhou však rovn za tké bemeno, kterým jest, mj., potenciální rozpolcenost,
nejednotnost, nejasnost v ivotech jednotlivc. To velmi trefn ilustruje Bauman, jen
píše, e: Trvalým atributem „postmoderního“ ivotního stylu se zdá být nespojitost,
nekonsekventnost jednání, fragmentarizace a epizodinost rzných sfér lidských
inností. 48
Keller postmoderní spolenost výstin pirovnává k jedinému obrovskému
supermarketu, a to v tom smyslu, e kadý si me dle momentálních preferencí vybrat
46
Srov. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka: Podnty pro duševní hygienu v pomáhajících
profesích. 2. vyd. Praha: Portál, 2015, s. 127. ISBN 978-80-262-0865-5. 47
Srov. NAVRÁTIL, P. Postmodernita jako prostor pro existenciáln citlivou sociální práci. Sociální
práce/Sociálna práca, 2008, ro. 8, . 4, s. 130. ISSN: 1213-6204. 48
BAUMAN, Z. Úvahy o postmoderní dob. 2. vyd. Praha: SLON, 2006, s. 25. ISBN 80-86429-11-3.
23
nejenom zboí, ale také ivotní styl, ivotního partnera, víru, politický program, anebo
teba normy, kterých se hodlá v tuto chvíli dret atd. To vše se zárukou jisté
nezávaznosti, tj. všechno me být okamit vráceno a pizpsobeno aktuálním
potebám jedince, resp. nahrazeno ním pitalivjším a daleko vkusnjším. 49
Spoleným jmenovatelem uvedených aspekt postmoderní spolenosti me být termín
individualizace. Beck poznamenává, e individualizace znamená jakési vyvázání
biografie lovka z determinací – lovk se tak stává „autonomní jednotkou“, je je
otevená a pln zodpovdná a závislá na vlastních rozhodnutích. Individualizace je
v postmoderní spolenosti té jistým úkolem kadého lovka, který jej musí realizovat
prostednictvím svého jednání, a moderovat tak svj ivot „ve vlastní reii“. Otevírá se
tak široká škála moností, je by teba v minulosti byly jedinci zapovzeny. 50
Témata
jako osobní rozvoj, ivotní styl, zdravá výiva i v souasné dob velmi diskutované
téma sexualita, a mnohá jiná, svdí o tom, e lidé hledají jakýsi individuáln pijatelný,
správný a pro n pitalivý zpsob existence – to vše je prosto definování skrze vnjší
spoleenské instituce, které díve psobily jako uritá ochrana ped riziky a dávaly
ivotu jedinc ve spolenosti konkrétní rámec. 51
Jedinci si sami kladou individuální
cíle, udávají svému smru konkrétní souadnice – ty mohou však být diametráln
odlišné od cíl a souadnic ostatních. Lidé tedy v peneseném slova smyslu neplují „na
jedné lodi“ s ostatními, s píslibem spolené participace na kolektivním cíli, ale kadý
na své vlastní bárce, je však me být v peejích postmoderní spolenosti velmi vratká.
Postmodernita pedstavuje konkrétní moment v historii, kdy se všechny institucionální
zábrany, které jedince svazovaly a bránily jeho emancipaci, rozpadly a zmizely. Vznikl
tak prostor pro vyjádení osobních pání a tueb, seberealizaci a sebeúctu. Systémy,
které slouily k socializaci jedinc, ztratily vliv, významné ideologie pestaly být
nosnými pilíi, historicky významné zámry pestaly oslovovat a podncovat k jednání
a sociální sféra se stala pouhým rozšíením sféry soukromé: nastala éra prázdnoty,
„která však v sob nemá nic tragického ani apokalyptického“. 52
Alarmujícím
49
Srov. KELLER, J. Posvícení bezdomovc: Úvod do sociologie domova. 1. vyd. Praha: SLON, 2013, s.
173. ISBN 978-80-7419-155-8. 50
Srov. BECK, U. Riziková spolenost: Na cest k jiné modern. 2. vyd. Praha: SLON, 2011, s. 216.
ISBN 978-80-7419-047-6. 51
Srov. NAVRÁTIL, P. Teorie osobní identity v pozdn moderní dob. In MATOUŠEK, O. et al.
Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2013, s. 58. ISBN 978-80-262-0366-7. 52
LIPOVETSKY, G. Hypermoderní doba: Od poitku k úzkosti. 1. vyd. Praha: Prostor, 2013, s. 18-22.
ISBN 978-80-7260-283-4.
nebezpeím je podle Nakoneného té stresující povaha postmoderní doby, zejména
neustálý kvap, spchání za ním, obtíe se zastavit a spoinout. Patí sem ale také jiné
stresory, jako napíklad strach ze sociálních a dalších nejistot, hrozba nezamstnanosti,
nejisté podnikání, bezohledná konkurence, byrokracie, tíivá osamlost, lhostejnost
druhých lidí a mnoho dalších. 53
Výše jsem popsal obecné souvislosti postmoderní spolenosti a jednotlivc, kteí
jsou jejími leny. Nyní se zamme výhradn na sociální pracovníky a sociální práci,
jako takovou, ve spojitosti se zátovými prvky, které postmoderní doba do této profese
pináší. V této souvislosti povauji za velmi zajímavou a názornou glosu, je patí
známé eské publicistce, socioloce, ale té významné osobnosti v oblasti sociální
práce, Jiin Šiklové, která o sociální práci napsala následující: Formování sociální
práce jako oboru je nekonící proces, bhem nho obor „dohání“ mnící se
spolenost, ve které se objevují nové problémy a známé problémy mní svou váhu.
Sociální problémy je teba nejen evidovat, analyzovat, ale je poteba hledat i nové
metody jejich ešení. Proto sociální práce nebude mít nikdy dlouhodob stabilní,
jednoznaný obsah, nikdy nebude moné tuto disciplínu vyuovat po nkolik let stejným
zpsobem. V tom je obtínost i výzva sociální práce. 54
Sociální práce je tedy profesí,
jejím specifikem je, e prun reaguje na mnící se spolenost, která s sebou pináší
rzné spoleenské promny a souvislosti. Taková dynamika sociální práce je na jedné
stran velmi ádoucí a efektivní, jeliko je nutné, aby se intervence sociálních
pracovník, a samozejm také obsah sociální práce jako takové, ve spoleenském
prostedí regulovaly s ohledem na aktuální stav spolenosti. Na stran druhé je to pro
sociální práci a sociální pracovníky ponkud velký závazek a zatkávající bemeno.
Nutné je té zmínit znané nároky na sociální pracovníky, které jsou v kontextu
postmoderní spolenosti kladeny. Tmi mohou být napíklad vysoké poadavky na
kvalitu, místo a as výkonu práce. Zde se meme pozastavit u moderních informaních
a komunikaních technologií, které postmoderní doba pinesla a nyní se stávají bnou
formou komunikace mezi klienty a sociálními pracovníky. Tak me vznikat ponkud
zkreslené domnní, e sociální pracovník je pro klienta k dispozici takka nepetrit,
tyiadvacet hodin denn, sedm dní v týdnu. Pokud jej klient nezastihne v kancelái
53
Srov. NAKONENÝ, M. Psychologie: Pehled základních obor. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, s. 622.
ISBN 978-80-7387-443-8. 54
ŠIKLOVÁ, J. Medailón. Sociální práce/Sociálna práca, 2010, ro. 10, . 2, s. 2. ISSN: 1213-6204.
25
(kde je sociální pracovník obvykle zamstnán administrativními povinnostmi, které
k jeho povolání patí), má monost ho kontaktovat na pracovním mobilním telefonu,
mailu, i dokonce Skypu, Twitteru, Googlu+ nebo Facebooku ad. Vlivem rozmachu
moderních technologií jsou sociální pracovníci také asto nuceni ešit více agend
najednou a zpracovávat administrativu v programech k tomu urených. Mimo jiné, ada
zaízení provozujících sociální sluby zizuje profily na sociálních sítích, kde jsou
sociální pracovníci daných zaízení „zavazováni“ k tomu, aby byli v kontaktu
s publikem na sociální síti a pravideln se mu vnovali formou odpovídání na zprávy,
dotazy, publikace píspvk atp. Pozastavme se ale té u médií. Média mohou psobit
jako uritý zpsob obrany proti neadekvátnímu vykonávání práce sociálního
pracovníka, mnohdy ale také jako nelegitimní „sypání popelu“ na jejich hlavy. Velmi
asto jsou toti vyuívány sporné situace, které média zámrn pekroutí a prezentují je
veejnosti coby poutavou, atraktivní, tivou zprávu, v neprospch sociálních
pracovník, kteí svoji práci pitom vykonávali poctiv a svdomit. 55
Sám jsem byl
svdkem situace, kdy klienti vyuívali pítomnost médií jako pomrn zákenou zbra
proti sociálnímu pracovníkovi ve stylu „pokud mi neuznáte dávku, celý pípad bude
medializován“. Šlo o klienta, kde bylo dvodné podezení, e se snaí oklamat sociální
pracovníky ve vci urování tzv. okruhu spolen posuzovaných osob, a to tím, e
(pedstíran) neije ve spolené domácnosti se svojí enou a dtmi – tak by jeho
manelka mohla být posuzována jako samoivitelka a vznikl by nárok na vyplácení
vyšší dávky hmotné nouze (píspvku na ivobytí). To je pouze uritá ást skuteností,
je mohou být pro sociálního pracovníka velmi zatující a stát se podntem pro jeho
psychohygienu. Dalším faktem je, e sociální práce se stále více ekonomizuje – je
tendence sniovat náklady na výkon práce, omezují se veejné finance, hledají se
zpsoby, jak pomáhat ekonomicky výhodnji. Nedá se však konstatovat, e by
problém klient bylo v postmoderní spolenosti mén a e by „zmizely z povrchu
zemského“. Naopak… Sociální pracovník je tak vren do „jámy lvové“. Na jedné stran
jsou problémy spojené s výše zmínnou ekonomizací sociální práce, na stran druhé tu
je však poteba ádné intervence u klient (která je limitována práv zmiovaným
omezeným asem a finanními prostedky). Problémy klient jsou navíc prohlubovány
vlivem individualizace a dalších soudobých fenomén (krize sociálního státu, sociální
55
Srov. ZAJACOVÁ, M. Profesionální sociální pracovník v souasné spolenosti. Sociální
práce/Sociálna práca, 2014, ro. 14, . 3, s. 8-9. ISSN: 1213-6204.
26
vylouení, krize rodiny, trhu práce ad.). V souhrnu lze tedy konstatovat, e neustále
rostou poadavky na výkon profese (ze strany spolenosti, státu, klient), avšak
permanentní omezování finanních prostedk, nedostatené platové ohodnocení
sociálních pracovník, nízká presti oboru, nedostatky v legislativ, resp. její nestálost
ad., s tím vbec nejdou ruku v ruce. Šrajer uvádí, e sociální pracovník by ml být
schopen adekvátní diagnostiky, vysvtlení, ale také zmírnní nebo vyešení konkrétní
poteby konkrétního lovka nebo sociálního celku – to vše v kontextu respektování
lidské dstojnosti a lidských práv, je jsou uritým hodnotovým horizontem v sociální
práci. K tomu té patí zájem o celkové dobro potebného lovka a odborné znalosti
z dalších, píbuzných obor. Velmi asto však sociální pracovník omezuje svoji
intervenci v tom smyslu, e se primárn odvolává na zákony, normy a formulované
principy, a tím se de facto distancuje od komplexního vnímání lovka a jeho poteb.
Tím spíše, pokud je dodrování vnjších poadavk vynucováno pod hrozbou
nejrznjších sankcí. 56
Sociální pracovník je tak vystaven ádné záti, která však
nebývá moc asto reflektována – me to dokonce psobit tak, jako by se o ní
,
který je pipraven na cokoli a pracuje v plném nasazení, za kadé situace. S výše
zmínnými problémy v oblasti sociální práce se potýká sociální pracovník kadodenn,
a pes to všechno je nucen podávat velké výkony, a toti poskytovat kvalitní
a profesionální podporu klientm, která je podpoena jeho širokospektrými znalostmi
z dalších obor (ze kterých sociální práce erpá), jeho praktickými zkušenostmi, ale
také vyzrálou osobností s nadáním pomáhat. V této souvislosti bych chtl zmínit, e
s vyzrálou osobností sociálního pracovníka souvisí také schopnost praktikovat
psychohygienu. Domnívám se, e sociální pracovníci nejsou píliš podncováni k tomu,
aby duševní hygienu praktikovali. Opt mi to pipomíná pohled na sociálního
pracovníka, jakoto bytost, která „všechno zvládne“, za jakýchkoli okolností, ani by
56
Srov. ŠRAJER, J. Etika a poadavek komplexnosti v sociální práci. Sociální práce/Sociálna práca,
2012, ro. 12, . 3, s. 81-85. ISSN: 1213-6204. 57
Srov. BARÁKOVÁ, M.; KACZOR, M. Sociální pracovník jako pedobraz postmoderního
superhrdiny? In ELICHOVÁ, M. et al. Sociální práce v eské republice. 1. vyd. Praha: Grada, 2016. In
press.
27
musela dopát svojí duši a tlu odpoinek, který je v profesi sociální práce velmi
zásadní. 58
Faktem je, e: V Evrop roste význam role sociálních pracovník, která dnes elí
novým sociálním problémm a novým výzvám, jako nap. výrazné zmny
v demografických a zamstnaneckých strukturách, rostoucí nerovnosti mezi obyvateli,
je vyvolávají zvýšené poadavky veejnosti na sociální práci. 59
Schmidbauer uvádí ve
své publikaci pt dvod, pro je v sociální práci (ale té ostatních pomáhajících
profesích) v postmoderní dob velmi dleitým nástrojem vztah ke klientovi:
1. v dnešní dob je spolenost plná „nepizpsobivých“, „nepozorných“,
„nervózních“ ad. jedinc – ivotní podmínky, vetn tch pracovních, jsou
stále více nároné pro lidský nervový systém;
2. ivotní standard se zvyšuje, a stejn tak stoupá prmyslová produkce – tím se
ušetilo více pracovní síly, a to konkrétn pro práci s tmi, kteí nedovedou
splovat normy, ale za uritých okolností (tj. se speciální pomocí) mají
potenciál stát se platnými a produktivními leny spolenosti;
3. ve spolenosti zaalo být problémem, e lidské utrpení nelze píliš zmírnit
normativn – tato situace si zaala vynucovat nové pístupy k pomoci;
4. vesnická a mstská spoleenství ztratila svou funkní sílu – stejn tak
pestávaly fungovat i malé rodiny – poruchy se vyskytují astji a v tších
podobách v malých rodinách, ne ve velkých rodinách;
5. ze smsi spoivosti a výkonnosti se v postmoderní spolenosti stala sms
stupování výkonnosti a okamitého konzumu – dlníci a úedníci se stali
pedevším konzumenty, tím se zaala stupovat poptávka po sociálních
slubách – v konzumní spolenosti hrají podstatnou roli city a osobní vztahy,
musí se tedy objevit a otevít tato doposud opomíjená oblast lidského ivota. 60
58
Srov. STEJSKALOVÁ, J. Krize sociální práce aneb máme to ješt ve svých rukou? Sociální
práce/Sociálna práca, 2014, ro. 14, . 3, s. 11. ISSN: 1213-6204. 59
ŠVEEPA, M. Návrh zákona o sociálních pracovnících je z hlediska oboru neádoucí. In Sociální
revue [online]. Praha: Sociální revue, 2014 [cit. 10. února 2016]. Dostupné na WWW:
<http://socialnirevue.cz/item/navrh-zakona-o-socialnich-pracovnicich-je-z-hlediska-oboru-nezadouci>. 60
Srov. SCHMIDBAUER, W. Syndrom pomocníka: Podnty pro duševní hygienu v pomáhajících
profesích. 2. vyd. Praha: Portál, 2015, s. 129. ISBN 978-80-262-0865-5.
28
2.1 Charakteristika psychické záte
V prbhu ivota se lidé setkávají s rozmanitými ivotními situacemi a podmínkami –
mnohé jsou jim dvrn známé (jedinec si v nich vystaí s ji navyklými a jemu dobe
známými schématy myšlení a jednání, co vede k efektivnímu ešení), jiné však zcela
nové a neobvyklé, se kterými se lovk nikdy pedtím nepotýkal (nemá tak
bezprostedn k dispozici ádný vhodný algoritmus, i dokonce ádné vhodné