Diplomová práce - ThesesČlověk, který neumí hrát na klavír. 6. Ten, co neumí zahrát ani písničku. 7. Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

Diplomová práce

Bc. Lucie Machalová

Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní školy

Olomouc 2013 vedoucí práce: Mgr. Jarmila Šiřická

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením

Mgr. Jarmily Šiřické a použila jsem jen uvedenou literaturu.

V Olomouci dne 15. 4. 2013 ……………………………………...

Děkuji Mgr. Jarmile Šiřické za odborné vedení Diplomové práce,

za cenné rady a připomínky a všem učitelům, kteří se podíleli na vyplňování dotazníků.

Obsah

Úvod ...................................................................................................................................... 6

1. Neklavírista ...................................................................................................................... 8

1.1 Dotazník ..................................................................................................................... 10

1.2 Praktická hodina ......................................................................................................... 12

1.2.1 První praktická hodina ......................................................................................... 12

1.2.2 Druhá praktická hodina ....................................................................................... 15

1.2.3 Třetí praktická hodina .......................................................................................... 17

1.2.4 Čtvrtá praktická hodina ....................................................................................... 20

1.2.5 Pátá praktická hodina .......................................................................................... 22

1.2.6 Šestá praktická hodina ......................................................................................... 25

1.2.7 Sedmá praktická hodina ...................................................................................... 27

1.2.8 Osmá praktická hodina ........................................................................................ 29

1.2.9 Devátá praktická hodina ...................................................................................... 33

1.2.10 Desátá praktická hodina .................................................................................... 34

1.2.11 Netradiční hodina .............................................................................................. 36

2. Hudební nástroje ........................................................................................................... 37

2.1 Klavír ......................................................................................................................... 38

2.2 Využití klavíru v hudební výchově ............................................................................ 40

3. Zastupující hudební nástroje a jejich využití v hodinách hudební výchovy ............ 45

3.1 Využití v hudební výchově ........................................................................................ 48

3.1.2 Housle, Viola ....................................................................................................... 48

3.1.3 Akordeon, Cimbál, Kytara .................................................................................. 50

3.1.4 Flétna, Lesní roh .................................................................................................. 52

3.1.5 Orffovy nástroje, Boomwhackers ........................................................................ 53

3.1.6 Náměty na činnosti .............................................................................................. 59

4. Alternativní hudební nástroje ...................................................................................... 66

4.1 Boomwhackers ........................................................................................................... 66

4.1.1 Craig Ramsell ...................................................................................................... 68

4.2 Orffův instrumentář ................................................................................................... 68

4.2.1 Carl Orff .............................................................................................................. 75

4.2.2 Česká Orffova společnost .................................................................................... 76

4.2.3 Česká Orffova škola ............................................................................................ 80

5. Klavírista či neklavírista? ............................................................................................. 81

Závěr ................................................................................................................................... 83

Summary ............................................................................................................................ 85

Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů ..................................................... 87

Seznam použitých zkratek

Přílohy

Seznam příloh

Anotace

6

Úvod

Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svých praktických zkušeností

ve výuce hudební výchovy na základní a střední škole. I přesto, že hraji na klavír více jak

10 let, nikdy jsem se nedostala do fáze jistoty a klidu při vlastní hře. Mnohem lépe se cítím

např. s kytarou. Zjistila jsem, že žákům dokážu předat mnohem kvalitnější a ucelenější

výkon a hodina je tak příjemnější jak pro studenty, tak i pro mě. Proto bych chtěla ve své

práci seznámit případné čtenáře a pedagogy s variantami a možnostmi využití jiných

hudebních nástrojů ve výuce hudební výchovy, nebo také s aktivitami, které mohou hodiny

hudební výchovy obohatit a zpříjemnit. Budu se zmiňovat o nástrojích klasických, ale také

o nástrojích alternativních a netradičních např. boomwhackers.

V první kapitole bude mým cílem definovat a objasnit pojem neklavírista tak, jak

ho vnímám já a také jak ho vnímají lidé kolem mě. Ať už se jedná o mé spolužáky, tedy

budoucí pedagogy, nebo o lidi, kteří se ve školství již nějakou dobu pohybují a mají své

zkušenosti s využitím jiných hudebních nástrojů, než je klavír. Součástí první kapitoly je

tedy i dotazník, který jsem pro svou práci vypracovala. Dotazník obsahuje 12 otázek, které

se zaměřují na využití jiných hudebních nástrojů, než je klavír, ale také se v něm objevuje

otázka týkající se právě klavíru. Dotazník podrobně rozeberu a vyhodnotím současný stav

a zastoupení hudebních nástrojů ve výuce hudební výchovy na 2. stupni základní školy.

Na výsledky dotazníku navazují další kapitoly mé Diplomové práce. Další částí této

kapitoly budou také písně, které rozeberu v několika praktických hodinách. V každé

hodině bude zastoupen jiný hlavní hudební nástroj. V některých hodinách se seznámíme

s jednou písní, avšak za doprovodu různých nástrojů. Proto nebude chybět ani porovnání

jednotlivých hodin.

Druhá kapitola je zaměřena na hudební nástroje obecně. Seznámím čtenáře

s termínem hudební nástroje. Nebude chybět ani přehled a dělení. V podkapitole se již

budu věnovat pouze jednomu nástroji a to konkrétně klavíru. I když se zmiňuji

o neklavíristovi, je potřeba tento hudební nástroj znát a vědět alespoň základy o jeho

vzniku, vývoji a využití v hodinách hudební výchovy. Každý učitel hudební výchovy si

hrou na klavír prošel, proto je důležité se o klavíru zmínit. Důležitou součástí kapitoly je

souhrn výhod a nevýhod hry na klavír.

Ve třetí kapitole se budu zabývat hudebními nástroji, kterými lze klavír v hudební

výchově částečně, nebo zcela nahradit. Zařadím je do skupin podle dělení nástrojů

a přidám také jejich popis, tónový rozsah a ladění. S praktickým použitím zastupujících

hudebních nástrojů vás dále seznámím v podkapitolách, kde využijí nejen svých poznatků

7

z praxe, ale také informací, které jsem získala od svých spolužaček, pedagogů a materiálů

od mé vedoucí diplomové práce. Tato kapitola je jednou z nejdůležitějších v celé mé práci.

Poskytuje náměty a inspiraci pro široký okruh stávajících i budoucích pedagogů. Bude se

jednat o činnosti a aktivity, které může využít kterýkoliv učitel, ať už klavírista či

neklavírista.

Ve čtvrté kapitole se zaměřím na alternativní hudební nástroje, které jsou v dnešní

době hojně zastoupeny na základních i středních školách. Učitelé je však berou jen jako

doplňující nástroje, které oživí výuku. Bohužel se pořád používají málo a jen „za odměnu“.

Žáci tak nemají možnost zapojit se aktivně do výuky a rozvíjet tak své hudební dovednosti.

Jedná se nástroje boomwhackers, tedy ozvučené trubky a Orffův instrumentář.

V podkapitolách se také zmiňuji o autorech, kteří se o alternativní nástroje

zasloužili. Jedná se o Craiga Ramsella a Carla Orffa. S Carlem Orffem a jeho nástroji se

též spojuje Česká Orffova společnost a Česká Orffova škola. Ty také najdou ve čtvrté

kapitole své místo.

Závěrečná kapitola je shrnutím celé mé práce a zároveň zhodnocením všech

informací, které jsem použila a předala. Hlavní otázkou páté kapitoly je, zda může být

lepší učitelem klavírista či neklavírista.

Povídej – zapomenu

Ukaž – budu si pamatovat

Zapoj mě – porozumím

8

1. Neklavírista

Pojem „neklavírista“ v odborné literatuře nenajdeme. Ve všech publikacích,

internetových stránkách či učebnicích najdeme pouze slovo – klavírista.1

Jak jsem se zmínila již v úvodu, součástí mé práce je i dotazník. Hned v úvodní

kapitole se budu věnovat třem otázkám z dotazníku. Pomohou nám objasnit pojem

neklavírista.

Co si představujeme pod pojmem neklavírista? Tato důležitá otázka byla i součástí

mého dotazníku (viz níže). Mezi odpověďmi se objevily následující varianty vysvětlení

pojmu neklavírista:

1. Osoba, která není příliš zdatná ve hře na klavír, nebo na něj neumí hrát vůbec.

2. Člověk, který má jiný hlavní hudební nástroj, klavíru se buď nevěnuje, neumí

na něj, nebo umí jen základy hry.

3. Člověk, který nestudoval klavír na ZUŠ2 (dostatečně dlouho) a tím pádem pro něj

hra na tento nástroj není vlastní, originální doprovody se učí pomalu, těžce.

4. Nehraje na klavír oběma rukama.

5. Člověk, který neumí hrát na klavír.

6. Ten, co neumí zahrát ani písničku.

7. Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním ve hře

na klavír (tzn. ZUŠ, konzervatoř atp.)

8. Ten, co nehraje na klavír vůbec, nebo jen velmi málo.

9. Člověk, který nehraje na klavír.

10. Amatérský hráč na klavír, který dokáže zahrát základní jednoduché skladby.

11. Člověk, který ovládá pouze základy na klavír.3

Průměrný věk odpovídajících respondentů je 30 let. Z 11 odpovídajících se jedná

o jednoho muže a deset žen. Tudíž všichni mají s výukou hudební výchovy nějaké

zkušenosti. Všichni dotazovaní jsou samozřejmě ve své podstatě také neklavíristé, i když

někteří odpovídali, že neklavírista vůbec nehraje na klavír. Nyní se tedy věnujme

konkrétním odpovědím.

V odpovědi č 5, 9, částečně 1, 2 a 8 se dozvídáme fakt, že neklavírista vůbec

na klavír nehraje. Vezmeme-li v potaz skutečnost, že odpovídající jsou neklavíristé

a všichni i v hudební výchově klavír využívají (viz níže), je jasné, že tuto odpověď

1 Člověk hrající na hudební nástroj – klavír.

2 ZUŠ – Základní umělecké škola

3 Všechny odpovědi jsou citovány v původním znění z vyplněných dotazníků

9

nemůžeme považovat za dostačující a vysvětlující zmíněný pojem. Další spekulativní

odpovědi najdeme pod čísly 3 a 7. Pravdou je, že ZUŠ a konzervatoře připraví absolventy

velmi kvalitně a dobře. Důležitým poznatkem, který se u obou odpovědí objevil, je ten,

že výuka nebyla dlouhodobá a systematická. Tuto zkušenost mám i já. Sama jsem

navštěvovala ZUŠ a hrála na klavír 5 let a dnes se za klavíristu nepovažuji. Oponovat by

však mohli ti, kteří se s klavírem setkali například až na střední pedagogické škole, nebo

na škole vysoké a jejich hra na klavír je na výborné úrovni. Ve své praxi jsem se

s takovými lidmi setkala. Navštěvovala jsem střední pedagogickou školu. V prvním

ročníku jsem měla spolužačky, které do té doby na klavír nehrály a ve čtvrtém ročníku

z nich byly výborné klavíristky, mnohem šikovnější, než absolventky 1. cyklu na ZUŠ.

Avšak v odpovědi pod číslem 3 se ztotožňuji s tím, že neklavírista hůře zvládá doprovody

a pomaleji se hru na klavír učí. Samozřejmě pokud by učitel neklavírista chtěl tento

nedostatek odstranit, musel by se ve svém volném čase hře na klavír věnovat a snažit

zmíněné problémy omezit či napravit.

Z mého pohledu se do charakteristiky pojmu neklavírista nejlépe trefili respondenti,

jejichž odpovědi najdeme pod čísly 4, 10, 11 a z části i 1 (první část odpovědi), 2 (kromě

části „neumí na něj“) a 8 (druhá část). Všichni se shodli na tom, že neklavírista na klavír

nějakým způsobem hraje, avšak jeho hra má nedostatky. Z každé odpovědi by se dala

použít myšlenka, která se k neklavíristovi hodí. Jedinou výtku bych měla k odpovědi číslo

10, kde se respondent vyjádřil ve smyslu neklavírista = amatér. Nemyslím si, že tito lidé

jsou amatéři, jelikož se pohybujeme mezi učiteli hudební výchovy a jestliže nehrají

bravurně na klavír, tak zvládají jiný hudební nástroj na takové úrovni, za kterou by se

nemuseli rozhodně stydět. Pojem amatér se do hudební teorie nehodí, a pokud by měl být

používán, já se k této skupině uživatelů nepřidám. Záleží to však na přístupu lidí a na jejich

pocitech.

Při vyhodnocení jsem se setkala s problémem, který se týká odpovědi číslo 6.

Z odpovědi nedokážu přesně určit, zda neklavírista na klavír nehraje vůbec, nebo hraje jen

něco. Ale myslím si, že odpovídající respondent svou odpovědi myslel spíše tu variantu,

které se přiklání k první skupině odpovědí – neklavírista nehraje na klavír vůbec.

Vyhodnocení této otázky z dotazníku musíme brát jako můj subjektivní pocit. Jak

jsem se již zmínila, pojem neklavírista není nikde definován. Proto si každý čtenář mé

práce může vytvořit svůj vlastní názor a s tím mým se v nejlepším případě ztotožnit. Stejně

tak, jak to udělali učitelé, kterým jsem dotazník poskytla. Také odpovědi respondentů

nemusí být písemně vystiženy přesně tak, jak je odpovídající myslel.

10

Ze všech odpovědí bychom tedy mohli vytvořit jednoduchou a výstižnou definici,

která by pojem neklavírista charakterizovala.

Neklavírista – člověk, učitel hudební výchovy, jehož hlavním hudebním

nástrojem není přímo klavír, ale jiný hudební nástroj. Na klavír hraje pouze

jednodušší skladby a písně. Doprovody se učí pomaleji.

Pedagog a zvláště pak učitel hudební výchovy musí být velmi kreativní.

U neklavíristy to platí obzvlášť. Jestliže nemá stabilní oporu v klavíru, je nutné využít

jiných nástrojů. Takový učitel by měl umět sáhnout po doplňujících nástrojích a měl by

využít co nejvíc své žáky. Studenti jsou často velmi rádi, když mohou mít v ruce nástroj

a aktivně se podílet na hudební stránce hodiny. Zvláště děti na základní škole jsou

za netradiční hudební výchovu vděčné. Myslím si, že pokud by se učitelé ubírali tímto

směrem, staly by se hodiny hudební výchovy oblíbené. Nenastala by situace, která je

v dnešní době velmi častá – hudební výchova = píšeme si úkoly a máme volnou zábavu.

Učitel neklavírista si však musí dávat pozor na to, aby žákům příliš neukázal svůj

„handicap“ v podobě ne zcela výborné hry na klavír. I neklavírista musí mít alespoň

základy ve hře na klavír. A jestliže je v hodině doprovod klavíru potřebný, měl by se

vyučující pečlivě připravit a své nedostatky doplnit.

1. 1 Dotazník

Pro praktickou část své práce jsem vypracovala dotazník, který jsem rozeslala svým

spolužačkám a pedagogům, o kterých vím, že jejich hlavním hudebním nástrojem není

klavír. Celkem jsem oslovila 16 respondentů, z čehož mi vyplněný dotazník poslalo zpět

celkem 11 dotazovaných. Pro lepší představivost jsem dotazník zařadila níže. Kapitola 1 –

4 je úzce propojena s výsledky dotazníku. Vyhodnocení dotazníku je na základě rozboru

a analýzy jednotlivých otázek. Všechny vyplněné dotazníky jsou umístěny na konci mé

diplomové práce v kapitole Přílohy.

Vážené paní učitelky, páni učitelé, milé spolužačky,

Jsem studentkou Univerzity Palackého v Olomouci obor Učitelství českého jazyka

a Učitelství hudební výchovy. V letošním roce píši svou Diplomovou práci na téma

Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní školy. Do praktické části

své práce bych ráda zařadila přiložený dotazník. Tím bych Vás chtěla poprosit

o spolupráci ve smyslu vyplnění krátkého dotazníku. Děkuji za Vaši ochotu a čas.

Bc. Lucie Machalová

11

Dodatek pro spolužačky: Otázky týkající se praktického využití, prosím, směřujte do své

praxe, která proběhla během studia na VŠ. Pakliže máte i další zkušenosti s výukou HV,

aplikujte odpovědi dle svého uvážení. Děkuji.

1. MUŽ x ŽENA

(nehodící se škrtněte)

2. Váš věk

…………………………

3. Jaký je váš hlavní hudební nástroj?

………………………..

4. Co si představíte pod pojmem NEKLAVÍRISTA?

………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………….

5. Používáte v hudební výchově i klavír? Proč?

………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………..

6. Dokáže Váš hudební nástroj plně zastoupit klavír?

…………..

7. Napište, prosím, příklad činností, ve kterých plně využíváte Váš hlavní

hudební nástroj.

………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………..

8. Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní

hudební nástroj.

………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………..

9. Využíváte v hodinách hudební výchovy i alternativní hudební nástroje?

(Boomwhackers, Orffův instrumentář apod.). Uveďte konkrétní příklad.

……………………………………………………………………………..

10. Jak často tyto nástroje zařazujete do vašich hodin?

…………………………………………………

11. Při jakých činnostech tyto nástroje využíváte?

……………………………………………………..

12

12. Místo pro Vaše rady, typy a připomínky

………………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………..

Děkuji za spolupráci

1. 2 Praktická hodina

V této podkapitole bych ráda popsala deset praktických hodin. První hodina bude

doprovázena na kytaru. Ve druhé hodině využijeme klavír. V dalších hodinách budou

zařazeny nástroje zmíněné v dotazníku - housle, akordeon, flétna a cimbál. V závěru bude

potřebné srovnání a vyhodnocení všech uvedených hodin, jelikož v některých hodinách

zařazuji stejné písně, avšak za doprovodu různých nástrojů.

Dalším prvkem, který se v následujících podkapitolách objeví, je rozmanitost

příprav na hodinu. Každá z uvedených hodin bude graficky znázorněna jinak. Tím vznikne

inspirace k tomu, jak si stručně nachystat přípravu na hodinu.

1. 2. 1 První praktická hodina

V prvním případě se jedná o mou vlastní hodinu, kterou jsem vedla při souvislé

praxi v 1. ročníku NMgr studia. Jelikož se také považuji za neklavíristu a navíc v dané

škole neměli k dispozici klavír, ale jen velmi jednoduchý keybord, rozhodla jsem se

do výuky přinést kytaru. Někteří žáci se fyzicky s kytarou setkali prvně. Proto jsem

neváhala a s žáky jsme si o kytaře chvíli povídali. V závěru si mohli všichni zkusit

na kytaru zahrát a vůbec si na ni sáhnout. Nadšení některých dětí nebralo konce.

Hodinu jsem měla u žáků 8. třídy a její průběh byl následovný:

Téma hodiny: Noty, takty, pojmy, Rock, Pop, Folk – teorie, písně

1. Opakování not, délky not pomocí hudební šifry,

2. hudební hádanky, rytmická cvičení – hra na tělo (nejprve učitelka, poté mohou

předvádět i žáci),

3. rozdýchání, rozezpívání – jede auto po oudolí, jazykolamy,

4. zpěv písní z učebnice (Snad jsem to zavinil já, Pár havraních copánků, Jednou

budem dál), seznámení s novou písní (Řekni, kde ty kytky jsou),

5. Brainstorming – Rock, Pop, Folk – psaní na tabuli, vysvětlení pojmů,

6. písně ze zpěvníku Já písnička.

13

Rozbor předloženého průběhu hodiny

V rozboru hodiny se budu podrobněji zabývat především body 3, 4, a 6. V bodech

1, 2 a 5 nebylo potřeba využití hudebních nástrojů.

Nejprve se tedy budu věnovat bodu č. 3 – rozdýchání a rozezpívání.

Pří rozdýchání není hudební doprovod potřeba, avšak při samotném rozezpívání se učitel

bez doprovodného nástroje nejspíš neobejde. Zvláště při určitých typech cvičení. Kytara je

v této činnosti zcela objektivním nástrojem. Kytarista zvládá jak hru pomocí akordů, tak

hru jednotlivých tónů. Já jsem jako cvičení k rozezpívání zvolila jednoduchou stupnici C

dur, jejíž tóny dokážu na kytaru zahrát. Jako další část rozezpívání jsem vybrala

jednoduché písně, které se modulují do různých tónin a mají akordický doprovod. Ten je

možné zahrát na kterýkoliv nástroj, jenž je schopen hrát akordové značky. Melodii obou

písní jsem žákům nejprve předzpívala, poté ji formou hry na ozvěnu opakovali. Jelikož se

jedná o jednoduché písničky v rozsahu kvinty, není potřeba melodii trénovat jiným

způsobem. Při rozezpívání jsem tedy žádný problém neshledala.

Další částí k rozebrání je bod č. 4 – zpěv písní z učebnice, seznámení s novou

písní (Řekni, kde ty kytky jsou). V učebnici hudební výchovy pro žáky osmého ročníku

jsou písně zapsány jak pro hru na klavír za doprovodu akordových značek, tak pro kytaru.

Výhodou pro mě byla znalost všech uvedených písní. Je samozřejmé, že pokud se učitel

chystá na hodinu a některou z písní nezná, musí se s ní nejprve seznámit on sám a až poté

ji může reprodukovat žákům. Všechny tři uvedené písně již znali i žáci, tudíž se jednalo

pouze o zpěv formou opakování. Při tom jsem využila i Orffových nástrojů. Škola nebyla

příliš vybavena, ale v dané chvíli jsem si musela poradit i s málem. Žákům jsem nejprve

názorně ukázala, jak se na Orffovy nástroje správně hraje, jelikož na některé nástroje hráli

špatným způsobem. Využila jsem ozvučná dřívka, drhlo, tamburínu a triangl. Žáci si

nástroje mezi sebou vyměňovali. Ti, kteří zrovna na nástroj nehráli, využili hru na tělo,

nebo jen zpívali. Třída nebyla moc zpěvná, ale musela jsem ocenit i snahu, která z žáků

byla cítit. Po zvládnutí již pro žáky známých písní, jsem se přesunula k písni nové.

Nejprve jsem píseň žákům pustila na CD. Jednalo se o verzi z retro filmu Rebelové.

Žáci měli za úkol písničku pozorně poslouchat a poté říct, co je zaujalo, o čem píseň

pojednává, kdo ji zpívá, k jakým událostem by se hodila, zda se s písní již někdy setkali.

Všechny otázky měli napsány na tabuli. Po poslechu písně následovala diskuze

nad uvedenými otázkami. K samotnému nácviku písně samozřejmě také došlo. Píseň jsem

žákům nejprve zazpívala a upozornila je na některá místa (větší vzdálenosti tónů, repetice,

délky not apod.) Poté jsem žákům předzpívala vždy část písně. Hrou na ozvěnu po mně

14

jednotlivé úseky opakovali, až jsme zvládli celou první sloku. Během hodiny jsme zvládli

pouze dvě sloky z celé písně. K nácviku jsem používala jen kytaru. Nebylo potřeba

klavíru. Jestliže jsem žákům chtěla zvýraznit některý tón, zahrála jsem jim daný tón

na kytaru. Rytmická stránka písně byla zvládnuta i díky kytaře. Žáci odezírali pohyb ruky

při hraní a tím se jim rytmus písně nepletl a bez problému jej dodržovali. Podrobné

grafické znázornění nácviku písně je přiloženo jako obrázek č. 1. Posledním částí hodiny

byl bod č. 6 - zpěv libovolných písní ze zpěvníku Já písnička. S žáky jsem se domluvila,

kolik písní si můžeme zazpívat. Poté mi zprostředkovali své návrhy, kterým jsem buď

vyhověla, nebo jsme společně vybrali píseň jinou. Vše opět proběhlo jen za doprovodu

kytary a Orffových nástrojů. Práce s nimi se žákům velmi zalíbila.

4

Obr. č. 1

4 POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň

základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. S. 175.

15

Tato ukázková hodina měla jednu výhodu. Probíhalo seznámení s písní umělou.

Jestliže by byl náplní jiný typ písně např. chorál, kánon, písně staré apod., nastal by

pro učitele kytaristu problém. Nejsem si jistá, zda by zvládnul nácvik písně bez klavíru.

Přesvědčit se o tom můžeme v druhé praktické hodině.

Celkově první praktická hodina proběhla pouze za doprovodu kytary. Myslím si, že

kytara je nástrojem, který klavír dokáže plnohodnotně zastoupit při nácviku písní umělých

i lidových. Například u dechových nástrojů tento fakt neplatí, ale pokud je učitel kreativní

a má zájem o kvalitní hudební vzdělání svých žáků, vždy si dokáže poradit.

1.2.2 Druhá praktická hodina

I zmíněná druhá praktická hodina byla vedena mnou. Její obsah byl však jiný, proto

jsem využila především klavír. Hlavní tématem hodiny byl Středověk. Průběh hodiny byl

standardní – nejprve proběhla část teoretická (seznámení s obsahem hodiny, opakování

učiva z minulých hodin formou hry Šibenice – doplňování písmen – a následnou společnou

diskuzí, učivo nové – propojení s výtvarným uměním, architekturou apod., zvuková

ukázka). Poté následovala část praktická (rozdýchání, rozezpívání, zpěv kánonu Bejvávalo

– opakování kánonu kvůli následující nové písni; seznámení žáků s novou písní,

procvičování, zpěv písní dle výběru žáků).

Pro nás je nejdůležitější částí seznámení žáků s novou písní a poté její

procvičování. O dalších částech se zmiňovat nebudu, jelikož to není potřeba a rozezpívání

probíhalo podobným způsobem, jaký je uveden v první praktické hodině. Jak jsem se

zmínila výše, tématem hodiny byly písně se středověkou tématikou. Konkrétně se jednalo

o píseň Chrabrý rytíř.

Nejprve jsem žákům celou píseň zahrála a zazpívala. Na žácích šlo poznat, že

některým slovům z písně nerozumí, porto bylo nutné objasnit i některé slova, která se

v písni objevují. Aby žáci mohli píseň zazpívat tak, jak se psáno, je potřeba, aby

porozuměli textu. Vysvětlili jsme si tedy slovo chrabrý – statečný, odvážný; choť –

manželka, přítelkyně. Dalším prvkem, který bylo potřeba ujasnit, jsou čísla zaznačená

v obdélníčku nad prvním řádkem. Jedná se o nástup jednotlivých hlasů v kánonu. Žáci již

znají pravidla kánonu, proto si je jen zopakujeme.

Píseň si tedy rozdělíme na převážně čtyřtaktové celky, které budeme postupně

spojovat v celou píseň. V prvním celku je důležité s žáky procvičit hlavně rytmus písně,

který je používán po celou dobu. Jakmile budeme schopni v pořádku zazpívat první část,

přejdeme k části druhé, která je totožná s části první. Tím se žákům lépe ukotví

16

a zapamatuje. Mezi druhou a třetí částí nastává první melodický skok, který není nějak

těžký, ale je mohl by někomu činit problém. Jedná se o vzdálenost mezi tónem D1 a A

1,

tudíž o interval kvinty. Na klavír žákům tento interval zahraji. Nejprve ho zpíváme

za doprovodu klavíru, po několikerém opakování klavír vypustíme a zazpíváme si interval

bez doprovodu nástroje. Několikrát zopakujeme pouze kvintu, poté přidáme úsek 2

a nástup úseku 3. Opět je nutné žákům nejprve toto místo zahrát na klavír, zazpívat si jej.

Jakmile se přestanou vyskytovat neshody, můžeme pokračovat dál v písni. Stejný interval

nás čeká i mezi úsekem 3 a 4, avšak s malou změnou. Tentokrát jde o sestupný krok.

Procvičíme ho stejný způsobem, jež je uveden mezi částmi 2 a 3. Pořád klademe důraz na

správný rytmus písně. Mezi úsekem 4 a 5 nám opět vzniká interval kvinty mezi tóny D1

a A1. Žáci jej však už znají, proto by neměl nastat problém. Jestliže by se nejasnosti

vyskytly, musíme interval znovu procvičit. Pomocným prvkem nám je klavír. Jestliže se

objeví problémy, pomůžeme žákům právě hrou daného místa na klavír. Pátý úsek je

totožný s úseky 3 a 4.

Píseň bychom si tedy mohli rozdělit na dvě větší části (úsek 1,2 a úseky 3,4,5).

Postupně části spojujeme, až dosáhneme zpěvu celé písně. Za doprovodu klavíru píseň

několikrát zazpíváme. Postupně na klavír přestáváme hrát melodii a jen pomáháme

doprovodnými akordy. Jakmile žáci zvládnou zpěv bez potíží, můžeme začít zpívat kánon.

Nejprve jen dvojhlasý postupně tříhlasý. Na to, aby žáci píseň zpívali jako tříhlasý kánon,

je potřeba více hodin hudební výchovy.

Při zpěvu kánonu učitel nehraje klavírní doprovod, pouze může sloužit jako opěrný

prvek pro hlas, který by mohl mít nějaké potíže. V konečné fázi nácviku dodržíme

i předepsané tempo písně a dosáhneme tak tíženého výsledku.

17

5

Obr. č. 2

1.2.3 Třetí praktická hodina

Třetí praktická hodina bude zaměřena na píseň Krajina posedlá tmou, kterou

doprovodí především housle. K doprovodu také využijeme kytaru, ale na tu bude hrát

někdo z žáků. Učitel bude mít k dispozici pouze housle.

Krajina posedlá tmou patří mezi písně umělé z rukou Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.

Nejprve učitel žáky seznámí s autory písní. Společnou diskuzí si žáci s učitelem představí

jejich osobnosti s díla. Jednu z písní se i v hodině naučí. Aby byl nácvik písně pro žáky

zajímavější, zařadíme na začátek dramatizaci.


základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN 80-7360-294-6. s. 69.

18

DRAMATIZACE PÍSNĚ

žáci se rozdělí do čtyř skupin

každé skupině je přidělena 1 sloka písně, kterou mají za úkol zdramatizovat

když jsou žáci připraveni, pustím píseň z nahrávky (v interpretaci Jiřího Suchého)

a tak, jak jdou sloky za sebou, tak je jednotlivé skupiny přehrávají

Žáci si tímto cvičením uvědomují význam slov písně a puštěná píseň už se jim pomalu

dostává do paměti

V písni se vykytuje další těžký prvek a tím je rytmus. Na začátku každé fráze se

objevuje osminová pomlka, kterou je nutno dodržovat. Proto dál zařazujeme i nácvik

rytmu.

NÁCVIK RYTMU

každý žák vytleskává dva takty písně, tak jak jdou za sebou

následně si celou píseň vytleskáme všichni společně

doprovod houslí (přizpůsobí se potřebám žáků)

Jestliže žáci zvládají rytmus písně, můžeme přejít k melodické části. Nacházíme se

v tónině G DUR, která je pro žáky přijatelnou. Nejnižším tónem v písní je D1 a nejvyšším

tón H1. Píseň si opět rozdělíme na jednotlivé úseky.

NÁCVIK MELODIE

imitační technika – učitel předzpívává dané úseky a žáci opakují

o 1. úsek – intervalový skok mezi druhým a třetím taktem a následně

ve třetím taktu stejný interval – pečlivé procvičení (učitel předzpívá, nebo

zahraje na housle)

o 2. úsek – celý první takt je intonačně náročnější – opět imitační technika

o 3. úsek – intervalový skok, který začíná poslední notou v druhém úseku

a pokračuje první notou třetího úseku. Jedná se o nový interval, proto je

nutné jej zvládnout.

o 4. úsek – první takt je melodicky jiný. V písni se dosud neobjevil. Objevuje

se nota s posuvkou6 (B

1) – imitační technika

Ve všech úsecích dbáme na dodržování rytmu – osminové pomlky. 6 Posuvka – křížek, béčko, odrážka

19

procvičíme všechny sloky

po nacvičení písně si ji celou zazpíváme. Využijeme k tomu i žáky, kteří hrají

na kytaru. Ti budou hrát akordické značky, učitel hraje melodii na housle. Jestliže

žáci zvládají bez problémů zpěv písně, můžeme zařadit i Orffovy nástroje, nebo hru

na tělo7.

Housle v této písni dokážou zastoupit pouze linku melodickou. Po harmonické stránce

nemohou nahradit klavír. Jelikož se jedná o píseň s příjemnou a zpěvnou melodií, dají ji

housle určitý jiný rozměr. I v této písni může učitel neklavírista předat žákům kvalitní

dovednosti a vědomosti.

8

Obr. č. 3

7 Hra na tělo – tleskání, luskání, pleskání, dupání

8 Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993. 170

s. ISMN neuvedeno. s. 88.

20

1.2.4 Čtvrtá praktická hodina

Píseň Nezacházej slunce je náplní mé čtvrté praktické hodiny. Jako doprovodný

nástroj jsme zvolila akordeon. Jedná se o píseň pomalou, táhlou. Můžeme tak krásně využít

zvuku akordeonu, zvláště pak měchu. V části, která se věnuje konkrétně melodii písně,

zapojíme akordeon dle potřeby. Ve chvíli, kdy bude potřeba zdůraznit melodii, budeme

hrát pouze na klávesovou část. Jakmile se dostane do fáze, že píseň zpíváme celou se

všemi jejími prvky, využijeme plného zvuku akordeonu, čímž písni vdechneme nový

rozměr a obohatíme ji. Akordeon je nástrojem netradičním, ale k uvedené písni se hodí

a dokáže plně zastoupit klavír. Učitel, hrající na akordeon může volit různé varianty

doprovodů podle toho, jak žáci zvládají zpěv písně.

Průběh nácviku a práce s písní:

Jako motivaci žákům přečtu pouze text písně, které se budeme věnovat. Po diskuzi,

zda a jak textu rozumí, vyberu 2-6 dobrovolníků (ztvárňovali by postavy z písně –

milý, milá, případně rodiče obou), kteří by byli ochotni text písně zdramatizovat,

ovšem s převedením do dnešní mluvy. Vybraní žáci po dobu 5 minut improvizují

na dané téma – není důležitá forma (vnitřní monology, dialog, …) či obsah, pokud

se zásadně neodchýlí od původního textu.

Po této krátké rozcvičce následuje rozdání papírků, na nichž jsou dvou- až tří-

taktové úseky dané písně. Postupně každou část zazpíváme za pomoci intonační

metody. Dále žákům celou píseň přehraji na akordeon a jejich úkolem je, seřadit

jednotlivé části písně za sebou ve správném pořadí. Práci společně zkontrolujeme

(pro rychlejší kontrolu je na zadní straně každého papírku číslo, takže výsledná

píseň bude poskládána např. z čísel 3, 6, 1, 4, 5, 2).

V této fázi už žáci z větší části píseň umí, zazpíváme si ji tedy společně. V dalších

hodinách přidám další sloky, druhý hlas apod.

I když žáci píseň již znají, je nutné dbát na to, aby správně intonovali. Ve třetím

taktu písně se nachází větší intervalový skok (G1 – C

2). Další skok najdeme

i v taktu sedmém (D1 – A

1). V závěru písně se nám opět vyskytne interval ze třetího

taktu. Všechny tyto intervaly jsou ozdobou písně, proto je nutné je pomocí imitační

techniky procvičit.

Nesmíme opomenout ani rytmickou stránku písně. I když je tempo písně volné,

pomlky je třeba dodržovat. V pomalejších písních jde mnohem více poznat, když se

21

rytmus nedodržuje. Na začátku každého úseku (1 – 3) se nachází čtvrťová pomlka.

Která zdůrazňuje celou frázi.

Po několikerém zazpívání pustím píseň „Nezacházej slunce“ v podání Pavla

Žalmana Lohonky, čímž by se mohla rozpoutat debata o tom, zda se jedná o píseň

lidovou a interpret ji pouze přebral do svého repertoáru, či zda se jedná o píseň

umělou, která takřka zlidověla (podobně jako píseň Vlasty Redla „Sbohem,

galánečko“).

Hodinu můžeme uzavřít povídáním o druzích lidové písně (pracovní, svatební,

koledy, ukolébavky atd.), včetně příkladů ke každému z nich, a určením, jaký druh

písně reprezentuje „Nezacházej slunce“.

9

Obr. č. 4



22

1.2.5 Pátá praktická hodina

V páté praktické hodině se budu věnovat písni Žákovská koleda. Seznámení

a nácvik písně bude probíhat za doprovodu cimbálu. Jelikož se jedná o píseň rytmickou

a nenáročnou na harmonické funkce, je cimbál vhodným doprovodným nástrojem.

V notách může jako doprovod hrát melodickou linku, která je určena pro kytaru, popřípadě

může zapojit i linku melodickou určenou pro zpěv.

Práce s písní

OSMISMĚRKA (Příloha č. 1)

nejprve práce s písmeny v osmisměrce. Vyhledání vypsaných slov a pojmů (směry:

→↑↓)

Doplnění chybějících slov

Rozdělení žáků do skupiny – vlastními slovy vysvětlí určená slova

Kontrola zadaných úkolů

Práce s notami z osmisměrky – přepis na notovou linku, rozdělní na takty →

kontrola se zpěvníkem.

Celková kontrola všech zadaných úkolů.

Rytmické cvičení – hra na ozvěnu (nejprve vytleská učitel, poté žáci opakují);

rozdělíme si píseň podle obtížnosti na kratší úseky

Opakování rytmických slabik → procvičení a upevnění rytmu

PRÁCE S TEXTEM

Přečtení textu – latinská slova, důležité je přečíst všechny slova správně. Je-li

potřeba, přečte nejdříve text učitel.

Český text – vysvětlení neznámých výrazů a slov.

Další prací s písní se text upevní.

NÁCVIK PÍSNĚ

Zahrání celé písně na cimbál – hlavně melodickou linku

hra na způsob ozvěny – nejprve učitel, poté žáci. Předzpíváváme, nebo zahrajeme

část písně a žáci daný úsek opakují.

Spojujeme jednotlivé úseky. Nesmíme dopustit, aby se píseň přezpívala celá

na jeden „zátah“.

23

Melodie není těžká, spíše je důležité klást důraz na rytmus.

Jestliže jsou žáci šikovní, přidáme hru na tělo a na Orffovy nástroje (bubínek,

dřívka, tamburína, triangl aj.)

Poslech nahrávky – hledání rozdílů mezi nahrávkou a zápisem ve zpěvníku.

První a druhá část přípravy není pro naše účely tak důležitá. Slouží spíše jako inspirace

pro učitele, kterým se má práce dostane do rukou, jak s písní pracovat. Mnohem důležitější

je samotný nácvik písně, ve kterém zapojíme náš hudební nástroj – cimbál.

Píseň není melodicky náročná, spíše se vykytují rytmicky náročnější úseky. Proto

musí učitel při hře tyto rytmické odchylky zdůrazňovat. Jakmile žáci zvládnou melodii,

může učitel hrát pouze rytmicko-melodický doprovod. Cimbál svou barvou tónů píseň

velmi vhodně doplní a oživí. Jakmile bude píseň zvládnuta po stránce melodické, rytmické

i textové, mohou se žáci zapojit také nástrojově. V tomto případě nám sami autoři

zpěvníku doporučují Orffovy nástroje. Jelikož se nejedná o melodicky těžký doprovod,

mohli by žáci využít i boomwhackers. Tím by píseň získala nový rozměr a stala by se

pro žáky zajímavější. Zkusme si představit kombinaci cimbálu a boomwhackers.

Netradiční, ale zajímavá.

V této písni cimbál, jako hlavní doprovodný nástroj obstál na výbornou a nahradil

tak plnohodnotně klavír.

24

10

Obr. č. 5



25

11

Obr. č. 6

1.2.6 Šestá praktická hodina

V další praktické hodině se seznámíme s písní lidovou – A vy, páni muzikanti.

V této hodině nám píseň doprovodí opět cimbál. I v dalších hodině se budeme věnovat

stejné písni, avšak za doprovodu jiného nástroje.

Jelikož se jedná o píseň lidovou, pocházející z Valašska, cimbál je velmi vhodným

nástrojem pro její doprovod.

Hodina je tedy věnována lidovým písním z Moravy, konkrétně z Valašska.

S žáky si na začátku hodiny zkusíme brainstorming na slovo Valašsko. Postupně si

všechna slova objasníme a tím se dostaneme až k naší dnešní písni.



26

Než začneme s nácvikem písně, musíme se rozdýchat a rozezpívat.

K rozezpívání nám poslouží cimbál, na který dětem zahraji vždy tón, od něhož

bude cvičení začínat. Součástí rozezpívání jsou i jednoduché lidové písně. Můžeme

také zařadit opěrné písně k intervalům, které se v písni vyskytují. Vše samozřejmě

za doprovodu hudebního nástroje. Můžeme hrát jak melodii, tak i harmonii. Podle

obtížnosti písně můžeme tyto dva prvky kombinovat nebo různě vynechávat.

12

Obr. č. 7

Nácvik nové písně imitační technikou, na tabuli bude zapsán pouze text. Protože se

jedná o píseň, která obsahuje mnoho nářečních slov, je důležité si text rozebrat

a některá slova si objasnit. (jedovať, štemujte, grobiáni atd.)

12

Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music Cheb, 1993.

170 s. ISMN neuvedeno. s. 5.

27

Po rytmické stránce není píseň nijak náročná, proto stačí, když bude učitel hrát

při doprovodu správný rytmus.

Melodie písně je velmi zpěvná. Nacházíme se v tónině D dur, která je pro žáky

zcela vyhovující. V písni se nenachází mnoho těžkých melodických míst, i přesto si

píseň zazpíváme po kratších částech. V první části bychom se mohli více zaměřit

na třetí a čtvrtý takt, kde s melodií klesáme terciovými kroky a poté se

po jednotlivých stupnicových krocích vracíme zpět. Přechod mezi prvním

a druhým úsekem je asi nejtěžším místem celé písně. Už v rozezpívání jsme

opakovali opěrné písně pro tento interval – kvintu. Pro jistotu ho raději žákům opět

zahraji, aby byl při závěrečném zpěvu bezproblémový. Ve třetím úseku se opět

ve třetí a čtvrtém taktu setkáme s terciovými postupy a následným stupnicovým

postupem k tónu D1. Celý nácvik melodie písně probíhá za doprovodu cimbálu,

který hraje nejprve jen melodickou linku, postupem času se přidává i harmonický

doprovod. V závěru může učitel hrát pouze harmonii, aby se přesvědčil, že žáci

zvládají melodii písně i bez jeho doprovodu.

Po úspěšném zvládnutí melodie i rytmu rozdám některým žákům Orffovy hudební

nástroje – zvonkohra, tamburína, dřívka; zvonkohry hrají tóny, které jsou uvedeny

pod kytarovými značkami, na zbylé nástroje vymyslí žáci sami vlastní doprovod

Zkouška písně pouze se zpěvem, pouze s nástroji, nakonec v kombinaci

i za doprovodu cimbálu.

Cimbál je v této písni vhodným nástrojem pro plnohodnotný melodický

i harmonický doprovod. Zcela jistě dokáže zastoupit klavír a svým zvukem

i využitím ve folklórních souborech, se k uvedené písni i lépe hodí.

1.2.7 Sedmá praktická hodina

Jak jsem se již zmínila u šesté praktické hodiny, i v následující hodině se budeme

věnovat stejné písni – A vy, páni muzikanti. Tentokrát nám však jako doprovodný nástroj

poslouží flétna. V závěru této hodiny nabídnu i srovnání obou hodin z hlediska

doprovázejícího hudebního nástroje.

Na začátku hodiny probíhá teoretická část, na níž navazuje rozezpívání. Zařadím

několik jednoduchých cvičení a také libovolné lidové písně. Písně i cvičení

moduluji do různých tónin tak, abych s žáky procvičila jak nízké, tak i vysoké tóny.

28

Bez jakéhokoli upozornění začnu zpívat píseň A vy, páni muzikanti (v přirozené

zpěvní poloze, mezzoforte), po určitých částech přestávám zpívat a žáci opakují to,

co slyšeli.

Píseň dle libosti transponujeme a přidáváme různé prvky, které mají vliv

na dynamiku, barvu hlasu apod. – např. piano, forte, zacpaný nos, bouchání

do hrudi, šťouchání do bránice, pohyb dlaní před ústy (jako indiáni), prst brnkající

na rty (zvuk „brm brm“) aj.; žáci mají za úkol vymyslet další způsoby, které mají

vliv na kvalitu tónu¨.

Jelikož je hlavní doprovázejícím nástrojem flétna, zahraji žákům píseň na flétnu.

Musím si ji však transponovat do jiné tóniny, jelikož jsou v písni 4 tóny, které se

na klasickou zobcovou flétnu zahrát nedají. Tím nastává situace, kdy nemáme

plnohodnotný nástroj, který by žáky doprovázel při jejich zpěvu. Můžeme teda

nabídnout dvě varianty. Zpěv písně v upravené tónině (záleží na tom, o jakou

tóninu půjde. Zda žáci budou schopni píseň zazpívat), nebo využít melodických

i rytmických Orffových nástrojů. Tím také zapojíme žáky do hodiny. Na melodické

nástroje mohou žáci hrát doprovod, jelikož melodii by museli hrát o oktávu výš,

než je uvedeno v notovém zápisu. K doprovodu jim poslouží kytarové značky

uvedené v písni. Na nástroji si ponechají pouze potřebné kameny, čímž pro ně bude

hra jednodušší. Pokud máme více melodických nástrojů, může každý žák hrát jeden

akord, čímž docílíme i jejich zvýšené pozornosti.

Pokud bychom píseň transponovali do přijatelné tóniny jak pro nástroje, tak

pro zpěváky, můžeme zapojit i flétnu. Učitel však v tu chvíli nemůže s žáky zpívat

ani využívat ruce ke gestikulaci.

Nyní je nutné porovnat dvě výše uvedené hodiny. V obou hodinách se žáci seznámili se

stejnou písní. První hodina byla přínosnější z hlediska harmonického. Žáci měli možnost

slyšet jak melodii, tak i harmonický doprovod. V první i ve druhé hodině byly využity

Orffovy nástroje, avšak v druhé hodině našly větší uplatnění z důvodu chybějícího

harmonického nástroje. Otázkou tedy zůstává, která hodina byla pro žáky přínosnější?

Na první pohled by to byla hodina, ve které učitel doprovázel žáky na cimbál. Po přečtení

výše uvedených možností však můžeme říct, že i ani žáci ve druhé hodině nebyli o celkový

dojem z písně příliš ochuzeni. Flétna je jako hlavní hudební nástroj velmi málo využitelná,

ale ne zcela nepostradatelná.

29

13

Obr. č. 8

1.2.8 Osmá praktická hodina

Osmá praktická hodina bude věnována písni Jít Vandrem. Jako hlavní hudební

nástroj máme tentokrát violu.

NÁCVIK PÍSNĚ „JÍT VANDREM“

1) Hodinu začneme krátkým procvičením rytmu, především osminové noty s tečkou

a šestnáctinové noty. Přidáme rytmus celé písně Jít Vandrem.

13



30

2) Seznámení s obsahem hodiny. Jsme v období romantismu – řekneme si stručnou

charakteristiku tohoto období. Co se týče písňové tvorby, nejvíce zde vynikal

rakouský skladatel Franz Schubert.

Franz Schubert

o rakouský hudební skladatel období raného romantismu

o měl mimořádnou schopnost vystižení lyrických a romantických nálad

a velký melodický talent

o Schubertův největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě - napsal

kolem 600 písní i mnoho skladeb pro komorní obsazení a sólový klavír

3) Dnes se naučíme jednu z jeho písní a to píseň, jejíž název vyluštíte pomocí

křížovky: Otevřete si zpěvníky na stránce 4. Určitě všichni poznáváte českou

hymnu. Odpovědi najdete zde.

KŘÍŽOVKA

M Ů J… najděte v písni první druhý stupeň a do tajenky napište slovo, které se

pod tímto stupněm zpívá.

S K V Í… osmý takt, první slovo

T Y L… kdo napsal slova hymny (příjmení)?

D O M O V… předposlední slovo

F I D L O V A Č K A… ze které hry česká hymna pochází?

S E D M N Á C T… kolik taktů je v první sloce?

D R U H O U … na kterou dobu začíná hymna?

D É D U R … název hlavní tóniny

S E D M… kolik čtvrťových pomlk najdete v první sloce?

H Á M O L L … napište název jediného mollového akordu v této písni (kromě A

dim)

A tajenka zní? „Jít Vandrem“

Z obrázků uhádněte, o co asi v písni půjde:

31

Obr. č. 9 – 11

(řeka, kamení, mlýn, mlýnské kolo, mlynář)

Píseň je částí cyklu Schubertových písní „Krásná mlynářka“.

4) Nejprve si rozebereme text, který je dílem koho? (německého básníka Wilhelma

Müllera). Každý žák přečte jednu sloku i s refrénem. Podáme si vysvětlení textu.

(mladý tovaryš mlynář žádá o svolení jít na vandr. Byl inspirovaný neustálým

pohybem – kola se točí, voda plyne, kameny se valí. Stejně tak se vlní i arpeggio

v doprovodu této písně.)

5) Samotný nácvik písně

Píseň má celkem pět slok, každá sloka se dvakrát opakuje a poté následuje

refrén a krásně melodický závěr. Nejprve se naučíme lehčí střední část (refrén) i se

závěrem. Píseň budu hrát volněji, než by se měla hrát, ať stíháme číst text a noty.

Na violu zahraji pouze melodii písně, avšak ta je pro nás v tuto chvíli stěžejní.

32

Nejprve tedy zahraji píseň celou. Poté zahraji již zmíněnou střední část a závěr.

Vyzvu žáky, aby se ke mně přidali a zazpívali uvedenou část.

Poté se naučíme sloku. Nácvik probíhá stejným způsobem jako u střední

části a závěru. Na začátku hodiny jsme trénovali kvarty a kvinty. Vidíte je tam

někde? Zazpívejte mi nejdříve kvintu a teď kvartu. Sloku poté spojíme s refrénem

a závěrem. Zpíváme za doprovodu violy, která svou barvou tónu příjemně doplňuje

píseň.

Viola nám však nedokáže zahrát harmonickou část písně, učitel si však

může připravit nějaký zajímavý doprovod. Ten může hrát až ve chvíli, kdy žáci

bez problémů zvládají text a melodii písně.

14

Obr. č. 12

14

POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník pro II. stupeň


33

1.2.9 Devátá praktická hodina

Devátá hodina bude věnována písni, jejíž znalost patří k základním vědomostem

a dovednost každého občana naší země. Seznámíme se tedy s písní – Kde domov můj.

Krátké rozezpívání: Za domama má má máma malou zahrádku

Usuš Kubo kupu hub (slouží k nácviku problémového místa

v české hymně)

Rozdání žlutých zpěvníků Já, písnička – na straně 172 (příp. 82) se nachází píseň

Kde domov můj. Každý žák dostane křížovku týkající se české hymny a za pomoci

zpěvníku ji vyplní. Nejrychlejší dostane jedničku za aktivitu.

Společná kontrola správných odpovědí, vysvětlení nejasných úkolů. Přes tajenku

(slepý houslista Mareš) navážeme rozhovor o české hymně – co o ní ví, kde zazněla

poprvé, co je to fidlovačka, kdo je autorem hudby a textu, kdo je slepý houslista

Mareš apod.

Nejdůležitější informace slouží jako zápis na tabuli

Deklamace textu písně – upozornění na problematická místa (délka not, pomlky,

text pod vázanými notami, koncovky, sextový skok – nácvik v rozezpívání).

Všechny uvedené melodické prvky, které by mohly činit žákům problém, zahraji

na housle, aby je slyšeli a lépe si je zapamatovali. Intervalový skok byl již

procvičen při rozezpívání, ale opakováním nic nezkazíme.

Po bezchybné deklamaci přejdeme ke zpěvu písně. I když je pro žáky píseň známá,

raději si ji po částech projdeme a zazpíváme. Žáci navíc uslyší jako doprovázející

nástroj housle, což pro ně nemusí být příliš běžné. Nejprve žákům zahraji

a zazpívám daný úsek, poté ho po mně zopakují. Úseky postupně spojujeme, až se

dostaneme ke zpěvu celé písně. Pozor na vyslovování koncovek, dodržování délek

not, pomlku na první době apod. Píseň zazpíváme alespoň dvakrát. Jestliže se mezi

žáky vykytuje někdo, kdo hraje na klavír, můžeme ho do interpretace písně také

zapojit. Housle a klavír tak vytvoří příjemný hudební doprovod. Jestliže budou žáci

bez problémů zvládat text i melodii písně, můžeme přidat také některé Orffovy

nástroje (triangl, činelky atd.)

34

15

Obr. č. 13

1.2.10 Desátá praktická hodina

Hudebním nástrojem, který bude hlavním doprovodným v desáté hodině, je kytara.

Žáky seznámíme s umělou písní Jaromíra Nohavici- Když mě brali za vojáka.

Opět se jedná o píseň umělou, tudíž by učitel, hrající na kytaru neměl mít s jejím

nácvikem problém. V písni se však vyskytují těžká místa, která budou potřeba důkladně

procvičit.

Na začátku hodiny se seznámíme s autorem písně, s Jaromírem Nohavicou.

Na zmíněného autora měli dva žáci vypracovat referát. Po představení referátu doplním

potřebné informace a můžeme přejít k rozezpívání a následnému nácviku písně.

15



35

16

Obr. č. 14

Při rozezpívání volíme náročnější cvičení, ve kterých se objevují větší intervalové

skoky. Tím si usnadníme práci při nácviku písně. Všechny tóny a hudební motivy hrajeme

zároveň také na kytaru.

Po pečlivém rozezpívání přejdeme k samotnému nácviku písně. Jak jsem již zmínila,

v písničce jsou těžší intervalové postupy, proto bych zvolila metodu imitační.

Nejprve však celá třída vytleská rytmus (popř. další možností je využití na Orffových

nástrojů – podle možností vybavení školy).

Pokud by měli žáci s rytmem problém, procvičili bychom jej na jednotlivých

nastříhaných papírcích, na kterých jsou nachystány různé části písně. Žáci by také mohli

16



36

být rozděleni do skupinek. Jedna skupinka by vyťukávala pouze čtvrťové noty, druhá jen

noty osminové apod.

Jakmile žáci zvládají rytmus, přejdeme pouze na melodickou linku. Píseň se budeme

učit po částech. Nejprve dětem zazpívám a zahraju jednu část. Zpívám zatím na určenou

slabiku. Text písně přidáme až ve chvíli, kdy bude zvládnuta melodie. Žáci po mně

opakují. Tímto způsobem projdeme celou píseň. V náročnějších místech opakujeme prvek

víckrát. Abychom si melodii písně lépe zapamatovali, zapojím více samotné žáky.

Vyvolaný žák zazpívá na zvolenou slabiku např. 2-3 takty, ostatní melodii zopakují.

Takto bychom pokračovali do konce písničky. (Žák si může ukazovat rukou, zdali melodie

stoupá, klesá…) Jako opora bude žákovy sloužit doprovod na kytaru, který však bude

v pianu, aby vynikla melodie písně.

V další fázi přejdeme k rytmicko-melodickému nácviku – prozatím jen na určenou

slabiku. Jestliže žáci vše bez problému zvládnou, můžeme přejít k textu písně. Ten si

společně projdeme, objasníme si slova, kterým by žáci nerozuměli, a můžeme ho propojit

s melodií. Na závěr si zazpíváme celou píseň za doprovodu kytary. Do této písně by bylo

vhodné zapojit i boomwhackers. Žáci hrají noty podle akordových značek.

1.2.11 Netradiční hodina

Na závěr této kapitoly bych ráda zmínila jednu netradiční hodinu. Tato hodina je

zcela vhodná pro učitele neklavíristu, avšak musí ovládat (alespoň částečně) jiný hudební

nástroj. Tím je flétna. Ve své praxi jsem se totiž setkala s hodinou hudební výuky, jejíž

součástí byla i hra na flétnu. Jednalo se o tercii a kvartu na gymnáziu. Hodina byla

postavena pouze na nácviku hry na flétnu. Probíhalo zkoušení, nácvik jednotlivých tónů

a krátkých cvičení, ale také nácvik složitějších skladeb. Při zkoušení a hře jednotlivých

cvičení se od učitele nevyžadovaly žádné klavírní dovednosti. A v podstatě ani dovednosti

ve hře na flétnu. Bylo důležité, aby učitel znal noty a jejich vlastnosti. Ovšem při hře

složitější skladby měl výhodu učitel, který hraje i na jiný hudební nástroj, než je klavír.

Paní učitelka byla velmi nápaditá a multi-instrumentální, a tak využila hudebních

dovedností žáků a sestavila malý orchestr. V hudebním obsazení se objevil klavír, housle,

kytara a mnoho fléten. Nevěřila bych, že budou žáci ve věku 14 let tak ochotně hrát

na flétnu. Výsledek byl ohromující.

I v mé poslední zmínce jde vidět, že učitel nemusí být klavírista a přesto dokáže

žákům předat mnoho cenných a potřebných zkušeností, a také je dokáže zaujmout

a nadchnout pro práci.

37

2. Hudební nástroje

Hudebními nástroji se rozumí předměty, které mají svou velikost, tvar a jsou

vyrobeny z různých materiálů. Těmi jsou dřevo, sklo, kost, hedvábí, kov, plast, zvířecí

kůže ve zpracované podobě a další. Hudební nástroje vydávají určité tóny, které mají svoji

výšky, délku, barvu a sílu. Aby mohly nástroje znít a vydávat tón, je potřeba vyvinout

mechanickou sílu. K tomu nám slouží např. ruce, nohy, paličky, trsátko, smyčec aj.

Hudební nástroje se dělí do čtyř hlavních skupin – nástroje samozvučné (idiofony),

blahozvučné (membranofony), strunné (chordofony) a dechové (aerofony). Každá z nich

obsahuje menší podskupiny nástrojů (podrobné dělení viz níže). Nejpřirozenějším

hudebním nástrojem pro člověka jsou jeho ruce a nohy. Na tyto „hudební nástroje“ umí

hrát každý z nás. Jedná se o čtyři základní projevy – tleskání, pleskání, dupání a luskání.

Dělení hudebních nástrojů:

I. NÁSTROJE SAMOZVUČNÉ

A. S vyladěným tónem (zvony, triangl, kastaněty aj.)

B. Se zvukem neurčité výšky (xylofon, tubafon)

II. NÁSTROJE BLANOZVUČNÉ

A. S vyladěným tónem (kotle – tympány)

B. Se zvukem neurčité výšky (bubny apod.)

III. NÁSTROJE STRUNNÉ

A. Smýkací

1. Smyčcové (housle, viola, violoncello, kontrabas aj.)

2. Kolové (niněra)

B. Drnkací

1. S hmatníkem (loutna, kytara, ukulele a další)

2. Bez hmatníku (harfa)

3. S klaviaturou (virginal, spinet)

C. Úderné

1. S klaviaturou (klavír, cembalo, pianino)

2. Paličkové (cimbál)

IV. NÁSTROJE DECHOVÉ

A. Ústní

1. Příčné (flétna)

2. Podélné (flétna)

38

B. Jazýčkové

1. S jednoduchým plátkem (klarinet, saxofon apod.)

2. S dvojitým plátkem (hoboj, anglický roh, fagot)

C. Nátrubkové

1. Přirozené (lesní roh, tubový roh – Wagnerova tuba)

2. Chromatické

Snižcové (pozoun)

Zákružkové

Pístové (trubka, tuba)

D. Vícehlasé

1. S klaviaturou (varhany, harmonium, měchová harmonika)

2. Prosté (dechová harmonika, Panova flétna)

2.1 Klavír

(italsky – pianoforte, německy – das Klavier, anglicky – piano, francouzsky – piano, rusky

– fortepiano)

Hlavním zástupcem strunných nástrojů úderných s klaviaturou je bezpochyby

klavír. Jedná se o nástroj, jenž je charakteristický nejen svým vzhledem, ale také zvukem.

Jedná se tedy o: „klávesový nástroj, u něhož jsou zdrojem tónů kovové struny rozechvívané

mechanickými údery dřevěných kladívek, krytých plstí nebo koží.“17

Klavír patří mezi

nejrozšířenější a nejpoužívanější hudební nástroje ve školách, na koncertních pódiích,

ale i v domácnostech.

Historie a stavba klavíru

Jako u většiny hudebních nástrojů, tak i u klavíru není jeho historie příliš přesná.

Neznáme ani přímé předchůdce tohoto nástroje. Proto se vědci a odborníci jen domnívají,

z čeho a kdy klavír vlastně vznikl.

Za úplně prvního předchůdce klavíru je považován monochord. Ten však svou

jednoduchostí nestačil rozvíjející se době. První monochord měl pouze jednu strunu

a pomocí posouvající se kobylky byla měněna výška tónu. Později vznikl i dvoustrunný

monochord, kterému se říkalo helikón. Způsob hry byl stejný. Nejdokonalejším

monochordem byl monochord čtyřstrunný, z něhož se ve 14. století vyvinul nový hudební

17

Modr,A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-86385-12-4. s. 70

39

nástroj – klavichord. Ten se od monochordu odlišoval především tím, že měl klávesy, které

byly opatřeny kovovými jazýčky, tzv. tangenty. Ty nahradily kobylku. Strun se dotýkaly

v různých místech a tím vyluzovali různé výšky tónů. Zemí původu klavichordu je dle

předpokladů a studií Anglie. Od 18. Století doznal i klavichord svého vylepšení. Každý tón

získal svou strunu. Vznikl tak klavichord „volný“. Svůj rozmach zažil i díky tomu, že byl

pokládán na dřevěné podstavce, které byly opatřeny nohami. Tím se usnadnila hra na tento

nástroj. Klavichord našel své uplatnění např. i u L. Van Beethovena, konkrétně v jeho

sonátě As dur Op 110.

Mezi lety 1500 – 1750 byl vynalezen kladívkový klavír. Avšak svého rozmachu

dosáhl až na počátku 19. Století. Mezi tím se z klavichordu vyvinulo mnoho dalších

nástrojů podobného typu. Například Klaviocembalo (též cembalo), spinet, virginal nebo

klavicytherium. Nás ovšem nejvíce zajímá již zmíněný kladívkový klavír. Zásadní

a důležitou změnou bylo vytvoření mechanických kladívek, které měly dřevěnou hlavici

potaženou koží. Kladívkový klavír nebo též fortepiano, později pouze piano rozšířil

především nástrojář Gottfried Silbermann, působící ve Freiburgu.

Klavír je opatřen složitou mechanikou. Dříve byly populární a využívané

mechaniky dvě – anglická a vídeňská. Klavír, jak ho známe dnes je však opatřen

mechanikou francouzskou neboli dvojitou opakovací. Jak funguje tato mechanika, popisuje

Antonín Modr následovně: „Poskytuje možnost opakovat co nejrychleji tentýž tón, aniž je

prst nucen klávesu opustit. Kladívko, které je při stisku klávesy jejím druhým koncem

vymrštěno vzhůru ke strunám, po úderu se opět odkloní, aby struny mohly znít, a zůstává

poblíž, pokud se prst z klávesy nezdvihne.“18

Součástí klavíru jsou také dva nebo tři pedály, které jsou pomocí drátů připojeny

k tlumiči nástroje. Pravý pedál využíváme tehdy, jestliže chceme tón prodloužit, nezávisle

na tom, jak dlouho klávesu držíme. Levý pedál naopak tóny tlumí a zkracuje. Třeti pedál

byl ke klavíru připojen v roce 1847. Použití tohoto podálu dosáhneme prodlevy daných

tónů. Prodleva je nezávislá na další hře. Abychom zmíněného efektu dosáhli, je nutné

zároveň použít pedál pravý.

Příbuzným nástrojem klavíru je tzv. pianino, které se liší především svým vzhledem

a velikostí. Zvukově je méně výrazný, avšak prostorově a finančně je mnohem dostupnější.

Klavír se notuje ve dvou klíčích – v klíči houslovém (G klíč) a v klíči basovém (C

klíč) Chromatický rozhas nástroj je udáván mezi tóny A – a4. Můžeme tedy vidět, že

18


40

rozsah sedmi oktáv je obrovský, tudíž je možno klavír využít v mnoha směrech. Tím

jedním je také hudební výchova na základních školách.

2.2 Využití klavíru v hudební výchově

V následující podkapitole se již budeme klavíru věnovat spíše s praktického

hlediska. Zaměříme se na jednu z otázek mého dotazníku a podrobněji si rozebereme jeho

využití na základní škole. V závěru nebude chybět shrnutí v podobě výhod a nevýhod

využívání klavíru v hodinách hudební výchovy. Klavír patří, dle mého názoru,

k základnímu vybavení každé školy, na které je vyučována hudební výchova. Ať už se

jedná o školu mateřskou, základní střední odbornou, gymnázium či o školu vysokou.

V každém ze zmíněných školských zařízení má své důležité místo a nepostradatelnou

funkci. Níže se budeme podrobněji věnovat právě využití klavíru na základní škole. A to

jak na první stupni, tak především na stupni druhém. V mateřských školách se s klavírem

také setkáme. Pro zvládnutí písní s malými dětmi je to nástroj nejvhodnější. Učitel může

s dětmi neomezeně komunikovat a věnovat se jim, i když zrovna hraje na klavír.

Na středních odborných školách slouží klavír jak pro výuku studentů, tak jako metodická

pomůcky při přípravě na praxi. Na vysokých školách, konkrétně na katedrách hudební

výchovy, slouží klavír jako jeden z hlavních výukových předmětů. My se ale budeme

věnovat základní škole.

Využití na základní škole - 1. Stupeň

Možná si kladete otázku, proč se zabývám i prvním stupněm základní školy. Otázka

je to zcela správná. Vysvětlením je fakt, že mnoho učitelů hudební výchovy učí i v nižších

ročnících. Doplňují se jim úvazky, v lepším případě ředitel školy chce dopřát žákům

prvního stupně učitele přímo z oboru.

Na prvním stupni základní školy je hudební výchova brána jako předmět, při

kterém si děti spíše odpočinou, mohou relaxovat, „dobíjet baterky“ a rozvíjet své hudební

dovednosti. Co se týče získávání vědomostí, soustřeďuje se spíše na určování not,

rytmizaci a jiné praktické dovednosti, než na učení se dějin hudby. Učitel by měl dětem

hudební výchovu zpříjemnit a dosáhnout toho, aby byla pro děti přínosná, zábavná

a důležitá. Nejen učitel, ale i způsob vedení hodiny hraje v těchto směrech velkou roli.

Abychom mohli dosáhnout všech komponentů kvalitní hodiny, je třeba zapojit i klavír

nebo jiný hudební nástroj. Pro děti je důležité, aby byl jejich zpěv a jiné hudební činnosti

41

něčím vedeny. Klavír je proto výborným prvkem. Je využitelný ve všech složkách hudební

výchovy19

.

Při vokálních činnostech slouží klavír jako doprovodný nástroj. Zvláště u malých

dětí je potřeba doprovázet písně jak melodicky, tak harmonicky. K tomuto účelu je klavír

jedním z nejvhodnějších hudebních nástrojů. K vokálním činnostem řadíme i nácviky

písní. Děti potřebují slyšet základní melodii. Jednotlivé tóny, které se linou z klavíru, jsou

pro žáky vhodné, můžeme je transponovat do různých tónin, které dětem vyhovují apod.

Klavír nám umožňuje velmi pestré možnosti jeho využití při vokálních činnostech.

I v instrumentálních činnostech můžeme využít služeb klavíru. Opět nám poslouží

jako doprovodný nebo i hlavní nástroj. Mnoho dětí dnes hraje na flétnu, housle či jiné

nástroje a mnohdy se rády předvedou nejen před svými spolužáky, ale také před rodiči.

K tomu slouží různé vánoční besídky, oslavy Dne matek atd. Učitelé proto s dětmi

nacvičují různá vystoupení. Aby dětem pomohli a tzv. kryly záda, využívají často

doprovodu klavíru. Celkový projev je poté mnohem ucelenější a působí velkolepěji. Děti

i rodiče poté mají pocit, že jsou na velkém koncertě a že něco dokázali. Především pro děti

je tato zkušenost a skutečnost velkou motivací pro další hudební činnosti.

Klavír najde své využití i při poslechových činnostech. Jestliže je učitel zdatný

klavírista, může dětem zahrát i náročnější skladby. U žáků prvního stupně však spíše hrají

písně jednodušší. Poslechovou činnost může učitel rozvíjet například pomocí hudebních

hádanek, které bude hrát na klavír. Děti poslouchají a zároveň hádají, o jakou písničku se

jedná. Pokud by chtěl učitel dětem zprostředkovat zvuk pomocí CD, mlže také zvolit

nahrávky určené pro klavír, nebo hrané přímo na tento nástroj. Při poslechových

činnostech si děti zapamatují zvuk klavíru. Ten se pak pro ně stane lehce rozpoznatelný.

Jako doprovodný hudební nástroj slouží klavír také u hudebně-pohybových

činností. V těchto aktivitách je učiteli hojně využíván. Díky své rozmanitosti v dynamice,

rytmu, tempu, barvě tónů apod., je vhodný k doprovodu hudebních her, k tanečkům

a k dalším pohybovým aktivitám spojených s HV.

Shrneme-li si všechny uvedené fakta o využití klavíru, dojdeme k závěru, že

na prvním stupni základní školy je klavír nepostradatelný hudebním nástrojem. Může být

využit ve všech hudebních disciplínách a rozvíjí tak u dětí jejich hudební představivost

a hudební dovednosti.

19

Složky hudební výchovy – vokální, instrumentální, poslechová a hudebně-pohybová

42

Využití na základní škole - 2. stupeň

Na druhém stupni základní školy plní klavír také velmi významnou funkci, avšak

už není jeho přítomnost tak striktně vyžadována. Žáci jsou v hudebních činnostech

vyzrálejší, proto mnoho činností a aktivit zvládnout i s jiným doprovodným nástrojem.

Pokud je klavír v hodinách plně využíván, bývá zařazen opět do všech složek hudební

výchovy. Ve svém dotazníku jsem také položila dotazovaným učitelům otázku, zda i jako

neklavíristé ve svých hodinách klavír využívají a jaký k tomu mají důvod. Z uvedených

odpovědí sestavím přehled činností, při kterých respondenti klavír v hodinách využívají.

V dotazníku se nejčastěji vyskytl jeden typ odpovědi. Každý ho formuloval trošku

jinak, ale v podstatě je odpověď. Proto uvádím jeden příklad, který nejčastější odpověď

vystihuje: Ano, klavír v hodinách využívám. Žáci slyší melodii i doprovod, zpěv

s doprovodem klavíru působí plněji a dá se za něj schovat spoustu nedostatků, při hře

na klavír lze bez problémů i zpívat. V této odpovědi se našlo celkem 9 respondentů, což je

převážná většina z dotazovaných.

Z uvedené odpovědi je zřejmé, že učitelé klavír využívají především při vokálních

činnostech. Na druhém stupni základní školy je vokální činnost asi nejrozšířenější

a nejpoužívanější složkou hudební výchovy. Proto není divu, že odpověď byla tak často

uváděna. Dalším typ odpovědi, který můžeme v dotazníku nalézt je ten, že klavír učitelům

slouží jako melodický, harmonický a rytmický pomocník. Pokud by měli žáci zpívat pouze

za doprovodu jejich hlavního nástroje, byla by činnost nudná a nevýrazná. Jedním

z posledních důvodů, proč učitelé klavír využívají, byl uveden ten, že jejich hlavní hudební

nástroj je v hodinách velmi nepraktický. Tato odpověď by se dala sloučit s těmi

předchozími, avšak respondent ji uvedl pouze stručně a považovala jsem za vhodné zmínit

i slovo nepraktičnost. Velmi nevšední, ale ne zcela překvapivou, se stala odpověď, kdy

respondent uvedl, že klavír téměř nepoužívá a považuje se za neklavíristu. Jelikož se jedná

o učitele, jehož hlavním nástrojem je kytara, je možné brát jeho odpověď jako

plnohodnotnou. V podkapitole 5. 2 se blíže seznámíme s využitím právě kytary.

V dotazníku se nikdo z učitelů nevyjádřil k tomu, zda klavír využívá

k instrumentálním, hudebně-pohybovým či poslechovým činnostem. Tento fakt si dovedu

vysvětlit tím, že hudební výchova je v dnešní době stále brána jako okrajový předmět.

Málo učitelů se snaží hodiny zpestřit a rozvíjet všechny složky hudební výchovy. A jestliže

už učitelé snahu projeví, nejsou příliš podporování svými nadřízenými.

I když se dotazovaní učitelé o zbylých složkách HV nezmínili, jejich význam

a potřebnost si přesto uvedeme.

43

Instrumentální složka hudební výchovy by měla být na druhém stupni ZŠ rozvíjena

minimálně na takové úrovni, jako na prvním stupni. Žáci mohou využít svých hudebních

nástrojů, mohou hrát na Orffovy nástroje nebo se můžou zapojit tím, že si nástroj vyrobí.

Poté pod vedením učitele vznikne malý školní orchestr, který se stane reprezentativním

prvkem školy. Tím se zase úroveň hudební výchovy pozvedne. Klavír se tedy stane

součástí orchestru a plní buď funkci hlavního nástroje, nebo nástroje doprovodného.

Hudebně-pohybové činnosti jsou na základní škole velmi ožehavým tématem. Žáci

se neradi projevují před spolužáky, neradi tancují a až na výjimky je hudební výchova

nezajímá. Tento postoj se i v dnešní době objevuje na mnoha školách. Jsou mezi nimi

samozřejmě i výjimky, ale pořád je jich málo. Pokud už se učiteli podaří zařadit hudebně-

pohybovou aktivitu, klavír je velice vhodným nástrojem pro doprovod pohybu. Tak jak

jsem se již zmínila u využití na prvním stupni, učitel dokáže hrát dynamicky, rytmicky,

dokáže modulovat písničky do jiných tónin, znázorňovat pomocí klavíru například zvuky

zvířat, které mají žáci pohybem ztvárnit. To znamená, že opět je klavír velmi vhodným

a nepostradatelným nástrojem.

Při poslechových činnostech je využití klavíru mnohem náročnější. Učitel by musel

být opravdu vynikající klavírista, aby mohl zahrát skladby určené k této činnosti.

Poslechové činnosti na druhém stupni ZŠ jsou náročnější a mnohem rozmanitější, než

na stupni nižším. Opět však učitel může vyhledat nahrávky, na nichž bude skladba hrána

právě na klavír. Avšak žáci už by v těchto vyšších ročnících měli znát i jiné hudební

nástroje a rozlišovat jejich barvu zvuku.

Výhody a nevýhody klavíru

Shrneme-li si všechny uvedené činnosti, při kterých lze klavír využít jak na prvním,

tak na druhém stupni základní školy, zjistíme, že i klavír má své výhody a nevýhody.

V závěru této kapitoly si tedy určíme, co by mohlo být výhodou a co naopak nevýhodou.

Výhody:

Způsob hry – melodie i harmonie,

výrazný a důležitý doprovodný nástroj při vokální, instrumentální, hudebně-

pohybové i poslechové činnosti v hudební výchově (Při poslechových činnostech

pouze na 1. stupni ZŠ),

využití neverbální komunikace – učitel může použít mimiku, gestikulaci (problém

je u očního kontaktu viz nevýhody)

44

dynamika,

barva tónů,

rytmus,

rozsah tónů,

možnost modulace do jiných tónin.

Výhody klavíru jsou na první pohled značné a velké. Avšak musíme se i na tento nástroj

dívat z reálného pohledu a určit si i jeho nevýhody.

Nevýhody:

Poslechové činnosti na druhém stupni ZŠ,

výrazný zvuk – jestliže učitel nehraje v pianu20

, může být zpěv žáků nevýrazný.

Jejich zpěv se v silném zvuku klavíru ztrácí a nevyniká. Žáci se proto ani moc

nesnaží.

Velikost klavíru – nelze s ním manipulovat a přemisťovat jej (např. při koncertech,

při akcích, které se konají na chodbách škol apod.),

umístění klavíru – často se stává, že je otočen ke zdi a učitel tak nemá přímý oční

kontakt se žáky,

finanční stránka – všechny školy si nemohou dovolit zakoupit klavír, proto jej

nahrazují menšími elektrickými klávesami.

Nevýhody klavíru jsou tedy spíše charakteru praktického využití a materiálního

zabezpečení. S obsahem vyučovacích hodin souvisí pouze první a druhá odrážka. Obě dvě

nevýhody jsou však řešitelné.

20

Piano – hudební pojem, který se užívá v dynamické terminologii. Piano = slabě, značka p.

45

3. Zastupující hudební nástroje a jejich využití v hodinách

hudební výchovy

Zastupujícím hudebními nástroji jsou v mé práci myšleny ty nástroje, které se

objevily jako odpovědi v dotazníku. Jedná se o nástroje, které, ač neplnohodnotně,

dokážou zastoupit a nahradit klavír. V otázce, jež se týkala zastoupení klavíru, se ve všech

případech objevila odpověď typu: Můj hlavní hudební nástroj nedokáže zcela zastoupit

klavír. Využívám ho jen při některých činnostech. Všichni respondenti se však shodli

na tom, že svůj nástroj v hodinách alespoň částečně využívají.

Mezi zastupující nástroje v mé práci tedy patří: housle, kytara, flétna, viola,

violoncello, akordeon, lesní roh a cimbál.

Pro naše potřeby je důležité znát především tónový rozsah nástrojů, který je

u každého nástroje uveden.

Housle

(německy - die Violine, rusky – skripka, anglicky – violin, italsky – violino)

Housle patří do skupiny hudebních nástrojů, které jsou jedny z nejdokonalejších.

Jejich využití je především v orchestrech nebo smyčcových kvartetech. Jedná se tedy

o nástroj strunné smyčcový.

V dotazníku se housle umístily na prvním místě v počtu respondentů, kteří

na housle hrají.

Housle se skládají z 5 resp. 6 částí – trup, krk, kobylka, struník, struny a smyčec.

Pro nás je důležité vědět, že housle mají 4 struny. Každá struna má svou výšku tónu, podle

něhož jsou naladěny. Jedná se o struny g, d1, a

1, e

2. Tónový rozsah houslí je velký, od tónu

g až po tón A4. Abychom mohli hrát na housle, potřebujeme také smyčec. Ten je

nezbytnou součástí všech strunných smyčcových nástrojů.

Kytara

(německy – die Gitarre, italsky – citara, anglicky – citar, francouzsky – guitare, rusky –

gitara)

Jedním ze zástupců strunných nástrojů drnkacích s hmatníkem je kytara. Kytara

patří k nástrojům, které se v dnešní době hojně využívají. Druhy kytar umožňují její využití

jak v hudbě klasické, tak v hudbě populární (rock, pop, country atd.). Především populární

hudba je kytaře nakloněna.

46

Kytara se skládá ze tří hlavních částí – hlava, krk a korpus (trup). Všechny části

jsou propojeny strunami. Jednotlivé struny kytary jsou laděny následovně od nejvyšší

po nejnižší – e1, h, g, d, A, E. Pro lepší zapamatování názvů strun existuje jednoduchá

mnemotechnická pomůcka – Emil hodil granát do atomové elektrárny. K notaci se u kytary

používá houslový klíč, avšak o oktávu vyšší než znějící zvuk. Celkový tónový rozsah

kytary se pohybuje od tónu E po tón H2.

Flétna

(německy – die Flöte, italsky – flauto, anglicky – flute, francouzsky – flúte, rusky – balšaja

flejta)

Flétna, která je zařazena do skupiny dechových nástrojů dřevěných, bývá hojně

využívána v mateřských a základních školách, jako hudební nástroj, který podporuje

dýchací ústrojí. Zároveň patří k nástrojům, na který se děti naučí nejsnáze hrát. Proto bývá

často zařazen i do výuky.

Flétna se skládá ze tří částí – hlavice, korpus (tělo) a nožka. Flétna je opatřena

několika otvory (dírkami), které hráč postupně prsty zakrývá a pouští. Tím vyvozuje

potřebné tóny. Rozsah klasické zobcové flétny náleží tónům C1 – A

2.

Viola

(německy – die Bratche, italsky – viola, francouzsky – alto, rusky – alt, skripičny, anglicky

– viol, alto)

Viola patří k dalším nástrojům, které řadíme do skupin strunných smyčcových.

Svou stavbou je velmi blízká houslím. Její struny tedy zní v tónech c, g, d1, a

1.

Violu její výrobci naladili v klíči altovém – C klíči. Její vyšší polohy mohou být

také v klíči houslovém – G klíči. Celkový rozsah violy je široký. Od tónu c až po tón A3.

Viola je nepostradatelným nástrojem v seskupeních, jako jsou smyčcové kvartety,

či symfonické orchestry. Zastupuje střední altové hlasy. Vyplňuje místo mezi houslemi

a violoncellem.

Akordeon

(německy – das Zeihharmonika, italsky – fisarmonica, anglicky – accordion, francouzsky –

accordeón)

Akordeon, patřící do skupiny nástrojů dechových vícehlasých. Akordeon též známe

pod názvem tahací harmonika.

47

Tónový rozsah diskantu (melodie) pianové chromatické harmoniky se pohybuje

mezi tóny f a A3.

V dnešní době je akordeon oblíbeným nástrojem převážně v lidové hudbě

a folklóru. Jeho rozmanitá barva tónů umožňuje velké využití v mnoha oblastech hudby.

Lesní roh

(německy – das Waldhorn, italsky – corno, francouzsky – cor, anglicky – Frech horn,

rusky – valtorna)

Lesní roh patří k dechovým žesťovým nástrojům. Hráč dokáže na lesní roh zahrát

celkem 16 harmonických tónů v různých kombinacích. Lesní roh je laděn v několika

variantách. Jeho tónový rozsah je ve všech laděních stejný, a to jako řada od 1. do 12.

harmonického tónu a. Tón a tedy zněl následovně:

V ladění C vysokém v poloze notace,

v ladění B vysokém o celý tón níže,

v ladění A o malou tercii níže,

v ladění G o čistou kvartu níže,

v ladění F o čistou kvintu níže,

v ladění E o malou sextu níže,

v ladění Es o velkou sextu níže,

v ladění D o malou septimu níže,

v ladění C o čistou oktávu níže,

v ladění B o velkou nónu níže. 21

K notaci lesního rohu se využívá jak klíče houslového, tak i basového.

Lesní roh má své místo i v orchestru. Za dob Mozarta byl obsazován v počtu čtyř

hudebních nástrojů. Dnes je obsazení vyšší. Můžeme v orchestru najít i 6 – 8 kusů.

V orchestru tedy plní důležitou funkci například hrají sólové party, doplňují a podporují

hlubší nástroje, nebo harmonicky vyplňují střední polohy.

Cimbál

(německy – das Hackebrest, italsky – salterio tedesco, anglicky – dulcimer, francouzsky –

tympanon, rusky – cimbaly)

21


48

Hudební nástroj, který se vyskytuje především ve folklórní hudbě. Cimbál je

přiřazován ke skupině nástrojů strunných úderných.

Ke hře na cimbál se dnes používají dřevěné paličky, jejichž konec je omotán vatou.

Paličky rozechvívají struny. Struny cimbálu jsou vedeny samostatně, ale také dvojnásobně,

trojnásobně, v některých případech i čtyřnásobně. K tlumení tónů se využívají pedály,

které jsou umístěny v úrovni nohou sedícího hráče. Rozsah cimbálu je chromatický a to

od tónu E po tón e3, tedy v rozsahu čtyř oktáv. Pro hru na cimbál jsou typické rozložené

akordy.

3.1 Využití nástrojů v hudební výchově

Jednou z otázek mého dotazníku bylo také využití hlavních nástrojů respondentů

v hodinách hudební výchovy. Každý z nástrojů najde v hodinách hudební výchovy své

místo. Některé jsou využívány více, některé méně. V podkapitolách podrobněji rozeberu

výhody a nevýhody jednotlivých nástrojů vůči klavíru. Jestliže chceme žáky s nástrojem

seznámit a dosáhnout toho, aby se jim nástroj zalíbil, je nutné znát nějaké zajímavosti,

autory, skladatele, písně, netradiční využití daného nástroje apod.

3.1.2 Housle, viola

Dva nástroje, které jsou si především svým vzhledem velmi blízké, avšak ve využití

v hudební výchově je mezi nimi velký rozdíl. Učitel hrající na housle a violu je

v komunikaci s žáky indisponován především v neverbální komunikaci22

. Jelikož hra

na nástroje vyžaduje použití obou rukou, je u učitele omezena kinezika23

. Co se týče

mluveného projevu, je také omezen, ale dá se alespoň částečně využít. Záleží na učiteli,

zda dokáže housle či violu opřít o rameno tak, aby se mu uvolnila brada a mohl při hře

využívat mluvení nebo zpívání. Zda učitelé zvládají hrát v hodinách HV na svůj hlavní

nástroj, se dozvíme v zápětí.

Housle

Housle se v dotazníku umístily na prvním místě co do počtu užívání odpovídajících

respondentů. Odpovědi oslovených učitelů se liší. Od té zcela pozitivní, přes napůl

22

Neverbální komunikace – řeč těla, sled mimoslovních projevů. Může být záměrná či nezáměrná. 23

Kinezika – gestikulace pomocí rukou

49

pozitivní až po zcela zápornou. Tyto odpovědi jsou důkazem toho, že každý učitel dokáže

svůj hudební nástroj využít jinak.

Nejprve se budu věnovat učiteli, který odpověděl kladně v otázce využití houslí

v hudební výchově. Využívá nástroj při nácviku písní, při učení intonace v nových

písničkách, dále při poslechových činnostech, kdy jsou obsahem hodiny smyčcové

nástroje. Odpovídající učitel si však hned v další otázce trochu protiřečí, jelikož uvádí, že

není schopen hrát současně melodii a harmonii u písní. Tudíž housle ani v jeho případě

nedokážou plnohodnotně zastoupit klavír.

Zbylí dva učitelé, kteří hrají na housle, odpověděli veskrze negativně na základní

otázku. Jeden z nich housle v hodinách příliš nevyužívá, jelikož není schopen zahrát

akordy (kvintakordy, septakordy), ani základní harmonii (tónika, dominanta,

subdominanta). Tyto hudební prvky jsou opravdu u houslí velmi obtížné, v podstatě až

nemožné. Avšak při výuce hudební výchovy jsou nepostradatelné.

Ve třetím případě se také setkáme s neplnohodnotným využitím houslí, ale učitel se

s námi podělil o zajímavou činnost, kterou s žáky v hodinách provozuje. Jedná se

o vokálně-instrumentální nebo jen instrumentální činnost, kde hraje více nástrojů. Ve třídě

tak musí být zdatní a šikovní kytaristé, klavíristé, zpěváci atd., kteří zvládají hru a učitel se

tak může klidně věnovat hře na housle. Jedná se o velmi kreativní a odvážnou učitelku či

učitele, jelikož musí mít se třídou dobrý vztah a vypracovanou spolupráci a kázeň.

Na druhou stranu bychom i z takového učitele měli vzít příklad a snažit se dosáhnout

podobné úrovně hodin hudební výchovy. Sám respondent také uvádí, že se skupinou dětí,

která by nebyla hudebně zdatná, by se taková činnost nedala provádět.

I přesto, že housle nedokážou nahradit v hudební výchově klavír, jsou

nepostradatelným nástrojem a žákům by se jejich kouzlo nemělo odepírat.

Viola

Viola zůstala mezi odpovídajícími učiteli osamocena. Avšak i jeden respondent

může být považován za úspěch, jelikož viola nepatří mezi zcela běžné hudební nástroje.

O to zajímavější můžou být odpovědi učitele, jež ji zmínil. U otázky týkající se

plnohodnotného využití v hodinách hudební výchovy se nedala čekat zcela pozitivní

odpověď. Dotazovaný učitel opravdu odpověděl záporně, ale hned v další otázce nás

seznámil s činnostmi, při kterých violu využívá. Jedná se o dvě situace: 1. Při probírání

smyčcových nástrojů; 2. Při nácviku chování na výchovném koncertu. Obě dvě situace

jsou zajímavé.

50

V prvním případě je zcela jasné, že bude viola zapojena do výuky. Žáci ji vnímají

třemi smysly – zrak, sluch a hmat. Tím dosáhnou nejlepšího učení a zapamatování si

hudebního nástroje.

Při druhé situaci je nutné vysvětlit, co je odpovědí myšleno. Učitel/ka hraje před

žáky na violu ve chvíli, kdy se chystají na návštěvu výchovného koncertu. Sama jim

nachystá malý koncert a s žáky si tak připomenou chování vhodné na takovou příležitost.

Tento nápad je velmi dobrý a myslím si, že i inspirativní pro ostatní učitele.

Viola má teda v hodinách hudební výchovy roli potřebnou, avšak ne

tu plnohodnotnou.

3.1.3 Kytara, akordeon a cimbál

Tři hudební nástroje, které spojuje způsob hry na nástroj. Učitel s nástrojem

většinou sedí otočený směrem k žákům. Tudíž je možný oční kontakt, využití mimiky

a především učitel může s žáky komunikovat potažmo i zpívat. Nevýhodou jsou však

zaměstnané učitelovi ruce. Není tomu však u jednoho z nástrojů (viz níže).

Kytara

Kytara patří k nástrojům, které jsou ve školách dostupné. Mezi mými respondenty

se sice našel pouze jediný, ale i přesto si myslím, že kytara je velmi vhodným nástrojem

do hodin hudební výchovy. Nevýhodou kytary může být fakt, že učitel ke hře používá obě

ruce, tudíž nemůže dirigovat a ukazovat žákům různá potřebná gesta. Výhodou je hra

melodie daných písní a skladeb. Pokud by učitel potřeboval zahrát jen některé tóny, kytara

by mu zcela jistě posloužila, Mnoho učitelů kytaristů však hraje raději spíše pomocí

akordů, než pomocí melodie.

Učitel, který ve svém dotazníku uvedl jako hlavní hudební nástroj právě kytaru, se

k jejímu využití vyjádřil následovně. Melodický doprovod, který žáci mnohdy velmi

potřebují, je ve většině případů nemožný. Dále uvádí, že na kytaru může hrát jen ve chvíli,

kdy děti zpívanou píseň znají a není potřeba ji po všech stránkách nacvičit. Pokud by učitel

neměl jinou možnost nástroje, měl by být tedy dobrým zpěvákem, aby dokázal žákům

potřebnou melodii písně zazpívat. V tuto chvíli je nasnadě otázka. Nejedná se tedy

o nekytaristu, když neumí zahrát melodii na svůj hudební nástroj. Jestliže se učitel o sobě

vyjadřuje jako o kytaristovi, měl by zvládnout zahrát vše, co mu jeho nástroj umožní.

A kytara zcela jistě patří k nástrojům, jež dokážou zahrát jak melodii, tak i harmonii.

51

I když má kytara svá zmíněná úskalí, já jako neklavírista ji používám, nedám na ni

dopustit a cítím se s ní před žáky velmi jistě. Kytara je i pro žáky známým nástrojem,

mnoho z nich na ni také hraje. Klidně bych hru na kytaru zařadila mezi předměty

na středních pedagogických školách, tak jako to bylo v případě mého studia.

Akordeon

Akordeon je hudebním nástrojem, který mě v dotazníku mile překvapil. Dokonce

dva respondenti ho uvedli jako svůj hlavní hudební nástroj. Jeden z učitelů odpověděl

na plnohodnotnost svého nástroje převážně kladně, druhý naprosto negativně.

Nepraktičnost akordeonu je jedním z důvodů, proč nemůže plnohodnotně zastoupit

klavír. Učitel při hře sedí, jelikož nástroj je těžký, jeho neverbální komunikace je tudíž

omezena pouze na oční kontakt, mimiku a částečný pohyb ruky. Dalším důvodem, který

uvedli respondenti jako nevhodný pro využití akordeonu v hudební výchově je ten, že se

jedná o čistě lidový hudební nástroj, tudíž doprovod populárních písní je poněkud zvláštní.

S tímto tvrzením musím souhlasit. Zkusme si představit, že s dětmi zpíváme píseň

ze zpěvníku Já písnička IV díl. (Obsahuje převážně populární písně od skupin Divokej

Bill, Kabát, Kryštof, Lucie atd., nebo od populárních zpěváků či písně z muzikálů). Málo

která píseň by se za doprovodu akordeonu dala zpívat.

Nesmíme ale zapomenout na činnosti, při kterých je akordeon využitelný a plní

důležitou funkci. Jestliže jsou témata hodin například dechové nástroje vícehlasé, folklór

a s ním spojené charakteristické nástroje apod., je přítomnost akordeonu v hodině určitě

pozitivním prvkem. Žáci si mohou na nástroj sáhnout, zkusit si na něj zahrát. Poznají, jak

vypadají rejstříky a také si nástroj lépe zapamatují. Je prokázáno, že co si žáci mohou

na vlastní kůži vyzkoušet, to si zapamatují mnohem déle, než to, co jen vidí na obrázku,

nebo o tom čtou v učebnici. Mnoho žáků si tahací harmoniku také spojuje s hudbou

dechovou, ke které mají v drtivé většině negativní vztah. Učitel jim však může ukázat, že

nástroj neslouží jen pro hudbu dechovou, ale že se dá využít i jinde.

Další výhodou akordeonu je i jeho přenosnost. Nejedná se sice o nástroj malý, ale

není problém jej přenést do jiné místnosti či na koncert apod. Ve srovnání s klavírem je to

určitě velká výhoda.

Cimbál

Cimbál je pro hodiny hudební výchova celkem vhodným nástrojem. Cimbalista je

schopen zahrát jednotlivé tóny, souzvuky tónů apod. Učitel může při hře se žáky

52

komunikovat. Otázkou však zůstává, kolik základních škol má k dispozici cimbál? Mezi

respondenty se objevili dva učitelé, jejichž hlavním hudebním nástrojem je právě cimbál.

Zajímavé je sledovat rozdílnost jejich odpovědí.

V prvním případě se jedná o pozitivní vztah mezi učitelem a jeho hudebním

nástrojem. V otázce, zda dokáže cimbál plně nahradit klavír, jsem se překvapivě dočetla

odpověď – ano. Jednalo se o jedinou kladnou odpověď mezi všemi dotazovanými.

Překvapivou se pro mne stala odpověď z hlediska náročnosti hry na cimbál. Ale pokud se

jedná o zkušeného cimbalistu, dokáže s žáky pracovat i za doprovodu svého hudebního

nástroje. Zmíněný učitel uvádí činnosti, při kterých cimbál plnohodnotně zastoupí právě

klavír. Jedná se o doprovod při zpěvu písní, při rozezpívání nebo je také schopen zahrát

hudební ukázky či další různá cvičení. Mnoho lidí si myslí, že při hře na cimbál je potřeba

obou rukou, ale jestliže si představíme učitele, který plnohodnotně cimbál využívá, je

jasné, že se lidé mýlí. Cimbalista může při hře na cimbál používat pouze jednu ruku

a druhou ruku využívat k dirigování, usměrňování žáků, ukazování nástupů, dynamiky

apod. I přesto, že učitel uvedl, že je cimbál plnohodnotným nástrojem ve vztahu ke klavíru,

používá ve svých hodinách i klavír.

V druhém případě odpověděl respondent tak, že cimbál nedokáže klavír plně

zastoupit. Jelikož hned v další otázce se můžeme dočíst, že učitel cimbál ve své praxi

nevyužívá, je jasné, že nemá příležitost zkusit si, zda by si vystačil pouze s tímto hudebním

nástrojem. Jak jsem se zmínila výše, ve školách je občas problém zajistit kvalitní klavír,

natož pak cimbál. První z odpovídajících respondentů má štěstí, že jeho škola cimbál

vlastní.

3.1.4 Flétna a lesní roh

Zastoupení u odpovídajících respondentů měla také flétna. Společně s lesním

rohem (viz níže) jde o nástroj, který je dle mého nejméně vhodný do výuky hudební

výchovy. Důvodem je způsob hry na nástroj. Oba dva nástroje patří k nástrojům dechový,

tudíž je potřeba ke hře použít rty Využití flétny a lesního rohu v hudební výchově je tak

značně nepraktické. Ve chvíli, kdy začne učitel hrát na jeden z nástrojů, stává se naprosto

bezbranným z hlediska hlasového projevu. Učitel nemůže využít mimiku ani gestikulaci.

Flétna

Pouze jeden z respondentů uvedl jako svůj hlavní nástroj flétnu. Já sama se mohu

k učitelce přidat, jelikož také považuji flétnu jako jeden ze svých hudebních nástrojů. Plně

53

se ztotožňuji s jejími odpověďmi, které uvedla v dotazníku. Flétna je důležitým hudebním

nástrojem spíše z pohledu dětí. Patří k nástrojům jednodušším svým stylem hry, proto se

mnoho dětí učí hrát právě na flétnu. Sama jsem se ve své praxi s tímto způsobem vedení

hodin hudební výchovy setkala.

Z pohledu učitele je flétna v hodinách HV nepoužitelná. Nelze na ni žáky

doprovázet,jelikož je hra jednotlivých tónů v tomto případě neefektivní. Dále má učitel

omezenou verbální i neverbální komunikaci s dětmi. Učitel hrající pouze na flétnu může

mít v hodinách HV na základní škole nemalý problém.

Pokud by učitel zařazoval flétnu do výuky, mohl by na ní demonstrovat správné

dýchání, což je součástí rozdýchávání. To je důležitým prvkem v hlasové výchově během

HV. Tuto možnost jiní učitelé nemají, pokud tedy na flétnu nebo jiný dechový nástroj

neumí hrát a nezařazují ho do hodin. Sama jsem tento způsob využití flétny zkusila

a osvědčil se mi.

Lesní roh

Lesní roh je velmi netypickým nástrojem, který se objevuje v hudební výchově.

V našem případě bych jeho postavení přirovnala k viole, o které se více zmiňuji

v podkapitole 5.1 Housle, viola. Lesní roh je stejně jako flétna nástrojem dechovým, tudíž

se ke hře na něj používají rty. Proto je opět verbální i neverbální komunikace na nízké

úrovni. Jediným prvkem kontaktu může být kontakt oční. Ten však nedokáže nahradit

mluvený projev nebo kineziku.

Na otázku týkající se činností, při kterých učitel lesní roh využívá, se nám dostalo

stejné odpovědi, jako u violy. Tím pádem shledáváme další stejný rys mezi těmito dvěma

nástroji. Paní učitelka odpověděla, že lesní roh používá při výchovných koncertech jako

demonstraci žesťových nástrojů.

Lesní roh je nástrojem neobvyklým v hodinách hudební výchovy, avšak každý

prvek netradičnosti se cení, a proto je zcela správné, že jej učitelé do svých hodin zapojují

a využívají ho ve výuce, i když ne v takovém rozsahu jako třeba klavír.

3.1.5 Orffovy nástroje, Boomwhackers

Posledními třemi otázkami v dotazníku jsem se dotkla netradičních, alternativních

hudebních nástrojů. Tyto nástroje slouží spíše jako oživení hodiny HV a dotvoření

jednotlivých složek hudební výchovy. Avšak jedná se o nástroje velmi efektní a v dnešní

54

době využívané. Mezi ně patří Boomwhackers a Orffovy nástroje. Jak se ale přesvědčíme

níže, nejen tyto nástroje se objevují jako alternativa v hodinách hudební výchovy.

Otázky, které se týkaly tématu alternativních nástrojů, byly sestaveny tak, abychom

se dozvěděli, zda je učitelé vůbec využívají, které konkrétní nástroje využívají, v jakém

časovém rozmezí a při jakých činnostech.

Orffovy nástroje

Deset z jedenácti respondentů odpovědělo, že Orffův instrumentář v hodinách

využívá. Nejčastěji jsou to nástroje rytmické. Jak uvádí respondenti – dřívka, bubínky,

drhlo, tamburínu, triangl nebo templ bloky. Učitelé se také zmínili o nástrojích

melodických – xylofony, zvonkohry nebo metalofony.

Intenzita využívání Orffových nástrojů je poměrně vysoká. Učitelé se ve většině

případů shodli na tom, že Orffovy nástroje využívají téměř každou hodinu, nebo se alespoň

snaží nástroje zakomponovat všech možných hodin. Ve dvou případech se v odpovědi

vyskytla i informace, že záleží na typu hodiny. V každé hodině není možné Orffův

instrumentář použít. To je zcela pochopitelné. U některých učitelů jde dle odpovědí

z dotazníku poznat, že je pro ně zařazení rytmických nebo melodických nástrojů problém.

Zmiňují se o náročnosti hodiny. Ta se samozřejmě zvyšuje, pokud se učitel snaží zapojit

i žáky a poskytne jim nástroje, které vydávají nějaký zvuk. Žáci jsou za každou takovou

možnost vděční. V tu chvíli záleží na učiteli, jak se s danou situací vypořádá. Pokud však

má s dětmi stanovena nějaká pravidla, nemělo by se mu stát, že pro něj bude hodina

chaotická a náročná.

Další otázka může být nápomocna každému učiteli, kterému se má práce dostane

do ruky. Respondenti napsali činnosti, při kterých Orffovy nástroje využívají. Tato otázka

je velmi inspirativní a přínosná nejen do mé pedagogické praxe. Nejčastěji se vyskytly

odpovědi, týkající se využití nástrojů k doprovodu písní, k procvičování rytmu nebo

k improvizaci. Dalšími velmi přínosnými nápady jsou: využití k pohybovým činnostem,

procvičování rytmického diktátu, k relaxaci, k odreagování, k aktivní činnosti všech dětí.

Dále pak učitelé využívají zmíněné nástroje k hudebním hrám, hříčkám či hádankám, nebo

také k improvizaci v pentatonice. Některé nápady jsou opravdu obohacující. Jsem ráda, že

v této otázce nebyli učitelé skoupí na slovo a podělili se o své nápady.

Jeden z dotazovaných učitelů odpověděl, že Orffovy nástroje nevyužívá, jsou

pro něj zastaralé, a proto se je sám/sama snaží nahradit jinými nástroji. Mezi ně řadí

nástroje etnické a perkusní. K využití alternativní nástrojů se připojili i další dva

55

respondenti, kteří ke zmiňovaným Orffovým nástrojům zařazují například djembe, kazoo,

bonga aj. Jeden z respondentů také uvedl, že si sám/ sama vyrábí hudební nástroje.

Využívá k tomu plastové kelímky, krabice a jiný spotřební materiál. Tímto faktem paní

učitelka dokazuje, že správný učitel má být kreativní.

Boomwhackers

Alternativní hudební nástroje boomwhackers takový ohlas u učitelů, vyplňujících

dotazník, neměly. Pouze jeden z nich uvedl, že se v hodině pokusil tento nástroj využít.

Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, proč jsou boomwhackers tak málo využívány.

Jestli se jedná jen o náhodu a skupina oslovených učitelů zrovna nemá možnost nástroje

využít, nebo je příčina jiná. Pravdou je, že finanční situace na školách není zrovna příznivá

a boomwhackers patří k nástrojům dražším.

Ať už byly odpovědi na otázky ohledně Boomwhackers a Orffa instrumentáře

jakékoliv, je jasné, že učitelé hudební výchovy se snaží alespoň částečně hodiny oživovat.

Tyto doprovodné hudební nástroje může využívat jak učitel klavírista, tak učitel

neklavírista.

Shrnutí

Závěrečnou otázkou dotazníku byly rady, typy a připomínky od respondentů.

Většina dotazovaných učitelů otázku nevyplnila, ale přesto se tři „odvážní“ našli a podělili

se o své názory.

Prvním spíše připomínkou byl smutný fakt, že na škole je požadovaný hudební

nástroj zkažený, tudíž je respondent nucen hrát pouze doma pro své vlastní účely. Myslím

si, že je to velká škoda. Každý hudební nástroj, se kterým se mají žáci možnost setkat,

a který není zcela běžný, je pro ně přínosem.

Z druhého odpovídajícího učitele mám rozporuplné pocity. První část odpovědi

beru jako malou pochvalu za zvolené téma, avšak druhá část kritizuje uvedené otázky

v dotazníku. Paradoxem k této odpovědi je fakt, že učitel měl jeden z nejlépe vyplněných

dotazníků.

Na závěr jsem si nechala respondenta, který velmi pěkně a odborně vystihl pojetí

hudební výchovy a zařazení klavíru do výuky. I když jsou všechny vyplněné dotazníky

přiloženy v Příloze práce, dovolím si část jeho odpověď zmínit i zde a tím shrnout tuto

kapitolu. Nemyslím si, že je klavír v hodinách HV důležitý. Žáci základní školy by měli

56

dostávat co nejširší spektrum podnětů k tomu, aby pochopili, jaká hudba může být, jaký

má vliv na naši osobnost a co všechno může způsobit.

V následující tabulce nabízím shrnutí výhod a nevýhod všech uvedených hudebních

nástrojů.

Nástroj Výhody Nevýhody

Housle

Dynamika

Melodie

Velikost nástroje

Doprovod při vokální a

hudebně-pohybové složce

Zpěv učitele

Zvuk nástroje

Zapojení žáků

Mimika, oční kontakt

Rytmus

Harmonie

Gestikulace

Některé druhy písní

Viola

Dynamika

Melodie

Velikost nástroje

Zvuk nástroje



Zpěv učitele


Zapojení žáků

Rytmus

Harmonie

Gestikulace

Některé typy písní

Kytara

Dynamika

Rytmus

Harmonie

Melodie

Velikost nástroje



Zpěv učitele


Gestikulace


57

Zvuk nástroje

Zapojení žáků

Akordeon

Dynamika

Rytmus

Harmonie

Melodie

Velikost nástroje



Zpěv učitele


Zvuk nástroje

Zapojení žáků

Gestikulace


Cimbál

Dynamika

Rytmus

Harmonie

Melodie



Zpěv učitele


Zvuk nástroje

Zapojení žáků

Velikost nástroje

Gestikulace


Flétna

Melodie

Zapojení žáků

Zvuk nástroje

Gestikulace, oční kontakt

Velikost nástroje

Harmonie

Rytmus

Dynamika



Mimika

Zpěv učitele


Melodie Harmonie

58

Lesní roh

Zvuk nástroje

Zapojení žáků

Oční kontakt

Velikost nástroje

Rytmus

Dynamika



Gestikulace, mimika

Zpěv učitele

Druhy písní

Orffovy

nástroje -

rytmické

Rytmus

Dynamika



Zapojení žáků

Zvuk nástrojů


Zpěv učitele

Velikost nástrojů

Různé druhy písní

Melodie

Harmonie

Gestikulace

Orffovy

nástroje -

melodické

Melodie, Harmonie

Rytmus



Zapojení žáků

Gestikulace, mimika, oční

kontakt

Zvuk nástrojů

Zpěv učitele

Velikosti nástrojů


Dynamika

Boomwhackers

Melodie

Harmonie

Rytmus



Dynamika

Gestikulace


59

Zapojení žáků


Zvuk nástroje

Zpěv učitele

Velikost nástroje

3.1.6 Náměty na činnosti

V úvodu podkapitoly 3.1 jste se mohli dočíst, že do jejího obsahu zařadím

i zajímavosti, interprety a také činnosti, při kterých lze nástroje využít. Cílem této

podkapitoly je dosáhnout zpestření hodin hudební výchovy a pomoc učiteli neklavíristovi.

Aby si žáci o nástroji zapamatovali co nejvíce informací, musí ho vnímat všemi

smysly. Konkrétně třemi (viz výše). Dalším důležitým metodickým prvkem je také to, že si

žáci na mnoho souvislostí a informací přijdou sami.

Nyní následuje přehled vybraných metodických aktivit, které by se daly zařadit

do výuky. Některé činnosti jsou velmi kreativní a vyžadují propojení s jinými předměty.

Jelikož se dnes ve školách vyučuje podle Rámcově vzdělávacího plánu, (RVP) potažmo

Školního vzdělávacího plánu (ŠVP), je využití mezipředmětových vztahů vyžadováno.

Brainstorming

Metoda, která je oblíbená nejen v hudební výchově. Bouře mozků, jak se ji

v češtině říká, přiměje žáky k spolupráci a zapojení se do hodiny. Výhodou je fakt, že žáci

mohou říct cokoliv, co je k danému tématu napadne. Nikdo jim nedává žádné bariéry

a kritéria. (Samozřejmě se musíme vyvarovat vulgarit apod.) Tato metoda je založena

na asociacích k danému tématu, slovu, obrázku atd. Pokud chce učitel žáky seznámit se

svým nástrojem, může brainstorming využít. Studenti vyřknou několik slov, která se

mohou dále rozebírat. Tím se učitel dostane i k dalšímu učivu či zopakuje vědomosti

a znalosti z minulých hodin.

Brainstorming sama ráda v hodinách využívám. Podporuji tak komunikaci, aktivitu

a získávání vědomostí u žáků.

60

Výroba vlastních hudebních nástrojů

Tato činnost vyžaduje propojení předmětů a to konkrétně hudební výchova

s výchovou výtvarnou, případně i dramatickou. Učitel neklavírista může využít i jiné

předměty aby žáky zapojil do výuky a nemusel sám hrát na nástroj.

Žáci jsou seznámeni s různými nástroji. Vědí, jak se na ně hraje, z čeho se skládají

atd. Jejich úkolem je, vyrobit si svůj vlastní nástroj. Inspirací jim právě může být nástroj

jejich učitele neklavíristy respektive i klavíristy. Mohou využít různých prvků z nástrojů.

K výrobě vlastních nástrojů jim poslouží výtvarný materiál, nebo také materiál běžné denní

potřeby (kelímky, krabice, látky, struny, drátky) a přírodniny (dřevo, proutí, lýko atd.).

Na vyrobené nástroje mohou hrát třeba dodekafonii24

.

I s uvedenou metodou jsem se v malé obměně setkala ve své praxi. Žáci však

využili Orffovy nástroje, klavír, kytaru, housle, flétnu a foukací harmoniku.

Uvedená metoda je náročnější na přípravu a organizaci. Pokud však máte ve třídě

zavedený správný systém a nastavenou kvalitní spolupráci, rozhodně bych se této aktivity

nebála.

Hudební hádanky

K následujícím hudebním hádankám je potřeba notového materiálu, který však není

nijak nedostupný. Každý učitel si jej může vyrobit sám. Stačí, aby znal noty a jejich názvy.

Z jednotlivých not si učitel vytvoří slovo. Pokud by potřeboval dosadit písmeno, které se

v názvech not neobjevuje, může ho mezi noty vsadit. Záleží na znalostech žáků, jak těžká

slova učitel zvolí.

Nejprve je potřeba hádanku rozluštit, poté ji může učitel, nebo i žáci zahrát

na různé melodické hudební nástroje. Tím se jim ukotví zvuk daného nástroje. Navíc

některé noty nejdou zahrát na všech nástrojích. Tím si také žáci zapamatují rozsah daného

nástroje. Ukázku hudební hádanky najdete na obrázku č. 25 a č. 26.

H –A – F H – A - D

Obr. Č. 25

24

Dodekafonie – hudební termín, jehož zakladatelem je A. Schönberg. Principem dodekafonie je rovnoprávnost všech 12 tónů v oktávě. Každý tón zní samostatně. Nepřekrývají se.

61

A – B – E – C – E – D – A

Obr. č. 26

Hudební pohádka

Aktivita, která je úzce propojena s dramatickou výchovou, která má však s hudební

výchovou mnoho společných prvků a složek. Pojetí pohádky může být dvě způsoby. Buď

si pohádku vymyslí sami žáci (mohou pracovat ve více skupinách) nebo jim pohádku určí

učitelka dramatické výchovy. Žáci si rozdělí role a zapojí do pohádky různé hudební

nástroje. Učitel neklavírista tudíž může opět využít svůj hlavní hudební nástroj. Žáci

mohou nástroj využít ve více směrech. Mohou na něj hrát, tak jak je určeno, nebo mohou

využít jiných částí nástroje a zvolit jiný způsob hry. Například u kytary existuje více

způsobů hry, to platí i u houslí a jiných nástrojů. Jestliže žáci nástroj nepoškodí, mohou

využít kterékoliv části nástroje a zkusit na něj hrát.

Témata hudebních pohádek se nejčastěji týkají zvířat, jelikož hudební nástroje lidé

často přirovnávají právě ke zvuku a hlasům zvířat. Učitel by měl stanovit kritéria, která

musí pohádka obsahovat např. rozsah.

Jestliže se celá aktivita vydaří, může na ní stavět celá škola. Žáci mohou

s pohádkou vystoupit mezi spolužáky, nebo i rodiči. Z použitých hudebních nástrojů

mohou žáci vytvořit hudební orchestr. I učitel neklavírist dokáže, že jeho hodiny hudební

výchovy jsou plnohodnotné a potřebné.

Křížovky, osmisměrky a doplňovačky

Oblíbenou činností všech žáků jsou různé křížovky, doplňovačky a osmisměrky.

Mohlo by se zdát, že se jedná o aktivitu, při které nelze použít hudební nástroje, zvukové

nahrávky či obrazový materiál. Pokud by byl učitel tvůrčí, tak si ke každé otázce

respektive odpovědi nachystá nějakou pomůcku, aby měli žáci lepší představivost.

Činnost je pro učitele náročnější z hlediska času na přípravu a chystání pomůcek,

avšak výsledek může být překvapivý. Pojmy, které budou v křížovkách obsaženy,

62

se mohou týkat různých termínů z hudební výchovy. Učitel může využít jmen hudebních

skladatelů, interpretů, pojmy patřící k dynamice, k hudebním nástrojům, k teorii apod.

Z vlastní zkušenosti slouží křížovky a doplňovačky jako výborný doplněk výuky

a žáci si mnoho informací zapamatují.

Pexeso

Aktivita, která je spojena i s pohybem. Učitel bude potřebovat kartičky, na kterých

bude mít napsány hudební nástroje, skladatele, interprety, využití v hudbě atd. Tuto činnost

můžeme hrát dvěma způsoby.

1. Z celé třídy se vyberou např. dva žáci, kteří budou hrát mezi sebou. Ostatní si

rozeberou kartičky (musí být sudý počet). Z žáků se tak stávají hrací kartičky. Dva

soutěžící začnou hrát klasickou hru pexeso. Postupně otáčí dvojice karet. Ve chvíli, kdy si

myslí, že mají kartičky, které k sobě patří, získají je. Pokud se však spletou, získávají

„trestné body“. Na konci hry je za každý trestný bod odečtena jedna uhodnutá dvojice. Aby

se situace ztížila, mohou se žáci mezi sebou promíchat. Tím je situace pro hráče obtížnější.

2. Druhá varianta je více aktivní pro všechny žáky. Opět si každý vylosuje jednu

kartičku. Každý si nechá jen tu svou kartičku, neukazuje ji žádnému z žáků. Učitel

odstartuje hru. Děti mají za úkol najít spolužáka, který má kartičku, jež se spojuje s jeho

kartou. Může se jednat o hudební nástroj a interpreta, skladatele, hudební dílo pro daný

nástroj atd. žáci mohou vydávat zvuky nebo se vyjadřovat pomocí pantomimi. Nesmí však

mezi sebou mluvit. Ve chvíli, kdy se všechny k sobě patřící karty najdou, utvoří skupinu

a počkají na své zbylé spolužáky.

Jakmile se všichni najdou, vzniknou nám pracovní skupiny k jednotlivým

nástrojům. Jak budou skupiny využity dál, závisí pouze na učiteli.

V tabulce přikládám návrh kartiček pro hru pexeso.

Hudební nástroj Interpret, skladatel Využití v hudbě Hudební dílo

Housle Pavel Šporcl

Jaroslav Svěcený

Symfonický

orchestr

Folklórní soubor

Čtvero ročních dob –

Antonio Vivaldi,

Skotská fantazie pro

housle a orchestr Es

dur, Op. 46 – Max

Bruch

Kytara Štěpán Rak, Sólová hra, První láska,

63

Michal Pavlíček Trampské písně Vzpomínka na Prahu

– Štěpán Rak

Viola Ladislav Černý

Jiří Jaroch

Smyčcové kvartety,

kvintety, dua

J. Ch. Bach - Koncert

c moll pro violu a

orchestr, B. Britten -

Lachrymae pro violu

a smyčce

Flétna Johann Joachim

Quantz,

Symfonický

orchestr,

duo

Claude Debussy:

Syrinx,

Camille Saint-Saëns:

Karneval zvířat, část

Ptáci

Cimbál Horymír Sušil,

Jaroslav Čech

Folklórní soubor,

Maďarská hudba

Koncert pro cimbál a

orchestr – Albert

Pek,

Akordeon Jana Bezpalcová,

Garth Hudson

Dechová hudba,

Folkór

Z hradu a podhradí –

Pavel Samiec

Casus Icari – Pavel

Samiec

Lesní roh Radek Baborák,

Josef Matějka

Dechové soubory Koncert pro lesní roh

a orchestr – R.

Strauss,

Kvartety pro lesní

roh, housle, violu

a violoncello, op. 18

- Jan Václav Stich-

Punto

Klavír Frédéric François

Chopin

Sólový nástroj,

Doprovodný nástroj

36 fug na vlastní i

cizí témata – Antonín

Rejcha,

Koncert D-dur pro

flétnu a orchestr –

Vilém Blodek

64

Následující aktivity jsou určené spíše na začátek školního roku, nebo pro učitele, který se

s třídou teprve seznamuje.

Můj hudební nástroj

U této aktivity máme několik variant, jak se seznámit s hudebním nástrojem nového

učitele neklavíristy.

Na začátku hodiny učitel žákům sdělí, jaký je jeho hlavní hudební nástroj. Studenti

poté mají za úkol přinést do další hodiny obrázek daného nástroje. Mohou jej

nakreslit, najít na internetu atd. Obrázek také zkusí dle svého mínění popsat.

V další hodině si jej společně s učitelem zkontrolují, srovnají a doplní potřebné

informace.

Učitel může žáky seznámit se svým nástrojem pomocí video ukázek z filmů,

videoklipů apod. Také mlže žákům pustit jen zvukovou nahrávku. Ta bude pro děti

náročnější, jelikož nástroj neuvidí. Většina škol je vybavena technikou, tudíž by

neměl nastat problém.

Další činnost je opět propojena s výtvarnou výchovou. Není potřeba žádných

speciálních pomůcek. Stačí, když si žáci přinesou staré noviny, časopisy a jiný

papírový materiál. Za pomoci zmíněného materiálu si vyrobí koláž. Mohou

pracovat ve skupinách – vzniknou velké koláže, které poslouží jako výzdoba třídy;

mohou pracovat jednotlivě – vzniknou malé koláže, které však mohou také

posloužit jako výzdoba místnosti pro hudební výchovu. Žáci si tak lépe zapamatují

tvar nástroje. Při práci mohou poslouchat z nahrávek zvuk nástroje. Samozřejmě

mohou vyrobit různé druhy nástrojů, například více druhů flétny, kytary, různé

velikosti houslí či klavíru. Celá aktivita je časově náročnější, ale při práci na koláži

mohou žáci sluchem vnímat melodie nebo slova učitele.

Jestliže chce učitel na začátku roku žáky také pohybově zaměstnat, může zvolit

následující aktivitu. Pro žáky si připraví několik indicií, které rozdělí do obálek

a očísluje. Žáci se rozdělí do skupin. Obálky s nápovědou jsou rozmístěny po třídě.

Žáci po jednom vyběhnou a získávají postupně indicie od jedné po např. 10.

Jakmile získají první nápovědu, zjistí, co je na ni napsáno či nakresleno, mohou

získat nápovědu další. Jakmile bude některá skupina vědět správnou odpověď,

napíše ji na papír společně s číslem indicie a počká na zbylé skupiny. Poté si

společně s učitelem všechny nápovědy projdou. Indicie jsou seřazeny od nejtěžší –

1, až po tu nejjednodušší – 10. Jako nápovědy mohou být použity jména skladatelů,

65

ukázky not, skladeb, obrázek nástroje, doba jeho vzniku, části nástroje, fotka

interpreta apod.

Všechny uvedené činnosti a aktivity může do výuky zapojit jak učitel klavírista, tak

i neklavírista. Snažila jsem se spíše poskytnout nápady pro učitele, kteří mají obavu

z toho, že by mohli kvůli absenci klavíru hodiny ochuzovat a měli strach, že žákům

nepředají tak kvalitní vědomosti a dovednosti.

66

4. Alternativní hudební nástroje

V úvodu této kapitoly je nutné si vysvětlit, co si představujeme pod pojmem

alternativní25

hudební nástroje. Mám na mysli nástroje, které mohou doplnit, částečně

nahradit, či zastoupit klasické hudební nástroje využívané ve výuce hudební výchovy.

Mezi takové nástroje řadíme např. Boomwhackers a Orffův instrumentář. V následujících

podkapitolách se budu zmíněným nástrojům a jejich autorům věnovat podrobněji.

4.1 Boomwhackers

Boomwhacekrs (Obr. č. 15) jsou perkusní26

ozvučené trubky. Jejich lehkost

a barevnost zaručuje dostupnost i pro děti. Tónová výška je rozlišena podle barev

a velikosti dané trubky. Každý tón má svou barvu a velikost. Na trubce je vždy napsán

i jeho název.

Tón Barva

C 1 Červená

D Oranžová

E Žlutá

F Světle zelená

G Tmavě zelená

A Fialová

H Růžová

C 2 Červená

Obr. č. 15

25

Alternativní – jiný, zástupný, náhradní 26

Perkusní – nárazový, úderný

67

Autorem boomwhackers je americký hudebník Craig Ramsell (viz níže).

Velkou výhodou boomwhackers je styl hry na tento hudební nástroj. Jelikož se řadí

mezi nástroje bicí, je jasné, že se na něj bude hrát úderem. A to úderem o cokoli. Čím je

povrch pevnější, tím jasnější a zvučnější tón se ozve.

Boomwhackers jsou dostupným hudebním nástrojem, i když jejich cena se může

zdát vysoká. Avšak musíme si uvědomit, jakými způsoby a k jakým činnostem se dají tyto

perkusní trubky využít. Prodejci nabízí mnoho kombinací, v jakých jsou boomwhackers

dostupné. Můžete si zakoupit celé sady, ale také jednotlivé trubky. Důležitou součástí je

také octavator – černá násada, která se připevní na konec trubky a tím sníží její zvuk

o oktávu.

Na oficiálních webových stránkách boomwhackers27

můžeme najít několik

notových materiálů, které nám svou rozmanitostí nabízí nesčetné množství inspirace

k výběru skladeb pro boowmhackers. Jedná se o notové zápisy pro malé děti nebo

začátečníky, ale i pro hráče zkušené a trénované. Zpěvníky jsou zaměřeny např. na vánoční

písně, hudbu klasickou, spirituály, nebo písně trampské. Součástí některých zpěvníků je

i CD s uvedenými písněmi.

Označování not, úderů nebo tónů je různý. Záleží na učiteli, či hráči, jaký způsob

mu vyhovuje.

Příklady značení:

Klasický notový zápis

Barevné noty zaznačené v notové osnově (barva noty odpovídá barvě

trubky)

Barevné čtverečky (barva čtverečku odpovídá barvě trubky)

Libovolné značení učitelů, hráčů (Příloha č. 2)

Distributorem boomwhakers a notové materiálu je např. společnost Whacky music.

Bommwhackers asi nikdy zcela nezastoupí doprovodné hudební nástroje jako je

klavír, či kytara. Avšak mohou být velkým pomocníkem při hodinách hudební výchovy.

Žáci se seznámí se skladbami pomocí netradiční techniky hry na nástroj. Já sama jsem se

s hrou na boomwhackers setkala. Žáci vždy odcházeli z hodin hudební výchovy pozitivně

naladěni a těšili se na další příležitost, kdy si budou moct na boomwhackers zahrát.

Mnoho video ukázek můžeme najít i na internetovém serveru www.youtube.com.

Jedná se o ukázky ze škol, seminářů, kurzů, kde žáci i široká veřejnost hrají

na boomwhackers a zkouší, co vše se dá s těmito trubkami zahrát. Velmi cenným

27

www.boomwhackers.com

http://www.youtube.com/

http://www.boomwhackers.com/

68

a přínosným videem je návod, jak hrát, jak se orientovat v notách apod. K tomu slouží také

Chroma – notes – barevná pomůcka k označování not.28

Craig Ramsell poslcuhae ve videu

provází programem, ve kterém se dají noty na boomwhackers zapisovat

http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo29 Jedinou překážkou by mohla být

angličtina, která je jazykem autora videí.

4.1.2 Craig Ramsell

Americký hudebník, který je přezdíván jako „Boowhacker guy“ je vynálezce

ozvučených trubek, které se čím dál víc vyskytují na základních i středních školách jako

součást hudebního instrumentáře školy.

Craig Ramsell se hudbě věnoval už jako žák základní školy. Začínal hrát na lesní

roh, avšak postupem času na tento hudební nástroj zanevřel a zcela se od něj odloučil.

Příčinou byl přístup učitelů na střední škole, kdy Craiga nutili hrát v orchestru

při pochodech. Ramsell jejich příkaz odmítl a lesní roh navždy odložil. Své studium

na vysoké škole zaměřil jiným směrem a zpět k hudbě se dostal až ve chvíli, kdy se dostal

ke hře na kytaru. I když byla kytara jeho vášní, nestala se tím hlavním tématem

pro amerického hudebníka. V jeden okamžik objevil Craig Ramsell osudnou trubku

a krásu bicích nástrojů Od té chvíle se jim Ramsell plně věnoval a svou kytaru odložil

stranou. Stal se průkopníkem boomwhackers, které mu přinesly jak osobní, tak i finanční

přínos. Díky němu jsou hodiny hudební výchovy zajímavější a barevnější.

4.2 Orffův instrumentář

Soubor nástrojů, které slouží k rytmizaci a doprovodu písní. Své jméno získal podle

významného německého skladatele a pedagoga Carla Orffa. Orffův instrumentář je tvořen

dvěma skupinami hudebních nástrojů. První skupinou jsou nástroje rytmické. Druhá

skupina Orffova instrumentáře obsahuje nástroje melodické. Mezi rytmickými nástroji

nejčastěji najdeme dřevěné bloky, ozvučná dřívka (claves), drhlo, kastaněty, rolničky,

rourový bubínek, triangl, prstové činelky, tamburíny a další. Ke skupině melodických

nástrojů řadíme především zvonkohry, metalofony a xylofony, které jsou sestaveny jako

tzv. stavebnice z ozvučených kamenů. Tyto kameny lze z nástrojů odejmout a ponechat jen

ty, které k dané písni potřebujeme. Pro žáky je tak hra na melodické nástroje Orffova

instrumentáře jednodušší. Všechny zmíněné nástroje jsou zařazovány do výuky hudebné

28

www.boomwhackers.com 2929

Youtube(online). C2013, (cit 2013-0303). Dostupné z http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo

http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo


http://www.youtube.com/watch?v=pVDgn9TISdo

69

výchovy, avšak mnoho učitelů má pořád strach využít rytmické a melodické nástroje.

Důvodem jsou často obavy z přílišného hluku, ztráta soustředění na zpěv apod. Já osobně

si myslím, že tento přístup je chybný. Jestliže si učitel stanoví pravidla hry na Orffovy

nástroje, nemůžou zmíněné situace nastat. Důležitým prvkem hry na Orffovy nástroje je

způsob a styl hry.

Je nutné, aby sám učitel znal správné držení nástrojů a jejich použití. U rytmických

nástrojů se nejčastější chyby vyskytují u hracích hůlek, trianglu a tamburíny a dalších.

Pojem „Orffovy nástroje“ nezavedl sám autor. Když do světa proniklo jeho Musik für

Kinder, vyskytlo se právě ono zmíněné označení jeho doprovodných nástrojů. Pojem

Orffovy nástroje je hojně používán dodnes.

Ozvučná dřívka (claves)

o Jsou dvě perkusní dřívka oválného tvaru (Obr. č. 16), která vydávají zvuk

při úderu jednoho o druhé. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 20 – 30 cm.

Jsou vyrobeny ze dřeva, proto jejich zvuk můžeme charakterizovat jako tzv.

ťukání.

o Držení dřívek - jednu hůlku držíme za její konec a provádíme úder

do druhé hůlky, kterou držíme ve druhé ruce. Dřívko obejmeme z jedné

strany čtyřmi prsty a z druhé strany palcem. Tak vytvoříme „žlábek“

miskového tvaru, ve kterém je dřívko pevně uchyceno.

o Ozvučená dřívka jsou nedílnou součástí každého Orffova instrumentáře. Pro

žáky jsou velmi dostupné a snadno ovladatelné. Musíme však dbát

na správný úchop.

Obr. č. 16

Triangl (Obr. č. 17)

o Perkusní hudební nástroj, který je nedílnou součástí každého Orffova

instrumentáře.

o Skládá se ze dvou částí – kovového rovnostranného trojúhelníku, který má

oblé vrcholy a v dolním levém rohu je rozdělen, kvůli lepšímu zvuku.

Druhou částí trianglu je kovová palička. Na trianglu je také umístěno

70

„ouško“ pro úchop. Jestliže triangl držíme správně za „ouško“, jeho zvuk je

čistý a znějící. Pokud bychom triangl drželi za některou z kovových stran,

zvuk by byl tlumený a neadekvátní.

o Zvuk trianglu je vyvozen úderem paličky o trojúhelníkovou konstrukci.

Ta se rozechvěje a vznikne zvonivý zvuk. Každá strana trianglu zní jinak,

avšak u žádné z nich nelze určit přesný tón.

Obr. č. 17

Tamburína

o Hudební nástroj patřící k perkusním nástrojům.

o Tamburína je tvořena kruhovým útvarem ze dřeva nebo z plastu, ve kterém

jsou umístěny malé činelky nebo rolničky. V místě úchopu je zúžená.

o U tamburíny rozlišujeme dva druhy – tamburína s blánou (obr. č. 19)

a tamburína bez blány (Obr. č. 18).

o Rozdíly: Tamburína s blánou vypadá po obvodu stejně jako ta bez blány,

avšak je vyplněna materiálem, který je uzpůsoben hře plstěnou paličkou,

nebo prsty. Dalším rozdílem je styl úchopu. Tamburína s blánou nemá

místo zúžení, ale má kulatý otvor pro palec ruky. Hlavním rozdílem pro

hudebníky je styl hry na nástroj. Tamburína bez blány – perkusní nástroj

držíme v ruce a třesavým pohybem z něj vyvozujeme zvuk. Můžeme také

využít druhou ruku, bok, nebo stehno, o které nástrojem boucháme.

Tamburína s blánou – ke hře využíváme plstěnou paličku s kulatou

hlavičkou, nebo konečky prstů ruky, kterou nedržíme tamburínu. Musíme

dávat pozor, abychom se rukou, kterou tamburínu držíme, nedotýkali blány.

Tím bychom zabránili požadovanému zvuku.

71

Obr. č. 18 Obr. č. 19

Prstové činelky

o Jsou párovým bicím nástrojem (Obr. č. 20). Podle názvu by se mohlo zdát,

že se na činelky bude hrát prsty, ale není tomu tak. Prsty slouží jen jako

mechanismus, pomocí kterého činelky ovládáme.

o Jelikož jsou vyrobeny z kovového materiálu, správným držením

a způsobem hry dosáhneme zvonivého zvuku.

o Ke hře využíváme ukazováčku nebo prostředníčku na obou rukách. Mezi

první a druhý článek prstu navlečeme poutka tak, aby činel visel

a nedotýkal se ruky. Pokud by se činelky dotýkaly rukou, byl by zvuk

tlumený. Činelky o sebe cinkáme jejich okraji seshora dolů.

o Prstové činelky patří k náročnějším rytmickým nástrojům z Orffova

instrumentáře, ale zvládneme-li správný způsob hry, dosáhneme krásného

zvonivého zvuku.

Obr. č. 20

Bubínek (Obr. č. 21)

o Perkusní hudební nástroj kruhového tvaru složený z dřevěného obvodu

a vyplněn ozvučnou blánou. Svým tvarem je velmi podobný tamburíně

72

(viz výše), avšak nenajdeme na něm činelky, či rolničky. Způsob hry

na bubínek je stejný jako u tamburíny.

o Bubínek patří k nejoblíbenějším a nejčastěji využívaným hudebním

nástrojům Orffova instrumentáře. Můžeme se setkat s bubínkem různých

velikostí a barev. Čím dál více se vyrábí bubínek z levnějších materiálů.

U těchto nástrojů však dochází k nekvalitnímu zvuku a častějšímu

opotřebení, či zničení.

Obr. č. 21

U melodických hudebních nástrojů můžeme určit přesný tón. Hra na tyto nástroje je pro

žáky inspirující a mohou si sami vyzkoušet kombinaci přesných tónů nebo mohou hrát

jednoduché doprovody pomocí kadencí (tónika, dominanta, subdominanta30

). Jak se

zmiňuji výše, může učitel žákům hru na melodické nástroje usnadnit tím, že vyjme

nepotřebné ozvučené kameny a ponechá jen ty, které k dané skladbě přísluší.

Zvonkohra

o Jednoduchý bicí melodický nástroj složený z barevných kovových kamenů

(Obr. č. 22). Ty jsou uchyceny na dřevěném podstavci a pomoci dřevěných

paliček je z nich vyvozen zvonivý zvuk určitého tónu.

o Jednoduchá zvonkohra má rozsah jedné oktávy. Kameny jsou odlišeny

barevně pro přehlednější a jednodušší hru na tento melodický nástroj

Orffova instrumentáře.

o Kameny zvonkohry jsou odnímatelné. Každý kámen má svůj přesný tón.

Jestliže chceme žákům hru na tento nástroj ulehčit, můžeme nepotřebné

30

Tónika (T) – základní akord stupnice postavený na prvním stupni dané stupnice. Na posluchače působí

tónika pozitivním, klidným dojmem. Jako jediná harmonická funkce nevyžaduje postup k funkci jiné.

Dominanta (D) – akord, který je ve stupnici postaven na jejím pátém stupni. Mezi dominantou a tónikou je

intervalová vzdálenost čisté kvinty. Po dominantně posluchač očekává jinou harmonickou funkci a to tóniku.

Dominanta je vždy durovým akordem a pokaždé obsahuje malou septimu.

Subdominanta (S) – jedná se o akord postavený na kvartě – na čtvrtém stupni stupnice. Společně s tónikou a

dominantou tvoří základní harmonické funkce.

73

kameny odejmout a zanechat jen kameny pro danou skladbu potřebné.

Ke hře na zvonkohru potřebujeme jednu nebo dvě dřevěné paličky s kulatou

hlavičkou. Lehkým, pružným úderem o kámen dostaneme čistý zvonivý

tón.

Obr. č. 22

Metalofon

o Hudební nástroj, který je svým materiálním složením velmi podobný

zvonkohře. Kameny jsou také vyrobeny z kovu31

, avšak mohou být

umístěny jak na dřevěném, tak i na kovovém podstavci. Ke hře jsou nutné

dřevěné paličky s kulatou hlavičkou.

o Na obrázku č. 23 vidíme metalofon chromatický, avšak existuje i metalofon

diatonický.

o Diatonický metalofon má velmi blízko ke zvonkohře. Rozdílná je barva

kamenů a rozsah tónů, který je větší. Např. C1 –

A2. Způsob hry, odnímání

kamenů i přesné určení jednotlivých tónů kamenů je stejná.

o Chromatický metalofon – barevností kamenů připomíná klávesy klavíru.

Chromatické uzpůsobení nám umožňuje využít více tónů při doprovodu

písní. A také lze zahrát mnoho písní jen pomocí chromatického metalofonu.

Všechny kameny jsou stejně jako u zvonkohry a metalofonu diatonického

odnímatelné. Ke hře se opět používají dřevěné paličky. Zručnější

a zkušenější hráči využívají obě paličky.

31

Z řečtiny → metal – kov; phóne - hlas

74

Obr. č. 23

Xylofon

o Xylofon32

je třetím melodickým hudebním nástrojem podobného stylu, jako

je zvonkohra a metalofon. Avšak základním rozdílem mezi těmito nástroji

je materiál, ze kterého se vyrábí. Kameny xylofonu se jako jediné vyrábí

ze dřeva.

o Xylofon se vyskytuje ve více velikostech. Na obrázku č. 24 vidíme xylofon

klasický a nejčastěji používaný. Hraje se na něj stejně jako u výše

uvedených melodických nástrojů dřevěnými paličkami.

o Větší xylofony mají vysoký podstavec, na kterém jsou umístěny rozměrově

větší dřevěné kameny. U takového xylofonu hráč většinou stojí. Rozdíl je

také v paličkách. Ty jsou na svém konci plstěné, nikoli dřevěné.

o Zvuk xylofonu není zvonivý, ale spíše tlumený, klidný a příjemný. I přesto,

že jsou kameny dřevěné, mají i ony svůj laděný tón.

o Rozsah xylofonu je větší než oktáva. Podobá se rozsahu diatonického

metalofonu.

Obr. č. 24

32

Z řečtiny → xylos – dřevo; phóne - hlas

75

4.2.1 Carl Orff

Německý hudební skladatel 20. století. Narodil se v v Mnichově roku 1895. Svůj

život prožil v rodném Německu. K hudbě byl veden již od raného dětství. Matka Carla

Orffa byla výbornou klavíristkou. I proto hrál na klavír, ale i na violoncello a varhany.

Inspiraci pro svá nejslavnější díla bral například u bratří Grimmů a jejich pohádek – Der

Mond (Měsíc) a Die Kluge (Chytračka). Nejznámějším dílem Carla Orffa je však vrcholné

dílo Carmina Burana. Ta byla napsána v nejtěžším období Orffova života – v době

nacismu33

. A proč byl nacismus pro Carla Orffa tak nepřístojný? Ve svém životě se Orff

nezabýval pouze skladatelskou činností.

Byl také výborným pedagogem. „Od roku 1924 se Carl Orff spolu s Gunild

Keetmann a Dorothee Günther snažil o novou koncepci hudebního vzdělávání dětí.

Rozvíjel zde svou myšlenku jednoty slova, hudby a tanečního projevu a hledal především

nové podněty pro výrazový tanec. Své pedagogické ideje, Schulwerk, uveřejnil

v pětisvazkové sbírce pod názvem Musik für Kinder (Hudba pro děti), přeložené do mnoha

jazyků.“34

A právě v době Hitlerovy vlády byla jeho koncepce napadána a zakazována.

Carl Orff se však nevzdal a dokázal si své dílo obhájit a zachovat. Po válce se snažil C.

Orff dostat do povědomí lidu a tak oslovil bavorský rozhlas. Ten v roce 1948 odvysílal

první díl Orffova pořadu pro děti a s dětmi.

V roce 1961 založil Carl Orff při salzburské univerzitě Mozarteum institut, který

měl za úkol šířit myšlenky Schulwerku. Od roku 1963 byl přejmenován na Orffův institut,

který je svou činností aktivní dodnes. Pojem schulwerk najdeme i u Paula

Hindemitha.35

Avšak plnohodnotného názvu a vysvětlení dostal až u Carla Orffa. V češtině

nemá Schulwerk svůj použitelný ekvivalent, proto je zachován jeho původní německý

název. Orff, ač byl výborným klavíristou, odmítal fakt, že písně budou doprovázeny pouze

na klavír. „Carl Orff rozvíjel především myšlenku jednoty jazyka, hudby, pohybu, zpěvu,

rozvíjení rytmického cítění hrou na nástroje a podpory přirozené lidské tvořivosti. Své

ideje prakticky realizoval v pětisvazkovém díle Schulwerk, které bylo přeloženo do mnoha

jazyků.“36

Hra na nástroj, řeč, ale i tanec a zpěv jsou společné prvky lidského projevu,

proto musí být propojovány a dle C. Orffa patří k sobě. Autor také upozorňuje na to, že

v každém věku jedince se rozvíjí hudební vzdělání, a proto je nutné a důležité aktivní

používání tance, hudby a řeči.

33

Nacismus – Nacionální socialismus 34

Carl Orff (online). C1996 - 2013, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/carl-orff.php 35

Paul Hindemith – německý skladatel, učitel, hudební teoretik, violista a dirigent. Žil v letech 1895 – 1963. 36

Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/o-nas/

76

K těmto prvkům chtěl Orff, přidat i jednoduché rytmické nástroje. Pomoc našel

u svého přítele Curta Sachse. Ten mu doporučil především různé druhy bubnů, xylofonů

a zvonkoher. Orffův instrumentář, který je znám a používán i v dnešní době se však začal

vyrábět až v roce 1949. Impulsem pro něj byl již zmíněný hudební program pro děti

v bavorském rozhlase (viz výše) Obrovský zájem o nástroje donutil Carla Orffa

k myšlence, vyrábět pravidelně tyto rytmické nástroje. Oslovil proto Klause Beckera.

Výrobce hudebních nástrojů k této příležitosti založil Studio 49.

Ekonomická situace v Německu neumožňovala vyrábět Orffův instrumentář

v takovém množství, aby byl dostupný všem. Proto se C. Orff s K. Beckrem rozhodli, že

vyhlásí různé hudební soutěže. Výherce tak mohl získat právě nástroje Orffova

instrumentáře.

Orffova Musik für Kinder (Hudba pro děti) byla přeložena do mnoha Evropských,

ale i světových jazyků. V Anglii, Švédsku, Holandsku, Španělsku a dalších Evropských

zemích se děti vzdělávají podle Carla Orffa. Mezi světové jazyky, do kterých je Musik für

Kinder přeložena patří např. korejština, čínština nebo japonština. Velmi netradiční

překladem se stalo Braillovo písmo, ve kterém je Hudba pro děti také dostupná. Jelikož

doba jde dopředu, tak i v hudbě se skladatelé a autoři snaží přizpůsobit, a tak k Hudbě pro

děti přibylo několik dodatků s využitím prvků africké, velšské, řecké a brazilské hudby.

Carl Orff zemřel 29. 3. 1982 v Mnichově. Jeho náhrobek je „ozdoben“ nápisem

SUMMUS FINIS37

.

Podstatou Orffovy pedagogické činnosti v hudební oblasti je elementární hudba -

spojení hudby, pohybu a slova.

4.2.2 Česká Orffova společnost

„Česká Orffova společnost byla založena r. 1995 Pavlem Jurkovičem při České

hudební společnosti. Navazuje ve svém programu na živý odkaz hudebního pedagoga

a skladatele Carla Orffa (1895 až 1982), německého umělce světově proslaveného nejen

dílem Carmina Burana, ale pro nás neméně důležitou a na Komenského pedagogický

odkaz navazující humanistickou koncepcí tvořivé hudební pedagogiky, známou mezi

hudebníky jako Schulwerk a naplňující ideu – škola hrou.“38

Do roku 2006 byla Česká

Orffova společnost součástí České hudební společnosti.

37

Nejdůležitější, nejvyšší cíl 38

Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/o-nas/

http://www.orff.cz/carl-orff-a-schullwerk

77

Společnost nabízí nejen svou ideu a koncepci, ale také mnoho kurzů, seminářů,

dílen a setkání lidí, kteří jsou naladěni na „stejnou notu“ a není jim vztah člověka a hudby

lhostejný.

Historické okénko

V roce 1995 by Carl Orff oslavil své 100. narozeniny. K této příležitosti byla

založená právě Česká Orffova společnost. Již ve druhé polovině 60. let

spolupracoval s carlem Orffem WIlhelm Keller, který se zasloužil o průnik

Orffvých myšlenek do Československa. Stalo se tak na konferenci ISME39

v Budapešti. Ve stejné době, kdy vznikala adaptace Orffova Schulwerku (viz níže),

šířili Vladimír Poš, Božena Viskupová a Pavel Jurkovič Orffovo poznání.

Ve zmíněné době ČOŠ neexistovala, ale Petr Jistel, Ladislav Daniel, Olga

Pavlovská a další, měli možnost lektorovat kurzy modernizace hudební výchovy při

Společnosti pro hudební výchovu. Lektorovali jak v Čechách, tak i na Slovensku.

ČOS nabízí mnoho činností – projekty, mezinárodní aktivity, publikační činnost

nebo archiv.

Projekty

o Česká Orffova společnost se mimo jiné podílí i na několika projektech.

Úspěšnými projekty je dětský orchestr „Hra je to“ a sbor rodičů „A je to“.

Tyto projekty probíhají v Praze při Základní škole v Letňanech. Na Moravě

je úspěšným projektem "Hrátky s hudbou - zpívání rodin", který probíhá

v Jeseníku.

o Jedním z projektů, který přesahuje hranice České republiky je Camael.

Evropský projekt, který se zabývá lidovou hudbou v tvorbě současných

hudebních skladatelů.

Mezinárodní aktivity

o Na mezinárodních činnostech ČOS má velkou zásluhu její dlouholetá

předsedkyně paní Jarmila Kotůlková. Jako jediná zástupkyně České

Orffovy školy v ISME, kde spolupracuje na vytváření sekce pro integraci

a rozvoj hudebně – pedagogických směrů.

o Díky nasazení pracovníků v celé společnosti se v roce 1996 konal

v Slavonicích kurz „Setkávání“, jehož patronem byla právě ČOS. Vznikla

tak tradiční událost, na které se setkávali příznivci a pokračovatelé Orff

Schulwerku. Každoročně se na kurzy „Setkávání“ sjíždí účastníci z mnoha

39

ISME – Mezinárodní společnost pro hudební výchovu

78

zemí celého světa – Polsko, Slovensko, Chorvatsko, Slovinsko, ale také

Finsko, Řecko, Francie, Jižní Afrika a mnoho dalších. Důvod, proč se lidé

ze zmíněných zemí setkávají, velmi hezky vysvětluje následná část textu,

kterou má ČOS uvedenou na svých webových stránkách: „Význam

mezinárodních setkávání tkví především v mezikulturním porozumění,

v motivaci k překonávání jazykových bariér, v širším vhledu

do problematiky výchovy, vzdělávání a tvořivých uměleckých aktivit

v evropském kontextu a ve spolupráci přes hranice politické

i ekonomické“.40

o ČOS má zcela jistě ve světě nepostradatelné místo, ale své místo má také

v České republice. Od roku 2008 začala spolupracovat s vysokými školami

po celé ČR. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci patří

mezi ně. Pravidelně na Katedru hudební výchovy přijíždí paní Amálka

Křepelková, Lenka Pospíšilová nebo Alena Tichá, aby studentům předaly

své poznatky, zkušenosti a vědomosti. Jednoho takového kurzu jsem se

účastnila a ze získaných dovedností a nápadů čerpám ve své praxi dodnes.

o Samozřejmě se Česká Orffova společnost snaží navázat styky i s vysokými

školami v zahraničí. Tato činnost se jí velmi daří. Důkazem toho jsou

workshopy a kurzy na školách v Postupimi, Helsinkách, Minnesotě, Lipsku,

Salzburku a dalších.

Publikační činnost

o V této činnosti se ČOS snaží především o obnovení vydávání České

Orffovy školy. První tři díly si dnes pořídíte maximálně v dobré knihovně,

nebo u pedagogů, kteří si je pečlivě střeží. Nakladatelství Supraphon je

přestalo vydávat před necelými 40 lety. Co se týče čtvrtého dílu České

Orffovy školy, tak ten převzalo nakladatelství Muzikservis41

před více jak

10 lety, avšak dodnes nebyl vydán. Česká Orffova společnost v dnešní době

spolupracuje především s nakladatelství Portál, Grada a JC – Audio.

Všichni členové ČOS doufají, že se podaří obnovit vydávání všech dílů

České Orffovy školy a dále budou za pomoci zmíněných nakladatelství

úspěšně vydávat další své cenné publikace a materiály.

o Příklady publikační činnosti:

40

Česká Orffova společnost (online). c2008, (cit 2013-0303). Dostupné z: http://www.orff.cz/programove-

prohlaseni/ 41

www.muzikservis.cz

http://www.muzikservis.cz/

79

JC-Audio → JURKOVIČ Pavel, Na Orffovských cestách I – III

JC-Audio → POSPÍŠILOVÁ Lenka, Nastal přeradostný čas aneb

vánočnění

Portál → JURKOVIČ Pavel, Od výkřiku k písničce

Portál → TICHÁ Alena, Učíme děti zpívat

Archiv

o V archivu ČOS se nachází mnoho publikací a záznamů, které čekají na svou

digitalizaci a katalogizaci. Postupně se archiv doplňuje a modernizuje. Mezi

dokumenty, které můžeme v archivu ČOS najít jsou například: hudební

materiály české i mezinárodní, semináře a kurzy spojené s hudební

výchovou apod. všechny tyto materiály a činnosti jsou samozřejmě

ovlivněny Orffovým Schulwerkem.

Hlavní úkoly České Orffovy společnosti:

Šířit pedagogický odkaz, propojovat jej se všemi současnými trendy výchovy

a vzdělávání.

Aktivně se podílet na poli celoživotního vzdělávání.

Organizačně zajišťovat regionální, národní a mezinárodní setkávání.

Shromažďovat a uspořádat současné publikace – katalogizace archivu ČOS.

Vybudovat profesní organizační tým občanského sdružení ČOS.

Najít další spolupracovníky - nakladatelství, k vydávání publikací.

Vyhledávat granty a podpory pro činnost ČOS

Vypracovat nový návrh na akreditaci při MŠMT

Svoje aktivity a výsledky regionální, národní a mezinárodní spolupráce více

propagovat jak v mediích, tak na půdě vyšších vzdělávacích institucí. 42

Pro Českou Orffovu společnost (dále jen ČOS) pracuje okolo 20 lektorů. Mezi

nejznámější jména zcela jistě patří Amálka Křepelková, Lenka Jaborská, Pavel Jurkovič,

Lenka Pospíšilová nebo Alena Tichá.

Na webových stránkách Orffovy společnosti může čtenář najít mnoho zajímavých

informací a odkazů. Jedná se například o rozhovor s Pavlem Jurkovičem, o seznam lektorů

ČOS, u jejichž jmen je i telefonní a emailový kontakt. Dále na stránkách můžeme najít

základní informace o společnosti, fotogalerii a samozřejmě odkaz na Carla Orffa.

První předsedou byl již výše zmíněný Pavel Jurkovič. Do září roku 2012 tuto funkci

42


prohlaseni/

80

úspěšně vykonávala paní Jarmila Kotůlková. Její post po ní převzala nová předsedkyně

ČOS paní Jana Novotná.

Česká Orffova společnost se snaží zaměřit na posluchače, pedagogy a širokou

veřejnost, které není lhostejný celiství vývoj jedince.

„Elementární hudba není nikdy hudba samotná, nýbrž hudba ve spojení s pohybem,

tancem a řečí – je to hudba, kterou musíme sami hrát. Elementární hudba je zemitá,

přirozená, snadná, každému srozumitelná a odpovídá povaze dítěte.

Carl Orff“43

4.2.3 Česká Orffova škola

Jedná se o českou adaptaci Orffova Schulwerku, kterou vytvořili Petr Eben a Ilja Hurník

v druhé polovině 20. století.

Česká Orffova škola má celkem čtyři svazky:

Česká Orffova škola I, Začátky

Česká Orffova škola II, Pentatonika

Česká Orffova škola III, DUR – MOLL

Česká Orffova škola IV, Modální tóniny

Všechny svazky byly vydány nakladatelství Supraphon v letech 1969 – 1996.

Již podle názvů jde poznat, že každý svazek se věnuje jinému tématu z oblasti

hudební teorie. Témata jsou to zcela jistě zajímavá. Každý čtenář si najde to své, s čím se

ztotožní nebo proti čemu bude mít připomínky. Dostupnost svazků je v dnešní době

složitá, avšak zodpovědní a šikovní učitelé hudební výchovy vlastní alespoň jedno vydání

od každého svazku České Orffovy školy. Ve vybraných knihovnách jsou svazky také

dostupné.

43


prohlaseni/

81

5. Klavírista či neklavírista?

Vezmeme-li v úvahu všechny informace, odpovědi na otázky, souvislosti a názory,

které se v předchozích kapitolách mé práce objevily, je nutné odpovědět si na několik

otázek.

Tou první by mohla být skutečnost, jestli je lepším pedagogem klavírista či

neklavírista. I když se jedná o první otázku, myslím si, že je to otázka nejtěžší a nedá se

zcela objektivně vyhodnotit. Důvodem mých pochybností je fakt, že jsem se sama setkala

s několika učiteli a rozhodně bych jejich kvality nemohla soudit podle toho, zda byli

klavíristé nebo neklavíristé. Jestliže je pedagog kvalitní, dělá svou práci na 100%, dokáže

zaujmout žáky, má dobré výsledky, je oblíben jak ve třídě, tak v kolektivu svých

spolupracovníků, je, dle mého názoru, úplně jedno, jestli hraje výborně na klavír, nebo

používá jiný hudební nástroj. Hudební výchova je předmět kreativní. Jestliže má učitel

ve svých praktických dovednostech i hru na jiné hudební nástroje, může to pro něj být

výhoda. Pro žáky je důležité setkat se s hudebními nástroji i fyzicky. Na obrázku si daný

nástroj může najít už každý. Ale kolik dětí někdy vidělo lesní roh, akordeon nebo violu?

Ze svých zkušeností mohu s jistotou říct, že velmi málo. A pokud někdy takový nástroj

viděli, vůbec netušili, o jaký nástroj se jedná. Jak se zmiňuji výše, v podkapitole 1.3, stává

se, že v dnešní době bohužel některé dětí neví, jak vypadá klasická kytara. Z toho vyplývá

i odpověď na další otázku, zda je žák, kterého učí pedagog neklavírista ochuzen

v některých složkách hudební výchovy.

Žák, kterého učí neklavírista, není ochuzen o žádnou složku hudební výchovy.

I když bude flétnista doprovázet vokální činnosti, může u žáka rozvíjet jeho hudební

dovednosti. Při instrumentální složce zase může takový lesní roh sloužit jako výborný

nástroj pro oživení této složky. U hudebně-pohybové složky může učitel hrající

na akordeon zcela jistě žáky doprovázet u lidových tanců. A poslechová složka? Každý

zvuk daného nástroje je specifický, a jestliže na něj učitel hraje, tak jen ať ho v hodinách

využívá. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná o dobrého učitele.

Všechny tyto aspekty jsou jen a jen o lidech a jejich přístupu ke své práci. Sebelepší

klavírista může být mnohem horším pedagogem, než neklavírista hrající na kytaru, housle,

nebo třeba lesní roh.

K tomu, aby byl učitel dobrým hudebníkem, mohou posloužit i alternativní hudební

nástroje, o kterých se zmiňuji v kapitole 4. Jestliže učitel umí tyto nástroje využít

a zařazuje je do hodiny hudební výchovy, dokáže opět částečně nahradit funkci a postavení

klavíru. Další výhodou a nezbytností pro dobrého učitele je multi-intreumentálnost. Dobrý

82

učitel hudební výchovy by měl umět hrát na více nástrojů. Jelikož jsme si

v předcházejících kapitolách uváděli nedostatky a výhody jednotlivých nástrojů, jistě by se

alespoň některým nevýhodám vyhnul, pokud by uměl hrát na více, než jeden hudební

nástroj.

Učitel neklavírista by si měl dát pozor na to, aby se nestal jednostranně zaměřeným

například: kytarista s dětmi zpívá jen písně umělé, nebo písně, u kterých jsou napsány

kytarové značky, nebo učitel cimbalista s dětmi zpívá pouze písně lidové a objevující se

ve folklóru. Učitel houslista s dětmi neprocvičuje harmonické funkce, protože jeho nástroj

nemá tyto vlastnosti apod.

Klavír je tedy ve své podstatě nahraditelný, i když v některých oblastech je lépe

zvládat hru na klavír a zařazovat ho do výuky. Myslím si, že na pedagogických školách by

měla být posílena hra na klavír ve smyslu zařazení více hodin improvizace a zvládání

doprovodů lidových a umělých písní. Hra klasických skladeb je dostačující. Mnoho

učitelů, kteří v praxi působí již déle, vám řekne, že klavír používá a postupem času se jeho

hra zdokonaluje. Co dalšího bych ale na pedagogických fakultách posílila je hra na jiný

hudební nástroj. Jak se zmiňuji v předchozích odstavcích, učitel by měl umět hrát na více

nástrojů. Proč tedy nezařadit jako povinný předmět další hudební nástroj? Například kytara

nebo flétna by mohly najít své místo v rozvrhu studenta.

Kdo je tedy lepším pedagogem? Ten, kdo žáky zaujme, předá jim vědomosti,

dovednosti, zkušenosti a návyky. Bude k nim přistupovat lidsky, bude empatický,

kreativní, lidský a hlavně bude mít rád svou práci. A takový učitel může hrát jen na klavír,

housle, violu nebo cimbál. Ale také může hrát na více nástrojů. Osobnost učitele hudební

výchovy není tedy dána pouze jeho hudebními dovednostmi.

83

Závěr

Jedním z cílů mé diplomové práce bylo, nabídnout učitelům hudební výchovy

možnosti, jak pracovat v hodinách i ve chvíli, kdy jejich hlavním nástrojem není klavír.

Dalším cílem poté bylo dokázat, že kvalitní učitel se neurčuje podle toho, zda umí hrát

na klavír, nebo je jeho doménou nástroj jiný

Teoretická část se věnovala především hudebním nástrojům – klavíru, houslím,

kytaře, flétně, lesnímu rohu, viole, cimbálu a akordeonu. Všechny nástroje dostali svou

část historickou a popisnou z hlediska stavby nástroje. Čtenář mé práce by měl tyto

základní informace i zmíněných nástrojích znát. A proč hledat další publikaci, když vše

mlže být pospolu v práci jedné? K teoretické části jsem také připojila nástroje alternativní,

kterým jsem se věnovala podobným způsobem jako nástrojům předchozím. Rozšířila jsem

však informace o jejich zakladatelích a o organizacích, které se jim úzce věnují.

Praktická část mé Diplomové práce byla postavena především na dotazníku, který

vyplnilo 11 učitelů a učitelek ze zlínského a olomouckého kraje. Všichni byli neklaívristé.

Proto zapadali do kategorie, kterou jsem pro svou práci potřebovala. Z jejich odpovědí

a také ze svých zkušeností z praxí jsem sestavila kapitoly zaměřené prakticky. Především

kapitola první a třetí jsou důkazem toho, jak pestrá mlže být hudební výchova i bez

klavíru.

Poslední, pátá kapitola nám posloužila jako závěrečné shrnutí informací, poznatků,

faktů a dovedností, které jsem v celé práci použila.

Jestliže jsem si dala na začátku psaní práce za cíl objasnit pojem neklavírista, tak si

dle mého názoru myslím, že se mi to povedlo. Chtěla jsem také nabídnout činnosti

a aktivity do hodin hudební výchovy – ty jsou také v mé práci zařazeny. Získala jsem

přípravy od učitelů neklavíristů, které jsem přizpůsobila své práci a uvedla je v první

kapitole. Rozebrala jsem hudební nástroje po stránce stavební a historické. Využila jsem

i svých poznatků a zkušeností, které se jistě stali pro mou práci přínosem, i když jich ještě

není tolik, jako u učitelů profesně starších.

Závěrem bych tedy chtěla poděkovat všem, kteří se na mé práci nějakým způsobem

podíleli a věnovali mi svůj drahocenný čas.

Doufám, že po přečtení mé Diplomové práce získají stávající i budoucí učitelé

neklavíristé sebevědomí, a budou s chutí dál učit hudební výchovy a předávat tak dětem

krásy hudby a hudebního umění. Vždyť hudba je všude kolem nás a bez hudby se nedá žít.

84

Přeji si, aby se má práce stala inspirací pro každého, kdo má hudbu rád a kdo je

ochoten stoupnout si před třídu plnou nevinných a nic netušících dětí a předat jim kus sebe

ať už s klavírem nebo jiným hudebním nástrojem za zády.

85

Summary

It was one head point of my dissertation to offer the choices to musical upbringing

teachers, how to work in teaching at that time, when the piano is not the head instrument.

The next goal was to prove, that good teacher is not defined only by excelent piano playing

or his domain is other instrument.

Theoretic part of my dissertation was dedicated mostly music instruments as piano,

violin, guitar, flute, French horn, viola, dulcimer and accordion.All instruments got their

history and describe part from the instrumentbuilding view.Every reader would know basic

information about each mentioned instrument.So, why we should look for another

publication , when all we just may have together in one publication? Also I have add

alternativ instruments to my theory part. I have devoted that alternation instruments as

much as previous instruments. But I have mentioned more informations about its founders

and about organizations which devote close to it.

The practical part of my dissertation is mainly based on my questionnaire where 11

teachers from Olomouc and Zlin region filled it up. All of them never played piano. That

was the reason , why those people were ideal for my work. On the based on their answer

and also on the based on my experiences with practical work I have compiled chapters

directed for the practise. Primarily the 1st chap and 3rd chap proof how varied may be the

musical upbringing without any piano.

The last 5th chap served us as a final summary of informations, findings, facts and

skills, which I used in whole my dissertation.

When I have decided in the begining of my work to explain the term non-piano

musician, so I really think I was successful.

I want to offer music activities into the teaching of musical upbringing. Those

activities are also mentioned in my dissertation. I have got knowledge from teachers which

can not play piano.These knowledges I have adapted to my work and I mentioned it in 1st

chap. I have analyzed the music instruments from building and history view as well. I used

my knowledge and experiences which sure helped me with this work although those are

not so extensively as the older work teachers have.

In closing I would like to thank all people which were anyhow participating on my

work and gave me thein time.

I hope that all non-piano playing teachers got self-confidence after reading my

dissertation and they will

86

continue teaching with a good taste and they will pass all music beauty and music art to

children.After that music is all around us, there is not possible to live without a music.

I wish, that my work became inspiration for everybody who love music and who is

willingness stay in the front of full class of innocent and clear kids and give them part of

himself , whatever with a piano or with other music instrument behind its back.

87

Seznam pramenů, literatury a internetových zdrojů

Literatura a prameny:

BLAŽKOVÁ, O., LIŠKOVÁ, Y. Metodika výuky hudební výchovy na 2. stupni

základních škol a středních školách z pohledu pedagogické praxe – náměty pro

začínajícího učitele. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010. 91 s. ISBN 978-

80-7368-893-6

DANIEL, L. Metodika hudební výchovy. Ostrava: Montanex, 2001. 105 s. ISBN

neuvedeno

GROBÁR, M. Boomwhackers. In. Hudební výchova č. 3, r. 2011, s. 49 – 50

GROVE, GEORGE. The New Grove dictionary of music and musicians. 6, Edmund-

Fryklund. 1. vyd. New York: Grove; London: Macmillan, 1991. 880 s. ISBN 1561591742.

HÁBA, K. HELLER, J. Dr. Hudba. 2. sv. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví

učitelstva českoslovanského, 1938. 63 s. ISBN neuvedeno

HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: I. Začátky. Praha: Supraphon, 1968. 99. s.

ISBN neuvedeno

HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: II. Pentatonika. 1. vyd. Praha: Supraphon,

1969. 53 s. ISBN neuvedeno

HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: III. DUR-MOLL. 1. vyd. Praha: Supraphon,

1972. 107 s. ISBN neuvedeno

HURNÍK, I., EBEN, P. Česká Orffova škola: IV. Modální tóniny. Praha: Supraphon, 1996

HUTTER, J. Hudební nástroje. 1. vyd. Praha: František Novák, 1945. 147 s. ISBN

neivedeno

Já, písnička 2. díl. Zpěvník pro žáky základních škol: pro 5. – 9. třídu. 1. vyd. Cheb: Music

Cheb, 1993. 170 s. ISMN neuvedeno.

88

KELLER, W. Orffovská praxe v hudební výchově. Vyd. Neuvedeno. Ostrava: Krajské

osvětové středisko Sm KNV v Ostravě, 1964. 33 s. ISBN neuvedeno

KURFÜRST, P. Hudební nástroje. 1. vyd. Praha: Togga, 2002. 1167 s. ISBN 80-902912-

1-X.

MODR, A. Hudební nástroje. 9. vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2002. 283 s. ISBN 80-

86385-12-4

POLÍVKA, B., BAIER, J., SVOBODOVÁ, M., OPEKAROVÁ. M. Písnička II, Zpěvník

pro II. stupeň základní školy. 2. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 223 s. ISBN

80-7360-294-6

SEDLÁK, F. Didaktika hudební výchovy na 2. Stupni ZŠ. 2. vyd., část. upraveno. Praha:

SPN, 1984. 310 s.

SYNEK, J. Boomwhackers a jejich praktické využití. In Hudební věda a výchova

10. Olomouc: UP, 2006, s. 151-156. ISBN 80-244 1508-9

VISKUPOVÁ, B. Hudebně pohybová výchova a zpěv. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 189 s.

ISBN 80-041928-4-X

Internetové zdroje

Česká Orffova společnost (online). c2008, Dostupné z: http://www.orff.cz

Carl Orff (online). c1996 - 2013, Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz

Youtube (online). c2013, Dostupné z http://www.youtube.com

Metodický portál RVP.CZ [online]. c2013. Dostupné z: http://www.rvp.cz

Knižní portál (online). c2013. Dostupné z www.grada.cz

Knižní portál (online). c2005 – 2012. Dostupné z www.portal.cz

Hudební obchod (online). c2011. Dostupné z www.muzikservis.cz

http://www.orff.cz/

http://zivotopis.osobnosti.cz/

http://www.youtube.com/

http://www.rvp.cz/

http://www.grada.cz/

http://www.portal.cz/

http://www.muzikservis.cz/

89

Boomwhackers (online). c2011. Dostupné z www.boomwhackers.com

Hudební vydavatelství a nakladatelství (online). c2013. Dostupné z

http://obchod.mrp.cz/jcaudio/


http://obchod.mrp.cz/jcaudio/

Seznam použitých zkratek

ISME – mezinárodní společnost pro hudební výchovu

ČOS – Česká Orffova společnost

JC – Audio – Jiří Churáček Audio

MŠMT – Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy

VŠ – Vysoká škola

HV – hudební výchova

T – tónika

D – dominanta

S – subdominanta

ČR – Česká republika

NMgr – Navazující Magisterské (studium)

ZUŠ – Základní umělecká škola

Přílohy

Seznam příloh

1. Tajenka

2. Noty

3. Dotazníky

Příloha č. 1

Příloha č. 2

Příloha č. 3

Dotazník č. 1

1. ŽENA


2. Váš věk

24


viola


Osobu, která není příliš zdatná ve hře na klavír, nebo na něj neumí hrát vůbec.


Ano, občas, při nácviku melodie jako oporu; nebo při doprovodu se snažím hrát

melodii a akordy.


Ne, ale s kytarou, na kterou si zvládnu doprovodit písničky, to jde alespoň částečně.


hudební nástroj.

Na violu hraji pouze když probíráme smyčcové nástroje, nebo když dělám tzv.

výchovný koncert a trénujeme slušné chování na koncertě.


hudební nástroj.

při nácviku písně, doprovodu zpěvu



Orffův instrumentář - při práci s písní jako rytmický doprovod


Jednou za souvislou praxi na ZŠ, na speciální škole na to děti hrály každou hodinu,

protože na to tak byly zvyklé, tak jsem to taky zařazovala.


nácvik a procvičení rytmu, doprovod písně



Dotazník č. 2

1. ŽENA


2. Váš věk

23


Akordeon


člověk, který má jiný hlavní hudební nástroj, klavíru se buď nevěnuje, neumí na

něj, nebo umí jen základy hry


ano, akordeon je při výuce nepraktický


melodicky a harmonicky ano, ale manipulačně je nepraktický


hudební nástroj.

při rozdělení hudebních nástrojů do jednotlivých skupin jen jako ukázku (žáci si ho

prohlédnou, omakají, zkusí hrát, rejstříkovat apod.)


hudební nástroj.

spojení doprovodů písní s dirigováním, vytleskáváním rytmu apod. …také

doprovod populárních písní by byl na akordeon poněkud zvláštní, je to čistě lidový

nástroj



Orffův instrumentář – dřívka, drhla, tamburína, bubínek, triangl apod.


každou hodinu


doprovody, rytmus, pohybové činnosti



Dotazník č. 3

1. ŽENA


2. Váš věk

46


housle


člověk, který nestudoval klavír na ZUŠ (dostatečně dlouho) a tím pádem pro něj

hra na tento nástroj není vlastní, originální doprovody se učí pomalu, těžce


ano, žáci slyší melodii i doprovod, zpěv s doprovodem klavíru působí plněji a dá se

za něj schovat spousta nedostatků, při hře na klavír lze bez problémů i zpívat


z výše uvedených důvodů rozhodně ne


hudební nástroj.

vokálně - instrumentální nebo čistě instrumentální činnosti, kde hraje více nástrojů,

ve třídách kde jsou zdatní kytaristé i zpěváci a můžu si dovolit jen hrát a nezpívat

Napište, prosím, příklad činnosti, při kterých nemůžete plně využít Váš hlavní

hudební nástroj.

většina činností ve skupinách, které nejsou pěvecky a instrumentálně velmi zdatné



Orffův instrumentář, kytara, bonga a především (z finančních důvodů) různé

vlastnoručně vyrobené nástroje nebo např. plastové kyblíky, krabice


příležitostně, přibližně v každé třetí hodině, je to časově a organizačně náročnější


při vokálně-instrumentálních a pro rozvoj rytmického cítění



Dotazník č. 4

1. ŽENA


2. Váš věk

31


housle


Nehraje na klavír oběma rukama zároveň


Ano, je to rychlejší, praktičtější, názornější (co se týče kvintakordů, septakordů),

žáci se lépe učí melodii podle klavíru než podle houslí


Pouze částečně, plně ne


hudební nástroj.

Nevyužívám plně housle při výuce HV


hudební nástroj.

Akordy (kvintakordy, septakordy), základy harmonie – tónika, subdominanta,

dominanta



Orffovy nástroje, ejm. zvonkohry, metalofony a bicí nástroje (dřívka, bubínky,

tamburíny, triangl,…)


cca 2x za měsíc


…jako doprovod k písním, improvizace v pentatonice



Dotazník č. 5

1. MUŽ x ŽENA


2. Váš věk

24


Lesní roh


Člověka, který neumí hrát na klavír


Ano, protože musím doprovázet písně


Ne


hudební nástroj.

Při výchovných koncertech, demonstrují tím žesťové nástroje


hudební nástroj.

Písně, rytmus, atd.



Ano, například bubínky, dřívka ,templ bloky atd.


Téměř každou hodinu


při práci s rytmem, při držení metra u písní atd.



Dotazník č. 6

1. MUŽ x ŽENA


2. Váš věk

45


akordeon


Ten., co neumí zahrát ani písničku…


ano, doprovázím zpěv žáků


ne


hudební nástroj.

Využívám…ho málo


hudební nástroj.

např. při dirigování



Orffy, např. u procvičování rytmu


často


při doprovodech písní


dnes používám spíše klavír, akordeon ve škole máme zkažený, hraju jen občas

doma


Dotazník č. 7

1. MUŽ x ŽENA

2. Váš věk

25let


flétna


Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním ve hře na

klavír (tzn. ZUŠ, konzervatoř atp.)


Ano (spíš se jen snažím). Protože je to akordický nástroj, takže se lépe hodí k

doprovodu jak zpěvu, tak třeba flétny nebo jiných nástrojů, které zahrají jenom

jednu melodickou linku. A bez doprovodu je to trochu nuda.


Ne.


hudební nástroj.

V HV na ZŠ téměř vůbec. Flétnu jsem využila jednou při nácviku nové písně, ale

příliš se mi to neosvědčilo (při hraní nemůžu zpívat a mluvit na žáky, takže mi to

přišlo takové neefektivní).


hudební nástroj.

Na ZŠ to jsou celkem všechny činnosti .



Orffův instrumentář.


Poměrně často.


Často doprovody písní, také rytmický diktát, improvizace…



Dotazník č. 8

13. ŽENA


14. Váš věk

25


cimbál


Ten, co nehraje na klavír vůbec, nebo jen velmi málo


Ano, při nácviku písní je nejvhodnějším nástrojem


Ne


hudební nástroj.

v praxi ho nevyužívám


hudební nástroj.

v praxi ho nevyužívám



Ano, Orffův instrumentář – dřívka, bubínky, triangl, apod.


asi jednou měsíčně, záleží na tématu hodiny


doprovod písní, rytmická cvičení, atp.



Dotazník č. 9

1. MUŽ

2. Váš věk

32


kontrabas a cimbál


člověk, který nehraje na klavír


používám, protože je to melodický, harmonický i rytmický nástroj


kontrabas ne, cimbál ano


hudební nástroj.

zpěv písní, hudební ukázky, rozezpívání, různá cvičení.


hudební nástroj.

cimbál funguje jako klavír,ten můžu využít plně vždy. Kontrabas není melodický,

takže těžko s ním budu doprovázet žáky při cvičení nové písničky.



Orffův instrumentář.


dle potřeby


rytmické hry, při zpěvu, řízená improvizace.


zajímavé téma pro práci, některé otázky byly podle mě nevhodně a nejednoznačně

formulovány.


Dotazník č. 10

1. ŽENA

2. Váš věk

23


housle


amatérský hráč na klavír, který dokáže zahrát základní jednoduché skladby


ano používala jsem ho


ano


hudební nástroj.

intonování při učení nové písničky, zvukovou barevnost houslí v poslechových

činnostech,


hudební nástroj.

při zpěvu nemůžu současně hrát melodii i harmonii – čili při zpěvu písniček.



Orffův instrumentář, Boomwhackers jsem zkusila jen jednou, ve výuce jsem

využila koncovku, kazoo, djembe přinesl jeden žák na ukázku


podle typu a cíle vyučovací hodiny, snažím se/snažila bych se je zařazovat častěji

než je zařazují učitelky, jak jsem mohla vidět na praxi při násleších


improvizace, hudební hry, hříčky, hádanky, rytmizace,


.


Dotazník č. 11

1. ŽENA

2. Váš věk

24


kytara


Člověk, který ovládá pouze základy na klavír.


Velmi málo (považuji se za neklavíristu).


ne


hudební nástroj.

Kytara je vhodná k využití především tehdy, jestliže s dětmi zpívám písně, které již

znají.


hudební nástroj.

Kytara nemůže plně nahradit melodický doprovod písní, který děti mnohdy

potřebují.



Využívám především alternativní etnické a perkusivní nástroje.

Orffův instrumentář je pro mě zastaralý a pro děti příliš známý (obzvlášť na

druhém stupni ZŠ si myslím, že je třeba využívat už poněkud jiné varianty –

atraktivní Boomwhackers může být jednou z nich).


Pokaždé, když mám možnost.


Při doprovodu, k vyjádření rytmu, k relaxaci, k odreagování, k aktivní činnosti

všech dětí.


Nemyslím si, že klavír je v hodinách HV důležitý. Jeho plnou funkci vnímám spíše

u dětí předškolního věku, kde má svůj velký význam. Ovšem žáci základní školy

by naopak měli dostávat co nejširší spektrum podnětů k tomu, aby pochopili, jaká

hudba může být, jaký vliv má na naši osobnost, a co všechno může způsobit.


ANOTACE

Jméno a příjmení: Bc. Lucie Machalová

Katedra: Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce: Mgr. Jarmila Šiřická

Rok obhajoby: 2013

Název práce: Neklavírista učitelem hudební výchovy na 2. stupni základní

školy

Název v angličtině: A non-pianist teaching music musical education at secondary

school

Anotace práce: Práce se zabývá učitelem neklavíristou, hudebními nástroji,

které jsou v hudební výchově využívány, postupy a nápady,

které tito učitelé používají.

Klíčová slova: Neklavírista, klavírista, hudební nástroje, hudební výchova,

složky hudební výchovy, učitel, metody, aktivity

Anotace v angličtině: This work deals with non-pianist, musical instruments,

which are used in music education, techniques and ideas that

these teachers use.

Klíčová slova v angličtině: Non-pianist, pianist, musical instruments, music,

components of music education, teacher, methods, aktivity

Přílohy vázané v práci: 3

Rozsah práce: 89

Jazyk práce: Čeština

Documents

Diplomová práce - ThesesČlověk, který neumí hrát na klavír. 6. Ten, co neumí zahrát ani písničku. 7. Člověk, který neprošel dlouhodobějším systematickým vzděláváním