KONEÈNÁ VERZEFakulta mezinárodních vztah
1
Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie
Individuální trestní odpovdnost jednotlivce v mezinárodním právu
Vypracovala: Kateina Kulhavá Vedoucí diplomové práce: JUDr. Alois Drhlík
2
Prohlášení:
„Aktuální pohled na individuální trestní odpovdnost jednotlivce“
jsem vypracovala samostatn. Pouitou literaturu a podkladové materiály uvádím v piloeném seznamu literatury.
V Praze dne 30. kvtna 2006
3
Podkování Chtla bych podkovat panu JUDr. Alois Drhlíkovi za cenné rady, odborné vedení, pipomínky a konzultace, je mi poskytl bhem zpracování této diplomové práce.
4
OBSAH
2.2 Trestní odpovdnost jednotlivce.......................................................................................... 12 3 První pípady trestní odpovdnosti jednotlivce......................................................................... 14 3.1 Vývoj individuální trestní odpovdnosti po druhé svtové válce.................................... 15 3.1.1 Norimberský tribunál .................................................................................................... 16 3.1.2 Tokijský tribunál - Mezinárodní trestní tribunál pro dálný východ......................... 18
4 Vývoj v mezidobí ........................................................................................................................... 21 4.1 innost Komise OSN pro mezinárodní právo .................................................................. 23
5 Souasnost ....................................................................................................................................... 25 5.1 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.......................................................... 25 5.1.1 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ........................... 26 5.1.2 Organizace Tribunálu ..................................................................................................... 31 5.1.3 Bilance innosti Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ........ 32
5.2 Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu........................................................................... 35 5.2.1 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu ............................................ 35 5.2.2 Bilance Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu.......................................... 37
5.3 Zvláštní soud pro Sierra Leone ............................................................................................ 39 5.4 Mezinárodní trestní tribunál pro Kambodu...................................................................... 42 5.5 Mezinárodní trestní soud ...................................................................................................... 42 5.5.1 Pozadí vzniku Soudu ...................................................................................................... 42 5.5.2 Statut Mezinárodního trestního soudu ........................................................................ 44 5.5.3 ízení ped Soudem........................................................................................................ 52 5.5.4 Mezinárodní spolupráce a Shromádní smluvních stran......................................... 64 5.5.5 Aktuální pohled na individuální trestní odpovdnost, nebo-li Srovnání Norimberského tribunálu a Mezinárodního trestního soudu ............................................ 66 5.5.6 Dosavadní innost Mezinárodního trestního soudu.................................................. 69 5.5.7 Rozpory okolo Statutu Mezinárodního trestního soudu........................................... 70 5.5.8 Zhodnocení Mezinárodního trestního soudu............................................................. 74
6 Závr ................................................................................................................................................ 74 7 Seznam pouité literatury a podkladových materiál................................................................ 78
5
11 ÚÚVVOODD Od nepamti vedou lidé proti sob války, zabíjejí se a páchají všelijaká, tém
nepochopitelná zvrstva. V tomto ohledu se lidé moná nikdy nezmní. Mní a vyvíjí se
ale spoleenství, ve kterém ijí, a tedy i mezinárodní spoleenství a s ním mezinárodní
právo. Toto právo odráí narstající komplexnost ivota a vztah jeho jednotlivých
úastník. Mní se i hodnoty a cíle spoleenství.
Díve byly jedinými subjekty mezinárodního práva státy. Státní suverenita bývala
nedotknutelná a neochvjná. Oblastí, která tuto suverenitu narušila nejvíce, jsou lidská
práva. Co bylo díve výlun vnitní záleitostí jednoho státu je nyní zájmem celého svta.
Lidé jsou na mezinárodní úrovni nadáni právy. Kadý jedinec má nezadatelná práva,
která jsou pod ochranou celého mezinárodního spoleenství. Taková práva by však byla
zbytená, pokud by neexistovala moc, která by je dokázala vymáhat. Je proto zcela
pirozené, e mezinárodní právo dosplo k nadání jednotlivce i povinnostmi na
mezinárodní úrovni. Tato zmna nastala v posledních šesti desetiletích a nejvíce
v posledních dvaceti letech. Vývoj vyvrcholil vznikem Mezinárodního trestního soudu.
Jednotlivec je odpovdný za jisté zloiny, a u se nazývají „zloiny podle mezinárodního
práva“, „závaná porušení mezinárodního humanitárního práva“ i „nejzávanjší zloiny,
kterými je doteno mezinárodní spoleenství jako celek“.
Práce „Individuální trestní odpovdnost jednotlivce v mezinárodním právu“ analyzuje
zmnu individuální trestní odpovdnosti, ke které došlo od druhé svtové války a do
souasnosti. Cílem práce je zhodnocení aktuálního stavu individuální trestní odpovdnosti
jednotlivce v mezinárodním právu v porovnání s jejími poátky v 40. letech 20. století.
Práce je rozdlena na tyi kapitoly. První kapitola pibliuje oblast mezinárodního
práva, která se týká pedmtu zkoumání této práce, tj. individuální trestní odpovdnosti
jednotlivce v mezinárodním právu. Strunou charakteristikou postavení jednotlivce
v mezinárodním právu je piblíena jeho role jako objektu, ale pedevším jako subjektu
mezinárodnprávní úpravy. Tím je nastínn kontext individuální trestní odpovdnosti
jednotlivce - jako souást partikulární subjektivity jednotlivce. Dleitou souástí kapitoly
o pedmtu zkoumání - trestní odpovdnosti jednotlivce - je vysvtlení rozdílu
i propojenosti mezinárodního zloinu a zloinu podle mezinárodního práva, a tedy
i innosti a postavení jednotlivce a státu.
6
struná zmínka o prvních pípadech individuální trestní odpovdnosti ped rokem 1943, za
kterou následuje analýza dvou ad hoc trestních tribunál zízených po druhé svtové válce.
Rozborem pozadí vzniku, statut a výsledk innosti Norimberského a Tokijského
tribunálu je uveden poátek principu individuální trestní odpovdnosti jednotlivce
v mezinárodním právu.
Tetí kapitola pináší ucelený pehled vývoje mezinárodního práva v období po
ukonení innosti Norimberského a Tokijského tribunálu a do vzniku dalších ad hoc
tribunál v 90. letech 20. století. Vývoj mezinárodního práva trestního tvoí dleitý
doplnk k trestní odpovdnosti jednotlivce v mezinárodním právu a proto tato kapitola
zmiuje nejdleitjší mezinárodní úmluvy a návrhy na vznik mezinárodního trestního
soudu. Analyzuje jejich pínos k vývoji této oblasti mezinárodního práva, jako
i nezastupitelnou roli rezolucí Organizace spojených národ. Nechybí samozejm ani
syntetizovaný pehled innosti Komise OSN pro mezinárodní právo jako nástroje OSN pro
vývoj a kodifikaci mezinárodního práva.
Závrená kapitola této práce je zárove nejobsáhlejší. Pináší podrobný pehled
vývoje individuální trestní odpovdnosti v souasnosti. Zaíná analýzou Mezinárodního
trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii – rozborem djinného kontextu vzniku tribunálu,
analýzou jeho statutu a zhodnocením pínosu tribunálu pro vývoj individuální trestní
odpovdnosti. Následuje v analogické struktue podkapitola o Mezinárodním trestním
tribunálu pro Rwandu. Ani zde nechybí zhodnocení práce tohoto tribunálu na poli trestní
odpovdnosti jednotlivce. Strunji se vnuje Zvláštnímu soudu pro Sierra Leone a krátce
je zmínn i Mezinárodní trestní tribunál pro Kambodu. Nejrozsáhlejší a nejvýznamnjší je
podkapitola o Mezinárodním trestním soudu, která podrobn analyzuje pozadí vzniku
Soudu, jeho Statut po stránce materiálního práva, pravidel ízení ped Soudem, jako i
pedpoklad mezinárodní spolupráce pro úspšnou innost Soudu. Dále tato podkapitola
analyzuje jeho dosavadní innost, Soudem vyvolané kontroverze a vztah eské republiky a
Soudu. Nejdleitjší ástí práce je komparace individuální trestní odpovdnosti v jejích
poátcích po druhé svtové válce a v souasnosti. Jedná se o komplexní srovnání princip
a práva Norimberského tribunálu a Mezinárodního trestního soudu.
7
plynulý vývoj mezinárodního spoleenství.“1 Subjektivita v mezinárodním právu (dále jen
MP) bývá nejastji definovaná jako „schopnost entity vstupovat do mezinárodních vztah
a mít mezinárodní práva a povinnosti“.2
Rozhodující kritérium znamenající pro entitu, která je spluje, subjektivitu v MP jsou
tedy práva a povinnosti vyplývající oné entit pímo z mezinárodního práva. asto se také
zdrazuje normotvorná zpsobilost jako dleitý znak subjektivity v MP.3
Za základní znaky MP se dnes povauje jeho dynaminost, tj. e se rozsah oblastí jím
upravených stále rozšiuje. Tato vlastnost souvisí s druhým dleitým znakem MP, kterým
je rozšiující se poet i druhy subjekt, které zavazuje. Tak stále roste komplexnost
mezinárodních vztah. Navíc se smysl obecného pojmu „subjekt“, ale i subjektivita
kadého subjektu mní v závislosti na vývoji mezinárodního spoleenství.
Subjektivita v MP je tedy relativní. Rozsah práv a povinností vyplývající pro odlišné
subjekty z MP je rzný. V zásad jsou jedinými nositely všech mezinárodních práv
a povinností státy. A do 20. století platily státy dokonce za jediné moné subjekty
mezinárodního práva. Státy jsou však oprávnny pevádt ást tchto práv a povinností na
jiné entity, které se tak samy stávají subjekty MP, ale pouze po dobu trvání daného
pevodu a pouze v rozsahu pevedených práv a povinností. Takové subjekty se pak
oznaují jako „parciální subjekty MP“.4
Rozsah práv i rozsah právní odpovdnosti na úrovni MP me být u nkterých
subjekt nejasný a kontroverzní. Obvykle se pedpokládá, e entit náleí odpovdnost
v rozsahu jejích práv a povinností. Obdobn nejasná a kontroverzní je i normotvorná role
rzných entit. Je ale dleité si uvdomit, e innost všech mezinárodních subjekt je
1 MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veejné: obecná ást. 2., opr. a dopl. vyd. Brno: Doplnk: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-85765-75-6, 80-210-1536-5. s. 5. 2 FOX, J. R. Dictionary of international and comparative law. [Dobbs Ferry]: Oceana Publ., 1992. ISBN 0-379-20430-4. s. 221. 3 Jiný pohled na mezinárodní subjektivitu mluví o schopnosti úastnit se dní na mezinárodní úrovni ve spojení s uritou mírou pijetí spoleenstvím. Míra pijetí mezinárodním spoleenstvím bude zárove obrazem jeho poteby. V tomto ohledu hraje v mezinárodním právu rozhodující úlohu nkolik právních odvtví, nap. lidská práva, právo ozbrojených konflikt i mezinárodní ekonomické právo. Tato odvtví vytváejí a odráejí rostoucí úast a subjektivitu nkterých entit v MP. SHAW, M. N. International law. 5. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0-521-53183-7. s. 177. 4 SEIDL-HOHENVELDERN, I. Mezinárodní právo veejné. 1. vyd. Praha : Codex Bohemia, 1999. ISBN 80-85963-82-5. s. 129. s. 125. Oznaení parciální, partikulární i marginální subjekt jsou zamnitelná.
8
relevantní pi objasování pravidel a princip mezinárodního práva. Existuje široká škála
entit, které nejsou subjekty na mezinárodní úrovni a pesto pispívají k vývoji systému MP.
Existují i rzné zpsoby nabytí subjektivity. Jednou moností je kombinace smluvních
ustanovení a uznání i souhlasu jiného subjektu MP. Další variantou je vznik smlouvy
mezi uznaným subjektem MP na jedné stran a soukromou osobou na stran druhé, která
podléhá pímo pravidlm MP. Za tetí me entita nabýt subjektivitu pímým nabytím
mezinárodních povinností.5
2.1 Postavení jednotlivce v mezinárodním právu Na postavení jednotlivce v MP existují rzné názory. Vtšina naukových kapacit se
shodne na tom, e jednotlivec v souasné dob subjektivitu v MP má, i kdy pouze
partikulární. Je pro n nesporné, e pro jednotlivce (fyzické a právnické osoby) mohou
z MP vyplývat práva a povinnosti, pop. e me mít zpsobilost k právním úkonm i
procesní zpsobilost vyplývající z mezinárodních smluv. Naopak, tradiní teoretické
koncepce toto odmítají: jednotlivec je nadále pouze objektem, destináem práv i výhod,
pop. i povinností, které mohou z takové úpravy vyplývat.
Ztotouji se s názorem existence partikulární subjektivity jednotlivce a proto budu
v této práci s tímto pedpokladem pracovat.
2.1.1 Jednotlivec jako objekt mezinárodního práva
Jak ji bylo eeno, a do 20. století byly za výluné subjekty MP povaovány státy.
Všechny ostatní entity, a tedy i jednotlivec, byly objekty MP. V souasné dob jsou
jednotlivci piznána uritá práva a povinnosti na mezinárodní úrovni, ale stále je
povaován pedevším za objekt MP.
Rozhodujícím znakem jednotlivce v MP je jeho státní obanství, které vyjaduje uší
faktický vztah mezi fyzickou osobou a státem. Z vnitrostátního práva kadého státu
vyplývají jeho obanm práva a povinnosti - na vnitrostátní úrovni je jednotlivec
subjektem práva.
Oblasti MP, které se týkají postavení jednotlivce, jsou pedevším právo související se
státním obanstvím (nabývání a zánik státního obanství, bezdomovectví, uprchlictví),
cizinecké právo, jako právo upravující postavení oban jednoho státu na území státu
druhého (sem spadají dleité instituty diplomatické ochrany, extradice a azylu), právo
5 SHAW, M. N. s. 243-244.
9
mezinárodní ochrany lidských práv na univerzální i regionální úrovni a ásten i právní
úprava ke stíhání a trestání jednotlivc za zloiny podle mezinárodního práva.6
Existují oblasti v MP, kde se zdá, e je subjektem pímo jednotlivec. Pi bliším
pohledu ale musíme shledat, e se jedná o mediatizaci jednotlivce státem. Mediatizace tedy
vyluuje, aby jednotlivec mohl být nositelem práva v oblasti MP. Je mu odpírána
zpsobilost k právním úkonm. Dokonce i nároky samy nenáleí jemu, ale státu, jeho je
píslušníkem. Pokud stát svolí, pebírá za jednotlivce práva a povinnosti a uplatuje se
svým vlastním jménem. Pokud odmítne, je jednotlivec bezmocný. Jednotlivec také nenese
následky protiprávního jednání. Postih ve form války, nucených opatení OSN nebo
represálií nese opt celý stát.7
Jako další stupe na cest od postavení jednotlivce jako objektu a jednotlivce jako
subjektu MP lze povaovat postavení jednotlivce jako destináe výhod a povinností
plynoucích z MP. Jedná se o pípady, kdy se domovský stát jednotlivce stane stranou
mezinárodní úmluvy, která jednotlivce opravuje i zavazuje, a onen stát je podle dané
úmluvy povinen její ustanovení inkorporací i transformací pevést na vnitrostátní úrove.
Jednotlivce v takovém pípad povaujeme pouze za destináe a nikoli za pímý subjekt
práva, protoe je oprávnn nebo povinen nikoliv na základ MP, ale na základ
vnitrostátních norem, je byly pevzaty z MP.
Píkladem takové smlouvy je nap. enevská úmluva o ochran civilních osob za
války (1949) nebo Mezinárodní úmluva o odstranní všech forem rasové diskriminace
(1966).
Jak ale upozoruje V. David: „Nutno však odlišovat mezinárodní právní pravidla
(obecn i regionáln platná) od programových i teleologických prohlášení, je mají
povahu pouhých doporuení (napíklad Všeobecná deklarace lidských práv z r. 1948,
pijatá Valným shromádním OSN, ani nezavázala státy uskutenit její zásady ve
vnitrostátním právu).“8
6 DAVID, V – SLADKÝ, P – ZBOIL, F. Mezinárodní právo veejné. 2., peprac. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-557-5. s. 240-281. 7 SEIDL-HOHENVELDERN, I. s. 171-172. 8 DAVID, V. Jednotlivec v mezinárodním právu, zejména se zetelem na jeho mezinárodní trestní odpovdnost. Mezinárodní a srovnávací právní revue. 2003, ro. 3, . 7, s. 47-68. ISSN 1213-8770. s. 48.
10
2.1.2 Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva
Pípady, kdy meme jednotlivce oznait za subjekt MP jsou spjaté s oblastmi
nejvtšího zájmu mezinárodního spoleenství, mezi n bezpochyby patí mezinárodní
ochrana lidských práv. Primárn se proto týkají obecn platných pravidel mezinárodního
práva kogentního charakteru.9 Sekundárn se týkají mezinárodního ekonomického práva.
Dnes jsou bn jmenovány ti oblasti mezinárodnprávní subjektivity jednotlivce:
1) subjektivita v oblasti mezinárodní ochrany lidských práv: ochrana lidských práv je
jedním z eminentních zájm mezinárodního spoleenství. Základní lidská práva (právo na
ivot, svobodu, dstojnost a zdraví) jsou proto chránna kogentními normami MP.
Subjektivita jednotlivce v oblasti lidských práv vyplývá z práva dovolávat se svých
práv pímo u mezinárodní instance, tj. bez mediatizace státu. Na univerzální úrovni
meme jako píklad jmenovat Mezinárodní pakt o obanských a politických právech
(1966), který jednotlivci, jeho stát pistoupil k opnímu protokolu, dává právo pímo se
obracet na Výbor pro lidská práva a podat stínost na stát.10 Na regionální úrovni je
nejznámjším píkladem Evropská úmluva o ochran lidských práv (1950), podle které si
jednotlivec me stovat i na vlastní domovský stát u Evropského soudu pro lidská práva.
Dále sem patí stanovy nkterých mezinárodních nebo nadnárodních organizací, které
poskytují jednotlivcm pímý pístup k rozhodím instancím a soudm.11 12
2) jako protiváha práv vyplývajících z kogentních norem je jednotlivec subjektem MP
v oblasti mezinárodní trestní odpovdnosti za porušení kogentních norem MP. Opt je to
oblast výsostného zájmu mezinárodního spoleenství, protoe se jedná o tak závané
zloiny, jejich páchání ohrouje zájmy celého mezinárodního spoleenství. Jsou to tzv.
zloiny podle mezinárodního práva, které musíme rozlišit od mezinárodních zloin, je
pedstavují mezinárodn protiprávní chování stát13 (viz níe).
3) Tetí a poslední oblast subjektivity jednotlivce se týká mezinárodní ochrany
investic. Nkteré mezinárodní smlouvy o ochran a podpoe mezinárodních investic
umoují, aby zahraniní investor (fyzická nebo právnická osoba) na základ rozhodí
9 Tamté. s. 49. 10 ONDEJ, J. Mezinárodní právo veejné, soukromé, obchodní. Plze: Vydavatelství a nakladatelství Aleš enk, 2004. ISBN 80-86898-02-4. s. 131. 11 SEIDL-HOHENVELDERN, I. s. 173. 12 Jako píklad z minulosti lze uvést nap. Nmecko-Polskou dohodu o Horním Slezsku z 15.kvtna 1922. Tamté. s. 316. 13 DAVID, V. s. 50-51.
11
doloky v takové smlouv mohl sám vést spor s hostitelským státem u mezinárodního
arbitráního tribunálu. Píkladem je Mezinárodní stedisko pro ešení spor z investic
(ICSID) pi Svtové Bance, je bylo zízeno úmluvou z 18.3.196514. I zde je však
pedpokladem, e stát proti kterému podání smuje je smluvní stranou dané mezinárodní
smlouvy, který uznává píslušnost mezinárodního orgánu.15 16
Jestlie vezmeme kritéria jmenovaná v úvodní ásti, která jsou znaky subjektivity na
mezinárodní úrovni, a aplikujeme je na jednotlivce, pak meme íci, e základní
stanovisko, schopnost vstupovat do mezinárodních vztah a mít mezinárodní práva
a povinnosti, jsou u jednotlivce splnna. Další dv kritéria byla ji zhodnocena: ve vtšin
pípad práva a povinnosti pro jednotlivce nevyplývají pímo z MP, ale jednotlivec je
pouze jejich koneným destináem. Výjimky byly jmenovány výše. Normotvornou
zpsobilost jednotlivec nemá ani partikulární, jako nkteré mezinárodní organizace,
a svépomocné aplikování a vynucování dodrování práva jednotlivcem je
nepedstavitelné.17 Jednotlivec má ale nepímou úast na mezinárodní normotvorb
prostednictvím mezinárodních nevládních organizací (hlavn tch, které mají
konzultativní status, tj. jsou zapsány na seznamu Hospodáské a sociální rady OSN,
popípad odborných organizací systému OSN nebo Rady Evropy), jiných profesních
organizací (odbory a organizace zamstnavatel v systému Mezinárodní organizace práce)
i zájmových a nátlakových skupin (nap. v rámci Evropské unie), je samy nejsou
subjektem MP.18
Co se týe rzných zpsob nabytí subjektivity, nabývá jednotlivec subjektivity
smluvními ustanoveními, ale ji nikoliv uznáním ze strany jiného subjektu MP. Jednotlivec
také neme jako soukromá osoba uzavít s jiným subjektem MP smlouvu, která bude
pímo podízená MP. Jednotlivec me pímo nabýt mezinárodních povinností.Tento
poslední zpsob se týká jednotlivc v pípad zloin podle MP.19
Piznaná mezinárodní subjektivita jednotlivce je tedy omezená, protoe nevyplývá
z obecného MP, ale je zaloena pouze nkterými smlouvami. Také je odvozena z vle
14 Úmluva o ešení spor z investic mezi státem a státním píslušníkem druhého státu. l. 25, odst. 1. Dostupné z: http://www.worldbank.org/icsid/basicdoc/partA.htm. 15 ONDEJ, J. s. 134. 16 Existují i smlouvy mezi státem a soukromou osobou, které sice nejsou zcela mezinárodního charakteru, ale vymaují se psobnosti vnitrostátního práva a podizují se zásti mezinárodnímu právu i obecným zásadám právním. EPELKA, . – ŠTURMA, P. s. 121. 17 EPELKA, . – ŠTURMA, P. s. 114. 18 Tamté. s. 117. 19 SHAW, M. N. s. 243-244.
12
stát, které jsou stranami takových smluv a tudí z nich vyplývající subjektivita zaniká,
jakmile stát od smlouvy odstoupí. Navíc se tato subjektivita uplatuje pouze v omezené
sfée dané pedmtem onch smluv.20
2.2 Trestní odpov dnost jednotlivce Jak u bylo eeno výše, je zpoátku teba odlišit mezinárodní zloiny od zloin
podle MP.
Pokud se jednotlivec operující jako státní orgán dopustí zloinu, který poškodí cizí
stát, je stát, jeho oban zloin spáchal, odpovdný za mezinárodní zloin. Stát
sice neodpovídá za chování jednotlivc, ale je odpovdný za chování svých státních
orgán. Za nkteré zloiny, které spáchal jednotlivec v postavení státního orgánu, však
nese odpovdnost i sám jednotlivec. Jsou to zloiny podle MP, mezi n se zpravidla
poítají zloiny proti míru, válené zloiny a zloiny proti lidskosti (jak je stanovil
Norimberský statut). Všechny zloiny podle MP zakládají mezinárodní zloin, ale ne
všechny mezinárodní zloiny mají pvod v zloinu podle MP.
Stát, který je pro jednotlivce teritoriáln nebo personáln píslušný, má v obou
pípadech povinnost jednotlivce potrestat. Proti státu, který se dopustil mezinárodního
zloinu porušením kogentního práva, nastupují té právní následky. V obou pípadech jde
o porušení kogentního práva, tj. újma je zpsobena kadému lenu mezinárodního
spoleenství. Proto, pokud píslušný stát tuto povinnost nesplní (nap. proto, e sám
jednání jednotlivce pikazoval), je kadý z len mezinárodního spoleenství oprávnn
provinilou osobu sám potrestat na základ principu univerzality.
Zárove vzniká oprávnní v rámci odpovdnostního pomru proti státu, který nesplnil
povinnost potrestat zloince. 21
Toto oprávnní lze ješt píslušnou smlouvou doplnit o povinnost spoleného
potrestání podle pravidel k tomu úelu smluvn stanovených (nap. Londýnská dohoda
s pipojeným Statutem Norimberského tribunálu; viz níe).22
20 EPELKA, . – ŠTURMA, P. s. 121. 21 Stát nese odpovdnost, protoe podle obecného mezinárodního práva je stát povinen na svém území udrovat mezinárodn poadovaný standard veejného poádku a v jeho pojmovém rámci také cizímu státu zabezpeit ochranu ped útoky jednotlivc. Pokud adekvátní opatení preventivní povahy uinna byla, ale útoku nezabránila a stát viníka nepotrestal, pípadn k potrestání nevydal (bu ze shovívavosti, nebo protoe samotný in toleruje), pak tento stát nese odpovdnost za zanedbání represivních opatení, nezbytných k udrení i obnovení mezinárodn poadovaného standardu veejného poádku. EPELKA, . – ŠTURMA, P. s. 564. 22 K dané problematice: DAVID, V. s. 50-51.
13
Zloiny podle MP jsou ta nejzávanjší porušení pravidel týkající se míru a základních
lidských práv vetn pravidel mezinárodního humanitárního práva, která mají charakter
kogentních norem. Jejich spáchání zakládá jednotlivci trestní odpovdnost, která vyplývá
pímo z mezinárodního práva. Nezáleí tedy na tom, zda vnitrostátní právo, pouitelné ve
vztahu k danému jednotlivci, trestnost jeho jednání stanoví.
Trestní odpovdnost se vztahuje k jednotlivci, ale pouze k fyzické osob je-li
v postavení orgánu státu nebo jedná-li jeho jménem i pod jeho záštitou. Bný jednotlivec
nebo i skupina obvykle nemají k dispozici prostedky potebné ke spáchání takových
zloin.23
Jak ji bylo eeno, pro jednotlivce mohou z MP vyplývat povinnosti pímo, anebo
nepímo inkorporací MP do vnitrostátního práva. Je tedy teba rozlišovat ist smluvní
instrumenty mezinárodního práva trestního, zaloené na tzv. nepímém donucovacím
reimu, od pravidel týkajících se postihu zloin podle MP. V prvním pípad jde
o mezinárodní právo trestní24, které je pouhou adaptací (harmonizací) vnitrostátního
trestního zákonodárství nkolika stát, které má ulehit jejich vzájemnou spolupráci pi
postihu pachatel na vnitrostátní úrovni. Pímá odpovdnost jednotlivce vzniká pouze pi
spáchání zloin podle MP, které vyplývají z obecného MP. (Vtšina skutkových podstat
zloin podle MP je však také obsaena v kodifikaci mezinárodního práva trestního.25)
Jmenujme nkteré základní úmluvy zakládající nepímou odpovdnost jednotlivce:
Úmluva o zabránní a trestání zloinu genocidia (1948), tyi enevské konvence
(1949) a Dodatkové protokoly I a II (1977), Mezinárodní úmluva o potlaení a trestání
zloinu apartheidu z roku (1973), Mezinárodní úmluva o potlaování obchodu
s necudnými publikacemi a jejich rozšiování (1923), Úmluva o potírání penzokazectví
(1929), Úmluva o potlaování a zrušení obchodu s lidmi a vyuívání prostituce druhých
osob (1950), Úmluva o potlaení protiprávních in proti bezpenosti civilního letectví
(1971), Úmluva o psychotropních látkách (1972), aj.26
Poet i význam smluvních instrument MP trestního se neustále zvyšuje.
23 „To ovšem platí za pedpokladu existence a ádného fungování státní moci na daném území. Naproti tomu v situacích vnitních ozbrojených konflikt (obanských válek) i dokonce faktického rozpadu státní moci se stává, e rzné ozbrojené skupiny kontrolují urité ásti území, vykonávají tam de facto veejnou moc, bojují proti ústední vlád nebo mezi sebou navzájem, a pitom se dopouštjí zloin. V tchto pípadech jde ovšem jen zdánliv o iny jednotlivc, protoe tyto osoby vystupují jako faktické orgány státu nebo povstaleckého hnutí, v jeho zájmu i s jeho souhlasem jednají.“ ŠTURMA, P. Mezinárodní trestní soud a stíhání zloin podle mezinárodního práva. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0305-5. s. 16-18. 24 Tamté. s. 36-37. 25 Tamté. s. 18. 26 ŠTURMA, P. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 2., dopl. vyd. Praha: Beck, 2003. ISBN 80-7179-398-1. s. 41-42.
14
Akoli je obyejový pramen u zloin podle MP dleitý, hraje velkou roli také úprava
ve form smluv i jiných pramen. Existují k tomu pádné a praktické dvody, jako nap.
princip právní jistoty, který vede k upednostování normy v psané podob. Navíc jsou pi
postihu zloin podle MP klíová procesní pravidla, která však doposud nejsou v obecném
mezinárodním právu v obyejové podob obsaená. A do nedávné doby chybl práv
institucionální a procesní mechanismus na mezinárodní úrovni, který byl ásten
nahrazován na vnitrostátní úrovni.27
Nejstarší oblast mezinárodního práva, která zakládá individuální trestní odpovdnost
jednotlivce, je válené právo. Tradiní mezinárodní právo dovolovalo válícím státm
stíhat vojáky protivníkovy strany ve vazb za porušení obyej a zákon války. Takové
procesy se mohly konat ped národními vojenskými soudy anebo ped mezinárodními
soudy. Známe nkolik pípad postihu jednotlivce v dávné minulosti, jako nap. stíhání
a potrestání Seigneur de Barbasan v roce 1419 za porušení stedovkého váleného práva,
i soud Petera von Hagenbacha v roce 1474 za vrady a znásilnní civilního obyvatelstva
vojáky, kteí byly pod jeho velením.28
Další podstatný vývoj nastal a po první svtové válce. Došlo k prvnímu pokusu
ustanovit osobní trestní odpovdnost jednotlivce podle MP. Ve Versailleské mírové
smlouv uznala nmecká vláda právo stát Dohody a jejich spojenc postavit obalované
ped vojenský tribunál a zavázala se obalované vydat jednomu nebo všem lenm
spojenc. Versailleská smlouva stanovila osobní trestní odpovdnost bývalého nmeckého
císae Viléma II, který byl obalován z hrubého porušení zásad mezinárodní morálky
a posvátné autority mezinárodních smluv. K tomuto úelu ml být zízen ad hoc tribunál.
Další osoby obvinné z porušení zákon a obyej války mly být postaveny ped
vojenské tribunály stát, na jejich území se in dopustili. Poslední skupinu mli tvoit
nmetí obané, kteí se dopustili zloin proti obanm dohodových mocností a jejich
spojenc. I oni mli být souzeni vojenskými tribunály vítzných mocností. (l. 227-230
Versailleské smlouvy).29 Nizozemská vláda však císai poskytla azyl a odmítla ho vydat.
27 ŠTURMA, P. (2002). s. 24. 28 SUNGA, L. S. The emerging system of international criminal law: developments in codification and implementation. The Hague: Kluwer, c1997. ISBN 90-411-0472-0. s. 279. 29 POTONÝ, M. - ONDEJ, J. Mezinárodní právo veejné: zvláštní ást. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: C.H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-358-2. s. 295.
15
Nebyl proto nikdy souzen. Potrestání ostatních obalovaných probhlo jen liknav
a nedsledn. Byla ale alespo naznaena monost ztrestat hlavu státu podle MP za
rozpoutání agresivní války.30
V meziváleném období, zejména v letech 1924-1938, bylo vypracováno nkolik
návrh na zízení mezinárodního trestního soudu ze strany nkterých nevládních
organizací (nap. International Association of Penal Law, International Law Association
a Meziparlamentní unie), ale ádný z nich se nestal oficiálním dokumentem. Výjimkou
byla Úmluva o pedcházení a potlaování terorismu z roku 1937, která ale pro
nedostatený poet ratifikací nikdy nevstoupila v platnost.31
3.1 Vývoj individuální trestní odpov dnosti po druhé svtové válce
Ke skutenému ustavení mezinárodní trestní odpovdnosti jednotlivce došlo a
v období druhé svtové války. Zloiny spáchané hitlerovskou koalicí pedily ukrutnosti
první svtové války a nemohly ji zstat nepotrestané.
1. listopadu 1943 byla uzavena tzv. Moskevská dohoda, nebo-li Deklarace
o ukrutnostech. Zástupci Sovtského svazu, Spojených stát a Velké Británie32 se v ní
dohodli, e nacistití válení zloinci budou po válce souzeni teritoriáln píslušným
státem, pokud tento stát bude moci být uren. V opaném pípad budou potrestáni podle
spoleného rozhodnutí spojeneckých vlád.
Tato spolená vle mocností Dohody vyústila 8. srpna 1945 v pijetí Dohody o stíhání
a potrestání hlavních válených zloin evropských zemí Osy (tzv. Londýnská charta).
K dohod byl pipojen Statut Mezinárodního vojenského tribunálu. Tak vznikl
Norimberský tribunál.
30 V prosinci 1919 se nmecká vláda rozhodla z vlastní vle stíhat své obany za válené zloiny. Spojenecké mocnosti pipravily seznam 901 podezelých, kteí stanuli ped Nejvyšším soudem v Lipsku. Odsouzena byla pouze hrstka z nich a rozsudky byly mírné. SUNGA, L. S. s. 281. 31 ŠTURMA, P. (2003). s. 46. 32 K dohod pistoupilo dalších 30 stát. POTONÝ, M. - ONDEJ, J. s. 295.
16
3.1.1 Norimberský tribunál 33
Tribunál ml trvalé sídlo v Berlín34, ale soudní procesy probíhaly v Norimberku.35
Tribunál sestával ze ty len - kadá z mocností36 jmenovala jednoho lena, z nich
jeden tribunálu pedsedal. Norimberský Tribunál zasedal od 14. listopadu 1945 do
31. srpna 1946. Soudil 22 hlavních národn-socialistických válených zloinc.37
30. záí 1946 Norimberský tribunál vynesl nad všemi obalovanými rozsudky, které uznaly
koncept individuální trestní odpovdnosti. Obhajoba pednesla argument, e mezinárodní
právo je spojené s iny suverénních stát a nezakládá tudí potrestání jednotlivc. Tvrdila,
e v pípad aktu, který uinil stát, ti, kteí ho vykonali nenesou osobní odpovdnost, ale
jsou pod ochranou doktríny státní suverenity. Oba tyto argumenty byly zamítnuty. Dle
Tribunál bylo ji díve uznáno, e mezinárodní právo dává práva a povinnosti
jednotlivcm stejn jako státm. Zloiny proti mezinárodnímu právu páchají jednotlivci,
ne abstraktní entity a pouze potrestáním jednotlivc, kteí páchají tyto zloiny, mohou být
ustanovení mezinárodního práva vynucena.38 Obhajoba argumentovala i tím, e celá
kategorie „zloin proti míru“ byla ustavena a Statutem Tribunálu a tudí porušuje
základní principy práva – nullum crimen sine lege (není zloinu bez zákona) a nullum
poena sine lege (není trestu bez zákona). I tento argument byl zamítnut.39
Z 22 odvinných bylo 12 odsouzeno na smrt obšením a 7 k dlouhodobému vzení. Ti
byli zproštni viny.40
Statut Norimberského tribunálu
Statut má 7 ástí a 30 lánk.
33 Statut Norimberského tribunálu. LUKÁŠEK, L. Komentované dokumenty ke studiu mezinárodního práva veejného I. Praha: VŠE, 2001. ISBN 8024501937. s. 217-224. 34 Statut Norimberského tribunálu, lánek 22. 35 Msto Norimberk hrálo dleitou roli pi vzestupu a pádu Tetí íše. Hitler Norimberk zvolil sídlem sjezdu NSDAP, aby zde pomocí obrovského propaganího aparátu demonstroval moc a sílu. V Norimberku vznikaly monumentální stavby jako nap. Kongresová hala a tribuny k prostoru povstných vojenských pochod a byly zde schváleny rasové zákony íše. HEIGL, P. Nürnberger Prozesse. Nürnberg: H. Carl, c2001. ISBN 3-418-00388-5. s. 4. 36 Velká Británie, Francie, Spojené státy a Sovtský svaz. 37 Pojem Norimberské procesy zahrnuje té 12 následných proces v Norimberku, které byly a do 11.dubna 1949 vedeny ped americkými vojenskými tribunály proti nacistickým elitám z ad justice, léka, prmyslu, armády, diplomacie a úednictva. HEIGL, P. s. 7. 38 DAES, E.-I. A. Freedom of the individual under law: a study on the individual’s duties to the community and the limitations on human rights and freedoms under article 29 of the Universal Declaration of Human Rights. New York: United Nations, 1990. ISBN 92-1-154079-8. s. 42. 39 SUNGA, L. S. s. 45. 40 TUSA, A. - JOHN. T. The Nuremberg Trial. 1. vyd. London : Macmillan, 1984. ISBN 0-333-37914-4. s. 504.
17
Statut opravoval Tribunál soudit a potrestat osoby, které spáchaly, jednajíce v zájmu
evropských zemí Osy, bu jako jednotlivci, nebo jako lenové organizací:
• zloiny proti míru , tj. osnování, píprava, podncování nebo podniknutí útoné
války nebo války porušující mezinárodní smlouvy, dohody a záruky;
• válené zloiny, tj. porušení zákon války nebo válených obyej, tj. vrada
válených zajatc, zlé nakládání s nimi, vrady civilist, zlé nakládání s civilním
obyvatelstvem, nucení civilního obyvatelstva k otrockým pracem, deportace obyvatelstva,
vradní rukojmí, plenní veejného nebo soukromého majetku, svévolné niení mst
a vesnic a jejich pustošení, neodvodnné válenou nutností a jiné podobné zloiny;
• zloiny proti lidskosti , tj. vrada, vyhlazování, zotroování, deportace nebo jiné
ukrutnosti, páchané proti civilnímu obyvatelstvu ped válkou nebo za války, nebo
pronásledování z dvod politických, rasových nebo náboenských, které byly spáchány
v souvislosti se zloinem proti míru nebo s váleným zloinem, bez ohledu, zda byly tyto
zloiny v rozporu s národním právem státu, kde byly spáchány.
Trestu podléhali jak pímí pachatelé, tak i organizátoi, podncovatelé a spoluviníci,
kteí se úastnili na osnování nebo provádní spoleného plánu nebo spiknutí ke spáchání
nkterého ze zloin (l. 6). Byla uplatnna tzv. konspiraní teorie pevzatá
z angloamerického systému, podle ní mohli být potrestáni nejen pímí pachatelé, ale
i zosnovatelé uritého plánu i politické ideologie, na jejím základ byly následné zloiny
páchány.41
Skutenost, e obvinný byl v dob spáchání zloinu v oficiálním postavení nap. jako
hlava státu i odpovdný úedník, se podle Statutu nepokládalo ani za skutenost
zprošující odpovdnosti, ani za polehující okolnost (l. 7).
Také skutenost, e obvinný jednal na rozkaz své vlády nebo pedstaveného nebyla
pokládána za skutenost zprošující odpovdnosti. Pokud to však vyadovala spravedlnost,
mohl ji Tribunál brát jako polehující okolnost pi výmru trestu (l. 8).
lánek 12 stanovil, e Tribunál me jednotlivce obvinného ze zloin
vyjmenovaných v l. 6 soudit i za jeho nepítomnosti, pokud ho Tribunál nedokázal
pedvést, nebo pokud to Tribunál shledal potebným v zájmu spravedlnosti.
lánky 9 a 10 jsou zvláštní ustanovením, e Tribunál me prohlásit skupinu nebo
organizaci za trestní organizaci, její lenové mohou z dvodu svého lenství v takové
41 DAVID, V. s. 50.
18
organizaci být souzeni ped národními, vojenskými nebo okupaními soudy. Pi uplatnní
tohoto ustanovení povaoval Norimberský tribunál trestní organizaci rovnu trestnímu
spiknutí.42 Jinými slovy pracoval s pedpokladem, e lenové se ke skupin nebo
organizaci pidali dobrovoln s vdomím jejího zloinného úelu a aktivit. Souhlas len
takové organizace s trestnými iny které provádla se stal pedpokladem a bylo na
obalovaném, aby dokázal opak.
(Geheime Staatspolizei; tajná státní policie), SD (Sicherheitsdienst; bezpenostní sluba)
a SS (Schutzstaffel; ochranné oddíly) trestními organizacemi. Tato skutenost se stala
pedmtem kritiky, protoe se jedná o rozšíení trestní odpovdnosti nad rámec jednotliv
jednajících osob na skupinu i organizaci.43 Je tím porušen základní princip práva,
presumpce neviny.
Podle lánku 14 vznikla tylenná Komise44 pro vyšetování a obalobu hlavních
válených zloinc, která mla stanovit konený seznam obvinných i jejich obvinní. Tito
tyi hlavní alobci mli za úkol pipravit potebné materiály, vyslechnout svdky a vést
obalobu ped Tribunálem.
Dle lánku 16 o spravedlivém soudním ízení ml obalovaný právo se obhajovat sám
nebo pomocí obhájce. Také ml právo na vedení ízení v pro nj srozumitelném jazyce.
Krom toho mly být všechny úední listiny pekládány a všechna soudní ízení vedena
v jazyce anglickém, francouzském a ruském a v jazyce obalovaného (l. 25).
V poslední ásti Statutu, lánku 26, je stanoveno, e proti rozsudku není odvolání.
Jedním z moných trest je smrt (l. 27).
3.1.2 Tokijský tribunál - Mezinárodní trestní tribunál pro dálný východ
Tokijský tribunál byl Norimberskému tribunálu velmi podobný. Vznikl po
bezpodmínené kapitulaci Japonska a okupaci japonského území mocnostmi Dohody.
26. ervence 1945, dva týdny ped skonením Londýnské konference, vydaly Dohodové
mocnosti Postupimskou deklaraci, v ní oznámily zámr postavit ped soud za stejné
zloiny jako nmecké pedstavitele i elní pedstavitele japonské. 19. ledna 1946 pak
42 SUNGA, L. S. s. 310-311. 43 FRANCISCO FRANCISCO, M. I. Aspects of Implementing the Culpability Principle both under International and National Criminal law. Nijmegen: Wolf Legal Publishers, 2003. IBSN 90-5850-054-3. s. 28-29. 44 Kadá z mocností jmenoval jednoho alobce.
19
generál Douglas MacArthur, schválil ve form naízení Tokijský statut. Statut sestavovali
pouze Ameriané a teprve po vydání byl jeho obsah konzultován se Spojenci.
Hlavní rozdíly mezi Norimberským a Tokijským statutem
Tokijský tribunál se skládal z 11 soudc, které velitel nejvyšších spojeneckých vojsk
jmenoval z kandidát navrených signatái „Protokolu o kapitulaci“ a také z Indie
a Filipín. Existoval pouze jeden hlavní alobce, Amerian Joseph B. Keenan. Ped
Tokijský soud byly postaveny pouze osoby obvinné ze „zloin proti míru“ samostatn
nebo ve spojení s válenými zloiny i zloiny proti lidskosti.
Navíc existují nkteré mírné odlišnosti v definici zloin: z definice zloin proti
lidskosti byla po slovech „vrada, vyhlazování, zotroování, deportace i jiné ukrutnosti“
vypuštna slova „proti civilnímu obyvatelstvu“, ím se rozšíil rozsah definice. Tato
zmna oproti norimberskému statutu mla umonit potrestání rozsáhlého vradní
vojenských osob v nezákonné válce.46
V Tokijského statutu jsou dále ve výtu zloin proti míru mezi slova „podniknutí“
a “útoné války“ vloena slova „deklarované i nedeklarované“ . Tím se pedešlo moné
argumentaci obhajoby, e Japonsko nebylo prakticky vzato ve válce, protoe ji formáln
nevyhlásilo.47
Tudí se neuplatnil princip trestního spiknutí.
Tokijský proces oficiáln zaal 3. kvtna 1946. Soudil 28 obalovaných - vojáky,
diplomaty, elní politiky a rovn jednu civilní osobu. Proces trval piblin dva a pl roku
a nakonec byli pomrem hlas 8 ku 3 prohlášeni všichni obalovaní vinnými. K smrti
obšením bylo odsouzeno 7 obalovaných, ostatní byli odsouzeni na tresty od sedmi let po
doivotí. Nikdo nebyl zproštn viny.48
Vliv Norimberského a Tokijského tribunálu na mezinárodní právo
Vznik a následná innost Norimberského a Tokijského tribunálu pedstavují milník ve
vývoji mezinárodního práva. Tribunály jednoznan stanovily individuální trestní
45 RÖLING, B. V. A. – CASSESSE, A. Tokijský proces. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1995. IBSN 80-204-0278-0. s. 10-11. 46 RÖLING, B. V. A. – CASSESSE, A. s. 11-12. 47 SUNGA, L. S. s. 47. 48 RÖLING, B. V. A. – CASSESSE, A. s. 12.
20
odpovdnost a jsou dodnes cenny pro svj pínos k spravedlnosti. Dále oba Statuty
pisply k formulaci a konsolidaci pravidel MP, hlavn zloin podle MP.
Pesto existují znané kontroverze ohledn Tribunál. Základní principy práva, nullum
crimen sine lege a nullum poena sine lege, stanoví, e právo trestního postihu musí být
právn definované a zakotvené v statutu i zákonu. Platí tedy poadavek, aby obaloba
byla pednesena slovy zákona - doslovn. Pokud tomu tak není, je trestní postih povaován
za protiprávní.
Podle Londýnské smlouvy a Statutu vzniklá Komise mla krom seznamu
obalovaných a jejich obaloby za úkol stanovit také právo a procedurální pravidla, podle
kterých by Tribunál operoval. Ješt v roce 1945 nebylo dosaeno konsenzu ohledn
otázky, které iny spadají do právní kategorie „zloin proti míru“, „agrese“ a „zloin
proti lidskosti“. Právní kategorie „zloin proti míru“49 a „zloin proti lidskosti“ byly
toti právem vzniklým ex post (a po inu).50 Díve tyto zloiny v mezinárodním právu
neexistovaly.
V dsledku toho se stala trestní odpovdnost za „zloiny proti míru“ mnohem
kontroverznjší ne odpovdnost za válené zloiny, jeho koeny spadají a do
stedovku. Nedostatek shody nad obsahem kategorie „zloin proti míru“ znamenal, e
její stíhání a potrestání mohlo nakonec psobit velmi subjektivn a svévoln. Toto
nebezpeí bylo ješt umocnno skuteností, e v Tribunálu zasedali místo neutrálních
pedstavitel pouze zástupci ty mocností. Proto pi schvalování Statutu Tribunálu dlouho
vládla neshoda mezi Spojenci ohledn toho, zda by „zloiny proti míru“ mly být vbec
souzeny. Rozhodl nakonec postoj Spojených stát tuto kategorii zalenit.
Zloin agrese se stal souástí širšího pojmu „zloin proti míru“, ale nebyl tehdy
definován.51 Norimberský tribunál vyslovil názor, e zeknutí se války jako prostedku
státní politiky probhlo ji pijetím Briand-Kellogova paktu (Paíské smlouvy) a tudí e
je útoná válka nezákonná. Její spáchání pedstavuje zloin, akoli zmínný pakt nehovoí
o zloinu podle MP.52
Kritizován byl dále pojem „právní vina za nezabránní spáchání válených zloin“,
který byl potvrzen a Tribunálem, ale také v japonském právu neznámý pojem spiknutí
49 SUNGA, L. S. s. 40. 50 RÖLING, B. V. A. – CASSESSE, A. s.10 51 Agrese dosud není definovaná. 52 ŠTURMA, P. (2002). s. 45.
21
(pojem z anglosaského práva), který významn figuroval v zloinech proti míru.
Na obhajobu bylo konstatováno, e rozhodnutí vychází z existujícího mezinárodního
práva, jak bylo známé v dob proces.53
Akoli v dob po druhé svtové válce panovala velká nevraivost vi Nmecku
a Nmcm za zloiny, které spáchali, nikdy nevznikla v MP kolektivní vina i kolektivní
odpovdnost celého národa za zloiny spáchané jejich státem. Odpovdnost za zloin je
vdy individuální.54
podle MP teprve zaal.
V prosinci 1946 Valné shromádní OSN Rezolucí 95 (I) potvrdilo právní zásady
Statutu a rozsudk Norimberského Tribunálu. Proto jsou dnes povaovány za všeobecn
uznané zásady MP. Valné shromádním rezolucí vyjádilo, e Norimberský tribunál
pouze uplatnil ji existující principy mezinárodního práva, které svou inností uznal. Valné
shromádní touto rezolucí urilo jako oblast pednostního zájmu mezinárodního
spoleenství formulaci onch uznaných princip do podoby Kodexu zloin proti míru
a bezpenosti lidstva i jakéhosi Mezinárodního trestního zákoníku.
Rezolucí 96 (I) Valné shromádní potvrdilo, e genocida je zloinem podle MP, za
její spáchání jsou jednotlivci osobn odpovdní a trestn stíhatelní. Dále vyzvalo státy,
aby pistoupily k zavedení potebné legislativy ke stíhání a trestání genocidy do svých
vnitrostátních právních systém. Nakonec poádalo Ekonomickou a sociální radu OSN
(ECOSOC) o zahájení práce na návrhu konvence o genocid.
21. listopadu 1947 byla rezolucí Valného shromádní 174 (II) zaloena Komise pro
mezinárodní právo, kterou Valné shromádní rezolucí 177 (II) povilo úkolem
vypracovat návrh Kodexu zloin proti míru a bezpenosti lidstva. Komise se zamila na
zodpovzení otázky, zda se zásady stanovené v rozsudku a Statutu Norimberského
tribunálu staly zásadami MP. Komise odpovdla kladn a v roce 1950 zformulovala
Zásady mezinárodního práva uznané v Statutu Norimberského tribunálu a jeho rozsudku.55
Zásada I stanovila, e „jakákoli osoba, která spáchá in pedstavující zloin podle MP
je odpovdná a tudí me být potrestána“. Stanovila tedy individuální trestní
53 RÖLING, B. V. A. – CASSESSE, A. s. 15. 54 SEIDL-HOHENVELDERN, I. s. 306. 55 ŠTURMA, P.(2002). s. 46-47.
22
odpovdnost. Podle Zásady II „skutenost, e vnitrostátní právo neukládá trest za in,
zakládající zloin podle MP, nezbavuje pachatele odpovdnosti podle MP.“ Zásady III
a IV stanovily, e „osoba, která jedná v postavení hlavy státu nebo jako úedník vlády nebo
nkdo, kdo jedná na píkaz vlády nebo nadízeného, se tímto nezprošují odpovdnosti“.
Zásada IV stanovila zmnu oproti Statutm poválených tribunál tím, e jednotlivec není
zproštn odpovdnosti „za pedpokladu, e ml morální monost výbru.“ Zásada VI
kodifikuje norimberské kategorie zloin obsaené v l. 6 Statutu Norimberského
tribunálu. Zásady se nezmiují o teorii spiknutí.56
Ji v následujícím roce, 9. prosince 1948, byla schválena Úmluva o zabránní
a trestání zloinu genocidia. Vstoupila v platnost 12. ledna 1951. Tato úmluva zavádí
novou kategorii zloinu podle MP, která byla v uší definici souástí zloin proti lidskosti
v Statutu Norimberského tribunálu. V prvním lánku smluvní strany potvrzují, e
„genocidium, a spáchané v míru nebo za války, je zloinem podle MP“ a smluvní strany
se zavazují mu zabraovat a trestat ho. Podle šestého lánku této úmluvy má být osoba,
která se provinila inem podle úmluvy, být souzena „píslušným soudem toho státu, na
jeho území byl tento in spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který
me být píslušný pro tyto smluvní strany, je uznaly jeho pravomoc.“57 Ke vzniku
takového mezinárodního soudu nikdy nedošlo. Principy zakotvené v Úmluv jsou dnes
souástí obyejového práva, co potvrdil svým rozsudkem i Mezinárodní soudní dvr
(MSD).58
Následovaly tyi enevské konvence zabývající se ochranou obtí války, které byly
schváleny 12. srpna 1949. I ony potvrdily individuální trestní odpovdnost, stíhatelnou ale
pouze na vnitrostátní úrovni. Dleité je, e kadá z enevských konvencí obsahuje
lánek, který se týká pein proti chránným osobám, zde nazvaných „závaná porušení“.
Jde o zloiny podle MP59, které na rozdíl od ostatních zde zakotvených zloin, zakládají
univerzální jurisdikci v rámci spoleenství smluvních stran. Jedná se o následující lánky:
v I. enevské úmluv l. 49-50, v II. l.50-51, v III. l. 129-130 a v IV. l. 146-147.60
56 WIJNGAERT, CH. – STESSENS, G (ed.). International criminal law: A collection of international European instruments. The Hague: Kluwer Law International, c1996. ISBN 90-411-0303-1. s 501-502. 57 Úmluva o zabránní a trestání zloinu genocidia. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/. 58 GREPPI, E. The evolution of the individual criminal responsibility under international law. International review of the Red Cross, 1999, .835, s. 531-553. Dostupné z: http://www.icrc.org/Web/eng/siteeng0.nsf/iwpList174/911763EAA63170C0C1256B66005D85D0. (cit.1.prosince 2005) 59 Tamté. 60 SHAW, M. N. s. 236.
23
Spadá sem úmyslné zabití, muení nebo nelidské zacházení, ítaje v to i biologické
pokusy, úmyslné zpsobení velkého utrpení nebo váné tlesné zranní a ohroení zdraví,
rozsáhlé niení a odcizení majetku, neopodstatnné vojenskou nutností, provádné
nezákonn a bezohledn i donucování válených zajatc, aby slouil v ozbrojených silách
nepátelské mocnosti. Odpovdnost nesou pímí pachatelé i jejich nadízení, civilní osoby
i bojovníci oficiálních i neoficiálních jednotek.
Dodatkové protokoly k enevským konvencím z roku 1977 ješt rozšíily rozsah
Konvencí. Dodatkový protokol I obsahuje „závaná porušení“ v lánku 85 a výslovn je
kvalifikuje jako válené zloiny. Patí sem útok na civilní obyvatelstvo, pemísování
civilního obyvatelstva z území okupaní moci na okupované území nebo deportace
z okupovaného území, apartheid a rasová diskriminace a útok na zeteln oznaené
historické monumenty, umlecká díla i posvátná místa.61
V roce 1968 Valné shromádní pijalo Konvenci o neaplikovatelnosti statutárních
omezení na válené zloiny a zloiny proti lidskosti (Convention on the Non-Applicabiltity
of Statutory Limitations to war crimes and crimes against humanity). Tím byla znovu
potvrzena skutenost, e tyto zloiny jsou zloiny podle MP, které podléhají univerzální
jurisdikci.62
V roce 1973 byla pijata Úmluva o zabránní a trestání zloinu apartheidu. Také tato
Úmluva poítala se zízením mezinárodního trestního soudu (lánek VI), k jeho vniku
však taky nedošlo.
4.1 innost Komise OSN pro mezinárodní právo V roce 1951 Komise OSN pro mezinárodní právo (dále jen ILC) pipravila první text
Návrhu Kodexu zloin proti míru a bezpenosti lidstva, který ale nebyl projednán ve
Valném shromádní a byl vrácen Komisi k dopracování.63 V roce 1954 následovala jeho
zrevidovaná verze. Ta obsahovala „zloiny proti míru“, „válené zloiny“ a „zloiny proti
lidskosti“ zhruba tak, jak byly definovány v Norimberském statutu, dále „genocidu“ podle
definice z Úmluvy o zabránní a trestání zloinu genocidia z roku 1948, a „teroristické
aktivity“ podle Úmluvy o zabránní a trestání terorismu z roku 1937.64
61 tyi enevské úmluvy a Dodatkové protokoly I, II. LUKÁŠEK, L. s. 246-385. 62 SHAW, M. N. s. 594-595. 63 ŠTURMA, P. (2002). s. 48 64 SUNGA, L. S. s. 8-9.
24
Projednání nového návrhu však bylo opt odloeno. Valné shromádní OSN
rozhodlo, e by ILC mla perušit práci na Návrhu Kodexu i na návrhu statutu
permanentního trestního soudu do doby, ne OSN pijme jasnou definici „agrese“ v MP.
A v roce 1974 pijalo Valné shromádní Rezoluci 3314, která definuje „agresi“65.
Tato definice není závazná a je pouze jakousi pomckou Rad bezpenosti (RB) pi
klasifikaci situace. Oznaení nkterého státu za agresora je tedy velmi problematickou
a politickou záleitostí.
V roce 1978 vyzval Generální tajemník OSN na poádání Valného shromádní
lenské státy a píslušné organizace, aby podaly pipomínky k Návrhu Kodexu.66
Následn, 10. prosince 1981 Valné shromádní OSN pijalo rezoluci 36/106, která
vyzývá ILC k pokraování v práci na Návrhu Kodexu. Na novém poátku kodifikaního
procesu, v kontextu studené války, se ILC rozhodla vylouit trestné iny, které postrádají
politický prvek a zabývat se pouze tmi iny, které souvisejí s udrováním mezinárodního
míru a bezpenosti. Tím vylouila pirátství, obchod s enami a dtmi, otroctví, padlání
penz, poškozování podmoských kabel a podobné iny.
12. ervence 1991 ILC poprvé pijala komplexní Návrh Kodexu, který šel daleko nad
rámec tradiních kategorií zloin, jak byly zakotvené v Statutech Norimberského
a Tokijského tribunálu a pesáhl i rozsah pedešlé verze Návrhu Kodexu z roku 1954.
Návrh Kodexu z roku 1991 má skuten velmi široký rozsah a pipisuje jednotlivci
trestní odpovdnosti nap. v pípad hrozby agresí, koloniální i cizí nadvlády, intervence,
obchodu s drogami a obzvláš závaných pípad poškození ivotního prostedí. Návrh
Kodexu pedpokládá v závislosti na zloinu ti tídy odpovdnosti jednotlivc:
odpovdnost hlav a vládc stát, státních zástupc a pedstavitel a odpovdnost
jakýchkoli jednotlivc.
Návrh Kodexu byl pedán vládám, které k nmu mly podat pozmující návrhy. Po
jejich vyhodnocení a zapracování Komise v roce 1994 pistoupila k projednávání nového
návrhu. Obmnný Návrh Kodexu byl schválen roku 1996 a je podstatn mén obsáhlý ne
pedešlý návrh. Byly z nj vyloueny následující zloiny: hrozba agresí, intervence,
65 Agrese je definována jako pouití ozbrojené síly státem proti suverenit, teritoriální integrit a politické nezávislosti jiného státu, i jakýmkoli jiným zpsobem, který je v rozporu s Chartou OSN. Stát, který jako první pouije v rozporu s Chartou OSN ozbrojenou sílu, bude povaován za agresora, piem me být pihlédnuto k dalším okolnostem. Je na Rad bezpenosti, aby stanovila, který len mezinárodního spoleenství se dopustil zloinu agrese, piem se definicí agrese má pi jejím rozhodování ídit. S/RES/ 3314 (XXIX). Oznaení nkterého státu za agresora je tedy velmi problematickou a politickou záleitostí. 66 ŠTURMA, P. (2003). s. 48.
25
koloniální nadvláda a jakákoliv jiná forma cizí nadvlády, apartheid, terorismus, obchod
s drogami a úmyslné a tké poškození ivotního prostedí. Tak v Návrhu zbyly pouze:
zloin agrese, genocida a válené zloiny, ke kterým byly pidány zloiny proti personálu
OSN a pidruenému personálu a zloiny proti lidskosti.67
Návrh Kodexu dosud nebyl schválen.
Práce Komise pedstavuje dleitý proces, ve kterém se vytíbily teoretické koncepce
MP a ve kterém se odráí vývoj mezinárodního práva a mezinárodního spoleenství, ke
kterému došlo v 2. polovin 20. století.
55 SSOOUUAASSNNOOSSTT Trvalo pl století, ne došlo ke zízení dalšího mezinárodního trestního tribunálu.
Mezitím probhlo mnoho konflikt, jejich aktéi nebyli nikdy potrestáni.
5.1 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii 68
Konflikt na území bývalé Jugoslávie v letech 1991-1995 se stal krveprolitím, jaké
svtové spoleenství od konce druhé svtové války ji pokládalo za nemoné. Mezinárodní
instituce opt selhaly a mezinárodní spoleenství bylo opt neschopné se dohodnout na
spoleném a efektivním postupu. Výsledkem bylo asi 200 000 mrtvých a 3 milióny lidí
byly nuceny opustit své domovy.69 Po nkolika rezolucích RB OSN, ve kterých bylo pouze
vyjádeno váné znepokojení nad porušováním humanitárního práva, spoívajícím
v “masovém vradní, masovém, organizovaném a systematickém zadrování
a znásilování en a pokraování v praxi 'etnického ištní' pro získání a udrení území“,
se RB rozhodla zídit Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii.70
V rezoluci 780 (1992) ustanovila RB OSN nestrannou Komisi expert, která mla
vyšetit a analyzovat informace ohledn závaného porušení enevských konvencí z roku
1949 a mezinárodního humanitárního práva na území bývalé Jugoslávie. Komise vydala
poátkem roku 1993 zprávu, ve které usoudila, e došlo k závanému porušení
67 SUNGA, L. S. s. 4-14. 68 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii ve vlastním pekladu, nebo s pouitím pekladu ŠTURMA, P. (2002). WIJNGAERT, CH. – STESSENS, G (ed.). s. 427-436. nebo dostupný z: http://www.un.org/icty/legaldoc-e/index.htm. 69 EICHLER, J. Mezinárodní bezpenostní vztahy. Praha : Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0790-0. s. 80. 70 ŠTURMA, P. (2002). s. 78.
26
mezinárodního humanitárního práva. Rada bezpenosti v rezoluci 808 (22. února 1993)
rozhodla o zízení mezinárodního tribunálu.
Generální tajemník OSN vydal zprávu, obsahující návrh statutu, který RB OSN pijala
rezolucí 827 (1993)71, ím 25. kvtna 1993 vznikl Mezinárodní tribunál pro stíhání osob
odpovdných za váná porušení mezinárodního humanitárního práva spáchaná na území
bývalé Jugoslávie od roku 1991 (dále ICTY). RB OSN kvalifikovala situaci, která tím
vznikla po roce 1991, za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpenosti, je RB opravuje
uinit opatení podle kapitoly VII Charty OSN.72
V daném pípad byl uplatnn l. 4173, který íká, e „Rada Bezpenosti me
rozhodnout, jakých opatení nezahrnujících ozbrojené síly má být pouito, aby jejím
rozhodnutím bylo dodáno úinnosti...“.
obsaenými v Statutu. Tribunál má pravomoc pijímat rozhodnutí, která jsou závazná pro
všechny lenské státy OSN podle kapitoly VII Charty OSN.74
5.1.1 Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii
Statut má 34 lánk.
lánek 1 Statutu stanovil pravomoc Tribunálu „stíhat osoby odpovdné za váná
porušení mezinárodního humanitárního práva, spáchaná na území bývalé Jugoslávie od
roku 1991, v souladu s ustanoveními tohoto Statutu“.
Ustanovení urující píslušnost (vcnou kompetenci) Tribunálu jsou obsaena
v láncích 2 a 5 Statutu. Patí sem tyi kategorie zloin podle MP, jejich lenní se
ponkud liší od norimberských kategorií. Hlavním rozdílem je, e válené zloiny jsou
v tomto pípad rozdleny do dvou samostatných kategorií (lánky 2 a 3).
Prvním je lánek 2, Závaná porušení enevských úmluv o ochran obtí války z roku
1949, jejich porušení pedstavuje:
b) muení nebo nelidské zacházení, vetn biologických pokus;
c) úmyslné zpsobení velkého utrpení nebo váné tlesné újmy i poruchy zdraví;
71 SHAW, M. N. s. 238-239. 72 l.39: „Rada bezpenosti urí, zda došlo k ohroení míru, porušení míru nebo útonému inu, a doporuí nebo rozhodne, jaká opatení budou uinna podle lánku 41 a 42, aby byl udren nebo obnoven mezinárodní mír a bezpenost“. Charta OSN dostupná z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/. 73 EPELKA, . – ŠTURMA, P. s. 722. 74 SHAW, M. N. s. 238.
27
d) rozsáhlé niení nebo pivlastování majetku, je není ospravedlnno válenou
nutností a je provádno protiprávn a svévoln;
e) donucení váleného zajatce i civilní osoby ke slub v ozbrojených silách
nepátelských mocností;
f) úmyslné zkrácení váleného zajatce nebo civilní osoby na právu na spravedlivé
a ádné soudní ízení;
g) protiprávní deportace nebo pesídlení civilních osob nebo jejich protiprávní
vznní;
h) braní civilních osob jako rukojmí.
Tato porušení enevských úmluv dopluje lánek 3, Porušení zákon a obyej války,
který vychází z Haagské úmluvy . IV z roku 1907 s pipojeným ádem války pozemní.75
Patí sem mimo jiné:
a) pouití otravných zbraní nebo jiných zbraní vyvolávajících zbytené utrpení;
b) svévolné niení mst nebo vesnic nebo jejich pustošení, které nelze ospravedlnit