VISEGRAD PERFORMING ARTSVisegrad Performing Arts

Dram

a

ČIN

OHRA

PŘES

AHY

CROS

SOVE

RS

Nové divadlo v rámci DF 2014Současná Divadelní Flora je vyhledávaným a respektovaným festivalem, který performativní umění a tanec podporuje rozmanitými způsoby. V rámci linie „Visegrad Performing Arts“ se již od roku 2012 snažíme představovat nejvýraznější umělecké osobnosti visegrádského regionu. Letos se můžete těšit na svérázné polské performerky Magdalenu Tuku a Anitu Wach, které přivezou představení inspirované wrestlingem – jmenuje se Figh, Fight, That's All We Can Do. Choreografka a perfor-merka Réka Szabó patří mezi nejvýraznější umělkyně současné maďarské scény – její sólové představení I Will Be All of These Things One

Day je osobní zpovědí vyzrálé ženy. Slovenskou scénu letos zastupuje mezinárodní projekt Edge, který vznikl v produkci Stanice Žilina-Zárečie. Silné osobní zpovědi bývalých tanečníků a herců, z nichž jsou dnes zasloužilí důchodci, můžete vidět v originálním jevištním tvaru režisérky Petry Tejnorové. Choreografka Věra Ondrašíková s kolektivem spřízně-ných tanečníků vnese pohyb do historického jádra města. Site-specific projekt zvaný Spaces Translations je sérií krátkých choreografií inspiro-vaných časem.

Náš festival chce být také platformou, která přímo podporuje novou tvorbu. Sledujeme tak světový trend, kdy festivaly zdaleka nejsou jen místem pro prezentaci umění, ale aktivními iniciátory a kopro-ducenty. Olomoucké Divadlo na cucky přizvalo ke spolupráci jedno z nejvýraznějších těles české divadelní scény – skupinu Handa Gote. Společný projekt nazvaný Mlčení letošní festival odstartuje. Vaší pozor-nosti by neměla ujít světová premiéra audiovizuální performance Sayat

Nova, kterou vytváří mexická performerka Cristina Maldonado ve spoluprácis francouzskou zpěvačkou Laurine Koenig a německým hu-debníkem Marcusem Beuterem. Pražská skupina Vosto5 zase připravila svéráznou intervenci do prostor olomouckého Horního náměstí. Na projektu Druhé město se společně s tradičními hosty Divadelní Flory podílí také celá řada olomouckých umělců. Věříme, že si z nabízených představení doplněných inspirativními besedami, workshopy a pro-jekcemi rozhodně vyberete!

Jan Žůrekdramaturg

New Theatre at the 2014 Flora Theatre Festival The current Flora Theatre Festival is a popular and well-respected festival that supports the performing art and dance in various ways. Within the programme section of the “Visegrad Performing Arts”, we have been thriving to present the most remarkable artistic personalities of the Visegrad region since 2012. This year you can be looking forward to the original Polish performers Magdalena Tuka and Anita Wach, who will present their production inspired by wrestling – Figh, Fight, That's All We

Can Do. The choreographer and performer Réka Szabó ranks among the most prominent artists at the contemporary Hungarian scene – her solo performance I Will Be All of These Things One Day is a personal confession of a mature woman. The Slovakian scene is represented by the international project called Edge, which was produced by the Stanica Žilina – Zárečie cultural node. The powerful personal confessions of former dancers and actors who are now artists of merits can be seen in an original stage form directed by Petra Tejnorová. The choreographer Věra Ondrašíková and collective of allied dancers will bring some movement to the historical centre of Olomouc. A site-specific project called Spaces Translations is a series of short choreographies inspired by time.

Our festival wants to be also a platform which directly supports new production. We observe the world trend where the festivals are not only the place to present art but rather active initiators, co-producers. The Olomouc-based Na cucky Theatre invited the Handa Gote group, one of the most prominent artistic groups, to cooperate. A project that they created together called Mlčení (Silence) will open this year's festival. You should not miss also the world premiere of the audiovisual performance Sayat Nova, which is created by the Mexican performer Cristina Maldonado in cooperation with French singer Laurine Koenig and German musician Marcus Beuter. The Vosto5 Theatre from Prague prepared a peculiar intervention to the Upper Square space in Olo-mouc. The project Second City is created together with the traditional Flora guests as well as various artists from Olomouc. We firmly believe that among all the presented theatre productions, inspiring discussions, workshops and projections, you will surely find something to resonate with your personal interest!

Jan Žůrek, Programme Manager

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Nové divadlo v rámci DF 2014Současná Divadelní Flora je vyhledávaným a respektovaným festivalem, který performativní umění a tanec podporuje rozmanitými způsoby. V rámci linie „Visegrad Performing Arts“ se již od roku 2012 snažíme představovat nejvýraznější umělecké osobnosti visegrádského regionu. Letos se můžete těšit na svérázné polské performerky Magdalenu Tuku a Anitu Wach, které přivezou představení inspirované wrestlingem – jmenuje se Figh, Fight, That's All We Can Do. Choreografka a perfor-merka Réka Szabó patří mezi nejvýraznější umělkyně současné maďarské scény – její sólové představení I Will Be All of These Things One

Day je osobní zpovědí vyzrálé ženy. Slovenskou scénu letos zastupuje mezinárodní projekt Edge, který vznikl v produkci Stanice Žilina-Zárečie. Silné osobní zpovědi bývalých tanečníků a herců, z nichž jsou dnes zasloužilí důchodci, můžete vidět v originálním jevištním tvaru režisérky Petry Tejnorové. Choreografka Věra Ondrašíková s kolektivem spřízně-ných tanečníků vnese pohyb do historického jádra města. Site-specific projekt zvaný Spaces Translations je sérií krátkých choreografií inspiro-vaných časem.

Náš festival chce být také platformou, která přímo podporuje novou tvorbu. Sledujeme tak světový trend, kdy festivaly zdaleka nejsou jen místem pro prezentaci umění, ale aktivními iniciátory a kopro-ducenty. Olomoucké Divadlo na cucky přizvalo ke spolupráci jedno z nejvýraznějších těles české divadelní scény – skupinu Handa Gote. Společný projekt nazvaný Mlčení letošní festival odstartuje. Vaší pozor-nosti by neměla ujít světová premiéra audiovizuální performance Sayat

Nova, kterou vytváří mexická performerka Cristina Maldonado ve spoluprácis francouzskou zpěvačkou Laurine Koenig a německým hu-debníkem Marcusem Beuterem. Pražská skupina Vosto5 zase připravila svéráznou intervenci do prostor olomouckého Horního náměstí. Na projektu Druhé město se společně s tradičními hosty Divadelní Flory podílí také celá řada olomouckých umělců. Věříme, že si z nabízených představení doplněných inspirativními besedami, workshopy a pro-jekcemi rozhodně vyberete!

Jan Žůrekdramaturg

New Theatre at the 2014 Flora Theatre Festival The current Flora Theatre Festival is a popular and well-respected festival that supports the performing art and dance in various ways. Within the programme section of the “Visegrad Performing Arts”, we have been thriving to present the most remarkable artistic personalities of the Visegrad region since 2012. This year you can be looking forward to the original Polish performers Magdalena Tuka and Anita Wach, who will present their production inspired by wrestling – Figh, Fight, That's All We

Can Do. The choreographer and performer Réka Szabó ranks among the most prominent artists at the contemporary Hungarian scene – her solo performance I Will Be All of These Things One Day is a personal confession of a mature woman. The Slovakian scene is represented by the international project called Edge, which was produced by the Stanica Žilina – Zárečie cultural node. The powerful personal confessions of former dancers and actors who are now artists of merits can be seen in an original stage form directed by Petra Tejnorová. The choreographer Věra Ondrašíková and collective of allied dancers will bring some movement to the historical centre of Olomouc. A site-specific project called Spaces Translations is a series of short choreographies inspired by time.

Our festival wants to be also a platform which directly supports new production. We observe the world trend where the festivals are not only the place to present art but rather active initiators, co-producers. The Olomouc-based Na cucky Theatre invited the Handa Gote group, one of the most prominent artistic groups, to cooperate. A project that they created together called Mlčení (Silence) will open this year's festival. You should not miss also the world premiere of the audiovisual performance Sayat Nova, which is created by the Mexican performer Cristina Maldonado in cooperation with French singer Laurine Koenig and German musician Marcus Beuter. The Vosto5 Theatre from Prague prepared a peculiar intervention to the Upper Square space in Olo-mouc. The project Second City is created together with the traditional Flora guests as well as various artists from Olomouc. We firmly believe that among all the presented theatre productions, inspiring discussions, workshops and projections, you will surely find something to resonate with your personal interest!

Jan Žůrek, Programme Manager

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

A coproduction project of an independent ensemble from Olomouc and the famous alternative group from Prague presents remarkable contemplation about silence. An attempt to connect, unite, and build universum. An attempt on renewal of society, solidarity and traditions. A pile of senseless things, altar made of souvenirs, recalling that we used to dance together. Silence, waiting, spiritist séance. Cassette rewinding.

The ensemble of Olomouc-based Na cucky Theatre examines new forms of authorial theatre this time led by Tomáš Procházka and Robert Smolík from Handa Gote group. The creative process is strongly influenced by personal contribution of each of the members of the creative team and it was spiced up by an important challenge to confront the “aesthetic principles” that the Handa Gote Research & Development produced during their nine-year-long existence.

MLČENÍ

Divadlo na cucky & Handa Gote

připravili Tomáš Procházka, Robert Smolík, Iva Hrubošová, Adéla Nesrstová, Dominika Široká, Simona Vičarová, Petr Jakšík, Jan Plíhal, Zdeněk Vévoda, Jan Žůrek

světová premiéra 15. 5. 2014

účinkují Adéla Nesrstová, Dominika Široká, Simona Vičarová, Petr Jakšík, Jan Plíhal, Zdeněk Vévoda

Inscenace vznikla za podpory Nadace život umělce.

Koprodukční projekt nezávislého olomouckého souboru a věhlasné pražské alternativní skupiny v podivuhodné kontemplaci o mlčení. Snaha o propojení, sjednocení, budování univerza. Snaha o obnovení společ-nosti, pospolitosti, tradic. Hromádka věcí beze smyslu, oltář ze suvenýrů, vzpomínky na společný tanec. Mlčení, čekání, spiritistická seance. Přeto-čení kazety na začátek.

Soubor olomouckého Divadla na cucky ohledává nové podoby autorského divadla, tentokrát pod vedením Tomáše Procházky a Ro-berta Smolíka z Handa Gote. Proces tvorby je významně ovlivněn osobním příspěvkem každého z tvůrců, přičemž svéráznou úlohu zde hraje konfrontace s „estetickými principy“, ke kterým skupina Handa Gote dospěla v rámci své devítileté historie.

SILENCE

Na cucky Theatre & Handa Gote

Supported by the Nadace život umělce foundation.

created by

world premiere 15 May 2014

cast

THU

15 M

ay +

FRI

16 M

ay 8

.00 p

m W

urmo

va 7

> Na

cuc

ky T

heat

re

ČT

15. 5

. + P

Á 16

. 5. 2

0:00

Wur

mova

7 >

Diva

dlo

na c

ucky

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

A coproduction project of an independent ensemble from Olomouc and the famous alternative group from Prague presents remarkable contemplation about silence. An attempt to connect, unite, and build universum. An attempt on renewal of society, solidarity and traditions. A pile of senseless things, altar made of souvenirs, recalling that we used to dance together. Silence, waiting, spiritist séance. Cassette rewinding.

The ensemble of Olomouc-based Na cucky Theatre examines new forms of authorial theatre this time led by Tomáš Procházka and Robert Smolík from Handa Gote group. The creative process is strongly influenced by personal contribution of each of the members of the creative team and it was spiced up by an important challenge to confront the “aesthetic principles” that the Handa Gote Research & Development produced during their nine-year-long existence.

MLČENÍ

Divadlo na cucky & Handa Gote

připravili Tomáš Procházka, Robert Smolík, Iva Hrubošová, Adéla Nesrstová, Dominika Široká, Simona Vičarová, Petr Jakšík, Jan Plíhal, Zdeněk Vévoda, Jan Žůrek

světová premiéra 15. 5. 2014

účinkují Adéla Nesrstová, Dominika Široká, Simona Vičarová, Petr Jakšík, Jan Plíhal, Zdeněk Vévoda

Inscenace vznikla za podpory Nadace život umělce.

Koprodukční projekt nezávislého olomouckého souboru a věhlasné pražské alternativní skupiny v podivuhodné kontemplaci o mlčení. Snaha o propojení, sjednocení, budování univerza. Snaha o obnovení společ-nosti, pospolitosti, tradic. Hromádka věcí beze smyslu, oltář ze suvenýrů, vzpomínky na společný tanec. Mlčení, čekání, spiritistická seance. Přeto-čení kazety na začátek.

Soubor olomouckého Divadla na cucky ohledává nové podoby autorského divadla, tentokrát pod vedením Tomáše Procházky a Ro-berta Smolíka z Handa Gote. Proces tvorby je významně ovlivněn osobním příspěvkem každého z tvůrců, přičemž svéráznou úlohu zde hraje konfrontace s „estetickými principy“, ke kterým skupina Handa Gote dospěla v rámci své devítileté historie.

SILENCE

Na cucky Theatre & Handa Gote

Supported by the Nadace život umělce foundation.

created by

world premiere 15 May 2014

cast

THU

15 M

ay +

FRI

16 M

ay 8

.00 p

m W

urmo

va 7

> Na

cuc

ky T

heat

re

ČT

15. 5

. + P

Á 16

. 5. 2

0:00

Wur

mova

7 >

Diva

dlo

na c

ucky

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Divadlo na cucky je nezávislý alternativní soubor, jehož tvorba se pohybuje v širokém rozpětí mezi činohrou a tancem, přičemž se vždy snaží o ryze současnou estetiku i reflexi aktuálního kulturně-společenského dění. Soubor je utvářen umělci nejen z řad divadla, ale také dalších kreativních oblastí (animace, architektura, film, grafika, hudba). Specifický mix inscenačních týmů při tvůrčí činnosti utváří svébytnou poetiku, kterou lze charakterizovat tendencí k experi-mentování a ohledávání nových prostředků komunikace.

Soustřeďuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe), na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie) a v neposlední řadě na objevnou dramaturgii (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch). Režírovali zde renomovaní tvůrci Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) či Jiří Jelínek (iDolls – EMOčně dEMOliční EMOkál či Groteska, obě 2011). Soubor pravidelně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Hankou Košíkovou (2012: Doupě; 2013: Dej mi štěstí; 2014: Dorian).

Od roku 2013 divadlo provozuje vlastní scénu v prostorách bývalé Kanovnické rezidence na ul. Wurmova 7, kde prezentuje výsledky své celoroční dramaturgie a kterou za pouhé dvě sezóny proměnilo v živou otevřenou platformu pro setkávání umělecké (rezidenční pobyty), vzdělávací (nejen environmentální projekt Za()hrada) či volnočasové (workshopy tance či storytellingu).

Aktivity Divadla na cucky jsou produkčně zaštítěny obecně prospěšnou společností DW7, jež je také významným koproducentem alternativních a tanečních představení. V minulosti se podílela na projektech s českými skupinami Nanohach a VerTeDance, švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm, holandskými United-C či slovenskými Debris Company.

Na cucky Theatre is an independent alternative theatre group whose work ranges from drama to dance while maintaining the contemporary aesthetics and reflecting the current cultural and social affairs. The ensemble consists of theatre artists but also artists from other creative areas (animation, architecture, film, graphics, music). The specific mix of creative teams provide distinctive poetics which could be characterised as tendency towards experiment and new means of communication.

It focuses on authorial productions (Cabaret na cucky, Poiésis, I Am the Sky), on generational approach to classic texts (Mme Bovary, The Seagull, Miss Julie) and last but not least on innovative dramaturgy (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch). Various prominent directors cooperated with Na cucky Theatre, e.g. Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Cleansed), Jan Frič (2009: Someone is Going to Come; 2012: Little Red

Riding Hood) or Jiří Jelínek (iDolls or Slapstick, both 2011). The ensemble regularly works with the choreographer and dancer Hanka Košíková (2012: The Burrow; 2013: Give Me the

Happiness; 2014: Dorian).

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohy-bové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware, Wabi a Sabi.

Skupina byla založena začátkem roku 2005 jako nová platforma pro projekty, které od roku 2000 vytvářeli společně Tomáš Procházka (hudebník, zvukový designér) a Veronika Švábová (choreografka a tanečnice) a kteří ke spolupráci později přizvali Roberta Smolíka (scénografa a výtvarníka) a Jakuba Hyblera (specialistu na video, technologie, počítače a světelný design).

Slovo Handa Gote znamená v japonštině pájka. Tento název si skupina zvolila proto, že ráda pracuje s nalezeným a recyklovaným materiálem a užívá staré, opotřebované nebo rozbité věci, a také proto, že všichni její členové jsou obdivovateli japonské kultury. Umělci ve svých projektech používají prvky fyzického divadla a vizuálního umění, využívají živou hudbu a sound art a pracují s různými technologiemi.

Projekty skupiny Handa Gote: trilogie Body & Technology: Noise (2005), Red Green

Blue (2005), Silence (2006); volná trilogie Paměť: Computer Muzic (2005), Ekran (2006), Trains (2007); Emily (2008), Houby (2008), Rain Dance (2009), Pan Roman (2009), Metal

music (2010), Urban camping (2011), Mraky (2011), Prales (2012), Mission (2014).

Handa Gote is an art group which alternates instrumentation of sound installation, non-verbal and dance theatre, live music, media archaeology research, visual theatre, and technologies. Their work is influenced by minimalism, eastern philosophy and the DO IT YOURSELF movement. It is a mixture of Czech craftsmanship, recycled objects and technologies, Cargo cult and the inspiration by Japanese aesthetic categories Mono no ware, Wabi and Sabi.

The group was founded in 2005 as a new platform for projects that since 2000 Tomáš Procházka (musician, sound designer) and Veronika Švábová (choreographer and dancer) created together. Soon they invited also Robert Smolík (stage design and visual artist) to cooperate as well as Jakub Hybler (video and technology specialist, IT, and light design). The word Handa Gote is Japanese for solder. The group chose this title because they like to work with found and recycled material and they also use the old, worn out or broken things. Moreover, all the members of the theatre group are admirers of Japanese culture. They use elements of physical theatre and visual arts, live music and sound art as well as technologies.

The Handa Gote Research & development created following projects: trilogy Body & Technology: Noise (2005), Red Green Blue (2005), Silence (2006); loose trilogy Memory: Computer Muzic (2005), Ekran (2006), Trains (2007); Emily (2008), Mushrooms (2008), Rain Dance (2009), Mr. Roman (2009), Metal music (2010), Urban camping (2011), Clouds (2011), Deep Forest (2012), Mission (2014).

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Divadlo na cucky je nezávislý alternativní soubor, jehož tvorba se pohybuje v širokém rozpětí mezi činohrou a tancem, přičemž se vždy snaží o ryze současnou estetiku i reflexi aktuálního kulturně-společenského dění. Soubor je utvářen umělci nejen z řad divadla, ale také dalších kreativních oblastí (animace, architektura, film, grafika, hudba). Specifický mix inscenačních týmů při tvůrčí činnosti utváří svébytnou poetiku, kterou lze charakterizovat tendencí k experi-mentování a ohledávání nových prostředků komunikace.

Soustřeďuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe), na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie) a v neposlední řadě na objevnou dramaturgii (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch). Režírovali zde renomovaní tvůrci Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) či Jiří Jelínek (iDolls – EMOčně dEMOliční EMOkál či Groteska, obě 2011). Soubor pravidelně spolupracuje s choreografkou a tanečnicí Hankou Košíkovou (2012: Doupě; 2013: Dej mi štěstí; 2014: Dorian).

Od roku 2013 divadlo provozuje vlastní scénu v prostorách bývalé Kanovnické rezidence na ul. Wurmova 7, kde prezentuje výsledky své celoroční dramaturgie a kterou za pouhé dvě sezóny proměnilo v živou otevřenou platformu pro setkávání umělecké (rezidenční pobyty), vzdělávací (nejen environmentální projekt Za()hrada) či volnočasové (workshopy tance či storytellingu).

Aktivity Divadla na cucky jsou produkčně zaštítěny obecně prospěšnou společností DW7, jež je také významným koproducentem alternativních a tanečních představení. V minulosti se podílela na projektech s českými skupinami Nanohach a VerTeDance, švédskou choreografkou Charlottou Öfverholm, holandskými United-C či slovenskými Debris Company.

Na cucky Theatre is an independent alternative theatre group whose work ranges from drama to dance while maintaining the contemporary aesthetics and reflecting the current cultural and social affairs. The ensemble consists of theatre artists but also artists from other creative areas (animation, architecture, film, graphics, music). The specific mix of creative teams provide distinctive poetics which could be characterised as tendency towards experiment and new means of communication.

It focuses on authorial productions (Cabaret na cucky, Poiésis, I Am the Sky), on generational approach to classic texts (Mme Bovary, The Seagull, Miss Julie) and last but not least on innovative dramaturgy (L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch). Various prominent directors cooperated with Na cucky Theatre, e.g. Ján Mikuš (2008: Western), Anna Petrželková (2010: Cleansed), Jan Frič (2009: Someone is Going to Come; 2012: Little Red

Riding Hood) or Jiří Jelínek (iDolls or Slapstick, both 2011). The ensemble regularly works with the choreographer and dancer Hanka Košíková (2012: The Burrow; 2013: Give Me the

Happiness; 2014: Dorian).

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohy-bové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware, Wabi a Sabi.

Skupina byla založena začátkem roku 2005 jako nová platforma pro projekty, které od roku 2000 vytvářeli společně Tomáš Procházka (hudebník, zvukový designér) a Veronika Švábová (choreografka a tanečnice) a kteří ke spolupráci později přizvali Roberta Smolíka (scénografa a výtvarníka) a Jakuba Hyblera (specialistu na video, technologie, počítače a světelný design).

Slovo Handa Gote znamená v japonštině pájka. Tento název si skupina zvolila proto, že ráda pracuje s nalezeným a recyklovaným materiálem a užívá staré, opotřebované nebo rozbité věci, a také proto, že všichni její členové jsou obdivovateli japonské kultury. Umělci ve svých projektech používají prvky fyzického divadla a vizuálního umění, využívají živou hudbu a sound art a pracují s různými technologiemi.

Projekty skupiny Handa Gote: trilogie Body & Technology: Noise (2005), Red Green

Blue (2005), Silence (2006); volná trilogie Paměť: Computer Muzic (2005), Ekran (2006), Trains (2007); Emily (2008), Houby (2008), Rain Dance (2009), Pan Roman (2009), Metal

music (2010), Urban camping (2011), Mraky (2011), Prales (2012), Mission (2014).

Handa Gote is an art group which alternates instrumentation of sound installation, non-verbal and dance theatre, live music, media archaeology research, visual theatre, and technologies. Their work is influenced by minimalism, eastern philosophy and the DO IT YOURSELF movement. It is a mixture of Czech craftsmanship, recycled objects and technologies, Cargo cult and the inspiration by Japanese aesthetic categories Mono no ware, Wabi and Sabi.

The group was founded in 2005 as a new platform for projects that since 2000 Tomáš Procházka (musician, sound designer) and Veronika Švábová (choreographer and dancer) created together. Soon they invited also Robert Smolík (stage design and visual artist) to cooperate as well as Jakub Hybler (video and technology specialist, IT, and light design). The word Handa Gote is Japanese for solder. The group chose this title because they like to work with found and recycled material and they also use the old, worn out or broken things. Moreover, all the members of the theatre group are admirers of Japanese culture. They use elements of physical theatre and visual arts, live music and sound art as well as technologies.

The Handa Gote Research & development created following projects: trilogy Body & Technology: Noise (2005), Red Green Blue (2005), Silence (2006); loose trilogy Memory: Computer Muzic (2005), Ekran (2006), Trains (2007); Emily (2008), Mushrooms (2008), Rain Dance (2009), Mr. Roman (2009), Metal music (2010), Urban camping (2011), Clouds (2011), Deep Forest (2012), Mission (2014).

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Since 2013 the theatre group has run their own stage in the premises of former canonical residence on the Wurmova street 7, where they present the results of their year-round dramaturgy and which they turned into an open platform for artistic encounters (artists in residence), educational meetings (e.g. environmental project Za()hrada) or leisure time activities (dance or storytelling workshops) in only two seasons of its existence.

The activities of the Na cucky Theatre are supported by the public benefit organiza-tion DW7, who is also an important co-producer of alternative and dance productions. In the past, they cooperated on projects of the Czech dance groups Nanohach and VerTeDance, Swedish choreographer Charlotta Öfverholm, United-C from The Netherlands or Debris Company from Slovakia.

Věra OndrašíkováSPACES TRANSLATIONS

choreografická spolupráce Jaro Ondruš choreografie Věra Ondrašíková

premiéra 15. 6. 2013

účinkují Jaro Ondruš, Alexandr Volný, Martin Talaga, Jakub Novák, Alex Sadirov

Nevšední site-specific projekt, pod kterým je podepsána tanečnice a choreografka Věra Ondrašíková a tanečník Jaro Ondruš, originálním způsobem rozhýbává veřejné prostory v centru měst. Cílem projektu, jehož název bychom přeložili jako „Překlady prostorů“, je přesunout tanec do rušných ulic, přiblížit ho náhodným divákům a pokusit se je aktivně vtáhnout do hry. Téma představení se dotýká spěchu jako stylu života, v němž má rychlost přednost před kvalitou. Spěchu, který nás nutí ke zkracování a odkládání všeho, co je zdánlivě nedůležité.

Divákům jsou odlehčeným způsobem nastolovány otázky a téma-ta, se kterými se sice často setkávají, ale které obvykle ignorují. Tanečníci svým řetězovým pohybem provázejí diváky určitou trasou (při pražské premiéře např. frekventovanou Pařížskou ulicí), při níž se odehrávají na různých místech sóla, duety, tria a skupinové choreografie.

Během zkoušení se do popředí zájmu dostala také další témata, která se do konečné podoby promítla – honba za kariérou, soutěživost a v neposlední řadě popření času i naší vlastní smrtelnosti: „Pamatuji si,

že právě jeden z tanečníků ‚nestihl' navštívit člena z rodiny, který v době

zkoušení zemřel,“ říká Věra Ondrašíková.

SPACES TRANSLATIONSchoreography cooperation

choreography

premiere 15 June 2013

cast

FRI 1

6 Ma

y 5.0

0 pm

UPP

ER S

quar

e

PÁ

16. 5

. 17:

00 H

orní

nám

ěstí

Since 2013 the theatre group has run their own stage in the premises of former canonical residence on the Wurmova street 7, where they present the results of their year-round dramaturgy and which they turned into an open platform for artistic encounters (artists in residence), educational meetings (e.g. environmental project Za()hrada) or leisure time activities (dance or storytelling workshops) in only two seasons of its existence.

The activities of the Na cucky Theatre are supported by the public benefit organiza-tion DW7, who is also an important co-producer of alternative and dance productions. In the past, they cooperated on projects of the Czech dance groups Nanohach and VerTeDance, Swedish choreographer Charlotta Öfverholm, United-C from The Netherlands or Debris Company from Slovakia.

Věra OndrašíkováSPACES TRANSLATIONS

choreografická spolupráce Jaro Ondruš choreografie Věra Ondrašíková

premiéra 15. 6. 2013

účinkují Jaro Ondruš, Alexandr Volný, Martin Talaga, Jakub Novák, Alex Sadirov

Nevšední site-specific projekt, pod kterým je podepsána tanečnice a choreografka Věra Ondrašíková a tanečník Jaro Ondruš, originálním způsobem rozhýbává veřejné prostory v centru měst. Cílem projektu, jehož název bychom přeložili jako „Překlady prostorů“, je přesunout tanec do rušných ulic, přiblížit ho náhodným divákům a pokusit se je aktivně vtáhnout do hry. Téma představení se dotýká spěchu jako stylu života, v němž má rychlost přednost před kvalitou. Spěchu, který nás nutí ke zkracování a odkládání všeho, co je zdánlivě nedůležité.

Divákům jsou odlehčeným způsobem nastolovány otázky a téma-ta, se kterými se sice často setkávají, ale které obvykle ignorují. Tanečníci svým řetězovým pohybem provázejí diváky určitou trasou (při pražské premiéře např. frekventovanou Pařížskou ulicí), při níž se odehrávají na různých místech sóla, duety, tria a skupinové choreografie.

Během zkoušení se do popředí zájmu dostala také další témata, která se do konečné podoby promítla – honba za kariérou, soutěživost a v neposlední řadě popření času i naší vlastní smrtelnosti: „Pamatuji si,

že právě jeden z tanečníků ‚nestihl' navštívit člena z rodiny, který v době

zkoušení zemřel,“ říká Věra Ondrašíková.

SPACES TRANSLATIONSchoreography cooperation

choreography

premiere 15 June 2013

cast

FRI 1

6 Ma

y 5.0

0 pm

UPP

ER S

quar

e

PÁ

16. 5

. 17:

00 H

orní

nám

ěstí

A unique site-specific project of dancer and choreographer Věra Ondrašíková and dancer Jaro Ondruš which puts the public space in town centre in motion. The aim of this project is to move the dance to the busy streets, bring it closer to casual onlookers and involve them actively in the play. The theme of the production explores the haste as today's lifestyle where the speed precedes the quality. The haste that forces us to shorten or postpone everything that is seemingly unimportant.

In a lightened atmosphere, the audience is presented with questions and themes that they often encounter but mostly ignore. The dancers follow the spectators' route for some time with chain-like movements (at the Prague premiere, it was the busy Pařížská street) and at some points, they perform their solos, duets, trios or group choreography.

In the course of the rehearsals, other topics came into focus and influenced the production – rat race, competitiveness, and last but not least the denial of time and own mortality: “I remember one of the

dancers saying that 'he did not manage' to visit one of his/her family

members who died in the course of the rehearsals,” says Věra Ondrašíková.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Věra Ondrašíková (*1979) patří k největším talentům nastupující generace české choreo-

grafie. Po konzervatoři Duncan Centre vystudovala choreografii na HAMU. Jako tanečnice se podílela na projektech Lenky Ottové, Clauda Brumachona (CND NANTES), Mayi Lipsker, Willi Dornera aj. Účinkovala v Divadle Komedie v oceňované inscenaci Davida Jařaba Klára S. (2004). V roce 2005 získala cenu mezinárodní poroty „The most outstanding dancer“ (Nejúžasnější tanečník) na festivalu MASDANZA ve Španělsku.

Jako rezidenční choreografka pracovala s The Professional Dance School v Mazat-lánu (Mexico) a se souborem Tanztheater Vorpommern (Německo). Její inscenace uvedly festivaly Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, festival Aerowaves v Londýně či Aerodance v Amsterdamu.

V současné době se věnuje tvorbě vlastních projektů. V roce 2009 vytvořila společně s lightdesignérem Patrikem Sedlákem, programátorem Michalem Rydlem a hudebníky Stanislavem Abrahámem a Michalem Cábem představení 15 STEPS (2009). V něm se zaměřila nejen na současný tanec jako hlavní médium sdělení, ale na interakci jevištních složek a využití nových technologií jako nástrojů pro umělecké vyjádření. Představení mělo velký ohlas na festivalu počítačového umění Cynetart v Hellerau a na festivalu OFF EUROPA, stejně jako další kolektivní dílo Nespatřen (2012), které vzešlo ze spolupráce s herečkou Johanou Švarcovou. Podobně laděná je vizuálně-pohybová inscenace Antikódy (2013) na motivy stejnojmenné sbírky experimentální poezie Václava Havla, kterou na Nové scéně Národního divadla připravila pod značkou Laterny magiky spolu s režisérem Braněm Mazúchem. Poslední prací je site-specific projekt SPACES TRANSLATIONS, jež vzešel ze staršího představení In-Finito.

Jako pedagožka působí ve studiu Dance Perfect, v Archa.Lab, v Laterně Magice a na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU v Praze.

Věra Ondrašíková (b.1979) belongs to the most prominent personalities of the new generation of Czech choreographers. After the Duncan Centre, she graduated from Choreography at Academy of Performing Arts in Prague. As a dancer she participated in project of Lenka Ottová, Claude Brumachon (CND NANTES), Maya Lipsker, Willi Dorner etc. She performed at the Komedie Theatre in the highly appraised production Klára S. directed by David Jařab (2004). She was awarded “the most outstanding dancer” award by the international jury at the MASDANZA festival in Spain in 2005.

She cooperated with the Professional Dance School in Mazatlan (Mexico) and with the Tanztheater Vorpommern (Germany) as choreographer in residence. Her productions were performed at festivals like Dance Prague, Biennale de la danse in Lyon, Aerowaves in London or Aerodance in Amsterdam.

At present she fully engages in her own projects. In 2009, she created a production 15 STEPS (2009) together with the light designer Patrik Sedlák, programmer Michal Rydlo and musicians Stanislav Abrahám and Michal Cáb, she focused not only on the contemporary

A unique site-specific project of dancer and choreographer Věra Ondrašíková and dancer Jaro Ondruš which puts the public space in town centre in motion. The aim of this project is to move the dance to the busy streets, bring it closer to casual onlookers and involve them actively in the play. The theme of the production explores the haste as today's lifestyle where the speed precedes the quality. The haste that forces us to shorten or postpone everything that is seemingly unimportant.

In a lightened atmosphere, the audience is presented with questions and themes that they often encounter but mostly ignore. The dancers follow the spectators' route for some time with chain-like movements (at the Prague premiere, it was the busy Pařížská street) and at some points, they perform their solos, duets, trios or group choreography.

In the course of the rehearsals, other topics came into focus and influenced the production – rat race, competitiveness, and last but not least the denial of time and own mortality: “I remember one of the

dancers saying that 'he did not manage' to visit one of his/her family

members who died in the course of the rehearsals,” says Věra Ondrašíková.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Věra Ondrašíková (*1979) patří k největším talentům nastupující generace české choreo-

grafie. Po konzervatoři Duncan Centre vystudovala choreografii na HAMU. Jako tanečnice se podílela na projektech Lenky Ottové, Clauda Brumachona (CND NANTES), Mayi Lipsker, Willi Dornera aj. Účinkovala v Divadle Komedie v oceňované inscenaci Davida Jařaba Klára S. (2004). V roce 2005 získala cenu mezinárodní poroty „The most outstanding dancer“ (Nejúžasnější tanečník) na festivalu MASDANZA ve Španělsku.

Jako rezidenční choreografka pracovala s The Professional Dance School v Mazat-lánu (Mexico) a se souborem Tanztheater Vorpommern (Německo). Její inscenace uvedly festivaly Tanec Praha, Biennale de la danse v Lyonu, festival Aerowaves v Londýně či Aerodance v Amsterdamu.

V současné době se věnuje tvorbě vlastních projektů. V roce 2009 vytvořila společně s lightdesignérem Patrikem Sedlákem, programátorem Michalem Rydlem a hudebníky Stanislavem Abrahámem a Michalem Cábem představení 15 STEPS (2009). V něm se zaměřila nejen na současný tanec jako hlavní médium sdělení, ale na interakci jevištních složek a využití nových technologií jako nástrojů pro umělecké vyjádření. Představení mělo velký ohlas na festivalu počítačového umění Cynetart v Hellerau a na festivalu OFF EUROPA, stejně jako další kolektivní dílo Nespatřen (2012), které vzešlo ze spolupráce s herečkou Johanou Švarcovou. Podobně laděná je vizuálně-pohybová inscenace Antikódy (2013) na motivy stejnojmenné sbírky experimentální poezie Václava Havla, kterou na Nové scéně Národního divadla připravila pod značkou Laterny magiky spolu s režisérem Braněm Mazúchem. Poslední prací je site-specific projekt SPACES TRANSLATIONS, jež vzešel ze staršího představení In-Finito.

Jako pedagožka působí ve studiu Dance Perfect, v Archa.Lab, v Laterně Magice a na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU v Praze.

Věra Ondrašíková (b.1979) belongs to the most prominent personalities of the new generation of Czech choreographers. After the Duncan Centre, she graduated from Choreography at Academy of Performing Arts in Prague. As a dancer she participated in project of Lenka Ottová, Claude Brumachon (CND NANTES), Maya Lipsker, Willi Dorner etc. She performed at the Komedie Theatre in the highly appraised production Klára S. directed by David Jařab (2004). She was awarded “the most outstanding dancer” award by the international jury at the MASDANZA festival in Spain in 2005.

She cooperated with the Professional Dance School in Mazatlan (Mexico) and with the Tanztheater Vorpommern (Germany) as choreographer in residence. Her productions were performed at festivals like Dance Prague, Biennale de la danse in Lyon, Aerowaves in London or Aerodance in Amsterdam.

At present she fully engages in her own projects. In 2009, she created a production 15 STEPS (2009) together with the light designer Patrik Sedlák, programmer Michal Rydlo and musicians Stanislav Abrahám and Michal Cáb, she focused not only on the contemporary

Magdalena Tuka & Anita WachFIGHT, FIGHT THAT'S ALL WE CAN DO

zvuk a video Myles Stawman koncept a režie Magdalena Tuka

premiéra 13. 6. 2013, Stanica Žilina-Záriečie, Slovensko

účinkují Magdalena Tuka, Anita Wach

Netradiční inspirace archetypem ženy-bojovnice a zápasem – jednou z nejstarších a nejdramatičtějších sportovních disciplín – vyústila do touhy přenést tento sport na scénu pohledem současného tanečníka a divadelníka. Příběh, ve kterém dominuje tanečníkovo tělo, ovšem nezů-stává jen u analýzy sportu samotného. Dostává se pod jeho povrch, zkoumá vztah mezi soupeři, jejich zvláštním druhem intimity, vášně a fyzičnosti. Deník fyzických (po)bojových zážitků je pak na scéně převyprávěn skrze video, pohyb, text a zvuk.

„Vycházeli jsme ze samotného zápasení, z klasického řecko-

římského zápasu i amerického wrestlingu. Moment, kdy jsou zápasníci

během boje v pevném sevření, hovoří také o vztahu a lásce. Ačkoli

americký styl zápasení má precizní choreografickou strukturu boje,

nabízí rovněž neuvěřitelnou svobodu pro vykreslení postav a jejich

charakterů,” komentuje inscenaci choreografka a performerka Magda-lena Tuka. „Samotný zápas je jedinečná událost, pohybující se na hraně

zdraví a života. Je to moment, kdy zmobilizujete celou vaši fyzickou sílu

a hledáte podporu v síle duševní. Je to něco primárního, nikdy

nekončícího a nádherného,” dodává.

FIGHT, FIGHT THAT'S ALL WE CAN DOsound and video

concept and directed by

premiere 13 June 2013 at Stanica Žilina-Záriečie, Slovakia

performing

FRI 1

6 Ma

y 6.0

0 pm

Kon

vikt

> K3

P

Á 16

. 5. 1

8:00

Kon

vikt

> Di

vadl

o K3

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

dance as the main means of communication with the audience but also the interaction of stage design and use of new technologies as means for artistic expression. The production gained great reclaim at the Cynetart festival in Hellerau and at the OFF EUROPA festival just like another collective production Unseen (2012) which she created together with the actress Johana Švarcová. Similar to this, is her visual and dance production Anticodes (2013) based on the collection of experimental poetry by Václav Havel which she prepared at the New Stage together with the director Braňo Mazúch under the name of the Laterna magika theatre. Her last project is a site-specific production SPACES TRANSLATIONS, which is based on an older production called In-Finito.

Věra Ondrašíková also works as a dance teacher at Dance Perfect in Archa.Lab, in Laterna Magika and at the Department of Pantomime at Academy of Performing Arts in Prague.

Magdalena Tuka & Anita WachFIGHT, FIGHT THAT'S ALL WE CAN DO

zvuk a video Myles Stawman koncept a režie Magdalena Tuka

premiéra 13. 6. 2013, Stanica Žilina-Záriečie, Slovensko

účinkují Magdalena Tuka, Anita Wach

Netradiční inspirace archetypem ženy-bojovnice a zápasem – jednou z nejstarších a nejdramatičtějších sportovních disciplín – vyústila do touhy přenést tento sport na scénu pohledem současného tanečníka a divadelníka. Příběh, ve kterém dominuje tanečníkovo tělo, ovšem nezů-stává jen u analýzy sportu samotného. Dostává se pod jeho povrch, zkoumá vztah mezi soupeři, jejich zvláštním druhem intimity, vášně a fyzičnosti. Deník fyzických (po)bojových zážitků je pak na scéně převyprávěn skrze video, pohyb, text a zvuk.

„Vycházeli jsme ze samotného zápasení, z klasického řecko-

římského zápasu i amerického wrestlingu. Moment, kdy jsou zápasníci

během boje v pevném sevření, hovoří také o vztahu a lásce. Ačkoli

americký styl zápasení má precizní choreografickou strukturu boje,

nabízí rovněž neuvěřitelnou svobodu pro vykreslení postav a jejich

charakterů,” komentuje inscenaci choreografka a performerka Magda-lena Tuka. „Samotný zápas je jedinečná událost, pohybující se na hraně

zdraví a života. Je to moment, kdy zmobilizujete celou vaši fyzickou sílu

a hledáte podporu v síle duševní. Je to něco primárního, nikdy

nekončícího a nádherného,” dodává.

FIGHT, FIGHT THAT'S ALL WE CAN DOsound and video

concept and directed by

premiere 13 June 2013 at Stanica Žilina-Záriečie, Slovakia

performing

FRI 1

6 Ma

y 6.0

0 pm

Kon

vikt

> K3

P

Á 16

. 5. 1

8:00

Kon

vikt

> Di

vadl

o K3

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

dance as the main means of communication with the audience but also the interaction of stage design and use of new technologies as means for artistic expression. The production gained great reclaim at the Cynetart festival in Hellerau and at the OFF EUROPA festival just like another collective production Unseen (2012) which she created together with the actress Johana Švarcová. Similar to this, is her visual and dance production Anticodes (2013) based on the collection of experimental poetry by Václav Havel which she prepared at the New Stage together with the director Braňo Mazúch under the name of the Laterna magika theatre. Her last project is a site-specific production SPACES TRANSLATIONS, which is based on an older production called In-Finito.

Věra Ondrašíková also works as a dance teacher at Dance Perfect in Archa.Lab, in Laterna Magika and at the Department of Pantomime at Academy of Performing Arts in Prague.

Magdalena Tuka (*1976) herečka, performerka, lektorka workshopů. V roce 2006 vystudo-vala obor herectví na Divadelní akademii ve Varšavě a poté celých devět let působila jako herečka a lektorka ve varšavské divadelní skupině Piotra Borowského Studium Teatralne. Účinkovala zde v inscenacích Město (Miasto, 1996), Půlnoc (Północ, 1998), Člověk (Człowiek, 2001), Parsifal (2004), Hamlet (2005), Henryk Hamlet Hospital (H. H. H.) (2006) a Brány ráje (Bramy Raju, 2007), které nastudoval významný režisér Pawel Passini.

V roce 2008 vystupovala v interaktivním projektu Black Tonic birminghamského souboru The Other Way Works a od roku 2009 pak spolupracovat na mezinárodních projek-tech Bojana Jablanovece ve slovinském divadelním centru Via Negativa. Zde se seznámila s tanečnicí Anitou Wach, což vedlo k realizaci několika společných projektů. Když Tuka v roce 2011 získala stipendium polského Ministerstva kultury, vytvořily s Wach inscenaci Cold Feet (Zimne stopy/Zimní stopy), v níž kombinují pohyb a tanec s výtvarným uměním a slovem. Po předpremiéře se inscenace dále přetvářela do podoby projektu s názvem Alive Alive-O!

(premiéra 2013). Další jejich společný titul Fight, Fight That's All We Can Do (Bojovat, bojovat

– to je vše, co můžeme udělat), který je inspirovaný ženským wrestlingem, pak vznikl v rámci rezidenčního pobytu v kulturním centru Stanica v Žilině-Záriečí a navazuje na „work in progress“ projekt W/RESTLESS (režie Marcin Cecko, 2011). V roce 2013 Magda společně s Anitou Wach a Agatou Tuka založila společnost Ja Ja Ja Ne Ne Ne, která má sloužit k prezentaci jejich nových projektů.

Magdalena Tuka (b. 1976) is an actress, performer and workshop instructor. She graduated from acting at The Theatre Academy in Warsaw in 2006 and then she worked for 9 year as an actress and teacher at the Warsaw-based theatre group Studium Teatralne of Piotr Borowski. She performed in productions The City (Miasto 1996), Midnight (Północ, 1998), Man

(Człowiek, 2001), Parsifal (2004), Hamlet (2005), Henryk Hamlet Hospital (H. H. H.) (2006) and Gates of Paradise (Bramy Raju, 2007) directed by the famous director Pawel Passini.

In 2008, she performed in an interactive project called Black Tonic created by Birmingham group The Other Way Works and since 2009 she has cooperated on internatio-nal projects of Bojan Jablanovec in Slovenian theatre centre Via Negativa. Here she met the dancer Anita Wach which led to production of several projects that they created together. When in 2011 Tuka received a grant from the Polish Ministry of Culture, she created a pro-duction Cold Feet with Anita. They combined dance and movement with visual art and words. After the premiere, the production further transformed to the project called Alive Alive-O!

(premiered in 2013). Their next project is called Fight, Fight That's All We Can Do, it is inspired by women wrestling and it was created during residency in the cultural centre Stanica in Žilina--Záriečie and it follows the “work in progress” project W/RESTLESS (directed by Marcin Cecko, 2011). In 2013 Magda, Anita and Agata Tuka founded a company called Ja Ja Ja Ne Ne Ne which should help present and promote their new projects.

Unconventional inspiration in the archetype of woman warrior and fight – one of the oldest and most dramatic sport disciplines – led to an urge to transform this sport on stage from the perspective of a contemporary dancer and performer. However, the story dominated by the dancer's body does not merely analyse the sport itself. It gets underneath its surface; it studies the relationship between the adversaries, their peculiar type of intimacy, passion and corporeality. A diary of physical (after) fight experience is performed on stage through video, movement and sound.

“We were inspired by the combat itself, by the classic Greco-

Roman wrestling as well as the American wrestling. The moment in the

fight when the wrestlers are in a tight grip speaks also about their

relationship and love. Although the American style of wrestling has

a precise choreography of the combat structure it offers a great freedom

for depiction of the characters and their character traits”, says the choreographer and performer Magdalena Tuka, she adds: “The fight

itself is a unique event exceeding the edge of health and life. It is a mo-

ment when you gather all your physical power and you search for the

support from spiritual one. It is something very basic, never-ending and

beautiful.“

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Magdalena Tuka (*1976) herečka, performerka, lektorka workshopů. V roce 2006 vystudo-vala obor herectví na Divadelní akademii ve Varšavě a poté celých devět let působila jako herečka a lektorka ve varšavské divadelní skupině Piotra Borowského Studium Teatralne. Účinkovala zde v inscenacích Město (Miasto, 1996), Půlnoc (Północ, 1998), Člověk (Człowiek, 2001), Parsifal (2004), Hamlet (2005), Henryk Hamlet Hospital (H. H. H.) (2006) a Brány ráje (Bramy Raju, 2007), které nastudoval významný režisér Pawel Passini.

V roce 2008 vystupovala v interaktivním projektu Black Tonic birminghamského souboru The Other Way Works a od roku 2009 pak spolupracovat na mezinárodních projek-tech Bojana Jablanovece ve slovinském divadelním centru Via Negativa. Zde se seznámila s tanečnicí Anitou Wach, což vedlo k realizaci několika společných projektů. Když Tuka v roce 2011 získala stipendium polského Ministerstva kultury, vytvořily s Wach inscenaci Cold Feet (Zimne stopy/Zimní stopy), v níž kombinují pohyb a tanec s výtvarným uměním a slovem. Po předpremiéře se inscenace dále přetvářela do podoby projektu s názvem Alive Alive-O!

(premiéra 2013). Další jejich společný titul Fight, Fight That's All We Can Do (Bojovat, bojovat

– to je vše, co můžeme udělat), který je inspirovaný ženským wrestlingem, pak vznikl v rámci rezidenčního pobytu v kulturním centru Stanica v Žilině-Záriečí a navazuje na „work in progress“ projekt W/RESTLESS (režie Marcin Cecko, 2011). V roce 2013 Magda společně s Anitou Wach a Agatou Tuka založila společnost Ja Ja Ja Ne Ne Ne, která má sloužit k prezentaci jejich nových projektů.

Magdalena Tuka (b. 1976) is an actress, performer and workshop instructor. She graduated from acting at The Theatre Academy in Warsaw in 2006 and then she worked for 9 year as an actress and teacher at the Warsaw-based theatre group Studium Teatralne of Piotr Borowski. She performed in productions The City (Miasto 1996), Midnight (Północ, 1998), Man

(Człowiek, 2001), Parsifal (2004), Hamlet (2005), Henryk Hamlet Hospital (H. H. H.) (2006) and Gates of Paradise (Bramy Raju, 2007) directed by the famous director Pawel Passini.

In 2008, she performed in an interactive project called Black Tonic created by Birmingham group The Other Way Works and since 2009 she has cooperated on internatio-nal projects of Bojan Jablanovec in Slovenian theatre centre Via Negativa. Here she met the dancer Anita Wach which led to production of several projects that they created together. When in 2011 Tuka received a grant from the Polish Ministry of Culture, she created a pro-duction Cold Feet with Anita. They combined dance and movement with visual art and words. After the premiere, the production further transformed to the project called Alive Alive-O!

(premiered in 2013). Their next project is called Fight, Fight That's All We Can Do, it is inspired by women wrestling and it was created during residency in the cultural centre Stanica in Žilina--Záriečie and it follows the “work in progress” project W/RESTLESS (directed by Marcin Cecko, 2011). In 2013 Magda, Anita and Agata Tuka founded a company called Ja Ja Ja Ne Ne Ne which should help present and promote their new projects.

Unconventional inspiration in the archetype of woman warrior and fight – one of the oldest and most dramatic sport disciplines – led to an urge to transform this sport on stage from the perspective of a contemporary dancer and performer. However, the story dominated by the dancer's body does not merely analyse the sport itself. It gets underneath its surface; it studies the relationship between the adversaries, their peculiar type of intimacy, passion and corporeality. A diary of physical (after) fight experience is performed on stage through video, movement and sound.

“We were inspired by the combat itself, by the classic Greco-

Roman wrestling as well as the American wrestling. The moment in the

fight when the wrestlers are in a tight grip speaks also about their

relationship and love. Although the American style of wrestling has

a precise choreography of the combat structure it offers a great freedom

for depiction of the characters and their character traits”, says the choreographer and performer Magdalena Tuka, she adds: “The fight

itself is a unique event exceeding the edge of health and life. It is a mo-

ment when you gather all your physical power and you search for the

support from spiritual one. It is something very basic, never-ending and

beautiful.“

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Maldonado – Koenig – BeuterSAYAT NOVA

pohyb a obraz Cristina Maldonadohlas a zpěv Laureline Koenigzvuk a hudba Marcus Beuter koprodukce Jedefrau.org a DW7 o.p.s.

premiéra 18. 5. a 19. 5. 2014 v rámci festivalu Divadelní Flora

účinkují Cristina Maldonado, Laureline Koenig, Marcus Beuter

Vznik projektu podpořili: Fondo Nacional para la Cultura y las Artes, México, Grant Creadores con Trayectoria 2012–2014, FONCA, Divadlo na cucky (DW7 o.p.s.) a Jedefrau.org

Cristina Maldonado, Laureline Koenig, Marcus Beuter – tři umělci různých národností, z nichž každý má specifický vztah k Arménii a její kultuře – se v srpnu 2013 setkali na rezidenčním programu v Jerevanu. Zde vytvořili (a v první skice také prezentovali) svůj společný projekt – scénickou interpretaci stejnojmenného filmu Sergeje Paradžanova Sajat--Nova, u nás známého pod názvem Barva granátového jablka (1968). Přelomový snímek, který se odehrává na Kavkaze v 18. století a líčí život „ašuga“ – arménského básníka a pěvce jménem Sajat-Nova, pak každý z trojice tvůrců vykládá a komentuje jinou formou projevu: Cristina Maldonado obrazem a pohybem, Laureline Koenig hlasem a zpěvem a Marcus Beuter zvukem a hudbou. Představení Sayat Nova je součástí projektu What She Does, ve kterém Cristina Maldonado recykluje filmy, vytváří vizuální koláže v reálném čase a snaží se tak působit proti pasivitě a nečinnosti, kterou v nás tento žánr obvykle vytváří.

SAYAT NOVA

The project is supported by: Fondo Nacional para la Cultura y las Artes, México, Grant Creadores con Trayectoria 2012–2014, FONCA, Na cucky Theatre (DW7 o.p.s.) and Jedefrau.org

dance and visuals voice and singing

sound and music coproduction

premiere 18 and 19 May 2014 at the Flora Theatre Festival

cast

SUN

18 M

ay 8

.30 P

M +

MON

19 M

ay 8

.00 P

M W

urmo

va 7

> Na

cuc

ky T

heat

re

NE

18. 5

. 20:3

0 +

PO 19

. 5. 2

0:00

Wur

mova

7 >

Diva

dlo

na c

ucky

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Anita Wach (*1974) – tanečnice, choreografka a herečka. V letech 1996–2003 byla členkou

jednoho z prvních profesionálních souborů současného tance v Polsku, Slezského tanečního divadla v Bytomi. Od roku 2005 pracuje převážně s varšavským Divadlem Bretoncaffe a coby nezávislá umělkyně a tanečnice také s různými dalšími umělci. Členové skupiny Bretoncaffe se zaměřují na hledání nového způsobu práce s tělem a na vytvoření nové pohybové drama-turgie (Dreaming Body project).

Anita Wach se zúčastnila několika mezinárodních projektů, mj. interdisciplinárního KonglomeArt (Berlín, 2003) a improvizačního video-tanečního projektu Blind Date (polsko--izraelská spolupráce, 2008). V roce 2010 zahájila spolupráci s Via Negativa (umělecké seskupení sídlící ve slovinské Lublani) na dvou projektech, které vedl Bojan Jablanovec: Casablanca Therapy (2010) a Shame (2011). Spolu s Jablanovecem vytvořila také sólové představení Oops, které je součástí Irresolvable, experimentálního projektu sdružení Via Negativa. Během pobytu ve Slovinsku se seznámila s Magdalenou Tuka, z jejichž spolupráce vznikly dvě experimentální inscenace Alive Alive-O! a Fight, Fight – that's all we can do (obě 2013). Anita je také choreografkou tří tanečních představení: sólového Inch 1,5 (2006), improvizovaného sóla On/off (2010) a synkretického duetu weast.com (2009).

Anita Wach (b. 1974) is a dancer, choreographer and performer. In 1996–2003, she was a member in one of the first companies of contemporary dance in Poland, Silesian Dance Theatre in Bytom. Since 2005, she has worked mainly with Bretoncaffe Theatre in Warsaw and collaborated with various artists as an independent performer and dancer. Bretoncaffe group members focus on searching for a new method of body work and creating new dramaturgy of movement (Dreaming Body project).

She took part in several international projects: interdisciplinary KonglomeArt (Berlin, 2003), the improvisation video- dance project Blind Date (Polish–Israeli cooperation, 2008). In 2010, she started collaboration with Via Negativa as a performer in two projects directed by Bojan Jablanovec: Casablanca Therapy (2010) and Shame (2011). Together with Jablanovec she also created solo production Oops, which is part of Irresolvable – an experimental project of Via Negativa. During her stay in Slovenia, she encountered Magdalena Tuka and together they created two experimental productions Alive Alive-O! and Fight, Fight - That's All We Can

Do (both 2013). She is also an author of three dance performances: Inch 1,5 – solo performance (2006), improvised –solo work On/off (2010) and syncretist duet weast.com (2009).

Maldonado – Koenig – BeuterSAYAT NOVA

pohyb a obraz Cristina Maldonadohlas a zpěv Laureline Koenigzvuk a hudba Marcus Beuter koprodukce Jedefrau.org a DW7 o.p.s.

premiéra 18. 5. a 19. 5. 2014 v rámci festivalu Divadelní Flora

účinkují Cristina Maldonado, Laureline Koenig, Marcus Beuter

Vznik projektu podpořili: Fondo Nacional para la Cultura y las Artes, México, Grant Creadores con Trayectoria 2012–2014, FONCA, Divadlo na cucky (DW7 o.p.s.) a Jedefrau.org

Cristina Maldonado, Laureline Koenig, Marcus Beuter – tři umělci různých národností, z nichž každý má specifický vztah k Arménii a její kultuře – se v srpnu 2013 setkali na rezidenčním programu v Jerevanu. Zde vytvořili (a v první skice také prezentovali) svůj společný projekt – scénickou interpretaci stejnojmenného filmu Sergeje Paradžanova Sajat--Nova, u nás známého pod názvem Barva granátového jablka (1968). Přelomový snímek, který se odehrává na Kavkaze v 18. století a líčí život „ašuga“ – arménského básníka a pěvce jménem Sajat-Nova, pak každý z trojice tvůrců vykládá a komentuje jinou formou projevu: Cristina Maldonado obrazem a pohybem, Laureline Koenig hlasem a zpěvem a Marcus Beuter zvukem a hudbou. Představení Sayat Nova je součástí projektu What She Does, ve kterém Cristina Maldonado recykluje filmy, vytváří vizuální koláže v reálném čase a snaží se tak působit proti pasivitě a nečinnosti, kterou v nás tento žánr obvykle vytváří.

SAYAT NOVA

The project is supported by: Fondo Nacional para la Cultura y las Artes, México, Grant Creadores con Trayectoria 2012–2014, FONCA, Na cucky Theatre (DW7 o.p.s.) and Jedefrau.org

dance and visuals voice and singing

sound and music coproduction

premiere 18 and 19 May 2014 at the Flora Theatre Festival

cast

SUN

18 M

ay 8

.30 P

M +

MON

19 M

ay 8

.00 P

M W

urmo

va 7

> Na

cuc

ky T

heat

re

NE

18. 5

. 20:3

0 +

PO 19

. 5. 2

0:00

Wur

mova

7 >

Diva

dlo

na c

ucky

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Anita Wach (*1974) – tanečnice, choreografka a herečka. V letech 1996–2003 byla členkou

jednoho z prvních profesionálních souborů současného tance v Polsku, Slezského tanečního divadla v Bytomi. Od roku 2005 pracuje převážně s varšavským Divadlem Bretoncaffe a coby nezávislá umělkyně a tanečnice také s různými dalšími umělci. Členové skupiny Bretoncaffe se zaměřují na hledání nového způsobu práce s tělem a na vytvoření nové pohybové drama-turgie (Dreaming Body project).

Anita Wach se zúčastnila několika mezinárodních projektů, mj. interdisciplinárního KonglomeArt (Berlín, 2003) a improvizačního video-tanečního projektu Blind Date (polsko--izraelská spolupráce, 2008). V roce 2010 zahájila spolupráci s Via Negativa (umělecké seskupení sídlící ve slovinské Lublani) na dvou projektech, které vedl Bojan Jablanovec: Casablanca Therapy (2010) a Shame (2011). Spolu s Jablanovecem vytvořila také sólové představení Oops, které je součástí Irresolvable, experimentálního projektu sdružení Via Negativa. Během pobytu ve Slovinsku se seznámila s Magdalenou Tuka, z jejichž spolupráce vznikly dvě experimentální inscenace Alive Alive-O! a Fight, Fight – that's all we can do (obě 2013). Anita je také choreografkou tří tanečních představení: sólového Inch 1,5 (2006), improvizovaného sóla On/off (2010) a synkretického duetu weast.com (2009).

Anita Wach (b. 1974) is a dancer, choreographer and performer. In 1996–2003, she was a member in one of the first companies of contemporary dance in Poland, Silesian Dance Theatre in Bytom. Since 2005, she has worked mainly with Bretoncaffe Theatre in Warsaw and collaborated with various artists as an independent performer and dancer. Bretoncaffe group members focus on searching for a new method of body work and creating new dramaturgy of movement (Dreaming Body project).

She took part in several international projects: interdisciplinary KonglomeArt (Berlin, 2003), the improvisation video- dance project Blind Date (Polish–Israeli cooperation, 2008). In 2010, she started collaboration with Via Negativa as a performer in two projects directed by Bojan Jablanovec: Casablanca Therapy (2010) and Shame (2011). Together with Jablanovec she also created solo production Oops, which is part of Irresolvable – an experimental project of Via Negativa. During her stay in Slovenia, she encountered Magdalena Tuka and together they created two experimental productions Alive Alive-O! and Fight, Fight - That's All We Can

Do (both 2013). She is also an author of three dance performances: Inch 1,5 – solo performance (2006), improvised –solo work On/off (2010) and syncretist duet weast.com (2009).

Cristina Maldonado, Laureline Koenig, and Marcus Beuter – three artists of different nationalities, each one of them with a specific bond to Armenia and its culture. They met in August 2013 at a residency stay in Yerevan. They created there (and also presented) a project – stage interpretation of a film by Sergej Paradžanov Sayat-Nova (1968). A ground-breaking film set in Caucasus of 18th century describing the life of “ashug” – Armenian poet and singer named Sayat-Nova, is then interpreted by each of the artists in a different form: Cristina Maldonado in visuals and dance, Laureline Koenig in her voice and singing, and Marcus Beuter in sound and music. The production Sayat Nova is part of a project called What She Does, where Cristina Maldonado recycles films, creates visual collages in real time and tries to counteract the passivity that the films usually evoke.

Cristina Maldonado (*1974) pochází z Mexika a ve své tvorbě navazuje na vlastní pohybové základy, které jí umožňují jedinečný přístup k vizuálním a konceptuálním experimentům s videem, zvukem, koláží a performancí. Její práce slučuje experimentální divadlo, tanec, participativní umění a nová a stará média. Zabývá se především tématy, jako jsou tělo, komunikace či intimita. Vytváří experimentální konstrukce, které propojují instalaci s videem a živou akcí. Od roku 2003 režíruje nejrůznější umělecké a divadelní projekty v České republice, jako například Experiment in Terror (DOX, 2011), Teorie chtění (Roxy/NoD, 2009), Fact (festival 4+4 Dny v pohybu, 2004), Study on Fact and Fragility (PQ, 2010), Audio-witness, Honestly Old (MeetFactory, 2010), Melodrama Mexicano (Transteatral festival, 2010). V roce 2010 iniciovala uměleckou spolupráci mezi Mexikem a Českou republikou. Té se zúčastnilo více než 17 umělců, kteří se společně podíleli na vytvoření experimentálních představení v obou zemích.

Laureline Koenig (*1979) se narodila ve Francii. Od mládí se věnovala různým uměleckým disciplínám – tanci, hudbě, modernímu cirkusu a hlavně zpěvu v jeho tradiční i soudobé podobě. Od roku 1998 tříbila své vypravěčské dovednosti ve spolupráci s mezinárodními vypravěči a etnology. V práci směřuje pozornost k současným tématům a možnostem aplikace ústní slovesnosti, otázkám identity, tradic a jejích přenosů, přičemž se snaží překračovat zažité hranice a omezení.

Cristina Maldonado (b. 1974) is a Mexican artist whose background in body movement lends a unique approach to her visual and conceptual experiments with video, sound, collage and performance. Her work unifies experimental theatre, dance, participatory art, new and old media. Her topics are body, communication and intimacy. She creates experiential frames connecting installation, video and live action. Since 2003 she has been directing various art and theatre projects in the Czech Republic such as Experiment in Terror (DOX, 2011), Theorem of Wanting (Roxy/NoD, (2009), Fact (Festival 4+4 Days In Motion, 2004), Study on

Fact and Fragility (PQ, 2010), Audio-witness, Honestly Old (MeetFactory, 2010), Melodrama

Mexicano (Transteatral Festival, 2010). In 2010, she initiated artistic cooperation between Mexico and the Czech Republic when more than 17 artists created an experimental production and performed it in both of the countries.

Laureline Koenig (b. 1979) was born in France. She has been studying since her youth a variety of arts like contemporary dance, music, contemporary circus, and especially singing, in its traditional and contemporary forms. Since 1998 she has been training in storytelling with international storytellers and ethnologists. She focuses her work on the contemporary meanings and applications of oral literature, the questions of identities, traditions and transmission, working on crossing borders and limitations.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Cristina Maldonado, Laureline Koenig, and Marcus Beuter – three artists of different nationalities, each one of them with a specific bond to Armenia and its culture. They met in August 2013 at a residency stay in Yerevan. They created there (and also presented) a project – stage interpretation of a film by Sergej Paradžanov Sayat-Nova (1968). A ground-breaking film set in Caucasus of 18th century describing the life of “ashug” – Armenian poet and singer named Sayat-Nova, is then interpreted by each of the artists in a different form: Cristina Maldonado in visuals and dance, Laureline Koenig in her voice and singing, and Marcus Beuter in sound and music. The production Sayat Nova is part of a project called What She Does, where Cristina Maldonado recycles films, creates visual collages in real time and tries to counteract the passivity that the films usually evoke.

Cristina Maldonado (*1974) pochází z Mexika a ve své tvorbě navazuje na vlastní pohybové základy, které jí umožňují jedinečný přístup k vizuálním a konceptuálním experimentům s videem, zvukem, koláží a performancí. Její práce slučuje experimentální divadlo, tanec, participativní umění a nová a stará média. Zabývá se především tématy, jako jsou tělo, komunikace či intimita. Vytváří experimentální konstrukce, které propojují instalaci s videem a živou akcí. Od roku 2003 režíruje nejrůznější umělecké a divadelní projekty v České republice, jako například Experiment in Terror (DOX, 2011), Teorie chtění (Roxy/NoD, 2009), Fact (festival 4+4 Dny v pohybu, 2004), Study on Fact and Fragility (PQ, 2010), Audio-witness, Honestly Old (MeetFactory, 2010), Melodrama Mexicano (Transteatral festival, 2010). V roce 2010 iniciovala uměleckou spolupráci mezi Mexikem a Českou republikou. Té se zúčastnilo více než 17 umělců, kteří se společně podíleli na vytvoření experimentálních představení v obou zemích.

Laureline Koenig (*1979) se narodila ve Francii. Od mládí se věnovala různým uměleckým disciplínám – tanci, hudbě, modernímu cirkusu a hlavně zpěvu v jeho tradiční i soudobé podobě. Od roku 1998 tříbila své vypravěčské dovednosti ve spolupráci s mezinárodními vypravěči a etnology. V práci směřuje pozornost k současným tématům a možnostem aplikace ústní slovesnosti, otázkám identity, tradic a jejích přenosů, přičemž se snaží překračovat zažité hranice a omezení.

Cristina Maldonado (b. 1974) is a Mexican artist whose background in body movement lends a unique approach to her visual and conceptual experiments with video, sound, collage and performance. Her work unifies experimental theatre, dance, participatory art, new and old media. Her topics are body, communication and intimacy. She creates experiential frames connecting installation, video and live action. Since 2003 she has been directing various art and theatre projects in the Czech Republic such as Experiment in Terror (DOX, 2011), Theorem of Wanting (Roxy/NoD, (2009), Fact (Festival 4+4 Days In Motion, 2004), Study on

Fact and Fragility (PQ, 2010), Audio-witness, Honestly Old (MeetFactory, 2010), Melodrama

Mexicano (Transteatral Festival, 2010). In 2010, she initiated artistic cooperation between Mexico and the Czech Republic when more than 17 artists created an experimental production and performed it in both of the countries.

Laureline Koenig (b. 1979) was born in France. She has been studying since her youth a variety of arts like contemporary dance, music, contemporary circus, and especially singing, in its traditional and contemporary forms. Since 1998 she has been training in storytelling with international storytellers and ethnologists. She focuses her work on the contemporary meanings and applications of oral literature, the questions of identities, traditions and transmission, working on crossing borders and limitations.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Marcus Beuter (*1968) pochází z Německa a od roku 2001 působí jako zvukový umělec samouk a skladatel elekto-akustické hudby. Má procestovanou Evropu, Irán, Pákistán, Laos, Vietnam, Indii, Indonésii, Gambii, Senegal, Ameriku, Gruzii a Arménii. Na cestách vytváří svůj vlastní archív zvukových nahrávek. V roce 2003 se stal spoluzakladatelem nahrávací značky fragmentrecordings. Od roku 2005 se zabývá tvorbou zvukových instalací, které vznikají z části ve spolupráci se sochaři a výtvarníky, dále skladbou elektro-akustické hudby a zvukovými krajinami. Od roku 2008 se soustřeďuje na živé produkce improvizované elektronické hudby na základě vlastních sebraných nahrávek. Je součástí skupin Cooperativa Neue Musik, DEGEM, Trio TATUNTAT, Trio Beuter, Höger, Schwieger a také Ensemble Theatrum Somnium Medusae. Spolupracuje s filmovými a divadelními režiséry.

Marcus Beuter (b. 1968) comes from Germany and since 2001, he has been working as a self-taught sound artist and composer of electro acoustic music. He has travelled through Europe, Iran, Pakistan, Laos, Vietnam, India, Indonesia, Gambia, Senegal, USA, Georgia,and Armenia working hereby on an own archive of field recordings. In 2003 he co-founded the record label fragmentrecordings. Since 2005 he has been working on various sound installations, partly in cooperation with sculptors and visual artists, compositions of electroacoustic music, and soundscapes. Since 2008 he also engages in live-performance of improvised electronic music based on own field recordings. He is a member of Cooperativa Neue Musik, DEGEM, Trio TATUNTAT, Trio Beuter, Höger, Schwieger and also the Ensemble Theatrum Somnium Medusae. He oftehn works with filmmakers and theatre directors.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

The Symptoms I WILL BE ALL OF THESE THINGS ONE DAY (Apropos)

zvuk a hlas Dóra Furulyássvětelný design Attila Szirteskostýmy Edit Szűcsmakeup Balázs Károlyi speciální makeup Janka Harasztikoncept, účinkuje Réka Szabó

premiéra 8. 3. 2013

Po svých dvou úspěšných tanečních sólech The Lilac Ant-eater (1999) a Clearing the Attic (2006), uvedených na řadě mezinárodních festivalů, přichází maďarská tanečnice a šéfka úspěšného tanečního souboru Réka Szabó se svým dlouho očekávaným třetím sólovým projektem nazvaným I Will Be All of These Things One Day (2013), v němž podává intimní, zároveň však nespoutanou výpověď reflektující téma stáří a smrti. V představení zkoumá téma stárnutí a vyrovnání se se smrtí – používá metody, díky kterým se s problémy vyrovnává dítě: hraje role, má zá-chvat, vypráví historky a zpívá.

I WILL BE ALL OF THESE THINGS ONE DAY

After her two successful dance solos The Lilac Ant-eater (1999) and Clearing the Attic (2006) staged at various international festivals, the Hungarian dancer and director of the famous dance company, Réka Szabó introduces her long-awaited third solo project called I Will Be All of These Things One Day (2013), where she presents an intimate yet unrestrained confession about old age and death. The performance is looking at the issue of getting older and facing death – with the conflict management tools of a child: by role playing, tantrums, story-telling and singing.

sound and voice light design

costumes makeup

special makeup created and performed by

premiere 8 March 2013

MON

19 M

ay 3

.00 p

m +

TUE

20 M

ay 3

.00 p

m Ko

nvik

t > K

3

PO

19. 5

. 15:0

0 +

ÚT 2

0. 5.

15:00

Kon

vikt

> Di

vadl

o K3

Marcus Beuter (*1968) pochází z Německa a od roku 2001 působí jako zvukový umělec samouk a skladatel elekto-akustické hudby. Má procestovanou Evropu, Irán, Pákistán, Laos, Vietnam, Indii, Indonésii, Gambii, Senegal, Ameriku, Gruzii a Arménii. Na cestách vytváří svůj vlastní archív zvukových nahrávek. V roce 2003 se stal spoluzakladatelem nahrávací značky fragmentrecordings. Od roku 2005 se zabývá tvorbou zvukových instalací, které vznikají z části ve spolupráci se sochaři a výtvarníky, dále skladbou elektro-akustické hudby a zvukovými krajinami. Od roku 2008 se soustřeďuje na živé produkce improvizované elektronické hudby na základě vlastních sebraných nahrávek. Je součástí skupin Cooperativa Neue Musik, DEGEM, Trio TATUNTAT, Trio Beuter, Höger, Schwieger a také Ensemble Theatrum Somnium Medusae. Spolupracuje s filmovými a divadelními režiséry.

Marcus Beuter (b. 1968) comes from Germany and since 2001, he has been working as a self-taught sound artist and composer of electro acoustic music. He has travelled through Europe, Iran, Pakistan, Laos, Vietnam, India, Indonesia, Gambia, Senegal, USA, Georgia,and Armenia working hereby on an own archive of field recordings. In 2003 he co-founded the record label fragmentrecordings. Since 2005 he has been working on various sound installations, partly in cooperation with sculptors and visual artists, compositions of electroacoustic music, and soundscapes. Since 2008 he also engages in live-performance of improvised electronic music based on own field recordings. He is a member of Cooperativa Neue Musik, DEGEM, Trio TATUNTAT, Trio Beuter, Höger, Schwieger and also the Ensemble Theatrum Somnium Medusae. He oftehn works with filmmakers and theatre directors.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

The Symptoms I WILL BE ALL OF THESE THINGS ONE DAY (Apropos)

zvuk a hlas Dóra Furulyássvětelný design Attila Szirteskostýmy Edit Szűcsmakeup Balázs Károlyi speciální makeup Janka Harasztikoncept, účinkuje Réka Szabó

premiéra 8. 3. 2013

Po svých dvou úspěšných tanečních sólech The Lilac Ant-eater (1999) a Clearing the Attic (2006), uvedených na řadě mezinárodních festivalů, přichází maďarská tanečnice a šéfka úspěšného tanečního souboru Réka Szabó se svým dlouho očekávaným třetím sólovým projektem nazvaným I Will Be All of These Things One Day (2013), v němž podává intimní, zároveň však nespoutanou výpověď reflektující téma stáří a smrti. V představení zkoumá téma stárnutí a vyrovnání se se smrtí – používá metody, díky kterým se s problémy vyrovnává dítě: hraje role, má zá-chvat, vypráví historky a zpívá.

I WILL BE ALL OF THESE THINGS ONE DAY

After her two successful dance solos The Lilac Ant-eater (1999) and Clearing the Attic (2006) staged at various international festivals, the Hungarian dancer and director of the famous dance company, Réka Szabó introduces her long-awaited third solo project called I Will Be All of These Things One Day (2013), where she presents an intimate yet unrestrained confession about old age and death. The performance is looking at the issue of getting older and facing death – with the conflict management tools of a child: by role playing, tantrums, story-telling and singing.

sound and voice light design

costumes makeup

special makeup created and performed by

premiere 8 March 2013

MON

19 M

ay 3

.00 p

m +

TUE

20 M

ay 3

.00 p

m Ko

nvik

t > K

3

PO

19. 5

. 15:0

0 +

ÚT 2

0. 5.

15:00

Kon

vikt

> Di

vadl

o K3

Szabó opět a znova uvádí diváky v úžas díky své zálibě v metamor-

fózách.

Krisztina Horeczky, Népszabadság

Z inscenace je všechno jasně cítit: konfrontace tváří v tvář, seskoky do

neznáma, konzumace dobra a zla. Bizarní spojování a proplétání reality

a pohádkové imaginace. Vykázaná spolu s ostatními nezávislými

umělci, ale přesto nezlomená. Réka Szabó vytvořila intenzivní, silně

dramatické sólo, které slouží jako hluboce osobní zpověď dnešní doby.

Tamás Halász

Réka Szabó nám v dobrém slova smyslu odkrývá všechno, co se může

v ženě, lidském stvoření ženského pohlaví, za roky života nashromáždit:

momentky duševní a tělesné přeměny, situace plné pnutí, které se občas

rozpustí v nejasný pocit úlevy... Divákovi se také dostane letmých

pohledů na chladné tělesné torso – pozůstatek života.

Márta Péter

Yet Szabó never ceases to amaze with her penchant for metamorphosis.

Krisztina Horeczky, Népszabadság

All of this is clearly felt here: a face-off, confrontation, a jumping off, the

consummation of the good and the bad; the bizarre matching and

intertwining of reality and fairy-tale imagination. Having been

eviscerated along with the other independent artists but evidently

unbroken, Réka Szabó has created an intense, powerfully dramatic solo

that stands as a deeply personal testimony to our day and age.

Tamás Halász

Indeed, Réka Szabó unloads for us in good measure everything that can

erupt from a woman, a female human being, as the years go by: snap-

shots of psychological and corporeal transformation; situations rife with

tension that, occasionally, dissolve in an ambivalent sense of relief. We

also get glimpses of a stark body torso that may remain as a vestige of

a life.

Márta Péter

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Szabó opět a znova uvádí diváky v úžas díky své zálibě v metamor-

fózách.

Krisztina Horeczky, Népszabadság

Z inscenace je všechno jasně cítit: konfrontace tváří v tvář, seskoky do

neznáma, konzumace dobra a zla. Bizarní spojování a proplétání reality

a pohádkové imaginace. Vykázaná spolu s ostatními nezávislými

umělci, ale přesto nezlomená. Réka Szabó vytvořila intenzivní, silně

dramatické sólo, které slouží jako hluboce osobní zpověď dnešní doby.

Tamás Halász

Réka Szabó nám v dobrém slova smyslu odkrývá všechno, co se může

v ženě, lidském stvoření ženského pohlaví, za roky života nashromáždit:

momentky duševní a tělesné přeměny, situace plné pnutí, které se občas

rozpustí v nejasný pocit úlevy... Divákovi se také dostane letmých

pohledů na chladné tělesné torso – pozůstatek života.

Márta Péter

Yet Szabó never ceases to amaze with her penchant for metamorphosis.

Krisztina Horeczky, Népszabadság

All of this is clearly felt here: a face-off, confrontation, a jumping off, the

consummation of the good and the bad; the bizarre matching and

intertwining of reality and fairy-tale imagination. Having been

eviscerated along with the other independent artists but evidently

unbroken, Réka Szabó has created an intense, powerfully dramatic solo

that stands as a deeply personal testimony to our day and age.

Tamás Halász

Indeed, Réka Szabó unloads for us in good measure everything that can

erupt from a woman, a female human being, as the years go by: snap-

shots of psychological and corporeal transformation; situations rife with

tension that, occasionally, dissolve in an ambivalent sense of relief. We

also get glimpses of a stark body torso that may remain as a vestige of

a life.

Márta Péter

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

The Symptoms is a performance collective organized around the Hungarian dancer and choreographer Réka Szabó. Originally a mathematician, Szabó has been building her company with dancers and actors since 2002. The members of The Symptoms are not simply performing artists but fully involved contributors, whose personalities, creativity, and team spirit fundamentally define every work of the company.

The Symptoms pieces are carefully thought out, intellectual, and humorous creations mixing dance with text-based acting and movement. They typically use commonplaces as a jumping board, transforming them into grotesque, ironic, and often touching collages. The troupe works in a variety of formats, producing pieces for the stage as well as performances and free improvisations for public spaces and galleries.

Over the years, The Symptoms have been invited to various festivals and venues in Europe, including The Place in London, the National Theatre in Prague, the Schauspiel in Köln, the Tanzlabor in Bielefeld, the Savoy-teatteri Helsinki and the INFANT festival in Novi Sad, Serbia. Productions: Chance (Véletlen, 2002), Clearing the Attic (Lomtalanítás, 2004), You Are Being

So Strange Today (Olyan furcsa vagy ma, 2004), From Scratch (Karc, 2004), Nylon Revue (Nylon revü, 2005), Buddha in Sorrow (Buddha szomorú, 2005), 1:1 (2006), Séance (Szeánsz, 2006), Alibi (2007), Nothing There (Nincs ott semmi, 2008), Catastrophe

Marathon (Katasztrófa Maraton, 2009), The Meaning of Life (Az élet értelme, 2009), Mourning (Gyász, 2010), PROPAGANDA! (2011), Nookville (Kucok, 2011), Apropos (Apropó – Ez mind én leszek egykor / Nem emlékszem, hogy így neveltek volna, 2013), Commonplace (Közhely, 2013).

Réka Szabó dancer-mathematician and her company are creating the most unusual

performances of the present theatre scene, by mixing in many ways dance, text, music, drama

and humour. Réka Szabó doesn't care of the borders between genres, she is rather interested

in language in wider sense. She quotes on stage texts of Thomas Mann or equally

mathematical rules. Sisso: Réka Szabó – Treasure which exists

The Symptoms je skupina umělců okolo maďarské tanečnice a choreografky Réky Szabó. Původně se věnovala matematice, ale již od roku 2002 si utváří svůj soubor tanečníků a herců, kteří nejsou pouhými performery, ale plně přispívají do celku, jejich osobnost, kreativita a tý-mový duch v zásadě tvoří každé představení této společnosti.

Inscenace skupiny The Symptoms jsou pečlivě promyšlená, chytrá a vtipná díla, která mísí tanec s na slově a pohybu založeným hraním. Obvykle se odráží od běžných témat, a ty pak transformují do groteskních, ironických a často dojemných koláží. Ansámbl pracuje s různými formáty, tvoří produkce určené na jeviště stejně jako performance a volné improvi-zace ve veřejných prostorách a galeriích. Za roky svého působení vystupovali The Symptoms na mnoha festivalech a akcích v Evropě, jako například v Národním divadle v Praze, v Londýně, Kolíně na Rýnem, Bielefeldu, Helsinkách či srbském Novi Sadu. Inscenace: Šance (Véletlen, 2002), Vyklízení podkroví (Lomtalanítás, 2004), Dneska jsi tak

divná (Olyan furcsa vagy ma, 2004), Od základu (Karc, 2004), Nylonová revue (Nylon revü, 2005), Zarmoucený Budha (Buddha szomorú, 2005), 1:1 (2006), Seance (Szeánsz, 2006), Alibi (2007), Nikde nic (Nincs ott semmi, 2008), Maraton Katastrofa (Katasztrófa Maraton, 2009), Smysl života (Az élet értelme, 2009), Truchlení (Gyász, 2010), PROPAGANDA! (2011), Nookville (Kucok, 2011), Apropos! (Apropó, 2013), Běžná věc (Közhely, 2013).

Réka Szabó tanečnice-matematička a její soubor mísí tanec s hudbou, dramatem a vtipem

a vytváří tak ty nejmimořádnější inscenace na současné divadelní scéně. Réka Szabó se

nestará o hranice mezi žánry, spíš ji zajímá jevištní jazyk v širším slova smyslu. Na scéně klidně

cituje Thomase Manna stejně jako matematické zákony. Sisso: Réka Szabó – Poklad, který existuje

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

The Symptoms is a performance collective organized around the Hungarian dancer and choreographer Réka Szabó. Originally a mathematician, Szabó has been building her company with dancers and actors since 2002. The members of The Symptoms are not simply performing artists but fully involved contributors, whose personalities, creativity, and team spirit fundamentally define every work of the company.

The Symptoms pieces are carefully thought out, intellectual, and humorous creations mixing dance with text-based acting and movement. They typically use commonplaces as a jumping board, transforming them into grotesque, ironic, and often touching collages. The troupe works in a variety of formats, producing pieces for the stage as well as performances and free improvisations for public spaces and galleries.

Over the years, The Symptoms have been invited to various festivals and venues in Europe, including The Place in London, the National Theatre in Prague, the Schauspiel in Köln, the Tanzlabor in Bielefeld, the Savoy-teatteri Helsinki and the INFANT festival in Novi Sad, Serbia. Productions: Chance (Véletlen, 2002), Clearing the Attic (Lomtalanítás, 2004), You Are Being

So Strange Today (Olyan furcsa vagy ma, 2004), From Scratch (Karc, 2004), Nylon Revue (Nylon revü, 2005), Buddha in Sorrow (Buddha szomorú, 2005), 1:1 (2006), Séance (Szeánsz, 2006), Alibi (2007), Nothing There (Nincs ott semmi, 2008), Catastrophe

Marathon (Katasztrófa Maraton, 2009), The Meaning of Life (Az élet értelme, 2009), Mourning (Gyász, 2010), PROPAGANDA! (2011), Nookville (Kucok, 2011), Apropos (Apropó – Ez mind én leszek egykor / Nem emlékszem, hogy így neveltek volna, 2013), Commonplace (Közhely, 2013).

Réka Szabó dancer-mathematician and her company are creating the most unusual

performances of the present theatre scene, by mixing in many ways dance, text, music, drama

and humour. Réka Szabó doesn't care of the borders between genres, she is rather interested

in language in wider sense. She quotes on stage texts of Thomas Mann or equally

mathematical rules. Sisso: Réka Szabó – Treasure which exists

The Symptoms je skupina umělců okolo maďarské tanečnice a choreografky Réky Szabó. Původně se věnovala matematice, ale již od roku 2002 si utváří svůj soubor tanečníků a herců, kteří nejsou pouhými performery, ale plně přispívají do celku, jejich osobnost, kreativita a tý-mový duch v zásadě tvoří každé představení této společnosti.

Inscenace skupiny The Symptoms jsou pečlivě promyšlená, chytrá a vtipná díla, která mísí tanec s na slově a pohybu založeným hraním. Obvykle se odráží od běžných témat, a ty pak transformují do groteskních, ironických a často dojemných koláží. Ansámbl pracuje s různými formáty, tvoří produkce určené na jeviště stejně jako performance a volné improvi-zace ve veřejných prostorách a galeriích. Za roky svého působení vystupovali The Symptoms na mnoha festivalech a akcích v Evropě, jako například v Národním divadle v Praze, v Londýně, Kolíně na Rýnem, Bielefeldu, Helsinkách či srbském Novi Sadu. Inscenace: Šance (Véletlen, 2002), Vyklízení podkroví (Lomtalanítás, 2004), Dneska jsi tak

divná (Olyan furcsa vagy ma, 2004), Od základu (Karc, 2004), Nylonová revue (Nylon revü, 2005), Zarmoucený Budha (Buddha szomorú, 2005), 1:1 (2006), Seance (Szeánsz, 2006), Alibi (2007), Nikde nic (Nincs ott semmi, 2008), Maraton Katastrofa (Katasztrófa Maraton, 2009), Smysl života (Az élet értelme, 2009), Truchlení (Gyász, 2010), PROPAGANDA! (2011), Nookville (Kucok, 2011), Apropos! (Apropó, 2013), Běžná věc (Közhely, 2013).

Réka Szabó tanečnice-matematička a její soubor mísí tanec s hudbou, dramatem a vtipem

a vytváří tak ty nejmimořádnější inscenace na současné divadelní scéně. Réka Szabó se

nestará o hranice mezi žánry, spíš ji zajímá jevištní jazyk v širším slova smyslu. Na scéně klidně

cituje Thomase Manna stejně jako matematické zákony. Sisso: Réka Szabó – Poklad, který existuje

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

PLOVÁRNA (bra)Tři v tricku koncepce

premiéra 15. 2. 2013 v divadle Ponec

účinkují

RIVERSIDE

Brothers in trick

concept

stage design

light design

sound

produced by

directed by

premiere 15 February 2013 in Ponec Theatre

cast

Veronika Riedlbauchováscénografie Marianna Stránskásvětelný design Šimon Kočízvuk Matěj Ošanecprodukce ART Prometheusrežie Veronika Riedlbauchová

Adam JarchovskýVašek JelínekKristýna Vlčková

WED

21 M

ay 5

.30 p

m S-

Cube

S

T 21

. 5. 1

7:30

S-C

ube

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Dámy a pánové, račte spatřiti nejnovější kus věhlasného žonglérsko-

-akrobatického tria vycházející z poetiky Rozmarného léta, jemné grotesky a cirkusových technik. Z představení na vás dýchne, slovy Vančurovými, atmosféra časů minulých, kdy muži spočívajíce v tvůrčí zahálce pečovali o své zdraví a tělesnou čistotu v říčních lázních. Dokud na plovárnu nevkročila žena… Svět, který představí divákům, je stvořen z hravosti, jelikož hra předchází před činy. K vidění bude dechberoucí žonglování, provazochodectví i párová akrobacie.

PLOVÁRNA (bra)Tři v tricku koncepce

premiéra 15. 2. 2013 v divadle Ponec

účinkují

RIVERSIDE

Brothers in trick

concept

stage design

light design

sound

produced by

directed by

premiere 15 February 2013 in Ponec Theatre

cast

Veronika Riedlbauchováscénografie Marianna Stránskásvětelný design Šimon Kočízvuk Matěj Ošanecprodukce ART Prometheusrežie Veronika Riedlbauchová

Adam JarchovskýVašek JelínekKristýna Vlčková

WED

21 M

ay 5

.30 p

m S-

Cube

S

T 21

. 5. 1

7:30

S-C

ube

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS Dámy a pánové, račte spatřiti nejnovější kus věhlasného žonglérsko-

-akrobatického tria vycházející z poetiky Rozmarného léta, jemné grotesky a cirkusových technik. Z představení na vás dýchne, slovy Vančurovými, atmosféra časů minulých, kdy muži spočívajíce v tvůrčí zahálce pečovali o své zdraví a tělesnou čistotu v říčních lázních. Dokud na plovárnu nevkročila žena… Svět, který představí divákům, je stvořen z hravosti, jelikož hra předchází před činy. K vidění bude dechberoucí žonglování, provazochodectví i párová akrobacie.

Ladies and gentlemen, come and behold the newest piece of the renowned juggling and acrobatic trio based around the poetic of the Capricious Summer, delicate slapstick and circus-like techniques. Come and experience the atmosphere of bygone years where – in Vančura's poetic style – the men dwelling in pleasant idleness nurtured their soundness and physical purity in river baths. Until a woman sets foot on the riverside… The world presented to the audience is created by playfulness since a game precedes the action. You can look forward to enthralling juggling, tightrope walking and acrobatics in pairs.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

V hodinovém představení se naplno ukázal nejen akrobatický a žong-

lérský talent účinkujících, ale i schopnost autorů pracovat s dynamikou

večera, s cirkusovou komikou, s přítomností diváků (…) Žonglování,

stejně jako provazochodectví, je pěkná a zajímavá věc – pokud na něj

ovšem nekoukáte déle než 10 minut. Režisérka Veronika Reidlbauchová

však dokázala uvážlivou strukturou večera udržet pozornost diváků

celou hodinu. (…) K nejpovedenějším momentům patřila „plavba“ obou

koupajících se mužů rozbouřenými vlnami diváků.

Klára Zindulková: Divadelní noviny. Plovárna, žonglárna a Češi, 17. 2. 2013.

Soubor (bra)Tři v tricku ve složení Adam Jarchovský a Václav Jelínek vznikl rozšířením původního žonglérského dua Bratři v tricku o provazochodkyni, akrobatku, žonglérku a absol-ventku cirkusové školy Ecole de cirque de Bordeaux ve Francii Kristýnu Vlčkovou. Duo působí od roku 2009 a od té doby mělo možnost jeho show zhlédnout už tisíce lidí na řadě festivalů v České republice, Španělsku, Izraeli, Slovinsku, Polsku, Ukrajině, Finsku či na EXPO 2010 v čínské Šanghaji. Technicky náročné žonglování propojují s pohybem a divadlem. Působí také jako lektoři žonglování v Centru pro nový cirkus – Cirqueon či v o.s. Artists 4 Children, v rámci kterého navštěvují sociálně vyloučené oblasti, romské osady a ghetta, kde prostřednictvím workshopů pracují s dětmi na bázi celosvětově uznávaného modelu „Social circus“.

In an hour-long production, the cast showed not only their talent for

acrobatics and juggling but also the ability of the authors to work with

the dynamics of the evening, with circus comicality and presence of the

audience.

Klára Zindulková, Divadelní noviny, 17 February 2013

The Brothers in Trick ensemble formerly consisted only of Adam Jarchovský and Václav Jelínek but it now works as a trio together with Kristýna Vlčková who is a tightrope walker, acrobat, juggler and graduate of Ecole de cirque de Bordeaux, France. As the duo, Brothers in Trick have performed since 2009 and its shows were presented in front of thousands people at various festivals in the Czech Republic, Spain, Israel, Slovenia, Poland, Ukraine, Finland or at EXPO 2010 in Shanghai, China. They combine technically demanding juggling with movement and theatre. They work also as juggling instructors among others at Centre of New Circus – Cirqueon or in Artists 4 Children organisation when they visit socially excluded areas, Romany colonies and ghettos, where they organize workshops for children and work with them on the basis of the globally renowned model of “Social Circus”.

Ladies and gentlemen, come and behold the newest piece of the renowned juggling and acrobatic trio based around the poetic of the Capricious Summer, delicate slapstick and circus-like techniques. Come and experience the atmosphere of bygone years where – in Vančura's poetic style – the men dwelling in pleasant idleness nurtured their soundness and physical purity in river baths. Until a woman sets foot on the riverside… The world presented to the audience is created by playfulness since a game precedes the action. You can look forward to enthralling juggling, tightrope walking and acrobatics in pairs.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

V hodinovém představení se naplno ukázal nejen akrobatický a žong-

lérský talent účinkujících, ale i schopnost autorů pracovat s dynamikou

večera, s cirkusovou komikou, s přítomností diváků (…) Žonglování,

stejně jako provazochodectví, je pěkná a zajímavá věc – pokud na něj

ovšem nekoukáte déle než 10 minut. Režisérka Veronika Reidlbauchová

však dokázala uvážlivou strukturou večera udržet pozornost diváků

celou hodinu. (…) K nejpovedenějším momentům patřila „plavba“ obou

koupajících se mužů rozbouřenými vlnami diváků.

Klára Zindulková: Divadelní noviny. Plovárna, žonglárna a Češi, 17. 2. 2013.

Soubor (bra)Tři v tricku ve složení Adam Jarchovský a Václav Jelínek vznikl rozšířením původního žonglérského dua Bratři v tricku o provazochodkyni, akrobatku, žonglérku a absol-ventku cirkusové školy Ecole de cirque de Bordeaux ve Francii Kristýnu Vlčkovou. Duo působí od roku 2009 a od té doby mělo možnost jeho show zhlédnout už tisíce lidí na řadě festivalů v České republice, Španělsku, Izraeli, Slovinsku, Polsku, Ukrajině, Finsku či na EXPO 2010 v čínské Šanghaji. Technicky náročné žonglování propojují s pohybem a divadlem. Působí také jako lektoři žonglování v Centru pro nový cirkus – Cirqueon či v o.s. Artists 4 Children, v rámci kterého navštěvují sociálně vyloučené oblasti, romské osady a ghetta, kde prostřednictvím workshopů pracují s dětmi na bázi celosvětově uznávaného modelu „Social circus“.

In an hour-long production, the cast showed not only their talent for

acrobatics and juggling but also the ability of the authors to work with

the dynamics of the evening, with circus comicality and presence of the

audience.

Klára Zindulková, Divadelní noviny, 17 February 2013

The Brothers in Trick ensemble formerly consisted only of Adam Jarchovský and Václav Jelínek but it now works as a trio together with Kristýna Vlčková who is a tightrope walker, acrobat, juggler and graduate of Ecole de cirque de Bordeaux, France. As the duo, Brothers in Trick have performed since 2009 and its shows were presented in front of thousands people at various festivals in the Czech Republic, Spain, Israel, Slovenia, Poland, Ukraine, Finland or at EXPO 2010 in Shanghai, China. They combine technically demanding juggling with movement and theatre. They work also as juggling instructors among others at Centre of New Circus – Cirqueon or in Artists 4 Children organisation when they visit socially excluded areas, Romany colonies and ghettos, where they organize workshops for children and work with them on the basis of the globally renowned model of “Social Circus”.

Sgt. Tejnorová & The CommandoEDGE

dramaturgie Lukáš Jiřičkavýprava Adriana Černáhudba Tomáš Vtípilpohybová spolupráce Lucia Kašiarovárežie Petra Tejnorová

česká premiéra 19. 2. 2013

hrají Ján Sedal (CZ), Krzysztof Raczkowski (DE-PL), Ildikó Móger (HU) a další aktéři z Německa, Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. Na prezentaci se ve formě work in progress dále podílejí: Petr Veleta (CZ), Mária Zagátová (SK) a Martin Bálik (SK).

Mezinárodně obsazená autorská inscenace Edge je sondou do života lidí starších 50 let a jistým pokusem o sociální divadlo, které se zaměřuje na situaci starých nebo stárnoucích lidí. V hlavních rolích se se svými názory a zkušenostmi ocitají „odborníci všedního dne“ – oldageři, kteří působili v divadelním prostředí. Edge symbolizuje období přerodu mezi aktivním životem a zdánlivě pasivním stářím, otevírá okruh tabuizovaných témat spojených se stárnutím, proměnou sexuality a vnímání vlastního těla či samoty. Niterný svět oldagerů s jejich minulostí a vizemi budoucnosti je divadelně zhmotněn s pomocí autentických materiálů, pohybu, filmo-vých dokumentů a dotáček. Inscenace směřuje k nesentimentálnímu divadelnímu tvaru na pomezí fikce a dokumentu, jenž se pohybuje mezi různými výrazovými prostředky a jazyky. Projekt náleží k proudu tzv. de-vised theatre a vznikal cestou kolektivní improvizace bez předem daného textu či scénáře.

EDGEdramaturgy

stage design music

choreography consultant directed by

Czech premiere 19 February 2013

cast

Ján Sedal (CZ), Krzysztof Raczkowski (DE-PL), Ildikó Móger (HU) and other actors from Germany, Poland, Hungary, Slovakia and the Czech Republic. The artists participating in the presentation in form of work in progress are: Petr Veleta (CZ), Mária Zagátová (SK) and Martin Bálik (SK)

THU

22 M

ay 5

.00 p

m S-

Cube

Č

T 22

. 5. 1

7:00

S-C

ube

Sgt. Tejnorová & The CommandoEDGE

dramaturgie Lukáš Jiřičkavýprava Adriana Černáhudba Tomáš Vtípilpohybová spolupráce Lucia Kašiarovárežie Petra Tejnorová

česká premiéra 19. 2. 2013

hrají Ján Sedal (CZ), Krzysztof Raczkowski (DE-PL), Ildikó Móger (HU) a další aktéři z Německa, Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. Na prezentaci se ve formě work in progress dále podílejí: Petr Veleta (CZ), Mária Zagátová (SK) a Martin Bálik (SK).

Mezinárodně obsazená autorská inscenace Edge je sondou do života lidí starších 50 let a jistým pokusem o sociální divadlo, které se zaměřuje na situaci starých nebo stárnoucích lidí. V hlavních rolích se se svými názory a zkušenostmi ocitají „odborníci všedního dne“ – oldageři, kteří působili v divadelním prostředí. Edge symbolizuje období přerodu mezi aktivním životem a zdánlivě pasivním stářím, otevírá okruh tabuizovaných témat spojených se stárnutím, proměnou sexuality a vnímání vlastního těla či samoty. Niterný svět oldagerů s jejich minulostí a vizemi budoucnosti je divadelně zhmotněn s pomocí autentických materiálů, pohybu, filmo-vých dokumentů a dotáček. Inscenace směřuje k nesentimentálnímu divadelnímu tvaru na pomezí fikce a dokumentu, jenž se pohybuje mezi různými výrazovými prostředky a jazyky. Projekt náleží k proudu tzv. de-vised theatre a vznikal cestou kolektivní improvizace bez předem daného textu či scénáře.

EDGEdramaturgy

stage design music

choreography consultant directed by

Czech premiere 19 February 2013

cast

Ján Sedal (CZ), Krzysztof Raczkowski (DE-PL), Ildikó Móger (HU) and other actors from Germany, Poland, Hungary, Slovakia and the Czech Republic. The artists participating in the presentation in form of work in progress are: Petr Veleta (CZ), Mária Zagátová (SK) and Martin Bálik (SK)

THU

22 M

ay 5

.00 p

m S-

Cube

Č

T 22

. 5. 1

7:00

S-C

ube

Edge is an international production which explores the life of 50+ people and also an attempt on social theatre focusing on ageing or elderly people situation. The main roles are played by the “everyday experts” with their opinions and experience – the former theatre artists, the so--called 'Old-agers'. The Edge symbolises the transition period between active life and the seemingly passive old age; it opens up tabooed issues concerning ageing, sexuality changes and perception of one's body or loneliness.

The internal life of the Old-agers with their past and visions of future is objectified on stage with the help of authentic material, move-ment, documentary films, and recordings. The production is oriented towards the non-sentimental theatre project at the edge of fiction and documentary which fluctuates among different means of expression and languages.

The project belongs to the devised theatre movement and it was created by collective improvisations without any pre-set text or scenario.

Tejnorová s choreografkou Lucií Kašiarovou propojují taneční legendy

s legendami či osobnostmi jiných oborů – divadelní avantgardy, loutko-

vého divadla, společenských tanců. Staví je vedle sebe rovnocenně,

jakoby nahodile, mimoděk. Divák nemá – či nemusí mít – tuchy, kdo je

kdo. Sleduje totiž především „obyčejné“ lidi, kteří se před ním zpovídají ze

svých životních proměn ve vztahu ke stárnutí a smrti, kteří si neustále

hrají a kteří ani zbla netrpí syndromem vyhoření. Ač jsou dávno za svými

hvězdnými životními okamžiky, ač jsou chtě nechtě nuceni zabývat se

posledními chvílemi člověka, je jejich hra a hraní především oslavou bytí

v každém okamžiku, v každé chvíli. (…) Vše je podané věcně, nikdo

netlačí na naturalistickou expresivní pilu. Přesto jsou akce a zobrazo-

vané životy nepředstírané, opravdové. Nahlížené s jemným nadhledem

a velkým pochopením. Divák sleduje citlivě sestavený kaleidoskop akcí,

vesměs civilních, občas dojemných, často úsměvných a (sebe)ironic-

kých, někdy parodických, sem tam nostalgických. S pelem citu, životní

vyrovnanosti a věku a zkušenostem aktérů odpovídající moudrosti. Ve

výsledku vysílají pozitivní a snad každého diváka zdravě nabíjející

zprávu: Život ani umění nekončí po padesátce. Může se to zdát banální,

ale není.

Vladimír Hulec: Autentické divadlo. Divadelní noviny, 19. 3. 2013

Inscenace přináší pohled na umělce, kteří jsou snad za zenitem svých

kariér, ale přesto plní života, citů, vzpomínek, touhy prosazovat se znovu

a znovu. Na scéně nám odhalují vybrané kouty svých duší jako jakýsi

kaleidoskop. Jsou tu momenty humorné (improvizovaná hodina spole-

čenských tanců), dramatické, vyhrocené. Momenty, kdy nám umělci

s vážností i nadhledem dokazují, že jejich schopnosti ještě nejsou

vyčerpané (stepařské číslo Aloise Bílka, pohybová exhibice Kryzstofa

Raczkowského…). Úryvky příběhů. Scénky. Hádky, dialogy, boj o pozor-

nost publika, útržkovité vzpomínky, se kterými je třeba se konfrontovat.

Výkřiky. Vzlet a pád. Co je tu přiměřené? Čím útočí na naše stereotypy?

Lucie Kocourková: Edge – na hranici stáří. Tanečníaktuality.cz, 5. 3. 2013

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Edge is an international production which explores the life of 50+ people and also an attempt on social theatre focusing on ageing or elderly people situation. The main roles are played by the “everyday experts” with their opinions and experience – the former theatre artists, the so--called 'Old-agers'. The Edge symbolises the transition period between active life and the seemingly passive old age; it opens up tabooed issues concerning ageing, sexuality changes and perception of one's body or loneliness.

The internal life of the Old-agers with their past and visions of future is objectified on stage with the help of authentic material, move-ment, documentary films, and recordings. The production is oriented towards the non-sentimental theatre project at the edge of fiction and documentary which fluctuates among different means of expression and languages.

The project belongs to the devised theatre movement and it was created by collective improvisations without any pre-set text or scenario.

Tejnorová s choreografkou Lucií Kašiarovou propojují taneční legendy

s legendami či osobnostmi jiných oborů – divadelní avantgardy, loutko-

vého divadla, společenských tanců. Staví je vedle sebe rovnocenně,

jakoby nahodile, mimoděk. Divák nemá – či nemusí mít – tuchy, kdo je

kdo. Sleduje totiž především „obyčejné“ lidi, kteří se před ním zpovídají ze

svých životních proměn ve vztahu ke stárnutí a smrti, kteří si neustále

hrají a kteří ani zbla netrpí syndromem vyhoření. Ač jsou dávno za svými

hvězdnými životními okamžiky, ač jsou chtě nechtě nuceni zabývat se

posledními chvílemi člověka, je jejich hra a hraní především oslavou bytí

v každém okamžiku, v každé chvíli. (…) Vše je podané věcně, nikdo

netlačí na naturalistickou expresivní pilu. Přesto jsou akce a zobrazo-

vané životy nepředstírané, opravdové. Nahlížené s jemným nadhledem

a velkým pochopením. Divák sleduje citlivě sestavený kaleidoskop akcí,

vesměs civilních, občas dojemných, často úsměvných a (sebe)ironic-

kých, někdy parodických, sem tam nostalgických. S pelem citu, životní

vyrovnanosti a věku a zkušenostem aktérů odpovídající moudrosti. Ve

výsledku vysílají pozitivní a snad každého diváka zdravě nabíjející

zprávu: Život ani umění nekončí po padesátce. Může se to zdát banální,

ale není.

Vladimír Hulec: Autentické divadlo. Divadelní noviny, 19. 3. 2013

Inscenace přináší pohled na umělce, kteří jsou snad za zenitem svých

kariér, ale přesto plní života, citů, vzpomínek, touhy prosazovat se znovu

a znovu. Na scéně nám odhalují vybrané kouty svých duší jako jakýsi

kaleidoskop. Jsou tu momenty humorné (improvizovaná hodina spole-

čenských tanců), dramatické, vyhrocené. Momenty, kdy nám umělci

s vážností i nadhledem dokazují, že jejich schopnosti ještě nejsou

vyčerpané (stepařské číslo Aloise Bílka, pohybová exhibice Kryzstofa

Raczkowského…). Úryvky příběhů. Scénky. Hádky, dialogy, boj o pozor-

nost publika, útržkovité vzpomínky, se kterými je třeba se konfrontovat.

Výkřiky. Vzlet a pád. Co je tu přiměřené? Čím útočí na naše stereotypy?

Lucie Kocourková: Edge – na hranici stáří. Tanečníaktuality.cz, 5. 3. 2013

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Despite the fact that their golden years are long gone and they must be

concerned with the last moments of human life, their production is

above all a celebration of living every moment of it, every second. (…) At

the end, they transmit positive and for all audience hopefully encou-

raging message: The life, just like the art does not end after you turn 50.

Vladimír Hulec, Divadelní noviny, 19 March 2013

The performance presents the artists, who are past the climax of their

careers, but still full of life, emotions, memories, and desire to succeed

again and again.

Lucie Kocourková, Tanečníaktuality.cz, 5 March 2013

Seržant Tejnorová & the Commando je název tvůrčí skupiny (dříve také Tejnorová & the Company) kolem režisérky Petry Tejnorové. Označení kolektiv postupně nahradilo slovo the Commando. Záliba Tejnorové v propojování různých žánrů i oborů vyvrcholila vytvořením tvůrčí jednotky, která má vždy stejné jádro, popřípadě se jednotliví členové mění/proměňují – a to vzhledem ke zvolenému tématu/námětu, projektu.

Petra Tejnorová alias seržant Tejnorová ukončila magisterské studium oboru režie na KALD DAMU v roce 2009. Pro svou absolventskou inscenaci si zvolila nejkrvavější Shakespearovu tragédii, kterou uvedla pod názvem Titus Andronicus (Let mouchy). Již během studia se její inscenace (2006: Díra ve zdi, 2007: John Sinclair) představily na festivalech v Čechách i v za-hraničí. Zahraniční působení vyvrcholilo vznikem dvou mezinárodních projektů, dvojdílnou divadelní road movie Paměť krajiny – Krajina paměti (2008) a inscenace Osobní Anamnéza (2009), která vznikla v rámci projektu Cirkus totality. V roce 2008 byla Tejnorová nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a v roce 2009 získala Cenu Josefa Hlávky.

Tejnorová vytváří jak vlastní divadelní projekty, tak i pohostinské režie. Postupně spolupracovala s Divadlem Minor (2006: Díra ve zdi), s Divadlem Alfa Plzeň (2008: Bártndžus, 2010: Teď 55 31 13 já), Roxy/Nod (2009: Osobní anamnéza), s Dejvickým divadlem (2010: Modrovous/Suovordom), s Alfrédem ve dvoře (2010: IAS ON ME DE A), s Novou scénou Národního divadla (2011: timINg), s VerTeDance Praha (2011: Kolik váží vaše touha?), s Divadlem Archa (2012: LIFEshow). V roce 2013 na sebe strhla pozornost díky projektu Edge (spolupráce s ALT@RT Praha) a v březnu 2014 zaujala v brněnském HaDivadle její post-moderně pojatá inscenace Shakespearova Snu noci svatojánské. Režisérka experimentuje s fyzickým a dokumentárním divadlem, divadelními konvencemi, zkoumá rozličné možnosti vztahu mezi hercem a divákem a hledá novou roli divadla v současném světě. V autorských projektech pak klade důraz na kolektivní tvorbu, devising methods a procesuálnost – vnímání představení jako jedinečné události.

Inscenace a autorské projekty Petry Tejnorové se zúčastnily prestižních zahraničních festivalů, kde byly oceňovány jak laickým, tak odborným publikem (Polsko, Slovensko, Itálie, Maďarsko, Švédsko, Portugalsko, Velká Británie, USA). Tejnorová realizovala také několik workshopů v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. V současnosti působí taktéž jako pedagog KALD DAMU.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

Despite the fact that their golden years are long gone and they must be

concerned with the last moments of human life, their production is

above all a celebration of living every moment of it, every second. (…) At

the end, they transmit positive and for all audience hopefully encou-

raging message: The life, just like the art does not end after you turn 50.

Vladimír Hulec, Divadelní noviny, 19 March 2013

The performance presents the artists, who are past the climax of their

careers, but still full of life, emotions, memories, and desire to succeed

again and again.

Lucie Kocourková, Tanečníaktuality.cz, 5 March 2013

Seržant Tejnorová & the Commando je název tvůrčí skupiny (dříve také Tejnorová & the Company) kolem režisérky Petry Tejnorové. Označení kolektiv postupně nahradilo slovo the Commando. Záliba Tejnorové v propojování různých žánrů i oborů vyvrcholila vytvořením tvůrčí jednotky, která má vždy stejné jádro, popřípadě se jednotliví členové mění/proměňují – a to vzhledem ke zvolenému tématu/námětu, projektu.

Petra Tejnorová alias seržant Tejnorová ukončila magisterské studium oboru režie na KALD DAMU v roce 2009. Pro svou absolventskou inscenaci si zvolila nejkrvavější Shakespearovu tragédii, kterou uvedla pod názvem Titus Andronicus (Let mouchy). Již během studia se její inscenace (2006: Díra ve zdi, 2007: John Sinclair) představily na festivalech v Čechách i v za-hraničí. Zahraniční působení vyvrcholilo vznikem dvou mezinárodních projektů, dvojdílnou divadelní road movie Paměť krajiny – Krajina paměti (2008) a inscenace Osobní Anamnéza (2009), která vznikla v rámci projektu Cirkus totality. V roce 2008 byla Tejnorová nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent a v roce 2009 získala Cenu Josefa Hlávky.

Tejnorová vytváří jak vlastní divadelní projekty, tak i pohostinské režie. Postupně spolupracovala s Divadlem Minor (2006: Díra ve zdi), s Divadlem Alfa Plzeň (2008: Bártndžus, 2010: Teď 55 31 13 já), Roxy/Nod (2009: Osobní anamnéza), s Dejvickým divadlem (2010: Modrovous/Suovordom), s Alfrédem ve dvoře (2010: IAS ON ME DE A), s Novou scénou Národního divadla (2011: timINg), s VerTeDance Praha (2011: Kolik váží vaše touha?), s Divadlem Archa (2012: LIFEshow). V roce 2013 na sebe strhla pozornost díky projektu Edge (spolupráce s ALT@RT Praha) a v březnu 2014 zaujala v brněnském HaDivadle její post-moderně pojatá inscenace Shakespearova Snu noci svatojánské. Režisérka experimentuje s fyzickým a dokumentárním divadlem, divadelními konvencemi, zkoumá rozličné možnosti vztahu mezi hercem a divákem a hledá novou roli divadla v současném světě. V autorských projektech pak klade důraz na kolektivní tvorbu, devising methods a procesuálnost – vnímání představení jako jedinečné události.

Inscenace a autorské projekty Petry Tejnorové se zúčastnily prestižních zahraničních festivalů, kde byly oceňovány jak laickým, tak odborným publikem (Polsko, Slovensko, Itálie, Maďarsko, Švédsko, Portugalsko, Velká Británie, USA). Tejnorová realizovala také několik workshopů v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku a Polsku. V současnosti působí taktéž jako pedagog KALD DAMU.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS

VOSTO5VOSTO5 THEATRE

Sergeant Tejnorová & the Commando is the name of a creative group (formerly also known as Tejnorová & the Company) surrounding the director Petra Tejnorová. The original label “team” was gradually replaced with “the commando”. Tejnorová's interest in combining various genres and artistic areas culminated with formation of creative unit with a set core and with different artists changing depending on the chosen theme or project.

Petra Tejnorová aka Sgt. Tejnorová graduated from direction at the Department of Alternative and Puppet Theatre at DAMU in 2009. For her graduation project she chose the bloodiest Shakespeare's tragedy which she produced under the title: Titus Andronicus (The

Flight of a Fly). Even during her studies, she has already presented her productions at festivals abroad as well as in the Czech Republic (2006: A Hole in the Wall, 2007: John Sinclair) Her work abroad culminated in two international projects, a two part theatre road movie Memory

of Landscape – Landscape of Memory and a production called Personal Anamnesis, which originated in the course of the Totalitarian Circus project. In 2008, Petra Tejnorová was nominated for the Alfred Radok Award in the talent category and in 2009 she received the Josef Hlávka's Prize.

Tejnorová creates her own projects as well as guest directions. She worked with the following theatres: Minor Theatre (2006: A Hole in the Wall, Alfa Theatre in Plzeň (2008: Bártndžus, 2010: Now 55 31 13 Me), Roxy/Nod (2009: Personal Anamnesis), with Dejvice Theatre (2010: Modrovous/Suovordom), Alfréd ve dvoře Theatre (2010: IAS ON ME DE A), with New Stage of the National Theatre (2011: timINg), with VerTeDance Prague (2011: What

Is the Weight of Your Desire?), and with Archa Theatre (2012: LIFEshow). In 2013 she caught the attention of the public thanks to the project Edge (cooperation with ALT@RT Prague) and in March 2014 she premiered her postmodern production of Midsummer Night's Dream at Hadivadlo Theatre in Brno.

The director experiments with the physical and documentary theatre as well as theatre conventions. She studies the possibilities in the theatre vs. audience relationship and looks for the new role of theatre in the contemporary world. In the authorial projects, she focuses on collective creation, devising methods and perception of theatre production as a unique event.

Petra Tejnorová's productions and original projects have been presented at several prestigious festivals abroad, where they were appreciated by both professional and non-professional audiences (Poland, Slovakia, Italy, Hungary, Sweden, Portugal, Great Britain, and the USA). She organized several workshops in the Czech Republic, Slovakia, Hungary and Poland. She also works as a teacher at the Department of Alternative and Puppet Theatre of the Academy of Performing Arts at present.

VISE

GRAD

PER

FORM

ING

ARTS

V

ISEG

RAD

PERF

ORMI

NG A

RTS