Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Důvěryhodnost informací na internetuse zaměřením na obor psychologie

Studijně rozborová práce

Zpracovatel: Jindřiška Kotrlová

Praha, duben 2007

Předkládaná studijně rozborová práce byla vypracována jako závěrečná práce pro předmět „Rešeršní strategie a vyspělé metody informační podpory vědy“, zimní semestr 2006/2007.

Práce byla vypracována na základě metodických a formálních požadavků uvedených v knize Dušana Válka, Studijně rozborová činnost ve VTEI, UVTEI, 1981.

© Jindřiška Kotrlová, 2007

Použití celého textu i jeho částí je možné za podmínky citování zdroje v souladu s platnými normami v oblasti citování (ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2).

PředmluvaPráce se zabývá se problematikou důvěryhodnosti informací na internetu se zvláštním

zaměřením na obor psychologie. Může sloužit jako jeden z podkladů pro předmět

Informatika na středních školách a studentům psychologie.

Jsou stručně zmíněna úskalí a přínosy internetu, je vymezen pojem důvěryhodnost

informací, možnosti posuzování. Je zmíněno, jakým způsobem může být důvěryhodnost

informace na internetu ohrožena a jak ji lze ověřovat. Jako příklad zdroje s různými

atributy je uvedena Wikipedie. Poslední kapitoly se zaměřují na důvěryhodnost informací

v internetu v oboru psychologie, model je obecnější a využitelný i pro jiný vědní obor.

Ke zpracování byly použity články a texty z webovských sídel.

3

I. Souhrn

Obsah

1. Úskalí a přínosy internetu..................................................5

2. Důvěryhodnost informací..................................................5

3. Posuzování důvěryhodnosti, indikátory...........................5

4. Ohrožení důvěryhodnosti..................................................6

5. Ověřování informací...........................................................6

6. Příklad Wikipedie................................................................6

7. Další kritéria........................................................................7

4

1. Úskalí a přínosy internetuInternet jako fenomén přelomu tisíciletí zasahuje stále více do života běžných

občanů. Vystavené informace a služby však nejsou dostupné stejnou měrou.

Snahy o rozvoj telekomunikačních sítí mohou přinášet ekonomický rozvoj

regionů, musí být ale doprovázeny dalšími opatřeními. Odborníci varují, že

internet může vyvolávat závislost, průzkum World Internet Project (2003) toto

neprokázal. Hovoří se o kyberkultuře a virtuálních komunitách. V souvislosti

se zákony práv na informace je konstatován vyšší vliv občana na řízení státní

správy.

001-007

2. Důvěryhodnost informacíNa internetu je identifikace chybné informace poměrně obtížná. Systém je

relativně uzavřený, informace se navzájem kopírují. Důvěryhodnost informací

je podmínkou kvality zdrojů. Vnímání důvěryhodnosti spočívá v současném

vnímání více dimenzí. Jsou uváděny dvě klíčové složky: věrohodnost a

odbornost. Vymezují se čtyři typy důvěryhodnosti:

1) obecné předpoklady vnímajícího

2) informace třetí strany

3) posouzení vzhledu

4) přímá zkušenost

V roce 2005 proběhla na území ČR česká část výzkumu World Internet

Project. Jedna z otázek se týkala důvěry respondentů v informace z internetu.

Velké rozdíly se ukázaly mezi uživateli a neuživateli internetu, důvěra

neuživatelů byla výrazně nižší.

008-015

3. Posuzování důvěryhodnosti, indikátory

Chování uživatele při posuzování důvěryhodností se zkoumá v modelu Wathenové a Burkellové. Nejprve je hodnocen vzhled webové stránky, uživatelská přívětivost a teprve poté obsah.Teorie "nápadnost - interpertace" Fogga předpokládá, že uživatel si všímá určitých jednotlivých prvků webové prezentace a postupně je zhodnotí a tím dospěje k celkovému názoru. Indikátory důvěryhodnosti stanovené odborníky se nemusí nutně shodovat s tím, podle čeho se uživatel opravdu rozhoduje.Mezi indikátory důvěryhodnosti mohou patřit garance a certifikáty, např. HONcode organizace Health On the Net pro stránky s medicínskou tématikou. Indikátory důvěryhodnosti mohou být i zneužity pro dezinformace.

016-023

5

4. Ohrožení důvěryhodnostiInformace je komunikována a cestou k příjemci může být napadena chybami,

šumy, manipulací aj. Zdrojem těchto napadení je technika nebo člověk.

Technický jev napadá formu informace, sémantický jev napadá obsah. Změna

ve formě může ovlivnit obsah.

Rizikem pro důvěryhodnost informace je anonymita zdrojů, napadání zdrojů

vandaly, manipulace s informacemi, neexistence záruk. Na internetu lze

potkat i informace nežádoucí z hlediska obecné morálky.

024-033

Existují způsoby, jak zvýšit důvěryhodnost a spolehlivost informací na

internetu: technické a metodické ochrany, ověřování a korekce, legislativa,

dodržování síťové etikety.

5. Ověřování informacíOvěřovat informace je zásadní, neboť chybí kontrolní autorita při publikování na internetu a objem dat neustále roste. Informace lze rozdělovat podle důvěryhodnosti na 1) seriózní (je znám, autor, zdroj, reference, důvod publikování atd.), 2) neautorizované, u nichž není znám původ, 3) poplašné či úmyslně nepravdivé zprávy (tzv. hoax) a 4) karikující. Kritéria pro posuzování důvěryhodnosti informací: 1) vnitřní konzistence (obsahové zaměření, autorství, umístění - týká se především serverů umožňující bezplatné zveřejnění stránek, objektivita, aktuálnost atd.) a 2) ověření externími nástroji (slovníky, citační analýza).

034-037

6. Příklad Wikipedie

Jedním z příkladů důsledku nezávislého publikování na internetu je online encyklopedie Wikipedie. Přispěvatelem může být každý, kdo zvládne několik málo technických dovedností. Využívání tohoto dnes již bohatého informačního zdroje však vyžaduje kritické myšlení. Publikování ve Wikipedii má pravidla nazvaná Žádný vlastní výzkum, Nezaujatý úhel pohledu a Ověřitelnost. Cílem je nabídnout již publikovaná data, aniž je zkoumána jejich správnost. V přebírání informací by měly být přednostně používány respektované zdroje.Na platformě wiki je provozována The Psychology Wiki (http://psychology.wikia.com/) a PsychWiki (http://www.psychwiki.com/). Velké množství podstránek věnovaných psychologii je vytvořeno v původním projektu Wikipedie a to jak v anglické, tak v české verzi. V anglické verzi najdeme oborový portál usnadňující vyhledávání.

038-048

6

7. Další kritériaUmět rozpoznat důvěryhodné informace na internetu v oboru psychologie je

poměrně obtížné. Při analýze stránek je doporučováno položit si pět otázek:

KDO je autor? O ČEM píše? KDE, na čí adrese je sdělení vystaveno? KDY

bylo sdělení vystaveno? PROČ, co je cílem vystavení? Dále je vhodné

posoudit design stránek a využít externích zdrojů, nejlépe autorizovaných.

049-057

7

II. Studie

ObsahÚvod.................................................................................................................................................91 Úskalí a přínosy internetu............................................................................................................92 Důvěryhodnost informací..........................................................................................................10

2.1 Vymezení pojmu důvěryhodnost informací........................................................................112.2 Důvěra občanů ČR v internet..............................................................................................122.3 Posuzování důvěryhodnosti...............................................................................................13

2.3.1 Model Wathenové a Burkellové.................................................................................132.3.2 Teorie „nápadnost – interpretace“...............................................................................14

2.4 Indikátory důvěryhodnosti.................................................................................................153 Ohrožení důvěryhodnosti informací na internetu .....................................................................164 Ověřování informací .................................................................................................................195 Wikipedie jako rozporuplný příklad .........................................................................................20

5.1 Doporučení pro tvůrce hesel v české Wikipedii..................................................................205.1.1 Co je vlastní výzkum?................................................................................................215.1.2 Primární a sekundární zdroj informací.......................................................................215.1.3 Respektovaný zdroj.....................................................................................................21

5.2 Platformy wiki pro psychologii .........................................................................................226 Jak ověřovat informace na internetu v oboru psychologie........................................................23

6.1 Další kritéria........................................................................................................................256.1.1 Design a grafika..........................................................................................................256.1.2 Externí zdroje.............................................................................................................25

7 Závěrečné zhodnocení...............................................................................................................26Použité zdroje:...............................................................................................................................27Seznam obrázků.............................................................................................................................28

8

Úvod

Internet a informace – slova z nejčastěji skloňovaných na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Tato práce se na základě vybraných prozkoumaných zdrojů zabývá jednou z vlastností informace - její důvěryhodností. Informaci tu zasazujeme do digitálního prostředí sítě Internetu, kde je její důvěryhodnost nejvíce ohrožena.

1 Úskalí a přínosy internetu

001 Od devadesátých let minulého století je patrný masivní rozvoj Internetu. Na přelomu tisíciletí se uváděla až jedna miliarda vystavených informací a toto číslo stále vzrůstá. O Internetu se hovoří jako o globální informační síti, o světě jako o globální vesnici, o současné době jako o postindustriální éře - informační společnosti. Kritičtí myslitelé se tážou, zda zaujetí pro internet nezastírá reálnou situaci, kdy statistiky uváděly v roce 2000 přibližně čtvrt miliardy uživatelů internetu, z toho zhruba polovina mluvících anglicky a další čtvrtina některým z dalších evropských jazyků (v březnu 2007 využívá internet 1,1 miliarda lidí z celkového počtu 6,5 miliardy na světě1). I přes tento nárůst je otázka „digital divide“ stále aktuální. Rozvoj internetu je podmíněn vyspělostí informační infrastruktury v jednotlivých zemích (podstatnou veličinou je např. „telehustota“ - počet telefonních linek na sto obyvatel, další technologickou možností je rozšiřování bezdrátových sítí) /4/.

002 Hovoří se o dvou pologlobálních vesnicích - zatímco v té první se diskutuje o přenosových rychlostech, ve druhé se ve stejné době řeší problém s nedostatkem potravin a pitné vody, neřkuli přímé ozbrojené konflikty. Není zcela zřejmé, zda si obě části budou schopny porozumět a spolupracovat. Pohlédneme-li na věc z optimističtějšího úhlu, lze se domnívat, že rozvoj informační infrastruktury a internetu přitáhne obchodníky a investory, s nimi bude přibývat pracovních příležitostí a životní úroveň v regionu pak vzroste /4/.

003 Pesimističtější úhel pohledu vidí internet jako činitel rozdělující lidstvo - do dvou stále

se vzájemně vzdalujících světů. Studie, prováděné v rámci EU, ukazují sice souvislost

ekonomického rozvoje chudších oblastí s předcházejícími investicemi do informační

infrastruktury. Nicméně, ukazuje se také, že takový rozvoj není nutně rovnoměrný - např.

nově vzniklá pracovní místa nemusí být akceptovatelná pro stávající nezaměstnané. Tyto

změny musí doprovázet investice do vzdělávání, do sociální politiky /4/.

9

1 Zdroj: Internet World Stats. Usage and Population Statistics. [online]. [cit. 10. 3. 2007]. Dostupné na WWW:http://www.internetworldstats.com/stats.htm

004 Varujícím momentem je v některých souvislostech prostředí internetu, obecně

nazývané kyberprostor (cyberspace). Pro řadu lidí, zvláště dětí a dospívající mládeže, se

může internet stát lákadlem odvracející jejich pozornost od reality skutečné do reality

virtuální. Např. od poloviny 90. let je uváděn v amerických školách syndrom závislosti na

internetu /4/.

005 Průběžně zveřejňované výsledky celosvětového výzkumu „World Internet Project“

(organizovaného Centrem pro digitální budoucnost - Center for the Digital Future,

http://www.digitalcenter.org/) např. z hlediska sociálního nevyznívají pesimisticky. V r. 2003

se ukázalo, že internet měl minimální nebo žádný vliv na množství času tráveného

s rodinou nebo přáteli, spaním, cvičením nebo zájmy. Jediným ohroženým je televize.

Dokonce se ukázalo, že uživatelé internetu jsou často sociálně aktivnější než jeho

neuživatelé. Díky emailu a instant messaging aplikacím se internet také stává nástrojem

pro navazování vztahů, uživatelé internetu komunikují s ostatními spíše více, ne méně

než jeho neuživatelé /10/.

006 Na internetu se formuje svébytná kyberkultura obývaná těmi, pro které se internet

stal dominantní sférou života. Na internetu existují virtuální komunity, vzniklé z online

interaktivních her, jiné směry kyberkultury jsou spjaty s anarchismem - např. hackeři, či

hnutí nejrůznějších autonomních zón. Kyberkultura se tak vědomě odtrhává od reálného

světa, příkladem je Deklarace nezávislosti kyberspace (John Barlow). Problémem se

mohou jevit právní i etické otázky provozu samotného internetu. Nesnadno je řešitelná

otázka ochrany autorských práv, diskuse vyvolávají snahy o cenzurování. Zjistilo se však,

že kyberspolečenství je schopno částečně proti některým negativním jevům na internetu

samo bojovat - organizace soustřeďující se na boj proti spammerům - firmám zahlcujícím

síť nevyžádanou inzercí /4/.

007 Výrazným přínosem internetu je vyšší míra vlivu veřejnosti na státní správu. Internet

se stává médiem, na němž orgány státní správy a samosprávy povinně publikují netajné

projednávané materiály, které jsou takto k dispozici občanům. Ti pak mohou zpětně

reagovat /4/.

2 Důvěryhodnost informací

008 Jednou ze stěžejních otázek při využívání informací na internetu je jejich

důvěryhodnost, tj. zda jsou objektivně správné a pravdivé. V tomto prostředí je totiž

10

identifikace chybné informace poměrně obtížná a pojem důvěryhodnost zde získává ještě

větší význam. To, že informační zdroj obsahuje chybnou informaci, nemusí nutně

znamenat problém, pokud jsou uživatelé schopni tyto informace odlišit. Je třeba si

uvědomit, že téměř každý může vytvořit svou webovou prezentaci, navíc zcela anonymně

nebo dokonce s cizí identitou. Motivace pro vytváření webových sídel je různá (např.

zábava, komerční zájmy, ale i podvody). Rozhodnutí o důvěryhodnosti informací je potom

poměrně náročné /13/.

009 Problémem je také relativní uzavřenost systému. Při posuzování důvěryhodnosti

webového sídla často spoléháme na jiná sídla, sledování ostatních sídel, ze kterých vedou

na námi posuzované sídlo hypertextové odkazy (a také sídel, na která vedou odkazy

z námi posuzovaného sídla) vytváří možnost pro posouzení důvěryhodnosti. Pokud však

nemáme nějaký nezávislý základ pro hodnocení (jiný zdroj než internet, naše předchozí

znalosti), existují zde dvě nebezpečí. Jednak se můžeme pohybovat v uzavřeném kruhu,

jednak můžeme jeden nekvalitní zdroj posoudit pomocí jiného nekvalitního zdroje. Se

závislostí zdrojů se setkáme i u sídel, která odkazy propojena nejsou. Shodují-li se dva

nebo více zdrojů, nemusí to ještě znamenat, že je informace důvěryhodná. Zkopírovat

stejnou informaci na několik různých webových sídel je velmi jednoduché /13/.

2.1 Vymezení pojmu důvěryhodnost informací

010 Důvěryhodnost informací je složitý pojem. Sledujeme vzájemný vztah mezi

charakteristikou zdroje, sdělením a příjemcem. Je tu úzká souvislost se spolehlivostí,

přesností, autoritou a kvalitou a je od nich téměř neoddělitelná. Otázka atributů

důvěryhodné informace byla studována různými disciplínami, včetně psychologie, filosofie,

sociologie a marketingu. Informační věda zkoumá častěji způsoby, jak hodnotit kvalitu

informace než jak hodnotit její důvěryhodnost. Pozornost je věnována vlastnostem

informací, které důvěryhodnost přesahují (např. relevance). Nicméně i tady je

důvěryhodnost podmínkou kvality informačních zdrojů. Důvěryhodnost vnímáme jako

kvalitativní vlastnost. Vnímání důvěryhodnosti spočívá v současném vnímání více dimenzí.

Naprostou většinou výzkumníků jsou uváděny dvě klíčové složky důvěryhodnosti –

věrohodnost a odbornost /13/.

011 K věrohodnosti jsou řazeny: nezaujatost, nestrannost, nepředpojatost, objektivnost,

pravdivost, spolehlivost, správnost, platnost, čestnost, poctivost. K odbornosti a odborné

způsobilosti pak: zkušenost, praxe, inteligence, význam, vliv, působivost, informovanost,

erudice /13/. 11

012 Jsou vymezeny čtyři typy důvěryhodnosti:

1) vycházející z obecných předpokladů vnímajícího, z domněnek a stereotypů v dané

kultuře: např. typ domény, počet zobrazení na počitadle, frekvence aktualizace

2) vycházející z informací získaných od třetí strany: např. ocenění neziskového

spotřebitelského magazínu, rada osobní lékaře, přítele, odkaz z autoritativního webového

sídla

3) vycházející pouze z vzhledu: např. profesionální design webové stránky, přítomnost

citací

4) vycházející z přímé zkušenosti: např. snadná navigace, funkční odkazy, přiměřeně

rychlé načítání, rychlé získání odpovědi na otázku, informace získané v minulosti se

ukázaly jako bezchybné a vyvážené /13/.

2.2 Důvěra občanů ČR v internet013 Věří lidi internetu? Považují informace z internetu za spolehlivé, důvěryhodné a

správné? Na tuto otázku se se pokouší odpovědět článek, kde jsou prezentovány některé

výsledky z dat výzkumu „World Internet Project – the Czech Republic“, který proběhl v září

2005. Respondenti ve výzkumu odpovídali na následující otázku: „Kolik informací na

internetu je podle Vašeho názoru skutečně spolehlivých, důvěryhodných a správných?“

Otázka byla předepsána v mezinárodní metodologii World Internet Project, zajímavé bude

později srovnání s dalšími zeměmi. Důležité je, že na tuto otázku odpovídali jak uživatelé,

tak i neuživatelé internetu. Frekvence odpovědí na zmíněnou otázku ukazuje následující

graf:

Obr. 1 Frekvence odpovědí (převzato z /11/)

12

28% respondentů uvedlo, že neví, kolik informací na internetu je spolehlivých,

důvěryhodných a správných, po 1% respondentů se objevilo na obou extrémech –

všechny či žádné informace nejsou důvěryhodné. 31% si myslí, že všechny, 28% že

polovina /11/.

014 Velké rozdíly v názoru na důvěryhodnost informací se ukázaly mezi uživateli a

neuživateli internetu – 48% neuživatelů internetu uvádí že „neví“, jaké informace jsou,

oproti pouze 9% uživatelů. Následující graf pak ukazuje rozdíly mezi uživateli a neuživateli

z hlediska hodnocení důvěryhodnosti informací, lidé co „neví“ byli z analýzy vynecháni.

Obr. 2 Rozdělení na uživatele a neuživatele internetu (převzato z /11/)

015 Je vidět, jak neuživatelé internetu výrazně méně věří důvěryhodnosti a spolehlivosti

informací, 31% neuživatelů uvádí, že „malá část“ je spolehlivá, zatímco jen 4% uživatelů

uvádí totéž. Je možné, že část lidí si internet nechce pořídit právě díky nízké důvěře

v informace na něm /11/.

2.3 Posuzování důvěryhodnosti

2.3.1 Model Wathenové a Burkellové

016 Model Wathenové a Burkellové pro posuzování důvěryhodnosti online informací

předpokládá několik kroků. Uživatel nejprve zhodnotí vzhled webové prezentace a její

uživatelskou přívětivost a teprve potom dochází k hodnocení obsahu sdělení. Proces je

zakončen vzájemným působením formy prezentace, jejího obsahu a kontextu uživatele.

Model posuzování důvěryhodnosti online informací uživatelem je představen takto: Při

hodnocení z hlediska formy si klade uživatel otázku: Vypadá tato prezentace

13

profesionálně? Tato úvaha zahrnuje vzhled, tj. užité barvy, grafika, písmo, případně

pravopisné chyby a překlepy. Dále se ptá: Mohu rychle a snadno získat potřebné

informaci? Toto zahrnuje posouzení uživatelské přívětivosti a organizaci informací (tj.

snadná navigace, srozumitelná menu, žádné slepé uličky nebo smyčky, interaktivita,

rychlost načítání stránek, možnost výběru úrovně podrobnosti) /13/.

017 Při hodnocení obsahu se táže: Když prezentace obsahuje požadované informace,

budu jim věřit? Posuzuje zdroj (tj. odbornost, věrohodnost, předchozí zkušenosti,

doporučení z jiných důvěryhodných zdrojů, doklady o vzdělání, akademické hodnosti,

podobné názory jako uživatel) a sdělení (tj. obsah, významnost, aktuálnost, správnost,

přizpůsobení potřebám uživatele). Další možné otázky: Je informace v souladu s mými

předchozími znalostmi? Jak nutně informaci potřebuji? Jak se vyznám v tématu? Je

snadné použít informaci v dané situaci? /13/

2.3.2 Teorie „nápadnost – interpretace“

018 Foggova Teorie „nápadnost – interpretace“ je výsledkem čtyřletého kvantitativního

výzkumu důvěryhodnosti na Stanford’s Persuasive Technology Lab. Předpokládá, že si

uživatelé při hodnocení důvěryhodnosti nejprve všímají elementů webové prezentace a

pak si o nich udělají úsudek. Chybí-li jedna z těchto klíčových složek, uživatel

důvěryhodnost nehodnotí. Ve většině případů si uživatel rychle všimne jednotlivých

elementů, obvykle je postupně a podvědomě zhodnotí a tím dospěje k celkovému názoru

/13/.

019 Klíčové složky této teorie jsou:

1) Nápadnost - pravděpodobnost, že si uživatel všimne elementu webové prezentace.

Faktory ovlivňující nápadnost:

1. angažovanost uživatele (motivace a schopnost prozkoumat obsah prezentace)

2. téma prezentace

3. úkol uživatele (vyhledávání informací, provádění transakce)

4. zkušenosti uživatele (začátečník vs. expert na danou problematiku)

5. individuální rozdíly (individuální touha po poznání, styl práce s informacemi, úroveň

gramotnosti) /13/.

14

020 2) Interpretace - úsudek uživatele o vnímaném elementu, tj. hodnocení dobrý nebo

špatný – např. nefunkční odkazy mohou být považovány za známku nedbalosti při tvorbě

prezentace, ta je pak vnímána jako méně důvěryhodná. Faktory ovlivňující interpretaci:

1. předpoklady a domněnky uživatele (kultura, minulé zkušenosti)

2. dovednosti / znalosti uživatele (orientace v dané problematice)

3. kontext (prostředí, očekávání uživatele, situace, úkol) /13/.

021 Výše zmíněné tedy ovlivňuje důvěryhodnost webových sídel. Jejich rysy, které lidé

považují za indikátory důvěryhodnosti, se však nemusí nutně shodovat s rysy, které

indikátory důvěryhodnosti opravdu jsou. Jsou spíše pomocí autorům webových sídel při

přesvědčování svého publika /13/.

2.4 Indikátory důvěryhodnosti

022 Na internetu byla již publikována pravidla pro hodnocení webových prezentací,

používající indikátory důvěryhodnosti korelující s důvěryhodností. Webové sídlo, které má

indikátor důvěryhodnosti, musí obsahovat správné informace s větší pravděpodobností

než sídlo, které tento indikátor nevykazuje /13/. Bylo zjištěno, že např. sídlo se správnými

informacemi o lidském zdraví obsahuje s třikrát větší pravděpodobností logo HONcode

než sídlo s nesprávnými informacemi. HON Code of Conduct je garance nevládní

mezinárodní organizace Zdraví na síti (Health On the Net), založené v červenci 2002 jako

poradní orgán OSN. Stránky, které chtějí vystavovat logo HONcode, musí dodržet zásady

pro důvěryhodnost poskytovaných zdravotních informací na stránkách o medicíně a

o zdraví (HONcode for medical and health Web sites). V češtině jsou dostupné na adrese

http://www.hon.ch/HONcode/Czech/ /5/.

023 Řada publikovaných pravidel pro hodnocení informací však není založena na

empirických datech, ale na názorech expertů. Není pak jasné, zda rysy webových sídel,

o kterých si tito experti myslí, že jsou indikátory důvěryhodnosti, s důvěryhodností opravdu

korelují. Uživatelé také musí těmto indikátorům důvěryhodnosti správnou mírou důvěřovat,

jinak zůstávají stále příliš důvěřiví nebo skeptičtí. Publikovaná kritéria nejsou založena na

empirických datech, nelze tedy uživatelům říci, jakou míru důvěry mohou k jednotlivým

indikátorům mít. Indikátor důvěryhodnosti by měl být také obtížněji padělatelný. Technika

15

hodnocení důvěryhodnosti je však známa hodnotícím i hodnoceným, webová sídla

s nesprávnými informacemi mohou být tedy navržena také tak, aby vypadala jako

důvěryhodná /13/.

3 Ohrožení důvěryhodnosti informací na internetu

024 Informace vzniká v primárním zdroji, jehož snahou je převést do zvoleného jazyka věrnou podobu myšlenky, představy. Informace se přenáší, zpracovává a výsledek je pak předán buď příjemci - uživateli, konzumentovi informací nebo dalšímu řetězci. Takový řetězec však již nezpracovává informaci o předloze, ale pouze „informaci o informaci“ (mluvíme o „složeném řetězci“). Informace může být kdekoliv v řetězci úmyslně či neúmyslně napadena - zničena, zkreslena nebo pozměněna chybami, šumy nebo informačním vandalstvím, manipulací. Šum a chyba napadají informaci náhodně, vandalství a manipulace záměrně. Šum je přídavná informace, která vzniká v informačním řetězci nebo v okolním prostředí; má různou intenzitu - od zanedbatelné až po vysokou, která zcela překryje žádanou informaci. Zdrojem chyb je technika nebo lidský činitel. Každý z těchto jevů může být technický (napadá formu informace) nebo sémantický (napadá obsah). Zlovolné ničení a pozměňování informace je vandalství (napadá formu) nebo manipulace (napadá obsah). Změna ve formě informace je někdy schopna ovlivnit i obsah, např. elementární záměna znaku může nejen zkreslit informaci, ale dodat jí i falešný význam /1/.

025 Příklady různých napadení informací v informačním systému mohou být:

1) Chyba:

• technická: překlep, gap na médiu

• sémantická: zaokrouhlovací chyba, chybná formulace

2) Šum:

• technický: parazitní signál, bílý šum, poškrábání média

• sémantický: přeslech, špatné světelné podmínky (video)

3) Vandalismus - zde hovoříme o technickém napadení, tj. softwarový virus, změny cizích

dat nebo www stránek.

4) Manipulace - sem patří sémantické napadení, tj. lež, klam, mystifikace, zavádějící

formulace /1/.

16

026 Uvedené definice a tvrzení platí obecně pro informační systémy a tedy i pro internet,

kde lze potkat chyby, šumy, vandalismus i manipulace s informacemi. Na internetu

potkáme však i grafomanství, chorobnou bájivost, publikování sektářských nebo jiných

ideologií. Takové informace však většinou rozpoznáme. Objektivně pravdivé,

nemanipulované informace, na jejichž zveřejňování se vztahuje právo svobody projevu,

mohou být návody na výrobu jedů a bomb, pedofilní a sadistická pornografie apod. Zde se

již dostáváme do oblasti morálky a etických norem /1/.

3.1 Rizika důvěryhodnosti

027 1) Anonymita zdrojů

Webové stránky jsou identifikovány pouze URL adresou. Určit skutečného provozovatele

stránky je pro běžného uživatele obtížné. Kdokoliv se může vydávat za kohokoliv -

prakticky zcela beztrestně. Adresa může být zavádějící, neboť každý může registrovat

jakoukoliv volnou doménu. Výjimkou je americká „.gov“, vyhrazená pouze vládním

institucím /1/.

028 2) Napadání zdrojů vandaly

Zkušenější uživatelé internetu čerpají informace ze stránek známých a prověřených

institucí (musí ovšem znát přesnou adresu). Ale ani originální stránky neskýtají záruku,

např. v 90. letech pozměnil hacker obsah webu českého ministerstva obrany. Opravdové

dezinformace se však obtížně rozpoznávají a nemorální metody mohou být součástí

konkurenčního boje /1/.

029 3) Manipulace s informacemi:

V internetu je možné provádět různé manipulace:

• vytvořit www stránku s „napodobenou“ adresou a publikovat zde podvržené údaje,

• proniknout do cizí www stránky a provést tam zjevné či skryté změny,

• vytvořit vlastní stránku s atraktivní adresou a prezentovat tam pseudoinformace

(nepravdy, fantasmagorie, mystifikace atd.) /1/.

030 4) Chybějící záruky:

Ani originální stránka nemusí uvádět korektní informace. Garance má totiž dvě složky:

17

• schopnost provozovatele zajistit ochranu proti jakémukoliv napadení (garance

důvěryhodnosti),

• ochotu provozovatele zaručit se za naprostou správnost prezentovaných informací

po stránce formální i obsahové (garance spolehlivosti).

Ne vždy jsou přítomny obě tyto složky, doporučuje se tedy brát internetové stránky

zpravidla jako nezávazný informační zdroj /1/.

031 5) Nemorální informace:

Internet umožňuje technickou realizaci anonymní a zcela svobodné produkce

a prezentace jakýchkoliv informací. Neexistuje žádná korekce ani cenzura. Některé

informace nejsou manipulovány ani zkresleny a přece jsou nežádoucí z hlediska obecné

morálky. Důvodem nemorálních aktivit může být scestná ideologie, lidská zloba, ale

i nezodpovědná snaha o recesi. Do konfliktu se zde dostávají lidská práva a svoboda

informací se zásadami obecné morálky /1/.

032 Důvěryhodnost řetězce může být zajištěna ochranami:

• Důkladná prevence a detekce chyb, zabezpečené kódy, vhodné algoritmy, kontroly, ověřování, testování, dodržování pracovních postupů atd

• Používání kvalitní a spolehlivé techniky a její správná obsluha

• Antivirová ochrana a její důsledná provozní aplikace

• Použití různých firewallů pro sítě typu internet a intranet /1/.

033 Spolehlivost nezajistíme prostředky informačních technologií. Existují však metody,

jak spolehlivost výrazně zvýšit:

• Cenzura příchozích informací: velmi účinná, avšak nevhodná v demokratické společnosti; místo ní zavádíme ověření a případnou korekci příchozích informací.

• Cenzura odchozích informací (nutná u neanonymních zdrojů, které dbají na své dobré jméno).

• Legislativa (zákony a předpisy včetně kontroly jejich dodržování a případných postihů).

• Udržení přesnosti jazyka s využitím teoretických poznatků, techniky i software.

• Uplatňování netikety (síťové etikety), výchova tvůrců, provozovatelů i konzumentů /1/.

18

4 Ověřování informací

034 Prostředí internetu a zejména World Wide Web přinesl revoluci do stávajícího

systému publikování, každý, kdo má počítač a připojení k veřejné datové síti, zvládne

jednoduché publikování. Internet není nikým vlastněn a zároveň není nikým kontrolován.

Neustále roste počet dokumentů, každý den přibližně o sedm a půl milionů dokumentů a

celkový počet dokumentů je odhadován kolem dvou a půl miliard dokumentů. Negativním

rysem tohoto prostředí je nestabilita zdrojů. Dokumenty rychle vznikají i zanikají,

požadavek na zpětné dohledání je často nerealizovatelný /3/.

035 Stránky se od sebe svojí důvěryhodností liší. Přibližné rozdělení do kategorií je

následující:

a) matoucí a záměrně falešné informace - takové informace se snaží ovlivnit názory

čtenáře. Stránky mohou vypadat velmi věrohodně a jejich odhalení závisí především na

zjištění jejich autora a na analýze objektivity a přesnosti. Jde často o různé

propagandistické texty, které nemusí podávat přímo lživé informace, ale podávají

informace účelově zkreslené /3/.

036 b) neautorizovaná informace - tento typ informací se na webovských stránkách

vyskytuje nejčastěji. Jedná se zde o dvě možné varianty:

1. Informace, jejíž zdroj není uveden - tj. nedodržení citační etiky. Tato „neřest” se týká vlastního citování použitých zdrojů i odkazů - linků na webové stránky. Ze stránek tohoto typu není často jasné, zda autor předkládá své vlastní tvrzení, nebo zda pouze kopíruje cizí text. Styl textu může být různorodý, hranice mezi necitováním a plagiátorstvím je již nepatrná.

2. Informace typu „pověsti” (angl. rumour, hoax) - jde o neověřené tvrzení nebo informaci, která je rozšířena a dále předávána bez ověření pravdivosti. Informace tohoto druhu se šíří především v e-mailech a na webových stránkách. Jde o různé neověřené zprávy (např. upozornění na nové, ničivé viry), které jsou fámami a pro které se již vžil anglický termín hoax /3/.

037 c) autorizovaná informace - taková informace jasně uvádí svůj zdroj a zároveň je jasný i důvod, proč je tato informace publikována. Autorizované zdroje nacházíme v univerzitním prostředí nebo v oblasti státní správy. Je zřetelné jasně deklarované autorství, kontakt, stránka domovské univerzity, kde autor vyučuje a také původ použitých zdrojů /3/.

19

5 Wikipedie jako rozporuplný příklad

038 Wikipedie (kombinace slov wiki a encyklopedie) je dnes již známá online encyklopedie. Má dvě přednosti: je zdarma a může do ní přispívat, kdo chce. Každý může vytvářet hesla a zpřístupňovat je ostatním uživatelům. Wikipedie se tak rozrůstá rychlým tempem a postupně plní předsevzetí svých autorů. Tedy, stává se nejrozsáhlejší databází znalostí na internetu, je dostupná a nezávislá. Znalosti do ní přibývají tak, jak je uživatelé vytvářejí a ne podle toho, jak vydavatel naplánuje evoluční cyklus jejího produktu. Není závislá na počtu abonentů, protože žádné platící nemá, neřídí se úspěšností papírové edice. Nemá za sebou žádnou tradici, jíž se může zaštítit Britannica nebo Otto, a přesto uživatelé posílají dobrovolně finanční příspěvky. Existují studie, které dokladují, že přesnost této encyklopedie je poměrně vysoká, a existují weby, které její části kopírují podobně, jako se používají obrázky a mapy z Google Maps /2/.

039 Dá se Wikipedii věřit? Lze se domnívat, že odpověď na tuto otázku není ve výsledku nějakého výzkumu, který Wikipedii porovná s x dalšími zdroji, ale někde jinde. Totiž v individuální ochotě uživatele akceptovat něco, nad čím neexistuje de facto žádná oficiální kontrola. Je třeba si uvědomit, že Wikipedia je soubor mnoha článků od různých a nesourodých autorů, a její využívání vyžaduje patřičnou dávku kritického myšlení. Kdo však potřebuje vést, poradit, ukázat cestu a mít jistotu, že všechno, co použije, je zkontrolováno, prohlédnuto a má to razítko „bezpečné“, nechť si předplatí spíše komerční encyklopedii /2/.

5.1 Doporučení pro tvůrce hesel v české Wikipedii

040 Články Wikipedie nesmí obsahovat žádné dosud nepublikované teorie, data, sdělení,

pojmy, argumenty nebo myšlenky ani žádné analýzy nebo syntézy již publikovaných dat,

sdělení, teorií, argumentů nebo myšlenek. (Za syntézu se nepovažuje shromažďování a

uspořádávání informací ze zdrojů.) Wikipedie tedy není místem pro vlastní výzkum.

Jediným způsobem, jakým lze dokázat, že neprovádíte žádný vlastní výzkum, je důsledná

ověřitelnost všech důležitých informací v obsahu článku z důvěryhodných zdrojů /14/.

041 Pravidlo, které zakazuje vlastní výzkum, je jedním z tří základních pravidel vytváření

článků Wikipedie. Další dvě pravidla jsou Nezaujatý úhel pohledu a Ověřitelnost.

Dodržování těchto pravidel má zásadní vliv na kvalitu materiálů, které jsou akceptovány

v hlavním jmenném prostoru Wikipedie. Tato pravidla by ale neměla být interpretována

odděleně, ale měla by být chápána jako kompaktní celek /14/.

20

5.1.1 Co je vlastní výzkum?

042 Termín „vlastní výzkum“ ve Wikipedii označuje informaci, kterou wikipedisté přidali do textu článku, přestože tato informace ještě nebyla publikována žádným důvěryhodným zdrojem. V tomto kontextu termín označuje všechny dosud nepublikované teorie, data, sdělení, argumenty nebo myšlenky nebo jejich interpretace, analýzy. Vlastní výzkum, který vytváří primární zdroje, není dovolen. Články Wikipedie by měly být založeny právě na informacích, shromážděných z publikovaných primárních a sekundárních zdrojů. Toto je základním principem vytváření Wikipedie – otevřené encyklopedie /14/ .

5.1.2 Primární a sekundární zdroj informací

043 Primární zdroj prezentovaných informací nebo dat mohou být archeologické artefakty, film, video nebo fotografie, historické dokumenty, jako jsou např. deníky, různé záznamy a výkazy, přepisy veřejných slyšení a soudů, rozhovory, výsledky zkoumání a dotazníky, záznamy o laboratorních pokusech nebo pozorováních a další. Sekundární zdroj představuje zobecnění, analýzu nebo syntézu, interpretaci nebo ověření informací nebo dat primárního zdroje. V některých ojedinělých a výjimečných případech může být celý článek založen výhradně na primárních zdrojích:

• pokud článek obsahuje pouze popis situace a přesnost a pravdivost je lehce ověřitelná jakýmkoliv dospělým člověkem, který nemá žádné speciální vědomosti nebo znalosti

• článek neobsahuje žádné analytické, syntetické informace a žádným způsobem neinterpretuje popisovaná fakta /14/.

044 Články ve Wikipedii obsahují informace, které jsou ověřitelné, nikoliv pravdivé. Cílem je zprostředkovat již publikovaná data, bez ohledu na to, zda jsou správná. Vzhledem k tomu, že publikování sdělení o vlastním výzkumu je zapovězeno, je potřeba, aby jakákoliv informace uvedená v článku byla nejprve publikovaná nějakým třetím nezávislým zdrojem (nelze se odvolávat na informace, které autor hesla publikoval někde jinde). Veškeré informace, na které se článek odkazuje, musí být veřejně přístupné (buď na internetu mimo Wikipedii nebo ve veřejné knihovně). Je velmi důležité citovat všechny zdroje. Jedině tak si může čtenář, v případě zájmu, vyhledat zdroje informací a sám si ověřit jejich pravdivost /14/.

5.1.3 Respektovaný zdroj

045 Respektované publikace jsou odborné publikace, knihy publikované známými

akademickými nakladatelstvími, univerzitní tisky a případně i tisky, které vydávají obecná

21

nakladatelství, pokud jsou respektovány odbornou veřejností a jejich publikace se používají pro výuku. „Neakademické“ subjekty není možné jednoduše zařadit mezi respektované zdroje. Obecně sice platí, že mnohá vydavatelství mají snahu být důvěryhodným zdrojem, ale existují i časopisy a knihy vydávané vlastním nákladem, které mohou zastávat extrémní politické nebo náboženské názory. Ty pak za důvěryhodné označit nelze. Pro posouzení důvěryhodnosti zdroje je nezbytné klást mnohé otázky, např.:

• Je zdroj neutrální se snahou o objektivitu, otevřeně přívrženecký, nebo fanatický?

• Jak velká je čtenářská základna?

• Jaké renomé má vydavatel?

• Vydává dokument v principu jedna osoba, nebo se na obsahu podílí velký a stabilní kolektiv?

• Existuje zavedený způsob nezávislého ověřování informací? /14/

5.2 Platformy wiki pro psychologii

046 V lednu 2006 byl odstartován projekt internetového informačního zdroje v oboru psychologie s názvem The Psychology Wiki. Tvůrci projektu na hlavní stránce prohlašují, že je jedním z nejobsažnějších zdrojů psychologie na internetu. Stránky skutečně obsahují velké množství přehledně strukturovaných informací. Jádrem jsou výklady jednotlivých teorií a rejstřík osobností. Najdeme zde stránky určené konferencím, seznamy časopisů a odkazy na úplné texty článků. Tento zdroj má adresu: http://psychology.wikia.com/ /12/.

047 Psychologii je určen i další „wiki“ projekt – PsychWiki na doméně .com. Byl zahájen v prosinci 2005 a je zaměřený na praktické znalosti a výzkumy v psychologii. Administrátorem je Doug Stenstrom z University Jižní Karolína, USA, katedry psychologie a Ravi Iyer, student sociální psychologie na téže universitě. Tento zdroj je připravovaný spíše pro studenty a vyučující a jejich konkrétní potřeby. Adresa je: http://www.psychwiki.com/ /8/.

048 Psychologii je věnováno i mnoho stran v původním projektu Wikipedie vzniklém v roce 2001, v rámci něhož má obor svůj vlastní portál na adrese: http://en.wikipedia.org/wiki/Portal:Psychology. Návštěvníci těchto oborových stránek si však musí být vědomi vlastností a pravidel obecné wikipedie a přistupovat k uvedeným informacím s kritickou myslí.

22

6 Jak ověřovat informace na internetu v oboru psychologie

049 V oboru psychologie nabízí internet nepřeberné množství informací. Problémem se však stává jejich důvěryhodnost. Psychologie jako jedna z věd o člověku se často potýká se subjektivizujícími závěry a není jednoduché odlišit poznatky vědecké psychologie od laických znalostí psychických zákonitostí. Umět rozpoznat kvalitu informací v oboru psychologie tedy může být obtížnou úlohou. Za odborné psychologické poznatky bývá vydáváno „kdeco“, obor bývá směšován s astrologií, psychotronikou a jinými činnostmi nezakládajícími se na vědeckých metodách. Bohužel k tomu někdy přispívají absolventi psychologie sami. Do hry navíc vstupuje komerce s řadou negativních jevů jako je klamavá reklama, nedostatečná legislativa a nízké etické povědomí /7/.

050 Je tedy nezbytné zkoumat spolehlivost a důvěryhodnost zdrojů informací z oboru psychologie nalezených na internetu. Psychologové jsou zvyklí kriticky hodnotit články v odborných časopisech včetně shromážděných výzkumných dat. Totéž je třeba aplikovat na informace na internetu. Článek v časopise si obvykle získá důvěru psychologa, protože je publikován v autoritativním zdroji, byl recenzován odborníkem v oboru a obsahuje další reference na vědecké práce. Lze totéž říci o článku na internetu? /6/

051 Existuje 5 jednoduchých otázek, se kterými je doporučováno pracovat při první návštěvě konkrétních stránek. Zde jsou rozšířeny o další doplňující otázky.

1) Původ, autorství (KDO?)

Lze určit autora stránek? Jaká je jeho kvalifikace a kde působí? Je uznávaným odborníkem v tématu, o kterém píše? Je uveden seznam dalších publikací? Publikuje v uznávaných časopisech? Je uveden odkaz na „Další informace o autorovi“?

Může jít o prezentaci organizace v oboru: mezinárodní nebo národní vědecké společnosti. Je uvedeno sídlo společnosti a statutární orgány, které zastupují členy? Je uveden kontakt na správce stránek?

2) Téma, obsah a určení (CO?)

Co konkrétně je obsahem stránky? Pro koho je určena? Jak je téma prezentováno? Vyhledávač často zobrazí stránku ve "spodních vrstvách" webovského sídla, informace o obsahu jsou však uvedeny na tzv. Hlavní stránce (Home, Main page). Je vhodné si také prohlédnout záhlaví stránky, její celkové rozvržení, styl vystavených sdělení. V zápatí stránky by měla být uvedena informace o autorství, kontaktní osoba, datum vytvoření nebo poslední revize stránek /6/.

23

052 3) Umístění (KDE?)

Může být významné vědět, zda je nalezená informace publikována komerční, politickou,

akademickou nebo obchodní organizací nebo jde o soukromé webovské sídlo. Jde

o oficiální stránky university, státní organizace, nevládní organizace nebo je stránka na

portálu s bezplatným hostingem? Lze zjistit majitele domény? Některé příklady

zamýšlených určení, které však nemusí platit:

* .ac.uk - britské akademické instituce

* .org - neziskové organizace

* .edu - americké akademické organizace

* .co.uk - komerční britské společnosti

* .com - komerční webovská sídla

* .uk, nl, ru, de, nz, au, cz jsou národní domény 1. řádu (Velká Británie, Nizozemí,

Rusko, Německo, Nový Zéland, Austrálie, Česká republika) /6/.

* .eu - doména pro různé evropské organizace (právě zde se ukázalo, jakým obchodním

artiklem doména je, srv. smysl názvu této domény s adresou: http://www.psycholog.eu/).

053 4) Přesnost, aktuálnost (KDY?)

World Wide Web má pověst rychle se měnícího informačního zdroje. To však může být

zavádějící, aktualizace celé řady webovských sídel závisí na ruční práci, což je důvod

zastarávání informací. Je vhodné se ptát: Kdy byla stránka vystavena? Kdy byla

naposledy aktualizována? Odpovídá obsah současnosti? Je důležité vědět, kdy byla

informace publikována, protože může být zastaralá a popřípadě nahrazena novější. Jsou

zmíněny použité zdroje? Podle data referencí lze usuzovat na stáří vystavených informací.

5. Důvod (PROČ?)

Lze najít mnoho různých přístupů, jak rozumět chování lidí na internetu, ale řada z nich

může obsahovat politické, ideologické, ekonomické nebo osobní předsudky. Z tohoto

důvodu je nezbytné zjistit, zda je dokument publikován na komerčním, vzdělávacím

serveru nebo na serveru nějaké organizace. Je nějaký důvod domnívat se, že je zdroj

zaujatý? Proč webovské sídlo vzniklo? Co chce autor dosáhnout publikovaným sdělením?

Jedním z indikátorů osobních stránek je výskyt tildy (~) v adrese /6/.

24

6.1 Další kritéria

6.1.1 Design a grafika

054 Každá stránka má i své originální grafické zpracování. Filozofie grafického

zpracování je podobná jako u tištěných materiálů - seriózní zdroj má střízlivou, někdy

přímo konzervativní podobu. Výrazně barevné, překombinované stránky s animacemi

seriózně nepůsobí /3/.

055 Profesionální design webové stránky zvyšuje důvěryhodnost. Uživatelé internetu mají

tendenci spojovat kvalitu vzhledu webové stránky s kvalitou informací, výrobků nebo

služeb, které stránka nabízí. Jednoduché a přitom přehledné webové stránky jsou

přijatelné, stránky obsahující četné, ale navzájem nesladěné grafické prvky, nikoliv. Rušivě

působící barevné kontrasty naznačí, že webové stránky nejsou dílem profesionála. Někdy

je však možné takové kontrasty vytvořit záměrně, za konkrétním účelem. Odbytou práci

prozradí i nejednotné nebo nevhodné použití fontů písma. Koníčkem amatérů je tvorba

různých pohyblivých ikonek a animací založených na javascriptu. Takové webové stránky

působí levným dojmem. Webové stránky by rozhodně neměly být navržené pro jeden

konkrétní prohlížeč, např. nápis „Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer“ vyvolá

v uživateli dojem, že majitel webu neměl dostatek financí na schopného web-designera

/9/.

6.1.2 Externí zdroje

056 Významnými se jeví vztahy k dalším stránkám - v prostředí internetu „přežívají“

zajímavé a přínosné stránky. Ty jsou pak citovány a odkazovány z dalších stránek. Může

se jednat o zajímavý zdroj, ale tento samotný fakt není vypovídající - musí být podepřen

na základě dalších kritérií. Výše uvedená kritéria mohou být při ověřování kvality informací

významnou pomocí. Má-li ale být ověřování důkladné, je nutné je podepřít ještě dalšími

kroky:

• prověřením informací alespoň ze dvou autorizovaných zdrojů

• zjištěním dalších informací o autorovi a jeho vztahu k publikovaným informacím /3/.

057 Autorizovanými zdroji jsou zde míněny takové, které jsou považovány za věrohodné a

je možné dohledat jejich zdroje. Mohou to být encyklopedie, kompendia, slovníky,

adresáře nebo bibliografie. Některé pochází z původních tištěných zdrojů, jiné jsou

25

specifické pouze pro internet. Dohledání dalších informací o autorovi souvisí s výše

uvedeným bodem. Kromě různých slovníků, kompendií a zdrojů typu „Who is who“ je

možné využít i různé vyhledávače. Důležité informace jsou především:

• identifikace autora (není smyšlený)

• odborný kredit autora (působení v oboru, zabývá se touto problematikou delší dobu)

• ohlasy na autora a jeho články (pozitivní i negativní kritika) /3/.

056 Příklady některých autorizovaných zdrojů, které jsou vhodné pro ověřování:

Encyklopedia Britannica (http://www.britannica.com)

Merriam-Webster Online (http://www.m-w.com)

The Electronic Directory of the European Institutions (http://europa.eu.int/idea/en/rechind.htm)

Who is Who Biographien (http://www.whoiswho.co.at/allebio/)

Marquis Who´sWho (http://www.marquiswhoswho.com/)

Názorný výukový materiál k tématu je dostupný na stránkách knihovny v Chesteru, USA,

a sice na Widener University na adrese:

http://www3.widener.edu/Academics/Libraries/Wolfgram_Memorial_Library/

/3/

7 Závěrečné zhodnocení

Internet je bezpochyby svobodným médiem a se svobodou slova je spojena odpovědnost

a kritičnost. Obě vlastnosti by měly být krédem autorů i uživatelů, kteří tak mohou

k důvěryhodnosti publikovaných informací více přispívat.

26

Použité zdroje:1. BÉBR, Richard. Lesk a bída Internetu aneb InFernet Veritas. Celostátní konference

Tvorba softwaru '99, VŠB-TU Ostrava, Ekonomická fakulta, 26.-28. května 1999. ISBN 80-85988-39-9. [cit. 2007-01-17].Dostupné také z WWW: <http://honor.fi.muni.cz/tsw/1999/008.pdf>

2. BEDNÁŘ, Vojtěch. Můžeme věřit Wikipedii? Lupa : server o českém internetu [online]. 30. 1. 2006 6:20. [cit. 2007-01-17]. Dostupný z WWW: <http://www.lupa.cz/clanky/verit-wikipedii/>.

3. BOLDIŠ, Petr. Jak oddělit zrno od plev : ověřování informací v prostředí internetu. INFORUM 2003: 9. konference o profesionálních informačních zdrojích [online]. Praha: Albertina Icome Praha, 2003. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2003/prispevky/Boldis_Petr.pdf>

4. ČINČERA, Jan. Internet a společnost na přelomu tisíciletí : (polo-)globální paradox. Národní knihovna, 11, 2000, č. 1, s.3-5. Dostupné také z WWW: <http://full.nkp.cz/nkkr/Nkkr0001/0001003.html>

5. HON Code of Conduct (HONcode) for medical and health Web sites. Health On the Net Foundation [online], 2004. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: <http://www.hon.ch/HONcode/policy.html>

6. Intute : virtual training suite. Welcome to internet psychologist [online]. [cit. 2007-03-20]. Dostupné z WWW: <http://www.vts.intute.ac.uk/tutorial/psychologist>

7. KOTRLOVÁ, Jindřiška. Informační zdroje v oboru psychologie : jejich získávání a využívání v České republice. Praha, 2005-04-19. iii, 50 s., 23 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí Peter Pálka. Dostupné z WWW: <http://jindriska.kotrla.net/bakalarka.pdf>

8. About PsychWiki. PsychWiki [online]. [cit. 2007-04-11]. Dostupné z WWW: <http://www.psychwiki.com/wiki/PsychWiki_-_A_Collaborative_Social_and_Personality_Psychology_Wiki_:About>

9. Scisoft – tvorba webu [online]. [cit. 2007-03-26]. Dostupné z WWW: <http://www.scisoft.cz/tvorba-webu/duveryhodnost.php>

10. ŠMAHEL, David. Mapování digitální budoucnosti. ISDN Server [online]. 2.11.2004. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: <http://www.isdn.cz/clanek.php?cid=6096>

11. ŠMAHEL, David. Věří lidi internetu? ISDN Server [online]. 18.1.2006. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: <http://www.isdn.cz/clanek.php?cid=7501>

12. The Psychology WIKI [online]. [cit. 2007-04-11]. Dostupné z WWW: <http://psychology.wikia.com/>

27

13. VÍTŮ, Martin. Hodnocení důvěryhodnosti informací - úloha informačních pracovníků? INFORUM 2005: 11. konference o profesionálních informačních zdrojích, Praha, 24. - 26.5. 2005 [online]. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum2005/pdf/Vitu_Martin.pdf>

14. Wikipedie : Žádný vlastní výzkum. Wikipedie : otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-17]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Žádný_vlastní_výzkum>

Seznam obrázkůObr. 1 Frekvence odpovědí .............................................12

Obr. 2 Rozdělení na uživatele a neuživatele internetu......13

28

Název: Důvěryhodnost informací na internetu se zaměřením na obor psychologie

Podnázev:Studijně rozborová práce

Autor: Bc. Jindřiška Kotrlová

Název instituce: Ústav informačních studií a knihovnictví, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

Adresa instituce: U Kříže 8, 158 00 Praha 5 – Jinonice

Měsíc a rok vydání:Duben 2007

Abstrakt:

Text se zabývá problematikou důvěryhodnosti informací publikovaných na internetu na základě vybraných relevantních zdrojů. Je pojednáno o úskalí internetu, vymezuje se pojem důvěryhodnost informací a možnosti jejího posuzování. Je zmíněno, jakým způsobem může být důvěryhodnost informace na internetu ohrožena a jak ji lze ověřovat. Jako příklad zdroje s různými atributy je uvedena Wikipedie. Druhá část se zaměřuje na důvěryhodnost informací v internetu v oboru psychologie. Model je obecnější a využitelný i pro jiný vědní obor.

Klíčová slova:

informace, internet, důvěryhodnost, psychologie, wikipedie

Bibliografický záznam:

KOTRLOVÁ, Jindřiška. Důvěryhodnost informací na internetu se zaměřením na obor psychologie: studijně rozborová práce. Praha : Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, duben 2007. 28 s.