90
Vítejte na internetovém vydání knihy Sluhové anebo přátelé?—Jiný pohled na Boha. Protože největší krutosti v dějinách lidstva byly spáchány ve jménu boha a náboženství, miliony lidí se od boha a náboženství odvrátily. A tak jedna ze základních otázek, kterou si musí položit každý, kdo se chce těmito věcmi zabývat, je: Jakým bohem je Bůh? Odpověď nejen předurčí, jestli s bohem chceme mít něco společného, ale také jakými lidmi se nakonec staneme na základe toho, jakému bohu sloužíme. Graham Maxwell je kvalifikován vést nás tímto studiem nejen proto, že získal doktorát z Nového zákona na teologické fakultě Chicagské University, ale také učil budoucí kazatele po dobu 19 let. V roce 1961 však přešel na Loma Linda University, kde dalších víc než 25 let učil budoucí lékaře, protože si uvědomoval, že víra těchto studentů špičkové medicíny nepřežije s jednoduchým modelem náboženství. Proto byl schopen pomoci tisícům studentů různých lékařských profesí získat „jiný pohled na Boha“ a nové pojetí a docenění biblického modelu Boha. Graham Maxwell je presvědčen, že Bůh Bible si nejvíce váží naši svobodu a individualitu, a proto chce zacházet se svými následovníky ne jako se sluhami, ale spíše jako s přátely. Kniha Sluhové nebo přátelé? je pohledem na Boha Bible, která jej představuje jako přátelského Boha—toužícího vrátit lidem důstojnost a sebeúctu. Tato kniha je založena na důkladném studiu Bible. Autor vedl 135 rok- trvajících souběžných studijních cyklů, kterých se zúčastnily tisíce lidí, mladých i starých. Při tomto studiu všech 66 biblických knih vedl lidi k tomu, aby nepřehlédli nic—ani ty nejtěžší a nejkrutější příběhy! Při psaní této knihy autor zohlednil otázky a připomínky studentů ze 118 různých zemí světa. Doufáme, že se Vám toto internetové vydání knihy bude líbit. Protože tištěvydání českého překladu je už dávno rozebráno, dáváme Vám knihu Sluhové nebo přátelé? k dispozici alespoň takto. Pokud byste však měli zájem o původní anglickou verzi, můžete si ji objednat telefonicky na čísle 00 1 (909) 792-0111, anebo napsat na adresu: Pine Knoll Publications 1345 Pine Knoll Redlands, CA 92373 U.S.A.

ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Vítejte na internetovém vydání knihy Sluhové anebo přátelé?—Jiný pohled na Boha.

Protože největší krutosti v dějinách lidstva byly spáchány ve jménu boha a náboženství, miliony lidí se od boha a náboženství odvrátily. A tak jedna ze základních otázek, kterou si musí položit každý, kdo se chce těmito věcmi zabývat, je: Jakým bohem je Bůh? Odpověď nejen předurčí, jestli s bohem chceme mít něco společného, ale také jakými lidmi se nakonec staneme na základe toho, jakému bohu sloužíme.

Graham Maxwell je kvalifikován vést nás tímto studiem nejen proto, že získal doktorát z Nového zákona na teologické fakultě Chicagské University, ale také učil budoucí kazatele po dobu 19 let. V roce 1961 však přešel na Loma Linda University, kde dalších víc než 25 let učil budoucí lékaře, protože si uvědomoval, že víra těchto studentů špičkové medicíny nepřežije s jednoduchým modelem náboženství. Proto byl schopen pomoci tisícům studentů různých lékařských profesí získat „jiný pohled na Boha“ a nové pojetí a docenění biblického modelu Boha.

Graham Maxwell je presvědčen, že Bůh Bible si nejvíce váží naši svobodu a individualitu, a proto chce zacházet se svými následovníky ne jako se sluhami, ale spíše jako s přátely.

Kniha Sluhové nebo přátelé? je pohledem na Boha Bible, která jej představuje jako přátelského Boha—toužícího vrátit lidem důstojnost a sebeúctu.

Tato kniha je založena na důkladném studiu Bible. Autor vedl 135 rok-trvajících souběžných studijních cyklů, kterých se zúčastnily tisíce lidí, mladých i starých. Při tomto studiu všech 66 biblických knih vedl lidi k tomu, aby nepřehlédli nic—ani ty nejtěžší a nejkrutější příběhy!

Při psaní této knihy autor zohlednil otázky a připomínky studentů ze 118 různých zemí světa.

Doufáme, že se Vám toto internetové vydání knihy bude líbit. Protože tištěné vydání českého překladu je už dávno rozebráno, dáváme Vám knihu Sluhové nebo přátelé? k dispozici alespoň takto. Pokud byste však měli zájem o původní anglickou verzi, můžete si ji objednat telefonicky na čísle 00 1 (909) 792-0111, anebo napsat na adresu:

Pine Knoll Publications 1345 Pine Knoll Redlands, CA 92373 U.S.A.

Page 2: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 1

Page 3: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

SLUHOVÉ, NEBO

P¤ÁTELÉ?

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 2

Page 4: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

GRAHAM MAXWELL

SLUHOVÉ, NEBO

P¤ÁTELÉ?

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 4

Page 5: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

OBSAH

Pfiedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Báli byste se setkat s Bohem? . . . . . . . . . . . . . . 11

Chtûl bych, abyste byli m˘mi pfiáteli . . . . . . . . . 19

Bez dÛvûry se pfiátelství neobejde . . . . . . . . . . . 30

DÛvûru nelze pfiikázat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Ovûfiuj si, ãemu vûfií‰ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Pfiátelé spolu mluví otevfienû . . . . . . . . . . . . . . . 70

Pfiátelství a zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

Jak se sluhové a pfiátelé dívají na hfiích a spasení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Jen nejlep‰í pfiítel by ‰el tak daleko . . . . . . . . . 114

Pfiátelství a svoboda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

Pfiátelství a zápas s hfiíchem . . . . . . . . . . . . . . . 147

Pfiátelství a smífiení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

UÏ dost dlouho jsme pobyli na této hofie . . . . . 160

Pfiátelé pfiátelského Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

Jin˘ pohled na Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

Není-li uvedeno jinak, jsou biblické citáty pfievzaty z âeského ekume-nického pfiekladu (âEP) z roku 1993.

Vysvûtlivky zkratek, které jsou pouÏity u ostatních biblick˘ch citátÛ:SNC – Slovo na cestu, parafrázovan˘ text Nového zákona (Luxpress

Praha, 1990).kral. – Biblí svatá, kralické vydání z roku 1613.Roh. – Svätá Biblia, druhé revid. vydání, pfieloÏil prof. Jozef Roháãek,

Bratislava 1969.GNB – Good News Bible, Today’s English Version, American Bible

Society, 1976.RSV – The Revised Standard Version of the Bible, 1952.NRSV – The New Revised Standard Version Bible, 1989.KJV – King James Version.

PfieloÏeno z anglického originálu Servants or Friends?vydaného v roce 1992 vydavatelstvím Pine Knoll Publications,Redlands, CA, USA (ISBN 1-56652-000-2)Text © Graham Maxwell, 1992Translation © Advent-Orion, Praha 1996

ISBN 80-7172-146-8

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 6

Page 6: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

P¤EDMLUVA

Sly‰eli jste uÏ nûkdy o králi, kter˘ by oznámil sv˘mpoddan˘m, Ïe uÏ s nimi nebude jednat jako se sluhy,a kdyÏ budou chtít, tak je bude povaÏovat za své pfiátelea bude jim plnû dÛvûfiovat? Sly‰eli jste uÏ o králi, kter˘chce, aby jeho podfiízení jasnû pochopili, Ïe netouÏí poslepé a bezduché poslu‰nosti sluhÛ, ale naopak dávápfiednost inteligentní spolupráci zaloÏené na svobodnémrozhodnutí? Sly‰eli jste uÏ o králi, kter˘ kvÛli upevnûnívzájemné dÛvûry sv˘m poddan˘m nabízí, Ïe je budepodrobnû informovat o zpÛsobu své vlády?

V Bibli je zaznamenáno, Ïe JeÏí‰ Kristus nabídl nûcotak neuvûfiitelného sv˘m uãedníkÛm je‰tû pfied sv˘mnávratem do nebe, kde znovu pfiijal svou plnou králov-skou moc. KdyÏ Kristus vyslovil tuto nabídku, byl s nímtaké Jan, a ten ji pozdûji zaznamenal ve svém evangeliu –v 15. ver‰i 15. kapitoly. „UÏ vás nenaz˘vám sluhy,“ fieklJeÏí‰, „protoÏe sluha neví, co dûlá jeho pán. Nazvaljsem vás pfiáteli, protoÏe jsem vám oznámil v‰echno, cojsem sly‰el od svého Otce.“ Nebo vyjádfieno slovy jiné-ho pfiekladu: „Sluhové jednodu‰e dûlají to, co se jimfiekne. Já vás radûji naz˘vám sv˘mi pfiáteli, protoÏe chci,abyste vûcem také rozumûli.“

Ten, jehoÏ Bible naz˘vá „Králem králÛ a PánempánÛ“, se na nás chce dívat spí‰e jako na pfiátele neÏ jakona sluhy. A právû toto poznání je pro mû tím nejkrásnûj-‰ím na radostné zprávû, kterou naz˘váme evangeliem.Zkusme pfiem˘‰let nad tím, co pro nás mÛÏe znamenat

9

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 8

Page 7: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

BÁLI BYSTE SE SETKAT

S BOHEM?

„Bál byste se setkat s Bohem?“„Ano, hroznû.“„Proã?“Skotsk˘ hrobník stál v de‰ti mezi tisíci náhrobních

kamenÛ obklopujících starodávn˘ kostelík, ve kterémjinak slouÏil jako vedoucí nedûlní ‰koly.

„KvÛli v‰em tûm hrozn˘m pfiíbûhÛm v Bibli.“Tuto otázku jsem kladl nejrÛznûj‰ím lidem na brit-

sk˘ch ostrovech. Tehdy jsem nacestoval asi 20 000 km,kdyÏ jsem kfiíÏem kráÏem projíÏdûl územím VelkéBritánie a snaÏil se pochopit, proã v této kdysi zjevnûkfiesÈanské zemi dnes uÏ tak málo lidí chodí pravidelnûdo kostela a vÛbec vyznává, Ïe vûfií v Boha.

„Bála byste se setkat s Bohem?“ zeptal jsem se jistézboÏné Ïeny, která se cel˘ svÛj Ïivot vûnovala vyuãová-ní dûtí z Bible.

„Ne, vÛbec ne.“„A proã ne?“„ProtoÏe v Bibli máme mnoho krásn˘ch pfiíbûhÛ

o BoÏí lásce.“„A co ty pfiíbûhy, které nahánûjí strach?“„Myslím, Ïe bychom se nemûli zamûfiovat na ty

‘hrÛznûj‰í stránky Písma’. Radûji zkusme vyzdvihnoutty, které svûdãí o BoÏí lásce.“

11

takové chápání toho, jak˘ BÛh vlastnû je a jaké by tobylo Ïít s takov˘m Bohem vûãnû!

Témûfi padesát let jsem vyuãoval na vysok˘ch ‰ko-lách biblické pfiedmûty a pfiedná‰el o Bibli. Mou nejvût‰íradostí bylo vést celoroãní kursy, pfii kter˘ch jsmes úãastníky proãítali a studovali v‰ech ‰esta‰edesát knihStarého i Nového zákona. Smyslem tohoto kursu bylo na-uãit se dívat na Bibli jako na jeden celek a odhalit, jak˘vztah mají její jednotlivé ãásti k ústfiednímu tématu –pravdû o samotném Bohu.

KdyÏ se dnes dívám zpût na tato „putování“ celouBiblí, jichÏ bylo sto tfiicet pût, zdá se mi, Ïe jedna staÈvystupuje do popfiedí stále jasnûji. Odhaluje totiÏ tu nej-dÛleÏitûj‰í pravdu o Bohu, proto je také klíãem ke správ-nému chápání v‰ech ostatních ãástí Bible i k pochopeníBoÏího plánu obnovit mír ve vesmíru. Ano, je to právûnabídka pfiátelství zaznamenaná v Janovû evangeliu15,15.

Smyslem této knihy je zváÏit dalekosáhlé a pro nûkte-ré vûfiící obzvlá‰È Ïádoucí dÛsledky toho, Ïe BÛh jedno-znaãnû upfiednostÀuje nûco víc neÏ jen slepé podfiízeníse – totiÏ pfiátelství zaloÏené na svobodû, dÛvûfie a vzá-jemném porozumûní.

10

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 10

Page 8: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Ïe jsme zrovna stáli pfied kamenn˘m kostelem se zabed-nûn˘mi okny, kter˘ plánoval co nejdfiíve odkoupit a pfie-stavût na obytn˘ dÛm.

„Bál byste se setkat s Bohem?“„Proã bych se mûl bát? Já se nebojím nikoho. Kromû

toho jsem byl vÏdycky slu‰n˘m ãlovûkem, a bliÏnímu,kter˘ se nacházel v tûÏkostech, jsem svou pomoc nikdyneodmítl.“

„Chodil jste do tohoto kostela pfiedtím, neÏ ho zavfie-li?“

„UÏ celá léta nechodím do kostela. Jako mal˘ klukjsem sice chodil do nedûlní ‰koly, ale to stejnû jenomproto, Ïe mû nutili.“

„A kdo vás nutil?“„Matka.“Podobnû jako tento muÏ, i mnozí dal‰í mluvili o tom,

Ïe jejich matky a babiãky dohlíÏely na to, aby nav‰tûvo-vali nedûlní ‰kolu. KdyÏ ale potom rostli a dospívali,nezodpovûzené otázky je pfiivedly ke ztrátû iluzí. Ano,mnozí se vyjadfiovali pfiesnû v tomto smyslu. Ztrátailuzí, rozãarování nad Biblí, zklamání nad církví a Bo-hem. V zemi, která tolik vykonala pro roz‰ífiení Biblí pocelém svûtû, majitel jistého knihkupectví prohlásil:„JestliÏe se mi podafií prodat dvû Bible za rok, pokládámto za úspûch.“

MNOZÍ BY SI P¤ÁLI Vù¤IT

KdyÏ mi nejen jednotlivci, ale dokonce i celé rodinyvyprávûli o své neschopnosti vûfiit, vytu‰il jsem, Ïes nostalgií touÏí po Nûkom, komu by mohli dÛvûfiovat –po Bohu, jehoÏ jednání by bylo pochopitelné a dávalosmysl.

13

„Ale jak se díváte napfiíklad na ohnivé jezero z knihyZjevení?“

„Poslední knihu Bible s dûtmi neprobírám.“„Dobfie, ale co potom pfiíbûh o potopû z první knihy

MojÏí‰ovy, kdy BÛh kromû osmi lidí zatopil vodou celélidstvo?“

„Dûti s tím nemají Ïádné problémy. Mají siln˘ smyslpro spravedlnost a nejvíc se jim líbí, jak BÛh zachrániltûch osm v korábu.“

Je zfiejmé, Ïe hrobník ani uãitelka náboÏenství nepatfiímezi ty obyvatele Británie, ktefií se vzdali kfiesÈanství(i kdyÏ ho chápou „po svém“). Mnohé jiné lidi v‰akprávû tyto „hrÛznûj‰í stránky Písma“, jak je nazvala uãi-telka, odvedly od Boha i od církve.

âasto jsem sly‰el rÛzné lidi, jak hovofií o hrÛzáchpekla nebo o tom, Ïe nemohou dÛvûfiovat bohu, kter˘vyÏaduje poslu‰nost pod hrozbou vûãného muãení.„Bohové jin˘ch náboÏenství nejsou tak krutí, jako BÛhStarého zákona!“ stûÏovala si hereãka vystupující v Sha-kespearov˘ch hrách. Vzpomínala na to, Ïe jako dítûznala Boha jenom jako postrach, a Ïe Ïádného dÛvûry-hodného Boha nezná vlastnû dodnes.

Lidé Ïijící v Británii jsou nicménû milí a pfiátel‰tí, ta-koví, jak jsem je znal vÏdycky. Domov a rodina jsou pronû stále je‰tû základem spoleãnosti, pfiestoÏe teplo a pfiá-telství, které snad kdysi nacházeli v církvi, dnes mnozíhledají nûkde jinde, nejãastûji v nejbliωím hostinci.

„Proã kostely zejí prázdnotou, zatímco hospody pras-kají ve ‰vech?“

„Myslím, Ïe za tím budou lep‰í sluÏby,“ pohotovû miodpovûdûl jist˘ lond˘nsk˘ dÛchodce pracující jako pro-davaã zmrzliny. Jak se tak opíral o svou vycházkovouhÛl, pÛsobil docela bezstarostn˘m dojmem. Snad proto,

12

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 12

Page 9: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

moci. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“oÏivila své vzpomínky na dûtskou nedûlní ‰kolu mladámaminka, která svou pfiedstavu dokreslila je‰tû neurãi-t˘m mávnutím ruky.

V severozápadní Anglii jsem se setkal s milou ãtyfi-ãlennou rodinou, která byla zrovna na procházce pomofiském pobfieÏí. Maminka se smutkem vyprávûlao tom, jak postupnû pfiestali chodit do kostela a vzdali sekfiesÈanské víry. „BÛh a církev jsou pro nás pfiíli‰ vzdále-ní,“ vysvûtlovala. „UÏ pro nás nic neznamenají.“ Pfies-toÏe celá léta chodili do kostela a nedûlní ‰koly, nikdoz rodiny si nedokázal vzpomenout ani na jedin˘ pfiíbûhz Bible.

„Kdyby existoval nûjak˘ bÛh, kterého byste mohliuctívat, jak˘ by mûl b˘t?“

Jedenáctiletá Lorraine ti‰e odpovûdûla: „Musel by tob˘t nûkdo, komu bych mohla dÛvûfiovat, nûkdo, kdo bymû nikdy nezklamal.“

EXISTUJE „NùKDO, KOMU JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT“?Na tuto otázku nelze odpovûdût tak, Ïe budeme cito-

vat tvrzení z Písma. VÏdyÈ právû to, jak pochopili Bohaz Bible, dovedlo tyto lidi k pochybnostem o biblick˘chtvrzeních; a k tomu, aby to pfieváÏilo ty „hrÛznûj‰í strán-ky Písma“, by nestaãilo ani pfiipomenout si v‰echny pfií-bûhy o BoÏí lásce. MoÏná vyvstává otázka: Které z tûch-to statí jsou vlastnû pravdivé? VÏdyÈ pro mnohé hlouba-vé lidi ztratila Bible svou autoritu z toho dÛvodu, Ïe sejim nezdá ve v‰em dostateãnû logická.

KdyÏ se manÏelka jednoho úspû‰ného obchodníkasnaÏila najít vhodná slova pro popis své pfiedstavy Boha,zaãala slovy „nedÛsledn˘, svévoln˘“ a skonãila konsta-továním, Ïe BÛh je „krut˘“. „Ale,“ pokraãovala je‰tû,

15

„Nepfiál byste si nûkdy, abyste dokázal vûfiit?“„Ano, samozfiejmû,“ odpovûdûl bez váhání v˘fieãn˘

irsk˘ komentátor, kter˘ jako chlapec nav‰tívil kaÏdounedûli nejménû tfii kostely a dodnes umûl zpamûti cito-vat celé biblické pasáÏe. „Problém je v‰ak v tom, Ïenemám na ãem zaloÏit svoji víru.“

Ve Stratfordu nad Avonem, v mûstû Williama Sha-kespeara, jsem na malém mostû, kter˘ tvofiil oblouk nadjedním z kanálÛ, rozmlouval s jist˘m robustním moto-cyklistou. Dozvûdûl jsem se, Ïe v Boha nikdy nevûfiil.

„âetl jste uÏ nûkdy Bibli?“ byla jedna z m˘ch otázek.„Ne.“„A byl jste uÏ nûkdy v kostele?“„Ne.“„KdyÏ dojdeme na konec svého Ïivota, potom se

pravdivû dozvíme, zda existuje Nûkdo tam ‘na druhéstranû’.“

„S tím souhlasím.“„JestliÏe se ukáÏe, Ïe BÛh skuteãnû existuje, myslíte,

Ïe se ho budete bát?“„Ne, jestliÏe BÛh existuje, jsem si jist, Ïe bude fajn,

prostû kamarád.“Tato slova nefiekl v nûjaké lehkomyslnosti, protoÏe

váÏnû dodal, Ïe pokud nevíme o Bohu nic jistého, mûlibychom se alespoÀ jeden k druhému chovat slu‰nû.„Peklo ve skuteãnosti neexistuje,“ pokraãoval, „peklo,to jsou lidé. Lidé, ktefií k sobû nejsou slu‰ní.“

Zdálo se, Ïe tento na pohled sice tvrd˘, ve svém nitruv‰ak zfiejmû jemn˘ a laskav˘ muÏ, by rád pfiijal takové-ho Boha, jakého právû popsal. BûÏné a populární pfied-stavy o Bohu mu byly zfiejmû dost vzdálené.

Mnozí z tûch, ktefií dnes v Boha nevûfií – bez ohleduna to, zda náboÏenskou v˘chovu v dûtství mûli nebo ne –pfiece jen neurãitû hovofiili o jakési vzdálené, ale laskavé

14

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 14

Page 10: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

v roce 1555. Existuje v‰ak také památník pfiipomínajícífakt, Ïe protestanté v roce 1679 umuãili fiímskokatolic-kého knûze Johna Pleasingtona, kter˘ byl v roce 1970vyhlá‰en za svatého. Oba „kacífii“ byli odsouzeni nasmrt ve jménu jednoho a téhoÏ kfiesÈanského Boha.Zástupy lidí, ktefií se tak rádi shromaÏìovali, aby tytopopravy sledovali, mÛÏeme pfiitom jen tûÏko vinitz toho, Ïe o Bohu mûli znaãnû zmatené pfiedstavy a Ïe seho báli.

Dokonce ani pozdûji, v dobách více osvícen˘ch,nebyli BÛh, Bible nebo církev synonymy dÛstojnosti,svobody a zachovávání práv jednotlivcÛ. Mnozí nena‰liv kfiesÈanství Ïádn˘ smysl, a proto je pro nû jednodu‰‰ípokládat Boha a náboÏenství za souãást pestrého kultur-ního dûdictví Británie, podobnû jako tfieba Stonehengeãi lond˘nskou Tower, které je tfieba pfiirozenû zachovat,ba dokonce chránit, které v‰ak netvofií souãást moderní-ho Ïivota.

KONEC K¤ESËANSKÉ ÉRY?Ve Stratfordu nad Avonem jsem se setkal je‰tû s ji-

n˘m motocyklistou, kter˘ mi fiekl: „Kdysi, kdyÏ jsemjako mal˘ chlapec chodil do nedûlní ‰koly, jsem vûfiilv pfiátelského Boha. Dnes ho v‰ak uÏ jednodu‰e nepotfie-buji.“ V dne‰ní dobû má podobné názory jako tentomotocyklista tolik lidí, Ïe se bûÏnû zaãíná mluvit o koncikfiesÈanské éry nejen ve Velké Británii, ale i ve znaãnéãásti Evropy.

„Nemusíme chodit do kostela, abychom byli slu‰n˘-mi lidmi,“ poznamenal Barry, sympatick˘ fiezník, kter˘se opíral o svoji svûtleãervenou dodávku. KdyÏ jsem seho ptal, jak se jmenuje ten impozantní kostel naprotijeho obchodu, zasmál se a zakroutil hlavou: „To se ptáte

17

„proã bychom si nemohli z kfiesÈanství podrÏet aspoÀmorální hodnoty, tfieba ‘miluj svého bliÏního jako sámsebe’, aniÏ bychom pfiitom poãítali s kfiesÈansk˘mBohem?“ Podobnû jako mnozí dal‰í, i ona byla „odcho-vána“ nedûlní ‰kolou, ale dnes – byÈ se ‰petkou lítosti –se oznaãila za ateistku.

Není to tak dávno, co se samotná královna AlÏbûtanechala vefiejnû sly‰et, Ïe lidé ve Velké Británii si víceneÏ ãehokoli jiného váÏí moÏnosti svobodného projevua vlastní individuality. A pfiestoÏe po staletí obhajovali –nûkdy i s nasazením vlastního Ïivota – náboÏenskousvobodu, tedy právo zvolit si církev na základû vlastníhopfiesvûdãení, dnes mnozí právû proto, Ïe tuto svobodumají, do kostela nechodí.

Boha, Bibli a církev dnes lidé nechápou ani tolik jakoohroÏení jejich vzácné svobody. Jednodu‰e je povaÏujíspí‰e za relikvie, které patfií do vzdálené minulosti, dodoby nevolníkÛ a aristokracie, kdy svoboda byla v˘sa-dou pouhé hrstky privilegovan˘ch, ktefií povûrãivostichud˘ch zneuÏívali pro osobní obohacení.

Po celé Británii nacházíme památníky z dob, kdy sekfiesÈanství tû‰ilo vût‰í autoritû neÏ dnes. âasto jsou tov‰ak památníky nejen víry a odvahy jednotlivcÛ, alei dlouhé temné historie pokusÛ rÛzn˘ch náboÏenství –kfiesÈanství nevyjímaje – potlaãovat svobodu a individu-alitu, a to mnohdy barbarsk˘mi prostfiedky.

V mûstû Chester, nedaleko severní hranice mezi An-glií a Welsem, se hned vedle cesty nachází prost˘kamenn˘ monument, jako pfiipomínka toho, Ïe krut˘útlak nepraktikovala pouze jedna odnoÏ kfiesÈanství.Nápis na památníku hlásá, Ïe George Marsh, protestant-sk˘ duchovní, „byl nedaleko od tohoto místa upálenkvÛli své vífie“. Stalo se to za panování Marie I. Krvavé,

16

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 16

Page 11: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

CHTùL BYCH,ABYSTE BYLI M¯MI P¤ÁTELI

Slova, která JeÏí‰ fiekl sv˘m uãedníkÛm toho veãerav horní místnosti (místnost v poschodí jednoho z jeruza-lémsk˘ch domÛ, kde JeÏí‰ jedl s uãedníky velikonoãníveãefii, viz L 22,12.13), byla vyslovena v aramej‰tinû. Janje zapsal fiecky a pfiesn˘ pfieklad do ãe‰tiny zní následov-nû: „UÏ vás nenaz˘vám sluÏebníky...“ Slovo pfieloÏenéjako „sluÏebník“ (sluha) znamená v fieãtinû spí‰e „otrok“,coÏ se nám v‰ak dnes jeví jako pfiíli‰ silné vyjádfiení. „UÏvás nenaz˘vám sluÏebníky, protoÏe sluÏebník neví, coãiní jeho pán. Nazval jsem vás pfiáteli, neboÈ jsem vámdal poznat v‰echno, co jsem sly‰el od svého Otce.“

V‰imnûte si, jak odli‰nû JeÏí‰ charakterizuje sluhu,a jak pfiítele. Sluha nemá tu pfiednost rozumût tomu, codûlá jeho pán, a ani se to od nûj neoãekává. Má dûlat jento, co se mu fiekne. Îádné otázky, Ïádné dÛvody. Pouhé:„Ano, pane! Jak rozkáÏete, pane!“

Aby bylo zfiejmé, Ïe JeÏí‰ nepoÏaduje slepou poslu‰-nost, pfiipomnûl uãedníkÛm, Ïe o záleÏitostech svéhoOtce jim oznámil v‰echno, co jen mohl. Na základû tohouãedníci mohli dûlat to, co od nich BÛh skuteãnû oãeká-val. – A on oãekával pfiedev‰ím dobrovolnou spoluprácichápajících pfiátel.

Nebylo by v‰ak pro nás, slabé a hfií‰né smrtelníky,pfiimûfienûj‰í spokojit se s postavením sluhÛ, ktefií se nanic neptají? Mimochodem i jednu ãást Pavlova listu¤ímanÛm nûktefií ãasto pouÏívají k tomu, aby podpofiili

19

toho pravého! Já v Boha nevûfiím a do kostela jsemnikdy nechodil.“ Barryho jednání pfiitom jasnû svûdãiloo tom, Ïe je to opravdu slu‰n˘ ãlovûk.

Mohli bychom oãekávat, Ïe v dobách, kdy kfiesÈanstvímûlo vût‰í vliv, byli lidé rÛzn˘ch názorÛ k sobû slu‰nûj‰ía navzájem si prokazovali i více úcty. Správnû v‰ak po-znamenal jeden v˘znamn˘ oxfordsk˘ knihovník, sámhorliv˘ kfiesÈan: „Ústup náboÏenství v Británii pfiinesls sebou aspoÀ nûco dobrého – lidé jsou nyní navzájemvÛãi sobû tolerantnûj‰í.“

BÛh je urãitû velmi smutn˘, kdyÏ tolik slu‰n˘ch lidív Británii a na celém svûtû ho zafiazuje do ménû svobod-n˘ch a ménû civilizovan˘ch epoch. Jistû si touÏebnûpfieje, aby sly‰eli tu neuvûfiitelnou nabídku jeho Synavyslovenou pfied témûfi 2000 lety: „UÏ vás nenaz˘vámsluhy,... nazval jsem vás pfiáteli“ (J 15,15).

Co myslíte, která spoleãnost by mohla b˘t civilizova-nûj‰í a svobodnûj‰í neÏ ta, jíÏ by vládl BÛh, kter˘ vyslo-vil tuto vûtu?

18

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 18

Page 12: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

„Ale to není ani pravda, ani to není spravedlivé!“ opûtse oz˘vá námitka.

„Domníváte se, Ïe vy, obyãejní smrtelníci mÛÏeteBohu pfiikazovat, jak má fiídit svÛj vesmír?“ odpovídáPavel v listû ¤ímanÛm 9,20. BÛh jako Stvofiitel vesmírua nás v‰ech, kdo jsme jeho obyvateli, má samozfiejmûsvrchované právo fiídit ho zpÛsobem, jak˘ se mu líbí. Jev‰ak opravdu radostnou zprávou, Ïe BÛh se jednou pro-vÏdy rozhodl vládnout v atmosféfie svobody a pfiátelstvía v‰echny své dûti zve, aby na tom mûly úãast.

Smyslem textu ¤ 9,20 není zakázat nám nebo násodradit od poctivého bádání a kladení si otázek, ani námnechce bránit v tom, abychom byli chápajícími BoÏímipfiáteli. Pavel zde vyjadfiuje spí‰e údiv nad tím, Ïe nûkdomÛÏe b˘t tak neomalen˘ a uvaÏovat takhle nerozumnû,Ïe se odváÏí zpochybÀovat BoÏí právo fiídit vesmír tako-v˘m obdivuhodn˘m zpÛsobem.

Pfii pfiem˘‰lení o tûchto záleÏitostech bychom sepochopitelnû mohli divit, jak nicotné lidské bytostimohou b˘t skuteãn˘mi pfiáteli toho, kdo je nekoneãnûvy‰‰í neÏ my, kdo má tak úÏasnou moc a majestát, Ïei mocní andûlé, jak fiíká Bible, se v jeho pfiítomnostipokornû sklánûjí. (Viz Zj 7,11.12.) Jak mÛÏeme mít blíz-ké a pfiátelské vztahy s tak mocnou bytostí?

Nebo se snad to, co fiekl JeÏí‰ v evangeliu Jana 15,15,vztahuje jen na nûho samotného? Je pouze JeÏí‰ pokor-n˘ a pfiátelsk˘, jak to ukázal, kdyÏ Ïil mezi námi jakoãlovûk? Je moÏné, Ïe tuto nabídku dává i ten, kteréhonaz˘váme Otcem? I kdyÏ mnozí kfiesÈané rádi zpívajísvoji oblíbenou píseÀ „Jak˘ pfiítel je nበJeÏ퉓, sly‰elijste uÏ nûkoho zpívat „Jak˘ pfiítel je nበOtec“?

JeÏí‰ o tom mluvil uÏ se sv˘mi uãedníky: „JestliÏejste vidûli mne, vidûli jste Otce. JestliÏe dÛvûfiujete mnû,dÛvûfiujete Otci.“ To jsou slova, která jim fiekl tûsnû pfied

21

my‰lenku, Ïe vûrní sluhové se nikdy nemohou opováÏitzpochybÀovat BoÏí nevyzpytatelné cesty. V listû ¤íma-nÛm 9,20 Pavel odpovídá evidentnû zmatenému a ponû-kud rozhofiãenému tazateli: „Ale ãlovûãe, kdo ty vlastnûjsi, Ïe si troufበpfiít se s Bohem? ¤íká snad v˘robeksvému tvÛrci: ‘Proã jsi mû udûlal právû takhle?’“ (SNC)

Zdálo by se, Ïe tak pfiíkré odmítnutí znamená konecve‰kerého na‰eho snaÏení pochopit BoÏí cesty. A pfii-pusÈme, Ïe nicotn˘m lidsk˘m bytostem by se mohlozdát mnohem pfiimûfienûj‰í vyjádfiení: „Staãí, kdyÏ námfiekne‰, ãemu máme vûfiit, a uvûfiíme. Staãí fiíct, co mámedûlat, a my to udûláme.“ Takhle v‰ak vypadá spí‰e fieãsluhÛ, coÏ nejde dohromady s tím, co nám nabízí JeÏí‰v Janovû evangeliu 15,15. TotiÏ s pfiátelstvím a pochope-ním. Pfiesto jsem bûhem teologick˘ch debat ãastokrátsly‰el citovat ¤ím 9,20 – se zámûrem ukonãit jakoukolidal‰í diskusi.

Je dÛleÏité, ba co víc, je podstatné ãíst tento oddílvÏdy v ‰ir‰ím kontextu. V prvních osmi kapitolách listu¤ímanÛm Pavel vysvûtlil, Ïe BÛh nabízí svobodu, pfiá-telství a spasení kaÏdému, kdo se rozhodne mu dÛvûfio-vat. Bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví nebo spole-ãenské postavení, pro v‰echny platí stejné podmínky;BÛh je Otcem nás v‰ech.

„Ale to není spravedlivé,“ namítá kdosi z Pavlov˘chposluchaãÛ. „BÛh nabídl spasení na‰emu otci Abra-hamovi a jen jeho potomci mají nárok na tak velikoupfiednost.“

S tím Pavel souhlasí – nicménû dále vysvûtluje, Ïe nev‰ichni tûlesní potomkové Abrahama pfiijali BoÏí laska-vou nabídku. Skuteãn˘m potomkem otce Abrahama jekaÏd˘ ãlovûk, kter˘ se podobnû jako Abraham rozhodlb˘t BoÏím dÛvûfiujícím pfiítelem.

20

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 20

Page 13: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

vypilo kyanid, právû tolik jich také zemfielo. Mnozí ãle-nové Jonesovy sekty Svatynû lidu mohli zÛstat naÏivu,staãilo klást si otázky. Jejich slepá víra je v‰ak nakonecdovedla k slepému podfiízení se poÏadavkÛm jejich ‰íle-ného vÛdce a k masové náboÏenské sebevraÏdû v prale-sích Guyany v roce 1978.

„BUëTE M¯MI P¤ÁTELI, JINAK VÁS ZNIâÍM“?âteme-li v Bibli tolik rÛzn˘ch varování pfied zniãe-

ním, není nelogická otázka: „Jak mÛÏeme b˘t pfiáteliNûkoho, kdo nám vyhroÏuje, Ïe pokud ho nebudemeposlouchat, tak zahyneme?“ ¤íká nám v‰ak BÛh:„Buìte m˘mi pfiáteli, jinak vás zniãím“?

KdyÏ babylonsk˘ král Nebúkadnesar vydal sv˘mpoddan˘m pfiíkaz: „Na kolena, jinak vás hodím do roz-pálené pece!“ (Da 3. kap.), znûlo to rozhodnû „normál-nûji“, neÏ kdyby rozkázal: „Musíte mû milovat, protoÏejinak vás hodím do ohnû.“

Lidi mÛÏete donutit, aby pfied vámi padli na kolena,ale nemÛÏete je donutit, aby se stali va‰imi pfiáteli.

„MILUJ Mù, NEBO ODEJDI!“Pfied ãasem jsem na svátek svatého Valentina dostal

pohlednici, na níÏ byl vyobrazen˘ znám˘ hrdina kresle-n˘ch vtipÛ a filmÛ – kocour Garfield. Garfield, jakoobvykle zlostnû se tváfiící a s najeÏen˘mi chlupy, drÏív ruce srdce a s velkou naléhavostí vyz˘vá: „MÛÏe‰ sivybrat: Buì mû bude‰ milovat, nebo jdi pryã!“ Îe bytohle byl zpÛsob, jak si získat pfiátele? KdyÏ potompohlednici otevfiete, uvnitfi vám Garfield vyhroÏuje:„Pokud se rozhodne‰ nesprávnû, zlomím ti ruku!“

Miluj mû, jinak ti zlomím ruku? To zní absurdnû –a pfiesnû tak to bylo i zam˘‰leno. Ale jak si pak v sou-vislosti s JeÏí‰ovou nabídkou pfiátelství z Janova evan-

23

tím, neÏ jim nabídl své pfiátelství (J 12,44.45; 14,9;15,15). Pozdûji k tomu je‰tû dodal: „Sám Otec vás milu-je.“ (J 16,27)

Mimochodem, kdo je vlastnû JeÏí‰? Bible na mnohamístech popisuje JeÏí‰e jako Boha, samotného Stvofiitele.Ale snad nejjasnûji to vyjadfiuje text Izajá‰e 9,5 (v nûkte-r˘ch pfiekladech ver‰ 6), kter˘ byl podkladem i pro slav-né Händlovo oratorium „Mesiቓ: „NeboÈ se nám narodídítû, bude nám dán Syn,... a bude mu dáno jméno:...BoÏsk˘ bohat˘r, Otec vûãnosti, Vládce pokoje.“ Víme,Ïe „Vládcem pokoje“ je JeÏí‰. Text ov‰em fiíká, Ïe on jei mocn˘m Bohem, vûãn˘m Otcem! Ano, je to ten, kter˘nás chce spí‰e neÏ sluhy naz˘vat sv˘mi pfiáteli.

„BÒH TO ¤EKL, A MNù TO STAâÍ!“Nezamûfiuje se v‰ak Bible víc na poslu‰né sluÏební-

ky? Nenacházíme v ní snad celé seznamy odmûn a tres-tÛ? Ano, to je pravda. V‰iml jsem si, Ïe pro mnohézboÏné vûfiící jsou pfiitaÏlivûj‰í spí‰e ta místa Bible, kdese mluví o sluzích. Potom se také snaÏí jednat tak, jakby podle nich mûli jednat vûrní sluhové. Nekladou otáz-ky, nehledají dÛvody a dokonce fiíkají: „Víra nepotfiebujedÛvody a dÛkazy.“ ¤ídí se tím znám˘m sloganem:„JestliÏe to fiekl BÛh, já tomu vûfiím, to mnû staãí!“

V dûjinách bylo mnoho náboÏensk˘ch vÛdcÛ, ktefiípokud jde o vztah vûfiícího k Bohu upfiednostÀovalimodel sluhÛ. Tvrdili totiÏ, Ïe jsou pfiedstaviteli BoÏími,na základû „modelu sluhÛ“ odvozovali i svou vlastníautoritu a oãekávali, Ïe jejich následovníci budou jednatjako vûrní sluhové. A pamatujte, sluhové se neptají„Proã?“, sluhové nepotfiebují dÛvody a vysvûtlení. Slu-hové prostû poslouchají.

V tomto duchu vedl své následovníky také Jim Jones.Proto kdyÏ více neÏ devût set jeho pfiívrÏencÛ poslu‰nû

22

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 22

Page 14: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

ce i kdyby jich tam bylo ãtyfiicet, tfiicet, dvacet neboi ménû. OdpusÈ mi, Pane, jestli se ti to zdá neuctivé, alecoÏ by soudce celé zemû nemûl udûlat to, co je správné?“(Gn 18,25)

A jak reagoval BÛh? Odpovídá mu rozãilenû: „To jekonec na‰eho pfiátelství! Je‰tû nikdy jsem se nesetkals takovou drzostí!“?

Ne. Naopak! „Urãitû jsi m˘m dobr˘m chápajícím pfií-telem, kdyÏ takhle mluví‰. Stane‰ se pro kaÏdého, kdobude ãíst Bibli, pfiíkladem dÛvûfiujícího pfiítele.“ A tak seve Starém i v Novém zákonû hovofií o Abrahamovi jakoo jednom z nejlep‰ích BoÏích pfiátel. Ano, byl to on, kdose odváÏil ptát Boha: „Proã?“

BÒH MLUVIL S MOJÎÍ·EM TAK,JAKO âLOVùK MLUVÍ SE SV¯M P¤ÍTELEM

Pozdûji se setkáváme s pfiíkladem MojÏí‰e. BÛh mujednoho dne fiíká: „UÏ mám dost toho lidu. Ustup, aÈ jemohu zniãit; z tebe v‰ak udûlám velik˘ národ.“ (Ex32,7-14; Nu 14,11-19) A co na to MojÏí‰? „Dobfie, Pane,kdyÏ ses tak rozhodl, kdo jsem já, abych si dovolil zpo-chybÀovat tvé nevystiÏitelné cesty? A tvé nabídky – uãi-nit ze mne velik˘ národ – si velmi váÏím.“ Je tohleMojÏí‰ova odpovûì?

Ne, od MojÏí‰e nic takového nesly‰íme!Naopak fiíká: „BoÏe, podle toho, jak tû znám, ty bys

to neudûlal. Navíc by to u‰kodilo tvé povûsti. Doslechliby se o tom EgypÈané a mysleli by si, Ïe jsi pfiíli‰ slab˘na to, abys svÛj lid dovedl aÏ do zaslíbené zemû. Pane,jak tû znám, ty to urãitû neudûlá‰!“

„Kdo jin˘ mû zná tak jako ty, MojÏí‰i? Ty jsi opravdum˘m pfiítelem, proto s tebou mohu mluvit otevfienû,tváfií v tváfi, jako kdyÏ ãlovûk mluví se sv˘m pfiítelem.“(Ex 33,11; Nu 12,8)

25

gelia 15,15 vysvûtlit hrozivé varování tfietího andûla zeZjevení 14? Îe by nám tady BÛh fiíkal: „To, o co mi jdenejvíc, je va‰e láska a pfiátelství. Pokud toho v‰ak nedo-sáhnu, budu vás muãit po celou vûãnost.“ Jak by se námto zamlouvalo? Zní to pfiesvûdãivû? Anebo bychom sesnad nemûli ptát, jak je to vlastnû my‰leno? Sluhovépfiece nekladou Ïádné otázky. Ale pfiátelé? Ti jednajíjinak. S respektem a úctou se ptají: „Proã?“

„PTEJ SE, ALE NA VLASTNÍ NEBEZPEâÍ!“Doma mám odloÏenou je‰tû jinou pohlednici s Gar-

fieldem. Na ní kocour ve vztyãené levici drÏí kladivoa s oãividnou zlomyslností proná‰í své varování: „Ptejse, ale na vlastní nebezpeãí!“ Je smutné, Ïe mnozí chá-pou BoÏí varování právû takto. Osobnû si v‰ak myslím,Ïe je‰tû mnohem nebezpeãnûj‰í je neptat se, protoÏepotom to mÛÏe skonãit tak, Ïe ãlovûk vypije kyanid,kter˘ mu podá nûjak˘ Jim Jones.

Bible je tu proto, aby nám poskytla dÛvody a dÛkazy,na kter˘ch dotazující se pfiátelé mohou zaloÏit své chá-pání BoÏích vûcí. A tak právem mÛÏeme oãekávat, Ïev Písmu najdeme pfiíklady, které nám ukáÏou, jak se ná‰nebesk˘ Otec staví k závaÏn˘m otázkám sv˘ch dûtí.

ABRAHAM BYL NAZVÁN BOÎÍM P¤ÍTELEM

Tfieba takov˘ pfiíklad Abrahama. KdyÏ se BÛh chystalzniãit Sodomu a Gomoru, nejdfiív se obrátil na svéhodobrého pfiítele Abrahama, aby mu oznámil, co hodláudûlat (viz Gn 18). A co na to Abraham? Odpovídásnad: „V˘bornû, pane. VÏdyÈ kdo jsem já, abych zpo-chybÀoval BoÏí nevyzpytatelné cesty. Z tamhle tohosvahu budu sledovat, jak to bude hezky hofiet.“

Ne!„Ne, mÛj BoÏe, kdyby se tam na‰lo padesát slu‰n˘ch

lidí, jak tû znám, ty bys nûco takového neudûlal. Dokon-

24

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 24

Page 15: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Ale vedle vás stojí maminka – a ona je mnohem vût‰íneÏ vy. Proto fieknete: „Je mi to líto.“ Asi si pamatujete,jak prázdn˘ zvuk mûla va‰e slova!

Maminka v‰ak jde je‰tû dál: „¤ekni svému brá‰kovi,Ïe ho mበrád!“ A to je pro vás je‰tû tûωí. Vzpomínátesi, jak znûla va‰e slova?

To v‰ak je‰tû není konec, naopak, celá situace je stálesloÏitûj‰í. „Polib svého drahého bratfiíãka!“

„NemÛÏu.“„Poslechni, co jsem ti fiekla – polib ho, nebo jinak

uvidí‰!“ Vzpomínáte si, jak upfiímn˘ polibek to byl?BÛh byl urãitû velmi smutn˘, kdyÏ musel své dûti

shromáÏdit na úpatí hory Sínaj (Ex 20. kap.) a pfiikázatjim, aby se navzájem milovaly, aby se pfiestaly zabíjeta nenávidût, aby skoncovaly s nemravnostmi, aby pfie-staly lhát a krást. KdyÏ se otec musí ke sv˘m dûtem cho-vat takov˘m zpÛsobem, situace v jeho rodinû je urãitûvelice váÏná.

LÁSKU NELZE P¤IKÁZAT

Jak vysvûtluje apo‰tol Pavel, „zákon byl pfiidán kvÛlipfiestoupení a nesprávnému jednání“ (Ga 3,19). Ve sku-teãnosti to, na ãem Bohu nejvíc záleÏí a co chce pro svédûti – totiÏ pokoj, lásku, ‰tûstí a pfiátelství zaloÏené nadÛvûfie – není moÏné dosáhnout vydáním zákona a uÏvÛbec ne silou nebo zastra‰ováním. „Ne silou ani mocí,ale duchem m˘m,“ fiíká BÛh (Za 4,6). Pouze prostfied-nictvím lásky a pravdy, tedy tak, jak pÛsobí Duch svat˘,je moÏné lidi pfiesvûdãit, aby na základû vlastního roz-hodnutí dali Bohu to, co od nich oãekává.

Ano, lidi mÛÏete donutit, aby byli va‰imi sluhy, ne-mÛÏete je v‰ak pfiinutit, aby se stali va‰imi pfiáteli.

Pfiál bych si, kdyby uãedníci tam v horní místnostipoprosili JeÏí‰e, aby jim vysvûtlil, proã BÛh tak mnoho

27

„DùKUJI TI, JÓBE, ÎE JSI M¯M P¤ÍTELEM“Dal‰ím pfiíkladem je Jób. KdyÏ se mu zdálo, Ïe ho BÛh

opustil, volal: „Pane, b˘vali jsme tak dobr˘mi pfiáteli, stálejsme spolu rozmlouvali. Proã se mnou teì uÏ nemluví‰?¤ekni mi, prosím, co se stalo?“ (Jb 29,1-4; 30,20)

Elíhú a dal‰í tfii muÏi pfii‰li za Jóbem s dobr˘miúmysly – aby mu poradili v jeho tûÏké situaci; byli tov‰ak „bídní tû‰itelé“ (Jb 16,2). Elíhú fiekl: „Já bych se natvém místû nedomáhal rozhovoru s Bohem. Nedávalbych mu pfiíleÏitost, aby mû zabil.“ (Jb 37,20 – GNB)Vidíte, Elíhú byl nanejv˘‰ jen tfiesoucím se sluhou.

Ale Jób pokraãoval: „Já chci, aby BÛh se mnou mlu-vil. Prosím, Pane, mluv se mnou, protoÏe vím, Ïe kdy-bychom spolu mohli hovofiit, urãitû bych pochopil, proãse to v‰echno se mnou dûje.“ (Viz Jb 23,3-7.)

Nakonec BÛh pfiece jen pfieru‰il mlãení: „Ano, Jóbe,mበpravdu. Tvoji pfiátelé mû neznají tak dobfie jako ty.Dûkuji ti, Ïe jsi m˘m pfiítelem. Dûkuji ti za to, Ïe jsi o mnûmluvil pravdu.“ (Jb 42,7.8 – GNB)

Kdyby uãedníci pfiijali JeÏí‰ovu nabídku pfiátelství,odváÏili by se klást otázky uÏ tenkrát v horní místnosti.Mohli by se ptát tfieba takto: „JestliÏe tedy chce‰, aby-chom byli tv˘mi pfiáteli, proã se v Bibli tolik pí‰e o sluÏ-bû a o sluzích? A jestliÏe lásku a pfiátelství není moÏnépfiikázat, proã BÛh tolik pouÏívá zákon?“

„¤EKNI SVÉMU BRÁ·KOVI, ÎE HO MÁ· RÁD!“MoÏná se i vám podafiilo nûkdy v dûtství udefiit svého

malého brá‰ku. Va‰e maminka jako obvykle rychledokázala posoudit, kdo je vinen: „¤ekni svému brá‰ko-vi, Ïe ti to je líto!“

Ale vám to vÛbec nebylo líto. A kdybyste mûli b˘tupfiímní, vlastnû byste ho nejrad‰i udefiili je‰tû jednou.

26

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 26

Page 16: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

RADùJI BYCH BYL BOÎÍM P¤ÍTELEM

PovaÏujete se za BoÏího sluhu, nebo za BoÏího pfiítele?MoÏná odpovíte: „Pokládám se je‰tû za nûco víc –

jsem BoÏím dítkem!“A proã je lep‰í b˘t „BoÏím dítûtem“?„No proto, Ïe kaÏdé dítû má urãitá práva, a já si

váÏím tûch práv, která JeÏí‰ pro mû vydobyl za tak vel-kou cenu.“

Nedávno jsem sly‰el, jak jeden muÏ z kazatelny pro-hla‰uje: „Pokud se dostanu do nebe, setkám se tams Bohem a on se bude divit, jak se tam vÛbec mohl dostattakov˘ ãlovûk jako já. Udûlám jen jedno – ukáÏu mu svéprávo. Není dÛleÏité, abych se Bohu líbil. Hlavní je, Ïeuzná mé právo tam b˘t.“

Podle mne jsou taková slova spí‰e slovy sluhy. Roz-hodnû nezní pfiíli‰ pfiátelsky. Kromû toho znám mnohodûtí, synÛ i dcer, které není moÏné nazvat pfiáteli sv˘chotcÛ. Ab‰alóm byl DavidÛv syn, a pfiesto byl nejvût‰ímnepfiítelem svého otce. (Tento smutn˘ pfiíbûh najdemev 2. knize Samuelovû 15.-18. kap.)

Pokud jde o mne, radûji bych byl BoÏím pfiítelem neÏjen jeho dítûtem. Ale na‰tûstí mÛÏeme b˘t souãasnûBoÏími sluhy, dûtmi i pfiáteli. Nemusíme si volit jenjednu alternativu.

Vûfiím, Ïe b˘t BoÏím sluhou – zvlá‰È vûrn˘m sluhou –je velká pfiednost. Podobné je to i s BoÏím dítûtem. Jábych v‰ak chtûl b˘t pfiedev‰ím BoÏím pfiítelem. Pfií-telem, kter˘ dÛvûfiuje a kter˘ je také sám dÛvûryhodn˘.

29

pouÏíval zákon. VÏdyÈ se zdá, Ïe to protifieãí zku‰enos-tem a zdravému úsudku – pfiikazovat lidem, aby milova-li Boha a jeden druhého. Pfiesto je‰tû pfiedtím neÏv Janovû evangeliu 15,15 nabídl JeÏí‰ sv˘m uãedníkÛmpfiátelství (ale i tûsnû potom), jim opakovanû pfiikazuje,aby se navzájem milovali. „To je moje pfiikázání, abystese navzájem milovali, jako jsem já miloval vás... To vámpfiikazuji, abyste jeden druhého milovali.“ (J 15,12.17)

Pfii stejné pfiíleÏitosti JeÏí‰ fiekl: „Vy jste moji pfiátelé,ãiníte-li, co vám pfiikazuji“ (v. 14). Vyjádfiili jste se uÏnûkdy podobnû pfied ãlovûkem, kterého jste chtûli získatza svého pfiítele? Co by se asi stalo, kdybyste ve ‰kolepfii‰li ke svému spoluÏákovi se slovy: „MÛÏe‰ se mnoukamarádit, kdyÏ bude‰ dûlat, co ti fieknu.“ Nemusím snaddodávat, Ïe kdybychom si takto pfiedstavovali pfiátelství,bylo by spí‰ pfiekvapující, kdybychom mûli hodnû pfiátel.

B¯T BOÎÍM SLUÎEBNÍKEM JE POCTA

Kdo z nás by mûl odvahu obrátit se na Boha s neuvûfii-telnou my‰lenkou, v duchu textu Janova evangelia 15,15:„UÏ nejsme ochotni b˘t tv˘mi sluhy. Trváme na tom,abys od nynûj‰ka s námi jednal jako se sv˘mi pfiáteli“?

B˘t BoÏím sluhou je vlastnû pocta. A jak by to bylokrásné, kdyby se o nás BÛh na konci vyjádfiil jakoo „dobr˘ch a vûrn˘ch sluzích“. Ale je to sám BÛh, kter˘pfiichází s nabídkou nûãeho daleko lep‰ího: mÛÏeme b˘tjeho chápajícími pfiáteli.

BÛh fiekl: „UÏ vás více nenaz˘vám sv˘mi sluhy, pro-toÏe sluhové dûlají jen to, co se jim fiekne. Radûji vásnaz˘vám sv˘mi pfiáteli, protoÏe chci, abyste vûcemrozumûli.“ Skuteãnû dobr˘ a vûrn˘ sluha, kter˘ se fiídíheslem: „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím, a to mi staãí!“, bytedy mûl vzít velmi váÏnû i JeÏí‰Ûv v˘rok, Ïe on dávápfiednost vztahu vzájemného pfiátelství.

28

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 28

Page 17: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Jsou pfiátelé, ktefií pfiátelství jen pfiedstírají, ale jei takov˘ pfiítel, kter˘ je bliωí neÏ bratr. (RSV)

Nûktefií pfiátelé pfiátelství jen hrají, ale skuteãn˘ pfiítelje bliωí neÏ nejbliωí pfiíbuzn˘. (NRSV)

Nûkterá pfiátelství dlouho nevydrÏí, ale nûktefií pfiáte-lé jsou vûrnûj‰í neÏ bratfii. (GNB)

Je moÏné, Ïe by JeÏí‰, kdyÏ nazval uãedníky sv˘mipfiáteli, pfiátelství pouze pfiedstíral a „hrál“? JestliÏe myjin˘m nedÛvûfiujeme a nesnaÏíme se o to, aby oni mohlidÛvûfiovat nám, pfiátelské vztahy nebudou trvalé. Exis-tuje dobr˘ dÛvod dÛvûfiovat BoÏímu Synu jako „pfiíteli“,kter˘ je „oddanûj‰í neÏ bratr“?

Jak máme chápat ty „hrozné pfiíbûhy“, které tolikstra‰ily skotského hrobníka? Ty „hrÛznûj‰í aspekty Pís-ma“, o nichÏ ona zboÏná uãitelka náboÏenství nechtûlase sv˘mi Ïáky ani diskutovat? Je vÛbec moÏné, Ïe bytyto stati pfiedstavovaly pouze charakter Otce, kter˘vzbuzuje strach, a ne charakter jeho nûÏného Syna?

JE OTEC PODOBN¯ JEÎÍ·I?Filip byl jedním z uãedníkÛ, ktefií mûli tu pfiednost

sly‰et pozvání svého Mistra k tomu, aby se stali jehochápajícími pfiáteli. I on byl zjevnû zmaten, protoÏevidûl zfieteln˘ rozdíl mezi JeÏí‰ovou pfiátelskou povahoua svou pfiedstavou o Otci, utvofienou na základû Staréhozákona. A tak poÏádal JeÏí‰e: „Pane, ukaÏ nám Otce,a víc nepotfiebujeme!“ (J 14,8)

„Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mû nezná‰?“„Ale my se neptáme na tebe,“ mohl by naléhat Filip.

„Tebe známe a milujeme, Pane. A pfiestoÏe víme, Ïe jsiBoÏím Synem, a uctíváme tû, nebojíme se b˘t ti tadyv horní místnosti tak blízko. Jsme v‰ak zvûdavi na Otce,

31

BEZ DÒVùRY SE P¤ÁTELSTVÍ

NEOBEJDE

JestliÏe BÛh chce, abychom byli jeho pfiáteli, proã takãasto vzbuzuje v Bibli dojem, Ïe je spí‰e nepfiátelsk˘?CoÏ nás samotná Bible neuãí, Ïe pokud chceme mít pfiá-tele, musíme sami jednat pfiátelsky?

Zdá se, Ïe právû o tom hovofií Pfiísloví 18,24: „Ten,kdo má pfiátele, má se chovat pfiátelsky, ponûvadÏ pfiítelb˘vá vlastnûj‰í neÏ bratr.“ (kral.) Anglick˘ pfieklad králeJakuba (KJV) tlumoãí tento v˘znam je‰tû vyhrocenûji:„âlovûk, kter˘ má pfiátele, se sám musí projevovat pfiá-telsky; jsou pfiátelé, ktefií jsou bliωí neÏ bratr.“

Mnozí lidé – pravdûpodobnû na základû vlastníchzku‰eností – objevili pravdu, která je obsaÏena v prvéãásti tohoto pfiísloví. Sotva mÛÏeme oãekávat, Ïe by-chom mohli mít pfiátele, pokud sami jako pfiátelé nejed-náme. Pfiesto aÏ dodnes, a to by nám potvrdil i pohled dorÛzn˘ch pfiekladÛ, se pfiekladatelé Bible rozcházejív názoru, co chtûl tûmito hebrejsk˘mi slovy vyjádfiitpÛvodní autor.

BLIÎ·Í NEÎ BRATR

Zdá se v‰ak, Ïe pokud jde o smysl druhé ãásti tohotover‰e, pfiekladatelé jsou v podstatû zajedno: Je tu vyjád-fiena my‰lenka, Ïe opravdov˘ pfiítel je vûrnûj‰í neÏ bratr.Z toho by se dalo vyvodit, Ïe pfiátelÛm z první ãástiver‰e není vÏdy moÏné dÛvûfiovat. A mnohé pfieklady totak také uvádûjí:

30

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 30

Page 18: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

na nás, abychom kladli otázky. JeÏí‰ nás zve, abychomse jako jeho pfiátelé snaÏili vûci pochopit.

PROâ BÒH NA SÍNAJI ZV¯·IL HLAS?Pfiedstavte si, Ïe byste stáli pod horou Sínaj v ten slav-

nostní den, kdy BÛh sestoupil, aby mluvil s dûtmi Izraele.Cel˘ vrch se tfiásl od pfiítomnosti BoÏí. Bylo vidût bles-ky, oheÀ a d˘m, bylo sly‰et hfimûní a velmi siln˘ zvuktrouby.

A BÛh fiekl MojÏí‰ovi: „AÈ se lid nepfiibliÏuje k hofie.Kdyby se nûkdo dotkl hory, aÈ uÏ ãlovûk nebo zvífie,musí b˘t ukamenován nebo zastfielen ‰ípem. Postavkolem hory ohradu. JestliÏe by nûkdo pfie‰el za ni, abymû vidûl, musí zemfiít.“ (Viz Ex 19,10-25.)

Lidé se tfiásli strachy. „V‰echen lid se chvûl a zÛstalstát opodál. Tehdy fiekli MojÏí‰ovi: ‘Mluv s námi tya budeme poslouchat. BÛh aÈ s námi nemluví, abychomnezemfieli.’“ (Ex 20,18.19)

Ale MojÏí‰ lid ujistil, Ïe se nemusí bát, protoÏe onBoha zná a je jeho pfiítelem. PfiestoÏe MojÏí‰ vÏdyckyk Bohu pfiistupoval s nejhlub‰í úctou a bázní, nebál se.A tak s ním BÛh mohl mluvit „tváfií v tváfi, jako kdyÏnûkdo hovofií se sv˘m pfiítelem“ (Ex 33,11). Mohlibychom si také vzpomenout, jak nebojácnû, pfiitom v‰akuctivû zareagoval MojÏí‰ na BoÏí nabídku, Ïe z jehopotomstva BÛh udûlá velk˘ národ, zatímco izraelsk˘národ zniãí (Nu 14,11-19).

I kdyÏ BÛh zázraãnû vysvobodil Izraelce u Rudéhomofie a ‰tûdfie je zaopatfioval vodou a potravou, oni sepfiesto celou cestu z Egypta aÏ k Sínaji chovali neuctivû,reptali a nafiíkali. Jak si pak BÛh mohl získat a také udr-Ïet jejich pozornost, aby jim toho o sobû mohl zjevitje‰tû víc?

33

chceme vûdût nûco víc o tom Bohu, kter˘ zahfimûl naSínaji, zahubil cel˘ svût pfii potopû (Gn 6-8), zniãilmûsta Sodomu a Gomoru (Gn 18,16-19,29), upálilNádaba a Abihua (Lv 10,1-11) a otevfiel zemi, aby pohl-tila vzboufience Kóracha, Dátana a Abírama (Nu 16.kap.). Zajímá nás BÛh, kter˘ pfiikázal ukamenovatAchana a jeho rodinu (Joz 7. kap.) a na hofie Karmelseslal oheÀ z nebe (1 Kr 18. kap.).“

„JeÏí‰i, je moÏné, Ïe by Otec byl takov˘ jako ty?“Pán odpovûdûl: „Kdybyste mû opravdu znali, znali

byste i Otce. Kdo vidûl mne, vidûl Otce. Jak mÛÏe‰fiíkat: ‘UkaÏ nám Otce’? CoÏpak nevûfiíte, Ïe já jsemv Otci a Otec je ve mnû? Pokud dÛvûfiujete mnû, mÛÏetedÛvûfiovat i tomu, kter˘ mû poslal.“

„A pokud jde o ty znepokojující pfiíbûhy o trestecha smrti,“ mohl JeÏí‰ pokraãovat, „nechápejte je nespráv-nû, tedy tak, Ïe Otec není tak pfiátelsk˘ a pfiístupn˘ jakojá. Ve skuteãnosti jsem já vedl izraelsk˘ lid pfies pou‰È...a pfiíkaz ukamenovat Achana byl m˘m pfiíkazem!“

Pavel tomu dobfie rozumûl, kdyÏ zmínil znám˘ biblic-k˘ symbol skály: „V‰ichni pili t˘Ï duchovní nápoj; pilitotiÏ z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skáloubyl Kristus.“ (1 K 10,4)

Kdyby Filip kladl dal‰í otázky, mohli uãedníci získatnesmírnû cenná vysvûtlení, která by zaznamenali vesv˘ch evangeliích. Mohl se zeptat: „Proã jsi, Pane, pfii-kázal ukamenovat Achana a celou jeho rodinu, alezabránil jsi tomu, aby ukamenovali Ïenu pfiistiÏenou pfiinevûfie? Proã jsi na Sínaji zahfimûl tak hlasitû, ale s náminyní hovofií‰ tak jemnû?“

Uãedníci mûli, Ïel, vût‰í zájem na tom, aby získali conejlep‰í místa u stolu a aby se dovûdûli, jaké postaveníbudou zaujímat v budoucím království. A proto je nyní

32

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 32

Page 19: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Obrátíte se k dûtem a klidnû jim oznámíte, Ïe ve‰kole hofií. Ve tfiídû je v‰ak velk˘ ruch, protoÏe je právûpfiestávka. Nikdo si ani nev‰imne, Ïe stojíte pfied tabulí.Byla byste schopná z lásky ke sv˘m ÏákÛm zakfiiãet?A kdyby ani to neupoutalo jejich pozornost, vylezlabyste na stÛl nebo hodila mezi dûti mokrou houbu? Dûtiby si nakonec v‰imly, Ïe se dûje cosi nesl˘chaného –jejich dobrá a milá paní uãitelka stojí na stole, kfiiãía rozhazuje rukama jako nikdy pfiedtím, poprvé ji vidírozzlobenou! Dûti by se v úÏasu rychle posadily namísta, vÏdyÈ to nezvyklé divadlo je tolik vystra‰ilo!

„Dûti, já se na vás vÛbec nehnûvám,“ zaãala bystevysvûtlovat. „Jednodu‰e jsem se snaÏila získat va‰ipozornost. Víte, budova ‰koly hofií a nechci, aby se vámpfiihodilo nûco zlého. TakÏe rychle nastupte, sefiaìte sea druh˘mi dvefimi opustíme uãebnu.“

DISCIPLÍNA MÁ SVOJE RIZIKA

Co je projevem vût‰í lásky? Odmítnout zv˘‰it hlas,aby se dûti nepolekaly, nebo riskovat, Ïe se nás Ïáci sicebudou bát, nepochopí nás a ztratíme pfied nimi svoudÛstojnost – ale dûti, které nám byly svûfieny, zachrání-me?

KdyÏ BÛh vychovává svÛj lid, vÏdycky se vystavujepodobnému riziku. „Koho Pán miluje, toho pfiísnûvychovává.“ (Îd 12,6)

Je lépe pouÏít slovo „vychovává“ neÏ „trestá“ nebo„kázní“, jak to uvádûjí nûkteré jiné pfieklady, protoÏev tûchto v˘razech je obsaÏena my‰lenka odplaty a trestu.Smysl pÛvodního fieckého slova se neomezuje jen natrest. Znamená „vychovávat“, „napravovat“, „trénovat“,„vést k disciplínû“. A i kdyÏ v‰echny tyto v˘znamy

35

Mûl s nimi mluvit nûÏnû, „tich˘m a jemn˘m hlasem“,tak jako pozdûji hovofiil s Elijá‰em u jeskynû? (1 Kr19,12) Mûl si sednout a plakat nad Izraelem, jako toudûlal o nûkolik staletí pozdûji, kdyÏ sedûl na hofieu Jeruzaléma a plakal nad sv˘m lidem? (L 19,41-44;13,34; Mt 23,37)

Ne. Jedinû dramatick˘ projev jeho majestátu a mocimohl vzbudit respekt u toho nedisciplinovaného davuv pou‰ti. Ale povaÏme to riziko, jakému se BÛh vystavo-val! Takov˘m jednáním riskoval, Ïe ho lidé nepochopía budou ho povaÏovat za hrozné boÏstvo, které je sotvamoÏné milovat jako pfiítele!

Bohu v‰ak zÛstávaly jen dvû moÏnosti: Buì takovériziko podstoupit, nebo úplnû ztratit kontakt se sv˘mnárodem. Kdyby si nezískal jejich respekt, vÛbec by honeposlouchali a nebrali by váÏnû ani jeho nafiízení. Protojiné starozákonní pfiísloví fiíká: „Poãátek moudrosti jebázeÀ pfied Hospodinem.“ (Pfi 9,10) BÛh je ochotn˘radûji riskovat, Ïe jeho dûti se ho budou nûjakou dobubát, dokonce ho i nenávidût, neÏ aby s nimi úplnû ztratilkontakt.

I TY BY SES TAK ZACHOVAL?Rodiãe a uãitelé urãitû dobfie chápou, co znamená

takhle riskovat. Pfiedstavte si, Ïe jste uãitelkou ÏákÛ naprvním stupni základní ‰koly a dûti i vefiejnost vás znajíjako dÛstojnou Ïenu, která se dokáÏe ovládat. Za celédlouhé roky, co uÏ uãíte, jste na své malé Ïáãky nikdynezv˘‰ila hlas. Ale právû nyní jste od fieditele dostaladÛleÏitou informaci, Ïe budova ‰koly je v plamenech.Máte se postarat o to, aby dûti opustily uãebnu tak rych-le, jak je to jen moÏné.

34

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 34

Page 20: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

V ní byly uloÏeny i dva koÏené fiemeny. Vlastnû nikdyjsem se nedozvûdûl, proã byly dva, dodnes si ale dokáÏupfiedstavit ten zlovûstn˘ zvuk, kdyÏ maminka otvíralazásuvku a jeden z nich vyndávala.

Potom jsme ‰li spolu ke schodÛm. Maminka si sedlaa viník zaujal pfiimûfienou polohu. Obvykle jsme spolunejdfiíve diskutovali o podstatû a závaÏnosti spáchanéhopfiestupku – a potom pfii‰lo rytmické svi‰tûní fiemenu.âím závaÏnûj‰í byl pfiestupek, tím déle trvalo na‰e„posezení“.

Nevzpomínám si, Ïe bych nûkdy v té bolestivé poziciuvaÏoval: „Jak laskavá a milující je moje maminka, kdyÏmû takhle vychovává! Jak je dobrá, kdyÏ je ochotná ris-kovat, Ïe ji nepochopím, nebo Ïe ji dokonce zaãnu nená-vidût, nebo Ïe budu poslouchat jen ze strachu!“ Naopak,vím, Ïe tehdy jsem mûl v sobû úplnû jiné pocity.

KdyÏ bylo po v‰em, musel jsem nûjak˘ ãas zÛstatsedût na spodním schodu a zamyslet se nad tím, co jsemprovedl. Dfiíve neÏ jsem se opût mohl vrátit ke sv˘mhrám, musel jsem vyhledat maminku a ujistit ji, Ïe sepolep‰ím. Potom následovaly polibky a objetí.

Nûkdy moje pokání nepfiicházelo právû nejrychleji.Vzpomínám si, Ïe obãas jsem vylezl na vy‰‰í schoda odtud jsem pfies barevné mozaikové okno sledovaltrávník a kvûtiny. Ale nikdy jsem se nedokázal namaminku hnûvat pfiíli‰ dlouho, ani pocit strachu z nídlouho netrval. Moje maminka se vÏdycky dokázalaovládnout. Vûdûli jsme, Ïe je pro nás dûti ochotná udûlatv‰echno. VÏdycky si na‰la ãas, aby nás vyslechla, jejítrpûlivost se zdála b˘t bezmeznou. KdyÏ jsme byliúspû‰ní, byla na nás hrdá – a kdyÏ se nám nûkdy nedafii-lo, dokázala nás pochopit.

37

mohou pfiíleÏitostnû vyÏadovat trest, vÏdy by mûlo b˘tcílem pfiedev‰ím usmûrnûní.

Laskav˘ zámûr BoÏí v˘chovy vysvûtluje dal‰í ze ·a-lomounov˘ch pfiísloví:

Neodvrhuj, mÛj synu, Hospodinovo kárání, neprotivse jeho domlouvání. VÏdyÈ Hospodin domlouvá tomu,koho miluje, jako otec synu, v nûmÏ nalezl zalíbení. (Pfi3,11.12)

Autor listu ÎidÛm cituje toto pfiísloví a pak nabádáBoÏí dûti, aby jim neunikl jeho povzbuzující v˘znam.„Podvolujte se jeho v˘chovû; BÛh s vámi jedná jako sesv˘mi syny. Byl by to vÛbec syn, kdyby ho otec nevy-chovával? Jste-li bez takové v˘chovy, jaké se dostáváv‰em synÛm, pak nejste synové, ale cizí dûti. Na‰i tûles-ní otcové nás trestali, a pfiece jsme je mûli v úctû; nemá-me b˘t mnohem víc poddáni tomu otci, kter˘ dáváDucha a Ïivot? A to nás na‰i tûlesní otcové vychovávalipodle svého uváÏení a jen pro krátk˘ ãas, kdeÏto nebes-k˘ Otec nás vychovává k vy‰‰ímu cíli, k podílu na svésvatosti. Pfiísná v˘chova se ov‰em v tu chvíli nikdynezdá pfiíjemná, n˘brÏ kru‰ná, pozdûji v‰ak pfiiná‰íovoce pokoje a spravedlnost tûm, kdo jí pro‰li.“ (Îd 12,7-11)

LEKCE U SPODNÍHO SCHODU

KdyÏ si vzpomenu na svoje dûtská léta, uvûdomuji si,Ïe vÏdy, kdyÏ se moje maminka rozhodla, Ïe si zaslou-Ïím zvlá‰È dÛrazné pouãení, vûdomû podstupovala rizi-ko, Ïe ji nepochopím. Îili jsme v té dobû v Angliiv dvoupatrovém domû. „Proces v˘chovy“ probíhal oby-ãejnû ve vstupní hale. Mûli jsme tam pfiedsíÀovou stûnuse zrcadlem, bylo tam místo, kam se také vû‰ely klobou-ky a de‰tníky, a uprostfied byla zásuvka na rukavice.

36

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 36

Page 21: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

míry v˘sledkem strachu. BÛh v‰ak takto získal dal‰í pfií-leÏitost s námi hovofiit a varovat nás, dfiíve neÏ od nûhoodejdeme úplnû. Pro Boha to byla jediná moÏnost, jaknás pfiivést zpût k tomu, abychom mu nejen dÛvûfiovali,ale zároveÀ také zjistili, Ïe se ho vÛbec nemusíme bát.

V tom v‰em se BÛh jasnû projevil jako pfiítel, kter˘ je„bliωí neÏ nejbliωí pfiíbuzn˘“ (Pfi 18,24). Ten, kter˘chce, abychom byli jeho pfiáteli, je sám tak dobr˘m pfií-telem, Ïe je ochoten zÛstat nám nablízku i tehdy, kdyÏvÛãi nûmu nejsme pfiíli‰ pfiátel‰tí. BÛh totiÏ trpûlivû pra-cuje na tom, aby i své nepfiátele zmûnil na chápající pfiá-tele.

JAK BÒH ZÍSKAL SAULA

BÛh trpûlivû sná‰el i svého nepfiítele Saula, aby honakonec zmûnil na Pavla, velkého apo‰tola dÛvûrya lásky. Dfiíve neÏ se Saul setkal s JeÏí‰em na cestû doDama‰ku, byl pevnû rozhodnut vym˘tit v‰echno, copovaÏoval za fale‰né a nebezpeãné uãení o Bohu.A kdyby se nûkdo odváÏil tvrdit, Ïe je vlastnû BoÏímnepfiítelem, velmi by ho to urazilo. Îil v pfiesvûdãení, Ïemá plné právo pokládat se za toho nejhorlivûj‰ího a nej-oddanûj‰ího BoÏího sluhu a obránce pravdy.

Saul v‰ak ve skuteãnosti uctíval nepfiátelského boha,kter˘ pouÏívá k dosaÏení sv˘ch cílÛ i násilí. A tak vejménu tohoto boha se Saul snaÏil donutit první kfiesÈany,aby se vzdali svého „kacífiství“ a vrátili se zpût k „prav-dû“. KdyÏ odmítali, zavíral je do vûzení a dokonce jei zabíjel. A to jen proto, Ïe vûfiil, Ïe totéÏ by udûlal i jehobÛh.

Proto Saul souhlasil i s ukamenováním tak dobréhoãlovûka, jak˘m byl ·tûpán. Nemûl sice z popravy nûjakézvlá‰tní potû‰ení, ale „schvaloval, Ïe ·tûpána zabili“ (Sk

39

Nedávno jsem dÛm, ve kterém jsme bydleli, po dlou-hé dobû opût nav‰tívil, a samozfiejmû jsem nezapomnûlpodívat se i na spodní schod. Barevná mozaiková oknatam stále je‰tû byla, schÛdek mi v‰ak pfiipadal men‰í neÏv dobách, kdy jsem na nûm sedával. Na bolest a zahan-bení, které jsem tehdy pociÈoval, jsem si nûjak nedoká-zal vzpomenout. A kdyÏ jsem pfiem˘‰lel o své mamince,která uÏ mnoho let není mezi Ïiv˘mi, pocítil jsem zvlá‰t-ní teplo – tentokrát v‰ak jinde neÏ v dobách, kdy jsemdostával za vyuãenou fiemenem!

Doufám, Ïe nikdy nezapomenu na v˘znam na‰ich„setkání“ u spodního schodu. Nám dûtem to pomohlonauãit se velmi dÛleÏitou pravdu o Bohu. I kdyÏ jsmemaminku nepochopili okamÏitû, ona byla ochotná ãekat.A kdybychom se jí jako dospûlí kvÛli tomu, jak násvychovávala a trestala, báli nebo ji nenávidûli, urãitû byji to velmi trápilo. Ale na‰e maminka nás milovala nato-lik, Ïe byla ochotná podstoupit i toto riziko.

BÒH DÁVÁ P¤EDNOST TICHÉMU, JEMNÉMU HLASU

Písmo ukazuje, Ïe Bohu natolik záleÏí na jeho lidu, Ïeje ochoten ãasto i riskovat. Pravdou je, Ïe jsme-li tvrdo-hlaví a chceme jít svou vlastní cestou, BÛh nás nakonecnechá. Ale nevzdává se nás snadno. Pfiesvûdãuje nás,varuje, vychovává a usmûrÀuje. Mnohem radûji bys námi mluvil tich˘m hlasem, tak jako nakonec mohlmluvit s Elijá‰em. JestliÏe v‰ak nejsme schopni sly‰etjeho tich˘, jemn˘ hlas, potom musí mluvit prostfiednic-tvím zemûtfiesení, vûtru a ohnû. (Viz 1 Kr 9,9-13.)

V nûkter˘ch opravdu kritick˘ch momentech, kdy siBÛh potfieboval zajistit na‰i pozornost a úctu, musel jítve sv˘ch opatfieních aÏ na hranici únosnosti. Pfii tako-v˘ch pfiíleÏitostech byl nበrespekt vÛãi nûmu do znaãné

38

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 38

Page 22: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

ani nezaregistroval. Urãitû by nesly‰el tich˘, jemn˘ hlas.Pokud si mûl BÛh získat jeho pozornost, musel vykonatnejprve nûco dramatického.

Proto ho blízko Dama‰ku ozáfiil pronikav˘m svûtlem,pfied kter˘m Saul padl na zem. A jeho plnou pozornostsi vzápûtí zajistil tím, Ïe mu na urãit˘ ãas odejmul zrak.

KdyÏ Saul leÏel tak bezmocnû na zemi, urãitû byl‰okovan˘, kdyÏ zjistil, Ïe tím útoãníkem není nikdo jin˘neÏ krotk˘ a nûÏn˘ „kacífi“, kter˘m on kdysi tak pohrdal.Byl to pro nûj spí‰ slaboch, vÏdyÈ uãil takové nesmysly!„Milovat nepfiátele“ nebo „modlit se za ¤ímany“ – kdoto kdy sly‰el!

„Ale vÏdyÈ on mû mohl i zabít,“ moÏná pfiem˘‰lelSaul. „Já bych to na jeho místû urãitû udûlal. Proã mûnezabil tak, jako jsem já hubil jeho uãedníky? Místotoho si se mnou mile povídá v mé matefi‰tinû (hebrej‰ti-nû). A dokonce mi promlouvá do svûdomí!“ (Viz Sk26,14.)

„Je mi to stra‰nû líto, Pane, osudnû jsem se m˘lil.Pfiijmi mne nyní, prosím, za svého sluÏebníka a fieknimi, co mám dûlat.“ Po mnoha letech Saul – to uÏ v‰akjako Pavel – povaÏoval za ãest pfiedstavit se ve svémdopisu vûfiícím v ¤ímû jako „sluÏebník JeÏí‰e Krista“(¤ 1,1).

PAVEL, BOÎÍ SLUÎEBNÍK

BÛh ale od Saula oãekával víc neÏ jen pokornou sluÏ-bu. Tehdy mu v‰ak nedal nûjaké konkrétní nafiízení,chtûl pouze, aby vstal a ‰el do Dama‰ku. „Tam ti budefieãeno v‰echno, co ti BÛh ukládá.“ (Sk 22,10)

Ve mûstû se setkal s muÏem, kter˘ se jmenoval Ana-niá‰. Ten ho pfiátelsky pfiivítal se slovy: „Bratfie Saule,otevfii oãi!“ (Sk 22,13) Potom mu vyprávûl o tom, Ïe od

41

8,1). Saul dobfie vûdûl, co se odehrálo pod Sínají. Ne-pfiikázal tam snad spravedliv˘ a svat˘ BÛh, Ïe neposlu‰-né je tfieba kamenovat nebo prostû jin˘m zpÛsobemzabít?

„PROSÍM, ODPUSË SAULOVI!“Jak takového ãlovûka, jak˘m byl Saul, mohl BÛh zís-

kat, aby se stal jeho pfiítelem? Jak se Saul mohl stát pfií-telem pfiátelského Boha?

Pán se rozhodl, Ïe ho osloví na cestû do Dama‰ku.Saula tenkrát trápily vzpomínky na popravu ·tûpána.Jak znamenitou znalost Písma ten muÏ prokázal! ToSaulovu svûdomí nedalo spát, vÏdyÈ on pfiece uznávájasnou autoritu pravdy.

MoÏná, Ïe zvlá‰È zneklidÀujícím dojmem na nûj za-pÛsobila ·tûpánova modlitba o odpu‰tûní tûsnû pfiedtím,neÏ skonal: „Pane, odpusÈ jim tento hfiích!“ (Sk 7,60)Mezi lidmi se ‰ífiily zprávy o tom, Ïe i ten „kacífi“, JeÏí‰,jednal na kfiíÏi podobnû. „Otãe, odpusÈ jim, vÏdyÈ nevû-dí, co ãiní.“ (L 23,34) JestliÏe byli tito dva muÏi skuteã-nû bezboÏn˘mi kacífii, jak mohli sná‰et tak stra‰némuãení s boÏsk˘m pokojem a láskou?

Saul v‰ak mohl uvaÏovat i takto: „Proã jsou v Biblizaznamenány v‰echny ty pfiíbûhy o BoÏím hnûvu a od-platû, o pouÏití trestající spravedlnosti na vyhlazení hfií‰-níkÛ a hfiíchu? CoÏ mû snad nepovûfiili nejvy‰‰í knûÏía teologové, abych konal toto sice nepfiíjemné, pfiestov‰ak svaté poslání?“ A tak Saul pokraãoval na své cestûdo Dama‰ku a „stále je‰tû ho spalovala vraÏedná nená-vist a touha vyhubit v‰echny kfiesÈany“ (Sk 9,1).

Mûlo by to nûjak˘ úãinek, kdyby mu BÛh nûÏnûpoklepal na rameno a zeptal se: „PromiÀ, Saule, mohlbych si s tebou chvíli popovídat?“ Saul by BoÏí dotyk

40

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 40

Page 23: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

a nûkolik z nich ukamenovat. To v‰ak nyní samozfiejmûnepfiicházelo v úvahu. Rozhodl se, Ïe z Efezu, kde právûpob˘val, se vydá do Korintu, aby je osobnû nav‰tívil.Tam ho v‰ak hrubû napadli a obvinili z toho, Ïe je slab˘a nerozhodn˘. Posmívali se jeho tvrzením, Ïe je apo‰to-lem, zpochybÀovali jeho autoritu a vÛbec právo je jak-koli usmûrÀovat.

Nûktefií s posmûchem fiíkali: „Jeho dopisy jsou závaÏ-né a mocné, ale osobní pfiítomnost slabá a fieã ubohá.“ (2K 10,10) Bylo zfiejmé, Ïe ho nebudou brát váÏnû, dokudneudûlá nûco, ãím by si získal jejich respekt.

Vrátil se do Efezu a uvaÏoval o svém dal‰ím kroku.Bylo mu jasné, Ïe dal‰í nûÏná slova o lásce by v˘vojsituace jenom zkomplikovala. Nemûl by pfiísnû zv˘‰ithlas, podobnû jako paní uãitelka v hofiící ‰kole, pfiestoÏese tím vystaví riziku, Ïe ho nesprávnû pochopí? Nebudouho potom obviÀovat z vrtkavosti nebo z toho, Ïe jehoslova jsou v rozporu s my‰lenkami, které vloÏil do své„kapitoly lásky“?

Pavel byl rozhodnut drÏet se Kristova pfiíkladu. Alejen kdyby vûdûl, jak by se Pán v takové situaci zachoval.Koneãnû, vÏdyÈ on to vlastnû vûdûl. Jak to udûlal BÛh naSínaji? KdyÏ si chtûl získat pozornost a úctu, zv˘‰ilpfiece hlas. A vlastnû i na cestû do Dama‰ku tak jednal,za coÏ mu ostatnû jeho b˘val˘ nepfiítel bude navûkyvdûãn˘.

Pavel se rozhodl. Odeslal do Korintu druh˘ dopis,kter˘ byl natolik pfiísn˘ a ostr˘, Ïe Pavel pfii jeho psaníurãitû plakal. V obavách, Ïe ho ‰patnû pochopí, anineãekal na odpovûì a znovu se vydal do Korintu. Do-konce uÏ zaãal litovat, Ïe nûco takového vÛbec napsal.Na cestû v‰ak dostal zprávu, Ïe jeho nouzové fie‰enízabralo. Zv˘‰ení hlasu se neminulo úãinkem. Korint‰tí

43

svého nového uãedníka BÛh oãekává velké vûci. Saulmûl b˘t BoÏím pomocníkem pfii zvûstování pravdy.„BÛh na‰ich otcÛ si tû vyvolil,“ pokraãoval Ananiá‰,„abys poznal jeho vÛli, spatfiil jeho Spravedlivého a sly-‰el hlas z jeho úst, protoÏe bude‰ jeho svûdkem pfiedv‰emi lidmi a bude‰ mluvit o tom, co jsi vidûl a sly‰el.“(Sk 22,14.15)

PAVEL, CHÁPAJÍCÍ P¤ÍTEL

KdyÏ Pavel uvaÏoval nad tím, jak s ním BÛh pfiísnû,pfiitom v‰ak laskavû zacházel na cestû do Dama‰ku, stalse víc neÏ jen jeho vûrn˘m sluhou. Stal se tím nejchápa-vûj‰ím pfiítelem, jehoÏ nejvy‰‰ím cílem bylo svûdãito pravém Bohu. A jak˘m zpÛsobem to Pavel dûlal? Jed-nal s druh˘mi tak, jako BÛh jednal s ním.

„Jednejte podle mého pfiíkladu, jako já jednám podlepfiíkladu Kristova,“ psal do Korintu (1 K 11,1). Nikdyvíc se uÏ neuch˘lil k zneuÏívání síly. Od nynûj‰ka bylojeho odpovûdí v‰em, i tûm, ktefií s ním tfieba i v dÛleÏi-t˘ch záleÏitostech nesouhlasili: „KaÏd˘ nechÈ má jistotusvého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5) A tûm, kdo se domnívali,Ïe mají právo kritizovat a odsuzovat, kladl otázku: „Kdojsi ty, Ïe soudí‰ druhého?“ (Viz ¤ 14,1-23.)

Pavel jednal i s tûmi nejvulgárnûj‰ími ãleny korint-ského sboru „kristovsk˘m“ zpÛsobem. Tím ukázal, Ïedobfie zná Boha a rozumí tomu, co znamená pfiátelstvía dÛvûra. PfiestoÏe v‰ak pro své jednání s korintsk˘mivûfiícími volil pfiedev‰ím rozumná a laskavá slova (jak tove vrcholné podobû vidíme i ve známé kapitole lásky,v 1. Korintsk˘m 13), nezapÛsobilo to na nû a v‰echnyjeho rady s pohrdáním odmítli.

Pfied zku‰eností na cestû do Dama‰ku by Pavel pfiesnûvûdûl, co má s tûmito lidmi udûlat: dát je do vûzení

42

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 42

Page 24: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

v‰ech 66 knih Bible uÏ 135krát. Toto studium mne utvr-dilo v tom, Ïe biblická zpráva odhaluje dÛsledn˘ obraznekoneãnû mocného, ale také nesmírnû laskavéhoa dÛvûryhodného Boha, jehoÏ nejvût‰í touhou je, abyjeho dûti s ním Ïily ve vztahu zaloÏeném na svobodûa pfiátelství.

Aby tohoto cíle dosáhl, je BÛh ochoten sníÏit sek nám a setkat se s námi tam, kde se nacházíme. Pfiitomnás nevede rychleji, neÏ jsme schopni ho následovat,mluví s námi jazykem, kterému rozumíme a kter˘ res-pektujeme, a i kdyÏ nûkdy musí riskovat a sáhnout poopatfieních, která my si mÛÏeme ‰patnû vysvûtlit, dûlá tojen proto, aby s námi udrÏel kontakt.

PfiestoÏe BoÏím nepfiátelÛm a povrchním pozorovate-lÛm mÛÏe takové poãínání pfiipadat jako jednání nepfiá-telského Boha, pro chápající pfiátele je to jen dal‰í dÛkazBoÏí dÛvûryhodnosti, která je základem jejich dÛvûryv nûho.

Bez takové dÛvûry totiÏ nemÛÏe existovat pravé pfiá-telství.

45

dopis pfiijali „s bázní a tfiesením“. Pavel si tedy u lidíznovu získal respekt, a oni zaãali pfiijímat v‰echny jehorady.

JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT BOHU,KTER¯ DAL UKAMENOVAT ACHANA?Podobnû jako plakal Pavel, kdyÏ psal svÛj dopis do

Korintu, urãitû plakal i BÛh, kdyÏ pfiikázal ukamenovatAchana a celou jeho rodinu. BÛh dokonce poÏadoval,aby dílo popravy i následné spálení ostatkÛ vykonaliAchanovi soukmenovci. Je vÛbec moÏné dÛvûfiovattakovému Bohu jako pfiíteli?

KdyÏ izraelsk˘ lid pfiekraãoval hranice nepfiátelskéhoKenaanu, jejich jediná nadûje na pfieÏití spoãívala v tom,Ïe Boha vezmou naprosto váÏnû a jeho nafiízení budoudodrÏovat do posledního detailu. Existovalo totiÏ reálnénebezpeãí, Ïe duch odboje a neúcty k BoÏím pfiíkazÛm,kter˘ vyvolal Achan, se roz‰ífií po celém tábofie. (Viz Joz7,1-26.)

PfiestoÏe v té dobû se v‰eobecnû Ïivotu nepfiikládalapfiíli‰ velká cena a dokonce sami Izraelci uÏ pfiedtímfiekli Jozuovi, Ïe kaÏd˘, kdo ho neposlechne, má b˘todsouzen na smrt, pfiestoÏe bylo nevyhnutelné, aby zpÛ-sob, jak˘m BÛh vychovával lidi, byl dostateãnû drama-tick˘ a hroziv˘, tedy i s patfiiãn˘mi úãinky (Joz 1,18), jejisté, Ïe ten, kter˘ vidí spadnout i malého vrabce, musels velkou bolestí proÏívat ty stra‰né okamÏiky, kdyÏ nahlavu Achana a jeho rodiny zaãaly padat kameny! (Mt10,29.30; L 12,6.7)

DÒSLEDN¯ OBRAZ O BOHU

Na setkáních, jichÏ se za celé dlouhé roky zúãastnilyuÏ stovky a tisíce lidí, jsem mûl moÏnost prostudovat

44

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 44

Page 25: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

A tak kdyÏ zaznûla hudba, témûfi v‰ichni pfiítomnípoklekli pfied sochou. Témûfi v‰ichni. – V̆ jimku tvofiilitfii mladí Izraelci – ·adrak, Mé‰ak a Abed-nego, ktefiíbyli do Babylona odvleãeni jako zajatci dobytéhoJudska. Nebúkadnesar si je vybral, aby získali vzdûlánía mohli b˘t povûfieni vládními funkcemi na jeho králov-ském dvofie. Zrovna nedávno je pov˘‰il do vedoucíchpozic ve své fií‰i. KdyÏ se v‰ak dozvûdûl o jejich nepo-slu‰nosti, soptil vzteky. OkamÏitû si je nechal pfiedvolat.

„Je to pravda,“ zeptal se jich, „Ïe mé bohy neuctívátea pfied zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepo-klonili? NuÏe, jste ochotni... padnout a poklonit se pfiedsochou, kterou jsem udûlal? JestliÏe se nepokloníte, v tuhodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdoje ten BÛh, kter˘ by vás vysvobodil z m˘ch rukou!“ (Da 3,14.15)

Mladí muÏi v‰ak ve v‰í slu‰nosti rozkaz odmítli splnit.Vysvûtlili králi, Ïe BÛh, kterému oni slouÏí, je schopen seo nû dobfie postarat. Rozlícen˘ Nebúkadnesar pfiikázal,aby pec rozpálili sedmkrát víc neÏ obvykle, mladíky svá-zali a vhodili do ní.

JAK BÒH VYCHOVÁVAL NEBÚKADNESARA

Jak BÛh mohl napravit takového arogantního a záro-veÀ mocného muÏe, jak˘m byl Nebúkadnesar? Jak mohlvÛbec komunikovat s takov˘m tyranem, kter˘ byl zvyk-l˘ na to, Ïe vÏdy dosáhne svého, a kter˘ zniãil kaÏdého,kdo se proti nûmu opováÏil postavit?

Samozfiejmû, BÛh mohl docela snadno Nebúkadnesa-ra zahubit pfiímo na trÛnu; na v‰echny pfiihlíÏející by tourãitû silnû zapÛsobilo. Ale takov˘m zpÛsobem by ho uÏnic víc nenauãil. A nebesk˘ Otec s „v˘chovou“ tohototfiebaÏe dom˘‰livého, pfiesto v‰ak v˘jimeãného dítûteteprve zaãínal.

47

DÒVùRU NELZE P¤IKÁZAT

„Na kolena, nebo vás hodím do pece!“Nebúkadnesar, vládce velké babylonské fií‰e, nevyÏa-

doval, aby se lidé klanûli jemu. Dal totiÏ právû postavitobrovskou (30 metrÛ vysokou a 3 metry ‰irokou) zlatousochu a svolal v‰echny úfiedníky svého království, abyse zúãastnili jejího slavnostního odhalení. (Cel˘ pfiíbûhje zaznamenán ve starozákonní knize Daniel 3. kap.)

KdyÏ se lidé shromáÏdili na prostranství kolem sochy,hlasatel jim oznámil králÛv pfiíkaz: AÏ se ozvou tónyhudebních nástrojÛ, musí se v‰ichni so‰e poklonit. Kdoto neudûlá, bude „vhozen do rozpálené ohnivé pece“(Da 3,6).

Nebúkadnesarovi nepfiipadal pfiíkaz klanût se so‰epod hrozbou takového krutého trestu nijak nepfiimûfien˘.VÏdyÈ i samotní bohové vyhroÏovali stra‰nou pomstoutûm, ktefií vyvolají jejich nelibost. Ale dnes, po dvacetipûti staletích povaÏují mnozí z nás královo jednání zaneuvûfiitelnû kruté a barbarské. Byl v‰ak Nebúkadnesarkrutûj‰í neÏ Pavel pfied sv˘m obrácením na cestû doDama‰ku, je‰tû kdyÏ ho „spalovala vraÏedná nenávista touha vyhubit v‰echny kfiesÈany“ (Sk 9,1) a kdyÏdonucoval lidi, aby se podfiídili jeho hroznému bohu?A snad ani není nutné dodávat, Ïe i dnes, v na‰emmoderním svûtû miliony lidí vûfií v boha, kter˘ vyÏadujenejen jejich podfiízení se, ale dokonce i jejich láskua dÛvûru. A to v‰e nejen pod hrozbou smrti v rozpálenépeci, ale dokonce pod hrozbou vûãn˘ch pekeln˘ch muk.

46

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 46

Page 26: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

tûm, neboÈ není jiného boha, kter˘ by mohl vyprostitjako tento BÛh. (Da 3,29)

Tím, Ïe BÛh ukázal svoji moc, pfiivedl Nebúkadnesa-ra k tomu, aby uãinil první kroky k úctû a ochotû naslou-chat. Král se v‰ak uch˘lil k tomu, Ïe svoji moc pouÏilk zastra‰ení lidí a k tomu, aby je pfiinutil projevit vÛãitomuto mocnému Bohu patfiiãn˘ respekt. Prostû zjevnûnebyl dosud pfiipraven pfiijmout laskavou nabídku pfiá-telství z Janova evangelia 15,15.

Pfii jiné pfiíleÏitosti se Daniel odváÏil oznámit králi, ÏeBÛh od nûho oãekává laskavûj‰í zacházení s poddan˘mi:„KéÏ se ti, králi, zalíbí má rada: Pfiekonej své hfiíchyspravedlností a svá provinûní milostí k strádajícím.“ (Da4,24) PfiestoÏe uÏ dfiíve vyjádfiil Nebúkadnesar svÛjobdiv nad takovou dÛvûrou v Boha, jak se projevila u tfiímlad˘ch hebrejsk˘ch zajatcÛ, teprve po nûkolika dal‰íchletech pokofiující v˘chovy král nabyl pevného pfiesvûd-ãení, Ïe „Nejvy‰‰í má moc nad lidsk˘m královstvím a Ïeje dává, komu chce“ (Da 4,29). V podobném smyslu zníi jeho vefiejné vyznání:

Podle své vÛle nakládá s nebesk˘m vojskem i s obyva-teli zemû. Není, kdo by mohl zabraÀovat jeho ruce a ptátse ho: Co to dûlá‰? (Da 4,32)

K tomu je‰tû dodal: „Nyní tedy já Nebúkadnesarchválím, vyvy‰uji a velebím Krále nebes. V‰echno jehodílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, ktefií si vedoupy‰nû, má moc poníÏit.“ (Da 4,34)

JestliÏe si pfiipomeneme slova, která král vyslovil pozku‰enosti s ohnivou pecí: „Zalíbilo se mi sdûlit vám,jaká znamení a jaké divy uãinil na mnû BÛh nejvy‰‰í.Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jehodivy!“ (Da 3,32.33), uvûdomíme si, Ïe aãkoli uÏ uzná-val, Ïe BoÏí zpÛsob pouÏívání moci je spravedliv˘

49

To jediné, co byl Nebúkadnesar ochoten respektovat,byla vy‰‰í moc. KdyÏ Daniel prokázal schopnost pfiipo-menout Nebúkadnesarovi jeho zapomenut˘ sen, sklonilse král k prorokov˘m nohám. „Vpravdû,“ fiekl, „vበBÛhje BÛh bohÛ a Pán králÛ, kter˘ odhaluje tajemství, neboÈjsi mi dokázal toto tajemství odhalit.“ (Da 2,47)

BÛh se setkává s lidmi tam, kde se nacházejí. A takjako se setkal s MojÏí‰em u hofiícího kefie (Ex 3. kap.),oslovil Nebúkadnesara prostfiednictvím plamenÛ rozpá-lené pece. „Tu král Nebúkadnesar uÏasl a chvatnû vstal.Otázal se královské rady: ‘CoÏ jsme nevhodili do ohnûtfii svázané muÏe?’ Odpovûdûli králi: ‘JistûÏe, králi.’Král zvolal: ‘Hle, vidím ãtyfii muÏe, jsou rozvázanía procházejí se uprostfied ohnû bez jakékoli úhony. Tenãtvrt˘ se sv˘m vzhledem podobá boÏímu synu.’“ (Da3,24.25)

Král vyzval mladé muÏe, aby vy‰li z pece. Potomvefiejnû prohlásil:

PoÏehnán buì BÛh ·adrakÛv, Mé‰akÛv a Abed-negÛv, kter˘ poslal svého andûla a vysvobodil své slu-Ïebníky, ktefií na nûj spoléhali. Pfiestoupili královo slovoa vydali svá tûla, aby nemuseli vzdát poctu a klanût senûjakému jinému bohu neÏ Bohu svému. (Da 3,28)

Je jasné, Ïe BÛh si takto získal královu pozornosta úctu. Nebúkadnesar v‰ak Boha stále je‰tû dobfieneznal – alespoÀ ne tak dobfie, jak ho znal Pavel po svézku‰enosti na cestû do Dama‰ku. Král mûl je‰tû dalekok tomu, aby dokázal spolu s Pavlem fiíci: „KaÏd˘ nechÈmá jistotu svého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5)

Namísto toho vydal dal‰í tyransk˘ dekret:Kdokoli z lidí kterékoli národnosti a jazyka by fiekl

nûco proti Bohu ·adrakovu, Mé‰akovu a Abed-negovu,aÈ je rozsekán na kusy a jeho dÛm aÈ je uãinûn hnoji‰-

48

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 48

Page 27: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

dem svoji svrchovanou vÛli? VÏdyÈ sám JeÏí‰ uãil, Ïe„u Boha je v‰echno moÏné“ (Mt 19,26). Nebo se snadnûkdo odváÏí fiíci, Ïe existuje nûco, co ani BÛh nemÛÏevykonat? Pokud by v‰ak BÛh mohl pouÏitím síly a mocizmûnit v‰echny lidi na Stfiedním v˘chodû – a to uÏnemluvím o celém svûtû – na laskavé, dÛvûfiující pfiátele,a neudûlal by to, nebyl by potom právem obviÀovánz toho, Ïe aÏ dodnes ve svûtû existuje trvalá nedÛvûraa nepfiátelství?

BÛh sám dal odpovûì na tyto otázky. Celá Bible jenázornou ukázkou pravdivosti a v˘znamu jeho slov,která dal na vysvûtlenou: „Ne mocí ani silou, n˘brÏm˘m duchem, praví Hospodin zástupÛ.“ (Za 4,6)

Toto poselství bylo prostfiednictvím proroka Za-charjá‰e oznámeno Zerubábelovi, vÛdci IzraelcÛ, ktefiíse nedávno vrátili do Judska z babylonského zajetí. Posedmdesáti letech v˘chovy v zajetí nabídl BÛh lidemdal‰í moÏnost, jak mohou dokázat, Ïe jsou hodni naz˘-vat se potomky svého otce Abrahama. BÛh jim dal ‰anciÏít spoleãnû v klidu a souladu, takÏe Jeruzalém by se stalznám˘m jako „Mûsto vûrné“, „Hora svatá“ (Za 8,3).Jeruzalém mûl pfiíleÏitost stát se bezpeãn˘m a pfiátel-sk˘m místem: „Opût budou sedat na námûstíchJeruzaléma starci a stafieny, kaÏd˘ s holí v ruce pro vy-soké stáfií. Námûstí toho mûsta budou plná chlapcÛa dûvãat; ti si budou hrát na jeho námûstích.“ (Za 8,4.5)

Zprávy o ãestnosti a laskavosti obyvatel Jeruzalémaby se ‰ífiily daleko. BÛh svÛj zámûr, kter˘ v tomto smûrumûl, popsal tûmito slovy: „...budou pfiicházet ãetné náro-dy i mocné pronárody, aby hledaly v JeruzalémûHospodina zástupÛ... V onûch dnech se chopí desetmuÏÛ z pronárodÛ v‰ech jazykÛ pevnû cípu roucha jed-noho Judejce a fieknou: ‘PÛjdeme s vámi. Sly‰eli jsme,Ïe s vámi je BÛh.’“ (Za 8,22.23)

51

a správn˘, stále je‰tû na nûho nejvût‰í dojem dûlala moca síla. V tomto pfiípadû v‰ak uÏ nicménû nepfiipojil kesvému vyznání krut˘ pfiíkaz, Ïe kaÏd˘, kdo se spolus ním nepodfiídí Bohu nebes, bude „rozsekán na kusy“nebo vhozen do rozpálené pece.

Nevíme, zda Nebúkadnesar zÛstal jen pokorn˘m slu-Ïebníkem, kter˘ uznává suverénní autoritu svého Mistra,nebo zda se stal i nûãím víc. Biblick˘ pfiíbûh jeho Ïivotakonãí bez jakékoli zmínky o tom, Ïe by uãil lidi láscea dÛvûfie. V tomto smûru se také velmi li‰í od toho, co jezaznamenáno o BoÏích pfiátelích – MojÏí‰ovi a Pavlovi.Ale i kdyÏ se Nebúkadnesar moÏná bude muset uãito svobodû a pfiátelství v budoucím Ïivotû, jako uctiv˘a uãenliv˘ sluÏebník jistû bude ochotn˘ svému Bohupfiinejmen‰ím naslouchat.

„NE SILOU ANI MOCÍ“Místo, kde Nebúkadnesar nafiídil lidem padnout na

kolena pfied zlatou sochou, se nachází nedaleko dne‰ní-ho Bagdádu, hlavního mûsta státu Irák. I kdyÏ se hovofiío tom, Ïe souãasn˘ vládce Iráku je velk˘m obdivovate-lem tohoto krále starovûkého Babylona, jeho obdivnepfiispûl ke klidu mezi národy na Stfiedním v˘chodû.Nebúkadnesar totiÏ nemÛÏe slouÏit jako pfiíklad vÛdcemezi pfiáteli, jako pfiíklad vládce oddaného my‰lencejednoty, která je zaloÏena nikoli na síle nebo strachu, alena dÛvûfie. A kdyby snad král Babylona byl takov˘mvÛdcem, potom by ho mnozí moderní imperátofii urãitûnepovaÏovali za pfiíklad hodn˘ obdivu!

BÛh si jistû pfieje, aby v této ãásti svûta – kde mnozíz tamûj‰ích obyvatel jsou potomky jeho dobrého pfiíteleAbrahama – mohla b˘t znovu obnovena dÛvûra a pfiátel-ství. Proã tedy jako V‰emocn˘ nezakroãí a nevnutí li-

50

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 50

Page 28: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

napsal knihu Pfiísloví, obûtoval pozdûji nûkolik sv˘chdûtí krutému bohu Molochovi (1 Kr 11,7.8; 2 Kr 23,10).

„ALE DUCHEM M¯M, PRAVÍ HOSPODIN ZÁSTUPÒ“KdyÏ BÛh poslal toto poselství Zerubábelovi, nechy-

bûla mu ani moc ani síla. VÏdyÈ nakonec – byl to v‰e-mohoucí BÛh, Hospodin zástupÛ, kter˘ takto mluvil. Onpfiece nejlépe vûdûl, Ïe pouÏívání moci má své hranice.I kdyÏ tedy nûktefií vysvûtlují tento text (Za 4,6) tak, ÏeBoÏích zámûrÛ nelze dosáhnout lidskou mocí nebo lid-skou silou, ale jedinû silou a mocí samotného Boha,vlastním smyslem této stati je poukázat na kontrast mezipouÏitím síly a zpÛsobem, jak˘m pracuje Duch svat˘.

To, o co jde Bohu nejvíc – o trval˘ pokoj, svobodu,dÛvûru a pfiátelství, nelze docílit silou a uÏ vÛbec ne stra-chem. Kdyby BÛh touÏil jen po podfiízení se a bezduchésluÏbû, mohl by toho dosáhnout velice rychle a snadno:„Na kolena, nebo vás hodím do pece!“ Ale BÛh nenínebesk˘ Nebúkadnesar. Radûji by zemfiel, neÏ aby vládlpomocí síly a zastra‰ování. – A jednoho dne, aby se tatopravda navÏdy stala jasnou, to také udûlal...

JeÏí‰ objasnil, jak˘m zpÛsobem pracuje Duch – uãí,pfiesvûdãuje, prosí. Ne proto, Ïe Duch má ménû sílya moci neÏ Otec nebo Syn. VÏdyÈ nakonec i on je BÛh.Duch pracuje a pÛsobí tou nejvût‰í a nejvytrvalej‰í mo-cí – pfiesvûdãující autoritou pravdy. Pavel hovofií o mocipravdy, která dokáÏe zmûnit lidi tak, Ïe opût zaãnouBohu dÛvûfiovat (¤ 1,17).

Ov‰em tento druh moci neoslovuje v‰echny. PÛsobíjen na ty, kdo jsou ochotni naslouchat, jimiÏ pohne niko-li hfimûní na Sínaji, ale pravda vyjádfiená s nûhou a lás-kou.

53

BoÏím zámûrem vÏdy bylo, aby potomci jeho dobré-ho pfiítele Abrahama – a nejen oni, ale i v‰ichni ostatní –poznali pravdu o Abrahamovû Bohu prostfiednictvímpfiátelství a dÛvûryhodnosti Abrahamov˘ch dûtí.

BoÏí poselství Zerubábelovi ukazuje, Ïe i kdyÏ BÛhtolik touÏil pomoci Izraeli stát se národem právû tako-v˘ch lidí, svého cíle nemohl dosáhnout silou ani mocí,ale jedinû zpÛsobem, kter˘m pracuje jeho Duch.Zatímco v‰ak BoÏí moci nemÛÏe odolávat vÛbec nikdo,coÏ nakonec uznal i Nebúkadnesar, i ten nejslab‰í ãlovûkmÛÏe fiíci „ne“ tichému, jemnému hlasu lásky a pravdy.

PfiestoÏe BÛh stvofiil cel˘ obrovsk˘ vesmír svou siloua mocí, ani nekoneãná moc nedokázala zajistit vûrnostLucifera, nejskvostnûj‰ího andûla (viz Zj 12,7-9), nebopfiesvûdãit mnohé potomky Adama a Evy, aby svéhoStvofiitele milovali a dÛvûfiovali mu.

PfiestoÏe BÛh ve své síle a moci, kdyÏ témûfi ztratilkontakt s lidstvem, se smutkem poslal na cel˘ svût poto-pu, silou a mocí si nemohl získat dÛvûru Noemov˘chpotomkÛ. Oni sice nepochybovali o BoÏí existencia uznávali, Ïe BÛh má obrovskou moc, pfii pomy‰lení nanûho se v‰ak podobnû jako démoni (podle Jakubovadopisu 2,19) tfiásli strachy. I kdyÏ by se dalo fiíci, Ïev Boha vûfiili, vÛbec netouÏili dÛvûfiovat mu jako svémupfiíteli. Místo toho radûji postavili babylonskou vûÏ, abypfied ním utekli.

PfiestoÏe silou a mocí zachránil BÛh svÛj lid z egypt-ského otroctví a dovedl ho do Kenaanu, ani ta nejvût‰ímoc nedokázala vzbudit jejich dÛvûru. Znovu a znovulidé vûfiili více krut˘m pohansk˘m bohÛm neÏ laskavé-mu Bohu Abrahama. Také král ·alomoun, kter˘ se kdysiznal s Bohem tak dobfie, Ïe inspirovan˘ moudrostí shÛry

52

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 52

Page 29: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

OVù¤UJ SI, âEMU Vù¤Í·

Nedávné prÛzkumy vefiejného mínûní ukázaly, Ïe v ame-rické spoleãnosti lidé nejvíce dÛvûfiují duchovním a lé-kafiÛm, nejménû naopak politikÛm a obchodníkÛm s oje-t˘mi automobily; jiní by zase na poslední pfiíãce nejradûjividûli právníky.

Takov˘ postoj k uveden˘m profesím v‰ak nemusí b˘tãestn˘ a objektivní – zvlá‰tû kdyÏ myslíme na lidi, ktefiív tûchto profesích pracují a ve skuteãnosti jsou spí‰e pfií-kladem dÛvûryhodnosti. Pokud jde o dÛvûryhodnostduchovních, samotná skuteãnost, Ïe se nûkdo rozhodlb˘t „sluÏebníkem evangelia“, je‰tû není zárukou, Ïe setomuto ãlovûku dá dÛvûfiovat beze zbytku. ·patné zku-‰enosti ãi dokonce tragédie, o kter˘ch ãteme v novináchnebo sly‰íme ve zprávách, pfiíli‰ ãasto dokazují prav˘opak.

PrÛzkumy vefiejného mínûní se pokou‰ely zachytittaké nejnovûj‰í trendy, pokud jde o dÛvûryhodnostBoha. Zdá se totiÏ, Ïe i v mnoha ãástech tzv. kfiesÈanské-ho svûta je dÛvûra v Boha váÏnû naru‰ena.

I kdyÏ z nûãeho takového musí b˘t BÛh urãitû smut-n˘, hlavní dÛvod zmínûného trendu není v tom, Ïe bymu snad lidé ménû dÛvûfiovali. Myslíte, Ïe by odmítalipfiátelského Boha Abrahamova, MojÏí‰ova nebo Jó-bova? Nebo Ïe by se stavûli proti Bohu, kter˘ je jakoJeÏí‰ a touÏí po tom, abychom byli jeho pfiáteli?

Skuteãnost, Ïe pfiem˘‰lející lidé pokládají za nemoÏ-né dÛvûfiovat Bohu, kter˘ si jejich dÛvûru nezaslouÏí, by

55

Duch nûÏnû pfiesvûdãoval Jidá‰e, zatímco Mistr um˘-val zaprá‰ené nohy svému zrádci. Pfii pohledu naStvofiitele vesmíru tehdy jistû i vûrní andûlé Ïasli, jakten, jehoÏ uctívali a jemuÏ se klanûli, ochotnû poklekla pokornû poslouÏil svému nevûrnému uãedníku. Duchsvat˘ tak promlouval i k andûlÛm, a jejich chápání BoÏílásky bylo tím, co se událo ten veãer v horní místnosti,urãitû velmi obohaceno.

V Jidá‰ovû srdci se v‰ak vÛbec nic nezmûnilo. Jem-nému hlasu Ducha svatého fiekl „ne“. Proã ho vlastnûrozhnûvan˘ BÛh nezniãil, kdyÏ tak nevdûãnû odmítljeho laskavé pfiesvûdãování? Andûlé se opût mohli nûconauãit, kdyÏ se stali svûdky toho, Ïe Otec se smutkemopustil jedno ze sv˘ch nevûrn˘ch dûtí. Mohli se nauãit,Ïe kdyÏ Jidበo nûkolik hodin pozdûji, v temnotû svéhozavrÏení pravdy, spáchal sebevraÏdu, sklidil vlastnû jenpfiirozené dÛsledky svého rozhodnutí.

ProtoÏe o nûkolik desetiletí pozdûji Duch svat˘ inspi-roval apo‰tola Jana, aby zaznamenal tyto památné udá-losti, mÛÏeme se s nimi seznámit i dnes (J 13,1-20).A také dnes, podobnû jako tenkrát andûlé, mÛÏeme i myve sv˘ch srdcích proÏít mocnou odezvu na BoÏí lásku,takÏe na‰e dÛvûra k JeÏí‰i je‰tû více vzroste.

DÛvûru nelze pfiikázat ani jí nelze dosáhnout tím, Ïenûkomu budeme vyhroÏovat zniãením. DÛvûra se rodíz pochopení pravdy o Bohu, tak dramaticky pfiedstavenénejen v horní místnosti, ale i pfii stovkách jin˘ch pfiíleÏi-tostí. To nám koneckoncÛ zfietelnû dosvûdãuje i v‰ech‰esta‰edesát knih Bible.

Ano, takov˘m úÏasn˘m zpÛsobem se Duch svat˘snaÏí dosáhnout BoÏího zámûru – aby se vesmír naplnildÛvûfiujícími a dÛvûryhodn˘mi pfiáteli. VÏdyÈ v‰emohou-cí BÛh fiíká: „Ne mocí ani silou, n˘brÏ m˘m duchem.“

54

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 54

Page 30: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

JE LOGICKÉ „Vù¤IT VÍROU“?Jak mÛÏe BÛh své dûti pfiesvûdãit o tom, jaká je sku-

teãná pravda o nûm?„To je nûco, co ãlovûk musí pfiijmout vírou,“ zní tra-

diãní odpovûì mnoha vûfiících.„Vírou v co?“ mohli bychom se zeptat.„Nemám na mysli víru v nûco nebo nûkoho,“ odpoví-

dají obyãejnû vûfiící. „Mám na mysli tu skuteãnost, Ïenûkteré vûci mÛÏeme poznat jen vírou samotnou.“

V tomto pfiípadû se slovo „víra“ pouÏívá k tomu, abyse mohl popsat zpÛsob poznání nûãeho, pro co nemámedostateãné nebo vÛbec Ïádné dÛkazy. ¤íká se, Ïe jedenÏák jednou definoval víru takto: „Vûfiit znamená b˘t pfie-svûdãen˘ o nûãem, o ãem vím, Ïe to tak není.“ I kdyÏ jenmálo vûfiících by za‰lo tak daleko jako tento Ïák, pfiestonûktefií lidé tvrdí, Ïe „víra znamená b˘t o nûãem pfiesvûd-ãen˘, i kdyÏ zdrav˘ rozum fiíká, Ïe bychom vûfiit nemûli“.

MoÏná právû proto je pro mnohé tûÏké vûfiit v Boha.Takoví lidé jednodu‰e nejsou schopni nebo ochotni udû-lat nûco, co je proti jejich zdravému rozumu.

UÏ jako dûti jsme z rÛzn˘ch stran, napfiíklad od sv˘chrodiãÛ ãi uãitelÛ, sly‰eli, Ïe máme pouÏívat svÛj zdrav˘rozum. Mûli bychom tedy snad lidem doporuãit, Ïepokud jde o otázky t˘kající se dÛvûry v Boha, nemají sefiídit tímto osvûdãen˘m pravidlem?

„JÁ PROSTù VÍM, ÎE JE TO TAK!“Po skonãení stfiední ‰koly jsem mûl tu pfiednost, Ïe

jsem mohl pokraãovat ve studiu na kfiesÈanské vysoké‰kole. Tam jsem se setkal s dívkou, která je uÏ padesátlet mou manÏelkou a pfiítelkyní. V takov˘ch institucíchbylo zvykem, Ïe dívãí a chlapeck˘ internát byly prozíra-vû umístûny na opaãn˘ch koncích ‰kolního areálu. Podle

57

mohla b˘t pro Boha dokonce pfiíãinou radosti a nadûje.Boha totiÏ urãitû nejvíc zarmucuje to, Ïe mnohé z jehodûtí vlastnû nevûdí, jak˘ ve skuteãnosti je.

Bûhem sv˘ch cest po Británii jsem lidem, ktefií tvrdi-li, Ïe v Boha buì vÛbec nevûfií, nebo vûfií jen slabû,ãasto kladl otázku, zda vÛbec nûkdy ve svém Ïivotûopravdovû vûfiili.

„Ale ano,“ byla ãastá odpovûì. „V dûtství jsemvûfiil.“

„Povûzte mi, jak jste si Boha tehdy pfiedstavoval?“KdyÏ mi popsali své pfiedstavy, ãasto jsem jim musel

dát za pravdu, Ïe pokud by BÛh byl opravdu takov˘, anijá sám bych mu nedÛvûfioval.

PfiestoÏe hlavním cílem m˘ch cest bylo zjistit, co silidé myslí o Bohu, naskytla-li se k tomu vhodná pfiíleÏi-tost, odváÏil jsem se poznamenat, Ïe moÏná existujei jin˘ pohled na Boha. „Nemohl byste pfiipustit,“ zeptaljsem se nûkdy, „Ïe BÛh vám byl tfieba pfiedstaven˘v nesprávném svûtle, nebo Ïe jste mu nesprávnû porozu-mûl?“

KdyÏ jsem se díval do tûch laskav˘ch anglick˘ch,irsk˘ch, walesk˘ch a skotsk˘ch tváfií, obãas jsem seodváÏil je‰tû dodat: „Kdyby BÛh byl nekoneãnû mocn˘,ale také bezmeznû laskav˘, kdyby to byl takov˘ BÛh,kter˘ si nade v‰echno váÏí na‰í svobody a individualitya nechce s námi jednat jako se sluhy, ale jako se sv˘mipfiáteli, co by to pro vás znamenalo?“

„KéÏ bych tomu mohl vûfiit,“ zamy‰lenû odpovûdûljeden z dotázan˘ch.

Vût‰ina dal‰ích odpovídala asi v tomto smyslu: „Kdy-bych mûl jistotu, Ïe je to pravda, myslím, Ïe bych se stalvûfiícím.“

56

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 56

Page 31: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

a pochybovat, tak jako to dûláme pfii fyzice nebo dûjepi-su? Chcete snad fiíci, Ïe pokud jde o v˘bûr Ïivotníhopartnera, musím na zvaÏování vynaloÏit maximální úsilí,ale pokud jde o v˘bûr Boha, s kter˘m budu Ïít celouvûãnost, je lépe rozhodovat se na základû svého srdce,a ne hlavy?“

„Mlad˘ muÏi, je rozdíl mezi svûtsk˘m poznáním a ná-boÏenskou vírou. Co se t˘ká duchovních vûcí, tam nikdynesmíme dovolit, aby se rozum postavil do cesty na‰e-mu srdci.“

„Dûkuji vám za va‰i radu. Já jsem se v‰ak uÏ rozhodl.Vlastnû, uÏ jsem ji poÏádal o ruku, ona souhlasila, a takvás zvu na svatbu. A nebojte se, v‰echno dopadne dob-fie. Já to prostû cítím u srdce, Ïe ona je pro mû ta pravá.“

Nedávno jsem sly‰el, jak jist˘ kazatel nahlas zdÛraz-Àoval: „Já vûfiím, Ïe Bohu je moÏné dÛvûfiovat, protoÏeskrze víru vím, Ïe je to tak. Chcete vûdût, jak si tím mohub˘t tak jist˘? Já jednodu‰e vím, Ïe vím, Ïe vím, Ïe je topravda!“ (Ve skuteãnosti opakoval to své „vím“ je‰tûmnohem víckrát.)

„A odkud pochází taková víra?“ mohli bychom sezeptat.

„Je to BoÏí dar, ovoce Ducha svatého.“„Proã potom ne kaÏd˘ má tento dar?“„No, BÛh dává takovou víru jen vyvolen˘m. A jestli-

Ïe se vám zdá, Ïe BÛh je svévoln˘ a nespravedliv˘,potom pamatujte, Ïe Pavel v listu ¤ímanÛm 9,20 varujepfied zpochybÀováním BoÏích nevyzpytateln˘ch cest.“

Mnozí se v‰ak takovou zdánlivou BoÏí svévoli odvá-Ïili zpochybnit – a protoÏe nena‰li lep‰í vysvûtlení, pfie-stali Bohu dÛvûfiovat a dokonce se od nûho docelaodvrátili.

59

dne‰ních kritérií by tehdej‰í pravidla spoleãenského jed-nání byla povaÏována za pfiíli‰ pfiísná a zastaralá.

KaÏd˘ rok, vÏdy s pfiíchodem jara a prvních tepl˘chdnÛ, kdyÏ rozkvetla broskev uprostfied ‰kolního areálu,zaãala kolem ní rozkvétat i pfiátelství. V té dobû také pe-dagogové zdvojnásobili své úsilí, aby ochránili akade-mické zájmy sv˘ch svûfiencÛ.

KdyÏ se pak zdálo, Ïe mlad˘ muÏ byl v nebezpeãípfiedãasného nebo neuváÏeného rozhodnutí, vedoucí dív-ãího internátu, která mûla u studentÛ v‰eobecn˘ respekt,ho pozvala do své kanceláfie k váÏnému pohovoru.

„Mlad˘ muÏi,“ zaãala laskav˘m, pfiitom v‰ak váÏn˘mtónem, „vy jste ve skuteãnosti zatím nemûl mnoho pfiíle-Ïitostí, abyste se s tou sleãnou dobfie seznámil.“ (KdyÏvezmeme v úvahu pfiedpisy, které ve ‰kole platily, bylato docela urãitû pravda!) „Nezdá se vám, Ïe zdrav˘rozum velí, abyste se spolu dobfie seznámili je‰tû pfied-tím, neÏ udûláte koneãné rozhodnutí? Snad by bylodobré, kdybyste sleãnu bûhem léta nav‰tívil u ní doma,abyste vidûl, jak se chová ke sv˘m rodiãÛm, jak pomáháv domácnosti a v hospodáfiství.“ (Jak jsem se uÏ zmínil,tehdej‰í zvyklosti byly je‰tû docela „staromódní“!)

„Nepotfiebuji se s ní lépe seznámit,“ odváÏil se stu-dent zdvofiile namítnout. „Já jsem se za tuto vûc modlila mám u srdce takov˘ tepl˘ pocit jistoty, Ïe ona je ta,kterou mi BÛh urãil za manÏelku.“

„Velmi dobfie víme, Ïe není bezpeãné dÛvûfiovat sv˘mpocitÛm, zvlá‰È v tomto roãním období, Ïe? KdyÏ sivybíráme ãlovûka, s nímÏ chceme strávit cel˘ svÛj dal‰íÏivot, opatrnosti není nikdy nazbyt.“

„Ale nefiekla jste nám nedávno, Ïe kdyÏ se ãlovûkrozhoduje dát své srdce Bohu, nemûl by se pfiíli‰ ptát

58

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 58

Page 32: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

k˘ch v˘kladÛ. Co mu v‰ak ve skuteãnosti odpovûdûli?(Viz Sk 16,25-34.)

„Vûfi v Pána JeÏí‰e, a bude‰ spasen ty i v‰ichni, kdojsou v tvém domû.“ (Sk 16,31) I kdyÏ ostatní ãeské pfie-klady tlumoãí tato známá slova témûfi identicky, napfií-klad v revidovaném anglickém pfiekladu z roku 1989ãteme: „DÛvûfiuj Pánu JeÏí‰i...“

Víra i dÛvûra znamenají v podstatû totéÏ. Zda je víranebo dÛvûra opravdová a zda je to víc neÏ jen pfiesvûd-ãení, názor nebo nadûje, to nám prozradí studium ‰ir‰íchsouvislostí daného textu. Jakub ve svém listu pí‰e, Ïedokonce i o démonech je moÏné fiíci, Ïe vûfií v Boha (Jk2,19). Nebo snad, kdyÏ hovofiíme o BoÏích nepfiátelích,mûli bychom slovo vûfiit pfiekládat jinak – napfiíklad b˘tpfiesvûdãen˘? V fieckém originále je v‰ak jen jedno slovo.Kontext Jakubova listu ukazuje, Ïe démoni jsou pfiesvûd-ãeni o BoÏí moci, a právû proto se tfiesou strachy.

ZNAMENÁ VÍRA V BOHA SKOK DO TMY?Vztah pfiátelství s Bohem, o kterém hovofií JeÏí‰

(J 15,15), je zaloÏen na vzájemné dÛvûfie. BÛh v‰aknetouÏí po tom, abychom mu dÛvûfiovali jako nûjaké cizía neznámé osobû, protoÏe to by bylo z na‰í strany hazar-dérstvím nebo dokonce nebezpeãn˘m skokem do tmy.Ne, k takovému riziku nás BÛh urãitû nevyz˘vá.

Zamysleme se proto nad tím, jak daleko musel BÛhjít, aby se nám mohl pfiedstavit ve správném svûtlejako dÛvûryhodn˘ BÛh. „Mnohokrát a mnoh˘mi zpÛ-soby mluvíval BÛh k otcÛm ústy prorokÛ.“ Kromû toho„... k nám promluvil ve svém Synu,“ v tom, kter˘ mohlna konci svého jedineãného Ïivota fiíci: „Kdo vidûl mne,vidûl Otce.“ (Îd 1,1.2; J 14,9)

Cel˘ JeÏí‰Ûv pozemsk˘ Ïivot, zpÛsob jeho jednánís lidmi, to, co uãil o svém Otci, pfiedev‰ím v‰ak jeho

61

JE MOÎNÉ ODMÍTNOUT „DAR VÍRY“?Existuje i jiné vysvûtlení, proã ne kaÏd˘ má „dar

víry“. Kdyby BÛh dal víru jen nûkter˘m, tedy ne v‰em,naru‰il by tím dal‰í dva vzácné BoÏí dary – svobodua schopnost rozhodovat se. PfiívrÏenci tohoto názorujsou pfiesvûdãeni, Ïe BÛh skuteãnû nabízí svÛj dar víryv‰em, kaÏd˘ má svobodu a schopnost tuto víru buì pfii-jmout, nebo ji odmítnout. Nûktefií si v‰ak, Ïel, dobrovol-nû vybrali to druhé.

Ale i mezi zastánci tohoto názoru se najdou takoví,ktefií stále pokládají víru za Bohem darovanou schopnosta ochotu vûfiit bez jak˘chkoli podpÛrn˘ch dÛkazÛ. A takstále zÛstává otevfienou otázka: Na základû ãeho se ãlo-vûk rozhoduje „dar víry“ pfiijmout, nebo odmítnout? Jepfiijetí tohoto BoÏího daru skutkem víry, té víry, kterouãlovûk vlastnû je‰tû nepfiijal? Není takové uvaÏování prozdrav˘ rozum pochybné? Za sebe chci fiíci, Ïe nemohuvûfiit, pokud mi zdrav˘ rozum fiíká, Ïe bych vûfiit nemûl.

JAK¯ JE ROZDÍL MEZI VÍROU A DÒVùROU?âasto jsme svûdky toho, Ïe lidé hovofií o velk˘ch

a dÛleÏit˘ch rozdílech mezi vírou jako vûfiením, víroujako pfiesvûdãením a vírou jako dÛvûrou. Mûli bychomsi v‰ak uvûdomit, Ïe v Novém zákonû jsou v‰echny tytotfii v˘znamové odstíny pfiekladem jednoho a téhoÏ fiecké-ho slova pistis. ProtoÏe mnohé pfieklady Bible pouÏívajítato slova jako synonyma (to znamená, Ïe nûkdy fieckéslovo pistis pfieloÏí slovem víra, jindy slovem dÛvûra),musíme dávat pozor, abychom do nich nevkládali rozdí-ly, které v fieãtinû nejsou.

Napfiíklad kdyÏ se Ïaláfiník ve Filipis zeptal Pavlaa Sílase, co má dûlat, aby byl zachránûn, dostal odpo-vûì, která se stala základem mnoha váÏn˘ch teologic-

60

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 60

Page 33: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

JestliÏe je BÛh opravdu takov˘, jak ho satan pfiedsta-vil, potom má BoÏí nepfiítel pravdu v tom, Ïe je nelogic-ké dÛvûfiovat takovému tyranovi, a pak by urãitû aninebylo moÏné pfiijmout nabídku svobody a pfiátelství,jak ji JeÏí‰ poskytl sv˘m uãedníkÛm.

Ale ten, proti kterému satan vznesl svá obvinûní, bylvlastnû sám pfiátelsk˘ JeÏí‰; protoÏe tento JeÏí‰, kter˘pfii‰el, aby nám pfiinesl pravdu o Bohu, je zároveÀ takéStvofiitelem vesmíru. (Viz J 1,1-3; Ko 1,16.)

BOÎÍ ODPOVùë

Reagoval BÛh nûjak˘m zpÛsobem na tato obvinûní?A pokud ano, jsou jeho odpovûdi dostateãn˘m základempro to, abychom mu mohli dÛvûfiovat?

Na vyvrácení takov˘ch obvinûní totiÏ nestaãí je jenpopfiít. Dokonce i kdyby je popfiel samotn˘ BÛh, jak by-chom poznali, Ïe jeho tvrzení jsou pravdivá? VÏdyÈsatan také pfiichází se sv˘mi tvrzeními, ãasto navíc zadoprovodu okázal˘ch projevÛ autority a moci.

Nicménû ani samotné tvrzení ani projev vy‰‰í mocinemohou b˘t dÛkazem ãestnosti a dÛvûry. JeÏí‰ sám násupozornil, abychom nevûfiili hol˘m tvrzením, a todokonce ani tehdy, kdyby byla navenek provázena nad-pfiirozen˘mi jevy.

JeÏí‰ fiíkal, Ïe povstanou náboÏen‰tí vÛdci s rÛzn˘mifale‰n˘mi tvrzeními, ktefií o sobû budou dokonce tvrdit,Ïe oni jsou samotn˘m Kristem! A aby dokázali pravdi-vost sv˘ch tvrzení, budou pfiitom provádût velkolepézázraky a divy. JeÏí‰ v‰ak fiekl: „Nevûfite jim.“ (Viz Mt24,23.24.) „Mûjte se na pozoru, aby vás nûkdo nesvedl.NeboÈ mnozí pfiijdou v mém jménu a budou fiíkat ‘jájsem Mesiቒ a svedou mnohé.“ (Mt 24,4.5) A apo‰tolJan pozdûji nabádal: „Milovaní, nevûfite kaÏdému vnuk-

63

jedineãná a hrozná smrt byly tím nejjasnûj‰ím zjevenímpravdy o dÛvûryhodném Bohu, jaké kdy vesmír vidûla potfieboval.

Takové pfiem˘‰lení samozfiejmû pfiedpokládá, ÏedÛvûfiujeme biblick˘m záznamÛm. To v‰ak nevyÏaduje„skok do tmy“ kvÛli nedostatku informací. O takovém„skoku víry“ bychom mohli uvaÏovat spí‰e v souvislostis jin˘mi náboÏensk˘mi dokumenty. Bible nás naopaknabádá k tomu, abychom – dfiíve neÏ se rozhodneme jídÛvûfiovat – peãlivû zváÏili dÛkazy.

OBVINùNÍ Z DÁVN¯CH DOB

Podle pfiíbûhu z první knihy MojÏí‰ovy prvním, kdotvrdil, Ïe Bohu není moÏné dÛvûfiovat, byl had v zahradûEden. Kniha Zjevení, poslední z 66 knih Bible, ztotoÏ-Àuje tohoto hada s „ìáblem a satanem, svÛdcem celéhosvûta“. Popisuje ho jako vÛdce vzpoury v nebesích,která vedla k tomu, Ïe byl „svrÏen na zem a jeho andûlés ním“. (Viz Zj 12,7-9.) Obû jména, ìábel i satan, zna-menají pomlouvaã, protivník, Ïalobce, svÛdce. Dokoncei JeÏí‰, kter˘ se tak laskavû choval i k tûm nejhor‰ímhfií‰níkÛm, ho nazval „lháfiem a otcem lÏi“ (J 8,44).

„BÛh vám lhal,“ tvrdil satan prvním rodiãÛm lidstva.„Jak mÛÏete dÛvûfiovat bohu, kter˘ vám nefiíká pravdu?JestliÏe budete jíst ze zakázaného stromu, nezemfiete...vlastnû naopak – jestliÏe budete jíst ovoce z tohoto stro-mu, budete podobnûj‰í Bohu. Jak vás BÛh mÛÏe sobec-ky okrádat o nûco tak prospû‰ného? A jak mÛÏe b˘t takkrut˘ a nelítostn˘, kdyÏ vám vyhroÏuje smrtí hned poprvním pfiestupku? Milující bÛh by vám pfiece musel dátje‰tû jednu ‰anci. VበbÛh v‰ak fiekl: ‘Poslouchejte mû,nebo jinak zemfiete!’ Jak mÛÏete uctívat nûkoho, kdo jetak pomstychtiv˘ a surov˘? Takov˘ nároãn˘ a tyransk˘bÛh si nezaslouÏí va‰i úctu a dÛvûru.“

62

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 62

Page 34: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

s tebou. Na tomto místû nebudu jíst chléb ani pít vodu,neboÈ tak mi pfiikázal Hospodin sv˘m slovem: ‘Nebude‰jíst chléb ani pít vodu a nevrátí‰ se zpût cestou, kteroujsi ‰el.’“ (1 Kr 13,8.9)

Synové jednoho starého proroka, kter˘ bydlel nedale-ko, se doslechli o tomto poslovi z Judska i o tom, co fieklkráli, a oznámili to svému otci.

„Kterou cestou ‰el?“ zeptal se star˘ muÏ.Synové mu ukázali cestu. „Osedlejte mi osla!“ pfiiká-

zal jim a rychle se vydal za mlad‰ím prorokem. Na‰el hosedût pod dubem vedle cesty.

„Ty jsi ten prorok z Judska?“ zeptal se star˘ muÏ.„Ano.“„Potom tedy pojì ke mnû domÛ a najez se u mne!“„Nemohu. BÛh mi pfiísnû zakázal, abych se na cestû

u nûkoho zastavil a jedl. A kdyÏ BÛh nûco fiekne, tak jáse podle toho fiídím.“

„To je v pofiádku,“ pokraãoval star˘ muÏ. „‘I já jsemprorok jako ty. Na HospodinÛv pokyn ke mnû promluvilandûl: Pfiiveì ho s sebou zpátky do svého domu, aÈ pojíchléb a napije se vody.’ Tak ho obelhal.“ (1 Kr 13,18)

„Chce‰ mi tedy fiíct, Ïe BÛh zmûnil své rozhodnutí?Dobfie, vÏdyÈ já vÏdycky fiíkám: ‘JestliÏe to fiekl BÛh, taktomu vûfiím.’“ A tak tento dÛvûfiiv˘, pfiitom v‰ak doko-nale podveden˘ muÏ z Judska ‰el do domu starého pro-roka.

Pfiíbûh má smutn˘ závûr a ãlovûk se mÛÏe oprávnûnûzeptat: „Proã se vÛbec takov˘ pfiíbûh nachází v Bibli?“Mlad‰í prorok nemûl dÛvod podezfiívat starého muÏe, ÏelÏe. Kdyby mu nûco takového naznaãil, mohl by ho tímurazit. Na druhé stranû v‰ak nemûl Ïádn˘ dÛvod anik tomu, aby tak lehce, bez jak˘chkoli otázek a pochyb-ností pfiijal nûco, co bylo v pfiímém rozporu s pfiedcháze-

65

nutí, n˘brÏ zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboÈmnoho fale‰n˘ch prorokÛ vy‰lo do svûta.“ (1 J 4,1)

KdyÏ Jan popisuje satanovo úsilí svést cel˘ svût nasvou stranu tûsnû pfied druh˘m pfiíchodem JeÏí‰e Krista,fiíká, Ïe ìábel bude pouÏívat autoritu a moc doprováze-nou velk˘mi zázraky, takÏe „dokonce i oheÀ s nebenechá pfied zraky lidí sestoupit na zem“ (Zj 13,13). Tímdosáhne toho, Ïe v‰ichni obyvatelé zemû, kromû hrstkyBoÏích vûrn˘ch následovníkÛ, budou tûmito zázrakyoklamáni a svedeni. (Viz Zj 13,8.12-14.)

I PROROCI MOHOU LHÁT

UÏ MojÏí‰ pfied mnoha staletími varoval dûti Izraele,aby se nedaly oklamat provádûním zázrakÛ. „Kdybypovstal ve tvém stfiedu prorok nebo nûkdo, kdo hádá zesnÛ, a nabídl ti znamení nebo zázrak, i kdyby se dostavi-lo to znamení nebo ten zázrak, o nûmÏ ti mluvil, kdyÏfiíkal: ‘Pojìme za jin˘mi bohy’, které jsi neznal, ‘a sluÏ-me jim’, neuposlechne‰ slov takového proroka nebotoho, kdo hádá ze snÛ.“ (Dt 13,2-4)

Jeden starozákonní pfiíbûh vypráví o jistém prorokoviz Judska, kterého BÛh poslal, aby odevzdal poselstvíkráli Jarobeámovi. Po splnûní svého poslání mûl odmít-nout jakékoli pozvání a nemûl se u nikoho zastavit, abyse obãerstvil. DomÛ se mûl vrátit jinou cestou.

Tento „BoÏí muÏ“ byl BoÏím vûrn˘m sluÏebníkema byl zvykl˘ poslouchat hlas autority bez jak˘chkoli otá-zek a pochybností. „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím – a to mistaãí!“ byl jeho prost˘ a zboÏn˘, pfiesto v‰ak riskantnízpÛsob urãování pravdy.

Prorok odevzdal BoÏí poselství a kdyÏ ho král pozvaldo svého domu, aby se u nûj najedl, bez váhání odpovû-dûl: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepÛjdu

64

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 64

Page 35: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

va‰e tváfi zohyzdûna jakkoli“. Nervové a mozkové pilul-ky dr. Hammonda mÛÏeme se „stoprocentní spolehlivos-tí“ pouÏít pro léãbu celého dlouhého seznamu chorob,dokonce i slabé pamûti. „NezáleÏí na tom, co zavinilova‰e zdravotní problémy, nebo v jakém stadiu se nacházíva‰e choroba, nervové a mozkové pilulky dr. Ham-monda vás zaruãenû vyléãí!“

Nerozhodné zákazníky firma Sears uji‰Èuje, Ïe v‰ech-ny její léky jsou pfiipraveny podle pfiedpisÛ „nejlep‰íchsvûtov˘ch lékafisk˘ch autorit“, a souãasnû je upozorÀuje,aby „se vyvarovali rÛzn˘ch mastiãkáfiÛ, ‰arlatánÛ a pod-vodníkÛ, ktefií ve sv˘ch reklamách lidi nejprve vystra‰í,aby pak od nich vymámili peníze za léky, které nemajíÏádn˘ úãinek“.

Jsem pfiesvûdãen, Ïe firma Sears by dnes byla meziprvními, kdo by zákazníky zrazoval od dÛvûry v tatoneuvûfiitelná tvrzení z let dávno minul˘ch.

V‰ude kolem nás, aÈ uÏ ve svûtû náboÏenství, obcho-du nebo na televizní obrazovce, musíme neustále ãelitrÛzn˘m, ãasto i protichÛdn˘m tvrzením. Je jasné, Ïev‰echna nemohou b˘t pravdivá. Udûláme dobfie, kdyÏ sebudeme drÏet rady apo‰tola Pavla: „V‰ecko zkoumejte,dobrého se drÏte!“ (1 Te 5,21)

K DÒVù¤E NEVEDOU ÎÁDNÉ „ZKRATKY“Skuteãnost, Ïe Bible nás nabádá k podrobnému zkou-

mání a peãlivému studiu, a naopak Ïe nás varuje pfiedlehkováÏn˘m pfiijímáním ãehokoli, tfieba i nadpfiiroze-n˘ch znamení a zázrakÛ, svûdãí o tom, Ïe tato kniha jedÛvûryhodná. Jistû, i firma Sears ve svém katalogu varu-je zákazníky pfied nespolehliv˘mi „felãary“. Já bychv‰ak nemohl dÛvûfiovat náboÏenskému hnutí, uãitelinebo knize, která lidem brání nebo – coÏ je je‰tû hor‰í –

67

jícím BoÏím nafiízením. Mlad˘ prorok si mûl pfii ve‰kerésvé úctû ke starému muÏi zdvofiile vyhradit právo dÛ-kladnû prozkoumat jeho tvrzení.

Jak ãasto dnes sly‰íme od rÛzn˘ch náboÏensk˘chvÛdcÛ, Ïe BÛh jim prostfiednictvím andûlÛ nebo Duchaoznámil to ãi ono. Bylo by od nás nezdvofiilé to popírat,BÛh pfiece ãastokrát promlouval právû takov˘m zpÛso-bem. BÛh nám v‰ak také radí, abychom byli opatrní.I proroci mohou lhát.

KOUPILI BYSTE SI LÉK OD TOHOTO âLOVùKA?Kdykoli v 19. století pfii‰el do kolonie pfiesídlencÛ po-

tuln˘ prodavaã se sv˘m vozem pln˘m magick˘ch lékÛ,zavládlo velké vzru‰ení. „¤eknûte mi, co vás trápí,a zaruãuji vám, Ïe vás vyléãím!“

Svûdectví tûch, ktefií byli „zázraãnû uzdraveni“, spolus naivitou a lehkovûrností lidí, pfiispûla k tomu, Ïe sefantastická tvrzení v˘fieãného obchodníka zdála celkemvûrohodná. Jeho mastiãky a vodiãky urãitû stojí za tenpomûrnû mal˘ peníz, kter˘ za nû Ïádá!

Jeho tvrzení v‰ak nebyla více ohromující neÏ ta, kteránajdeme v reklamním katalogu firmy Sears z roku 1902.V ãásti vûnované lékÛm se tu nabízí rychlá úleva i vylé-ãení chorob, s nimiÏ moderní medicína zápasí dodnes.A samozfiejmû, v‰e s absolutní zárukou firmy Sears.

Najdeme zde stoprocentnû úãinn˘ lék na to, jak pfie-stat s koufiením, s pitím alkoholu, jak se zbavit závislostina opiu nebo morfiu. Katalog nabízí také zaruãen˘ pro-stfiedek na zhubnutí nebo mexick˘ lék proti bolestemhlavy, kter˘ „garantuje“, Ïe na‰e migréna zmizí do 15minut. ZmiÀují se zde také o jakémsi francouzskémarzénovém pfiípravku dr. Roseho na pleÈ – „úplnû ne-‰kodném“, kter˘ zaruãenû zkrá‰lí kaÏdého, „aÈ uÏ je

66

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 66

Page 36: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

kou. Byli dokonale zmateni, protoÏe jejich Velitele zabi-li, a oni pfiitom „doufali, Ïe on je ten, kter˘ má vykoupitIzrael“ (L 24,21).

JeÏí‰ se k nim cestou pfiipojil, ale oni ho nepoznali.Tito dva muÏi mûli váÏné otázky, které si urãitû zasluho-valy BoÏí odpovûì. JeÏí‰ jim v‰ak nezjevil, kdo je.Místo toho s nimi mluvil o Starém zákonû, rozebíralzáznamy o tûch „mnoh˘ch a rÛzn˘ch zpÛsobech“, jimiÏBÛh mluvil „skrze proroky“. Pfiál bych si sly‰et jehovyprávûní pfiíbûhÛ i vybrané v˘roky, které pro tento úãelzvolil. Nakonec si ti dva uãedníci uvûdomili, Ïe na svéotázky dostali odpovûdi, aniÏ by vûdûli, Ïe je pfii studiuPísma vedl sám Pán.

Mohli bychom se moÏná ptát, proã jim vlastnû JeÏí‰neodhalil svou totoÏnost. VÏdyÈ z úcty k nûmu by jistûrádi pfiijali kaÏdé jeho vysvûtlení. „JestliÏe to fiíká JeÏí‰,my tomu vûfiíme – a to nám staãí!“

Myslím, Ïe právû kvÛli tomu zÛstal JeÏí‰ inkognito.Nechtûl, aby muÏi pfiijali to, co fiekl, jen na základû auto-rity jeho osobního svûdectví. VÏdyÈ na cestû se k nimmohl pfiipojit i satan, kter˘ „se pfievléká za andûla svût-la“ (2 K 11,14) a kter˘ by na sebe mohl vzít JeÏí‰ovupodobu, aby jim pfiedloÏil svá tvrzení, svou „pravdu“.

Teprve kdyÏ tito dva muÏi dospûli vlastním uvaÏová-ním k pfiesvûdãení, zaloÏeném na odpovídajících dÛka-zech, byl JeÏí‰ spokojen. AÏ potom jim zjevil, kdo veskuteãnosti je.

Je jasné, Ïe BÛh nechce, abychom tomu, co fiíká, vûfii-li jen proto, Ïe to fiíká on – svrchovan˘ Stvofiitel vesmí-ru. Chce, abychom mu dÛvûfiovali kvÛli tomu, jak˘ jea koho jsme v nûm na‰li, chce, abychom mu dÛvûfiovalina základû pravdy.

69

která jim dokonce zakazuje, aby váÏnû a podrobnû zkou-mali základní principy vûrouky.

Pokud se nûjak˘ uãitel náboÏenství cítí b˘t ohroÏenzdvofiil˘mi, pfiitom v‰ak hloubav˘mi otázkami sv˘ch„ÏákÛ“, pokud zaujímá spí‰e obranné stanovisko a po-dráÏdûnû reaguje, máme dobr˘ dÛvod se domnívat, Ïejeho vlastním názorÛm a tvrzením chybûjí odpovídajícídÛkazy, coÏ ve svém celku podkopává jakoukoli moÏ-nou dÛvûru.

O tom, Ïe dÛvûru je moÏné rychle zniãit, Ïe k jejímuobnovení nevedou Ïádné zkratky a Ïe tvrzení o dÛvûry-hodnosti sama o sobû nic nedokazují, svûdãí napfiíkladprohlá‰ení Hitlera, Ïe jemu je moÏné vûfiit. Dûjiny vÛbecnás pfiesvûdãily, jak nerozumné je vûfiit slibÛm a tvrze-ním, která nejsou podloÏena dÛkazy. KdyÏ satan zpo-chybnil opravdovost Jóbovy víry, BÛh tuto záleÏitostnevyfie‰il nûjak˘m autoritativním prohlá‰ením. Namístotoho dopustil bolestnou zkou‰ku, která v tomto pfiípadûprokázala, jaká je skuteãnost. To je zpÛsob, jak˘m BÛhdokazuje a prosazuje pravdu.

BÛh byl fale‰nû obvinûn, Ïe se mu nedá dÛvûfiovat,a takové obvinûní se dá vyvrátit jenom jedin˘m zpÛso-bem: V prÛbûhu dlouhého ãasového údobí a za nejroz-manitûj‰ích, pfiedev‰ím obtíÏn˘ch okolností, praktick˘mzpÛsobem projevovat svou dÛvûryhodnost. Jedinû tak jemoÏné znovu si získat a upevnit dÛvûru. Bible, v‰echjejích 66 knih, je záznamem takov˘ch projevÛ a dÛkazÛ.

AUTORITA PRAVDY

V nedûli po JeÏí‰ovû ukfiiÏování a vzkfií‰ení se dvaz jeho zmalomyslnûl˘ch následovníkÛ vraceli domÛ domûsteãka Emaus. Jejich víra procházela tûÏkou zkou‰-

68

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 68

Page 37: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

ho buì opustila, nebo se posmívali jeho tvrzení, Ïe jeBoÏím Synem.

Také Jidበpatfiil mezi ty, ktefií dobrotivost a laskavostpokládali za slabost. KdyÏ JeÏí‰ poklekl, aby mu umylnohy, Jidበjím pro jeho pokoru opovrhl. VÏdyÈ bÛh,kterého by si mohl váÏit, by se pfiece k nûãemu takové-mu nikdy nesníÏil!

Co ve vás vzbuzuje vût‰í úctu? Dûsiv˘ projev BoÏímoci na hofie Sínaj, nebo obraz velkého Stvofiitele, kter˘ti‰e pláãe na Olivové hofie? JestliÏe nás tyto pfiíbûhy – zeSínaje a z Olivové hory – pfiivedly k tomu, Ïe v Bohu vi-díme majestátného krále i laskavého Pfiítele v „jedné oso-bû“, potom jsme se nauãili uctívat Boha takov˘m zpÛ-sobem, jak si to pfieje – beze strachu, jako jeho pfiátelé.

Pfiátelé mohou jasnûji chápat BoÏí cesty a zámûry,protoÏe BÛh s nimi mÛÏe hovofiit otevfienûji. Na rozdíl odsluhÛ, ktefií se ve v‰em jen podfiizují, touÏí pfiátelé dozvû-dût se víc o tom, kterého obdivují. BoÏím pfiátelÛm záleÏína BoÏí reputaci. Tím dokazují, Ïe je jim moÏno svûfiittakové informace, které by jiní zfiejmû nepochopili, neboje dokonce i zneuÏili.

Sv˘m pfiátelÛm mÛÏe BÛh projevit svoji laskavosta dobrotu bez nebezpeãí, Ïe jí budou pohrdat jako nûja-kou slabostí. MÛÏe jim fiíci, Ïe více neÏ v‰eho ostatníhosi váÏí svobody, a to bez obav, Ïe by tím jakkoli poklesljejich respekt k disciplínû a pofiádku. PfiátelÛm mÛÏeukázat, Ïe on sám je ztûlesnûním odpu‰tûní, a to beznebezpeãí, Ïe zaãnou brát hfiích na lehkou váhu. MÛÏe jeujistit, Ïe se ho nemusí bát, aniÏ by se tím sníÏila jejichúcta a bázeÀ.

JeÏí‰ v‰ak otevfienû varoval pfied tím, aby se totovzácné poznání pfiedkládalo i tûm, ktefií je‰tû nejsou pfii-praveni ãi schopni ho pfiijmout, nebo by ho dokonce

71

P¤ÁTELÉ SPOLU MLUVÍ OTEV¤ENù

„Neexistuje nebezpeãí, Ïe pokud budeme zdÛrazÀovatpotfiebu pfiátelství s pfiátelsk˘m Bohem, bude to podko-pávat na‰i úctu k nûmu?“ Tuto otázku mi poloÏil jedenkazatel na konferenci, jíÏ jsem se nedávno zúãastnil. I ji-ní vyjadfiovali podobné obavy.

Rozhodnû jde o dÛleÏitou otázku, která si zasluhuje,abychom se jí váÏnû zaobírali. Pro mnohé je totiÏ ne-snadné skloubit to, Ïe by mohli Boha uctívat jako vûãné-ho Stvofiitele a zároveÀ jako nûÏného a laskavého Pfiítele.Dobr˘m pfiíkladem jsou události od hory Sínaj: KdyÏIzraelci vidûli blesky a pod nohama se jim tfiásla zem,byli ochotni slíbit Bohu cokoli. Jakmile v‰ak strachpominul a nebylo uÏ jasnû vidût projevy BoÏího majestá-tu a moci, opadla i jejich úcta a bázeÀ. Nûktefií snad po-kládají takovou poslu‰nost a podfiízení se na základû stra-chu za „správn˘ projev úcty“. Ale nedlouho potom, copfiestalo na Sínaji hfimût, si Izraelci zhotovili zlaté telea prostopá‰nû okolo nûj tancovali! (Viz Ex 32. kap.)

Dokud JeÏí‰ zázraãnû sytil zástupy, uzdravoval ne-mocné a kfiísil mrtvé, byli lidé ochotni ho uctívat a koru-novat ho za krále. Jakmile v‰ak spatfiili JeÏí‰e, kter˘ se kesv˘m nepfiátelÛm chová s takovou laskavostí a kter˘ pfii-jímá hfií‰níky a zachází s nimi s nesmírnou trpûlivostía úctou, kdyÏ ho sly‰eli vysvûtlovat, Ïe jeho královstvínebude nastoleno silou a kdyÏ se na Golgotû pokornûpoddal takovému ubliÏování, vût‰ina jeho následovníkÛ

70

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 70

Page 38: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

pohlédni na toto malé dûÈátko.“ I kdyÏ jsem mûl tuto bás-niãku velmi rád, a vlastnû se mi líbí dodnes, podle toho,co pfiedpovûdûl prorok Izajá‰, mnozí z tûch, kter˘m JeÏí‰pfii‰el fiíci o svém Otci, jím pohrdali a zavrhli ho právûkvÛli tomu, Ïe byl laskav˘ a nûÏn˘. (Viz Iz 53,7.)

O celá staletí pfiedtím, neÏ JeÏí‰ Ïil na této zemi, fieklBÛh pokornému MojÏí‰i, Ïe jednoho dne povstane meziizraelsk˘m lidem zvlá‰tní prorok, podobn˘ jemu, Moj-Ïí‰i. (Viz Dt 18,15-18.) JeÏí‰ poznal, Ïe tato pfiedpovûìse vztahuje na nûho. (Viz L 24,27.44; Sk 3,17-26.) Moj-Ïí‰ urãitû s rostoucím zájmem a obdivem sledovalBoÏího Syna, kter˘ k lidem v‰ech spoleãensk˘ch vrstev,dokonce i ke sv˘m nepfiátelÛm, pfiistupoval s takovoupokorou a láskou.

A dfiíve neÏ byl JeÏí‰ ukfiiÏován, hovofiil s ním MojÏí‰na „hofie promûnûní“. Pfiipojil se k nim také prorokElijá‰, a v‰ichni tfii – dva lidé a jejich Stvofiitel, nynív lidské podobû – rozmlouvali tváfií v tváfi, tak jakospolu hovofií pfiátelé. Lukበpí‰e, Ïe spolu mluvili o kru-tém zavrÏení a popravû, kterou JeÏí‰ bude muset vytrpût.(Viz L 9,28-36; Mt 17,1-8; Mk 9,2-8.)

Aãkoli mnozí JeÏí‰em pro jeho krotkost opovrhovali,domníváte se, Ïe se MojÏí‰ stydûl stát tam se sv˘m Pá-nem? Ne, naopak si povaÏoval za ãest ztotoÏnit se s nûÏ-n˘m a mírn˘m JeÏí‰em! MojÏí‰ se nestydûl nazvat sámsebe pokorn˘m ãlovûkem, „nejpokornûj‰ím ze v‰echlidí, ktefií byli na zemi“. ProtoÏe b˘t takov˘m ãlovûkemznamená b˘t podobn˘ Bohu.

Zdá se v‰ak, Ïe MojÏí‰ si tûmito sv˘mi vlastnostminezískal úctu u svého bratra a sestry. BÛh si je v‰echnyzavolal k sobû. Potom pfiikázal Áronovi a Marii, aby pfii-stoupili blíÏe k nûmu, a fiekl jim:

73

mohli povaÏovat za uráÏlivé. KdyÏ JeÏí‰ tak úÏasn˘mzpÛsobem vykreslil Boha v „kázání na hofie“, dává námdÛleÏitou radu: „Je zbyteãné vysvûtlovat BoÏí pravdytûm, ktefií jimi pohrdají. Neházejte perly pfied svinû! Cose stane? Perly za‰lapou, otoãí se a roztrhají vás.“ (VizMt 7,6.) Tato slova se moÏná zdají pfiíli‰ silná, ale to, jaklidé s JeÏí‰em jednali bûhem následujících tfií let, doká-zalo opodstatnûnost jeho varování.

P¤ÁTELSTVÍ SE OBEJDE BEZ „ZÁHADN¯CH ¤EâÍ“Pfiedstavte si, Ïe by vám BÛh oznámil, Ïe jako se

sv˘mi pfiáteli s vámi mÛÏe mluvit takov˘m zpÛsobem,jímÏ by s druh˘mi hovofiit nemohl. A právû tak vy-sokého ocenûní se dostalo MojÏí‰ovi. Zajímalo by mû, coasi cítil, kdyÏ sly‰el, jak BÛh vysvûtluje jeho sourozen-cÛm – Marii a Áronovi, Ïe s jejich bratrem mÛÏe hovofiits vût‰í otevfieností, neÏ mohl dokonce s proroky.

Marie s Áronem zaãali Ïárlit na ten zvlá‰tní vztah,kter˘ mûl MojÏí‰ s Bohem, i kdyÏ o MojÏí‰ovi je napsá-no, Ïe „byl nejpokornûj‰í ze v‰ech lidí, ktefií byli nazemi“ (Nu 12,3). Vzpomínám si, Ïe jako dítû jsem pfie-m˘‰lel o tom, Ïe pokud tento ver‰ napsal samotn˘MojÏí‰, nebylo z jeho strany pfiíli‰ pokorné chlubit sesvou vlastní pokorou! Pozdûji jsem ale pochopil, Ïe pfii-pustit vlastní mírnost a poddajnost vyÏaduje notnoudávku pokory. Pokora je u vÛdce jen málokdy pfiíãinouobdivu a dÛvûry. Podívejme se napfiíklad na prezident-skou pfiedvolební kampaÀ: asi sotva bychom pfii nízaznamenali, Ïe by kandidáti vyzdvihovali svou v˘ji-meãnou mírnost a pokoru, jako by to byl nûjak˘ zvlá‰tnípfiedpoklad pro tento vysok˘ úfiad!

Jedna z prvních básniãek, které mû nauãila mojemaminka, zaãínala slovy: „NûÏn˘, krotk˘ a mírn˘ JeÏí‰i,

72

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 72

Page 39: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

zareagovali uãedníci takto: „Nyní mluví‰ pfiímo a bezobrazÛ.“ (v. 29) V‰imnûte si, co JeÏí‰ fiekl o nûco pozdû-ji, kdyÏ pfiedpovûdûl, Ïe ho uãedníci opustí: „Hle, pfii-chází hodina, a jiÏ je zde...“ (v. 32)

PfiestoÏe tento jasn˘ v˘rok, kter˘ JeÏí‰ vyslovil v ara-mej‰tinû a kter˘ Jan pfieloÏil do fieãtiny, my dnes vesv˘ch Biblích ãteme je‰tû v dal‰ím pfiekladu, nemusímese obávat, Ïe se pfii v‰em tom pfiekládání z jazyka dojazyka nûco z pÛvodního smyslu zatemnilo. RÛzné verzetéto stati Písma vyjadfiují v podstatû to samé.

To v‰e jsem vám fiíkal v obrazech. Pfiichází hodina,kdy k vám uÏ nebudu mluvit o Otci v obrazech, ale budujej zvûstovat pfiímo. V onen den budete prosit v mémjménu a nefiíkám vám, Ïe já budu prosit Otce za vás;vÏdyÈ Otec sám vás miluje, protoÏe vy milujete mnea uvûfiili jste, Ïe jsem vy‰el od Boha. Vy‰el jsem od Otcea pfii‰el jsem na svût. Teì svût opou‰tím a navracím sek Otci. (J 16,25-28)

Ver‰ 27 se mi zvlá‰È líbí v anglickém katolickém pfie-kladu monsignora Knoxe: „Sám Otec je va‰ím pfiítelem,protoÏe vy jste se stali m˘mi pfiáteli...“ Knox pfiekládalz latinského pfiekladu, kter˘ byl proveden z Janova fiec-kého pfiekladu. V latinû i v fieãtinû mají slova „láska“a „pfiítel“ tent˘Ï slovní kofien.

Nacházíte v tom, co JeÏí‰ nyní fiekl o Otci, nûco, co jevyjádfieno jasnûji a ménû obraznû neÏ pfiedtím? Já jsemzde na‰el následující jednoduchá a naprosto srozumitel-ná slova: „Nefiíkám vám, Ïe já budu prosit Otce za vás,protoÏe sám Otec vás miluje.“

Americk˘ pfiekladatel Goodspeed tlumoãí tento textnásledovnû: „Neslibuji vám, Ïe se budu za vás pfiimlou-vat u Otce, protoÏe sám Otec vás má rád.“

75

Bude-li mezi vámi prorok,já Hospodin se mu dám poznat ve vidûní,mluvit s ním budu ve snu.Ne tak je tomu s m˘m sluÏebníkem MojÏí‰em.Má trvalé místo v celém mém domû.S ním mluvím od úst k ústÛmve vidûních, ne v hádankách;smí patfiit na zjev HospodinÛv.Jak to, Ïe se tedy nebojítemluvit proti mému sluÏebníku MojÏí‰ovi?

(Nu 12,6-8)

V‰imnûte si, Ïe BÛh stále mluví o svém pfiíteli MojÏí‰itaké jako o svém sluÏebníku, i kdyÏ uÏ pfiedtím, pfii jinépfiíleÏitosti, ãteme, Ïe „Hospodin mluvil s MojÏí‰em tváfiív tváfi, jako kdyÏ nûkdo mluví se sv˘m pfiítelem“ (Ex33,11). Na‰e pfiátelství s Bohem totiÏ nevyluãuje, Ïe mubudeme slouÏit. VÏdyÈ sám JeÏí‰ nám ukázal, co to zna-mená b˘t slouÏícím pfiítelem.

„O OTCI S VÁMI BUDU MLUVIT DOCELA OTEV¤ENù“Krátce poté, co JeÏí‰ uãinil svou nabídku pfiátelství

(J 15,15), fiekl sv˘m uãedníkÛm, Ïe brzy s nimi zaãnehovofiit o Otci jasnûji a otevfienûji. Vysvûtlil jim, Ïedosud o nûm mluvil v fieãnick˘ch obrazech, metaforácha podobenstvích – tedy v té „záhadné fieãi“, kterounemusel pouÏívat pfii rozhovoru se sv˘m pfiítelemMojÏí‰em. „To v‰e jsem vám fiíkal v obrazech. Pfiicházíhodina, kdy k vám uÏ nebudu mluvit o Otci v obrazech,ale budu jej zvûstovat pfiímo.“ (J 16,25)

Kdy pfii‰la ta „hodina“? Je zfiejmé, Ïe uãedníci simysleli, Ïe pfii‰la právû v ten okamÏik. KdyÏ JeÏí‰ vy-slovil krátk˘, pfiitom v‰ak velmi v˘znamn˘ v˘rok o Otci,

74

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 74

Page 40: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Dokonce jsem sly‰el i jednoho kazatele, kter˘ tentov˘rok vefiejnû odsoudil jako „zavrÏeníhodné kacífiství“.„JestliÏe se za nás JeÏí‰ nepfiimlouvá u Otce,“ vysvûtlo-val svÛj názor, „potom nemáme nadûji, Ïe budeme spa-seni.“

Jsem si jist˘, Ïe ten kazatel si neuvûdomoval, Ïe tímzavrhuje slova samotného Krista. Bez jakékoli zaujatostibych chtûl proto poukázat na to, Ïe podobnû jako mnozídal‰í, i on je zvykl˘ ãíst text Jan 16,26 bez té nav˘sostdÛleÏité pfiedpony „ne-“. I kdyÏ JeÏí‰ fiekl: „Nefiíkámvám, Ïe já budu prosit Otce za vás,“ mnoh˘m ãtenáfiÛmse toto „ne-“ prostû nûjak ztrácí.

Mnohokrát jsem byl svûdkem toho, jak pfii rÛzn˘chvefiejn˘ch pfiíleÏitostech byl tento ver‰ citován bez pfied-pony „ne-“, tedy jako zaslíbení, Ïe JeÏí‰ se bude pfii-mlouvat za nás u Otce. Nûkolikrát se to tak objevilodokonce i v rÛzn˘ch publikacích. Mnozí lidé jsou protovelmi pfiekvapeni, kdyÏ je nûkdo upozorní na tuto pfie-hlíÏenou ãást slova. Nûktefií kazatelé dokonce pfiiznávají,Ïe pokud tam ta pfiedpona skuteãnû patfií, pak nevûdí, cosi s tímto textem poãnou. Dal‰í ho jednodu‰e ignorují.

Jist˘ teolog fiekl: „ProtoÏe v‰ichni víme, Ïe Kristusskuteãnû je na‰ím Prostfiedníkem u Otce, Jan 16,26 jetûÏk˘m paradoxem.“ Mûl na mysli, samozfiejmû, kom-pletní text, tedy i s tou pfiedponou „ne-“. JeÏí‰ ale nefiekl,Ïe tento v˘rok je tûÏk˘. Naopak, vyjádfiil se o nûm, Ïe jejasn˘ a zfieteln˘!

P¤ÍLEÎITOST KLÁST OTÁZKY

Uãedníci propásli dal‰í pfiíleÏitost, kdy mohli jednatjako pfiátelé (jak k tomu byli vyzváni) a klást otázky.Klidnû se mohli JeÏí‰e zeptat, zda to, co jim pfied chvílífiekl, myslí opravdu váÏnû.

77

JeÏí‰ povzbuzuje uãedníky, aby jako pfiátelé pfiátel-ského Boha pfiedkládali své prosby pfiímo Otci. Nenínutné, aby to za nû dûlal JeÏí‰.

Samozfiejmû, JeÏí‰ jim fiekl, Ïe mají prosit v jeho jmé-nu. Tím v‰ak nechtûl naznaãit, Ïe pokud BÛh neusly‰íjméno svého Syna, bude jejich prosby plnit s men‰í ocho-tou. Tím, Ïe pfii modlitbû zmíníme JeÏí‰ovo jméno, vyjád-fiíme vdûãné uznání toho, Ïe kdyby nám BoÏí Syn nezjevilpravdu o svém Otci, nevûdûli bychom, jak se k nûmu pfii-blíÏit. Dokonce bychom o to moÏná ani moc nestáli.

V tomto smyslu skuteãnû potfiebujeme nûkoho, kdo byse za nás „pfiimlouval“, kdo by byl „zprostfiedkovate-lem“, stál mezi námi a Bohem. Kdykoli se modlíme v Je-Ïí‰ovû jménu, dûkujeme Bohu za Krista, na‰eho Pro-stfiedníka, kter˘ pfii‰el pfieklenout propast mezi námia Bohem a pfiinesl nám pravdu o na‰em milujícím nebes-kém Otci.

Díky JeÏí‰i víme, Ïe s na‰ím nebesk˘m Otcem mÛÏe-me rozmlouvat tak, „jako kdyÏ ãlovûk rozmlouvá sesv˘m pfiítelem“. Nepotfiebujeme Ïádného dal‰ího pfiítele,kter˘ by stál mezi námi a Bohem, protoÏe BÛh sám jena‰ím pfiítelem.

Proã ze v‰ech informací, které JeÏí‰ mohl uãedníkÛmposkytnout o svém Otci, vybral právû tuto zvlá‰tní zprávu?A proã jim ji sdûlil právû pfied sv˘m ukfiiÏováním? Bylo tosnad nûco, co jako ti, kdo budou svûdky událostí nûkolikanásledujících hodin, potfiebovali zvlá‰È mít na pamûti?Bylo to nûco, v ãem mûli mít úplnû jasno a bez ãeho byneporozumûli v˘znamu JeÏí‰ovy vykupitelské smrti?

TAJEMSTVÍ ZTRÁCEJÍCÍ SE P¤EDPONY „NE -“Je pfiekvapující, Ïe ne v‰em se líbí tento jasn˘ v˘rok

o Otci, zaznamenan˘ v 16. kapitole Janova evangelia.

76

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 76

Page 41: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

o Otci. Jan pro nás mohl zaznamenat odpovûì nekoneã-né hodnoty, kterou bychom dnes mohli ãíst. Nicménûz ostatních ãástí Písma pfiesto mÛÏeme získat alespoÀurãitou pfiedstavu o tom, jak by nám Pán asi tyto otázkyzodpovûdûl.

„NEP¤I·EL JSEM, ABYCH TVRDIL NùCO JINÉHO

NEÎ MOJÎÍ·“JeÏí‰ mohl nejprve zopakovat to, co fiekl sv˘m kriti-

kÛm, ktefií ho obviÀovali z toho, Ïe jeho slova jsouv rozporu s uãením Bible: „Nedomnívejte se, Ïe jsempfii‰el zru‰it Zákon nebo Proroky; nepfii‰el jsem zru‰it,n˘brÏ naplnit.“ (Mt 5,17)

Potom mohl – jak bylo jeho zvykem, kdyÏ odpovídalna podobné otázky – poukázat na pÛvod a historii my‰-lenky, Ïe BoÏí dûti potfiebují nûkoho, kdo by stál mezinimi a jejich nebesk˘m Otcem. UãedníkÛm mohl taképfiipomenout, jak BÛh sestoupil na Sínaj, aby promluvilke svému lidu, jaké prostfiedky musel pouÏít k tomu, abysi získal jejich pozornost, a jak vystra‰ení lidé prosiliMojÏí‰e, aby BÛh s nimi nemluvil uÏ pfiímo, protoÏe jeto zabije.

„Mluv s námi ty, MojÏí‰i, a budeme poslouchat. BÛhaÈ s námi nemluví, abychom nezemfieli.“ (Viz Ex 20,19.20.)

„Vidíte,“ mohl JeÏí‰ pokraãovat, „sami lidé chtûli mítnûjakého prostfiedníka, nûkoho, kdo by byl BoÏím pfiíte-lem a kdo by stál mezi nimi a Bohem, kterého se tolikbáli.“

„Ale vy, moji uãedníci, víte, Ïe tam na Sínaji jsem byljá, JeÏí‰. Opravdu se mû tak bojíte? Prosil jsem vás,abyste se stali m˘mi pfiáteli. Vy víte, Ïe mne se nemusítebát, Ïe se mnou mÛÏete mluvit naprosto otevfienû.“

79

„Chce‰ tedy fiíct, Ïe není potfiebné, aby ses za náspfied Otcem pfiimlouval? Proã potom MojÏí‰ na Sínajinafiídil zavést cel˘ ten knûÏsk˘ systém?“

„Nemûl snad veleknûz zvlá‰tní úkol pfiimlouvat seu Boha za hfií‰níky?“ (Lv 16)

„CoÏ nemusel MojÏí‰ prosit Boha, aby ‘nevylil’ svÛjhnûv na neposlu‰n˘ lid?“

„A neoznámil snad sám MojÏí‰ lidu, Ïe se mu podafii-lo pfiemluvit Boha, aby zmûnil své rozhodnutí?“

Uãedníci mohli JeÏí‰ovu pozornost obrátit na slovasamotného Písma: „MojÏí‰ v‰ak prosil Hospodina,svého Boha, o shovívavost: ‘... upusÈ od svého planoucí-ho hnûvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jeÏ protisvému lidu zam˘‰lí‰...’ a Hospodin se dal pohnoutk lítosti nad zlem, o nûmÏ mluvil, Ïe je dopustí na svÛjlid.“ (Ex 32,11-14)

„Chce‰ nám snad, Pane, fiíct, Ïe ani MojÏí‰ nechápaltyto záleÏitosti správnû?“

Dnes máme moÏnost (na rozdíl od uãedníkÛ) ãíst takélist ÎidÛm, nad nímÏ bychom si mohli poloÏit je‰tû dal‰íotázku: „JeÏí‰i, jestliÏe ãinnost veleknûze reprezentovaladílo, které jsi pfii‰el konat a ve kterém nyní, kdyÏ jsiu Otce, bez ustání pokraãuje‰, proã jsi fiekl, Ïe vlastnûnení potfieba, aby ses za nás pfiimlouval u Boha? A proãpfies tento tvÛj jasn˘ v˘rok i tvoji dobfií pfiátelé – Jana Pavel – pí‰ou o tobû ve sv˘ch novozákonních epi‰to-lách jako o Obhájci, kter˘ se za nás pfiimlouvá na souduv nebesích? (Viz 1 J 2,1; ¤ 8,34.) Îe by ani oni nicnepochopili? Byl snad Jan zmaten, kdyÏ tû sly‰el, jak vesvé modlitbû prosí‰ Otce za uãedníky – navíc tak brzypotom, co jsi fiekl, Ïe to není nutné?“ (Viz J 17,6-26.)

·koda, Ïe tenkrát Jan nepoÏádal JeÏí‰e, aby mupomohl pochopit hlub‰í smysl tohoto zvlá‰tního v˘roku

78

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 78

Page 42: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

nûkoho, kdo by vás pfiede mnou chránil? Pokud ne, paktaké nepotfiebujete, aby vás nûkdo chránil pfied Otcem.KdyÏ jste se tak nehezky chovali bûhem veãefie, stálnûkdo mezi vámi a Bohem, zatímco já jsem um˘valva‰e ‰pinavé nohy? Je m˘m pfiáním, abyste si i do bu-doucna pamatovali, Ïe ani kdyÏ jsem um˘val nohyJidá‰ovi, mezi Jidá‰em a Bohem Ïádn˘ prostfiedníknebyl.

Jasnû a otevfienû, prostû jak jsem to jen umûl, jsem sevám snaÏil vysvûtlit, Ïe Otec vás miluje právû tak vel-kou láskou jako já. Je právû tak pfiátelsk˘ a odpou‰tí sestejnou ochotou jako já, tedy aspoÀ doufám, Ïe jste mûjako takového poznali. Se stejnou ochotou by se sklonildokonce i Otec a umyl vám va‰e zaprá‰ené nohy.

Nyní v‰ak musím b˘t ukfiiÏován. Chci, abyste byli semnou na Golgotû. Chci, abyste se dívali, kdyÏ buduumírat. MoÏná vám to pomÛÏe je‰tû jasnûji pochopit to,co jsem se vám snaÏil fiíci o Otci.“

·koda, Ïe z dvanácti uãedníkÛ tam byl jedin˘ Jan,kter˘ pro nás alespoÀ zaznamenal, co vidûl a sly‰el.

KDO NÁS MILUJE VÍC – JEÎÍ·, NEBO OTEC?Pfied mnoha lety, kdyÏ mûla moje nejmlad‰í dcera

‰est let, jsme si jednou pfii rodinné poboÏnosti spoleãnûãetli z kfiesÈanského ãasopisu pfiíbûh pro dûti. Drama-tick˘m zpÛsobem se tam popisovalo, jak JeÏí‰ stojí pfiedsv˘m Otcem, prosí ho, aby nám odpustil – a zvlá‰È pr˘mal˘m dûtem, které byly neposlu‰né!

„Tati,“ ozvala se bûhem ãtení Alice s utrápen˘mv˘razem na tváfii, „znamená to snad, Ïe BÛh nás nemilu-je tolik jako JeÏí‰?“ Zfiejmû jí bylo jasné, Ïe ten, kdo zanás prosí, nás urãitû miluje víc neÏ ten, koho je tfiebaprosit.

81

JÁ JSEM NECHTùL ÎÁDNÉHO PROST¤EDNÍKA

Potom mohl JeÏí‰ smutnû pokraãovat: „Jak rád bychmluvil se sv˘m lidem tam v pou‰ti takov˘m zpÛsobem,jako nyní s vámi. Já jsem nechtûl, aby nûkdo dûlal pro-stfiedníka, jako bych já své vlastní dûti doopravdy nemi-loval. Oni mû v‰ak neznali tak, jak mû znáte vy. Zpo-ãátku byli takoví neukáznûní a neuctiví, potom zasetolik vystra‰ení. Nebylo moÏné jim nafiídit, aby se mûnebáli. Jak vy, uãedníci, urãitû velice dobfie chápete,dÛvûru a pfiátelství není moÏné pfiikázat. A tak jsem sou-hlasil s tím, aby MojÏí‰ byl prostfiedníkem, dokud mûlidé lépe nepoznají. MojÏí‰e se nebáli, no a MojÏí‰ sezase nebál mne.

Pfiirozenû, mezi mnou a MojÏí‰em nemusel stát ni-kdo – on mû velmi dobfie znal a byl m˘m pfiítelem. Animezi mnou a m˘m dobr˘m pfiítelem Abrahamem nestálÏádn˘ prostfiedník, kdyÏ jsme tak otevfienû diskutovalio m˘ch plánech se Sodomou. Stejnû tak nikdo nestál animezi mnou a Jóbem, kter˘ docela jadrnû a bez zábranvyjadfioval své pocity. Jeho pfiátelé se domnívali, Ïe mûtím rozhnûvá, já jsem si v‰ak jeho dÛvûry skuteãnûváÏil.“

Na závûr mohl JeÏí‰ fiíct: „A nyní jsem pfii‰el já sám,abych se stal Prostfiedníkem – jak jsem to oznámil Moj-Ïí‰i. Mnozí nepochopí zámûr mého pfiíchodu správnû.Nûktefií budou dokonce upfiímnû dûkovat Bohu, Ïe mûposlal, abych já, soucitn˘, milosrdn˘ Syn, stál mezi nimia ‘uraÏen˘m’ nebesk˘m Otcem – jako bych snad byllaskavûj‰í neÏ on.

Vy v‰ak víte, kdo já skuteãnû jsem. Pfiesvûdãili jstese, Ïe Izajበse nem˘lil, kdyÏ pfiedpovûdûl, Ïe ten, jehoÏnazvou ‘KníÏe pokoje’, bude vlastnû BÛh. (Viz Iz 9,6.)Nyní tedy, fieknûte mi pravdu, milí uãedníci. Potfiebujete

80

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 80

Page 43: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

P¤ÁTELSTVÍ A ZÁKON

Kdybyste Bohu mohli poloÏit jen jednu otázku, na cobyste se ho zeptali?

„Zeptala bych se, zda budu v Ïivotû bohatá,“ se smí-chem odpovûdûla pÛvabná dívka, která postávalav hlouãku sv˘ch témûfi dospûl˘ch vrstevníkÛ pfied Bar-ryho fieznictvím v jednom anglickém mûstû. „Jak najítlék proti rakovinû?“ „Jak dosáhnout toho, aby se v‰ichnilidé mûli dobfie?“ fiekli zamy‰lenû dva dal‰í teenagefii.

Potom jsem se obrátil pfiímo na fiezníka, kter˘ mûlplné ruce práce: „Kdyby byla ta moÏnost, mûl byste takénûjakou otázku?“

„Ano. Já bych se Boha zeptal, proã – jestliÏe je takmocn˘ – nedá najíst hladovûjícím v Etiopii.“ Barry uÏpfiedtím hovofiil o svém rozãarování nad bohem, kter˘podle nûj nikdy, nikomu a nijak nepomÛÏe. „Já uÏv nûho vlastnû nevûfiím,“ dodal.

V blízké vesnici jsem se dal do fieãi s muÏem, kter˘na rozdíl od vût‰iny místních usedlíkÛ byl stále hlubocevûfiícím ãlovûkem. „Na co byste se zeptal Boha, kdybyto mohla b˘t jen jedna otázka?“

„Poprosil bych ho, aby mi podrobnûji vysvûtlil, coode mû oãekává a jak bych mûl jeho oãekávání plnit.“

Podobnû jsem se zeptal i jednoho vysoko‰kolskéhoprofesora, s nímÏ jsem si povídal na laviãce v areáluuniverzity v Cambridge. Musím podotknout, Ïe tentomuÏ svÛj obdiv k Bohu vÛbec neskr˘val.

83

PoboÏnost ten veãer trvala trochu déle neÏ obyãejnû.Na‰e malá dcerka bez rozpakÛ poloÏila velmi dÛleÏitouotázku o Bohu, protoÏe tomu chtûla opravdu porozumût.

Vyprávûl jsem jí o tom, co se JeÏí‰ snaÏil tak jasnûa zfietelnû vysvûtlit sv˘m uãedníkÛm v horní místnosti.A dnes Alice objasÀuje m˘m vnouãatÛm, Ïe BÛh – Otecje miluje stejnû velkou láskou jako BÛh – JeÏí‰ Kristus.

82

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 82

Page 44: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Mne osobnû by zajímalo, kdyby byl tenkrát v hornímístnosti apo‰tol Pavel, na co by se on zeptal JeÏí‰e.Právû on totiÏ o nûkolik let pozdûji ve své epi‰tole vûfií-cím v Galacii poloÏil otázku, která by byla namístûtehdy pfii poslední veãefii: „Proã tedy zákon?“ (Ga 3,19)

Mnozí spolu s Pavlem uvaÏovali a dodnes uvaÏujípfiesnû nad touto otázkou. To, co JeÏí‰ fiekl o svobodû,pfiátelství, lásce a dÛvûfie, se nám líbí. Ze zku‰enosti takévíme, Ïe nic z toho nelze druh˘m pfiikazovat a vnucovat.Proã ale potom BÛh pouÏíval v tak velké mífie zákon?Proã sv˘m dûtem pfiikázal, aby milovali jeho a sebenavzájem, a to pod hrozbou stra‰n˘ch dÛsledkÛ v pfiípa-dû neposlechnutí? Není pravdûpodobné, Ïe takov˘m pfií-stupem dosáhne toho, Ïe lidé se budou spí‰e tfiást a mís-to vûrn˘ch a chápajících pfiátel se z nich stanou zatrpklínebo dokonce odbojní sluhové? Proã se BÛh rozhodl protakové riziko?

JeÏí‰ zdÛrazÀoval, Ïe je potfiebné vyjadfiovat se otev-fienû a srozumitelnû – coÏ se nám urãitû líbí. Pfiesto v‰ak,kdyÏ nûktefií lidé hovofií o Bohu a o spasení, je to ãastotaková „záhadná fieã“. Pokud v‰ak BÛh dává pfiednostjednoduchosti a má rád, kdyÏ lidé vûcem rozumûjí, proãfiekl MojÏí‰ovi, aby ustanovil tak sloÏit˘ systém obfiadÛa obûtování se v‰emi tûmi nezvykl˘mi symboly a obra-zy? Není pravdûpodobné, Ïe v‰echno to tajemné a oká-zalé jen prohloubí vzdálenost mezi Otcem a jeho dûtmi?Nebude tak pro lidi je‰tû tûωí získat o Bohu správnoupfiedstavu a mluvit o nûm jasnû a otevfienû? Proã bylBÛh ochoten tolik riskovat?

Ve svém dopisu Galatsk˘m Pavel nabízí odpovûì naotázku, kterou sám poloÏil: „Na co tedy zákon?“ – „Bylpfiidán pro pfiestoupení.“ (Ga 3,19)

85

„Vím, Ïe BÛh mi uÏ tuto otázku zodpovûdûl,“ zaãal.„Byl bych v‰ak velmi rád, kdyby mi je‰tû jasnûji vysvût-lil, proã se rozhodl jednat takov˘m zpÛsobem, jak˘mjedná. Opravdu neexistovala jiná moÏnost? A jestliÏe ne,proã?“

Pfii provádûní prÛzkumÛ vefiejného mínûní se v po-sledních letech mezi otázkami t˘kajícími se náboÏenstvíobjevila i otázka: „Kdybyste se setkali s Bohem, na cobyste se ho nejradûji zeptali nebo o co byste ho nejspí‰epoprosili?“ Odpovûdí byla opravdu celá ‰kála. Lidé byBoha Ïádali o materiální vûci – hlavnû aby rychle zbo-hatli; jiní by chtûli b˘t okamÏitû uzdraveni; dal‰í by v‰akkladli hloubavé otázky t˘kající se samotného Boha.

Otázky, které kladli uãedníci, ãasto odráÏely jejichsobecké zájmy, jako napfiíklad otázka, kdo z nich je nej-vût‰í (Mt 18,1; Mk 9,34; L 9,46-48). O tom se dohado-vali vÛbec dost ãasto – dokonce i bûhem poslední veãefies JeÏí‰em, tûsnû pfied jeho ukfiiÏováním (L 22,24).

UÏ pfiedtím dva z uãedníkÛ, rodní bratfii, se odváÏilipoÏádat BoÏího Syna, aby v jeho budoucím královstvímohli sedût vedle nûho a mít ta nejvy‰‰í místa. Dokonces sebou pfiivedli i svou matku, aby se za nû pfiimluvilaa pomohla jim Pána pfiesvûdãit, aby tak snadnûji dosáhlitoho, po ãem touÏili. (Viz Mk 10,35-45; Mt 20,20-28.)Pán nesplnil poÏadavek tûchto dvou bratrÛ. Kromû tohoostatní uãedníci se na nû rozzlobili. – Ne v‰ak proto, Ïeby byli nad takové poÏadavky povzneseni. Naopakproto, Ïe sami po nûãem takovém touÏili!

A NA CO BYSTE SE ZEPTALI VY?Kdybyste ten veãer byli s JeÏí‰em a uãedníky v horní

místnosti a mohli JeÏí‰i poloÏit alespoÀ jednu otázku, naco byste se ho zeptali?

84

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 84

Page 45: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

nebo je‰tû lépe cel˘ dopis ãi „knihu“ pfieãetli najednou.Jen tak mÛÏeme správnû pochopit PavlÛv zámûr.

Pavel ve sv˘ch listech neustále klade dÛraz na pravduo Bohu, která je základem pokoje a svobody, láskya dÛvûry, a to takové dÛvûry, jakou mûl BoÏí pfiítelAbraham. Velmi dobfie si uvûdomuje, Ïe tak vzácn˘chhodnot není moÏné dosáhnout silou ani mocí, jak to BÛhfiekl uÏ proroku Zacharjá‰ovi. Nelze je vynutit ani záko-nem. Pocházejí jedinû ze svobodného rozhodnutí a dob-rovolné odezvy na pravdu, která pÛsobí jemnû, ale o topfiesvûdãivûji a trvaleji. V epi‰tole Galatsk˘m Pavel takévysvûtluje, Ïe „láska a radost, pokoj a trpûlivost, laska-vost, dobrota, vûrnost, tichost a sebeovládání“ jsou„ovocem Ducha svatého“ (Ga 5,22.23).

Zatímco Duch pravdy stále trpûlivû osvûcuje a pfie-svûdãuje lidskou mysl, BÛh k tomu, aby své dûti vedl,usmûrÀoval a chránil, pouÏíval a dodnes pouÏívá mnohézpÛsoby, v závislosti na tom, jak mûli moÏnost pravdupoznat. A za tímto úãelem pouÏíval zvlá‰tû zákon.

NÁ· PRÒVODCE NA CESTù KE KRISTU

Zákon, ãteme dále v tfietí kapitole listu Galatsk˘m,slouÏil jako „dozorce“, „vychovatel“ nebo „pûstoun“(podle rÛzn˘ch pfiekladÛ). Byli jsme „pod jeho správou“,dokud „nepfii‰el Kristus“; byl dán proto, aby nás „vedlke Kristu“. Goodspeed, kter˘ ve svém pfiekladu Novéhozákona (American New Testament) dává prostor provût‰í mnoÏství v˘znamov˘ch odstínÛ fieckého originálu,jednodu‰e pfiekládá: „A tak zákon byl na‰ím prÛvodcemna cestû ke Kristu..., nyní v‰ak, kdyÏ pfii‰la víra, nejsmeuÏ více pod jeho dozorem.“ (Ga 3,24.25)

Vût‰ina star‰ích pfiekladÛ fiíká, Ïe zákon byl na‰ím„pûstounem“ (kral.) ãi „uãitelem“ (KJV), „vedoucím nás

87

¤ecké slovo pfieloÏené jako „pro“ mÛÏe znamenati „kvÛli“, „za úãelem“. Tedy jin˘mi slovy: „Zákon byldán za tím úãelem, aby ukázal, co to je pfiestoupení.“(GNB)

Jedno je jisté: Kdyby BoÏí lid nebyl dospûl do stavumravního úpadku, nebylo by tfieba, aby byl pfiidán zá-kon. Pavel vysvûtluje mladému kazateli Timoteovi:„Zákon není urãen pro spravedlivého, n˘brÏ pro lidi zléa neposlu‰né, bezboÏné a hfií‰níky, pro lidi bohaprázdnéa svûtské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce,pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháfie, kfiivopfiíseÏ-níky, a co se je‰tû pfiíãí zdravému uãení.“ (1 Tm 1,9.10)

PhillipsÛv pfieklad fiíká: „Zákon nebyl ve skuteãnostizam˘‰len pro dobrého ãlovûka, ale pro ãlovûka, kter˘ ne-má Ïádné zásady, ani nedokáÏe ovládat sám sebe.“ (v. 9)

BÛh dal zákon, protoÏe vûdûl, Ïe ho potfiebujeme.

JAK NAJÍT SPRÁVN¯ SMYSL?Dokonce i poté, co se Pavel stal BoÏím pfiítelem,

nadále – zfiejmû ze zvyku – dost ãasto pouÏíval pfiisv˘ch teologick˘ch v˘kladech „záhadnou fieã“ (aãkolipodle mû není tak záhadná, jak se nám to mÛÏe jevit pfiiãetbû nûkter˘ch pfiekladÛ).

Poté, co Pavel v Aténách tak pozoruhodn˘m zpÛsobemdokázal svoji v˘fieãnost a seãtûlost (viz Sk 17,22-31),oznamuje vûfiícím v nedalekém Korintu, Ïe od nynûj‰kachce o Bohu mluvit uÏ jen jasnû a jednodu‰e. (Viz 1K 2,1-5.) Pfiesto v‰ak apo‰tol Petr – velmi taktnû –poznamenal, Ïe v Pavlov˘ch listech jsou „nûkteré vûci,které je tûωí pochopit, a tûch se chytají nerozumnía nevyrovnaní lidé a pfiekrucují je“ (2 Pt 3,16 – SNC).

Proto se domnívám, Ïe pokud jde o studium Pav-lov˘ch spisÛ, je zvlá‰È dÛleÏité, abychom si celou staÈ

86

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 86

Page 46: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Pavel nám zde vysvûtluje, Ïe BÛh dal zákon, aby plnilpodobnou funkci jako tento „vÛdce dûtí“. Jak˘ zákonmûl v‰ak apo‰tol na mysli? BÛh dal lidem mnoho záko-nÛ. Kter˘ z nich mûl b˘t na‰ím prÛvodcem na cestû keKristu? Mravní? Ceremoniální? Nebo nûjak˘ jin˘?O tom se Pavel nezmiÀuje.

Jedním si v‰ak mÛÏeme b˘t jisti. BÛh, kter˘ vydalv‰echny ty zákony, je tent˘Ï BÛh, kter˘ nám v Janovûevangeliu 15,15 nabízí své pfiátelství.

Nûktefií fiíkají, Ïe nám nepfiíslu‰í uvaÏovat nad tím,proã BÛh v takové mífie pouÏíval zákon. Takto v‰akobvykle pfiem˘‰lejí sluhové. Ale sám svrchovan˘ BÛhnás zve, abychom jeho ãinÛm rozumûli – a to je to, poãem touÏí pfiátelé.

Nepochopení BoÏího zákona mÛÏe vést k bezduché,mechanické poslu‰nosti, kterou BÛh odsuzuje v knizeproroka Izajá‰e:

...Tento lid se ke mnû pfiibliÏuje ústy a ctí mû sv˘mirty, ale sv˘m srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeÀpfiede mnou se stala jen nauãen˘m lidsk˘m pfiíkazem...(Iz 29,13)

V jednom z moderních anglick˘ch pfiekladÛ ãteme:„Tito lidé tvrdí, Ïe mû uctívají, ale jejich slova nemajísmysl, jejich srdce je nûkde daleko. Jejich náboÏenstvínení nic více neÏ jen lidské pfiedpisy a tradice, které senauãili nazpamûÈ a mechanicky je opakují.“ (GNB)

V Bibli srdce ãasto pfiedstavuje nitro ãlovûka, cent-rum lidského uvaÏování nebo také sídlo emocí a postojÛ.Napfiíklad v Markovû evangeliu je zmínka o tom, Ïenûktefií ze zákoníkÛ „pfiem˘‰leli ve sv˘ch srdcích“. (Mk2,6 – Roh.)

Prorok Jeremjበs radostí oãekával ten den, kdy BÛhsplní své zaslíbení: „SvÛj zákon jim dám do nitra, vepí‰i

89

ke Kristu“ (Roh.). Slova „vedoucím nás“ jsou v mno-h˘ch pfiekladech vyti‰tûna kurzivou, coÏ naznaãuje, Ïebyla do textu pfiidána (napfi. Roh., KJV). ¤eck˘ originálfiíká jednodu‰e: „Zákon byl ke Kristu.“ Abychom mohlipochopit, v jakém smyslu byl zákon „ke Kristu“, musímesi pfieãíst Pavlovo vysvûtlení v pfiedcházejících a násle-dujících ver‰ích, a to v souladu s textem celého Písma.

Slovo „pûstoun“ ãi „uãitel“ mÛÏe b˘t v urãitém smys-lu zavádûjící, záleÏí totiÏ na tom, jak chápeme pracovnínáplÀ dotyãného. KdyÏ jsem jako chlapec chodil do‰koly, povinností uãitelÛ nebyla jen samotná v˘uka, alemûli nás vést také kázeÀsky jako vychovatelé.

Kdyby chtûl Pavel fiíci, Ïe zákon má v prvé fiadû slou-Ïit jako nበuãitel, pak by pouÏil jiné slovo, napfiíkladdidaskalos (z nûhoÏ pochází také u nás pouÏívané slovo„didaktika“). Vybral si v‰ak termín paidagogos. JestliÏez nûho je odvozeno známé slovo „pedagog“, je pochopi-telné, Ïe to mohlo vést k tomu, Ïe v mnoh˘ch pfiekla-dech se objevilo slovo „uãitel“. V katolické Rheimsovûnové smlouvû, pfieloÏené v roce 1582 z latiny, bylo jed-nodu‰e ponecháno slovo „pedagog“.

¤eck˘ v˘raz paidagogos v‰ak doslova znamená„vÛdce chlapcÛ“. Ve skuteãnosti se pouÏívá k oznaãeníurãitého pomocníka, obvykle otroka, kter˘ mûl na sta-rost dûti. Jednou z jeho povinností bylo doprovázetchlapce na cestû do ‰koly a ze ‰koly domÛ, chránit jea dohlíÏet na nû, aby se nedostali do nûjak˘ch obtíÏí.Paidagogos v‰ak nebyl uãitel. Uãitel (didaskalos) byl ve‰kole. KdyÏ dûti dosáhly urãitého vûku a byly natolikvyspûlé a zodpovûdné, Ïe uÏ se dokázaly postarat samyo sebe, nemusely uÏ mít takového „vÛdce“ a b˘t podjeho dohledem – protoÏe ho uÏ vlastnû nepotfiebovaly.

88

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 88

Page 47: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

jednodu‰e kladli dÛraz na to, Ïe není nic dÛleÏitûj‰íhoneÏ poznání Boha.

V knize proroka Ozeá‰e BÛh fiíká svému lidu:Chci milosrdenství, ne obûÈ,poznání Boha je nad zápaly. (Oz 6,6)V pfiekladu Good News Bible zní druhá ãást tohoto

ver‰e takto: „Byl bych radûji, kdyby mû mÛj lid znal,neÏ aby mi pfiiná‰el zápalné obûti.“

Jeremjበpfiedpovídá, Ïe bude-li BoÏí zákon vepsánlidem do srdce, „uÏ nebude uãit kaÏd˘ svého bliÏníhoa kaÏd˘ svého bratra: ‘Poznávejte Hospodina!’“, protoÏev‰ichni – „od nejmen‰ího aÏ po nejvût‰ího“ – ho budouznát. (Viz Jr 31,34.)

Hebrejské a fiecké slovo pfieloÏené v Bibli jako „po-znat“ znamená nûco víc neÏ se jen s nûãím nebo s nûk˘mseznámit nebo získat nûjaké informace. V závislosti nakontextu „poznat“ (nûkoho) mÛÏe znamenat nûkoho siváÏit a uznávat, mÛÏe jít o vztah s nûk˘m, kdo má pronás velkou hodnotu a koho si mimofiádnû váÏíme. Pavelfiekl Korintsk˘m, Ïe „kdo miluje Boha, je od nûho po-znán“ (1 K 8,3).

BÛh znal Abrahama a Abraham znal Boha. Protomohli b˘t takov˘mi dobr˘mi pfiáteli. KdyÏ BÛh fiíká, Ïechce, abychom ho znali, vyz˘vá nás tím, abychom sestali jeho pfiáteli.

BOÎÍ ZÁKONY P¤ÁTELSTVÍ NEOHROÎUJÍ

Byli byste schopni pfiátelit se s bohem, kter˘ vydaltyranské zákony? – Navíc jen z toho dÛvodu, aby doká-zal svoji autoritu a vyzkou‰el, zda jste ochotni hoposlouchat? Chtûli byste se s takov˘m bohem lépeseznámit? TouÏili byste Ïít s ním po celou vûãnost?

Setkal jsem se s upfiímnû vûfiícími lidmi, ktefií tvrdili,Ïe je dÛleÏité, aby BÛh vydal aspoÀ nûkolik svévoln˘ch

91

jim jej do srdce.“ (Jr 31,33) BÛh napsal Desatero nakamenné desky a odevzdal ho MojÏí‰ovi a ten ho mûlpfiedat dále v‰emu lidu. Kdyby BÛh oãekával od lidí jenslepou, bezduchou poslu‰nost, sotva by jim slíbil, ÏesvÛj zákon vepí‰e do jejich srdce – tedy do centra uva-Ïování a inteligence. Nechal by ho prostû vyryt˘ jen nakameni, aby BoÏí poÏadavky byly zfietelnû pfiedloÏenytakov˘mto zpÛsobem.

Apo‰tol Pavel byl ãlovûkem s pozoruhodn˘mi schop-nostmi. TouÏil po pochopení smyslu a zámûru v‰echBoÏích zákonÛ a horlivû se to snaÏil vysvûtlovat takéjin˘m. Jako BoÏí pfiítel vûdûl, Ïe si mÛÏe dovolit se ptát:„Proã tedy zákon?“

âím víc se Pavel zaobíral deseti BoÏími pfiikázáními,tím víc je obdivoval a uznával, Ïe jsou dobrá a majísmysl. Jeho slova adresovaná vûfiícím v ¤ímû: „Ve svénejvnitfinûj‰í bytosti s radostí souhlasím se zákonemBoÏím“ (¤ 7,22), jenom potvrzují, Ïe zákon, kter˘ bylvyryt na kameni, byl napsan˘ také do Pavlova srdce.

HLAVNÍ ÚâEL CEREMONIÁLNÍHO ZÁKONA

A co v‰echny ty zákony o rÛzn˘ch obûtech, ta „zá-hadná fieã“ o rÛzn˘ch obfiadech, rituálech a ceremoni-ích? Bylo i tohle v‰echno obsahem Pavlova vysvûtlení,Ïe zákon byl pfiidán, aby byl „na‰ím prÛvodcem na cestûke Kristu“? Pfiedstavuje také tento ceremoniální zákonjasnûj‰í a srozumitelnûj‰í vyjádfiení pravdy o Bohu?

Starozákonní proroci ãasto zdÛrazÀovali, Ïe pokudvykonávání pfiedepsan˘ch náboÏensk˘ch úkonÛ nevedlolidi k tomu, aby lépe poznali Boha a byli vÛãi sobû na-vzájem laskavûj‰í, tyto obûti a obfiady vÛbec neplnilysvÛj zámûr. Proroci tím nenaznaãovali, Ïe by se s tûmitoãinnostmi mûlo skonãit. VÏdyÈ je nafiídil sám BÛh. Oni

90

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 90

Page 48: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

(¤ 13,8-10 – SNC; viz téÏ Mt 22,36-40; Dt 6,5; Lv19,18)

Abychom lépe pochopili, co to znamená nûkoho milo-vat, mÛÏeme ãíst Pavlovu charakteristiku lásky, jak jizaznamenal ve svém listu korintské církvi: „Láska jeshovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a do-m˘‰livá, nejedná neãestnû, nehledá svÛj prospûch, neroz-ãiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na kfiivdy,není ‰kodolibá, ale má zálibu v pravdû.“ (1 K 13,4-6 –SNC)

Jen si zkuste pfiedstavit, Ïe Ïijete ve spoleãenství, kdekaÏd˘ jedná v souladu s tûmito slovy! KaÏdému je tammoÏné dÛvûfiovat, nikdo nehledá osobní prospûch naúkor druhého, Ïeny a dûti mohou chodit bez obav po uli-cích samy v kteroukoli hodinu...

Pokud se totiÏ hloubûji zamyslíme nad desát˘mBoÏím pfiikázáním, zjistíme, Ïe slovem „nepoÏádቓ(nebo: nebude‰ baÏit, dychtit, touÏit po nûãem ãi nûkom)se vlastnû zakazuje jakákoli zlá tuÏba ãi Ïádostivost.A teì si pfiedstavte, Ïe byste Ïili mezi takov˘mi lidmi,ktefií nejen Ïe nikdy nic zlého nedûlají, ale ani nechtûjídûlat! Nikdo jim nemusí pfiikazovat, aby pfiestali lhát,krást, vraÏdit, aby nebyli netrpûliví, sobeãtí, aby netrvalina tom, Ïe v‰echno musí b˘t podle jejich vlastních pfied-stav. V takovém pfiípadû urãitû není potfiebné, aby byloDesatero vyvû‰eno na stûnû. VÏdyÈ kaÏd˘ se sám pfie-svûdãil, Ïe Ïít podle tûchto osvûdãen˘ch pfiikázání jenanejv˘‰ rozumné a logické.

POSLU·N¯ SLUHA, NEBO POSLU·N¯ P¤ÍTEL?JestliÏe patfií‰ do fiad vûfiících lidí a touÏí‰ ve svém

Ïivotû plnit BoÏí vÛli, co tû vlastnû vede k ochotû po-slouchat Boha?

93

zákonÛ. Jak jinak by mohl vûdût, Ïe ho poslouchámea Ïe nedûláme jen to, co se nám osobnû zdá rozumnéa správné?

Je-li pravda, Ïe nûkteré zákony skuteãnû nedávajíÏádn˘ smysl, potom je zbyteãné snaÏit se pochopit jejichv˘znam. Staãí jen sklonit hlavy, vypnout rozum a jakosluhové mÛÏeme jednodu‰e dûlat to, co se nám fiekne.

Ano, jsem ochotn˘ se sklonit, ov‰em ve velké úctûpfied na‰ím nekoneãn˘m Stvofiitelem, kter˘ i pfies svéabsolutní právo b˘t absolutistick˘ se rozhodl pro prav˘opak.

KdyÏ ãlovûk vyskoãí padákem z letadla, nikdo honenutí, aby stiskl tlaãítko a uvolnil si padák. I kdyÏ dfiívebyl moÏná zvykl˘ uvaÏovat: „Stále mi nûkdo fiíká, comám dûlat. UÏ toho mám plné zuby!“, nyní má ‰ancidokázat, Ïe není závisl˘ na nûjak˘ch zákonech. Samo-zfiejmû, pokud chce Ïít a létat i v budoucnosti, bude jistûnanejv˘‰ rozumné a logické, aby si svÛj padák otevfiel.

Pfiem˘‰lejme chvíli spoleãnû nad BoÏím zákonem –Desaterem. Nûktefií pokládají deset BoÏích pfiikázání zasvévolné zákazy, omezující na‰i svobodu. JestliÏe v‰aktato pfiikázání skuteãnû zachováváme, a to takov˘m zpÛ-sobem, jak nám to ukázal JeÏí‰, jsme v nûjakém ohleduménû svobodní? VÏdyÈ Jakub naz˘vá Desatero „králov-sk˘m zákonem svobody“. (Viz Jk 2,8-12.)

JeÏí‰ i Pavel souhlasí s MojÏí‰em, Ïe zachovávat desetBoÏích pfiikázání znamená milovat Boha cel˘m srdcema svého bliÏního jako sám sebe. Pavel to shrnul takto:„Kdo druhé lidi miluje, ten plní zákon. VÏdyÈ v‰echna tapfiikázání jako ‘nebude‰ cizoloÏit, zabíjet, krást, touÏitpo cizím vlastnictví’ a kterákoli jiná jsou zahrnutav tomto jediném: ‘Miluj svého bliÏního jako sám sebe.’Láska neumí ublíÏit, proto láska je naplnûním zákona.“

92

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 92

Page 49: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

a rozumné. A ãím dále tím víc si váÏím a obdivuji Boha,kter˘ mi dal tato pfiikázání a rady v dobû mé nevûdo-mosti a nezralosti. A jestliÏe moje poznání je stále je‰tûnedostateãné a je‰tû jsem úplnû nedospûl, i nadále jsemochoten dÛvûfiovat Bohu, kter˘ mi vÏdy tak dobfie radil.Ochotnû ho chci poslouchat, i tehdy, kdyÏ mi fiekne,abych vykonal nûco, ãemu momentálnû nerozumím.“

To se uÏ více podobá zpÛsobu, jak˘m pfiem˘‰lí chá-pající pfiítel. Takov˘ pfiístup poslu‰nosti pfiedstavujeBoha v pfiíznivém svûtle – jako obdivuhodného a dÛvû-ryhodného Pfiítele.

KdyÏ BÛh nafiídil svému dobrému pfiíteli Abrahamovi,aby obûtoval svého syna, Abraham – protoÏe Boha dobfieznal – nejen rozeznal jeho hlas, ale tento neuvûfiiteln˘pfiíkaz také okamÏitû poslechl. Pfii dlouhém pochodu namísto, kde se mûl uskuteãnit obûtní akt, v‰ak pfiesto – vev‰í úctû – vznesl otázku: „Proã?“ Dal‰ím uvaÏováníma pfiemítáním – na pozadí toho, jak mûl dosud moÏnostBoha poznat – dospûl k závûru, Ïe BÛh buì obstaránáhradní obûÈ, nebo Izáka vzkfiísí. A skuteãnû, dobr˘ pfií-tel se nem˘lil! (Viz Gn 22,8; Îd 11,19.)

Vzpomínám si, Ïe to byl pro nás smutn˘ den, kdyÏzemfiel nበmilovan˘ pes Dane. Abychom zapla‰ili smu-tek nad jeho ztrátou, pfiinesli jsme si domÛ ‰tûnû anglic-kého mastiffa. Aãkoli dnes uÏ toto ‰tûnû jménem MoliváÏí témûfi 70 kg, v urãitém smyslu zÛstává stále je‰tû‰tûnûtem a jeho chování v domû i kolem domu si Ïádáznaãného zlep‰ení. To se t˘ká pfiedev‰ím zahrady, kde siMoli oblíbila velké ãervené kvûty ibi‰kového kefie.

Moli velmi rychle pfii‰la na to, Ïe se nám ani trochunelíbí, kdyÏ se krmí nádhern˘mi ibi‰kov˘mi kvûty. Mu-seli jsme jí dát jasnû najevo, Ïe se tûch vábn˘ch kvûtÛnesmí ani dotknout.

95

¤ekl by sis: „To, co dûlám, dûlám proto, Ïe mi to pfii-kázal BÛh, kter˘ má moc, aby mû za to odmûnil – nebopotrestal“? To znamená, nikoho nezabíjí‰ a nedopou‰tí‰se nevûry, protoÏe BÛh fiekl, Ïe to nesmí‰ dûlat? Chce‰tím fiíct, Ïe jinak bys to moÏná i dûlal, ale nechce‰ vzbu-dit BoÏí nelibost?

JenÏe takov˘m zpÛsobem mluví ustra‰en˘ a tfiesoucíse sluha. Takov˘ postoj by mohl b˘t namístû u zaãáteã-níka ve vûcech víry nebo u malého dítûte. Zral˘ kfiesÈanv‰ak jako by tím fiíkal, Ïe BoÏí zákony vydal nûjak˘ des-pota a Ïe vlastnû nedávají Ïádn˘ smysl. A takov˘ druhposlu‰nosti jistû nestaví Boha do právû nejpfiíznivûj‰íhosvûtla.

MoÏná by vám bylo bliωí vyjádfiit svÛj postoj takto:„To, co dûlám jako vûfiící, dûlám proto, Ïe mi to nafiídilBÛh – a já ho miluji a chci dûlat to, co se mu líbí.“Znamená to, Ïe nekradete a nelÏete z tohoto dÛvodu? Nasamotném lhaní a kradení tedy nevidíte nic nesprávnéhonebo ‰kodlivého. Nedûláte to jen proto, Ïe se Bohuchcete líbit a vycházet mu vstfiíc. Bohu se z jakési pfiíãi-ny nelíbí, kdyÏ lidé kradou nebo lÏou – a protoÏe on sek vám zachoval tak ‰lechetnû, cítíte urãitou povinnostdûlat to, co se od vás oãekává. PovaÏujete to pouze zaurãit˘ projev va‰í vdûãnosti a slu‰nosti.

To je v‰ak opût spí‰e fieã sluhÛ. Ano, pro „zaãáteãní-ka“ nebo dítû by to bylo v pofiádku. Dokonce v takovémpfiístupu mÛÏeme vidût urãit˘ pokrok oproti poslu‰nostivyvolané jen strachem z trestu nebo touhou po odmûnû.Ale taková poslu‰nost pfiece jen stále pfiedpokládá, ÏeBoÏí pfiikázání jsou despotická, tedy pfiedstavují BoÏícharakter a jeho vládu v ne právû nejlep‰ím svûtle.

Existuje v‰ak je‰tû dal‰í moÏn˘ postoj k poslu‰nosti:„To, co dûlám, dûlám proto, Ïe to povaÏuji za správné

94

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 94

Page 50: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Hlavním dÛvodem, proã jsem si v té dobû ãistil zuby,byla skuteãnost, Ïe mi to pfiikazovala maminka. Mûljsem ji rád a touÏil jsem po jejím uznání a pochvale.Kromû toho jsem vûdûl, Ïe v pfiípadû vzdoru by mûãekal „rozhovor“ na spodním schodu!

Dnes uÏ jsem samozfiejmû o nûco zralej‰í a nikdo minemusí pfiikazovat, abych si ãistil zuby. Je to pfiecenaprosto rozumné, navíc vím, co by se stalo, kdybychsvou péãi o chrup zanedbával. Kdykoli vcházím do ordi-nace svého oblíbeného zubafie, vÏdy znovu ãtu na plaká-tu na stûnû velice „pfiesvûdãivou“, ironickou v˘zvu:„âistûte si jen ty zuby, které si chcete zachovat!“

Kdyby se dnes veãer u mé postele objevila mojemaminka a poloÏila mi stejné otázky jako kdysi, myslí-te, Ïe bych si postûÏoval: „A zase je to tady! Znovu podjafimo zákona!“?

Ne! Velice rád bych znovu sly‰el její otázku: „Graha-me, vyãistil sis zuby?“ Tak rád bych jí podûkoval zav‰echny ty roky, kdy dohlíÏela na to, abychom si ãistilizuby. VÏdyÈ díky tomu si je‰tû dnes mám co ãistit!

A rád bych jí podûkoval i za to, Ïe nám tím pomohlalépe pochopit, proã BÛh musel v ãase na‰í neznalostia nedospûlosti v tak velké mífie pouÏívat zákon.

97

Moli nás má velmi ráda a zdá se, Ïe dûlá v‰echno proto, aby nám vyhovûla. Je celá sklíãená, kdyÏ cítí, Ïenûãím vyvolala na‰i nelibost. To jí zjevnû staãí k tomu,aby více neporu‰ovala na‰i dohodu. Tedy aspoÀ do tédoby, kdy si je jistá, Ïe ji nesledujeme! Ale jen co spatfií,Ïe jsme ve‰li do domu, opût se cítí svobodná, klidnû sepfiiblíÏí k zakázan˘m kefiÛm a znovu se pustí do tûchpfiekrásn˘ch kvûtÛ.

KdyÏ jsme si toho pfies okno v‰imli, okamÏitû jsmevybûhli ven a dÛraznû jsme jí zopakovali nበzákaz. Ponûkolika takov˘ch lekcích Moli pochopila, Ïe aãkoli onanás nevidí, my ji sledujeme. VÏdy, kdyÏ neposlechnenበzákaz, znenadání se odkudsi objevíme.

Dnes ji uÏ jen zfiídkakdy vidíme sedût u ibi‰kovéhokefie. Na chutné kvûty obãas jen letmo pohlédne, pfii-ãemÏ otáãí hlavu k domu a váÏnû se dívá do oken, abyse pfiesvûdãila, zda ji nepozorujeme.

Od na‰í Moli neoãekáváme, Ïe bude schopna zváÏitsituaci a Ïe jednoho dne dospûje k závûru, Ïe niãit tykrásné kvûty je nerozumné. Nám staãí, Ïe nás poslou-chá, protoÏe nás má ráda a chce nám dûlat radost.

Pro Boha by v‰ak urãitû bylo velk˘m zklamáním,kdyby ho jeho inteligentní dûti poslouchaly jen na úrov-ni milujících a dobfie vycviãen˘ch psÛ.

PROâ SI âISTÍTE ZUBY?Jako mal˘ chlapec jsem mûl spoleãn˘ pokoj se sv˘mi

dvûma bratry. KaÏd˘ veãer nás maminka ukládala dopostele. âasto se mû u postele ptala: „Pomodlil ses? âetlsis z Bible? Umyl sis krk? Vyãistil sis zuby?“ JestliÏe nanûkterou z otázek dostala ode mne zápornou odpovûì,postarala se o to, aby se záleÏitost uvedla do pofiádkudfiíve, neÏ jsem se uloÏil ke spánku.

96

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 96

Page 51: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

má na mysli Desatero, proto hfiích znamená neuposlech-nout nûkteré z tûchto deseti pfiikázání.“

Potom mi dûdeãek opût pfiipomnûl dÛleÏit˘ textz Jakubova listu: „Kdo ví, co je ãinit dobré, a neãiní, máhfiích.“ (Jk 4,17) Závûrem dodal: „A my víme, co sestane s hfií‰níky, Ïe? Víme, Ïe nekající se hfií‰níci nikdynevejdou do království nebeského.“

Dûdeãek mohl uvést také jiné, hrozivûj‰í dÛsledkyneposlu‰nosti, popisované v Bibli, tfieba stra‰n˘ údûl bez-boÏn˘ch. On v‰ak vûfiil také v‰em statím o BoÏí láscea vûdûl i to, Ïe JeÏí‰ k sobû zval malé dûti. V na‰em roz-hovoru se v‰ak nicménû zmínil vÏdy jen o tom, Ïe hfií‰ní-ci nebudou mít pfiístup k radostem budoucího vûku.

Mûl jsem svého dûdeãka velmi rád. Byl to laskav˘a ‰lechetn˘ ãlovûk a urãitû by radûji zemfiel, neÏ abyvûdomû zhfie‰il. Byl cele oddán sluÏbû Pánu a takév‰em, ktefií se nacházeli v nouzi. Kdyby byl va‰ím sou-sedem, nikdy byste se nemuseli trápit, zda jste dobfiezamkli svÛj dÛm. Dûdeãek byl pro mû vzorem a chtûljsem vÏdycky b˘t takov˘m dobr˘m ãlovûkem jako on.

Dokonce i bûhem mého studia na vysoké ‰kole, devûttisíc kilometrÛ daleko od místa jeho bydli‰tû, jsem odnûho ãas od ãasu dostával dopisy. V kaÏdém z nich jsemna‰el nûjaké usmûrnûní a napomenutí, coÏ mi mûlopomáhat, abych nezbloudil z „cesty spravedlnosti“.

POHLED NA H¤ÍCH ZE ·IR·ÍHO ÚHLU

Tenkrát na vysoké ‰kole jsem se poprvé pokou‰el ãísta chápat Bibli jako jeden celek. Velice mi pomohlo, Ïev té dobû jsem uÏ mûl urãité vûdomosti jazykÛ, v nichÏbyla Bible pÛvodnû napsána. Zaãal jsem si uvûdomovat,Ïe Bible nemluví o hfiíchu vÏdy jen jako o pfiestoupenípfiikázání.

99

JAK SE SLUHOVÉ A P¤ÁTELÉ

DÍVAJÍ NA H¤ÍCH A SPASENÍ

Pohled lidí na hfiích a na „plán spasení“ je do znaãnémíry ovlivnûn tím, jakou mají pfiedstavu o Bohu, jakchápou BoÏí zákon a zpÛsob, jak˘m ho BÛh pouÏívá.

MÛj dûdeãek nijak neskr˘val své jednoznaãné stano-visko, pokud ‰lo o hfiích. Horlivû dûlal v‰echno pro to,aby se na hfiích jasnû poukazovalo a aby byl vym˘cen.Lidi ve svém okolí trpûlivû nabádal, aby hfiíchu pfiedchá-zeli. Nezapomnûl ani na mne.

Od chvíle, kdy jsme spolu mluvili naposledy, uplynu-lo uÏ více neÏ pûtapadesát let. Tenkrát jsme se spoluobvykle procházeli po trávníku pfied domem nebo jsmesedávali pohodlnû u krbu. I pfies ten více neÏ pÛlstolet˘ãasov˘ odstup si stále velice dobfie pamatuji na na‰e roz-hovory, ve kter˘ch jsme se vÏdy znovu a znovu vracelik problému hfiíchu.

„Hfiích je pfiestoupení zákona,“ pfiipomínal mi dûde-ãek a jeho brada dodávala váÏnost tûmto biblick˘m slo-vÛm.

„Ano, dûdeãku. Vzpomínám si, Ïe jsi mi o tom uÏfiíkal.“

„A kde v Bibli najdeme tento ver‰?“ zkou‰el mû.„První Janova, tfietí kapitola, ãtvrt˘ ver‰,“ odpovûdûl

jsem k jeho spokojenosti.„Dobfie, a o kterém zákonû tu mluví Jan?“ ptal se dál

dûdeãek a hned si také sám odpovûdûl: „Pochopitelnû,

98

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 98

Page 52: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

a koneãn˘ smysl zákona je ten, o kterém hovofií prorokJeremjá‰. A Pavel s ním plnû souhlasí. To, co zákonpoÏaduje, má b˘t napsáno v lidském „srdci“, tedy tam,kde se nachází sídlo svûdomí a kde probíhá proces my‰-lení, jak Pavel vysvûtluje v dopise ¤ímanÛm (2,15).

„Poslu‰nost víry“ je taková poslu‰nost, která prameníz „poznání“ Boha, a to z poznání v plném smyslu tohoslova. Pochází z poznání pravdy o Bohu a o tom, jak˘mzpÛsobem pouÏívá zákon. Je to dÛsledek toho, Ïe BÛh sinás znovu získal, abychom mu dÛvûfiovali jako Pfiítelia obdivovali ho pro jeho moudrost a dobrotu.

To znamená – biblicky fieãeno – Ïe Duchu pravdy sepodafiilo napsat zákon „do na‰eho srdce“. Nyní to, copoÏaduje zákon, dûláme ne proto, Ïe nám to nûkdo pfii-kázal, ale z vlastního svobodného rozhodnutí. Ve svémysli jsme totiÏ do‰li k pfiesvûdãení, Ïe to, co zákonpoÏaduje, je správné.

POSLU·NOST, KTERÁ POCHÁZÍ Z P¤ESVùDâENÍ

Dûlat nûco „bez“ pfiesvûdãení nebo „proti“ vlastní-mu pfiesvûdãení je hfiích – pí‰e Pavel vûfiícím v ¤ímû.Doslova ãteme: „V‰echno, co není z víry, je hfiích.“(¤ 14,23)

Jeden z v˘znamÛ slova, které se v‰eobecnû pfiekládájako „víra“ nebo „dÛvûra“, je „pfiesvûdãení“. Ve známéa ãasto citované definici víry v Îd 11,1 se fiíká, Ïe „víraje ... pfiesvûdãením o vûcech, které nejsou vidût“ (Roh.),pfiiãemÏ slovo „pfiesvûdãení“ zde doslovnû vyjadfiujesmysl fieckého originálu.

Z toho, o ãem Pavel mluvil ve 14. kapitole listu ¤í-manÛm, je zfiejmé, Ïe ve ver‰i 23 pouÏívá slovo „víra“ vev˘znamu „pfiesvûdãení“. Tak napfiíklad anglick˘ pfiekladNew Revised Standard Version fiíká: „Cokoli nepochází

101

V definici hfiíchu z prvního listu Janova (1 J 3,4),která se tak ãasto pouÏívá, mÛÏeme fiecké slovo pro„pfiestoupení zákona“ doslovnû pfieloÏit také jako „bez-zákonnost“. To by naznaãovalo, Ïe hfiích je pfiedev‰ímodbojn˘ postoj nebo stav mysli, postoj vzpoury a nepfiá-telství vÛãi Bohu a jeho zákonu, coÏ nakonec mÛÏe ãlo-vûka dovést k tomu, Ïe se dopustí toho nebo onoho skut-ku neposlu‰nosti. V jednom z anglick˘ch pfiekladÛãteme: „KaÏd˘, kdo páchá hfiích, provinil se bezzákon-ností; hfiích je bezzákonnost.“ (NRSV)

POSLU·NOST, KTERÁ VYRÒSTÁ Z DÒVùRY

V úvodu svého dopisu vûfiícím v ¤ímû vyjadfiujePavel své pfiesvûdãení, Ïe jeho zvlá‰tním posláním jepoukázat na nov˘ druh poslu‰nosti, která je odli‰ná odté, jiÏ praktikoval také on aÏ do svého setkání s Kristemna cestû do Dama‰ku. Tuto novou poslu‰nost naz˘vádoslova „poslu‰nost víry“ neboli „poslu‰nost dÛvûry“.(Viz ¤ 1,5.)

Pfiedtím Pavel uplatÀoval „zákonickou poslu‰nost“.A aãkoli to dûlal s takov˘m zápalem a horlivostí,s v˘sledky ani zdaleka spokojen˘ nebyl. To ho vlastnûdovedlo k tomu, Ïe se stal tak netolerantním aÏ krut˘mk druh˘m. „Zákonická poslu‰nost“ ho pfiivedla k poru-‰ování celkového ducha BoÏího zákona, zákona lásky.

KdyÏ se nyní Pavel zasazuje za „poslu‰nost víry“nebo „poslu‰nost dÛvûry“, dává tím snad zákon stranou?„Rozhodnû ne!“ zní jeho odmítavá odpovûì. „Naopak,platnost zákona se tím jen potvrzuje.“ (¤ 3,31 – SNC)PhillipsÛv anglick˘ pfieklad to tlumoãí slovy: „Stavímezákon na místo, které mu patfií.“

Jedním z dÛvodÛ pro existenci zákona bylo, aby slou-Ïil jako „nበprÛvodce na cestû ke Kristu“. Ale vrcholn˘

100

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 100

Page 53: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

své schopnosti natolik, aby rozeznávaly dobré od zlého.(Podle Îd 5,13.14.) ProtoÏe ãlovûk svoji schopnost roz-hodovat se sám za sebe, kterou mu BÛh daroval, nevyu-Ïíval, naru‰ila se tím jeho mysl, sídlo uvaÏování – místo,kde na lidi pÛsobí Duch pravdy.

Na takového nestálého ãlovûka se nedá spolehnout,nelze mu dÛvûfiovat jako pfiíteli. DÛsledky toho, kdyÏãlovûk jedná proti svému vlastnímu pfiesvûdãení, alei toho, kdyÏ si nevytváfií vlastní pfiesvûdãení, jsou dale-kosáhlé a cena velmi vysoká.

MOJÎÍ·ÒV H¤ÍCH

Krátce pfied tím, neÏ Izraelci pfiekroãili Jordán a ve‰lido Kenaanu, dopustil se BoÏí dobr˘ pfiítel MojÏí‰ takzávaÏného hfiíchu, Ïe kvÛli nûmu nesmûl vstoupits ostatními do zaslíbené zemû.

V‰echno zaãalo tím, Ïe lidé spustili povyk kvÛlitomu, Ïe mûli nedostatek vody. „Proã jste nás vyvedliz Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo?“ nafiíkali.MojÏí‰ s Áronem se obrátili s touto záleÏitostí k Bohu.

„ShromáÏdûte v‰echen lid,“ nafiídil jim BÛh. „A pro-mluvte ke skalisku, aÈ vydá vodu.“

ShromáÏdili tedy lid. MojÏí‰ v‰ak neposlechl druhoupolovinu BoÏího pfiíkazu. Byl stále je‰tû pfiíli‰ podráÏdû-n˘ nevdûãností reptajících lidí.

„Posly‰te, odbojníci,“ rozãilenû volal MojÏí‰, „mámevám z tohoto skaliska vyvést vodu?“ Potom MojÏí‰zdvihl ruku a holí dvakrát udefiil do skály. Vytryskla z nívoda a lid i dobytek se mohli napít.

Av‰ak BÛh fiekl MojÏí‰ovi a Áronovi: „ProtoÏe jstemi neuvûfiili, kdyÏ jste mûli pfied syny Izraele dosvûdãitmou svatost, neuvedete toto shromáÏdûní do zemû, kte-rou jim dám.“ (Viz Nu 20,8-12.)

103

z víry, je hfiích.“ A pod ãarou je vysvûtlivka: „aneboz pfiesvûdãení.“

Není tûÏké pochopit, proã jednání proti vlastnímupfiesvûdãení je moÏné povaÏovat za hfiích. Rozhodnû tonení proto, Ïe ãlovûk, kter˘ dûlá nûco takového, by sekvÛli tomu dostal do „právních problémÛ“ ve vztahuk Bohu. Av‰ak ten, kdo „znásilÀuje“ své svûdomí,v sobû oslabuje schopnost rozli‰ovat mezi dobrema zlem. To znamená, Ïe takov˘ ãlovûk se stává rozpolce-nou osobností, která postrádá ãestnost a poctivost. Je toãlovûk, kterému se prostû nedá dÛvûfiovat.

To v‰ak není pfiípad dÛvûfiujícího pfiítele. Ten totiÏdobfie ví, Ïe cena, jiÏ ãlovûk musí zaplatit za jednání,které nepochází z vlastního pfiesvûdãení, je pfiíli‰ vysoká.

Ale Pavel nás upozorÀuje, Ïe jednat bez osobníhopfiesvûdãení je stejnû hfií‰né a nesprávné. „KaÏd˘ nechÈmá jistotu svého pfiesvûdãení,“ zdÛrazÀuje v ¤ 14,5.Proã bychom ale mûli povaÏovat za hfiích, kdyÏ nûkdojedná bez pfiesvûdãení, a tedy odmítá tuto Pavlovu ‰le-chetnou v˘zvu?

âlovûk, kter˘ nepfiijímá a neumí docenit svoboduvlastního rozhodování, kter˘ odmítá pfievzít zodpovûd-nost sám za sebe i za své rozhodování, kter˘ se spoléhána jiné a ãeká od nich, Ïe ho budou usmûrÀovat, se stávástále více pfiístupn˘ ‰kodliv˘m vlivÛm. Takov˘ ãlovûkse podobá dûtem, které, jak pí‰e Pavel, „jsou zmítánya uná‰eny závanem kdejakého uãení“ (Ef 4,14). Podob-nû také Jakub fiíká, Ïe takov˘ ãlovûk „se podobá mofiskévlnû, hnané a zmítané vûtrem..., je rozpolcen˘ a jehorozhodnutí jsou nestálá“ (Jk 1,6-8 – SNC).

A co je nejzávaÏnûj‰í – takov˘ ãlovûk se podobá bez-radn˘m dûtem, které si je‰tû cviãením nevypûstovaly

102

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 102

Page 54: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

10,17.) BÛh se rozhodl, Ïe v ten den dá lidem – aãkoli sito vÛbec nezasluhovali – tolik vody, kolik potfiebují. Bezhnûvu, bez odsuzování, bez v˘ãitek. Prostû dá jim proudãisté vody.

Jak by to bylo krásné, kdyby v Bibli bylo zaznamená-no, Ïe se to dotklo srdcí aspoÀ nûkter˘ch lidí. AleMojÏí‰ zabránil tomu, aby BÛh dosáhl svého zámûru.Sv˘m hnûvem a netrpûlivostí pfiedstavil Boha v nespráv-ném svûtle. Pfied mnoha lety lidé Ïádali MojÏí‰e, aby sestal jejich prostfiedníkem, aby stál mezi nimi a rozhnûva-n˘m Bohem, aby byl BoÏím mluvãím. A teì? JestliÏejinak vÏdy mírn˘ MojÏí‰ je teì tak rozãilen˘, potomBÛh musí b˘t jako fúrie!

KdyÏ se lidé dozvûdûli, Ïe BÛh zakázal MojÏí‰ovivstoupit do Kenaanu, urãitû je to dost pfiekvapilo a trestjim musel pfiipadat pfiíli‰ krut˘. Urãitû se ptali jeden dru-hého: „Co myslíte, co asi ‘provedl’ nበstar˘ dobr˘MojÏí‰? Proã nepfiinese obûÈ a neprosí o odpu‰tûní?VÏdyÈ pak by mu BÛh snad pfiece jen dovolil vejít do tézemû s ostatními!“

BÛh v‰ak svému dobrému pfiíteli uÏ dávno odpustil.MojÏí‰ se urãitû zhrozil, kdyÏ si naplno uvûdomil, covlastnû udûlal. DokáÏu si pfiedstavit, jak volal k Bohu:„Pane, je mi to tak stra‰nû líto, Ïe jsem tû zklamal.ZÛstaÀme v‰ak, prosím, i nadále pfiáteli!“

BÛh dobfie vûdûl, Ïe ani takové pfiísné jednání s dob-r˘m pfiítelem neznamená pro jejich vztah nadmûrnouzkou‰ku. Vûdûl, Ïe MojÏí‰ jako jeho pfiítel to pochopí.BÛh pfied cel˘m vesmírem ukázal, Ïe mezi pfiáteli nemÛ-Ïe dojít k niãemu hor‰ímu a závaÏnûj‰ímu, neÏ kdyÏjeden druhého zklame. Ukázal také, Ïe Ïádn˘ hfiích nenítak ‰kodliv˘, jako kdyÏ vlivn˘ vÛdce pfiedstaví pravduo Bohu v nesprávném svûtle.

105

MojÏí‰ prosil Boha, aby je‰tû jednou zváÏil své roz-hodnutí: „KéÏ smím pfiejít Jordán a spatfiit tu dobrouzemi, co je za Jordánem.“ Ve skuteãnosti ho prosil takdlouho, aÏ nakonec BÛh musel svému dobrému pfiítelijasnû fiíci: „Mበdost. O této vûci uÏ ke mnû nemluv.“(Viz Dt 3,23-26.)

Dfiíve neÏ MojÏí‰ vystoupil na horu Nebó, aby tamzemfiel, BÛh mu pfiipomnûl, co bylo tenkrát u skaliska najeho a Áronovû jednání ‰patného. Vysvûtlil mu, v ãemspoãíval jejich hfiích, kter˘ byl tak závaÏn˘, Ïe jim prá-vem byla odepfiena jinak zaslouÏená odmûna za ãtyfiicetlet vûrné sluÏby. Kdoví, jak se asi MojÏí‰ cítil, kdyÏzaznamenával tento pfiíbûh pro dal‰í generace...?

„...protoÏe jste se mi zpronevûfiili uprostfied Izrael-cÛ..., protoÏe jste uprostfied IzraelcÛ nedosvûdãili mousvatost.“ (Dt 32,51)

MojÏí‰ udûlal mnoho pro to, aby chránil dobré jménoBoha. Staãí vzpomenout na to, jak lidi uji‰Èoval, ÏeBoha se nemusí bát. Nebo vzpomeÀme na pfiíbûh o tom,jak se dokonce odváÏil radit Bohu, aby neu‰kodil svédobré povûsti.

Ale teì MojÏí‰ Boha zklamal. VÏdyÈ naru‰il jejichvzájemnou dÛvûru. Zabránil tomu, aby se BÛh pfiedstavillidu takov˘m zpÛsobem, pro jak˘ se právû toho dne roz-hodl.

Izraelci dospûli aÏ na pomezí Kenaanu, kde na nûãekala mnohá nebezpeãí a kdy bylo nanejv˘‰ dÛleÏité,aby bezv˘hradnû dÛvûfiovali Bohu. Jinak nemohli pfieÏít.Oni v‰ak mûli tehdy dost nepfiátelskou a podezfiívavounáladu. Jak je potom BÛh mohl pfiesvûdãit, Ïe mají zmû-nit svÛj postoj a dÛvûfiovat mu, Ïe se o nû postará?

O mnoho let pozdûji Pavel vysvûtluje, Ïe je to do-brota BoÏí, která vede k pokání a dÛvûfie. (Viz ¤ 2,4;

104

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 104

Page 55: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Sluha fiekne: „Kdo jsi, Ïe si dovolí‰ zpochybÀovatBoÏí nevyzpytatelné cesty? Jako dobr˘ a vûrn˘ sluhajenom hezky skloÀ hlavu a vûfi. VÏdyÈ to, co se nám jevíjako nûco hrÛzyplného, je ve skuteãnosti projevem BoÏíspravedlnosti, ba dokonce i lásky.“

Nedávno jsem opût sly‰el podobnû mluvit jednohoãlovûka. Byl to pfiesnû ten typ vûfiícího, kterého jemoÏné oznaãit jako „dobrého a vûrného sluhu“.

„BoÏí zákon, jeho spravedlnost a svatost jeho cha-rakteru a vlády vyÏadují,“ vysvûtloval, „aby BÛh ty,ktefií se stavûjí proti jeho vÛli, nejen zniãil, ale aby jenejdfiíve také bolestivû potrestal a muãil tak dlouho, jaksi zaslouÏí.“

KdyÏ jsem se ho zeptal, jak mÛÏe pokládat tak nelid-ské trestání za projev lásky, odpovûdûl: „Ty nevûfií‰Písmu? Bible fiíká, Ïe BÛh je láska. To znamená, Ïev‰echno, co BÛh dûlá – dokonce i to, co nám pfiipadánaprosto nesmyslné – je projevem lásky.“ To mi znovupfiipomnûlo znám˘ v˘rok: „BÛh to fiekl, já tomu vûfiím –a to mi staãí!“

VÁ· BÒH JE P¤ÍLI· LASKAV¯

Sly‰el jsem také, jak „sluhové“ obviÀovali „pfiátele“,Ïe jim chybí zdrav˘ smysl pro spravedlnost. Pr˘ vesvém chápání Boha nenechávají prostor pro oprávnûn˘a nezbytn˘ trest. Jejich BÛh je prostû pfiíli‰ slab˘ a laska-v˘. „Máte pfiíli‰ mûkkého, ‘slaìouãkého’ Boha,“ fiekljist˘ sluha.

Ve skuteãnosti je to právû naopak. Vûfiícím-pfiátelÛmvelmi záleÏí na spravedlnosti. Pfiátelé obdivují BoÏíspravedlnost a chtûli by b˘t Bohu podobni. Dûlat to, coje správné, pro nû samozfiejmû znamená dûlat to, co jespravedlivé. Sluhové v‰ak mají tendenci pfiem˘‰leto spravedlnosti v kategoriích odplaty a trestu.

107

ProtoÏe víme, Ïe Pán stál u MojÏí‰e na hofie Nebó,kdyÏ umíral (viz Dt 34,1-6), a Ïe ho pozdûji také vzkfiísila na „hofie promûnûní“ s ním hovofiil tváfií v tváfi (Mt 17,3; Mk 9,4; L 9,30), mÛÏeme usuzovat, Ïe BÛh a MojÏí‰zÛstali i nadále dobr˘mi pfiáteli.

H¤ÍCH JAKO „PRÁVNÍ PROBLÉM“Skuteãnost, Ïe hfiích je naru‰ením víry a selháním

vzájemné dÛvûry, nestojí v popfiedí pozornosti sluhÛ;alespoÀ ne tûch sluhÛ, o nichÏ hovofií JeÏí‰ v J 15,15.

„Sluha neví, co dûlá jeho pán,“ vysvûtloval JeÏí‰sv˘m uãedníkÛm. A takov˘ sluha to ani nechápe jakojakoukoli svoji starost. Má dûlat jen to, co se mu fiekne,a poslouchat pfiíkazy, aÈ uÏ s nimi souhlasí nebo ne.

Vûfiící, ktefií uvaÏují a jednají podobnû jako takovísluhové, mají sklon b˘t pfiíli‰ zaneprázdnûní tím, jaké jejejich právní postavení pfied Pánem a Mistrem. Zaobírajíse pfiedev‰ím tím, jak se mu zalíbit, zapÛsobit na nûja jak se vyhnout problémÛm. Hfiích chápou pfiedev‰ímjako pfiestoupení pfiíkazÛ.

Rozumûjí tomu tak, Ïe pokud se dopustí nûjakéhopfiestupku, tak na sebe pfiivolávají BoÏí hnûv a tím sedostávají do váÏn˘ch „právních problémÛ“. JestliÏe senevykoná nûco, co odstraní jejich vinu, bude na nû uva-len zákonn˘ trest. A i to nejnepatrnûj‰í pfiestoupenízákona se trestá bolestivou popravou – nebo dokoncevûãn˘m muãením.

Nûktefií vûfiící-sluhové uÏ natolik pfiivykli tomu, ÏeBÛh vládne tímto zpÛsobem, Ïe jsou hotovi to vá‰nivûobhajovat – a to ve jménu spravedlnosti, kterou ov‰emchápou po svém. Pfiipou‰tûjí, Ïe na obãansk˘ch soudechnení moÏné ospravedlnit muãení, a to ani odvolávánímse na spravedlnost. Ale kdyÏ jde o BoÏí soud?

106

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 106

Page 56: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

svému nebeskému Otci? „Dûkujeme ti, Pane, pfiesnûtohle jsme potfiebovali. Spravedlnost si Ïádala, abys jepotrestal právû takto a my jsme to potfiebovali vidût.A kromû toho, jestliÏe v‰echny hfií‰níky oãekává takovémuãení, mÛÏe‰ se spolehnout, Ïe tû po celou vûãnostbudeme bezv˘hradnû poslouchat!“?

To by v‰ak byla poslu‰nost, která vyvûrá ze strachu,byla by to poslu‰nost tfiesoucích se sluhÛ, ktefií jednodu-‰e dûlají to, co se jim fiekne. A taková poslu‰nost je nahony vzdálena dobrovolné spolupráci chápajících pfiátel,po které BÛh tolik touÏí. Navíc, co myslíte, jak by rea-govali BoÏí pfiátelé pfii pohledu na trpící a umírající bez-boÏníky?

POHLED SLUHÒ NA SPASENÍ

Z toho, jak sluhové chápou hfiích a BoÏí trest za pfie-stoupení, vypl˘vá také to, jak vidí spasení. Spasení pronû pfiedstavuje milosrdné BoÏí opatfiení, na jehoÏ zákla-dû bude jejich vina z právního hlediska odstranûna a oninakonec nebudou muset b˘t potrestáni.

Sluha se nezam˘‰lí pfiíli‰ váÏnû nad tím, jak˘m zpÛ-sobem mÛÏe jeho vlastní vinu zahladit smrt nûjakéhonevinného zástupce. Zajímá ho jen to, zda je jeho Mistrspokojen˘ a zda byl BoÏí spravedliv˘ hnûv nad hfií‰ní-kov˘m nesprávn˘m jednáním zmírnûn – tedy zda do‰lok „smífiení“.

ZVLÁ·TNÍ SLOVA

Víte, co znamená slovo „smífiení“? Pfied mnoha letypfii‰la moje nejstar‰í dcera z biblického vyuãovánía nahlas si opakovala ver‰, kter˘ se mûla nauãit nazpa-mûÈ. Jednalo se o text z listu ¤ímanÛm 3,25:

109

„Pomy‰lení na to, Ïe jednoho dne ti, ktefií mi tolikubliÏovali, dostanou od Boha odplatu, je pro mû útû-chou,“ fiekl jeden vûfiící. „Ne, já netouÏím po pomstû, tone. Chci jen spravedlnost!“

Nedávno jednoho velice brutálního masového vrahaodsoudili na smrt. KdyÏ se blíÏila hodina jeho popravyv elektrickém kfiesle, pfied vûzením se shromáÏdil zástuplidí. Nûktefií velice náboÏní lidé volali: „Jen si to vychut-nej, Bundy, jen si to hezky vylízej!“

Po popravû nûktefií z nich vyjádfiili svoji nespokoje-nost s tím, Ïe Bundy pfied smrtí trpûl jen tak krátce. Pr˘spravedlnosti nebylo uãinûno zadost. Potom se v‰ak utû-‰ovali my‰lenkou, Ïe jednoho dne BoÏí ruka naplní spra-vedlnost vrchovatou mûrou. Bundy bude hofiet po celouvûãnost!

ZNIâENÍ NEPOUâÍ TOHO, KDO JE ZNIâEN¯

Pfiátelé chápou, Ïe trest je potfiebn˘ a Ïe BÛh ty, kterémiluje, vychovává. ProtoÏe cílem BoÏí disciplíny jenáprava nebo usmûrnûní, pfiátelé oãekávají, Ïe kdyÏ tobudou potfiebovat, bude je BÛh také pfiísnû vychovávat.Disciplína je nerozãiluje, k tomu mají sklony spí‰e slu-hové, pfiátelé vûdí, Ïe BoÏí disciplína jim vÏdycky slouÏíjedinû k dobrému. „Dûkuji ti, Pane, potfieboval jsem to,“s vdûãností v srdci odpovídá pfiítel.

Zniãení v‰ak nevede k nápravû. Zniãení nepouãí toho,kdo je zniãen˘. A kdybychom chtûli nûjak prodluÏovatutrpení pfied smrtí ãlovûka, stejnû ho to nic nenauãí.Smrtí Ïivot konãí.

Anebo Ïe by BÛh prodluÏoval utrpení hfií‰níkÛ, abytím nûco fiekl tûm, ktefií toto utrpení pozorují? KdyÏzachránûní v BoÏím království budou sledovat, jakámuka agonie musí proÏívat „zatracení“, co fieknou

108

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 108

Page 57: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

SVATÉ FRÁZE

Staré známé fráze jako „omyt˘ krví“, „v krvi je moc“,„pfiikryt˘ jeho spravedlností“, „pfiijat˘ v Kristu, „spasenkrví Beránkovou“ a mnohé dal‰í mÛÏeme také zafiaditmezi „záhadnou fieã“. Tím nechci v Ïádném pfiípadûnaznaãit, Ïe v˘znam, kter˘ v sobû ukr˘vají, není dÛleÏi-t˘. Ale jak˘ je tedy vlastnû jejich v˘znam?

Pokuste se malému dítûti, kterému jste právû umylikrev z poranûného kolena, vysvûtlit, co to znamená b˘t„umyt v krvi Beránkovû“. Jsem pfiesvûdãen, Ïe va‰eschopnost objasnit malému dítûti podstatu hfiíchu a spa-sení bude v˘znamnou provûrkou va‰eho vlastního chá-pání tûchto pojmÛ.

Jednou jsem v hodinû teologie poprosil jednoho zestudentÛ medicíny, aby vysvûtlil, proã si myslí, Ïe JeÏí‰musel zemfiít. „ProtoÏe ‘bez vylití krve není odpu‰tûní’,“odpovûdûl bez nejmen‰ího zaváhání slovy známéhotextu z listu ÎidÛm (9,22). Potom se znovu posadil, jakoby uÏ nic víc nebylo tfieba dodávat nebo vysvûtlovat.

Já se v‰ak nedal odb˘t a pokraãoval jsem: „Znamenáto, Ïe kdyby nebyla vylita krev, BÛh by hfií‰níkÛm ne-mohl odpustit?“

„Proã nemÛÏete pfiijmout Bibli takovou, jak bylanapsána?“ odpovûdûl ponûkud nervóznû protiotázkou.„Proã do tûch vûcí pofiád vná‰íte nûjaké nejasnostia ptáte se po jejich v˘znamu?“

Co myslíte, nemluví právû tímto zpÛsobem sluhové?

JAK SE NA H¤ÍCH A SPASENÍ DÍVAJÍ P¤ÁTELÉ?I kdyÏ se BoÏí pfiátelé nezamûfiují na své právní

postavení pfied Bohem, neznamená to, Ïe berou hfiích nalehkou váhu. Právû naopak! Zatímco sluhové se starají

111

„Jeho ustanovil BÛh, aby svou vlastní smrtí se stalmírnou obûtí pro ty, kdo vûfií,“ zaãala se Lorna uãit.

„To se ale pfiece nevyslovuje ‘mírnou’,“ pfieru‰il jsemji, „správnû mበfiíkat ‘smírnou’.“

„Ne, tatínku, nemበpravdu,“ odpovûdûla Lorna s ab-solutní jistotou. „Na‰e uãitelka to vyslovuje jako ‘mír-nou’.“

„No tak dobfie,“ nechtûl jsem jí uÏ dál oponovat. „Aleteì mi fiekni, co to slovo ‘mírnou’ znamená!“

„Ale, tatínku, to my pfiece nemusíme vûdût. My se tenver‰ máme jenom nauãit nazpamûÈ. KdyÏ ho budu umûtpûknû fiíct, dostanu za to zlatou hvûzdiãku.“

Vzpomínám si na pfiíbûh o jedné Ïenû, která fieklasvému kazateli, Ïe na‰la v Bibli zvlá‰tní slovo, které jimimofiádnû nadchlo.

„A o jaké slovo se jedná?“ se zájmem se zeptal kazatel.„No,“ fiekla Ïena odu‰evnûle a oãi se jí rozzáfiily,

„myslím to úÏasné slovo Mezopotámie.“ (O Mezopo-támii, oblasti mezi fiekami Eufrat a Tygris, se Bible zmi-Àuje nûkolikrát, napfiíklad v Gn 24,10 nebo v Sk 7,2.)

ProtoÏe sluha chápe problém hfiíchu a spasení po svém,je pfiíznaãné, Ïe ãasto pouÏívá v˘razy a fráze, které, jest-liÏe nejsou vysvûtleny, pfiátelé pokládají za „záhadnoufieã“. Mám na mysli takové termíny jako „ospravedlnûní“,„posvûcení“, „vykoupení“, „omytí hfiíchÛ“ a také „smí-fiení“.

Pisatelé Bible jen v˘jimeãnû pouÏívali neobvyklé v˘-razy. Ani Pavel je ve sv˘ch dopisech mnoho neuÏíval.Jeho epi‰toly, které psal v fieãtinû, jsou v soudob˘ch pfie-kladech obvykle tlumoãeny jednoduch˘m a srozumitel-n˘m jazykem. Cesta k takové srozumitelnosti byla dlouháa klikatá. Ale proto, aby Bible byla lidem bliωí a srozumi-telnûj‰í, musela tuto cestu „podstoupit“.

110

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 110

Page 58: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Je vám jasné, Ïe jed úãinkuje velice rychle. Mnohoãasu nezb˘vá. Promarnili byste drahocenné minuty tím,Ïe byste mu vyãítali neposlu‰nost? Naléhali byste nanûj, aby se kál a fiekl, Ïe je mu to líto? Nebo myslíte, Ïeby ho zachránilo va‰e odpu‰tûní?

Ne, vy odbûhnete, abyste co nejrychleji na‰li protijed.Vበsyn ho v‰ak odmítá, nechce ho pfiijmout, a tak jen sesmutkem v oãích sledujete, jak umírá.

Co zpÛsobilo jeho smrt? Vy jste ho milovali. Od-pustili jste mu. Nabídli jste mu protijed. On ale pfiestozemfiel.

Pfiátelé se nedívají na hfiích jako na „právní problém“.Dívají se na nûj jako na siln˘ a úãinkující jed. A „plánspasení“ chápou jako BoÏí nabídku úãinného protijedu.

Ale co kdyÏ tento protijed odmítneme? Co se stanes tím, kdo zavrhne BoÏí nabídku spasení?

113

pfiedev‰ím o to, aby nepfiestupovali pfiikázání, pfiáteleznepokojuje v‰echno, co by mohlo podkopat jejichdÛvûru k Bohu, v‰e, ãím by se tento vztah mohl naru‰it.Ale zdaleka nejvíc jim záleÏí na tom, aby BÛh nebylpfiedstaven ve ‰patném svûtle – a to i v pfiípadû, Ïe zákonneuvádí podrobnosti, jak se zachovat v té ãi oné kon-krétní situaci.

Pfiátelé chápou spasení jako vyléãení nemoci, kterouzpÛsobil hfiích, a která, kdyÏ se neléãí, se stává smrtel-nou. Neukáznûné, nezodpovûdné jednání, jestliÏe v nûmãlovûk setrvává, v nûm mÛÏe úplnû zniãit schopnostdÛvûfiovat a b˘t dÛvûryhodn˘.

Pro sluhy je na hfiíchu nejnebezpeãnûj‰í to, Ïe vyvolá-vá BoÏí hnûv.

Pro pfiátele nejvût‰í nebezpeãí hfiíchu spoãívá v tom,co dûlá s hfií‰níkem. Setrvávat v hfiíchu znamená zniãitsebe samého.

H¤ÍCH PÒSOBÍ JAKO JED

Kdyby bylo nezbytné, abyste ve svém domû uchová-vali nûjak˘ siln˘ jed, kam byste ho uloÏili? Dáte ho tam,kde ho snadno najdou dûti? Nebo byste ho poloÏili nanejvy‰‰í polici v garáÏi?

„Toho jedu se v Ïádném pfiípadû nesmíte ani dot-knout,“ varovali byste své dûti. „Rad‰i se k té polici aninepfiibliÏujte. KdyÏ mû neposlechnete, pfiísnû vás po-trestám.“

Po nûjaké dobû zaslechnete z garáÏe zlovûstn˘ rachot.Pospícháte, jak jen mÛÏete – na zemi leÏí vበsyn a ved-le nûho otevfiená láhev.

Co udûláte svému umírajícímu dítûti? Je pravda, Ïevás neposlechlo. Ale napadlo by vás v té chvíli, byÈ i jenna moment, Ïe by vበsyn mûl b˘t za spáchan˘ „hfiích“potrestán trestem smrti? VÏdyÈ uÏ umírá!

112

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 112

Page 59: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

je moÏné ji pfiesvûdãit, aby se s tebou vrátila domÛa znovu ti byla vûrnou manÏelkou.“

A tak Ozeበode‰el hledat svou Ïenu. Pfiedstavuji si,jak asi chodil z jednoho místa na druhé a v‰ude se ptal:„Nevidûli jste Gomér?“

A pak ji koneãnû na‰el. B˘t v Ozeá‰ovû situaci, cobyste své Ïenû fiekli? Kdybyste ji milovali, odsuzovalibyste ji za to, co pfiedtím dûlala? Chytili byste ji za vlasya násilím byste se snaÏili dovléct ji domÛ? A pokud ano,domníváte se, Ïe by s vámi chtûla znovu Ïít? A kdybyjednoznaãnû odmítala, byli byste ochotni se jí vzdáta nechat ji, aÈ si jde, kam chce?

Byli byste schopni v tak vzru‰ené chvíli vÛbec nûcofiíct? Nûco víc neÏ jenom: „Prosím, vraÈ se domÛ“?

„Opravdu chce‰, abych se k tobû vrátila?“„Ano,“ odpovíte. Anebo moÏná jen pfiik˘vnete

s oãima pln˘ma slz.AÈ uÏ to bylo jakkoli, Gomér se s Ozeá‰em vrátila

domÛ.

JAK¯ VZTAH MÁ BÒH KE SVÉMU NEVùRNÉMU LIDU

Pfiíbûh o proroku Ozeá‰ovi a jeho Ïenû je znázornû-ním vztahu mezi Bohem a jeho nevûrn˘m lidem. BÛh sedlouh˘ ãas pokou‰el pfiesvûdãit odbojn˘ izraelsk˘ národ,aby se k nûmu vrátil, opût mu zaãal dÛvûfiovat a jednaljako ten, komu je moÏné dÛvûfiovat. I kdyÏ pfiíslu‰níciIzraele byli vlastnû potomky dobrého BoÏího pfiíteleAbrahama, BoÏí lásku a projevy jeho náklonnosti jenzesmû‰Àovali a zavrhovali.

JestliÏe dÛvûry nelze dosáhnout násilím, co zb˘valoBohu jiného neÏ se s bolestí v srdci vzdát svého lidua ponechat ho vlastnímu osudu?

BÛh se zármutkem v srdci pfiipomíná svému lidu celádlouhá staletí neopûtované lásky:

115

JEN NEJLEP·Í P¤ÍTEL BY ·EL TAK

DALEKO

Prorok Ozeበzaãíná svou knihu pfiíbûhem o tom, jakBÛh Ozeá‰e poÏádal, aby udûlal nûco, co mu pfiipadalotémûfi neuvûfiitelné. BÛh ho Ïádal, aby se oÏenil s Ïenou,která se chovala jako prostitutka. A pokud je‰tû prosti-tutkou nebyla, BÛh vûdûl, Ïe se jí co nevidût stane.

Takov˘ typ nafiízení BÛh rozhodnû nezahrnul dozákonÛ pro bûÏn˘, kaÏdodenní Ïivot. V tomto pfiípadû senejedná o pfiikázání, které se jeví jako v‰eobecnû uÏiteã-né a jímÏ by se mûl rozhodnû fiídit kaÏd˘ ãlovûk.

Tento pfiíkaz byl ojedinûl˘ – podobnû jako kdyÏ BÛhpfiikázal Abrahamovi, aby obûtoval svého syna. BÛhchtûl svému lidu oznámit nûco mimofiádnû dÛleÏitého,a tak poÏádal svého pfiítele Ozeá‰e, aby poselství nejenodevzdal, ale aby také názornû, na pfiíkladu vlastníhoÏivota, pfiedvedl jeho v˘znam.

JelikoÏ Ozeበse s Bohem opravdu dobfie znal, jako tom svûdãí celá jeho kniha, pfiíkaz poslechl a s Gomérse oÏenil. Mûli spolu tfii dûti a budeme-li ãíst pfiíbûhpozornû, zjistíme, Ïe zfiejmû jen jedno dítû bylo jehovlastní. Pozdûji od nûj Gomér ode‰la a Ïila se sv˘mimilenci.

„Znamená to, Pane, Ïe to je v‰echno, co jsi chtûlm˘m prostfiednictvím fiíct?“ mohl se Ozeበptát po jejímodchodu.

„Ne, to nejdÛleÏitûj‰í tû teprve ãeká: Jdi hledat svouÏenu. Vezmi si s sebou radûji také nûjaké peníze, pro pfií-pad, Ïe bys ji musel koupit zpût. AÏ ji najde‰, zjisti, zda

114

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 114

Page 60: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

PAVEL URâITù âETL KNIHU OZEÁ·E

Jsem pfiesvûdãen, Ïe apo‰tol Pavel, jako vysoce vzdû-lan˘ Îid, urãitû ãasto ãetl spisy proroka Ozeá‰e. Zajímaloby mû, co si asi myslel o této stati, v níÏ je popsán BoÏízpÛsob jednání s lidmi, ktefií ho odmítají. Îe by právûvzpomínka na tento text pfiispûla k tomu, Ïe ho trápilosvûdomí, kdyÏ se vydal na cestu do Dama‰ku, aby tampouÏil násilí vÛãi lidem, ktefií – alespoÀ podle jeho názo-ru – odmítali Boha?

AÈ tak ãi onak, kdyÏ Pavel sám psal o této vûci, na za-ãátku svého dopisu ¤ímanÛm tfiikrát pfiipomíná, Ïe BÛh„nechal napospas“ ty lidi, jeÏ si nemohl získat pravdou.

BoÏí hnûv se zjevuje z nebe proti kaÏdé bezboÏnostia nepravosti lidí, ktefií svou nepravostí potlaãují pravdu.VÏdyÈ to, co lze o Bohu poznat, je jim pfiístupné, BÛh jimto pfiece odhalil. Jeho vûãnou moc a boÏství, které jsouneviditelné, lze totiÏ od stvofiení svûta vidût, kdyÏ lidépfiem˘‰lejí o jeho díle, takÏe nemají v˘mluvu.

Poznali Boha, ale nevzdali mu ãest jako Bohu ani munebyli vdûãni, n˘brÏ jejich my‰lení je zavedlo do mar-nosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmû. Tvrdí, Ïe jsoumoudfií, ale upadli v bláznovství: zamûnili slávu nepomí-jitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného ãlo-vûka, ano i ptákÛ a ãtvernoÏcÛ a plazÛ.

Proto je BÛh nechal napospas neãist˘m vá‰ním jejichsrdcí, takÏe zneuctívají svá vlastní tûla; vymûnili BoÏípravdu za leÏ a klanûjí se a slouÏí tvorstvu místo Stvo-fiiteli...

Proto je BÛh nechal sama sobû a dovolil, aby upadliv moc hanebn˘ch vá‰ní...

ProtoÏe si nedovedli váÏit pravého poznání Boha, dalje BÛh napospas jejich zvrácené mysli, aby dûlali, co seneslu‰í. (¤ 1,18-28)

117116

KdyÏ byl Izrael mládeneãkem,zamiloval jsem si ho,zavolal jsem svého syna z Egypta.Proroci je volali,oni se v‰ak od nich odvraceli,obûtovali baalÛm,pálili kadidlo tesan˘m modlám.Aãkoli jsem sám nauãil Efrajima chodit,on na své rámû bral modly.Nepoznali, Ïe já jsem je uzdravoval. –Provázky lidsk˘mi jsem je táhl,provazy milování,byl jsem jako ti, kdo jim nadlehãují jho,kdyÏ jsem se k nûmu naklánûl a krmil jej.Nevrátí se do egyptské zemû,ale jeho králem bude A‰úr,neboÈ odmítli vrátit se ke mnû.V jeho mûstech bude fiádit meã,skoncuje s jeho mluvky,pro jejich zámûry je pozfie.MÛj lid se zdráhá vrátit se ke mnû; kdyÏ ho volají

k Nejvy‰‰ímu,nikdo se nepozvedne.CoÏ bych se tû, Efrajime, mohl vzdát,mohl bych tû, Izraeli, jen tak vydat?CoÏ bych tû mohl vydat jako Admu,naloÏit s tebou jako se Sebójímem? *Mé vlastní srdce se proti mnû vzepfielo,jsem pohnut hlubokou lítostí.

(Oz 11,1-8)

* Adma a Sebójím – malá mûsta, která byla zniãena spolu seSodomou a Gomorou (viz Gn 10,19; 14,2.8; Dt 29,22).

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 116

Page 61: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

LÉKA¤I NEZABÍJEJÍ PACIENTY, KTE¤Í ODMÍTAJÍSPOLUPRACOVAT

Pfiedstavte si, Ïe jste v ordinaci u lékafie, uznávanéhoodborníka na zdravotní problémy, které vás právû trápí.KdyÏ vám pfiedepisuje speciální lék na va‰i chorobu, naokamÏik zaváháte.

„Pane doktore,“ obracíte se na lékafie s úzkostí v hla-se, „co udûláte s pacienty, ktefií neuÏívají pfiedepsan˘lék?“

„Proã jste tak utrápen˘?“ odpoví vám lékafi. „A comíníte tou otázkou: ‘Co udûláte s pacienty...?’ Povídá sesnad mezi lidmi o tom, jak zacházím se sv˘mi pacienty?“

„Ano, pane doktore, a musím se pfiiznat, Ïe právûkvÛli tomu mám tak trochu strach. Jeden lékafi, kter˘urãitû není va‰ím pfiítelem, fiíká, Ïe vy...“

Pomalu ztrácíte odvahu pokraãovat. Lékafi v‰ak pÛso-bí dojmem profesionála, z jeho tváfie lze vyãíst laskavosta pfiívûtivost. Vyz˘vá vás, aÈ mluvíte dál.

„Chtûl jsem fiíci, pane doktore, Ïe nûktefií lidé o vás‰ífií takové zprávy, Ïe pokud va‰i pacienti neuÏívají léky,které jim pfiedepí‰ete, velice krutû je za to trestáte. Pr˘ jemuãíte, dokonce je pr˘ také zabíjíte. ¤íká se, Ïe tímchcete odradit jiné pacienty od toho, aby pl˘tvali va‰ímdrahocenn˘m ãasem.“

„Tak proã jste za mnou vÛbec pfii‰el do ordinace?“„Víte, to je tak. Já jsem uÏ obe‰el spoustu lékafiÛ, ale

ani jeden nebyl schopen mi pomoci. Doslechl jsem se,Ïe vy jste dobr˘ odborník a s úspûchem dokáÏete vyléãitnemoc, kterou trpím i já. A tak jsem si fiekl, Ïe to s vámizkusím a uvidím, zda se vyplatí podstoupit takové rizi-ko.“

Zdá se, Ïe lékafi vám rozumí, protoÏe odpovídá doce-la pfiívûtivû: „¤eknu vám jen jedno: prosím, uÏívejte

119

Tato ãást Písma je v dokonalém souladu s obrazemBoha, kter˘ chce, abychom byli jeho pfiáteli, rozumûlimu, milovali ho a spolupracovali s ním. V‰imnûte si, Ïetu není napsáno, Ïe by BÛh trestal lidi tím, Ïe jim zatem-ní mysl. To, Ïe lidé upadli do bláznovství a jejich myslse zatemnila, je pfiirozen˘ dÛsledek toho, Ïe se bránilipravdû, Ïe jí opovrhovali. „Vymûnili BoÏí pravdu zaleÏ“ a zaãali uctívat zvífiata. Nûktefií lidé se v té dobûklanûli dokonce broukÛm nebo krokod˘lÛm.

JestliÏe platí pfiirozen˘ zákon, Ïe se postupnû mûnímev podobu toho, koho uctíváme, kam asi mÛÏe vést uctí-vání nûjakého brouka? Pfiedstavte si, Ïe by se dûti modli-ly takto: „Drah˘ pane, nበdrah˘ brouku, poÏehnej na‰ímamince, poÏehnej na‰emu tatínkovi a pomoz nám,abychom se ti více podobaly.“

Pavel na samém zaãátku uvedeného úryvku z dopisu¤ímanÛm, v nûmÏ objasÀuje, jak BÛh jedná s tûmi, ktefiíodmítají nabídku spasení, mluví o BoÏím hnûvu. V‰im-nûte si, jak˘m zpÛsobem BÛh hnûv projevuje. Urãitû zji-stíte, Ïe BoÏí hnûv se li‰í od lidského. Pavel souhlasís Ozeá‰em: BÛh vÛãi tûm, ktefií ho zavrhují, projevujesvou lásku, poukazuje jim na své zklamání a potom jehluboce zarmoucen˘ ponechá sama sobû.

JestliÏe lidé tvrdo‰íjnû a vytrvale odmítají Boha a brá-ní se pravdû, co jiného mÛÏe BÛh udûlat, neÏ se jichvzdát a nechat je napospas nevyhnuteln˘m následkÛmjejich pfievráceného my‰lení a vzpurného postoje?

Jak váÏné jsou vlastnû dÛsledky toho, kdyÏ se násBÛh musí vzdát a nechat nás napospas na‰í vlastnívolbû? Mohlo by to vést také k tragickému konci? Po-kud ano, pak z jakého dÛvodu?

118

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 118

Page 62: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Proã nám tedy Bible vykresluje obraz hynoucích hfií‰-níkÛ? ProtoÏe nebyli ochotni poslechnout a uÏívat lékpfiedepsan˘ Lékafiem. Co víc pro nû potom mohl nebes-k˘ Lékafi udûlat, neÏ se jich se zarmoucen˘m srdcemvzdát a nechat je jít vstfiíc následkÛm jejich vlastníhorozhodnutí?

Proã by v‰ak lidé mûli jít k lékafii, kterému nedÛvûfiu-jí? DÛvûfiovali byste lékafii, o kterém je v‰eobecnûznámo, Ïe je lehkomysln˘? Mûli byste odvahu svûfiitsvÛj Ïivot lékafii, o kterém je známo, Ïe jedná se sv˘mipacienty nervóznû a dokonce jim vyhroÏuje, Ïe pouÏijenásilí?

Od té doby, co satan v zahradû Eden vyslovil svou leÏo Bohu a pfiedstavil ho jako boÏstvo nahánûjící hrÛzu,musel BÛh kvÛli tomu trpût a nést následky. Dokoncei ti, kdo se poãítali k BoÏím pfiátelÛm, ãasto pfiedstaviliBoha jako despotu, jako samolibého a krutého vládce.Ano, nebesk˘ Otec dobfie rozumí tomu, proã tolik jehodûtí zÛstává stát opodál, proã nepfiicházejí k nûmu a proãjdou za jin˘mi uzdravovateli.

Právû proto – je‰tû pfied svou cestou na Golgotu, kdemûl dát odpovûì na otázku ohlednû dÛsledkÛ hfiíchu – ÏilJeÏí‰ mezi námi na této zemi. Chtûl nám dát uji‰tûní, Ïeten, kter˘ nakonec bude muset nûkteré své dûti opustit, jei pfiesto dokonale dÛvûryhodn˘m Lékafiem a Pfiítelem.

Nekoneãnou lásku nebeského Otce ukázal JeÏí‰ tím,Ïe miloval bez rozdílu kaÏdého ãlovûka, vãetnû mal˘chdûtí. Uãedníci Ïili v pfiedstavû, Ïe Spasitel je pfiíli‰ zane-prázdnûn˘, neÏ aby si na‰el ãas také na chlapce a dûvãa-ta. Ale JeÏí‰ fiekl: „Nechte dûti a nebraÀte jim jít kemnû!“ (Mt 19,14)

Sv˘mi postoji a jednáním s druh˘mi ukázal JeÏí‰ takéna nekoneãnou trpûlivost svého Otce. I kdyÏ byl mnoh˘-

121

tento lék. A chci, abyste ho uÏíval pfiesnû podle pfiedpi-su. Vበzdravotní stav je natolik váÏn˘, Ïe pokud mojipomoc odmítnete, dlouho uÏ Ïít nebudete.“

Lékafii nezabíjejí pacienty, ktefií odmítají spolupraco-vat. Nûkdy se v‰ak musejí dívat, jak umírají. A nûkdylékafii dokonce i pláãou.

Co kdyby ale tím umírajícím pacientem bylo vlastnídítû lékafie? Jako otec a lékafi v jedné osobû urãitû udûlá,co bude v jeho silách, aby svého syna pfiesvûdãil o nut-nosti zmûnit zhoubn˘ styl svého Ïivota. Syn v‰ak pomoctvrdo‰íjnû odmítá a milujícímu otci nezb˘vá nic jinéhoneÏ ho ponechat vlastnímu osudu. V‰echno, co potomotec-lékafi mÛÏe udûlat, je stát u synovy postele a dívatse, jak jeho dítû pomalu umírá.

JE MOÎNÉ DÒVù¤OVAT NEBESKÉMU LÉKA¤I?BÛh se nám pfiedstavil jako nebesk˘ Otec a Lékafi.

Bûhem svého Ïivota na zemi JeÏí‰ strávil mnoho ãasuuzdravováním nemocn˘ch. Snad by nás pfiitom mohlanapadnout otázka, proã – kdyÏ mûl tak málo ãasu ke spl-nûní sv˘ch zámûrÛ – se víc nevûnoval tomu, aby kázal?

Celá Bible, se v‰emi sv˘mi 66 knihami, svûdãí o tom,Ïe BÛh se snaÏí vûci nejen teoreticky vysvûtlovat, aletaké prakticky pfiedvést. V jakém svûtle tedy vlastnûpfiedstavoval JeÏí‰ Boha Otce a jeho jednání s hfií‰níky,kdyÏ s láskou uzdravoval lidi v‰ech spoleãensk˘ch vrs-tev? VÏdyÈ nûktefií z nich mu za to ani nepodûkovalia jiní se zase pozdûji postavili na stranu jeho nepfiátel.

JeÏí‰ rozhodnû nepfiedstavil Boha jako zhoubcea niãitele. A protoÏe BÛh se nemûní, nebude jin˘ ani „nakonci“. Ztracení hfií‰níci se tváfií v tváfi setkají s Bohem,kter˘ je stále jejich Lékafiem a kter˘ jim chce v Ïivotûtrvale pomáhat.

120

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 120

Page 63: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

UÏ pfiedtím JeÏí‰ fiekl sv˘m uãedníkÛm, Ïe není nut-né, aby on za nás prosil Otce. VÏdyÈ sám Otec nás milu-je a odpou‰tí nám právû tak jako Syn. Kdyby tam nakfiíÏi visel Otec namísto Syna, byl by stejnû jako Synochoten odpustit tûm, co ho t˘rali. – I kdyby se za nûnikdo nepfiimlouval.

CO P¤ESVùDâILO LOTRA NA K¤ÍÎI?Spolu s JeÏí‰em byli na Golgotû ukfiiÏováni také dva

zloãinci, jeden napravo, druh˘ nalevo od JeÏí‰ova kfiíÏe.Byli to zfiejmû lupiãi nebo zlodûji, vût‰ina ãesk˘ch pfie-kladÛ Bible je naz˘vá „lotry“. BûÏnû proto hovofiímeo „lotru na kfiíÏi“.

Zpoãátku se také tito dva zloãinci spolu s ostatnímiJeÏí‰i posmívali. Potom v‰ak jeden z nich fiekl tomu druhé-mu: „Vidí‰, my jsme tu proto, Ïe si to zaslouÏíme. Aletenhle ãlovûk neudûlal nic zlého.“ Podíval se na nápis naJeÏí‰ovû kfiíÏi, kde ve tfiech jazycích – v hebrej‰tinû, latinûa fieãtinû – bylo napsáno: „Toto je JeÏí‰, král Ïidovsk˘.“

A potom JeÏí‰ zaslechl slova, která mu urãitû aspoÀ nachvíli pomohla zmírnit bolest a byla mu posilou v jehoutrpení: „JeÏí‰i, vzpomeÀ si na mû, kdyÏ pfiijde‰ do svéhokrálovství.“ A JeÏí‰ mu slíbil, Ïe na nûj nezapomene.

âím si JeÏí‰ získal tohoto zloãince? Tím, Ïe lotr sly‰elJeÏí‰ova slova odpu‰tûní na adresu vlastních muãitelÛ?JelikoÏ sám sebe vidûl jako zloãince, moÏná pfiem˘‰lelo tom, kam se asi dostane po své smrti. Tím nejbezpeã-nûj‰ím místem by pro takového ãlovûka, jak˘m byl tentolotr, urãitû bylo království, v nûmÏ by vládl takov˘odpou‰tûjící a milosrdn˘ král – JeÏí‰.

„JeÏí‰i,“ pfiem˘‰lel moÏná tento lotr, „pokud skuteãnûzaloÏí‰ své království, dovol prosím, abych tam mohlb˘t také já.“

123

mi vzápûtí odmítnut, pfiistupoval ke kaÏdému ãlovûkus hlubokou úctou a pochopením. Jednou se uãednícizeptali, zda nechce, aby pfiivolali s nebe oheÀ na ty, ktefiíodmítali jeho lásku. JeÏí‰ je pokáral za jejich necitlivosta netrpûlivost a prohlásil, Ïe nepfii‰el lidi zabíjet, alezachraÀovat. (Viz L 9,51-55; 19,10.)

Tak tomu bylo i v pfiípadû Jairovy dcery. Za v‰eobec-ného vzru‰ení, které nastalo pfii jejím tolik pfiekvapují-cím vzkfií‰ení, se samotn˘ Kristus postaral o to, abydívka dostala nûco k jídlu. (Viz L 8,49-56.)

V¯SOSTNÉ SVùDECTVÍ

Povahu milujícího Boha pfiedstavil JeÏí‰ naprostopfiesvûdãiv˘m zpÛsobem v závûru svého jedineãnéhoÏivota. I kdyÏ ho ve ãtvrtek veãer zatkli, protizákonnûvysl˘chali a soudili, i kdyÏ ho fale‰nû obviÀovali, hrubûs ním zacházeli a posmívali se mu, JeÏí‰ se ani jednounerozhnûval.

Dvakrát ho surovû zbili. Celou dlouhou noc ho nene-chali spát, nedali mu jíst. A JeÏí‰? Hnûval se na nû kvÛlitomu? Ani v nejmen‰ím.

Lidé se bavili tím, Ïe ho tloukli po jeho poranûné hla-vû. Posmívali se jeho tajemnému narození, naznaãovalimu, Ïe byl nemanÏelsk˘m dítûtem. Dokonce mu plivalido tváfie. Ale do‰la JeÏí‰i trpûlivost? Rozhnûval se snadna ty, ktefií ho tak nelidsky muãili? VÛbec ne!

Dokonce i ve chvíli, kdy ho pfiibíjeli na kfiíÏ, fiíkal:„Otãe, odpusÈ jim, vÏdyÈ nevûdí, co ãiní.“ (L 23,34)

Z JeÏí‰ovy prosby, aby Otec odpustil tûm, ktefií hotr˘znili, je zfiejmé, Ïe on sám jim uÏ odpustil. I kdyÏnikdo z tûchto lidí ho o odpu‰tûní neprosil, JeÏí‰ to pfieceudûlal. A pamatujme, Ïe on pfiitom stále zÛstával Bohem.

122

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 122

Page 64: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Nûkteré pfieklady ¤ 4,25 uvádûjí, Ïe JeÏí‰ byl „usmr-cen“. To, Ïe „byl vydán“, znamená, Ïe JeÏí‰ skuteãnûzemfiel. Mohli bychom fiíci: „byl vydán na smrt“. Pfiestov‰ak fieck˘ originál fiíká jen to, Ïe byl „vydán“. Je prav-dûpodobné, Ïe Pavel právû toto fiecké slovo pouÏil zá-mûrnû, aby nám pomohl lépe pochopit, jak hlubok˘v˘znam v sobû JeÏí‰ova smrt ukr˘vá.

CÍL SVùDECTVÍ

V pozoruhodném textu, kter˘ je souãástí dopisu¤ímanÛm, uvádí Pavel hlavní dÛvod Kristovy smrti nakfiíÏi:

Kristus – to je svrchovan˘ dÛkaz BoÏí shovívavostik nám. Jeho krev, prolitá na popravi‰ti, je peãetí smífieníBoha se svûtem. AÏ dosud BÛh trest za na‰e viny pouzes nekoneãnou trpûlivostí odkládal; nyní je v‰ak vloÏil naJeÏí‰e Krista, kter˘ pro nû zemfiel. A tak jsou nám defini-tivnû odpu‰tûny; odpu‰tûny v‰em, kdo tuto BoÏí nabídkusmífiení pfiijali. Tak BÛh z hfií‰n˘ch dûlá opût bezúhonné,aniÏ sám cokoli slevuje ze své spravedlnosti. (¤ 3,25.26 –SNC)

Nebo jin˘mi slovy:BÛh ho nechal vefiejnû umírat – jako prostfiedek smífie-

ní, které je tfieba pfiijmout vírou. Tím se projevila BoÏíspravedlnost, protoÏe ve své boÏské shovívavosti jako byBÛh pfiehlíÏel minulé hfiíchy lidí. To proto, aby se proká-zala jeho spravedlnost v nynûj‰ím ãase a aby se ukázalo,Ïe on sám je spravedliv˘ a Ïe ospravedlÀuje kaÏdého, kdodÛvûfiuje JeÏí‰i. (¤ 3,25.26 – autorÛv vlastní pfieklad)

DÛraznûji to snad Pavel uÏ ani fiíct nemohl, Ïe kfiíÏmûl poukazovat na pravdu o Bohu, o jeho charakteru, napravdu, která je základem na‰eho pfiátelství s Bohema dÛvûry v nûj.

125

Potom JeÏí‰ spatfiil, Ïe u kfiíÏe stojí jeho matka. Pfiesto-Ïe nesmírnû trpûl a neustále na nûj doléhaly my‰lenkyo smyslu toho, co právû podstupuje, dûlal si starosti takéo svoji matku Marii.

Blízko kfiíÏe stál téÏ uãedník Jan. „Postarej se, pro-sím, o moji matku!“ vznesl k nûmu svou prosbu JeÏí‰.Od té doby Marie pfieb˘vala v Janovû domû.

Krátce na to JeÏí‰ skonal. KdyÏ umíral, neptal se:„BoÏe, proã mû zabíjí‰? Proã jsi mû odsoudil na smrt?“Proã mû takhle hroznû trestá‰?“

Ne.JeÏí‰ volal: „BoÏe mÛj, BoÏe mÛj, proã jsi mû opus-

til? Proã ses mne vzdal? Proã jsi mû vydal napospas?“(Viz Mt 27,46.)

Aãkoli nikdy ani na okamÏik neprojevil ducha vzpou-ry vÛãi Bohu, musel JeÏí‰ zakusit krajní následky hfií-chu. BÛh se k nûmu zachoval tak, jako by byl beznadûj-n˘m hfií‰níkem.

„Toho, kter˘ nepoznal hfiích, kvÛli nám ztotoÏnil s hfií-chem,“ vysvûtloval pozdûji apo‰tol Pavel (viz 2 K 5,21).V jiném pfiekladu ãteme: „Na toho, kter˘ se nikdy nedo-pustil niãeho ‰patného, pfienesl BÛh v‰echnu na‰i ‰pat-nost.“ (SNC)

I kdyÏ ãasto sly‰ím, jak lidé fiíkají, Ïe hfií‰níci nakonci vûkÛ zemfiou, protoÏe BÛh na nû „vylije svÛjhnûv“, je tfieba zdÛraznit, Ïe na kfiíÏi BÛh „vylil svÛjhnûv“ na svého Syna. To znamená – jak to Pavel vysvût-luje ve svém dopisu do ¤íma – Ïe BÛh se ho „vzdal“,„vydal“ ho, „nechal ho napospas“. Ve 4. kapitole (v. 25)Pavel pí‰e, Ïe pfii své smrti byl JeÏí‰ skuteãnû „vydán“.Stejné fiecké slovo pouÏil také v první kapitole (v. 24.26.28), kde vysvûtluje, co se vlastnû odehrává, kdyÏBÛh projevuje svÛj hnûv.

124

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 124

Page 65: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Celá tisíciletí pfiiná‰eli lidé obûti – nûkdy dokoncev podobû vlastních dûtí – jen aby si získali pfiízeÀ uraÏe-n˘ch bohÛ. Existují i kfiesÈané, ktefií tvrdí, Ïe kdybyKristus „neuchlácholil“ rozhnûvaného Boha, byli by-chom uÏ dávno zniãeni.

Je to pravda, Ïe kdyby se Syn za nás neustále nepfii-mlouval, nemohl by nám Otec odpustit? Tam v hornímístnosti JeÏí‰ uãedníkÛm otevfienû a zfietelnû vysvûtlil,Ïe takové chápání Boha je nesprávné. (Viz J 16,26.27.)

Nyní tedy andûlé sledují Boha Otce a Boha Syna, jakspoleãnû dosvûdãují tuto pravdu. Jsou svûdky toho, cose odehrává v Getsemane a potom pozdûji i na Golgotû,a to v‰e jim dává natolik pfiesvûdãivou odpovûì na je-jich otázky, Ïe je to zárukou zachování dÛvûry a pfiátel-ství v BoÏí rodinû na celou vûãnost.

Andûlé vûdí, kdo je JeÏí‰. Je to jejich Stvofiitel a BÛh.Pozornû se dívají, co proÏívá ten, kterého tolik milujía obdivují. Vezme Otec Ïivot svému Synu?

Poslouchají, jak JeÏí‰ vysvûtluje sv˘m uãedníkÛm:„Nikdo mi ho (Ïivot) nebere, ale já jej dávám sám odsebe. Mám moc svÛj Ïivot dát a mám moc jej opût pfii-jmout.“ (J 10,18) I kdyÏ andûlé vûdí, Ïe jedinû BÛh mátakovou moc, nyní vidí, Ïe JeÏí‰ v agonii padá k zemi.

ZODPOVùZENÉ OTÁZKY

Je pravda, Ïe dÛsledkem hfiíchu je smrt?Ano. JeÏí‰ zemfiel smrtí, která je „odplatou za hfiích“

(¤ 6,23 – kral.) neboli „mzdou hfiíchu“ (âEP). BÛh fieklAdamovi a Evû pravdu.

Zemfiel JeÏí‰ proto, Ïe ho BÛh usmrtil?Ne. On ho nechal napospas, „vydal ho“, tak jako na

konci ãasu bude muset „vydat“ hfií‰níky. I kdyÏ je tedypravda, Ïe „odplatou, mzdou za hfiích je smrt“, BÛh není

127

POHLED Z GETSEMANE

âasto jsem se pokou‰el pfiedstavit si, Ïe jsem tam bylv ten den, kdy JeÏí‰e ukfiiÏovali. Vlastnû rád bych pfii tombyl je‰tû pfiedtím, uÏ tenkrát, kdyÏ byl v Getsemanskézahradû.

Tam JeÏí‰ zaãíná pociÈovat, co znamená b˘t odlouãenod Otce, co to je b˘t „vydán“ jako hfií‰ník. KdyÏ cítí, Ïese jeho spojení s Otcem zaãíná naru‰ovat, agonie sestává témûfi nesnesitelnou. Marek ve svém evangeliuzaznamenává JeÏí‰ova slova: „Má du‰e je smutná aÏk smrti.“ (Mk 14,34)

Evangelista Lukበse jako lékafi zmiÀuje o tom, Ïe seJeÏí‰i zjevil andûl z nebe a posiloval ho. „JeÏí‰ v úzkos-tech zápasil a modlil se je‰tû usilovnûji; jeho pot kanulna zem jako krÛpûje krve.“ (L 22,43.44)

TAKÉ ANDùLÉ MAJÍ OTÁZKY

Trestá BÛh svého Syna? Je pfiipraven ho usmrtit? Tov‰e pozorují andûlé (viz 1 Tm 3,16; 1 Pt 1,12) a také onitouÏí poznat BoÏí odpovûì na satanovo obvinûní, ÏeStvofiitel nemluví pravdu. V zahradû Eden sly‰eli, jaksatan pfiestrojen˘ za hada zesmû‰nil pfied Adamema Evou BoÏí v˘strahu o tom, Ïe pokud ho neposlechnou,ãeká je smrt. JestliÏe BÛh nemluvil pravdu, tak munemohou dÛvûfiovat, a bez dÛvûry není moÏné, abyv BoÏí rodinû existovaly pfiátelské vztahy.

Andûlé sledovali, jak BoÏí nepfiítel pfiekroutil smyslBoÏích slov. Varování o nevyhnutelném dÛsledku hfiíchusatan prvním lidem pfiedstavil jako v˘hrÛÏku nûjakéhotyrana. Andûlé mohli pozorovat, jaké zhoubné následkypfiiná‰í takové pfiekroucení pravdy. Do lidsk˘ch srdcí bylazaseta nedÛvûra a hofik˘ jed otrávil postoj lidí k Bohu,k náboÏenství i ve‰ker˘m náboÏensk˘m obfiadÛm.

126

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 126

Page 66: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Byli to ti, co vûfiili v Boha Stvofiitele a s úctou se sklá-nûli pfied jeho autoritou a mocí.

Byli to ti, co vûfiili v Bibli a ãasto si z ní ãetli. JeÏí‰ jeza to pochválil. (Viz Jan 5,39.40.)

Byli to ti, co pfiijímali v‰ech deset pfiikázání Desatera,a aby je mohli zachovávat do detailu, pfiidávali si k nimje‰tû dal‰í, speciální pravidla navíc.

Byli to ti, co platili víc neÏ dvojnásobné desátky,nejedli nic z toho, co bylo zakázáno, a stranili se nevûfií-cích, aby se od nich neposkvrnili.

Byli to ti, co moÏná vypadali jako poslu‰ní sluhové,ale sotva by mohli b˘t BoÏími pfiáteli. Tedy urãitû nebylipfiáteli JeÏí‰e a mûli jen mlhavou pfiedstavu o tom, kdoby JeÏí‰ mohl b˘t. ¤íkali, Ïe musí b˘t posedl˘ démony,kdyÏ popisuje Boha takov˘m zpÛsobem (viz Jan 8. kap.).

A nyní se v BoÏím jménu doÏadují toho, aby bylumuãen na smrt. Zfiejmû se domnívají, Ïe jejich Pána Mistr bude potû‰en takovou vûrnou sluÏbou.

A JAK JE TO S OHNùM?V Bibli ãasto ãteme o tom, Ïe bezboÏní budou zniãeni

ve „vûãném ohni“. Sám JeÏí‰ hovofií o dni, kdy budemuset ztracen˘m hfií‰níkÛm fiíci: „Jdûte ode mne, pro-kletí, do vûãného ohnû, pfiipraveného ìáblu a jeho andû-lÛm.“ (Mt 25,41)

Co to je ale „vûãn˘ oheÀ“? Prorok Izajበpopisujelidi, ktefií nebudou zniãeni „vûãn˘mi plameny“:

Kdo z nás mÛÏe pob˘vat u zÏírajícího ohnû?Kdo z nás mÛÏe pob˘vat u vûãného Ïáru?Ten, kdo Ïije spravedlivûa mluví, co je správné,a zavrhuje zisk z vydírání,ten, kdo tfiepe rukama, Ïe nevezme úplatek,kdo si zacpe u‰i, aby nesly‰el

129

ten, kdo tuto odplatu vykonává. Vede k ní samotn˘hfiích. „Hfiích vyplácí své sluhy a mzdou hfiíchu je smrt,“zní PhillipsÛv pfieklad tohoto textu.

T¤ETÍ OTÁZKA

Mohli bychom Bohu poloÏit je‰tû dal‰í otázku: „Proãje, Pane, nutné, abychom pochopili, Ïe ty nejsi vykona-vatelem trestu? Jako svrchovan˘ vládce celého vesmírumበpfiece plné právo zniãit neposlu‰né sluhy.“

„V tom je právû ten smysl,“ mohl by odpovûdût BÛh.„Já s vámi totiÏ nechci jednat jako se sluhy. Nechci,abyste zÛstali jenom sluhy. Byl bych rád, kdybyste sestali m˘mi pfiáteli.“

„Pfiál bych si, aby v‰echny mé dûti v celém vesmírupochopily,“ jako bych sly‰el, jak BÛh dále vysvûtluje, „Ïeposlu‰nost, která vypl˘vá ze strachu, vytváfií v ãlovûkucharakter vzboufience. Pokud mû posloucháte ze strachu,povede to k tomu, Ïe se nakonec obrátíte proti mnû.Podívejte se na Golgotu, ta o tom podává jasn˘ dÛkaz.“

Na Golgotû, ale uÏ také pfiedtím v Getsemane, proÏí-vá JeÏí‰ odlouãení od Otce. „Proã jsi mû opustil, proã jsimû zanechal?“ sly‰íme jeho volání. A znovu pfiipomí-nám: BÛh nevloÏil na svého Syna hubící ruku.

Na Golgotû je totiÏ t˘rán sv˘mi nepfiáteli, ktefií sizvolili jeden z nejbrutálnûj‰ích a nejzdlouhavûj‰ích zpÛ-sobÛ popravy, jak˘ tenkrát existoval. A kdyby ho mohlit˘rat je‰tû víc, tfieba tím, Ïe by ho pomalu a postupnûtrápili v plamenech ohnû, moÏná by zvolili právû tako-v˘ zpÛsob.

Kdo vlastnû vyÏadoval, aby se s JeÏí‰em nakládalotak stra‰liv˘m zpÛsobem? Ti nejposlu‰nûj‰í sluhové –jak se alespoÀ navenek jevili – jaké kdy BÛh mûl.

128

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 128

Page 67: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Hfiích mûní hfií‰níka do té míry, Ïe nakonec ho skuteã-nû dovede k smrti, to znamená, Ïe ãlovûk, kter˘ neÏijev souladu se sv˘m Stvofiitelem, nemÛÏe snést Ïivotodár-nou slávu jeho pfiítomnosti.

Jak mÛÏe potom BÛh zachránit hfií‰níky? Jak se jimmÛÏe natolik pfiiblíÏit, aby si opût získal jejich dÛvûru?Jak jim mÛÏe dokázat, Ïe je pfiítelem, kterého se nenítfieba bát?

BÛh to vyfie‰il tak, Ïe poslal na svût svého Syna, kter˘pfiijal lidskou podobu. PfiestoÏe JeÏí‰ sám byl „odleskemBoÏí slávy“ (Îd 1,3), „vzal na sebe zpÛsob sluÏebníka,stal se jedním z lidí“ (Fp 2,7). Aby lidé mohli poznatBoha, bez toho, Ïe by je pfiitom strávil oheÀ, zahalilJeÏí‰ oslepující nádheru a jas své boÏské pfiirozenostilidsk˘m tûlem.

Jednoho dne BÛh odhalí svoji slávu v plnosti. TouÏípo tom, aby se tento svût opût dostal do normálníhostavu jako na zaãátku. V ráji se BÛh mohl procházets na‰imi prvními rodiãi a rozprávût s nimi tváfií v tváfi,bez jakéhokoli závoje. (Viz Gn 3,8-10.) Av‰ak od tédoby, co se zaãaly projevovat zniãující úãinky hfiíchu,BÛh ze své milosti svou slávu zahalil. Apo‰tol Petr fiíká,Ïe nበnebesk˘ Otec má s námi velkou trpûlivost, „pro-toÏe si nepfieje, aby nûkdo zahynul, ale chce, aby v‰ichnidospûli k pokání“ (2 Pt 3,9).

Pokání, to je zmûna na‰eho sm˘‰lení – a milosrdn˘BÛh nám ve své dobrotû stále je‰tû dává ãas a pfiíleÏitost,abychom zváÏily dÛkazy, které nám poskytuje. JestliÏese rozhodneme Bohu dÛvûfiovat, protoÏe jsme poznali,Ïe je dÛvûryhodn˘, a jestliÏe mu budeme dÛvûfiovatnatolik, Ïe u nûj také zÛstaneme a dovolíme, aby vyléãilv‰echno to zlé, co zpÛsobil hfiích, pfiijde ãas, kdy bude-me opût moci Ïít v pfiítomnosti BoÏí slávy.

131

v˘zvu k prolévání krve,kdo zavírá oãi,aby nepfiihlíÏel ke zlu.(Iz 33,14.15)

Sláva, která obklopuje Boha, je v Bibli ãasto pfiirov-návána ke vzhledu ohnû. KdyÏ BÛh sestoupil na horuSínaj, „Hospodinova sláva se jevila pohledu IzraelcÛjako stravující oheÀ na vrcholku hory“ (Ex 24,17).

KdyÏ Daniel zaznamenal své vidûní o nebesích, po-psal BoÏí trÛn takto: „Jeho stolec – plameny ohnû, jehokola – hofiící oheÀ. ¤eka ohnivá proudila a vycházela odnûho...“ (Da 7,9.10)

Také Ezechiel se pfii svém popisu zjevení Boha opa-kovanû zmiÀuje o podobû hofiícího ohnû. SvÛj popiskonãí slovy: „Byl to vzhled a podoba Hospodinovyslávy.“ (Ez 1,28) KdyÏ pozdûji popisuje postavení andû-la Lucifera pfied jeho pádem, fiíká, Ïe se nacházel pfiímov BoÏí pfiítomnosti a procházel se „uprostfied ohniv˘chkamenÛ“ (Ez 28,14).

Dokonce i MojÏí‰, ten tolik dÛvûryhodn˘ BoÏí pfiítel,kdyÏ poÏádal Boha, aby ho mohl vidût v jeho slávû,dostal odpovûì: „NemÛÏe‰ spatfiit mou tváfi, neboÈ ãlo-vûk mû nesmí spatfiit, má-li zÛstat naÏivu.“ (Ex 33,20)JenomÏe kdyÏ pak po rozhovoru s Bohem sestoupilz hory Sínaj, jeho tváfi natolik odráÏela boÏskou slávu,Ïe kvÛli lidem si ji musel zakr˘t závojem. (Viz Ex 34,29-35.)

KdyÏ BÛh fiekl, Ïe Ïádn˘ smrtelník nemÛÏe vidût Bo-Ïí tváfi, aniÏ by zÛstal naÏivu, nelze to z BoÏí strany chá-pat jako v˘hrÛÏku, Ïe kaÏdého, kdo na nûj mrkne tfiebai koutkem oka, okamÏitû zabije. Spí‰e tomu lze rozumûttak, Ïe pro lidi v jejich nynûj‰ím hfií‰ném stavu by zjeve-ní BoÏí slávy v plnosti bylo prostû jako stravující oheÀ.

130

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 130

Page 68: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

tak dÛleÏité otázky. Bylo totiÏ tfieba odpovûdi nejen jed-nodu‰e vyslovit, ‰lo také o to pravdu názornû pfiedstavit.

A názorn˘ dÛkaz pravdy byl tak obtíÏn˘ a bolestiv˘,Ïe jenom nejlep‰í pfiítel by byl ochoten podstoupit nûcotakového. ProtoÏe tedy jedinû BÛh mohl dát odpovûdi naotázky t˘kající se celého vesmíru, jedinû On jako ná‰nejlep‰í Pfiítel byl ochoten jít tak daleko, aby nám to do-kázal.

MOC K¤ÍÎE

Na zaãátku této knihy jsem se zmínil o jisté hereãce,která vystupuje v Shakespearov˘ch hrách. KdyÏ jsem ses ní tenkrát setkal – bylo to v rodném mûstû slavnéhospisovatele – vysvûtlovala mi, proã nemÛÏe pfiijmoutBoha. MoÏná si je‰tû vzpomenete na její vyjádfiení:„Bohové jin˘ch náboÏenství nejsou tak krutí, jako BÛhStarého zákona!“

Vedle ní v‰ak stál je‰tû jeden mlad˘ herec, kter˘ její-mu názoru nijak neoponoval, protoÏe asi dobfie vûdûl, coji dovedlo k takovému postoji. Za sebe potom prohlásil,Ïe on sám v Boha vûfií a Ïe je vlastnû kfiesÈan.

„Jak jste se stal vûfiícím?“ zajímal jsem se.„Víte, já jsem kfiesÈanem nebyl cel˘ svÛj Ïivot,“ od-

povûdûl. „Stal jsem se jím teprve nedávno, kdyÏ mikdosi daroval Janovo evangelium.“

„Co jste se tam doãetl, Ïe jste se na základû toho roz-hodl stát kfiesÈanem?“

„Byl to pfiíbûh o ukfiiÏování,“ odpovûdûl bez zaváhání.„A konkrétnû, co vás na kfiíÏi tak zaujalo?“ ptal jsem

se dále. (Zajímalo mû pfiedev‰ím, s kterou teorií smífieníbyl seznámen.)

„Myslím na to, jak˘m zpÛsobem jednal JeÏí‰ nakfiíÏi,“ pokraãoval zamy‰lenû. „VÏdyÈ tam na kfiíÏi visel

133

Právû tímto zpÛsobem byli z dÛsledkÛ hfiíchu uzdra-veni MojÏí‰ a Elijá‰, které bychom jinak sotva mohlizastihnout pfii setkání s Kristem na hofie promûnûní.V ten památn˘ den totiÏ dva b˘valí hfií‰níci spatfiili BoÏíslávu ve v‰í plnosti.

KdyÏ BÛh na konci ãasu zjeví svou slávu, v‰echno,co není v souladu s ním, bude pohlceno. V ten stra‰liv˘den se lidé spasení i zatracení budou nacházet ve „stra-vujícím ohni“, ve „vûãn˘ch plamenech“ BoÏí slávy.

Proã tento oheÀ stráví jen ztracené hfií‰níky? MÛÏemejejich smrt pfiipisovat BoÏí svévoli? Jde snad o jejichprávní postavení pfied Bohem? Nebo Ïe by BÛh vydalnafiízení: „Tito aÈ jsou zahubeni, ty ostatní u‰etfite!“? Ne.Rozdíl je prostû v nás sam˘ch.

KdyÏ BÛh uvidí své odbojné dûti ve velkém poãtuumírat, bude plakat, podobnû jak to zaznamenává prorokOzeá‰: „Jak bych se tû mohl vzdát? Jak bych tû mohl jentak vydat napospas?“

Zatímco BÛh bude plakat nad ztrátou sv˘ch dûtí,nedokáÏu si pfiedstavit, Ïe v té chvíli by se z toho nûkdoze zachránûn˘ch mohl radovat, nebo to dokonce radost-nû oslavovat, jak se mi nûktefií lidé snaÏí namluvit. Do-káÏu si v‰ak pfiedstavit, jak se vykoupení shromáÏdíokolo Otce, podobnû jako Petr, Jakub a Jan mohli b˘tu JeÏí‰e, kdyÏ trpûl v Getsemanské zahradû. MoÏná, ÏeJan, kter˘ vidûl JeÏí‰e umírat, se odváÏí fiíci: „Neplaã,Pane. Víc jsi uÏ pro nû udûlat nemohl.“

JAKÁ CENA BYLA ZAPLACENA ZA ODPOVùDINA OTÁZKY

Zamysleme se nad tím, jakou cenu museli zaplatitOtec, Syn a Duch pravdy, aby mohli odpovûdût na tyto

132

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 132

Page 69: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

P¤ÁTELSTVÍ A SVOBODA

Pfiátelství, které JeÏí‰ nabízí v Janovû evangeliu 15,15,v sobû skr˘vá mnoho svobody.

Pfiedev‰ím je to svoboda, ve které ãlovûk není utisko-ván svévoln˘m zneuÏíváním autority. KdyÏ napfiíkladklademe otázky, BÛh si pfieje, abychom znali odpovûdi,a tak mu i lépe rozumûli.

Dále je to svoboda, kdy ãlovûk má moÏnost hovofiitotevfienû a jasnû, tak jako mluvil Jób nebo David. KdyÏse Ïalmista David obracel k Bohu, mluvil o sv˘ch pro-blémech velice upfiímnû, nic neskr˘val. JestliÏe k nûko-mu pociÈoval nenávist, nesnaÏil se ji pfiehlu‰it nûjak˘mmlhav˘m vyjadfiováním. JestliÏe se chtûl sv˘m nepfiáte-lÛm pomstít, otevfienû prosil o to, aby byli zniãeni.

„KéÏ bys, BoÏe, skolil svévolníka!“ prosí v 19. ver‰i139. Ïalmu. Pak ale pokraãuje slovy:

BoÏe, zkoumej mû, ty znበmé srdce,zkou‰ej mû, ty znበmÛj neklid,hleì, zda jsem nese‰el na cestu trápení,a po cestû vûãnosti mû veì!

(Î 139,23.24)

Aãkoli David dobfie vûdûl, Ïe Bohu záleÏí na tom,aby jejich vzájemn˘ vztah byl naprosto otevfien˘ a ãest-n˘, Bible ukazuje, Ïe ne vÏdy ‰el touto cestou. Proto setaké v 51. Ïalmu modlí:

Ano, v opravdovosti mበzalíbení,dávበmi poznávat tajuplnou moudrost...

135

takov˘ dobr˘ ãlovûk... Nikdy neudûlal nic zlého, nikdynikomu neublíÏil. A pfiece ho tam ut˘rali k smrti.

KdyÏ mu ubliÏovali, JeÏí‰ fiíkal, Ïe jim odpou‰tí.Potom jim fiekl, Ïe Otec je právû takov˘ jako on. NaJeÏí‰i bylo nûco takového, Ïe se ve mnû probudila touhatomu v‰emu uvûfiit. A jestliÏe BÛh je jako JeÏí‰, urãitûbych chtûl dÛvûfiovat také jemu.“

Nakonec dodal: „Proto jsem se rozhodl, Ïe se stanukfiesÈanem.“

134

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 134

Page 70: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

pfiistiÏena pfii nevûfie. Bible nám tento pfiíbûh zazname-nává takto:

Na úsvitû (JeÏí‰) pfii‰el opût do chrámu a v‰echen lid sek nûmu shromaÏìoval. On se posadil a uãil je. Tu k nûmuzákoníci a farizeové pfiivedou Ïenu, pfiistiÏenou pfii cizo-loÏství; postaví ji doprostfied a fieknou mu: „Mistfie, tatoÏena byla pfiistiÏena pfii ãinu jako cizoloÏnice. V zákonûnám MojÏí‰ pfiikázal takové kamenovat. Co fiíkበty?“ Touotázkou ho zkou‰eli, aby ho mohli obÏalovat.

JeÏí‰ se sklonil a psal prstem po zemi. KdyÏ v‰ak nanûj nepfiestávali naléhat, zvedl se a fiekl: „Kdo z vás jebez hfiíchu, první hoì na ni kamenem!“ A opût se sklonila psal po zemi.

KdyÏ to usly‰eli, vytráceli se jeden po druhém, star‰ínejprve, aÏ zÛstal sám s tou Ïenou, která stála pfied ním.JeÏí‰ se zvedl a fiekl jí: „Îeno, kde jsou ti, kdo na tebeÏalovali? Nikdo tû neodsoudil?“

Ona fiekla: „Nikdo, pane.“JeÏí‰ fiekl: „Ani já tû neodsuzuji. Jdi a uÏ nehfie‰!“

(J 8,2-11)Je zfiejmé, Ïe první kfiesÈané nevûdûli, co si mají

o tomto pfiíbûhu myslet, protoÏe ve star˘ch rukopisechse nachází zafiazen˘ na rÛzn˘ch místech, a v nûkter˘chdokonce úplnû chybí. Ale vût‰ina teologÛ se domnívá,Ïe pfiíbûh do Bible patfií, protoÏe v JeÏí‰ovû dobû by sitakov˘ druh pfiíbûhu tûÏko nûkdo vymyslel; stejnû tak jemálo pravdûpodobné, Ïe by ho pfiidal do textu opisovatelrukopisu v pozdûj‰ích letech.

To potvrzuje také znám˘ teolog Bruce Metzger z Prin-cetonské univerzity ve své knize Text Nového zákona:„Pfiíbûh... vykazuje v‰echny znaky historické vûrohod-nosti; Ïádn˘ asketicky zaloÏen˘ mnich by nevymyslelpfiíbûh, kter˘ konãí zdánlivû jen jemnou v˘ãitkou z JeÏí-‰ovy strany“.

137

Stvofi mi, BoÏe, ãisté srdce,obnov v mém nitru pevného ducha.

(Î 51,8.12)

OSVOBOZENÍ OD STRACHU

B˘t skuteãnû chápajícím BoÏím pfiítelem znamenáb˘t osvobozen od strachu z Boha samotného. UÏ z toho,Ïe BÛh chce, abychom byli jeho pfiáteli, je zfiejmé, Ïe seho nemusíme bát. Kromû toho BÛh nikdy nevyhroÏoval:„Buì m˘m pfiítelem, jinak tû zniãím!“

Dokonce ani pfii posledním soudu nebudeme mítdÛvod se bát. A jistû nejen kvÛli tomu, Ïe máme pfiítele,kter˘ se postaví mezi nás a svatého Boha. Ten dÛvod jetaké v tom, Ïe BÛh sám je na‰ím Pfiítelem.

Zda jsme skuteãnû osvobozeni od strachu, to se ukáÏe,kdyÏ pfiedstoupíme pfied BoÏí tváfi v budoucnosti. Co mys-líte, jak se asi budete cítit, kdyÏ se ocitnete v BoÏí blízkos-ti? KdyÏ BÛh sestoupil na Sínaj, MojÏí‰e natolik pfiemohlstrach, Ïe fiekl: „Tfiesu se hrÛzou a dûsem“ (Îd 12,21) –zanedlouho v‰ak uÏ byl schopn˘ uji‰Èovat lidi, Ïe Boha senemusí bát (viz Ex 20,20).

VydrÏí nám toto osvobození od strachu z Boha nacelou vûãnost? Jaké to bude Ïít v pfiítomnosti Boha,kter˘ o nás ví absolutnû v‰echno? Nebude nás pronásle-dovat vzpomínkami na na‰i hfií‰nou minulost? KdyÏ sepodíváme, jak JeÏí‰ jednal s rÛzn˘mi lidmi, mÛÏeme natyto otázky najít odpovûì.

JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K NEVùRNÉ ÎENù

A K JEJÍM ÎALOBCÒM

Jeden z nejdramatiãtûj‰ích pfiíkladÛ JeÏí‰ova postojek hfií‰níkÛm mÛÏeme najít v pfiíbûhu o Ïenû, která byla

136

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 136

Page 71: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K ·IMONOVI

·imon, bohat˘ muÏ, kterého JeÏí‰ uzdravil z malomo-cenství, pozval JeÏí‰e a dal‰í své pfiátele do svého domuna hostinu. Pfii‰li tam také tfii JeÏí‰ovi nejbliωí pfiátelé:Lazar a jeho dvû sestry – Marta a Marie, kterou Luká‰popisuje jako „Ïenu, která mûla ‰patnou povûst“ (L 7,37 – SNC).

KdyÏ v‰ichni zaãali stolovat, Marie donesla nádobkuvelmi drahé voÀavé masti. Tou potfiela JeÏí‰ovi nohy,které mu pak utfiela sv˘mi vlasy. ·imon ji s nelibostípozoroval a pomyslel si: „Kdyby to byl prorok, vûdûlby, co je to za Ïenu, a nedovolil by, aby se ho takováhfií‰nice vÛbec dotkla.“

„·imone,“ obrátil se k nûmu JeÏí‰, „rád bych se tû nanûco zeptal.“

„Prosím, jen mluv,“ fiekl ·imon. (Viz L 7,39.40.)A JeÏí‰ mu zaãal vyprávût pfiíbûh o dvou dluÏnících,

kter˘m byly jejich dluhy odpu‰tûny. ·imon pochopil, ÏeJeÏí‰ ãte jeho my‰lenky. Tehdy si uvûdomil, Ïe je je‰tûvût‰ím hfií‰níkem neÏ ta Ïena, jíÏ pfied chvílí pohrdnul.Byl zvûdav˘, co teì JeÏí‰ udûlá. Co kdyÏ pÛjde je‰tûo krok dál a odhalí jeho minulost pfied ostatními hosty?

Bohu pfiece není nic odpornûj‰ího, neÏ kdyÏ ten, kdose sám cítí spravedliv˘, obviÀuje jiné. Jak se v‰ak Kris-tus zachoval k ·imonovi? Zkompromitoval ho pfiedostatními? ¤ekl snad pfiítomn˘m hostÛm: „Dovolte,abych vám vyprávûl nûco o na‰em hostiteli“?

Ne, nic takového se nestalo. Tak jako vÏdy, JeÏí‰ sei tentokrát zachoval velice laskavû. Zdvofiile pfiijal Ma-riin impulsivní ãin. Podobnû se zachoval také k ·i-monovi. Pomohl mu k nápravû, aniÏ by ho jakkoli sníÏilpfied jeho pfiáteli. A to na ·imona urãitû hluboce zapÛso-bilo!

139

NáboÏen‰tí vÛdci pfiivedli tuto ubohou Ïenu ke Kris-tu, protoÏe se snaÏili dostat JeÏí‰e do pasti tím, Ïe chtûlidokázat, Ïe jeho slova jsou v rozporu s uãením Staréhozákona. Ale jako vÏdy, i tentokrát reagoval JeÏí‰ se svoupfiísloveãnou obratností a laskavostí.

ProtoÏe JeÏí‰ovi nepfiátelé si chtûli získat davy na svoustranu, zajistili si pro tento pfiípad potfiebné dÛkazy, abypak pfied cel˘m pfiihlíÏejícím zástupem mohli prohlásit,Ïe „tato Ïena byla pfiistiÏena pfii ãinu jako cizoloÏnice“.

Potom zaãali JeÏí‰i klást své otázky: „Ví‰, co uãíStar˘ zákon o takové záleÏitosti? Znበnafiízení, kterémluví o tom, co je tfieba uãinit s takov˘mi Ïenami, jakoje tato? Souhlasí‰ s tím, Ïe by mûla b˘t ukamenována?“ShromáÏdûn˘ dav zvûdavû pfiihlíÏel a ãekal, co na tofiekne JeÏí‰.

Nefiekl nic. Sehnul se k zemi a zaãal psát prstem doprachu. JenÏe staãí mírn˘ závan vûtru, staãí pár ‰lépûjía JeÏí‰Ûv záznam mÛÏe zmizet. Snad také proto následu-jí JeÏí‰ova slova, burcující svûdomí: „Kdo z vás je bezhfiíchu, první hoì na ni kamenem!“

Proã JeÏí‰ nezavolal zástup blíÏ k sobû a nefiekl:„Dovolte, abych vám fiekl nûco o tûch, ktefií obviÀujítuto bídnou Ïenu“? Nebo si snad nezaslouÏili, aby jeodhalil a zkompromitoval? Co myslíte, co nám to fiíkáo Bohu, Ïe jeho Syn tyto samospravedlivé muÏe navefiejnosti neponíÏil?

To je pfiesnû to, co nám pfii‰el Kristus ukázat. BÛhnehledá své potû‰ení v tom, aby nás uvádûl do rozpakÛ,tfieba právû tím, Ïe by odhalil na‰e hfiíchy druh˘m.

KdyÏ se v‰ichni postupnû vytratili, JeÏí‰ se obrátilk Ïenû a s maximálním taktem, velice laskav˘mi a vlíd-n˘mi slovy se pokusil obnovit její sníÏenou sebeúctu:„Ani já tû neodsuzuji. Jdi a uÏ nehfie‰!“

138

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 138

Page 72: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

umyvadlem, a kdyÏ cítili, jak jeho silné ruce tesafie jimum˘vají nohy.

V ten veãer mohl JeÏí‰ zdvihnout hlavu od umyvadla,podívat se jim do oãí a fiíct: „Vy nevûfiíte, Ïe i mÛj Otecby byl ochoten udûlat to, co teì dûlám já? Znovu vámfiíkám, kdo vidûl mne, vidûl i mého Otce. Otec vás milu-je stejnû velkou láskou jako já. JestliÏe se cítíte dobfiev mé pfiítomnosti, bude vám dobfie i s Otcem.“

JIDÁ·

O nûco pozdûji JeÏí‰ uãedníkÛm oznámil, Ïe jedenz nich ho zradí. Svého zrádce v‰ak pfied nimi v Ïádnémpfiípadû nezkompromitoval. KdyÏ fiekl Jidá‰ovi, aby ‰ela rychle vykonal svÛj pfiedem promy‰len˘ ãin, ostatníuãedníci se domnívali, Ïe JeÏí‰ ho poslal obstarat nûja-kou potravu. Nebo Ïe ho dokonce poslal, aby uãinil nû-jak˘ ‰lechetn˘ ãin, tfieba aby dal penûÏní dar chud˘m.

Proã JeÏí‰ neodhalil svého zrádce pfied ostatními?VÏdyÈ Jidበsi to rozhodnû zaslouÏil! Do jakého svûtlastaví Boha skuteãnost, Ïe JeÏí‰ neponíÏil ani svého zrád-ce? Pfiem˘‰lejme. Stojí to za to!

PETR, JAKUB A JAN

O nûkolik hodin pozdûji, uÏ za noãního soumraku,vzal s sebou JeÏí‰ Petra, Jakuba a Jana a zavedl je hlubo-ko do Getsemanské zahrady. Tam na nûj s plnou siloudolehl nesnesiteln˘ pocit zoufalého odlouãení od Otce.Tam také – bûhem stra‰livého proÏitku smrteln˘ch úzkos-tí – tfiikrát pfii‰el k dfiímajícím uãedníkÛm. – A vÏdy znovuv nûm pfiitom vzklíãila nadûje, Ïe budou ochotnû stát pfiinûm a usnadní mu tak chvíle jeho nesnesitelné agonie.

Jak vzácnou pfiíleÏitost znovu prome‰kali! Mûli moÏ-nost povzbudit BoÏího Syna! Mohli pfiekonat vlastní sla-bost, vstát a jít za JeÏí‰em, pokleknout kolem nûho

141

UZDRAVENÍ OCHRNUTÉHO U RYBNÍKA BETHESDA

KdyÏ se JeÏí‰ u rybníka Bethesda setkal s ochrnut˘mmuÏem, nejednal s ním tak, Ïe by ho poniÏoval nebo odsu-zoval. MoÏná by mu mohl vyãítat, Ïe si sám zniãil zdravía pfiivodil chorobu tím, Ïe v mládí Ïil nestfiídm˘m a nevá-zan˘m Ïivotem. JeÏí‰ v‰ak volí naprosto opaãn˘ pfiístup:„Chce‰ b˘t zdráv?“ Tak „vstaÀ, vezmi si své lehátkoa choì!“ KdyÏ se s ním pozdûji setkává znovu, laskavûmu domlouvá: „VaÏ si toho, Ïe jsi zdráv. UÏ nehfie‰, aby tûnepotkalo nûco mnohem hor‰ího!“ (Viz J 5,1-15.)

JAK SE JEÎÍ· ZACHOVAL K UâEDNÍKÒM

Zkusme si pfiedstavit, co se odehrávalo v horní míst-nosti v poslední veãer pfied JeÏí‰ov˘m ukfiiÏováním,kdyÏ se v‰ichni uãedníci jako dûti hádají a pfiou o to,„kdo z nich je asi nejvût‰í“ (L 22,24).

JeÏí‰ by je moÏná mohl pokárat za jejich potfie‰tûnéchování. MoÏná by jim mohl vyãítat, Ïe se mezi niminena‰el nikdo, kdo by byl ochoten um˘t druh˘m zaprá‰e-né nohy. Ale ne. JeÏí‰ v klidu vstal, vzal osu‰ku a umy-vadlo a cel˘ vesmír sledoval, jak sám velk˘ Stvofiitel siklekl a umyl sv˘m dvanácti uãedníkÛm ‰pinavé nohy.Dokonce je umyl i svému zrádci Jidá‰ovi.

Jak vzácnou pfiíleÏitost uãedníci prome‰kali! Um˘tnohy BoÏímu Synu! A navíc je‰tû v poslední veãer pfiedjeho smrtí! KéÏ by se mezi nimi na‰el aspoÀ jeden dob-rovolník, kter˘ by fiekl: „Pane, smím ti um˘t nohy?“Jak by to bylo nádherné! Celou vûãnost by na to vzpo-mínali!

Ale nakonec to dopadlo tak, Ïe ten veãer JeÏí‰ jakojedin˘ jedl poslední veãefii se zaprá‰en˘ma nohama. Comyslíte, jak se asi cítili andûlé, kdyÏ se na to dívali?

A zkusme si pfiedstavit, co asi proÏívali uãedníci,kdyÏ se dívali svrchu na JeÏí‰ovu hlavu, sklonûnou nad

140

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 140

Page 73: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

smutek a lítost – totéÏ, co se dotklo Petrova srdce. TakéJidበsi v té chvíli uvûdomil, Ïe zarmoutil toho, kter˘nûkolik hodin pfiedtím poklekl a umyl jeho zaprá‰enénohy. To ho pfiemohlo natolik, Ïe ode‰el ven a obûsil se.(Viz Mt 27,3-5.)

Jak krásné by to bylo, kdyby v˘raz JeÏí‰ovy tváfievyvolal v Jidá‰ovi stejnou odezvu jako v Petrovû srdci!Bylo by úÏasné, kdyby vyhledal Petra a kdyby pak spoluplakali a spoleãnû poklekli a kdyby se v obou zrodilonûco nového, co má pro nebesa tak nesmírnou cenu. Toby byla podívaná pro cel˘ vesmír!

DokáÏete si pfiedstavit, co musel proÏívat po celousobotu Petr? Jistû musel stále myslet na to, jak po‰etilejednal v posledních ãtyfiiadvaceti hodinách. V hornímístnosti dvakrát promluvil impulsivnû a bez rozmyslu,a kdyÏ si vzpomnûl na dva momenty v Getsemanskézahradû, nejrad‰i by se propadl hanbou. A co teprve tajeho zbabûlost a zrada bûhem soudního jednání s Je-Ïí‰em! Teì je uÏ JeÏí‰ mrtv˘ a on nemá moÏnost nicnapravit.

MÛÏeme se pak divit, Ïe v nedûli ráno tolik pospíchalk JeÏí‰ovu hrobu, kdyÏ sly‰el, Ïe je prázdn˘?

MARIE

Byla to v‰ak Marie, která mûla tu pfiednost vidût vzkfií-‰eného JeÏí‰e jako první. Právû ona pak také oznámilatuto radostnou zprávu uãedníkÛm. Marie, Ïena s tak pro-blematickou minulostí a vÛbec ãlovûk s tolika slabost-mi! A pfiesto si ji BÛh vyhlédl, aby se jí dostalo takovév˘sady. Zkusme pfiem˘‰let, co nám to fiíká o Bohu, Ïeprávû Marii se dostalo takové cti.

KdyÏ v muÏi, kter˘ stál u hrobu, rozpoznala MarieJeÏí‰e, padla mu k nohám, aby se mu poklonila. JeÏí‰ jí

143

a modlit se spolu s ním. VÏdyÈ opravdoví pfiátelé by seurãitû tak zachovali. Jak krásnou zku‰enost mohli proÏít!Celou vûãnost by na to vzpomínali. Ale oni v‰echnoprospali! JeÏí‰ je v‰ak za to neodsuzoval. Cítil s nimi,chápal, Ïe jsou pfiíli‰ unaveni a neschopni mu pomoci.

PETR

Bylo to o nûkolik hodin pozdûji, kdyÏ se Petr nanádvofií chrámu zapfiísahal, protoÏe chtûl dokázat, Ïenikdy nepatfiil ke Kristov˘m uãedníkÛm. On pr˘ JeÏí‰eani nezná!

Vtom v‰ak zakokrhal kohout. Naplnilo se pfiesnû to,co JeÏí‰ pfiedpovûdûl pfiede‰lé noci, zrovna po Petrovûpfiíli‰ sebejisté fieãi o tom, Ïe kdyby JeÏí‰e v‰ichni ostat-ní zradili, on je pfiipraven za nûj poloÏit i vlastní Ïivot.

KdyÏ teì Petr zaslechl hlas kohouta, pohlédl na JeÏí‰e,aby zjistil, jestli si v‰iml, co se stalo. Právû probíhalosoudní jednání, pfii kterém se rozhodovalo o SpasitelovûÏivotû a smrti. I kdyÏ JeÏí‰ uÏ nyní proÏíval nesmírnámuka, pfiece ho daleko více neÏ vlastní osud znepokojo-valo trápení jeho chybujícího uãedníka tam opodál nachrámovém nádvofií. Otoãil se a pohlédl pfiímo na Petra.

Podle toho, jak Petr znal Boha do této chvíle, moÏnáoãekával, Ïe na Kristovû tváfii najde známky hnûvua poboufiení. VÏdyÈ si to urãitû zaslouÏil! Nic takovéhov‰ak v JeÏí‰ovû pohledu nespatfiil. Z tváfie toho, kter˘vãera veãer poklekl a um˘val jeho ‰pinavé nohy, mohlvyãíst jen zármutek, zklamání a lítost.

A tak Petr vy‰el ven a hofice se rozplakal. (VizL 22,54-62.)

Po chvíli pfii‰el na nádvofií Jidá‰. Hodil na zem tfiicetstfiíbrn˘ch a vyznal, Ïe zradil nevinnou krev. Potom setaké on podíval na JeÏí‰e. V Kristovû tváfii se opût zraãil

142

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 142

Page 74: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

A toto zaslíbení není takové, Ïe by se t˘kalo jenombudoucnosti. CoÏpak BÛh nikdy dfiíve neprojevil ochotupfiijmout b˘valé hfií‰níky jako své vûrné dûti? NapfiíkladkdyÏ zemfiel král David. BÛh tenkrát mluvil s Davido-v˘m synem ·alomounem o jeho otci jako o znamenitémãlovûku. ¤ekl také: „Bude‰-li chodit po m˘ch cestácha zachovávat má nafiízení a pfiikázání, tak jako chodil tvÛjotec David, prodlouÏím tvé dny.“ (1 Kr 3,14) Víme-li, ÏeDavid spáchal nûkolik tûÏk˘ch, nechvalnû proslul˘chhfiíchÛ, jak se pak o nûm BÛh mohl vyjádfiit, Ïe zachová-val jeho pfiikázání?

S Davidem se totiÏ poté, kdy tak tûÏce zhfie‰il, stalonûco velikého. Pochopil, Ïe BÛh touÏí po tom, aby sepravda nacházela pfiedev‰ím v nitru, v srdci ãlovûka.Proto prosí Boha, aby mu „prozkoumal“ srdce a „oãis-til“ mysl. V odpovûì na tuto modlitbu mu BÛh dal novésrdce a pevného ducha. A po takové „obnovû“ o nûmBÛh mohl znovu prohlásit, Ïe je „muÏem podle jehosrdce“ (1 S 13,14; Sk 13,22).

BÛh to myslí naprosto váÏnû, kdyÏ fiíká, Ïe za na‰imihfiíchy „udûlá teãku“. V budoucím Ïivotû, jestliÏe se sta-neme obãany BoÏího království, bude o nás BÛh mluvits druh˘mi tak, jako bychom vÏdy byli jeho vûrn˘mi pfiá-teli. A abychom se tam cítili opravdu dobfie, nedo-volí, aby se tam dostal byÈ jen jedin˘ pomlouvaã! (Viz¤ 1,29.30.)

CÍTILI BYCHOM SE LÉPE SE SYNEM?AÏ pfiijdete do nebeského království, s k˘m byste se

chtûli setkat nejdfiíve? S Otcem, nebo se Synem? Tutootázku jsem poloÏil stovkám lidí. Vût‰ina z nich odpo-vûdûla, Ïe radûji se Synem.

145

vlídnû fiekl: „Nedot˘kej se mne, dosud jsem nevystoupilk Otci. Ale jdi k m˘m bratfiím a povûz jim, Ïe vystupujik Otci svému i Otci va‰emu a k Bohu svému i Bohuva‰emu.“ (J 20,17)

Ano, sly‰eli jste dobfie – JeÏí‰ nazval uãedníky sv˘mibratry. Právû ty, ktefií ho zklamali a zradili ve chvíli, kdyje nejvíc potfieboval!

A JeÏí‰Ûv pfiíkaz, Ïe Marie (spolu s dal‰ími Ïenami)má radostnou novinu oznámit uãedníkÛm, potvrdilii andûlé: „¤eknûte uãedníkÛm, a zvlá‰tû Petrovi, Ïe JeÏí‰vstal z mrtv˘ch a setká se s nimi v Galileji.“ (Viz Mt28,7.10; Mk 16,7.)

Kolik podobnosti nacházíme mezi andûly a Bohem,kdyÏ od nich sly‰íme: „a zvlá‰tû Petrovi“! Andûlé Bohaobdivují a uctívají také kvÛli tomu, jak˘m zpÛsobemjedná s hfií‰níky. Jaká to pro nû musela b˘t radost, Ïe semohli zvlá‰È zmínit je‰tû o Petrovi!

A s takov˘m Bohem mÛÏeme Ïít po celou vûãnost.Aãkoli jsme v‰ichni zhfie‰ili, v pfiítomnosti toho, kter˘nás tak dokonale zná, se budeme cítit opravdu dobfie.

I kdyÏ víme, Ïe BoÏí pamûÈ je dokonalá, nemusíme sevÛbec niãeho bát. Jeho ochota odpou‰tût nezná hranic.On slíbil, Ïe je ochoten nám nejenom odpustit, on s ná-mi chce také jednat tak, jako bychom nikdy nezhfie‰ili.BÛh za v‰emi na‰imi hfiíchy totiÏ udûlá teãku, on je„vhodí do mofisk˘ch hlubin“ (Iz 38,17; Mi 7,19).

V tom není Ïádn˘ klam, pfiedstírání nebo zapomnûtli-vost. BÛh velice dobfie ví, jak vypadal nበÏivot, a mysami víme, Ïe jsme byli hfií‰níky. BoÏí andûlé nás pozo-rovali a vidûli kaÏd˘ nበskutek. Navzdory tomu v‰emuv‰ak nebesk˘ Otec nebude sniÏovat na‰i dÛstojnosta bude s námi jednat s úctou, jako bychom vÏdy bylijeho vûrn˘mi dûtmi.

144

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 144

Page 75: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

P¤ÁTELSTVÍ A ZÁPAS S H¤ÍCHEM

Pavel uji‰Èuje vûfiící v ¤ímû, Ïe jelikoÏ jsme „ospravedl-nûni z víry, máme pokoj s Bohem skrze na‰eho PánaJeÏí‰e Krista“ (¤ 5,1).

V nûkter˘ch pfiekladech Bible nacházíme místo slov„máme pokoj“ spojení „mûjme pokoj“. Pfieklad tohototextu závisí na tvaru fieckého slovesa „mít“. JestliÏe tedyv nûkter˘ch rukopisech nacházíme „máme“ a v jin˘ch„mûjme“, pak na‰e rozhodnutí pro jeden z tûchto tvarÛje závislé na tom, jak uveden˘ biblick˘ text chápemev jeho ‰ir‰í souvislosti. Jistû ne náhodou odborníci naNov˘ zákon vedou uÏ celá léta nûkdy i velice ostré dis-kuse o tom, jak tomuto textu správnû rozumût.

MoffatÛv pfieklad Bible z roku 1913 dokáÏe podlemne dobfie pfiemostit obû alternativy a nabízí dobr˘kompromis: „Radujme se z pokoje, kter˘ máme...“

V¯ZNAM OSPRAVEDLNùNÍ

Tento text nás v‰ak pfiivádí k dÛleÏitûj‰í otázce, totiÏk pochopení v˘znamu slova „ospravedlnûní“, kterémoÏná pro mnohé z nás není pfiíli‰ srozumitelné.

Pavel zde pouÏívá fiecké slovo, které znamená „uvéstnûco do pofiádku“, „napravit“. V anglickém pfiekladuGood News Bible zní tento text takto: „Nyní, kdyÏ bylnበvztah s Bohem urovnán skrze víru, máme s Bohempokoj.“

Vûfiící-sluhové se domnívají, Ïe to, co je mezi nimia jejich rozzloben˘m a uraÏen˘m Mistrem potfiebné

147

Pfiedpokládejme tedy, Ïe byste se skuteãnû nejdfiívsetkali s JeÏí‰em. JeÏí‰ by se vás ale po urãité dobûzeptal, zda jste uÏ pfiipraveni setkat se s Otcem.

A vy odpovíte: „Ano, jsem, ale jenom kdyÏ k nûmupÛjde‰ se mnou.“

Potom, ponûkud ustra‰ení, koneãnû stojíte s JeÏí‰emv pfiítomnosti nebeského Otce. Se sklonûnou hlavoua pohledem upfien˘m k zemi sly‰íte pfiívûtiv˘ a zvuãn˘hlas: „Jestli chce‰, mÛÏe‰ se na mû podívat.“

Zdvihnete hlavu a spatfiíte tváfi, která je právû tak las-kavá jako JeÏí‰ova. Zaãnete se omlouvat: „Je mi to líto,BoÏe, promiÀ mi, Ïe jsem se tû bál. VÏdyÈ JeÏí‰ námfiíkal, Ïe kdyÏ jsme vidûli jeho, vidûli jsme i tebe, a takénám vysvûtloval, Ïe ty nás miluje‰ právû tak jako ona chce‰, abychom byli tv˘mi pfiáteli.“

„Nemusí‰ se omlouvat,“ odpoví ten laskav˘, zvuãn˘hlas. „Teì sám vidí‰, Ïe je to pravda. Teì bychom uÏmohli b˘t pfiáteli?“

„NEBOJÍM SE ZEM¤ÍT“Pfied nûkolika lety jsem pochoval svého dlouholetého

pfiítele a b˘valého studenta. Byl to muÏ, kter˘ ve svémmládí slouÏil jako vojensk˘ leteck˘ dÛstojník a bûhemdruhé svûtové války fiídil více neÏ padesát pumov˘ch nále-tÛ nad Evropou. KdyÏ válka skonãila, stal se kfiesÈanem.Potom také zaãal docházet na mé hodiny novozákonnífieãtiny, protoÏe se rozhodl, Ïe se stane kazatelem. Byl tov˘born˘ student. âasto jsme spolu diskutovali o tom, jakchápeme Boha a jakou o nûm máme pfiedstavu.

Potom 35 let slouÏil jako úspû‰n˘ a oblíben˘ kazatel.A nyní umíral na rakovinu. KdyÏ jsem stál v nemocniciu jeho postele, chytil mû za ruku a ti‰e fiekl:

„Ví‰, Grahame, já se nebojím zemfiít. A ty ví‰, proã.Mé chápání Boha se shoduje s tv˘m.“

146

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 146

Page 76: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

takov˘ zákon: KdyÏ chci ãinit dobro, mám v dosahu jenzlo. Ve své nejvnitfinûj‰í bytosti s radostí souhlasím sezákonem BoÏím; kdyÏ v‰ak mám jednat, pozoruji, Ïejin˘ zákon vede boj proti zákonu, kterému se podfiizujemá mysl, a ãiní mû zajatcem zákona hfiíchu, kterému sepodfiizují mé údy.“ (¤ 7,20-23)

„Takhle mÛÏe mluvit jen neobrácen˘ ãlovûk,“ mohlby moÏná nûkdo namítnout. JenÏe mnoh˘ upfiímnû vûfií-cí si uÏ na základû vlastní zku‰enosti ovûfiil, Ïe takov˘„pavlovsk˘“ zápas mÛÏe pokraãovat po cel˘ Ïivot. AleaÈ uÏ ãlovûk proÏívá tento zápas pfied obrácením, neboaÏ po nûm, fie‰ení je vÏdycky stejné: „Jedinû Bohu buìdík skrze JeÏí‰e Krista, Pána na‰eho!“ (¤ 7,25)

¤ecké slovo pfieloÏené do ãe‰tiny jako „uboh˘“ mÛÏeznamenat „vysílen, vyãerpán tûÏkou prací“. Pavel zdemluví jako kfiesÈan, kter˘ se skuteãnû snaÏil, kter˘ jev‰ak dlouhotrvajícím úsilím uÏ unaven˘.

Zdá se mi, Ïe Pavel zde popisuje pfiechod od zápasu,kter˘ vede jako sluha, k zápasu chápajícího pfiítele.

Dokonce uÏ pfied sv˘m obrácením, dfiíve neÏ se stalkfiesÈanem, byl Pavel skálopevnû rozhodnut zachovávatv‰ech deset BoÏích pfiikázání. Vûfiícím do Filipis pí‰e, Ïeve svém zachovávání zákona byl „farizeem“, coÏ zna-menalo, Ïe byl aÏ úzkostlivû poslu‰n˘. „Jde-li o sprave-dlnost podle zákona,“ pokraãuje Pavel, „byl jsem bezúhony“ (Fp 3,5.6). Podle svého tehdej‰ího chápání Pavelnebyl Ïádn˘ zlodûj, nedopustil se smilství, nikoho neza-bil, a to, co udûlal ·tûpánovi, podle nûj nebyla vraÏda.VÏdyÈ pouze vykonával BoÏí dílo, kdyÏ se snaÏil zlikvi-dovat kacífiství! Kromû toho vÏdy vûrnû platil desátkya v podstatû dodrÏoval kaÏd˘ jednotliv˘ pfiíkaz ãi nafiíze-ní, jehoÏ si byl vûdom.

149

napravit, jsou pfiedev‰ím právní náleÏitosti jejich vztahu.¤e‰ení tohoto problému spoãívá podle nich v odpu‰tûnía zmûnû jejich právního postavení. „Ospravedlnûní“ chá-pou jako odpu‰tûní a prohlá‰ení, Ïe z právního hlediskaje mezi nimi a Bohem v‰echno v pofiádku. „Sluhové“fiíkají, Ïe to jim pfiiná‰í pokoj s Bohem, protoÏe teì uÏ senemusejí bát Mistrova hnûvu, trestu nebo ztráty odmûny.

Av‰ak odpu‰tûní samotné nepfiiná‰í skuteãn˘ pokoj.ZaÏili jste uÏ nûkdy, Ïe vám nûkdo odpustil nûco nedobré-ho, co jste mu udûlali, ale vy jste se potom tomu ãlovûkuvyh˘bali, protoÏe jste se i navzdory jeho odpu‰tûní cítilitrapnû a nepfiíjemnû? BÛh nechce, abychom se mu poté,co nás „ospravedlnil skrze víru“, v rozpacích vyh˘bali.Naopak, pfieje si, abychom byli jeho blízk˘mi pfiáteli.

Vûfiící-pfiátelé chápou ospravedlnûní odli‰n˘m zpÛso-bem. Podle nich se naru‰il pfiedev‰ím vztah víry, do‰lok oslabení vzájemné dÛvûry a dÛvûryhodnosti. Aby se tonapravilo, dÛvûra musí b˘t obnovena. B˘t ospravedlnûn˘znamená b˘t ve správném vztahu s Bohem, dÛvûfiovatmu, b˘t jeho dÛvûryhodn˘m pfiítelem. A to, samozfiejmû,pfiiná‰í pokoj. Pavel v tomto ver‰i spojuje dÛvûru, pokoja ospravedlnûní – a pfiátelÛm takovéto spojení dávásmysl.

PROâ TEDY VLASTNù ZÁPASIT?Apo‰tol Pavel se radoval z pokoje s Bohem. Ani zda-

leka v‰ak neproÏíval pokoj sám se sebou. O tom pí‰e vesvém dopise vûfiícím v ¤ímû: „Neãiním dobro, kteréchci, n˘brÏ zlo, které nechci... Jak uboh˘ jsem to ãlovûk!Kdo mû vysvobodí z tohoto tûla smrti?“ (¤ 7,19.24)

Pavel se snaÏí vysvûtlit, jak˘ konflikt se odehráváv jeho nitru: „JestliÏe v‰ak ãiním to, co nechci, nedûlámto já, ale hfiích, kter˘ ve mnû pfieb˘vá. Objevuji tedy

148

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 148

Page 77: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

které bylo pravdûpodobnû silnûj‰í, neÏ jaké kdo z vásmûl!“ To mi pfiipomnûlo Pavlovu zku‰enost.

Pozdûji v‰ak Pavlovo rozãilení nad pfiikázáním „ne-poÏádቓ ustoupilo. Mûní se v postupn˘ souhlas a Pavelstále více musí obdivovat Boha a jeho zákony. Uvûdo-muje si, Ïe poslu‰nost desátého pfiikázání je klíãemk zachovávání v‰ech ostatních. A dospût k postoji, kdyãlovûk uÏ ani nechce hfie‰it, znamená mít to, o co prosilDavid – nové srdce a pevného ducha.

Nyní uÏ Pavlovi nezáleÏelo na pochvalách. VÏdyÈproã by mûl dostat odmûnu za to, Ïe dûlá nûco, co je pro-spû‰né jemu samotnému? A pokud ‰lo o neustál˘ vnitfiníkonflikt – BÛh ho ujistil, Ïe ho za jeho zápasy neodsuzu-je. (Viz ¤ 8,1.)

LÉKA¤I NEODSUZUJÍ SVÉ PACIENTY

Lékafii neodsuzují své pacienty, ktefií zápasí s choro-bou. Vûdí, Ïe uzdravení si vyÏaduje urãit˘ ãas. Ne-oãekávají, Ïe zranûn˘ pacient odejde domÛ na vlastníchnohách hned po první náv‰tûvû u lékafie.

BÛh pracuje jako nesmírnû dobr˘ a zku‰en˘ lékafi.MÛÏe uzdravit a spasit kaÏdého, kdo mu dÛvûfiuje. Pfii-tom se ani zdaleka nespokojí s tím, Ïe si do jeho ordinacepfiijdeme jenom pro odpu‰tûní. Nabízí nám totiÏ natolikradikální léãbu na‰í mysli a srdce a má v úmyslu v násprovést takovou zmûnu, Ïe ani nebudeme chtít hfie‰ita pfiestupovat jeho pfiikázání.

Mnoh˘m tohle mÛÏe pfiipadat jako zlovûstn˘ perfekcio-nismus, a pro mnohé vûfiící-sluhy je pfiíkaz b˘t dokonal˘mnesmírnû obtíÏn˘m poÏadavkem. Goodspeed v‰ak brilant-ním zpÛsobem pfiekládá slova z Matou‰ova evangelia(5,48): „Máte b˘t dokonalí.“ Zatímco sluhové chápou tatoslova jako pfiíkaz, pro pfiátele jsou velk˘m zaslíbením.

151

Ale po svém setkání s JeÏí‰em na cestû do Dama‰kuse zaãal na pfiikázání dívat z jiného úhlu. Dozvûdûl seo tom, co uãil JeÏí‰: Ïe pouh˘ vnûj‰í souhlas s pfiikázání-mi není to, co si BÛh pfieje. Takov˘ druh poslu‰nosti jepfiíznaãn˘ pro sluhu, ale BÛh doufá, Ïe pochopíme, Ïe napfiikázáních není nic svévolného. Desatero popisuje jed-nání milujících, pfiátelsk˘ch a dÛvûryhodn˘ch lidí. Jsouto lidé, ktefií nejen nikoho nezabíjejí, oni ani nechovajíve svém srdci vÛãi nikomu nenávist; jsou to ti, ktefií senejen nedopou‰tûjí nevûry, oni se jí ani nechtûjí dopustit.

Pavel urãitû pochopil, Ïe takovému vztahu k Desateruuãil MojÏí‰ uÏ pfied mnoha staletími. KdyÏ fiekl Iz-raelcÛm, aby milovali svého bliÏního jako sama sebe,dodal: „Nebude‰ ve svém srdci chovat nenávist ke svémubratru... a nebude‰ k nûmu chovat hnûv.“ (Lv 19,17.18)

Pavlovu pozornost upoutalo hlavnû desáté pfiikázání.S ohledem na to, co uãil MojÏí‰ a JeÏí‰, si uvûdomil, Ïepfiikázání „nepoÏádá‰...“ zahrnuje také netouÏit dûlatnûco, co je nesprávné.

Pavel vyznává, Ïe kdyÏ do hloubky pochopil v˘znamtohoto pfiikázání, rozãílilo ho to. VÏdyÈ se tolik snaÏil. –A ãas od ãasu mûl také chuÈ pfiestoupit nûkteré z pfiiká-zání. Pfiitom v‰ak poku‰ení úspû‰nû odolal. NezaslouÏilsi snad za to uznání? A nezaslouÏil si vÛbec zvlá‰tnípochvalu, Ïe vlastnû v nejlep‰ích letech svého Ïivotamusel vzdorovat mnohem silnûj‰ím poku‰ením neÏmnozí jiní?

Na vysoké ‰kole jsem mûl uãitele, byl to neuvûfiitelnûenergick˘ muÏ, nad‰en˘ kfiesÈan. Mûl v‰ak problémy sesv˘m v˘bu‰n˘m temperamentem, kter˘ ne vÏdy dokázalovládnout. „Uvûdomte si,“ vysvûtloval jednou nám stu-dentÛm, „Ïe já jsem pfii své povaze odolal poku‰ení,

150

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 150

Page 78: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

P¤ÁTELSTVÍ A SMͤENÍ

Za nadpisem této kapitoly se skr˘vá my‰lenka Pavlovaradostného poselství, které adresuje vûfiícím do Korintu.Právû skonãilo to dlouhé a bolestné období nepfiátelstvía nedÛvûry mezi jeho osobou a ãleny korintského sboru.Nûktefií z nich dokonce zaãali povaÏovat apo‰tola zasvého nepfiítele. Ale Pavlovo nesobecké úsilí o smífiení,jak jsme o tom hovofiili ve tfietí kapitole této knihy, bylokoneãnû korunováno úspûchem. V zápalu radosti a nad-‰ení z obnovené jednoty a pfiátelství jim Pavel napsaltato slova:

Kdo se stane kfiesÈanem, stává se úplnû jin˘m ãlovû-kem. UÏ nikdy není takov˘m, jako byl pfiedtím. Zaãaldocela nov˘ Ïivot! To je zmûna, kterou pÛsobí sám BÛh.Aãkoli jsme se nacházeli v nepfiátelském tábofie, BÛhs námi prostfiednictvím JeÏí‰e Krista uzavfiel mír a paknás povûfiil, abychom jeho jménem pfiedloÏili nabídkusmífiení v‰em lidem na této planetû. Z Kristova povûfienítedy provoláváme, aby to v‰ichni sly‰eli: Pojìte a pfii-jmûte pfiátelskou ruku, kterou vám BÛh v Kristu podává!(2 K 5,17-20 – SNC)

Anglick˘ pfieklad Good News Bible pfiekládá 19. ver‰takto: „BÛh v Kristu nás zmûnil z nepfiátel na své pfiátelea svûfiil nám úlohu ‘pfietváfiet’ také jiné na jeho pfiátele.“¤ecké slovo, které je pfiekládáno jako „smífiit“, mÛÏemepfieloÏit také jako „uãinit pfiáteli“, „zmûnit na pfiátele“.

MYSLÍ·, ÎE SE MÒÎU VRÁTIT DOMÒ?My‰lenku smífiení v sobû skr˘vá také jedno z nej-

krásnûj‰ích JeÏí‰ov˘ch podobenství. JeÏí‰ v nûm vypráví

153

Pfiátelé nechtûjí, aby se BÛh spokojil s nûãím men‰ím,aby jakkoli sniÏoval laÈku. Îádali byste lékafie, aby vásvyléãil jen ãásteãnû? ¤ekli byste: „Dûkuji, ale vyléãenína sedmdesát pût procent mi úplnû staãí“?

POÎADAVEK, NEBO ·TùDRÁ NABÍDKA?Zatímco pro sluhy, ktefií o spasení uvaÏují v „právnic-

k˘ch“ kategoriích, je dokonalost jen jedním z dal‰íchBoÏích poÏadavkÛ, pro pfiátele, ktefií spasení chápoujako vyléãení a nápravu ‰kody, kterou napáchal hfiích, jedokonalost neuvûfiitelnû ‰tûdrou nabídkou.

Zatímco sluhové chtûjí plné odpu‰tûní, pfiátelé touÏípo plném uzdravení.

JeÏí‰ nepfii‰el na zem jen kvÛli odpu‰tûní hfiíchu, onpfii‰el proto, aby ho odstranil. Jak vysvûtluje Pavel, BÛh„poslal svého Syna kvÛli hfiíchu“, nebo aby „odstranilhfiích“ (¤ 8,3 – GNB).

Odpu‰tûní hfiích neodstraÀuje. Hfiích totiÏ není nûco,co se zaznamenává do knihy, aby se to ãas od ãasu od-pustilo. Hfiích je nûco, co se odehrává v lidech. Je topostoj vzpoury a nedÛvûry. A právû to JeÏí‰ pfii‰elodstranit. Jak˘m zpÛsobem? Hfiích lze odstranit jenpochopením pravdy o samotném Bohu.

„A pokud jde o dokonalost,“ mohl by nám fiíci nebes-k˘ Lékafi, kdyÏ odcházíme z jeho ordinace, „kvÛli tomuse vÛbec netrapte. V mém vesmíru platí zákonitost, Ïe sestanete podobni tomu, koho uctíváte a obdivujete. Jest-liÏe skuteãnû zÛstanete m˘mi dÛvûfiujícími pfiáteli, doko-nalost se dostaví. Samozfiejmû tím nechci fiíct, Ïe to budebez jakéhokoli boje. Tento boj v‰ak dostane úplnû jin˘smysl.“

Zatímco sluhové zápasí o vítûzství nad hfiíchem tím,Ïe se ho snaÏí zdolat, pfiátelé vûdí, Ïe hfiíchu se lze zbavitjedin˘m zpÛsobem. „Vytlaãit“ ho pravdou.

152

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 152

Page 79: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

spoleãnû návrat mého syna. VÏdyÈ je to, jako by umfiela zase oÏil. Byl ztracen a je nalezen.’“ (L 15,20-24 –SNC)

Nakonec se syn dovûdûl pravdu o svém otci. Otec muani nedovolil, aby svoji fieã dokonãil. V otcovû objetímarnotratn˘ syn koneãnû pochopil, Ïe nepotfiebuje dûlatnic, ãím by si otce usmífiil. Jeho otec mu uÏ dávno od-pustil. On se jen potfieboval vrátit domÛ, aby to zjistil.Nyní ho otcovo odpu‰tûní pfiivedlo k opravdovému poká-ní a smífiení.

STAR·Í BRATR JEDNAL JAKO SLUHA

Potom v‰ak hlasy radostného veselí z oslav návratuztraceného syna dolehly aÏ k u‰ím star‰ího bratra. Tenzaãal otevfienû protestovat, Ïe to není spravedlivé.

„Tolik let uÏ ti slouÏím,“ vyãítal otci, „a nikdy jsemneporu‰il Ïádn˘ tvÛj pfiíkaz; a mnû jsi nikdy nedal anikÛzle, abych se poveselil se sv˘mi pfiáteli. Ale kdyÏ pfii-‰el tenhle tvÛj syn, kter˘ s dûvkami proh˘fiil tvé jmûní,dal jsi pro nûho zabít vykrmené tele.“

„Synu,“ odpovûdûl otec, „ty jsi stále se mnou a v‰ec-ko, co mám, je tvé. Ale máme proã se veselit a radovat,ponûvadÏ tento tvÛj bratr byl mrtev, a zase Ïije, ztratilse, a je nalezen.“ (Viz L 15,29-32.)

Star‰ímu synovi záleÏelo pfiedev‰ím na tom, aby sedûla spravedlnost (coÏ je typické pro sluhy), proto odmí-tl zúãastnit se oslavy. A zda své rozhodnutí pozdûji zmû-nil, to nevíme, podobenství nám o tom nic nefiíká.

OTEC BYL VÎDY NA·ÍM P¤ÍTELEM

Smífiení znamená, Ïe z nepfiátel se stávají pfiátelé.Av‰ak ani v tomto podobenství, ani nikde jinde v Biblinení naznaãeno, Ïe by bylo potfiebné usmifiovat si OtcekvÛli tomu, Ïe se hnûvá nebo Ïe k nám zaujímá nûjak˘

155

o synu, kter˘ promarnil svÛj Ïivot a svÛj díl otcovamajetku promrhal ve v˘stfiednostech a poÏitkáfiství.KdyÏ zÛstal bez penûz a o hladu, vydûlával si na Ïivoby-tí tím, Ïe pásl vepfie.

Trápení a nouze napomohly k tomu, Ïe se mu v hlavûzaãaly odvíjet vzpomínky na domov, na to, jak mu tambylo dobfie. Postupnû zaãal pfiem˘‰let o tom, zda neexis-tuje nûjaká moÏnost, jak pfiesvûdãit svého otce, aby semohl vrátit domÛ. Pfiitom v‰ak nemûl ani tu‰ení, jakdlouho uÏ ho jeho tatínek vyhlíÏí na cestû, v oãekávání,Ïe po dlouhém odlouãení opût uvidí svého „ztraceného“syna. To by urãitû pfiem˘‰lel úplnû jinak. Jak je vidût,v‰echno nasvûdãovalo tomu, Ïe svého dobrého a laska-vého otce málo znal.

Pfiem˘‰lel také o zpÛsobu, jak svého tatínka pfiemluvit,aby ho pustil dovnitfi, kdyÏ se objeví u dvefií. Urãitû se nanûj bude hodnû zlobit. MoÏná by mûl nejdfiíve vyhledatsvoji maminku, a ta by mu pomohla tatínka pfiemluvit,aby mu odpustil a dal mu je‰tû jednu ‰anci. Pfiitom si takévzpomnûl na v‰echny ty peníze, které tak lehkomyslnûpromrhal. Urãitû musí najít zpÛsob, jak je nahradit!

„UÏ vím, co udûlám,“ dospûl po takovém pfiemítáník rozhodnutí. „PoÏádám otce, aby se mnou zacházeljako s jedním ze sv˘ch najat˘ch sluhÛ.“ S touto my‰len-kou se vydal na cestu domÛ a pfiitom si opakoval fieã,kterou otci pfiednese.

Kdyby pozdvihl hlavu, zjistil by, Ïe tatínek uÏ na nûju cesty ãeká. „Otec ho uÏ z dálky uvidûl a pln˘ soucitnélásky mu vybûhl naproti, objal ho a políbil.

‘Otãe,’ fiekl syn, ‘zhfie‰il jsem proti Bohu a proti tobû,nejsem hoden, abych byl je‰tû tv˘m synem.’

Ale otec nafiídil sluÏebníkÛm: ‘Rychle pfiineste nej-lep‰í ‰aty, navléknûte mu synovsk˘ prsten a obujte ho!PoraÏte vykrmené tele a pfiipravte hostinu. Oslavíme

154

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 154

Page 80: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Aãkoli jsme samostatn˘mi jedinci, mÛÏeme b˘t vzájem-nû tak úzce spojeni, jako bychom byli jedno.

Vztah mezi Otcem a Synem je v Bibli pfiedstaven˘jako nejvy‰‰í vzor dokonalé jednoty. „Slávu, kterou jsimi dal, dal jsem jim,“ modlí se JeÏí‰ ke svému Otci,„aby byli jedno, jako my jsme jedno.“ (J 17,22)

CENA SMͤENÍ

JeÏí‰ nûkolikrát vysvûtloval, jaká bude cena toho, abyve vesmíru, v celé jeho rodinû mohl b˘t obnoven pokoja soulad. PouÏíval pfii tom termín, kter˘ se nûkdy pfieklá-dá jako „v˘kupné“. (Viz Mt 20,28.) Potom fiekl, co budetímto v˘kupn˘m: „‘A já, aÏ budu vyv˘‰en ze zemû, pfii-táhnu v‰ecky k sobû.’ (To fiekl, aby naznaãil, jakou smrtímá zemfiít.)“ (J 12,32.33)

„Pfiitáhnu v‰ecky k sobû,“ fiekl JeÏí‰. Nejen lidé, aletaké andûlé jsou pfiitahováni do jednoty s Bohem, kdyÏpfiem˘‰lejí nad smyslem kfiíÏe.

S tím souhlasí i Pavel, kdyÏ mluví o BoÏím plánu:„...aÏ se naplní ãas, pfiivede (BÛh) v‰echno na nebi i nazemi k jednotû v Kristu“ (Ef 1,9.10). V jiném svémdopise Pavel vysvûtluje, Ïe BÛh uznal za dobré, „abyskrze nûho (Krista) a v nûm bylo smífieno v‰echno, cojest, jak na zemi, tak v nebesích – protoÏe smífiení pfiines-la jeho obûÈ na kfiíÏi“ (Ko 1,20).

MÍR VE VESMÍRU

V jakém smyslu potfieboval vesmír Kristovu obûÈ, pfii-ná‰ející pokoj? Byla snad ohroÏena jednota? Do‰lo snadk naru‰ení pokoje a pfiátelství v BoÏí nebeské rodinû?

V poslední ze 66 knih Bible, ve Zjevení (12. kap.), jepopisován boj, kter˘ zaãal v nebesích. Od první knihyMojÏí‰ovy aÏ po Zjevení mÛÏeme ãíst o pfiíãinácha dÛsledcích tohoto boje a o tom, proã vítûzství v tomto

157

nepfiátelsk˘ postoj. VÏdyÈ nebesk˘ Otec se k sv˘m hfií‰-n˘m dûtem nikdy nestaví nepfiátelsky, jakékoli nepfiátel-ství a odcizení pocházelo vÏdy jen z na‰í strany.

Mnozí vûfiící-sluhové kvÛli tomu, Ïe je zajímá pfiede-v‰ím jejich právní postavení pfied Mistrem, a ve strachu,Ïe sv˘m jednáním zpÛsobili, Ïe se jejich Pán postavilproti nim, dospûli v prÛbûhu staletí k pfiesvûdãení, Ïesmífiení musí probíhat v obou smûrech. Ale OtcÛv postojk hfií‰n˘m dûtem není potfiebné mûnit. To vysvûtlovaltaké JeÏí‰ uãedníkÛm pfied sv˘m ukfiiÏováním. Otec mák nám pfiesnû takov˘ vztah jako Syn. (Viz J 16,26.)TotéÏ má na mysli apo‰tol Pavel, kdyÏ fiíká, Ïe „BÛhv Kristu smífiil svût se sebou“ (2 K 5,19).

JEÎÍ· MLUVÍ O SMͤENÍ

Po své nabídce pfiátelství (viz J 15,15) zaãal JeÏí‰uãedníkÛm vyprávût o tom, jak dokonalá jednota existu-je mezi ním a jeho Otcem; pfiitom vyjádfiil také svépfiání, aby i mezi jeho uãedníky byly takové pfiátelskévztahy a soulad. Pfieãtûme si, jak se JeÏí‰ modlil v onépamátné modlitbû, zaznamenané v 17. kapitole Janovaevangelia:

„Neprosím v‰ak jen za nû, ale i za ty, ktefií skrze jejichslovo ve mne uvûfií; aby v‰ichni byli jedno jako ty, Otãe,ve mnû a já v tobû, aby i oni byli v nás.“ (J 17,20.21)

Co to znamená b˘t „v nûkom“? JestliÏe je JeÏí‰ vemnû a já jsem v nûm, a on je ve svém Otci a Otec jev nûm, zajímalo by mû, kdo je v kom, nebo zda je nûkdoskuteãnû v nûkom jiném.

Tento v˘raz „b˘t v nûkom jiném“, v „nûjaké jinéosobû“, mnozí chápou ve smyslu „b˘t spojen˘ s nûk˘m“ –a ãasto se to tak také pfiekládá. BÛh touÏí po tak úzkémspojení se sv˘mi pfiáteli, jako by byli jeden v druhém.

156

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 156

Page 81: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

lidsk˘ch dûjin se mnoho tyransk˘ch vládcÛ pokou‰eloudrÏovat jednotu pomocí teroru nebo brutálními pro-stfiedky. Ale taková vynucená uniformita nemÛÏe dlouhopfietrvat. Staãí se podívat, co se v posledních letech ode-hrává v celé fiadû mnohonárodnostních státÛ.

O jednotû, po jaké touÏí BÛh, se v Novém zákonû fiíká,Ïe je to „jednota víry a poznání Syna BoÏího“ (Ef 4,13).Je pfiirozené, Ïe lidé, ktefií milují stejného JeÏí‰e a stejné-ho Boha a ktefií mu také dÛvûfiují, „potáhnou“ jedens druh˘m a budou drÏet spolu. Stejná pravda o Bohu,která je osvobozuje od násilí a strachu, je také navzájemsjednocuje v tom nejpevnûj‰ím svazku, ve vzájemnémvztahu pfiátel pfiátelského Boha.

V této souvislosti je zvlá‰È dÛleÏité, abychom pocho-pili smysl kfiíÏe. Tam, kde panuje strach, nemÛÏe b˘tpfiátelství a jednota. Golgota nás uãí, Ïe Boha se nemusí-me bát. KdyÏ BÛh fiekne: „Buì m˘m pfiítelem“, nefiíkátím: „Buì m˘m pfiítelem, protoÏe jinak tû krutû potres-tám“ (nebo dokonce „protoÏe jinak tû zabiju“). To nenízpÛsob, jak˘m mluvíme se sv˘mi pfiáteli, zvlá‰È pokudchceme, aby na‰e pfiátelství mûlo dlouhodobého trvání.A koneckoncÛ, co jiného neÏ pfiátelství je cílem a smys-lem celého smífiení?

SMͤENÍ ZNAMENÁ STÁT SE P¤ÍTELEM

„Byli jsme BoÏími nepfiáteli,“ pí‰e Pavel ve svémdopise do ¤íma, „ale on nás uãinil sv˘mi pfiáteli skrzesmrt svého Syna. Nyní, kdyÏ jsme BoÏími pfiáteli, o covíce budeme spaseni Kristov˘m Ïivotem! Av‰ak to je‰tûnení v‰echno; radujeme se z toho, co BÛh vykonal skrzena‰eho Pána JeÏí‰e Krista, kter˘ nás uãinil BoÏími pfiáte-li.“ (¤ 5,10.11 – GNB)

A to je podstata smífiení – abychom byli zmûnûniz BoÏích nepfiátel na jeho pfiátele.

159

boji a nastolení trvalého míru si vyÏadovalo nesmírnéKristovo utrpení a smrt.

Kdysi, neÏ tento boj zaãal, vládla v BoÏí rodinû jed-nota. Tehdy si v‰echny BoÏí dûti navzájem dÛvûfiovaly.V‰ichni dÛvûfiovali také svému nebeskému Otci a onmohl bezv˘hradnû dÛvûfiovat jim. Jedinû v ovzdu‰í vzá-jemné dÛvûry a dÛvûryhodnosti mÛÏe totiÏ panovatdokonal˘ mír a soulad.

V âEM BYL PROBLÉM?Vznikl v‰ak konflikt zpÛsoben˘ nedÛvûrou, kter˘ pfie-

rostl aÏ do otevfiené vzpoury a boje. Nejednota a nesou-lad zaujaly místo jednoty a harmonie, a tak vnikl do ves-míru hfiích. Jan vysvûtluje, Ïe hfiích je bezzákonnosta vzpoura (viz 1 J 3,4), a podle Pavla je hfiích naru‰enímvíry a dÛvûry (viz ¤ 14).

Cílem „plánu spasení“ je tedy obnovit dÛvûru, ukon-ãit vzpouru, a tak znovu nastolit jednotu v celém vesmí-ru. A do tohoto konfliktu jsou bez v˘jimky zataÏenyv‰echny BoÏí dûti.

MoÏná budou nûktefií zklamáni, nebo dokonce uraÏe-ni, kdyÏ se dozví, Ïe Kristus nezemfiel pfiednû kvÛli nim.Je v‰ak jasné, Ïe pokud by BÛh v tomto boji nezvítûzil,a tedy ani neobnovil mír ve své rodinû, na‰e spasení bypostrádalo jak˘koli smysl. VÏdyÈ kdo by chtûl Ïít vûãnûve válãícím vesmíru?

Bez ‰ir‰ího chápání tohoto konfliktu, do kterého bylzavleãen cel˘ vesmír, bychom jen tûÏko mohli rozumûtPavlovu vysvûtlení, Ïe JeÏí‰ prolil svoji krev, aby pfiineslpokoj, smífiení a jednotu BoÏím dûtem v nebesích stejnûjako na zemi. Tím, Ïe se seznámíme s tímto konfliktema jeho okolnostmi, získáme ‰ir‰í perspektivu a ucelenûj‰ípohled na kfiíÏ, na „plán spasení“ i na smífiení.

Jednoty, po jaké touÏí BÛh, se nedá dosáhnout pfiíka-zem nebo pouÏitím násilí ãi zastra‰ováním. V prÛbûhu

158

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 158

Page 82: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

z egyptského otroctví a zaslíbil jim zlatou budoucnostv zemi „opl˘vající mlékem a medem“ (Ex 3,8). Do-konce i nûktefií vÛdcové národa se vrátili zpût k modlo-sluÏbû.

Av‰ak doprostfied Desatera zafiadil BÛh nafiízení, kterémûlo za cíl ochránit izraelsk˘ národ pfied tím, aby naBoha zapomínal, a pomoci mu, aby pamatoval na v‰ech-no to dobré, co s ním BÛh zam˘‰lel. Byl to zákon o za-chovávání kaÏdot˘denní soboty.

Sluhové v‰ak mûli sklon dívat se na toto pfiikázáníjako na zvlá‰È tíÏivé bfiemeno a zdá se, Ïe nûktefií rozu-mûli jeho smyslu takto: „V sobotní den nebude‰ dûlatnic, co by ti pÛsobilo radost.“

Dokonce i dnes nûktefií lidé chápou BoÏí nabídkusobotního odpoãinku jako svévoln˘ poÏadavek, kter˘BÛh vydal jen kvÛli tomu, aby dokázal svou autoritua vyzkou‰el, zda jsme ochotni ho poslouchat.

JeÏí‰ nám v‰ak pfii‰el ukázat, Ïe BÛh není svévoln˘v Ïádném ohledu. Jak fiíká Pavel: BoÏí zákony byly pfii-dány proto, aby nám pomáhaly, aby nás chránily v ãasena‰í nevûdomosti a nezralosti a pfiivedly nás zpûtk tomu, abychom Bohu dÛvûfiovali. Tent˘Ï princip platíbezpochyby také o „sobotním“ pfiikázání.

Je‰tû Ïe BoÏí pfiátelé v prÛbûhu dûjin pomáhali vy-svûtlovat, jak˘ zámûr BÛh sledoval, kdyÏ nám toto pfii-kázání dal. Izajበdokonce fiíká, Ïe pokud nemáme zesoboty potû‰ení, pak ji ve skuteãnosti nezachováváme!(Iz 58,13)

Je tedy jasné, Ïe zachovávání soboty není moÏnénûkomu pfiikázat nebo vnutit násilím. „Raduj se ze sobo-ty, nebo jinak tû krutû potrestám!“ – takové pfiikázání, toby byl úpln˘ nesmysl. JestliÏe va‰e dítû nemá v oblibû

161

UÎ DOST DLOUHO JSME POBYLINA TÉTO HO¤E

Hora Sínaj je proslulá tím, Ïe BÛh na ní vydal svÛjzákon – deset pfiikázání spolu s ostatními pravidly a na-fiízeními, o nichÏ vûdûl, Ïe je lidé potfiebují. KdyÏ je tak-to podrobnû pouãil, fiekl jim, Ïe pfii‰el ãas, aby postupo-vali dál. „Dosti dlouho jste jiÏ pobyli na této hofie,“ fiekljim BÛh. „ObraÈte se a táhnûte dál...“ (Dt 1,6.7)

Izraelsk˘ národ tuto zastávku u hory Sínaj potfieboval.Bylo nutné seznámit lid se v‰emi tûmi pfiídavn˘mi nafií-zeními a pfiedpisy, dokonce i s tou „záhadnou fieãí“ rituá-lÛ a ceremonií. Lidé potfiebovali hromy a blesky, stejnûjako zázraky s vodou a „andûlskou potravu“. PfiitomBÛh, kter˘ je pfiivedl k hofie Sínaj, byl tent˘Ï BÛh, kter˘pozdûji v horní místnosti fiekl: „Chtûl bych, abyste bylim˘mi pfiáteli.“

KdyÏ Izraelci nakonec vstoupili do Kenaanu, neslis sebou i kamenné desky s Desaterem. – A kdyby podlev‰ech tûchto pravidel lásky Ïili, zaslíbená zemû by sepro nû stala nesmírnû pfiíjemn˘m a bezpeãn˘m místemk pfieb˘vání.

Ale netrvalo dlouho, a mnozí zaãali BoÏí pfiikázáníignorovat. Bible zaznamenává, Ïe „v tûch dnech... kaÏd˘dûlal, co uznal za správné“ (Sd 21,25; 17,6). A nûkterézprávy z knihy SoudcÛ patfií skuteãnû k tomu pochmur-nûj‰ímu a odpudivûj‰ímu ãtení a svûdãí o tom, jak dale-ce mnozí Izraelci zapomnûli na toho, kter˘ je vysvobodil

160

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 160

Page 83: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

I kdyÏ se nûktefií touÏebnû ohlíÏejí za hfimûním a bl˘s-káním na Sínaji – „Jak dobré by bylo,“ sly‰el jsem jejichpostesknutí, „kdyby BÛh zase tak zahfimûl do dne‰níhosvûta plného bezboÏnosti!“ – pfiátelé si uvûdomují, Ïe nahofie Sínaj se nachází také jeskynû, kde BÛh mluvils Elijá‰em „hlasem tich˘m a jemn˘m“ (1 Kr 19,8-13).

ZE SLUHÒ P¤ÁTELÉ

Znám mnohé lidi, ktefií pfiijali nabídku pfiátelstvíz Janova evangelia 15,15, a natolik se radují ze svobody,jiÏ pfiátelství pfiiná‰í, Ïe o tom ãasto a rádi mluví a hleda-jí zpÛsoby, jak se o svou zku‰enost podûlit také s druh˘-mi. Samozfiejmû, pfiátelství nelze nikomu vnucovat.Pavel, BoÏí pfiítel, radil: „DÛleÏité je, aby kaÏd˘ jednalpodle svého pfiesvûdãení.“ (¤ 14,5 – SNC)

V‰echno, co mohou pfiátelé uãinit, je povzbudit jinék tomu, aby zváÏili tytéÏ dÛkazy, které pro nû samotnébyly tak pfiesvûdãivé. A mají na mysli v‰echny dÛkazy –vãetnû onûch „hrÛznûj‰í aspektÛ Písma“. Pfiíli‰ ãastojsou totiÏ pfiedstavy o Bohu a spasení zaloÏeny jen navybran˘ch biblick˘ch statích, nikoli na Bibli jako celku.„Tady trochu, tam trochu,“ fieknou nûktefií vûrní sluhové.Ale co s tím ostatním?

ZB¯VAJÍCÍ SOUâÁSTKY

Bylo by skuteãnû logické, kdyby kaÏd˘, kdo tvrdí, Ïepfiijímá Bibli jako dÛvûryhodnou knihu, zaloÏil své chá-pání, svou filozofii, svoji pfiedstavu a obraz o Bohua spasení na obsahu v‰ech jejích 66 knih. JestliÏe jev Bibli nûco, co nezapadá do mé pfiedstavy, potom jsembuì nepochopil text, nebo je potfiebné moji pfiedstavuroz‰ífiit nebo zmûnit.

163

‰penát, pfiikáÏete mu, aby si ho pochvalovalo jako v˘-bornou lahÛdku, protoÏe jinak ho pfiísnû potrestáte?

A co je na zachovávání sobotního odpoãinku vlastnûtak radostného? Budeme-li ãíst celou Bibli (nejen nûkte-ré její ãásti), najdeme pro tuto radost fiadu velice v˘znam-n˘ch dÛvodÛ.

Zatímco sluhové – ktefií jednodu‰e dûlají jen to, co sejim fiekne – mají sklon vidût v sobotû omezování svéosobní svobody (a vûrní sluhové jsou ochotni takováomezení také pfiijmout), chápou pfiátelé sobotu jakopamátník pfiátelství, jako pfiipomínku toho, co je zákla-dem na‰í svobody a dÛvûry.

NùKTE¤Í RADùJI „SETRVÁVAJÍ“ NA SÍNAJI

Vûfiící-sluhové mají sklon zdrÏovat se na Sínaji, pro-toÏe v tom rozsáhlém souboru nafiízení a symbolÛ od-pu‰tûní a spasení, dan˘ch Bohem, nacházejí usmûrnûnía jistotu.

Zdá se, Ïe nûktefií sluhové upfiednostÀují „záhadnoufieã“, coÏ je naplÀuje silnûj‰ím pocitem tajemna a báznû.Nûkter˘m náboÏensk˘m vÛdcÛm to dodává zvlá‰tnívliv a moc, zvlá‰È kdyÏ je je‰tû ménû znalí a ménû pou-ãení sluhové uctívají jako „správce BoÏích tajemství“(1 K 4,1).

BoÏí „tajemství“ – na rozdíl od „mysterijních nábo-Ïenství“ Pavlovy doby, která peãlivû skr˘vala poznánísvého „tajemství“ – v‰ak nejsou zahalena v tajemnua mají b˘t plnû zjevena a zvûstována kaÏdému ãlovûku(Ko 1,25.26). Ve skuteãnosti Nov˘ zákon pfiedstavujejako nejdÛleÏitûj‰í BoÏí tajemství samotného JeÏí‰eKrista (Ko 2,2.3). A Kristus nepfii‰el kvÛli tomu, abypravdu skryl, naopak, pfii‰el ji uãinit jasnou a dostupnoukaÏdému z nás.

162

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 162

Page 84: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

schopen zafiadit tento ver‰ do tradiãního modelu spasení.Tenkrát se mi v mysli, moÏná mimodûk, vybavily vzpo-mínky na ‰kolní léta, smontovan˘ automobil a chybûjícísouãástky.

OBRAZ BOHA PODLE V·ECH 66 KNIH

KdyÏ jsem v prÛbûhu mnoha let mûl tu pfiednost véstfiadu skupin a skupinek lidí pfii studiu Bible (v‰ech ‰esta-‰edesáti biblick˘ch knih), nበhlavní zájem se soustfiedilna na‰e chápání Boha. VÛbec jsme neztráceli ãas tím, Ïebychom rozebírali, jak se asi dostali do korábu dinosau-fii! Kladli jsme si v‰ak otázky napfiíklad tohoto typu: „Conám fiíká o Bohu to, Ïe seslal potopu, pfii níÏ zahynulotakové mnoÏství lidí?“

Vzpomínám si, Ïe pfii jedné takové pfiíleÏitosti sepostavila ãtyfiiaosmdesátiletá Ïena a pfied tfiemi stovkamilidí fiekla rozhodn˘m hlasem: „Chci vám fiíci jen tolik:Cel˘ svÛj Ïivot jsem Pána milovala. Ale teì, kdyÏ jsmeprostudovali v‰ech ‰esta‰edesát knih Bible, musím fiíct,Ïe ho nejen miluji, ale také obdivuji!“

Zvlá‰È velké potû‰ení mi pÛsobilo studium Bible s dût-mi. VÏdyÈ dûti tak otevfienû a upfiímnû vyjadfiují své pfii-pomínky a kladou otázky!

Napfiíklad kdyÏ jsme jedno odpoledne probírali staro-zákonní uãení o odplatû „oko za oko, zub za zub“ (Ex21,24; Lv 24,20; Dt 19,21; Mt 5,38-42), mluvilo seo tom, Ïe JeÏí‰ nás uãí, abychom se tímto pravidlemnefiídili, ale místo toho nastavili druhou líc.

KdyÏ jsem se ptal dûtí, jak by se zachovaly, kdyby jimnûkdo vyrazil zub, mûly na to celou fiadu názorÛ. Po krát-ké diskusi se pfiihlásil se svou promy‰lenou odpovûdíCasey, osmilet˘ kluãina, kter˘ kdyÏ sedûl na Ïidli, nedo-

165

Jako ‰estnáctilet˘ jsem se pfiihlásil do kursu autome-chanikÛ, kter˘ organizovala stfiední ‰kola, na níÏ jsemstudoval. V‰ichni v kursu jsme chovali velkou úctu a ob-div k na‰emu uãiteli, panu Grubbovi. Byli jsme rozdûlenina skupiny a kaÏdé dvojici byl pfiidûlen jeden star‰í auto-mobil. Na‰ím úkolem bylo rozebrat v‰echny pohyblivéãásti auta, pfiedev‰ím motor. Mûli jsme promazat loÏiska,vyãistit ventily a provést i dal‰í potfiebnou údrÏbu, tak jakse to provádûlo na automobilech tenkrát pfied 55 lety.

Nakonec jsme mûli v‰echny souãástky znovu posklá-dat. Potom pfii‰la rozhodující zkou‰ka. KdyÏ se autopodafií nastartovat, obstáli jsme. Jinak... Vlastnû si uÏ aninevzpomínám, co by se stalo v opaãném pfiípadû. Vímv‰ak, Ïe auto za velkého rachotu zabralo. Nûkolik stu-dentÛ pak na nûj hned vylezlo a vítûzoslavnû jsme sepovozili kolem budovy.

Mûlo to v‰ak je‰tû jeden háãek. Zbylo nám nûkoliksouãástek. Pan Grubb byl v‰ak na‰tûstí tak laskav˘, Ïejsme dostali dobrou známku. Musím se ale pfiiznat, Ïev takovém autû bych se neodváÏil jet víc neÏ jen nûkolikmetrÛ. Právû kvÛli tûm chybûjícím souãástkám!

Nedávno se mi dostala do rukou pfiíruãka ke studiuJanova evangelia. Jedním z jejích zámûrÛ, jak jsem sev ní doãetl, bylo povzbudit lidi k tomu, aby Bibli ãetlijako jeden celek. Se zvlá‰tním zájmem jsem hledal, copfiíruãka fiekne k ver‰i Jan 16,26. Jistû si vzpomenete, Ïev tom ver‰i JeÏí‰ „jasnû a otevfienû“ fiíká, Ïe není potfieb-né, aby se za nás pfiimlouval u Otce, protoÏe Otec sámnás miluje.

Av‰ak k tomuto textu jsem tam nena‰el Ïádnou po-známku. Nebylo tam dokonce ani vysvûtlení, proã tamnic neuvedli. KdyÏ jsem se potom u autora pfiíruãkypokou‰el taktnû zjistit pfiíãinu, vysvûtlil mi, Ïe nebyl

164

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 164

Page 85: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

mládí stihla uÏ pfieãíst v‰echny knihy Bible. Dospûlak závûru, Ïe BÛh pfiedstaven˘ v Bibli je urãitû velice pfií-jemnou Osobou.

Abychom se s Leilani setkali, museli jsme se vydat aÏdo Skotska. V zahradû za jejich domem v mûstû Edin-burgh mi ãetla nûkteré ze sv˘ch dopisÛ.

Tento patfií mezi její nejoblíbenûj‰í:

Drah˘ BoÏe,dûkuji ti za to, Ïe jsi mû stvofiil,dûkuji ti také za tv˘ch 66 knih –39 ve Starém zákonû,27 v Novém zákonû –abychom o tobû mohli ãíst a seznámit se s tebou.Tvoje pfiítelkynûLeilani.

„Vidím, Ïe tady na konci je je‰tû P. S.,“ poznamenaljsem.

„Ano, ale jen krátké. Je tam napsáno: ‘V‰ichni víme,Ïe je to pravda.’“

„To znamená,“ vysvûtlovala, „Ïe víme, Ïe to, co fiíkáBible, je pravdivé.“

Jsem si jist, Ïe také vy byste si Leilani oblíbili. I onatotiÏ patfií mezi BoÏí pfiátele.

167

sáhl sv˘ma nohama ani na zem: „Nejprve bych tomu ãlo-vûku vyrazil zub a potom bych nastavil druhou líc!“

Pfii jiné pfiíleÏitosti jsme mluvili o tom, Ïe v Bibli namnoha místech ãteme o zniãení bezboÏn˘ch. Ptal jsemse dûtí, zda jim maminka také nûkdy fiekla: „Udûlej, co tifiíkám, nebo tû zabiju“?

„Ano, fiekla,“ zaznûlo sborovû z mnoha dûtsk˘ch úst.„A co myslíte, myslela to váÏnû?“ ptal jsem se dál.„Ne, jasnû Ïe ne,“ fiekla malá Tina. „Víme, Ïe se to

jen tak fiíká.“„Myslíte, Ïe BÛh to také jen tak fiíká, Ïe taky pouÏívá

jen takov˘ slovní obrat?“ ptal jsem se dál. Dûti naznaãi-ly, Ïe si to nemyslí. „Znamená to tedy, Ïe va‰e maminkavás miluje víc neÏ BÛh?“

Mlãení, které následovalo, se odváÏil pfieru‰it jedin˘Casey. Jakmile prohlédl hlub‰í smysl takové otázky, sta-ãil pronést pouhé: „Fíha!“

MoÏná jsem dûtem mohl fiíct, Ïe nejlep‰ím fie‰ením natakové problémy je pfiestat klást otázky a jednodu‰e vûfiitv Boha. JenÏe to by automaticky znamenalo skonãit sespoleãn˘m studiem Písma. Inteligentní dûti nejsou rády,kdyÏ jim moudfií dospûlí fiíkají, ãemu mají vûfiit. Kromûtoho jsem pfiesvûdãen, Ïe BÛh má radost, kdyÏ sly‰í, jakdûti o nûm mluví takov˘m zpÛsobem, jak˘m se mluvilov na‰í skupinû. VÏdyÈ právû moÏnost svobodnû a otevfie-nû hovofiit o Bohu byla pro dûti povzbuzením, aby ãetlydál, knihu za knihou, aÏ nakonec mohly pfieãíst v‰ech 66knih Bible.

„DÍKY ZA V·ECH 66 KNIH“Pfii své nedávné cestû po Anglii jsem se doslechl

o malém dûvãátku jménem Leilani, které psalo dopisyBohu. Kromû jiného jsem se dozvûdûl, Ïe i pfies své

166

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 166

Page 86: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

moje manÏelka prohlásila, Ïe je to nejlep‰í kázání natoto téma, jaké kdy sly‰ela.

Jedním z charakteristick˘ch znakÛ pravého pfiátelstvís Bohem je snaha pfiedstavit nebeského Pfiítele ve správ-ném svûtle. To je pfiípad Abrahama, MojÏí‰e nebo Jóba,ktefií v tomto smûru dokázali b˘t Bohu vûrni. Ale to platíi v pfiípadû Alice. I ona chtûla, aby lidé vidûli Boha tako-vého, jak˘ ve skuteãnosti je. A to si získalo srdce tohopast˘fie.

V‰iml jsem si, Ïe BoÏím pfiátelÛm mimofiádnû záleÏína tom, aby také dûti vidûly v Bohu Pfiítele. Poté, cojsme v Británii vidûli mnoÏství prázdn˘ch kostelÛ, nav-‰tívili jsme jeden kostel v Lond˘nû, o kterém se fiíkalo,Ïe b˘vá kaÏd˘ t˘den pfieplnûn˘. Po bohosluÏbû jsempoprosil o rozhovor skupinku vesel˘ch, temperament-ních dûvãat.

„AÏ pfiijdete do nebe, s k˘m byste se chtûli setkat nej-dfiíve – s Bohem-Otcem, nebo s JeÏí‰em-Synem?“

Jedno z dûvãat bez zaváhání odpovûdûlo: „VÏdyÈv tom není Ïádn˘ rozdíl. JeÏí‰ fiekl: ‘JestliÏe jste vidûlimû, vidûli jste Otce.’“ To mû pfiekvapilo. I kdyÏ mûzároveÀ napadlo, Ïe tomuto optimismem pfiekypujícímudûvãeti asi pomohl nûjak˘ BoÏí pfiítel.

KdyÏ se lidí ptám, co by se podle nich mûlo udûlatpro to, aby se mnozí zklamaní lidé vrátili zpût do církve,nûkdy dostávám odpovûì, Ïe by se mûlo zabránit tomu,aby pochybovaãi kladli tolik otázek. Spí‰ by pr˘ mûliprojevovat víc víry. Nûktefií dokonce pfiipojují varováníz listu ÎidÛm: „Bez víry není moÏné zalíbit se Bohu.“(Îd 11,6) JenÏe podle mû takto mluví sluhové. Pfieceprávû takov˘ pfiístup pfiivedl mnohé lidi k tomu, Ïe sepostavili proti Bohu!

BoÏí pfiátelé se budou snaÏit pochopit, proã takovílidé jako Lorraine a její rodina, o kter˘ch jsme mluvili

169

P¤ÁTELÉ P¤ÁTELSKÉHO BOHA

Na severozápadû Anglie, blízko hranic se Skotskem, Ïijejeden past˘fi ovcí. Je to urostl˘ a siln˘, pfiitom v‰ak veli-ce laskav˘ muÏ. KdyÏ jsme se nedávno dovûdûli, Ïe sestal kfiesÈanem, vydali jsme se za ním, abychom zjistili,co ho k takovému rozhodnutí pfiivedlo.

KdyÏ jsme dorazili na místo, právû vedl své stádodolÛ svahem smûrem k nám, pfii tom mu pomáhal jehodobfie vycviãen˘ ovãák. Potom jsme také byli pfiítomnizázraku narození mal˘ch jehÀátek – trojãátek a Ïaslijsme nad tím, jak se tento past˘fi obdivuhodnû dokáÏepostarat o matku i o novû narozené oveãky. KaÏdoroãnûpomáhá na svût tisícovce jehÀátek. Teì zrovna jednoz nich choval v náruãí – a já mûl pfiíleÏitost se ho zeptat,proã se rozhodl stát se vûfiícím.

„To je zásluha mé pfiítelkynû Alice,“ odpovûdûla pokynul smûrem k Ïenû, z jejíÏ tváfie jsem mohl vyãístvlídnou laskavost a dobrotu.

„Povûz nám, jak se to v‰echno stalo,“ poprosil jsem ho.„No, spolu s Alicí jsme prostudovali celou Bibli –

a to mû pfiesvûdãilo.“Potom jsme se dovûdûli je‰tû více o Alici. Tato Ïena

si totiÏ dÛkladnû pfieãetla celou Bibli, v‰ech ‰esta‰edesátknih, a zamilovala se do Boha, kterého tam na‰la. Dnesaktivnû pracuje ve svém malém vesnickém sboru, kdev pfiípadû potfieby také stojí za kazatelnou, aby sv˘mposluchaãÛm pfiedávala biblické poselství. KdyÏ mi ne-dávno poslala nahrávku svého kázání o dobrém Past˘fii,

168

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 168

Page 87: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

jsi právû fiíkal o Bohu. PromiÀ, ale musím ti fiíct, Ïe promû to v‰echno byla pouze ‘záhadná fieã’.“

Následovat JeÏí‰ova pfiíkladu také znamená, Ïe bude-me velice uctivû jednat se „sluhy“. JestliÏe tito vûfiící-sluhové kvÛli svému strachu pfied Bohem potfiebují uji‰-tûní, Ïe mají Pfiítele, kter˘ stojí mezi nimi a Bohem,BoÏí pfiátelé jim potvrdí, Ïe takov˘ pfiátelsk˘ Prostfiedníktu skuteãnû je. Snad pozdûji budou mít moÏnost jimvysvûtlit, Ïe tím Pfiítelem je sám BÛh.

Tu nejvût‰í poctu, jakou by sluhové mohli od Bohasly‰et, vyjadfiují slova: „Správnû, sluÏebníku dobr˘a vûrn˘.“

Ale co myslíte, nemohli bychom si pfiát je‰tû nûco víc?Ano, ti, ktefií pfiijali JeÏí‰ovu nabídku pfiátelství z 15.

kapitoly Janova evangelia, se mohou doãkat je‰tû dalekovût‰í pocty: „Dûkuji vám, moje dûti, Ïe jste o mnû mlu-vily pravdu. Díky za to, Ïe jste m˘mi pfiáteli.“

171

na zaãátku knihy, mají pocit, Ïe kfiesÈanské uãení pro nûuÏ nic neznamená. KdyÏ se k nim dostala zpráva o Bohua o spasení, zfiejmû pfii tomto vyprávûní pfiíli‰ místa zau-jímala „záhadná fieã“.

Kdyby JeÏí‰ byl dnes osobnû na zemi, urãitû by s Lor-raine a její milou rodinou, s fiezníkem Barrym, s hrob-níkem i s na‰imi motocyklisty mluvil naprosto otevfienû.VÏdyÈ jsou to BoÏí dûti a zaslouÏí si, aby se jim dostalopfiíleÏitosti, aby mohly pochopit svého Stvofiitele.

Pro BoÏí pfiátele je velkou pfiedností, Ïe mohou slou-Ïit jako BoÏí „prostfiedníci“ takov˘mto lidem, ktefií totolik potfiebují. Je to nûco podobného, jako kdyÏ MojÏí‰byl prostfiedníkem pro „dûti Izraele“.

KdyÏ jsem se ptal jednoho mladého kfiesÈana, co simyslí, Ïe by se mûlo udûlat pro takové lidi jako Lorraine,okamÏitû odpovûdûl: „Vyprávût jim pfiíbûhy o JeÏí‰i.“

Vyprávût o JeÏí‰i znamená vyprávût o horní místnostia o tom, co tam JeÏí‰ fiekl uãedníkÛm a co pro nû udûlal,znamená to vysvûtlovat jin˘m, Ïe BÛh si za kaÏd˘chokolností nade v‰e váÏí svobody a pfiátelství v‰echsv˘ch dûtí.

Vyprávût o JeÏí‰i znamená povzbuzovat lidi k tomu,aby kladli nikoli ménû, ale stále více otázek. Nemám teìsamozfiejmû na mysli malicherné otázky, nebo Ïe bychomsnad mûli vyvolávat hádky. Ani nemyslím, Ïe bychommûli jeden druhého chytat za slovo. Cílem takov˘ch otá-zek by mûlo b˘t pochopení pravdy o Bohu.

Ti, kdo se rozhodli vyprávût o Bohu, by sami mûlivést své posluchaãe k tomu, aby kladli otázky. Násle-dovat JeÏí‰Ûv pfiíklad znamená vést lidi k tomu, aby svo-bodnû, bez obav, pfiitom v‰ak uctivû a taktnû dokázali fiícti tomu nejvzdûlanûj‰ímu kazateli: „Nerozumím tomu, co

170

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 170

Page 88: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

Osobnû jsem pfiesvûdãen, Ïe nejdÛle-Ïitûj‰ím bodem kfiesÈanské vûrouky,kter˘ pfiiná‰í radost a jistotu v‰emBoÏím pfiátelÛm, je pravda o na‰emnebeském Otci, která byla potvrzenacenou nejvy‰‰í – Ïivotem a smrtí jehoSyna, JeÏí‰e Krista.

BÛh není takov˘, jak ho pfiedstavujíjeho nepfiátelé. Není svévoln˘, nemilo-srdn˘ a krut˘. BÛh-Otec je stejnû laska-v˘ a dÛvûryhodn˘ jako jeho Syn, BÛh-JeÏí‰ Kristus. Je moÏné u nûj najít stejnéodpu‰tûní, stejné uzdravení a stejnouzáchranu jako u JeÏí‰e. Jakkoli je ná‰Stvofiitel nekoneãn˘ ve své moci a ma-jestátu, je právû tak nekoneãn˘ ve svélásce a v tom, Ïe si nade v‰e váÏí svobo-dy, dÛstojnosti a individuality stvofie-

n˘ch rozumn˘ch bytostí. Není pro nûjvût‰í radosti, neÏ kdyÏ svou lásku a vírupfiiná‰íme dobrovolnû, kdyÏ mu rádinasloucháme a ochotnû ho poslou-cháme. Ale nejen to. On nechce, aby-chom byli jeho sluhy. Naopak touÏí potom, abychom byli jeho chápajícími pfiá-teli. Tato pravda je odhalena ve v‰echknihách Bible. To je to vûãné evangeli-um, které si získává dÛvûru a obdiv vûr-n˘ch BoÏích dûtí v celém vesmíru.

Podobnû jako Abraham a MojÏí‰,které BÛh nazval sv˘mi dÛvûryhodn˘mipfiáteli, také dnes BoÏí pfiátelé chtûjío svém nebeském Otci mluvit dobfiea pravdivû a za nejvût‰í poctu povaÏujíslova, která BÛh fiekl o Jóbovi: „Ono mnû mluvil pravdu.“

BOHAJIN¯ POHLED

NA BOHA

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 172

Page 89: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

DOSLOV

Tato kniha zaãala zprávou o tom, Ïe svrchovan˘ vládcevesmíru nabídl lidem své pfiátelství.

A byl to sám Král vesmíru, kter˘ fiekl sv˘m sluhÛm:„Byl bych radûji, kdybyste byli m˘mi pfiáteli.“

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 174

Page 90: ě ů ěď ě č ě č ř č ř ě ů č ř ů ř ě č ů ř ů č ě ř ě ř ů ě č. „Je to taková vzná‰ející se benevolentní bytost,“ oÏivila své vzpomínky na dûtskou

177

Graham Maxwell

SLUHOVÉ, NEBO P¤ÁTELÉ?J I N ¯ P O H L E D N A B O H A

Pfieklad Ivo RacekRedakãní spolupráce Viera Dudová, ThDr. Daniel DudaObálka a grafická úprava Ing. Pavel BártaOdpovûdn˘ redaktor Ing. Peter Pola‰koVydal Advent-Orion s. r. o., Roztocká 5, Praha 6Vydání první, Praha 1996ISBN 80-7172-146-8

Sluhové–ZC 17.9.2002 16:15 Stránka 176