Upload
ales-pitin
View
233
Download
1
Embed Size (px)
DESCRIPTION
1. číslo / DUBEN 2013
Citation preview
1 Rubrika
Proměny chování žáků v průběhu století
Škola před kamerou Kam kráčí naše školstvíNe každý autista je Rain Man
DUBEN 2013
22
910
16easyteachers.cz
MAGAZÍN PRO UČITELE
PREDPLATTE SI
Objednávejte na našich webových stránkách nebo na emailu [email protected]
za výhodnou cenu pro školy a instituce
easyteachers.cz/predplatne
2999 Kč za rok Pro školy a instituce dodáme
za jednu cenu tolik časopisů kolik potřebujete
První císlo zdarma
EDITORIALEdiorial
Vážení čtenáři,proč Easy Teachers a proč právě teď? Od-
pověď je snadná. Ještě jako studenti střed-
ní školy jsme začali vydávat časopis Easy
Magazine. Uplynuly dlouhé dva roky a Easy
Magazine je největším středoškolským časo-
pisem v ČR.
Není tedy žádným překvapením, že hledáme
nové příležitosti a další díry na trhu. Jednu
z nich vidíme v časopise cíleném na učitele
a všechny lidi, které zajímá vzdělávání. Když
jsme se ptali učitelů, kde berou informace
a inspiraci k sebevzdělávání, dozvěděli jsme
se, že většina učitelů hledá tyto věci na in-
ternetu. Ne z toho důvodu, že by odsoudili
tištěná média, ale protože je současné časo-
pisy neposkytují.
Oproti konkurenci chceme mimo lepší gra-
fiky nabídnout nový pohled na vzdělávání,
psát o věcech, které do ČR ještě nedorazily,
představovat zajímavé osobnosti, které se
nebojí dělat věci jinak a mohou tak být in-
Co přinese nový časopis pro učitele?
spirací pro ostatní. Pokud zjistíme, že naši
čtenáři budou mít zájem číst časopis na mo-
bilních telefonech a tabletech, nebude pro
nás problém připravit aplikace, jelikož tyto
technologie máme k dispozici z časopisu
Easy Magazine.
Časopis bude vycházet jako dvouměsíčník,
první číslo nabídneme zdarma, poté bude
časopis nabízen školám a vzdělávacím insti-
tucím formou ročního předplatného. Inter-
netové stránky časopisu jsou easyteachers.cz
a naleznete na nich další zajímavé články.
Aleš Pití[email protected]
CEO Easy Media,
Vydavatel Easy Teachers
3
DUBEN 2013
Šéfredaktor: Veronika Doleželová
Redaktoři: Ondřej Macura, Vojtěch Bernacik,
Veronika Kůtková, Michaela Čermáková,
Jarmila Dvořáková, Jan Železný,
Michal Schmalz, Lucie Paurová
Finanční ředitel: Tomáš Havran
Account Manager: Matouš Janota
Korektura: Anna Dvořáková
Ilustrace: Ondřej Dolejší
Design: Jan Šimsa
Vydává: Easy Media, o. s.
Tiskne: RTB Media
Vyšlo: 14. 4. 2013
www.easyteachers.czwww.facebook.com/easyteachers
OBSAHObsah
Podlejzá! Podlejzá!Limity demokracie
Svoboda, anarchie, xenofobie a nacismusŠkola před kamerou
Kam kráčí naše školstvíŘešení neřešitelného – evoluce školství
Otevřená univerzita – cesta k technickým oborůmNe každý autista je Rain Man
Proměny chování žáků v průběhu stoletíKočka plus myš rovná se pes
Literatura netradičně – literatura hravěUčitel by měl mít roli motivátora, kouče a mentora
Reality show – 1. díl
67
89
1012
1416
1822
2426
28
5
6 Sebereflexe
Ž áci se mění, říkají starší kantoři – a lec-
kdy s nostalgickým povzdechem. Děti
jsou dneska jiné, brání rodiče nešvary svých
ratolestí na třídních schůzkách. Ostatně
mění se všechno. Není divu, že žáci také,
a to navzdory tomu, že jsou jinak tak často
obviňováni z nečinnosti. Mění se. A učitelé
a školy se mění s nimi. Žáci se u toho měnění
se jenom o něco víc vrtí.
Ale podlézání, to navzdory všem změnám na
našich školách asi zůstává. Tedy abyste mi
rozuměli, musím věc uvést na pravou míru:
Jedna má kamarádka mi řekla, že učitelé žá-
kům na její vkus příliš podlézají. Je to bás-
nířka a myslela tím hlavně češtináře, kteří
vedou děti ke čtení čtivých a populárních
titulů a opomíjejí ty náročnější. Třeba bás-
nické. Ono se vůbec v našem školství žákům
mnohdy podlézá.
Střední školy, na které se ještě před pár lety
dostali jen ti nejlepší, se dnes uchylují k ra-
finovaným marketingovým trikům, aby nalá-
kaly dost budoucích studentů. Přijímačky na
ně jsou stále ještě bojem, ale často to nejsou
deváťáci, kdo má zabojovat. Mnozí z nich
později sice chápou školu jako bojiště, ale
bojují zde špatné bitvy.
Ale podlézání se netýká jen škol… Někdy
i takzvaná vysoká kultura podlézá mladé
generaci. Snižuje se. Asi se bojí, že je příliš
„vysoká“… Nedávno jsem viděl reklamu na
výrazné slevy v knihkupectvích pro držitele
karty ISIC. Její hlavní slogan zněl: UKAŽ, ŽE
HO MÁŠ. No, proč ne, každá reklama má být
taky trochu podlézavá – tahle jistě počítala
s tím, že dráždivý nápis žáky jako cílovou
skupinu zaujme. Lechtivé dvojsmysly je baví.
Nic proti tomu, nejsem žádný moralista. Cí-
tím však přece jen jisté rozpaky nad tím, že
stará dobrá literatura, důstojná kouzelnice
stále docela ucházejícího zevnějšku, tak tro-
chu… ehm… podlézá. Vábí k sobě jazykem
teenagerovsky rozparáděným.
Vzdělanost nemá podlézat svým adeptům,
má maximálně vyjít na půl cesty. A to platí
i pro školy a učitele. Je docela dobře možné,
že školy svou přílišnou vstřícností ztrácí lec-
cos ze své akademické mystiky. A právě na
tom místě, v půli cesty – když čas od času do-
jde ke skutečnému setkání – se žáci mění…
I my učitelé. A to jsou změny, které mi při-
jdou celkem fajn.
Podlejzá! Podlejzá!
Ondřej [email protected]
S edím v restauraci. Výhodou tohoto pod-
niku jsou velká okna, kterými vidím na
ulici – lidé venku proudí všemi směry – asi
musí, různě se tváří – asi chtějí, nad něčím
přemýšlejí – asi musí. Vypadají svobodně,
mírně upjatě, přesto však svobodně. Jako by
chodili, tvářili se a mysleli z vlastního roz-
hodnutí.
Studenti ve škole a lidé za mým oknem jsou
si v mnohém podobní. Pohybují se po chod-
bách. Na svých bedrech přitom nesou spous-
tu svobodných rozhodnutí. Možná si nedo-
kážete ve výrazech jejich tváří představit
onu upjatost, soustředěnost. Jen to zkuste!
Čím více totiž společnost považuje svobodu
za základní hodnotu, tím více vytváří tlak na
jedince. Pak to vypadá, jako kdyby opravdu
každý mohl za vše, co ho v životě potká. Člo-
věk v bublině, člověk poskakující a do nikoho
nenarážející…
V počátcích mého učitelování jsem člověka
vnímal přesně tak, jak jsem naznačil výše.
Svobodný, všemocný, izolovaný jedinec, kte-
rý se prostě ocitl a jde si bůhvíkam. Mně však
škola v mých středoškolských letech svobodu
brala. Pojďme to tedy udělat jinak a svobodu
do školy vraťme! Nechme studenty vybrat si
zaměření: „Chceš se věnovat estetice v ději-
nách?“, „Je libo trochu politiky, nebo bys rád
něco ze společenské struktury?“, „Rozumím,
že se dnes necítíš dobře, vezmi si žolíka, ne-
ruš a dělej si, co potřebuješ…“ Totální dekon-
strukce! Nedivte se, že jsem se hodně divil!
Studenti nevěřili mému předmětu, nevěřili
ani mně! Kdybych si měl vypůjčit postavy
z Dostojevského Běsů, pak bych studenty
přirovnal k partě Stavroginů, kteří pohrda-
vě hledí na učitele jako na Verchovenského
staršího. Prostě probuzení anarchisté vědo-
mi si své síly, pohrdavě hledící na roztomi-
lou postavičku učitele, přesvědčeni o tom, že
takhle nikdy nedopadnou.
Člověk holt potřebuje vedení. Bez vedení je
ztracen. Nevěří pak ničemu, cítí se nejistě.
Postavičky, které vidím za oknem restaurace,
taky potřebují pomoc. Hledají důvod svého
pohybu, chtějí trenéry. Nechtějí se pohybo-
vat bez příčiny. Demokracie není anarchie
ani absolutní rovnost. Demokracie je verti-
kálně strukturovaný systém. Ve své profesi
bych se rád stal účelnou a účinnou příčinou
jednání svých studentů, jejich trenérem.
Limity demokracieStudenti úplnou volnost nechtějí
Vojtěch [email protected]
7
8 Sebereflexe
Nová doba nepřináší nové myšleníZaráží mě, jak mezi mladými lidmi stále pa-
nuje nesnášenlivost k odlišnému či nezná-
mému. Paradoxně v době demokracie, kdy již
jinakost nemá být potírána, se i přesto mladí
stále uchylují k odsuzování druhých. Setká-
vám se například s opovrhováním odlišným
způsobem oblékání, ačkoliv jsem si mysle-
la, že jsou již pryč doby, kdy jsem si do tří-
dy vzala žlutou mikinu a již ve dveřích jsem
byla zhodnocena pohledy a výrazy ve tvářích
svých spolužáků.
Rovněž se stává, že svobodu a demokracii
často zaměňují s anarchií. Neuvědomují si,
že i demokracie má svá pravidla a že jejich
svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho
druhého. Možná víc než anarchie se bojím
ultrapravicového smýšlení, které se mezi
mladými lidmi celkem rozmáhá.
Svoboda, anarchie, xenofobie a nacismusV době otevírání hranic a podporování multikulturalismu se očekává tolerance k něčemu novému, odlišnému. Díky snadnému přístupu k informacím a historické zkušenosti se předpokládá, nebo alespoň doufá, že se některé ideologie již nevrátí. Stále však platí, že člověk má krátkou paměť.
Je svoboda, tak proč se nepřiklonit k nacismu?Překvapilo mě, že jeden můj bývalý student
srovnal punkového „kohouta“ s nacistickými
znaky. Žák s čírem se předem zástupkyně do-
volil, zda s ním může do školy přijít, neboť
by si ho po koncertu nestačil umýt. Načež se
rozhořčený „spořádaný“ žák dotčeně otázal,
zda mu toto povolíme a že by tedy i on mohl
přijít s hákovým křížem. Vždyť máme přeci
tu svobodu!
Nacistické projevy u studentů nejsou nijak
ojedinělé. Vždyť řada mladých lidí volí ex-
trémní pravici. Když jsem probírala židov-
skou literaturu nebo jsem zmínila, že nějaký
spisovatel je židovského původu či homose-
xuální orientace, byla jsem celkem šokovaná,
když jsem zaslechla nacistické poznámky
o plynu. Na dotaz, co jim vadí na Židech, se
mi dostala odpověď: „Jsou v čele světových
bank a ovládají svět.“ Pominu-li, že to již
není tak úplně pravda, tak přesto nechápu,
a pravděpodobně ani oni sami, proč jim vadí
zrovna židovský původ. Odněkud pravděpo-
dobně přejali zavedený vzorec myšlení.
Ptám se, kde se v nich bere ona xenofobie
a odpor k něčemu odlišnému? Je to dáno vý-
chovou? Historickým kontextem? Nebo to
v nich probouzí situace ve státě? Je to snad
důsledek přehnaného dokazování, že náš stát
není rasista, a některé menšiny tak mají pře-
hnaná práva? Probouzí to snad ve společnosti
opačný efekt a potřebu vydobýt si svoje místo?
K onečné i nekonečné příběhy na pokra-
čování, vysoká sledovanost, nenáročné
odreagování, zvuková clona při žehlení…
a mnoho dalších hesel by mohlo definovat
fenomén dnešní doby – televizní seriál. Stačí
jedno zmáčknutí ovladače a už nás obrazov-
ka bombarduje seriály s různou tematikou.
Nemalým zástupcem jsou právě seriály ze
školního prostředí.
V nabídce televizního programu posledních
let se objevil například Gympl, Základka,
Ulice, Škola Na Výsluní, Horákovi, 4teens
a mnoho dalších. Ruku na srdce, je však mezi
nimi seriál, který by se alespoň jednou scé-
nou výrazně zapsal do naší paměti? Za sebe
říkám NE.
Pro hlubší televizní zážitek se musím v his-
torii českého seriálu vrátit o téměř třicet let
zpět, do roku 1984. A tím zážitkem je jedno-
značně prvňáček Jirka Oliva s psychicky la-
bilní učitelkou Hajskou, představitelé seriálu
My všichni školou povinní.
Při povrchním pohledu v něm každý divák
může najít typické rysy tehdejší doby – apa-
rátčíky, stranické organizace, prorežimnost
apod. Z alternativnějšího hlediska však mů-
žeme sledovat postavy vymykající se ide-
álům socialistického občana a především
snahu přiblížit divákům klady a zápory uči-
telského řemesla. Když si člověk odmyslí ko-
munistickou propagandu, která zkrátka byla
součástí tehdejší doby a v seriálu se vyskytu-
Škola před kamerou
Veronika Kůtková[email protected]
Svobodu a demokracii často zaměňují s anarchií
9
10 Profesní život
je jen v nutném množství, může pozorovat
i kvalitní propracovanost psychologických
scén mezních životních situací, scenáristic-
kou neukvapenost a promyšlenost.
Jako adeptka učitelské profese jsem během
sledování plně soucítila se začínajícím kan-
torem Karfíkem, toužila po moudrém kole-
govi Lamačovi, rozplývala se nad kukadly
malého Jirky Olivy. Z tamějších seriálových
učitelů čiší zvláštní energie, která jako by
mě nabádala k tomu, že kantořina má smysl.
Možná i proto, že učitel je zde brán jako au-
torita. A právě podpora učitelského postave-
ní z dnešních seriálů trochu uniká.
Jako diváci tak máme v podstatě dvě volby,
kvalitně zpracovaný seriál s ideologickou pa-
chutí totality, anebo současné slátaniny, kde
už žáci učitele téměř posílají do… ehm…
oněch míst.
V lednu ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy zahájilo veřejné diskuse
o nové strategii pro české školství. Ta by
měla definovat další kroky do roku 2020.
Jak změní náš vzdělávací systém? Přinese
opravdu něco nového? Anebo se zařadí
mezi ostatní proklamativní dokumenty
současných i minulých vlád?
Zatím nepřekonaným strategickým doku-
mentem v oblasti školství je Bílá kniha (celý
název zní Bílá kniha – Národní program
rozvoje vzdělávání v ČR). Ta byla přijata
v roce 2001 po několika předchozích snahách
o vytvoření komplexní strategie v této ob-
lasti. Bílá kniha navrhla doporučení změn do
budoucnosti, která vycházela z mezinárod-
ních trendů a zkušeností. Přesto její realizace
dnes vyvolává řadu otázek a kritických ohla-
sů. Příkladem mohou být státní maturity.
I v minulém roce je provázela nemalá pochy-
bení ze strany státu, což celý projekt zneva-
Kam kráčí naše školstvíAneb budeme mít novou Bílou knihu?
Michaela Čermáková[email protected]
Podobu nové strategie může ovlivnit i odborná veřejnost
žovalo u studentů i učitelů. Jiným příkladem
může být kurikulární reforma. Tu naopak
provázela nedostatečná podpora učitelů při
zavádění rámcových vzdělávacích programů.
Některá doporučení Bílé knihy nebyla rea-
lizována vůbec. Příkladem může být záměr
týkající se zavedení kariérního systému pro
učitele, který by kvalitním učitelům přinesl
další perspektivu jejich práce.
Není proto překvapením, že MŠMT v lednu
zahájilo veřejné diskuse o nové strategii.
Ta by měla reflektovat současný stav české-
ho školství i dosavadní realizaci Bílé knihy.
„Strategie naváže na Národní program roz-
voje vzdělávání (Bílou knihu) z roku 2001,
který dosud nebyl nahrazen koncepčním
dokumentem srovnatelného rozsahu a zábě-
ru a jehož hlavní myšlenky jsou v mnohém
stále aktuální,“ uvádí tisková zpráva MŠMT.
Zohlednit by měla také ekonomické a spole-
čenské změny současného života a s tím spo-
jené nároky, které jsou kladeny na vzdělávací
systémy. „Svět vzdělávání se proměňuje ra-
ketovým tempem, všechny vzdělávací systé-
my s tím mají větší nebo menší problém. Je
třeba si určit jasné cíle a hledat k nim efek-
tivní cesty,“ dodává Tomáš Feřtek, tiskový
mluvčí EDUin. A jaké nejpalčivější problémy
by strategie měla řešit? „Viditelným problé-
mem je pokles výsledků a schopností žáků.
To je nejen subjektivní dojem vyučujících,
propadáme se i v mezinárodních srovnáních.
Nespokojení jsou často i absolventi a jejich
zaměstnavatelé. Mají pocit, že školy nepo-
skytují takové vzdělání, které by umožnilo
úspěch v životě a zaměstnání,“ vyjmenovává
dále Tomáš Feřtek.
Podobu nové strategie může ovlivnit i od-
borná veřejnost. Tomu by měly napomoci
kulaté stoly, které MŠMT plánuje v první
polovině roku pořádat. Zapojit se do disku-
se je možné také prostřednictvím kampaně
Česko mluví o vzdělávání, kterou organizuje
obecně prospěšná společnost ve vzdělávání
EDUin. „Výsledky debaty shrneme a předáme
je ministerskému týmu někdy koncem červ-
na, ve chvíli, kdy začne zpracovávat finální
text strategie,“ říká Tomáš Feřtek. Dle před-
pokladů MŠMT by návrh strategie měl být
vypracován do konce tohoto roku.
Mgr. Jarmila Dvořáková, [email protected]
11
12 Profesní život
P očátkem roku 2012 byla ve Zlínském
kraji zahájena realizace grantového
projektu financovaného z Evropského so-
ciálního fondu a státního rozpočtu ČR. Jeho
cílem je zvýšit kompetence řídících pracovní-
ků škol v oblasti řízení a personální politiky.
K tomu využívá principy systemického pří-
stupu na základě unikátního oboru Perfor-
mance Tuning®. Ten dosud patřil pouze do
komerční sféry, kde je využíván pro zvýšení
dlouhodobého výkonu jednotlivců i pracov-
ních skupin a optimalizaci vztahů mezi nimi.
Jinak finančně velmi náročné know-how se
tedy poprvé dostává do neziskového sekto-
ru, a to do toho nejpodstatnějšího a často
přehlíženého – do školství. Tomu si klade
za cíl přinést rozvoj organizačního myšlení
a kompetencí řídit, efektivně řešit problé-
my a dosahovat cílů v rámci organizací, tedy
školských institucí. Know-how předávané
V programovém prohlášení vlády je ve vztahu k českému školství uveden mimo jiných i cíl získání a udržení kvalitních a motivovaných učitelů a zajištění jejich co nejlepší přípravy a profesního rozvoje. Věřte nevěřte, děje se to v praxi.
v projektu využijí nejvíce lidé v řídicích či
organizačních funkcích. Absolventi projektu
shledávají jeho užitečnost například při rea-
lizaci reformy kurikulárního zadání.
„Řídící pracovníci škol musí neustále řešit
množství nejrůznějších problémů, mnohdy
je nutno velmi dobře promýšlet motivaci
pracovníků, mění se zaběhnuté stereotypy,
dochází ke změnám z hlediska optimalizač-
ního procesu. Na vedení škol, ale i na jed-
notlivé pracovníky je přenášena stále větší
zodpovědnost. Z toho důvodu odbor školství,
mládeže a sportu velmi podporuje aktivity
přinášející inovativní postupy a metody, jak
splnit všechny tyto náročné cíle,“ říká Jo-
sef Slovák, bývalý radní Zlínského kraje pro
oblast školství. (Josef Slovák byl radním při
schvalování projektu a během prvního roku
jeho realizace.)
Řešení neřešitelného– evoluce školství
V roce 2010 vypracovala konzultantská spo-
lečnost McKinsey & Company odbornou
zprávu nazvanou Klesající výsledky české-
ho základního a středního školství: fakta
a výsledky. K této zprávě je v rámci dalšího
rozvoje českého školství značně přihlíženo
a z ní vyplývající závěry s projektem přímo
ladí. Podstatou projektu je zavést nový pří-
stup k překážkám. Tedy, nepřinášet řešení,
jako jsou třeba další finanční prostředky,
know-how nebo odborníci, zvenčí, ale vytě-
žit řešení z vlastních vnitřních dostupných
zdrojů.
Využití oboru Performance Tuning® v rám-
ci Zlínského kraje může být chápáno jako
exkluzivní příležitost, jak ověřit provede-
ní zásadních změn ve školství na praktické
a hmatatelné úrovni. Výsledky a výstupy
z tohoto projektu mohou být následně apli-
kovány i v celorepublikovém měřítku.
Petr Kallista, ředitel společnosti Expertní
skupina Callisto, která projekt připravila
a realizuje ho, dodává: „Smyslem projektu je
předat know-how do rukou kraje, tak aby si
ho šířil sám za účelem dalšího zlepšení stavu
školství. Jedinou podmínkou je jen to, že se
nesmí využívat ke komerčním účelům. Proti
tomu je legislativně chráněno na území celé
střední a východní Evropy.“
Co na to říkáte? Líbilo by se vám to také? Pokud
vás závan svěžího vzduchu v českém školském
systému zaujal, veškeré informace o projektu
získáte na internetové adrese www.reseni-ne-
resitelneho.cz. Nás v EasyTeachers by také za-
jímalo, co si o projektu myslíte, a budeme jen
rádi, když nám napíšete svůj názor. Můžete
k tomu použít třeba e-mailovou adresu autora.
Jan Železný[email protected]
13
14 Profesní život
A bsolventi technických oborů jsou vel-
mi žádaní na trhu práce – přesto se
k jejich studiu hlásí méně zájemců, než je
tomu u oborů netechnických. Jako důvody
jsou často uváděny jejich náročnost i malá
motivace studentů. Rozvoj zájmu o tyto obo-
ry se proto stává klíčovým již od počátku
vzdělávací dráhy mladých lidí.
Potřebu rozvíjet motivaci dětí pro studium
přírodovědných a technických oborů si za-
čínají uvědomovat i některé vysokoškolské
instituce. Příkladem je Technická univerzi-
ta v Liberci. Ta od poloviny minulého roku
realizuje dvouletý projekt Otevřená univer-
zita, jehož cílem je popularizovat tyto obo-
ry u široké veřejnosti. „Cítíme obrovskou
disproporci mezi konzumně orientovaným
společenským klimatem, v němž jsou mladí
lidé doma, ve škole i v médiích utvrzováni ve
volbě ‚snadnějších‘ cest ke vzdělání, a spole-
čenskou poptávkou po absolventech studij-
ně náročnějších technických a přírodověd-
Otevřená univerzita – cesta k technickým oborůmTechnická univerzita v Liberci motivuje nejen žáky základních škol ke studiu technických a přírodovědných oborů.
ných oborů, které naše tradiční průmyslová
proexportně orientovaná ekonomika někdy
až zoufale hledá,“ říká k tomuto problému
vedoucí projektu Miloš Hernych. V případě
Technické univerzity v Liberci však nejde
o první počin. Otevřená univerzita navázala
na již dříve realizovaný projekt StartTech –
začni s technikou!, který byl zaměřen přede-
vším na děti a mládež.
A jaké akce jsou konkrétně realizovány?
„V projektu Otevřená univerzita se snažíme
nabídnout aktivity pro široké spektrum zá-
jemců, pro děti je to především Dětská uni-
verzita, která letos běží již třetím rokem,“
říká Miloš Hernych. Žákům základních škol
a nižších tříd víceletých gymnázií nabí-
zí možnost seznámit se s přírodovědnými
a technickými obory, a to formou hry na vy-
sokoškolské studium se všemi jeho atributy.
Pro středoškoláky jsou připraveny týdenní
studijní pobyty s možností vyzkoušet si, co
obnáší studium na vysoké škole. Zapojit se
mohou také do výzkumných týmů a řešit
konkrétní zajímavé problémy. Technická
univerzita v Liberci však pořádá i neméně
úspěšné dny otevřených dveří. „Velmi popu-
lární jsou dny otevřených dveří, které se sna-
žíme koncipovat do podoby zábavného dne
pro celé rodiny – toho posledního se zúčast-
nilo kolem 2500 lidí,“ dodává Miloš Hernych.
Otevřená univerzita je spolufinancována Evrop-
ským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
Více informací lze najít na
www.otevrenauniverzita.cz.
Mgr. Jarmila Dvořáková, [email protected]
16 Psychologie
O bjevil se však mýtus, který je hojně
podporován filmovým průmyslem,
a tím je idea, že autista bývá až geniálně na-
daný v nějaké oblasti. Jenomže takových je
jen zlomek. Máme i přesto integrovat autisty
do běžných škol, nebo mají zůstat v jim urče-
ných „speciálkách“?
Integrace, nebo izolace?Měli by autisté chodit do standardních škol?
Nebo by pro ně bylo přínosnější navštěvovat
školy specializující se na děti s poruchou
autistického spektra? Výhodou běžné školy
je bezesporu integrace, o kterou by mělo jít
v tomto případě především. Autista je „vho-
zen“ do reálného světa dětí a nedochází
v některých případech ke zbytečné izolaci.
Zároveň to obohacuje i „zdravé“ děti. Naučí
se být tolerantní a přijmout do kolektivu ně-
koho odlišného.
Ne každé autistické dítě má předpoklady se
do takovéto integrace zapojit. Chování ně-
kterých autistů provází neadekvátní slov-
ní výbuchy, agresivita či sebepoškozování.
Mělo by se také zvážit, zda by takové zapoje-
ní nebylo pro dítě až příliš stresující.
Přeci nedáme autistovi pětku?!Pokud vyloučíme výše zmíněné projevy
a zapojíme dítě do běžného školního pro-
cesu, je nutné si položit otázku, jak tako-
vého školáka zkoušet a následně hodnotit.
Bezesporu by měl být způsob prověřování
znalostí a klasifikace odlišný a měl by být
upraven s ohledem na danou diagnózu. Je
nemyslitelné zkoušet autistu ústně, ne-
boť jedním z příznaků autismu je porucha
v orální komunikaci. Přirozenější je pro něj
písemný projev, případně využití alterna-
tivního způsobu komunikace, například po-
mocí obrázků.
Co se týče hodnocení, přikláním se ke
slovnímu než ke klasickému známkování.
Známka obecně zcela nepostihuje znalos-
Ne každý autista je Rain ManPryč jsou doby z filmu Requiem pro panenku. Dnes již postižení nejsou pouze zavíráni do ústavů – dochází k jejich začleňování mezi „normální“ lidi.
ti a přístup žáka, natožpak u autisty. Mám
zkušenost s žákem, který se nedokáže zce-
la adekvátně vyjádřit ani písemně, což by
v tradičním hodnocení vycházelo na nedo-
statečnou. Bojuji však s morálním dilema-
tem, zda mu mám pětku dát. Dokonce mi
bylo asistentkou žáka taktně naznačeno, že
„to mám nějak udělat“. V případě slovního
hodnocení by tento problém vymizel.
Objektivita vs. soucitCo však nastane, až dojde k závěrečným
zkouškám, případně k maturitě? Přeci se
neočekává, že by měl projít, krutě řečeno,
ze soucitu? Tato oblast by se měla ošetřit
ve školském zákoně. Dovolila bych si navrh-
nout, aby tito žáci obdrželi osvědčení o ab-
solvování dané školy, případně i školní pra-
xe. Na základě své zkušenosti s autistou se
domnívám, že by bylo velmi obtížné a v sou-
časné ekonomické situaci téměř nemožné
pro takového člověka najít práci v reálném
zaměstnaneckém světě. Tím nechci autisty
zcela zatracovat. Je pravděpodobné, že by
mohli najít uplatnění v chráněných dílnách,
kde by mělo být dostačující pouhé osvědčení.
Učila jsem také žáka, který měl lehké men-
tální postižení. Po závěrečných zkouškách
mu rodiče podali přihlášku na nástavbu
proto, aby byl co nejdéle ve škole kvůli men-
tálnímu dospění. Tedy neočekávali úspěch
u maturity. Pětky ze znalostních testů však
doháněl domácími úkoly a svou aktivitou.
Všichni jsme věděli o domácích písemných
kompozicích i závěrečné maturitní práci,
které byly vytvořeny rodiči. Nemohli jsme
to však dokázat a dalo by se říci, že jsme to
v tichosti přecházeli. Tím byly z pětek nako-
nec čtyřky. Rodiče však nabyli dojmu, že to
s ním není „zas tak špatné“, a začali ho i přes
jeho rezervy tlačit k maturitě. Toto nebezpe-
čí může vyvstat, pokud budeme nadměrně
přihlížet k postižení a budeme v nepřimě-
řené míře těmto žákům slevovat ze stanove-
ných požadavků.
Tedy i učitel na běžné škole by měl projít ale-
spoň školením o speciální pedagogice, aby
rozeznal míru úlev a naučil se přistupovat
k těmto žákům. Nabízí se argument: Vždyť tu
máme adekvátní odborníky?! Ti však převáž-
ně vyučují ve speciálních školách. Tím se vra-
címe na začátek. Izolovat, nebo integrovat?
Poruchy autistického spektra (PAS)PAS se projevují v rámci mentálního vývoje člo-
věka a u každého jedince mohou být v různé míře.
Zasahují oblast komunikace, představi vosti
a sociální interakce. Autismus se projeví v prv-
ních letech života. Může se projevit agresí, hy-
peraktivitou, neschopností rozeznat emoce aj.
Příčiny PAS se doposud nepodařilo přesně určit.
Veronika Kůtková[email protected]
17
18 Psychologie
Proměny chování žáků v průběhu století
Opravdu se současní studenti tak hrozivě liší od studentů v dobách předcházejících?
P adělání lékařského potvrzení, záško-
láctví, zbraně, dokonce střelba v hodi-
ně, to jsou jen některé z přestupků studentů
Českoslovanské akademie obchodní v roce
1920. Vypadá to, že neexistuje doba, ve které
by se studenti chovali tak, jak si starší gene-
race představují.
„František Píšek, posluchač ročníku 4.B, ne-
byl ve dnech od 29. 1. až do 4. 2. přítomen
vyučování. Na svou omluvu přinesl mi dne
6. 2. 1920 potvrzení od lékaře Dra Václava
Měsíčka ze Žižkova, Štítného ulice 20, které
zřejmě bylo paděláno. Upozornil jsem na to,
že v potvrzení bylo mazáno a několik slov
měněno, a tu tvrdil, že lékař spěchal k ne-
mocnému, když ho o potvrzení žádal, psal je
proto tužkou a zmýliv se, sám je opravoval.
Znova jsem jej upozornil, že věc je vážná,
a ptal jsem se, zdali je potvrzení správné.
Opět tvrdil, že ano. Hned nato zjistil jsem, že
lékař Dr. Měsíček, který domněle stvrzenku
vystavoval, zemřel již v roce 1913, a že tu-
díž stvrzenka je padělána. Zavolal jsem tedy
v přestávce týž den odpoledne posluchače
Píška a ptal se ho znova, zdali osvědčení,
které přinesl, je správné. Řekl, že vlastně
neví, poslal prý si pro ně známého.“ Profe-
sor Kolečkář, třídní učitel Františka Píška, se
na následné pedagogické radě učitelského
sboru Českoslovanské akademie obchodní
(dnešní ČAO Dr. E. Beneše) zasazoval o po-
trestání nezákonnou známkou z mravů a os-
mihodinovým karcerem – dnes bychom řekli
osmi hodinami po škole. Návrh profesora
Kolečkáře byl přijat. Jsme v roce 1920, v době
první republiky, kterou si často idealizujeme.
Stačí nahlédnout do konferenčních proto-
kolů (jinak zápisů z porad učitelského sboru
a z různých jednání), abychom si poněkud
upravili naši představu o obrovské změně,
která musela v poslední době v chování stu-
dentů nastat. Věta „To by si kdysi nedovoli-
li!“ se začne mírně „třepotat“. Rozpadne se?
›
Dne 22. 1. 1920 po jedenácté hodině v hodině prof. Dra Švagra zazněl najednou ve třídě výstřel u posluchače Johna
20 Psychologie
Josefa Cífky, podplukovník Cífka, informaci
o tom, že revolver svému synovi daroval, po-
tvrdil. Josef Cífka nebyl zdaleka jediným, kdo
spolužákům ukazoval zbraň. Po válce jich
bylo zřejmě k dispozici více než obvykle.
Každá doba nepochybně inspiruje dospí-
vající mládež k jiným reakcím a k jiným
projevům. Je to věčná hra mezi učiteli, re-
prezentujícími řád a hodnoty střední třídy,
a studenty, hledajícími si osobitou, indivi-
duální cestičku životem… Příště se v seriálu
našeho časopisu dočtete například o nepři-
jatelných vztazích mezi chlapci a děvčaty či
o kouření na toaletách.
„Dne 22. 1. 1920 po jedenácté hodině v ho-
dině prof. Dra Švagra zazněl najednou ve tří-
dě výstřel u posluchače Johna a ten vyskočil
s prostřelenou levou rukou. Profesor Dr.
Švagr udává následující: Když uslyšel ránu,
vyskočil, běžel k Johnovi, který vstal se za-
krvácenou rukou, chytil jej za ruku a ptal se,
co se stalo. John řekl, že mu vybuchla pat-
rona. Dr. Švagr jej vyvedl na chodbu a řekl
mu, že to není patrona, že je to střelná rána,
a tázal se, kde má revolver. John jej prosil, že
mu řekne, čí je revolver a kde je, ale jen aby
tomu, čí revolver je, neuškodil. Po naléhá-
ní Dra Švagra mu řekl, že revolver je Josefa
Cífky.“ Josef Cífka při výslechu u ředitele
prohlásil, že revolver dostal od svého otce
k Ježíšku. Do třídy ho přinesl ukázat. Všech-
ny přitom upozorňoval, že je nabitý. Otec
Vojtěch [email protected]
Chcete měnit české školství?Začněte psát pro Easy Teachers!Hledáme ambiciózní učitele se zájmem o psaní.
Pište na [email protected]
HLEDÁME UCITELE
22 Inspirace
Jedním z deseti bodů chystané školské re-
formy je podpora výuky matematiky od
školek po vysoké školy. Základním sta-
vebním prvkem by měly být nové výukové
metody a jednou z nich je právě matema-
tika podle profesora Hejného.
Profesor Hejný je průkopníkem myšlenky,
že žákovi by v hodinách matematiky neměly
být matematické pravdy (vzorce a poučky)
předkládány, ale naopak by si je měl objevo-
vat sám. Učitel by tak měl z role vyučujícího
přejít do role moderátora. Měl by tedy děti
motivovat a naznačovat cestu, ale zároveň je
nechávat, aby k řešení dospěly samy a o svém
řešení diskutovaly se spolužáky.
„Pokud dětem vnucujeme naše algoritmy,
naše instrukce, naše pravidla a řešení, tak
v nich v podstatě zabíjíme jejich přirozenou
zvídavost, radost z poznávání. Tím pádem je
demotivujeme, jsou otrávené, znuděné a ti
slabší se bojí a jsou frustrováni,“ říká autor
metody, profesor Hejný.
Svou koncepci matematiky aplikoval Hejný
se spolupracovníky v učebnicích naklada-
telství Fraus. Děti jsou v nich uváděny do
Kočka plus myš rovná se pesMatematika hrou aneb Metoda podle profesora Hejného
jednotlivých matematických prostředí, které
vycházejí z reálných prostředí čili ze zkuše-
ností žáka. V každém prostředí žáci k řešení
používají různé principy. Například v pro-
středí „Děda Lesoň“ děti pracují s představou
síly jednotlivých zvířátek. Dvě myšky se tak
silově vyrovnají kočce nebo myška s kočkou
se vyrovná psovi. Díky tomuto prostředí se
děti už na prvním stupni naučí jednoduše
substituovat.
V posledních letech začíná podle frausov-
ské matematiky vyučovat stále více škol. Pro
mnohé učitele však přechod od tradiční ma-
tematiky není jednoduchý.
„Dvacet let jsem učila podle jiných, řekněme
‚tradičních‘ učebnic. Jsem zastáncem názoru,
že dítě na prvním stupni si potřebuje upevnit
především pamětné počítání, například ma-
lou násobilku, což v učebnicích profesora Hej-
ného postrádám. Také se mi nelíbí, že by děti
ve čtvrté třídě měly v podstatě zvládat učivo
sedmé třídy. Tyto učebnice bych nebrala jako
hlavní výukový materiál, ale spíš jako dopl-
něk,“ říká učitelka prvního stupně Alena Š.
Profesor Hejný působí na katedře matema-
tiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy,
kde jsou studenti již několik let vyučováni
právě podle jeho metody.
„Některá prostředí mi připadají zajímavá.
Nelíbí se mi však, že se učíme pouze koncep-
ci matematiky profesora Hejného a nemáme
možnost srovnání s jinými metodickými pří-
stupy. Stále si nejsem jistá, zda podle této
metodiky budu chtít v budoucnu učit, ale
co se týče studia na fakultě, vlastně nemám
jinou volbu,“ komentuje výuku na Pedago-
gické fakultě UK Jitka N., studentka oboru
učitelství pro 1. stupeň ZŠ.
Metoda zaujala i v zahraničí. Učí se podle ní
žáci v kanadském Québecu a zájem proje-
vili například i učitelé z Polska nebo Itálie.
V České republice podle této metody vyučuje
zhruba 10 procent škol.
Učitel by tak měl z role vyučujícího přejít do role moderátora
V posledních letech začíná podle frausovské matematiky vyučovat stále více škol
Michaela Čermáková[email protected]
23
24 Inspirace
J ak ve studentech vzbudit zájem o litera-
turu? Jak pracovat s těmi, kteří již zaujati
jsou? Ondřej Macura, básník a učitel českého
jazyka, tyto otázky úspěšně řeší ve svém lite-
rárním semináři.
Ondřej Macura už dříve zkoušel podpo-
řit studenty s hlubším zájmem o literaturu
neformálními odpoledními setkáními nad
díly vybraných autorů (například básníka
Baudelaira). V současnosti vede seminář, ve
kterém se snaží uplatnit kreativnější přístup
k literatuře a pomoci tak studentům pevněji
uchopit texty nejrůznějších žánrů. V běž-
ných hodinách k tomu učitel mnoho prosto-
ru nenajde.
„Šlo mi o to, aby výuka v rámci semináře
nebyla frontální, aby si studenti na rozebí-
rané knihy takzvaně sáhli,“ uvádí Macura.
V rámci rozboru novely Petry Soukupové K
moři například v hodině uplatnil hru, kterou
nazval „Horké křeslo“. Studenti se měli vtělit
do jedné z postav a ostatní pokládali otázky
typu: „Proč jsi jednala tak, jak jsi jednala?“
– „Jak ses cítila v situaci, kdy…?“ Neměli
problém se ztotožnit s postavami a dostat se
k hlubšímu, osobnějšímu vhledu do proble-
matiky knihy.
Další zajímavou metodou je „talk show“.
Studenti si připravili informace o autorovi
knihy. V hodině pak pracovali ve dvojicích,
přičemž jeden z dvojice představoval auto-
ra, druhý reportéra. Cílem, jehož lze tímto
způsobem snadno dosáhnout, je doplnit
a hlavně upevnit faktografické údaje.
„Nejčastěji používám diskuse. Jejich prostřed-
nictvím se daří jednoduše a účelně aktualizo-
vat většinu problémů. Studenti získávají pro-
stor k odhalení smyslu literárních textů a jejich
využitelnosti v životě člověka.“ Ondřej Macura
má na mysli diskuse vyprovokované těmito
a podobnými otázkami: „Jak byste se v této
situaci zachovali vy a proč byste se tak zacho-
vali?“ – „Narazili jste na podobný problém?“ –
„Ocitli jste se někdy v podobné situaci?“
Literatura netradičně – literatura hravěStudenti na cestě k objevení smyslu knih
Macurův seminář má být rovněž motivací
k posílení jazykových dovedností a schop-
ností analyzovat text. „Pokud k příběhu
přistoupíte jako ke sledu situací, můžete ně-
které z nich se studenty převést do podoby
scénáře. Nebo třeba vyzkoušejte napsat část
příběhu jinak, případně domyslet vybra-
né situace,“ doporučuje kreativní pedagog.
Nad scénáři vytvořenými studenty dokonce
uspořádal v rámci semináře besedu s Tere-
zou Dusovou, scenáristkou seriálu Základka
či spoluautorkou seriálu Nevinné lži. Tereza
Dusová zhodnotila scénáře studentů. Spo-
lečně se seminaristy pak diskutovali o ne-
dostatcích návrhů, o různých složitostech,
které by nastaly, kdyby se podle nich měl
natočit film. Aktivity vztahující se ke scéná-
řům pak Ondřej Macura zakončil rozborem
filmové adaptace Máchova Máje. Studenti
rozebírali problémy, na něž musel narazit
scenárista, zamýšleli se nad tím, jak si pora-
dit s „nedořečeností“ Máchova textu.
Každá aktivita, každý přístup však v sobě
skrývá spoustu úskalí. Nevyhnuly se ani
Macurově semináři. „Původně jsem počítal
s tím, že si studenti tituly, kterým se bude-
me v semináři věnovat, vyberou sami. To se
nesetkalo s úspěchem. Nevěděli, jak s touto
možností naložit. Byli rádi, když jsem knihy
vybral já. Neoslovila je recitace básní. Člověk
musí být zkrátka dostatečně flexibilní a ne-
lpět čistě na svých apriorních představách.
Místo recitace básní teď například pracujeme
s hororovými povídkami Edgara Allana Poea
a s Fuksovým Spalovačem mrtvol.“
Vojtěch [email protected]
25
26 Inspirace
František Dalecký je studentem infor-
mačních studií a knihovnictví na Masa-
rykově univerzitě v Brně. Vede projektový
tým, který vytváří internetovou vzděláva-
cí platformu Edventure a věnuje se výzku-
mu v oblasti technologií ve vzdělávání.
Jaký je tvůj názor na budoucnost vzdělávání v ČR?To je otázka, kterou pokládám ostatním sám
velmi často. Jedna z nejčastějších odpovědí
je, že vzdělávání bude dostupné jednoduše-
ji a nebude závislé na školství. Jsou i takoví,
kteří věří, že škola jako instituce nepřežije,
jiní zase varují před přílišnou komerciona-
lizací vzdělávání. Já se domnívám, že vzdě-
lávání v ČR má skvělou budoucnost, stejně
jako kdekoliv jinde. Mnohé školy ale nic dob-
rého potkat nemusí. Zvlášť pokud bude rych-
lost jejich přizpůsobování se tak „závratná“
jako doposud.
Co je podle tebe smyslem vzdělávání jako takového?Těžká otázka – mnoho možných odpovědí.
V těchto úvahách mě velmi inspiroval David
Foster Wallace svým projevem „This is wa-
ter“. Když to velmi zjednoduším, tak smys-
lem vzdělávání by mělo být naučit člověka
myslet, aby se nestal otrokem vlastní hlavy
a dokázal poznat, na čem skutečně záleží.
Doporučuji zhlédnout celý projev na YouTu-
be nebo přečíst alespoň tohle shrnutí, neboť
na tuto nelehkou otázku dává jednu z nej-
lepších odpovědí, jakou jsem zatím objevil.
Zabýváš se především průnikem technologií a vzdělávání – jaké trendy bys označil za nejzásadnější? Děje se toho strašně moc. Žijeme v době, kdy
je svět vzdělávání zásadně ovlivňován inter-
netem a sociálními sítěmi. Obrovským tren-
dem jsou MOOCs (massive open online cour-
ses), které naprosto demokratizují přístup ke
znalostem a zpřístupňují kvalitní vzdělání
každému s internetovým připojením. Dalším
trendem je personalizace výuky díky tech-
nologiím, gamifikace – tedy přenášení prvků
her do vzdělávání, dále například větší za-
pojení technologií ve třídě, ať už jsou to in-
Učitel by měl mít roli motivátora, kouče a mentora„Smyslem vzdělávání by mělo být naučit člověka myslet.“
teraktivní tabule, nebo koncept BYOD (bring
your own device), umožňující studentům
práci s vlastními přístroji přímo ve výuce.
Jakým způsobem se podle tebe mění role učitele?Velmi zásadně. K tomuto tématu doporučuji
zhlédnout přednášku Diane Laufenberg na
TED.com s názvem Jak se učit? Z chyb. Dří-
ve platilo, že školy a učitelé byli hlavními
zdroji informací. Dnes jsou informace všude.
Učitel by však měl poznat (a studenty učit),
které informace jsou ty důležité, jak s nimi
pracovat a jak kriticky přemýšlet. Jeho role
se tedy částečně přesunuje ke knihovníkovi,
informačnímu kurátorovi. Dále by měl být
motivátorem, koučem a mentorem a mode-
rátorem interakcí mezi studenty. Raději než
autoritou, která všechno ví, být průvodcem
na dobrodružství z objevování, kterým po-
znávání a rozvíjení mysli skutečně je. Bude-
me-li mít více takových učitelů – množství
dětí, které budou na školu nadávat, bude po-
dle mého názoru výrazně menší.
Samovzděláváš se? Pokud ano, jak?Ano, beru to jako jednu z hlavních prio-
rit. Krom toho, že pracuji na své diplomové
práci a výzkumu s ní spojeném, jsem pořád
ještě univerzitním studentem s obvyklou
kreditovou zátěží. Vedle toho se pravidelně
zúčastňuji různých školení a přednášek, mi-
nulý týden to byla například akce zaměřená
na rozvoj IT projektů a nyní pět týdnů pro-
bíhající kurz rétoriky. Využívám Coursera.
org, kde v současnosti absolvuji kurz kritic-
kého myšlení, pracuji na svém rychlém čte-
ní na Rozectise.cz, nedávno jsem byl rovněž
na kurzu u Naucmese.cz. Pravidelně sleduji
přednášky na YouTube, iTunes nebo TED. Na
čtení knih mi mnoho času nezbývá, nicmé-
ně směřuji ke svému ideálu, kterým je pře-
číst jednu knihu za týden. Velkou roli hrají
v mém případě i sociální sítě, blogy a různá
internetová fóra.
Mohl bys alespoň v krátkosti popsat projekt Edventure?Smyslem projektu je nabídnout platformu
pro neformální vzdělávání, které se zaměřu-
je na dovednosti pro 21. století – tedy na ob-
last oborů, kterou řada vzdělávacích institucí
více či méně ignoruje. Těmi jsou například
informační a digitální gramotnost, inovace
a kreativita, osobní rozvoj a podobně. Detaily
nyní uvádět nebudu, protože jsme v rané fázi
vývoje a ještě není jasné, jakým směrem se
bude projekt ubírat. Na stránce Edventure.cz
je však možné se s námi spojit a v budoucnu
získat více informací o projektu.
www.edventure.cz
Michal [email protected]
27
28 Reality show
V e chvíli, kdy jsem se stala absolvent-
kou vysoké školy a zjistila, že láska
k literatuře a historii k uživení nestačí, přišla
mi na mysl práce pedagožky na střední škole.
Mladí lidé, otevřené mysli (o jejich touze po
vzdělání jsem si iluze nedělala), tento pro-
stor mě lákal.
Po přijímacím pohovoru jsem kráčela po škol-
ní chodbě. Chodby i třídy zely prázdnotou
a nedalo mi to, abych do jedné krychle plné
lavic nevstoupila. Postavila jsem se za ka-
tedru a úplně vyděšená jsem si představila,
jak bude za dva týdny plná pubertálních stu-
dentů, kteří na mě budou hledět. Od té doby
jsem neměla klidné spaní.
„Co to je? Kdo to je? Nějaká mladá, ne?“ zně-
ly zděšené hlasy žáků, když jsem vcházela.
„Dobrý den!“ Srdce mi bušilo, ale hlas byl
(snad) pevný. „Peace!“ odpověděl chlapec
z první lavice. Jeho milý úsměv mě odzbro-
jil. V první chvíli jsem se představila a totéž
jsem žádala i po nich. Zajímal mě hlavně
jejich vztah k literatuře a k českému jazyku.
Odpovědi byly všední, předmět jim „nevadil“,
literatura je „lepší než čeština“. Žádný čtenář
se mezi nimi neodhalil. Karty byly rozdány
a další hodina byla jen v mé režii.
Přípravu jsem si udělala pečlivě, koncept ho-
diny mi byl jasný. S plným nasazením jsem
vyrazila do boje. Mé nadšení ze mě sálalo,
slova se jen hrnula. Nakonec jsem v hodině
nestihla ani polovinu toho, co jsem měla
v plánu, studenti si nic nezapsali, protože to
nestíhali, a na jejich nečetné otázky jsem ne
vždy věděla odpověď.
Tak jinak, méně je někdy více – s tímto heslem
jsem vstupovala do dalšího kola. Výklad měl
být systematičtější, obraznější, méně fak-
tů, více názorných ukázek. Zjišťuji, že mým
hlavním cílem je, aby studenti vše, co říkám,
pochopili, aby se nemuseli biflovat fakta.
I nyní věřím, že se toho držím. (Avšak na
svém prvním rodičovském setkání jsem se
dozvěděla, že jim toho říkám až moc a oni se
to pak nedokážou naučit.) Hodiny literatury
pro mě byly o poznání jednodušší, příběhy
knih a spisovatelů se předávají lépe než pra-
vidla pravopisu či syntaxe.
Na frontu jsem nastoupila s idealistickými
představami o férovém přístupu ke studen-
tům, k lidem ne o mnoho mladším, než jsem
já, a i od nich jsem očekávala stejný přístup.
A toto je mé největší zklamání. Když jsem
v prvních dnech seděla v kabinetě a viděla své
Reality show – 1. díl
kolegy, jak se tváří na přicházející studenty,
protože očekávají, že mají nějaký problém,
s kterým je hodlají „obtěžovat“, říkala jsem
si, že taková nikdy nebudu. Ale pak mě začal
jejich systém ubíjet. Jejich výmluvy, snaha
učitele obelhat, vyhnout se tomu a tamtomu,
udělat vše co nejméně poctivě, avšak rychle.
Ne všichni jsou takoví, ale ti, co do toho kabi-
netu přichází, ano. V lecčem jsem se spálila,
přidělala si nervy a práci, ale stále doufám,
že rovný a férový přístup zvítězí nad pokřive-
ností a lžemi. Doufám, že mě o mé představy
o lidech a lásku k vyučovaným předmětům
studenti nepřipraví.
Lucie Paurová[email protected]
2999 Kč za rok
Pro školy a instituce dodáme za jednu cenu tolik časopisů
kolik potřebujete
První číslo zdarma !
Objednávejte na našich webových stránkách nebo na emailu [email protected]
Předplaťte si za výhodnou cenu pro školy a instituce
29
30 PR
Každý den pracujeme na tom, aby naše vize
byla pravdivá a atraktivní pro naše odběrate-
le, ale zároveň smysluplná pro všechny, kteří
ji pod hlavičkou Agentury Wenku naplňují.
Snažíme se být plnohodnotnými partnery škol
na poli mimoškolních aktivit. Naši instruktoři
vlastní patřičné akreditace MŠMT (zdravotník
pro zotavovací akce pro mládež a dorost; in-
struktor školního snowboardingu atd.).
Každoročně pro naše zaměstnance orga-
nizujeme interní školení, jehož hlavními
tématy jsou bezpečnost na školních akcích
a zpětná vazba na zkušenosti získané v uply-
nulé sezóně.
Máme předem definované postupy v rozlič-
ných situacích, které neustále vylepšujeme.
Pečlivě vybíráme naše dodavatele s ohledem
na potřeby a specifika školních skupin.
Vytvořili jsme komplexní nabídku aktivit,
která nabízí širokou škálu aktivit vycházející
ze standardních potřeb základních i střed-
ních škol napříč celým školním rokem v kaž-
dém ročníku.
Snižujeme maximálním možným způsobem
organizační zátěž školy. Díky koncesní listině
– provozování cestovní kanceláře – zajistíme
kompletně celou akci, dopravu, ubytování,
stravování, program po celou dobu akce,
včetně instruktorů s patřičnou odborností.
Samozřejmostí je zahraniční připojištění,
pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu
a pojištění storno poplatků.
Ke každé zakázce přistupujeme individuálně,
a to jak během její přípravy, tak při samotné
realizaci. Z každé akce získáváme zpětnou
vazbu od pedagogů i studentů.
Agentura WenkuCestovní kancelář pro školyPro jasnější směr naší práce jsme si definovali vizi a našim cílem je ji naplňovat:
Nabízíme profesionální služby sestavené pro
potřeby školních skupin s komplexní nabíd-
kou zahrnující každé období školního roku.
Adaptační kurzy – tří nebo pětidenní adap-
tační kurzy s kompletně zajištěným pro-
gramem. Cílem kurzu je nejen seznámení,
ale především nastartování procesů, které
jsou nezbytné pro zdravé fungování skupi-
ny. Alternativní variantou jsou jednodenní
adaptační programy v místě školy. Lyžařské
kurzy – kurzy na území ČR i Rakouska do-
plněné o možnost výuky freestylových disci-
plín, večerní přednášky na související témata
a videcoaching. Vodácké kurzy – na českých
řekách s přepravou zavazadel během dne
a zajištěním plné penze v polní kuchyni.
Sportovní kurzy – kurzy in-line na němec-
kých cyklostezkách, windsurfing a kiting,
cyklistické a turistické putovní kurzy.
Školní exkurze – na témata související
s historií (holokaust, komunismus atd.).
Školní výlety – sportovně relaxační pro-
gram v Prachovských skalách, výlet do Lego-
landu či škola v přírodě s dobrodružným pro-
gramem. Zahraniční zájezdy – poznávací
zájezdy do celé Evropy. Programy v Praze
– třídenní programy spojené s poznáváním
hlavního města. Objevování zlaté Prahy –
jednodenní hra v pěti jazykových mutacích.
Více informací naleznete na:
www.skoly.wenku.cz
Prohlédněte si naši nabídku a přesvědčte se
o pravdivosti naší vize. Našich služeb již vy-
užilo bezmála sto škol z Čech i Moravy.
31