32
1 Rubrika Proměny chování žáků v průběhu století Škola před kamerou Kam kráčí naše školství Ne každý autista je Rain Man DUBEN 2013 22 9 10 16 easyteachers.cz MAGAZÍN PRO UČITELE

Easy Teachers

Embed Size (px)

DESCRIPTION

1. číslo / DUBEN 2013

Citation preview

1 Rubrika

Proměny chování žáků v průběhu století

Škola před kamerou Kam kráčí naše školstvíNe každý autista je Rain Man

DUBEN 2013

22

910

16easyteachers.cz

MAGAZÍN PRO UČITELE

PREDPLATTE SI

Objednávejte na našich webových stránkách nebo na emailu [email protected]

za výhodnou cenu pro školy a instituce

easyteachers.cz/predplatne

2999 Kč za rok Pro školy a instituce dodáme

za jednu cenu tolik časopisů kolik potřebujete

První císlo zdarma

EDITORIALEdiorial

Vážení čtenáři,proč Easy Teachers a proč právě teď? Od-

pověď je snadná. Ještě jako studenti střed-

ní školy jsme začali vydávat časopis Easy

Magazine. Uplynuly dlouhé dva roky a Easy

Magazine je největším středoškolským časo-

pisem v ČR.

Není tedy žádným překvapením, že hledáme

nové příležitosti a další díry na trhu. Jednu

z nich vidíme v časopise cíleném na učitele

a všechny lidi, které zajímá vzdělávání. Když

jsme se ptali učitelů, kde berou informace

a inspiraci k sebevzdělávání, dozvěděli jsme

se, že většina učitelů hledá tyto věci na in-

ternetu. Ne z toho důvodu, že by odsoudili

tištěná média, ale protože je současné časo-

pisy neposkytují.

Oproti konkurenci chceme mimo lepší gra-

fiky nabídnout nový pohled na vzdělávání,

psát o věcech, které do ČR ještě nedorazily,

představovat zajímavé osobnosti, které se

nebojí dělat věci jinak a mohou tak být in-

Co přinese nový časopis pro učitele?

spirací pro ostatní. Pokud zjistíme, že naši

čtenáři budou mít zájem číst časopis na mo-

bilních telefonech a tabletech, nebude pro

nás problém připravit aplikace, jelikož tyto

technologie máme k dispozici z časopisu

Easy Magazine.

Časopis bude vycházet jako dvouměsíčník,

první číslo nabídneme zdarma, poté bude

časopis nabízen školám a vzdělávacím insti-

tucím formou ročního předplatného. Inter-

netové stránky časopisu jsou easyteachers.cz

a naleznete na nich další zajímavé články.

Aleš Pití[email protected]

CEO Easy Media,

Vydavatel Easy Teachers

3

DUBEN 2013

Šéfredaktor: Veronika Doleželová

Redaktoři: Ondřej Macura, Vojtěch Bernacik,

Veronika Kůtková, Michaela Čermáková,

Jarmila Dvořáková, Jan Železný,

Michal Schmalz, Lucie Paurová

Finanční ředitel: Tomáš Havran

Account Manager: Matouš Janota

Korektura: Anna Dvořáková

Ilustrace: Ondřej Dolejší

Design: Jan Šimsa

Vydává: Easy Media, o. s.

Tiskne: RTB Media

Vyšlo: 14. 4. 2013

www.easyteachers.czwww.facebook.com/easyteachers

OBSAHObsah

Podlejzá! Podlejzá!Limity demokracie

Svoboda, anarchie, xenofobie a nacismusŠkola před kamerou

Kam kráčí naše školstvíŘešení neřešitelného – evoluce školství

Otevřená univerzita – cesta k technickým oborůmNe každý autista je Rain Man

Proměny chování žáků v průběhu stoletíKočka plus myš rovná se pes

Literatura netradičně – literatura hravěUčitel by měl mít roli motivátora, kouče a mentora

Reality show – 1. díl

67

89

1012

1416

1822

2426

28

5

6 Sebereflexe

Ž áci se mění, říkají starší kantoři – a lec-

kdy s nostalgickým povzdechem. Děti

jsou dneska jiné, brání rodiče nešvary svých

ratolestí na třídních schůzkách. Ostatně

mění se všechno. Není divu, že žáci také,

a to navzdory tomu, že jsou jinak tak často

obviňováni z nečinnosti. Mění se. A učitelé

a školy se mění s nimi. Žáci se u toho měnění

se jenom o něco víc vrtí.

Ale podlézání, to navzdory všem změnám na

našich školách asi zůstává. Tedy abyste mi

rozuměli, musím věc uvést na pravou míru:

Jedna má kamarádka mi řekla, že učitelé žá-

kům na její vkus příliš podlézají. Je to bás-

nířka a myslela tím hlavně češtináře, kteří

vedou děti ke čtení čtivých a populárních

titulů a opomíjejí ty náročnější. Třeba bás-

nické. Ono se vůbec v našem školství žákům

mnohdy podlézá.

Střední školy, na které se ještě před pár lety

dostali jen ti nejlepší, se dnes uchylují k ra-

finovaným marketingovým trikům, aby nalá-

kaly dost budoucích studentů. Přijímačky na

ně jsou stále ještě bojem, ale často to nejsou

deváťáci, kdo má zabojovat. Mnozí z nich

později sice chápou školu jako bojiště, ale

bojují zde špatné bitvy.

Ale podlézání se netýká jen škol… Někdy

i takzvaná vysoká kultura podlézá mladé

generaci. Snižuje se. Asi se bojí, že je příliš

„vysoká“… Nedávno jsem viděl reklamu na

výrazné slevy v knihkupectvích pro držitele

karty ISIC. Její hlavní slogan zněl: UKAŽ, ŽE

HO MÁŠ. No, proč ne, každá reklama má být

taky trochu podlézavá – tahle jistě počítala

s tím, že dráždivý nápis žáky jako cílovou

skupinu zaujme. Lechtivé dvojsmysly je baví.

Nic proti tomu, nejsem žádný moralista. Cí-

tím však přece jen jisté rozpaky nad tím, že

stará dobrá literatura, důstojná kouzelnice

stále docela ucházejícího zevnějšku, tak tro-

chu… ehm… podlézá. Vábí k sobě jazykem

teenagerovsky rozparáděným.

Vzdělanost nemá podlézat svým adeptům,

má maximálně vyjít na půl cesty. A to platí

i pro školy a učitele. Je docela dobře možné,

že školy svou přílišnou vstřícností ztrácí lec-

cos ze své akademické mystiky. A právě na

tom místě, v půli cesty – když čas od času do-

jde ke skutečnému setkání – se žáci mění…

I my učitelé. A to jsou změny, které mi při-

jdou celkem fajn.

Podlejzá! Podlejzá!

Ondřej [email protected]

S edím v restauraci. Výhodou tohoto pod-

niku jsou velká okna, kterými vidím na

ulici – lidé venku proudí všemi směry – asi

musí, různě se tváří – asi chtějí, nad něčím

přemýšlejí – asi musí. Vypadají svobodně,

mírně upjatě, přesto však svobodně. Jako by

chodili, tvářili se a mysleli z vlastního roz-

hodnutí.

Studenti ve škole a lidé za mým oknem jsou

si v mnohém podobní. Pohybují se po chod-

bách. Na svých bedrech přitom nesou spous-

tu svobodných rozhodnutí. Možná si nedo-

kážete ve výrazech jejich tváří představit

onu upjatost, soustředěnost. Jen to zkuste!

Čím více totiž společnost považuje svobodu

za základní hodnotu, tím více vytváří tlak na

jedince. Pak to vypadá, jako kdyby opravdu

každý mohl za vše, co ho v životě potká. Člo-

věk v bublině, člověk poskakující a do nikoho

nenarážející…

V počátcích mého učitelování jsem člověka

vnímal přesně tak, jak jsem naznačil výše.

Svobodný, všemocný, izolovaný jedinec, kte-

rý se prostě ocitl a jde si bůhvíkam. Mně však

škola v mých středoškolských letech svobodu

brala. Pojďme to tedy udělat jinak a svobodu

do školy vraťme! Nechme studenty vybrat si

zaměření: „Chceš se věnovat estetice v ději-

nách?“, „Je libo trochu politiky, nebo bys rád

něco ze společenské struktury?“, „Rozumím,

že se dnes necítíš dobře, vezmi si žolíka, ne-

ruš a dělej si, co potřebuješ…“ Totální dekon-

strukce! Nedivte se, že jsem se hodně divil!

Studenti nevěřili mému předmětu, nevěřili

ani mně! Kdybych si měl vypůjčit postavy

z Dostojevského Běsů, pak bych studenty

přirovnal k partě Stavroginů, kteří pohrda-

vě hledí na učitele jako na Verchovenského

staršího. Prostě probuzení anarchisté vědo-

mi si své síly, pohrdavě hledící na roztomi-

lou postavičku učitele, přesvědčeni o tom, že

takhle nikdy nedopadnou.

Člověk holt potřebuje vedení. Bez vedení je

ztracen. Nevěří pak ničemu, cítí se nejistě.

Postavičky, které vidím za oknem restaurace,

taky potřebují pomoc. Hledají důvod svého

pohybu, chtějí trenéry. Nechtějí se pohybo-

vat bez příčiny. Demokracie není anarchie

ani absolutní rovnost. Demokracie je verti-

kálně strukturovaný systém. Ve své profesi

bych se rád stal účelnou a účinnou příčinou

jednání svých studentů, jejich trenérem.

Limity demokracieStudenti úplnou volnost nechtějí

Vojtěch [email protected]

7

8 Sebereflexe

Nová doba nepřináší nové myšleníZaráží mě, jak mezi mladými lidmi stále pa-

nuje nesnášenlivost k odlišnému či nezná-

mému. Paradoxně v době demokracie, kdy již

jinakost nemá být potírána, se i přesto mladí

stále uchylují k odsuzování druhých. Setká-

vám se například s opovrhováním odlišným

způsobem oblékání, ačkoliv jsem si mysle-

la, že jsou již pryč doby, kdy jsem si do tří-

dy vzala žlutou mikinu a již ve dveřích jsem

byla zhodnocena pohledy a výrazy ve tvářích

svých spolužáků.

Rovněž se stává, že svobodu a demokracii

často zaměňují s anarchií. Neuvědomují si,

že i demokracie má svá pravidla a že jejich

svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho

druhého. Možná víc než anarchie se bojím

ultrapravicového smýšlení, které se mezi

mladými lidmi celkem rozmáhá.

Svoboda, anarchie, xenofobie a nacismusV době otevírání hranic a podporování multikulturalismu se očekává tolerance k něčemu novému, odlišnému. Díky snadnému přístupu k informacím a historické zkušenosti se předpokládá, nebo alespoň doufá, že se některé ideologie již nevrátí. Stále však platí, že člověk má krátkou paměť.

Je svoboda, tak proč se nepřiklonit k nacismu?Překvapilo mě, že jeden můj bývalý student

srovnal punkového „kohouta“ s nacistickými

znaky. Žák s čírem se předem zástupkyně do-

volil, zda s ním může do školy přijít, neboť

by si ho po koncertu nestačil umýt. Načež se

rozhořčený „spořádaný“ žák dotčeně otázal,

zda mu toto povolíme a že by tedy i on mohl

přijít s hákovým křížem. Vždyť máme přeci

tu svobodu!

Nacistické projevy u studentů nejsou nijak

ojedinělé. Vždyť řada mladých lidí volí ex-

trémní pravici. Když jsem probírala židov-

skou literaturu nebo jsem zmínila, že nějaký

spisovatel je židovského původu či homose-

xuální orientace, byla jsem celkem šokovaná,

když jsem zaslechla nacistické poznámky

o plynu. Na dotaz, co jim vadí na Židech, se

mi dostala odpověď: „Jsou v čele světových

bank a ovládají svět.“ Pominu-li, že to již

není tak úplně pravda, tak přesto nechápu,

a pravděpodobně ani oni sami, proč jim vadí

zrovna židovský původ. Odněkud pravděpo-

dobně přejali zavedený vzorec myšlení.

Ptám se, kde se v nich bere ona xenofobie

a odpor k něčemu odlišnému? Je to dáno vý-

chovou? Historickým kontextem? Nebo to

v nich probouzí situace ve státě? Je to snad

důsledek přehnaného dokazování, že náš stát

není rasista, a některé menšiny tak mají pře-

hnaná práva? Probouzí to snad ve společnosti

opačný efekt a potřebu vydobýt si svoje místo?

K onečné i nekonečné příběhy na pokra-

čování, vysoká sledovanost, nenáročné

odreagování, zvuková clona při žehlení…

a mnoho dalších hesel by mohlo definovat

fenomén dnešní doby – televizní seriál. Stačí

jedno zmáčknutí ovladače a už nás obrazov-

ka bombarduje seriály s různou tematikou.

Nemalým zástupcem jsou právě seriály ze

školního prostředí.

V nabídce televizního programu posledních

let se objevil například Gympl, Základka,

Ulice, Škola Na Výsluní, Horákovi, 4teens

a mnoho dalších. Ruku na srdce, je však mezi

nimi seriál, který by se alespoň jednou scé-

nou výrazně zapsal do naší paměti? Za sebe

říkám NE.

Pro hlubší televizní zážitek se musím v his-

torii českého seriálu vrátit o téměř třicet let

zpět, do roku 1984. A tím zážitkem je jedno-

značně prvňáček Jirka Oliva s psychicky la-

bilní učitelkou Hajskou, představitelé seriálu

My všichni školou povinní.

Při povrchním pohledu v něm každý divák

může najít typické rysy tehdejší doby – apa-

rátčíky, stranické organizace, prorežimnost

apod. Z alternativnějšího hlediska však mů-

žeme sledovat postavy vymykající se ide-

álům socialistického občana a především

snahu přiblížit divákům klady a zápory uči-

telského řemesla. Když si člověk odmyslí ko-

munistickou propagandu, která zkrátka byla

součástí tehdejší doby a v seriálu se vyskytu-

Škola před kamerou

Veronika Kůtková[email protected]

Svobodu a demokracii často zaměňují s anarchií

9

10 Profesní život

je jen v nutném množství, může pozorovat

i kvalitní propracovanost psychologických

scén mezních životních situací, scenáristic-

kou neukvapenost a promyšlenost.

Jako adeptka učitelské profese jsem během

sledování plně soucítila se začínajícím kan-

torem Karfíkem, toužila po moudrém kole-

govi Lamačovi, rozplývala se nad kukadly

malého Jirky Olivy. Z tamějších seriálových

učitelů čiší zvláštní energie, která jako by

mě nabádala k tomu, že kantořina má smysl.

Možná i proto, že učitel je zde brán jako au-

torita. A právě podpora učitelského postave-

ní z dnešních seriálů trochu uniká.

Jako diváci tak máme v podstatě dvě volby,

kvalitně zpracovaný seriál s ideologickou pa-

chutí totality, anebo současné slátaniny, kde

už žáci učitele téměř posílají do… ehm…

oněch míst.

V lednu ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy zahájilo veřejné diskuse

o nové strategii pro české školství. Ta by

měla definovat další kroky do roku 2020.

Jak změní náš vzdělávací systém? Přinese

opravdu něco nového? Anebo se zařadí

mezi ostatní proklamativní dokumenty

současných i minulých vlád?

Zatím nepřekonaným strategickým doku-

mentem v oblasti školství je Bílá kniha (celý

název zní Bílá kniha – Národní program

rozvoje vzdělávání v ČR). Ta byla přijata

v roce 2001 po několika předchozích snahách

o vytvoření komplexní strategie v této ob-

lasti. Bílá kniha navrhla doporučení změn do

budoucnosti, která vycházela z mezinárod-

ních trendů a zkušeností. Přesto její realizace

dnes vyvolává řadu otázek a kritických ohla-

sů. Příkladem mohou být státní maturity.

I v minulém roce je provázela nemalá pochy-

bení ze strany státu, což celý projekt zneva-

Kam kráčí naše školstvíAneb budeme mít novou Bílou knihu?

Michaela Čermáková[email protected]

Podobu nové strategie může ovlivnit i odborná veřejnost

žovalo u studentů i učitelů. Jiným příkladem

může být kurikulární reforma. Tu naopak

provázela nedostatečná podpora učitelů při

zavádění rámcových vzdělávacích programů.

Některá doporučení Bílé knihy nebyla rea-

lizována vůbec. Příkladem může být záměr

týkající se zavedení kariérního systému pro

učitele, který by kvalitním učitelům přinesl

další perspektivu jejich práce.

Není proto překvapením, že MŠMT v lednu

zahájilo veřejné diskuse o nové strategii.

Ta by měla reflektovat současný stav české-

ho školství i dosavadní realizaci Bílé knihy.

„Strategie naváže na Národní program roz-

voje vzdělávání (Bílou knihu) z roku 2001,

který dosud nebyl nahrazen koncepčním

dokumentem srovnatelného rozsahu a zábě-

ru a jehož hlavní myšlenky jsou v mnohém

stále aktuální,“ uvádí tisková zpráva MŠMT.

Zohlednit by měla také ekonomické a spole-

čenské změny současného života a s tím spo-

jené nároky, které jsou kladeny na vzdělávací

systémy. „Svět vzdělávání se proměňuje ra-

ketovým tempem, všechny vzdělávací systé-

my s tím mají větší nebo menší problém. Je

třeba si určit jasné cíle a hledat k nim efek-

tivní cesty,“ dodává Tomáš Feřtek, tiskový

mluvčí EDUin. A jaké nejpalčivější problémy

by strategie měla řešit? „Viditelným problé-

mem je pokles výsledků a schopností žáků.

To je nejen subjektivní dojem vyučujících,

propadáme se i v mezinárodních srovnáních.

Nespokojení jsou často i absolventi a jejich

zaměstnavatelé. Mají pocit, že školy nepo-

skytují takové vzdělání, které by umožnilo

úspěch v životě a zaměstnání,“ vyjmenovává

dále Tomáš Feřtek.

Podobu nové strategie může ovlivnit i od-

borná veřejnost. Tomu by měly napomoci

kulaté stoly, které MŠMT plánuje v první

polovině roku pořádat. Zapojit se do disku-

se je možné také prostřednictvím kampaně

Česko mluví o vzdělávání, kterou organizuje

obecně prospěšná společnost ve vzdělávání

EDUin. „Výsledky debaty shrneme a předáme

je ministerskému týmu někdy koncem červ-

na, ve chvíli, kdy začne zpracovávat finální

text strategie,“ říká Tomáš Feřtek. Dle před-

pokladů MŠMT by návrh strategie měl být

vypracován do konce tohoto roku.

Mgr. Jarmila Dvořáková, [email protected]

11

12 Profesní život

P očátkem roku 2012 byla ve Zlínském

kraji zahájena realizace grantového

projektu financovaného z Evropského so-

ciálního fondu a státního rozpočtu ČR. Jeho

cílem je zvýšit kompetence řídících pracovní-

ků škol v oblasti řízení a personální politiky.

K tomu využívá principy systemického pří-

stupu na základě unikátního oboru Perfor-

mance Tuning®. Ten dosud patřil pouze do

komerční sféry, kde je využíván pro zvýšení

dlouhodobého výkonu jednotlivců i pracov-

ních skupin a optimalizaci vztahů mezi nimi.

Jinak finančně velmi náročné know-how se

tedy poprvé dostává do neziskového sekto-

ru, a to do toho nejpodstatnějšího a často

přehlíženého – do školství. Tomu si klade

za cíl přinést rozvoj organizačního myšlení

a kompetencí řídit, efektivně řešit problé-

my a dosahovat cílů v rámci organizací, tedy

školských institucí. Know-how předávané

V programovém prohlášení vlády je ve vztahu k českému školství uveden mimo jiných i cíl získání a udržení kvalitních a motivovaných učitelů a zajištění jejich co nejlepší přípravy a profesního rozvoje. Věřte nevěřte, děje se to v praxi.

v projektu využijí nejvíce lidé v řídicích či

organizačních funkcích. Absolventi projektu

shledávají jeho užitečnost například při rea-

lizaci reformy kurikulárního zadání.

„Řídící pracovníci škol musí neustále řešit

množství nejrůznějších problémů, mnohdy

je nutno velmi dobře promýšlet motivaci

pracovníků, mění se zaběhnuté stereotypy,

dochází ke změnám z hlediska optimalizač-

ního procesu. Na vedení škol, ale i na jed-

notlivé pracovníky je přenášena stále větší

zodpovědnost. Z toho důvodu odbor školství,

mládeže a sportu velmi podporuje aktivity

přinášející inovativní postupy a metody, jak

splnit všechny tyto náročné cíle,“ říká Jo-

sef Slovák, bývalý radní Zlínského kraje pro

oblast školství. (Josef Slovák byl radním při

schvalování projektu a během prvního roku

jeho realizace.)

Řešení neřešitelného– evoluce školství

V roce 2010 vypracovala konzultantská spo-

lečnost McKinsey & Company odbornou

zprávu nazvanou Klesající výsledky české-

ho základního a středního školství: fakta

a výsledky. K této zprávě je v rámci dalšího

rozvoje českého školství značně přihlíženo

a z ní vyplývající závěry s projektem přímo

ladí. Podstatou projektu je zavést nový pří-

stup k překážkám. Tedy, nepřinášet řešení,

jako jsou třeba další finanční prostředky,

know-how nebo odborníci, zvenčí, ale vytě-

žit řešení z vlastních vnitřních dostupných

zdrojů.

Využití oboru Performance Tuning® v rám-

ci Zlínského kraje může být chápáno jako

exkluzivní příležitost, jak ověřit provede-

ní zásadních změn ve školství na praktické

a hmatatelné úrovni. Výsledky a výstupy

z tohoto projektu mohou být následně apli-

kovány i v celorepublikovém měřítku.

Petr Kallista, ředitel společnosti Expertní

skupina Callisto, která projekt připravila

a realizuje ho, dodává: „Smyslem projektu je

předat know-how do rukou kraje, tak aby si

ho šířil sám za účelem dalšího zlepšení stavu

školství. Jedinou podmínkou je jen to, že se

nesmí využívat ke komerčním účelům. Proti

tomu je legislativně chráněno na území celé

střední a východní Evropy.“

Co na to říkáte? Líbilo by se vám to také? Pokud

vás závan svěžího vzduchu v českém školském

systému zaujal, veškeré informace o projektu

získáte na internetové adrese www.reseni-ne-

resitelneho.cz. Nás v EasyTeachers by také za-

jímalo, co si o projektu myslíte, a budeme jen

rádi, když nám napíšete svůj názor. Můžete

k tomu použít třeba e-mailovou adresu autora.

Jan Železný[email protected]

13

14 Profesní život

A bsolventi technických oborů jsou vel-

mi žádaní na trhu práce – přesto se

k jejich studiu hlásí méně zájemců, než je

tomu u oborů netechnických. Jako důvody

jsou často uváděny jejich náročnost i malá

motivace studentů. Rozvoj zájmu o tyto obo-

ry se proto stává klíčovým již od počátku

vzdělávací dráhy mladých lidí.

Potřebu rozvíjet motivaci dětí pro studium

přírodovědných a technických oborů si za-

čínají uvědomovat i některé vysokoškolské

instituce. Příkladem je Technická univerzi-

ta v Liberci. Ta od poloviny minulého roku

realizuje dvouletý projekt Otevřená univer-

zita, jehož cílem je popularizovat tyto obo-

ry u široké veřejnosti. „Cítíme obrovskou

disproporci mezi konzumně orientovaným

společenským klimatem, v němž jsou mladí

lidé doma, ve škole i v médiích utvrzováni ve

volbě ‚snadnějších‘ cest ke vzdělání, a spole-

čenskou poptávkou po absolventech studij-

ně náročnějších technických a přírodověd-

Otevřená univerzita – cesta k technickým oborůmTechnická univerzita v Liberci motivuje nejen žáky základních škol ke studiu technických a přírodovědných oborů.

ných oborů, které naše tradiční průmyslová

proexportně orientovaná ekonomika někdy

až zoufale hledá,“ říká k tomuto problému

vedoucí projektu Miloš Hernych. V případě

Technické univerzity v Liberci však nejde

o první počin. Otevřená univerzita navázala

na již dříve realizovaný projekt StartTech –

začni s technikou!, který byl zaměřen přede-

vším na děti a mládež.

A jaké akce jsou konkrétně realizovány?

„V projektu Otevřená univerzita se snažíme

nabídnout aktivity pro široké spektrum zá-

jemců, pro děti je to především Dětská uni-

verzita, která letos běží již třetím rokem,“

říká Miloš Hernych. Žákům základních škol

a nižších tříd víceletých gymnázií nabí-

zí možnost seznámit se s přírodovědnými

a technickými obory, a to formou hry na vy-

sokoškolské studium se všemi jeho atributy.

Pro středoškoláky jsou připraveny týdenní

studijní pobyty s možností vyzkoušet si, co

obnáší studium na vysoké škole. Zapojit se

mohou také do výzkumných týmů a řešit

konkrétní zajímavé problémy. Technická

univerzita v Liberci však pořádá i neméně

úspěšné dny otevřených dveří. „Velmi popu-

lární jsou dny otevřených dveří, které se sna-

žíme koncipovat do podoby zábavného dne

pro celé rodiny – toho posledního se zúčast-

nilo kolem 2500 lidí,“ dodává Miloš Hernych.

Otevřená univerzita je spolufinancována Evrop-

ským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Více informací lze najít na

www.otevrenauniverzita.cz.

Mgr. Jarmila Dvořáková, [email protected]

16 Psychologie

O bjevil se však mýtus, který je hojně

podporován filmovým průmyslem,

a tím je idea, že autista bývá až geniálně na-

daný v nějaké oblasti. Jenomže takových je

jen zlomek. Máme i přesto integrovat autisty

do běžných škol, nebo mají zůstat v jim urče-

ných „speciálkách“?

Integrace, nebo izolace?Měli by autisté chodit do standardních škol?

Nebo by pro ně bylo přínosnější navštěvovat

školy specializující se na děti s poruchou

autistického spektra? Výhodou běžné školy

je bezesporu integrace, o kterou by mělo jít

v tomto případě především. Autista je „vho-

zen“ do reálného světa dětí a nedochází

v některých případech ke zbytečné izolaci.

Zároveň to obohacuje i „zdravé“ děti. Naučí

se být tolerantní a přijmout do kolektivu ně-

koho odlišného.

Ne každé autistické dítě má předpoklady se

do takovéto integrace zapojit. Chování ně-

kterých autistů provází neadekvátní slov-

ní výbuchy, agresivita či sebepoškozování.

Mělo by se také zvážit, zda by takové zapoje-

ní nebylo pro dítě až příliš stresující.

Přeci nedáme autistovi pětku?!Pokud vyloučíme výše zmíněné projevy

a zapojíme dítě do běžného školního pro-

cesu, je nutné si položit otázku, jak tako-

vého školáka zkoušet a následně hodnotit.

Bezesporu by měl být způsob prověřování

znalostí a klasifikace odlišný a měl by být

upraven s ohledem na danou diagnózu. Je

nemyslitelné zkoušet autistu ústně, ne-

boť jedním z příznaků autismu je porucha

v orální komunikaci. Přirozenější je pro něj

písemný projev, případně využití alterna-

tivního způsobu komunikace, například po-

mocí obrázků.

Co se týče hodnocení, přikláním se ke

slovnímu než ke klasickému známkování.

Známka obecně zcela nepostihuje znalos-

Ne každý autista je Rain ManPryč jsou doby z filmu Requiem pro panenku. Dnes již postižení nejsou pouze zavíráni do ústavů – dochází k jejich začleňování mezi „normální“ lidi.

ti a přístup žáka, natožpak u autisty. Mám

zkušenost s žákem, který se nedokáže zce-

la adekvátně vyjádřit ani písemně, což by

v tradičním hodnocení vycházelo na nedo-

statečnou. Bojuji však s morálním dilema-

tem, zda mu mám pětku dát. Dokonce mi

bylo asistentkou žáka taktně naznačeno, že

„to mám nějak udělat“. V případě slovního

hodnocení by tento problém vymizel.

Objektivita vs. soucitCo však nastane, až dojde k závěrečným

zkouškám, případně k maturitě? Přeci se

neočekává, že by měl projít, krutě řečeno,

ze soucitu? Tato oblast by se měla ošetřit

ve školském zákoně. Dovolila bych si navrh-

nout, aby tito žáci obdrželi osvědčení o ab-

solvování dané školy, případně i školní pra-

xe. Na základě své zkušenosti s autistou se

domnívám, že by bylo velmi obtížné a v sou-

časné ekonomické situaci téměř nemožné

pro takového člověka najít práci v reálném

zaměstnaneckém světě. Tím nechci autisty

zcela zatracovat. Je pravděpodobné, že by

mohli najít uplatnění v chráněných dílnách,

kde by mělo být dostačující pouhé osvědčení.

Učila jsem také žáka, který měl lehké men-

tální postižení. Po závěrečných zkouškách

mu rodiče podali přihlášku na nástavbu

proto, aby byl co nejdéle ve škole kvůli men-

tálnímu dospění. Tedy neočekávali úspěch

u maturity. Pětky ze znalostních testů však

doháněl domácími úkoly a svou aktivitou.

Všichni jsme věděli o domácích písemných

kompozicích i závěrečné maturitní práci,

které byly vytvořeny rodiči. Nemohli jsme

to však dokázat a dalo by se říci, že jsme to

v tichosti přecházeli. Tím byly z pětek nako-

nec čtyřky. Rodiče však nabyli dojmu, že to

s ním není „zas tak špatné“, a začali ho i přes

jeho rezervy tlačit k maturitě. Toto nebezpe-

čí může vyvstat, pokud budeme nadměrně

přihlížet k postižení a budeme v nepřimě-

řené míře těmto žákům slevovat ze stanove-

ných požadavků.

Tedy i učitel na běžné škole by měl projít ale-

spoň školením o speciální pedagogice, aby

rozeznal míru úlev a naučil se přistupovat

k těmto žákům. Nabízí se argument: Vždyť tu

máme adekvátní odborníky?! Ti však převáž-

ně vyučují ve speciálních školách. Tím se vra-

címe na začátek. Izolovat, nebo integrovat?

Poruchy autistického spektra (PAS)PAS se projevují v rámci mentálního vývoje člo-

věka a u každého jedince mohou být v různé míře.

Zasahují oblast komunikace, představi vosti

a sociální interakce. Autismus se projeví v prv-

ních letech života. Může se projevit agresí, hy-

peraktivitou, neschopností rozeznat emoce aj.

Příčiny PAS se doposud nepodařilo přesně určit.

Veronika Kůtková[email protected]

17

18 Psychologie

Proměny chování žáků v průběhu století

Opravdu se současní studenti tak hrozivě liší od studentů v dobách předcházejících?

P adělání lékařského potvrzení, záško-

láctví, zbraně, dokonce střelba v hodi-

ně, to jsou jen některé z přestupků studentů

Českoslovanské akademie obchodní v roce

1920. Vypadá to, že neexistuje doba, ve které

by se studenti chovali tak, jak si starší gene-

race představují.

„František Píšek, posluchač ročníku 4.B, ne-

byl ve dnech od 29. 1. až do 4. 2. přítomen

vyučování. Na svou omluvu přinesl mi dne

6. 2. 1920 potvrzení od lékaře Dra Václava

Měsíčka ze Žižkova, Štítného ulice 20, které

zřejmě bylo paděláno. Upozornil jsem na to,

že v potvrzení bylo mazáno a několik slov

měněno, a tu tvrdil, že lékař spěchal k ne-

mocnému, když ho o potvrzení žádal, psal je

proto tužkou a zmýliv se, sám je opravoval.

Znova jsem jej upozornil, že věc je vážná,

a ptal jsem se, zdali je potvrzení správné.

Opět tvrdil, že ano. Hned nato zjistil jsem, že

lékař Dr. Měsíček, který domněle stvrzenku

vystavoval, zemřel již v roce 1913, a že tu-

díž stvrzenka je padělána. Zavolal jsem tedy

v přestávce týž den odpoledne posluchače

Píška a ptal se ho znova, zdali osvědčení,

které přinesl, je správné. Řekl, že vlastně

neví, poslal prý si pro ně známého.“ Profe-

sor Kolečkář, třídní učitel Františka Píška, se

na následné pedagogické radě učitelského

sboru Českoslovanské akademie obchodní

(dnešní ČAO Dr. E. Beneše) zasazoval o po-

trestání nezákonnou známkou z mravů a os-

mihodinovým karcerem – dnes bychom řekli

osmi hodinami po škole. Návrh profesora

Kolečkáře byl přijat. Jsme v roce 1920, v době

první republiky, kterou si často idealizujeme.

Stačí nahlédnout do konferenčních proto-

kolů (jinak zápisů z porad učitelského sboru

a z různých jednání), abychom si poněkud

upravili naši představu o obrovské změně,

která musela v poslední době v chování stu-

dentů nastat. Věta „To by si kdysi nedovoli-

li!“ se začne mírně „třepotat“. Rozpadne se?

Dne 22. 1. 1920 po jedenácté hodině v hodině prof. Dra Švagra zazněl najednou ve třídě výstřel u posluchače Johna

20 Psychologie

Josefa Cífky, podplukovník Cífka, informaci

o tom, že revolver svému synovi daroval, po-

tvrdil. Josef Cífka nebyl zdaleka jediným, kdo

spolužákům ukazoval zbraň. Po válce jich

bylo zřejmě k dispozici více než obvykle.

Každá doba nepochybně inspiruje dospí-

vající mládež k jiným reakcím a k jiným

projevům. Je to věčná hra mezi učiteli, re-

prezentujícími řád a hodnoty střední třídy,

a studenty, hledajícími si osobitou, indivi-

duální cestičku životem… Příště se v seriálu

našeho časopisu dočtete například o nepři-

jatelných vztazích mezi chlapci a děvčaty či

o kouření na toaletách.

„Dne 22. 1. 1920 po jedenácté hodině v ho-

dině prof. Dra Švagra zazněl najednou ve tří-

dě výstřel u posluchače Johna a ten vyskočil

s prostřelenou levou rukou. Profesor Dr.

Švagr udává následující: Když uslyšel ránu,

vyskočil, běžel k Johnovi, který vstal se za-

krvácenou rukou, chytil jej za ruku a ptal se,

co se stalo. John řekl, že mu vybuchla pat-

rona. Dr. Švagr jej vyvedl na chodbu a řekl

mu, že to není patrona, že je to střelná rána,

a tázal se, kde má revolver. John jej prosil, že

mu řekne, čí je revolver a kde je, ale jen aby

tomu, čí revolver je, neuškodil. Po naléhá-

ní Dra Švagra mu řekl, že revolver je Josefa

Cífky.“ Josef Cífka při výslechu u ředitele

prohlásil, že revolver dostal od svého otce

k Ježíšku. Do třídy ho přinesl ukázat. Všech-

ny přitom upozorňoval, že je nabitý. Otec

Vojtěch [email protected]

Chcete měnit české školství?Začněte psát pro Easy Teachers!Hledáme ambiciózní učitele se zájmem o psaní.

Pište na [email protected]

HLEDÁME UCITELE

22 Inspirace

Jedním z deseti bodů chystané školské re-

formy je podpora výuky matematiky od

školek po vysoké školy. Základním sta-

vebním prvkem by měly být nové výukové

metody a jednou z nich je právě matema-

tika podle profesora Hejného.

Profesor Hejný je průkopníkem myšlenky,

že žákovi by v hodinách matematiky neměly

být matematické pravdy (vzorce a poučky)

předkládány, ale naopak by si je měl objevo-

vat sám. Učitel by tak měl z role vyučujícího

přejít do role moderátora. Měl by tedy děti

motivovat a naznačovat cestu, ale zároveň je

nechávat, aby k řešení dospěly samy a o svém

řešení diskutovaly se spolužáky.

„Pokud dětem vnucujeme naše algoritmy,

naše instrukce, naše pravidla a řešení, tak

v nich v podstatě zabíjíme jejich přirozenou

zvídavost, radost z poznávání. Tím pádem je

demotivujeme, jsou otrávené, znuděné a ti

slabší se bojí a jsou frustrováni,“ říká autor

metody, profesor Hejný.

Svou koncepci matematiky aplikoval Hejný

se spolupracovníky v učebnicích naklada-

telství Fraus. Děti jsou v nich uváděny do

Kočka plus myš rovná se pesMatematika hrou aneb Metoda podle profesora Hejného

jednotlivých matematických prostředí, které

vycházejí z reálných prostředí čili ze zkuše-

ností žáka. V každém prostředí žáci k řešení

používají různé principy. Například v pro-

středí „Děda Lesoň“ děti pracují s představou

síly jednotlivých zvířátek. Dvě myšky se tak

silově vyrovnají kočce nebo myška s kočkou

se vyrovná psovi. Díky tomuto prostředí se

děti už na prvním stupni naučí jednoduše

substituovat.

V posledních letech začíná podle frausov-

ské matematiky vyučovat stále více škol. Pro

mnohé učitele však přechod od tradiční ma-

tematiky není jednoduchý.

„Dvacet let jsem učila podle jiných, řekněme

‚tradičních‘ učebnic. Jsem zastáncem názoru,

že dítě na prvním stupni si potřebuje upevnit

především pamětné počítání, například ma-

lou násobilku, což v učebnicích profesora Hej-

ného postrádám. Také se mi nelíbí, že by děti

ve čtvrté třídě měly v podstatě zvládat učivo

sedmé třídy. Tyto učebnice bych nebrala jako

hlavní výukový materiál, ale spíš jako dopl-

něk,“ říká učitelka prvního stupně Alena Š.

Profesor Hejný působí na katedře matema-

tiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy,

kde jsou studenti již několik let vyučováni

právě podle jeho metody.

„Některá prostředí mi připadají zajímavá.

Nelíbí se mi však, že se učíme pouze koncep-

ci matematiky profesora Hejného a nemáme

možnost srovnání s jinými metodickými pří-

stupy. Stále si nejsem jistá, zda podle této

metodiky budu chtít v budoucnu učit, ale

co se týče studia na fakultě, vlastně nemám

jinou volbu,“ komentuje výuku na Pedago-

gické fakultě UK Jitka N., studentka oboru

učitelství pro 1. stupeň ZŠ.

Metoda zaujala i v zahraničí. Učí se podle ní

žáci v kanadském Québecu a zájem proje-

vili například i učitelé z Polska nebo Itálie.

V České republice podle této metody vyučuje

zhruba 10 procent škol.

Učitel by tak měl z role vyučujícího přejít do role moderátora

V posledních letech začíná podle frausovské matematiky vyučovat stále více škol

Michaela Čermáková[email protected]

23

24 Inspirace

J ak ve studentech vzbudit zájem o litera-

turu? Jak pracovat s těmi, kteří již zaujati

jsou? Ondřej Macura, básník a učitel českého

jazyka, tyto otázky úspěšně řeší ve svém lite-

rárním semináři.

Ondřej Macura už dříve zkoušel podpo-

řit studenty s hlubším zájmem o literaturu

neformálními odpoledními setkáními nad

díly vybraných autorů (například básníka

Baudelaira). V současnosti vede seminář, ve

kterém se snaží uplatnit kreativnější přístup

k literatuře a pomoci tak studentům pevněji

uchopit texty nejrůznějších žánrů. V běž-

ných hodinách k tomu učitel mnoho prosto-

ru nenajde.

„Šlo mi o to, aby výuka v rámci semináře

nebyla frontální, aby si studenti na rozebí-

rané knihy takzvaně sáhli,“ uvádí Macura.

V rámci rozboru novely Petry Soukupové K

moři například v hodině uplatnil hru, kterou

nazval „Horké křeslo“. Studenti se měli vtělit

do jedné z postav a ostatní pokládali otázky

typu: „Proč jsi jednala tak, jak jsi jednala?“

– „Jak ses cítila v situaci, kdy…?“ Neměli

problém se ztotožnit s postavami a dostat se

k hlubšímu, osobnějšímu vhledu do proble-

matiky knihy.

Další zajímavou metodou je „talk show“.

Studenti si připravili informace o autorovi

knihy. V hodině pak pracovali ve dvojicích,

přičemž jeden z dvojice představoval auto-

ra, druhý reportéra. Cílem, jehož lze tímto

způsobem snadno dosáhnout, je doplnit

a hlavně upevnit faktografické údaje.

„Nejčastěji používám diskuse. Jejich prostřed-

nictvím se daří jednoduše a účelně aktualizo-

vat většinu problémů. Studenti získávají pro-

stor k odhalení smyslu literárních textů a jejich

využitelnosti v životě člověka.“ Ondřej Macura

má na mysli diskuse vyprovokované těmito

a podobnými otázkami: „Jak byste se v této

situaci zachovali vy a proč byste se tak zacho-

vali?“ – „Narazili jste na podobný problém?“ –

„Ocitli jste se někdy v podobné situaci?“

Literatura netradičně – literatura hravěStudenti na cestě k objevení smyslu knih

Macurův seminář má být rovněž motivací

k posílení jazykových dovedností a schop-

ností analyzovat text. „Pokud k příběhu

přistoupíte jako ke sledu situací, můžete ně-

které z nich se studenty převést do podoby

scénáře. Nebo třeba vyzkoušejte napsat část

příběhu jinak, případně domyslet vybra-

né situace,“ doporučuje kreativní pedagog.

Nad scénáři vytvořenými studenty dokonce

uspořádal v rámci semináře besedu s Tere-

zou Dusovou, scenáristkou seriálu Základka

či spoluautorkou seriálu Nevinné lži. Tereza

Dusová zhodnotila scénáře studentů. Spo-

lečně se seminaristy pak diskutovali o ne-

dostatcích návrhů, o různých složitostech,

které by nastaly, kdyby se podle nich měl

natočit film. Aktivity vztahující se ke scéná-

řům pak Ondřej Macura zakončil rozborem

filmové adaptace Máchova Máje. Studenti

rozebírali problémy, na něž musel narazit

scenárista, zamýšleli se nad tím, jak si pora-

dit s „nedořečeností“ Máchova textu.

Každá aktivita, každý přístup však v sobě

skrývá spoustu úskalí. Nevyhnuly se ani

Macurově semináři. „Původně jsem počítal

s tím, že si studenti tituly, kterým se bude-

me v semináři věnovat, vyberou sami. To se

nesetkalo s úspěchem. Nevěděli, jak s touto

možností naložit. Byli rádi, když jsem knihy

vybral já. Neoslovila je recitace básní. Člověk

musí být zkrátka dostatečně flexibilní a ne-

lpět čistě na svých apriorních představách.

Místo recitace básní teď například pracujeme

s hororovými povídkami Edgara Allana Poea

a s Fuksovým Spalovačem mrtvol.“

Vojtěch [email protected]

25

26 Inspirace

František Dalecký je studentem infor-

mačních studií a knihovnictví na Masa-

rykově univerzitě v Brně. Vede projektový

tým, který vytváří internetovou vzděláva-

cí platformu Edventure a věnuje se výzku-

mu v oblasti technologií ve vzdělávání.

Jaký je tvůj názor na budoucnost vzdělávání v ČR?To je otázka, kterou pokládám ostatním sám

velmi často. Jedna z nejčastějších odpovědí

je, že vzdělávání bude dostupné jednoduše-

ji a nebude závislé na školství. Jsou i takoví,

kteří věří, že škola jako instituce nepřežije,

jiní zase varují před přílišnou komerciona-

lizací vzdělávání. Já se domnívám, že vzdě-

lávání v ČR má skvělou budoucnost, stejně

jako kdekoliv jinde. Mnohé školy ale nic dob-

rého potkat nemusí. Zvlášť pokud bude rych-

lost jejich přizpůsobování se tak „závratná“

jako doposud.

Co je podle tebe smyslem vzdělávání jako takového?Těžká otázka – mnoho možných odpovědí.

V těchto úvahách mě velmi inspiroval David

Foster Wallace svým projevem „This is wa-

ter“. Když to velmi zjednoduším, tak smys-

lem vzdělávání by mělo být naučit člověka

myslet, aby se nestal otrokem vlastní hlavy

a dokázal poznat, na čem skutečně záleží.

Doporučuji zhlédnout celý projev na YouTu-

be nebo přečíst alespoň tohle shrnutí, neboť

na tuto nelehkou otázku dává jednu z nej-

lepších odpovědí, jakou jsem zatím objevil.

Zabýváš se především průnikem technologií a vzdělávání – jaké trendy bys označil za nejzásadnější? Děje se toho strašně moc. Žijeme v době, kdy

je svět vzdělávání zásadně ovlivňován inter-

netem a sociálními sítěmi. Obrovským tren-

dem jsou MOOCs (massive open online cour-

ses), které naprosto demokratizují přístup ke

znalostem a zpřístupňují kvalitní vzdělání

každému s internetovým připojením. Dalším

trendem je personalizace výuky díky tech-

nologiím, gamifikace – tedy přenášení prvků

her do vzdělávání, dále například větší za-

pojení technologií ve třídě, ať už jsou to in-

Učitel by měl mít roli motivátora, kouče a mentora„Smyslem vzdělávání by mělo být naučit člověka myslet.“

teraktivní tabule, nebo koncept BYOD (bring

your own device), umožňující studentům

práci s vlastními přístroji přímo ve výuce.

Jakým způsobem se podle tebe mění role učitele?Velmi zásadně. K tomuto tématu doporučuji

zhlédnout přednášku Diane Laufenberg na

TED.com s názvem Jak se učit? Z chyb. Dří-

ve platilo, že školy a učitelé byli hlavními

zdroji informací. Dnes jsou informace všude.

Učitel by však měl poznat (a studenty učit),

které informace jsou ty důležité, jak s nimi

pracovat a jak kriticky přemýšlet. Jeho role

se tedy částečně přesunuje ke knihovníkovi,

informačnímu kurátorovi. Dále by měl být

motivátorem, koučem a mentorem a mode-

rátorem interakcí mezi studenty. Raději než

autoritou, která všechno ví, být průvodcem

na dobrodružství z objevování, kterým po-

znávání a rozvíjení mysli skutečně je. Bude-

me-li mít více takových učitelů – množství

dětí, které budou na školu nadávat, bude po-

dle mého názoru výrazně menší.

Samovzděláváš se? Pokud ano, jak?Ano, beru to jako jednu z hlavních prio-

rit. Krom toho, že pracuji na své diplomové

práci a výzkumu s ní spojeném, jsem pořád

ještě univerzitním studentem s obvyklou

kreditovou zátěží. Vedle toho se pravidelně

zúčastňuji různých školení a přednášek, mi-

nulý týden to byla například akce zaměřená

na rozvoj IT projektů a nyní pět týdnů pro-

bíhající kurz rétoriky. Využívám Coursera.

org, kde v současnosti absolvuji kurz kritic-

kého myšlení, pracuji na svém rychlém čte-

ní na Rozectise.cz, nedávno jsem byl rovněž

na kurzu u Naucmese.cz. Pravidelně sleduji

přednášky na YouTube, iTunes nebo TED. Na

čtení knih mi mnoho času nezbývá, nicmé-

ně směřuji ke svému ideálu, kterým je pře-

číst jednu knihu za týden. Velkou roli hrají

v mém případě i sociální sítě, blogy a různá

internetová fóra.

Mohl bys alespoň v krátkosti popsat projekt Edventure?Smyslem projektu je nabídnout platformu

pro neformální vzdělávání, které se zaměřu-

je na dovednosti pro 21. století – tedy na ob-

last oborů, kterou řada vzdělávacích institucí

více či méně ignoruje. Těmi jsou například

informační a digitální gramotnost, inovace

a kreativita, osobní rozvoj a podobně. Detaily

nyní uvádět nebudu, protože jsme v rané fázi

vývoje a ještě není jasné, jakým směrem se

bude projekt ubírat. Na stránce Edventure.cz

je však možné se s námi spojit a v budoucnu

získat více informací o projektu.

[email protected]

www.edventure.cz

Michal [email protected]

27

28 Reality show

V e chvíli, kdy jsem se stala absolvent-

kou vysoké školy a zjistila, že láska

k literatuře a historii k uživení nestačí, přišla

mi na mysl práce pedagožky na střední škole.

Mladí lidé, otevřené mysli (o jejich touze po

vzdělání jsem si iluze nedělala), tento pro-

stor mě lákal.

Po přijímacím pohovoru jsem kráčela po škol-

ní chodbě. Chodby i třídy zely prázdnotou

a nedalo mi to, abych do jedné krychle plné

lavic nevstoupila. Postavila jsem se za ka-

tedru a úplně vyděšená jsem si představila,

jak bude za dva týdny plná pubertálních stu-

dentů, kteří na mě budou hledět. Od té doby

jsem neměla klidné spaní.

„Co to je? Kdo to je? Nějaká mladá, ne?“ zně-

ly zděšené hlasy žáků, když jsem vcházela.

„Dobrý den!“ Srdce mi bušilo, ale hlas byl

(snad) pevný. „Peace!“ odpověděl chlapec

z první lavice. Jeho milý úsměv mě odzbro-

jil. V první chvíli jsem se představila a totéž

jsem žádala i po nich. Zajímal mě hlavně

jejich vztah k literatuře a k českému jazyku.

Odpovědi byly všední, předmět jim „nevadil“,

literatura je „lepší než čeština“. Žádný čtenář

se mezi nimi neodhalil. Karty byly rozdány

a další hodina byla jen v mé režii.

Přípravu jsem si udělala pečlivě, koncept ho-

diny mi byl jasný. S plným nasazením jsem

vyrazila do boje. Mé nadšení ze mě sálalo,

slova se jen hrnula. Nakonec jsem v hodině

nestihla ani polovinu toho, co jsem měla

v plánu, studenti si nic nezapsali, protože to

nestíhali, a na jejich nečetné otázky jsem ne

vždy věděla odpověď.

Tak jinak, méně je někdy více – s tímto heslem

jsem vstupovala do dalšího kola. Výklad měl

být systematičtější, obraznější, méně fak-

tů, více názorných ukázek. Zjišťuji, že mým

hlavním cílem je, aby studenti vše, co říkám,

pochopili, aby se nemuseli biflovat fakta.

I nyní věřím, že se toho držím. (Avšak na

svém prvním rodičovském setkání jsem se

dozvěděla, že jim toho říkám až moc a oni se

to pak nedokážou naučit.) Hodiny literatury

pro mě byly o poznání jednodušší, příběhy

knih a spisovatelů se předávají lépe než pra-

vidla pravopisu či syntaxe.

Na frontu jsem nastoupila s idealistickými

představami o férovém přístupu ke studen-

tům, k lidem ne o mnoho mladším, než jsem

já, a i od nich jsem očekávala stejný přístup.

A toto je mé největší zklamání. Když jsem

v prvních dnech seděla v kabinetě a viděla své

Reality show – 1. díl

kolegy, jak se tváří na přicházející studenty,

protože očekávají, že mají nějaký problém,

s kterým je hodlají „obtěžovat“, říkala jsem

si, že taková nikdy nebudu. Ale pak mě začal

jejich systém ubíjet. Jejich výmluvy, snaha

učitele obelhat, vyhnout se tomu a tamtomu,

udělat vše co nejméně poctivě, avšak rychle.

Ne všichni jsou takoví, ale ti, co do toho kabi-

netu přichází, ano. V lecčem jsem se spálila,

přidělala si nervy a práci, ale stále doufám,

že rovný a férový přístup zvítězí nad pokřive-

ností a lžemi. Doufám, že mě o mé představy

o lidech a lásku k vyučovaným předmětům

studenti nepřipraví.

Lucie Paurová[email protected]

2999 Kč za rok

Pro školy a instituce dodáme za jednu cenu tolik časopisů

kolik potřebujete

První číslo zdarma !

Objednávejte na našich webových stránkách nebo na emailu [email protected]

Předplaťte si za výhodnou cenu pro školy a instituce

29

30 PR

Každý den pracujeme na tom, aby naše vize

byla pravdivá a atraktivní pro naše odběrate-

le, ale zároveň smysluplná pro všechny, kteří

ji pod hlavičkou Agentury Wenku naplňují.

Snažíme se být plnohodnotnými partnery škol

na poli mimoškolních aktivit. Naši instruktoři

vlastní patřičné akreditace MŠMT (zdravotník

pro zotavovací akce pro mládež a dorost; in-

struktor školního snowboardingu atd.).

Každoročně pro naše zaměstnance orga-

nizujeme interní školení, jehož hlavními

tématy jsou bezpečnost na školních akcích

a zpětná vazba na zkušenosti získané v uply-

nulé sezóně.

Máme předem definované postupy v rozlič-

ných situacích, které neustále vylepšujeme.

Pečlivě vybíráme naše dodavatele s ohledem

na potřeby a specifika školních skupin.

Vytvořili jsme komplexní nabídku aktivit,

která nabízí širokou škálu aktivit vycházející

ze standardních potřeb základních i střed-

ních škol napříč celým školním rokem v kaž-

dém ročníku.

Snižujeme maximálním možným způsobem

organizační zátěž školy. Díky koncesní listině

– provozování cestovní kanceláře – zajistíme

kompletně celou akci, dopravu, ubytování,

stravování, program po celou dobu akce,

včetně instruktorů s patřičnou odborností.

Samozřejmostí je zahraniční připojištění,

pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu

a pojištění storno poplatků.

Ke každé zakázce přistupujeme individuálně,

a to jak během její přípravy, tak při samotné

realizaci. Z každé akce získáváme zpětnou

vazbu od pedagogů i studentů.

Agentura WenkuCestovní kancelář pro školyPro jasnější směr naší práce jsme si definovali vizi a našim cílem je ji naplňovat:

Nabízíme profesionální služby sestavené pro

potřeby školních skupin s komplexní nabíd-

kou zahrnující každé období školního roku.

Adaptační kurzy – tří nebo pětidenní adap-

tační kurzy s kompletně zajištěným pro-

gramem. Cílem kurzu je nejen seznámení,

ale především nastartování procesů, které

jsou nezbytné pro zdravé fungování skupi-

ny. Alternativní variantou jsou jednodenní

adaptační programy v místě školy. Lyžařské

kurzy – kurzy na území ČR i Rakouska do-

plněné o možnost výuky freestylových disci-

plín, večerní přednášky na související témata

a videcoaching. Vodácké kurzy – na českých

řekách s přepravou zavazadel během dne

a zajištěním plné penze v polní kuchyni.

Sportovní kurzy – kurzy in-line na němec-

kých cyklostezkách, windsurfing a kiting,

cyklistické a turistické putovní kurzy.

Školní exkurze – na témata související

s historií (holokaust, komunismus atd.).

Školní výlety – sportovně relaxační pro-

gram v Prachovských skalách, výlet do Lego-

landu či škola v přírodě s dobrodružným pro-

gramem. Zahraniční zájezdy – poznávací

zájezdy do celé Evropy. Programy v Praze

– třídenní programy spojené s poznáváním

hlavního města. Objevování zlaté Prahy –

jednodenní hra v pěti jazykových mutacích.

Více informací naleznete na:

www.skoly.wenku.cz

Prohlédněte si naši nabídku a přesvědčte se

o pravdivosti naší vize. Našich služeb již vy-

užilo bezmála sto škol z Čech i Moravy.

31