Koníèek Burák si zrovna u lesa pochutnával na š�avnatém š�ovíku, když mu najed-nou, kde se vzala, tu se vzala, pøistála pøímo pøed nosem holèièka Ema. „Co tady dìláš, ty potrhlo?“ podivil se Burák. „Nabrala jsem si moc balónkù a vítr mì odnes od tatínka s maminkou,“ øekla smutnì Ema a v koutku oka se jí objevila slzièka.

Co mìl chudák Burák dìlat. Nezbylo mu než si holèièku naložit na záda a vyrazit s ní za maminkou a tatínkem. Ema už neplakala, naopak nožièkama kopala do obrovských borùvek, až všude kolem støíkala sladká š�áva. „Dávej pozor, zamažeš se tak, že tì máma s tátou nepoznají, a já si tì budu muset nechat,“ hudroval naoko Burák, ale ve skuteènosti byl rád, že už holèièka nepláèe.

Když Burák s Emou prošli borùvkovým lesem, dostali se do zemì, kde nebylo nic než písek. Hrady, zvíøátka i rostliny, všechno to bylo z písku. „Nefuò tak, Buráku,“ napomínala holèièka koníka, „nebo to tady všechno rozfoukáš.“ „Já nefuním,“ odfrkl si vzpurnì koník a z nejbližšího hradu odpadla špièka vìžièky z písku.

Pískem se Emì s Burákem nešlo vùbec lehce, ve vodì to ale bylo ještì horší. Burák sotva pletl kopýtky a holèièka se pevnì držela jeho krku, aby ji tøeba nestrhl vodní vír. Do toho jim ještì nadával pantáta sumec, který to tady mìl na povel. „Basama s fousama, to se neumíte umejt, než mi sem vlezete? Dy� tady teï neni vidìt na krok. Ještì se mi, zrovna jako minule, zatoulají mihule!“

Nedaleko za jezerem narazili na louku s tou nejmìkèí a nejš�avnatìjší trávou a nejvoòavìjšími kytkami na svìtì. Burák si pøedstavoval, jak se napapá zelené travièky, odpoèine si a bude jen tak èichat tu sladkou vùni luèního kvítí, Ema o tom ale nechtìla ani slyšet. „Najíš se na pouti,“ øekla a zatahala ho za ucho. „Mají tam párky, lízátka, cukrovou vatu, èokoládu, zmrzlinu, na co si jen vzpomeneš.“

Burák už byl hroznì unavený, ale když vidìli u silnice zmrzlináøské auto s píchlým kolem, nedalo se nic dìlat. Co by to bylo za pou� bez toèené zmrzliny! Navíc už poøádnì pražilo sluníèko a hrozilo, že se zmrzlina rozteèe. To si nemohli vzít na triko. „Když už si èlovìk myslí, že nemùže, tak to vùbec není pravda,“ utìšovala Ema Buráka. „Teprve když si to pomyslí potøetí, tak už fakt nemùže.“

Ještì než dorazili do mìsta, potkali Ema a Burák cirkus Borèus. Všichni jim mávali. Byli tam sloni, opice, artisti, kteøí plivali oheò a žonglovali s míèky, i krásné bílé kobylky, které zvaly Buráka, aby se k nim pøidal. „Kdepak s dítìtem k cirkusu,“ ukázal Burák hlavou na Emu na svém høbetì. Když pak popošli o kus dál, obrátil se k Emì. „Já na tyhle cirkusový treperendy stejnì moc nejsem...“

Na pouti je krásnì, maminka s tatínkem jsou ale vydìšení. Koupili Emì tolik balónkù, kolik chtìla, jenže najednou zafoukal vítr a jejich holèièka odletìla bùhvíkam. Maminka není k utišení. Pláèe a pláèe. Pak ale zvedne hlavu a uvidí Emu, jak jí mává z nejvìtší atrakce, která na pouti je. „Maminko, tatínku,“ køièí Ema a její slova se toèí spolu s labutìmi a vznáší se nad mìstem, takže všechny maminky a tatínci utíkají dát pusu svým holèièkám a chlapeèkùm.

Maminka s tatínkem byli moc rádi, že se jim Emièka vrátila. Hezky podìkovali koníèkovi, že jim holèièku pøinesl a nabídli mu nocleh a sena, co jen sní. Burák ale stejnì odmítl. Možná se prece jen tešil za kobylkami a na louku, která má tu nejš�avnatìjší trávu a nejvoòavìjší kytièky na svìtì.

Napsal Rudolf Král

Nakreslil Jan Laštovièka

Vydalo obèanské sdruþen? Caballinus za laskavého finanèn?ho pøispìní sítì prodejen Victoria Magic

Vytiskla spoleènost AF BKK, s.r.o.

ISBN 978-80-260-0813-2

www.caballinus.cz