1

EON

ZNOVUZROZENÍ DRAČÍHO OKA

2

Alison Goodmanová

BRNO / 2009

3

Poprvé vydáno ve Spojených státech amerických nakladatelstvím Viking, členem Penguin Group, pod názvem EON v roce 2008.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována, uchovávána v rešeršních systémech nebo jakkoliv elektronicky, fotograficky či jinak přenášena bez předchozího písemného souhlasu majitele práv a nakladatele knihy.

4

© Alison Goodmanová, 2008Translation © Jan Kozák, 2009© Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2009ISBN 978-80-7217-655-7

5

Věnuji své drahé přítelkyni Karen McKenziové.

6

7

BUVOLÍ DRAKSvětová strana: SEVERBarva: purpurováDračí oko: pan TyronStrážce odhodlání

TYGŘÍ DRAKSvětová strana:SEVERO-SEVEROVÝCHODBarva: zelenáDračí oko: pan ElgonStrážce odvahy

ZAJEČÍ DRAKSvětová strana:VÝCHODO-SEVEROVÝCHODBarva: růžováDračí oko: pan SilvoStrážce míru

DRAČÍ DRAK(Zrcadlový drak)Světová strana: VÝCHODBarva: červenáDračí oko: žádný – zrcadloDrak je pohřešovaný přes pět set let.Strážce pravdy

HADÍ DRAKSvětová strana:VÝCHODO-JIHOVÝCHODBarva: měděnáDračí oko: pan ČionStrážce vnitřního vhledu

KOŇSKÝ DRAKSvětová strana: JIHO-JIHOVÝCHODBarva: oranžováDračí oko: pan DramStrážce vášně

8

KOZÍ DRAKSvětová strana: JIHBarva: stříbrnáDračí oko: pan TiroStrážce laskavosti

OPIČÍ DRAKSvětová strana: JIHO-JIHOZÁPADBarva: ebenováDračí oko: pan DžessamStrážce důvtipu

KOHOUTÍ DRAKSvětová strana: ZÁPADO-JIHOZÁPADBarva: hnědáDračí oko: pan BanoStrážce důvěry

PSÍ DRAKSvětová strana: ZÁPADBarva: slonovinováDračí oko: pan GaronStrážce poctivosti

KANČÍ DRAKSvětová strana: ZÁPADO-SEVEROZÁPADBarva: sivě šedáDračí oko: pan MeramStrážce štědrosti

KRYSÍ DRAKSvětová strana: SEVERO-SEVEROZÁPADBarva: modráDračí oko: pan IdoStrážce ctižádosti

9

Vybráno z původních svitků Džiona Tsua.

Nikdo neví, jak první dračí oči uzavřely nebezpečnou smlouvu s dvanácti energetickými draky štěstěny. V těch několika málo svitcích a básních, které přežily všechna ta staletí, začíná nit příběhu až dlouho poté, co člověk uzavřel dohodu s duchovním zvířetem o ochraně naší země. Říká se však, že stále existuje černý foliant, jenž líčí bouřlivé začátky a předpovídá tomuto prastarému spojení katastrofický konec.

Draci jsou bytosti schopné manipulovat s hua – přirozenou energií, která je přítomna ve všech věcech. Každý drak je spojen s jedním nebeským zvířetem ve dvanáctiletém cyklu síly, který se odvíjí od počátku času ve stále stejném pořadí: Krysa, Buvol, Tygr, Zajíc, Drak, Had, Kůň, Koza, Opice, Kohout, Pes a Kanec. Každý drak je rovněž strážcem jednoho z dvanácti hvězdných směrů a strážcem jedné z Velkých ctností.

Na každý Nový rok se jeden cyklus završí a začíná rok dalšího zvířete. Jeho drak se dostává do ascendence a jeho síla se na dvanáct měsíců zdvojnásobuje. Ascendentní drak se zároveň spojuje s novým učněm, který má být vzdělán v dračí magii. Jakmile dotyčný chlapec vstoupí do tohoto nového života, je předchozí učeň povýšen na dračí oko a získává plnou moc. Nahradí svého mistra, bývalé dračí oko, který odchází do výslužby zemdlený a k smrti vyčerpaný následkem čtyřiadvacetiletého spojení s drakem. Je to krutá smlouva, jež poskytuje dračímu oku nesmírnou moc – je schopen usměrňovat monzuny, měnit toky řek a zastavovat zemětřesení. Avšak výměnou za vládu nad přírodou se dračí oko pozvolna vzdává své hua ve prospěch draka.

Pouze ti chlapci, kteří dokáží energetického draka vidět, mohou doufat, že se stanou kandidáty na dračí oko. Je to vzácný dar vidět draka roku vašeho narození a ještě vzácnější je, když dokážete vidět kteréhokoli z ostatních energetických draků. Na každý Nový rok stane dvanáct chlapců, narozených

10

před dvanácti lety, tváří v tvář ascendentnímu drakovi a modlí se, aby zvíře uznalo jejich vlohy za dostačující. Jeden z nich je poté vybrán a v tom okamžiku spojení – a v žádném jiném – mohou všichni lidé spatřit draka v celé jeho slávě.

Ženy nemají ve světě dračí magie místo. Říká se, že toto umění znesvěcují a že nemají fyzickou sílu ani hloubku charakteru, jež jsou potřebné k obcování s energetickým drakem. Panuje též názor, že ženské oko, které se až příliš rádo zhlíží samo v sobě, nemůže uzřít pravdu světa energie.

11

KAPITOLA 1

Spustila jsem hroty obou mečů do písku arény. Byl to chybný pohyb, ale vleklá bolest v břiše mne přiměla, abych se přikrčila. Dívala jsem se, jak se bosá noha mistra šermíře Ranneho sune vpřed, jak přenáší váhu a rozmachuje se k prudkému úderu. Při výcviku s ním se mi vždycky svíraly vnitřnosti strachem, ale tohle bylo jiné. Tohle byla bolest spojená s krvácením. Copak jsem si špatně spočítala, kdy dostanu měsíčky?

„Co se děje, hochu?“ řekl mistr.Vzhlédla jsem. Ranne stál nakročený, oba meče zkřížené a přichystané k

ladnému švihu, kterým by mi mohl setnout hlavu. Rukama pevně svíral jílce. Věděla jsem, jak moc touží pohyb dokončit a zbavit tak školu mrzáka. Ale netroufal si.

„To už máš dost?“ zeptal se. „Ta třetí figura byla ještě horší než obvykle.“Zavrtěla jsem hlavou a zaťala zuby v dalším návalu bolesti.„To nic není, mistře.“ Opatrně jsem se narovnala, ale meče jsem nezvedla.Ranne uvolnil svůj postoj a ukročil zpátky. „Na zítřejší obřad nejsi

připraven,“ řekl. „A nikdy nebudeš. Neumíš ani dokončit sestavu předstoupení.“

Otočil se v kruhu a zlostně přejel pohledem po ostatních kandidátech klečících po obvodu pískového cvičiště. „Ta série musí být bezchybná, pokud máte předstoupit k zrcadlům. Rozumíte?“

12

„Ano, mistře šermíři,“ zaburácelo jedenáct hlasů.„Prosím, jestli dovolíte, zkusím to znovu,“ řekla jsem. Mým tělem projela

další křeč, ale já zůstala bez hnutí.„Ne, Eone-jah. Vrať se zpátky do kruhu.“Viděla jsem, jak se ostatních jedenáct kandidátů neklidně zavrtělo. Ranne

připojil k mému jménu jah, prastarou slovní ochranu proti zlu. Poklonila jsem se a zkřížila na pozdrav své meče. Přitom jsem si představovala, jaké by to bylo vrazit mu je oba do hrudi. Za Rannem se rozvinula mohutná matná postava Tygřího draka a zírala na mě. Jako by ho můj hněv vždycky probudil. Soustředila jsem se na Zaječího draka a představila si jeho třpytivou siluetu v naději, že Strážce míru mi pomůže ovládnout hněv.

V kruhu kandidátů sebou trhl Dillon a rozhlédl se po aréně. Cítil snad draky? Byl bdělejší než ostatní, ale ani on nedokázal draka zahlédnout, aniž by předtím několik hodin meditoval. Byla jsem z kandidátů jediná, kdo dokázal dle libosti vidět všechny draky, samozřejmě až na Zrcadlového draka, který se kdysi dávno ztratil. Musela jsem napnout všechny síly, abych duchovní zvířata zahlédla, a pak na mě dolehla únava, ale byla to jediná věc, díky níž jsem dokázala vydržet poslední dva roky výcviku. Byl to také jediný důvod, proč se mohl mrzák jako já stát kandidátem – schopnost vidět všechny draky byla vzácná, ale ani to, jak mi mistr šermu Ranne rád připomínal, nebyla záruka úspěchu.

„Vrať se zpátky do kruhu. Hned!“ zařval Ranne.Vypjala jsem se a ukročila dozadu. Příliš rychle. Pod chromou nohou mi

uklouzl písek a já sebou smýkla doprava. Dopadla jsem tvrdě na zem. Následoval otupělý šok, pak přišla bolest. Projela ramenem, kyčlí, kolenem. Má kyčel! Neporanila jsem si ještě více kyčel? Natáhla jsem ruku podél břicha a přes kůži a svaly zatlačila na zdeformovanou kost. Ne, kyčel mě nebolela. Kost zůstala celá. A ostatní bolesti již polevovaly.

Dillon se na kolenou předklonil a vymrštil do vzduchu hrst písku. Blázínek – ještě tím všechno zhorší.

„Eone, jsi…?“„Nevybočuj z řady,“ obořil se na něj Ranne. A do mě kopl. „Vstávej,

Eone-jah. Děláš ostudu povolání dračího oka. Vstaň.“

13

Namáhavě jsem se zvedla na čtyři, připravena odkulit se, kdyby mě nakopl znovu. Ale žádný úder nepřišel. Popadla jsem své meče a zvedla se do stoje. Když jsem se narovnala, znovu mnou projela bolest. Už mi moc času nezbývalo. Musela jsem zpátky za svým mistrem, než se ukáže krev. Už šest měsíců od doby, co nás mé tělo zradilo poprvé, měl můj mistr ve své knihovně uzamčenou zásobu jemných látek a mořských hub, aby se o tom žádný ze slídilů nedozvěděl.

Právě zazvonil zvon odbíjející půl – kdyby mi Ranne dovolil odejít, stihla bych do odbití celé hodiny zajít domů a zase se vrátit.

„Mistře šermíři, mohu se do dalšího zazvonění uvolnit z výcviku?“ zeptala jsem se. Hlavu jsem měla uctivě skloněnou, ale oči jsem nespouštěla z Ranneho tupých, zatvrzelých rysů. Musel se narodit v roce Buvola. Nebo byl ve znamení Kozy.

Ranne pokrčil rameny. „Vrať své meče do zbrojnice, Eone-jah. Chodit zpátky už se neobtěžuj. Dalších pár hodin výcviku už tvé zítřejší šance stejně nezvýší.“ Otočil se ke mně zády a do arény místo mě povolal svého oblíbence Bareta. Mohla jsem odejít.

Dillon na mě pohlédl s ustaraným výrazem. Byli jsme z kandidátů nejslabší. Jemu bylo požadovaných dvanáct, stejně jako všem chlapcům v kruhu, ale vypadal jako osmiletý, já jsem byla zase chromá. Dřív by nás ani nenapadlo, že bychom se mohli pokládat za kandidáty na dračí oko. A ani teď jsme nečekali, že na zítřejším obřadu si Krysí drak vybere někoho z nás. Ve všech sázkových kruzích byly Dillonovy šance 30:1, ty moje 1000:1. Naše kurzy možná byly prachmizerné, ale ani rada nevěděla, jak se drak nakonec rozhodne. Za Ranneho zády jsem předstírala zívnutí a očekávala, že se Dillon usměje. Ten škubl koutky, ale napětí z jeho tváře nezmizelo.

V břiše jsem ucítila další křeč. Zatajila jsem dech a počkala, až odezní, pak jsem se otočila a opatrně vykročila k malé zbrojnici. Chromou nohu jsem za sebou táhla v písku. Dillonovy starosti byly oprávněné. Kandidáti už mezi sebou nebojovali o čest předstoupit k zrcadlům, ale stále jsme museli prokazovat svou sílu a zdatnost v obřadních sestavách s mečem. Dillon dokázal sestavu předstoupení aspoň dokončit, i když špatně. Mně se však ani jednou nepovedlo provést všechny složité pohyby Zrcadlového draka trojky.

14

Tvrdilo se, že je zapotřebí velká fyzická a mentální houževnatost, aby mohl člověk uzavřít smlouvu s energetickými draky a manipulovat se silami země. Mezi kandidáty se dokonce šeptalo, že dračí oko se postupně vzdává své životní síly ve prospěch draka výměnou za schopnost pracovat s energiemi a že tato smlouva způsobí jeho předčasné stárnutí. Můj mistr byl během posledního cyklu tygřím dračím okem a podle mých propočtů mu bylo něco málo přes čtyřicet. Přesto měl tvář a držení těla jako stařec. Možná to byla pravda – možná se dračí oko opravdu vzdává své životní síly – anebo můj mistr zestárl pod tíhou chudoby a životní smůly. Tím, že vsadil na mě, riskoval vše.

Ohlédla jsem se přes rameno. Ranne se díval, jak Baret provádí první figuru. Při pohledu na všechny ty silné, tělesně zdatné chlapce, kteří mezi sebou soupeřili o čest mu sloužit, mě napadla otázka: Mohl by si Krysí drak opravdu vybrat mě? Byl to strážce ctižádosti, takže fyzickou zdatností se možná ovlivnit nenechá. Obrátila jsem se na severo-severozápad a zaostřila mysl, až jsem spatřila na písku Krysího draka, mihotal se jako fata morgána. Drak vyklenul krk a zatřásl svou hustou hřívou, jako by si všiml mé pozornosti.

Kdyby si mě vybral, pak bych v jeho službách působila dvacet čtyři let. Nejprve bych byla v učení u stávajícího dračího oka a po jeho odchodu do výslužby bych s energiemi pracovala sama. Vydělala bych si veliké jmění, i když bych odváděla dvacetiprocentní podíl svému mistrovi. Nikdo by si netroufl na mě plivat, přežehnávat se na ochranu před zlem nebo znechuceně odvracet tvář.

V opačném případě bych mohla mluvit o štěstí, kdyby si mě můj mistr ponechal ve svém domě jako sluhu. Byla bych jako Čart, pomocník pro všechno s tělem tak deformovaným, že vypadalo jako úděsná parodie sebe sama. Před čtrnácti lety se Čart narodil Rille, jedné z neprovdaných služebných, a přestože mému mistrovi se z pohledu na jeho znetvoření dělalo zle, nechal ho žít ve své domácnosti. Čart se nikdy nedostal mimo prostory pro služebnictvo a spával na matraci u kuchyňských kamen. Kdybych zítra selhala, mohla jsem jen doufat, že mi můj mistr prokáže podobnou milost.

15

Než mě před čtyřmi lety našel, pracovala jsem na solné farmě. Raději bych s Čartem sdílela matraci u kamen, než bych se vrátila do takové bídy.

Zastavila jsem se a zašmátrala v mysli po Krysím drakovi, aby mě ovanula energie toho úžasného zvířete. Ucítila jsem, jak mi jeho síla jiskří v těle. Mluv se mnou, prosila jsem. Mluv se mnou. Vyber si zítra mě. Prosím, vyber si zítra mě.

Žádná odpověď.Tupá bolest ve spáncích přešla v hotová muka. Příliš jsem se snažila udržet

ho před svým vnitřním zrakem. Drak mi ze zorného pole vyklouzl a vzal s sebou i moji energii. Zapíchla jsem meč do písku, abych nespadla, a zalapala po dechu. Jsem to ale hlupák! Copak se nikdy nepoučím? Drak přece komunikuje jen se svým dračím okem a jeho učněm. Zhluboka jsem se nadechla a vytáhla meč ze země. Proč tedy vidím všech dvanáct draků? Kam až má paměť sahala, vždycky jsem měla schopnost zaměřit mysl do světa energie a vidět jejich veliká průsvitná těla. Proč jsem obdržela takovou schopnost v tak poznamenaném těle?

S úlevou jsem přešla z písku na dlážděný dvůr zbrojnice. Ostré křeče v břiše konečně polevily a vystřídala je vleklá, tupá bolest. Starý zbrojmistr Hian seděl na bedně vedle dveří zbrojnice a leštil menší začernalou dýku, kterou předtím vytáhl z pece.

„Zase tě vyhodili?“ zeptal se, když jsem šla kolem.Zastavila jsem se. Hian na mě nikdy předtím nepromluvil.„Ano, zbrojmistře,“ řekla jsem a sklopila bradu v očekávání, že mě

vyplísní.Hian držel dýku před očima a prohlížel si čepel. „Řekl bych, že sis vedl

dobře.“Vzhlédla jsem a střetla se s jeho pohledem. Ze zarudlé slévačovy kůže

vystupovala zažloutlá bělma.„S tou nohou bys nikdy neprovedl Zrcadlového draka trojku správně,“

řekl. „Zkus raději Obráceného Koňského draka dvojku. Už to tu jednou bylo. Ranne ti to měl říct.“

Snažila jsem se tvářit jakoby nic, ale srdce mi nadějí vyskočilo až do krku. Byla to pravda? Ale proč mi to říkal? Možná se jen bavil na účet mrzáka.

16

Zbrojmistr vstal a přidržel se zárubně, aby se narovnal. „Nevyčítám ti, že mi nevěříš, hochu. Ale zeptej se svého mistra. Je to jeden z nejlepších dějepisců v okolí. Poví ti, že mám pravdu.“

„Ano, zbrojmistře. Děkuji vám.“Hlasitý výkřik nás oba přiměl ohlédnout se po kandidátech v písečné

aréně. Baret klečel na kolenou před Rannem.„Mistr šermíř Louan platil za jednoho z nejlepších učitelů obřadu

předstoupení. Škoda, že odešel do výslužby,“ řekl Hian zpříma. „Máš doma cvičební meče?“

Přikývla jsem.„Tak si dnes večer nacvič Obráceného draka dvojku. Než začne tvůj

očistný rituál.“ Sešel toporně se schodů, ale pak se ještě otočil. „A pověz svému mistrovi, že ho pozdravuje starý Hian.“

Dívala jsem se za ním. Pomalu odcházel k bráně, která vedla dolů do kovárny, a jeho kroky doprovázelo vzdálené bušení kladiva do kovadliny. Pokud měl pravdu a já bych mohla Zrcadlového draka trojku nahradit Obráceným Koňským drakem dvojkou, pak bych sestavu předstoupení dokázala bez potíží provést.

Vešla jsem do studené, zešeřelé zbrojnice a chvíli počkala, až se mé oči rozkoukají. Nebyla jsem tak přesvědčená jako zbrojmistr, že by rada povolila změnu v obřadu, zvlášť pokud šlo o sestavu Zrcadlového draka. Dračí drak byl ostatně symbolem císaře a podle legend císařská rodina pocházela z draků a stále měla v žilách dračí krev.

Jenže Zrcadlový drak byl už pět set let ztracený. Nikdo nevěděl, kdy nebo jak vlastně zmizel. Podle jedné verze císař draka kdysi dávno urazil, druhá líčila strašlivý boj mezi duchovními zvířaty, při němž Zrcadlový drak zahynul. Můj mistr říkal, že všechny ty příběhy jsou jen báchorky a že pravdu i se všemi záznamy pohltil čas a požár, který zachvátil sál Zrcadlového draka. A on to musel vědět, neboť, jak právě řekl zbrojmistr, můj mistr byl veliký dějepisec. Pokud existovala nějaká stará varianta série předstoupení, pak ji jistě najde.

Ale napřed jsem mu musela říct, a to prosím den před obřadem, že nezvládnu sestavu Zrcadlového draka. Zachvěla jsem se při vzpomínce na

17

šrámy a podlitiny, k nimž jsem přišla při jeho posledním záchvatu nespokojenosti. Věděla jsem, že jeho ruku vedlo zoufalství – za posledních deset let připravoval můj mistr šest kandidátů a nikdo z nich neuspěl – ale na jeho hněv jsem se rozhodně netěšila. Sevřela jsem pevněji rukojeti mečů. Musela jsem zjistit, zda je Obrácený Koňský drak číslo dvě povolený. Byla to má největší šance.

Můj mistr nebyl žádný blázen. Před obřadem by mě moc tvrdě nezbil. Záviselo na tom příliš mnoho věcí. A pokud by se jeho dějepisné svitky shodovaly s Hianem, do mého očistného rituálu zbývaly nejméně čtyři hodiny, během nichž jsem mohla zvládnout novou figuru a její přechodné prvky. Nebylo to právě mnoho času, ale mělo by to stačit. Pozvedla jsem nad hlavu meče v gestu, jímž začínal Obrácený drak dvojka, a sekla lehce levým mečem dolů, vědoma si stísněného prostoru kolem.

„Aj, chceš nás tady všechny pobít?“ obořil se na mě zbrojíř ve službě.Zarazila jsem se a spustila hroty mečů k zemi.„Omlouvám se, zbrojíři,“ vyhrkla jsem. Byl to ten vyzáblý chlapík, který

rád dával lekce. Podala jsem mu meče rukojeťmi napřed a čepelemi směrem k zemi. Viděla jsem, jak krátce sevřel ruku na ochranu proti zlu, a pak si je vzal.

„Nějaké škody?“ zeptal se a podržel jeden meč naplocho, aby zkontroloval ocel.

„Ne, zbrojíři.“„Jsou to drahé zbraně, abys věděl, žádné hračky. Musíš s nimi zacházet s

úctou. A ne se jimi ohánět uvnitř. Kdyby každý –“„Děkuju, zbrojíři,“ řekla jsem a odcouvala ke dveřím, než spustí tu litanii

naplno. Pořád ještě řečnil, když jsem utíkala po schodech pryč.Nejsnáze se ze školy chodilo zadem přes arénu a přes hlavní bránu, ale já

měla strach jít znovu kolem Ranneho. Raději jsem se dala po prudké pěšině svažující se k jižní bráně školy. Levý bok mě po náročném nácviku bolel a pro křeče v břiše jsem se skoro nemohla nadechnout. Když jsem přišla k jižní bráně a znuděný strážník mě pustil ven, už ze mě kapal pot, jak jsem se snažila nekřičet.

Cestu za školou lemoval asi tucet domácích krámků, které tvořily vnější okraj tržnice s potravinami. Ve vzduchu se vznášela vůně rozpáleného

18

vepřového sádla a dokřupava propečené kachny. Opřela jsem se o zeď školy, abych si ochladila záda o kámen, a pozorovala dívku v modrých šatech kuchyňské pomocnice, jak se proplétá mezi hloučky klevetících trhovců a zastavuje se u okénka prodavače vepřového. Bylo jí zhruba šestnáct – tolik, co ve skutečnosti mně – a tmavé vlasy měla ledabyle stažené do smyčky copu „neprovdané dívky“. Dotkla jsem se konce krátkého copánku ze svých černých vlasů, o délce, jakou směli nosit kandidáti. Kdyby mě zítra vybrali, nechala bych si je narůst do pasu, abych si je pak mohla zaplétat do dvojité smyčky copu dračího oka.

Dívka se sklopenýma očima ukázala na vystavenou uzenou kýtu. Mladý učeň maso zabalil do látky a položil ho na lavici. Dívka počkala, až ukročí zpátky, pak vedle položila peníz a vzala si balík. Beze slova, bez očního kontaktu, bez jediného doteku – bylo to všechno velmi spořádané. Ale já vycítila, že mezi nimi něco je.

Vskrytu duše jsem věděla, že to není počestné, ale přimhouřila jsem oči a zahleděla se na ně, jako jsem se dívala na draky. Zprvu jsem neviděla nic. Pak jsem vnitřním okem postřehla jakousi změnu, jako kdybych přistoupila blíž, a mezi chlapcem a dívkou se vzedmula zářivá oranžová energie, vířící kolem jejich těl jako malý monzun. Ve vnitřnostech a v duši jsem ucítila hořkost. Sklopila jsem oči k zemi, připadajíc si jako vetřelec, a mrknutím jsem zření v mysli zapudila. Když jsem se podívala zpátky, dívka se už otáčela k odchodu. Po energii kolem nich nebylo ani stopy. Ani stopy po té tepající záři, která zanechala v mé mysli tak palčivý vjem. Jak to, že jsem tak náhle dokázala spatřit tak intimní lidskou energii? Můj mistr ani můj instruktor o ní nikdy nemluvili – emoce nebyly doménou dračí magie. Další odlišnost, kterou jsem musela před světem tajit. Odlepila jsem se od zdi. Musela jsem ze svých svalů vypudit ten příval síly a studu.

Dům mého mistra stál o tři ulice dále, ve svahu kopce. Bolest v mém boku se změnila: místo důvěrně známého pnutí po namožení jsem teď cítila ostřejší, varovné píchání. Potřebovala jsem si dát horkou koupel, pokud jsem měla doufat, že nacvičím sestavu předstoupení. Ulička vedle krámku prodavače vepřového se nabízela jako vhodná zkratka. Pokud ovšem byla prázdná. Zaclonila jsem si oči a pozorně hleděla do úzkého průchodu. Zdálo se, že

19

žádné nebezpečí nehrozí. Nebyli tam žádní dělníci z doků, kteří by si přišli vykouřit dýmku, případně se pobavit honičkou za kulhajícím mrzákem. Vykročila jsem, ale vzápětí se zarazila, protože dav se známým způsobem zavlnil. Lidé se klidili ke kraji cesty a padali na kolena, brebentění náhle ustalo.

„Uvolněte cestu paní Džíle. Uvolněte cestu paní Džíle.“Hlas byl vysoký, ale mužský. Po silnici se pohyboval zdobně vyřezávaný

palankýn, jenž neslo na ramenou osm zpocených mužů. Osoba uvnitř byla schovaná za fialovými závěsy z hedvábí. Dvanáct strážných, oblečených ve fialových tunikách a nesoucích zakřivené meče, tvořilo kolem ochranný čtverec – byli to stínoví muži, eunuši, vojáci z císařského dvora. Vždycky pohotově srazili na zem ty, kdo se dostatečně rychle neklidili z cesty nebo se neklaněli. Klekla jsem na své zdravé koleno a chromou nohu zatáhla pod sebe. Paní Džíla? Musela to být jedna z císařových favoritek, pokud měla povolený vstup do Vnitřního okrsku. Shýbla jsem se do úklony náležící „šlechtici ze dvora“.

Vedle mě seděl na patách podsaditý muž v kamaších a umaštěném oděvu námořníka a pozoroval, jak se blíží průvod. Kdyby se nepoklonil, upoutal by pozornost stráží. A těm bylo jedno, kdo ránu schytá.

„Je to dvorní dáma, pane,“ zašeptala jsem naléhavě. „Musíte se poklonit. Takhle.“ A názorně jsem mu předvedla správný úhel.

Pohlédl na mě. „Myslíš, že si naše poklony zaslouží?“ zeptal se.Zamračila jsem se. „Jak to myslíte? Je to dvorní dáma, nezáleží na tom, co

si zaslouží. Když se nepokloníte, zmlátí vás.“Námořník se zasmál. „Jak pragmatický přístup k životu,“ řekl. „Vezmu si

tvou radu k srdci.“ A spustil ramena k zemi, stále s úsměvem ve tváři.Když nás palankýn míjel, tajila jsem dech a přimhouřenýma očima jsem se

dívala, jak se víří a pak zase sedá prach. Za sebou jsem uslyšela plesknutí meče na těle. Nějaký obchodník zareagoval se zpožděním a strážník v čele ho srazil na zem. Poté palankýn zahnul za roh a davem se rozlehlo sborové vydechnutí. Když lidé vstávali, protahovali si svaly a oprašovali oblečení, zaslechla jsem pár poznámek, zprvu tichých, pak hlasitějších. Položila jsem

20

dlaně na zem a vytáhla nohu zpod sebe, abych vstala. Vtom jsem v podpážích ucítila velké ruce, které mě táhly nahoru.

„Tak pojď, hochu.“„Nesahejte na mě!“ Uskočila jsem dozadu, ruce zkřížené na hrudi.„Nic se přece neděje,“ řekl a zvedl ruce do výše. „Jen jsem ti chtěl oplatit

tvou laskavost. Díky tobě nepřetáhli můj hřbet mečem.“Byl cítit rybím tukem, starým potem a mořskými řasami. Hlavou se mi

mihla vzpomínka: držela jsem šňůru perlově černých chaluh a má matka s úsměvem pokyvovala hlavou a svíjela ji do koše, který měla přivázaný ke svému štíhlému tělu. Pak obraz zmizel. Trval příliš krátce na to, abych ho dokázala podržet, stejně jako všechny další vzpomínky, které jsem měla na svou rodinu.

„Omlouvám se, pane, zaskočil jste mě,“ řekla jsem a přitáhla si ruce k hrudi ještě pevněji. „Díky za pomoc.“ Zdvořile jsem se uklonila a odstoupila od něj. Na kůži jsem pořád cítila, jak mě prudce sevřel.

Ulička naproti už nebyla prázdná. Na vzdáleném konci se sešla skupinka dělníků z doku, kteří v podřepu hráli kostky. Musela jsem to vzít dlouhou oklikou. A jakoby naschvál bolest v mém boku ještě zesílila.

Námořník si znovu stoupl vedle mě. „Třeba mi pomůžeš ještě s něčím,“ řekl. „Můžeš mi říct, jak se jde k Bráně úředníků?“

V jeho tváři se nezračilo žádné podezření ani zmatek, jen se zdvořile ptal. Znovu jsem pohlédla směrem k dokařům a pak zpět na námořníka. Nebyl moc vysoký, ale měl statnou hruď a ramena a v jeho osmahlém obličeji se táhly přísné rýhy. Podívala jsem se, jestli je ozbrojený – na opasku mu visel nůž. To muselo stačit.

„Já jdu tudy, pane,“ řekla jsem a ukázala přes cestu k uličce. Nebyl to sice přesně směr, kterým chtěl jít on, ale pořád by cesta uličkou trvala kratší dobu než po hlavních ulicích.

„Jsem Tozaj, mistr rybář z Kan Po,“ představil se. Těsně před uličkou se zastavil. Zamnul si ruce a kývl na mě – jako dospělý na dítě.

Ze svých studií energetických linií jsem věděla, že Kan Po leží na pobřeží. Nacházel se tam jeden z nejšťastněji situovaných přístavů v říši, tvarovaný

21

jako měšec a lemovaný sedmi kopci, které poutaly štěstí. Byl to také vstup do vnitrozemí a dále.

„Já jsem Eon, kandidát na dračí oko,“ poklonila jsem se.Upřel na mě pohled. „Eon? Ten chromý kandidát?“„Ano,“ řekla jsem. Snažila jsem se tvářit jakoby nic.„No vida, to je tedy něco.“ A vysekl mi poklonu náležící „ctihodnému

známému“.Rozpačitě jsem kývla. Na tak náhlou změnu postavení jsem nebyla

připravená.„Slyšeli jsme o tobě všechno od posla zpráv,“ řekl mistr Tozaj. „Před pár

měsíci šel přes naše městečko. Řekl nám, že rada se rozhodla nechat tě předstoupit před zrcadla. Můj syn z toho měl velikou radost. Je o rok mladší než ty, právě mu bylo jedenáct. Správně by měl rybařit se mnou, učit se svému řemeslu. Ale loni v zimě přišel o ruku při nešťastné nehodě se sítí.“ Tvář mistra Tozaje se stáhla zármutkem.

„To pro něj musí být těžké,“ řekla jsem.Sklopila jsem oči ke své zkroucené noze – alespoň byla pořád celá. Na

nehodu, při níž jsem si rozdrtila kyčel, jsem si moc nepamatovala, ale vzpomínala jsem si na lékaře, jenž nade mnou stál s rezavou pilkou a přemýšlel, kde říznout. Chtěl mi amputovat celou nohu, ale můj mistr ho zarazil a zavolal felčara. Občas se mi stále vybavoval pach staré krve a hnijícího masa na ježících se zubech pily.

Opět jsme vykročili. A já znovu kradmo pohlédla na druhý konec uličky – dokaři už si stoupli do řady a pozorovali nás. Mistr Tozaj vedle mě si všiml okounějící party a ztuhl.

„Má to těžké. A rodina taky,“ řekl a přejel prsty po rukojeti nože. „Počkej, mám v botě kamínek,“ pronesl nahlas a zastavil se.

Otočila jsem se a dívala se, jak se shýbl a zajel prstem podél kotníku do ošoupané boty.

„Ty jsi bystrý kluk, viď?“ pravil tlumeným hlasem. „Takže jestli chceš tělesného strážce, měl by ses přemístit na mou druhou stranu.“ Pohled jeho očí říkal, že svá tichá slova míní vážně. Kývla jsem a přešla za jeho levý bok.

22

„Jen doufám, že mě nevedeš moc stranou od mé cesty,“ řekl a napřímil se, nespouštěje výrostky z očí.

„Tohle je zkratka,“ podotkla jsem.Pohlédl na mě. „Spíš pro tebe než pro mě, viď?“„Pro nás pro oba. Ale pro mě možná trošku víc.“Pobaveně zamručel a položil mi ruku na rameno. „Drž se při mně.“Vykročili jsme ke skupině. Mistr Tozaj zkrátil krok, aby se přizpůsobil

mému pomalejšímu tempu. Největší z hochů, hromotluk s tmavší kůží a býčí šíjí, jakou mají ostrované, nám ležérně kopl do cesty kámen. Ten poskočil, odrazil se a těsně minul moji nohu. Jeho tři společníci se zasmáli. Byli to městští mládenci, vyzáblí a křehcí, takoví ti rádoby odvážlivci, kteří vždycky potřebují vůdce. Ostrovan sebral ze země větší kámen a přejížděl palcem po jeho povrchu.

„Dobré odpoledne, mládenci,“ řekl mistr Tozaj.Ostrovan vyplivl požvýkaný list, který přistál před námi. V jeho ruce se

objevil přívěsek na tenkém motouzu, jehož druhý konec měl přišitý k oděvu. Byla to vyřezávaná světlá lastura s motivem bambusových větví stočených do kruhu. Mistr Tozaj to uviděl taky a zastavil se. Položil mi ruku na rameno, abych zůstala stát, a postrčil mě za sebe. Pak se otočil a stanul tváří v tvář ostrovanovi. Ostatní hoši se navzájem postrkovali blíž a těšili se na povyražení.

„Ty jsi z jihu, viď?“ zeptal se mistr Tozaj. „Ze vzdálených ostrovů?“Mládenec ztuhl v ramenou. „Jsem z Trang Deinu,“ řekl a povysunul bradu.Vyklonila jsem se doprava, abych na něj lépe viděla. Před rokem nařídil

císař razie proti lidem z Trang Deinu, aby je ztrestal za jejich opovážlivé snahy o získání nezávislosti. V městských krčmách se šeptalo, že všichni zajatci z Trangu byli brutálně vykleštěni jako zvířata a přinuceni sloužit na císařských lodích. Tomuto chlapci bylo asi jen patnáct, ale byl dost urostlý, aby se mohl vydávat za muže. Nemohl by to být jeden z kleštěnců z Trangu? Spustila jsem oči níž, ale měl na sobě volnou halenu a kalhoty dělníka z doků, takže jsem letmým pohledem nic nepoznala.

Nebo bych mohla? Kleštěncova energie by přece musela být jiná než energie zdravého muže, ne? Možná bych si na něm mohla vyzkoušet svůj

23

vnitřní zrak, stejně jako před chvílí na té kuchyňské pomocnici a učni. Při vzpomínce na to, jak jsem sledovala jejich krátké monzunové splynutí, mi od studu naskočila husí kůže, ale přesto jsem zaměřila svou mysl do světa energie. Objevil se tentýž zvláštní pocit, jako kdybych náhle přistoupila blíž, a pak světlo, tak zářivé, že mi do očí vyhrkly slzy. Nedařilo se mi odlišit jejich energie od sebe, byla to vířící rozplizlá změť rudé, žluté a modré. A pak, jako když se mihne temný stín, ještě cosi. A bolest, hluboká bolest dole v břiše. Desetkrát horší než bolest při měsíčkách – měla jsem pocit, jako by mi někdo vnitřnostmi protahoval ostnatý drát. Pouze energie zrozená ze zlých duchů by mohla způsobit taková muka. Mé vnitřní zření se přerušilo. Rozechvěle jsem se nadechla a do mého zorného pole opět skočila úzká ulička. Bolest zmizela.

Už nikdy víc si nebudu zahrávat s tak krutými energiemi, předsevzala jsem si.

Vedle sebe jsem uslyšela mistra Tozaje: „Já lovím na pobřeží Kan Po. Najal jsem na své lodě pár vašich lidí jako pomocníky. To bylo samozřejmě před razií. Byli to všechno dobří pracanti.“

Ostrovan ostražitě přikývl.„Na ostrovech je teď klid,“ pokračoval klidným hlasem Tozaj. „V Rjóce

už není tolik vojáků. Někteří z pohřešovaných jsou na cestě domů.“Chlapec upustil kámen na zem a zašmátral rukou po vyřezávané lastuře.

Držel ji jako talisman. Ohlédl se po svých společnících a pak se znovu podíval na mistra Tozaje. Přitom se nahrbil v ramenou, jako by se chtěl od svých společníků distancovat.

„Najímáte i teď?“ vysoukal ze sebe.„Možná bych místo měl,“ odvětil mistr Tozaj. „Pokud hledáš poctivou

práci, tak za mnou zítra přijď do doku Šedý mečoun. Počkám do poledního zvonění.“

Mistr Tozaj se otočil a strkal mě svým tělem vpřed. Když jsme vyšli z uličky na rušnou cestu Prodavačů sladkostí, ohlédla jsem se po chlapci z ostrovů. Hleděl na nás, v ruce svíral přívěsek a na své přátele úplně zapomněl.

„Co to měl na krku?“ zeptala jsem se mistra Tozaje, když jsme přecházeli přes cestu. „Symbol štěstí?“ Ale vskrytu jsem věděla, že přívěsek musel znamenat mnohem víc.

24

Mistr Tozaj si odfrkl. „Ne, neřekl bych, že to bylo štěstí.“ A zpříma se na mě zadíval. „Máš výraz politika, Eone. Vsadil bych se, že víš mnohem víc, než na sobě dáváš znát. Všímáš si věcí kolem, a tak mi pověz, co tahle změna naší zemi přinesla?“

Víc žebráků, víc razií, víc zatčení, více tvrdých slov na adresu císařského dvora. Také jsem zaslechla svého mistra při důvěrném rozhovoru s ostatními muži jeho postavení: Císař je nemocný, příliš nezkušený dědic, dvůr je ve své věrnosti rozpolcený.

„Všiml jsem si, že je bezpečnější nosit výraz politika a mlčet jako němý,“ odvětila jsem jízlivě.

Mistr Tozaj se zasmál. „Moudře řečeno.“ Rozhlédl se kolem a pak mě vtáhl do mezery mezi dvěma krámky. „Přívěsek toho chlapce je znak ostrovů, který přináší dlouhověkost a odvahu,“ řekl tichým hlasem těsně u mého ucha. „A je to také symbol odporu.“

„Proti císaři?“ zašeptala jsem, neboť jsem věděla, jak jsou taková slova nebezpečná.

„Ne, dítě. Proti skutečné moci v říši hvězdných draků. Velkopánu Sethonovi.“

Sethon byl císařův bratr. Syn konkubíny. Podle starých zvyků by měl císař po nástupu na trůn nechat svého bratra zabít, a spolu s ním všechny děti mužského pohlaví, které se narodily konkubínám jeho otce. Ale náš císař byl osvícený, vzdělaný muž. Nechal svých osm bratrů naživu. Jmenoval je generály a Sethona, nejstaršího z osmi, učinil svým vrchním velitelem. Náš císař byl totiž také důvěřivý muž.

„Ale velkopán Sethon velí armádě. Co zmohou ostrované proti takové síle?“ zeptala jsem se.

Mistr Tozaj pokrčil rameny. „Mnoho ne. Ale existují další, mnohem mocnější, kteří jsou pořád věrní císařovi a jeho synovi.“ Odmlčel se, poněvadž u okénka vedle nás se zastavila stařena, která se začala přehrabovat mezi kynutými koláčky. „Poslyš, tohle veřejné místo se na takové řeči nehodí,“ pravil tiše. „Vlastně ani žádné jiné.“ Napřímil se a dodal: „Dal bych si sladký bochánek. A co ty?“

25

Moc ráda bych se zeptala, kdo proti velkopánu Sethonovi stojí, ale Tozaj už tohle téma uzavřel. A já neměla sladký bochánek už hodně dlouhou dobu – v domácnosti mého mistra nebyly na takové výstřelky peníze.

„Už bych se neměl zdržovat…,“ řekla jsem.„Ale no tak, vždyť to bude jen chvilka. Dáme si je za chůze. Můžeš mi

doporučit nějakého prodejce?“Přikývla jsem. Jeden bochánek zhltnu za chvíli. Uviděla jsem v pomalu se

sunoucím davu mezeru a provedla jsem tudy mistra Tozaje na roh tržnice Bílých oblaků. Bylo tam rušněji než obvykle, neboť, odpolední slunce nahnalo lidi pod široké bílé hedvábné plachty, které byly natažené mezi vyřezávanými sloupy. Prošli jsme kolem Arího Cizince, který ve svém stánku s kávou obsluhoval několik cizinců – těžká vůně toho podivného černého nápoje visela hustě ve vzduchu. Arí mi dal jednou vypít šálek své kávy a mně se líbila její sytá hořkost a lehké šumění, které se mi po ní rozeznělo v hlavě. Dotkla jsem se paže mistra Tozaje a ukázala na stánek s pečivem nalevo od nás. U přepážky právě zacláněli zákazníci.

„Výborné jsou prý ty, co dělají z těsta z červených fazolí,“ řekla jsem a stoupla si na špičky, abych viděla na úhledně vyrovnané řady tácků s bochánky.

Na vlně tepla se nesla oříšková vůně fazolového těsta a sladkých koblihů. K bolesti v mém břiše se přidalo ostré svírání hladu. Mistr Tozaj kývl, zdvořile se uklonil a elegantně se vetřel před ženu, která se nemohla rozhodnout. Zatímco jsem hleděla na jeho široká záda a sluncem osmahnutý krk, mihla se mi hlavou další vzpomínka. Nesla jsem se na rozložitých mužských zádech a na tváři cítila solí provoněné teplo sluncem vyčiněné kůže. Ale ani tentokrát jsem obraz nedokázala podržet. Byla to snad vzpomínka na mého otce? Už jsem ani pořádně nevěděla, jak vypadal. Po chvíli se mistr Tozaj vrátil. V každé ruce držel bochánek zabalený v kornoutu z červeného papíru.

„Tu máš,“ řekl. „A jez opatrně. Prodavač říkal, že jsou právě vytažené z trouby.“

„Děkuji, pane.“ V dlani mě přes tenký obal zaštípal žár z bochánku. Stáhla jsem papír a udělala si z něj držátko. Bylo by rozumnější počkat, až trochu

26

vychladne, ale ta vůně se nedala vydržet. Zakousla jsem se do něj a žonglovala s kouřícím těstem na jazyku.

„Jsou výtečné,“ řekl mistr Tozaj a zamával si rukou před ústy jako vějířem.

Přikývla jsem, neschopna slova. Horká, sytá náplň mi znehybnila čelist, až mi v ní od té náhlé sladkosti zatrnulo.

Tozaj mávl svým bochánkem dopředu. „Tudy se jde k té bráně?“Polkla jsem a nasála ústy vzduch, abych si zchladila jazyk a dásně. „Ano,

půjdete podél těch bílých plachet až na konec,“ řekla jsem a ukázala na hedvábný přístřešek, „pak se dáte doprava. A půjdete pořád rovně, dokud nepřijdete k Bráně úředníků.“

Mistr Tozaj se usmál. „Jsi hodný kluk. Kdyby ses někdy vydal po pobřeží do Kan Po, musíš mě vyhledat. Vždycky se ti dostane přátelského přijetí.“ Na chvíli se zarazil, pak mi položil ruku na rameno. „Jestli zítra ten drak bude mít jen trochu rozumu, vybere si tebe,“ řekl a jemně mnou zatřásl.

Usmála jsem se. „Díky, pane. A přeji šťastnou cestu.“Přikývl a zasalutoval mi bochánkem. Pak se připojil k proudu lidí

uprostřed cesty pro pěší. Když jeho statná postava splynula s pestrým davem, měla jsem pocit, jako by s sebou odváděl moji mámu a tátu. Dvě nejasné vzpomínky, které již vybledávaly – zůstal po nich jen letmý otisk úsměvu, jako byl můj, a vůně sluncem proteplené kůže.

27

KAPITOLA 2

Zvonil už zvon ohlašující celou hodinu, když jsem konečně zvedla závoru u brány, jež vedla do kuchyně v domě mého mistra. U dveří pro dodavatele stála Irsa, jedna z nevolnic, a s ní jeden z mlynářských dělníků. Dívala jsem se, jak se směje, ruce položené na bocích, aby ukázala, jak jsou bohatě tvarované, zatímco mladý muž zvedal na rameno velký pytel. Pak mě Irsa uviděla a rychle couvla do dveří. Její nesmělé chichotání přešlo v tlumené pomlouvačné syčení. Mlynářský dělník se otočil na patě, pohlédl na mě a zkroutil prsty na ochranu před zlem. Pohlédla jsem stranou a schválně pomalu začala zavírat bránu. Lepší bylo počkat, až doprovodí Irsu do skladiště.

Když se dvůr vyprázdnil, zamířila jsem pomalu po pěšince ke kuchyni. Zahradník Lon klečel na kolenou a opravoval bambusový plot kolem Sluneční zahrady. V chůzi jsem na něj kývla a on mi odpověděl mávnutím ruky obalené hlínou. Lon byl uzavřený člověk, ale mě vždy s vlídnou zdvořilostí pozdravil a měl úsměv i pro Čarta, pomocníka pro všechno. Žel, jeho laskavost si nevzali za vzor mnozí ostatní ve službách mého mistra. Naše malá domácnost byla hodně rozdělená: na ty, kdo věřili, že by se mrzák mohl stát dračím okem, a na ty, kdo tomu nevěřili. Všichni, kdo mému pánu sloužili, věděli, že jeho jmění už skoro vyschlo, že na výcvik dalšího kandidáta už peníze nebudou. Pokud by zítra nezískal dvacetiprocentní učňovský příplatek, byl by můj mistr na mizině.

28

Dveře do kuchyně byly otevřené a já jsem překročila zvýšený práh, který bránil zlým duchům ve vstupu do domu. Okamžitě jsem ucítila na kůži teplo z velkých kuchyňských kamen a v nose mě zaštípala ostrá vůně kyselé švestkové omáčky a pečené solené ryby, mistrovy večeře. Kuchař Kuno vzhlédl od kořene kudzu, který krájel.

„To jsi ty?“ Stočil pozornost zpátky k zelenině. „Mistr už objednal kaši,“ řekl a kývl oholenou hlavou k malému hrnci zavěšenému nad ohněm. „Až to budeš jíst, nehaž vinu na mě. Vařil jsem to podle jeho instrukcí.“

Moje večeře. V rámci očistného rituálu jsem měla povolenou pouze jednu misku kaše, než se budu po celou noc modlit k předkům, aby mi poskytli vedení a pomoc. Před pár měsíci jsem se svého mistra ptala, jestli nevadí, že o svých předcích nic nevím. „Vadí to hodně.“ Můj mistr byl velmi opatrný člověk. Říkal, že musíme podle tradice dračího oka udělat vše pro to, abychom se vyhnuli přezkoumávacímu řízení rady. Mohla jsem jen doufat, že v dějepisných svitcích se najde precedens Obráceného Koňského draka dvojky, jak říkal starý Hian. A že to můj mistr objeví včas.

Zpoza velkého dřevěného přípravného stolu, který stál uprostřed místnosti, se ozvalo zachraptění. Byl to Čart, volal na mě ze své matrace u kamen.

„Čeká na tebe,“ řekl Kuno. „Plete se mi tu pod nohama celý den.“ A pořádným seknutím odkrojil kousek kořene kudzu. „Řekni mu, že nejsem slepý, vím o tom, že mi šel na sýr.“ Přestože už jedenáct let pracovali v jedné kuchyni, Kuno pořád odmítal s Čartem mluvit či na něj jen pohlédnout. Znamenalo by to příliš velkou smůlu.

Obešla jsem okraj stolu a pro jistotu se přidržela jeho odřené hrany, když jsem si sedala na kamennou podlahu vedle Čarta. Poklepal mi pařátovitým prstem na koleno a na jeho povislých ústech se pomalu objevil úsměv.

„Ty sis opravdu bral sýr?“ zeptala jsem se tiše, přesunujíc váhu z rozbolavělé levé kyčle.

Čart rázně přikývl a rozevřel dlaň, aby mi ukázal kousek špinavé slupky od sýra. Jak se snažil mluvit, svaly na hrdle se mu napjaly. Draly se z něho přiškrcené, protahované zvuky.

„Pro… kry…su.“

29

„Díky,“ řekla jsem a strčila sýr do kapsy. Čart mi vždycky dával jídlo, které našel. Nebo ukradl. Byl přesvědčený, že když budu krmit velkou krysu, která žila za skladem, kde jsem spávala, Krysí drak mi tu laskavost oplatí a vybere si mě za svého učně. Moc jsem nevěřila, že by energetický drak přikládal něčemu takovému význam, ale přesto jsem ty zbytky kryse dávala.

Čart vytáhl zpod těla tlustý plátek jemného chleba pokrytý prachem. Mistrova chleba. Pohlédla jsem na Kuna. Pořád se skláněl nad kořenem kudzu. Přesunula jsem se kousek doprava, abych Čarta s chlebem zakryla.

„Kdes to vzal? Kuno tě zmlátí,“ zašeptala jsem.„Pro tebe… dnes večer… jenom kaše…, zítra budeš hladem.“ A upustil mi

chleba do klína.Kývla jsem na znamení díku a strčila si chleba do kapsy, kde už jsem měla

sýr. „Myslím, že o to právě jde. Chtějí, abychom hladověli,“ řekla jsem.Čart zkřivil pusu do úšklebku, aby naznačil, že nechápe.Pokrčila jsem rameny. „Máme tak předvést svoji přirozenou výdrž, když

obřad předstoupení zvládneme hladoví a unavení.“Čart na matraci zvrátil hlavu dozadu a dopředu. „Hlou…pé,“ řekl.

Zhluboka se nadechl, opřel si hlavu o bok bedny s dřívím a zahleděl se mi do očí. „Zítra ráno přijdeš… se rozloučit?“ A obemkl mi prsty zápěstí. „Přijdeš se… před obřadem… rozloučit? Slibuješ?“

Čart věděl, že když mě vyberou, už se nevrátím. Nový učeň se měl hned po obřadu odebrat do svého dračího sálu. Do nového domova, kde ho čekal nový život. Vlasy na hlavě se mi zježily, jak mě polila vlna horka a potu. Už zítra by ze mě mohl být učeň dračího oka.

„Slibuješ?“ zopakoval Čart.Přikývla jsem, ale neřekla nic, protože hrdlo jsem měla sevřené úzkostí.Čart pustil mé zápěstí a jeho ruka zůstala natažená ve vzduchu. „Řekni mi

ještě jednou…, jak ten… sál Krysího draka… vypadá.“Sál jsem viděla jen jednou. Před pár měsíci nás Ranne během výcviku

nechal obejít Dračí kruh, řetěz sálů, který lemoval vnější okrsek Císařského paláce. Každý sál byl postaven přesně na místě, které na kompasové růžici náleželo uctívanému drakovi, a byl domovem a pracovištěm dračího oka a učně. Sál Krysího draka stál na severo-severozápadní straně kruhu, a přestože

30

nebyl největší ani nejhonosnější, byl nejméně třikrát větší než dům mého mistra. Dovnitř sálů jsme nesměli, ale Ranne nám dopřál pět minut odpočinku v zahradě, která se nacházela na místě sálu Zrcadlového draka. Sál před pěti sty lety shořel a v trávě zůstaly pouze obrysy jeho kamenných základů. S Dillonem jsme je po obvodu obešli a jen jsme žasli nad počtem místností.

Čart vedle mě zavřel oči a zaposlouchal se do mých slov.„Bránu střeží dvě šedé kamenné sochy Krysího draka,“ začala jsem a

rovněž zavřela oči, abych si vybavila, jak jsem sál letmo zahlédla. „Jsou větší než já a dvakrát tak široké. Pravá socha drží v pařátech kompas dračího oka, ta druhá má v náručí tři posvátné svitky. Když jdeš kolem nich, jejich kamenné oči tě sledují. Za branou je nádvoří se stejně šedou dlažbou a vede k –“

„Nechápu, proč se namáháš,“ uslyšela jsem Irsu. Otevřela jsem oči. Stála ve dveřích a rychlými pohyby si urovnávala sukni. „Ten zmetek ti stejně nerozumí,“ dodala a uhladila si smyčku svého copu.

Vyměnili jsme si s Čartem pohledy. Mlynářský dělník se musel vracet domů spokojený.

„C…ou…ra,“ řekl nahlas Čart.Irsa po něm posměšně zkřivila tvář a napodobila jeho protahované zvuky,

aniž by postřehla jejich význam. Čart na mě zakoulel očima a začal se svíjet v záchvatu smíchu na podlaze. Usmála jsem se při pohledu na Irsu couvající ze dveří.

„Zmetek,“ vyprskla a udělala prsty znamení na ochranu před zlem. Pak se obrátila na mě. „Mistr říkal, že máš jít hned po příchodu za ním,“ řekla a jedovatě dodala: „Ačkoli, stejně tě nečekal dřív než po skončení cvičení.“

„A kde je teď?“ zeptala jsem se.„V Měsíční zahradě. Na hlavní vyhlídkové plošině.“ Prohnaně se usmála,

neboť věděla, že do Měsíční zahrady nesmím – můj mistr to zakázal. „Řekl hned, jak se vrátíš.“

Chytla jsem se desky stolu a vytáhla se do stoje. Měla jsem se řídit mistrovým zákazem, nebo poslechnout jeho příkaz a jít okamžitě za ním? Určitě nebude rád, že jsem se vrátila tak brzy. A co teprve až si vyslechne zprávy, které jsem pro něj měla.

31

„Irso, hleď si své práce,“ řekl Kuno. „Přestaň tu marnit čas, jinak ti dám čichnout k hřbetu své ruky.“

Irsa na mě ještě naposledy škodolibě pohlédla a pak zmizela v tmavé chodbě, která spojovala kuchyni s hlavním domem.

V poněkud obhroublém textu jednoho dračího oka stálo: Člověk na ostnech dilematu skončí s propíchnutým zadkem. Mistr by mi vyčetl, kdybych šla do zahrady i kdybych počkala. Protože jeho hněvu se stejně nedalo vyhnout, rozhodla jsem se jít za ním. Alespoň konečně uvidím zahradu, která ho tak proslavila.

„Zítra,“ řekla jsem Čartovi. Po tváři se mu pomalu rozlil úsměv.Překročila jsem práh a vešla na nádvoří. Po mé levé ruce se táhl šedý

kamenný plot Měsíční zahrady, na jejíž nízké železné bráně byl vyleptaný obrys skákajícího tygra. Zamířila jsem k ní těžkým krokem s vidinou mistrova hněvu. Bylo mnoho způsobů, jak říci pravdu – jen jsem musela najít takový, který ho uspokojí. Za branou jsem viděla černou oblázkovou pěšinu vedoucí k majestátní břidlicové zdi. Po ní se řinul vodopád, který kaskádovitě stékal po římsách – naaranžovaných tak, aby jejich sled působil náhodně – do bazénku z bílého mramoru.

Zahradu navrhl můj mistr, měla symbolizovat ženskou energii. Říkalo se, že za úplňku je zahrada tak nádherná, že dokáže muže připravit o jeho podstatu. Když jsem to slyšela, říkala jsem si, co se asi může stát s mužem oloupeným o podstatu – stala by se z něj žena nebo něco jiného? Něco jako stínový muž ze dvora? Nebo něco jako já?

Na bráně nebyla žádná závora. Přejela jsem prsty po silných obrysech tygra – pro štěstí nebo možná pro ochranu. Pak jsem zatlačila a brána se otevřela.

Černá pěšina byla vysypaná oblázky a já měla dojem, že se přede mnou zvolna vlní jako vodní hladina. Když jsem na ni vkročila, pochopila jsem proč. Kameny postupně přecházely od matných po lesklé, které odrážely sluneční světlo. Na druhé straně se prostírala písečná plocha uhrabaná do spirálových vzorů. Zavřela jsem za sebou bránu a šla po cestě ke zdi s vodopádem, zatímco mé nejisté kroky na ní zněly jako cinkání mincí v měšci. Cesta se dělila a z obou stran zeď obcházela. Na chvíli jsem se zastavila a

32

poslouchala. Za zvukem vodopádu řinoucího se do bazénu jsem postřehla tlumené šumění další tekoucí vody. Jinak žádné jiné zvuky ani pohyb. Ale hlouběji v mysli jsem vnímala tichý hukot pečlivě spoutané síly. Dala jsem se levou cestou a prošla podél zdi do hlavní zahrady.

Naskytl se mi pohled na strohou krajinu: shluky kamenů na rovném písku, spirálové pěšiny z černých a bílých oblázků a složitou krajku vodopádů, potůčků a bazénků, jež usměrňovaly vrnící energii k dřevěné vyhlídkové plošině. Můj mistr klečel uprostřed, prostý a strohý jako jeho okolí. Hluboce jsem se poklonila a čekala, až mě vezme na vědomí. Mistr se nehýbal. Štíhlé linie jeho těla neprozrazovaly žádný hněv. Nad sebou jsem postřehla nějaký stín a trhla sebou. Vzhlédla jsem, ale nespatřila nic. Žádného ptáka, žádný oblak. Ovšem křeče a bolest v kyčli mezitím polevily.

Mistr ztuhl. „Co tady děláš?“„Řekli mi, že mě chcete vidět, mistře,“ řekla jsem a ještě víc se přikrčila.

Pořád žádná bolest.„Proč ses vrátil tak brzy?“„Mistr šermíř Ranne řekl, že už cvičit nemusím,“ pronesla jsem opatrně.„Sem bys chodit neměl. Obzvlášť ne teď. Ty energie jsou moc silné.“

Jedním cvičeným pohybem vstal a ve slunci zazářily stříbrné třásně a výšivky na jeho tunice. „Pojď, teď musíme pryč.“

Napřáhl ke mně ruku. Pospíšila jsem k němu a rukou ho podepřela, aby mohl sestoupit z pódia.

Dole se zastavil, ale mojí ruky se nepustil. „Cítíš je?“ zeptal se.Pohlédla jsem do mistrovy vyzáblé tváře. Vystouplé kosti byly díky

oholené lebce ještě výraznější. „Co mám cítit?“„Ty energie.“ V jeho hlase zazněla podrážděnost.Sklopila jsem hlavu. „Cítím proudit vodní energii na vyhlídkou plošinu,“

řekla jsem.Luskl prsty. „To cítí každý novic. Je tu ještě něco?“„Ne, mistře.“ Nebyla to pravda, ale jak jsem mu měla vysvětlit tu horkost z

domnělého stínu? Nebo to tiché rozpletení znamenající nepřítomnost bolesti.Zamručel: „Tak jsme možná uspěli.“

33

Otočil se a pomalu odcházel k domu. Šla jsem dva kroky za ním a soustředila se na své kroky na pohyblivých oblázcích. Poprvé mnou při každém došlápnutí neprojela bolest. Prošli jsme kolem prostého měsíčního oltáře – hladkého vypouklého kamene spočívajícího na dvou menších kamenech a obklopeného mělkým amfiteátrem z řezaného mramoru. Vepředu se oblázková pěšina rozšiřovala před další vyhlídkovou plošinou, přes kterou se zároveň chodilo do domu. Dvoje vyřezávané dveře byly otevřené dokořán a mně se naskytl pohled na schránky se svitky, jež v policích sahaly od podlahy po strop, na skříň a tmavý dřevěný stůl. Byla to mistrova knihovna – pro mne další zakázané místo. Alespoň doposud. Zarazila jsem se a zírala na police plné svitků. Mistr mě naučil číst a psát a já mezitím přečetla všechna klasická díla a texty o dračích očích, ale toužila jsem číst i o dalších věcech.

„Nestůj tady a nezírej jako blázen,“ řekl mistr a napřáhl ke mně ruku.Pomohla jsem mu na stupínek. Mezitím vyšla z knihovny Rilla, Čartova

matka a mistrova komorná, a poklekla u prahu. Poprvé jsem si všimla šedých pramínků ve smyčce úhledně zapleteného copu, který nosily „neprovdané“ ženy. Měl by být znamením hanby, ale ona ho nosila s tichou důstojností. Mistr natáhl nohu a ona mu stáhla ošoupaný hedvábný pantofel, potom druhý a položila je pěkně vedle sebe na malou tkanou rohož.

„Nikdo nás nesmí rušit,“ nařídil mistr. Natáhl ke mně ruku a já mu pomohla přes práh dovnitř.

Rilla ke mně vzhlédla a povytáhla obočí. Škubla jsem jedním ramenem, pak jsem si rychle zula slaměné sandály a přitom se jednou rukou přidržela zárubně, abych neztratila rovnováhu. Podél řemínků mi na noze ulpěla černá špína. Olízla jsem si prsty a začala si oba nárty třít, ale jen jsem špínu rozmazala.

„Zůstaň stát,“ řekla tiše Rilla. Vytáhla z kapsy hadřík a utřela mi levý kotník.

„To nemusíš dělat,“ namítla jsem a pokusila se nohu odtáhnout. Mé chromé nohy se nikdo nedotkl od chvíle, co mi před třemi roky sundali dlahu.

Ona mi však chodidlo přidržela. „Dračí oko má své sluhy,“ řekla. „Lepší bude, když si na to zvykneš.“ A očistila mi i druhou nohu. „Teď mi dej své sandály a běž dovnitř.“

34

Když jsem před čtyřmi roky přišla do mistrova domu – hladem usoužená otrokyně, která byla svolná stát se za trochu jídla a tepla chlapcem – Rilla mi jako jediná věnovala jakous takous péči. Zpočátku jsem myslela, že to dělá proto, že jsem mrzák jako její syn, ale později jsem si uvědomila, že Rilla zoufale potřebuje, aby měl mistr úspěšného kandidáta. „Nikdo jiný by nás do svého domu nevzal,“ řekla mi jednou a pohladila Čarta po zaprášených vlasech. „Viděla jsem tudy projít mnoho chlapců, Eone, ale ty jsi naše nejlepší šance. Jsi zvláštní.“ V té době jsem si myslela, že uhádla mé tajemství, ale neuhádla. Ale i kdyby to věděla, nikdy by nic neřekla. Rilla byla k mému mistrovi příliš pevně připoutaná. Jeho tolerance vůči Čartovi byla pro ni stokrát přesvědčivější než jakákoli učňovská smlouva.

Podala jsem jí sandály a děkovně se usmála. Ona mě máchnutím ruky zahnala do knihovny.

„Zavři dveře, Eone,“ řekl můj mistr. Stál u skříně a probíral se klíči, které mu visely na krku na červené hedvábné stuze.

Zatáhla jsem dveře a čekala na další instrukce. Mistr vzhlédl a pokynul mi ke křeslu pro návštěvy, které stálo před stolem.

„Sedni si,“ vybídl mě a se zatřesením jeden klíč uvolnil.Sednout si? Do křesla? Dívala jsem se, jak mistr strká klíč do zámku.

Slyšela jsem správně? Přešla jsem po měkkém hustém koberci, opatrně položila ruku na opěradlo křesla a očekávala pokárání. Nic. Ohlédla jsem se po mistrovi. Držel v rukou kožený váček a malou keramickou nádobu.

„Řekl jsem, posaď se,“ rozkázal a zavřel dveře skříně.Sedla jsem si na samý kraj kožené sedačky a rukama pevně sevřela

vyřezávané opěrky. Vždycky jsem si představovala, že křeslo musí být pohodlné, ale tlačilo mě do hýždí, až mě znovu rozbolela kyčel. Zavrtěla jsem se a pokusila se vyvolat zpět tu hřejivou pohodu, kterou jsem pocítila v zahradě, ale byla pryč. Hleděla jsem na zavřené dvojité dveře a představovala si strohou krajinu venku za nimi. Zbavila mě zahrada mé bolesti? Oslovila měsíční energie moje skryté já? Zachvěla jsem se. Můj mistr měl pravdu. Nemohla jsem dovolit, aby do mě znovu vstoupila. Ne tak těsně před obřadem.

35

Na stole přede mnou ležely dvě malé černě lakované úmrtní desky. Snažila jsem se přečíst jména vyrytá ve dřevě, ale obrácená písmena mi nedávala smysl. Když si můj mistr sedl do křesla naproti mně, rychle jsem uhnula očima jinam. Položil kožený váček a nádobu vedle pamětních desek.

„Takže už zítra,“ řekl.Přikývla jsem, oči upřené na desku stolu.„Jsi připraven.“ Řekl to jako konstatování, ne jako otázku, ale já znovu

kývla. Hlavou se mi mihl obraz starého zbrojmistra Hiana. Nadešel čas, abych se svého mistra zeptala na Obráceného Koňského draka číslo dvě.

„Zašel jsem dnes za andělíčkářkou,“ pravil mistr tiše.Tak mě to zaskočilo, že jsem vzhlédla a střetla se s jeho očima.

Andělíčkářka obchodovala s bylinami a mastmi a říkalo se, že i s dušemi nenarozených.

„Dala mi tohle.“ Postrčil váček ke mně. „Když se to každé ráno užívá v čaji, zastaví to měsíční energii. Ale může se to brát jen tři měsíce. Pak to začne být pro tělo jedovaté.“

Přihrbila jsem se v křesle.„Tvůj měsíční cyklus musí být na tyto obřady pozastaven,“ pokračoval. „A

pokud zítra uspěješ, tak –“„Budu krvácet,“ zašeptala jsem.„Cože?“„Mám všechny příznaky.“ Svěsila jsem hlavu ještě níž. „Je brzy. Nevím

proč.“Viděla jsem, jak mistr sevřel rukou hranu stolu. Jako by ve vzduchu mezi

námi visel jeho hněv.„Už ti to začalo?“„Ne, ale mám –“Zvedl ruku. „Mlč.“ Dívala jsem se, jak klepe dlouhým prstem na stůl.

„Pokud by to nezačalo, pak není všechno ztraceno. Říkala, že si to máš vzít, než začne tvůj další cyklus.“ Zvedl váček ze stolu. „Musíš si hned dát šálek.“

Zaklonil se a zatáhl za provázek od zvonku za svým stolem. Vzápětí se otevřely protější dveře. Vešla Rilla a poklonila se.

36

„Čaj,“ přikázal mistr. Rilla se znovu poklonila, vyšla ven a zavřela za sebou dveře.

„Omlouvám se, mistře,“ řekla jsem.„Byla by to hrozná smůla, kdyby rozmary tvého těla zmařily čtyři roky

výcviku.“ Přitiskl natažené prsty k sobě. „Nevím, proč máš dar vidět všechny draky, Eone. Musí to být nějaký úradek bohů. Jak jinak bych vysvětlil své nutkání vyzkoušet při hledání kandidáta dívku? Vždyť je to proti vší přírodě,“ zavrtěl mistr hlavou.

Věděla jsem, že má pravdu. Žena nemohla mít sílu. Anebo pokud měla, spočívala ve tvarech jejího těla. Nevycházela z ducha. A už vůbec ne z mysli.

„Ale ty máš víc syrové síly než všechny dračí oči dohromady,“ pokračoval. „A zítra ta síla přitáhne Krysího draka.“

Pohlédla jsem stranou ve snaze skrýt náhlý příval pochybností. Co když se můj mistr mýlil?

Naklonil se blíž. „Když si tě vybere, je třeba uzavřít dohodu. Nemůžu ti dát žádnou radu – ta smlouva je mezi každý drakem a jeho novým učněm jiná. Ale můžu ti říct, že drak v tobě bude hledat energii, kterou potřebuje, a až ji najde, budete spojeni.“

„Jakou energii, mistře?“„Jak už jsem řekl, to je u každého jiné. Ale bude spojená s jedním ze sedmi

bodů síly v těle.“Mistr mě o bodech síly učil: o sedmi koulích neviditelné energie

rozmístěných v řadě od základny páteře po temeno hlavy. Řídily proud hua, životní síly, skrze fyzické a emocionální tělo. Zdálo se, že řeči, které skrytě kolovaly mezi kandidáty školy, byly pravdivé – dračí oko se vzdávalo části své životní síly. Žádný div, že potom tak rychle zestárli.

„Když si mě vybral Tygří drak,“ pokračoval mistr, „uzavřel jsem smlouvu o energii, které se žádný člověk nevzdává snadno.“ Podíval se mi do očí, pak sklouzl pohledem stranou. „A tak buď připravený – nebude to snadné. Nemůžeš získat dračí sílu, aniž bys nedal něco cenného na oplátku.“

Přikývla jsem, ačkoli jsem moc nerozuměla.„A když pak smlouvu uzavřeš a staneš se učněm Krysího draka, musíme

být ještě opatrnější. Stačí jeden chybný krok, Eone, a oba zemřeme.“

37

V jeho očích se zračil strach i naděje a já věděla, že totéž vidí on v mých. Vzdálenější dveře se znovu otevřely. Mistr se znovu posadil a vešla Rilla s černě lakovaným podnosem, na němž nesla čajový servis. Položila podnos na stůl.

„Šálek si dá jenom Eon,“ prohlásil mistr.Rilla se poklonila, rozvinula zlatou rohož a rozprostřela ji přede mnou.

Byla na ní složitě vybarvená kompasová růžice dračího oka se čtyřiadvaceti kruhy, jež znázorňovaly práce s energií. Jako kandidát jsem prošla výcvikem, jenž zahrnoval první dva kruhy růžice – světové strany a znamení dračích zvířat – ale jen učni studovali, jak využívat ostatní kruhy. Naklonila jsem se blíž, dotkla se namalované Krysy nad druhým kruhem a vyslala další tichou prosbu ke Krysímu drakovi: vyber si mě. Na závěr své soukromé prosby jsem obtáhla prsty dvanáct namalovaných zvířat ve směru jejich každoročního střídání. Krysa, Buvol, Tygr, Zajíc, Drak…

Krysa točí, Drak učí, Říše hoří –Drsná slova se rozezněla v mé mysli a prudce sklouzla do vnitřností.

Vyjekla jsem a škubla rukou zpátky ve chvíli, kdy Rilla položila doprostřed rohože červenou misku na pití. Strhla pohled ke mně, s ustaraným výrazem v očích.

„Co to děláš, Eone?“ obořil se na mě mistr.„Nic, mistře.“ Omluvně jsem přikrčila hlavu a přitiskla si ruku na břicho.

Ten rým jsem musela číst v některém z textů dračích očí – ty byly plné podivných rčení a hrozných veršů.

„Ale něco ano.“„Ano, mistře.“ Opatrně jsem se nadechla. Zůstala jen ozvěna bodavé

bolestí. Tak hrozné křeče jsem ještě nezažila – třeba by je utišil čaj od andělíčkářky. Rilla vzala z podnosu malou pánev se žhavými uhlíky a dala ji na stůl, načež nad ně postavila konvici s kouřící vodou.

„Čaj připravím já,“ řekl mistr.V zádech jsem ucítila nepříjemné škubání a mrazení. Rilla přikývla a

položila před něj větší misku s malou bambusovou metličkou. Mistr mávl rukou ke dveřím. „Můžeš jít.“

Rilla se znovu poklonila a vycouvala z místnosti.

38

Mistr počkal, až se dveře zavřou, pak vzal váček a rozvázal koženou šňůrku.

„Musíš vzít jen špetku,“ řekl a nasypal do misky šedozelený prášek. „A nezalévej vroucí vodou, jinak zničíš sílu byliny.“ Vzal konvici z pánve a nalil do misky menší množství vody. Několikrát šlehl bambusovou metličkou a čaj byl zamíchaný.

„Podej mi svůj šálek.“Poslechla jsem. Mistr do něj obratně nalil kalnou tekutinu a podal mi ho

zpátky.„Andělíčkářka říkala, že nejlepší je pozřít dávku na jeden hlt.“Sledovala jsem tmavou hladinu čaje, na níž se vlnil a postupně ustaloval

můj odraz.„Vypij to.“Miska byla cítit vlhkým listím a hnilobou. Žádný div, že bylo nejlepší

vypít ji na jeden hlt. V ústech se mi rozlila olejová hořkost. Zavřela jsem oči a bojovala s nutkáním vyplivnout to.

Mistr přikývl. „Dobře.“Postavila jsem prázdnou misku zpět na zlatou rohož. Mistr zase váček

zavázal a přes stůl mi ho podal.„Dobře si to uschovej.“Strčila jsem váček do kapsy, k sýru a chlebu.„Obstaral jsem také formality, s nimiž předstoupíš před radu,“ řekl mistr.

„Víš co to je?“ A poklepal na víčko zapečetěné keramické nádobky.„Ne, mistře.“Pomalu jí otáčel a mně se před očima odvíjely bíle namalované znaky.„Je to nádoba s důkazem,“ pravil. „V záznamech rady jsi teď veden jako

měsíční stín.“Zírala jsem na něj. Můj mistr nějak zařídil, aby mě zaregistrovali jako

měsíčního eunucha, chlapce vykastrovaného před pubertou kvůli protekci a prospěchu rodiny. Takových chlapců se mužství nikdy nedotklo a navždy si ponechali svoji postavu z mládí. Naklonila jsem se k eunuší nádobě. Nikdy předtím jsem žádnou neviděla, ale věděla jsem, že uvnitř je zapečetěný mumifikovaný důkaz operace. Bez něj nemohl stínový muž získat místo ani

39

dosáhnout povýšení. A pokud s ním nebyl po své smrti pohřben, neměl šanci stát se na onom světě znovu celým. Který stínový muž by se vzdal takové drahocennosti? Existovala jen jedna odpověď: někdo, kdo už byl mrtvý.

„Mistře,“ zašeptala jsem, „tohle nám určitě přinese smůlu.“Zamračil se. „Díky tomu se nebudou pozastavovat nad tvou velikostí a

hlasem,“ řekl důrazně. „A všichni zlí duchové byli dokonale usmířeni penězi.“ Vzal nádobu a ukázal na novou vrstvu vosku kolem víčka. „Podle záznamů už jsi byl prohlédnut a prohlášen za opravdový stín. Až tě zítra vyberou a odejdeš do sálu Krysího draka, už nebudeš pod mou ochranou. Musíš se schovávat za tenhle status stínu a svoji deformaci, abys měl jistotu, že tě nikdo neuvidí svlečeného.“

Sklopila jsem hlavu. Koupat se a spát ve stejném obydlí s mrzákem přinášelo smůlu. A zmrzačený eunuch musel znamenat ještě horší neštěstí. Můj mistr myslel na všechno. Ale byl tu ještě jeden problém.

„Mistře?“„Ano?“ Položil nádobu zpátky na stůl.„Dnes jsem mluvil se zbrojmistrem Hianem. Mám vám od něj vyřídit

pozdravení.“ Sevřela jsem si ruce v klíně.Mistr přikývl. „Doufám, žes mu poděkoval za jeho laskavost.“„Ano, mistře.“ Polkla jsem. Najednou mi vyschlo v krku a zadrhával se mi

hlas. „On…“Mistr ke mně přes stůl postrčil dvě úmrtní desky. „Tví předci,“ řekl náhle.

„Aby ses měl dnes v noci ke komu modlit. Jsou to jen ženy, ale pořád lepší než nic.“

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebala, co řekl. „Mí předci?“Na jedné desce bylo napsané jméno Čarra, na druhé Kinra. Zvedla jsem

ruku, abych se jich dotkla, ale zarazila jsem se a pohledem požádala mistra o svolení.

„Ano, jsou tvoje,“ pokývl hlavou. „Vyzvedl jsem je u tvého předchozího pána. Když tě od rodičů koupil jako nevolníka, tvá matka trvala na tom, aby tyto pamětní desky zůstaly u tebe.“

Pohladila jsem hladký povrch Čarryiny desky, její jméno a jednoduchý, nezdobený okraj. Dala mi je matka. Zamrkala jsem a zaťala zuby, abych

40

potlačila slzy. Kinřina deska byla stará a ohlazená, pod jménem slabě vystupovaly obrysy nějakého zvířete. Co to bylo za ženy? Moje babička? Moje prababička?

Když jsem vzhlédla, mistr mne upřeně pozoroval.„Modli se dnes v noci opravdu vroucně, Eone,“ pravil tiše. „Nemůžeme si

dovolit selhat.“ Ukázal na desky. „Teď jdi, udělej si oltář a připrav se na očistný rituál. Co budeš potřebovat, o to si řekni Rille.“

Mistr mi přikázal, abych odešla, ale já ho poprvé za ta léta neposlechla. Upírala jsem oči na vyryté jméno své předkyně Kinry a snažila se vložit do slov, co jsem měla na srdci.

„Řekl jsem, že můžeš jít, Eone.“Nehýbala jsem se.Mistr praštil spodkem dlaně do stolu, až jsem poskočila.Sevřela jsem rukama opěrky, vděčná za tu pevnost. „Mistře,“ řekla jsem

ochraptěle a odvážila se na něj pohlédnout. Mračil se. „Zbrojmistr Hian mi říkal, že třetí figuru Zrcadlového draka lze nahradit Obráceným Koňským drakem dvojkou. Je to pravda, mistře?“

„A proč?“Jeho hlas se zlověstně přiostřil, ale já to musela vědět.„Zrcadlového draka trojku nezvládnu, mistře. Moje noha, nejde to.

Kdybych mohla provést –“Viděla jsem, jak se pohnul, ale vězela jsem mezi opěrkami. Úder hřbetem

ruky přes ucho mě srazil na dřevěnou vyřezávanou hranu.„To mi říkáš až teď?“Hlava mě pálila od ucha po čelist. Píchavá bolest v žebrech mě přinutila

skrčit se, zatímco jsem se pokoušela uhnout před mistrovou rukou. Ale marně, prudké rány do stehen, ramen a zad mi otřásaly celým tělem.

„Zabila jsi nás,“ zasyčel.„Zbrojmistr Hian říkal, že budete vědět, jestli je to pravda,“ zajíkala jsem

se. „Prosím…“Přes závoj slz jsem uviděla, že znovu zvedl ruku. Zavřela jsem oči a

přikrčila hlavu. Mé tělo čekalo na další úder, celé moje bytí se zúžilo na dopad jeho pěsti.

41

Žádný úder.Žádná bolest.Otevřela jsem oči.Nebyl tam. Se zatajeným dechem jsem se rozhlížela po místnosti. Mistr

stál u protější zdi a sahal do police, jeho prsty rozechvěle šmátraly mezi schránkami se svitky. Opatrně jsem se narovnala a přejela si prsty po žebrech. Když jsem narazila na oteklou modřinu, škubla jsem sebou.

Mistr vytáhl z police schránku. „Detrova kronika. Tam by se o tom mělo psát.“

Vytřepal z dřevěného obalu svitek drahocenného papíru. Schránka dopadla s rachotem na podlahu. Mistr se několika kroky přemístil ke stolu a rozvinul na něm podélně celý svitek. Před mýma očima se objevily husté řádky přetékající kaligrafickými znaky.

„Co přesně Hian říkal?“ zeptal se.„Říkal, že existuje precedens, kdy byl Zrcadlový drak číslo tři nahrazen

Obráceným Koňským drakem dvojkou, a že Ranne to přede mnou neměl tajit.“

Tvář mého mistra s přesunem viny potemněla.„Taky říkal, že jste jeden z nejlepších dějepisců a že budete vědět, jestli je

to pravda,“ dodala jsem spěšně.Chvíli na mě hleděl, pak upřel pozornost znovu na svitek. Zatímco četl,

jeho prst se vznášel nad řádky. Já jsem ani nedutala a jen jsem úzkostlivě čekala, až se jeho bledá, stažená tvář rozzáří vítězstvím.

„Náhradní figura se praktikovala před pěti sty lety, ještě než jsme ztratili Zrcadlového draka,“ řekl nakonec. „Od té doby ji nikdo nepoužil.“

„A to znamená, že ji nemohu použít ani já, mistře?“ zašeptala jsem.Pozvedl ruku a rozkázal: „Ticho.“ Znovu se zahloubal do svitku. „Žádný

zákaz použití figury tu nevidím.“ Potřásl hlavou. „Ne, nic se na věci nezměnilo. Jen se pět set let nepoužívala.“ Pohlédl na mě přes stůl. Oči mu divoce zářily. „To je dobré znamení. To musí být dobré znamení.“

Narovnala jsem se v křesle. Čerstvé modřiny mne při protahování bolely. „Koňského draka číslo dvě už umím, mistře. Stačí jen nacvičit přechodné figury,“ řekla jsem.

42

„Je třeba umést cestu,“ mumlal, smotávaje svitek. Pak zatáhl za provázek od zvonku. Otevřely se dveře a vešla Rilla.

„Sežeň rikšu – musím na radu,“ řekl jí.Otočil se zpátky ke mně. „Ty běž cvičit. Dobře víš, co všechno je v sázce.“Přešla jsem ze sedu do hluboké úklony, neschopna potlačit úsměv.

Obrácený Koňský drak číslo dvě mi byl povolen. Pořád jsem měla šanci.

43

KAPITOLA 3

Vzbudil mě dotek na paži. Seděla jsem schlíplá u zdi vedle svého oltáře, s tváří přitisklou ke chladnému kameni. Soustředila jsem se na štíhlou postavu dřepící v matném světle vedle mne.

Rilla.„Mistr bude za chvíli vstávat,“ řekla tiše.Hlavou mi projel bodec obav. Z červené modlitební svíčky před úmrtními

deskami zbýval jen pahýl vosku a malá obětní miska s rybou a rýží zaváněla – muselo uběhnout několik hodin. Vytáhla jsem se do stoje a uhladila záhyb na rukávu své obřadní tuniky.

„Neměl jsem usnout.“Rilla se dotkla mých slepených vlasů. „Neboj. Nikdo tě neviděl.“ Vstala a

potlačila zívnutí. „Brzy začne zvonit jitřní zvon. Pospěš si, jestli se chceš rozloučit s Čartem.“

Přikývla jsem a přitom si třela chladem ztuhlou tvář a krk. Můj mistr udělal z nejmenšího z kamenných skladišť v zadní části domu ložnici pro své kandidáty. V těchto letních měsících to bylo útočiště chladivého vzduchu, zato v zimě krušná cela. Rozhlížela jsem se po malé místnosti, která byla už čtyři roky mým domovem: po svém lůžku, které bylo pořád smotané u zdi, po starém prádelníku, psací opěrce v místě, kde jsem proklečela a prostudovala tolik hodin, a po malém keramickém koši na oheň, na němž spočíval hrnec,

44

který jsem našla na hromadě odpadků. Takový přepych v porovnání se solnou farmou. Bylo to naposled, co jsem se na to všechno dívala? Nebo jsem se měla vrátit?

„Pošlu jednu z dívek, aby ti řekla, až bude mistr oblečený,“ řekla Rilla a odsunula okenice, které zakrývaly úzké okno.

„Díky, Rillo.“U dveří se zastavila. „Čart a já jsme se modlili za tvůj úspěch, Eone. Ale

chci abys věděl, že nám taky budeš chybět.“Naše oči se na chvíli setkaly a já v její ostře řezané tváři postřehla obavy a

starosti. Pak se usmála a odešla. Kdybych tento den selhala, nemusel by mistr Rillu a Čarta prodat? Jejich nevolnictví nebylo zaplaceno ani z půlky. Čart mi ukázal Rillinu počítací hůlku, kterou měla schovanou za uvolněnou cihlou v kuchyni.

Popošla jsem ke koši. Při tom pohybu se uvolnily syté vůně očistných bylin, které jsem měla rozetřené na kůži. A já? Kdybych neuspěla, nemusela bych se vrátit na solnou farmu? Při vzpomínce na práci v dusivém prachu jsem se rozkašlala, až jsem se začala dávit. Přitiskla jsem si ruce na hruď ve snaze pocítit proudění hua, životní síly. Ale cítila jsem jen jemné hedvábí obřadní tuniky a plochost svého stahovacího prsního pásu. Mistr mě naučil základy sledování hua v sedmi bodech síly, ale zvládnutí této techniky bylo úkolem na celý život. Zaměřila jsem své vnitřní oko dovnitř a šmátrala podél meridiánů. Nakonec jsem blok našla: v základně páteře, sídlo strachu. Pomalu jsem dýchala, až ta tuhá zauzlenina změkla.

Poklekla jsem na kamennou podlahu a vyčistila popel z koše na oheň. Něco se ve mně hýbalo. Důvěrně známé mihotání vědomí. Právě během měsíčků se mého stínového já – Eony – zmocňovaly temné, divné myšlenky a pocity nejistoty. Měla jsem dojem, že i když čaj od andělíčkářky zmírnil včerejší křeče a zabránil krvácení, stále zatím neodplavil ty stíny. Nemohla jsem si dovolit nechat Eonu vystoupit do popředí, aby mi vnesla do mysli své znepokojivé myšlenky. Zapudila jsem ji a soustředila se na hromádku větviček a kousky dřevěného uhlí v koši. Křísla jsem křesadlem a troud se zajiskřením ožil. Foukala jsem do mihotajícího se plamene, dokud se

45

nerozhořel, pak jsem natočila hrnec, abych se podívala, kolik je v něm vody. Právě tak na čaj. Snad ji tato druhá dávka zapudí.

Kdybych neuspěla, můj mistr by mě jako chlapce nepotřeboval.Snažila jsem se tu nepříjemnou myšlenku setřást.Tak mu nabídni dívčí tělo. Při očistném rituálu to měl v očích.Ne, to nebyla pravda! Nic takového můj mistr v očích během očistného

rituálu neměl. Odříkal slova, polil mi hlavu vonnou vodou a potom mě nechal, abych se sama umyla a potřela olejem. Nic jsem v jeho očích neviděla. Naklonila jsem se nad hrnec a očima ho pobízela, aby se rychleji zahříval.

Do šálku jsem dala špetku čaje, tu pak zalila téměř vroucí vodou a vše jsem zamíchala hůlkou. Vypila jsem to na jeden hlt, štiplavý žár a odpornou chutí, jež zapudily Eoniny rušivé myšlenky.

Obloha za oknem se rozjasňovala. Zastrčila jsem si váček s čajem za pás u kalhot a oprášila si z obřadní tuniky smítka popela. Drahý oděv jsem měla během nočního bdění na sobě, abych uctila své nově nalezené předky. Byl to ten nejjemnější materiál, jaký jsem kdy oblékla, hustá hedvábná tkanina v zářivě červeném odstínu, jaký příslušel kandidátovi. Podél lemu tuniky se skvělo dvanáct zlatě vyšívaných draků a na koncích šerpy se třpytily zlaté třásně. Látku jsem na kůži vnímala jako olejovou vodu, a když se pohnula, znělo to jako šeptání větru. Žádný div, že se šlechtici chovali jako bohové – měli ve svých rouchách zachycené všechny živly. Nazula jsem si červené trepky patřící ke košili a zahýbala uvnitř prsty, protože dost stahovaly. Byly lemované zlatými nitěmi a na špičkách měly tentýž dračí vzor. Co musela všechna ta nádhera mého mistra stát? Vstala jsem a vyzkoušela si pár kroků první sestavy, vnímajíc odlišné svírání v noze při přechodu od první části Krysího draka ke druhé. Kožené podrážky klouzaly o něco víc než moje staré sandály. Na udusaném písku Dračí arény mohly být zrádné. Točila jsem se znovu a znovu, přenášela váhu a vychutnávala si vlnění hedvábné tuniky, která se mi různě čeřila kolem těla a přilnula ke kůži.

Uslyšela jsem zařinčení dvířek od trouby a zarazila se. Kuno v kuchyni přikládal na oheň. Co nevidět se mělo rozednít a já musela udělat ještě spoustu věcí. Přiskočila jsem k šatníku a zalovila pod svou složenou pracovní halenou, abych našla svitek. Po třech měsících nesouvislé práce, kdy jsem si

46

musela krást volné chvilky pro sebe, jsem to nakonec dokončila: černou inkoustovou malbu cest a krajiny v okolí mistrova domu. Svitek byl zhotovený z útržků morušového papíru, který jsem měla od výrobce. Měl dílnu poblíž školy a dovolil mi sbírat si ořezané okraje, ze kterých jsem si pak sešila svitek. Obraz byl ve stylu velkého mistra Quidana – dlouhý a úzký, určený k rozkládání na menší části a rozjímání nad krajinou. Bude se to Čartovi líbit? Věděla jsem, že nejsem žádný umělec, ale snad mu to pomůže představit si svět za zdmi kuchyně. Prsty jsem přejela po jednoduchých dřívkách připevněných k okrajům. Budou mi chybět ty společné chvíle, kdy jsem mu popisovala naši čtvrt a smála se jeho čtveráckým poznámkám.

Na menším vnitřním dvoře panoval klid. Zastrčila jsem si svitek do rukávu a ještě chvíli postála ve dveřích. Ovanul mě hebký ranní vzduch a ticho jako při meditaci. Neměla bych zkusit vyvolat Krysího draka? Dopřát si ještě poslední pohled před obřadem? Třeba by mě konečně vzal na vědomí. Zhluboka jsem se nadechla a zaměřila mysl na severo-severozápad. Objevil se třpytivý obrys draka, náznak jeho koňské hlavy a hadího těla. Pak se vize začala na okrajích třepit.

Podlomila se mi kolena. K mému vědomí se cosi přisálo, jakási prázdnota, jež hrozila, že jej pohltí. Strhla jsem celé své já zpátky a dopadla bolestivě na kolena. Nikdy předtím jsem něco takového nepocítila. Zadýchaná jsem se opřela o zárubeň a obrátila pozornost dovnitř, s obtížemi jsem sledovala proud své hua. Zdálo se, že žádná škoda nevznikla, a síla se mi už pomalu vracela. Možná se to stalo proto, že Krysí drak se ten den dostával do ascendence. Několikrát jsem se hluboce nadechla, pak jsem se postavila a pomalu zamířila ke kuchyni. Alespoň že mi zůstalo to zvláštní vnitřní zření, které mě dosud provázelo životem. A brzy se ukáže, jestli si ho cení i Krysí drak.

U kuchyňských dveří jsem si zula boty a pak jsem vešla dovnitř. Kuno stál nad kamny a míchal mistrovu ranní polévku. Z té syté vůně vývaru a kouřících bochánků se mi sevřel žaludek. Olízla jsem si rty při vzpomínce na kousek chleba, který jsem měla schovaný v pokoji.

„Eone?“ Čart vykoukl zpoza nohy přípravného stolu. Při pohledu na můj skvostný oděv zakoulel očima. „Malý… pán.“

47

Kuno po mně hodil pohrdavým pohledem, když jsem šla kolem. S bolestí jsem si dřepla vedle Čarta.

„Jestli ti ty nové šaty ušpiní, přijde tě to sakramentsky draho,“ řekl Kuno. Přidusal ke spíži a zmizel uvnitř.

Čart se ke mně s trhnutím přitočil. Dotkl se lemu tuniky. „Tak měkká… jako dívčí zadek.“

„Jak ty to můžeš vědět?“ dobírala jsem si ho.„Vím víc… než ty,“ zakmital obočím. „Služky si myslí… chudák Čart…,

ani neví, co dělá.“Zakroutila jsem nad jeho rozvernou oplzlostí hlavou. „Něco pro tebe

mám,“ řekla jsem. Vytáhla jsem svitek a položila mu ho na matraci.Čart se ho dotkl, oči dokořán. „Pravý papír?“ Tázavě ke mně vzhlédl.

„Přece víš…, neumím číst.“„To nejsou slova,“ řekla jsem. „Otevři to.“Čart se zvedl na loket a pomalu od sebe odtáhl dřevěná držátka. Dívala

jsem se, jak jeho rozpaky přecházejí v pochopení. Pak se mu ale stáhla tvář.„Já vím, že to není kdovíco,“ pospíšila jsem si. „Ale podívej, tohle je ta

křižovatka na dolním konci uličky,“ ukázala jsem mu místo na svitku. „A tohle je prase starého Rehona. Vidíš? Namalovala jsem ho uprostřed zeleninové zahrady Kellona Lichváře…“ Zarazila jsem se, protože Čart mezitím odvrátil tvář.

„Já vím, že to není kdovíco,“ řekla jsem znovu.Čart zavrtěl hlavou a zabořil si tvář do ramene.Plakal snad? V podřepu jsem se zaklonila. Čart přece nikdy neplakal.Dotkl se mé ruky, nemotorně mi přitiskl prsty na prsty a z hloubi plic se

rozechvěle nadechl.„I já… pro tebe… něco… mám,“ řekl a pohlédl ke dveřím špižírny.

„Rychle…, než se Kuno vrátí.“Natáhla jsem ruku v očekávání dalšího chleba nebo sýra. Místo toho mi v

dlani přistálo něco těžkého. Mince, celá potažená špínou. Přejela jsem po ní palcem a zahlédla třpyt zlata. Byla to tygří mince, více než tříměsíční plat svobodného občana.

„Kdes to vzal?“ zašeptala jsem.

48

„Já… netrčel jen… na téhle matraci,“ řekl s mazaným úsměvem.„Ukradls to pánovi?“Přitáhl se ke mně blíž a mávnutím ruky otázku zapudil.„Slyšel jsem Kuna… a Irsu… minulou noc mluvit,“ šeptal s napjatými

rameny a krkem, jak se nutil tlumit hlas. Shýbla jsem hlavu, až jsem ucítila na uchu jeho teplý dech. „Mistr… tě prodá… na solnou farmu…, když nebudeš dračí oko. Prodá tě… jako chlapce před… tebou.“ Ucukla jsem, ale Čart se zvedl a celý podmračený se namáhavě přisunul zpátky ke mně. „Jestli tě nevyberou…, musíš utéct. Na… ostrovy.“ A zadýchaný se svezl zpátky na svou matraci.

Utéct? Ale já byla přece nevolník, vždycky jsem patřila nějakému pánovi. Sevřela jsem minci v ruce. Nebyla to tak docela pravda. Byly doby, kdy jsem měla rodinu, žádného pána.

„A co ty?“ zeptala jsem se.Čart si odfrkl. „Utéct?“Podávala jsem mu minci zpátky. „Měl by sis ji nechat,“ řekla jsem.

„Mohla by se vám s Rillou hodit.“Čart mi ruku zadržel. Svaly na krku se mu vzdouvaly a škubaly, jak se

snažil udržet hlavu v klidu. „Matka to ví. Řekla… dát ji tobě.“Zírala jsem na něj. Takže Rilla si také myslí, že bych měla utéct?„Ty seš pořád tady?“ vyhrkl Kuno a položil na stůl pytlík fazolí. Čart a já

jsme se od sebe leknutím odtrhli. „Měl bys už jít, aby mistr nemusel čekat.“Čart mi sevřel ruku, v níž jsem měla minci. „Sbohem, Eone… A přeji

mnoho… štěstí.“Vstala jsem a uklonila se, hluboce a dlouze – byla to poklona náležící

váženému příteli. Když jsem se napřímila, odvrátil tvář a zaťal úzkou čelist.„Děkuju ti,“ zašeptala jsem.Nepodíval se na mě, ale já viděla, že si svitek přitiskl víc k hrudi.Venku jsem chvíli stála v probouzejícím se světle a snažila se zklidnit

dech. Kdyby mě nevybrali, mohla bych doopravdy utéct? Ta myšlenka byla stejně děsivá jako představa, že by mě prodali zpátky na solnou farmu.

Za pár minut se mělo rozednívat. Ještě jsem si musela sbalit věci. A ukrýt minci. V pulsující ruce jsem cítila její hřejivou váhu. Kam jen ji dát, aby byla

49

v bezpečí? Vklouzla jsem zpět do kožených bot a rozběhla se přes dvůr. Třeba do krabičky se štětci a inkoustem? Ve dveřích jsem se zarazila a počkala, až mé oči uvyknou šeru. Hned za nimi stál slaměný cestovní koš, už sbalený. Rilla to musela udělat za mě. Kdyby mě vybrali, mistr by mi nechal koš odnést do sálu Krysího draka. Rozevřela jsem dlaň a prohlížela si minci. Nebyla moc velká – možná bych ji mohla strčit do měkkého hřbetu krabičky na inkoust.

Ale co mě to napadalo? Kdybych neuspěla a musela utéct, pro věci bych se přece vrátit nemohla. Mince musela zůstat u mě. Sklopila jsem oči ke své drahé hedvábné tunice. Nevešel by se peníz do váčku s čajem? Jenže Čart vždycky říkal, že není dobré schovávat dvě zakázané věci pohromadě. A co lem? Obrátila jsem látku tuniky a prohlížela si jemné stehování. Kdybych rozpárala část s vyšitým ocasem draka, mohla bych minci strčit dovnitř a jejích obrysů by si nikdo nevšiml.

Vytáhla jsem svůj nůž na krájení jídla, přeřízla steh a opatrně nit vytáhla, abych ji mohla znovu použít. Nedaleko zazvonil jitřní zvon. Byl už skoro čas. Roztřesenýma rukama jsem minci vpravila do lemu. Nebude vidět? Uhladila jsem látku tuniky a snažila se odhadnout, jaký to bude mít účinek. Mince za látku tahala, ale ne tolik, aby si toho někdo všiml. Nadzvedla jsem polici ve svém šatníku a vytáhla z díry, kterou jsem vyřezala do dřeva, pouzdro s jehlami. Dala mi ho Dolana, má jediná přítelkyně na solné farmě, než se ukašlala k smrti – byl to drahocenný dar. Nemotornými prsty jsem se pokoušela navléci jemné hedvábí do ouška. Nakonec se to podařilo. Několika velkými stehy jsem lem zašila. Sotva jsem jehlu vyvlékla a nit přeřízla, objevila se ve dveřích Irsa.

„Co to děláš?“ chtěla vědět.Upustila jsem lem tuniky. „Volná nit.“ Sevřela jsem jehlu v dlani, aby ji

nezahlédla. „Je už mistr připraven?“Irsa na tuniku nedůvěřivě pohlédla. „Vzkazuje, že máš jít na přední dvůr.“Okázale jsem strčila nůž zpátky do cestovního koše. „Díky za vyřízení.“Irsa se nehýbala.„Já vím, kde je přední dvůr, Irso.“

50

Zkřížila si ruce na hrudi. „Je hrozné, že mistr musí upínat své naděje k takovému ubožákovi, Eone. Ale v zájmu tvém i našem doufám, že uspěješ.“

Odfrkla si a odešla. Ještě chvíli jsem čekala a poslouchala její vzdalující se kroky. Pak jsem jehlu zastrčila zpátky do pouzdra a to vrátila do díry v šatníku. Bylo pro mne těžké loučit se s tím, ale nemohla jsem takhle riskovat a balit si ženské náčiní. Nepochybovala jsem, že Irsa nebo některá jiná služka hned po mém odchodu koš prohrabou.

Uvědomovala jsem si, jak je tento den důležitý, a velmi mne to tížilo. Neměla jsem čas jíst Čartův chléb, ale na tom nezáleželo. Stejně už jsem neměla hlad. Třeba si ho najde krysa jako další moji obětinu Krysímu drakovi.

Ještě jednou a naposledy jsem obhlédla místnost. A najednou jsem si uvědomila, že to je naposledy. Kdybych selhala, uteču. To vědění mnou prochvělo od hlavy až k patě jako monzunový déšť. Otočila jsem se a vyšla na dvůr. Mé životně důležité rozhodnutí se obešlo bez jakékoli pozornosti, provázené pouze záškubem ucha kuchyňské kočky.

*

Můj mistr už na mě čekal na předním dvoře. Palankýn ze dřeva a proutí, který používal pro oficiální cesty, spočíval na kamenných podstavcích. Čtyři najatí nosiči trpělivě stáli mezi rukojeťmi – dva vpředu a dva vzadu – a na širokých ramenou měli tlusté vrstvy kůže. Když jsem se hnala kolem, zachytila jsem jejich zvědavé pohledy. Nebyly jediné. Ve dveřích a oknech domu se sešla celá domácnost, aby sledovala náš odchod. Pátrala jsem po přátelské tváři: Čart tam nebyl – tak daleko by nedolezl – ale Lon mi zasalutoval a také Kuno, k mému údivu, jednou krátce sklopil hlavu na znamení úklony. Pak jsem spatřila Rillu. Stála za mým mistrem, oči poslušně sklopené. Když jsem se přiblížila, vzhlédla a letmým úsměvem mi dodala kuráž.

Poklonila jsem se mistrovi. Měl na sobě dvořanský oděv: dlouhou indigově modrou tuniku se stříbrnou výšivkou, přepásanou rudou šerpou ze složitě plisovaného hedvábí. Jeho bezbarvou tvář rámoval vysoký

51

vroubkovaný límec, jehož ladná křivka ještě více podtrhovala mistrovy vyzáblé a vpadlé rysy.

„Otoč se,“ pravil a ukázal elegantní hůlkou z černého dřeva.Poslechla jsem a mince ve zvířeném lemu mě klepla do stehna. Měla jsem

co dělat, abych nepohlédla dolů a neujistila se, zda šev vydržel.„Dobře,“ řekl. A obrátil se k Rille. „Moje čapka?“Rilla mu na oholenou hlavu opatrně nasadila červenou čapku. Mistr se

rozhlédl po ztichlém nádvoří, pak napřáhl ruku a opřel se o Rillino nastavené rámě, aby nastoupil do palankýnu.

„Dar?“ řekl poté, co se uvelebil na hedvábné sedačce.Rilla mu podala malou dřevěnou skříňku, zářivě vyleštěnou a vykládanou

mořskými perlami. Mistr si ji položil na koleno, pak pokynul mně.Opatrně jsem nastoupila do palankýnu. Než jsem usedla na polštáře vedle

mistra, uhladila jsem si tuniku. Proutěné stěny působily velmi chatrně. Zatlačila jsem na tu, kterou jsem měla hned po ruce, a uslyšela, jak zapraštěla.

Mistr na mě chvíli hleděl zpod povislých víček. „Můžu tě ujistit, Eone, že je to naprosto bezpečné.“

„Ano, mistře.“Poklepal hůlkou na rameno nosiče, který stál před ním. „Odcházíme,“

přikázal.Nosiči se jako jeden shýbli a chopili se palankýnu. Když nás zvedali na

ramena, zapřela jsem se nohama o podlahu a přidržela se sloupku podpírajícího stříšku. Připadalo mi to jako hrozná výška. Rilla na mě hleděla a její rty mi neslyšně říkaly „mnoho štěstí“. Pokusila jsem se usmát, ale země byla příliš hluboko pode mnou a mně se z toho zvláštního kolébání zatočila hlava. Zavřela jsem oči. Když jsem je konečně otevřela, míjeli jsme kamenné lvy u přední brány.

Ohlédla jsem se. Na dvoře stála už jen Rilla, ruku zvednutou na rozloučenou. Než jsem stačila zamávat, zahnuli jsme na vedlejší cestu a ona mi zmizela z očí. Věděla, jak moc mi bude chybět?

Znovu jsem se natočila dopředu a ostražitě sledovala dva přední nosiče. Zdálo se, že svou práci znají, odvážila jsem se tedy doufat, že nespadneme a nezabijeme se. Mistr ke mně sklonil hlavu.

52

„Čaj zaúčinkoval?“ zeptal se tiše.„Ano, mistře.“Spokojeně zabručel. „A zvládla jsi přechodné figury?“Přikývla jsem.Zahleděl se dopředu, kůži kolem očí nataženou napětím. „Rada už

zdráhavě přijala variantu Obráceného Koňského draka,“ řekl. „Udělali to jen proto, že tě nepokládají za kandidáta s šancemi na úspěch. Zejména ascendent Ido se k tomu stavěl velmi zamítavě.“

V hlase svého mistra jsem postřehla odpor. Už dávno současnému krysímu dračímu oku nedůvěřoval. Pan Ido získal postavení dračího oka předčasně, vlivem smrti svého mistra. A podle některých příliš brzy. Toho dne, kdy začínal rok Krysy, se Ido stával ascendentním dračím okem. Po jeden rok měla být jeho síla dvojnásobná a měl stát v čele Rady dračích očí, jejímž úkolem bylo pracovat s energiemi země pro dobro říše. Určitě to mému mistru neusnadnil, když se za mě přišel přimluvit.

„Až tě vyberou, měj se před panem Idem na pozoru.“„Ano, mistře,“ odpověděla jsem a poslala tichou omluvu bohům za

mistrovu aroganci.Protřel si oči. „Ido tě bude potírat už jen kvůli tomu, že jsi můj kandidát.

Budeš samozřejmě muset navštěvovat jeho výuku dračích umění, ale jinak se mu pokud možno vyhýbej. Je to“ – mistr se odmlčel, hledaje ta správná slova – „proradný a nevyzpytatelný muž. Budeš trávit také hodně času s mistrem Tellonem, který vyučuje staminatu. Je to dobrý člověk, ale musíš mít pořád všech pět pohromadě – je velmi bystrý pozorovatel.“

„Staminatu?“Přes bezkrevné mistrovy rty se mihl úsměv. „Rada by mi odebrala titul

heurise, kdyby věděla, že jsem před tebou mluvil o staminatě.“ Pohlédl stranou a dodal: „Ačkoli tato indiskrétnost bledne ve srovnání s tím, čeho všeho jsem se ještě dopustil.“ Naklonil se ke mně blíž. „Staminata je mentální a tělesný výcvik, který musíš zvládnout, aby ses stal úplným dračím okem. Jeho smyslem je pomoci učni zvládat odlivy energie, které jsou zapotřebí k obcování s drakem, jemuž slouží.“

53

„Je to těžké, mistře? To obcování?“ zeptala jsem se, neboť jsem vytušila, že mistr je pro jednou v hovorné náladě.

Mistr sklopil oči ke skříňce na svém klíně. „Těžké?“ Opět se studeně usmál. „Je to těžké vzít životní sílu země a podřídit ji svému velení? Odstraňovat energetické bloky utvořené z pradávných hrůz a úzkoprsého myšlení? Rozplétat minulé, současné a budoucí a splétat z toho další možnosti?“ Vzdychl. „Ano, Eone, je to těžké, a taky bolestivé a povznášející. A zabije tě to.“ Pohlédl na mě potemnělým zrakem. „Stejně jako to zabilo mě.“

Řekl to skoro vyzývavě, ale já jsem neuhnula pohledem.„Lepší zemřít v takových službách,“ řekla jsem a sevřela sloupek ještě

pevněji, „než se udřít k smrti na solné farmě.“Mistr tváří v tvář té prudkosti zamrkal. „Jsou horší způsoby smrti než

zadušení solí,“ pravil tiše.V tu chvíli jsem už musela pohlédnout stranou, abych neviděla, jak mu

podivně změkly oči.„A ta staminata, mistře?“ zeptala jsem se rychle. „Dokážu ji zvládnout?“„To není jako sestava předstoupení,“ řekl. „Nebude u toho žádný mistr

šermíř, který by tě donekonečna cepoval. Staminata nespočívá v brutální síle nebo hbitosti – je to směs meditace a pohybu. Jakmile si jednou osvojíš základy, bude na tobě rozvíjet své mistrovství, a tím i svou mentální a tělesnou staminu neboli výdrž.“

„Tohleto děláte v Měsíční zahradě, viďte?“ zeptala jsem se.Naklonil hlavu na stranu. „A jak to víš, Eone?“Zavrtěla jsem hlavou, odmítajíc říci pravdu. Ani můj mistr by nechtěl

slyšet, že mi to prozradila intuice – ono „iracionální“ vědění vlastní pouze ženám.

„Ano, tohle cvičím v Měsíční zahradě,“ odpověděl. „Pro všechno to dobro, co mi to dává.“ Pohlédl s hořkým úsměvem před sebe. „Až donedávna jsem svého povolání nelitoval. Teď zjišťuji, že nemít budoucnost mi vadí.“ Když se otočil zpátky ke mně, spatřila jsem v jeho očích prudké světlo, které jsem tam viděla při očistném rituálu. Natáhl se ke mně, jako by mě chtěl pohladit po

54

tváři. Ucukla jsem a on zase ruku spustil, ve tváři opět tu chladnou ironickou masku.

„Tu smlouvu jsem uzavřel už velmi dávno,“ pravil jakoby sám pro sebe.Odtáhla jsem se do rohu sedačky a přejela rukou po minci. Bude její

hodnota stačit na to, abych si zaplatila cestu na ostrovy? Mistr na mě zatím upřeně hleděl. Odvrátila jsem se a předstírala, že mě zaujala odvíjející se venkovní scenerie. Už jsme zabočili na hlavní dopravní tepnu vedoucí do Dračí arény. Bylo krátce po rozednění, ale ulici lemovali zvědaví diváci, domácí krámky měly otevřené okenice a prodavači lidem vnucovali své zboží. Jeden muž si všiml našeho palankýnu a zakřičel. Jeho volání se neslo ulicí, až jsme se stali středem pozornosti. Otáčely se za námi tváře, v nichž se zračilo vzrušení, nedůvěra, zvědavost, pohrdání. Slyšela jsem mumlání, tlumená slova nesoucí se davem jako listy třepotající se ve vánku: To je ten mrzák.

Narovnala jsem se na sedátku, zaťala ruce v pěst a upřeně hleděla na prapory, které vlály nad vchodem do arény. Koutkem oka jsem co chvíli zahlédla důvěrně známé gesto, kterým se lidé chrání proti zlu.

„Bolí tě noha?“ zeptal se znenadání mistr. Za ty čtyři roky, co jsem u něj sloužila, se mě na mou nohu nikdy nezeptal.

„Ani moc ne,“ zalhala jsem zajíkavě.Mistr stroze kývl. Výraz v jeho tváři byl ještě méně čitelný. „Ale ukázalo

se, že je to ku prospěchu.“Vedoucí nosič houkl na skupinu a zastavili jsme před branou do arény. Na

římse se vlnila veliká pozlacená plastika Zrcadlového draka – císařova symbolu. Po stranách stály mohutné opěrné sloupy zdobené dvěma zběsile se tvářícími dveřními bohy, jejichž vyřezávané ruce s meči byly za ta léta dočista ohlazeny lidmi hledajícími ochranu. Nakoukla jsem skrz laťkové mřížoví v mohutné bráně, ale viděla jsem jen potemnělou chodbu a světlou záři písku.

Vedoucí nosič pohlédl na mého mistra v očekávání pokynů.„Jděte podél zdi až k Portálu dvanácti nebeských zvířat,“ řekl mistr a

ukázal doleva.Pomalu jsme se sunuli po obvodu arény a minuli jsme skvostnou

nefritovou a zlatou Císařovu bránu, kterou měl přijít Věčný syn nebe. Velkolepý bulvár, který se táhl od brány k vnějšímu okrsku Císařského

55

paláce, již lemovaly spousty lidí – většina držela vlastnoručně vyrobené červené praporky pro nového ascendenta a učně. O posledním Ascendentním dni jsem v tom davu stála a přihlížela, jak se na Amona, nového učně Kančího draka, sypou praporky pro štěstí na jeho cestě k Dračím sálům. Budu snad já za pár hodin kráčet za císařovým koněm uprostřed deště rudého papíru?

„Seď klidně, Eone,“ rozkázal mistr.Opřela jsem se a odvrátila pozornost od davu. Venku před Portálem

dvanácti nebeských zvířat čekal otevřený palankýn. Zastavili jsme kousek za ním a já poznala křehký tvar Dillonovy hlavy a zavalitou, bezkrkou postavu heurise Bellida. Jejich skupina nosičů pomalu položila palankýn na dva velké kamenné podstavce. Dillon vylezl ven a otočil se, aby pomohl svému mistrovi sestoupit na zem. Ve chvílích, kdy jsme spolu bývali sami, ho Dillon poněkud troufale tituloval „mistr Buclík“. Potlačila jsem úsměv, když si Bellid upravoval červenou plisovanou šerpu na mohutném břiše. Pak poslal mávnutím ruky palankýn pryč.

Z malé strážnice vyšli dva úředníci sloužící u brány. Oba měli podobnou výšku a toporné držení těla, ale jeden měl oblečené bílé smuteční roucho na znamení končícího roku, zatímco druhý byl oblečený v zářivé zeleni symbolizující nový rok.

„Ten muž v novoročních šatech patří mezi Idovy příznivce,“ pravil tiše mistr. „Podle něj si uděláme dobrý obrázek, jak se mají věci v radě.“

Úředníci se poklonili Bellidovi a Dillonovi, kteří zdvořilost opětovali. Bellid předal Novému roku vyřezávanou krabičku. Pohlédla jsem na skříňku na mistrových kolenou. Uvnitř se nacházel tradiční dar pro dračí oko odcházející do výslužby. Každý heuris platil za tu čest, že může představit svého kandidáta, což mělo trochu zmírnit náhlou ztrátu příjmů odcházejícího pána. Ale tentokrát tu žádný starý držitel titulu dračí oko nebyl. Zemřel před mnoha lety a zanechal po sobě mladého učně, Ida, který tak musel předčasně vstoupit do služeb Krysího draka. Předpokládala jsem, že dary dostane pan Ido. Nedivila jsem se, že se můj mistr tvářil tak útrpně.

Nový rok otevřel Bellidovu krabičku a prohlížel její obsah. Musel být odpovídající, protože úředník krabičku zavřel a předal strážníkovi, který ji

56

odnesl pryč. Oba úředníci se opět poklonili a ukročili dozadu. Heuris Bellid a Dillon prošli kruhovou bránou za tlumených ovací davu.

„Kupředu,“ rozkázal můj mistr.Přemístili jsme se před Portál dvanácti nebeských zvířat. Vždycky jsem si

myslela, že je to nejkrásnější brána ve městě – ještě krásnější než brána Nejvyšší dobrotivosti, vchod do Císařského paláce. Portál měl podobu úplného kruhu, po jehož obvodu bylo rozmístěno dvanáct vyřezaných dračích zvířat v pořadí jejich každoročního střídání: Krysa, Buvol, Tygr, Zajíc, Drak, Had, Kůň, Koza, Opice, Kohout, Pes a Kanec. Císařští stavitelé tu umístili velké vyřezávané kolo vybavené kladkami a západkami, aby mohlo být v první den nového roku, zvaném Ascendentní den, o jednu pozici pootočeno. Nahoře nad branou se tak objevil nový ascendentní drak. Stále vládl Kančí drak, ale jakmile si Krysí drak vybere nového učně, dva úředníci u brány měli kruh pootočit, aby oznámili nástup nového roku a počátek nového dvanáctiletého cyklu. Byl to velmi nadějný den. Nedaleko na jednom z pouličních stánků už pekli skořicové měsíčky na oslavy Prvního dne a jejich vůně vyvolávala na mém jazyku imaginární příchuť máslového koření. Sevřel se mi žaludek. Měla jsem ten chleba přece jen sníst.

Nosiči hladce spustili náš palankýn na kamenné podstavce. Rychle jsem vyklouzla z kabinky, šťastná, že jsem znovu na zemi, a pomohla sestoupit mistrovi.

„Po obřadu počkej, až tě zavolám,“ řekl a dovolil nosičům odejít.Starý rok a Nový rok se nám jako jeden muž poklonili.„Přivádíte nám jednoho z dvanácti, kteří chtějí sloužit Krysímu drakovi?“

zeptal se Nový rok. A šlehl po mně zlým pohledem. Mumlající dav za námi se ztišil. Měla jsem pocit, že na mě hledí tisíc nepřátelských očí. Dračí oko pro ně představoval jedinou možnost, jak si koupit trochu štěstí – proč se tedy jako kandidát nabízel chlapec, jenž přinášel očividně smůlu?

Mistr a já jsme se poklonili.„Já, heuris Brannon, přivádím jednoho z kandidátů, kteří chtějí sloužit

Krysímu drakovi,“ pravil můj mistr.

57

„Nuže, předlož svůj dar pro dračí oko, které dosud sloužilo a které nyní uvolňuje místo novému dračímu oku a novému učni,“ řekl Starý rok. Alespoň jeho pohled byl nestranný.

Můj mistr otevřel víko vykládané krabičky. Na hladkém černém sametu spočíval těžký zlatý amulet v podobě stočeného draka. Zatajila jsem dech. Musel stát hotové jmění. Takový obnos by vystačil na několikaměsíční provoz domácnosti. Jak se můj mistr zmohl na takový dar? Chvíli na něj hleděl, pak se napřímil v ramenou.

„Předkládám tento dar dračímu oku, které uvolňuje místo novému. Kéž se obnoví jeho síla a čeká ho ještě dlouhý život.“

Předal krabičku Novému roku, který po svém druhovi střelil zvláštním, snad vyzývavým pohledem. Starý rok se zamračil a zavrtěl nepatrně hlavou.

Nový rok krabičku prudce zaklapl. „Dar je přijatelný,“ pravil úsečně a předal ho strážníkovi. „Jděte.“

Oba úředníci se poklonili a ukročili dozadu.„Děkuji vám,“ odvětil suše mistr.Prošli jsme pomalu bránou a octli se v dlouhé potemnělé chodbě. Za námi

propukl mohutný jásot. Patřil snad mně? Srdce v hrudi mi radostně poskočilo a ohlédla jsem se. Ale úředníci u brány právě vítali heurise Kaneho a Bareta, miláčka a favorita lidu. Mrzák neměl na žádné ovace nárok.

„Další z Idových posluhovačů,“ řekl mistr, jenž viděl, že se dívám na Kaneho. „Ale žádný strach, Eone. Ido je možná schopen zastrašovat a kupovat si stoupence, ale nemůže ovlivnit rozhodnutí draka. A zdá se, že jeho příznivci nemají právě chuť postavit se radě. Alespoň prozatím. Uvidíme, co se stane, až nastoupí do funkce.“

Měla jsem na sobě jen tenké hedvábí, ale přesto se mi v podpaží a kolem pásu u kalhot sbíral pot. Navíc tělesná horkost znovu zesílila vůni očistných bylin. Nejraději bych si ten neúprosný parfém sedřela z kůže. Před námi se v půlkruhu světla míhaly chodící postavy.

Vyšli jsme z chladivé chodby do dlouhé síně, ozářené lampami po obvodu zdí. Ve vzduchu se hustě vznášel pach potu a hořícího sezamového oleje a napjaté ticho zesilovalo šoupavé kroky úředníků v šedých rouchách, kteří chodili sem a tam po kamenné podlaze. Na vzdálenějším konci místnosti

58

klečeli v meditaci ostatní kandidáti, kteří měli před sebou obřadní meče, položené hrotem napřed. V řadě ještě zůstávaly tři mezery, pro Dillona, Bareta a mne. Při losování pořadí příchodu mi mistr šermíř Ranne vytáhl čtvrtou pozici – nešťastné číslo, které zřejmě nevylosoval náhodou. Všichni klečící kandidáti měli zavřené oči a jejich tváře v nažloutlém světle vypadaly jako posmrtné masky. Zachvěla jsem se a hledala útěchu v přirozeném světle, které prosvítalo na širokou rampu přímo přede mnou.

Přistoupil k nám štíhlý mladík s červeným perem připíchnutým k červenému rouchu. Přejel mne zvědavým pohledem, načež se uklonil.

„Heurisi Brannone, kandidáte Eone. Jsem Van, úředník rady šestého stupně,“ pronesl tiše. „Mám dnes za úkol pomáhat vám. Pojďte, prosím, tudy, abyste si mohli vyzvednout obřadní meče.“

Nasucho jsem polkla, abych do úst vymáčkla alespoň kapku vlhkosti. Nechtěla jsem ty meče znovu držet v ruce. Před týdnem nás vzal Ranne všechny do velké zbrojnice, kde rada přechovávala své poklady, aby nám přidělil tyto drahocenné zbraně, které sloužily jen pro obřadní účely. Já se dostala na řadu až jako poslední a starému zbrojíři, na jehož tváři se od úst po sanici táhla rozšklebená jizva, hodně dlouho trvalo, než mi nějaké meče našel. Netečně ignoroval povzdechy a přešlapování Ranneho a ostatních kandidátů a nutil mě brát do rukou, vždy hrotem dolů, jeden pár výstředně zdobených mečů za druhým, poměřuje jejich délku a váhu s mým nesouměrným tělem. Nakonec se podmračeně zadíval kamsi do hloubi zbrojnice, pak na několik minut zmizel, a když přišel zpátky, nesl dvojici o něco prostších mečů. Obě záštity byly zdobené jednoduchým kroužkem střídajících se adulárů a nefritů a každý z těchto průsvitných kamenů byl zasazený do stříbrného srpku měsíce.

„Jsou to velmi mocné meče, přinášejí štěstí,“ řekl a přejel palcem po kamenech. „Moc dlouho se nepoužívaly – pro většinu kandidátů jsou moc krátké a lehké. Ale tobě se budou hodit.“

Podal mi je a sevřel mi dlaně kolem rukojetí omotaných kůží. Vzedmula se ve mně vlna hněvu, jež mne oslepila světelnými zášlehy a zaplavila mi ústa kyselou kovovou příchutí. Byla to zběsilá zuřivost, silná, ledová, ve svém

59

středu velmi, velmi vyděšená. Nebo jsem to byla já? V úleku jsem je pustila a meče zařinčely na mramorové podlaze.

„Pitomče!“ zařval Ranne a s rozmáchnutou pěstí se vrhl proti mně.Zbrojíř nevzrušeně vkročil mezi nás. „Nic se jim nestalo, mistře šermíři.

Nic se jim nestalo,“ řekl a sebral meče ze země. Když je obratně ukládal do velkého dřevěného stojanu, obrátil ke mně zamyšlený pohled. „Musí mít velmi silnou energii,“ pravil tajuplně.

Otevřela jsem ústa, abych řekla, že je nechci, ale on se mezitím uklonil a zmizel někde v přítmí svého panství.

Cestou zpátky do školy jsem potom přemítala, kdo mohl do té oceli vložit tak bouřlivé pocity. Součástí dračích umění bylo obdarovat hmotné předměty schopností pohlcovat nebo odvracet energii. Některé věci vstřebávaly dobrou energii, která nás obklopuje – lin hua – a jiné odvracely špatnou energii – gan hua – tak, aby příliv štěstí mohl být zesílen a usměrněn. Ještě nikdy jsem neslyšela o tom, že by do nitra nějaké věci byla vetkána zuřivost. Ale stalo se to a já už se těch mečů nechtěla ani dotknout.

Šla jsem za svým mistrem a Vanem ke klenutým dveřím v blízkosti rampy. Na prahu nám na chvíli zatarasila cestu mohutná postava heurise Bellida, který pak nemotorným krokem zamířil do hlavní síně. Za ním se ploužil Dillon s dvěma velkými meči. Pod očima se mu rýsovaly namodralé kruhy a tvář měl propadlou a bledou hladem. Vypadala jsem také tak nepřirozeně? Každopádně jsem měla pocit, že by stačil jediný dotek a zlomila bych se vedví jako mrazem zkřehlá větvička.

„Je to pravda? Ty nebudeš dělat Zrcadlového draka trojku?“ zeptal se mě, když jsme se míjeli.

Přikývla jsem a postřehla, že se mu cosi mihlo po tváři.Úleva.Hleděla jsem za ním, suché hrdlo sevřené bolestí. Ta úleva se netýkala mě,

ale jeho. Už jsem pro něj nepředstavovala skutečného soupeře v boji o pozornost Krysího draka.

Ale nemohla jsem mu to vyčítat. Strach udělal bídáky z nás všech.Zbrojnice u arény byla malá místnost připomínající jeskyni. Vévodil jí

dřevěný stojan pro dvacet čtyři mečů, s měkkými opěrkami z jemné kůže.

60

Byly v něm už jen dva páry mečů – můj a Baretův. Starý zbrojíř vedle byl tentýž muž, který mi zbraně přidělil. Pohotově je vytáhl a podržel je rukojeťmi proti mně.

„Tak běž na to, hochu,“ řekl a svou důvěrností si vysloužil nesouhlasné zabručení Vana.

Jakmile jsem v rukou znovu sevřela jejich rukojeti, zaťala jsem zuby. Slabá příchuť kovu, ale žádný hněv. Místo něj se dostavil jiný druh síly, jež jako by spočívala v tichu vyčkávajícím mezi nádechem a výdechem.

„Teď už to není tak zlé, co?“ zeptal se zbrojíř.„Jak jste to poznal?“ zašeptala jsem.Usmál se a natažená kůže kolem jizvy mu zbělela. „Dobrý meč je

prodloužením svého pána.“„Zbrojíři, vrať se na své místo,“ rozkázal Van, teď už opravdu naježený

kvůli porušení protokolu. „Kandidáte Eone, pojď, prosím, tudy.“Chtěla jsem se starého muže zeptat, kdo používal meče přede mnou, ale

Van už mě strkal z malé místnosti ven. Zastrčila jsem si meče tupou hranou nahoru do podpaží a následovala mistra.

Venku už čekali heuris Kane a Baret, až budou moci vejít. Baret se opíral o zeď a jeho štíhlé tělo a hladká patricijská tvář byly ztělesněním arogance. Můj mistr se uklonil a hodlal projít, ale Kane ho chytil rukou za paži a zadržel.

„Brannone,“ řekl tlumeným hlasem, „rád bych s vámi mluvil.“ A cvrnkl prsty na Vana, který se rychle vzdálil.

„Ano, heurisi Kane?“ pravil můj mistr formálně, aby dal jasně najevo svou nelibost.

Baret se na mě šklebil, ruce zkřížené na hrudi tak, aby nebyly vidět zkroucené prsty na každé z nich, znamení na ochranu před zlem.

„Slyšel jsem, že Eon dnes bude cvičit prastarou variantu sestavy,“ řekl Kane a sjel mě tvrdým pohledem, až jsem uhnula očima stranou. Kane příliš často a zvláštně mrkal, vždy třikrát po sobě a pak zas.

Můj mistr pokýval hlavou. „Slyšel jste správně. Je to varianta ze čtvrté Detrovy kroniky.“

61

Přes Kaneho rty se mihl záludný úsměv. „Jsem si jist, že vaše záznamy hovoří v této věci naprosto jasně.“ Rychle zamrkal svýma očkama a sklouzl pohledem k mé chromé noze. „Člověk si jen přirozeně říká, jakého přijetí se může dostat pozměněné sestavě, která se cvičí na počest císaře a Ztraceného draka.“

„Rada tento precedens ověřila,“ odvětil pohotově můj mistr.Kane mávl zamítavě rukou. „To jsem taky slyšel. Ale není to přece rada,

kdo má v této věci poslední slovo, že?“ uklonil se. „Přeji vám a Eonovi mnoho štěstí.“ A pokračoval v cestě do zbrojnice.

Když mě míjel Baret, slyšela jsem ho, jak šeptá: „Nemáš sebemenší šanci, Eone-jah. Jsi slabý jako holka.“

Byl už uvnitř zbrojnice, když jsem pochopila smysl jeho slov. Určitě se ničeho nedopídil, ale svou jedovatou poznámkou trefil bezděky do černého a má sebejistota se otřásla v základech.

Přispěchal k nám Van. Něco říkal, ale jeho slova mi nedávala smysl. Zírala jsem na řadu klečících chlapců. Byli to praví kandidáti. Já byla dívka, mrzák, předmět opovržení. Do čeho jsem se to pustila? Jaké šílenství to mého mistra posedlo? Jak si mohl myslet, že uspějeme? Mýlil se – neměla jsem na to. Museli jsme s tím přestat. Museli jsme pryč, než nás odhalí. Než nás zabijí.

Chytila jsem ho za šaty a hroty mých mečů se zašmodrchaly do hedvábí.„Mistře, musíme –“Sevřel mi rukou rameno. Drtila kosti a šlachy, až místo vzplálo bolestí.„Teď se s tebou rozloučím, Eone,“ řekl můj mistr a znělo to jako rozkaz.

Jeho palec se mi přitom zaryl do měkké dutiny v rameni, takže jsem ztuhla a nemohla dýchat. „Naše štěstí teď spočívá na tobě.“ Jemně mnou zatřásl a zaklesl se do mě pohledem. „Rozumíš mi?“

Přikývla jsem. Okraje místnosti se mi ztrácely v šedivé mlze.„Zařaď se.“Odstrčil mě tak náhle, až jsem se zapotácela. Neměla jsem na výběr. Už to

nešlo vrátit zpátky.Obešla jsem řadu klečících kandidátů. Všichni měli zavřené oči a modlili

se, aby mohli sloužit Krysímu drakovi. Já chtěla v duchu prosit o něco jiného – o šanci k útěku. Položila jsem meče na kamennou podlahu před svým

62

přiděleným místem. Číslo čtyři: číslo smrti. Nemotorně jsem poklekla na kolena. Tvrdá hrana ukryté mince se mi ostře zaryla zezadu do stehna a jen umocnila pulsující bolest v mé kyčli a rameni. Pořád jsem na sobě cítila mistrův pohled, ale oči jsem nezvedla. V jeho tváři nebylo nic, co bych si přála vidět.

63

KAPITOLA 4

Klečeli jsme na podlaze dvě hodiny. První hodinu jsem opatrně napínala a zase povolovala svaly od prstů na nohou až po temeno hlavy: tuto techniku mě naučil můj mistr, abych udržela tělo teplé a pohyblivé. Druhou hodinu zima nad mým úsilím zvítězila a klouby mi ztuhly. Zatínala a povolovala jsem pěsti, vítajíc trnutí vyvolané rozprouděním krve.

Napravo ode mě se útrpně šklebící Quon přesunoval z jedné půlky zadku na druhou. Na druhé straně si Lanell velmi pomalu přejížděl dlaněmi po stehnech. Jeho ruce, řasící hedvábí, připomínaly dvě housenky.

Vtom se nahoře na rampě ozvala změť vzrušených hlasů, z níž se vyklubal jediný hrubý výkřik.

„Táhněte mi z cesty.“Skupina úředníků se vyhrnula na cestu k rampě a v podobě šedivého

chumlu ji zatarasila vysokému, dobře stavěnému muži. Starší úředník pokročil kupředu a ve světle se zaleskla velká rubínová brož, která označovala jeho hodnost. Hluboce se uklonil.

„Pane Ido, dál už ne! Prosím.“Co tu pan Ido dělal? Bylo proti tradici, aby se ascendentní dračí oko

setkalo před volbou s kandidáty. Dosud jsem ho viděla jen z dálky, když plnil svou úlohu při oficiálních obřadech, a to měl rozmazané rysy obličeje. Teď stál jen pár kroků ode mě. V řadě ostatních kandidátů to zašumělo vzrušením.

64

Přimhouřila jsem oči a snažila se rozpoznat více detailů proti jasné záři zalévající vstup na rampu. Své naolejované černé vlasy nosil Ido v dvojitém copu dračího oka, který měl stočený na temeni hlavy. Jak se pohnul, zachytila jsem podobu jeho tváře, na níž světlo a stín kreslily široké pruhy: vysoké čelo učence, dlouhý nos jako cizí démoni, které císař vpustil do města, a trčící tmavý vous. Avšak byla to hrozivá síla v jeho těle, která přinutila úředníky, aby se před ním rozprchli. Pan Ido se nepohyboval jako dračí oko. Pohyboval se jako válečník.

Hnal se mezi úředníky a předloktím odrážel menší muže do stran. Každý pohyb byl rozhodný, žádné šetření energií, kterým se vyznačovaly ostatní dračí oči. Ačkoli měl na sobě tradiční roucho ascendenta, nezakrývalo linie jeho těla: plášť z tmavě modrého hedvábí – drahá látka byla pod silnou zlatou výšivkou stěží rozeznatelná – odhaloval šíři jeho ramen i hrudi a světlé modré kalhoty, od kotníků ke kolenům překřížené, zdůrazňovaly svaly nohou. Sklopila jsem oči.

„Uhněte,“ nařídil. „Chci vidět kandidáty.“Narovnala jsem se a věděla, že každý kandidát v řadě po příchodu pana Ida

vypíná hrudník a napřimuje páteř.Starý úředník cupital před ním. „Pan Ido,“ oznámil nám, snaže se navodit

zdání protokolu.Quon za mnou se rychle hluboce poklonil. Já se řídila jeho příkladem a

sklopila čelo na délku prstu od svých mečů. Moje oči se odrážely na nablýskané čepeli jednoho, zatímco bledé rty na čepeli druhého.

„Vítejte, pane Ido,“ zvolali jsme.„Sedněte si,“ řekl. „Ukažte mi své tváře.“Poslušně jsme se narovnali, oči řádně sklopené.Jeho nohy, obuté v zlatě malovaných střevících, přešly kolem mne.

Odvážila jsem se letmo vzhlédnout v očekávání, že uvidím jeho záda. Namísto toho se naše pohledy střetly a já spatřila jeho podivné, světle jantarové oči.

„Kdo jsi, chlapče?“„Eon, pane.“

65

Chvíli si mě prohlížel. Bylo to, jako bych se ocitla nahá a bezmocná pod planoucím sluncem.

„Brannonův mrzák,“ řekl konečně. „Styď se. Oloupil jsi některého tělesně zdatného chlapce o jeho šanci.“

Slyšela jsem přerývané dýchání v řadě kandidátů, ale já byla bez dechu – vylétl ze mě jako po ráně do žaludku. I kdybych si získala pozornost Krysího draka, pan Ido mě jako svého učně nikdy nepřijme. Ustoupila jsem zpátky a schoulila se, abych skýtala menší terč, ale on už se mnou skončil. Pomalu kráčel podél řady, až se zastavil před Baretem na desátém místě.

„Ty jsi Kaneho kandidát?“ zeptal se.„Ano, pane,“ řekl Baret.Rozzuřené vyštěknutí a zvuk rvačky nás vytrhly ze strnulé poslušnosti.

Quon se povysunul, aby se podíval podél řady. Zaváhala jsem, ale pak jsem se zvedla na kolena a natáhla se nad Lanella, abych viděla také.

Starý úředník tahal pana Ida za paži a snažil se dračímu oku odervat ruce, kterými držel Baretovu hlavu.

„Pane Ido, zacházíte příliš daleko!“ křičel.„Uhni, hlupáku.“ Pan Ido setřásl stisk starého muže. „Teď se zodpovídáš

mně.“„Ne. Rada je stále pod vedením pana Merama.“ Úředník se pohnul a

popadl pana Ida za paži. „Nebudete ovlivňovat obřad.“Pan Ido se rozmáchl volnou rukou a ozval se křupavý zvuk prstních

kloubů narážejících do masa. Úředník dopadl na všechny čtyři, tvář roztrženou až na kost. Zatřásl hlavou a krev vystříkla do vzduchu, jako když se otřepe pes, když vyleze z vody. Pan Ido se zabodl pohledem do nižších úředníků, kteří se shromáždili u svého kolegy.

„Pan Meram minulou noc odstoupil v můj prospěch. Jsem ascendent a vůdce rady. Stojí někdo z vás proti mně?“

Úředníci se jeden po druhém krčili a klaněli.Pan Ido zavrčel a trhl hlavou směrem k úředníkovi, jenž ležel tváří k zemi.„Vezměte ho pryč.“Přispěchali dva muži a pomohli starému muži vstát.Pan Ido se otočil zpátky k nám.

66

„Seřaďte se,“ rozkázal.Vyškrábali jsme se do kleku. Řada se trochu prohnula, neboť každý se

posunul, aby na pana Ida viděl. Položil ruce Baretovi na hlavu, palce sepjaté na jeho čele. Co to dělal? Mezi úředníky se ozvalo znepokojené šeptání. Pan Ido se zhluboka nadechl, až se zdálo, že ho to vytáhne nahoru, jako kdyby čerpal energii ze země.

Pak mě síla, která z něj vyšlehla, srazila na paty.Jako kdyby se jeho tělo proměnilo ve sklo. Viděla jsem v jeho těle sedm

center síly, která od páteře až po temeno tepala svými barvami: červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou a fialovou. Všechny propojovaly stříbřitě bílé pramínky hua proudící ze země, skrz Ida do jeho rukou a pak do Bareta. Přes všechnu tu zářivou valící se nádheru přitáhl mé vnitřní oko zelený bod v jeho hrudi. Centrum soucitu. Bylo menší, matnější a proud hua, jenž z něj vycházel, tenký a přerušovaný.

A pak to všechno zmizelo.Přepadla jsem dopředu, nasávajíc vzduch do plic. Cítila jsem na sobě

zmatené pohledy Quona a Lanella. Pan Ido stál v předklonu a zajíkal se, ve tváři popelavý. Vzhlédl a naše pohledy se na vteřinu setkaly. Když zjistil, že mě zasáhla jeho síla, bystré oči se mu rozšířily. Pak upřel pozornost ke dvěma mužům, kteří přišli ke vstupu na rampu.

Quon mě popadl za rameno, až se mi jeho nehty zaryly do hedvábí.„Co mu to udělal?“ zasyčel. Podívali jsme se oba na Bareta, který se třásl a

úpěl a kryl si hlavu rukama. „Cos viděl?“„Myslím, že označil Bareta svou hua.“Quon mě pustil. „Určitě to není dovoleno. Musí to být proti pravidlům.“Obrátil se k úředníkům, ale ti všichni klečeli a zírali do země. Jeho tělo

schlíplo.„To není spravedlivé,“ řekl slabým, poraženeckým tónem. „Snaží se

ovlivnit výsledek.“Quon měl pravdu. Jestliže by pan Ido označil Bareta svou hua, Baret by

měl mnohem větší šanci, že si ho Krysí drak vybere. Pak by heuris Kane sklidil odměnu a dvacet procent podílu a můj mistr by se octl na mizině. Cítila jsem, jak má naděje přechází v čiré zoufalství. Jediným troufalým činem si

67

pan Ido zajistil podporu Kaneho, Bareta a jejich mocných rodin, prosadil svou autoritu v radě a zastrašil nás, ostatní kandidáty. Není divu, že ho můj mistr nazýval proradným. Jeho bezohledná taktika mnou otřásla. Ale aspoň jsem nebrečela jako Quon.

Pan Ido se narovnal, tělo i dech už zase jako obvykle. Pohlédl na Bareta.„Uklidni se,“ vyštěkl.Baret se okamžitě přestal třást. Zvedl hlavu a přitom mu uniklo bolestné

zakňučení.„Minulou noc Rada dračích očí vyhlásila, že obřad se příliš vzdálil od

tradic našich vážených předků,“ řekl pan Ido a z jeho tónu bylo jasné, že to bylo jeho prohlášení a že rada se pouze přidala. Začal přecházet podél řady. „Bylo rozhodnuto, že namísto přehlídky se vrátíme k obřadnímu boji.“

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila smysl jeho slov. Obřadní boj? Zápas. Mám s někým bojovat? Cítila jsem, jak se mě zmocňuje panika.

„Tohle nesmíte,“ vzlykl Quon v zoufalství zbrkle. „Na to jsme se nepřipravovali.“

Pan Ido se do něj pustil. „Ty ufňukaný zbabělče,“ zavrčel. „Nejsi hoden Krysího draka.“

Quon přešel do hluboké úklony a s křupnutím narazil hlavou do země. Pan Ido jej chvíli sledoval a pak znovu vykročil.

„V souladu s jistým velmi oblíbeným dějepisným svitkem může nastupující dračí oko požadovat obřadní boj, pokud rada souhlasí.“ Přejel očima po řadě a zastavil se u mě. „Stará varianta v Detrově kronice.“

Odvrátila jsem pohled od jeho zlomyslného úsměvu.Pokynul dvěma mužům na rampě. I když byli od hlavy k patě v brnění, tu

arogantní pózu podsaditějšího muže si nešlo splést.Ranne.Mé vnitřnosti se stáhly důvěrně známým strachem. Měli jsme snad bojovat

s Rannem? Ale vždyť byl mistr. Pak mi to všechno do sebe děsivě zapadlo – Baret byl Ranneho oblíbenec. Pan Ido neponechával nic náhodě.

„Bylo mi řečeno, že jste všichni cvičili s mistry šermíři Rannem a Džin-pem,“ řekl pan Ido, když k němu přistoupili a poklonili se. „Budou mít tu čest utkat se s vámi pro potěšení Krysího draka a našeho Nebeského císaře.“

68

Ranne se s rukama v bok otočil a podíval se na nás. Místo obvyklé lakované kůže, kterou nosil při cvičení, měl nyní na sobě brnění zhotovené z kovových plátků, přilbu se závěsem chránící krk a leštěný prsní krunýř s vyrytým znakem odvahy.

„Bude to podobné jako při bojových cvičeních, které jsme dělali celý rok,“ řekl. „Nicméně sestavy nebudete cvičit podle obvyklého vzestupného pořadí, ale budeme je vybírat náhodně. Rozumíte? Mistr šermíř Džin-pa a já kupříkladu vybereme sestavu Krysy, sestavu Buvola nebo sestavu Koně. U každého z vás to bude jinak. Na všech dvanáct sestav se dostane, ale ne v jejich vzestupném pořadí. Bude to skvělá zkouška vašich reflexů a intuice.“

V řadě se ozývalo ustrašené mumlání. Většina našeho cvičení byla zaměřena na samostatné exhibice sestav, které šly za sebou v přísném pořádku. Ne na boj, natož ještě v náhodném pořadí.

Džin-pa vystoupil zpoza Ranneho. Na prsním krunýři měl znak povinnosti. Cvičila jsem s ním jen jednou. Byl to spravedlivý muž, který mi ukázal, jak pozměnit kopy pro mou chromou nohu. Sundal si přilbu a vsunul ji pod paži. Vycpávky vytvořily na jeho dlouhé tváři vroubkování a propůjčovaly mu výraz vlídného umrlce.

„Chlapci, nelekejte se. Všechny sestavy znáte. Nyní je třeba pouze věřit ve svůj trénink a nechat pohyby vyplynout z vaší hua,“ řekl povzbudivě. „Pravidla obřadního boje jsou stejná jako u cvičebního boje – kontakt plochou stranou meče nebo jen koncem rukojeti. A nezapomeňte, máte ukázat svou techniku a výdrž. Soustřeďte se na rozpoznání první figury každé sestavy a pak –“

Ranne se podrážděně pohnul. „Jsou připraveni tak, jak mají být,“ přerušil ho, ignoruje Džin-pův zlý pohled. „Teď je na čase přijmout výzvu a prokázat čest jejich mistrům a předkům.“

„Správně řečeno, mistře šermíři Ranne,“ řekl pan Ido a nasměroval Džin-pu zpět. „Utkáte se s lichými, nebo se sudými?“

Ranne hleděl na řadu, jako kdyby váhal. Skrz průhledy v přilbě jsem zahlédla, jak mrkl na Bareta. Odkdy tohle všechno pan Ido při našem cvičení plánoval?

„Se sudými,“ řekl Ranne.

69

Do hrdla se mi vedrala páchnoucí kyselá šťáva. Číslo čtyři – číslo smrti. Vybral to tak Ranne kvůli mně, protože věděl, že mu budu vydána na milost a nemilost?

Pan Ido se k nám obrátil. „Ti, kteří mají sudá čísla, se utkají s mistrem šermířem Rannem. Ti s lichými čísly s mistrem šermířem Džin-pou. Je to jasné?“

„Ano, pane Ido,“ skandovali jsme poslušně. Uslyšela jsem, jak se Quonovi zlomil hlas úlevou.

Zvuk vzdálených bubnů a trumpet přiměl vyšší úředníky odcupitat k rampě. Quon si se mnou vyměnil vědoucí pohled: císař se právě vydal na krátkou cestu z paláce do arény. Nebude to trvat dlouho.

Minulý rok jsem stála u cesty jako jedna z davu, který pozoroval průvod doprovázející Jeho císařské Veličenstvo na obřad. Ta úchvatná podívaná se mi vryla do paměti. Věděla jsem, že rozlehlý venkovní bulvár nyní zaplní řady bubeníků a trumpetistů a budou hrát pochod složený speciálně pro tento den. Za nimi půjdou nespočetné řady palcátníků, šermířů a kopiníků s hedvábnými prapory, vlajícími na čepelích jejich zbraní. Bude tam dvanáct mužů na stejných černých koních, pojedou v řadách po třech a ponesou obrovské třepotající se transparenty s draky, za nimi budou následovat zástupy eunuších sluhů v tmavě modrých domácích livrejích, přičemž každý ponese kadidelnici vydávající kořeněnou vůni. Pak půjde stovka nosičů luceren s vyřezávanými lampami na pozlacených tyčích. Pak si budou vykračovat ve své nádheře mladí šlechtici, kteří se právě těší přízni císaře, a budou provolávat věrnost svých rodin královskému majestátu. Dav padne na kolena do zvířeného prachu, až kolem přejede na koni pohledný dědic, princ Kygo. Potom pojede císař, vážný a vznešený na bílém hřebci s uzdou zdobenou zlatem a perlami, obklopený stovkou císařských stráží v sevřené formaci: každý muž bude salutovat dvěma zkříženými, hrozivými a zubatými čepelemi. Zabere to přinejmenším půl hodiny, než vejde císař do arény a vystoupí na trůn, umístěný nad temným zrcadlem Ztraceného draka. Pak uběhne další půlhodina, než obřad začne. Jedna hodina, než se pokloním Nebeskému pánu. Než stanu před Ranneho meči.

70

Třetí figura Zrcadlového draka! Věděl Ranne, že mám povoleno nahradit ji Obráceným Koňským drakem dvojkou?

Úředník s rubínovou hodností vyběhl nahoru k panu Idovi a poklekl na jedno koleno. Odevzdal mu nějaký vzkaz.

Musela jsem se dostat k Rannemu. Vysvětlit mu, že nemusím cvičit Zrcadlového draka trojku.

Pan Ido úředníkovi pokývl, kruté rysy tváře napjaté očekáváním. „Kandidáti, nyní se odeberte každý za svým úředníkem z rady. Pozorně naslouchejte jeho instrukcím,“ řekl. „Budete mít krátký čas na přípravu, než vás mistři šermíři Ranne a Džin-pa zavolají na místo. Přeji vám všem hodně štěstí.“

Pátravě přehlédl řadu a pak odkráčel k rampě. Jako kdyby dostali znamení, všech dvanáct úředníků pospíšilo v rovné řadě k nám. Když míjeli dračí oko, každý se ohnul jako pšeničný klas ve větru. Van se zastavil přede mnou, dřepl si a krátce na znamení zdvořilosti sehnul hlavu.

„Kandidáte Eone, pojď prosím tudy,“ vybídl mě. „Chceš vodu teď, nebo později?“

S obtížemi jsem se zvedla. Každý můj sval se vzpíral pohybu. „Musím mluvit s mistrem šermířem Rannem,“ řekla jsem.

Van ladně vstal a uhladil si dlouhé šedivé roucho. „Je mou povinností ujistit se, že znáš císařský protokol,“ pokračoval. „A poté budeš mít čas připravit se na obřad. Chceš vodu teď, nebo později?“

„Prosím, musím s ním mluvit,“ řekla jsem, obhlížejíc místnost. Dillon, Quon a Baret čekali, až se budou moci napít z velkého sudu s vodou, zatímco ostatní kandidáti odcházeli se svými úředníky do cvičebních prostor. Džin-pa s vážnou tváři hovořil s rubínovým úředníkem. Ranne nebyl nikde v dohledu. „Musím s ním hned teď mluvit,“ opakovala jsem. „Má to vliv na obřad.“

„Mistr šermíř doprovázel pana Ida do arény,“ řekl Van a pokrčil bezmocně rameny. „Pochybuji, že je nějaká naděje promluvit s ním před obřadem.“

Dolehla na mě tíha několika posledních dnů. Přitlačila jsem si zápěstí na oči. Ranne bude o mé změně sestavy určitě vědět.

„A co mistr? Můžu mluvit se svým mistrem?“„Teď už za tebou nesmí,“ řekl Van.

71

Zasténala jsem.Vanovy jemné prsty se dotkly mé paže. „Nemohl by ti pomoct mistr šermíř

Džin-pa?“Vzhlédla jsem a uviděla jeho napůl zdvořilý, napůl soucitný výraz. „Ano.

Ano, mohl bych promluvit s ním.“„Počkej tady.“Van přešel k Džin-povi a čekal, až mistr šermíř domluví s vyšším

úředníkem. Rychle jsem zvedla své meče a zastrčila si je pod paže, tupou hranou nahoru. Nechtěla jsem, aby si Džin-pa myslel, že se o své zbraně nestarám. Van se uklonil a přednesl mou žádost. Přitom ladně povytáhl útlá ramena, aby naznačil, že je z toho zmatený. Džin-pa na mě zamával.

Pospíšila jsem těžkopádným, toporným krokem k nim.„Co je, chlapče?“ zeptal se Džin-pa, když jsem se mu poklonila.„Mistře šermíři, mám od rady povoleno nahradit Zrcadlového draka trojku

Obráceným Koňským drakem dvojkou,“ řekla jsem bez dechu. „Kvůli své noze. Utkám se s mistrem šermířem Rannem. Ví o tom, pane?“

Džin-pa přikývl. „Buď klidný, Eone. Ranne i já o tom povolení víme.“Cítila jsem, jak napětí v mém těle poněkud povolilo.„Pan Ido nás o tom dnes ráno informoval,“ pokračoval Džin-pa. Jeho slova

ve mně znovu utáhla smyčku strachu. „Teď běž a napij se trochu vody. V aréně bude horko.“

Pokývl mi na znamení, že se mohu vzdálit. Šla jsem za Vanem k sudu s vodou a můj neklid s každým krokem vzrůstal. Ranne sice možná o povolení věděl, ale uzná ho?

Další hodinu jsem pak pila vodu, znovu a znovu se pod kritickým Vanovým okem klaněla imaginárnímu císaři a cvičila jsem figury, dokud nebyly neohrabané pohyby mých zkřehlých končetin plynulé. Minuty plynuly nepochybně normálně, ale já měla pocit, jako kdyby každá byla pouhou vteřinou směřující k našemu předvolání do arény.

A pak to přišlo.„Kandidáti,“ zahulákal Ranne z dolní části rampy, „zaujměte pozice.“Chvíli stáli všichni v místnosti bez hnutí a potom trumpety shora ohlásily

příchod císaře.

72

„Pamatuješ si pořadí akcí?“ ptal se Van chvatně a postrkoval mě k rampě. „Všichni se napřed pokloníte Věčnému pánu, pak si kleknete u zrcadla Ztraceného draka a počkáte, až vás císařští heroldi ohlásí.“

Kývla jsem.„A při té první úkloně počítej do desíti.“ Postrčil mě na místo v řadě za

Rannem. „Nedívej se nahoru.“„Nebudu.“ Rychle jsme na sebe kývli. „Děkuji, Vane.“Popleskal mě po paži. „Hodně štěstí, Eone.“ Pak zmizel.Naproti v Džin-pově řadě se na mě rozpačitě usmíval Dillon. I když mě

jeho zrada ranila, úsměv jsem mu oplatila. Mohli jsme být všichni nasazeni jeden proti druhému – skutečnou hrozbu však představoval pan Ido.

Koukla jsem na Bareta. Jeho držení těla se zdálo podivně ochablé a pohled měl skelný, čelo svraštělé bolestí. Červené hedvábí okolo krku bylo ztmavlé – někdo mu musel namočit hlavu do sudu s vodou. Vypadal unaveně. Že by se pan Ido přepočítal? Nebo znal účinek své síly a přiměl Ranneho, aby Bareta při obřadním boji šetřil?

„Taste na pozdrav,“ zvolal Džin-pa.Jako jeden jsme zkřížili meče před hrudí. Tenké čepele zasvištěly

vzduchem. Na rampě se objevil úředník v šedém rouchu přepásaném červenou šerpou. Uklonil se Rannemu a Džin-povi.

„Je čas,“ řekl.Shora zazněla další fanfára. Pak úsečný Ranneho rozkaz. Těla se pohnula

přede mnou i za mnou. Já je následovala, neschopna myslet na něco jiného kromě pochodu. Moje nohy si dobře pamatovaly ten nekonečný dril. Každým krokem jsme se přibližovali k rampě. Vzduch se oteploval, světlo bylo čím dál jasnější a zvuk trumpet hlasitější.

Vystoupila jsem ze studeného stínu a přimhouřila oči proti oslnivé záři ranního slunce. Vešli jsme na velký kruh bílého písku. Po obvodu stálo dvanáct ohromných zrcadel natočených dovnitř kruhu. Měla těžké zlaté rámy s rytinami dvanácti znamení zvířat, vykládané drahokamy a nefrity. Všechna zrcadla byla temná a mrtvá, kromě jediného: zrcadla Krysího draka. Odrážely se v něm nespočetné řady lidí, látky a barvy oděvů určující jejich postavení – drahocenné hedvábí šlechticů na blízkých sedadlech, zlaté výšivky jedenácti

73

dračích očí nad jejich zrcadly, chumly šedě oblečených úředníků a lesklé bavlněné látky i matnější, hrubší oděvy městských obchodníků a dělníků, sedících na sedadlech nahoře – tisíce lidí sledovaly náš pochod k císařskému trůnu. Pomalé bubnování a zvuky trumpet, šplhající do výšek, se doplňovaly s hučením davu. Když jsme míjeli zrcadlo Krysího draka, odrazilo se v něm slunce a vzplanulo oslňující září. Na jeho erbu byla zlatá krysa s rubínovýma očima a nad ním seděl pan Ido, zářící postava mezi šedivými rouchy obřadních úředníků. Cítila jsem jeho sílu. Nebo možná to bylo tím zrcadlem.

Pot lepil mou tuniku ke kříži. Ranne rozkázal, abychom zastavili. Stanuli jsme před císařem, který byl oblečený v královské žluté a seděl na trůnu nad potemnělým zrcadlem Ztraceného draka. Padla jsem na kolena. Přes hedvábí mě pálil horký písek. V hlavě mi zazníval Vanův hlas: Počítej do desíti. Nedívej se nahoru. Nerozhlížej se.

Ztratila jsem při počítání nit. V panice jsem zvedla oči a čekala na znamení k přesunu. Můj pohled přitáhlo matné zrcadlo přede mnou. Žádný odraz, pouze temná a prázdná plocha, která pohlcovala denní jas. Vedle mě zpozorněl Quon, chystal se vstát. Následovala jsem ho a narovnala se. Slunce na okamžik rozvlnilo černý povrch zrcadla, který jako by se krabatil a dmul. Podivný světelný klam. Pochodovali jsme ve dvou řadách směrem k němu, abychom počkali pod jeho potemnělou plochou. Táhl se nad ním zvlněný zlatý drak, jenž v rudých čelistech držel perlovou kouli. Zírala jsem do těch inkoustově černých očí, ale nic už se nepohnulo.

Na Ranneho povel jsme se otočili čelem k aréně a znovu poklekli, meče zkřížené na pozdrav. Přimhouřila jsem oči, abych zmírnila záři, jež se odrážela od písku. Měla jsem pocit, jako by každá kapka vlhkosti byla z mého těla vysávána ven.

Další fanfára. Tentokrát pro císařské heroldy. Předstoupili úhledně seřazení, skupina osmi mužů stejných hlasů i tělesné výšky. Předklonili se a běželi doprostřed arény. Dav zadupal a zaburácel. Heroldi v krátkých modrých tunikách, připomínajících výseče z letního nebe, utvořili královský osmiúhelník a hbitě se obrátili tvářemi k publiku. Nad hlavy zvedli malé bronzové gongy a ve stejné chvíli do nich všichni udeřili. Zazněl hluboký, zvučný tón. Dav okamžitě umlkl.

74

„Cyklus dvanácti se opět pootáčí,“ provolávali unisono. Všechny jejich hlasy se mísily v jedno pronikavé slavnostní volání: „Kanec přechází v Krysu. Učeň se stává dračím okem. Kandidát se stává učněm. Cyklus dvanácti se opět pootáčí.“

Dav zapískal a zadupal na souhlas. Muži pozvedli gongy a znovu do nich udeřili. Zvuk se odrazil od zrcadel a proťal hřmot davu, který náhle zmlkl.

„Krysí drak hledá nového učně. Všech dvanáct čeká, aby prokázali, jsou-li hodni. Se souhlasem Jeho císařského Veličenstva a na příkaz Rady dračích očí nebudou kandidáti v tomto cyklu prokazovat svoji cenu při exhibici. Bude to v boji!“

Chvíli bylo ticho. Potom dav zaryčel a začal bušit nohama do prken pod sebou, jako když zuří bohové hromu. Představení rázem získalo mnohem větší náboj.

Olízla jsem si vyprahlé rty. Někde na sedačkách heurisů, za panem Idem, byl můj mistr. Snažila jsem se ho rozeznat ve dvou řadách tmavě oblečených postav, jež se od ostatního davu lišily svou mlčenlivostí. Heurisové byli v šoku. Pak se můj mistr pohnul. Napřímil svá útlá ramena na znamení vzdoru, vzdoru proti těžké nepřízni osudu.

Opět se ozval gong.„Kandidáte Hannone, přistup k zrcadlům,“ zvolali císařští heroldi. „Postav

se mistru šermíři Džin-povi a ukaž Krysímu draku, jsi-li hoden.“Dav zatleskal a zaječel. Osm mužů se ladně poklonilo, seřadilo a odběhlo

na kraj arény.I když jsme všichni klečeli, trošku jsme se posunuli vpřed, jakmile Džin-pa

a Hannon vykročili k místu boje. Měli jsme tak možnost sledovat své soupeře, získávat informace, odhadovat své šance. Vtlačila jsem levé koleno hlouběji do písku a předklonila se ještě víc, abych lépe viděla. Už když jsem přenášela váhu, zjistila jsem, že mě kyčel najednou nebolí.

Ve středu arény se zatím Džin-pa a Hannon poklonili přes rukojeti mečů zrcadlu Krysího draka a pak sobě navzájem – šlo o formální zdvořilost před zahájením boje. Dav se v očekávání utišil. Hannon máchl meči do zahajovací pozice, postavil se bokem k Džin-povi, váhu přenesl na nohu vzadu, jeden meč napřažený, druhý nad hlavou. Džin-pa udělal to samé a otočením obou

75

zápěstí opsal svištícími hroty mečů osmičky. Buvolí drak. Hannon poznal sestavu a udělal první figuru. Tu nejlehčí ze tří. Probil se obranou zručným sekem vzad, ale Džin-pa zkříženými jílci mečů jeho ostří snadno zablokoval.

Hannon meč odtáhl a uskakoval na špičkách dozadu, zatímco Džin-pa přešel k druhé buvolí figuře – útočné. Hrnul se kupředu a rotujícím ostřím se blížil k Hannonově hlavě. Sestava Buvola se celá týkala zábran – pevných zábran z mečů, které soupeře tlačily zpět a vychylovaly z rovnováhy. Hannon teď musel blokovat pravým mečem a levý přehodit na nechráněné břicho. Blok zvládl, ale druhý sek byl moc prudký. Váha meče jej stáhla na opačnou nohu, s níž neměl zahajovat třetí, nejtěžší figuru. Džin-pa se vrhl vpřed, aby Hannonova zakolísání využil. Neobratným blokem, s čepelí ve špatném úhlu, zarazil jeho úder vedený shora. Hannon se přesto vzchopil k dalšímu útoku, ale Džin-pa jeho zoufalou otočku a nízký sek kontroval blokem a čelním útokem, při němž Hannona udeřil plochou stranou meče do tváře. Ozvalo se zapraštění, jako když pukne led na zamrzlé řece. Hannon zatřepal hlavou uprostřed úpění davu. Vzrušené poznámky stoupaly z hlediště jako syčení z hadího hnízda.

Ani v další fázi se to nezlepšilo. Hannon se snažil držet s Džin-pem tempo, ačkoli mistr šermíř při provádění figur mírně zvolnil a zbrzdil údery. Nemohla jsem si pomoct a pokaždé jsem sebou trhla, když Džin-pa čas od času přetáhl Hannona mečem naplocho po těle. Co se to dělo? Vždyť Hannon uměl sestavu předstoupení stejně dobře jako Baret. Dokonale zvládal každou figuru a všechny pohyby dlouhé hodiny vybrušoval. V čem byl problém? Snad v tom, že se pohyby naučil zpaměti a nyní je nedokázal přizpůsobit protivníkovi?

Úplně poslední figuru se mu podařilo technicky dotáhnout do konce. Svezl se na zem na všechny čtyři a kopem vzad odrazil Džin-pův levý meč. Pak se rychle otočil, ohnal se pravým mečem po Džin-povi a málem jeho nedotaženou obranu prolomil. Byl to úctyhodně provedený Šleh ocasu Zrcadlového draka. Právě ona figura, kterou jsem neuměla. Vzhlédla jsem k Rannemu. Kroužil rameny a připravoval se na dalšího kandidáta. Bude respektovat úlevu, kterou mi poskytla rada?

76

Džin-pa a Hannon se poklonili jeden druhému a pak panu Idovi. Přes písečnou arénu k nim doléhalo pochvalné dupání davu a ječivé výkřiky. Hannon se roztřeseně uklonil císaři a vrátil se na své místo v řadě. Pohyby měl ztěžklé únavou a utrpěnou porážkou. Poklekl a já si všimla, jak se na rudém šrámu v jeho obličeji utvářejí špinavé slzavé stružky. Dav dychtící po další zábavě skandoval, aby heroldi předvolali dalšího kandidáta. Připomínalo to štěkání psů jdoucích po stopě.

Císařští heroldi si zjednali údery na gong ticho a pak předvolali do arény Kallana a mistra šermíře Ranneho.

„Mnoho štěstí,“ pošeptala jsem Kallanovi. Byla jsem hned za ním, ale zdálo se, že mě neslyšel. Přepadla ho jakási ochromující hrůza.

Když se Kallan přemístil doprostřed arény, otevřel se mi jasný výhled na Ranneho a jeho neúprosné útoky. Nepozorovala jsem sebemenší zvolnění tempa ani že by se držel zpátky při uštědřování bolestivých úderů. Kallan schytal tolik tvrdých ran, až jsem dostala strach, že padne k zemi a už nevstane. Jeho heuris se vymrštil ze sedačky a jen ruce jeho sousedů mu zabránily, aby se vrhl přes zrcadlo Krysího draka ke svému kandidátovi. Pan Ido se uvolněně rozvaloval na sedačce a popíjel víno, zatímco úředníci kolem něj mlčeli a seděli vzpřímeně na znamení nesouhlasu. Ulevilo se mi, když Kallan konečně doklopýtal zpátky do řady. Klekl si, sklonil hlavu nad položené meče a snažil se popadnout dech.

Pak zavolali Quona.Co nevidět měla přijít řada na mě.Quonovy úvodní pohyby v sestavě Koňského draka byly dobré, sebejisté.

Ve druhé figuře předvedl bezchybnou obranu. Mhouřila jsem oči a soustředila se na obličeje vrhajících se, rotujících postav. Nehlásí snad Džin-pa Quonovi figury? To se nedalo poznat, protože jeho přilba ukrývala všechny detaily v tváři. Dav jásotem ocenil Quonovu obratnost, když hbitě přešel z obtížného, nízko vedeného obranného seku Opičího draka trojky do útočné série výpadů proti krku. Byla to úžasná podívaná. Po skončení jeho sestavy propuklo obecenstvo v takový jásot, že jsem vnímala chvění dračích zrcadel na kamenných stěnách. Když se Džin-pa klaněl císaři, postřehla jsem v jeho tváři široký úsměv. Předkové museli jeho modlitby vyslyšet.

77

Císařští heroldi opět naběhli doprostřed arény. Hluboké, sladěné vyzvánění jejich gongů znělo jako umíráček.

„K zrcadlům předstoupí kandidát Eon,“ skandovali. „Postav se tváří mistru šermíři Rannemu a ukaž Krysímu draku, jsi-li hoden.“

Jásot zněl jen přerývaně a prolínal se s šuměním. Lidé zpozorněli. Teď přichází ten mrzák. Vstala jsem a pojednou byla ráda, že nemám v žaludku žádné jídlo, které by mi ucpalo jícen. Udělala jsem jeden nejistý krok vpřed – v kyčli pořád žádná bolest. Možná ji vypudilo teplo z rozpáleného písku. Vyslala jsem tichou modlitbu k Čaře a Kinře, svým předkyním, aby mi poskytly sílu, obratnost a výdrž. Všechno, čeho se mi nedostávalo. Zakroužila jsem meči a vsunula si je do podpaží. Byla jsem připravena. Zírala jsem na skvrnu rozdupaného písku uprostřed sálu. Musím jít krok za krokem a dostanu se tam. Ranne si stoupl vedle mě a srovnal se mnou krok, ale já se na něj nepodívala. Pěkně krok za krokem! V hledišti teď panoval klid. Žádné dupání, žádné výkřiky. Pouze hmatatelné čekání, až bude kořist skolena na zem.

Přece nemůže ignorovat úlevu, kterou mi poskytla rada.„Mistře šermíři, já –“„Tiše,“ zasyčel.Vtom aréna na okamžik zmizela v bílém zášlehu paniky. Klopýtla jsem.

Moji pozornost uchvátilo náhlé vzplanutí měsíčních kamenů a nefritů na rukojetích mých mečů. Všechny drahokamy jako by se rozzářily zevnitř a vtahovaly můj pohled do svých průsvitných hloubek. Něco mnou projelo.

Síla, jež stoupala z oceli a stříbra. Celý jeden život ve znamení boje. Prastaré vědění.

Má mysl se vyčistila a pojala velmi přesný záměr.Drž se zády k slunci, ať mu svítí do očí. Rozlož rovnoměrně svoji váhu.

Nikdy nesmíš zkřížit nohy. Zhodnoť bojový terén a čekej na výhodu. Nesvírej meče křečovitě, aby tvá hua mohla proudit. Pak stiskni, abys hua zablokovala, a budeš mít pěst kladivo.

Pohlédla jsem na svou ruku pevně ovinutou kolem jílce. Ale vždyť o „pěsti kladivu“ jsme se nikdy neučili.

78

Ranne vkročil do bojové arény a obrátil se k zrcadlu Krysího draka. Vešla jsem za ním. Zažila jsem krátký úlek, neboť jsem ve skle zahlédla svůj odraz: nachýlenou křehkou postavu s hladkou oválnou tváří dítěte. Viděli všichni ti lidé, že před nimi stojí dívka-chlapec? Měsíční stín? Všichni věděli, že kastrace oslabuje mužské kosti a svaly a zaobluje jejich křivky. Ano, to stvoření v zrcadle tomu odpovídalo. Přesto jsem měla štěstí, že většina lidí odvracela od mrzáků zrak.

S výjimkou případů, kdy bojovali s mistry šermu.Ranne vedle mě se uklonil. Rychle jsem jeho pohyb napodobila. Naše

odrazy v zrcadle jasně ukazovaly absurdní nepoměr mezi jeho mohutnou postavu v brnění a mým útlým tělem. Pan Ido nad zrcadlem se předklonil. Všechna jeho předstíraná nenucenost byla ta tam. Zapátrala jsem očima v řadách za ním a uviděla svého mistra. Seděl vzpřímeně a jeho bledá rozplizlá tvář se nakláněla směrem ke mně.

„Připrav se,“ řekl Ranne a zaujal pozici se sluncem v zádech. Zakroužil meči kolem svého těla, aby všechny ohromil svým uměním, načež spustil hroty k zemi a vztyčil meče na pozdrav.

Já jsem si zbraně ponechala v podpaží a šouravým krokem se přesunula na stísněné bojové ploše tak, abych měla slunce po pravici. Alespoň Ranne nebude těžit z mého oslnění. Písek pod mýma nohama byl rozkopaný a plný důlků, ale jinak tvrdě udusaný. Věděla jsem, že na okrajích bude sypký a zrádný.

„Mistře šermíři,“ řekla jsem a dívala se, jak mhouří oči za průzory přilby. „Mám od rady úlevu, že –“

„To já vím, Eone-jah,“ odsekl. „Vrať se zpátky do pozice.“Rozechvěle jsem se nadechla. „Tohle je má pozice, mistře šermíři.“Ranne si odfrkl. „Aspoň něco jsem tě naučil.“ Natočil se tváří ke mně.

„Teď se přesvědčíme, jestli ses naučil ještě něco.“Uvolnila jsem své meče z podpaží a pozvedla je na pozdrav. Pak jsme je

oba sklopili a zaklesli se očima do sebe. Přenesla jsem váhu dozadu na svou zdravou nohu a zvedla pravý meč nad hlavu. Levý jsem natáhla před sebe v přímé linii mířící na jeho krk. Ranne mě napodobil, ale z jeho ladných pohybů

79

šel strach. Oba jsme pózovali naproti sobě a čekali na nějaké znamení: záblesk, kradmý pohled, zatajený dech.

Byl to záblesk – světelný odraz. Ranneho natažený meč se prudce vznesl nad jeho hlavu, aby se v širokém rozmachu připojil ke druhému.

Kozí drak.Jeho dva meče, přichystané seknout, svištěly shora na mou hruď. Zvolila

jsem jednoduchý blok, ukročila zdravou nohou vzad, přenesla váhu a přitáhla pravý meč k levému, který jsem měla šikmo skloněný před sebou ostřím dolů. Ranneho čepele dopadly na moje. Náraz mi otřásl pažemi a před očima se mi vyrojily zářivé tečky, jak jsem úporně tlačila proti němu, dokud se jeho meče nesvezly po mých čepelích. Vychýlil mě tím do předklonu a já cítila, jak se mi bolest šíří z kostí do svalů. Ranne své údery rozhodně nemírnil. Můj levý meč se náhle zvedl, vyproštěný ze záklesu. Stačilo jen natočit ostří a švihnout mu po hrdle, ale předchozí náraz mě příliš zpomalil. Tu možnost jsem propásla – Ranne už stačil blokovat. Couvla jsem zpět a zpevnila své sevření. Mým soustředěním na okamžik projelo skandování davu. Eon. Povzbuzovali mě. Zhluboka jsem se nadechla, jejich povzbuzování mi dodalo sílu.

Ukročila jsem do strany a zavířila meči před sebou v přípravě na útočný výpad z Kozího draka dvojky. Jenže Ranne náhle vyrazil proti mě, meče zvednuté vysoko nad hlavou. Nebyla to Kozí dvojka. Chystal se na Koňskou trojku. Obrnila jsem se a zvedla meče právě včas. Řinčivý náraz oceli o ocel mě odmrštil zpátky na měkký kraj. Ranneho jílce se zaklesly do mých. Zaryla jsem se bokem nohy do písku a skluz zastavila. Jeho tvář se ocitla na délku prstu od mé, jeho páchnoucí dech mě pálil do kůže.

„To není Koza,“ zasípěla jsem. Noha, kterou jsem se zapírala, opět ujížděla.

„Moje chyba,“ řekl.S trhnutím se přiblížil ještě víc a celou vahou svého těla nalehl na mé

meče. Ruce a paže se mi pod tím tlakem roztřásly. Na pozadí tlukotu svého srdce jsem slyšela, že dav začal Rannemu nadávat. Neměla jsem dost sil, abych ho odstrčila. Každým okamžikem hrozilo, že mé paže povolí. Praštil by mě loktem do tváře.

Krysa klesá na zem.

80

Nebyl to hlas. Bylo to hluboké vědění těla. Mé svaly, šlachy a kosti jaksi náhle věděly, co dělat. Padla jsem dozadu a strhla své meče s sebou. Příčným švihem rukou jsem je otočila, čímž jsem se od Ranneho odpojila. Dopadla jsem do písku a uviděla, jak zírá s ústy dokořán a zrcadlí tak můj vlastní šok. Dav ryčel vzrušením. Mrzák se postavil na odpor.

Had se svine, aby udeřil.Překulila jsem se a hned se vyštrachala na kolena. Ranne se mezitím

vzpamatoval a řítil se na mě. Jeho meče vířily zkřížené před ním. Psí drak trojka. Už nepředstíral, že se přidržuje sestav. Chystal se na mě použít zdrcující údery a úskoky Psího draka. Vytáhla jsem se do stoje, vztyčila meče a čekala na výpad.

Můj první blok byl nemotorný, tupá hrana mého meče odskočila příliš blízko k mé tváři. Druhý blok jsem nastavila ve špatném úhlu a prudký náraz způsobil, že mě chytla křeč do jedné ruky, jež svírala meč. Hluboké vědění zmizelo stejně rychle, jako se vynořilo. Zalapala jsem po dechu. Ranneho třetí výpad mě přiměl blokovat se zkrouceným zápěstím, takže jsem meč sotva držela. Prudký sek dolů mi ohnul zápěstí dozadu a vyřadil ruku z boje. Chvíli jsem Ranneho viděla jen jako tmavou šmouhu skrze clonu bolesti. Pak jsem ucítila, jak švihl hrotem meče, a můj levý meč vylétl roztočený do vzduchu a dopadl obloukem na písek. Dav sborově vyjekl.

Klopýtala jsem zpátky a tiskla si zápěstí k hrudi. Ještěže to nebyla pravá ruka. Ranne se přibližoval, jeden meč pozvednutý, druhý s jílcem nastaveným na výpad Tygřího draka trojku. Byla to série rychlých úderů rukojetí, sloužící jako palice. Zamžourala jsem, pokoušejíc se prohlédnout závoj bolesti. Jeden meč – jeden blok. Zaútočí shora. Zvedla jsem meč, abych si chránila hlavu.

Zajíc vykopává.Prastaré vědění. Zatímco má mysl se snažila zůstat vzpřímená, já šla k

zemi a švihla zdravou nohou k jeho kolenům. Zasáhla jsem ho holení. Cítila jsem, jak se skládá a padá do písku. Pohlédl na mě, oči vytřeštěné zuřivostí.

Drak seká ocasem.Ne! Ranne se vrhl s mečem přes písek a těsně minul moji nohu. Odhopsala

jsem z jeho dosahu a mečem vláčeným po zemi bezděky vymrštila do vzduchu spršku písku.

81

Drak seká ocasem.Ne!Má kyčel – nemůžu –Ranne zaryl meč do země a vytáhl se do stoje. Sklopil hlavu a vyrazil proti

mně, meče rozpřažené do stran. Už nepoužíval ani figury. Jen bojoval. S námahou jsem se svezla na kolena a vybírala ze dvou možností: buď údery svést jako bleskosvod, nebo se nechat ochromit.

A já už chromá byla.Než jsem stačila zvednout meč, Ranne se mi ohnal po hlavě. Ucukla jsem

zpátky a ucítila záchvěv vzduchu těsně předtím, než mi jeho čepel prosvištěla kolem tváře. Pozbyla jsem rovnováhu. Neměla jsem kam ustoupit. Zahlédla jsem rozmazanou ruku. Záblesk kovu směřující šikmo na mou hlavu. Pak se nad světlem rozlila vlna strašné agonie a já padala do tmy.

82

KAPITOLA 5

Otevřela jsem oči. Všude byla bílá záře, jež pouze zesilovala bolest v mé hlavě. Znovu jsem přimáčkla víčka k sobě. Slzy řinoucí se po mém nosu a tvářích skapávaly do hrubého písku.

„Eone?“Ten hlas zněl z dálky, z příliš velké dálky. Olízla jsem si rty. Prach a sůl.„Eone.“ Ucítila jsem váhu na rameni, třásla mnou.Zamrkala jsem a nechala si ostré světlo znovu proniknout do očí. Ležela

jsem pod císařovým zrcadlem, za dvěma řadami kandidátů.„Mistře?“V mém zorném poli se objevila jeho tvář. Mračila se.Zklamala jsem ho.„Musíš vstát, Eone.“Zvedla jsem hlavu a začala se dávit, zvracet do písku kyselé šťávy.„Přece jsi nečekal, že ti zasadí konečný úder?“Další hlas: vedle mého mistra klečel postarší úředník. Zahlédla jsem třpyt

jeho brože – diamantová hodnost.„Poznal mě,“ řekl můj mistr. „Je pořád při smyslech.“„Pochybuji, že bude schopen vstát,“ opáčil úředník. „Je to svízelná situace.

Máte plné právo požadovat Ranneho odvolání.“„Ranne je jen sluha. To pan Ido by měl být odvolán,“ poznamenal mistr.

83

„Mohl byste proti němu vznést oficiální stížnost.“ Úředník se snažil, aby jeho hlas zněl odměřeně, ale já v něm postřehla dychtivost.

Mistr se ostře uchechtl. „Mám se obětovat pro dobro rady? To se mi nechce.“

„Někdo musí učinit přítrž Idovým ambicím.“„To byla vaše povinnost, ale selhali jste. Příležitost jste promarnili.“Úředník si zkřížil ruce na hrudi. „Co jsme mohli dělat? Má podporu

velkopána Sethona.“„Řekl bych, že je to naopak,“ zamumlal můj mistr.Mlčky pohlédli jeden na druhého.„Takže svého chlapce neodvoláte?“ zeptal se nakonec úředník. „Poklonu

zvládne?“„Ano.“„Pak byste ho měl postavit na nohy. Už volají desátého kandidáta. Mnoho

času vám nezbývá.“ Nemotorně vstal z udusaného písku a poklonil se mistrovi. „Mnoho štěstí, heurisi Brannone.“

Mistr kývl a otočil se zpátky ke mně.„Je mi to líto, mistře,“ zaskuhrala jsem.„Tu máš, napij se trochu vody.“ A přistrčil mi ke rtům šálek. Pořádně jsem

si lokla a svlažila své bolestivě vyprahlé hrdlo.„Vím, že to bude bolet, ale musíš vstát,“ řekl. „Musíš složit závěrečnou

poklonu Krysímu drakovi.“„Ale vždyť jsem nedokončil sestavu. Nevybere si mě.“Mistr si odfrkl. „To nebyla žádná sestava. To byla léčka.“ Znovu naklopil

šálek a já se znovu napila. „Nikdo neví, jak se takový drak rozhodne. Musíme tím projít až do konce.“

Ovinul mi rukou ramena a zvedl mě do sedu. Ucítila jsem, jak mě pohladil po vlasech a položil mi ruku na šíji. Aréna se se mnou divoce točila a kolébala. Začala jsem zhluboka dýchat, dokud se neustálila, ačkoli mé vidění se ještě co chvíli rozdvojilo a zakalilo. Zdálo se mi, jako by uprostřed bojovali dva Baretové se dvěma Ranny. Zamžourala jsem a pokusila se dát opět dvojníkům jasné obrysy.

84

Baret si vedl dobře. Nebylo taky divu – Ranne používal v sestavě předstoupení prvky, které jsme měli všichni dobře naučené. Z Bareta měl být už brzy učeň dračího oka.

A ze mě uprchlík.Vyprostila jsem se z mistrova sevření, ale on mě pořád držel za paži.„Pomalu, Eone. Do závěrečné poklony zbývá ještě chvilka času.“Potlesk za Baretův výkon protkávaly nadávky na adresu Ranneho. Zavřela

jsem oči a opatrně se dotkla oteklého spánku. Jakoby z velké dálky jsem slyšela heroldy předvolávat Dillona a Džin-pu. Zdálo se, že zranění je pouze povrchové, ale přesto jsem svou hua pomalu provedla sedmým centrem síly. Vzniklá škoda měla podobu zauzleniny v mé energetické linii, ale proud se nepřerušil. Nebylo to tedy nebezpečné. Otevřela jsem oči a aréna se rozdělila na dvě. Mrkáním jsem oba obrazy scelila.

A pak jsem uviděla draky.Krčili se na horních hranách svých zrcadel a shlíželi na Dillona a Džin-pu

bojující na písku. Zvířata neměla žádný pevný tvar ani barvu – byla to spíš taková rozčeření vzduchu, náznaky tvaru, váhy a obrysů. Jen jejich oči působily skutečně. Byly to shluky temnoty, jako by prorval díry do tkaniva světa. Dav jejich přítomnost nebral na vědomí. Dokonce i dračí oči se dívaly skrz. Jak to, že nedokázali vidět svoje vlastní draky?

Náhlý jásot a volání ohlásily konec sestavy. Nechala jsem se tím hlukem a vzrušením omývat, zatímco Dillon se klaněl zrcadlu. Krysí drak spustil třpytivou hlavu, aby si ho prohlédl. Na okamžik to vypadalo, jako by Dillon při zvedání z hluboké úklony ztuhl – byl si snad vědom velkých očí, které měl jen na délku paže od sebe? Sledovala jsem ho i poté, co se vrátil do řady, ale působil jen vyčerpaně. Předvolali dalšího kandidáta. Zavřela jsem oči, abych si trochu odpočala od té neúprosné záře. Hlučení davu přešlo ve vzdálené mumlání a přes bolest se rozprostřela sametová mlha.

Znovu mnou zatřásla něčí ruka a uvrhla mě zpátky do toho bolestivého světla. Ryk v okolní aréně opět propukl naplno.

„Eone. Zůstaň vzhůru,“ říkal můj mistr. „Poslední kandidát je na řadě. Už je skoro čas na závěrečnou poklonu.“

85

Přimhouřila jsem oči před tou záplavou barev a hluku a obhlížela arénu. Draci byli pryč – alespoň z mého zorného pole. Mistr mě za paži vytáhl do stoje.

„Běž zpátky do řady. Já se musím vrátit na své místo.“Poslední kandidát odcvičil celou sestavu, než jsem se odšourala ten krátký

kousek na své místo, sužována při každém kroku závratí. Svezla jsem se na kolena za Quonem právě ve chvíli, kdy vyběhli heroldi a utvořili osmiúhelník. Zvuky jejich gongů protínaly vzrušené hučení davu.

„Dvanáct kandidátů předvedlo své schopnosti a výdrž,“ skandovali. „Nyní je čas spatřit Krysího draka. Čas spatřit nového učně dračího oka.“

Dav divoce dupal a ryčel. Byla to jediná příležitost, kdy mohl laik spatřit některé z těch ohromných zvířat – napřed jako záblesk v zrcadle ascendenta, když se drak mihne přes písek, aby učinil volbu, a pak následují ony úchvatné okamžiky spojení, kdy nový učeň položí své ruce na perlu a drak získá pevnou podobu.

Gong přerušil bouřlivý jásot.„Sledujte závěrečnou poklonu! Sledujte vzestup jednoho z chlapců,

kterému se dostane té úžasné cti a bude se moci spojit s Krysím drakem!“Zvuk gongu zanikl v burácivém potlesku. Heroldi odběhli stranou a

seřadili se u zdi, aby počkali, až budou moci pronést konečné oznámení: sdělit jméno učně.

Z rampy předstoupil pan Ido. Kráčel k zrcadlu Krysího draka, zatímco císařské trumpety a bubny spustily fanfáry, které se neustále stupňovaly. Starší úředník, který s námi prve mluvil, předstoupil před nás.

„Vstaňte,“ řekl, „seřaďte se od prvního do dvanáctého, abyste mohli provést závěrečnou poklonu.“

Zaryla jsem hroty svých mečů do písku, abych se vůbec zvedla do stoje. Byl to neodpustitelný prohřešek, ale mně už to bylo jedno. Všechny končetiny jsem měla malátné a ztěžklé a hlava mi třeštila v rytmu bubnů. Přesto jsem zkřížila meče na pozdrav a šla za Quonem přes písečnou plochu, jen díky poslední zásobě vybuzené energie, která mi pomohla, abych se narovnala a vykročila. Třeba mám ještě pořád šanci, říkala jsem si. Seřadili jsme se před zrcadlem Krysího draka a já v blyštivém skle spatřila ostatní kandidáty – tváře

86

měli odkrvené strachem, ale hlavy vztyčené, ramena narovnaná, každý se dokázal přenést přes krajní vyčerpání.

Fanfáry najednou ustaly.Pan Ido obrátil tvář k zrcadlu. Stál rozkročený, jako kdyby čelil větru, a

pozvedl ruce. V odrazu jsem viděla jeho oči klouzající podél řady – a na jeden děsivý okamžik se naše pohledy střetly. Z očí mu stříbřitě zářila hua, syrová energie, jež ho zbavila veškeré osobitosti. Musela jsem od toho nepřítomného výrazu odvrátit oči jinam.

„Jeden je hoden,“ zvolal do zrcadla hlasem, v němž se podivně mísil prosebný a rozkazovací tón. „Ukaž nám, kdo ti bude sloužit.“

Jako kdyby všichni v obecenstvu poposedli dopředu a zatajili dech. Všechny zraky se soustředily na zářivé sklo.

Ve vzduchu nad vyřezávanou zlatou krysou se začalo mihotat světlo. Do zrcadlové plochy pomalu vklouzl velký pařát, světle modré šupiny svítící nad pěti opálovými drápy. Krysí drak sestupoval ze svého posedu. Jeho průsvitné tělo bylo pevné a viditelné pouze v zrcadle, když ho míjel – jako odraz bez originálu. Tehdy poprvé jsem uviděla některé z duchovních zvířat v plné fyzické podobě. Vyjekla jsem jako všichni v aréně. V zorném poli se objevila mohutná svalnatá přední tlapa a šupiny ztmavly do oceánské modři, jakmile se do tabule přemístila spodní strana rozložité hrudi a plecí. Potom následoval vous, bílé chlupy husté a zužující se jako koňský ocas. A na jeden prchavý okamžik jsem pod těmito hrubými žíněmi zahlédla dračí perlu – zdroj jeho moudrosti a síly. Měl ji pod bradou a zářila duhově modrým světlem. Pak ji náhle zakrylo jeho roztažené chřípí, drobné šupiny a jemně tvarované koňské nozdry zdůrazňující velikost zakřiveného tesáku, který mu trčel zpod horního pysku.

Drak se otočil a zahleděl se přes písečnou plochu na císaře. V zrcadle bylo vidět jedno velké temné oko a široké čelo korunované dvěma zakřivenými rohy. Dav nervózně zašuměl, když stanul oběma předními tlapami na písku a jeho vlnité tělo se v odraze roztáhlo do plné délky. Pak se stočilo jako had a žuchlo za drakem na zem. Neviditelná váha zvířila oblak písku a prachu, který pokryl tělo, a my tak spatřili jeho mihotající se obrys. Drak zatřepal hlavou, čímž zčeřil další písek, potom se obrátil a pohlédl na sebe do zrcadla.

87

Nekonečná hloubka očí mu propůjčovala smutný výraz. Na každé pleci se rozepjaly dvě světle modré blány, které se zavlnily ve slunečním světle jako moaré. Pak je zase složil k tělu. Těžká hlava se znovu zhoupla směrem k nám a v zrcadle se objevila tlustá čára jeho páteře a hustá bílá hříva. Ačkoli jeho oči se už neodrážely, věděla jsem, že si nás pozorně prohlíží a vybírá si svého učně.

Písek před zrcadlem znovu zavířil. Drak udělal krok vpřed. Quon vedle mě vypjal hruď a zrychlil se mu dech. Lanell šeptem odhrkával modlitbu. Zkusila jsem polknout, ale hrdlo jsem měla tak vyprahlé, že to nešlo. V písku se objevovala obří hadí stopa. Drak se se svistem posouval blíž a v zrcadle se zatím ladně vlnil jeho úchvatný ocas. Uvnitř jsem cítila něco zvolna narůstat, jako když ve vodě přiváděné k varu postupně vyskakují bubliny na hladinu. Byla to snad dračí síla? Podívala jsem se podél řady kandidátů. Někteří ji přerušili a ukročili dozadu. Baret couval, ale Dillon zůstával na místě. V písku bylo vidět silné vrypy blížících se dračích pařátů. V zrcadle se jeho hlava pohybovala dopředu a dozadu, jako když větří pes. Otočil se k Baretovi.

Tělem mi projížděly záchvěvy energie. Přimhouřila jsem oči a pokusila se zapojit vnitřní zrak. Možná že když mu ukážu svou sílu, přijde. Zprvu tlumené dunění v mé hlavě přecházelo v nesnesitelný tlak. Spatřila jsem mihotání a pak se mi drak zjevil. Cítila jsem, jak z mého těla saje energii. Trhl hlavou a z tlamy mu vyklouzl tlustý modrý jazyk ochutnávající sílu. Udělal několik kroků, pak se zase vrátil. Zatínala jsem zuby, snažíc se udržet ho v zorném poli, ale odliv síly byl moc velký. Drak mi zmizel a já se vlivem toho náhlého přerušení kontaktu zakymácela.

Vzrušené ryčení davu přehlušilo hlasité bubny a trumpety. Pohlédla jsem do zrcadla. Že by to už stačilo? Drak zvedl tlapu, máchl pařáty do vzduchu, pak několikrát švihl ocasem a byl u mne. Neviděla jsem ho, pouze jsem cítila na tváři jeho horký dech. Vycházela z něj vanilka a pomeranč. Vybíral si mě? Pokusila jsem se znovu zapojit vnitřní oko, ale hlava mi pukala bolestí a tepající energií. Do vzduchu se vznesl oblouk písku a sprška mě šlehla do tváře. Quon si zakryl oči a přikrčil se, když se mezi námi mihl neviditelný trup zvířete. Cítila jsem, jak se mi o nohu otřel těžký ocas, vnímala jsem klouzavý dotek tvrdého svalu. Prudce jsem vzhlédla od pohyblivého písku k

88

odrazu draka, který se vzepjal těsně za mnou. Do zad se mi opíral žár z jeho těla. Byla jsem vybrána? Viděla jsem, jak pan Ido vykročil směrem ke mně. Oči už neměl dokořán a nepřítomné, ale vztekle přimhouřené. Musel vidět, že jsem si zvíře přivolala.

Drak se náhle otočil na druhou stranu a stanul tváří v tvář císaři sedícímu nad potemnělým zrcadlem. Naklonil hlavu do strany a zařval. Znělo to jako výkřik lovícího orla, jen stokrát hlasitěji. Byla jsem sražena na kolena. Upustila jsem meče a přitiskla si ruce na uši. Ale výkřik mi zněl v hlavě a připravoval mě o rozum. Pak mě příval energie srazil na bok. A žár v mých zádech ustal.

S námahou jsem zvedla hlavu a dívala se, jak se písečný vír pohybuje podél řady. Opouštěl mě. Zrcadlo ukázalo, že drak je před Baretem a Dillonem. Zvíře znovu zařvalo a vrhlo se na Dillona, obtočilo jej písečným tornádem. Zároveň mohutným ocasem zasáhlo do hrudi Bareta a srazilo jej na zem. Okolní kandidáti se rozutekli do stran. Quon mě popadl za rukáv a táhl dozadu. Já se mu však vytrhla. Musela jsem zůstat poblíž pro případ, že by se pro mě drak vrátil.

Dillonova štíhlá postava na okamžik zmizela, skryta uprostřed zvířeného písku. Vzápětí ten trychtýř vystřelil vzhůru, jako když exploduje sopka, a na ostatní kandidáty spolu se mnou se snesl déšť písku. Pouze Dillon zůstal nedotčený. Stál se zakloněnou hlavou, ústa v bledé tváři roztažená údivem. Otočila jsem se k zrcadlu. Dillon hleděl do očí draka, jehož tělo, stočené jako srpek měsíce, se vznášelo nad ním. Drak se sklonil blíž a jeho čenich se octl na délku prstu od Dillonovy tváře. Veliká hlava se pomalu zvedla a odhalila třpytící se perlu ukrytou pod dračí bradou a vousem. Dillon se natáhl a obemkl kouli rukama. Vyrazil z ní světle modrý plamen. Spojení mezi zvířetem a chlapcem zajiskřilo stříbrnou hua, jež obdařila draka mihotajícím se tvarem. Dav vyjekl a přesunul pozornost od zrcadla ke dvěma zářícím postavám na písku. Barva draka se ztrácela ve třpytu energie, ale Dillonova rudá tunika bila do očí jako cákanec krve. Zvíře zavřelo oči a vydral se z něj výkřik, v jehož ozvěně zaznívala jediná otázka.

89

Dillon pohodil hlavou dozadu. Jeho měkce oválná tvář se pojednou protáhla a získala ostřejší obrysy. „Ano, slyším tě,“ zvolal, jako kdyby odpovídal na dračí zavolání. „Jsem Dillon. Slyším tě.“

Zvíře zařvalo znovu. Jeho pronikavý jekot nabíral na výšce, až úplně přehlušil hučení davu.

Kolem se prohnal pan Ido a odstrčil mě stranou. „Zpátky,“ rozkázal a pokynul vztekle hlavou ostatním kandidátům vedle zrcadla. „Překážíte v cestě.“

Zamířil rázně přes písek a zastavil se před drakem a chlapcem zakleslým ve vzájemném objetí. Sebrala jsem z písku své meče a couvala dozadu. Cítila jsem, jako by se ve mně s každým krokem něco trhalo. Pan Ido se drakovi hluboce poklonil. Pak se zapřel nohama v písku a Dillona od perly odtrhl. Praskající stříbrná energie projela přes chlapcovo tělo do muže, jenž prudce zvrátil hlavu nazad. Dračí vytí se mísilo s křikem Dillona, který se nemohl smířit se ztrátou perly. Potom nám drak zmizel z očí. Pan Ido popadl Dillonovo schlíplé tělo a podržel ho před obecenstvem. Pohlédla jsem zpátky do zrcadla. Krysí drak byl pryč.

Pan Ido pokynul císařským heroldům.„Vyslechněte výsledek volby,“ zvolali heroldi. „Dillon, nový učeň krysího

dračího oka.“Lidé svorně povstali a začali skandovat: „Dillon, Dillon, Dillon.“Dillon se pohnul a obrátil tvář k jásajícímu davu. Jeho vlastní radost mu

poskytla sílu postavit se na nohy. Pan Ido ho popadl za ruku, zvedl ji do výše a chodil s ním kolem dokola na znamení vítězství.

V té chvíli mě jako náhlá horečka zaplavila nenávist, která spalovala vše, co jí stálo v cestě. Meče v mých rukou reagovaly na oheň a pohnuly se. Ale pak se ta nenávist zase stejně rychle propadla do nezměrné bolestiplné prázdnoty. Pohlédla jsem na Quona a Lanella a viděla v jejich tvářích tutéž ponurou sklíčenost.

Neuspěli jsme.Neuspěla jsem.Quon začal vzlykat, ale nebylo ho slyšet přes jásání davu.Vtom mě za rameno uchopila čísi ruka.

90

„Eone, pojď tudy,“ řekl nějaký hlas těsně u mého ucha. Byl to Van, jehož vyzáblé rysy změkly soucitem.

Úředníci už odváděli ostatní kandidáty po obvodu arény stranou. Ohlédla jsem se po Dillonovi. Proč byl vybrán on? Vždyť Krysí drak přišel ze všeho nejdřív ke mně. Proč se ode mě zvíře odvrátilo? Možná to byla vždycky pravda, žádný drak by si nevybral mrzáka.

Můj mistr riskoval a prohrál. Vzhlédla jsem k tribuně. Nebylo těžké ho najít – byl sám a ztuhlý jako socha, jediná postava, která zůstala sedět na sedačkách heurisů. Jedna moje část chtěla utéct hned, vyběhnout z arény a vyhnout se jeho zoufalství, jeho pěstem a prodlévajícím dotekům. Nahmatala jsem ukrytou minci. Pořád byla tam, cítila jsem její váhu v lemu. Ale i kdybych se o útěk pokusila, daleko bych se nedostala. Ve svém vyčerpání jsem se sotva udržela na nohou, natož abych utíkala.

Šla jsem pomalu za Vanem přes písek na místo, kde čekali ostatní kandidáti. Všichni sledovali ten ruch a shon kolem Dillona: heroldi povzbuzovali dav, dva špalíry muzikantů za nimi hrály vzletnou triumfální skladbu. Další úředník mě zatáhl do nerovné řady. Quon do mě nemotorně vrazil. Tvář měl uslzenou a bílou napětím. Vykročili jsme. Vepředu někdo zakopl a byl postrčen zpátky na místo. Uslyšela jsem úsečný povel a ucítila, že Van kráčí po mém boku a sleduje mě.

„Dovol, abych ti vzal meče,“ řekl po chvíli.Úplně jsem zapomněla, že je držím, jejich váha prostě splynula s tou

strašlivou únavou. Stálo mě hodně sil, abych mu je podala, a ještě více, abych uvolnila sevření prstů kolem rukojetí.

„Už jsme skoro tam,“ poznamenal Van.„Kde?“ Olízla jsem si rty. Nemohla jsem se dočkat vody.„Musíte se poklonit císaři.“Pohlédla jsem na něj a chvíli jeho slova převracela v hlavě, abych si je dala

dohromady. Poklonit se. Císaři.„Pak dostanu vodu?“Přikývl. „Už brzy.“Zastavili jsme se. Opět pod tím potemnělým zrcadlem, kde jsme čekali na

začátek obřadu. Císař sledoval oslavy probíhající uprostřed arény, my jsme ho

91

nezajímali. Jeden roztržitý úředník postrčil vpřed Hannona a naznačil mu, aby se poklonil. Hannon se svezl na kolena a rozechvěle pozvedl meč na pozdrav. Chvíli jsem si myslela, že už se nepostaví, ale on se nakonec zvedl a byl odveden na druhou stranu zrcadla. Následoval Kallan, jenž předvedl sice pomalou, ale správnou úklonu. Quona museli k zrcadlu přivést a pomohli mu i kleknout. Zahlédla jsem jeho zničený výraz, když ho zvedali zpět do stoje – pokud mohl někdo zemřít zklamáním, pak Quon bude jistě co nevidět mezi svými předky.

Přišla řada na mne. Van mi podal meče.„Potřebuješ pomoct?“ zeptal se.Sevřela jsem rukojeti a pocítila slabý závan té dávné energie – na to, abych

se přiblížila k zrcadlu, musela stačit. Zavrtěla jsem hlavou a vykročila přes podupaný písek.

Střed temného zrcadla se zelenkavě leskl jako černá perla. Můj mistr kdysi takový šperk nosil, než ho musel prodat kvůli jídlu. Ale už žádné další na prodej neměl – jen zmrzačené nevolníky. Stála jsem a chvíli hleděla do zrcadla, sbírajíc v sobě sílu k pokleknutí. Ta hustá čerň byla podivně uklidňující. Zamrkala jsem ve snaze vypudit z očí bodavou záři.

Pojednou uprostřed zrcadla zazářila světelná čára. Oheň postupoval shora dolů jako na doutnáku. Sklo pukalo a čerň odprýskávala, aby udělala místo oslepující záři, která mě srazila na zem. Meče mi odlétly z rukou, a když jsem padla zády do písku, kosti v těle mi zapraštěly a vyrazila jsem si dech. Viděla jsem, jak se císařovy stráže nad zrcadlem předklánějí a cloní si rukama oči. Udělala jsem něco špatně? Konečně jsem popadla dech a prudce se nadechla. Zurčící proud oslavy za mnou se zatím rozložil do kakofonie kolísajících nástrojů a křiku.

Po kůži se mi smekla prosakující energie. Ze zrcadla vyšlehl rudý záblesk, příliš velký na to, aby mohl mít nějaký tvar. Země se otřásla, písek vylétl do vzduchu a zkropil celou arénu. Lidé v panice prchali do stran, úředníci, diváci i kandidáti klopýtali jeden přes druhého a padali. Odrazová plocha přede mnou se zaplnila vlnící se červenooranžovou krajinou. Vysoukala jsem se do stoje a potýkala se u toho s mohutným tlakem síly.

92

Podél skla se v ohnivé řece řinuly zářivé barvy, ale pak náhle ustaly. Konečně jsem rozpoznala tvary. Ladný dlouhý čenich a křivku nozdry. Byl dvakrát větší než Krysí drak. Pak jsem zahlédla oko, veliké a kulaté jako kolo od vozu. Zíralo ze skla na mne.

Další drak.Drak, kterého jsem ještě v životě neviděla.Obraz se znovu pohnul. Závratné prolínání červené a žluté skončilo

odražením dvou rohů klenoucích se nad tlustou hřívou, která se zlatě a bronzově třpytila. Drak zaplnil celou odrazovou plochu a vymazal všechny odrazy z arény. Vzduch zhoustl žárem. Slyšela jsem klouzání obrovské váhy. Po stranách vedle mě se v písku objevily hluboké rýhy. Slepě jsem šmátrala kolem a zavadila o měkké rýhované šupiny. Hned jsem rukou zase ucukla. Na jazyce jsem vnímala přesladkou příchuť skořice jen chvíli předtím, než mi vlasy ovanul horký dech. Pohlédla jsem do zrcadla a uviděla sebe samu, kterak stojím mezi předníma nohama zvířete, maličká červená postava se téměř ztrácela na pozadí rozložité karmínově zářící hrudi. Nad mou hlavou visela široká tlama, s tesákem jen kousíček ode mě. Rychle jsem se otočila na druhou stranu.

Nade mnou se klenul skutečný drak. Mohla jsem ho vidět. To vlnění mohutných svalů. To jemné vroubkování na šupinách. Ten lesk nazlátlé perly pod jeho bradou. Drak svěsil hlavu a přiblížil ke mně své oči. Jeho prastarý pohled mne vtahoval do světla a tmy, slunce a měsíce, lin a gan. Byl ztělesněním zrození i smrti. Byl ztělesněním hua.

Byl to Zrcadlový drak. Ztracený drak.Mohutná hlava se zvedla a nabídla mi perlu. Nabídla mi svoji sílu.Zvedla jsem ruce a postavila se tváří v tvář hlubokému hučení energie,

kterou drahokam pulsoval. Tolik syrové hua – co to jen se mnou udělá?Mou tvář ofoukl jemný kořeněný dech a pak už se mi perla tiskla do dlaní.

Byla teplá od jeho tělesného žáru, její povrch sálal nazlátlým plamenem, který mi jemnými žihadélky tepal kůži. Uslyšela jsem, jak to lidé v obecenstvu přivítali hlasitým burácením.

Viděli ho i oni. Viděli Zrcadlového draka, jak si vybral mě – mrzáka Eona.

93

Pak hluboké hučení vystřídaly výkřiky. Odtrhla jsem pohled od Zrcadlového draka a viděla, jak si lidé ukazují, krčí se na sedačkách a utíkají pryč. Nad svými zrcadly se pojednou zhmotnili všichni ostatní draci – jedenáct mohutných, pevných těl, jejichž kůže se třpytily takovými barvami, že drahé hedvábí našich skrčených šlechticů vypadalo oproti nim jako vybledlé hadry. Buvolí drak ke mně natáhl ametystový pazour a temný purpur jeho nohy zesvětlal do odstínu podvečerní oblohy. Tygří drak sklonil smaragdově zelenou hlavu a ukázal hřívu s měděnými skvrnami hustou jako mech. Otočila jsem se kolem dokola, abych viděla ostatní, stěží jsem si uvědomila jitřní, růžové odstíny Zaječího draka, okázale oranžovou barvu Koňského draka a stříbrné zabarvení Kozího draka.

Ti všichni mě sledovali svýma oduševnělýma očima.Aréna připomínala dmoucí se moře – úředníci a muzikanti prchali k

rampě, lidé všech postavení se škrábali přes sedačky do hořejších řad. A uprostřed všeho toho jekotu a hysterie upoutala můj pohled jedna nehybná postava: pan Ido. Tvář měl ztuhlou šokem a neustále zatínal ruce v pěst. Zaklonil hlavu, pomalu se otáčel kolem dokola a pozoroval kruh draků. Všichni se klaněli Zrcadlovému drakovi. Klaněli se mně. Dokonce i ascendentní Krysí drak. Jedenáct obřích zvířat sklánělo v hluboké úctě hlavy a velké perly pod jejich bradami se odrážely v kruhu zrcadel jako náhrdelník pro nějakého boha.

Pan Ido přimhouřil oči a rozkročen stanul tváří v tvář Krysímu drakovi. Stál v předklonu, jako kdyby vláčel velkou váhu. Pomalu zvedl ruce do výše a čerpal sílu země. Viděla jsem, jak jím jako pára prochází, a stejně jasně jsem viděla záři jeho sedmi energetických center. Vzýval Krysího draka. Slyšela jsem to, vnímala jsem to jako hluboké chvění ve svém těle, dožadoval se pozornosti zvířete. Pomalu a zdráhavě se modrý drak zvedl z úklony. Pan Ido spustil ruce a otočil se, aby pohlédl na mě. Na okamžik jsem měla dojem, jako by se jeho smělé rysy stáhly strachem. Ale pak se usmál – či spíše pomalu vycenil zuby – a já věděla, že to není strach. Byl to hlad.

Zrcadlový drak nade mnou zamručel a já ucítila, že skrze mě cosi prošlo, nějaký šepot na pomezí mého vnímání. Něco důležitého. Přiložila jsem ucho k perle a zadržela dech, abych lépe slyšela. Na okamžik se zvuk přiblížil, ale

94

jako by narážel na něco temného, co mu kladlo odpor. Zachytila jsem nějaký jemný rytmus, ale bez formy, bez významu. Pak to odeznělo jako povzdech. Rozprostřela jsem prsty na tvrdém, sametovém povrchu perly – na znamení tiché prosby, abych to mohla zkusit znovu. Ale bylo to pryč.

Perla pod mýma rukama se pohnula. To drak zvedl hlavu a zavolal na mě. Jeho pronikavý řev mi projel tělem. Před tím stříbrným přívalem energie jsem se neměla kam ukrýt. Svlékl mou duši donaha, sloupl skořápku Eona. A našel mě.

Našel Eonu.Mé skutečné jméno vyrazilo vzhůru, vytažené z nejhlubších hlubin mé

bytosti. Musela jsem pronést své jméno před světem, abych oslavila akt našeho spojení. Drak to po mně žádal.

Ne!Zabili by mě. Zabili by mého mistra. Zaťala jsem zuby. To jméno mi

vyplnilo hlavu, hřmělo v ní a vysílalo zášlehy bolesti. Eona. Eona. Eona.Ne! Byla by to má smrt. Odtáhla jsem od perly tvář, ale moje ruce se

nechtěly hnout, byly k ní přisáté pulsující silou. Vykřikla jsem, abych to jméno v hlavě přehlušila, a můj hlas se spojil s pronikavým zařváním Zrcadlového draka. Ale to jméno na mě pořád doráželo, poháněné dračí touhou. Byla příliš silná. Hrozilo, že drak ho ze mě co nevidět vypáčí.

„Jsem Eon,“ zvolala jsem. „Eon!“Přitlačila jsem ruce na perlu a její síla mi postříbřila ruce a paže. Pak jsem

se vrhla tělem nazad. Chvíli jsem cítila jen palčivou bolest, ale pak se mé ruce odtrhly a já znovu padala. Řítila jsem se do zející temnoty, plné bolesti a osamění.

95

KAPITOLA 6

Přicházela jsem k sobě jen zvolna, probouzena matným světlem, které pronikalo do spánku prostoupeného šedí.

Otevřela jsem o něco více oči. Místnost. Ale její rozměry mi vůbec nepřipadaly známé. Strop byl moc vysoký, zdi moc daleko od sebe. Někdo tu zpíval – tiše pobrukoval prosebnou litanii – a ve vzduchu se vznášela vůně. Chvíli mi trvalo, než jsem si ji zařadila: bylo to zvláštní kadidlo, které se používalo pro nemocné. Překulila jsem se na záda a ucítila, jak se mi o kůži otřelo jemné hedvábí.

„Pane Eone?“Zvedla jsem hlavu a spatřila postavu ženy sedící na stoličce. Nad bílou

rozmazanou tváří měla korunku ze zavinutých vlasů, sešpendlených zlatými ozdobami. Dvorní dáma. Za ní stál podsaditý stínový muž tmavé pleti. Hlavu měl hladce oholenou a jeho ruce spočívaly na rukojetích dvou mečů v pochvách. Pak mě upoutal záblesk světla v rohu místnosti. Byla to papírová modlitební lucerna v ruce černě oděného prosebníka – jenž recitoval tu litanii. Vedle něj stál sluha napůl schovaný v šeru.

„Pane Eone? Můžete mluvit?“ zeptala se žena hlubokým a znělým hlasem.Opřela jsem se o loket. V hlavě mi ještě doznívala bolest způsobená rudou

dračí silou a všechny části těla jsem měla potlučené. Ležela jsem na posteli – opravdové posteli, ne pouhé matraci. Byla široká jako tři slamníky a měla

96

bočnice z černého lakovaného dřeva. Spočívala na mě pokrývka z těžkého žlutého hedvábí. Při pohybu na mně trošku klouzalo. Pohlédla jsem na sebe. Žádná červená tunika. Jen volná noční košile bez rukávů, která mi byla moc velká. Rychle jsem si přitáhla pokrývku k bradě. Co když mě ta žena svlékala? Co když mě viděla?

„Potřebujete komornou?“ Dáma luskla prsty a z přítmí vystoupila postava sluhy.

Rilla.Moje komorná?„Měl byste si dát trochu vody,“ řekla dáma. Mávnutím ruky poslala Rillu k

dlouhému toaletnímu stolku pod oknem zavřeným na okenice. Narudlá záře z malé pánve na oheň mi ukázala důvěrně známý tvar džbánu na vodu.

Tohle nebyl mistrův dům. Kde jsem se to jen ocitla?Rilla se uklonila a podala mi malou misku na pití. Byla zlatá, s rytinou

pivoňky. Proč mi dávala šálek pro šlechtice? Chtěla snad, aby mě potrestali? Pokusila jsem se jí misku vrátit, ale vtom jsem na jejích prstech spatřila rudou kůži, popáleniny a puchýře.

„Copak se –“Rilla malinko zavrtěla hlavou a podala mi misku zpátky.„Děkuji.“ Hlas jsem měla zastřený. Jak dlouho jsem byla bez sebe? Jednou

jsem usrkla a pak jsem do sebe misku několika hlty obrátila.„To prozatím stačí,“ plísnila mě jemně dvorní dáma. „Lékaři říkají, že

musíte pít vodu pomalu, jinak ji tělo odmítne.“Rilla se znovu uklonila a odnesla prázdnou misku na stolek. Dvorní dáma

pokynula prosebníkovi, aby přestal s tlumeným odříkáváním, pak se ladně zvedla ze sedačky. Poklekla na jedno koleno a uklonila se, dlouhé ruce položené přes sebe na jednom boku.

„Pane Eone,“ oslovila mne, „teď když jste se občerstvil, musíte si říkat, kde to jste. Tohle je Pivoňkový pokoj pro hosty v Císařském paláci. Já jsem paní Dela. Je mi ctí uvítat vás v paláci a poučit vás o protokolu dvora.“

Pan Eon? Palác?„Co“ – odkašlala jsem si – „co tady dělám?“

97

Dáma se napřímila a já ve světle kryté olejové lampy zahlédla její tvář. Hrubou kůži natřenou silnou vrstvou líčidla. Hranaté čelisti, vystouplé a ostré lícní kosti. Tmavé, hluboce zapadlé oči obtažené stíny a posazené pod úzkým klenutým čelem. Zakřivený nos vypovídal o předcích z východních kmenů. Ústa měla plná, vykrojená křivka horního rtu naznačovala smysl pro humor. Byla to tvář vyzařující sílu, spíše sokolí vznešenost než krásu.

Mou pozornost však upoutala velká černá perla na zlaté jehlici, vodorovně provlečené skrz kůži na jejím hrdle. Měla ji nad průdušnicí, kde zakrývala nápadný hrbol, který vždy při polknutí poskočil.

„Pamatujete si na obřad, můj pane?“ zeptala se a perla se při řeči zachvěla.V letmém záblesku se mi vybavila horkost a bolest, obraz, jak svírám v

rukou perlu a nade mnou se tyčí drak. „Vzpomínám si, že přes písek ke mně přišel drak.“

Kývla. „Ztracený drak. Jste nové dračí oko Zrcadlového draka – první po pěti stech letech. Jeho císařské Veličenstvo se nechalo slyšet, že drakův návrat je vysoce slibné znamení.“

„Zrcadlové dračí oko?“ zopakovala jsem. „Ale vždyť já jsem jen kandidát.“

„Ano, v Radě dračích očí byli někteří proti, vzhledem k vašemu mládí a nezkušenosti, ale po dlouhém rokování vaši pozici uznali.“ Odmlčela se a na chvíli vyšpulila svá široká ústa. „Jste teď spoluascendentní dračí oko – s panem Idem.“

Zírala jsem na ni.„Spoluascendentní dračí oko? Ale vždyť já jsem jen kandidát. Nemůžu být

dračí oko.“ Povytáhla jsem se na polštáři a tvrdě se udeřila o lakovanou pelest.

„Můj pane, vybral si vás Zrcadlový drak. Žádné dračí oko vás nemůže vzít do učení, proto jste sám dračí oko.“ Opět ten mírný úsměv. „Ve snaze dospět k rozhodnutí využila rada precedentu pana Ida, jenž do funkce nastoupil předčasně.“

Rozhlédla jsem se po místnosti. „Kde je můj mistr?“„Heuris Brannon je na poradě s Jeho císařským Veličenstvem a Radou

dračích očí,“ řekla pomalu paní Dela. „Můj pane, já vím, že je toho na vás

98

hodně, ale musíte si uvědomit, že heuris Brannon už není váš mistr. Jste pan Eon. Spoluascendentní dračí oko. Máte nejvyšší hodnost v zemi hned po císařské rodině. Rozumíte?“

„Ne,“ řekla jsem a cítila, jak mi z plic uniká všechen vzduch. „Ne. Chci svého mistra.“ Sevřelo se mi hrdlo a před očima se mi v panice utvořila rudá clona.

Paní Dela ke mně hned přiskočila a chytla mě za ruku. „Pane Eone, zhluboka se nadechněte. Dýchejte. Jen dýchejte.“ Přiložila mi měkkou ruku na tvář, zatímco já se snažila protlačit vzduch přes tuhou překážku ve své hrudi. „Ty tam,“ houkla, „pomoz mi.“

Slyšela jsem, jak něčí hlas vyštěkl na protest. Potom měkké cupitání. A pak mi Rilla cosi držela nad nosem a ústy. Papírovou lucernu prosebníka. Byla cítit voskem ze spálené svíčky. Zalapala jsem po dechu jako ryba na mělčině a cítila, jak si vzduch konečně razí cestu do mých plic.

„Za chvíli tu bude,“ zašeptala mi do ucha Rilla. „Všechno bude v pořádku.“

Z hloubi plic jsem se roztřeseně nadechla a Rilla papírovou lucernu odtáhla.

Paní Dela mě poplácala po ruce. „Tak je to správně, dýchejte zhluboka.“ A zvedla v hlubokém nádechu ramena, aby mi ukázala, jak se to dělá. „A zase všechno ven.“ Když jsem vydechla, kývla. „Děláte to dobře, můj pane.“

Rozhlédla se po místnosti. „Ty, Ryko,“ řekla zostra a luskla na stínového muže, „nestůj tu jako solný sloup. Běž pro lékaře.“

„Je mi líto, má paní,“ odpověděl stínový muž nečekaně měkkým a mírným hlasem. „Ale nemohu vás nechat bez dozoru.“

Nasupeně na něj pohlédla. „Tady na mě asi sotva někdo zaútočí.“„To ne, protože vás hlídám,“ odvětil trpělivě.„Jsem v pořádku,“ řekla jsem chraplavě.„Víte to jistě?“ zadívala se mi do tváře. „Já vím, jaké to je vzejít ze

skromných poměrů. Tak nečekané povýšení může být matoucí.“ Ještě jednou mě poplácala po ruce a pak ji nechala ležet na hedvábné přikrývce. „Ale obávám se, že nebudete mít dost času, abyste si na nové postavení zvykl. Teď když jste se zotavil, bude Jeho císařské Veličenstvo očekávat, že se zúčastníte

99

dnešní večerní hostiny. Bude se pořádat na vaši počest. Musíte se vykoupat a obléci. A pak vás poučím o správné dvorní etiketě.“

Hostina s císařem? Cítila jsem, že se mi znovu zadrhl dech.Paní Dela pohlédla na Rillu. „Zdá se, že jsi schopná,“ řekla. „Pošlu ti sem

svoji služku, aby ti pomohla tvého pána připravit. Pomůže ti s koupelí a oblékáním, aby mohl ke dvoru. Jeho Veličenstvo dovolilo, aby si pan Eon mohl vzít z císařských skladišť, co bude potřebovat.“

Povytáhla jsem si pokrývku výš k bradě. Koupel a oblékání? Musela jsem najít způsob, jak nabídku dámy odmítnout.

Rilla se ke mně otočila, přiložila ruce k sobě a s nepatrným trhnutím se uklonila.

„Můj pane, mohu promluvit o vašich požadavcích?“ zeptala se vážným hlasem.

O mých požadavcích? Zírala jsem na její uctivý postoj a pak si uvědomila, že čeká na mé svolení.

„Ano, jistě,“ vyhrkla jsem.„Vaší velkorysé nabídky si vysoce ceníme, má paní,“ pravila Rilla. „Avšak

pouze já mohu pana Eona koupat a oblékat.“ Předklonila se a hlasitě zašeptala: „Můj pán je měsíční stín. Prodělala jsem očistu a mám povoleno, abych mu sloužila.“

Štíhlé tělo paní Dely úlekem ztuhlo. „Odpusťte, můj pane, to mi neřekli,“ poznamenala a přešla do hluboké úklony. Zátylek měla rudý. „Poníženě se omlouvám, že jsem se vetřela do vašich příprav. Zařídím, aby vaší služebné ukázali skladiště a lázně, a poučím císařský personál, že smí do vašeho pokoje vstupovat pouze na váš příkaz. Až budete připraven, pošlete posla a já pro vás přijdu.“

„Děkuji vám.“Stínový muž mě pozoroval s podivně něžným výrazem. Musel mě

pokládat za bratra. Pohlédla jsem stranou, takové přátelství jsem si nezasloužila.

Nevěděla jsem, co mám udělat v příštím okamžiku.

100

Paní Dela stála pořád shrbená u mé postele. Pozvedla mírně hlavu. „Můj pane, mohu vám nabídnout první radu?“ zeptala se mírně. „Musíte dát svolení níže postaveným lidem, aby se mohli z vaší přítomnosti vzdálit.“

„Ach.“ Tvář mi polila horkost. „Ano, jistě. Můžete jít.“Poklonila se a elegantně vstala. Stínový muž se krátce a zdvořile uklonil v

pase a potom zaujal své místo za jejím ramenem. Dívali jsme se s Rillou, jak odchází, drobná postava v doprovodu urostlého strážce. Ozdoby ve vlasech cinkaly do rytmu její kolébavé chůze.

„Ty můžeš jít také,“ řekla jsem prosebníkovi a dala si záležet, aby to znělo pánovitěji. „Děkuji ti,“ dodala jsem. Prostředníka bohů jsem rozhodně urazit nechtěla.

Poklonil se a odcupital do chodby. Když míjel Rillu, přejel po ní ledovým pohledem – voskové svíce byly drahé.

„Rillo –“ řekla jsem.Zvedla ruku, abych počkala, a nahlédla do chodby. Slyšela jsem slábnoucí

zvuky vzdalujících se kroků a tlumený hovor. Nakonec Rilla dveře zavřela a přitiskla se k nim zády, jako by čekala, že se zase rozlétnou, a chtěla tomu zabránit.

Chvíli jsme hleděly jedna na druhou.„Pane Eone?“ řekla a přitom povytáhla obočí. „Tvůj mistr tě poslal na

cestu smrti, děvče,“ vzdychla a pak se opravila. „Nás obě.“„Vždycky jsi o mně znala pravdu?“ zeptala jsem se a střetla se s jejím

pevným pohledem.„Možná,“ odvětila. „Ale je snazší a bezpečnější nevědět některé věci příliš

jasně.“ Přišla k posteli a křivě se usmála. „Jak se cítíte, můj pane?“„Bolí mě hlava.“ Protřela jsem si spánek a ucítila hrbol v místě, kam mě

udeřil Ranne. „A mám pocit, že mé tělo je samá modřina. Jak jsem se svlékla?“

„To já.“ Ukázala mi popálené ruce. „Nikdo jiný by se tě nedotkl. Ani lékaři ne. Dračí oči říkaly, že ti z kůže jiskřila síla Zrcadlového draka, protože ses pořádně neodpoutala od perly.“

Pohlédla jsem na své paže a ruce. „Ale teď už asi nejiskřím. Myslíš, že to může začít znovu?“

101

Rilla zavrtěla hlavou. „V tomhle se nevyznám.“Ani já ne. Byla jiskřící kůže dobrým, nebo špatným znamením? Ani jsem

nedokázala říct, jestli je drak pořád se mnou. Zkusila jsem zaměřit pozornost dovnitř, ale nový strach můj mentální zrak zatemňoval. Co když už je drak pryč? Zhluboka jsem se nadechla a znovu se soustředila. Vnitřním okem jsem pomalu nacházela energetické linie svého těla. Něco bylo jinak. Postřehla jsem jakousi změnu ve své hua – byla teď rychlejší, silnější – a ozvěnu čísi přítomnosti, něco jako stín tlukotu srdce. Byla však velmi slabá. Otevřela jsem oči a vyčerpaně se svalila zpět na polštář. „Řekla bych, že to jiskření už přestalo. Moc mě mrzí, že sis ublížila, Rillo.“

Pokrčila rameny. „Mistr to využil jako záminku, aby do tebe doktoři přestali šťourat.“ Dotkla se mého ramene. „Ještě štěstí, že máš útlé boky a malá prsa. Kolik ti vlastně je?“

„Šestnáct.“ Objala jsem si rukama hruď, abych ji v návalu soucitu nepopadla za její rozbolavělé ruce. „Rillo, co mám dělat?“ Cítila jsem, jak mě zachvacuje panika.

„Necháš se vykoupat a obléct svoji komornou a pak půjdeš tam a budeš pan Eon, nové zrcadlové dračí oko.“

„Jak můžu být pánem? Už tak bylo dost těžké být kandidátem. To nezvládnu.“

„Ale ano, zvládneš,“ řekla Rilla a popadla mě za ramena. „Protože když to nezvládneš, pak všichni zemřeme. Ty, já, mistr. Nenechají nás žít, pokud zjistí, kdo doopravdy jsi.“

Kdo doopravdy jsi – její slova ve mně vyvolala vzpomínku. Vytrhla jsem se jí. „Rillo, když jsi mě svlékala, nenašla jsi měšec?“

„Uklidni se. Mám ho,“ poklepala si na kapsu. „I tvůj dar od Čarta.“„Jak dlouho jsem byla bez sebe?“„Dva dny.“ Kývla hlavou, že je se vším srozuměna. „Neboj, mistr mi o

tom čaji řekl. Dávku jsi nepropásla – nalila jsem ti toho do hrdla víc než dost, ale tys nikdy nepřišla úplně k sobě.“

Vydechla jsem úlevou. „Díky.“„Teď připravím dnešní dávku.“ Přešla k toaletnímu stolku a prohrábla

uhlíky v pánvi na oheň. V rohu vedle ní stál malý stojan s mými obřadními

102

meči. Zaťala jsem a zase povolila prsty při vzpomínce na ten podivný hněv, který z jejich oceli vycházel.

Otočila jsem se k mečům zády a spustila nohy z okraje postele. „Kde je Čart?“ zeptala jsem se.

„V mistrově domě.“„Ale kdo se o něj stará?“ Koberec pod mými chodidly byl tak hustý, že se

do něj zabořila. Zacvičila jsem prsty a vnímala ten měkký vlas. Byl dvakrát vyšší než u mistrových koberců.

„Irsa,“ odvětila Rilla bezbarvým hlasem.Rozhlédla jsem se kolem. „Irsa? Ale copak Čart nemůže přijít sem?“„Císař to nedovolí. Nechce mít smůlu kvůli tomu, že vzal do paláce

znetvořenou osobu.“Přestala jsem dělat otisky do koberce. „Ale jsem tu přece já.“Rilla postavila na pánev konvici s vodou. „Ano, ale díky hodnosti a

bohatství už tyhle věci nikomu nesmrdí.“Hodnost a bohatství. Shlížela jsem na skvostné barvy v koberci. Nyní jsem

měla hodnost a bohatství. Cosi se ve mně vzepjalo, počátek jakési prudké síly, která neměla nic společného se Zrcadlovým drakem. Byla jsem pan Eon. Žádný učeň, ale dračí oko. Pila jsem ze zlatých šálků a spala v hedvábných lůžkovinách. Lidé mi sloužili a klaněli se a už nikdo se nesměl pošklebovat mému kulhání nebo na mě dělat znamení na ochranu před zlem.

„Můžu nařídit, aby tu byl,“ řekla jsem.Rilla se otočila a usmála se. „To je velkorysá myšlenka, pane Eone.“Znovu jsem ucítila, jak mi do tváře stoupá horkost. Ta myšlenka z

velkorysosti nevzešla.„Ale obávám se, že ani zrcadlové dračí oko nedokáže přemoci císařův

strach,“ řekla s pohledem upřeným do ohřívající se vody. „Všechno bude v pořádku. Mistr nedovolí, aby Čartovi někdo vážně ublížil.“

To byla pravda, ale já si dobře pamatovala, že právě menší ublížení zanechala pachutí v mých ústech.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Otočila jsem se na patě, abych vetřelci čelila.

103

„Pane Eone,“ zavolal hlas zvenčí. „Císařův lékař žádá o povolení vstoupit.“

„Běž zpátky do postele,“ zašeptala Rilla. „Nedovol, aby se v tobě rýpal.“ Vzala z pánve konvici a pospíšila ke dveřím. „Okamžik, prosím.“

Vylezla jsem na postel a přetáhla si přes sebe pokrývku. Rilla na mě kývla, pak otevřela těžké dveře a uklonila se drobnému muži, který vkráčel do pokoje. Jeho šaty ho zastiňovaly. Pět krátkých tunik z toho nejtenčího hedvábí překrývalo jedna druhou, každá v odstínu purpuru – od tmavě fialové po šeříkovou – a kolem krku a stehen vytvářely nádherný vrstvený lem. Pod nimi měl široké hnědofialové kalhoty se zlatými výšivkami. Vrcholem té nádhery byla kaštanově hnědá čapka lékaře, sice těsně padnoucí, ale výstředně lemovaná růžovými pery. Mezi všemi těmi sytými barvami se ztrácela mužova šedá, nevlídná tvář a řídký vous sčesaný do krátké, roztřepené špičky. Za ním přicházeli dva tlustí eunuši v dlouhých tunikách z modré bavlny. Jeden nesl podnos s číší, druhý krabičku.

„Pane Eone, jsem královský lékař,“ řekl muž a krátce se uklonil v pase. „Jeho císařské Veličenstvo vám posílá drahocenné tonikum na zotavenou.“ Mávl na eunucha s podnosem, ať předstoupí. „Naše Milostivá Výsost ho dostala darem od těch cizích démonů, které pouští do města.“

Eunuch poklekl na jedno koleno a nabídl mi číši. Tvář měl opuchlou, pod očima nezdravé kruhy. Vznášel se kolem něho mírně nakyslý pach.

Vzala jsem číši a nakoukla dovnitř. Tekutina vypadala jako lesklé bláto.„Říká se tomu ‚čekuláda‘,“ pravil lékař. „Jeho Veličenstvo to užívá každé

ráno.“„Mám to prostě vypít? Jako čaj?“„Ano, můj pane. Po tom dlouhém půstu vám to velmi prospěje. Prozatím

musíte být opatrný. Nechceme vašemu tělu způsobit šok. Nechám v kuchyni připravit některá jídla, jež podpoří vaše zotavení.“ Sklonil se a zblízka na mě pohlédl, suché rty zamyšleně sešpulené. „Nejprve myslím bambusové výhonky a rybí maso. A teď to vypijte.“

Zvedla jsem číši z podnosu. Do nosu mi vnikla vůně připomínající příchuti Arího zvláštní kávy a vzápětí se mi jazyk potáhl jakýmsi olejovým, sladkým sametem. Polkla jsem a vzadu na patře ucítila zvláštní hořkost. Pak se mi

104

křečovitě stáhly čelistní svaly. Zaťala jsem zuby a počkala, až bolest poleví. Čekuláda byla sladší než med a nezvykle uklidňující. Napila jsem se víc. Tentokrát jsem hořkost skoro nevnímala: ztrácela se v krémovitosti, která mi obalila vnitřek úst a krku. Když jsem šálek vypila, měla jsem pocit, jako bych snědla jídlo ze samých sladkostí. Říhla jsem si. Dokonce i příchuť, která se mi vrátila, byla lahodná.

Lékař si vzal prázdnou číši a souhlasně kývl. „Dozvěděl jsem se, že vaše kůže už není na dotek nebezpečná. Proto vás prohlédnu.“ A nahmátl lem pokrývky.

„Ne!“ Přitáhla jsem ji co nejpevněji k sobě. „Nechci se nechat prohlížet.“ Ucukla jsem před ním, ale on mi sevřel kostnatou rukou zápěstí.

„Ale to musíte,“ řekl. „Musím vyhotovit zprávu pro Jeho Veličenstvo.“„Panu Eonovi je dobře,“ řekl ze dveří můj mistr. „Tak zní vaše zpráva,

doktore.“„Mistře!“ Nejraději bych se k němu rozběhla, ale lékař mě pořád držel za

zápěstí. Vytrhla jsem se z jeho sevření. „Tady jste.“ Nedokázala jsem zakrýt, že se mi hlas roztřásl úlevou.

„Jistě že jsem tady, pane Eone,“ pravil mistr a zdůraznil můj titul letmým úsměvem. Tvář mu planula vnitřním vzrušením. Přistoupil k posteli a natlačil se na lékaře, až musel ukročit dozadu.

„Kdo jste?“ zeptal se lékař.Mistr na něj chvíli hleděl, pak se otočil ke mně. „Přišel jsem, jak to jen šlo,

můj pane,“ řekl. „Jak se cítíte?“„Cítím se…,“ zarazila jsem se. Můj mistr se mi klaněl. Přitáhla jsem si

pokrývku ještě výš a konečně ze sebe vysoukala: „Cítím se dobře, heurisi Brannone.“ Jeho jméno jsem trochu zkomolila.

„Tak to vidíte, doktore,“ zvolal mistr. „Panu Eonovi je dobře. Dává vám své svolení k odchodu. Nemám pravdu, pane Eone?“

„Ano,“ pospíšila jsem si. „Jděte. Děkuji vám.“Lékař na mistra zlostně pohlédl. „Musím napsat zprávu pro císaře.“

Odkráčel z místnosti a eunuši v poklusu odcupitali za ním.Rilla už chtěla zavřít dveře, ale mistr ji zvednutím ruky zarazil.

105

„Ujisti se, že všichni naši hosté z pokoje odešli, Rillo. Pak běž připravit koupel a oblečení pro pana Eona. Než půjdeme na hostinu, musíme ještě stihnout hodně věcí.“

Rilla se poklonila a zavřela za sebou dveře.Zůstali jsme s mistrem sami.„Jak ti doopravdy je?“ zeptal se tiše můj mistr sedící na kraji postele.

„Nebyla to pro tebe snadná cesta.“ Sklonil se a prohlížel hrbol na mém spánku, chladné prsty jemně přitisklé na kůži. Jeho dech voněl rýží.

„Je mi dobře, mistře,“ řekla jsem. „Opravdu, je mi dobře.“„Fajn, to rád slyším.“ Odtáhl se a oči se mu vítězně rozzářily. „Návrat

Zrcadlového draka! U všech bohů, já věděl, že jsi zvláštní, ale takovou slávu jsem si nikdy nepředstavoval.“ Ve tváři jako by omládl, jako by mu ta ohnivá radost ubrala na letech. „Ido samozřejmě zuří,“ pokračoval. „Nejen že si jeho drak vybral Dillona místo Bareta, ale teď ještě musí sdílet své ascendentství s mým kandidátem. Myslel jsem, že pukne vzteky.“

„Byla tu dvorní dáma – paní Dela – říkala, že je spoluascendent, ale jak mohou být dva ascendentní draci?“ zeptala jsem se. „Nechápu to.“

Mistr potřásl hlavou. „Otázek se vyrojilo tolik. Rada je z toho rozrušená. Nevědí, proč se Zrcadlový drak tak náhle vrátil ani proč se vrátil mimo svůj rok. Císařovi věštci se snaží věštěním z tyčinek dobrat odpovědí, nicméně nelze popřít, že všechna ostatní zvířata se při obřadu našemu drakovi poklonila. Takové neobvyklé chování musí znamenat, že i on je ascendentní, což z tebe činí spoluvůdce rady. Idovi se to nelíbí, ale ani on se nemůže postavit císaři a většině rady.“

„A víte, proč se Zrcadlový drak vrátil, mistře?“ zeptala jsem se. „Proč si vybral mě?“

„To neví nikdo, Eone,“ odpověděl. „Ale podle mě to musí být kvůli tomu, že vidíš draky. Tvoje syrová síla ho přitáhla zpátky. Schopnost vidět všechny draky je stejně vzácná jako samotné dračí vejce. A prozatím tak tvoji volbu vysvětluje i rada.“

Nesměle jsem se dotkla jeho ruky. Potřebovala jsem ujištění. „Bude vše v pořádku, mistře?“

106

Pohlédl na mou ruku a po chvíli ji konečně přikryl svojí. „Bude to lepší než v pořádku. Vedl sis tak dobře. Budeme mocnější, než jsme kdy doufali. A pokud vše dobře promyslíme, vrátím se zpátky do rady a nakonec zmařím Idovy ambice.“ Usmál se. „Těžké časy už nám skončily, Eone.“

Odpověděla jsem na jeho úsměv a cítila, že mé vlastní nadšení konečně prolamuje strach. „Můžeme si dávat sladké bochánky každý den,“ řekla jsem a zaradovala se, že se opět usmál.

„Sladké bochánky? Můžeme si denně pochutnávat na žraločí ploutvi, když budeme chtít.“ Popadl mě za ruce a vstal tak prudce, že mě vyzdvihl z postele. „Jsem na tebe moc hrdý, Eone.“

„Když mě Ranne praštil, myslela jsem, že jsem vás zklamala, mistře,“ řekla jsem a stisk jeho prstů opětovala. „Myslela jsem, že jsme prohráli.“

„Ano, to jsem si myslel taky. Ale jak jsem řekl, nikdo neví, jak se drak rozhodne. Právě proto jsem ještě chtěl, abys šel na závěrečnou poklonu. Bylo to těžké, já vím, ale musel jsem tě poslat.“

„Myslela jsem, že to nezvládnu. Ale dokázala jsem to.“Přitáhl mě k sobě a já ucítila, jak mi košile sklouzává z ramene. „Ano,

zvládla,“ zašeptal mi do vlasů. Tiskla jsem se k němu, mé tělo se slepě podřizovalo jeho souhlasu. Jeho dech u mého ucha připomínal hebký dotek rtů. „Vedla sis výborně.“

Položila jsem mu hlavu na rameno, zatímco on mě hladil rukama po vlasech, po krku, po jamce u klíční kosti. Vtom mezi námi, z ňadra do ruky, přeskočila silná jiskra a já ucítila spáleninu.

A pak jsem tam byla sama, držíc stále v náručí předchozí okamžik.On stál o pár kroků dál, přidržoval si ruku a upíral oči na mou holou kůži,„Drak je pořád v tobě,“ řekl. Zvedl prsty ke rtům a přisál se k nim, aby

zmírnil bolest.Objala jsem si pažemi hruď. Žahavá bolest po našem dotyku již slábla.

„Omlouvám se, mistře.“Zavrtěl hlavou. „Ještě nemáš svou sílu pod kontrolou.“„Ale já jeho přítomnost v mysli necítím. Je to normální?“„Bude chvíli trvat, než jeho energii poznáš.“Přikývla jsem.

107

„Přinesu víno,“ řekl a otočil se. „Můžeme přinést obětinu bohům.“„Myslím, že víno je na tom toaletním stolku.“ Povytáhla jsem si noční

košili a nabídla se: „Trochu naleju.“„Já to udělám,“ zarazil mě a zamířil přes místnost ke stolku.Potřeboval se dostat dále ode mě. Nahmatala jsem postel a posadila se.„Jistě, tvé spojení se Zrcadlovým drakem je teprve v počátcích,“ řekl.

„Musíme naplánovat hodně věcí. Už jsem v radě položil základy, ale ty musíš ta opatření potvrdit.“

Jeho tlumené kroky mířily po koberci ke mně. Rychle jsem vstala a vzdálila se od postele. Podal mi číši, ale s mým pohledem se zpříma nestřetl.

„Opatření? Co tím myslíte, mistře?“„Prosadil jsem názor, že jsi příliš nezkušený na to, abys mohl dělat

spoluascendenta bez poradce. Rada rozhodla, že musíš co nejdříve jmenovat svého zástupce.“

„Vás,“ řekla jsem.Mistr přikývl. „Mě.“ Pozvedl svou číši. „Vzdávám díky bohům.“„Vzdávám díky,“ zopakovala jsem.Napili jsme se. Mé vnitřnosti se neklidně zavlnily, když kyselé rýžové víno

přišlo do styku s čekuládou.„A co bude teď, mistře?“„Teď budeme hrát naši hru až do konce. Ty budeš studovat a učit se

ovládat svou sílu. Já zatím posílím naši pozici v radě. Budeme velmi bohatí a velmi mocní, až tvé úřední období zrcadlového dračího oka skončí.“

„Ano, mistře.“„Musíš mi přestat říkat mistře,“ řekl tvrdě. „Jsi pan Eon, a když mě

schválíš, budu pan Brannon. Tak to musí být.“ Zahleděl se do své číše s vínem a svaly na krku se mu napjaly. „Tak to musí být.“

108

KAPITOLA 7

Koupelna v Pivoňkovém pokoji pro hosty byla větší než mistrova knihovna. Vrtěla jsem se na vyřezávané stoličce v mycím koutě, poněvadž tvrdá sedačka mě tlačila do holého zadku. Zdi byly obložené mozaikami, znázorňujícími trojici městských říčních bohů, a na protějším konci místnosti se od podlahy po strop táhlo zrcadlo. Z velkého dvanáctistěnného bazénu zasazeného doprostřed mozaikové podlahy stoupala pára. Voda v něm byla soustavně obnovována a ohřívána z potrubí vedeného v podlaze. Místnost voněla zázvorem a teplem. Uhladila jsem si tenkou bederní zástěrku, která mi zakrývala boky, a přála si, abych měla ještě jednu na zakrytí ňader.

„Zavři oči,“ řekla Rilla.Po hlavě se mi rozlila teplá váha vody, řinoucí se po nezapletených

vlasech. Rozkašlala jsem se a otevřela oči. Rilla mě držela za paži a drhla ji po celé délce hrubou bavlněnou látkou.

„Dopila jsi čaj?“ zeptala se.Kývla jsem. Na jazyce jsem pořád cítila zbytek toho kalu. Lektvar nešel

moc dobře dohromady s čekuládou, vínem a dušenou rybou, kterou mi poslal lékař, aby zmírnil účinky dlouhého půstu.

Rilla mi začala energicky drhnout druhou ruku. Sykala bolestí, protože si tím pohybem rozdírala puchýře na kůži.

109

„Šetři si ty bolavé ruce,“ řekla jsem a vytrhla se jí. „Nepotřebuji, aby mě někdo myl. Koupala jsem se před obřadem.“

Rilla jen zabručela a znovu se chopila mé ruky.„Teď je z tebe pán. Páni se koupou každý týden.“Zasmála jsem se.„Ne, vážně,“ řekla Rilla poté, co mi látkou naposledy přejela po kůži.

„Když jsem ti vyzvedávala šaty, služebná paní Dely mi říkala, že její paní se koupe každý den.“ Vzala ze země druhé vědro. „To děvče má jazyk, který pleská jako prádlo ve větru. Zavři oči.“

„A proč by se paní Dela měla tolik koupat?“ stačila jsem ještě říct, než mě znovu zaplavila voda.

Rilla si přidřepla k mým nohám. „Podle mě je to proto, že je kontra.“ Pustila se do pravé nohy. „Ty se zřejmě musí pořád očišťovat nebo tak něco.“

„Kontra?“Rilla se jemně dotkla mé chromé nohy. „Mohu?“Kývla jsem a opatrně pozvedla nohu ze země. Bolest se mi do kyčle

vrátila, ale jen zčásti, už jsem tolik netrpěla.Rilla mi přejela látkou po holeni. „Kontra je muž, který žije jako žena.“Odhrnula jsem si mokré vlasy z očí. „Paní Dela je muž?“„Tělem ano. Její služebná říká, že má dokonce ptáka.“ Rilla si dřepla na

paty. „Ale má ženskou duši. Podle východních kmenů má kontra dvě duše: mužskou a ženskou. Má v sobě sluneční i měsíční energii. Přítomnost kontry v kmeni přináší štěstí.“

„Takže se to bere jako normální.“Rilla si odfrkla. „Ve východních kmenech. Tady u dvora se to toleruje,

protože císař v tom nachází zalíbení. Ale někteří říkají, že paní Dela je démon se Zřením. Před nedávnem na ni dokonce zaútočili. To proto má tělesného strážce.“

„A zjistili, kdo to byl?“„Ne, pořád pátrají. Paní Delu sem poslali východní páni jako gesto dobré

vůle pro Jeho Veličenstvo. Císař je teď v rozpacích, že daru bylo ublíženo.“„A jde to i naopak? Může mít žena mužskou duši?“

110

Rilla mi chrstla vodu na záda. „Tím myslíš sebe?“ zeptala se tiše. „Ty ale nemáš mužského ducha. Všechno je to jenom hra, ne?“

Pokrčila jsem rameny a přihrbila se, zatímco Rilla mě oplachovala. Jak bych mohla vysvětlit, že to všechno není jenom hra? Že v sobě cítím více mužskou než ženskou duši – jakousi divokost, která mne ořezala do ostrého hrotu ctižádosti. A jako chlapci mi za tu syrovou energii tleskali, netrestali mě. Nebyla ze mě vymlácena pro mé dobro ani udolána ženskými povinnostmi.

„Nevím jistě, co jsem,“ řekla jsem pomalu. „Možná se jen neumím rozpomenout, jak se chovat jako dívka.“

„No, to je asi to nejlepší, co si můžeme přát,“ odvětila Rilla. „Je to bezpečnější pro nás pro všechny.“ Podala mi ručník. „Předpokládám, že vpředu se budeš chtít umýt sama.“

Třela jsem si prsa a břicho, a když se Rilla otočila, aby nabrala vědro, na moment jsem sklouzla rukou níž.

„Teď si dej lázeň,“ řekla. „Já ti zatím připravím šaty a přijdu tě utřít.“Poplácala mě po rameni a odcupitala z místnosti. Slyšela jsem ostré

cvaknutí, jak se za ní zavřely dveře.Přehodila jsem přes stoličku bederní zástěrku a šla k bazénu. Na dně se

mihotala mozaika, Kruh bohatství devíti ryb. Shýbla jsem se a ponořila prsty do vody. Byla hodně teplá, skoro horká – právě tak akorát, aby zmírnila drobné hlodání v kyčli. Narovnala jsem se a vykročila po nízkých schůdkách, které vedly do vody, ale vtom mou pozornost upoutal pohyb v zrcadle. Já sama. Nahá.

Tak kostnatá a bledá. Přejela jsem si dlaněmi po hrudi a bocích a vnímala přitom mírnou měkkost ňader a vlnění žeber. Neměla jsem tak mocně klenuté boky jako Irsa – natočila jsem se bokem – ani zaoblenou zadnici, ale ženské křivky tam přesto byly. Ještě štěstí, že je skryjí plandavé tuniky a kalhoty, jaké se nosily u dvora. Přejela jsem prsty po jizvě krabatící se na stehně. Narazil do mě povoz a vlekl mě za sebou. Tak mi to alespoň říkal mistr, ale já si na tu nehodu vůbec nepamatovala. Vybavovala jsem si jen matnou postavu muže, sklánějícího se nade mnou s tetováním ve tváři: možná to byl vozka nebo náhodný svědek. Už při pouhém pomyšlení na to se bolest v mé kyčli

111

zhoršila. Znovu jsem se podívala do zrcadla. Jizva nebyla tak velká, jak jsem si myslela. Ani má noha až tak vážně zkroucená.

Přistoupila jsem blíž. Můj odraz se zamračil. Něco v mém obličeji se změnilo od chvíle, co jsem ho spatřila v zrcadle Krysího draka. Měkkosti ubylo, vystouply kosti. Dotkla jsem se tváří a ucítila ostřejší tvary dospělosti. Mé oči vypadaly větší, rty plnější. Byla to tvář, která měla blíže k ženě. Stáhla jsem si mokré vlasy dozadu a podržela je rozcuchané nad hlavou, napodobujíc cop dračího oka. Chlapec nosící mužské oblečení a účes. Kéž bohové dopustí, aby to tak viděli všichni.

Ale nebyl to jen vzhled. Byl to i pohyb, držení těla, a ještě něco, co šlo těžko pojmenovat. Když mě před čtyřmi lety mistr koupil, vracel se se mnou dlouhou cestou zpátky do města a tehdy ze mě udělal Eona. Pozorně jsem sledovala chlapce na cestách a v hostincích. Dívala jsem se, jak se rázně pohybují, zabírají si pro sebe místo a soutěží v nošení vody a sekání dřeva. Začala jsem se chovat jako oni a cítila jsem, že se mi dýchá mnohem lehčeji než po všechna ta léta, co mě jako dívku pořád jen omezovali. Mistr mě uvedl do mužského světa písmen a číslic a já se učila sedět s nohama od sebe, vystrčenou bradou a smělým pohledem.

Ale hlavně jsem se učila, jak nebýt lidem na očích.Byla to Dolana, ještě na solné farmě, kdo mi poprvé vyprávěl o pohledu

mužů, o tom lačném výrazu, s nímž někteří pohlížejí na ženské tělo. O jeho nebezpečích i možnostech. „Dá se to využít, aby člověk přežil,“ pravila tiše Dolana, ukazujíc mi sílu, jež spočívala v napodobení mužské touhy. Už v mých dvanácti letech tohle vědění určovalo způsob, jakým jsem hýbala hlavou, rukama, rameny. Avšak Dolana vyšeptala svá tajemství dívce. A já se musela stát chlapcem.

Když jsem ze solné farmy odešla, musela jsem se odnaučit reagovat, kdykoli za mnou nějaký muž otočil hlavu. Musela jsem přestat zvedat oči a letmo se střetávat s jejich pohledy. Musela jsem přestat falešně klopit zrak před jejich chvilkovým zájmem. Těžko se mi to z těla dostávalo, ale cvičila jsem a nakonec se naučila vžívat do kůže a vnímání chlapce.

A teď se z tohoto chlapce měl stát pán.

112

Spustila jsem vlasy dolů a obrátila se k zrcadlu zády. Opatrně jsem vkročila do vody. Voda mi obemkla chodidlo, holeně, stehna a pak jsem do její teplé náruče ponořila zbytek těla. Vyšel ze mě povzdech. Věděla jsem, že bude těžké hrát roli pána, ale tentokrát budou lidé alespoň očekávat neznalost mravů a neohrabanost. Budu to dělat stejně jako předtím – najdu si někoho, koho budu sledovat a napodobovat. A mistr mi pomůže.

Teplo prosakovalo do mých myšlenek i těla, zmírňovalo bolest a zklidňovalo mysl. Sedla jsem si ve vodě na nízkou římsu a zaklonila hlavu, až jsem se krkem opřela o dlážděnou stěnu bazénu. Místnost byla téměř dokonale vyvážená – nebyl zde žádný těžký nábytek, který by blokoval dračí energii, tvar bazénu měl napomáhat kruhovému proudění hua a zrcadlo kompenzovalo poněkud kratší šířku. Bylo vidět, že na jejím projektu se podílelo některé z dračích očí.

Nechala jsem si teplo prostupovat tělem, abych mohla snáze otevřít své vnitřní oko. Draci se s mihotáním zjevili v kruhu kolem bazénu. Byli skoro všichni stejně velcí a jejich energie proudila bez zábran. Zdálo se, že vždy vhodně zapadají do prostoru, kde se právě nacházejí – v aréně byli velcí jako domy, ale tady sahali jen do poloviny výšky místnosti. A Zrcadlový drak – můj drak – byl dvakrát větší než ostatní.

Vstala jsem a snažila se ho uvidět i skrze páru. Jeho temné oči mě táhly blíž, hlavu měl tázavě nakloněnou na stranu. Pomalu jsem se vodou brodila směrem k němu, ale zorné pole se nevyčistilo. Nebyla to pára, co mi bránilo ve vidění. Byla to mlha, jež visela nad drakem jako průsvitný závěs. Všechny ostatní draky jsem viděla jasně.

Za mnou se ozvalo tiché cvaknutí a otevření dveří. Lekla jsem se a výjev zmizel. Otočila jsem se a ponořila se do vody.

Rilla přinášela složené osušky, které měla přehozené přes loket.„Co se děje?“ zeptala se a zády přibouchla dveře.„Vylekala jsi mě.“ Brodila jsem se zpátky ke schůdkům. „Bála jsem se, že

by to mohl být někdo jiný.“„Ale kdepak, paní Dela ostatním sluhům velmi jasně vysvětlila, že obýváš

prostory, kam nesmějí nikdy vstupovat,“ řekla Rilla.Zatřepala osuškou a podržela ji rozloženou ve výši ramen.

113

„To bys těma bolavýma rukama dělat neměla,“ řekla jsem.„Nic mi není. A teď pojď, musíme tě osušit a obléct.“Vstoupila jsem do tepla suché osušky a ovinula si ji kolem těla.„Nechalas ji nahřát?“ zeptala jsem se a pohladila hustou bavlnu.„Jistě,“ řekla Rilla a třela mi záda přes látku dosucha. „Myslíš, že bych

připustila, aby si nový pán dračí oko nachladil zadek, až vyleze z koupele? To by ale byla ostuda.“

Pohlédly jsme na sebe a zachichotaly se.Jakmile jsem byla suchá, Rilla mě ovinula čistou osuškou a naolejovala mi

vlasy. Pak mi je na temeni obratně zapletla do zkrácené verze dvojitého smyčkového copu dračího oka.

„Líp to neumím,“ řekla a poodstoupila, aby si své dílo prohlédla.„A jak vlastně víš, jak se to dělá?“ zeptala jsem se.Usmála se. „Dělala jsem mistrovi komornou, když sloužil jako tygří dračí

oko. Už je to pár let, ale ten účes si pořád pamatuji.“ Uhladila nepoddajnou kadeř u mého ucha a její úsměv se rozšířil. „Samozřejmě že teď už mistr žádného kadeřníka nepotřebuje.“

Potlačila jsem další zahihňání. Páni se přece nehihňají. „Přesto si myslím, že mu budeš chybět,“ řekla jsem.

Uhnula očima stranou a světlo se z nich na chvíli vytratilo. „Možná. Ale on v tom viděl možnost, jak tě tady ochránit. To je teď nejdůležitější. A navíc Irsa se jen třese na to, až bude moci povýšit.“ Sebrala ze země mokrou osušku a drsně ji protřepala. „Mistr nebude mít o pozornost nouzi.“

Otevřela dveře a vedla mě úzkou chodbou k nedaleké šatně, malé místnosti, které vévodil velký šatník. Jedny zasouvací dveře byly otevřené a uvnitř se vršily komínky spodního prádla a složených punčoch. Vedle u zdi stál odřený koš – moje staré věci z mistrova domu. Nahoře ležela složená má nejlepší tunika a kalhoty: na tmavé, již notně vybledlé látce se rýsovaly úhledně přišité záplaty.

Rilla viděla, kam se dívám. „Přišlo to včera. Nevěděla jsem, co si chceš ponechat.“

Rozběhla jsem se ke koši v náhlé potřebě dotýkat se svých starých věcí. „Kde jsou úmrtní desky mých předků?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se

114

prohrabovala v koši. „Musím udělat oltář. Musím je uctívat.“ Zalovila jsem ještě hlouběji. „Potřebuji jejich ochranu.“

Rilla ke mně přistoupila a jemným dotykem ruky to zběsilé přehrabování zarazila. „Jsou tady, můj pane. Bezpečně uložené na dně. Sama jsem je balila. Oltář vám připravím.“ Odtáhla mne od koše. „Vše v pořádku?“

Přikývla jsem a odvrátila se od převrženého koše k velkému zrcadlu, které se vyjímalo na stojanu v protějším koutě. Své bledosti jsem si nevšímala a raději se soustředila na dřevěný stojan vedle. Měl tvar mužského trupu a viselo na něm úžasné tříčtvrteční roucho. Na hustém smaragdově zeleném hedvábí se skvěly výšivky pávů, motýlů, květin a velkého vodopádu s vyskakujícími zlatými rybkami.

„Tohle si mám vzít na sebe?“ zeptala jsem se v úleku.Rilla kývla.„Ale vždyť je to roucho příběhu.“Vídala jsem tato roucha na šlechticích, kteří přijížděli na dvorní oslavy.

Byla to drahocenná umělecká díla, která se předávala z otce na syna a často měla hodnotu celého statku.

„Přinesli to, když ses koupala,“ odvětila Rilla a zavřela dveře. „Je to dar od císaře. Sám ti ho vybral. Jmenuje se to ‚Letní vodopád vnáší harmonii do duše‘.“ Ztišila v bázlivé úctě hlas: „Dokonce ti ho nechal přesít. Umíš si představit tu práci?“

„To je od císaře?“ Opatrně jsem se dotkla širokého lemu hedvábného rukávu. Kdesi hluboko uvnitř jsem věděla, že obdržet takový dar od Nebeského pána je zároveň úžasné i nebezpečné.

Rilla se otočila k šatníku a vybrala mi bílé spodky. „Tu máš, obleč si je,“ řekla a podala mi je. Vytáhla z kapsy svinutý pruh látky. „Přinesla jsem ještě pár dalších stahovacích pásů na prsa. Uložím je mezi svoje věci. Tam budou v bezpečí.“

Přikývla jsem a natáhla si jemné plátěné spodky, u nichž jsem napřed rozvázala hedvábné šňůrky. „Taková nádherná látka, a na spodky,“ mumlala jsem a mnula jemnou tkaninu mezi prsty.

„To bys měla vidět tu spoustu hedvábí ve skladu pro dvorní dámy. Takové vyšívání jsem ještě neviděla.“ Rilla si stoupla za mě. „Roztáhni ruce.“

115

Pevně mi kolem hrudi omotala pás, jenž přitlačil prsa k žebrům, až nebyly vidět žádné křivky. Škubla jsem sebou, když pořádně utáhla poslední vrstvu. Vzápětí mi látku zavázala v podpaží. Litovala jsem, že se nemohu svých ženských tvarů zbavit. Přinášely jen nebezpečí a bolest.

„Je to dost utažené?“ zeptala se Rilla.Přejela jsem prsty po neúprosném obvazu a nadechla se. Ucítila jsem v

hrudi důvěrně známé svírání. „Je to dobré.“Oblékání do šatů byla zdlouhavá a vleklá záležitost. Rilla mě nasoukala do

hedvábných podvlékacích tunik bez rukávů, natáhla mi a zavázala odpovídající smaragdově zelené kalhoty, nasadila sálové trepky a složitě mě ovinula šerpou tvořící doplněk k rouchu „harmonie“. V závěru mě od toho dlouhého stání neskutečně bolela záda a bok.

„Tak, jsi připravena,“ prohlásila konečně a škubnutím mi ještě upravila lem.

„Musím se podívat.“Šla jsem pomalu k zrcadlu. V pohybu mi bránily všechny ty vrstvy, na

jejichž váhu jsem nebyla zvyklá. V odraze se na mě díval vážný chlapec, jehož útlé tělo a jemné rysy se ztrácely pod okázalým oděvem.

„Při troše štěstí uvidí šaty a ne mě,“ řekla jsem a přejela zlehka rukou po hedvábí.

Rilla naklonila hlavu. „Myslím, že si nemusíš dělat starosti. Máš sveřepou bradu a tvé pohyby jsou mužské. A to roucho je tak rafinovaně střižené a tkané – vidíš, jak ti přidává na výšce i šířce ramen?“

Měla pravdu. Nedivila jsem se, že tkalci těchto rouch byli tak vyhledávaní a že si je lidé předcházeli drahými dary.

„Rada ani dvůr nečekají příchod dívky,“ pokračovala Rilla. „Takový klam by si ani nedokázali představit. Ostatně jsi měsíční stín. Dá se očekávat, že si zachováváš něco ze sladkosti dětství. Což mi připomíná…“ Přešla k šatníku a odsunula druhé dveře. „Budeš si muset vzít tohle.“

Vytáhla červenou lakovanou krabičku, cvrnknutím otevřela víčko a podala mi ji. Uvnitř ležel na měkkém koženém váčku tenký stříbrný kornoutek zhruba o délce a velikosti prstu.

„Co to je?“

116

„Roh slz. Eunuši ho používají k močení.“ Při pohledu na můj výraz přikývla. „Já vím. Musí to být velmi bolestivé. Jako měsíční stín bys měla jeden mít.“ Vzala kornout a zastrčila ho do váčku, který potom zavázala. „Nos to pořád u sebe. Myslím, že eunuši je mají pověšené na šerpách.“

Pohlédla jsem na tlustou plisovanou šerpu kolem svého pasu. „Víš jistě, že to má být i u roucha příběhu?“

„Já nevím,“ řekla zamračeně Rilla. „Možná by ti mohla poradit paní Dela. Až budeš připravená, vezmu tě do přijímací místnosti a pošlu pro ni.“

Rilla mě zavedla do oficiální přijímací místnosti v přední části bytu. Větší část vnější zdi sestávala z odsuvných panelů, které se otevíraly na vnitřní nádvoří paláce. Otevřené byly pouze dva a já zahlédla nefritového strážného lva na nízké plošině, která se táhla po obvodu pokojů. Za ní byla zahrada rozvržená podle vzoru „pokojná vyhlídka“, s malým můstkem a sukovitými stromy sklánějícími se nad jezírkem. I bez použití vnitřního zraku jsem poznala, že poklidná energie zahrady je šikovně směrovaná k mým komnatám.

Přijímací místnost měla tradiční podobu: podlahu se slaměnými matracemi a nízký stolek z tmavého dřeva, s plochými polštáři po obvodu. V zadní zdi byly dva výklenky a v každém z nich malovaný svitek. U vzdálenější zdi stál dlouhý toaletní stolek z odpovídajícího tmavého dřeva a na něm jediná váza s kyticí orchidejí. Bylo to místo vyznačující se poklidnou důstojností. Rilla odsunula zbývající zástěny a mně se otevřel výhled na nádvoří.

„Pro paní Delu už jsem poslala, můj pane,“ řekla. „Mám připravit čaj?“Ta náhlá uctivost mě zaskočila. „Ano. Prosím.“Přešla jsem k levému výklenku, přitahována pestře zbarveným svitkem.

Byla to kresba draka, jehož vlnící se ocas a elegantně pozvednuté přední tlapy vytvářely příjemnou symetrii. Pohlédla jsem na malinký čtvereček se jménem a zachvěla se. Namaloval ji velký mistr Quidan. Popošla jsem ke druhému svitku. Vyjímal se na něm tygr, opět od mistra.

„Jsou velmi krásné, viďte, můj pane?“Otočila jsem se. Na plošině stála paní Dela, doprovázená stínovým

mužem. V denním světle jsem viděla, že má charakteristické rysy ostrovana z Trangu. Možná to byl jeden z kleštěnců. Oba se poklonili a paní Dela

117

poklekla na jedno koleno a položila si ruce přes sebe na ohnutý bok. Kolem nohou se jí rozprostřel těžký lem jejího krémového roucha, vyšívaný zlatem a perlami.

„Tohle, můj pane, je formální dvorní úklona dámy pánovi. Pán odpovídá kývnutím hlavy.“

Pohotově jsem kývla.„Výborně,“ řekla a ladně povstala.Přestože všechny její pohyby byly ženské, rozeznávala jsem pod těmi

pečlivě nanesenými líčidly a drahým šatstvem muže. A přesto to nebyl muž. Byla to paní Dela.

„Tady Ryko je ve službě,“ pokračovala. „Proto se uklání v pase a nežádá se po něm, aby sklopil oči. Mimo službu je samozřejmě povinen klekat na obě kolena a klanět se čelem na šířku dlaně od země, se sklopenýma očima.“ Ukročila stranou. „Předveď to, Ryko.“

Hromotluk se znovu uklonil v pase. „Prosím za prominutí, můj pane,“ řekl tiše. „Ale jsem ve službě a nemohu se klanět, jak moje paní žádá.“

Paní Dela zatleskala. „Vidíte, jak mám dobrého strážce? I když mu to nařídím, neudělá to.“

Postřehla jsem, jak Ryko škubl rty.„Když mi to nařídíte, paní, budu mít vážné dilema,“ pravil.„Jak to?“ zeptala se. Její ostré rysy pobaveně změkly.„Mám rozčílit dámu, nebo se neřídit instrukcemi? Obojí je hrozný zločin.“„Ha,“ zvolala a černá perla na jejím hrdle se zachvěla. „Hrozným zločinem

je tvůj pokus o galantnost.“„Jak říkáte, má paní.“Odvrátila se od něj se semknutými rty, aby potlačila úsměv. „Mohu vejít,

můj pane?“ zeptala se.„Jistěže.“Vytáhla nohy z trepek a přešla na druhou stranu místnosti. Stínový muž

zaujal pozici u dveří.„Pane Eone,“ vrátila se k věci, „všichni níže postavení jsou povinni se vám

klanět. To jest všichni až na císařskou rodinu a ostatní pány. Vy berete úklony níže postavených na vědomí pouze krátkým kývnutím hlavy. V situaci, kdy se

118

potkáte s člověkem stejného postavení, řekněme dalším dračím okem, klaní se mladší pán staršímu. Císaři nebo někomu z jeho rodiny se budete vždy klanět tak, že pokleknete na obě kolena a ohnete se v pase ve tvaru měsíčního srpku.“

Zarazila se. Pohlédla zblízka na mé roucho a povytáhla do výše obočí. „Dobré nebe. Není to ‚Letní vodopád vnáší harmonii do duše‘?“

„Je to dar od císaře,“ řekla jsem.„To vskutku,“ odvětila. Obcházela mě kolem dokola, rudě napomádované

rty zamyšleně sešpulené. „To vskutku. Velmi zajímavý dar.“ Roztáhla vějíř, který jí visel na stuze přivázané k pasu, a jemně si jím ovívala tvář. Na jejích očích nad jemně malovaným okrajem jsem viděla, jak bystře kalkuluje. „Teď, když je roucho harmonie vaše, měl byste znát jeho historii. Pokud budeme mít čas, možná vám ji povím na konci naší lekce.“ Vějíř se s lupnutím zavřel. „Je tu však ještě jedna věc, které se musíme věnovat, než budeme pokračovat.“ Odvrátila zdvořile hlavu a ukázala vějířem na váček visící z mé šerpy. „Ryko, možná bys mohl panu Eonovi pomoct.“

Strážce ke mně přispěchal.„Můj pane, mohu vám navrhnout, abyste si to zastrčil pod šerpu?“ řekl.

„Císař nedávno rozhodl, že není vhodné, aby se dvorní dámy musely na tuto nutnost dívat. Dovolte, pomohu vám.“

Rozvázal šňůrky, ovinul kůži kolem rohu a rychle ji strčil pod okraj tuhé plisované šerpy.

Nedokázala jsem potlačit nával horkosti do tváře. „To jsem nevěděl.“Ryko se poklonil. „Můj pane, bylo by mi ctí, kdybyste se uvolil položit mi

jakoukoli otázku týkající se…“ Ztišil hlas a větu dokončil: „…týkající se života stínů tady u dvora.“

Nedokázala jsem se střetnout s jeho laskavým pohledem. „Děkuji,“ zašeptala jsem.

Ryko mi vzdal poctu kývnutím hlavy a vrátil se na své místo u dveří.Paní Dela se znovu otočila svou rozzářenou tváří ke mně. „A teď, můj

pane, mi povězte, co jste se zatím naučil?“Zopakovala jsem její instrukce.

119

„Výborně. Jsem moc ráda, že jste tak bystrý. Nový učeň krysího dračího oka je strašně vyděšený a není s to si v dané chvíli nic zapamatovat. Nebohé dítě.“

„Myslíte Dillona?“ Popošla jsem k ní. „Vy jste viděla Dillona?“„Samozřejmě, máte se učit společně,“ pravila klidně paní Dela. „Učím ho

dvorní protokol. Je to váš přítel?“Všimla jsem si, že postřehla mé zaváhání.„Je,“ řekla jsem po chvíli. „Mohu ho vidět?“Moc ráda bych se s Dillonem viděla a vyčistila mezi námi vzduch. Jeho

malá zrada už teď nic neznamenala. Vyhráli jsme oba. A já chtěla vidět jeho tvář, až mě spatří v rouchu příběhu.

„Je v Dračím sále, můj pane. Ale uvidíte se s ním dnes večer na hostině. Pořádá se na jeho uvítání stejně jako na vaše a oficiálně bude třetím čestným hostem. Vlastně bych mohla ta místa prohodit, abyste spolu mohli během oslavy mluvit. Chtěl byste?“

„Ano. Moc.“„Takže ujednáno,“ řekla a já vycítila, že jsem právě uzavřela smlouvu,

aniž bych znala její cenu. „A teď budeme pokračovat. Když se vzdalujete z přítomnosti císaře nebo jeho rodiny, nesmíte se nikdy obrátit zády. Je to smrtelná urážka. Musíte se naučit z místnosti vycouvat. Pojďte, vyzkoušíme si to.“

Byla to dlouhá vyučovací hodina. Udělali jsme přestávku, abychom si dali čaj a měsíční koláčky, které nám přinesla Rilla, a paní Dela toho hned využila, aby občerstvení pojala jako součást výuky. Ukázala mi, jak se v rouchu příběhu kleká a jak šlechtici formálně pijí čaj – který host pije z porcelánové misky jako první, kdy se mají jíst malé slavnostní koláčky a co se v každé části rituálu říká. Snědla jsem sice jen dva z lahodných skořicových koláčků, jak předepisoval obřad, ale cítila jsem jejich váhu v podrážděném žaludku.

Jakmile jsem zvládla oficiální i neoficiální zdravení a couvání v předklonu z přítomnosti císaře, paní Dela souhlasně pokývala hlavou.

„Myslím, že prozatím to stačí,“ řekla. „Vedl jste si velmi dobře.“Mírně jsem se uklonila a pocítila úlevu, že výuka je u konce. Ale zároveň

jsem viděla, že se přede mnou rýsuje jeden velký problém.

120

„Paní, asi si o mně budete myslet, že jsem hloupý,“ řekla jsem, „ale císařskou rodinu a pány dračí oči jsem vždy viděl jen z dálky. Nebudu vědět, jaká poklona komu náleží.“

Zavrtěla hlavou, až se jí rozcinkaly zlaté ozdoby ve vlasech. „Vůbec nejste hloupý, můj pane. Když jsem poprvé přišla ke dvoru, ani já jsem to nevěděla. Trvalo mi dlouho a udělala jsem spoustu chyb, než jsem se v tom naučila chodit.“ S úsměvem se ke mně naklonila a já ucítila sladkou vůni plumérie. „Žádný strach, budu vás na dvorních hostinách a shromážděních nějakou dobu doprovázet a šeptat vám jména do ucha. A také příslušné informace, které vám pomohou se v tom bludišti osobností zorientovat.“

Ryko u dveří slabě zamručel.Paní Dela rozvinula vějíř a ukryla nás za ním. „Ryko si myslí, že mi pusa

jede jako kola od rikši,“ řekla hlasitým šepotem, který se snadno donesl ke strážci.

„To ne, má paní. Jen si myslím, že pokud se pan Eon bude vzdělávat ve dvorních intrikách u vás, lepšího učitele by těžko hledal.“

Vypoulila na mě oči. „On si myslí, že jsem intrikánka.“„Mně určitě připadáte interesantní, má paní,“ pokusila jsem se záležitost

zlehčit.Paní Dela pochvalně přikývla. „Obratný manévr, můj pane.“ Svinula vějíř

a pokračovala: „Myslím, že u dvora si povedete dobře. A teď, chtěl byste slyšet historii vašeho roucha? Mám dojem, že tohle byste měl vědět, než dnes večer vkročíte do slavnostního sálu.“

Vzala mě za ruku a podržela ji tak, že široce střižený rukáv volně sklouzl dolů.

„Toto roucho navrhl a utkal mistr Wulan. Bylo objednáno jako dar pro císaře od rodiny pana Ida, když byl vybrán za učně.“

Při vyslovení jména dračího oka jsem sebou trhla. Paní Dela při mé reakci kývla a přejela prstem po znaku vetkaném do rukávu.

„Podívejte tady tohle je rodinný erb a pod ním znak pro Ctižádost, oblast konkrétního vlivu krysího dračího oka. Roucho vypovídá příběh o štědrém létě, ale když se podíváte pozorněji, uvidíte, že do vodopádu a páva je vetkaný náznak zimy – lin a gan jsou zahrnuty v –“

121

„Paní Delo,“ řekla jsem upjatě a přerušila její výklad, „proč mi císař dává dar, který dostal od rodiny pana Ida?“

Paní Dela pohlédla na Ryka.„Povězte mu všechno,“ řekl nepokrytě strážce. „Teď není čas na nějaké

hry.“„Tenhle čas je velmi důležitý,“ odsekla.Zabodl se do ní od dveří pohledem. „Ne. I lístek ve větru jednou přistane.

Věděla jste, že se tahle volba blíží.“Rozevřela vějíř a zase ho zavřela, přejíždějíc prsty po leštěném

bambusovém žebrování. Přitom sledovala Ryka, jak kráčí podél otevřených dveří a pozorně nahlíží ven do zahrady.

„Nuže?“ zeptala se.Přikývl. „Jsme sami. Povězte mu to.“„Dobře, dobře,“ odvětila a pozvedla ruce. „Tímto darem císař posílá vzkaz

panu Idovi a jeho prostřednictvím velkopánu Sethonovi, svému královskému bratrovi.“

„Pan Ido slouží velkopánu Sethonovi,“ řekla jsem. Vybavil se mi útržek rozhovoru mezi mým mistrem a úředníkem v aréně.

„Ano, jste velmi bystrý,“ odvětila paní Dela a ztišila hlas: „Společně zbudovali mocenskou základnu, která vpravdě předčí císařovu. Není žádným tajemstvím, že Sethon prahne po trůnu, a nyní, prostřednictvím Ida, má v hrsti Radu dračích očí a také armádu. Vzhledem k tomu, že císař je nemocný a princ Kygo moc mladý, neměl Sethon, jenž je stále pod ochranou harému, daleko k tomu, aby svůj plán uskutečnil. Totiž, dokud jste nepřišel vy.“ Dotkla se mého ramene. „Ten, kdo probudil Zrcadlového draka. Spoluascendentní dračí oko. Ale hlavně ten, kdo může vyvolat rozkol v Radě dračích očí. A císař nemarní čas a hodlá vás a vašeho draka prohlásit za své.“

Váha jejích slov na mě těžce dolehla. Aniž jsem velkopána Sethona vůbec někdy zahlédla, udělala jsem si nepřítele z nejmocnějšího muže v zemi. A císař ve mně viděl možnost návratu na vrchol moci. Byla jsem jako zajíc lapený mezi dvěma hladovými vlky.

„Právě proto si vás císař drží nablízku,“ pokračovala paní Dela. „To proto vás nastěhovali do paláce. Jistě, žádný sál Zrcadlového draka v současnosti

122

není, ale mohl jste jít do některého z jiných sálů. A až dnes večer v rouše příběhu vkročíte do slavnostního sálu, císař tím nanejvýš jasně sdělí své záměry bratrovi a Radě dračích očí.“

Přitiskla jsem si prsty na ústa. Můj mistr nepočítal s tím, že se stanu středem královské pozornosti – měla jsem být jen učeň. Ryko k nám přistoupil a položil mi ruku na rameno, jako by mi chtěl zabránit, abych si podkasala to nešťastně pojmenované roucho a utekla pryč, z dosahu toho vražedného zápasu.

„Odvahu, můj pane,“ řekl drsným hlasem. „Nemáte kam jít. Jste součástí této hry a musíte ji hrát až do konce.“

„Nevíte, kam odešel můj mistr?“ zeptala jsem se naléhavě. „Musím vidět svého mistra.“

Mistr by věděl, co dělat. Jak opatrně našlapovat mezi těmi dvěma mocnými silami.

„Heuris Brannon,“ opravila mne jemně paní Dela, „odešel domů, aby se oblékl na hostinu.“

Konečně jsem si uvědomila, že mistr už nebude vždy nablízku, aby mě chránil a radil mi.

„Tohle je příliš. Opravdu příliš,“ řekla jsem. „Co mám dělat?“„Naplňovat svůj osud,“ řekl Ryko. „Jako my všichni. Se ctí a odvahou.“Paní Dela zakoulela očima. „Co je to za pitomou odpověď? Copak takhle

můžeš mluvit k chlapci?“ Popadla mě za paži a její dlouhé nehty se mi zaryly přes hedvábí do kůže. Cítila jsem v tom sevření mužskou sílu. „Poslouchejte mě. Už nejste chudý kandidát. Jste pán dračí oko. U dvora se nemluví o ničem jiném než o tom, jak se vám klaněli ostatní draci. Máte moc, které se děsí i pan Ido. A tak ji použijte.“

Přítomnost svého draka jsem sotva cítila, natož abych dokázala využít jeho sílu. Pan Ido se z mé strany neměl čeho bát. Ale i kdyby to věděl, stejně by se nezastavil. Pamatovala jsem si na výraz jeho tváře, když sledoval, jak se mi draci klaní. Tohle chtěl pro sebe – aby se všichni draci klaněli jemu. A já mu stála v cestě.

Vytrhla jsem paži z Delina sevření. Byla mužem, který žil jako žena – věděla, jak přežít. Nespojila by se z beznadějným případem.

123

„Kdo myslíte, že v tomhle boji vyhraje, paní Delo?“ zeptala jsem se. „Za kým vlastně stojíte?“

Vsedě se napřímila a chvíli mne upřeně sledovala. Zachovala jsem naprostý klid, ani jsem tváří v tvář jejímu zpytavému pohledu nemrkla.

„Císař,“ řekla konečně.„Proč?“„Protože pan Ido a velkopán Sethon pohrdají tím, co jsem.“„A protože císař je Nebeský pán,“ připomněl káravě Ryko.Oba jsme se k němu otočili.„Ne,“ odvětila tiše paní Dela. „Protože Nebeský pán má teď na své straně

nejmocnější dračí oko.“

124

KAPITOLA 8

„Vítej, pane Eone,“ pronesl nade mnou šeptem císař.Seděl na vrcholku stupňovitého pódia. Viděla jsem jeho oteklé, obvázané

nohy, spočívající na malé stoličce pod slavnostním stolem. Vedle byla před prázdnou židlí také taková stolička. Bylo to místo pro ducha císařovny, která skoro před rokem zemřela.

„Roucho harmonie ti sluší,“ řeklo Jeho Veličenstvo. „Můžeš vstát.“Zvedla jsem koleno a s bolestí posunula nohu dopředu. Naklonila jsem se a

zaujala přikrčený postoj, který mi ukázala paní Dela. Pokradmu jsem pohlédla na Nebeského pána. Ramena měl shrbená a nažloutlá, povadlá kůže jeho obličeje působila dojmem, že ještě nedávno to byl mnohem větší a mohutnější muž. Jeho krční jamku vyplňovala nápadná císařská perla, velká asi jako kachní vejce. Na rozdíl od černé perly paní Dely, zavěšené na jehlici zapíchnuté v kůži, byla tato perla zasazená ve zlatě a všitá do kůže. Byla symbolem jeho moudrosti a svrchovanosti – jeho původu v prastarých dracích – a mohla být vyjmuta jen v případě jeho smrti, aby ji následně všili do hrdla jeho dědice. Viděla jsem, že císařova kůže s léty zlatý podklad zapouzdřila, čímž se muž a šperk spojili v jedno.

Střelila jsem pohledem k jeho tváři a oči Nebeského pána se s mými na okamžik setkaly. Podívala jsem se stranou, jak nařizoval protokol, ale ještě předtím jsem zahlédla, jak císař střihl očima po panu Idovi, sedícím u stolu

125

níže. Vida, i Jeho Veličenstvo zachytilo napětí dračího oka při pohledu na mé roucho.

U mého lokte se objevil jeden z eunuchů, který měl na starosti etiketu při hostině.

„Tudy, můj pane,“ zamumlal přes šepot sílící za mými zády. Uklonila jsem se a chtěla se vzdálit.

„Pane Eone.“Ten hlas byl mladý a rozhodný.Vzhlédla jsem a uviděla prince dědice, jak se naklání ze svého sedadla na

nižším stupínku. Měl stejně odhodlanou čelist a široké čelo jako jeho otec. V jeho očích se zračila stejně bdělá inteligence.

„Můj ctihodný otec se zmínil, že bys možná chtěl studovat státnictví, aby ses připravil na své nové postavení spoluascendentního dračího oka,“ řekl. „Každé ráno mě vyučuje skvělý učitel Prahn. Měl bys zájem se k nám zítra připojit?“

Pevně jsem sevřela lem roucha a znovu se uklonila.„Bude mi ctí, Vaše Výsosti.“Otec se synem si vyměnili krátké pohledy. Paní Dela předvídala veřejný

manévr, jímž budu rychle vtažena přímo do císařského kruhu. Nebude to příkaz od císaře, říkala. Bude to pozvání od někoho, kdo je známý jako jeho přívrženec – všichni tak uvidí, jaké jste si vybral barvy.

Ale ani ona si nepředstavovala, že to bude princ dědic.Eunuch se dotkl mého ramene. Vraceli jsme se přes celou místnost mezi

dvěma nižšími stoly, obsazenými dvořany a správci. Bohatě odění muži s manželkami seděli podél zlatých stěn lemovaných zářícími olejovými lampami a já cítila, jak mě při průchodu kolem pozorují. Někteří byli jenom zvědaví, někteří nepřátelští a někteří vystrašení. V půli cesty jsem spatřila svého mistra. Dokud jej příštího dne neprohlásím svým zástupcem, nemohl sedět se mnou. Kývl na mě a usmál se, ale ani to mi odvahy nedodalo.

Eunuch mě vedl podél pravé zdi a nahoru na stupínek k vysokému stolu, kde seděly dračí oči. Bylo to hned vedle císařského pódia. Dvě židle nejblíže královskému stolu byly prázdné. Tu poslední střežil Ryko, vedle druhé seděl Dillon. Paní Dela dodržela svůj slib, a tak budu mít možnost promluvit si s

126

přítelem. Seděl ztuhlý hrůzou vedle pana Ida. Všichni ostatní učni stáli za svýma dračíma očima, připraveni posloužit jim. Když jsem je míjela, poklonili se, oči sklopené. Jejich mistři tak zdvořilí nebyli. Cítila jsem za sebou vlnění, jak se každé dračí oko otáčelo, aby lépe vidělo, a slyšela jejich tlumená slova, která mě doprovázela při chůzi podél řady: příliš mladý, nebezpečné, moc pozdě.

Jediná paní Dela se zdála klidná. Stála vedle velké vyřezávané zástěny v rohu místnosti. Mezi pečlivě propracovanými vzory bylo vidět záblesky černých vlasů, zlaté jehlice a odstíny modrého hedvábí zdůrazňující postavení tří dam – císařských konkubín, jež se těšily přízni Jeho Veličenstva. Paní Dela zřejmě s jednou z nich vyjednávala, protože naznačila rukou pohyb od čela k srdci, kterým se uzavírá dohoda. Eunuch mě usadil a ona vzhlédla.

„Pane Eone,“ řekla a přispěchala ke mně, až se jí perla na krku kývala. „Jak ráda vás opět vidím.“ Poklekla na jedno koleno. „Princ se mě na vás těsně před zasedáním ptal a nyní se dozvídám, že vás žádal, abyste s ním studoval. Nanejvýš pozorné pozvání.“ Rozklapla vějíř a zpoza něj na mě vykulila oči a zdvihla obočí. Pak vějíř zase zaklapla a ve tváři měla opět ten zdvořilý úsměv. „A domnívám se, že znáte učně Dillona,“ navázala plynule. Přitom zvedla hlavu a kývla na eunucha, aby jí odtáhl židli. Když si sedla, Ryko se uklonil a přesunul se na své místo za jejím ramenem, ve tváři usazený nicneříkající výraz. Dillon vedle mě se hluboce sklonil nad sepjatýma rukama.

„Pane Eone.“ Oči měl přilepené k podlaze.„Jsem rád, že sedíme vedle sebe,“ řekla jsem. „Máme si o čem povídat.“Vzhlédl ke mně. Strach v jeho napjaté tváři vystřídal váhavý úsměv. Mrkla

jsem na něj starým známým způsobem a jeho úsměv se ještě rozšířil.Pohlédla jsem za něj na jeho mistra. „Zdravím vás, pane Ido,“ řekla jsem s

úklonou, potěšená, že se mi nezatřásl hlas.„Pane Eone, dnes večer jen záříte,“ řekl klidně. „Jsem poctěn, že Jeho

Veličenstvo vám dalo roucho, kterým ho obdarovala moje rodina.“Ucítila jsem, jak se paní Dela za mnou pohnula na znamení varování. Než

ji zavolali ke stolu, nacvičovaly jsme spolu všechny možné reakce pana Ida,

127

které jsme si dokázaly představit. Přinutila jsem se k stejně falešnému úsměvu, jako byl ten jeho.

„Já jsem poctěn dvojnásob,“ řekla jsem. „Roucho s takovou historií může svému nositeli přinést jen štěstí.“

Chvíli na mě zíral. „Jak my dračí oči víme, štěstí je křehká věc. Ve špatných rukou se snadno může změnit v neštěstí. Nemám pravdu, pane Eone?“

Souhlasně jsem zamumlala a překryla si rouchem třesoucí se ruce. Přede mnou ležel talíř z průsvitného modrého porcelánu se stříbrnými tyčinkami po boku a polévková lžíce ve tvaru labutě. V barevně ladící misce s vodou na oplachování prstů plaval dokonalý kvítek plumérie. Prohlížela jsem si každou tu věc zvlášť a utěšovala se jejich krásou.

„Vedete si dobře,“ řekla paní Dela a dotkla se mé paže.Podívala jsem se ke stolu dvořanů, usazených podle svého postavení.

„Který z nich je velkopán Sethon?“„Není tady,“ řekla paní Dela tiše. „Odjel na východ řešit jistý pohraniční

spor.“ Střelila pohledem po panu Idovi. „Ale určitě bude o událostech dnešního večera informován.“

Zazněl mocný úder a v místnosti se náhle rozhostilo ticho. Císařův osobní herold tloukl svou holí do země, aby si vyžádal pozornost.

„Promluví Jeho císařské Veličenstvo,“ zvolal muž.Okamžitě jsme se všichni sklonili nad talíře. Nebeský pán nám mávnutím

ruky pokynul, abychom se zvedli.„Jsme zde, abychom uctili změnu roku a spolu s tím povýšení krysího

dračího oka, pana Ida, a jeho nového učně Dillona.“ Všichni se naklonili dopředu, aby slyšeli jeho slabý hlas. „Avšak je to také oslava nejdůležitější událostí: návratu Zrcadlového draka a mimořádného povýšení mladíka do postavení dračího oka. Pan Eon a jeho Zrcadlový drak jsou pro Nás znamením, že Naše vláda se těší přízni bohů.“ Pozvedl zlatou misku. „Vzdáváme dík za takový dar.“

Zírala jsem na stříbrnou misku ve své ruce. Císař ze mě udělal znamení od bohů. Jako tonoucí, který se chytá stébla. A to, že tak lhostejně přešel povýšení pana Ida, se dračímu oku určitě moc nelíbilo.

128

„Vzdávám dík,“ řekla jsem co nejuctivěji a smočila si rty vínem. Vedle mě hlučně vysrkl svou misku Dillon. Když vzápětí poznal svou chybu, za okrajem misky se vynořily jeho vyděšené oči.

„A co je ještě důležitější,“ pokračovalo Jeho Veličenstvo silnějším hlasem, „věštci praví, že Zrcadlový drak se k nám vrátil mimo rok svého nástupu ze zvláštního důvodu.“

Vzhlédla jsem. Jeho Veličenstvo hledělo na mě.„Není tajemstvím, že mé zdraví je čím dál chatrnější. Ale před osmnácti

lety byla země obdařena narozením mého dědice, prince Kyga. Věštci praví, že Zrcadlový drak, Dračí drak, se vrátil a zvolil si pana Eona, aby připravil půdu pro vládu mého syna. Pan Eon a Zrcadlový drak jsou tu, aby zbudovali baštu síly a štěstí pro prince dědice.“

Na chvíli zavládlo ticho. Pak se lidé postupně začali zvedat, obraceli hlavy směrem ke mně, ukláněli se a tleskali. V úleku jsem se střetla s císařovýma lesklýma očima. Byly plné vzrušení a důvěry. Nebo možná zoufalství.

Co jsem měla dělat? Vzepřít se císaři? To by byla okamžitá smrt. Zírala jsem do té změti rukou a tváří. Můj mistr bude vědět, co dělat. Zjistila jsem, že pořád sedí, tělo ztuhlé, tváře pobledlé. Pak na mě pohlédl a já v jeho rozšířených očích uviděla totéž vzrušení a důvěru.

Byla jsem vybrána Zrcadlovým drakem, abych se stala oporou císaře a prince dědice? Císař i můj mistr tomu věřili. Císařští věštci tomu věřili. Kdo jsem já, abych je zpochybňovala?

Na mých ramenou spočíval osud říše a to byla příliš těžká váha.Byla zde ještě jedna osoba, která nad oznámením císaře nejásala. Koutkem

oka jsem zahlédla pana Ida, jak sedí na židli a s ponurým úsměvem mě pozoruje. Mé povýšení na Nebeské znamení ho neudivilo ani nepotěšilo.

„Jeho Veličenstvo udělalo další smělý krok,“ šeptala paní Dela a tleskala. „Rychle se mu pokloňte, nebo se nikdy nenajíme.“

Měla pravdu – byl to jen další krok v mocenské hře. Podivně klidná jsem sepjala ruce a sklonila hlavu, na hony vzdálená od očekávání, která se zračila ve tvářích přede mnou. Vřavu náhle přerušil tlukot heroldovy hole. Veškerá pozornost se stočila zpátky k císaři.

129

„Pan Eon bude v mém paláci hostem, dokud nebude znovu postaven sál Zrcadlového draka. A u příležitosti oslav Dvanáctého dne mi bude ctí vrátit jemu a jeho drakovi ony poklady, které byly zachráněny před požárem, jenž zachvátil sál před pěti sty lety. Posvátnou povinností této dynastie bylo chránit poklad Zrcadlového draka. Když mi můj otec, Pán deseti tisíc let, ukázal trezor v naší knihovně a svěřil tuto povinnost do mých rukou, vyslovil tato moudrá slova.“ Císař se odmlčel, aby vyvolal náležitý dojem. „Pamatuj, můj synu, drak je jako výběrčí daní. Stačí, aby jediný kousek zlata chyběl, a bude tě pronásledovat celou věčnost.“

Princ Kygo vedle něj zaklonil hlavu a zasmál se. Místnost opožděně propukla ve zdvořilé chichotání. Dámy schovávaly ústa za roztaženými vějíři.

Poklad? Uchovávaný pro mě?„Opravdu je tam trezor plný zlata?“ zeptala jsem se paní Dely.Než mohla odpovědět, pan Ido nařídil Dillonovi vstát a přes širokou

mezeru se ke mně naklonil. „Jeho Veličenstvo to myslí obrazně, pane Eone,“ řekl a vrhl na císaře, který se stále usmíval svému ostrovtipu, ironický pohled. „Ten poklad není zlatý.“

„Vy jste ho viděl, můj pane?“ zeptala jsem se, abych zakryla své zklamání rychle položenou otázkou.

„Ne. Ale rada má záznamy o tom, co bylo zachráněno. Je to téměř jediný doklad, který o Zrcadlovém draku máme.“ Odmlčel se a pohlédl na ostatní dračí oči u stolu. Ve srovnání s jeho temnou energií byli všichni ti muži otupělí. Pan Ido vyšpulil horní ret. „Vy a váš drak jste úplná záhada. Jak vidíte, rada skoro šílí vzrušením.“

Přistihla jsem se při úsměvu. Skočila jsem mu na lep a nechala se zesměšnit.

Přiblížil se ke mně. Zahlédla jsem stříbrný záblesk v jeho očích. „Podle záznamů obsahuje poklad v trezoru nějaké pěkné kousky nábytku…“

Náhle mnou projela vlna nevolnosti. Cítila jsem, jak se něco dere skrz vrstvy mého odporu, a na okamžik se dostavilo jasné vnitřní zření. Přede mnou se táhla stříbrná linie síly odčerpávající energii z místnosti. Vplouvala do pana Ida a sytila žlutý bod síly v deltě jeho žeber. Centrum osobního kouzla. Zelený srdeční bod nad ním se zdál ještě bledší a menší než předtím.

130

Používal svou sílu, aby mě očaroval.Jasný okamžik pominul a zanechal po sobě důvěrný pocit ztráty.

Zrcadlový drak. Byl pryč, už zase. Pan Ido zmlkl, oči měl náhle zúžené. Cítil draka také? Odtáhla jsem se zpět a viděla, jak jeho tvář ztvrdla, ale hlas měl stále jemný a uhlazený.

„…a pár nástrojů potřebných k našemu umění. Myslím, že jsem v seznamu viděl dračí kompas osázený drahokamy.“

Potřebovala jsem se dostat pryč od té síly, která mě volala k němu. Vytvořit mezi námi nějaký prostor. Trochu jsem se uklonila.

„Díky, pane Ido.“„Rádo se stalo, pane Eone.“Povolal Dillona zpátky ke stolu. Herold mezitím žádal o pozornost.„A nyní hodujme,“ oznámil Nebeský pán. „Při druhém sladkém chodu si

vyslechneme básníky, kteří složili verše na počest této události.“ Pozvedl kousek vyřezávaného nefritu zavěšeného na rudé hedvábné stuze. „A tohle je cena pro umělce, jehož slova mnou nejvíce pohnou.“

„Hádejme, kdo to asi bude,“ zabrblala paní Dela. Spatřila můj tázavý pohled a ukázala k zástěně za námi. „Paní Džíla má velmi dlouhou řadu úspěchů.“ Ryko stojící za ní káravě zamručel. Paní Dela podrážděně vzdychla. „Dobře, možná jsem nespravedlivá. Ale jen proto, že je princova matka, ještě nemusí být dobrou básnířkou.“

„Ona je princova matka?“ řekla jsem. „Já myslel, že císařovna byla –“Paní Dela zavrtěla hlavou a dala si prst na ústa. „Tak je to zaznamenáno,

ale císařovna byla neplodná. Prvorozený mužský potomek v harému je vždy přisouzen císařovně, pokud nezplodila vlastního. O následnictví tak nemůže být pochyb.“ Pokynula mi, abych se naklonila k ní. „Měl byste vědět, že paní Džíla je rozumná žena. Ví, že i když nemůže být uznána jako princova matka, je to její plod, který bude sedět na trůnu. A po dvou děvčatech nedávno porodila dalšího syna, takže její postavení v domácnosti je jisté.“ Pohlédla na robustního muže v krátké bílé tunice, který klečel před císařem. „Ach, byl předvolán císařský ochutnávač. Studený chod už se určitě nese.“

Ještě to nedořekla a do místnosti napochodovaly dvě rady eunuchů nesoucích přikryté tácy a rozmístily se podél stolů. Eunuch přede mnou

131

položil na stůl dvě mísy, oči náležitě sklopené. Herold opět udeřil holí do země a sluhové naráz zvedli stříbrné poklopy. Podél celého stolu se táhly mísy plné nádherně upravených jídel. Viděla jsem krájené vepřové, zelí s ořechy, kachny na fazoli, studená vejce, nakládanou zeleninu, zeleninu naloženou v oleji, lepkavou rýži zavinutou v mořských řasách, studené pečené kuřecí, uzené rybí maso a kulaté hrachové koláče, podávané se zázvorem.

„Tolik,“ vydechla jsem.Paní Dela prozkoumala mísu s vepřovým před sebou a pak pokývla

sluhovi, aby jí nabral na talíř. „Střídmě, můj pane,“ varovala ho a zvedla ruku, aby ho zastavila s další lžící. „Ještě bude jedenáct chodů.“

Další eunuch se zastavil přede mnou.„Můj pane,“ řekl tlumeným hlasem služebníka. „Královský lékař vám

posílá tuto mísu a prosí vás, abyste to pojedl jako první a podpořil tak své trávení.“

Podívala jsem se směrem k lékaři, sedícímu na druhé straně místnosti u nižšího stolu. Převlékl si oděv a nyní měl na sobě odstín zelené, který jeho bledému obličeji zrovna neprospíval. Přikývla jsem na znamení díků. Vlídně se usmál a přehnanými gesty mě nabádal k jídlu. Eunuch postavil tác na stůl a odkryl víko. Objevily se křehké zelené fazole a hladké bílé čtverečky posypané sezamovými semínky.

„Co to je?“„Studený úhoř, můj pane. Na podporu krvetvorby.“Uchopila jsem těžké stříbrné tyčinky, dychtivá okusit tu lahůdku. Mělo to

podivnou strukturu, tuhou, ale zároveň jemnou, a chutnalo to po oříškách, což ještě umocňoval sezam. Vedle mě zíral Dillon na mísu s kachnou a svíral v prstech hranu stolu.

„Můj pane, můžete pomoci učni Dillonovi?“ zeptala se paní Dela mezi sousty.

Kývla jsem na sluhu, který mu hned pohotově nandal kachnu na talíř.„Prostě jim jenom řekni, co chceš,“ řekla jsem s hranou sebedůvěrou.Olízl si nervózně rty. „Podívej se, co toho je.“Zazubila jsem se ve snaze trochu mu ulevit. „Musíme být požehnaní, ne?“

132

Jeho úsměv ani zdaleka nezakryl bolestný stín, který měl v očích. Ten výraz jsem viděla už předtím, když ho při několika příležitostech zbil heuris Bellid.

„Jaké to je?“ zeptala jsem se ho tiše a pokývla směrem k jeho novému mistrovi. Pan Ido k nám byl otočený zády a bavil se s dračím okem vedle sebe.

Stíny se ještě víc prohloubily. „Jak říkáš, musíme být požehnaní.“Zvedl misku s vínem a opět ji vypil.„To rád slyším.“Pod stolem jsem zatlačila svou nohou do jeho. Oplatil mi to a rychle

zamrkal. Zdálo se, že jsme se oba dostali do ošidné situace.„Pane Eone, dovolte mi, abych vám doporučila hrachové koláčky,“ řekla

paní Dela, dožadujíc se mé pozornosti.Při dalších třech chodech – řadě polévek, po nichž následoval humr, pak

mušle – paní Dela tlumeně komentovala dračí oči u stolu. Pan Tyron, sedící vedle pana Ida, byl buvolí dračí oko a zároveň císařův muž. Naklonila jsem se na židli dozadu, abych na něj viděla. Na dračí oko byl dost podsaditý a od nosu k ústům se mu táhly hluboké rýhy. Byl další v cyklu ascendencí, měl tedy na konci roku odejít do výslužby a postoupit místo svému učni. Další v řadě i v ascendenci byl pan Elgon, tygří dračí oko. „Jednoznačně Idův stoupenec,“ šeptala paní Dela. Měl protáhlou tvář s nápadnými čelistmi a plochý nos, díky němuž vypadal jako lopata. Pan Elgon byl učněm mého mistra, když byl tygří dračí oko, ale nikdy jsem ho neslyšela o něm mluvit. Vedle pana Elgona bylo zaječí dračí oko, pan Silvo. Bledý, pohledný muž, jehož vyčerpávající povolání zredukovalo rysy jeho obličeje na klasické plochy a hrany. „Váhavec,“ řekla paní Dela. „Vždycky se snaží dosáhnout míru mezi frakcemi.“ Zrovna jsme se dostali k panu Čionovi, hadímu dračímu oku, když se po boku paní Dely objevil mladý eunuch, oblečený v černé harémové livreji. Uklonil se a předložil svitek, zapečetěný voskem, jemuž na koncových tyčinkách visely nefritové korálky. Poněkud stranou rozvinula svitek a přelétla ho očima.

„Přeje si má paní odpovědět?“ zeptal se.

133

„Ne.“ Pokynula mu, aby odešel, a znovu přečetla svitek. „Dobrá,“ řekla zamračeně, „tohle věci rozvíří. Jen doufám, že nebudou obviňovat posla.“

Pohlédla jsem na plynulé znaky na papíře, ale nerozeznala jsem nic. „Co to je?“

„Báseň paní Džíly do soutěže.“ Položila svitek na stůl. „Pochopitelně, že ji nemůže předložit dvoru sama, tak mě požádala, abych ji přečetla. Minulé léto jsem přeložila její knihu veršů a byl to velký úspěch.“

„V jakém je to jazyce? Ona pochází z východních kmenů?“„Ne, ne.“ Naklonila se blíž a zašeptala: „Je to psané ženským písmem.“„Čím?“Paní Dela se usmála mému výrazu. „Je velmi staré. Předává se z matky na

dceru. Myslím, že vzniklo proto, aby ženy mohly napsat jedna druhé. Vyjádřit své pocity. Nic učeného, samozřejmě, ale protože mužské písmo znát nesmíme, je to pro nás způsob, jak sdílet své myšlenky.“ Umlkla a podívala se na svitek. „A naši osamělost.“

Myslí mi projel prchavý obraz ženy, jak kreslí klacíkem do písku, vyrývá čáry znaků a drží mě kolem ramen. Má matka? Vypustila jsem vzpomínku z hlavy a sedla si zpět. Pán dračí oko by neměl mít s ženským písmem nic do činění. Ani s ženskými pocity a obavami.

„Povězte mi o panu Čionovi,“ řekla jsem.Paní Dela sebrala svitek a zastrčila si ho do rukávu. Má příkrost ji

nenalomila.„Jeho úkolem je pozorovat,“ řekla. „Hadí drak je strážce vnitřního vhledu

a pan Čion je jaksepatří bystrý.“Vrhla jsem pohled na stůl. Vše, co jsem z něj viděla, byla dlouhá ruka,

kolébající miskou s vínem. Pokud dokáže prohlédnout přetvářku, pak bude nejlepší se mu vyhnout.

„Vůči komu je loajální?“Nachýlila hlavu směrem k panu Idovi.Další v řadě byl pan Dram, koňské dračí oko. Paní Dela roztáhla vějíř a

komicky s ním zamávala před obličejem. Koňský drak byl strážce vášně, řekla mi, předstírajíc hekání, a pan Dram to bral velmi vážně. Zahlédla jsem jeho svěží tvář, když si se smíchem sedal na svou židli. Bylo v něm víc energie než

134

v ostatních, třebaže neměl sílu pana Ida. Císařův muž, dodala paní Dela, ale není moc k užitku, protože nemá respekt ostatních dračích očí.

Podával se další chod. Kuře na všechny způsoby, podávané s velkými mísami divoké rýže. Dloubla jsem do své porce kuřecího stehna, smaženého v těstíčku. Žaludek jsem měla tak nacpaný, že nevolnost už přecházela v bolest. Dillon už také přestal jíst, ale pokaždé, když mu sluha dolil víno, vypil je.

„Víš, že jsem nikdy předtím mušle nejedl?“ řekl. „Ani humra. Ten mi nechutnal. A tobě? Mně nechutnal.“ Měl už potíže soustředit se na můj obličej.

„Je hrozně hutný,“ řekla jsem.Dillon mockrát po sobě přikývl. „Hutný. Máš pravdu. Všechno je hutný.“

Najednou se zahihňal. „My jsme taky hutní.“Paní Dela mi zaťukala vějířem do ruky. „Podívejte. Támhle.“Doprostřed místnosti přišli čtyři klanějící se hudebníci. Následoval soubor

dvanácti mužů, každý byl přestrojený za jedno ze zvířat cyklu. Slavní dračí tanečníci – slyšela jsem o nich, ale nikdy nevystupovali mimo palác. Tanečník oblečený v červené barvě Zrcadlového draka se přede mnou poklonil. Jeho propracované roucho se třepotalo stříbrnými korálky, které měly tvar šupin na kůži a na konci tvořily dlouhou vlečku.

Místností se rozlehly první tóny píšťaly a rozhovor ztichl. Pak se tanečníci začali pohybovat, jejich těla nabývala vzhledu jejich zvířat. Tančili v kruhu a ztvárňovali tak posvátnou povinnost dračího oka chránit a pečovat o svou zemi a její obyvatele. Vydechla jsem úžasem, když udělali z jemných stříbrných stužek déšť, měnili proudy řek ze štůčků modrého hedvábí a tišili větry vyrobené z průsvitného mušelínu. Pak se tanečníci jeden po druhém sólově otáčeli a skákali, napodobujíce pohybem ctnosti, které střežilo jejich dračí zvíře. Když přišla řada na červeného tanečníka, připojil se k němu další ve stejném kostýmu a spolu pak unisono vířili a skákali jako dva dokonalé zrcadlové obrazy. Tančili pravdu. Neboť můj drak byl strážce pravdy. Jaká ironie, zavrtěla jsem se na židli.

Na konci vystoupení místnost propukla v hlasitý křik a potlesk. Dupala jsem jako ostatní do podlahy, která se pod tanečníky otřásala na znamení našeho uznání. Když s úklonami vycouvali, přišli sluhové a tiše servírovali

135

první sladký chod. Lístkové pečivo zalité třtinovým sirupem, kandované ořechy, slazené švestky, plástve medu, čerstvé bobule, malé koláčky a fazolové bochánky.

„Med!“ zařval Dillon a popadl jednu kapající plástev přímo ze servírovacího podnosu. Zamával lahůdkou na mě. „Koukni, Eone! Med.“

Ozval se hlasitý praskot – kost na kost. Dillonova hlava sebou trhla dozadu.

„Zapomínáš se, učni,“ zasyčel pan Ido, ruku po ráně stále napřaženou. Na čele mu tepala tlustá modrá žíla.

Dillon se na židli přikrčil. „Omlouvám se, můj pane. Promiňte. Prosím, promiňte.“

„Mně se neomlouvej. Omluv se panu Eonovi.“Dillon zapátral pohledem kolem, aby mě našel, a pak se hluboce poklonil.

„Můj pane, odpustíte mi.“Hleděla jsem na jeho bledou šíji a malé uši. Zpod jeho skloněné hlavy

kapala na zem krev a mísila se s medem vytékajícím z plástve, kterou pořád držel v ruce. Cítila jsem, jak mě paní Dela dloubla do zad.

„Nic se nestalo,“ řekla jsem rychle.„Přines nějaký oděv a tohle ukliď,“ nařídil pan Ido jednomu ze sluhů. „A

ty“ – bodl ukazovákem do Dillonova ramene – „seď klidně a už mi nedělej ostudu.“

Protáhl si ruce, aby uvolnil bolest v kloubech. Přispěchal eunuch a podával mu vlhký ručník.

„Chlapci!“ zařval a postrčil ručník směrem k Dillonovi. „Dej to tomu chlapci.“ Přitiskl si dlaň na čelo a dal znamení eunuchovi, jenž měl na starosti etiketu. „Potřebuji na vzduch,“ procedil skrz zaťaté zuby.

Eunuch se uklonil a začal klestit cestu mezi židlemi.Pan Ido vstal, poklonil se mně a paní Dele a pak projevil hlubokou úctu

císaři. Sledovali jsme ho, jak couvá, nevšímavý vůči poznámkám ostatních dračích očí.

„Doutnák tohoto muže je čím dál kratší,“ řekla paní Dela zamyšleně.Vedle paní Dely si klekl mlaďoučký harémový eunuch se vzkazem. Paní

Dela povzdychla.

136

„Nech mě hádat,“ řekla mu. „Paní Džíla se mnou chce mluvit, než přednesu její mistrovské dílo.“

Eunuch přikývl a marně se pokoušel potlačit úsměv.„Dovolíte, pane Eone,“ řekla paní Dela, vzala do ruky lem svých šatů a

chystala se vstát.„Samozřejmě.“Obrátila jsem se zpět k Dillonovi a dotkla se jeho ramene. „Pojď,“ řekla

jsem. „Očisti se.“Přitiskl si ručník k ráně nad okem.„Já zapomněl,“ řekl spíš pro sebe.„A to víno ti právě nepomohlo.“ Stáhla jsem mu ruku dolů a prohlížela

zranění. „Už to nekrvácí.“„Tohle všechno je… Není to tak…,“ umlkl a vystrašeně se rozhlédl po

panu Idovi, ale dračí oko už z místnosti odešel.„Jednoduché?“ dořekla jsem místo něj. „Ale je to lepší, než kdyby tě

nevybrali, ne?“Mdle se usmál. „Když jsem se dotkl perly Krysího draka – projela mnou

všechna ta síla – bylo to, jako kdyby mi patřil celý svět.“ Podíval se na mě a ve tváři se mu objevil údiv. „Ty víš, jaké to bylo.“

Oplatila jsem mu úsměv. „Jo.“„A když jsem ucítil, jak se mnou prohnalo jeho pravé jméno, radostí jsem

málem zešílel.“Ztuhla jsem. Pravé jméno? Všechny mé svaly se napjaly v neblahé

předtuše.„Jeho pravé jméno,“ zopakovala jsem.„Cítil jsi to taky tak, můj pane?“ zeptal se Dillon.Toporně jsem kývla.Byl to onen šepot, který mi uklouznul? Pamatovala jsem si, jak jsem

přitiskla ucho a ruce na zlatou perlu a snažila se slyšet ztrácející se zvuk. Proč mnou dračí jméno neprojelo tak jako Dillonem? Dech se mi zadrhl v hrdle. Bylo to proto, že jsem nezavolala své utajené jméno? Ale to by znamenalo mou smrt.

137

Promeškala jsem jedinou příležitost, abych se dozvěděla jméno červeného draka.

Dillon si otřel krev z tváře. „Je ponižující vědět, že nyní umím Krysího draka a jeho sílu přivolat,“ řekl. Pan Ido už mi ukázal projevy zdvořilosti. Ohlédl se na dveře, a když viděl, že jeho mistr se ještě nevrátil, uvolnil se.

Já nevěděla, jak Zrcadlového draka přivolat.Ani jeho sílu.Nevěděla jsem, jak plnit císařovy příkazy.Jestliže jsem neuměla přivolat draka a použít jeho sílu, byla jsem pro

císaře i pro svého mistra nepotřebná. Vlastně pro kohokoli.„Jsi v pořádku, můj pane?“ zeptal se Dillon.Nikdo se to nesmí dozvědět. Znamenalo by to mou smrt i smrt mého

mistra. Císař by nás oba zabil.„Pane Eone?“Dillon se váhavě dotkl mé ruky. Trhla jsem sebou.„Velmi ponižující,“ řekla jsem, nutíc se do úsměvu.Eunuch vedle mě odtáhl židli paní Dely.„Pouze změna jednoho slova,“ řekla a sedla si. „Umělec není nikdy

spokojený.“Příštích několik hodin jsem se nemohla zbavit strachu z tvrdé pravdy, která

mě drtila. Neumím přivolat svého draka. V jednu chvíli se pan Ido vrátil na své místo. Přinesli další jídlo a já jedla, dokud se mi do krku nevedrala vlna nevolnosti, která mi zabránila nacpat si do pusy cokoli dalšího. Básnici četli svá díla a já tleskala a smála se, i když mi slova vůbec nedávala smysl. Pouze jeden verš, který přednesla paní Dela, jsem pochopila:

Když slunce a měsíc spolu povstávají,nebesa vlastní perlu noci,přivádí temnotu v oslnivé světloa chladivou úlevu hořící zemi.

Hlava pana Ida se vztyčila. Zdvořilé ticho v místnosti se náhle přiostřilo a já cítila, jak se pozornost všech zaměřila na nás. Císař začal tleskat a princ se

138

k němu rychle připojil. Dvořané a ostatní hosté začali také chvatně tleskat. Paní Džíla nefrit vyhrála. Mladý harémový eunuch jí ho nesl za zástěnu.

A pak hostina konečně skončila. Když z místnosti vynášeli císaře na zdobných nosítkách, doprovázeného princem dědicem, všichni jsme padli na kolena. Hleděla jsem na mozaikovou podlahu a snažila se nějak zbavit chvění, které zachvátilo celé mé tělo. Všichni okolo pomalu vstali. Když císař odešel pryč, konverzace začala být uvolněnější. Ucítila jsem za sebou Rykovu váhu. Pak mě svou velkou rukou uchopil za paži a nadzvedl do výše.

Paní Dela se na mě zblízka podívala. „Není vám dobře, můj pane?“Zavrtěla jsem hlavou, ale bála se otevřít pusu, že se pozvracím.„Zařídím, aby vás zavedli zpátky do vaší komnaty.“Pokynula podsaditému eunuchovi a udělila mu tlumeným hlasem pokyny.

Uklonil se a vedl mě přes místnost, proplétaje se mezi skupinkami klábosících hostů tak, aby nám nikdo nepřekážel. Byla jsem na nádvoří nejdřív ze všech. Eunuch mě rychle prováděl mezi elegantními budovami a dvorními zahradami, osvětlenými kulatými červenými lucernami. Při chůzi jsem zhluboka dýchala a snažila se nevolnost potlačit studeným nočním vzduchem. Věděla jsem, že se pozvracím, ale nechtěla jsem v rouchu harmonie – musela jsem se vrátit do své komnaty.

Konečně se eunuch zastavil. „Vaše komnaty, můj pane,“ řekl s úklonou.Zalapala jsem po dechu a zlomila se v pase. Ve slabém světle luceren jsem

nepoznala zahradu ani komnatu. Z nízké plošiny sestoupil stín. Byla to Rilla, spěchala ke mně.

Mávla jsem na eunucha, aby šel. „Díky. Běž.“Uklonil se a zmizel v šeru. Rilla mě zachytila zrovna ve chvíli, kdy jsem

padala na kolena.„Budu zvracet,“ podařilo se mi říct. „Vysvleč mi roucho.“Rilla mě vytáhla do předklonu a napůl mě nesla, napůl vedla ke stupínku.„To roucho,“ zasípala jsem.Spustila mě na stupínek, zatáhla za šerpu a rozvazovala mi tkanice.„Drž,“ řekla. „Už je to skoro rozvázané.“Ztěžka oddechujíc jsem se zahleděla na lampu. Šerpa povolila a sklouzla

na plošinu. Rilla mi sundala roucho z ramen. Vytrhla jsem ruce z rukávů a

139

přepadla dopředu. Přistála jsem ztěžka na štěrkové cestě. Ostré kameny se mi zaryly přes tenké spodní prádlo do kůže. Dlaně i kolena mi hořely bolestí. První zvednutí žaludku přineslo jen sliny a kapku u nosu. Podruhé už jsem cítila páchnoucí dech a rozkašlala jsem se. Potřetí to bylo, jako kdyby mi vytahovali žaludek. Pak se ze mě vyhrnul dusivý příval napůl stráveného masa, polévky, rýže a vína, celá hostina ze mě vycházela znovu a znovu ven, až jsem se cítila, jako kdybych vyvrhla i střeva.

„Nebesa, kolik jsi toho snědla?“ řekla Rilla a přitiskla mi ruku k čelu, aby mi podepřela hlavu.

Ale já neměla čas odpovědět. Znovu se mi zvedl žaludek. A zase. Konečně to přestalo. Odkašlala jsem si a odplivla do pečlivě udržované trávy.

„Už nikdy nebudu jíst,“ řekla jsem a utřela si nos. „Jak jen to šlechtici můžou dělat každou noc?“

„Dnes večer to nic nebylo,“ řekla Rilla vesele. Sebrala roucho příběhu a přehodila si objemné záhyby přes ruku. „Počkej, až bude příští měsíc hostina u příležitosti císařových narozenin. Ta bude trvat tři dny a tři noci.“

Pomalu jsem se zvedla. Odsunuly se vzdálené dveře a z nich vyběhly dvě služky. Jedna mi otřela čelo vlhkou chladivou látkou a druhá mi podala šálek vody, ochucené mátou. Smočila jsem si rty a odplivla do trávy. Jestli co nejdřív nevypátrám jméno svého draka, císařovy hostiny se nedožiju.

140

KAPITOLA 9

Druhý den ráno mě vzbudila Rilla, když roztahovala okenice. Místnost v předjitřním světle vypadala jako krajina šedých stínů a jedinou výraznější barvou bylo mihotání rudých uhlíků v pánvi na oheň.

„Už je ti líp?“ zeptala se.Převalila jsem se na záda a snažila se rozmrkat oči zakalené po spánku. Z

nových tvarů v koutě místnosti se pomalu vylupoval malý oltář – polštářek na podlaze, obětní misky, vonné tyčinky a úmrtní desky. Ani jsem si ho minulou noc nevšimla, vyčerpání mě vrhlo rovnou do bezesné propasti. Alespoň že ta strašná únava byla už pryč, nicméně pořád jsem se nadnášela v jakési hřejivé otupělosti. Natáhla jsem ruce a nohy a přetrpěla ostré píchnutí v kyčli.

„Mnohem líp. Díky.“A pak jsem se rozpomněla – neznala, jsem jeho jméno.Posadila jsem se, všechna ta lenivá pohoda rázem zmizela. Rilla přešla k

pánvi a sundala z uhlíků konvici s vodou.„Mám už připravený čaj,“ řekla a nalila vodu do misky. „Myslíš, že bys

pozřela i trochu jídla?“Žaludek se mi zavlnil a po chvíli se zase zklidnil. Zůstala dutá bolest.

„Možná trošku.“Neznala jsem jeho jméno a nikdo se to nesmí dozvědět. Ani můj pán nebo

Rilla. Ještě ne.

141

Rilla zamíchala metličkou čaj a pak ho opatrně přinesla na stolek vedle postele.

„Vypij to a já se za chviličku vrátím,“ řekla a zamířila ke dveřím.„Můžeš mi udělat něco jednoduchého?“ zeptala jsem se.„Kachna nebude, slibuju,“ odvětila s úsměvem. Dveře se zavřely.Opřela jsem se o pelest. Přestože čaj od andělíčkářky stál na délku paže

ode mě, z jeho zatuchlého odéru se mi zvedal žaludek. Vzala jsem ho a chvíli hleděla do kalné tekutiny. Musela jsem vymyslet nějaký způsob, jak vypátrat jméno draka.

Kde se má člověk dozvědět nezjistitelné? I kdybych chtěla riskovat a někoho se zeptat, nebylo koho – kdo by kromě Zrcadlového draka mohl znát tajemství jeho samotného? Ne, jediný, kdo znal dračí jméno, byl drak. A protože jsem neznala jeho jméno, nemohla jsem ho zavolat, abych se ho zeptala.

Chvíli jsem čaj foukala a pak jsem misku jedním hltem vypila. Musela jsem zatnout zuby, jak byl odporný a horký.

A kdykoli jsem teď spatřila Zrcadlového draka, byl zahalený v mlze. Ani jsem necítila jeho přítomnost.

Až na minulou noc.Při té myšlence jsem se prudce posadila. Když se mě pan Ido snažil

očarovat, něco mě vtáhlo do mého vnitřního zření. Musel to být ten rudý drak – co jiného to mohlo být? Volal mě.

Bylo to možné? Nikdy jsem nic takového neslyšela. Ale vždyť o způsobech draků jsem toho věděla jen velmi málo. Možná na mě jen čekal, aby se promítl do mého vnitřního zření. Čekal, aby mi sdělil své jméno. Postavila jsem misku na stůl a opřela se zády o pelest. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uvolnit tělo, aktivovat vnitřní oko a soustředit se na svět energií. Ale ve svalech mi škubalo, kyčel mě bolela a má mysl těkala mezi nadějí a strachem. Bylo to, jako kdybych chtěla najít klid na trnovém lůžku.

Naposledy jsem rudého draka viděla v hřejivém, poklidném ovzduší koupelny. Třeba by mi další koupel umožnila vidět ho znovu.

142

*

Rilla mi chrstla na ramena vědro vody.„Říká se, že příliš mnoho koupelí může oslabit tělo,“ poznamenala jízlivě.Netrpělivě jsem na stoličce poposedla, zatímco v prstech jsem mnula látku

bederní roušky. „Teď si půjdu dát lázeň.“„Ale ještě jsem ti neudělala ruce a nohy.“„Nejsou špinavé.“Odšourala jsem se po dláždění k bazénu, aniž bych vnímala ztuhlou kyčel.

Sešla jsem s čvachtáním po schodech a rychle se přebrodila teplou vodou k sedací římse. Rilla si zkřížila ruce na hrudi a zamračeně mě sledovala.

„Je všechno v pořádku?“Našla jsem sedátko, opřela se a položila hlavu na okraj bazénu, stejně jako

den předtím.„Teď můžeš jít,“ řekla jsem.Rilla překvapeně zamrkala. „Dobře, až odbijí půl, vrátím se,“ odpověděla a

posbírala vědra. „Jinak bys přišla pozdě k princi.“ U dveří se ještě ohlédla. „Víš jistě, že jsi v pořádku?“

Přikývla jsem, zavřela oči a počkala, až uslyším cvaknutí západky.S hlubokým povzdechem jsem se ponořila hlouběji do vody, až jsem

ucítila šplouchání na bradě. Teplo mi prosakovalo do kostí. Rozhlédla jsem se po obvodu bazénu, ale po dracích ani stopy. Pára mi na jazyku nechávala zázvorovou příchuť, která tlačila do pozadí nahořklou pachuť čaje od andělíčkářky. Hleděla jsem na mozaiku říčního boha Brina, který se vyjímal na protější zdi, a počítala nádechy a výdechy. Při desátém vydechnutí jsem ucítila, že se moje zorné pole zakaluje. Souběžně s tím můj vnitřní zrak zapátral po proudění hua v místnosti. Dorážela na mě slabě tepající energie, která se mi vlnila po kůži. Kolem mě se hýbaly velké stínové postavy a vnímala jsem pohledy temných očí. Ponořila jsem se do té energie ještě hlouběji. A jako když se sluneční světlo plazí místy, kde byl stín, tak se i kruh přízračných siluet postupně rozzářil a já spatřila pevná duhová těla draků. Všech až na jednoho.

143

Zapudila jsem těžké zklamání a zhluboka se nadechla. Kousek po kousku jsem se sunula podél hua a pátrala po Zrcadlovém drakovi, soustředěna na mezeru v kruhu. Pára se začala mihotat a vířit. Získávala tvar černých očí, rudého čenichu, zlaté perly. Všechno to obestírala hustá mlha.

„Neznám tvoje jméno,“ řekla jsem. Můj hlas se rozezvučel v místnosti. „Neznám tvoje jméno.“

Veliké oči se do mě zaklesly.„Prosím, jaké je tvé jméno?“Vstala jsem. Možná bych se měla znovu dotknout perly. Natáhla jsem ruce

a brodila se vpřed. Ale s každým mým krokem pára kolem něho houstla, až mi ho téměř zahalila mlžná stěna. Zastavila jsem se před ním. Přes matnou překážku slabě prosvítal obrys perly. Natáhla jsem se k ní, ale místo abych narazila na tvrdý povrch, má ruka prošla vzduchem. Drak nebyl pevný. Prostrčila jsem jím obě ruce a zašmátrala v páře. Nic.

„Co ode mě chceš? Co mám dělat?“ ptala jsem se naléhavě.Hlavou se mi mihl záblesk vzpomínky – na mé ruce přilnuté k pulsující

perle a na dračí touhu sloupávající vrstvy nad pohřbeným jménem, jménem, které jsem se bála zvolat nahlas. Chtěl znát to jméno, než se rozhodne sdělit mi své vlastní? Rozhlédla jsem se po místnosti. Věděla jsem, že tam nikdo jiný není, ale to jméno jsem nevyslovila po celé čtyři roky. Mistr mi to zakázal a já se naučila nevyslovovat ho, nemyslet na něj, nepamatovat si ho. To jméno patřilo jinému člověku v jiném životě.

Naklonila jsem se blíž.„Eona,“ zašeptala jsem.Zírala jsem do páry a tajila dech. Drak byl stále zahalený v mlze. V

zoufalství jsem vydechla.Už jsem se odtahovala, ale vtom jsem zahlédla, jak se v páře otevřela

mezírka. Hustá clona se rozdělovala do tenkých stužek, které bledly a poté mizely. Přede mnou náhle jasně vyvstaly barvy draka: lesk zlaté perly, oheň oranžových a šarlatových šupin.

Ono to účinkovalo.„Eona,“ zašeptala jsem znovu. Natáhla jsem se po perle, celá se třesoucí

vzrušením. „Prosím, jaké je tvé jméno?“

144

Ale má ruka zlatou koulí znovu prošla. Pořád a pořád jsem šmátrala ve vzduchu. Drak byl sice zářivý, ale pořád nebyl pevný. A jeho oči mě neviděly.

Mé pravé jméno nestačilo.Rozechvěle jsem se nadechla a plácla oběma rukama do vody, až vystříkla

přes okraj. Proč to nestačilo?„Co mám udělat?“ zakřičela jsem.Po mé levé ruce se nade mnou vzepjal záblesk světle modrých šupin a

opálově hnědých pařátů. V mém zorném poli se objevil Krysí drak a jeho energie mnou projela jako ohnivá koule. Voda v lázni se vzedmula a podtrhla mi nohy. Skončila jsem pod hladinou a začala se drápat nahoru, ale znenadání jsem ucítila, jak mě nějaká síla táhne vzhůru. Vystřelila jsem z vody do vzduchu, lapajíc po dechu a divoce máchajíc rukama a nohama. Pak jsem narazila na něco tvrdého. Na zeď. Ramenem, stehnem, kolenem. Odrazila jsem se od studených dlaždic a dopadla zády na podlahu. Následoval okamžik tiché otupělosti a pak celý můj bok zachvátila hrozná bolest.

„Dobré nebe,“ zvolala Rilla přibíhající od dveří. „Co se to tu děje?“„Já nevím,“ vyjekla jsem a zkroutila se v návalu bolesti.A pro jednou jsem říkala pravdu.

*

Palácový průvodce se ohlásil klepáním na zdobný vchod do císařského harému. Za pozlaceným krajkovím brány se objevil portýr. Přesunula jsem váhu z jedné nohy na druhou, abych našla pohodlnou pozici mezi starou bolestí v kyčli a novými zraněními, které jsem si způsobila v koupelně. Rilla mi kosti jemně prohmatala a prohlásila, že nemám nic zlomené, ale přesto mě stálo hodně sil jen stát a čekat, až proběhnou zdvořilosti nutné pro vstup do harému.

Abych nemusela myslet na svůj nezdařený pokus spojit se s drakem, zaměřila jsem se na dva stínové muže, kteří střežili bránu. Ani jeden eunuch nebyl velký jako Ryko, ale oba měli na rukou a hrudích působivé svaly. Zdálo se, že v paláci jsou dva druhy eunuchů: ti, kteří si zachovali sílu a tělo muže, a

145

ti, jejichž kontury zvolna měkly a zaoblovaly se. Jaký byl jen mezi nimi rozdíl?

Popotáhla jsem si límec všední tuniky, kterou mi vybrala Rilla. Byla sytě až ohnivě oranžová a vpředu měla vyšitý krásný světle zelený bambus, symbol dlouhověkosti a odvahy. Za daných okolností vskutku dobrá volba. Rilla tuniku doplnila volně padnoucími šedými kalhotami, které končily u kotníků. Řekla mi, abych se po výuce přišla převléci – nebylo vhodné, abych do Rady dračích očí přišla ve všední tunice. Předtím jsem měla tuniky pouze dvě: jednu na práci a druhou, o něco méně obnošenou, na lepší příležitosti. Teď jsem měla dojem, že si musím měnit oblečení každých pár hodin.

„Je tu pan Eon, přichází na pozvání Jeho Výsosti prince Kyga,“ ohlásil strážce.

Následovalo rachocení zámků a zástrček, načež se brána otevřela. Nějaký starý muž se mi uklonil a ukázal do tmavé úzké chodby. Zařinčení brány za mými zády se odrazilo od kamenných zdí.

Císařský harém byl obezděný a mohutně střežený areál budov a zahrad v samém středu palácových pozemků. Bylo to místo Velké hojnosti, ale paní Dela mi řekla, že nynější císař si vydržuje jen čtyřicet konkubín a že zplodil pouze dvanáct dětí, z toho čtyři s paní Džílou. „Zjevně ji miluje,“ sdělila mi paní Dela s povytaženým obočím. Nebylo taky divu, vždyť paní Džíla dala císaři jeho jediné dva syny.

Provedli mě studenou chodbou na sluncem prozářené a proteplené nádvoří, které mohlo být velké jako celá mistrova Měsíční zahrada. Na protější straně se tyčila cihlová zeď se třemi branami, jež zakrývala výhled na zbylou část harému. Dvě řady nízkých domů – všechny měly zavřené okenice – po stranách lemovaly pečlivě rozvrženou ústřední zahradu. Kolem květinových záhonů se vinuly úzké pěšinky, na miniaturních stromech visely ptačí klece a pod hladinou zvlněného jezírka se míhali oranžově lesklí kapři. Uprostřed pískání ptáků v klecích jsem uslyšela úsečné chichotání, náhle přerušené ostrou výtkou. Otočila jsem se, abych se podívala tím směrem, a hlouček žen nakukujících přes mříže prostřední brány rychle ustoupil z dohledu.

„Tudy, můj pane.“

146

Šla jsem za eunuchem po jedné z pěšin a co chvíli musela přimět své bolavé nohy k poklusu, abych stačila jeho překvapivě svižnému tempu. Vedl mě kolem jezírka až k poslednímu domu po pravé straně.

Vešla jsem do malé čekárny. Vládlo tam přítmí, jediné světlo vcházelo dovnitř dveřmi a malými mezírkami mezi vyřezávanými květinami na okenicích. U protější zdi stála dlouhá lavice vystlaná modrými polštáři a na nízkém stolku před ní trůnilo množství karaf a šálků na pití. Podél druhé zdi se táhla skládací hedvábná zástěna, pomalovaná nádhernými krajinkami s dlouhonohými jeřáby a vysokými travinami.

Starý eunuch mi pokynul směrem k lavici. „Můj pane, mohu vám nabídnout menší občerstvení?“

„Ne, děkuji.“Uklonil se a odešel.Přistoupila jsem k zástěně, abych si ji lépe prohlédla, když jsem náhle

zaslechla tiché šeptání. Otočila jsem se. Ve dveřích stála dáma v dlouhé oficiální tunice zelené barvy a propouštěla své eunuchy, kteří ji doprovázeli. Vešla sama a zdvořile se mi poklonila. Na pokrývce hlavy se jí přitom rozhoupaly nefritové přívěsky.

„Pane Eone, jsem paní Džíla. Prosím, odpusťte mi, že vás odvádím od návštěvy Jeho Veličenstva prince. Ale bude to jen na chvíli, věřte mi.“

Vzhlédla a mně bylo rázem jasné, že princ zdědil půvabné rysy po matce. Její jemné kosti v případě prince zesílily do výraznějších linií, ale oba měli velké tmavé oči a ladnou symetrii ve tvářích, která se čehosi dotýkala hluboko uvnitř mé duše. Přistihla jsem se, že se jí klaním. Dopustila jsem se porušení protokolu, ale odpovědí na mou zdvořilost byl její hbitý úsměv. Byl tak plný tichého porozumění a inteligence, že jsem okamžitě pochopila, proč císař dává přednost její společnosti před všemi ostatními ženami.

„Přišla jsem vás o něco požádat, můj pane,“ řekla a upřela na mě pohled, který byl přímý jako její slova.

„V čem vám mohu pomoci, má paní?“ zeptala jsem se, ačkoli to poslední, co jsem si přála, byla další žádost. Očekávání mého mistra a císaře mě už tak dost tížila.

147

Paní Džíla vstala a usedla na lavici. Já se zdráhavě posadila o kousek dál a všimla si, že pevně svírá ruce v klíně.

„Posledním přáním císařovny bylo, aby se princ Kygo, její jediné dítě, vzdělával a žil v harému až do svých osmnácti let, stranou od nebezpečí a intrik dvora,“ pravila opatrně paní Džíla. „Ale pro prince to nebylo vždy snadné. Učení nesnáší a touží stanout po boku svého otce. Nyní je velmi důležité, aby tak učinil. Už jste viděl, jak je císař nemocný –“ Kousla se do rtu a odvrátila hlavu. Když se otočila zpátky, tvář měla opět pod kontrolou. „Možná si říkáte, proč jsem vás vyzvala k rozhovoru o princi, ale viděla jsem ho vyrůstat a mám ho velmi ráda.“

Naše pohledy se střetly.„Paní Džílo,“ řekla jsem stejně opatrně. „Jsem si vědoma vašeho…

zvláštního zájmu o prince Kyga.“„Ach,“ usmála se křivě. „Paní Dela?“Zaváhala jsem a pak jsem kývla.„Máte štěstí, že jste si získala přízeň a rady paní Dely,“ řekla paní Džíla.

„Na tomto dvoře se nestane nic, o čem by nevěděla.“ Otočila na svém prstu masivním smaragdovým prstenem. „A tak musíte vědět, proč tu jsem.“

„Můžu hádat.“Z hloubi plic se nadechla. „Pane Eone, připojuji svůj hlas k císařovu a

žádám vás, abyste chránil našeho syna. Žádám vás, abyste uplatňoval svoji moc v jeho zájmu. Věřím, že je ve vážném nebezpečí.“ Váhavě se dotkla mé paže. „Ale také vás prosím, abyste se s ním spřátelil. U dvora není mnoho mladých mužů, kteří mají hodnost i politickou loajalitu, aby mohli navázat takový vztah. Avšak vy jste mu hodností blízko a slyšela jsem, že máte i stejný politický názor. On přítele potřebuje a mohl by vám pomoct, stejně jako vy můžete jemu.“

„Chcete, abych se stal jeho přítelem?“„Ano,“ řekla.„Jenže přátelství není něco, co se dá vynutit. Ať z té či oné strany.“Usmála se. „Paní Dela mi řekla, že v myšlení jste před svým věkem o

hodně napřed, a já vidím, že je to pravda.“ Ztuhla jsem, ale ona si toho zřejmě nevšimla. „Nežádám vás, abyste si přátelství vynutil, můj pane. Žádám vás,

148

abyste si představil výhody plynoucí z toho, že budete připravován jako můj syn.“

Zamrkala jsem v údivu. Takové vyjadřování – paní Džíla své sdělení kouskovala stejně obratně jako mistr kuchař žraločí ploutev.

„Uděláte to?“ zeptala se.Stín ve dveřích nás přiměl, abychom se otočily. Na okamžik se v nich

objevila vzpřímená silueta prince Kyga. Potom vešel dovnitř a tichým povelem poslal družinu svých eunuchů pryč. Obě jsme spěšně poklekly a uklonily se.

„Slibujete?“ zašeptala paní Džíla tlumeným a naléhavým hlasem.„Ano.“Princovy nohy se zastavily před námi. Měl na nich měkké kožené trepky,

obarvené stejnou královskou modří jako kalhoty.„Zdravím vás, pane Eone, paní Džílo. Prosím vstaňte oba,“ pravil. „Pane

Eone, očekáváme vás v pavilonku.“Napřímila jsem se a přitom sykla bolestí, jak se mi uvolnily bolavé svaly.

Paní Džíla zůstala na kolenou.„Je to moje vina, že se pan Eon opozdil,“ řekla a poklonila se ještě víc.

„Prosím, odpustíte mi, drahý synu.“Princ Kygo na ni v úleku pohlédl. Jak dlouho asi slýchal svou skutečnou

matku nazývat jej synem? Šlehl pohledem ke mně a s povděkem vzal na vědomí tu vzácnou chvilku důvěry. „Pak to není vůbec žádná vina,“ poznamenal tiše. „Matko.“

Natáhl k ní ruku, ona se jí chopila a s ladností tanečnice vstala. Usmáli se na sebe a v jejich tvářích se zrcadlila tatáž sladká váhavost.

„Musím vám však pana Eona odvést,“ řekl. „Učitel Prahn nás očekává.“„Jistě.“ Poplácala ho po ruce a pustila ji. Pak kývla na mě a očima mi

připomněla můj slib. „Sbohem, pane Eone.“„Má paní,“ uklonila jsem se zdvořile a vyšla za princem z místnosti.Na nádvoří mi pokynul, abych šla po jeho boku. Trhnutím hlavy poslal své

eunuší strážce dále dozadu, aby byli z doslechu. Kráčeli jsme po zahradní pěšině k větší prostřední bráně a ptáci kolem poletovali ve svých klíckách. Všimla jsem si, že zaznamenal mé kulhání, a mírně zvolnil tempo.

149

„Má matka o tobě musí mít velmi vysoké mínění, pane Eone,“ řekl.„Je mi ctí, Vaše Výsosti.“„Nežádala snad po tobě, aby ses se mnou spřátelil?“Na jeho otázku jsem odpověděla škobrtnutím. Princ se mému leknutí

usmál.„Nebylo zas tak těžké to uhodnout,“ uklidňoval mě. „Má matka je žena, a

proto věří, že pouta lásky a přátelství jsou pevnější než pouta politického spojenectví.“ Zastavil se a otočil tváří ke mně. „Které pouto je podle tebe nejsilnější, pane Eone?“

Pohlédla jsem do jeho tmavých očí, abych vypátrala alespoň stín nápovědy. Je jako většina ostatních vysoce postavených, kteří chtějí slyšet jen ozvěny svých myšlenek, nebo ho doopravdy zajímá můj názor? Odrážela se v nich pouze zvědavost a otevřenost. Musím se mít na pozoru před jeho kouzlem – jeho chování mohlo člověka snadno svést do pasti, aby v nestřežené chvíli vyslovil svůj názor.

„Politické spojenectví, Vaše Výsosti.“Už při těch slovech jsem v myšlenkách zalétla k Dolaně a solné farmě.

První noc po mém příchodu mě natlačila na zeď a spala přede mnou, její tělo mě chránilo jako štít. Druhý den ráno mi v tunice ušila kapsu na osobní věci a ukázala správné držení těla, abych unikla pozornosti dozorců. Později v solné jámě, když v záchvatu kašle upadla na zem, jsem odvlekla její a svůj pytel k povozům a činila se, jak to šlo. Té noci a onoho dne nebyl čas na vznešené věci, jako je přátelství či politika. Naše bezprostřední pouto bylo mnohem důležitější.

„Vidím, že můj otec bude spokojen,“ odpověděl princ.A pokračoval v chůzi. Já s ním srovnala krok, přemáhajíc ztuhlost, která

mě ochromovala. Princ se mračil. Odpověděla jsem snad špatně?„Já věřím, že láska a přátelství jsou silnější,“ prohlásil znenadání. „Myslíš,

že jsem slabý a zženštilý?“„Ne,“ řekla jsem stroze. V úleku jsem zapomněla na zdvořilost.Obdařil mě letmým, nesmělým úsměvem. „Občas si říkám, jestli nejsou

mé myšlenky příliš ovlivněny životem tady. Mezi ženami.“

150

Zastavil se před velkou prostřední branou, k níž přiběhl portýr, aby otevřel závoru. Přes zlacené mřížoví jsem zahlédla další nádvoří, kterému vévodil zdobný pavilon uprostřed velkého jezera. Nad vodou se klenul dřevěný můstek vedoucí na malou verandu a všechny rohy její zlaté střechy se zvedaly vzhůru, zakončené vyřezávanými draky. Dvě velké skládací okenice byly otevřené a z okna se vykláněla postava muže, který sledoval náš příchod.

Portýr křídla brány zavřel a padl rychle na kolena, když jsme procházeli pod obloukem ve zdi.

„Muži si myslí, že silným poutem je i přátelství, Vaše Výsosti,“ řekla jsem. Z jakého rozmaru bohů jsem byla tak náhle pasována do role autority přes mužské záležitosti? „Ale není to něco, co se děje na příkaz, a může trvat dlouho, nežli důvěra uzraje.“

Princ přikývl. „To je pravda.“ Naklonil hlavu a dlouze, zamyšleně na mě hleděl. „Pane Eone, budu mluvit na rovinu. Pochybuji, že ty nebo já před sebou máme hodně času, pokud věci zůstanou takové, jaké jsou.“

Pronesl to věcným tónem, ale já viděla, jak při těch slovech nasucho polkl. V posledních dnech jsem žila pořád ve víru strachu a myslela jsem si, že nebezpečí a úzkost se týkají jenom mne. A nyní mě obestřela skutečná pravda o situaci jako nějaká velká pavučina, která mě svázala s osudem tohoto mladého prince. Každý pohyb, který udělám, zčeří život císařské dynastie. V hlavě mi vytanul jeden řádek z textů dračích očí: Měj se na pozoru před přátelstvím s princem. Opožděně mi došlo, že je to rada nad zlato.

„Možná mezi námi ještě není pouto přátelství, Vaše Výsosti,“ řekla jsem a při mých dalších smělých slovech se mi divoce rozbušilo srdce: „Ale přesto nás k sobě váže něco, na čem se okamžitě shodneme.“

„A to, pane Eone?“Hlavou se mi mihl obraz Dolany, její útlé, křečovitě se zvedající hrudi.„Vzájemné přežití,“ odvětila jsem.Pohlédli jsme jeden na druhého, abychom mlčky zhodnotili svého

spojence.„Ujednáno,“ řekl a sklouzl rukou od čela k srdci, aby smlouvu zpečetil.

151

*

Pavilon Pozemského osvícení byl ve srovnání s přepychem ostatních palácových budov jen skrovně vybavený. Jeho nejzajímavější dekorací byl učitel Prahn: starý eunuch s kůží tak bledou, že v ní prosvítaly modré žilky, a s oholenou hlavou, z jejíhož temene visela kadeř vypovídající o jeho oddanosti životu učence. Očividně v pavilonu žil, ačkoli po nějakém obývání tam nebylo ani stopy. Možná si svůj slamník každé ráno svinul a uschoval do vysoké komody nebo poskládal dohromady tvrdé polštáře, na nichž jsme seděli, a spal pod nízkým stolkem.

„…a knihovna zahrnuje téměř všechna témata, která lidstvo zná. Bylo by mi ctí provést vás po hodině celým objektem,“ řekl Prahn a rozhodil rukama do stran, aby ukázal na budovy lemující nádvoří.

Provinile jsem kývla, vědoma si toho, že jsem se nechala unést vlastními myšlenkami. „Děkuji vám. To by mě velmi zajímalo,“ odvětila jsem.

Venku se ve vzduchu složitě proplétaly hudební tóny. Soubor musel hrát někde v areálu harému. „Dámy cvičí na nástroje,“ pošeptal mi princ, když se podmanivá melodie ozvala poprvé.

„Máme tu všechna díla velkých filozofů,“ pokračoval Prahn, „a naše mapy zachycují veškerý známý svět.“

„Učitel Prahn je správce knihovny,“ řekl princ. „Zná všechno, co v ní je.“Učitel sklonil skromně hlavu. „O tom nevím, Vaše Výsosti. Ale je mi ctí o

sbírku pečovat. Je skutečně úžasná – naše svitky jezdí studovat učenci zdaleka.“

„Chodí do harému?“ zeptala jsem se.„Jen na tohle nádvoří,“ ujistil mě Prahn. „Na východě je menší brána,

Brána učenců, kterou se vchází do knihovny. A přísně se kontrolují všechna doporučení.“

„Knihovna je pro učence otevřená pouze odpoledne,“ řekl princ. „Dámy z harému mají hodiny dopoledne, hned po mně. Je to tak, učiteli?“ V jeho hlase zaznívalo pobavení.

Na Prahnově obličeji vyskákaly rudé skvrny. „Správně, Vaše Výsosti.“

152

Princ se ke mně naklonil. „Mé sestry mu dělají velké starosti. Pořád kladou otázky a debatují o jeho odpovědích.“

„Nevěděl jsem, že se dámy mohou vzdělávat,“ poznamenala jsem. Při té představě jsem ucítila mravenčení v kůži.

Princ energicky přikývl. „Můj otec říká, že nechce mít společnost tvořenou hloupými ignoranty. A mé sestry se jednoho dne provdají do vysokých postavení, která budou vyžadovat víc než jen hudbu a tanec. Samozřejmě se najdou tací, kteří tvrdí, že vzdělávání žen může přivodit jen zkázu.“ Princ pohlédl šibalsky na Prahna. „Ale to, co poroučí císař, musí být správně. Je to tak, učiteli?“

Prahn se uklonil v pase. „Moudrost Nebeského pána je stejná jako jeho štědrost.“

„To rád slyším,“ promluvil ve dveřích hlas. Všichni jsme se otočili a uviděli císaře, jenž seděl v křesle na nosítkách, nesených dvěma statnými sluhy. Vedle stál královský lékař se svým párem eunuchů.

„Otče!“ zvolal princ. „Neřekl jsi, že dnes přijdeš.“Císař mávl rukou dopředu a ve světle se zablýskl pozlacený nehet na jeho

ukazováčku. Sluhové jej přinesli do místnosti a opatrně křeslo postavili do čela stolu. Královský lékař, jehož křiklavý oděv tentokrát sestával ze stupnice modrých odstínů, přešlapoval vedle a svým eunuchům nařídil upravit polohu malé stoličky pro královské nohy.

„Dost,“ odsekl císař. Dlouhá purpurová všední tunika vypadala na jeho scvrklé postavě příliš velká a císařská perla, bledě a čistě zářící v jeho krční jamce, jen podtrhovala žlutý nádech jeho kůže. Zdál se být ještě churavější než na hostině.

Mávnutím ruky poslal svůj doprovod pryč. Lékař a sluhové se poklonili a vycouvali z místnosti. Princ klesl před otcem na kolena. Já jsem sklonila čelo až k podlaze a Prahn si lehl tváří na zem vedle mě.

„Ale no tak, jaké platí pravidlo v pavilonu Pozemského osvícení?“ peskoval nás císař.

„Všichni, kdo vejdou, jsou si na cestě za moudrostí a věděním rovni,“ odvětil rychle princ Kygo a posadil se na paty.

153

„Ano, všichni v téhle místnosti jsou si rovni. Všechny myšlenky jsou vítané,“ pravil císař. „Vstaň, pane Eone. A ty taky, učiteli Prahne.“

Posadila jsem se a ostražitě sledovala tři muže kolem stolu. Tuhle myšlenku rovnosti jsem nechápala. Vždyť hodnosti byly i mezi otroky, vyplývalo to z povahy lidí.

„Co dnes vyučujete, učiteli Prahne?“ zeptal se císař.Učenec na mě úkosem pohlédl, ve tváři rudý jako rak. „Probíráme výhody

a nevýhody izolacionismu, Vaše Výsosti.“„Velmi podnětné téma,“ řekl císař.Prahn na mě opět pohlédl a mně došlo, že předmět výuky byl zvolen kvůli

mně.Debata se znovu rozproudila. Ačkoli jsem všem slovům nerozuměla a ani

neznala jména filozofů, dokázala jsem sledovat nit a jejich argumenty v jádru chápala. Císař bodající zlatým ukazovákem do vzduchu spustil přesvědčivou obhajobu své politiky, jež spočívala v otevření země cizincům v zájmu obchodu a politických spojenectví. Prahn mu oponoval. Od paní Dely už jsem věděla, že izolacionistické názory, které předkládal, odrážejí přesvědčení velkopána Sethona. Princ se ujal role prostředníka a tu a tam přispěl bystrou poznámkou, kterou si vysloužil pochvalný úsměv ze strany císaře i učitele. Nakonec se císař obrátil ke mně. Jeho ztrhaná tvář po intelektuální bitvě zářila vzrušením.

„A co tvrdíš ty, pane Eone? Myslíš, že příliv cizinců do naší země naši kulturu spíše oslabuje, nebo posiluje?“

Čím jsem mohla k tak učené diskusi přispět? O zahraniční politice jsem nevěděla nic, politice jako takové jsem příliš nerozuměla. Princ sedící naproti mě kýváním povzbuzoval. Opřela jsem se o to jediné, co jsem měla: o zkušenost.

„Mám rád kávu, kterou na tržnici prodává Arí Cizinec, Vaše Veličenstvo,“ řekla jsem s vědomím, že má slova musí znít hloupě a naivně. „O oslabování naší kultury nic nevím. Je to jen nápoj a on je jen člověk, který ho prodává.“

Císařův úsměv se rozšířil. „Ano. Jen člověk, jako každý jiný.“ Naklonil se blíž a svým pohledem mě znehybnil. „A pověz mi, mladý filozofe, jak

154

můžeme poznat lidské srdce? Jak můžeme poznat, jestli to s námi myslí zle nebo dobře?“

Za jeho otázkou se skrývalo něco, čemu jsem nerozuměla. Byla to nějaká zkouška. O co vlastně císaři šlo? V jeho tváři jsem žádnou nápovědu nepostřehla. Své myšlenky musel skrývat po celý život. Na nádvoří zazvonil zvon ohlašující celou hodinu a ten umlčel hudbu sboru. Měla jsem pocit, jako by na mou odpověď čekal celý palác.

„Nikdo nedokáže opravdu poznat, co je v srdci jiného člověka,“ řekla jsem. Právě na tom byla založena riskantní hra, do níž jsem se se svým mistrem pustila. Zaťala jsem pěsti vedle stehen a snažila se přečkat dlouhé mlčení, během něhož si mě Jeho Veličenstvo prohlíželo.

„To je pravda,“ pravil posléze. „Všichni lidé mají svoji skrytou povahu. Jsem rád, že to chápeš, pane Eone.“

Musela jsem si olíznout suché rty. Co když mě císař prohlédl? Když se otočil k princi, ztuhla jsem napětím.

„Ale je rovněž důležité chápat, že skrytá povaha není vždy zlá,“ řekl synovi. „Nemám pravdu, pane Eone?“

Kývla jsem a po tváři se mi úlevou rozlil úsměv. Nezdálo se, že by se za císařovými výrazy či postoji skrývalo něco zvláštního. Jeho otázky souvisely s jinými záležitostmi – s výukou syna a ochranou trůnu.

Císař vzdychl a opřel se o opěradlo křesla na svých nosítkách. „Velmi vzpružující debata, učiteli Prahne,“ řekl. „Má poklona. Ale teď už je čas, abych šel podepsat denní výnosy.“

Zatleskal a do místnosti přispěchali dva sluhové, kteří za zbytečného poučování lékaře obratně zvedli nosítka na ramena. Poklonila jsem se a čekala, až císaře vynesou ven. Lékař kolem nosítek poletoval jako bzučící moucha a přitom polohlasně komandoval svoje eunuchy.

„Učiteli, ještě než přijdou dámy, ukaž nám knihovní sbírku mečů,“ řekl princ poté, co se zvedl z úklony.

Prahn se usmál. „Pořád ty vaše meče, Vaše Výsosti. Kdy projevíte takové nadšení pro texty filozofů?“

Princ pokrčil rameny. „Tys chtěl taky vidět meče, viď, pane Eone?“

155

Přikývla jsem, spíš abych potěšila prince než ze skutečného zájmu. „A moc rád bych taky viděl více z vaší knihovny, učiteli Prahne,“ dodala jsem. „Obsahuje i texty dračích očí?“ Třeba by mi něco ze zdejších sbírek pomohlo při pátrání po jménu draka.

„Jistěže ne, můj pane,“ odpověděl Prahn a v úleku vyšpulil bezkrevné rty. „Texty dračích očí přece uchovávají dračí páni ve svých sálech.“ Vzápětí se zamračil. „Počkat, to není pravda – jeden takový text tu máme. Červený kožený foliant ovázaný šňůrou černých perel na hedvábí. Velmi krásná věc. Je to jeden z pokladů Zrcadlového draka zachráněných před požárem.“ Chvíli si třel bod mezi očima, jako by ho rozbolela hlava. „Určitě jsem ho mezi těmi ostatními věcmi viděl. Restaurátoři ho budou připravovat na oslavy Dvanáctého dne, kdy Jeho Veličenstvo vrátí tyto poklady do vaší úschovy.“

„Můžu ho vidět? Můžete mi ho teď ukázat?“„Před Dvanáctým dnem?“ přešlápl nervózně Prahn.„Ano, musím ho vidět,“ snažila jsem se ovládnout naléhavost v hlase.Princ mé napětí postřehl. „To přece nemůže být problém, ne, učiteli?“ řekl.

„Stejně ty poklady budou brzy majetkem pana Eona.“Prahn zkroutil sepjaté ruce. „Nejsem si jist… Ne, ne, to není v souladu s

protokolem.“Kousla jsem se do rtu a pohlédla na prince. Musela jsem ten text vidět.Princ své chování v tu ránu změnil. „Pan Eon si prohlédne svůj majetek,

učiteli Prahne,“ řekl, zvedl se ze země a vztyčil se nad učencem. Poprvé jsem v něm uzřela mladého vládce. „Hned nás tam zaveď.“

Prahn na chvíli ztuhl, ale vzápětí se poklonil, až se čelem dotkl dřevěné podlahy. „Ano, Vaše Výsosti.“

Vyškrábal se na nohy a v poloviční úkloně rozechvěle počkal, až princ vyjde z pavilonu. Zůstal v té pozici i poté, co jsem za budoucím císařem opustila komnatu rovnosti a zamířila přes dřevěný most.

*

Nízké budovy knihovny se podobaly domkům na prvním nádvoří, pouze okenice měly obyčejné a dveře překřížené tlustými pláty kovu. Přihrbený

156

Prahn nás vedl k budovám po levé straně. Princ mírně zvolnil krok, aby své tempo přizpůsobil mému.

„Myslíš, že tento text dračího oka ukrývá tajemství Zrcadlového draka?“ zeptal se tiše.

Šel tak blízko mě, že jsem z jeho oděvu cítila kořeněnou vůni bylin, které se používaly v císařských skladech.

„To nevím jistě, Vaše Výsosti.“ Nešlo přesně rozlišit, kde v jeho očích přecházela tmavohnědá barva v čerň, čímž umocňovala pronikavost jeho pohledu. „Je to možné. Ale pokud to tak je, pak se mi zdá divné, že text už dávno někdo neprostudoval.“

„Ne, až tak divné to není,“ odpověděl. „Otec mi říkal, že trezor byl po zmizení draka zapečetěn.“

Přikývla jsem. Mé vzrušení pořád sílilo.„Tohle je Brána učenců, pane Eone,“ řekl Prahn a ukázal do úzké uličky

mezi prvními dvěma domy. Na konci se rýsovala masivní kovová brána zasazená do vnější obvodové zdi harému. V pozoru u ní stála stráž, jeden z těch velkých eunuchů, který dal jen nepatrným pohybem hlavy najevo, že si našeho příchodu všiml.

„Je tu ještě další brána,“ zašeptal princ. „Branka konkubín. Úniková trasa pro dámy z harému pro případ nebezpečí. Jen císařské stráže vědí, kde je. Ale já náhodou vím, že ženy tou brankou mohou vcházet stejně jako vycházet.“ Zazubil se na mě. „Měli bychom se po ní poohlédnout.“

Cítila jsem, jak mi horko zaplavuje tvář. Princ na mě chvíli zíral, pak zrudl sám.

„Omlouvám se, pane Eone. Jistě, takové věci tě zajímat nebudou. Odpusť mi mou vulgárnost.“

Kývla jsem, ale dávala si záležet, aby mi neviděl do tváře. Jedna moje část chtěla projevit zájem, chtěla se k němu naklonit a poslouchat, ale měsíční stín by v takovém rozhovoru nepokračoval. Princ přidal do kroku a mě nechal jít samotnou.

Zastavili jsme u dveří druhého domu. Okenice byly zavřené, ale podél nich prosvítalo nažloutlé světlo lampy. Prahn je otevřel, vešel dovnitř a pokynul nám, ať jdeme za ním. Vešla jsem za princem do prostor, kde to silně

157

zavánělo prachem a kafrem, s čímž se pojila sladká, medová vůně včelího vosku. Uprostřed místnosti stál velký psací stůl, tmavě naleštěný a osvětlený měkkou září z lamp. Na zemi vedle se princi klaněl mladý eunuch, jehož šedou tuniku z větší části zakrýval hrubý pracovní plášť. U protější zdi stál dlouhý trnožový stůl, pokrytý podivnou směsicí stříbra, šperků a porcelánu. Další eunuch v plášti ležel natažený čelem k zemi za otevřenou lakovanou truhlou, plnou štůčků látky. Viděla jsem rudý samet, oranžové hedvábí a sytě hnědý satén, v záhybech notně zašlé věkem.

„Poklad Zrcadlového draka,“ řekl mi Prahn s úklonou.Tohle všechno bylo moje? Otáčela jsem se kolem dokola a přitom si

všimla velké mosazné kadidelnice a tří vyřezávaných stoliček pod oknem.Princ odsunul jedny z dvířek na psacím stole. „Tohle je krásný exponát,“

poznamenal. „Jak se ho podařilo zachránit?“„Mysleli jsme, že je to nová objednávka, která ještě nebyla doručena do

sálu Zrcadlového draka, Vaše Výsosti,“ odpověděl Prahn.Dotkla jsem se naolejovaného dřeva a zanechala na lesklém povrchu

šmouhu.„Pane Eone,“ zavolal princ od trnožového stolu. „Koukni se na tenhle

kompas dračího oka. Je úžasný.“Musel to být šperky zdobený kompas, o němž se na hostině zmínil pan Ido.

Zamířila jsem ke stolu a přejela prsty po hladké modré hlavě porcelánového lva. Byl to samec ze dvojice dveřních strážců. Dívala jsem se po lvici, ale zřejmě požár nepřežila.

Kompas byl skutečně jedinečný: zlatý kotouč s velkým rubínem uprostřed a menšími rubíny na vnějším okraji, kde na obvodu prvního kruhu vyznačovaly světové strany. Dalších dvacet tři kruhů sestávalo z drobounkých perel sesazených tak těsně u sebe, že vypadaly jako třpytící se barva. Pohladila jsem jemné rytiny zvířecích znaků ve druhém kruhu. Světové strany a zvířata byly jediné úrovně, kterým jsem rozuměla, ale brzy jsem se měla začít učit pracovat s tajuplnými znaky, které lemovaly každý z ostatních kruhů. Měla jsem se naučit, jak je používat k výpočtům nejsilnějších energetických linií, k nacházení čistých cest hua a k soustředění své energie.

Pokud ovšem zjistím jméno svého draka.

158

„Kde je ten text dračího oka?“ zeptala jsem se, přejíždějíc pohledem po přeplněném stole.

Prahn šťouchl nohou do eunucha klečícího vedle psacího stolu. „Pan Eon si přeje vidět foliant převázaný černými perlami.“

Eunuch zvedl hlavu. „Odpusťte, excelence Prahne. Ale takový foliant jsem tu neviděl.“

„Cože? Musel jsi ho vidět. Červená kůže, zhruba velikosti mé ruky, se šňůrou stejných černých perel omotanou kolem.“

„Ve sbírce žádné folianty nejsou, nejctihodnější učiteli,“ řekl eunuch a přikrčil se, aby skýtal menší cíl.

„Jsi hlupák? Sám jsem ho viděl, když jsem trezor otevřel,“ obořil se na něj Prahn. „Přines mi seznam z Rady dračích očí.“

Eunuch se na kolenou připlazil k nízkému stolku a vzal z něj svitek. Prahn mu ho vytrhl z ruky a rozevřel jej.

„Tak co?“ zeptal se princ.Prahn vzhlédl. Měl vytřeštěné oči a tvář bílou jako stěna.„Ale já –“ zarazil se. „Můj pane, nemůžu na seznamu žádný foliant najít.

Ale viděl jsem ho. Tím jsem si jist.“Přešla jsem několika kroky místnost a vyrvala Prahnovi svitek. „Cože,

žádný tam není uveden?“Princ přišel za mnou a nahlížel mi při čtení přes rameno.Žádný foliant tam nebyl. Pustila jsem jednou rukou svitek a ten se svinul

zpátky do ruličky.Princovi ruka vystřelila a klepla muže přes tvář. Byl to lehký úder, spíše

formální než forma trestu. Prahn ho beze slova přijal, načež se svezl na kolena a svému mladému pánovi se poklonil.

„Omlouvám se, Vaše Výsosti.“„Měl bys odprosit pana Eona, aby ti odpustil tvou neschopnost,“ řekl

ledovým hlasem princ.Starý učenec se ve shrbené pozici začal okamžitě omlouvat: „Můj pane,

prosím, odpusťte starému muži výpadek paměti.“Princ se ke mně otočil. „Chceš ho nechat zbičovat?“

159

Hleděla jsem na jeho nesmiřitelný výraz. V pavilonu jsem před chvílí myslela, že jsem zahlédla mladého vládce, ale to nebylo nic ve srovnání s mladým císařem, který teď stál přede mnou. Už bych dokázala uvěřit, že pochází z draků.

„Ne,“ řekla jsem rychle. „Určitě byl přesvědčen, že takový foliant existuje.“

Princ přikývl. „Myslím, že máš pravdu. Správné rozhodnutí.“ Pak pohlédl na Prahna. „Tohle selhání ti promineme, Prahne. Až dosud jsi nám sloužil příkladně. Ale ať už se to příště neopakuje.“ Uchopil mě za rameno. „Pojď, půjdeme si prohlédnout meče.“ A s těmi slovy vyšel ven.

Prahn se mi hluboce poklonil. „Pane Eone, ještě jednou se omlouvám. Ale byl jsem si jist, že takový foliant existuje.“

Zahleděla jsem se vzhůru do jeho obrácené tváře, v níž se zmatek a raněná hrdost mísily s hlubokým znepokojením. Učitel Prahn byl přepečlivý člověk – nezdálo se pravděpodobné, že by se dopustil takového omylu.

„Řekněte, kde jste k tomu seznamu přišel?“ zeptala jsem se.„Přinesl mi ho sám pan Ido,“ odpověděl Prahn.Praskání pergamenu nás oba přimělo stočit pohled k mé ruce. Drtila jsem

svitek. Povolila jsem sevření a využila toho okamžiku, abych ukryla svůj strach.

„Pan Ido?“ zeptala jsem s pokud možno zdvořilým zájmem, ale má slova zněla napjatě a přiškrceně. „A proč ho přinesl?“

„Byla to jeho povinnost, můj pane. Jako vůdce rady trezor otevřel a spolu se mnou zkontroloval jeho obsah. Jsem si jist, že ten foliant byl zaznamenán. A pan Ido ho viděl taky.“ Prahn se zamračil. „Ačkoli si na to jasně nevzpomínám. Možná je to pravda, už jsem asi příliš starý.“

Vzpomněla jsem si na stříbrný zákmit v očích pana Ida, když se mě pokoušel očarovat. Nepodařilo se mu to u Prahna? Nevyužil své síly, aby starce zmátl?

„Byl to jen omyl, učiteli,“ řekla jsem a podala mu zpátky zploštělý svitek. „Nic se nestalo. Zapomeňme na to a pojďme za princem. Neměli bychom ho nechat čekat.“

Prahn kývl a uklonil se. Byl rád, že jeho ponížení skončí.

160

Ještě jednou jsem se rozhlédla po místnosti. Neviděla jsem žádný důkaz, že by mezi poklady někdy byl nějaký foliant – a kdo by taky věřil vetché paměti stárnoucího učence proti slovu ascendentního dračího oka? Já bych však vsadila svou chromou nohu na to, že foliant existoval a že ho pan Ido ukradl.

Ukrýval snad jméno mého draka? Věděla jsem, že je to jen nepatrná možnost, ale byla to má jediná naděje.

Musela jsem ten foliant získat zpátky.

161

KAPITOLA 10

Zvedla jsem z tácu, který přede mnou sluha držel, pohár s vínem. Raději bych dala přednost studené vodě, ale vítala jsem vše, co teklo. Můj mistr při pohledu na obsah tácu zavrtěl hlavou a netrpělivě poklepal složeným hedvábným vějířem o své stehno.

Bylo teprve dopoledne, ale vzduch na nádvoří u sálu Krysího draka už houstl vedrem. Nízké kumkvaty tvořily svěží zelenou obrubu, avšak jako úkryt před sluncem nestačily. Ostatní dračí oči stály v hloučcích po dvou či třech u průčelí nádvoří. Po boku měli své učně a jejich mumlání se ztrácelo nad rozlehlým dlážděním. I když se nikdo nedíval přímo na mého mistra ani na mě, bylo jasné, že jsme středem pozornosti.

„Je ti tvá dnešní úloha jasná?“ zeptal se mě mistr.Švihem rozevřel vějíř a zamával jím. Ovanul mě teplý vzduch. Kývla jsem

a snažila se nevnímat svědění potu pod prsním pásem.„Zdá se to docela jednoduché,“ odpověděla jsem.Během krátké cesty do sálu mi mistr popsal, co se od zasedání rady

očekává. On přijme úlohu zástupce a já budu stát stranou, abych mohla cvičit. Ale tento prostý přesun povinnosti ještě nevysvětloval napětí ve tvářích okolo nás.

Pořádně jsem si lokla vína. Trpkost uvolnila úzkost svírající můj hrudník. Neměla jsem se přece čeho bát – můj mistr věděl, co dělá – ale stejně jsem

162

nebyla schopná setřást ten stísněný pocit. Možná to bylo jen tím, že jsem se nacházela na výsostném území pana Ida. Znovu jsem přehlédla nádvoří. Ještě nepřišel.

„Osvobodí tě to od povinnosti účastnit se zasedání rady,“ poznamenal můj mistr. „Nakonec stejně potřebuješ vědět, jak rada funguje, ale teď je pro tebe důležitější zaměřit se na rozvoj dovedností dračích očí.“

Uhladila jsem si fiktivní záhyb na rukávu svého červeného roucha a vyhýbala se přitom jeho očím. Později toho dne jsem měla mít první lekci staminaty. Už brzy se začnu učit, jak ve svém těle řídit proud hua. Jenže jak dlouho budu moci na hodinách blufovat, než se zjistí, že neumím přivolat svého draka? Opět jsem se rozhlédla. Tentokrát jsem pátrala po Dillonovi. Možná viděl foliant Zrcadlového draka v pokojích pana Ida.

Můj mistr se náhle napřímil. Pan Tyron se odtrhl od své skupinky a mířil k nám, následován svým vysokým učněm.

Poklonila jsem se staršímu muži, majíc na paměti lekce paní Dely. Sytě fialové roucho buvolího dračího oka zdůrazňovalo narudlý odstín jeho pleti i unavené kruhy pod očima.

„Zdravím vás, pane Tyrone,“ řekla jsem.Pokývl mně i mému mistrovi. „Zdravím. Dovolte, abych vám představil

učně Hollina, je mu jedenáct let.“Hollin se nám poklonil. Měl malé tmavé oči, stejně bystré jako jeho mistr.

V příštím cyklu mělo vládnout buvolí dračí oko, takže mi byl vlastně roven. Líbil se mi – měl vyrovnaný pohled, ale nemotorné pohyby dlouhých nohou mu na sebejistotě poněkud ubíraly.

„Byla to nanejvýš zajímavá noc,“ prohlásil pan Tyron. „Opravdová škola taktiky, že, Holline?“

Mladík přikývl a jeho obličejem, předčasně poznamenaným starostmi, se mihl jízlivý úsměv.

„Zkoušel to náš přítel?“ zeptal se můj mistr.Podívala jsem se na Tyrona. O kom to mluvili? Tři muži přede mnou se

otáčeli jeden na druhého a mě z rozhovoru vyloučili.„Zkoušel,“ odvětil Tyron. „Jenže Dram proti němu vyrukoval se starším

usnesením. Tím Idovi zatarasil cestu. Nyní bylo rozhodnutí odloženo, dokud

163

se vaše postavení neschválí.“Ve tváři mého mistra se objevil sevřený úsměv. „Nepochybně to dnes

zkusí znovu. Máme dost hlasů?“Tyron pokrčil rameny. „Nevíme, s kým je Silvo.“ Uklonil se a vrátil se ke

skupince, kterou předtím opustil. Hollin se táhl za ním jako prodloužený stín.Mistr se přesunul, aby lépe viděl na pana Silva. Pohledný pán zaječí dračí

oko stál osamoceně. Jeho růžový oděv a bledá kůže ostře kontrastovaly s tmavě zelenými stromy za ním. Všiml si zkoumavého pohledu mého mistra a kývl.

„Podíval se mi do očí,“ zamumlal můj mistr. „Třeba je to dobré znamení.“„V čem se snažíte panu Idovi zabránit?“ zeptala jsem se.„Mluv tišeji.“ Položil mi varovně ruku na rameno. „To není tvoje věc. V

případě potřeby tě zpravím.“Sklopila jsem oči k nohám. Jak jsme měli tuto záludnou hru přežít, když

mě nezasvětil do svých plánů a strategie? Copak zapomněl, že život či smrt jednoho z nás závisely na činech toho druhého?

Setřásla jsem jeho ruku. „Ne,“ řekla jsem tlumeně, žaludek rozbouřený vlastní smělostí. „Jak víte, kdy to bude potřeba? Nejste pořád se mnou. Musím vědět, co se děje, pokud mám svůj part sehrát správně.“

Oči se mu zúžily, ale já se přinutila pohlédnout jeho zlosti tváří v tvář.„Pan Tyron Hollinovi své plány sděluje,“ dodala jsem.Chvíli jsme stáli a sváděli spolu tichou bitvu.Konečně můj mistr povzdechl. „Ano, máš pravdu.“To vítězství mě zaskočilo. Popadl mě za rukáv a odtáhl dál od nejbližší

skupinky dračích očí.„Ido se snaží pohnout radu k tomu, aby položila svou moc k nohám

Sethona a jeho armády,“ řekl tak potichu, že jsem ho sotva slyšela. „Myslíme si, že ascendent Ido se snaží pozdržet moc rady do doby, kdy bude Sethon moci uplatnit Právo smůly a nahradit svého bratra.“

Zírala jsem na mistra a snažila se vstřebat význam jeho slov. Úplně první císař, Otec tisíce synů, vyhlásil Právo smůly, aby chránil zemi před panovníky, které opustili bohové. Pokud byla vláda některého panovníka

164

poznamenána příliš mnoha pozemními nebo vodními pohromami, mohl být odsouzen a nahrazen vládcem, který byl bohy oblíbený.

„Vy myslíte, že Ido má v úmyslu zabránit dračím očím v kontrole nad monzunovými bouřemi a zemětřeseními?“ Zvýšila jsem hlas hrůzou. Brzy mělo nastat nejhorší období záplav, vichrů a zemětřesení. Bylo posvátnou povinností dračích očí chránit zemi a lid před nástrahami.

Mistr mě zatáhl ještě dále od ostatních a očima mě varoval. „Přesně tak. A je zde velmi reálný důvod k obavám, že se snaží rozbít Služební smlouvu – aby ve skutečnosti poskytl dračí sílu Sethonovi a ten ji mohl využít při svém válčení.“

Zalapala jsem po dechu. Platil přísný zákaz využívat dračí sílu ve válce. Draci byli zprostředkovatelé péče a ochrany, ne destrukce. Polkla jsem a představila si divokou sílu všech draků pod vládou jediného ctižádostivého muže. Úkolem rady i smlouvy bylo takovým nepřístojnostem zabránit.

Můj mistr mě popleskal po paži. „Já vím. Ale spolupracuji s Tyronem i s ostatními, abych ho zastavil. Nejlepší způsob, jakým nám můžeš pomoci, je co nejrychleji se naučit řídit své síly.“ Vztyčil hlavu. „Ach, tady je náš hostitel.“

Všichni se obrátili a sledovali, jak pan Ido kráčí přes nádvoří. Bojovala jsem s tím, ale síla jeho přítomnosti mě přiměla otočit se také. Všechny ostatní muže převyšoval skoro o hlavu, a když se sehnul, aby se uklonil nebo s někým promluvil, pouhá jeho velikost mu dodávala na autoritě. Temná modř jeho dračího roucha ladila s naolejovaným lesklým vousem i s pevně utaženými smyčkami copů na temeni hlavy. Za ním, v barevně odpovídající modré tunice, následovala drobná Dillonova postava. Mračil se. Pan Ido se zastavil a pátravě se díval po skupinkách mužů, až pohledem narazil na mě. Napřímila jsem se. Mé tělo zachvátila podivná horká energie. Něco mě táhlo k němu. Ale když se přiblížil, stříbrný zášleh se v jeho jantarových očích tentokrát neobjevil.

„Pane Eone,“ řekl. „Zdravím vás.“Krátce jsem se poklonila. Zvedla jsem hlavu a zjistila, že se tyčí nade

mnou. Chtěla jsem couvnout, ale věděla jsem, že by to byla kapitulace.

165

Neustoupila jsem. Vlídně přikývl a krátce pokynul mému mistrovi. Dillon stál se sklopenýma očima u jeho lokte.

„Jak se cítíte po prvních dnech ve funkci zrcadlového dračího oka?“ zeptal se pan Ido.

„Jsem v jednom kole, můj pane,“ odpověděla jsem. „Stěží jsem měl čas přemýšlet.“

„A bude toho ještě víc,“ řekl. „V příštích dnech musím podniknout krátkou cestu, ale až se vrátím, začneme s výcvikem v dračích uměních.“

Nemohla jsem to už vydržet – ucouvla jsem.„Výcvik s vámi, můj pane?“ Obrátila jsem tázavý pohled k mistrovi. „Ale

já myslel, že vy budete –“Mistr jen zavrtěl hlavou. Napětí okolo jeho očí prozrazovalo, jak je sám

znepokojený. „Já už nemám spojení s drakem, pane Eone. Bylo rozhodnuto, že až bude pan Ido učit svého učně základům, ujme se také vašeho počátečního výcviku.“

„Samozřejmě,“ řekla jsem dutě. „Děkuji, pane Ido.“Ruka se mi třásla a víno z poháru šplíchalo na kamenné dláždění. Jak budu

blufovat před ascendentím dračím okem? Rozhlédla jsem se po někom, komu bych pohár předala, než ho upustím.

„Těším se na naši výuku, pane Eone,“ řekl.V hlase měl podivný mazlivý tón. Připomnělo mi to solnou farmu před pěti

lety a dozorcovu usměvavou tvář. Zamrazilo mě. Znala jsem ten tón. Pan Ido byl z těch, kteří mají potěšení ze strachu a bolesti druhých.

Postrčil ke mně Dillona. „Vezmi panu Eonovi to víno.“Dillon neochotně uchopil pohár, oči pořád u země. Tohle nebyl přítel,

jehož jsem znala – vždycky vyskočil do pozoru, celý dychtivý potěšit svého mistra. Co mu pan Ido provedl? Ale třeba byl jen vylekaný. Pak se nám uklonil a já spatřila na jeho krku vyrážku z tmavě rudých teček. Byl snad nemocný?

Pan Ido se otočil a zatleskal. „Pojďme do zasedací místnosti a začněme s formalitami.“

Ať už se to stalo náhodou nebo záměrně, můj mistr vstoupil mezi nás a krátká cesta přes nádvoří se odbyla v tichosti. Jakmile jsme se přiblížili, sluha

166

odsunul lakovanou zástěnu. Všichni jsme se zuli a vešli za panem Idem do místnosti.

Vzduch byl hned chladnější. Vůně citronové trávy, drapérie ze zeleného hedvábí a čisté slaměné rohože, to vše dodávalo místnosti nádech lehkosti. Zářivě světlý nábytek mě zarazil – v mých očích byl pan Ido samá temnota a hrozivý stín. Když nás s mistrem vedl podél dlouhého oválného stolu, napočítala jsem třináct židlí, z toho tři na druhém konci na místě síly, naproti dveřím.

„Vy a heuris Brannon budete sedět v čele radního stolu spolu se mnou, dokud neskončí volební formality,“ řekl pan Ido. „Sedněte si na prostřední židli.“

Posadila jsem se. Hlava mi těžkla pod tlakem zvědavých pohledů pánů dračích očí, kteří hledali své místo u stolu. Sebrala jsem odvahu a letmo obhlédla místnost. Střetla jsem se s ostražitým pohledem jednoho učně, stojícího za svým mistrem, a s bojovným výrazem pana Garona, psího dračího oka. Pan Ido si sedl napravo ode mě a mistr se usadil po mé levici. Opět jsem se soustředila na lesklý povrch stolu a pokoušela se vyhnout pátravým pohledům dvaceti mužů přede mnou.

Konečně se pan Ido zvedl a umlčel šeptem pronášené poznámky. Obrátila jsem se k němu a uviděla za ním Dillona. Na vteřinu se naše pohledy střetly, ale spojení se mnou nenavázal. V jeho očích bylo pouze prázdné utrpení.

„Vítejte,“ pronesl pan Ido ke shromáždění. „Poprvé po více než pěti stech letech je nás opět dvanáct. Rok Draka už nebude bez ascendentního vůdce. Tato rada už nebude ve své činnosti omezována nepřítomností východní síly. Páně Eonovo slavné probuzení Zrcadlového draka uzavřelo náš kruh. Jsme opět perlou draků.“

Pan Dram, koňské dračí oko, se na mě usmál a vzápětí plácl dlaněmi do stolu. Ostatní pánové se k němu rychle připojili hlasitým oslavným bubnováním. Tvář mi polilo horko. Poklonila jsem se ze židle – jednou, podruhé – a bubnování pořád otřásalo stolem.

Pan Tyron koukl přes své rameno na Hollina, stojícího za ním. „Buď rád, hochu. V tomto cyklu by podle služebního pořadí připadl úkol vést dračí rok na tebe. A bez zdvojené síly ascendenta je to nevděčný úkol.“

167

„Tak tak,“ ozvalo se několik dalších pánů.„Ticho,“ rozkázal pan Ido a získal si znovu pozornost ostatních. „Ano,

jsme znovu v plné síle. A i když je pan Eon neškolený a naše vědomosti o Zrcadlovém draku jsou z velké části ztracené, není pochyb, že budeme-li odvážní, síla dvanácti vykoná v naší zemi velké věci.“

„Naším prvním úkolem by mělo být navrácení blahobytu východním nížinám,“ řekl pohotově pan Silvo.

Pan Ido probodl drobného muže přísným pohledem. „Naším prvním úkolem, pane Silvo, není východ. Máme nyní plnou moc. Náš první úkol by měl směřovat k větší slávě císařství.“

Kolem stolu to zašumělo. Někteří souhlasili a přikyvovali, jiní se nespokojeně vrtěli.

„Vzhledem k možnostem, které se před námi rýsují,“ pokračoval pan Ido, „souhlasil heuris Brannon s tím, že bude v této radě působit jako zástupce, aby se náš mladý bratr mohl soustředit na studium dračích umění.“

Dram spustil další hlučné ovace. Můj mistr kývl na znamení díků za prokázanou poctu.

Pan Ido mi pokynul, abych vstala.„Pane Eone, souhlasíte s tím, že heuris Brannon bude ode dneška pan

Brannon a bude vás zastupovat v Radě dračích očí? Že jeho rozhodnutí a hlasy budou považovány za vaše, dokud nedosáhnete patřičného věku a zkušeností, abyste mohl přijmout své postavení mezi dvanácti?“

„Souhlasím,“ řekla jsem. „A děkuji mu za jeho dosavadní vedení.“Poklonila jsem se mistrovi. Pod stolem svíral svůj hedvábný vějíř a drtil

jeho křehká lakovaná dřívka. Celá léta čekal na tento návrat k bohatství a moci. Když jsem se posadila vedle něj, skoro jsem cítila, jak jeho tělo vibruje vítězstvím.

Nečekal, až ho pan Ido vyzve, a sám vstal. Třebaže ve srovnání s mladistvou silou krysího dračího oka vypadal jako křehký stařec, v jeho držení těla bylo cosi, co přimělo všechny ostatní, aby se na něj soustředili. Všimla jsem si, jak se pan Ido zamračil.

„Heurisi Brannone,“ řekl úsečně, „souhlasíte s tím, že budete v Radě dračích očí zastupovat pana Eona? Že budete sloužit jako zástupce, dokud

168

nenabude patřičného věku a zkušeností, aby se mohl zhostit svého postavení mezi dvanácti?“

„Ano, souhlasím se zastupováním pana Eona v radě,“ odpověděl mistr.Dram opět udeřil do stolu, celý nedočkavý, až započne oslava, ale můj

mistr zvedl ruce a vyžádal si ticho. Pomalu se obrátil k panu Idovi. Vějíř držel v obou rukou jako bojovou hůl. „A jako zástupce spoluascendenta rovněž přijímám úkol pana Eona vést tuto radu spolu s vámi, pane Ido.“

Celá místnost ztichla. Oba muži zírali nad mou hlavou jeden na druhého, jako když psi měří své síly. Pak se pan Ido hrubě a odmítavě rozesmál.

„Sice jste teď zástupcem, Brannone,“ řekl, „ale nejste ascendentem. Bez dračí síly se nemůžete domáhat vůdcovství.“ Popošel k mému mistrovi, ale má židle mu stála v cestě. „To nedovolím.“

„To nezávisí na vašem svolení, Ido,“ odsekl mistr ostře. „Tohle je rada. Rozhodujeme se na základě hlasování a precedentu.“

Pan Tyron vstal. „Ano, musíme o tom hlasovat,“ zvolal.„Hlasovat!“ přeřvával pan Dram hlučení hlasů okolo stolu. „Hlasujme.“Všimla jsem si, jak se oči pana Ida proměnily. Ale nevstoupila do nich

stříbrná síla, nýbrž šílenství, které kolem jantarových duhovek vzplálo jako temný oheň.

„Toto je moje rada,“ zahřměl do okolního hluku. Udeřil oběma pěstmi do stolu, až se otřásl. „Hlasovat se nebude.“

„Nemůžete tomu zabránit, Ido,“ řekl můj mistr do nastalého ticha. „Už jste prohrál.“

Skok pana Ida byl tak rychlý, že jsem zahlédla jeho loket až před svým obličejem. Ucukla jsem. Rána mě zasáhla do hrudi, jak se hnal po mém mistrovi. Zavrčel a těžkým tělem mě natlačil na opěradlo židle. Zalapala jsem po dechu, dusíc se modrým hedvábím a nasávajíc jeho zapáchající zuřivost. Vyprostila jsem hlavu z látky a uslyšela hrozivé chroptění. Nad sebou jsem uviděla mistrovu tvář – oči měl vytřeštěné a hluboko v krku vražené palce pana Ida.

Hrábla jsem rukou a nehty rozčísla Idovu kůži na temeni hlavy. Kdosi zaječel: „Odtáhněte ho!“ Několik rukou škubalo Idovými pažemi a rameny dozadu. Tyron mu zezadu ovinul paži okolo hrdla a surově jej ohbím lokte

169

odtáhl. Ido mého mistra pustil. Pak se jeho tělo zvedlo, prohnulo a Tyron spolu se dvěma dalšími muži je odvlekli.

Choulila jsem se na židli a s každým nádechem mě probodávala bolest. Přede mnou klečel pan Dram. Velká díra na přední straně oranžových šatů odhalovala jeho kostnatou hruď. „Jsi v pořádku, chlapče?“

Rozechvěle jsem přikývla. Na druhé straně místnosti drželi čtyři největší učni pana Ida na židli. Síla všech čtyř sotva stačila na ukrocení jeho běsu. Řval a vykřikoval, že tohle je jeho rada. Za ním stál se zády přitisknutými ke stěně Dillon a se zlomyslným úsměvem svého mistra sledoval.

Dram se otočil k muži vedle sebe. „Je Brannon v pořádku?“Podívala jsem se na něj v očekávání odpovědi. Pan Silvo, ještě bledší než

obvykle, přikývl a poplácal mě po rameni. Otočila jsem se, abych se ujistila, ale pohyb mi způsobil ostrou bolest. Zasténala jsem. Můj mistr seděl na zemi a třel si rudé otisky prstů na hrdle. Jeden z učňů mu třesoucíma se rukama podával misku s vínem. Mistr si opatrně usrkl.

„Za těchto okolností,“ zaskřehotal a bolestivě polkl, „si myslím, že hlasování odložíme na příští zasedání.“

*

Mistr sice trval na tom, že je v pořádku, ale když jsme vstupovali do Pivoňkového pokoje, jeho tvář byla šedivá vyčerpáním. Přistoupila k němu Rilla a opatrně ho odváděla do druhé ložnice. Nebránil se. Já jsem nejistě postávala u dveří a zaslechla jsem jeho krátký povzdech při tom, jak lehal do postele. Klesl do polštářů a začal si prohmatávat pohmožděný krk. V zasedací místnosti se rozpoutalo cosi nebezpečného a já už si nebyla jistá, zda to můj mistr dokáže zastavit.

Zvedl hlavu z polštáře. „Eone, jdi na lekci.“ Zakašlal. „Není nic důležitějšího, než abys teď chodil na ty lekce. Promluvíme si, až se vrátíš.“

„Co bude s panem Idem?“ zeptala jsem se. „Teď už určitě radu nepovede.“Mistr na mě podrážděně pohlédl. „Jistě že zůstane vůdcem – je přece

ascendentní dračí oko. Ale jeho jednání mi zajistí hlasy pro spoluvůdcovství.“ Klesl do polštářů a vydechl: „A teď už běž.“

170

Obrátila jsem se k odchodu, když vtom mě napadlo: „Vy jste tohle zamýšlel? Byla to součást vašeho plánu spolu s panem Tyronem?“

Můj mistr zavřel oči a neodpověděl.Znepokojená jsem se odebrala do šatny, kde čekala Rilla. Chvatně ze mě

stáhla propocené roucho dračího oka a přehodila je přes dřevěný stojan.„Průvodce už čeká venku,“ řekla a zvedla bavlněnou cvičební tuniku

krémové barvy. „Rychle mi pověz, co se v radě stalo?“Zatímco mi pomáhala do cvičebního oblečení, líčila jsem jí zasedání i útok

pana Ida.„Bojím se o mistrovo zdraví,“ zavrtěla hlavou a nazula mi lehké trepky.

„Zkusím ho přemluvit, aby zavolal doktora. A co ty? Jsi v pořádku?“„Je mi dobře.“Ale nebyla to pravda. Když mě mladý palácový průvodce vedl klenutými

průchody a přes rozlehlá uzavřená nádvoří, cítila jsem, jak mi pohmožděná žebra krátí dech. Nakonec jsem byla nucena zastavit.

„Můj pane, děje se něco?“ zeptal se průvodce. „Potřebujete pomoc?“„Je to daleko?“„Ne, můj pane. Cvičiště jsou hned za pavilonem Podzimní spravedlnosti.“Mávla jsem, ať jde dál. Třeba bych mohla odložit lekci na příští den kvůli

nemoci. Myšlenka to byla lákavá – získala bych více času na vypátrání drakova jména a na zotavení ze zranění – ale v hlavě mi pořád zněla mistrova naléhavá slova.

Zanedlouho jsem uslyšela klepání dřeva o dřevo a hřmící potlesk. Průvodce se na mě ohlédl a pokývl mi, aby mě povzbudil. Pak už jsme se vynořili z šeré chodby na sluneční světlo, do oslnivé záře bílého písku.

Před námi byla malá oplocená cvičební plocha. Po obvodu se pod hedvábnými slunečníky tísnili dvořané v oslnivých oděvech, ovívali se vějíři, tleskali a hlasitě komentovali dění. V široké mezeře v přihlížejícím davu se mihly dvě postavy bojující s dlouhými holemi. Otočný manévr zvířil spršku písku. Zastínila jsem si oči, abych mohla předstírat zájem, a pomalu jsem kráčela k plotu, kde jsem se zastavila a nabrala dech.

Potom jsem poznala vyššího bojovníka – prince Kyga. Měl na sobě jen krémové cvičební bavlněné kalhoty, okolo kotníků zavázané. Bez

171

společenského roucha mělo jeho tělo mužské tvary i šířku. Jeho hruď a břicho byly ploché a pevné, a když blokoval úder nad hlavou, vyvstala šíře jeho ramen i ostře se rýsující svaly na rukou. V kříži se mu shromažďoval pot a já se přistihla, jak můj pohled přitahuje lesklá křivka jeho boků. Odvrátila jsem se. Z písku začalo náhle sálat hrozné horko.

Princ ustoupil dozadu a zatočil provokativně holí v kruhu. Jeho soupeř předstíral, že se stáhl, a přitom pátral, jak by jeho obranu prorazil. Princ se pohupoval na bříškách chodidel a chystal se na další útok. Jeho protivník – mladý šlechtic, soudě podle složitě protkaných zlatých nití ve vlasech – skočil a bodl koncem své hole směrem k princově hlavě. Královský dědic úder hbitě odklonil a v tom pohybu se zatočil kolem dokola a zvedal hůl, aby šlechtice udeřil do bránice. Ale muž se již rozmachoval. Příliš vysoko – princ se otočil tváří přímo proti výpadu a ozvala se hrozná rána. Jeho hlava odskočila dozadu a hůl mu vypadla z rukou.

Dav zalapal po dechu a hrůzou dočista oněměl. Bylo zakázáno dotýkat se členů královské rodiny, dokonce i v boji. Trestalo se to okamžitou smrtí. Mladý šlechtic hůl upustil, jako by to bylo rozžhavené železo. Padl do písku a skrčil se ve strnulé úkloně. Princ byl ohnutý v pase a dlaní si tiskl tržnou ránu na lícní kosti.

„Vaše Výsosti, odpustíte mi,“ prosil šlechtic v nastalém tichu. „Nebylo to úmyslné. Já nechtěl –“ Zmlknul a na každé jeho straně se objevil jeden císařský strážce s taseným mečem.

Princ se napřímil a vyplivl krev, která mu tekla do koutku úst. Oko už mu natékalo a pohmožděnina modrala.

„Na to, že nebyla úmyslná, byla ta rána dost silná, pane Brette,“ řekl tiše.„Přísahám, Vaše Výsosti, byla to nešťastná náhoda,“ řekl mladý šlechtic

zoufale. „Víte, že přes vaši obranu obvykle neproniknu.“Chystal se ho princ zabít kvůli nehodě? Naklonila jsem se dopředu, stržena

davem, který se mačkal okolo zábran.Oba strážci čekali na instrukce svého královského pána, meče namířené na

šlechticovu hlavu. Princ sebral svou hůl.„Vraťte se,“ rozkázal strážím.

172

Okamžitě odstoupili. Princ sevřel konec dřevěné zbraně a vší silou přetáhl mladého pána přes záda. Rána se rozlehla po ztichlém nádvoří. Pak mrštil tyčí o zem a šel ke svému cvičiteli na okraj písku. Každý pohyb byl rozhodný, neústupný a královský.

„Princ je shovívavý,“ řekl známý hlas za mým ramenem.Sevřela jsem plot, otočila se a spatřila uklánějícího se Dillona.„Proboha, Dillone! Tys mě vylekal.“ Roztřeseně jsem se usmála při

vzpomínce na to, jak jsme se dřív snažili jeden druhého zaskočit při výcviku.„Omlouvám se, pane Eone,“ řekl formálně, ale já v jeho očích uviděla

jiskřičky úsměvu. „Mistr Tellon mě poslal, abych tě přivedl do cvičebního sálu.“

Zatajila jsem dech. Všechen zápal mě opustil. Co jsem udělala?„To už mám takové zpoždění?“Kývl. „Asi není zas tak rozčilený, ale měli bychom si pospíšit.“ Do hlasu

se mu vrátil trochu laskavější tón. Šla jsem pár kroků s ním a pak jsem se zastavila. Zapomněla jsem na průvodce. Zamávala jsem na něj.

„Učeň Dillon mě doprovodí. Můžeš jít.“„Můj pane.“ Uklonil se mi a potom se obrátil k Dillonovi: „Ctihodný

učni.“Oba jsme jej sledovali, jak pospíchá k temnému oblouku průchodu.„Pořád jsem si ještě nezvykl na to, že se mi lidé klaní,“ řekla jsem.„Já taky ne,“ zazubil se Dillon. „Můj pane.“„Ctihodný učni,“ opáčila jsem stejně nabubřelým tónem jako on a

zašilhala.Dillon se zahihňal. Byl to důvěrně známý zvuk a balzám na mé nervy.

Ukázal na velkou síň v pravém rohu nádvoří a rozběhl se k ní. Podívala jsem se zpátky k písečné aréně, abych ještě jednou zahlédla prince. Jenže dav už se semkl okolo plotu a zastřel mi výhled. Dohnala jsem Dillona a snažila se nevšímat si napjaté energie ve svém těle.

„Vypadáš… teď líp,“ řekla jsem váhavě, abych narušila náš křehký soulad.Dillonův obličej zvážněl. „Jak to myslíš?“Rozhodila jsem rukama. „Ráno jsi vypadal jako nemocný.“

173

Třel si rukou čelo. Pak povzdechl. „Jen mě bolí hlava. Jsem v pořádku. Alespoň pokud je pan Ido pryč.“ Ohlédl se přes rameno a potom se naklonil ke mně. „Já si myslím, že je to šílenec. Podívej se, co udělal tvému mistrovi – myslím panu Brannonovi.“

Kývla jsem, ale zajímalo mě něco důležitějšího. „Kde pryč? Na jak dlouho?“

„Na pár dní. Odjel, aby se setkal s velkopánem Sethonem a přijel s ním sem.“

Takže velkopán se vracel do města. Mého mistra bude taková novinka nepochybně zajímat.

„Ty nejdeš?“ zeptala jsem se.Dillon se zastavil a škubnutím za rukáv mě přitáhl blíž.„Chce, abych tě sledoval a abych mu říkal, co na našich lekcích děláš.“Pan Ido se snad něčeho obával?„Proč?“Dillon pokrčil rameny. „Říká mi jen to, co mám dělat, a ne proč to mám

dělat.“ Přehlédl nádvoří a jeho úzká ramena se trochu zachvěla. „Má takový… způsob, jak mě přimět dělat to, co řekne.“ Odmlčel se. V očích se mu zase mihl ten podivný stín vzteku. „Ale nejsem jeho otrok. Možná si myslí, že nemám odvahu nebo sílu postavit se mu, ale to se plete.“

V jeho vzpouře jsem zavětřila svou šanci. „Pověz mi, Dillone, viděl jsi ho někdy s červeným koženým foliantem omotaným černými perlami?“

Zavrtěl hlavou. „Do knihovny mě nepouští. Nechává ji zamčenou a nikdo se k ní nepřibližuje. Proč se ptáš?“

„Jen jsem si myslela, že by to mohl mít.“ Znovu jsme vykročili. Pokud pan Ido nechává knihovnu zamčenou, pak v ní musí být něco důležitého. A teď na pár dní odjel…

„A sakra.“ Dillon zrychlil. „Mistr Tellon se nás vydal hledat.“Vepředu, u vchodu do cvičebního sálu, stál vysoký muž v neforemné

tunice a sledoval, jak se blížíme. Snažila jsem se pospíchat, ale naražená žebra a bok mi nedovolovaly pohybovat se rychleji. Vyšla jsem několik schodů na nízkou verandu. Pod zkoumavým pohledem mistra Tellona jsem si připadala ještě neohrabanější než obvykle.

174

„Máš moc měsíční energie,“ řekl a uhnul, abych mohla vejít do dveří.Ztuhla jsem, zděšená jeho pronikavým vhledem.„Ale samozřejmě, vždyť jsi měsíční stín,“ řekl a sám sobě přikývl.Dillonův obličej se zúžil zlostí. „Jak troufale mluvíte o oběti pana Eona.“Tellon na něj shora pohlédl. „A ty máš zase moc slunce,“ řekl mu

nevzrušeně.Dillon couvl. Překvapení z vlastní neurvalosti mu vzalo z tváře všechnu

barvu. V panické hrůze jsem ztěžka polkla. Můj mistr mě varoval před Tellonovýma bystrýma očima. Budu se muset při každé příležitosti chovat jako měsíční stín a doufat, že se to bude shodovat s jeho všímavými postřehy.

Tellon se mi zvolna a lehce poklonil. „Odpusť mi, pane Eone. Nic proti. Ani proti tobě, učni. Jsem starý muž a mám sklony říkat, co si myslím.“

„Nic se nestalo, mistře Tellone,“ odvětila jsem rychle. „Vždyť já jsem měsíční stín a říci to na rovinu, na tom není nic špatného. To já se musím omluvit za své zpoždění.“

Vyzula jsem si trepky a překročila zvýšený práh, abych zabránila dalším debatám. Síň tvořil rozlehlý prostor s lakovanou parketovou podlahou, ošoupanou a plnou starých zářezů a vrypů. Řady vysoko umístěných okének propouštěly jasné sluneční světlo.

Mistr Tellon zavřel těžké dveře a pokynul nám, abychom šli do středu místnosti. „Pojďte, sedněte si,“ vyzval nás. „Nejprve si popovídáme a pak se začneme učit figuru.“

Dillon se posadil na tvrdou podlahu. Když jsem si sedala vedle něj, všimla jsem si, jak je rozvalený, a rychle jsem to udělala po něm. Myslela jsem, že čtyři roky pečlivého sebepozorování mě odnaučily pohybovat se jemně a cudně jako dívka. Nyní jsem si nebyla tak jistá a nesměla jsem Tellonově mysli zavdat příčinu k jakýmkoli otázkám.

Klekl si naproti nám. Pohyboval se vyrovnaně a pružně. Tellon býval psí dračí oko v cyklu před mým mistrem, avšak navzdory věku se pohyboval lehčeji než Dillon. Neměl vlasy na temeni, ale ty, co zůstaly, byly stejnou měrou černé jako stříbrné a spletené dozadu v tlustém copu, který mu sahal až k pasu.

175

„Nesouhlasím s učiteli, kteří si myslí, že student by měl sedět jako pecka a jenom poslouchat,“ řekl. „Můžete se ptát. Vlastně to od vás očekávám.“

Dillon sklouzl pohledem ke mně. Žádný z našich ostatních mistrů otázky nikdy nevítal.

„Oba jste byli vybráni, abyste byli v kontaktu s dračí energií,“ blahopřál nám s úsměvem. „Avšak bude to zdlouhavá a náročná cesta, než se naučíte řídit sílu, již máte k dispozici. A ty, pane Eone…“

Naklonil se ke mně a já strnula. Uhádl už, že neumím zavolat svého draka?„Tvá cesta bude ještě mnohem těžší, protože po ní půjdeš bez doprovodu

dračího oka.“Sklopila jsem hlavu, abych skryla své ulehčení. „Ano, mistře.“Popleskal mě po paži. „Nermuť se, nejsi sám.“ Napřímil se. „Oba jste tady,

abyste se naučili staminatu, prastarý způsob řízení proudu hua. Pomůže vám to vydržet vysávání energie, které obnáší práce s drakem.“ Hlasitě tlesknul a pak si energicky promnul ruce. „Vím, že kolem draků a jejich síly se vznáší sousta fám. Takže si v tom musíme udělat jasno.“ Ukázal na Dillona. „Co bys rád věděl?“

Dillon zamrkal, překvapen nečekaným požadavkem.„Je pravda, že dračí oko odevzdává svou hua drakovi?“ zeptal se nakonec.Tellon přikývl. „Ano. Dračí oko používá svou životní sílu, aby

kontrolovalo živelnou energii svého draka, a přitom část z ní drakovi dává. Ale staminata ztrátu hua snižuje a podporuje její proudění.“ Ukázal na mě. „Pane Eone?“

Pomyslela jsem na tu chvíli v lázni, jak se nade mnou vzepjal Krysí drak a mrštil mnou o zeď, a na ohnivý příval energie, který mnou projel.

„Vyčerpává drak hua pokaždé?“ otázala jsem se váhavě. „Nemůže ji také vracet?“

Zavrtěl hlavou. „Ne. Mimo obcování, samozřejmě.“ Odpověď mi zněla v hlavě. Znamenalo to, že Krysí drak se mnou obcoval? To určitě nebylo možné.

Tellon píchl prstem do vzduchu. „Další dotaz.“Dillon se naklonil dopředu. „Mistře, je pravda, že vy umíte zabít pouhým

narušením něčí hua?“

176

„Umím,“ řekl Tellon klidně.Dillon vykulil oči. „Budeme se to také učit?“„Ne.“Dillon se zklamaně posadil zpět. Hleděla jsem na drobné dřevěné parkety

na podlaze a zvažovala další otázku. Byla riskantní a bylo třeba ji přednést opatrně.

„Slyšel jsem, že je možné, aby si dračí oko vzalo dračí sílu jiného draka,“ pronesla jsem.

Tellon se usmál. „Tahle fáma tady krouží každý rok. Není to pravda – jeden drak, jedno dračí oko.“ Přivolal nás blíž a ztišil hlas. „Ale existuje legenda o ovládnutí síly všech draků. Praví, že když dračí oko zabije ostatní dračí oči i jejich učně, tak energie všech dvanácti draků vteče do něho a dá mu sílu boha…, než ho roztrhá na kusy.“

Dillon zalapal po dechu. „Vážně?“Tellon se rozesmál a poklepal Dillonovi na hlavu. „Ale nezačínal bych

hned osnovat vraždy všech svých druhů. Je to jen příběh, jímž se straší mladí učni.“

Dillon se zazubil. Bylo vidět, jak se díky mistrově rozpustilosti rozzářil.Tellon znovu zatleskal, aby upoutal naši pozornost. „Teď vám ukáži

staminatu,“ řekl. „Jde o meditaci v rámci pohybu, velmi pomalou a velmi kontrolovanou. Naučíte se dvacet čtyři pozic spolu s kontrolou dechu. Tím se ve vašem těle rozproudí hua ve dvanácti meridiánech a v sedmi čakrách.“ Přejel rukou od břicha k temeni hlavy a zlehka se dotkl každého centra. „Nakonec se naučíte, jak všechna centra uvést do chodu, abyste zanesli hua, na tělesnou, emocionální i duchovní úroveň, tam, kde to nejvíce potřebujete.“

Vstal. „Dívejte se.“Uvolnil se, váhu přenesl na zem a dlouhé paže držel před sebou. Zdálo se,

že se mu rozostřil pohled, ale oči se pořád dívaly na cosi vpředu. Vypadalo to, že se nic neděje, ale pak mi došlo, že se jeho ruce postupně zvedají, levá vedla pravou. Tělo se pohnulo, váhu přesunul z levé nohy na pravou. Vše bylo pomalé jako pohyb slunce po obloze. Něco mi to připomínalo. Přimhouřila jsem oči a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se pohyboval rychleji. Jeho levá paže se přenesla dolů, tělo se plynule otočilo. Pak jsem to poznala.

177

Byl to Krysí drak dvojka z obřadní sestavy. V Tellonových ladných pozicích jsem viděla všechny zvířecí figury. Nebyly úplně stejné, ale byla v tom obsažena podstata každého z nich. Skončil tlakovým pohybem z Kančího draka trojky. Na chvíli se zastavil, protáhlé tahy v jeho tváři změkly.

„Takže,“ řekl o něco hlubším hlasem, „Lin a gan jsou v rovnováze, tělo je povzbuzené, ale uvolněné. Říká se tomu stav huan-lo.“ Usmál se a zahleděl se na nás. „Učni Dillone, pověz mi, cos viděl.“

„Bylo to pomalé,“ promluvil Dillon a vrhl na mě letmý pohled, abych mu pomohla. „A bylo to…“

Zmlknul. Tellon zabručel. „A ty, pane Eone? Všiml sis něčeho?“„Viděl jsem některé zvířecí figury z obřadní sestavy předstoupení.“Tellon na mě zamyšleně hleděl. „No, to je zajímavé. Většina mých

studentů to nevidí, dokud nejsou zasvěceni do studia.“ Zase si zamnul ruce. „Dobře. Vstaňte a začneme.“

Příští dvě hodiny jsme se učili části první pozice. Domýšlivě jsem předpokládala, že když znám sestavu předstoupení, bude snadné ji zpomalit a přizpůsobit staminatě. Ale spletla jsem se. Pohybovala jsem se moc rychle, zadržovala dech, úhel, který svíraly mé nohy, byl špatný, jednu ruku jsem měla moc vysoko a druhou zase moc rozpaženou, váhu na nesprávné straně nebo sice na správné, ale zase moc. Vedle mě zažíval Dillon to stejné utrpení. Sotva se zbavil výbušné nálady, už zase v něm probleskovala zuřivost.

A pak, v jedné úžasné chvíli, jsem pocítila, jak mým tělem projely lin a gan. Bylo to lehké kolébání, které se pohybovalo od temene ke špičkám prstů na nohou, jako kdyby celé mé tělo byl jediný hluboký povzdech. Všechna bolest a ztuhlost rázem zmizela. A pod tím vším byla nezřetelná šeptající přítomnost, stínový tlukot srdce, na který jsem nemohla úplně dosáhnout. Během svých harmonických a pomalých pohybů jsem zjistila, že bych tuto přítomnost mohla vtáhnout do sebe. Začala jsem ji přitahovat blíž, ale pak jsem si vzpomněla na vzpínající se sílu Krysího draka. Kdybych se dostala do své hua, nepovstal by znovu? Jakmile se mé mysli dotkl strach, proud oné přítomnosti se zkroutil a přerušil. Zase jsem byla ztuhlá a nemotorná. Prostě mrzák.

178

Zachvátilo mě zoufalství. Musela jsem co nejdřív vypátrat jméno svého draka – už jsem se neodvažovala ani letmo vklouznout do vnitřního vidění, aby mě snad nepohltil Krysí drak. Klíč k mé síle musel být v tom foliantu. Musela jsem ho získat zpátky. V mé jistotě se však objevil malý osten – co když foliant odpověď neobsahoval? Zapudila jsem strach. Foliant byl má jediná naděje.

Tellon zatleskal.„Dobře, pro dnešek stačí. Viděl jsem, že se ti to na chvíli povedlo, pane

Eone. Dobrý začátek. Nebuď sklíčený, že ti to vyklouzlo.“ Povzbudivě se na mě usmál. „Pravděpodobně zjistíš, že se cítíš těžký. Snaž se teď nedělat prudké pohyby.“ Poklepal Dillonovi na rameno. „Statečný pokus, učni. Teď běžte oba domů a vyspěte se. Panu Brannonovi i panu Idovi jsem vysvětlil, že po našich lekcích si potřebujete odpočinout.“

Venku čekali dva průvodci, kteří nás měli dovést do naší obytné části. Princova svita už odešla a osamocený sluha shraboval cvičební písek. Dillon a já jsme v tichu následovali své průvodce přes velké, opuštěné nádvoří. V polovině jsem chňapla Dillona za ruku a zastavila ho.

„Dnes v noci se potřebuju dostat do tvého sálu,“ zašeptala jsem.„Cože?“ Snažil se vyvléknout, ale nenechala jsem ho.„Chci jít do knihovny pana Ida a najít ten foliant. Pomůžeš mi?“„A proč?“Koutkem oka jsem zahlédla, jak se k nám průvodci vrací. Pohybem ruky

jsem je zastavila.„Ten foliant je součástí pokladu Zrcadlového draka.“Sledovala jsem, jak se Dillonův obličej mění. Došlo mu to.„On ho ukradl?“„Jo. A já bych ho měl dostat zpátky.“Dillon už vrtěl hlavou. „Ne. Ne, nemůžu ti pomoct. Ublížil by mi, kdyby

na to přišel.“„Nemusíš jít do knihovny se mnou. Jen mě pusť do sálu a ukaž mi, kde ta

knihovna je.“„Ty to nechápeš.“ Dillon se zhoupl na patách a sepjal ruce. „Nejen že je

zamčená, ale navíc kolem ní máš takové pocity, že ti zabrání třeba se jen

179

přiblížit ke dveřím. Je to jako všechny zlé pocity, které jsi kdy měl.“Pustila jsem jeho ruku. „Myslel jsem – říkal jsi, že nejsi jeho otrok. Ale to

byly jenom řečičky, co? Nemáš odvahu se mu postavit. Neumíš bez jeho dovolení ani otevřít bránu.“

„Ty nevíš, jaký je,“ zašeptal.Čekala jsem, že se do mě pustí se zuřivou vervou, a ne takový bezmocný

děs.„Dillone, potřebuju tvou pomoc. Kolikrát jsem tě zachránil před Rannem?

Kolik kopanců jsem kvůli tobě slízl?“ Byla to podlá strategie, ale já ten foliant musela mít.

„A zachráníš mě znovu?“ zeptal se hořce.„Co?“„Ranneho vyhodili ze školy a pan Ido ho najal jako stráž.“Zírala jsem na něj. „To je strašné.“Dillon přikývl.Chytala jsem se všeho jako tonoucí stébla. „Třeba když ten foliant

ukradnu, bude mít problémy. Přijde o práci.“Dillon se mdle usmál. „Třeba.“„Co na to říkáš?“ Snažila jsem se, aby můj hlas nezněl tak zoufale. „Kvůli

našemu přátelství?“Hleděl do země. „Do knihovny nepůjdu.“„Však nemusíš,“ řekla jsem rychle.„Jen otevřu bránu?“„Jen mě pustíš dovnitř a ukážeš mi směr.“Podíval se na mě a ztěžka polkl. „Nejsem jeho otrok.“Sevřela jsem mu rameno. „Já vím.“ Cítila jsem, jak se třese. „Jaký je tam

zámek?“ zeptala jsem se.

180

KAPITOLA 11

Na rozdíl od budov v prvních třech částech harému nebyly ženské komnaty rozmístěné kolem nádvoří. Místo toho se táhly podél úzkých dlážděných uliček, připomínajících miniaturní město. Většina domů měla dvě podlaží, a přestože byl každý z nich v dobrém stavu, většina měla okna zavřená na okenice a působila opuštěně. Byly doby, kdy císařský harém čítal přes pět set konkubín. A nyní v objektu žilo ani ne padesát žen a dětí.

Portýr mě vedl přízračně tichými ulicemi. Dům paní Dely nebyl součástí hlavní komunity, jež se nacházela poblíž brány do této obytné části. Bylo to její rozhodnutí, odpověděl pohotově portýr. Také mi řekl, že paní Dela je právě na návštěvě palácového okrsku, ale já jeho návrh, abych jí nechala vzkaz, odbyla mávnutím ruky. Rozhodla jsem se počkat v jejím obydlí.

Hluboká otupělost ztěžovala každý můj krok. Jakmile jsem se s Dillonem dohodla, že mě po půlnočním zazvonění vpustí do sálu Krysího draka, pověřila jsem svého průvodce, aby mě odvedl do harému. Teď už jsem chápala, proč mistr Tellon trval na tom, abychom se po výuce prospali. Měla jsem pocit, jako bych měla v hlavě místo, kde se vznáším ve vodě – jako bych se nacházela v teplé lázni svírající celé tělo.

Konečně jsme zastavili před malým dřevěným domkem. Měl jedno podlaží a stál na konci krátké slepé uličky, kde sbíral proud energie z velké veřejné

181

zahrady na vrcholu jiné úzké uličky. Červené dveře a okenice byly otevřené a pouštěly dovnitř chladivější odpolední vánek.

„Obydlí paní Dely, můj pane,“ řekl s úklonou portýr.„Ohlas mě.“Zaklepal a zavolal: „Pan Eon, za paní Delou.“Ozvaly se kroky a z přítmí vyšla postava v dlouhé hnědé tunice. Byla to

dívka s vlasy spletenými do copu a na temeni stočenými do úhledného vrkoče komorné. Světlo se odrazilo na třech stříbrných střapcích, jež visely z novoroční sponky zapíchnuté doprostřed jejího drdolu. Na služebnou dost drahý majetek, nejspíš dar od paní Dely. Dívka zamžourala proti světlu a při pohledu na můj cvičební úbor přikrčila nos. Pak se mi zahleděla do tváře. Vzápětí vyjekla a klesla na kolena.

„Můj pane.“ Čelem se téměř dotýkala země. „Moc se omlouvám, můj pane. Paní Dela tu není.“

Zkřížila jsem si ruce na prsou tuniky. „A kdy se má vrátit?“ zeptala jsem. Byla jsem ráda, že dívka je tváří dolů a nevidí, jak se trapně červenám. Taková hloupost – pán dračí oko přece nechodí za dvorní dámou ve cvičebním úboru.

„Není dlouho pryč, můj pane. Kdybyste ráčil počkat uvnitř, mohu pro ni poslat.“

„Ano. Počkám.“Propustila jsem portýra a vešla za dívkou do malé chodby, kde to vonělo

plumérií – voňavkou paní Dely.Hlavní pokoj očividně sloužil jako přijímací i obývací prostor. V rohu u

okna stála u malého stolku dvě křesla, napůl zakrytá křehkou zástěnou, jejíž rám z černého dřeva byl vyplněný tenkým pergamenem místo hedvábím. U levé zdi stál nízký jídelní stůl, pod ním slaměné sedací matrace. U druhé zdi ležel denní slamník, zakrytý sametem v barvě královské modři a zaskládaný bavlněnými polštáři, jejichž odstíny přecházely od bledě žluté po půlnoční čerň. Na sametu se jako staré jizvy vyjímalo několik záplat.

Dívka mě zavedla ke křeslům. „Nechcete si čekání ukrátit vínem, můj pane?“ zeptala se.

„Ne, děkuji.“ Posadila jsem a cítila, jak pode mnou tenké dřevo zapraštělo.

182

Dívka se uklonila a odešla. Otevřeným oknem jsem ji zahlédla, jak pádí uličkou a jednou rukou si přidržuje svoji drahocennou sponu.

Křeslo nepůsobilo právě bytelně. Raději jsem vstala, aby se pode mnou nerozlomilo, a můj zájem upoutala sbírka krabiček uspořádaných na nízké polici nad slamníkem. Bylo jich pět, každá měla jiný tvar. Klekla jsem si na postel a vzala krabičku ze světlého dřeva, vykládanou černým kamenem ve tvaru pavouka, symbolu štěstí. Vsunula jsem nehet pod víčko a odloupla ho. Na dně spočívala tenká vrstva prášku. Přičichla jsem k němu. Růžový pudr. Na obličej. Zastrčila jsem ji zpátky na poličku a zvedla se ze slamníku.

Vchod do vedlejšího pokoje halil tlustý závěs z vybledlého indigového damašku. Vejít tam by bylo neodpustitelným znevážením pohostinnosti. Nahlédla jsem oknem do uličky – nikdo nešel. Pak jsem odhrnula závěs stranou a vešla do malé šatny.

Vzadu na patře jsem ucítila štiplavou vůni cedru, až jsem zakašlala. Vůně zřejmě vycházela ze tří truhlic stojících u zdi. Naproti nim se táhly hluboké, dlouhé police plné balíků zabalených v kaliku – byla to sbírka rouch paní Dely, její jmění. Okno vyplněné voskovaným papírem vpouštělo dovnitř měkké světlo. Vedle visela na stojanu dlouhá zelená tunika. Dotkla jsem se záhybů a cítila, že mi látka klouže mezi prsty jako jemný písek. Její šaty připravené na večer.

Přešla jsem k obyčejnému dřevěnému šatníku a pomalu jedním prstem odsunula víko. Spodní prádlo. Vyšívané hedvábné spodničky, kosočtverečné košilky, které se uvazovaly v pase a u krku, dokonce i tuhé stahovací prsní pásy. V tu chvíli jsem si uvědomila, že hledám něco, co není ženské. Co jsem to vlastně dělala? Hledala lež, jako byla ta moje? Ale vždyť paní Dela byla nejpravdivější z nás všech. Rychle jsem víko zase zasunula a uviděla svou zradu v dlouhém zrcadle vedle mě.

Dívala jsem se na ostražité rysy chlapce dívky, jež se odrážely v zrcadle. Takhle jsem se chystala žít po zbytek svého života. Nikdy nebudu moci učinit jediný nestřežený pohyb. Pořád se budu mít na pozoru před podezřením, nebezpečím, odhalením. Dívka, jíž jsem kdysi byla, se za ty roky předstírání, že jsem chlapec, úplně ztratila. Nebo ve mně jen má sluneční energie zastínila měsíc?

183

Na malém stolku po mém boku ležela směsice zdobných vlásenek, náušnic, náramků a dóza s bílým líčidlem na kůži. Vzala jsem do ruky dlouhou jehlici, z níž na jemném řetízku viselo pět zlatých květů. Obratným pohybem jsem si stočila copy dračího oka do drdolu, jaký nosí komorné, a zapíchla do něj jehlici. Kývala jsem hlavou sem a tam a dívala se, jak se zlaté květy třpytí na pozadí mých tmavých naolejovaných vlasů. Ohlédla jsem se přes rameno. Mám ještě čas? Rozechvěle jsem si vybrala čtyři glazované náramky. Nasadila jsem si je přes ruku a setřásla je na zvednutém předloktí níž, hledíc na svůj úsměv v zrcadle vyvolaný tím jemným kovovým cinkáním. Pak jsem si dala další čtyři na druhou ruku, masivní náramky zdůrazňující křehkost mého zápěstí. Potom náušnice – černé perly visící jako trsy hroznů na zlatém háčku. Neměla jsem v uších dírky jako paní Dela, a tak jsem je přidržela u lalůčků a kochala se zvonkohrou náramků. Díky vodopádům perel vypadalo mé hrdlo delší. Zaklonila jsem hlavu a prohlížela si hladkou linii svého dlouhého krku. Vtom projel mým tělem záchvěv energie, až mi hrklo u srdce. Šeptání. Volání.

„Pane Eone?“Prudce jsem se otočila. Energie ztuhla jako potlačený výkřik. Paní Dela

stála na prahu a rukou přidržovala závěs. Služebná za ní se natahovala na špičkách a snažila se přes rameno paní něco zahlédnout.

Paní Dela se na ni osopila: „Vypadni. Hned!“Škubnutím závěsu zakryla komorné výhled. Já pořád držela v rukou

náušnice. Vrazila jsem si je za záda, upírajíc oči na paní Delu. Marně jsem na její tváři hledala úlek.

„Paní Delo,“ dolehl ke mně přes závěs tlumený Rykův hlas. „Prosím, nevpadávejte mi takhle rychle do domu. Musím ho před vaším vstupem prohlédnout.“

Paní Dela přitáhla závěs ještě více k zárubni. „Jsem v pořádku,“ zavolala skrze tlustou látku. „Jsem tu s panem Eonem. Nech nás být.“

Otočila se zpátky ke mně, ve tváři ustaraný výraz.„Omlouvám se,“ řekla jsem. „Jen jsem…“Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, co říct.

184

Paní Dela zavrtěla hlavou a moji omluvu odbyla mávnutím ruky. „Já jsem ta poslední osoba, která potřebuje vysvětlení.“ Ohlédla se ke vchodu a ztišila hlas. „Ale slib mi, že budeš opatrnější. Přála bych ti, abys mohl nosit tyhle věci a být v bezpečí, ale tady jsou všude kolem lidé, kteří by tuhle odlišnost netolerovali – ani u měsíčního stínu. A o hodnost se nestarají. Ublíží ti. Stejně jako ublížili mně.“

Stáhla si nařasený límec svého roucha. Hladkou, plochou kůži nad jejím srdcem hyzdilo několik zarudlých sečných ran, jen napůl zhojených. Chvíli jsem neviděla nic než ty hluboké, ošklivé zářezy. Pak mi došlo, že má na kůži vyrytý znak: démon.

Pohlédla na své zohavení. „Vidíš? Musíš být velmi opatrný.“Přikývla jsem, zmítána hrůzou z pohledu na ty rány a úlevou, že neuhádla

pravdu. Ale měla pravdu. Pokud by někdo zjistil, co jsem doopravdy zač, udělali by něco mnohem horšího, než mě jen ocejchovali svou nenávistí. Zabili by mě. Žena jako dračí oko, to byla krutá parodie veškerého přirozeného řádu světa.

Vrátila jsem náušnice na stůl a musela se o něj opřít. Projela mnou touha říci paní Dele, kdo jsem – co jsem zač. Zavřela jsem oči a nechala to nutkání odeznít. V sázce nebyl jen můj život.

Nahmátla jsem jehlici ve vlasech a zatáhla za ni. Zadrhla se v copu. Zabolelo to jen trochu, ale přesto jsem vyjekla.

„Ukaž, pomůžu ti,“ řekla paní Dela.Stoupla si za mě a já cítila, jak mi prsty šmátrá ve vlasech. Vybavil se mi

jiný, mnohem dávnější dotek – jak mi matka rozčesávala zcuchané a zauzlené vlasy.

„Proč nosíte ženské šaty? Žena přece nemá žádnou sílu a jen na své rozhodnutí doplácíte,“ řekla jsem. „Mohla byste nosit mužské tuniky a nechali by vás na pokoji.“

Jehlice konečně vyklouzla a paní Dela ode mě odstoupila. Slyšela jsem cinknutí jehlice odkládané na přeplněný stůl.

„Když mi bylo asi sedm, sestra mě přistihla, jak si zkouším její sukni,“ řekla tiše paní Dela. „Ale už předtím jsem věděla, že jsem jiná než ostatní hoši z našeho kmene. Nic chlapeckého mi nepřipadalo přirozené. Nenáviděla jsem

185

lov, rybaření, všechny ty hry s míčem. Musela jsem se do toho celou dobu nutit.“

Otočila jsem se. Paní Dela si rukama pevně objímala tělo.„Pak jsem jednoho dne našla tu sukni s korálky, se kterou se má sestra

měsíce pachtila. Byla zastrčená v našem rodinném stanu,“ pokračovala. „Když jsem si ji oblékla, cítila jsem se úplná. Vzpomínám si, jak jsem si pomyslela, že tuhle věc si musím vzít na sebe do jámy s blátem, až si budu hrát na to, že dělám zvláštní chleba, který naše matka pekla na oslavu přelomu zimy.“ Lítostivě se usmála. „Jak si umíte představit, krásná korálková sukně a bláto nejdou dohromady. Sestra mě přistihla a odvlekla mě za matkou, abych dostala výprask. Samozřejmě že spravedlivé sestřino rozhořčení zaniklo ve všeobecném vzrušení, když mě matka a ostatní ženy uviděly v sukni.“

„A co udělaly?“„Místo aby mě zbila, posadila mě matka vedle sebe a ukázala mi, jak se

mele rýže. Vždycky měla podezření, že jsem dvojitá duše. Jen čekala, až na to přijdu sama. Byla to moudrá žena. Ale pro život kontry jsem se rozhodla až mnohem později. Až jsem měla úplnou jistotu. V mém kmeni je to totiž vážené postavení.“ Hořce se uchechtla. „Tady tak vážené není.“

Stoupla si před zrcadlo a prohlížela se. „Nenosím mužské oblečení, protože tady,“ dotkla se hlavy, „a tady,“ dotkla se srdce, „jsem žena. Mýlíš se, když říkáš, že žena nemá žádnou sílu. Když pomyslím na svou matku a ženy z mého kmene, dokonce i na ženy skryté v harému, vím, že v tomhle světě je mnoho druhů síly.“ Otočila se tváří ke mně. „Nacházím sílu v přijímání pravdy o tom, kdo jsem. Možná není pravda, že to přijímají jiní, ale já prostě nemůžu žít jinak. Jak by ti bylo, kdybys každou minutu svého života žil ve lži? Nemyslím, že bys to dokázal.“

Točila jsem náramky na předloktí a vyhýbala se přitom jejímu přímému pohledu. Mohla bych jí říci, jaké to je, popsat jí to do posledního strašného detailu. Ale v ženství jsem žádnou sílu neviděla. Jen utrpení.

„A proč se…“ Odmlčela jsem se a chvíli přemýšlela, jak to říct. Jak by to zformuloval měsíční stín? „A proč se těch mužských částí nezbavíte?“

Pohlédla stranou. „Nemusím se nechat řezat, abych věděla, že jsem žena. A císař si mě cení proto, že jsem slunce i měsíc dohromady. Když půjdu za

186

řezači, pak přijdu právě o to, čeho si na mně cení…“ Zarazila se a pak se střetla s mým pohledem. „Popravdě, taky se bojím bolesti. Bojím se umírání.“

Přikývla jsem. Slyšela jsem, že tři z desíti eunuchů po zákroku umírají v strašných mukách a že někdy trvá i déle než týden, než se kvůli neschopnosti močit nebo hrozným horečkám mohou odebrat za svými předky. Byly to docela slušné šance na úspěch, když člověk strádal ve vesnici a chtěl po zbytek života pracovat v paláci. Ale souhlasila jsem s paní Delou – viděla jsem v tom spíše riziko než šanci.

Stáhla jsem si náramky z rukou a každý z nich opatrně položila zpátky na stůl.

„Omlouvám se za to všechno,“ ukázala jsem na šperky. „Nepřišla jsem se přehrabovat ve vašich věcech. Přišla jsem vás poprosit o laskavost.“

Narovnala se. „A jakou?“„Neznáte někoho, kdo umí otevřít paklíčem zámek?“Ani nemrkla. „Jistě.“

*

„Ty jsi zloděj?“ zeptala jsem se ve snaze vstřebat Rykova slova.Přikývl a začal chodit po soukromé čajovně v zadní části domu paní Dely.

Vlivem jeho mohutné postavy vypadala ta malá místnost ještě stísněnější.„Nebyly to jen krádeže.“ Vrhl nervózní pohled na paní Delu, která klečela

naproti mně. „Dělal jsem všechno, když to vyneslo slušné peníze.“ Pohlédl stranou. „Všechno.“

To slovo mezi nás plesklo jako kus masa. Paní Dela se zavrtěla a kousla se do dolního rtu. Měla jsem dojem, že to také slyší poprvé.

„A jak ses dostal z ostrovů do paláce?“ zajímala jsem se. V náhlé intuici jsem vyhrkla: „Ty jsi kleštěnec z Trangu!“

„Ne!“ ohradil se hromovým hlasem.„Pane Eone!“ napomenula mě paní Dela. „Tohle není vaše věc.“Ryko pozvedl ruku. „To je v pořádku,“ řekl a dlouze, syčivě vydechl. „Ne,

toho zneuctění jsem byl ušetřen. Dali mě do paláce rok předtím, než se to stalo.“

187

Paní Dela naklonila hlavu na stranu a její nalíčené čelo se trochu zkrabatilo.

„Dali?“ zeptala se. Její měkký tón pojednou získal na břitkosti. „Jak to myslíš?“

Ryko přistoupil ke dveřím, zlehka je odsunul a nakoukl škvírou ven. „Jsme určitě sami, má paní?“

Přikývla. „Poslala jsem komornou pryč se vzkazem.“Ryko zavřel dveře a otočil se k nám. Jeho protáhlé oči ani nemrkly.„Ještě před pár lety byl můj život samé krádeže, rvačky a pití. Pak jsem

jedné noci potkal v přístavní uličce své protějšky.“ Hleděl skrze nás a vzpomínal. „Byli dva. Jeden mě bodl nožem do ramene, druhý do břicha. Viděl jsem svá šedá střeva.“ Položil si dlaň na ploché břicho a upřel na mne pohled, ve tváři křivý úsměv. „Není to nic příjemného, když vidíte svoje vlastní vnitřnosti. Myslel jsem, že je to konec.“

Koutkem oka jsem zahlédla, jak paní Dela přejela prsty po látce nad svými zraněními. I ona si musela myslet, že je to konec, když jí ten nůž řezal těsně nad srdcem.

„Ale nebyl,“ řekla jsem. Jim oběma.Ryko kývl. „Štěstí stálo té noci při mně. Jeden rybář mě vzal k sobě domů

a pečoval o mě, až mě z toho dostal. Zachránil mi život.“ Odmlčel se, ve tváři vážný výraz. „Taková věc vytvoří pouto. Dluh. A tak když jsem zjistil, že můj přítel rybář vede skupinu bojující proti Sethonovi, který se snažil ostrovy ovládnout, připojil jsem se k němu. A když pak potřeboval, aby šel někdo do paláce, uviděl jsem šanci splatit svůj dluh.“

„Ty jsi člen ostrovanského odboje?“ zeptala se s přimhouřeným zrakem paní Dela. Vzápětí oči sklopila a uhladila si sukni. „Tajil jsi to dobře,“ dodala lahodným hlasem.

Ryko to tajil vskutku dobře. Vzpomněla jsem si na mistra Tozaje a mládence z Trangu, kterého jsem potkala v docích. Nepochybně i oni patřili k odboji. Říkala jsem si, jak asi musí být rozsáhlý.

Ryko si olízl rty. „Odpusťte, má paní. Byl bych vám to řekl, kdybych mohl. Ale mým úkolem je shromažďovat informace o Sethonovi a dostat se blízko k císaři, abych ho mohl chránit. Ne získávat další členy.“

188

Musela jsem říct, co bylo zřejmé. „Ale vždyť strážíš paní Delu,“ podotkla jsem. „Při vší úctě k vám, má paní“ – poklonila jsem se jí a pak se otočila zpátky k Rykovi – „to ale není moc blízko k císaři.“

„Jistě. Ale to čekání za to stálo. Teď mám k císaři blíž než kdy předtím.“„Jak to?“„Díky vám, můj pane,“ řekl nepokrytě. „To vy jste naděje odboje.“Naděje odboje? Zase další lidé, jež na mě spoléhají, na moji moc. To už

bylo příliš. Příliš. Měla jsem pocit, že mě tíha všech těch požadavků rozdrtí.„Ne!“ Zvedla jsem se na nohy. Musela jsem odtud vypadnout.„Jak to myslíte, že ne?“ zastoupil mi Ryko cestu.„Nemůžu živit naděje vašeho odboje.“ A pohlédla jsem na paní Delu. „Ani

vaše ne.“„Můj pane,“ řekl Ryko a bolestivým stiskem paže mě znehybnil, „možná

se vám to nelíbí nebo to nechcete, ale je to na vás. A pokud nemáte v úmyslu spojit se se Sethonem a Idem, pak chtě nechtě stojíte na naší straně. Už jen tím, že jste probudil Zrcadlového draka, představujete pro velkopána hrozbu. A navíc jste dal najevo, že vaše věrnost patří císaři.“

Vytrhla jsem se z jeho sevření. Tohle nebyl můj boj. Musela jsem se dostat pryč. Někde se ukrýt. Ale kde? A co můj mistr a Rilla? Co princ Kygo? Jejich životy byly s mým svázané stejně pevně, jako moje štěstí záviselo na štěstí císaře.

„Já si to nepřeji,“ řekla jsem, ale znělo to nepřesvědčivě i mně. Všechno, co Ryko řekl, byla pravda. A nebylo před ní úniku.

„Já vím, že máte víc odvahy, než na sobě dáváte znát,“ pravil Ryko.Zrovna odvážná jsem si nepřipadala. Přesto jsem vystrčila bradu a

přikývla. Co jiného jsem mohla dělat? I zajíc zahnaný do kouta se bude svými zuby a drápy bránit.

„Jste dobrý člověk.“ Poplácal mě rukou po rameni, až jsem se zapotácela.„Pokud už jsi skončil s verbováním,“ řekla suše paní Dela, „možná by nám

pan Eon mohl říct, jak ten foliant hodlá vzít zpátky.“O červeném foliantu jsem paní Dele a Rykovi neřekla celou pravdu.

Věděli, že je to text posledního zrcadlového dračího oka. Věděli, že nemůže zůstat v rukou pana Ida. Ale nevěděli, že je to má jediná šance, jak bych se

189

mohla dozvědět jméno svého draka. Nemohla jsem jim říct, že zatím žádnou moc nemám. Mohla bych přijít o jejich podporu.

„Plán je jednoduchý,“ řekla jsem rychle. „Dillon na nás o půlnočním zazvonění počká u bočního vchodu do sálu Krysího draka. Pustí nás dovnitř a zavede do knihovny. Ryko otevře zámek, najdeme foliant a pak co nejrychleji odejdeme.“

Na chvíli zavládlo ticho.„Plán je trochu chudý na detaily,“ poznamenal opatrně Ryko. Pohlédl na

paní Delu, ale ta se jeho pohledu vyhnula. Pořád byla strnulá jako socha, pořád měla ve tváři ten nesmiřitelný výraz. „Víme, kolik tam bude ve službě stráží? Známe jejich pozice?“

„Ne,“ připustila jsem, „ale to nám Dillon určitě řekne.“Ryko si založil ruce na hrudi. „Myslím, že by bylo moudřejší, kdybych to

udělal sám, můj pane. Mám hodně zkušeností a bez urážky, bude to o hodně rychlejší.“

Paní Dela na mě přes čajový stolek kývla. „Má pravdu. Neměl byste se vystavovat nebezpečí, můj pane. Jste příliš důležitý.“

„Ale Dillon je už teď nervózní. Nepustí tě dovnitř, když přijdeš sám,“ řekla jsem a vzala tak Rykovi námitku z úst. „A navíc tvrdí, že kolem knihovny je nějaká síla, která brání lidem vejít.“

„Dračí síla?“ zeptala se paní Dela.Pokrčila jsem rameny. „To nevím. Ale pokud to tak je, budu mít větší

šanci než Ryko, že ji odkloním.“Dala jsem si záležet, abych to pronesla s co největší sebedůvěrou. Neměla

jsem ponětí, jak dračí energii odklonit, ale nechtěla jsem trpělivě čekat ve svých komnatách, jestli Ryko vyzvedne nebo nevyzvedne tu jedinou věc, která mi mohla zachránit život.

„Pan Eon má pravdu,“ řekla paní Dela a konečně se na Ryka podívala. „Dračí magii sám bez pomoci neobejdeš.“

Ryko si zamnul týl vyholené hlavy. „Potřebujeme víc informací. Víte vůbec jistě, že ten foliant má pan Ido? Víte jistě, že ho přechovává v knihovně?“

„Ne. Jak už jsem řekl, není o něm žádný záznam.“

190

„No, aspoň když ho vezmeš, pan Ido na to nebude moct nic říct,“ řekla jízlivě paní Dela. „Protože ho sám ukradl.“

Ryko zavrtěl hlavou. „Je to moc nebezpečné. Měli bychom pár dní počkat a zatím sbírat informace.“

„Ne!“ Přitiskla jsem dlaně k sobě a třela si je. „Musí to být dnes v noci. Pan Ido odjel na schůzku s velkopánem Sethonem. Až do rána v sále nebude. Přísahám, že když nepůjdeš ty, udělám to sám.“

„Slyšela jsem, že se Sethon vrací,“ řekla paní Dela. „Je to velmi nebezpečná doba. Vedle vítězného generála bude náš císař vypadat starý a nemocný.“

Ryko vzdychl. „Pokud bude Ido pryč, pak je to asi nejlepší doba, kdy to můžeme provést,“ připustil. „Nejspíš s sebou vezme na cestu i většinu svých stráží a nechá tam jen základní oddíl.“ Odmlčel se. „No tak dobře, půjdeme na to. Přijdu v příhodný čas do vašich komnat, abychom o půlnočním zvonění byli u sálu Krysího draka. Čekejte, až zaklepu na okno.“

„Díky,“ řekla jsem.„Budete si muset opatřit nějaké tmavé oblečení. Umíte jezdit na koni?“„Ne.“ Žádného koně jsem se ještě ani nedotkla, natož abych na nějakém

seděla.„Na zlodějinu si nemůžeme objednat nosítka, aby nás dopravila tam a zpět.

A je to moc daleko na to, abyste tam došel s tou –“ zarazil se. Náhle si uvědomil svoji nezdvořilost. „Ponesu vás na zádech,“ zakončil stroze.

„Pokud ti role špeha nevyhovuje,“ pravila chladně paní Dela, „aspoň by ses mohl nechat najmout jako osel.“

„Myslím, že by mi svědčil spíš vůl než osel, má paní,“ odvětil a hluboce se uklonil.

Paní Dela se neusmála v odpověď. „Buďte opatrný,“ řekla mi. Střihla očima po Rykovi, ale ten už se otočil a otevíral dveře.

„Vy oba,“ slyšela jsem ji zašeptat.

*

191

Když jsem se blížila domů, dveře Pivoňkového pokoje otevřela Rilla. Už z pěšiny jsem viděla, jak má staženou a ustaranou tvář. Měla jsem se vrátit dřív.

„Jak se má mistr?“ zeptala jsem se hned za prahem.Zavřela dveře. „Odmítá si vzít ten předepsaný lektvar na spaní, dokud

nepromluví s tebou. Královský lékař už je zase tady.“„Myslíš, že je na tom hůř?“„Já nevím.“ Zavrtěla hlavou, jako kdyby chtěla zapudit pochybnosti.

„Podle mě si jen potřebuje odpočinout. Zrušil všechny večerní schůzky. Chce na tom být zítra co nejlíp, aby tě mohl doprovázet.“

„Zítra?“„Ještě jsi to neslyšela? Velkopán Sethon plánuje triumfální vjezd do města

a císař vyhlásil den oslav. Čeká tě další hostina,“ usmála se soucitně. „Pojď, mistr už čeká.“

V ložnici svítila jen jedna lampa, jejíž záři tlumilo bronzové stínítko. Na zdi nad pelestí postele kouřily ve zlatém držáku, jenž měl tvar dvou skákajících kaprů, tytéž sladké vonné tyčinky, které jen před pár dny pálili u mého lůžka. Mistr ležel podepřený polštáři, rysy tváře zborcené do temných ploch. Vedle na nízké stoličce seděl královský lékař a prohlížel si pacientovy nehty na rukou. Byl už vystrojený na večer v přepychovém karmínově rudém plášti, pod nímž měl světle růžovou hedvábnou tuniku, doplněnou kaštanově hnědou čapkou lékaře. Když mě Rilla ohlásila, vzhlédl.

„Pan Eon. Pojďte dál, pojďte dál,“ vybízel mě. Pustil mistrovu ruku a hluboce se uklonil. „Pan Brannon nespí. Pouze odpočívá.“

Mistr se pohnul a otevřel vodnatě lesklé oči, které odrážely světlo. „Jsem rád, že jsi tady,“ řekl stále zastřeným hlasem. „Vy můžete jít.“

Měla jsem dojem, že lékařova tvář potemněla, ale možná ji jen překryl stín z blikající lampy, když se znovu klaněl. Dívali jsme se, jak z místnosti odchází.

„Zavři dveře a pojď sem,“ řekl mistr.Nepromluvil, dokud jsem si nepostavila stoličku až k jeho posteli.„Slyšel jsi, že se vrací Sethon?“ zeptal se tiše. Modřina na jeho hrdle

mezitím potemněla do tvaru stisku pana Ida.

192

„Rilla mi to řekla,“ odvětila jsem, ale v hlavě se mi stále vznášel obraz zděšené Dillonovy tváře. Dodrží své slovo a počká na mě v noci u brány?

„Ido odjel z města,“ řekl mistr. „Nepochybně míří na schůzku se svým pánem, aby mu referoval o svém neúspěchu v radě. Máme je zatlačené v koutě.“

„Co bude teď?“ zeptala jsem se. Počítal se mnou ve svých plánech. Věděl, že musíme spoléhat jeden na druhého. S tím vědomím jsem se napřímila a nastražila uši.

„Pokusí se upevnit svůj vliv v radě,“ řekl. „Já jsem však přesvědčen, že hlasy udržím.“ Povytáhl se na polštářích a jeho odhodlání prosvítalo pod mlhou únavy jako kosti pod kůží. „Zítra se koná oslava Sethonova vítězství na východě. Musíme na jeho ukázku vojenské síly odpovědět vlastní exhibicí. Objevíme se společně, oblečení v rudé barvě zrcadlového dračího oka. Bude to symbol spojených sil – tvé energie ascendenta a mých zkušeností.“

„A bude vám dobře? Co říkal doktor?“„Žádný strach,“ odvětil s úsměvem. „Je to jen vyčerpání. Od chvíle, co si

tě drak vybral, jsem nenaspal víc než čtyři hodiny. Lékař mi tu nechal lektvar. Pořádně se přes noc prospím a budu zase jako rybička.“

Poplácal mě po ruce a naše pohledy se při tom letmém doteku střetly. Chvíli mezi námi něco viselo ve vzduchu. Pak jsem před tou plností v jeho očích uhnula pohledem stranou.

„A co ty?“ zeptal se a odkašlal si, aby si pročistil pohmožděné hrdlo. „Jak dopadla tvá první lekce staminaty?“

„Šlo to dobře.“Přes všechny protesty vypadal hůř než unaveně. Nechtěla jsem ho

zatěžovat svými obavami z bystrého, pronikavého Tellonova pohledu. Ani jsem mu nemohla říct o foliantu. Ještě ne. Alespoň dokud nevyřeším problém se zavoláním svého draka. A možná ani pak ne – protože pak nebezpečí pomine a on už to nemusí vědět. Byla jsem nucena střežit tolik tajemství. Každé jsem vnímala jako kus olova ve své hrudi.

„Fajn,“ řekl. „Tellon je ten nejlepší člověk, který ti může pomoct ovládnout svou sílu.“

193

Předklonila jsem se. Na rty se mi drala pravda o existenci foliantu. Jak sladké by bylo podělit se o to tíživé tajemství. „Mistře –“

Podrážděně se zavrtěl. „Eone, já nejsem tvůj mistr,“ ohradil se. „Už ne. Musíš to mít na paměti.“ Ponuře se usmál. „Teď jsi sám sebou.“

Odtáhla jsem se. Měl pravdu. Už jsem nebyla rolnická dívka ani chlapec kandidující na dračí oko. Byla jsem pan Eon. V tomto novém světě plném královských záležitostí a bohatství jsem byla muž. Každé moje slovo bylo příkazem pro ty pode mnou. A muž vládnoucí takovou mocí nezatěžoval svými problémy ostatní – i když ho ty problémy nahlodávaly jako červi hemžící se v hnijícím mase.

„Měl byste odpočívat,“ řekla jsem. „Pošlu za vámi Rillu.“Vstala jsem a vzdálila se od pana Brannona nepatrným, formálním

kývnutím hlavy, jakým se zdraví sobě rovní.

194

KAPITOLA 12

Čekání na Ryka se mi usadilo ve svalech jako křeč. Musela jsem chodit po místnosti, abych to napětí zmírnila. Podvakrát jsem myslela, že jsem zaslechla klepání na okenici, jen abych vzápětí zjistila, že zahrada za mým oknem je ztichlá. Viděla jsem jen stíny chvějící se v teplém nočním vzduchu.

Otřela jsem si vlhké dlaně o svou starou pracovní halenu, kterou jsem potají vytáhla z odřeného koše v šatně, a posadila se na postel. Přestože jsem byla napjatá jako tětiva, cítila jsem po tom nabitém dni hlubokou únavu, která jen čekala, až na mě bude moci dolehnout.

Zvedla jsem se z postele a přešla ke krásnému oltáři svých předků, který mi zhotovila Rilla. Vzala paní Delu očividně za slovo a vyplenila královské sklady. Úmrtní desky spočívaly na pozlacených stojáncích a pozadí za nimi tvořila malinká třídílná skládací zástěna, pomalovaná nádhernými broskvovými květy. Tentýž motiv se nacházel i na obětních miskách a držácích na vonné tyčinky. Věděla jsem, že bych měla před oltář pokleknout a modlit se za ochranu a možná i trochu tolik potřebného klidu. Místo toho jsem se přistihla, že mě to táhne ke stojanu s meči, který stál u zdi.

Vyleštěné nefrity a aduláry na rukojetích zářily ve světle lampy jako zvířecí oči. Meče teď byly moje, dokud neskončí mé úřední období zrcadlového dračího oka. Dva meče s ocelí napuštěnou zuřivým hněvem. Navíc jsem během obřadu zjistila, že slyším v hlavě jejich hlas. Natáhla jsem

195

se po rukojeti horního meče. Pomalu jsem přiložila konečky prstů na studený kov.

Projela mnou zuřivost, ostrá jako výkřik.Rychle jsem ucukla.Pak další zvuk. Tiché klepání na okno.Několika kroky jsem se přenesla k okenicím. Ryko stál stranou, ruku

pozvednutou, aby umlčel mé pozdravy. Sklouzl mu rukáv a já spatřila záblesk rukojeti. Měl na předloktí pochvu. Nepochybovala jsem, že na druhém zápěstí bude mít připnutý druhý nůž, aby mohl tasit dvojmo – takové zbraně si volí zloději, ne císařská stráž.

Zadíval se do šera. Jeho plochý profil se rýsoval na pozadí světlé šedi oblázkové zahrady. Zdálo se, že se uklidnil, protože se otočil a usmál. Křivka bílých zubů v jeho tmavé tváři se mnou trochu zacloumala.

„Připraven?“ vydechl. Předtím mi řekl, že syčivé šeptání se nese lépe než tlumený tón.

Pohlédla jsem zpátky na své meče. Tiše spočívaly na stojanu. Vytáhla jsem se na okenní parapet a na druhé straně se opatrně spustila, abych neslyšně dopadla na štěrk.

„A teď lehkým krokem,“ zamumlal. „Tyhle kamínky nás můžou prozradit jako hlídací pes.“

Ostražitě jsem za ním zamířila k pěšině pro služebnictvo, která vedla za obytným traktem. Tajila jsem dech, zatímco kamínky pod námi zlověstně křupaly a cinkaly. Oběma se nám ulevilo, když jsme konečně stanuli na hrbolaté prašné cestě.

„Půjdeme přes Bránu dobré služby,“ řekl Ryko, když jsme chvátali po cestě. Na nerovném povrchu se mi v namáhané kyčli začala ozývat bolest, ale já ji ignorovala. „Dnes v noci jsou ve službě dva mí kamarádi. Za trochu všimného nás pustí.“

Brána dobré služby se využívala hlavně přes den. Proudilo tudy obrovské množství jídla, které císařská kuchyně připravovala pro královskou rodinu a její početnou domácnost. V noci, jak mi řekl Ryko, tu panoval mnohem větší klid a o službu u brány se ucházely stráže, které chtěly mít snadnou hlídku.

196

Když jsme se přiblížili, ze svých pozic proti nám vystoupily dvě urostlé postavy. Otázaly se na naše jména s vehemencí, jež naznačovala, že se ve službě nudí.

Ryko se představil, pak se uklonil směrem ke mně. „Je tu také pan Eon.“Menší z mužů se naklonil blíž, oči skryté pod okrajem své tuhé kožené

přilby. Prohlédl si mě, pak se odtáhl a uklonil, očividně spokojený. Jeho partner se řídil stejným příkladem.

„Vedu pana Eona na Bulvár květů,“ řekl Ryko a já zaslechla cikání mincí v jeho ruce.

Strážní si vyměnili pohledy. Bulvár květů byl ve Čtvrti rozkoše.„Nepřál by si, aby se jeho průchod touto branou stal veřejným

tajemstvím.“ Ryko otevřel dlaň, ve které se zalesklo stříbro.Větší z mužů si olízl rty.„Na naši diskrétnost se můžeš spolehnout, Ryko. To přece víš,“ řekl.Ryko se na ně zahleděl. „Víte, co se stane, jestli se o tomhle dozvím na

strážnici.“Oba strážní byli velcí muži, ale Ryko byl ještě vyšší a ramenatější. Přikývli

a Ryko jim hodil peníze, načež mě provedl branou.„To si opravdu myslí, že mě vedeš do domů rozkoše?“ zeptala jsem se,

jakmile mě Ryko svedl z hlavní cesty na císařovu jezdeckou dráhu. K čemu by byly měsíčnímu stínu ženy z Bulváru květů?

„No jistě,“ odvětil a já v jeho hlase zaslechla pobavení. „Vědí, že je víc než jeden způsob, jak stáhnout kočku z kůže.“

Ucítila jsem horkost, která mi stoupala do tváře, a byla jsem ráda, že ve tmě není vidět.

Vtom mě Ryko zatáhl za keře. V zátočině se objevil hnojař, který tlačil kolečko směrem k nám. Oba jsme se přikrčili a mžourali přes listoví. Muž se zastavil před námi a nabral lopatou kupku koňské mrvy. Pak ji rázně sklepl do kolečka a do vzduchu se vznesl odporný zápach. Stiskla jsem si nos a do očí mi vyhrkly slzy. Konečně šel dál. Chtěla jsem vstát, ale Ryko mě znovu stáhl dolů. Držel mě za paži, dokud jsme neuslyšeli řehot stráží svědčící o tom, že hnojař provezl kolečko přes bránu.

197

„Budeme to muset vzít přes zahradu a vyhnout se cestám, můj pane,“ řekl tiše Ryko. „Bude to rychlejší, když vás ponesu.“

Za chvíli už jsem si hověla na jeho zádech a rázovali jsme přes území výstředních zahrad, které oddělovalo dračí sály od palácového okrsku. Císař sály nazýval svým Smaragdovým prstencem: chodit po pěšinách a kochat se nádhernými hájky směli jen jeho oblíbenci. V tuto noční dobu zely prázdnotou a jen hlavní cesty byly osvětlené velkými červenými slavnostními lampami, jež visely na provazech mezi sloupy. Tiskla jsem se na Rykova rozložitá ramena a běželi jsme podél pavilonů a kolem světlin a jezírek, nad kterými se klenuly půvabné můstky. Jedna moje část byla z té rychlosti u vytržení, druhá tajila dech strachem z toho, co nás čeká. Když jsme obcházeli shluk přízračných buků, vyrazil před námi nějaký stín. Trhla jsem sebou. Ryko se musel přikrčit a já se mu na zádech nebezpečně zakolébala. Do zákrytu keřů vklouzl inkoustově modrý tvar lišky.

Ryko vydechl. „Hara,“ zamumlal. Použil ostrovní název pro liščího boha posla. Pak se narovnal a pohodil si mě výš.

„Zlé znamení?“ zašeptala jsem nervózně.Jeho ramena se pod mými pažemi mírně zvedla. „Hara upozorňuje, že

poselství je blízko, ne jestli je dobré nebo zlé.“Snad nám Hara zvěstovala navrácení foliantu. Ryko mě sevřel o něco víc a

opět jsme se dali do běhu. Být nesena na těle někoho jiného mě naplňovalo zvláštní útěchou. Možná za tím byla matná vzpomínka, jak mě nesíval můj otec. Pocit jednoty mi dodal odvahu a já se přitiskla blíž k jeho uchu.

„Díky, že mi pomáháš,“ řekla jsem. „Jsi dobrý přítel.“Pootočil hlavu a otřel se tváří o moji.„Je mi ctí,“ řekl laskavě. Pak se jeho hlas naléhavě prohloubil: „A musíme

chránit císaře a jeho dynastii.“Konečně jsem vyslovila něco, co mě už nějakou dobu mátlo: „Proč vlastně

podporuješ císaře, Ryko? Nechal přece vykleštit muže z Trangu – tvoje lidi – a uvrhl je do otroctví.“

Ryko zamručel. „Císař to vykleštění nenařídil. Povstání přišlo ve stejnou dobu, kdy zemřelo Její Veličenstvo. Nebeský pán přenechal všechna vojenská

198

rozhodnutí Sethonovi. Nařídil to Sethon.“ Cítila jsem, že zvolnil krok. „Teď ticho, blížíme se k cestě.“

Zůstali jsme stát v menším hájku a prohlíželi si mírný svah před sebou. Nacházeli jsme se v zadním koutě pohřebiště buvolích dračích očí, naproti sálu Buvolího draka. Pod pahorkem naděje se kupily pečlivě rozmístěné hroby, jejichž vytesané mramorové oltáře vypadaly jako řada křivých zubů. Za ním byl Dračí kruh, široký dlážděný bulvár, který vedl mezi okrajem zahrad a prstencem dračích sálů. Byl vyhrazený pouze pro vysoce postavené osoby a v tuto noční dobu opuštěný. Po vedlejší nerovné cestě kráčela osamělá postava v úhledné služebnické livreji.

„Tady bude nejlepší, když přejdeme,“ řekl tiše Ryko a ukázal přes cestu na nerovný kraj hustého lesa. Jeho temné stíny vypadaly neproniknutelně. „K Buvolímu sálu patří les určený k honitbě, který se za ním táhne po celé jeho délce. Projdeme jím a vynoříme se vedle Krysího sálu.“

Ale napřed jsme museli překročit cestu. Dívali jsme se, jak nám sluha mizí ze zorného pole. Všude bylo čisto. Ryko mi poklepal na nohu na znamení, že se mám pevně držet. Znovu jsem se k němu přitiskla a on vyrazil vpřed. Oba jsme vydechli úlevou, jakmile jsme se dostali do zákrytu stromů.

Prodrat se tím malým, ale hustým lesem trvalo snad celou věčnost. Cesty byly úzké a v matném světle špatně viditelné. Cítila jsem, jak Ryko mělce dýchá, když se proplétal mezi stromy a klestil si cestu porostem. Tu a tam vyrazil na útěk nějaký noční tvor – záblesk postříbřené kožešiny měnící se v stín. Nad námi stoupal do nadhlavníku poloviční měsíc. Brzy měl zazvonit půlnoční zvon. A já nemohla náš postup urychlit jinak než tím, že budu sedět na Rykových zádech a snažit se o to, abych byla co nejlehčí.

Nakonec začaly stromy řídnout a Ryko zpomalil. Jeho ramena se mohutně zdvíhala, jak byl zadýchaný. Před námi, za širokým prostranstvím bez sebemenšího zákrytu, se vyjímal mohutný kamenný sál Krysího draka. Zůstali jsme stát ve stínu na posledním kousku porostu. Ryko zhluboka dýchal a přitom klouzal očima po horní linii tlusté zdi.

„Počkáme,“ zasupěl. Posunul mě na svých zádech výš a upravil si velký vak, který měl uvázaný u pasu. „Stráže teď možná obcházejí hradby.“

Dívali jsme se a čekali, ale žádné tmavé postavy v přilbách se neobjevily.

199

Ryko pootočil hlavu a já zahlédla koutek jeho úsměvu. „Je čas jít.“ Zamířili jsme přes prostranství a já cítila, jak se mi zrychlil tlukot srdce. Co když ho tlačí do zad můj strach? Vběhli jsme do stínu, který vrhala zeď, a pomalu se sunuli k přední části sálu. Na půli cesty jsme narazili na masivní kovovou bránu. Vzhlédla jsem a uviděla šest pozlacených hrotů, které mi popsal Dillon.

„Tady je to,“ šeptla jsem Rykovi do ucha.Přikývl a povolil sevření mých nohou. Sotva jsem se dotkla nohama země,

zazvonil půlnoční zvon. Náhle mi zapraštělo v uších a přes zeď se obloukem vznesla hvízdající ohnivá koule, která se rozprskla do květu padajícího světla. Vzápětí jsem se octla na zemi, přikrytá Rykovým tělem. V puse jsem pod tou těžkou váhou ucítila štěrk. Od sálu přicházely hlasy – křik, jekot, povely. Pohnula jsem rameny a vzepřela se, abych si udělala trochu místa na nadechnutí.

Váha se zvedla. Zalapala jsem po dechu a Ryko se převalil na kolena vedle mě.

„Můj pane, jste v pořádku?“Oba jsme uslyšeli šramot a vzhlédli. Přes okraj brány nakukoval Dillon,

oči vytřeštěné strachem.„Eone?“ Zavrtěl hlavou. „Chci říci, pane Eone, jsi to ty?“ Uviděl, jak se

vedle něj vztyčil Ryko. „Dobré nebe.“ Vklouzl za bránu, ale Ryko byl rychlejší. Popadl Dillona za paži a vytáhl ho ven.

„Jen klid. Jsem tělesný strážce pana Eona,“ zavrčel.Dillon na mě divoce pohlédl.„To je v pořádku,“ řekla jsem klidným hlasem a kývla na Ryka, ať ho

pustí. Vyplivla jsem štěrk. „To byla tvoje práce? Ten výbuch?“Dillon přikývl. „Jen pár ohňostrojů ke Dvanáctému dni. Moc času však

nemáme.“Ryko mě vytáhl do stoje. „Co vaše noha, můj pane? Je v pořádku?“Byla jsem ztuhlá a celé tělo mě bolelo, ale stížnosti by ničemu neprospěly.

A kdybych si postěžovala, Ryko by mě nejspíš přiměl k tomu, abych počkala venku.

„Nic mi není,“ řekla jsem. „Pojďme na to.“

200

Dillon nás protáhl vstupním obloukem a pak bránu opatrně zavřel. Octli jsme se v dlouhé uličce mezi dvěma budovami.

„Kolik je tu stráží?“ zeptal se Ryko.S Dillonem jeho tón škubl. „Jen osm. Zbytek odjel s panem Idem.“ Ukázal

doleva. „Knihovna je tímto směrem, v oficiální zahradě. Je vestavěná v kopci.“

„V kopci?“ zeptala jsem se.Dillon kývl. „Slyšel jsem pana Ida, jak říkal, že je na silové linii. Kvůli co

největšímu zesílení energie.“Z nějakého důvodu jsem se při těch slovech zachvěla.Šli jsme po úzké cestě, Dillon v čele, já za ním a Ryko nám kryl záda.

Kdesi na předním vozovém nádvoří nějaký hlas vykřikoval rozkazy. Dillon se na kraji uličky zastavil. Přes jeho rameno jsem uviděla vnitřní nádvoří, kde jsem onehdy čekala se svým mistrem na zasedání rady. V každém rohu visely velké bronzové lampy a v jejich žlutém světle se matně rýsovaly kumkvaty, které vypadaly jako vojáci v pozoru. Vzdáleným sloupořadím se prohnal nějaký sluha, který zmizel v temné chodbě. Dillon na mě kývl a pak vklouzl za roh.

Vyrazila jsem za ním, sehnutá v zákrytu kumkvatů, směrem k zadnímu průchodu, ale klusat s kulhavou nohou šlo zoufale těžko. Právě jsem dorazila do přítmí oblouku, když se otevřely dveře v půli levého domu a protáhla se jimi služebná. Dillon vedle mě zatajil dech. Ryko šel mezi kumkvaty obloukem k zemi. Přitiskla jsem se zády ke kamenné zdi. Dívka se zastavila, vytáhla z kapsáře v sukni patku chleba a zamířila přes dvůr. Přímo k nám.

Viděla jsem, jak se Ryko sbírá ze země a zaujímá pozici přikrčeného zvířete. Tasil nože, ladně a neslyšně. K čemu se to chystal? Byla to jen služebná, která si ukradla přebytečnou kůrku. Předklonil se a nastavil ostří tak, aby jí mohl jedním pohybem podříznout hrdlo a probodnout srdce. Rychle a potichu. Pohlédla jsem na Dillona. I on stál připlácnutý ke zdi. Trhla jsem hlavou směrem k dívce. „Zastav ji!“ naznačila jsem mu rty. On jen malinko zavrtěl hlavou a zavřel oči. Zaťala jsem pěsti, abych ho nepopadla a nevystrčila na dvůr.

201

Náhle se dveře za dívkou odsunuly a se zapraštěním udeřily do zarážky. V jasném světle se objevila zavalitá postava.

„Gallio, pojď zpátky. Ještě nemáš hotové ty hrnce.“Dívka si vrazila chléb hluboko do kapsáře a rychle se zase vrátila. Jakmile

zašla do kuchyně a zavřela za sebou dveře, Dillon vydechl úlevou.Přikrčený Ryko přeběhl posledních pár kroků do stínu za námi. Dívala

jsem se, jak zkušeným pohybem zasouvá nože zpátky do pochev. Naše pohledy se střetly v nervy drásající chvíli vzájemného přehodnocování.

„To byste byl raději, aby nás odhalili?“Neměl tu ocel připnutou k předloktím jen tak.„Já dál nejdu,“ řekl Dillon a couvl zpátky. „Ke knihovně se nepřiblížím.

Jděte touhle chodbou, zavede vás do zahrady. Knihovna je v rohu Krysího draka.“

„Počkej!“ popadla jsem ho za rukáv.„Ne.“ Vytrhl se mi a prudce zahnul za roh oblouku. Jeho vzdalující se

kroky zněly jako ostrý, rušivý rytmus strachu.„Jeho léčka nebude mít dlouhého trvání,“ řekl Ryko a zamířil ke konci

chodby. „Musíme jednat rychle. Stráže budou za chvíli prohledávat každý kout.“

Zvuky na vozovém nádvoří se mezitím utišily. Chvíli jsme stáli v bezpečí chodby a zkoumali rozlehlý prostor, který jsme museli překročit. Dlouhá dlážděná cestička se vinula a vedla přes klenutý můstek, podél rybníku a kolem pavilonku. Na rozkvetlých stromech visely lampy rozvěšené u příležitosti Dvanáctého dne. Vůně jasmínu propůjčovala noci příchuť lahodného medu. Byla by to nádherná zahrada, nebýt zavalitého pahorku v severo-severozápadním koutě. Již jsem cítila hrozivou sílu, která se nad ním vznášela.

„Vzduch je čistý,“ zamumlal Ryko. „Pojďme.“Zamířili jsme přes pěstěný trávník, proplétajíce se mezi kvetoucími

stromy. Ryko běžel rychle a prostor mezi námi se zvětšoval, protože já se svou chromou nohou jsem mu nestačila a pořád jsem zakopávala o skryté nerovnosti v terénu. Za chvíli se přede mnou změnil v stín mihotající se mezi stromy a záře slavnostních lamp tu a tam letmo osvítila jeho lesklou kůži či

202

blyštivý kov zbraní. Ohlédla jsem se do chodby. Pořád v ní panoval klid. Ryko mi zmizel z očí. Prošla jsem podél pavilonku, po jehož zdech se táhla popínavá visterie. Ke knihovně už to byl jen kousek. Zaryla jsem si pěst do boku, abych utlumila bolest. Zpomalila jsem a pohlédla na cestu před sebou. Už jen pár kroků.

Na kamenném dláždění něco leželo. Něco velkého.Zastavila jsem se. Chvíli mi trvalo, než jsem v tom rozpoznala ležící

postavu. Byl to Ryko – celý zkroucený bolestí. Překulil se tváří ke mně a přitom z něj vyšel tlumený výkřik. Na čele a krku mu vystupovaly naběhlé žíly, zuby měl vyceněné.

„Drž se zpátky!“ Jeho slova přešla v tiché úpění. Svíjel se na cestě a udeřil se hlavou o dláždění, jen to zadunělo. Přiblížila jsem se k němu a strčila mu ruku pod lebku, než se znovu praští o kámen. Vzápětí mi už váha jeho hlavy drtila klouby na ruce.

„Museli vyjít z kopce,“ supěl. „Uteč!“Držel se za břicho a skrz prsty mu prosakovala tmavá krev. Byl snad

probodnut? Divoce jsem se rozhlédla kolem. Kopec se hrbil nad námi a v jeho svahu se jako zející ústa rýsovala křivka černých kovových dveří. Nikdo odtud nemohl vyjít – na dveřích byl velký visací zámek.

„Nech mě být. Vypadni odsud,“ řekl. „Hned!“„Ne,“ odsekla jsem a z hloubi mého strachu vyšlehla jiskra hněvu.

Nemohla jsem ho tam nechat zemřít. Na kraji mého zorného pole se cosi zachvělo. Otočila jsem se. Na okamžik jsem zahlédla mohutné opálové pařáty, jež protínaly kopec křížem krážem jako mříže klece. A nad nimi zelo oko, temné jako propast.

Krysí drak.Na druhé straně zahrady se v oblouku mihlo světlo. Pochodně. Pořád se

nacházely na vnitřním nádvoří, ale za chvíli už museli začít prohledávat zahradu.

„Ryko, už jdou sem,“ zašeptala jsem. „Musíme se skrýt.“S zaťatými zuby přikývl. „Co za stromy?“ vyjekl.Stromy byly moc daleko. A příliš rovnoměrně rozmístěné, než aby se za

nimi dalo skrýt. Prudce jsem se otočila a pátrala po další možnosti. Co dveře?

203

Nemohla by síla Krysího draka zapudit i stráže? Kdybychom se schovali ve stínu, možná by se nedostaly tak blízko, aby nás spatřily.

„Ke dveřím,“ řekla jsem.Sedla jsem si za něj, nohama obemkla jeho tělo a zahákla mu ruce v

podpaží. „Tak pojď. Pomoz mi.“Zaryl paty do země a odstrčil se, zatímco já jím smýkla dozadu. Pomalu

jsme se sunuli po dlažbě. Svou vahou mi drtil kosti o kámen a mačkal hruď. Při každém záběru se mu z hrdla vydralo slabé zaúpění. Co když nás stráže uslyší? Skvrna na břiše jeho tuniky se zvětšovala, byla stále mokřejší a lepkavější. Tolik krve. Přitiskla jsem mu dlaň na břicho ve snaze najít zdroj krvácení.

Látka nebyla mokrá.Zvedla jsem hlavu – žádná krev. Žádná skvrna.Nebylo to skutečné. Nic z toho nebylo skutečné.„Ryko, ty nekrvácíš. To dělá Krysí drak.“Uviděla jsem, jak obrací oči v sloup.„Ne!“ Zaryla jsem mu prsty do svalu za klíční kostí. Kdyby omdlel,

nemohla bych s ním vůbec hnout. „Zůstaň vzhůru. Není to skutečné.“Bolestivě zamručel a zaostřil zrak. „Nech mě být,“ vydechl. „Uteč.

Nesmějí tě tu najít.“ A snažil se mi odstrčit ruce.Znovu jsem jím škubla dozadu. Ryko slabě zašmátral nohama, aby mi

pomohl. Po dalším záběru jsem ramenem udeřila do něčeho tvrdého. Do dveří. Vysoukala jsem se zpod Ryka a přeplížila se kolem něj, abych ho odvlekla do stínu. Kdyby se stráže dostaly tak daleko jako Ryko, stín kopce by nás neukryl. Uviděly by nás. Opřela jsem se zády o studený kov dveří. Všechno zbytečně.

Vzhlédla jsem a uviděla visací zámek. Museli jsme se dostat dovnitř. Ale Ryko nebyl ve stavu, aby ho dokázal odemknout. Natáhla jsem ruku a sevřela mohutný zámek, pověsila se na něj celou svou vahou. Byl pevný. Zatřásla jsem jím a kov zazvonil o kov. Nešlo s ním hnout.

Ohlédla jsem se přes rameno. Na cestě jsem uviděla jedno ze světel, obrysy plamene ozařujícího siluetu muže, který jej nesl. Vzlykla jsem strachem.

204

Nabízela se ještě poslední šance. Krysí drak. Nemohla bych ho zavolat? Tellon říkal, že to není možné, ale já věděla, že nějaké spojení mezi námi existuje. Zoufale jsem zašmátrala po své hua a nemotorně ji táhla vzhůru svými sedmi centry síly. Ale jako kdybych nabírala jemný písek, hua mi proklouzávala mezi prsty, až z ní zbyla jen hrstka, zachycená v šálku mé mysli. Soustředila jsem veškeré své bytí a vrhla ji proti Krysímu drakovi. Otřásla mnou strašná, vleklá bolest. Na okamžik jsem byla úplně prázdná. Jako lusk. V mysli jsem viděla modrého draka, kterak se hrbí nad kopcem a svírá ho ve svých propletených pařátech. Mohutná hlava se zvedla a drak na mě upřel svůj nehybný pohled. Zmatek. Zdráhání. Zvedl hlavu a zařval nelibostí. Pak mnou cosi prohučelo, jako ohnivý skučící vítr. Zámek se s puknutím roztrhl a se mnou to hrklo níž.

Chvíli jsem tam visela a zírala na rozbitý zámek v ruce.Krysí drak mi odpověděl.Ryko zasténal. Vytrhla jsem zámek a zatlačila do dveří, které se potichu

otevřely dovnitř. Byla tam chodba. Popadla jsem Ryka za paži a táhla jej za jeho chabé pomoci dozadu. Pomalu jsme se sunuli úzkým prostorem. Jakmile se octl nohama za prahem, kovové dveře jsem zavřela. Ocitli jsme se v naprosté tmě.

Opřela jsem se o zeď a zhluboka se nadechla. Rykův přerývaný dech se prodlužoval a postupně přecházel v přirozený rytmus. Dotkla jsem se zdi. Kámen – podlaha taky. Ryko vedle mě se pohnul.

„Viděli nás?“ Jeho hlas zněl normálně.„Myslím, že ne.“ Natáhla jsem se a narazila rukou do tvrdého svalstva na

jeho hrudi. „Jsi v pořádku?“„Jo.“ Jeho ruka se otřela o moji, když si pátravě přejížděl po břiše. „Měl

jste pravdu. Nebylo to skutečné.“ Zasmál se a hrudník se mu hluboce rozezvučel úlevou.

Jakmile jsem se rozkoukala, spatřila jsem v matném světle, prosvítajícím zpod kovových dveří, tmavé mohutné obrysy Rykovy postavy.

„Na vás to nepůsobilo?“ zeptal se hlasem podbarveným bázní.„Tolik ne,“ odvětila jsem úsečně. Nebyl čas vykládat mu o svém spojení s

Krysím drakem. Zvedla jsem se do podřepu. „Pojďme.“

205

„Počkat.“Uslyšela jsem zašustění látky a temný zvuk, jako by někdo stavěl něco

dutého na zem. Pak škrtnutí křesadla. Tmou se mihla jiskra. Následoval další záblesk a pak slabé lupnutí, po němž na zemi vyšlehl malý plamínek, jenž nasvítil plošky v Rykově tváři. Zamrkala jsem a uviděla, že oheň hoří v malé keramické nádobě.

„Mízový prášek,“ řekl spokojeně Ryko. Vzhlédl ke mně a zazubil se. „Osvědčený trik z mého dřívějšího řemesla.“ Zalovil ve vaku u pasu a vytáhl dvě svíčky. První strčil do plamene a rozsvítil knot. Už když odtahoval druhou, začal plamínek skomírat.

„Tu máte,“ podal mi svíčku.Zvedla jsem ji a mhouřila oči do chodby. Jen pár kroků od nás byly další

kovové dveře.„Zdá se, že tyhle nejsou zamčené,“ řekl Ryko a vyklepal použitý prášek na

zem. Jednou rukou obratně zabalil keramickou misku do kousku kůže a strčil si ji zpátky do vaku u pasu. „Půjdu první.“

„A co když tam bude další dračí síla?“Zarazil se a chvíli dveře ostražitě pozoroval. Pak mu ztvrdly svaly na

čelisti a řekl: „Přesto půjdu první.“Oba jsme vstali. Naše stíny se ve světle svíček mihotaly na hrubé kamenné

zdi. Ryko se pomalu sunul vpřed. Já šla za ním a pozorně ho sledovala, jestli nepostřehnu nějaké nežádoucí účinky. Ale nic se nedělo. Sál musel být chráněn dračí silou pouze zvenčí.

Zastavili jsme se u vnitřních dveří. Světlo z našich svíček zvýrazňovalo vystouplé obrysy velkého obrazce na kovové desce. Obsahoval dvanáct koulí spojených dohromady v kruhu, přičemž horní dvě byly větší a spirálovitě rýhované.

„Co to je?“ zeptal se Ryko. „Nějaké kouzlo dračího oka?“„Nevím. Nikdy předtím jsem to neviděl.“Ryko se natáhl a zatlačil na dveřní páku. Závora z drážky hladce

vyklouzla. Ohlédl se po mně.„Připraven?“Kývla jsem.

206

Ryko zatlačil a dveře se otevřely. Světlo z našich svíček dopadlo na hustý modrý koberec a ozářilo police plné naleštěných dřevěných schránek na svitky. O něco dále jsem rozeznávala nohy a okraj velkého stolu, jehož rozměry se ztrácely ve stínech. Zdálo se, že prostor se táhne až bůhvíkam.

Vypadalo to tam jako v mistrově knihovně. A stejně to i vonělo: cítila jsem zaprášený pergamen a štiplavý pach z inkoustových kalamářů. Ale něčím se to lišilo – oním pocitem síly, která mi procházela nohama a tlačila zespodu na lebku.

Ryko vešel dovnitř a pozvedl svíčku. „Je obrovská.“ Otáčel se kolem dokola. „Tolik svitků.“ Popošel dál a řekl: „Zavřete za sebou dveře, pane, ať můžeme rozsvítit lampu a pořádně se porozhlédnout po vašem foliantu.“

Vešla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Ryko zatím přidržel plamen svíčky u knotu velké bronzové lampy na jednom z postranních stolů. Prostor zaplavilo světlo a nekonečné stíny získaly pevné tvary zdí a stropu v dlouhé místnosti. Cítila jsem, jak mě něco táhne k dřevěnému stolu, který se táhl středem knihovny a jehož šikmá deska byla plná svitků, zatížených v rozích mosaznými těžítky. Podél horní hrany stolu se táhla řada menších lamp, s olejem bezpečně uzavřeným za malými skleněnými tabulkami. Jak snadné asi bylo studovat svitek v tak jasném světle.

„Ach ne!“ zvolal Ryko. „Tak tohle mi pár věcí vysvětluje.“Otočila jsem se. Stál u postranního stolu a v ruce držel kožený váček.„Co to je?“ zeptala jsem se.Strčil ukazovák do váčku a vytáhl ho potažený šedým práškem. Přiblížil si

ho k jazyku. „Sluneční droga.“ Potěžkal váček v ruce. „Zásoba na dobré čtyři měsíce. Není divu, že pan Ido je na dračí oko tak svalnatý. A tak nepředvídatelný.“

„K čemu to je?“Ryko váček rozvázal. „Zažehuje v muži sluneční energii. Posiluje svaly a

bojového ducha. Je určená jen pro stínové muže z císařské stráže. Pan Ido musel někoho uplatit, aby to získal.“

„Ty to bereš taky?“Přikývl. „Denně. Dávají nám to do snídaně, abychom nezženštěli postavou

a myšlením. Viděl jste starší stínové muže, kteří pracují jako císařští

207

sluhové?“Přikývla jsem.„Pak jste si jistě všiml jejich zaoblených tvarů a vysokých hlasů.“Zahleděla jsem se na váček. „Myslíš, že to pan Ido bere, aby zabránil

oslabování, které souvisí s úlohou dračího oka?“Ryko váček pohodil zpět na pracovní stůl. „Jsem si tím jist. A jeho náhlé

výbuchy hněvu mi říkají, že toho bere přespříliš.“„A kolik toho máte brát?“„Jen na špičku prstu denně. Jinak sluneční energie příliš stoupne a všechno

vás pak může dohnat k záchvatu zuřivosti. Anebo, pokud jste povahou melancholik, na vás dolehne tíživá temnota, kterou nelze setřást.“ Ztišil trochu hlas: „Má to i další účinky. Tmavé stopy na kůži, podobné neštovicím, a můžou vám vypadat všechny vlasy, i na přirození.“

„Tmavé stopy? Jako vyrážka?“Ryko přikývl. „Ano. Viděl jste to?“„Mám dojem, že pan Ido dává tuhle drogu Dillonovi,“ řekla jsem. „Má

totiž tu vyrážku. A změnilo se jeho chování.“ Věděl Dillon, že drogu bere, nebo mu ji pan Ido podstrkoval bez jeho vědomí?

„Pokud si Ido nedá pozor, vašeho přítele zabije. Příliš velká dávka může být smrtelná.“

Očima jsem znovu sklouzla k váčku. Kdybych drogu užívala opatrně, možná by posílila mou sluneční energii a pomohla by mi navázat kontakt se Zrcadlovým drakem.

„Pojďme hledat ten foliant,“ vytrhl mě z úvah Ryko. „Moc už se tu zdržovat nemůžeme. Musíme ještě najít cestu ven, abychom nezburcovali stráže.“

Šla jsem podél stolu a namátkou zachytávala slova v otevřených svitcích: mýtus, zakázané, smrt. Červený foliant však nikde. Třela jsem si šíji. Tlak energie zesílil. Nemohl by to být Krysí drak? Pozvedla jsem svíčku. Na samém konci místnosti se cosi zablýsklo. Po pár krocích jsem stála před dřevěnou skříňkou, zakrytou plochým kusem skla o rozměrech otevřeného svitku. Kolik musela tak vzácná věc stát?

208

Ale všechen můj údiv nad řemeslným provedením zmizel, když jsem se naklonila a spatřila dva malé kožené folianty, zhruba o velikosti mé ruky – jeden červený a ovázaný šňůrou černých perel, druhý černý a ovázaný bílými perlami.

„Tady je to!“ V hrudi se mi rozlil pocit radosti a úlevy.Ryko stál v okamžiku u mě.„To je sklo?“ poklepal na víko. „Krása!“ Pak uviděl, co je uvnitř. „Dva

folianty? Co je v tom druhém?“Chvíli jsem si skříňku prohlížela. Na bocích měla panty – otevírala se jako

krabice. „Tady, podrž mi svíčku,“ řekla jsem.Opatrně jsem vsunula prsty pod okraj skla a zvedla ho. Otevřelo se snadno

a opřelo se o masivní panty.Ryko přiblížil svíčku. „Koukejte, na tom černém je stejný motiv jako na

dveřích.“Ačkoli byl napůl schovaný pod přebalem z bílých perel, na kůži se

nacházel vyražený kruh z dvanácti koulí.Červený foliant neměl na přední straně žádný vzor, ale hladká kůže byla

poznamenaná třemi hlubokými rýhami. Někdo se pokoušel přeříznout pevný přebal z černých perel. Že by ho pan Ido nedokázal otevřít?

Natáhla jsem se po knize.Pojednou se vznesla. Než jsem stačila ucuknout, šňůra černých perel se

rozmotala a ovinula mi ruku jako had, načež se pevně utáhla kolem mého zápětí. Vykřikla jsem a vytáhla ruku a s ní foliant ze skříňky. Ústa mi zaplavila příchuť kovu a tělem mi projela důvěrně známá zuřivost: tatáž zuřivost, kterou jsem předtím cítila ve svých mečích.

Ryko upustil svíčky a vrhl se ke mně: „Já vám to stáhnu!“„Ne,“ zavrčela jsem. Poslední smyčka perel mi foliant přivázala k dlani.

Přitiskla jsem si text k hrudi, abych ho před Rykem ochránila. Zuřivost polevila stejně rychle, jako přišla, a zanechala po sobě zvláštní pocit úplnosti.

„Ne, to je v pořádku,“ řekla jsem a objímala přitom foliant na hrudi. „To je v pořádku.“

Ryko si mě nejistě prohlížel. „Když to říkáte.“ Pohlédl na černý foliant. „Stane se to stejné i s tím druhým?“

209

„Toho se ani nedotknu!“ odsekla jsem už zase rozzuřená.Ryko ukročil zpátky. „Víte jistě, že jste v pořádku?“Chvíli jsem si třela čelo, abych hněv rozptýlila. „Měli bychom jít.“ Chtěla

jsem se dostat co nejdále od černého foliantu. Ten pocit byl silný a ostrý, jako kdyby se mi zarýval do ruky nehet.

„Vy ten černý foliant nechcete vzít?“„Ne!“ Rozechvěle jsem se nadechla a silou vůle se zklidnila. „Ne. Jestliže

patří panu Idovi, mohl by v případě krádeže spustit oficiální vyšetřování.“Jemně jsem červený foliant postrčila, abych ho skryla na předloktí pod

rukávem. Nekladl žádný odpor. Perly se mírně uvolnily a pak zase utáhly.Ryko se shýbl a sebral ze země uhašené svíčky. „Zapálím je od lampy,“

řekl.„Ne, já to udělám,“ vyhrkla jsem. „Ty zavři tu skříňku. Už se jí nechci

znovu dotknout.“ Vzala jsem svíčky a rychle přešla k postrannímu stolu.Vedle lampy ležel váček se sluneční drogou. Ohlédla jsem se kradmo přes

rameno. Ryko upřeně zíral na černý foliant. Natočila jsem se k němu zády, shrábla váček a strčila si ho do hluboké kapsy ve své tunice. Pak jsem rychle zapálila svíčky v plameni olejové lampy.

Jen co jsem se otočila, Ryko vykřikl a odskočil od skříňky. Třel si ruku a hleděl na mě, ve tváři podivnou směsici viny a šoku. „Zkusil jsem vzít ten černý, ale ty perly mě šlehly,“ řekl a z opatrné vzdálenosti délky své paže víko zaklopil.

„Musíme jít. Hned,“ řekla jsem naléhavě.Sfoukla jsem lampu. Místnost se znovu pohroužila do stínů jako přízračný

svět, kde se mihotala dvě světýlka našich svíček. Zamířila jsem ke dveřím, pryč od mezery na stole, kde byl předtím váček. Ryko se se mnou potkal na konci stolu a vzal si jednu svíčku.

„Jak se dostaneme ven?“„Stráže už teď budou z prostranství pryč. Jestli se zase stanu obětí té iluze,

pak mi musíte pomoct, abych ji překonal,“ řekl a ukázal si na břicho. „Jakmile se dostaneme z dosahu té síly, zamíříme k boční bráně.“

Vešla jsem za ním do úzké chodby. Ve dveřích jsem se ještě otočila a naposledy se rozhlédla po knihovně pana Ida. Přestože se skříňka ztrácela v

210

temných stínech, zdálo se, že pulsuje nelibostí. Raději jsem dveře z dvanácti koulemi rychle zavřela.

Ryko přede mnou uhasil svíčku a na škvíru otevřel venkovní dveře.„Zdá se, že vzduch je čistý,“ řekl.V návalu intuice jsem na chvíli znehybněla. Dotkla jsem se foliantu pod

rukávem. „Měl by ses mě držet,“ řekla jsem. „Dokud se nedostaneme přes tu dračí sílu.“

Ryko přikývl, vzal ode mě svíčku a típl v prstech její plamen. Ze šustění látky jsem poznala, že je obě vrací do vaku u svého pasu.

„Připraven?“ zeptala jsem se.Sevřel mi paži. „Připraven.“Otevřela jsem dveře. Jejich pohyb způsobil, že rozbitý zámek slabě cinkl o

kov. V zahradě panoval klid a poloviční srpek měsíce stříbřil siluety stromů a záhony s květinami. Vykročila jsem do stínu pahorku a za sebou táhla Ryka. Perly na mém zápěstí se pohnuly a já nad kopcem na okamžik uviděla sílu Krysího draka. Jako tenká skleněná kupole překrývala cestu a končila u řídkého shluku rozkvetlých stromů. Pomalu jsem nás směrovala k nim. Ryko se střetl s mým pohledem a kývl. Vše bylo v pořádku. Zatím. Prošli jsme kolem místa, kde předtím upadl. Už to byl jen kousek. Pak jsem ucítila, jak Rykovo sevření mé paže povolilo, a než jsem stačila něco říct, pustil se. Vytřeštil oči bolestí, zlomil se v pase a padl ztěžka na kolena. Vrhla jsem se k němu a zaryla mu prsty do tvrdého svalstva na paži. Úporné napětí z jeho těla náhle vyprchalo. Chytil se mě za ruku.

„Ještě nejsme úplně venku,“ řekla jsem nejistě.Vzhlédl ke mně, načež sklopil hlavu. „Můj pane.“ Hlas měl změklý,

prostoupený bázní.„Ryko, vstávej,“ tahala jsem ho za paži. „Ještě nejsme v bezpečí.“Od stromů nás dělilo jen pár kroků. Ryko se pevně přidržel mé ruky a

vytáhl se do stoje. Odvedla jsem ho z cesty do řídkého zákrytu stromů.„Teď už to bude dobré,“ zašeptala jsem.Zdráhavě pustil mou ruku. Oba jsme se zarazili, ale bylo vidět, že ho nic

nebolí. „Jsem vám velmi zavázán, můj pane,“ zamumlal s úklonou.Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, to já –“

211

Zašustění listí nás oba přimělo, abychom se otočili. Za námi stál hlídač. Měl na sobě přilbu se širokým okrajem, ale já ty tupé, podlé rysy a statné tělo v tu ránu poznala.

Ranne.Vypoulil divoce oči.Poznal mě.Ryko vedle mě ztuhl, poznal ho také. A to byl Ranneho rozsudek smrti.

Ryko prudce tasil oba nože. Jakmile Ranne otevřel pusu, aby zburcoval ostatní, do hrdla mu zajel nůž až po rukojeti. Ruka mu vyjela k čepeli a jeho výkřik zanikl v klokotání krve. Ryko udělal výpad vpřed a vrazil mu druhý meč pod brnění, do břicha. Uslyšela jsem syknutí vzduchu a jektání zubů při posledním Ranneho výdechu, když Ryko spouštěl tělo na zem.

Zírala jsem na ně: živý shrbený nad mrtvým. Zažila jsem smrt už předtím – když zemřela Dolana a další na solné farmě – ale ti lidé byli usouženi bídou a nemocemi a smrt uvítali. Tohle bylo urvání života – v jedné chvíli tu byla hua, vůle, Ranne a v příští nic.

„Musíme ukrýt tělo,“ řekl Ryko a otřel jeden z nožů o trávu. „V pavilonu.“Při jeho slovech jsem se zachvěla. Právě jsem viděla, jak rychle se člověk

může stát tělem. Ranne mě ve škole týral a při obřadu mě málem zabil. Možná bych měla nad smrtí nepřítele jásat. Ale nemohla jsem. Jeden člověk zemřel a druhý zabil, aby mě ochránil.

Ještě před pár okamžiky jsem bojovala jen za vlastní přežití. Teď už jsem z toho většího boje nemohla odstoupit. Stála jsem v jeho středu.

„Ne,“ řekla jsem zpříma. Věděla jsem, kam tělo musíme dát. „Odnes ho na kraj dračí síly a já ho do ní strčím. Budou si myslet, že to byla nehoda, a nebudou ho moci vytáhnout, dokud se nevrátí Ido.“

Ryko ke mně vzhlédl a pak si přitiskl pěst na hruď – jako když zdraví voják. „Jak poroučíte, můj pane.“

Odvléci Ranneho tělo na cestu netrvalo dlouho. Snažila jsem se nedívat na jeho vyhaslý pohled a polkla jsem zpátky žluč, když jsem rukou zavadila o jeho chladnoucí tvář. Životní teplo z něj již vyprchávalo do studené náruče smrti. Když jsem narovnala jeho končetiny do pozice jako po pádu a vstala, napadlo mě, jestli v Ranneho případě někdo dodrží devítidenní smutek.

212

Zpoza okraje dračí síly na mě zasyčel Ryko: „Pojďte.“Zamířili jsme přes zahradu k tmavému oblouku. Tlak perel na mém

předloktí byl jako sladké mučení – hořela jsem netrpělivostí, až foliant otevřu, a nemohla se dočkat, až budu v bezpečí a soukromí své ložnice.

Vnitřní nádvoří bylo prázdné, když jsme nakoukli za roh chodby. Žádná služebná, která by kradla kus žvance. Žádné stráže s pochodněmi. Žádný Dillon. Nejspíš se někde ukrýval – sluneční droga v něm patrně probouzela spíš strach a úzkost než bojového ducha.

Pod ochranou kumkvatů jsem se proplížila přes nádvoří a poté uličkou. Mlčící Ryko mě v těsném závěsu následoval. Když jsme prošli boční branou a s lehkým zašramocením ji zavřeli, ucítila jsem na sobě něčí pohled. Vzhlédla jsem. Na hradebním ochozu nad námi stál Dillon, ruku váhavě pozvednutou na pozdrav.

„Děkuju,“ naznačila jsem rty.Přikývl a odvrátil se.

213

KAPITOLA 13

Když jsme s Rykem konečně dospěli do oblázkové zahrady u mého pokoje, ulevilo se mi při pohledu na dvě hořící rohové noční lampy, které chránily svým světlem dům před temnými duchy – bylo to dobré znamení, že nikdo nezburcoval poplach kvůli mé prázdné posteli. Prošli jsme po oblázcích k bledému obdélníku mého okna. Foliant jsem měla pořád pevně omotaný na předloktí a perly mě hřály do kůže, jako kdyby měly svou vlastní hua.

Už brzy si přečtu slovo, kterým uvolním svou sílu, těšila jsem se. Vždycky jsem si představovala, že jméno draka bude znít jako šumění vánku v listí nebo možná jako šplouchání vody. Ale jak by se to dalo zapsat?

„Mám zůstat, pane?“ zeptal se tiše Ryko.Zavrtěla jsem hlavou. Až na nejnutnější sdělení jsme spolu při poklusu

zpátky do paláce vůbec nemluvili. Posledních pár hodin nás zbavilo několika iluzí o tom druhém i o sobě. Tak holou pravdu nešlo jen tak snadno vstřebat. A já chtěla být sama, až si jméno přečtu.

„Díky, Ryko,“ řekla jsem. „Za všechno.“Poklonil se a odešel. Jeho opatrně se vzdalující kroky podbarvovalo pouze

tlumené cinkání oblázků.Vylezla jsem na okenní parapet a nemotorně se spustila na tlustý koberec

uvnitř pokoje. Několika kroky jsem se přenesla ke kryté olejové lampě, kterou jsem nechala hořet na stolku u postele. Vyhrnula jsem si pravý rukáv, ale

214

látka se zadrhla o perly a foliant. Roztřesenou rukou jsem z nich oděv sundávala a syčela u toho netrpělivostí. Nakonec se mi foliant podařilo vyprostit.

V tlumeném světle lampy se povrch černých perel mihotal zelenými a fialovými odstíny jako lesk rozlitého oleje na vodní hladině. Červená kůže pod nimi měkce zářila jako tulení kůže a její hladkost kazily jen tři hluboké rýhy, které se táhly po přední straně obalu. Se zatajeným dechem jsem jemně zvedla poslední perlu. Pocítila jsem menší odpor, jako kdyby byla zatížená, ale pak se z mého předloktí odloupla. Jedna za druhou se perly pouštěly a uvolňovaly foliant. Když jsem zvedla poslední perlu, která text držela, vydechla jsem úlevou. Foliant mi klesl do dlaně. Perly se vzápětí s klapotem volně ovinuly kolem mého zápěstí.

Pohladila jsem rýhy na kůži, přejíždějíc po hrubých okrajích, které na ní zůstaly po něčím nezdaru. Byl to pan Ido? Uchechtla jsem se – perly uvolnily foliant mně, ale ne všemocnému krysímu dračímu oku. Skrze smyčku byl provlečený kožený jazyk, který bránil otevření foliantu. Nemotornými prsty jsem se ho pokoušela uvolnit, ale v tom vzrušení nešla kůže protáhnout dírou zpátky. Možná jsem se smála předčasně. Otřela jsem si vlhké konečky prstů o tuniku a zkusila to znovu. Konečně jsem jazyk vytáhla. Otevřela jsem koženou desku a čekala, že uvidím volné listy pergamenu. Místo toho jsem hleděla na tlustý svazek hladkého papíru, který byl na levém okraji sešitý dohromady. Kniha! Jednu další takovou jsem viděla v mistrově knihovně – byla to vzácnost, které si vysoce cenil. Vklouzla jsem prsty pod papírový blok a chtěla ho vzít do ruky, jen abych zjistila, že je přišitý i ke koženému pouzdru. Bylo to celé jeden kus. Položila jsem svazek zpátky na dolní koženou desku. Na horním papíru byla červená inkoustová kresba Zrcadlového draka, jen několik krouživých čar, které však nějakým způsobem vystihovaly sílu a majestátnost zvířete. Byla to ona vzácná kniha obsahující tajemství Zrcadlového draka. Někde uvnitř se ukrývalo jeho jméno. Někde uvnitř se ukrývala moje síla. Nadechla jsem se a otočila stránku.

Úhledně psané znaky nedávaly smysl. Zamrkala jsem a přivřenýma očima pohlédla na text. Pořád nedával smysl. Otočila jsem na další stránku. Řádky a řádky podivných znaků. Další stránka a další. Vše nečitelné. Prolistovala jsem

215

všechny stránky a marně hledala jeden jediný známý symbol. Jen jeden jediný.

Dospěla jsem na poslední stránku. „Ne,“ vydechla jsem. „Ne.“Nepochopila jsem vůbec nic.Začala jsem znovu, hleděla upřeně na papír, jako kdybych z těch

vybledlých písmen mohla vytáhnout jejich smysl.Nic.Zoufalé kvílení v mé hlavě připomínalo tajfun. Slepě jsem našmátrala

postel za sebou a svezla se na ni. Proč jsem to nemohla přečíst? Hrudí mi projel palčivý vzlyk, jenž přešel v bolestné zaúpění. Pak další, který mě připravil o poslední zbytek dechu, až jsem se zajíkla. Nemohla jsem to zastavit. Všechno to zklamání a strach se ze mě řinuly ven. Co kdyby mě uslyšela Rilla? Nebo mistr? Předklonila jsem se a vrazila si klouby prstů do pusy, abych to stkaní ztlumila. Možná jsem tam vůbec neměla být. Třeba to byl všechno omyl a Zrcadlový drak mě nechtěl. Svezla jsem se na záda, ovinula se kolem foliantu a kolébala se v rytmu přerývaných vzlyků.

Neměla jsem žádné dračí jméno, žádnou skutečnou sílu. Žádnou naději.

*

Vzbudila jsem se a zalapala po dechu. Ústa jsem měla vyprahlá, kůži kolem očí napjatou od uschlých slz. Byla jsem přikrytá hedvábnou pokrývkou. Okno na druhé straně místnosti bylo zavřené na okenice a podél laťek prosvítalo jasné denní světlo. Rilla musela přijít, když jsem spala. Shrnula jsem ze sebe pokrývku a viděla, že mám foliant pod hrudí. Pořád byl otevřený. Pořád nečitelný. Žádným zázrakem se písmo během noci neproměnilo. Vytáhla jsem knihu zpod těla a zavřela ji, pak jsem jazyk znovu prostrčila smyčkou. Černé perly se s jemným chrastěním ihned odmotaly z mého zápěstí, a než jsem se nadála, ovinuly kožené desky tak, že jsem je opět měla na vnitřní straně předloktí. Poslední perla hbitě přilnula ke kůži a byly zpátky na místě. Proč ke mně foliant přivazovaly? Vždyť jsem ho ani neuměla přečíst.

216

Znovu se ve mně vzedmulo temné zoufalství, které mi obestřelo mysl jako studená mlha.

Ne! Zavrtěla jsem hlavou, jako kdybych tím mohla sevření uvolnit. Měla jsem foliant a jeho strážné perly se odmotaly a nechaly mě, abych ho otevřela. To muselo něco znamenat. Musel existovat způsob, jak ta slova rozluštit. Zbývalo mi jen najít klíč.

Namáhavě jsem se posadila. Vedle na nočním stolku stál džbán s vodou a hrnek. Rilla myslela na všechno. Když mě zakrývala, musela foliant a perly vidět – řekla to mistrovi? Nalila jsem si pití a hned ho obrátila do sebe. Další dva šálky mou hroznou žízeň konečně uhasily. Musela jsem prolít tolik slz, že jsem byla vyždímaná na dřeň.

Zvuk otvírajících se dveří mne přiměl, abych se otočila. Rilla přinášela podnos. Když bokem zavírala dveře, rychle jsem si přetáhla rukáv přes foliant. Viděla, že sedím na posteli, a tak se uklonila a zamířila přes místnost ke mně.

„Už se shromažďují u brány Nejvyšší dobrotivosti, průvod co nevidět začne,“ řekla a přitom sklouzla očima k mému rukávu a zpátky k mé tváři. Podávala mi podnos. „Je čas, aby sis dala čaj a trochu lo-dží.“

Z vůně ranní polévky se mi toužebně zavlnil žaludek. Ale napřed jsem musela vypít čaj od andělíčkářky. Vzala jsem šálek a rozpomněla se na sluneční drogu, kterou jsem měla v kapse. Třeba by mi pomohla navázat spojení se Zrcadlovým drakem. Ale co by se stalo, kdybych ji smíchala s čajem andělíčkářky? Jedna droga zesilovala slunce, druhá potlačovala měsíc. Nevychýlilo by mě to příliš z rovnováhy? Nezabilo by mě to? Možná to nebyl právě dobrý nápad užívat obojí najednou.

Čaj od andělíčkářky byl vlažný a jeho hliněná chuť bez tepla ještě odpornější. Zavřela jsem oči a rychle ho vypila. Měla jsem co dělat, abych se z té hořkosti nepozvracela.

„Jak je dnes mistrovi?“ zeptala jsem se a podala jí šálek zpátky.„Lépe,“ odvětila. „Obléká se na slavnost.“ Očima znovu loupla po mém

rukávu. „Měla by sis co nejdřív sundat ten rolnický oděv,“ řekla zpříma. „Vrátím ho do koše.“

217

Střetla jsem se s jejím pohledem a mlčky jí položila otázku. Pokrčila rameny. „Co vidím, to si nechávám pro sebe.“

„Neříkáš to ani mistrovi?“Rysy její tváře trochu ztuhly, ale zavrtěla hlavou. „Jsem teď tvoje

komorná.“Předklonila jsem se. „Dělám, co můžu, abychom byli všichni v bezpečí.“

Možná jsem se snažila ujistit samu sebe stejně jako Rillu. „Věř mi, prosím.“Vzala misku s lo-dží a podala mi ji. „O Čarta by se nikdo jiný nepostaral,“

řekla. „Pamatuj na to, prosím.“

*

Mistr vedle mě podrážděně poposedl na hedvábném polštáři a přes hlavy našich nosičů zamžoural do zešeřelé chodby před námi. Pořád ji zahrazovala zdobná zlacená brána. Jak se pohnul, do hřejivého vzduchu se vznesl nakyslý pach a já nad jeho rozpraskanými rty spatřila korálky potu. Také se mu hůře dýchalo než obvykle. Těžký rudý baldachýn našeho palankýnu držel uvnitř kabiny dopolední horko, ale takové tělesné potíže způsobit nemohlo. Rilla sice říkala, že mistrův stav se zlepšil, ale já nyní pochybovala, že je to pravda.

Vyklonila jsem se a pohlédla na ostatní dračí oči, seřazené za námi ve stejných rudozlatých palankýnech, a na dlouhé řady pěších diváků, kteří stáli a čekali, až po zazvonění gongu bránu otevřou a ohlásí začátek průvodu. V palankýnu hned za sebou jsem uviděla tvář pana Ida. S upřeným pohledem mi jednou pokynul hlavou. Vklouzla jsem zpátky a rozbušilo se mi srdce.

Pomalu jsem šmátrala prsty v širokém rukávu svého roucha, abych se ujistila, že foliant pevně drží na předloktí. Jakmile mě Rilla oblékla, pokoušela jsem se perly odmotat, abych knihu na nějakém vhodném místě ukryla, ale o žádné bezpečné skrýši jsem nevěděla a perly se nechtěly pustit. Bylo to znepokojivé a uklidňující zároveň. Nezbývalo mi než vzít foliant s sebou, přičemž jeho dotek na kůži mi jaksi dodával sílu a sebevědomí. Přejela jsem prsty po okraji kůže. Napadlo mě, že ho posunu o kousek výš, ale perly foliant umístily pod tuhou výšivku, kde nebyl jejich shluk vidět.

218

Náhle jsem sebou trhla. Nějaký sluha poklekl vedle mě na kolena a temeno jeho hlavy se octlo na úrovni spodku nosítek. Podával mi vysoký porcelánový pohár. Do horkého a parného vzduchu zavála čerstvá vůně limet.

„Pan Tyron se nechává poroučet,“ řekl sluha. Na druhé straně palankýnu nabízel další sluha identický pohár mistrovi.

„Už jsem zapomněl, jak dlouho trvá, než tyhle průvody začnou,“ řekl mistr a napil se nápoje. „Díky bohům za Tyronovu předvídavost.“ Sešpulil rty a dodal: „Zdá se, že limety jsou letos trochu hořké.“

Než jsem polkla, chvíli jsem sladkokyselou šťávu převalovala ve vyprahlých ústech. Připadala mi trpká, ale ne hořká. Pohlédla jsem na mistra, jenž pozvolna usrkával z nápoje. Možná bylo načase požádat ho o pomoc. Ještě jsem mu nemohla říci všechno, ale kdybych opsala pár podivných znaků z foliantu a ukázala mu je, možná by věděl, odkud pocházejí. Zhltla jsem zbytek chladivé šťávy, spokojená se svým plánem, a vrátila pohár sluhovi. Mistr se ještě několikrát napil a pak ho podal muži klečícímu vedle něj.

„Vyřiď panu Tyronovi naše díky,“ pověřil ho mistr.Sluha přikývl a pozpátku se vzdálil.„Mám dojem, že támhle už přicházejí úředníci, co slouží u brány,“ řekl

mistr. „Brzy nás pustí dovnitř.“ Uvelebil se na sedačce, přičemž jeho vysoký límec se pohnul a odhalil modřinu ve tvaru měsíčního srpku. „Je zajímavé, že nás císař postavil přímo do čela, před Ida.“ Jeho hlas se zachvíval mírnou záští.

„Přijel dnes ráno pan Ido s velkopánem Sethonem?“ zeptala jsem se.Mistr rozklapl vějíř a rozproudil jeho pohyby teplý vánek. „Přijel – ale jen

za městské brány. Nanejvýš smělá deklarace věrnosti pro ty, kdo těmto znamením rozumí. Nemůže však se Sethonem jet ve vojenském průvodu. Musí sedět s námi pod císařem.“

„Už se to blíží, že?“ řekla jsem tlumeným hlasem. „Už brzy se o to pokusí.“

Mistr pokýval hlavou. „Ano, hra právě vstupuje do své nejzajímavější fáze.“

Přestože jsem neviděla přes sametový závěs za sedačkami, představovala jsem si, že cítím zlý pohled pana Ida z palankýnu za námi. Nepochybně věděl,

219

že červený foliant a sluneční droga zmizely – musel se do svého sálu vrátit, aby se oblékl na průvod, a najít tam důkazy. Odvrhla jsem vzpomínku na Ranneho vyhaslý pohled. Pan Ido musel mít i dobrou představu o tom, kdo je vzal. Jen jsem doufala, že jeho pozornosti unikl Dillon.

Hlavou se mi mihl obraz černého foliantu, který se nacházel vedle svého protějšku ve skleněné vitríně. Zachvěla jsem se. Co mě na té černé knize tak děsilo? Možná by o tom něco věděl můj mistr.

„Pane Brannone,“ řekla jsem a odvedla jeho pozornost od brány. „Viděl jste někdy znak dvanácti koulí spojených v kruhu?“ A naznačila jsem kruh v dlani. „Dvě horní koule jsou větší.“

Spustil vějíř do klína. „Kdes to viděl?“ zeptal se a popadl mě za zápěstí. „Kde? Řekni.“

Odtáhla jsem se od jeho vyděšených očí. „Neviděl jsem to,“ řekla jsem a snažila se rychle vymyslet nějakou hodnověrnou lež. „Dillon mi říkal, že to viděl v knihovně pana Ida.“

Mistr mě pustil. „Viděl to na dveřích?“Přikývla jsem. „Co to znamená?“Rozhlédl se kolem a naklonil se blíž. „Je to symbol Šňůry perel.“ Rozvinul

svůj široký vějíř a pomalu jím před námi mával, aby zamaskoval, že spolu mluvíme.

„Šňůra perel je prý zbraň tak mocná, že může hýbat kontinenty,“ pravil tiše. „Spojuje energii všech dvanácti draků do jedné zničující síly.“ Olízl si bledé rty. „Ale je to jen legenda, strašidelná báchorka pro děti.“

„Takže není skutečná?“Zavrtěl hlavou. „Už dlouho sbírám staré svitky, které se o ní zmiňují, ale

ještě jsem nenarazil na žádný, který by potvrzoval pravdivost této historky. Vím, že Ido ty příběhy také sbírá. Možná našel nějaký, který dokazuje, že to možné je.“

Černý foliant s vyraženým kruhem a chráněný bílými perlami – nemohlo být pochyb o tom, že pan Ido narazil na něco víc než pouhý příběh. Nemohla jsem to před mistrem tajit.

„Dillon taky říkal, že viděl černý foliant se stejným motivem,“ řekla jsem opatrně. „Ovázaný bílými perlami.“

220

„Foliant?“ Mistr zatajil dech. „Víš jistě, že to říkal?“„Myslím ano.“Zamnul si bradu. „Tohle se mi vůbec nelíbí. Tyron a ostatní se o tom musí

co nejdříve dozvědět.“„A jak tahle Šňůra perel účinkuje?“Mistr zavrtěl hlavou. „To nikdo doopravdy neví. Existuje spousta

protichůdných legend. Jedna praví, že zbraň vznikne spojením všech dvanácti dračích očí. Další říká, že k jejímu vytvoření se musí spojit dvě dračí oči. A pak jsou tu další, které tvrdí, že její moc může zdědit pouze jedno dračí oko, které přežije všechny ostatní.“

„O tom nám včera v hodině vyprávěl Tellon.“Mistr zabručel a jeho myšlenky už bloudily někde jinde. „Nemusí za tím

nic být, možná je to jen jedna z Idových utkvělých představ. Přesto se to Tyron a ostatní musí dozvědět, kdyby snad –“

Jeho slova přehlušil hluboký, zvučný tón císařského gongu. Mistr spustil vějíř a oba jsme rychle přerušili rozhovor. U zlacené brány stáli dva úředníci a čekali na druhý gong, aby nás mohli vpustit branou Nejvyšší dobrotivosti na obřadní nádvoří.

Mohutná vstupní brána do paláce sestávala ze tří klenutých průchodů. Prostřední chodba, zvaná Cesta nebeského chování, sloužila císaři a byla dostatečně široká, takže tudy mohlo projet osm koní vedle sebe. Pravý průchod – Oblouk silných synů – byl určený pro císařskou rodinu. A levý, před kterým jsme stáli my, se oficiálně jmenoval Oblouk spravedlnosti a učeného úsudku, ale běžně se mu říkalo Brána úsudku. Směli ji používat šlechtici, generálové, vysocí hodnostáři a tři vítězní učenci každoročních zkoušek. Všichni ostatní chodili dvěma menšími postranními vchody – Branami pokory –, které vedly podél této rudozlaté stavby. Já sama jsem Branami pokory nikdy nešla, natož Branou úsudku. Ani jsem nebyla na obřadním nádvoří. Ale teď jsem tu byla a mířila v průvodu k císaři.

Ozval se druhý gong. Dva úředníci bránu vzápětí otevřeli. Třetí gong nás vpustil do chladnější chodby.

„Taková krása,“ vydechla jsem, jakmile jsem se v šeru rozkoukala.

221

Zdi byly zlaté, zdobené štukami draků, kteří se ovíjeli kolem symbolů čtyř krásných umění učence: pera, štětce, citery a mřížkového čtverce strategické hry. Strop byl lakovaný sytě rudou barvou a krášlený zlatými krajinami – mořem, horami, rovinami a propracovaným ztvárněním okrsku paláce, do něhož jsme právě vstupovali. A nad tím vším, nahoře v klenbě, se vyjímaly zlaté scény znázorňující osm bohů vzdělání.

Vynořili jsme se opět ve sluneční záři. Zamrkala jsem a snažila se zorientovat na velikém nádvoří. Každou stranu lemovaly dlouhé ochozy. Uprostřed bylo mohutné schodiště se třemi mramorovými terasami, které vedlo do impozantního sálu se zlatou střechou, jež se klenula vstříc nebesům. Jeho zdi byly malované zářivými rudočernými motivy, které symbolizovaly štěstí, radost a dlouhověkost.

Přistoupili k nám dva strážní, kteří zaujali pozice po stranách palankýnu, a vedli naše nosiče přes široké, šedým kamenem dlážděné prostranství směrem k ústřednímu schodišti. Pohlédla jsem na mistra – i jemu vzala majestátnost paláce dech. Asi ve třetině cesty jsme zůstali stát u tenké čáry. Ve skutečnosti to byl zlatý pruh zasazený mezi dlažebními kameny, který se podle všeho táhl z jednoho konce nádvoří na druhý.

„Císařská audienční linie,“ řekl mistr. „Dál už musíme pěšky.“Nosiči ladně spustili palankýn na zem, ačkoli ve tváři jejich vůdce jsem

viděla, co je to stojí námahy. Vystoupila jsem z kabinky a spatřila řadu dračích očí a hodnostářů, kteří čekali, až na ně přijde řada. Z dalšího palankýnu mě zúženýma očima upřeně sledoval pan Ido. Měla jsem sepjaté ruce, abych pořád nesahala na foliant. Mistr pohlédl přes kamenné nádvoří ke dlouhému schodišti a s ponuře odevzdaným výrazem se pomalu shýbl do poloviční úklony. Třebaže císař z velkého Rudočerného sálu ještě nevyšel, museli všichni, kdo stáli za audienční linií, předstoupit v úkloně určené Jeho Veličenstvu.

Na naše čestná místa na úpatí schodů to byl pořádný kus cesty. Záda a bok mě z toho předklonu pořádně rozbolely. Slyšela jsem, jak i mistr lapá po dechu, když nás mlčící úředník vedl na přidělená místa. Za každého z nás si pak stoupl eunuch a držel nám nad hlavou velký slunečník, v jehož stínu jsme stáli a čekali, než místa zaujmou další hodnostáři. Ovšem tato ochrana nic

222

nezmohla proti žáru, který se odrážel od šedé dlažby. Mistr byl ve tváři bílý jako křída a svým držením těla působil spíše útrpným než poslušným dojmem.

„Pane Brannone, vypadáte přepadle,“ zašeptala jsem. Ani se na mě nepodíval. Vyděšeně jsem se dotkla jeho ramene. „Mistře, nepotřebujete vodu?“

Zavrtěl hlavou. „To mě zmohla jen ta chůze,“ zasípěl. „Za chvíli budu v pořádku.“

Pan Ido zaujal místo na druhé straně úpatí schodiště. Foliant jsem cítila na předloktí jako velký kus kamene a netroufala jsem si na pana Ida pohlédnout, aby z mé tváře nevyčetl, že ho mám s sebou. Pan Tyron si stoupl vedle nás a jeho mohutná zvrásněná tvář se stáhla obavami, jakmile pohlédl na popelavou kůži a skelný zrak svého spojence. Měřila jsem čas mezi lopotnými mistrovými nádechy a dívala se, jak úředníci pomalu přivádějí na místa ostatní dračí oči a vysoce postavené osoby. Všechno to trvalo hrozně dlouho.

Mistr náhle přepadl, ale vzápětí se narovnal.„Opři se o mě, starý příteli,“ nabídl se pohotově Tyron.Mistr se zaťatými zuby přikývl a chytil se Tyronovy paže. Buvolí dračí

oko mi přes jeho hlavu pokynulo, abych mistra vzala za druhou paži. Zavěsila jsem se do něj a ucítila jeho studenou kůži. Bylo to horší než jen vyčerpání.

„Pane Tyrone, poslal jste nám před průvodem limety?“ zeptala jsem se.Zamračil se. „Ne, proč bych…“ Pak mu tvář zbělela náhlým pochopením.

Pohlédl na mého mistra, který se třásl mezi námi, pak zpátky na mě. „Ne, přísahám, že ne.“

Úředník na vrcholu schodiště rozezněl veliký gong. Všichni kolem klesli na kolena. Obřad započal. Tyron se střetl s mým úzkostlivým pohledem a přikývl – nezbývalo nám než pomoci mému mistrovi na zem. Začali jsme ho nemotorně spouštět na dláždění, potýkajíce se s jeho těžknoucím tělem. Další gong. Zaujala jsem pozici císařské úklony. Mistr vedle mě se svezl do hluboké poklony a jeho tělem projela křeč. Popadla jsem ho za studené zápěstí, jako bych tím mohla zabránit jeho přepadení. Nebudu se za chvíli třást a supět taky tak? Třetí gong oznámil příchod císaře. Tajila jsem dech a

223

cítila, jak mi váha mistrova těla bolestivě drtí ruku. Pokyn k povstání pořád nepřicházel. Kde to vázlo?

Konečně zazněl gong znovu.Posadila jsem se na paty a pomohla Tyronovi zvednout mistra. Dýchal

rychle, oči měl strnulé a zakalené. Nad námi, na vrcholu schodiště, se zatím objevila křehká postava císaře, který obhlížel nádvoří z nosítek.

„Musíme sehnat pomoc,“ zasyčela jsem. Otočila jsem se k eunuchovi za sebou. „Sežeň královského lékaře.“

Muž v hrůze vytřeštil oči a udeřil čelem o zem. „Odpusťte, můj pane, to není dovoleno. Nemůžeme se vzdálit z císařské přítomnosti.“

Tyron přikývl. „Má pravdu. Císařskou audienci nemůžeme přerušit.“ Zapátral očima v mé tváři. „Je ti taky špatně?“

„Ne.“Nad nádvořím se rozezněla fanfára trumpetistů a odrážela se od dláždění a

budov. Mistr sebou škubl a zasténal. Prostranstvím se rozlehlo dunění kopyt a pak mohutné hřmění ohlašující příjezd velkopána Sethona a jeho důstojníků.

„Pojď blíž k němu,“ přikázal mi Tyron a sám se k mistrovi posunul také.Převzala jsem na sebe část mistrovy váhy. V jeho podpaží a kolem krku se

na rudém hedvábí objevily tmavé skvrny potu.„Má hruď,“ zašeptal. A zašmátral rukou po límci.Z dunění kopyt se náhle vyloupl charakteristický krok jednoho blížícího se

koně. Letmo jsem vzhlédla. Kráčel k nám mohutný černý kůň, kterého měl tvrdě pod kontrolou jezdec v císařské přehlídkové zbroji modré barvy, zvýrazněné rudým lemováním: velkopán Sethon. Jeho tvář se ztrácela pod složitě ušitou koženou přilbou, ale to, jak se nesl, vypovídalo o býčí síle, jež se nyní musela pokořit před jeho císařským bratrem. Za ním šli pěšky tři vojáci v jednoduchém modrém brnění se suknicemi a nesli standarty. Za audienční linií jsem viděla jejich koně, které drželi pobočníci.

Mistr na okamžik ztuhl. Pak se předklonil a vyzvracel na kameny zelenou žluč. Kolem nás se začalo ozývat znechucené mumlání a lidé se odtahovali pryč.

Divoce jsem se rozhlédla kolem. Nevěděla jsem, co hledám, pouze to, že můj mistr potřebuje pomoc. Pan Ido nás nehnutě sledoval, ve tváři nečitelný

224

výraz. Zatímco velkopán Sethon procházel mezi řadami hodnostářů, vlna klanění se blížila k nám.

Mistr se znovu začal dávit. Držela jsem ho, aby se tolik nezmítal v křečích, a jeho ledové tělo mě přes hedvábí studilo jako zimní horská bystřina. Pan Tyron na druhé straně se náhle poklonil. Mistr se svezl na mě. Vzhlédla jsem. Nad sebou jsem uviděla rozložitou hruď koně. A nad ní tvrdý pohled velkopána Sethona.

O jeho příbuzenství s císařem nebylo pochyb. Směle tvarované čelo a brada i posazení úst byly identické. Velkopán měl však oči posazené blíže k sobě, které hleděly nad zploštělým, kdysi přeraženým nosem, od něhož se táhla přes tvář hluboká jizva ve tvaru půlměsíce. Byla to tvář válečníka.

Vrhla jsem se dopředu a sklonila se tváří k zemi. Měl královskou hodnost. Mohl by mému mistru pomoci. Kůň se natočil stranou, ale musel se pod jeho železným sevřením vrátit.

„Vaše Výsosti,“ řekla jsem prosebně. „Odpusťte mi moji troufalost, ale pan Brannon je nemocný. Potřebuje lékaře.“

„Ty musíš být pan Eon,“ pravil. Chvíli si mě prohlížel. „Jsi menší, než jsem čekal.“ Hlas měl úsečný, studený a monotónní.

Pohlédl na pana Ida, pak se otočil k vojákovi stojícímu vedle koně. „Šene, sežeň královského lékaře a přiveď ho sem.“ Muž se uklonil a pozpátku se vzdálil.

Znovu jsem se dotkla čelem země, zmožena úlevou. „Děkuji vám, Vaše Výsosti.“

Sesedl a ladně před námi došlápl na zem. Každý jeho pohyb se vyznačoval rozhodností a pánovitostí.

„Doufám, že se pan Brannon brzy zotaví,“ řekl. „Pro mého bratra by to bylo velmi nedobré znamení, kdyby pán dračí oko zemřel během oslav Dvanáctého dne.“ Předal otěže prostřednímu vojákovi. „Drž ho pořádně, je jankovitý.“

Vzhlédl k malé postavě císaře, která na něj čekala před sálem. Mírně se uklonil, jak se požadovalo po královském nevlastním bratrovi, a začal stoupat do schodů.

225

Vrátila jsem se za mistrem. Měl tak povrchní dech, že jsem ho na dlani sotva cítila. Otevřel oči a já v nich uviděla plamen bolesti. Vzápětí jeho tělo ztuhlo a vyklenulo se proti mně. Začal divoce házet rukama, až je pan Tyron musel chytit a násilím přitlačit k tělu. Nemohla jsem dělat nic než ho jen držet a dívat se, jak se zmítá a lapá po dechu s pěnou kolem úst. Přitom mručel, očividně se snažil něco říct, ale jeho tvář ztuhla v masce bolesti. Chňapal po mně, až jsem mu musela sevřít hlavu v dlaních a vynaložit všechny síly, abych to nekontrolované cukání zastavila.

„Zadrž ho,“ zašeptal.„Mistře – prosím –“ Ale přes clonu bolesti jsem k němu nemohla

proniknout. Ztrácel se mi neúprosně vzhůru do duchovní říše.Hlava v mých dlaních sebou škubla dozadu a tělo se v agonii vyklenulo.

Upřel na mě skelný zrak. „Přísahej, že ho zastavíš.“Kývla jsem a bezmocně se dívala, jak se jeho záda prohnula znovu. Pak

mistrovo tělo žuchlo na dlažbu a poslední uhlíky jeho životní síly vzplály v naléhavém pohledu jeho očí. A pak i to bledé světlo zmizelo.

226

KAPITOLA 14

Jed.Věděla jsem to, císař to věděl a podle klepů, které jsem slýchala při plnění

smutečních povinností během devítidenního období smutku, to věděl i celý dvůr. Pan Tyron si vyžádal šetření, ale nenašly se žádné důkazy ani stopy, které by ho někam nasměrovaly, a tak jako oficiální příčina mistrovy smrti byla stanovena kletba dračího oka – ochromující ztráta hua. Nepochybovala jsem, kdo za tím vším je, ale proč pan Ido ušetřil mne? Napadal mě pouze jeden důvod: byla jsem mu užitečnější naživu a bez ochrany nežli mrtvá.

Mistr neměl žádnou pozůstalou rodinu, která by připravila hrob, obřadně spálila sošky a zaplatila prosebníkům, aby ho odříkáváním modliteb doprovodili do duchovního světa. Z toho důvodu jsem se oficiálním truchlícím stala já. Paní Dela mi trpělivě vysvětlila, jak se provádějí pohřební rituály za pána, a laskavě mě tím vším prováděla. Ryko držel stráž a jeho stoické mlčení nabízelo jiný druh podpory.

První dva dny jsem musela přijímat nekončící zástupy nižších dvořanů a hodnostářů, kteří mi nabízeli červené balíčky se smutečními penězi. A během všech těch jejich opatrných kondolenčních řečí a zdvořilostních sezení nad šálky čaje se mi v hlavě pořád dokola honila jedna otázka: Jak bez svého mistra přežiju? Byl tvůrcem pana Eona přinejmenším stejně jako já.

227

Mezi těmito formálními návštěvami jsem se buď modlila u svého oltáře nebo ležela na velké vyřezávané posteli a tupě zírala na foliant a jeho nerozluštitelný text. Mistr byl pryč a s ním i má šance porozumět tajemstvím knihy. Měla jsem mu ji ukázat. Měla jsem mu říct, že neznám jméno svého draka. Měla jsem mu říct tolik věcí.

Čas od času přišla Rilla s jídlem nebo andělíčkářčiným čajem a jemným hlasem mě nabádala, abych jedla a pila. Měli jsme teď oficiálního ochutnávače, kterého neoficiálně poskytl císař, ale já i přesto měla pořád strach. Každé ráno jsem musela sebrat všechnu odvahu, abych vypila svůj čaj, a jídlo se mi zadrhávalo v hrdle a vyvolávalo dávení. Sluneční drogu jsem nechala nedotčenou ve váčku.

Brzy ráno třetího dne – byl to Den přípravy hrobu – Rilla ohlásila paní Delu.

„Čeká v přijímacím pokoji s císařským poslem,“ řekla a přispěchala k posteli, aby ze mě stáhla hedvábnou pokrývku.

Vzhlédla jsem od foliantu. Ve své otupělosti jsem ho ani neukryla.„Další dar?“Od průvodu byl Nebeský pán příliš nemocný a neopouštěl své komnaty.

Přesto mi každý den mého truchlení poslal dar – na důkaz své císařské přízně. Včera, v Den bylin a plátna, přišla drahocenná dóza s mastí a jemné plátno, abych mohla připravit a zavinout mistrovo tělo.

„To si nemyslím,“ řekla Rilla a zamlaskala jazykem. „Spala jsi v tunice?“Zavřela jsem foliant, natáhla ruku a dívala se, jak mi k ní klapající černé

perly přivíjejí knihu. Rilla vyjekla a ucouvla – zapomněla jsem, že je nikdy předtím neviděla v pohybu.

„To je v pořádku,“ řekla jsem. „Neublíží ti.“Předtím jsem si myslela, že by mi perly mohly říct něco o Zrcadlovém

drakovi nebo že obsahují klíč k tomu podivnému textu. Ale i přes tu jejich prazvláštní magii to bylo pouhé vázání. Vylezla jsem z postele a zůstala stát, zatímco Rilla mi spěšně vykartáčovala a upravila roucho, vyhýbala se přitom pravému rukávu, kde pod tlustou bílou látkou spočíval foliant.

„Po schůzce s paní Delou je domluveno, že máš připravit jeho… hrob.“ Slyšela jsem, jak se jí zadrhl hlas, ale sama jsem nedokázala vybřednout ze

228

svého zármutku a nabídnout jí útěchu.Když jsem vešla do přijímací místnosti se zavřenými okenicemi, paní Dela

se mi hluboce poklonila. Na důkaz úcty ke mně si v té době nelíčila tvář, což spolu s jejím prostým bílým rouchem dávalo vyniknout její snědé pleti a ostrým rysům. Ryko za jejími zády se mi krátce uklonil v pase, jako stráž držící službu. I přes svou otupělost jsem vycítila, jak jsou oba podivně vzrušení. Na kolenou se ke mně přiblížil císařský posel a podal mi svitek.

„Na příkaz Jeho císařského Veličenstva.“ Po předání poselství se třikrát poklonil, jak mu přikazoval císařský výnos, a pokaždé se dotkl čelem slaměné rohože.

Rozlomila jsem pečeť a rozvinula svitek. Nebeský pán, v obavě o mé blaho po smrti pana Brannona, nařídil, aby se paní Dela stala mou oficiální gardedámou a aby Ryko v čele menšího strážního oddílu dohlížel na mé osobní bezpečí.

Vzhlédla jsem od svitku a přinutila se k úsměvu. Byla jsem ráda, že je budu mít u sebe, ale zároveň mi bylo jako člověku, který schytá lehký úder přes brnění – ztlumený silnými ochrannými vrstvami. A když pak začali mluvit o svých opatřeních, propadla jsem se zpátky do konejšivé apatie.

Druhý den ráno přišel princ Kygo, neohlášený a doprovázený jen dvěma strážci. Měl na sobě prostý bílý smuteční oděv, bez královských ozdob. Tržná rána na jeho levé lícní kosti se již zacelovala, ale tmavá modřina byla pořád jasně vidět.

„Pane Eone,“ řekl a pokynul mi, abych vstala. „Nepřicházím sem jako tvůj pán, ale jako přítel.“

Poslušně jsem vstala a čekala, až bude pokračovat. Princ se ohlédl po strážích a jedním trhnutím hlavy je poslal z doslechu.

„Bylo by mi ctí, kdybys mi dovolil ujmout se role druhého truchlícího za pana Brannona,“ řekl.

Jeho překvapivá slova ke mně konečně pronikla přes clonu apatie. Druhý truchlící přinášel obětiny bohům a připravoval obřadní spálení sošek. Byla to služba – povinnost, která nepříslušela princi.

„Vaše Výsosti…,“ zarazila jsem se. Nevěděla jsem, co na to říct.

229

Uchopil mě za rameno. „Můj otec je na tom s každým dnem hůř,“ řekl tiše. „Je načase, abych nadobro opustil harém. Pamatuješ na naši dohodu, příteli?“

Vzájemné přežití.Pod vahou jeho ruky jsem se napřímila. „Můj mistr říkal, že už to nebude

dlouho trvat. Že co nevidět vyrukují.“Přikývl. „Jsi to jediné, co Idovi stojí v cestě, aby mohl ovládnout radu.“

Jeho stisk zesílil. „Dovol mi stát po tvém boku jako spojenec a osoba truchlící pro pana Brannona.“

„Bylo by mi ctí, Vaše Výsosti,“ řekla jsem a poklonila se.Usmáli jsme se jeden na druhého, i když jsme věděli, že je to možná příliš

málo nebo příliš pozdě. To tiché porozumění trvalo jen chviličku, ale aspoň na ten krátký okamžik jsem se necítila tak strašně sama.

O dva dny později, v Den uctívání, přišly dračí oči v čele s panem Idem. Když vkročily do přijímacího pokoje, Ryko se mlčky postavil za mě a jeho pevná přítomnost byla jako další páteř, která mě podpírala.

Páni dračí oči měli na sobě bílá roucha a přinášeli tučné balíčky se smutečními penězi, jak bylo zvykem, já však cítila, že jejich návštěva má ještě jiný účel. Když se mi každý z mužů klaněl, pozorovala jsem jeho tvář. Spojenci mého mistra byli napjatí, jeho nepřátelé se netrpělivě ošívali. Střetla jsem se s očima pana Tyrona, když se zvedal z úklony, a postřehla v nich varování – ale před čím? Sledovala jsem jeho pohled k cizinci, který stál vzadu. Muž se na místě uklonil a mumlavě mi vyslovil soustrast. To, jak mrkal – vždy třikrát po sobě – mi něco připomínalo, ale nedokázala jsem si ho zařadit.

Pan Ido vystoupil z volného půlkruhu bíle oděných mužů. Usmál se na mě – tvrdá křivka jeho rtů odpovídala vypočítavosti v jeho očích. Oba jsme věděli, že mého mistra zabil.

„Můj drahý pane Eone, náhlý skon pana Brannona nás všechny vyděsil,“ řekl tiše. Z toho falešného soucitu se mi sevřely vnitřnosti. „Všichni s vámi bolestně prožíváme ztrátu vašeho učitele a nabízíme vám, našemu nejmladšímu bratrovi, podporu ve vašem období smutku.“

Vůbec poprvé od mistrovy smrti jsem v hloubi své duše něco ucítila. Propalovalo se to ven jako ohnivá koule a ničilo otupělost a zoufalství. Rychle

230

jsem sklopila zrak, aby pan Ido neuzřel v mých očích svou vlastní smrt.„Za tím účelem,“ pokračoval Ido, „rada navrhla, aby se úlohy vašeho

zástupce ujal heuris Kane. Bude pokračovat v práci pana Brannona a zprostí vás vašich povinností v radě, abyste se mohl věnovat studiu dračích umění, jak si přál pan Brannon.“

Heuris Kane – teď jsem toho cizince poznala. Byl to Baretův mistr a jeden z Idových posluhovačů. Přesně jak princ předvídal, Ido učinil další krok, aby ovládl radu. To proto byl můj mistr mrtev. To proto zel můj svět prázdnotou. Zavřela jsem oči a v duchu uslyšela mistrova poslední slova.

Zastav ho.Ale vždyť jsem nebyla ani řádné dračí oko. Jak jsem se mohla tomuto

muži postavit? Byl příliš mocný. Příliš krutý.Zastav ho.Perly na mém předloktí se utáhly, jako kdyby mi dodávaly odvahu. Ida

nemohl nikdo jiný zastavit. Musela jsem to zkusit. Kvůli císaři a princi. A kvůli svému mistrovi. Zaťala jsem ruce v pěsti.

„Ne.“Jen co jsem to vyslovila, Ryko přistoupil blíž a ochranitelsky se za mnou

vypjal.Ido ztuhl. „Cože?“Tyron prudce vzpřímil hlavu. Střetla jsem se s jeho překvapeným

pohledem, mlčky ho žádajíc o pomoc. Olízl si rty a kývl.„Samozřejmě tím děkuji heurisi Kanemu za jeho starost o mé blaho,“ řekla

jsem, otočila se k němu a uklonila se, „ale přeji si zastávat svoji pozici v radě.“

Kane na mě rychle zamrkal, načež se obrátil na Ida, aby mu poskytl vedení.

„Tohle není otázka rozhodnutí, pane Eone,“ zavrčel Ido. „Tohle je nejlepší řešení pro radu.“

„Mýlíte se, pane Ido,“ vložil se do řeči Tyron, jenž vystoupil z půlkruhu. „Pokud si pan Eon nepřeje stát stranou, pak má plné právo prokázat, že je schopen zastávat svoje místo.“

Prokázat? Co to mělo znamenat?

231

„Pan Tyron má pravdu,“ připojil se Silvo. „Dračí oko může být z rady odvoláno, jen když se všichni ostatní členové shodnou, že není kompetentní. Já například nejsem přesvědčen, že to tak je.“

„Ani já ne,“ řekl Dram a povzbudivě se na mě usmál. Za pravdu mu dalo několik dalších hlasů.

Ido se na koňské dračí oko obořil: „Co vy víte o kompetenci?“ A přejel vzteklým zrakem po půlkruhu.

„Pan Ido vznáší oprávněný argument,“ pravil zvolna Elgon, tygří dračí oko, a zvedl ruku, aby utišil šum hlasů. „Nevíme, zda pan Eon bude schopen zvládat své povinnosti v radě. Navrhuji připravit zkoušku, aby prokázal, zda je, či není schopen.“

Zkoušku? Zaryla jsem nehty do dlaně. Pokud to měla být demonstrace síly, pak bylo vše ztraceno.

„Jak jste to myslel?“ zeptal se Tyron.Elgon se poklonil Idovi. „Skláním se před naším váženým vůdcem.“Ido naklonil hlavu na stranu. „Tyrone, věřím, že vaše provincie již

přednesla radě svoji každoroční žádost o ovládnutí dešťů krále Monzuna a ochranu úrody.“

Tyron přikývl a zaťal svaly na čelisti.Ido se usmál. „Pan Eon nám může předvést svoji kompetentnost tím, že si

tuto věc vezme na starost. Ostatně post, na který nastupuje, je postem spoluascendenta a spoluvůdce.“

„To je příliš,“ ohradil se Dram. „Ten hoch nemá žádný výcvik.“„Přesně to taky tvrdím,“ odvětil úlisně Ido.Tyron na mě pohlédl. Podstupoval obrovské riziko, stejně jako já. Kdyby

se něco zvrtlo, král Monzun by oblast zaplavil a on by přišel o roční příjem ze zničené úrody. Vypjal hruď a řekl: „Mám v pana Eona naprostou důvěru.“

Ido se ke mně otočil s lačným výrazem ve tváři. Věděl, že nemám šanci. „Souhlasíte se zkouškou?“

Všechny zraky se upínaly ke mně, napětím nikdo ani nedýchal. Ani jsem nevěděla, jak zavolat svého draka, natož jak spoutat největší příval monzunových dešťů v sezóně. Ale neměla jsem na výběr. Byla jsem to jediné,

232

co stálo v cestě mezi radou pod kontrolou pana Ida a radou, která stále slouží císaři a zemi.

„Ano,“ řekla jsem a cítila, jak mi při tom slově přeskočil hlas.Ido se vítězně usmál. „Pak si všichni počkáme, až bude pan Tyron povolán

na cestu do své provincie.“„Předpokládám, že nebudete mít námitek, když se do té doby ujmu

výcviku pana Eona,“ řekl škrobeně Tyron.Ido pokrčil rameny. „Ale vůbec ne.“Monzunové období začínalo vždy v provincii Daikikó. Pro tento rok

pozorovatelé počasí spočítali, že král Monzun zasáhne pobřeží zhruba příští týden. Ido věděl, že nemohu vměstnat dvanáct let studia a praxe do necelého týdne.

„Ačkoli,“ pokračoval s lehkým povzdechem, „by asi nebylo vhodné, aby pan Eon cvičil během devíti dnů smutku.“

Tyronova tvář potemněla. „O tom jsem ani neuvažoval,“ odvětil upjatě.Pohlédl na mě. Děs v jeho tváři zrcadlil můj vlastní. Zbývaly ještě čtyři

dny smutku, takže jsme ani neměli šanci výcvik zahájit.„Promiňte, můj pane,“ ozvala se Rilla klečící ve dveřích. „Mám podávat

čaj?“Přikývla jsem, neschopna slova. Ido mě hladce vmanévroval do své pasti.

Teď mu stačilo jen čekat, až zaklapne.

*

Kovové řinčení činelů a dunění bubnů rytmicky doprovázelo mé kroky, když jsem kráčela za mistrovým tělem k pohřebišti. Na nosítkách obložených orchidejemi ho nesli čtyři statní muži, kteří měli dokonale sladěné pohyby. Paní Dela je najala spolu s prosebníky a dalšími náležitostmi, požadovanými při pohřbu významné osoby. Ona sama tam samozřejmě nebyla. Pohřbu bývalého dračího oka se ženy účastnit nesměly. Pokud by ve mně zůstala ještě nějaká lehkost, byla bych se té ironii zasmála.

Vedle mě šel princ, jenž se snažil přizpůsobit mému nerovnému kroku. Měl na sobě černé roucho druhého truchlícího – gan hua k mé bílé lin hua – a

233

nesl stříbrný tác s obětinami a keramickými strážci hrobů. Musel být dost těžký, ale nezdálo se, že by měl nějaké potíže ho udržet. Hlavou se mi mihl jeho obraz při souboji: vzpomínka na jeho štíhlé, svalnaté tělo a královské držení těla mi vehnala horkost do tváře. Pohlédla jsem na něj v obavě, že si toho všiml, ale on se soustředil na tác. Za námi šli v ochranné linii Ryko a dva císařští strážci, jejichž chrastící brnění a meče vytvářely další rytmus v pochodu.

Setřela jsem si pot z horního rtu. Bylo dopoledne, ale už začínalo být hrozné dusno – ve vzduchu hustě visela vlhkost, jež věstila příchod monzunů. Včera zaslal pan Tyron oficiální sdělení všem dračím očím, že pozorovatelé počasí v jeho provincii předpovídají příchod krále Monzuna za pouhých šest dní – tedy za dva dny po skončení oficiálního období smutku. Projela mnou vlna strachu. Dva dny výcviku byly v podstatě k ničemu, zvlášť když jsme je měli strávit na cestě do provincie. Tyron však neoblomně trval na tom, že dohodě dostojí. Nezašel ke mně na návštěvu ani nevyslal posla, aby snad Idovi nezavdal příležitost odvolávat se na nečistou hru. Tyron a Ido byli v průvodu někde za námi, v řadách ostatních dračích očí. Zhluboka jsem se nadechla, abych potlačila paniku zpět do malé zauzleniny svého žaludku. Byl to den odchodu mého mistra. Zneuctila bych ho, kdybych ve svých povinnostech selhala.

Před námi se v horku stoupajícím z dlážděné cesty mihotaly hroby tygřích draků. Za malými kadidelnicemi, které nesli v čele průvodu prosebníci, se táhla vůně dýmajících bylin. Když jsme se přiblížili k dvojité bráně, vůdce nosičů vydal ostrý povel k zastavení. Průvod zůstal stát, hudba zmlkla a náhlé ticho bylo stejně dusivé a tíživé jako okolní vlhkost.

Vchod na pohřebiště střežily dvě velké kamenné sochy. Nalevo byla Šola, podsaditá bohyně smrti, a napravo elegantně svinutý Tygří drak. Stála jsem a nehnutě na ně zírala. Až projdeme touto branou, odeberou mi i mistrovo tělo. V dlouhé řadě truchlících za našimi zády to neklidně zašumělo.

„Pane Eone?“ zašeptal princ. „Je čas, abychom přistoupili k bráně.“Kývla jsem, ale pořád jsem se nemohla pohnout. Svět se smrskl do bubliny

horka a ohlušujícího tlukotu srdce. Kdybych přistoupila blíž, určitě by mi puklo srdce. Ucítila jsem, jak mi princ položil ruku na paži. Pomalu mě vedl k

234

sochám a jeho šeptem pronášená povzbudivá slova utišila hromové dunění v mých uších.

Zastavila jsem se před bránou a vzepřela se mu. „Ne! Ani jsme neměli čas vznést prosby,“ řekla jsem. „Jak se můžeme doprošovat bohů bez řádného vznesení proseb?“

„Pane Eone, podívej se na mě.“ Střetla jsem se s princovým soucitným pohledem. „To je v pořádku. Známe je. Pamatuješ? Učila nás to paní Dela. Známe je.“

Vzpomněla jsem si. Měli jsme hodinové sezení s paní Delou, říkali ta slova společně a naše hlasy splývaly v jeden. Byla to příjemná chvíle oddechu od studených formalit spojených s povinnými návštěvami a rituály.

„Už jsi připraven?“ zeptal se.Nebyla jsem. A nikdy bych ani být nemohla, ale svého mistra jsem

nesměla zklamat. Ani prince.„Ano.“Oba jsme se zhluboka nadechli a sklonili hlavy.„Šolo, bohyně temnoty a smrti, vyslyš naši žádost jménem pana

Brannona,“ řekli jsme svorně, přičemž princův hlubší tón překrýval můj zlomený hlas.

Nyní byla řada na mně. Přistoupila jsem o krok blíže a vzhlédla k zamračené tváři Šoly. „Zde přichází člověk do tvé říše,“ pravila jsem. „Přijmi tyto obětiny a dovol mu bez překážky putovat dále.“

Princ mi předal červený balíček se symbolickými penězi – platbu pro Šoliny duchovní úředníky, kteří mohli mistrovu cestu ztížit nebo usnadnit. Položila jsem ho k nohám sochy a pak nalila víno do kamenného poháru, který držela ve svých spárech. Nech ho projít, poprosila jsem mlčky.

Přešli jsme k drakovi. Byla to věrná podoba – sochař, který sochu vytesal, musel úzce spolupracovat s tygřím dračím okem.

„Tygří draku, strážce odvahy,“ řekli jsme, „vyslyš naši žádost jménem pana Brannona.“

Přistoupila jsem blíž k soše, jejíž kamenný tesák se octl těsně nad mou hlavou. „Ten, kdo ti dříve sloužil, nyní vstupuje do země duchů,“ pravila

235

jsem. „Přijmi tyto obětiny a doprovoď ho k jeho předkům se ctí, která mu náleží.“

Položila jsem mezi kamenné pařáty mosazný řetěz osázený skleněnými smaragdy a nalila zbytek vína do mísy ze zeleného mramoru. Pak jsem zavřela oči, vdechla do plic hustý, teplý vzduch a zašmátrala podél hua, abych se přes mlhu zármutku napojila na svůj vnitřní zrak. Chtěla jsem Tygřího draka jen zahlédnout – ujistit se, že ví, že můj mistr je tady a že čeká, až bude moci projít. Otevřela jsem oči a cítila, jak se mé zření jaksi přehouplo, a vtom jsem uviděla draky. Všechny. Mihotali se v kruhu kolem pohřebiště, každý na své světové straně. Zelený Tygří drak byl zářivější než ostatní, hlavu měl zakloněnou a dlouhé hrdlo se mu nadouvalo v truchlivém kvílení. Nebyl to zvuk, který by mohl slyšet každý člověk, ale já vnímala jeho vibrace jako chvění země.

Ovšem můj drak, Zrcadlový drak, byl sotva vidět – jen jako pouhý obrys, rozmazaný a rozplizlý za těžkým závojem mlhy. Vyjekla jsem a trhla hlavou, čímž jsem spojení přerušila. Byl ještě matnější než předtím.

Perly u foliantu se mi utáhly kolem předloktí, jako by chtěly projevit soucit.

Pan Elgon vystoupil ze svého místa v průvodu a přistoupil k nám. Jako držitel titulu tygří dračí oko byl také strážcem pohřebiště. Poklonil se každé soše a pak nám. Mě poctil mírným úsměvem, který proměnil jeho tvář, která vypadala jako lopata.

„I přes všechny neshody, které mezi mnou a panem Brannonem byly,“ pravil klidným hlasem, „sloužil jako tygří dračí oko se ctí. Dostalo se mi převelikého štěstí, že jsem mohl být jeho učněm.“

Znovu se uklonil a otevřel bránu. Z nějakého důvodu – možná dík nečekané Elgonově laskavosti – se můj žal náhle vylil z hloubi duše, kde jsem ho usilovně zadržovala. Do hrdla se mi vedral vzlyk. Potlačila jsem ho a zamrkala, abych viděla přes štípající slzy. Princ se ke mně naklonil a ovanula mě smíšená vůně bylin, potu a dýmu na jeho kůži, tak podivně uklidňující.

„Už jsme skoro tam,“ zašeptal. „Vedeš si dobře.“Prosebníci za námi začali odříkávat tiché vstupní žalmy. S hlavou

sklopenou, abych ukryla své oči, jsem se po boku prince přesunula na naše

236

místo v čele truchlících. Dolní ret jsem měla tvrdě skousnutý, až jsem na jazyce ucítila krev.

Během zdlouhavého odříkávání modliteb a pálení sošek vedle mistrova hrobu jsem sváděla urputnou bitvu se žalem, který mě pohlcoval. Musela jsem to vydržet. Pán by přece nepadl na kolena a nerozbrečel se jako ženská. Pán by nevykřičel svůj žal do světa a nehledal by útěchu v náručí královského přítele. Pán by nehnutě přihlížel pohřebním obřadům a konal svoji povinnost. A to jsem taky dělala. I když mistrovo tělo vsunuli do dlouhého tunelu hrobky a zatloukli ji pečetním kamenem, držela jsem svou skleslost za tuhou maskou sebeovládání. Pan Ido stál během ukládání do hrobu naproti mně a já viděla, že jeho tvář je stejně strnulá jako ta moje. Pochybovala jsem však, že se za jeho maskou skrývá zármutek – spíše to byl triumf.

Konečně obřad skončil. Mlčky jsem stála, zatímco truchlící defilovali kolem a klaněli se hrobu, až jsem nakonec před zdobným kamenným náhrobkem zůstala sama. Věděla jsem, že princ a Ryko uctivě čekají několik kroků za mnou, abych mohla mistrovi říci své poslední sbohem. Ale všechna ta sebekontrola způsobila, že jsem nemohla najít nic, co bych mu dala. Žádnou poslední modlitbu, žádné slzy, žádné sbohem. Mistr mě opustil a já zůstala prázdná. Když jsem se však od jeho hrobu odvrátila, ucítila jsem, jak se ve mně něco hnulo.

Chvíli mi trvalo, než jsem to poznala.Byl to hněv.

237

KAPITOLA 15

Časně dvanáctého dne nového roku – osmého dne mého smutku – jsme s paní Delou seděly v šeru mé přijímací místnosti se zavřenými okny a čekaly, až se palácový herold zvedne z hluboké poklony a doručí vzkaz.

„Pane Eone,“ promluvil muž konečně. „Přichází jeho výsost princ Kygo jako zástupce svého nejbožštějšího otce.“

Podal mi proužek pergamenu s císařskou pečetí. Pod výrazným otiskem královského draka byly napsány verše.

Na břeh se vlny nekonečné vracejí, přinášejíce obrodui přízraky vln minulých.Paní Dela si list pozorně prohlížela. „To je z jedné z jarních básní paní

Džíly,“ zašeptala. „Jeho Výsost vám vrací poklady Zrcadlového draka. Dejte najevo, že jeho návštěva pro vás bude ctí.“

Pohlédla jsem na klečícího herolda, unesená vyhlídkou, že zase uvidím prince. „Děkuji Jeho královské Výsosti za tuto velkou blahosklonnost. S radostí očekáváme jeho příchod.“

Herold s úklonami opustil místnost.„Myslím, že tuhle ceremonii si císař nechá ujít jen nerad,“ řekla paní Dela.

„Musí být pořád hodně nemocný, že nemůže vstát z postele.“ Trhla rameny, jako kdyby chtěla odehnat zlou předtuchu o tom, že se v paláci k něčemu

238

schyluje – císař byl v posledním tažení. „Zavolejte Rillu, aby vše připravila na příchod prince.“

Červený foliant pod mým těžkým bílým rukávem se pohnul a perly mi zašustily na kůži. Možná cítily, že ostatní poklady se konečně blíží. Zazvonila jsem na malý gong, když vtom jsem z nedalekého nádvoří zaslechla zvonivý smích a hudbu. Obě jsme se otočily k zavřeným dveřím. Začínaly hostiny a oslavy u příležitosti Dvanáctého dne.

„Šťastný Dvanáctý den,“ řekla jsem paní Dele. „Ať vám tento rok přinese pětinásobné štěstí.“

„Děkuji, pane Eone. Vám také.“Kývla jsem. Štěstí se zdálo být na míle daleko.Sotva se obyvatelé Pivoňkových komnat shromáždili na zahradním

nádvoří, ohlásil jeden z Rykových strážců princův příchod. Poklekla jsem na polštářek vedle cesty a uklonila se, až jsem se čelem dotkla podlahy. Okolo přešly boty královských stráží, pak následovaly lehké trepky protokolárních úředníků. Hluboká úklona mi napínala bok. Jestli princ brzy nepřijde, nebudu schopná vstát bez pomoci. Konečně se přiblížily zaprášené sandály nosičů královských nosítek a zastavily se přede mnou.

„Pane Eone,“ promluvil princ.Toporně jsem se posadila na paty. Zranění na tváři se mu hojilo dobře,

modřina už byla matně žlutohnědá. Měl na sobě oficiální roucho z fialového hedvábí a na řetízku na krku menší verzi císařské perly. Budoucí císař. Za ním stáli v hloučku dvořané a pozorovali nás. Za nimi jsem viděla dvě řady sluhů nesoucích krabičky, mosazné kahany a těžké truhly. Na konci byl vozík, tažený čtyřmi muži, a k němu přivázaný sekretář s vyřezávanými stoličkami.

„Vaše Výsosti, děkuji, že jste mě poctil svou návštěvou.“ Usmála jsem se, ale pak jsem zachytila káravý pohled protokolárního úředníka. Jak se zdálo, úsměv se pro tuto příležitost nehodil.

„Je mi ctí vrátit ti poklady Zrcadlového draka,“ řekl princ. „A zároveň vyřídit milostivý pozdrav od mého otce.“

Poklonila jsem se čelem k zemi.„Dolů,“ nařídil princ nosičům. Okamžitě položili nosítka a sluha pomohl

princi ven. Další poklekl a zvedl bohatě vyšívaný červený váček.

239

Princ ho vzal a uklonil se mi.„Pane Eone, po celé generace uchovávali mí královští předci poklady

Zrcadlového draka v bezpečí a čekali na den, kdy ušlechtilý drak znovu ozdobí kruh a zrcadlové dračí oko se připojí k radě. Je mi nesmírnou ctí vrátit ti poklady, které jsou po právu tvoje.“

Podal mi váček. S další hlubokou úklonou jsem jej převzala. Byl těžký a já se na chvíli octla v rozpacích nad tím, co může být uvnitř. Pak jsem v dlani ucítila kruhový tvar. Kompas dračího oka. Jakmile jsem ho poznala, perly od foliantu se mi utáhly kolem předloktí, jako kdyby jej poznaly také.

V souladu s protokolem vešel princ do Pivoňkového pokoje a dal si se mnou a s paní Delou šálek čaje. Náš rozhovor byl ostře střežen zarputile se tvářícími úředníky a omezil se na zdvořilá přání do nového roku a poznámky k předpovědím ohledně monzunových dešťů. V princových očích se zrcadlil smutek, ale neměla jsem příležitost oplatit mu projev vlídného přátelství, kterým mě poctil na pohřbu mého mistra.

Než uplynula půlhodina, úředníci princi tiše ohlásili konec návštěvy. Všichni jsme znovu poklekli podél cesty. Princ byl uveden do nosítek, a když zazvonil zvon ohlašující půlhodinu, královský doprovod se vydal na pomalou cestu ke svým komnatám. Dívala jsem se za princem v naději, že se ohlédne. Nosítka už byla skoro na konci klenuté chodby, když se otočil a zvedl ruku na pozdrav. Já zvedla svoji, ale protokolární úředník po jeho boku hned zjednal pořádek.

„Takže se ujímá povinností svého otce,“ řekla paní Dela, jež ladně vstala a oprášila si bílé roucho. „Zanedlouho budeme opět truchlit.“ Zaclonila si oči a pohlédla k chodbě. „Truchlit pro otce a bojovat pro syna.“

„Jste snad věštec?“ vybuchla jsem.Podívala se na mě se zdviženým obočím. „Někteří to tvrdí, můj pane. Ale

mé umění spočívá ve čtení lidí, ne ve věštění z dřívek nebo mincí.“Přihnala se k nám Rilla. „Můj pane, kam chcete ty poklady uložit?“Řada sluhů stále čekala, aby odnesla nábytek a skříňky do komnat.„O tom rozhodne paní Dela,“ řekla jsem a najednou toužila být sama. „Jen

mi přines do přijímacího pokoje červený váček, který mi dal princ.“

240

Rilla mi váček poslušně doručila a potom tiše zavřela dveře, aby nebylo slyšet dusání sluhů a ostré povely paní Dely. Zůstala jsem sedět v přijímacím pokoji.

Kompas lehce vyklouzl z váčku a spočinul v mé dlani. Spokojeně jsem ho potěžkávala a hladila prstem hladké fazety kulatého rubínu ve středu. Byl velký jako drozdí vejce – musel by stát menší jmění. Perly náhle zachrastily, vyjely ven z rukávu a vytáhly s sebou foliant rovnou do mého klína. Opatrně jsem do knihy dloubla. Mezi foliantem a kompasem zjevně existovalo spojení, ale o co vlastně šlo?

Zamávala jsem zlatým kotoučem poblíž knihy. Nic se nedělo. Co kdyby se jí kompas dotkl? Přitiskla jsem kov ke kůži foliantu. Perly sebou ani neškubly. Možná by kompas mohl přeložit znaky v knize. Zatajila jsem dech, rychle knihu otevřela a přejela kompasem stránku. Písmo bylo stále nesrozumitelné.

Nechápavě jsem zírala na stránku a pak na rytiny na kompasu. Vtom jsem soustředila pohled na jeden znak. Neviděla jsem v té knize už takový? Obtáhla jsem ho prstem a porovnala se znakem v knize. Skutečně, byly stejné. Otáčela jsem kompas kolem dokola. Další znaky byly také stejné. Zasmála jsem se. Radost mě zdvihla z nízké židle a já nemotorně předvedla Krysího draka dvojku, zatímco perly na mém předloktí se rozvinuly jako vítězný prapor.

Pak jsem se zarazila. Kam jsem se s tou informací dostala? Foliant jsem stejně přečíst neuměla. Ani zacházet s kompasem. Neznala jsem způsob, jak kód rozluštit.

Značky byly na kompasu i na foliantu – očividně písmo dračích očí. Znamenalo to, že jiný pán by byl schopen ho přečíst a sdělit mi význam? Ale já už teď věřila pouze jedinému dračímu oku – panu Tyronovi – a ten mě nechtěl vidět, dokud neskončí smutek. Projela mnou vlna zklamání. Padla jsem zpátky na židli. Nepřijal by dokonce ani mého posla. Příležitost k tomu, abych mu kompas ukázala, budu mít nejdřív v kočáře na naší cestě do provincie Daikikó. Budu mít dost času rozluštit foliant ještě před zkouškou? Vypadalo to dost nepravděpodobně. Ke jménu svého draka jsem se nepřiblížila ani o píď.

241

Pomalu jsem procházela každou stránku foliantu, jestli se neshoduje s kompasem. Na několika místech ano, jenže to bylo k ničemu – nevěděla jsem, o čem to je. Bezvýsledný výzkum nakonec přerušila Rilla, která přišla ohlásit dva úředníky z oddělení pozemského dědictví.

Šoupla jsem kompas zpět do váčku a foliant zasunula do rukávu. Perly mi vyjely po paži nahoru a pevně obemkly foliant přesně ve chvíli, kdy vešli muži do pokoje.

Z obou bylo cítit potlačované rozčilení, ten tlustší kysele špulil vlhké rty. Jejich špatnou náladu nepochybně způsobila stále hlasitější hudba a smích, jež se ozývaly z venku. Kvůli svým povinnostem přišli o oslavy Dvanáctého dne.

Pokynula jsem jim, aby se zvedli.„Pane Eone, je Den dědictví,“ řekl ten tlustý, „a my jsme vám přinesli

ověřený dědický svitek vašeho zástupce pana Brannona.“ Uklonil se a podal mi tenkou pergamenovou roličku zapečetěnou voskem, z níž visela stříbrná šňůrka.

Převzala jsem ji, ale nebyla jsem si jistá, zda se očekává, že ji budu před nimi číst. Oba na mě hleděli, ten štíhlejší s těžce skrývanou netrpělivostí.

„Jsme vám k službám, pokud máte nějaké dotazy, můj pane,“ řekl jedovatě.

Rychle jsem stáhla šňůrku, rozlomila pečeť a rozvinula svitek. Dědictví bylo popsáno krátce: Vše, co pan Brannon vlastnil v okamžiku své smrti – dům, okolní pozemky a nevolníky – vše nyní patřilo mně.

Zírala jsem na to a snažila se pochopit význam slov.Vlastnila jsem půdu. Měsíční zahradu, knihovnu mého mistra, kuchyň,

nádvoří – všechno bylo moje. Všechno tohle bylo moje. Četla jsem to znovu, až mi to konečně došlo. Nejen že jsem měla dům a pozemek, patřili mi také všichni zbylí nevolníci. Rilla i Čart. A Kuno. Pak jsem se musela potichu zasmát – patřila mi taky Irsa.

„Kdy to bylo sepsáno?“„Datum je dole, můj pane,“ řekl ten tlustý.Poslední rok psa. Můj mistr mě učinil svou dědičkou už před dvěma lety,

ještě než jsem započala s výcvikem na slavnost. Proč mi to všechno odkázal?„Ten majetek mi patří už nyní?“ zeptala jsem se. „Nebo musím počkat?“

242

Hubený muž vrhl na svého kolegu významný pohled. Vidíš, jako by mu říkal, jak jsou všichni nenasytní?

„Od dnešního dne vlastníte vše, co je uvedeno ve svitku, můj pane,“ odpověděl.

Měla jsem půdu. A spolu s půdou přichází další druh moci: peníze. Na chvíli jsem se cítila, jako kdyby ze mě spadl všechen strach. Pak mi to došlo – dokonce ani takovéto štěstí nestačilo. Peníze sílu mého draka neobjeví.

Ten den se zvrtl v jeden velký sled bláhových nadějí a následných procitnutí.

Znovu jsem pohlédla na výraznou kaligrafii. Pozemek mi bude k přežití málo platný, ale byl zde můj šílený slib, že se postarám o bezpečí Rilly a Čarta, ať se děje cokoliv.

Možná jsem nyní měla prostředky na to, abych mu dostála.„Takže ten majetek je můj a mohu si s ním dělat, co se mi zlíbí,“ řekla

jsem.„Ano, můj pane. A my často dědicům doporučujeme, aby zvážili, že i oni

se jednou nutně odeberou do duchovního světa, a že by tudíž měli sepsat vlastní závět.“ Hubený úředník se profesionálně pousmál. „Za malý poplatek.“

„To je dobrá rada,“ poznamenala jsem a svinula pergamen. „A já se podle ní dnes zařídím. Ale nejdřív musím něco rozvážit. Počkejte tu, dokud se nevrátím.“

„Dnes?“ pípl ten hubený nesměle. Podíval se na zavřené okno. Zvenčí zaznívalo práskání rachejtlí a radostný pokřik. Dvanáctý den byl v plném proudu.

Přešla jsem ke dveřím. „Přesně tak.“Oba se uklonili. Tlustý nevrle odfrkl. Určitě si představoval, jak mu celá ta

nevázaná hostina proklouzává mezi prsty.

*

Seděly jsme s Rillou naproti sobě v nosítkách s těžkými závěsy. Její obvyklý klid vystřídalo silné vzrušení. Na klíně držela košík s jídlem – zbytky

243

lahůdek z mého stolu, které sebrala pro Čarta. Svírala držadlo tak pevně, že bylo přes bělavou kůži vidět klouby. Neviděla svého syna od doby, kdy jsme se přestěhovali do paláce, a já věděla, že se tím hodně trápila. Usmála jsem se pro sebe. Už se o něj nemusí víc bát. Ten krátký moment radosti byl jako hluboký nádech. Byla to taková úleva cítit chvíli něco jiného než nekonečný zármutek a strach.

Nařídila jsem nosičům, aby přišli těsně po rozednění, než se hýřilové po Dvanáctém dni proberou a vypotácí do ulic. Neočekávalo se ještě, že se objevím na veřejnosti – byl devátý a zároveň poslední den smutku – jenže brzy příštího dne jsme se měli vydat na cestu do provincie Daikikó. Kdybych čekala na oficiální konec smutku, neměla bych čas uskutečnit svůj plán. A cosi hluboko uvnitř mne vědělo, že musí být vykonán co nejdřív.

„Můj pane, děkuji, že jste mi dovolil navštívit Čarta,“ řekla Rilla znovu. Sehnula hlavu a snažila se vykouknout mezerou mezi závěsy. Najednou její napjatou tvář uvolnil úsměv. „Myslím, že už jsme skoro doma.“

Odhrnula jsem závěs a spatřila kamenné lvy, kteří stáli na stráži před vchodem na pozemek mého mistra – na můj pozemek. Zaznělo volání ohlašující můj příjezd – a šest sluhů z domu, vedených Irsou, pospíšilo před boční vchod. Všichni měli na sobě kousky červené látky, připnuté k levým rukávům svých pracovních tunik. Byl to symbol smutku. Nosítka se zastavila. Seřadili se podél cesty a ostýchavě vyčkávali, aby pozdravili svého nového pána. Čart tu samozřejmě nebyl. Určitě na nás čekal v kuchyni.

Slyšela jsem Ryka, jak na pozemku rozmísťuje strážný oddíl. Potom Rilla rozhrnula závěsy, vystoupila a obrátila se ke mně, aby mě vyvedla z palankýnu. Dávala pozor a pohybovala se svým obvyklým důstojným způsobem, ale z jejího sevření jsem poznala, jak je netrpělivá.

Vystoupila jsem a sotva jsem se dotkla nohou země, všichni služebníci padli na kolena a poklonili se. Zachvátila mě divoká, překvapivá vlna veselí. Odkašlala jsem si. Vydala jsem se po cestě podél nich. Zaznamenala jsem Irsino nervózní ošívání i tlustý, umazaný krk zahradníka Lona. Pak Rilla otevřela dvojité dveře, poklonila se a já poprvé v životě překročila práh svého vlastního domu.

244

Vstupní hala byla prázdná, až na dobře udržovaný koberec, který tlumil naše kroky. Vdechla jsem známý pach kouře z košů na oheň, vývaru, koupelových bylin a leštidla. Vůně mého domova. Mého mistra. Bodlo mě u srdce a zůstala jsem stát v půli chodby, ponořená v žalu.

„Můj pane, mohu jít za Čartem?“ zeptala se Rilla.„Jistě.“Namířila si to ke kuchyňskému přístavku.„Počkej,“ řekla jsem. „Promluvím chvíli se všemi na hlavním nádvoří.

Zajisti, aby tam byli všichni. Včetně Čarta.“Překvapeně zdvihla obočí. Pak kývla a pospíšila za synem.Osaměla jsem v půli chodby. Nalevo byly dveře do oficiální přijímací

místnosti, jedné z domovních částí, kam mi nikdy nedovolili vstoupit. Otevřela jsem dvojité dveře. Můj mistr upřednostňoval tradiční styl. Byl tu stejný nízký stůl, těžké polštáře a tkané rohože jako v přijímacím pokoji Pivoňkových komnat. Zatáhla jsem dveře a soustředila se na další zakázaný pokoj: ložnici mého mistra. Před jejími dveřmi jsem zůstala chvíli stát. Připadala jsem si náhle jako vetřelec, ale po chvíli jsem otočila kruhovým mosazným držadlem ve tvaru draka. Západka se s lehkým vrznutím zvedla a dveře se otevřely.

Okenice byly otevřené a ranní světlo zesilovalo bezvýraznou prostotu velkého pokoje. Byl skoro stejně stroze zařízený jako moje stará ložnice udělaná ze skladiště v zadní části domu: dřevěná postel, šatník a koš na oheň. To bylo všechno. Věděla jsem, že kdysi tu bývalo drahé vybavení – služky vykládaly o koberci tak silném, že se musel kartáčovat každý den, a o zástěně, malované slavným umělcem – ale mistr je během posledních několika let prodal.

Přešla jsem po holé podlaze k posteli. Vybělené lněné ložní prádlo bylo nově povlečené a čisté. Pravděpodobně pro mě. To pomyšlení mě znepokojilo. Bavlněná přikrývka, vybledlá do barvy písku, byla pečlivě složená v nohách postele. Ohlédla jsem se ke dveřím. Nikde nikdo. Sehnula jsem se a přičichla k látce. Čistá a vonící sluncem, ale vůně mého mistra byla pryč.

245

Mezi vší tou umírněnou praktičností mi bleskla do oka jasná barva – červeně lakovaná skříňka na malém stolku, který jsem prve přehlédla. Jediná svěží věc v místnosti. Obešla jsem postel, abych to skvostné dílo prozkoumala. Skříňka byla lemovaná zlatem a na víku měla vykládaný znak dvojího štěstí z nefritu. Zřejmě byla velmi drahá. Ale můj mistr ji neprodal.

Znamenala pro něj něco? Zvedla jsem ji. Váha mi nic nenapověděla. Možná to bylo jeho poslední bohatství. Jela jsem prstem po hraně a narazila na malou obloukovitou páčku. Zmáčknutím se víčko nadzvedlo a pak se skříňka otevřela.

V prvním okamžiku mi malý předmět uvnitř nedával smysl. Vůbec mi do toho prostředí nezapadal.

Moje pouzdro s jehlami.Musel ho najít schované v mém starém šatníku. Proč bylo v téhle

krabičce? Uchováno jako drahocenný klenot?Odpověď byla stejně prostá jako celý pokoj.Protože bylo moje.On mě miloval. To zjištění vyvstalo ze stejného temného místa, kde žila

Eona. Vždycky jsem to věděla. Vždy jsem to potlačovala do největších hlubin sebe sama. Co jiného jsem měla dělat? A co jiného mohl dělat on?

Položila jsem špičku prstu na vyleštěné bambusové pouzdro a laskala hladké dřevo. Taková obyčejná, každodenní věc, a tak opatrovaná. Nejprve jako vzácný dar od umírající ženy a pak jako tajná památka na umírajícího muže.

Ucítila jsem něco za sebou a otočila se. Ve dveřích stála Rilla.„Domácnost je svolána, můj pane,“ řekla. Pak si všimla mého obličeje.

„Co se stalo?“„Nic.“ Zavřela jsem víko a zacvakla je. „Za chvíli tam přijdu. Nech mě.“Uklonila se a zmizela. Položila jsem krabičku zpátky na stůl a zatlačila si

dlaněmi slzy v očích. Některé věci je lepší nechat v zapomnění.

*

246

Vydala jsem se na dlouhou cestu z hlavního domu do kuchyně. Získala jsem tak čas, abych si upevnila pozici pana Eona a připravila slova pro služebnictvo. Neměla jsem moc času na konání příprav, ale aspoň něco jsem věděla. Dotkla jsem se tenkých kovových kotoučků ve své kapse. Nemohla jsem se dočkat, jak se bude Čart tvářit, až je vytáhnu.

Pár kroků před nádvořím jsem zaslechla, jak Irsa oznamuje můj příchod. Když jsem vešla, všichni už klečeli na tvrdých dlažebních kamenech. Kolikrát jsem poslouchala Rillino nebo Irsino volání, připravená padnout na zem, když přišel mistr. Teď jsem poklekala pouze před příslušníky královské rodiny.

Dokonce i Čart se uklonil. Zahradník Lon si ho opřel o své statné rameno a rukou ho objímal okolo zad. Lon byl vždycky šlechetný. Viděla jsem, jak Čart napíná krk a má potíže setrvat ve své poloze. Podívala jsem se pozorněji na jeho kymácející se hlavu a zjistila jsem, že se doširoka zubí. Aspoň že mě rád vidí. Irsa na mě vrhala kradmé pohledy. Bezpochyby trnula, že jí její týraní vrátím a zaútočím na ni jako had. Bylo lákavé nechat ji zaplatit za všechny ty kopance, posměšky a malicherné úskoky, ale já už se rozhodla, že to neudělám. Říkalo se, že opravdová povaha člověka se ukáže při porážce. Myslím, že je tomu tak i při vítězství.

Dvůr vypadal menší a omšelejší, než jsem si pamatovala, ale ze slunného místa u mých bývalých dveří mě pozorovala stále ta stejná kočka. Odkašlala jsem si. Všichni se posadili na paty a čekali, až promluvím. Uctivě mlčeli – nemohla jsem si najednou vzpomenout na nic ze své nacvičené řeči. Všechno jsem zapomněla.

Z paniky mě vytrhl nějaký pohyb – Čart vymrštil ruku. Usmál se a nenápadně na mě mrkl. Má řeč se mi zase vybavila.

„Pan Brannon, kéž jeho duch přebývá v Zahradě nebeských potěšení, mi odkázal tento pozemek i všechny vaše služební závazky,“ řekla jsem a nutila se přitom do vyrovnaného tónu.

Žádná z tváří nejevila překvapení – v ubytovnách sluhů se novinky šíří rychle. „Zachovám tento majetek i domácnost v původním stavu – až na několik málo změn.“

Irsa se přikrčila. Nejspíš myslela, že ji čeká trh s otroky, ale já se zaměřila na Čarta. Nestávalo se tak často, abych byla zvěstovatelem dobrých zpráv.

247

Na tenkých kožených řemíncích jsem pozvedla dva kotoučky osvobození – mosazné přívěsky, na nichž byl vyražen osvobozující výnos a císařská pečeť.

„Za prvé, zprošťuji Čarta a Rillu jejich služebních závazků.“Čart na mě zíral v němém úžasu. Pohyboval jenom ústy jako jeden z těch

velkých císařských kaprů. Rilla vedle mě zalapala po dechu.Nebylo snadné proniknout byrokracií a osvobodit je, ale rychle jsem přišla

na to, že za zlato se dá koupit leccos. Ta možnost vidět radost v jejich tvářích mě stála většinu smutečních peněz. A to nejlepší mělo teprve přijít.

„A jmenuji svobodného občana Čarta dědicem tohoto mého pozemku.“Čart málem sletěl na zem. Jenom rychlá Lonova reakce jej uchránila před

pádem na dlažbu. Klekla jsem si k němu. Rilla si vzápětí dřepla vedle mě a chytla synovu tvář do dlaně.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se. Lon ho držel v náručí jako v kolébce.„Je mu dobře,“ řekla Rilla a kývla na Lona na znamení díku.Čart mi sevřel zápěstí. „Jsem svobodný?“Kývla jsem. „A můj dědic.“„Můj pane.“ Rilla mě chňapla za ruku a políbila ji. „Děkuji, můj pane.

Udělal jste úžasnou věc.“„Dědic?“ opakoval Čart. „Tys mě… učinil… svým dědicem?“„Ano. Povedeš domácnost, když já budu v paláci. Budeš mít svůj pokoj a

všechno.“Po tváři se mu skutálely slzy. „Povedu… domácnost?“Obrátila jsem se k ostatním sluhům. „Slyšeli jste? Čart je nyní dědicem

mého domu. Jeho slovo je i mé slovo.“ To poslední platilo pro Irsu, která se zděšeným odporem zírala do země. „Slyšela jsi?“

Se sevřenými ústy sehnula hlavu. „Ano, můj pane.“Pohlédla jsem na zbytek služebnictva. Rychle ji následovali a poslušně se

poklonili.Čartův stisk se změnil ve smrtící sevření. „Jak mohu… vést…

domácnost?“ zašeptal s hrůzou ve tváři.Bál se snad? Mé plány mě tak pohltily, že jsem na takovou možnost ani

nepomyslela. „Neboj,“ řekla jsem. „Dám ti osobního komorníka. Ten může být tvou pravou rukou.“

248

Čart zavrtěl hlavou. „Neumím… číst ani psát… Ani nic dalšího.“Rilla pohladila syna po vlasech. „To se můžeš naučit,“ řekla pevně. „Máš

dobrou hlavu.“ Usmála se na mě. „Pan Eon nám poskytl velký dar.“Najednou se ke mně přiblížil Lon a zlehka se uklonil. „Můj pane, mohu

něco říci?“„Ano. O co jde?“„Mohu se nabídnout jako komorník pana Čarta, můj pane? Jsem silný a

umím znaky. Mohu ho začít učit.“Lon uměl číst a psát? To jsem nevěděla. Vlastně jsem o něm skoro nic

nevěděla. Přemýšlela jsem o muži, který stál přede mnou. Býval k Čartovi vždy přátelský a nebál se jeho znetvoření. A měl ctižádost – dostat se z venku a stát se sluhou uvnitř, to by byl velký pokrok v hodnosti i mzdě. Bude určitě vykonávat svou práci co nejlépe. Mohlo by to být dobré řešení. Setkala jsem se s Čartovým pohledem a mlčky se ho zeptala.

Čart pomalu přikývl.„Rillo?“ otázala jsem se.Měřila si Lona od hlavy k patě. „Vím, že jsi silný a dobře pracuješ. Ale jsi

hodný člověk, Lone? Odhalí slabost jiného to nejlepší, co v tobě je, nebo to nejhorší?“

Čart obrátil oči v sloup. „Ma…mi.“Lon se na něj usmál. „Matka jedná v tvém zájmu.“ Rychle se Rille uklonil.

„Svobodná občanko,“ pronesl a Rilla se při novém oslovení začervenala. „Má čest i mé vazalství mě zavazují, abych s tvým synem jednal s úctou.“

„Líbivá slova,“ odsekla stroze, ale koutky se jí obrátily nahoru. Otočila se ke mně a přikývla. „Dobře.“

„Takže dohodnuto,“ řekla jsem.Kotoučky osvobození jsem pořád držela v ruce. Chvatně jsem je oddělila a

rozmotala kožené řemínky. „Tady je tvá svoboda, Rillo,“ podávala jsem jí doklad. Náhlé poznání mou ruku zastavilo. Rilla už ke mně nebyla poutána. Mohla odejít. Pak jsem uvnitř uslyšela ještě temnější šepot: Je to jediná žijící osoba, která zná mé tajemství.

„Rillo…,“ znejistěla jsem, neschopná vyslovit svůj strach – vypadalo by to, že jí nevěřím.

249

Kotouček visel mezi námi. Naše pohledy se na okamžik střetly a já spatřila v jejích očích záblesk pochopení. Vzala kotouček a řemínek do dlaně.

„Čest se netýká jen mužů, můj pane,“ řekla jemně. „Vždycky budu s vámi.“

Kývla jsem a zastyděla se přitom za své pochyby. Podala jsem Čartovi jeho kotouček.

„Tvá svoboda, Čarte.“Žádostivě ho sledoval. „Pro… mě?“Navlékla jsem mu ho na krk a na skvrnité tunice jsem ho ještě upravila.

Budu mu muset opatřit nové oblečení. Tiskl si kotouček pevně k hrudi, jako kdyby čekal, že mu zmizí. „Děkuji… ti.“

„Pojďte, oslavíme to v knihovně,“ řekla jsem. „Rillo, nařídíš služkám, aby přinesly víno? A také by měly připravit pokoj pro nového dědice.“

Čart pode mnou se zahihňal.„Jistě,“ odpověděla Rilla. Všechen její šarm byl zpátky ale já měla pocit,

že Irsa a ostatní služky ještě pocítí její pomstu. Ostrým zatleskáním poslala služebnictvo, aby provedlo přidělené úkoly.

Lon vstal, vzal Čarta bez námahy do náruče a šel za mnou přes dvůr do domu. Když jsme procházeli chladnou chodbou, vrhla jsem po něm dozadu kradmý pohled. Poslouchal vzrušený výklad svého nového pána. Zdálo se, že už má cvik v rozeznávání jeho přiškrcených, přerývaných slov. Nebo možná to bylo jen tím, že na rozdíl od Irsy dával pozor a nevšímal si hloupostí.

Šla jsem do knihovny. Nebyla jsem připravená na to, že mistrův duch tam stále prodlévá. Poslední svitek, který studoval, ležel roztažený na stole, na nedokončeném dopise spočívalo pero a ovzduší naplňovala vůně bylin, které pálil kvůli soustředění.

Známá bolest a žal, které ve mně potlačila radost mých přátel, znovu zesílily. Zavřela jsem dveře, opřela se o jejich pevnou zárubeň a nasměrovala Lona k židli pro hosty. Opatrně usadil Čarta na židli.

„Děkuji, Lone,“ řekla jsem a přinutila se dojít k mistrovu stolu. Ale nebyla jsem schopná si za něj sednout. Ještě ne. „Najdi Rillu a ona ti poví, co máš dělat. Potom ji požádej, ať za námi přijde do knihovny.“

250

Lon se uklonil. „Ano, můj pane. Děkuji.“ Obrátil se k Čartovi a znovu se uklonil. „Děkuji vám, pane.“

Čart nad tím nezvyklým projevem úcty vykulil oči.Počkala jsem, až Lon zavře dveře, a pak řekla: „Je to divné, když se ti lidé

klaní, že?“Čart si poklepal rukou na čelo. „Bolí… mě z toho… hlava.“ Zazubil se na

mě. „Ty… sis na to… zvykl?“Zavrtěla jsem hlavou. „Nezvykl jsem si vůbec na nic.“Nahmatal kotouček osvobození na své hrudi. „Je to… někdy těžké… být

svobodný?“Hleděla jsem na něj. Všechno se seběhlo tak rychle, že mě nikdy

nenapadlo, že jsem vlastně svobodná. Ale jistě, bylo to tak – byla jsem pán. Potom však bylo divné, že jsem žádnou svobodu necítila.

„Děkuji ti,“ řekl Čart vážně a pozvedl kotouček. „Znamená to velmi mnoho… pro matku. I pro… mě.“ Zhluboka se nadechl. „Mistr mi říkal…, abych ti řekl… něco…,“ odmlčel se a křečovitě polykal, „…kdyby… umřel.“

„A co abys mi řekl?“ Neohrabaně jsem si dřepla vedle něj. Řekl snad mistr Čartovi, že mě miluje? Věděl Čart, kdo doopravdy jsem? Pokud pravdu znal, nechal si ji celou dobu pro sebe.

„Chodíval… do kuchyně… v noci…, když… nemohl spát… Vykládat si se mnou. Potřeboval… s někým mluvit.“ Olízl si rty, aby se tak připravil na další dlouhou větu. „Litoval… toho. Myslel… to… dobře. Ale… litoval…, že tě zranil… tak těžce. Myslel…, že tě… zabil.“

„Zabil? Co máš na mysli?“„Když… ti… zlomil kyčel. Skoro… jsi umřel. Nepamatuješ… se?“„Zlomil mi kyčel?“O čem to Čart mluvil? Vždyť to byla nehoda. Vrazil do mě kůň s vozem,

který jel po ulici krátce poté, co mě mistr vzal ze solné farmy.Najednou se hluboko ve mně cosi ozvalo. Zkoprněla jsem. Nejasné obrazy

se pomalu zostřovaly v příšernou skutečnost. Žádný kůň ani povoz tam nebyl. Žádná nehoda. Přemohla mě děsivá jistota. Hořká vzpomínka se vynořila. Stojí nade mnou velký muž s tetováním ve tváři a v ruce má palici. A pak se ozvala bolest. Tolik bolesti.

251

„Proč?“ zachraptěla jsem. „Proč?“ Popadla jsem Čarta za paži. „Řekl ti proč?“

Čart se v křesle odtáhl. „Ne.“Ale já věděla proč. Zmrzačil mě, aby zatajil, že jsem Eona. Udělal ze mě

nedotknutelnou. Aby přišel k penězům. Aby získal moc. Jeho zrada mě zdrtila stejně jako ta palice mé kosti. Sebral mi mé tělo. Mou celistvost. Zkusila jsem vstát, ale všechna moje síla se přelila jinam. Do hněvu. Bok mi pulsoval starou bolestí. Padla jsem na všechny čtyři a lezla pryč od Čarta, pryč od bolesti.

„Já… myslel…, že to víš.“„Vím?“ zavřeštěla jsem.Všimla jsem si, jak je Čart vyděšený, ale nebylo to nic ve srovnání s mou

zběsilostí. Narazila jsem hlavou do police a vytáhla se nahoru. Přede mnou byly jeho svitky. Jeho drahocenné svitky. Všechny láskyplně srovnané.

Vytáhla jsem jednu schránku a mrštila jí o zeď. Zvuk rozštípnutého dřeva a sklouznutí pergamenu mi rozbouřily krev. Druhá schránka zasáhla stůl a smetla pera i kalamáře na zem. Brala jsem schránky jednu po druhé a vrhala je dozadu proti zdem. Rachot mě hnal stále dál podél polic a já vytahovala schránky rychleji a rychleji a hluk ještě podněcoval můj vztek. Čart se krčil na židli a fňukal. Uslyšela jsem, jak se s klapnutím otevřely dveře.

„Pane Eone!“Otočila jsem se, s rukou napřaženou.Ve dveřích stála Rilla a držela tác s pohárky na víno, oči nevěřícně

dokořán. „Co to děláte?“Copak to neviděla? Ničila jsem ho. Zraňovala jsem ho.Jenže on už byl mrtvý.Pustila jsem schránku z rukou. Dopadla na zem, roztříštila se a pergamen

se rozmotal. Skrze slzavé šmouhy jsem viděla Rillu, jak jde ke mně. A pak, poprvé od mistrovy smrti, se všechen můj smutek a zuřivost změnily v bezútěšný vzlykot.

252

KAPITOLA 16

Shrbila jsem se nad olejovou lampičku vedle své postele a zalovila palcem a ukazovákem v koženém váčku, z něhož jsem vytáhla pořádnou špetku sluneční drogy. Zvenčí jsem slyšela svůj palácový personál, který se v předjitřním klidu věnoval přípravám na cestu do Daikikó: klapání koňských kopyt na dlažbě, vrzání kol u povozů a Rykův hlas nařizující mužům z jeho oddílu, aby zkontrolovali řemeny, které držely náklad. Za chvíli jsme měli vyjet.

Upustila jsem drogu do misky s čajem od andělíčkářky, který mi tu Rilla nechala se snídaní. Prášek se chvíli vznášel na hladině, ale pak se rozdělil a rozpustil v kalné tekutině. Zavázala jsem váček a strčila si ho do kapsy u cestovní tuniky, kde už jsem měla drahocenný rubínový kompas.

Sluneční droga byla mé poslední východisko. Měla jsem jen nepatrnou naději, že foliant ve zbývajícím čase před zkouškou rozluštím, a nenapadal mě už žádný jiný způsob, jak navázat rychlé spojení se Zrcadlovým drakem. Ryko říkal, že droga ve stínových mužích zažehuje sluneční energii a obnovuje jejich mužnost a bojového ducha. Určitě podnítí sluneční energii i ve mně.

Pozorovala jsem kouřící čaj. Neměla jsem samozřejmě žádnou záruku, že mi pomůže, abych se s drakem spojila. Navíc existovalo velmi reálné nebezpečí, že ze mě udělá zuřivého šílence jako z pana Ida. Nebo jsem se

253

mohla propadnout do temného zoufalství a strašných bolehlavů jako Dillon. Nebo bylo možné, že čaj od andělíčkářky účinek drogy pouze vyruší. S ledovou hrůzou jsem si uvědomila i další možnost – smrt otrávením.

Vzala jsem do rukou misku a vdechla hořkou páru. Vybavila se mi tvář mého umírajícího mistra, ztrhaná a křečovitě strnulá. Zachvěla jsem se – tak hrozný způsob smrti.

Včera jsem se vyplakala Rille v náručí, ale tu zradu jsem mistrovi odpustit nemohla. Ještě ne. Ani poté, co Rilla pronikla přes clonu mé sebelítosti jednou ze svých tvrdých pravd – že mi totiž má chromá noha pomáhala ukrýt pohlaví – jsem v sobě žádné odpuštění nenacházela. Možná jednoho dne najdu, říkala jsem si, ale prozatím byla energie hněvu mnohem lepší než letargie zármutku.

Pohlédla jsem do šálku. Čaj úplně ztmavl a na jeho hladině se odrážely potemnělé plochy mé tváře. Jedna dávka mě určitě nezabije, když nezabila Dillona ani Ryka. Poklonila jsem se k oltáři v rohu pokoje a zvedla misku ke rtům. Ať mě mí předkové chrání, pomodlila jsem se a obrátila obsah do sebe. Při posledním hořkém loku jsem se rozkašlala.

Postavila jsem misku na tác a chvíli jen seděla a snažila se pocítit účinky drogy v těle. Věděla jsem, že je ještě příliš brzy, ale když už jsem si ji konečně vzala, chtěla jsem vědět, jak bude působit.

Ze zahloubání mě vytrhlo tiché zaklepání na dveře. „Dále.“Dovnitř vpadla Rilla s dlouhým cestovním pláštěm na předloktí. „Ryko

říká, že až budete připraven, můžeme vyrazit, můj pane.“ Natřepala plášť a nastavila mi ho k obléknutí.

„Díky.“ Vstala jsem a strčila ruce do širokých rukávů. „Čart už se zabydlel?“

Rilla se rozzářila. „Ano, zabydlel.“ Ještě naposled mi uhladila tuhý límec u pláště a pak zalovila ve svém kapsáři. „Chtěl, abych vám dala tohle.“

Rozložila jsem malý kousek pergamenu. Na jeho povrchu se vyjímal jeden znak nejistě naškrábaný černým inkoustem: Promiň.

Usmála jsem se. „On už píše?“„Pracovali na tom s Lonem celou noc.“„Musíš mu říct, že se nemá za co omlouvat. Dělal jen to, co po něm chtěl

mistr.“

254

„Řeknu mu to.“ Dotkla se mé paže a celá zjihla: „Tolik jsi toho pro nás udělala. Děkuju ti.“

„Tys udělala stejně hodně pro mě.“ Popošla jsem ke dveřím, zachvácena náhlým pocitem hrůzy. „Ale chtěla bych tě požádat ještě o něco, Rillo.“

„Ale jistě. O cokoli.“„Kdybych ti někdy řekla, ať odejdeš, vezmeš Čarta a opustíš co nejrychleji

město? Prostě bez otázek odejdeš někam do bezpečí. Třeba na ostrovy. Uděláš to?“

„Ale já bych tě ne…“Pozvedla jsem ruku. „Ne. Slib mi, že odejdeš. Je to moc důležité.“Přikývla, ale tvářila se znepokojeně. „Myslíš, že k tomu dojde?“„Nevím. Doufám, že postavení svobodných lidí vás ochrání. Ale pokud ne,

pak budete muset rychle odejít. A budete potřebovat peníze.“ Pokynula jsem jí rukou ke dveřím. „Pojď se mnou, rychle.“

Zavedla jsem ji do šatny. Můj obřadní oděv kandidáta ležel úhledně složený na nízké polici v šatní skříni. Vytáhla jsem ho a přejížděla prsty podél lemu, až jsem nahmatala tvrdý kov.

„Čart mi to dal pro případ, že bych musela utéci. Pamatuješ?“Přikývla. „Tygrovka. Ukázal mi ji, když ji našel.“Vzala jsem ji za ruku a sevřela jí v dlani hedvábím obalenou minci. „Teď

je tvoje. Kdyby se věci zvrtly, na pár měsíců by vám s Čartem vystačila.“Rilla mě vzala za ruku. „Ale co ty? Nebudeš muset zmizet i ty?“Neodpověděla jsem. Její stisk na chvíli zesílil a pak se otočila pro šití. Obě

jsme věděly, že když bude muset s Čartem utíkat, pro mě už bude pozdě.

*

Na nádvoří před sálem Buvolího draka se s hlukem mísili lidé. Jedni vlekli zavazadla, druzí zapřahali do vozů voly a další přiváděli koně. Můj kočí pořád dokola vyvolával moje jméno a postupně si razil cestu davem, až s kočárem přimanévroval před vchod do sálu.

Přistoupil k nám sluha a poklonil se. „Pan Tyron se poroučí, můj pane, a prosí vás o strpení. Za chvíli bude u vás.“ Muž mi nabídl číši vína na

255

podnosu, ale já ji mávnutím ruky odmítla. Můj ochutnávač byl ve voze až na konci řady. Usadila jsem se ve svém přepychovém kočáře a sledovala jednoho předjezdce, jak se snaží uklidnit jankovitého koně. Věděla jsem, jak tomu zvířeti je.

Konečně vyšel ze sálu pan Tyron. Udělala jsem mu vedle sebe místo. Vylezl do kočáru a dobře odpružená kabina se pod jeho vahou rozkolébala.

„Takže princ ti půjčil svůj vlastní kočár, chlapče?“ zeptal se bodře, ale tón jeho hlasu nešel dohromady s úzkostí v jeho tváři. Když se usazoval vedle mě, závěsné řemeny pod námi se rozvrzaly a rozkmitaly. „Teď už o tvé věrnosti nikdo nemůže mít pochyb.“

„Nemyslím si, že by o mé věrnosti někdo někdy pochyboval,“ řekla jsem.Pan Tyron přikývl. „Ani o mé ne.“ Zamnul si čelo. „Omlouvám se, že jsem

všechny tvé kurýry posílal pryč. Nemohli jsme riskovat a zavdat Idovi sebemenší záminku, aby zkoušku zarazil.“

„Pan Ido nechce zkoušku zarazit,“ řekla jsem. „Očekává, že selžu, a má nejspíš pravdu. To si vážně myslíte, že se za dva dny můžu naučit, jak zkrotit krále Monzuna?“

Tyron si povzdechl. „Učni trvá dvanáct let, než se naučí ovládat sílu svého draka. A stejnou dobu, než se připraví na svůj rok v úloze ascendenta.“ Poplácal mě po rameni. „Ale ty přece vidíš všech dvanáct draků. Pokud to někdo může zvládnout, jsi to ty.“

Chabě jsem se usmála. Tyron zatáhl skvostný hedvábný závěs a čekal, až se zbytek jeho družiny zařadí za nás. Naskytla se mi možnost ukázat mu kompas, aniž by nás někdo rušil. Vytáhla jsem ho z kapsy, tak napjatá vzrušením, že jsem ani nedokázala dát dohromady modlitbu.

„Pane Tyrone –“Otočil se zpátky ke mně.Zvedla jsem váček a rozvazovala šňůrky. „Chci vám ukázat tohle. Princ mi

to vrátil spolu s ostatními poklady Zrcadlového draka.“Šňůrky povolily. Kompas mi vyklouzl do dlaně a já ucítila, jak se perly na

mém předloktí zachvěly.„Ach, to je panečku krása,“ vydechl Tyron. Vyžádal si ode mě pohledem

svolení, pak vzal kompas do ruky a pohladil jeho rubínový střed. „Nádhera.“

256

Naklonila jsem se blíž. „Poznáváte to písmo, pane Tyrone? Umíte ho přečíst?“

Přimhouřil oči a prohlížel si vyryté kruhy po obvodu kompasu.„Obrázky zvířat a světové strany jsou stejné,“ řek po chvíli, „ale tohle další

písmo jsem nikdy předtím neviděl. Musí být velmi staré.“Zklamání mě zasáhlo jako úder do hrudi. Zavřela jsem oči. Ani dračí oko

nedokázalo foliant přečíst. Jeho tajemství mi byla odepřena navždy. Neexistoval způsob, jak je rozluštit.

Přesto mi zbývala ještě poslední šance – sluneční droga. Ale co kdyby nevyšlo ani to?

„Pane Eone.“Otevřela jsem oči. Tyron, jehož tvář náhle zešedivěla, na mě hleděl přes

kompas.„Je to jediný kompas, který máš?“ zašeptal. „Ale jistě, že je – po zmizení

Zrcadlového draka už žádný další vyroben nebyl.“Uvědomila jsem si, proč je tak vyděšený. Každý kompas se pojil ke

konkrétnímu drakovi a tajné informace na něm se předávaly z dračího oka na učně a začleňovaly se do nového nástroje, který měl učni připadnout. Já však nebyla schopna svůj zděděný kompas přečíst, neexistovalo ani žádné zrcadlové dračí oko, které by mě poučilo o jeho mystériích, a nemohla jsem použít nástroj jiného dračího oka, abych usměrnila sílu svého zvířete. Při všech mých zběsilých pokusech přečíst foliant mi taková katastrofa ani nepřišla na mysl.

Tyron si znaveně zatlačil prsty do koutků očí. „Ze všech lidí, kteří cestují do Daikikó, mě napadá jen Ido, mám-li říci, kdo se zajímá o staré spisy. Ale tohle mu ukázat nemůžeme. Kdyby věděl, že neumíš přečíst svůj kompas, použije to jako důkaz, aby ti zabránil zaujmout místo v radě.“

„To zjistí během zkoušky,“ řekla jsem pronikavým hlasem. „Pozná to, když ho nepoužiju.“

Tyron mi podal kompas zpátky a na chvíli sevřel moji ruku, aby mě uklidnil. „Jako ascendent už Ido jistě spočítal energetické linie. Můžeš to použít. A já tě naučím základy zaměřování síly skrze rubín.“

257

„Ale ty výpočty budou pro ascendentního Krysího draka. Jak je můžu použít?“

Tyron si chvíli hryzal horní ret. „Jsi přece spoluascendent. Doufám, že budou stejné. Nebo aspoň přibližně.“

„Jak to myslíte, když doufáte, že budou stejné?“ zeptala jsem se. „Vy to nevíte?“

Zavrtěl hlavou. „Nikdo neví, co se stane zítra. Nikdo neví, co tohle spoluascendentství znamená. Nevíme, jestli máte tutéž zdvojenou sílu jako Ido nebo jestli je ta zdvojená síla mezi vás rozdělená. Prostě to nevíme.“

Zírala jsem na něj. „Vy nevíte, jak mi pomoct při téhle zkoušce, viďte?“Uchopil mě za rameno a zatřásl jím. „Zrovna teď se musíme soustředit na

to, jak tě naučit ovládat svou sílu. Všechno pěkně popořadě.“ Vyklonil se z kočáru a zavolal: „Holline! Pojď sem.“

Vytáhlý učeň přiřazoval ke kočáru. „Ano, můj pane.“ Uviděl mě a uklonil se. „Zdravím tě, pane Eone.“

„Holline, rozhodl jsem se, že pojedeš s námi,“ rozkázal Tyron. „Běž se omluvit paní Dele – řekni jí, že pan Eon tě potřebuje. Pak řekni Ridleymu, že ve voze s dámami pojede místo tebe.“

Mladíkova tvář se rozzářila – už se nebude kodrcat na volském povoze. Odpelášil pryč.

„Hollin si své první dny v učení vybavuje jasněji než já,“ řekl Tyron. „Rychle tě provede základy. Pak se dostaneme k tomu, jak usměrnit krále Monzuna.“

Byl to dlouhý den ve znamení neúprosného přívalů informací, klanících se rolníků podél cest a spalujícího horka. Kabina kočáru páchla naším potem a hedvábné vějíře, jimiž jsme se ovívali, neměly na teplotu žádný vliv. Bylo téměř nemožné soustředit se na Hollinův vážný hlas, když se mi snažil vysvětlit výměnu energií mezi drakem a dračím okem.

„Pamatuješ si na ten okamžik splynutí, pane Eone?“ zeptal se a pak se rozpačitě usmál. „Já vím, že ano. Ten okamžik si vybavuje každé dračí oko. Vzpomeň si na ten pocit, že jsi na dvou místech najednou. Že jsi zároveň drakem a člověkem.“

258

Přikývla jsem a pokoušela se skrýt nával paniky. Nezažila jsem pocit, že jsem na dvou místech současně. Pouze příval síly od Zrcadlového draka – a pak, později, od Krysího draka. Ale to jsem dvěma mužům před sebou vysvětlovat nemohla – znamenalo by to přiznání, že jsem se svým zvířetem nikdy plně nesplynula. Sevřela jsem v kapse váček se sluneční drogou. Možná mé šance na spojení se Zrcadlovým drakem vzrostou, když budu brát víc než jednu špetku denně.

„Klíčem je rovnováha,“ pokračoval Hollin. „Trvá dlouho, než se naučíš poznávat, že dáváš příliš mnoho hua a nebereš si dost síly zpátky.“ Setřel si pot z horního rtu a pohlédl na mistra. „Jak definujeme rovnováhu?“

A takhle to probíhalo celou cestu do první zastávky: jeden krok k osvícení a pak hned dva kroky zpátky, neboť dalšímu pokroku bránil můj nedostatek zkušeností.

Jak bylo zvykem, dračí oči a jejich sluhové se ubytovali v domech, které uctivě vyklidili místní statkáři. Já byla tak unavená, že si nepamatuji nic od chvíle, kdy jsem vešla do poskytnuté ložnice, až do rána druhého dne, kdy mě Rilla budila s šálkem čaje od andělíčkářky. Jakmile z místnosti odešla, aby posbírala mé vyvětrané oblečení, nasypala jsem do keramické misky dvě velké špetky sluneční drogy a na jeden hlt vše vypila.

V malé ložnici byl zatuchlý vzduch. Slezla jsem z vyvýšeného slamníku, zahalila se do bavlněného roucha, které mi mezitím připravila Rilla, a přistoupila k zavřeným okenicím. Po spánku jsem si připadala, jako by ze včerejší Hollinovy výuky zbyla jen změť vzájemně nesouvisejících nesmyslů. Vybavovala jsem si jen, jak mi vysvětloval způsob čerpání síly z energetické linie, a pak pana Tyrona, jak ho nabádá, aby přešel k dalšímu tématu. A čekal mě další den překotného školení. Bála jsem se, že ze všech jejich znalostí si toho podržím jen velmi málo.

Odsunula jsem okenice a vyhlédla na sevřené vnitřní nádvoří domu. Statkář byl dost bohatý na to, aby si mohl dovolit menší zahradu rozkoše, která se táhla podél nedaleké zdi. Po krátké pěšině se tam právě procházela paní Dela. Oficiální období smutku už skončilo, a tak měla na sobě modré cestovní šaty s červenou smuteční stuhou připíchnutou k rukávu. Otočila se, jak bych ji pohledem zavolala, a ladně poklekla na jedno koleno. Při pohledu

259

na můj nedostatečný úbor zdvořile odvrátila oči. Přitáhla jsem si roucho těsněji kolem těla a pozvedla ruku na pozdrav.

„Paní Delo, doufám, že jste strávila noc v pohodlí.“„Ano, děkuji.“ Zvedla se z úklony a já uviděla, že má tvář opět pečlivě

nalíčenou, aby vypadala jako žena. „Mohla bych s vámi chvíli mluvit, než vyrazíme na další cestu, můj pane? Je třeba probrat některé záležitosti protokolu.“

„Jistěže.“„Po snídani vděčnosti?“Kývla jsem a vklouzla zpátky do místnosti. Podle tradice děkoval pán na

návštěvě svému hostiteli tím, že s ním a jeho syny zasedl k formální snídani.V porovnání s tím, co jsem viděla a jedla v posledních pár týdnech, bylo

jídlo prosté a skrovné: rýžová kaše se čtyřmi druhy koření, syrová vejce rozklepnutá do horké, vonné polévky, smažená sójová pasta a jemný pšeničný chléb. Když jsem si kapala sladidlo na světlou rýžovou kaši, napadlo mě, že kdysi bych to pokládala za hostinu.

Statkář mi připomínal hnědého psa, který se potloukal kolem solné farmy – pořád se chtěl zavděčit. Byl tak poctěn, že sedí u svého stolu s dračím okem, že se při každé mé poznámce třikrát nebo čtyřikrát poklonil a během celého jídla se zmohl pouze na jednu souvislou větu.

„Vaše posvátná smlouva o ochraně nás a naší země přináší veliký prospěch nám všem, můj pane.“

Jeho synové – tři menší verze otce – dychtivě přikyvovali, mlčky nabírali polévku a ani na chvíli ze mě nespustili oči. Sklopila jsem zrak ke své misce a hlad mě v tu ránu opustil. Nešlo tu jen o mé vlastní přežití – celá země na mě nyní spoléhala, že budu usměrňovat síly země a přinášet štěstí v podobě dobré sklizně. Zalovila jsem prsty ve svém váčku. Mám riskovat další špetku sluneční drogy? Tři během jedné hodiny byly možná příliš – bude rozumnější nechat to na večeři, dělat mezi dávkami větší časové odstupy.

Hned po trýznivém jídle se ke mně přitočila paní Dela, která pozorně sledovala každé hnutí kolem nás.

„Můžeme si chvíli promluvit v soukromí, můj pane?“

260

Vzdychla jsem. Lekce v protokolu byla to poslední, co jsem v dané chvíli chtěla – už tak jsem měla hlavu napěchovanou znalostmi. „Nemůže to počkat?“ zeptala jsem se. „Protokol přece můžeme probrat, až se přiblížíme ke vsi.“

Naklonila se blíž a já z jejích vlasů ucítila vůni plumérie. „Netýká se to protokolu. Týká se to zkoušky.“

„Takže v zahradě,“ odvětila jsem stroze. Ruce a nohy mi trnuly, jako kdybych v nich měla natažené hodinové pružiny, které se mohou každou chvíli uvolnit. Třeba by kratší procházka to napětí ve svalech rozptýlila.

Paní Dela počkala, až dojdeme na vzdálený konec zahrady. Pak se teprve odhodlala mluvit.

„Slyšela jsem nějaké zvěsti, můj pane.“ Rozhlédla se kolem a odvedla mě dál od služebné, jež protřepávala naše lůžkoviny. „Pan Ido má v úmyslu tvoji zkoušku zhatit.“

„Podle toho, jak se věci vyvíjejí, se ani nemusí obtěžovat,“ řekla jsem sklesle. „A nevíte náhodou jak?“ Zaťala jsem ruce v pěsti. Všechny klouby jsem měla ztuhlé a bolavé, ačkoli obvyklé píchání v kyčli přešlo v tupou bolest.

Zavrtěla hlavou.„Pak nám to celkem k ničemu není, ne? Nechoďte za mnou s neurčitými

povídačkami, které kolují mezi služkami. Zjistěte podrobnosti.“Odkráčela jsem pryč a nechala ji tam v úžasu stát. K čemu nám byly

nějaké zvěsti? Potřebovala jsem skutečné informace. Skutečnou strategii. Prohnala jsem se pod elegantním obloukem z kapradí, který se klenul nad cestou. Větev se s uspokojujícím lupnutím zlomila.

Poté co jsem nastoupila do kočáru za panem Tyronem a Hollinem, nemohla jsem najít pohodlnou pozici – měla jsem pocit, jako kdyby mi kosti na zadku trčely z kůže, a na šíji mě začala svědit vyrážka. Hollin s kalným zrakem zíval, protože se špatně vyspal, a pan Tyron páchl stařeckým potem. Potlačila jsem nevolnost a soustředila se na jejich slova.

„Jako ascendent máš za úkol udělit všem dračím očím jasné instrukce, aby mohly usměrnit svou dračí energii a odklonit monzunové deště od úrody do přehrady,“ řekl pan Tyron.

261

„Je to takové žonglování,“ připojil se Hollin. „Každý drak má kontrolu nad určitým směrem růžice a ty musíš jeho dračímu oku říct, kolik síly má přesně v tu správnou dobu použít, aby se směr monzunu změnil.“ Spatřil v mé tváři údiv. „Vím, že se to zdá nemožné, ale dračí oči sedí v kruhu na svých kompasových pozicích, aby bylo dobře vidět, kdo s jakým drakem pracuje.“

„A protože ty vidíš všechny draky, mělo by to pro tebe být ještě snazší,“ řekl povzbudivě pan Tyron.

„Ale jak mám vědět, kolik síly je zapotřebí?“Pan Tyron střelil pohledem po Hollinovi.„No?“ naléhala jsem. „Jak to mám vědět?“Tyron si zamnul nos. „Je to otázka cviku,“ zamumlal. „Musíš se naučit

cítit parametry své dračí síly.“„Otázka cviku? Ale já nemám na výcvik čas.“ Praštila jsem spodkem dlaně

do vyřezávaného sloupku stříšky. „Tohle všechno je k ničemu. K ničemu!“ Rýpla jsem kočího do zad. „Zastav!“

Kočár se s trhnutím zastavil, až sebou koně smýkli v postrojích. Vrhla jsem se z kabiny ven a šla k příkopu, který odděloval silnici pro šlechtu od hliněné rolnické cesty. V návalu hněvu jsem si nejasně uvědomovala, že skoro nekulhám. Zbytek družiny za kočárem rovněž zastavoval a lidé natahovali hlavy, aby viděli, co se děje. Zamířila jsem přes nízká rýžová políčka, neschopna soustředit se na jedinou souvislou myšlenku, poněvadž v hlavě mi hlučně vířil strach a hněv. Koutkem oka jsem zahlédla, že Ryko seskočil ze sedla a vede svého koně ke mně.

„Můj pane.“ Vysekl mi krátkou služební poklonu. „Mohu vám pomoct?“„Můžeš mě za jedno odpoledne naučit to, co dračí oko studuje dvanáct

let?“ zeptala jsem se hořce.„Ne, pane.“ Jeho kůň odfrkoval a pohupoval mu hlavou nad ramenem.„Pak mi nemůžeš nijak pomoct. Nech mě být.“Odvrátila jsem se od něj, ale on mě chytil rukou za rameno a otočil mě

zpátky.„Co to máte na krku?“„Nesahej na mě,“ vykřikla jsem. „Nechám tě zbičovat.“

262

Kůň se odtáhl a strhl Ryka s sebou. Ten pevně stiskl uzdu a tichým broukáním zvíře zklidnil. Ucouvla jsem a prsty si nahmatala podlitiny vzadu na krku.

Ryko si mě přísně měřil. „Kolik toho berete, můj pane?“„Mohl bych tě nechat zbičovat.“„Ano, můj pane. Kolik sluneční drogy berete?“Uhnula jsem před jeho neúprosným pohledem jinam.„Dvě špetky.“Zajíkl se. „Dospělý muž snese jen půlku toho množství za den. Musíte s

tím přestat, pane, Zabije vás to.“„Potřebuju to jen do zítřka.“„Pane –“ Přistoupil blíž.„Vrať se na své místo, strážce Ryko.“Zaváhal. V jeho napjaté tváři se svářila poslušnost s obavou.„Řekl jsem vrať se zpátky na své místo.“ Projela mnou náhlá vlna

zuřivosti. „Jinak tě nechám propustit ze služby.“Svaly na jeho čelisti ztvrdly, ale uklonil se a odváděl svého koně obloukem

pryč. Přitiskla jsem si dlaň k čelu ve snaze zmírnit bodavou bolest, která se mi zarývala do hlavy. Copak Ryko nechápal, že drogu potřebuji jen do doby, než odkloním krále Monzuna?

Dívala jsem se, jak nasedá na koně a zastavuje s ním za mým kočárem, a všechen hněv ze mě vyprchal stejně náhle, jako přišel. Konal jen svou povinnost – snažil se mě ochránit. Chtěla jsem ho zavolat zpátky a říct mu, že hned zítra sluneční drogu brát přestanu, ale zvědavé pohledy členů družiny mne přiměly zachovat klid.

Pan Tyron se vyklonil z kočáru. „Pane Eone, musíme pokračovat v cestě, máme-li do vsi dorazit před setměním.“

Zvedla jsem ruku, abych mu naznačila, že slyším, ale otočila jsem se a pohlédla znovu na rýžové pole. Určitě jsem v sobě měla tolik sluneční drogy, abych viděla Zrcadlového draka. Možná i dost na to, abych se s ním konečně spojila.

Přimhouřila jsem oči a zapátrala po vnitřním zření, sledujíc dráhy své hua. Hlavou mi projelo další píchnutí, když se rýžová políčka začala, bortit a

263

kroutit v oparu energetického světa. Ale všechno bylo zkreslené a řinulo se to kolem v rozmazané změti barev – zelené, oranžové, fialové, růžové, šedé. V kostech jsem vnímala jakési drhnoucí hučení, spíše pocit než zvuk. Přitiskla jsem si ruce na uši a nořila se dál do rozvířené energie, pokoušejíc se v záplavě barev objevit záblesk červené. Ale všechno bylo moc rychlé. Moc divoké. Proudící síla mě obtáčela, rotovala tak rychle, že jsem se nemohla soustředit. Nakonec všechny barvy splynuly v jednu vířící, hněvivou modř.

Náhle se vše zastavilo. A pak skrze mě ta modř proburácela a já přestala vidět a slyšet.

Na chvíli jsem zůstala viset v sevření tiché, safírově modré paniky. Padla jsem na kolena a mé kosti narazily na dlážděnou cestu. Nikde nic než modř: v mých očích, uších, ústech. Měla jsem dlaně rozedřené od toho, jak jsem slepě šmátrala po hrubých kamenech po nějakém zbytku příčetnosti. Ta modř mě trhala na kusy. Cítila jsem vanilku, pomeranč – Krysího draka.

Silou vůle jsem se posadila na paty a v zoufalství přitáhla zpátky zbytky vnitřního zření. Má stříbrná hua tmavla, sedm bodů síly se poddávalo dusivému indigu. Musela jsem jít pořád hlouběji. Tlačila jsem se dovnitř, přes hustou šedou energii, která živila zářivě planoucí modř. Že by sluneční droga? Tlačila jsem se ještě hlouběji: nejprve jsem se zmítala, ale pak jsem ucítila, že jsem přitahována matnou zlatou opalescencí zahnízděnou v mém třetím centru síly – jako malé jadérko zářící na pozadí malströmu.

Zoufale jsem po ní hmátla. A mrštila tu bledou energii proti modři. Pronikla vířící silou a já uslyšela výkřik, jako když zavřískne raněný orel. Vzešel z mých rtů. Rozvířená masa se smrskla, rozdělila a byla pryč.

„Pane, co se děje?“Byl to Rykův hlas.„Pane, mluvte se mnou.“Svalila jsem se na bok, lapajíc po dechu.„Sežeň Rillu,“ přikázal někomu. „A paní Delu.“Temnota se rozjasnila a já uviděla nad sebou Rykovu tvář. Natáhla jsem se

a chňapla ho vpředu za tuniku. „Potřebuju to jen do zítřka,“ skuhrala jsem. „Pak přestanu.“

264

*

Droga účinkovala. To už jsem věděla jistě. Natočila jsem hlavu, jež spočívala v Rillině měkkém klíně, a hleděla na ubíhající nebe, zatímco kolébající se kočár ujížděl po cestě. Naproti nám seděla paní Dela a podřimovala v dusném horku. Nenáročné mlčení obou žen působilo jako balzám. Pan Tyron konečně uznal, že nejsem způsobilá pokračovat v lekcích, a uchýlil se do svého kočáru, který jel za námi. Alespoň tahle jedna dobrá věc vzešla z toho, že jsem se zhroutila u silnice.

Zavřela jsem oči a pozorně si rekapitulovala svá zjištění týkající se modré síly. Nebylo pochyb o tom, že je to Krysí drak – pořád jsem v sobě cítila jeho vanilkovou příchuť. Rovněž jsem nepochybovala, že vůči jeho energii mě otevřela hustá šedá síla sluneční drogy, aby pak do mě vtekl jako voda zdymadlem a zatarasil mi přístup k Zrcadlovému drakovi. Existovala i děsivá možnost, že pan Ido využil své zvíře k útoku na mě, ale ani v té nejhorší panice jsem nevycítila, že by za vpádem Krysího draka byla nějaká usměrňující síla. Byl prudký, ale nebyl to cílený útok.

Jak jsem to tedy zastavila? Co to bylo za bledé jadérko energie v mém nitru? Tušila jsem, že to souvisí s mým stínovým já, že je to nějaká měsíční energie, kterou se mi nepovedlo překonat. Ale ať už to bylo cokoli, bylo to dost silné, aby to porazilo draka. Nemohlo by to vytlačovat i Zrcadlového draka?

Ta hrozná myšlenka mě přiměla otevřít oči.„Chcete vodu, můj pane?“ Nade mnou se skláněla Rillina ustaraná tvář.„Ne. Jak daleko jsme od vesnice?“Paní Dela zívla a zakryla si rozevřeným vějířem ústa. „Pan Tyron říkal, že

tam budeme před setměním, takže teď už by to měly být jen necelé dvě hodiny cesty.“

Kývla jsem a znovu zavřela oči, abych se vrátila k problému Krysího draka. Rozedřené dlaně mě štípaly jako ostrá připomínka jeho ohromné síly.

Sluneční droga mě pro něj otevřela, z čehož muselo plynout, že by mě mohla otevřít i Zrcadlovému drakovi. Oba byli ascendentní a oba na mě byli určitým způsobem napojení. Sluneční droga byla branou k mému spojení s

265

nimi a navíc ještě zesilovala dračí sílu. A kdybych si jí vzala dost, určitě by zahlušila ten zbytek měsíční energie, která ve mně zůstávala.

Musela jsem jen najít způsob, jak Krysího draka odstavit, abych se mohla spojit se Zrcadlovým drakem.

Odpověď byla tak nabíledni, že jsem se zpříma posadila. Během zkoušky nebudu muset Krysího draka držet v odstupu! Zvíře bude mít pod kontrolou pan Ido – jeho modrý drak mě nebude moci zaplavit silou a zatarasit přístup k Zrcadlovému drakovi. Stačilo jen zajistit, aby má sluneční energie byla co nejsilnější: aby mě otevřela drakovi, umocnila jeho sílu a nakonec mě zbavila měsíční energie.

Rilla mi sáhla na paži. „Můj pane?“„Trochu vody si přece jen dám,“ řekla jsem a hmátla po váčku s drogou.

*

Do vesnice jsme vjeli v době, kdy měkké soumračné stíny houstly a přicházela noc. Podél krajnice se táhla řada dlouhých pochodní zaražených v zemi, mezi nimiž klečeli vesničané. Odříkávali slavnostní modlitby a klaněli se nám, když jsme kolem projížděli směrem k návsi. Mezi domy a krámky visely červené praporky a na každých dveřích byl připíchnutý papírový znak symbolizující dobrou sklizeň. Nočním vzduchem se linula kouřová vůně vepřové pečeně a kvasnicová zemitost chleba, podbarvené sladkou, hrdlo svírající vůní kadidla – typické chutě a pachy monzunových slavností.

Můj kočí zastavil koně na kraji velké návsi, lemované dvoupodlažními domy s krámky. V každém okně visela červená papírová lucerna a já v jejich světle rozeznávala ústřední kamenné kompasárium: kruhové pódium, kde měly dračí oči provozovat svou magii.

Pan Ido a ostatní dračí oči už byli usazení za dlouhým slavnostním stolem na druhém konci návsi. Vedle Ida byla prázdná židle, nepochybně pro spoluascendenta. Potlačila jsem chvění a vystoupila z kočáru. Paní Dela se na mě ze své sedačky povzbudivě usmála a kočí popohnal koně vpřed. Ani ona, ani Rilla mě nemohly doprovázet – ženy na náves nesměly, dokud dračí oči nezkrotí krále Monzuna.

266

Čekali na mě tři postarší muži ve světle hnědých bavlněných tunikách zdobených prostými výšivkami – svých nejlepších obřadních oděvech. Klekli a poklonili se.

„Zrcadlové dračí oko,“ pravil muž uprostřed uvítací delegace a přitom mírně pozvedl bradu, ale pohlédnout do očí se mi neodvážil. „Jsem radní Hiron. Je mi neskonalou ctí uvítat vás a vašeho draka v naší skromné vesnici. Jaká radost, že se k nám dvanáctý drak vrátil. Jaká radost, že si zvolil mladé dračí oko vládnoucí tak velikou silou. Chceme vám vyjádřit naši nejhlubší vděčnost, že jste se uvolil posvátně zasáhnout v náš prospěch.“

Odkašlala jsem si. „Děkuji. Kdy má král Monzun přijít?“Muž napravo řekl: „Naši pozorovatelé počasí předpověděli zítřejší

odpoledne, můj pane.“Výborně. To mi dávalo čas, abych vzala ještě alespoň dvě dávky sluneční

drogy.„Můj pane, přijměte, prosím, naše pozvání ke slavnostnímu stolu,

prostřenému u příležitosti oficiálního uvítání.“V doprovodu Ryka mě poté vedli podél řad klečících vesnických mužů, již

vzdávali čest pánům, kteří je každým rokem zachraňovali před hladověním. Několik stínů za okny ucuklo poté, co jsem se přiblížila: to se ženy a děti snažily zahlédnout zrcadlové dračí oko. Jeden muž v davu se náhodou střetl s mým pohledem – jeho tváří prostoupenou bázní se mihl záblesk strachu. Napůl jsem čekala, že udělá znamení na ochranu před zlem, ale on se svezl do hluboké úklony. Byla jsem koneckonců mocné zrcadlové dračí oko, posel štěstí. Přejela jsem rukou po ztenčujícím se váčku s drogou, který jsem měla v kapse – staň se tak, pomodlila jsem se. A jakoby v odpověď se perly na mém předloktí líně pohnuly. Měla jsem dojem, že jejich sevření v posledních několika dnech povolilo.

Radní mě zavedli na mé místo vedle pana Ida. Seděl naprosto v klidu, jeho temná, svalnatá přítomnost byla u stolu předčasně zestárlých mužů přímo hmatatelná.

Za ním stál Dillon, pořád podmračený. Teď už jsem chápala jeho nevyzpytatelné nálady a náhlé Idovy záchvaty vzteku. Všichni jsme měli pod kůží tentýž horký bublající pramen sluneční drogy. Věděl Dillon, že ty dávky

267

bere? Měla jsem ho varovat, jakmile jsem sluneční drogu v knihovně našla, ale byla jsem příliš pohlcená smutkem nad mistrovou smrtí. A taky hněvem.

Ryko si stoupl za mě, na místo, kde by měl správně stát můj učeň. Ostatní dračí oči zamumlaly na pozdrav. Kývla jsem na pana Drama, jenž seděl v polovině stolu, a na pana Garona naproti sobě – oba byli císařovi muži a moji zastánci.

„Pane Eone, už jsme si začínali myslet, že vám potíže, které vás dnes přepadly u silnice, zabrání přijít,“ řekl pan Ido.

Jeho hladká, pohledná tvář byla vzorem vší zdvořilosti, ale oči mu temně světélkovaly jako vlkovi. Jak se o mém zhroucení dozvěděl? Od svého draka? Nebo jen z řečí sluhů?

„Jsem tady,“ odvětila jsem. „Chcete naznačit, že jsem se chtěla vyhnout zkoušce?“ Postřehla jsem žár ve svém hlase a zaryla si nehty do stehen, abych ten nával bojechtivosti potlačila.

Ido ve tváři náhle zpozorněl. „Ale vůbec ne. Vidím, že jste celý nažhavený, abyste se té výzvě postavil.“ Přejel po mně pohledem. „Celý nažhavený, jen co je pravda.“

Na poslední prázdnou židli usedl pan Tyron. „Konečně jsem tady,“ řekl. „I když musím přiznat, že bych byl raději v posteli než na provinční slavnosti. Jen doufejme, že letošní oficiální uvítání bude krátké.“

Nebylo. Monzunová slavnost byla pro vesničany nejdůležitějším svátkem v roce, a tak se rozhodli uctít nás zábavou a jídlem, aby jaksepatří oslavili úžasný návrat Zrcadlového draka. A já jsem po celou tu dobu, co probíhaly pečlivě nacvičené projevy a epické tance a co se podávaly tácy s místními pochoutkami, neomylně cítila, že pan Ido ze mě nespouští oči. Přikryla jsem si dlaní vyrážku na krku a soustředila se na talíř nebo na představení před sebou – asi jako zajíc, který se tváří, že vlk nechodí kolem.

Konečně jsme si vyslechli poslední projev. Pan Tyron vydechl úlevou, když k nám poté přistoupilo dvanáct vesničanů – oči navrch hlavy, jaké se jim dostalo čestné povinnosti – aby nás odvedli a uložili na noc. Muži přidělení mně a panu Idovi ukročili zpátky, neboť se k nám v úkloně přiřítil radní Hiron.

268

„Pane Eone. Pane Ido,“ kývl na každého z nás. „Jak je zvykem, ascendentní dračí oko je vždy ubytované v našem Dračím domě, který postavili naši předkové na důkaz vděčnosti za službu, kterou dračí oči naší vesnici prokazují.“ A ukázal na pěknou kamennou budovu za námi. „Tento rok bychom rádi uctili ascendentství Zrcadlového draka i Krysího draka, a tak jsme dům rozdělili na dvě samostatné obytné části,“ usmíval se hrdě, jak to chytře vymysleli. „Doufám, že vás to potěší, mí páni.“

Mám být pod jednou střechou s Idem? Mé zděšení muselo být vidět, poněvadž úsměv ve tváři radního pohasl. Ryko za mými zády ke mně přistoupil blíž.

„Je to velmi obdivuhodné řešení neobvyklé situace, radní Hirone,“ pravil pan Ido a já v jeho hlase postřehla pobavení. „Nebo snad nesouhlasíte, pane Eone?“

Nechtěla jsem urazit mužovu čest a prohřešit se proti pravidlům zdvořilosti, a tak jsem musela kývnout.

„Pak, prosím, pojďte tudy,“ řekl šťastně starý muž.Tři průvodci nás odvedli k nedalekému Dračímu domu. Kamenné průčelí

bylo ověšené dvanácti prapory s malbami Nebeských zvířat, přičemž prapory Krysy a Draka byly větší a visely uprostřed nad vchodem. Vesničané nás s poklonami uvedli dovnitř. Šla jsem za Idem kamennou chodbou, Ryko těsně za mnou.

„Tady nesmíte zůstat, pane,“ zašeptal, když jsme vešli na malé otevřené nádvoří.

Uprostřed se prostírala zahrádka s kapřím jezírkem a lavičkou, umístěnou pod třemi pečlivě pěstěnými zakrslými stromy, na nichž visely papírové lucerny. Nalevo a napravo byly odsunuté dveře, za nimiž jsem viděla tlusté slamníky. Za zahradou se nacházela další místnost se zavřenými dveřmi a druhá chodba s rákosovými rohožemi na dlažbě, které napovídaly, že součástí objektu jsou i lázně – hotový přepych. Byla to vděčnost v podobě kamene a dřeva, palác pro pány postavený lidmi, kteří se umývali ve vědrech a spali na slámě.

Přestože Ryko měl pravdu, nemohla jsem pozvání odmítnout. Hrozně bych tím ponížila naše hostitele.

269

Radní Hiron přispěchal na nádvoří a úzkostlivě pátral v našich tvářích, zda jsme spokojeni.

Sebrala jsem v sobě všechnu zdvořilost, kterou jsem našla. „Je to velmi půvabný dům,“ řekla jsem. „Děkuji.“

Rozzářil se. „Támhle je koupelna s horkým pramenem,“ spustil hrdě a ukázal k chodbě s rákosovými rohožemi. Potom máchl rukou k zavřeným dvojitým dveřím. „A tohle je jídelna. Vaše věci, pane Eone, jsme dali do levé komnaty a vaše, pane Ido, do pravé. Budete-li něco potřebovat, naši lidé vám ochotně vyhoví.“

„To nebude nutné,“ řekl rázně pan Ido. „Máme svoje sluhy,“ dodal a úsměvem se pokusil svou nezdvořilost zahladit. „Všechno jste to pěkně připravili, radní Hirone. Děkuji vám za vaši starost, ale teď už musím odpočívat, abych byl na zítřejší namáhavou práci jaksepatří připraven.“ Kývl hlavou směrem ke mně. „Řekl bych, že pan Eon je také unavený.“

„Jistě, jistě,“ říkal radní a v úklonu se vzdaloval. „Kdybyste něco potřebovali…“

Vzápětí zmizel v chodbě.Chvíli jsme všichni tři stáli mlčky, ztuhlí napětím. Pak se pan Ido pohnul,

jakoby směrem ke mně. Ryko se okamžitě vrhl vpřed – ten pohyb hraničil s útokem. V Idově tváři se nedalo nic vyčíst, ale jeho tělo se napjalo a nahrbilo do vyčkávacího postoje válečníka.

„Zůstanu po celou dobu s panem Eonem,“ procedil Ryko skrze zuby.Ido přes něj pohlédl na mě. „Odvolejte svého strážného psa, pane Eone.

Jinak ho nechám zbičovat za drzost.“Zvuk kroků rozléhajících se v chodbě před lázněmi nás přiměl se otočit.

Objevila se Rilla, doprovázená trojicí sluhů pana Ida.„Ryko!“ Hlas mi při tom jméně přeskočil.Ukročil zpátky, ale pořád stál nakročený a přichystaný ke konfrontaci.Pan Ido se záštiplně usmál. „Dobrý pes.“ Pak se otočil ke mně. „Dobře se

vyspěte, pane Eone. Už se těším, až zítra předvedete svoji sílu. Jen doufejme, že je účinnější než váš ostrovní vořech.“ Luskl prsty na své sluhy a ukázal jim k pravé ložnici.

270

„Zůstanu před dveřmi, můj pane,“ řekl sveřepě Ryko, zatímco se díval, jak Ido a jeho doprovod vcházejí do druhého pokoje. „A už jsem umístil muže k oknu a vstupům.“

Kývla jsem.„A Rilla bude spát v nohou vaší postele,“ dodal poté, co Rilla přistoupila k

nám. „Viď?“Rilla se zvedla z úklony. „Samozřejmě.“ Ohlédla se směrem k zasunutým

dveřím pokoje pana Ida. „Ale přece by nebyl tak hloupý…“Ryko pokrčil rameny a zavedl nás do levého pokoje. „Nebudeme nic

riskovat. Zítřejší zkouška bude klíčem ke všemu. Dostaneme vás tam v pořádku, můj pane. Zbytek bude na vás.“

Znovu jsem kývla. Strach mi sevřel hrdlo a existovala jen jedna věc, která ho mohla zase uvolnit. Vstoupila jsem do skromně zařízené ložnice.

„Čaj,“ zašeptala jsem a zašmátrala po váčku s drogou.Rilla zašla dovnitř za mnou a zasunula zástěnu. „Ano, můj pane.“Na voskovaných pergamenových panelech dveří se objevila tmavá Rykova

postava, záruka bezpečí. Sedla jsem si na postel a rozvázala šňůrky u váčku. Věděla jsem, že sebemenší dávka pro ten den zmaří všechny moje vyhlídky na spánek. Krátce jsem se uchechtla: jelikož pan Ido byl ani ne deset kroků ode mě, na spánek bych stejně neměla ani pomyšlení.

271

KAPITOLA 17

Z těch dlouhých probdělých hodin mě pálily oči. Nadcházel den krále Monzuna. V pokoji se teprve rozjasňovalo, ale bylo už takové dusno, že mě tížilo na kůži jako další horké, vlhké tělo. V nohou mého slamníku se zavrtěla Rilla, ale vzápětí znovu usnula.

Slezla jsem z postele a nalila si šálek vody. Perly na konci šňůry ovinuté kolem foliantu mi vyklouzly z rukávu a visely volně dolů. Zastrčila jsem je zpátky a přiměla je, aby se znovu omotaly kolem mého předloktí. Jejich sevření bylo každým dnem slabší.

Opatrně jsem vytáhla váček s drogou a nabrala pořádnou špetku. Do studené vody klesla hrudka bylin, která se vzápětí vynořila na hladinu a rozpadla se v suchý prášek. Správně bych ji měla rozpustit v horkém čaji, ale minulou noc jsem viděla, že Rilla mé počínání důrazně neschvaluje, a tak jsem ji nechtěla budit, aby viděla, jak si beru další dávku. Ryko jí určitě řekl o nebezpečných účincích drogy a požádal ji, aby mu hlásila, jestli ji zase neberu.

Obrátila jsem do sebe šedou hrudkovitou směs a jedním hltem tu hořkost zapila. Pak jsem šla ke dveřím a odsunula je. Objevila se znavená Rykova tvář s těžkými víčky.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se tiše.

272

„Jo.“ Vyšla jsem ven. „Ale je tak hrozné horko. Chci si na chvíli sednout do zahrady.“

Ryko pozorně prohlédl nádvoří a přikývl. Sotva jsem usedla na elegantní lavičku, vynořil se z chodby zaprášený posel, padající únavou, a za ním jeden z Rykových mužů.

„Pane,“ řekl strážce svému veliteli, „tenhle muž říká, že nese zprávu pro pana Ida.“

„Ještě nevstal,“ řekl Ryko.Dveře do Idova pokoje se prudce odsunuly. Vyčerpaný posel sebou trhl a

zapotácel se. Z pokoje vyběhl sluha, poklonil se mi a obrátil se k poslovi.„Pan Ido tě přijme ve svém pokoji,“ řekl. „Pojď.“Posel se mi uklonil a pak za svým průvodcem napůl vběhl, napůl

doklopýtal do pokoje. Vzápětí se vynořil další sluha, který za ním zavřel dveře a zůstal před nimi stát se zkříženýma rukama a očima na stopkách.

„Ten posel je pořádně splavený, musel cestovat velmi rychle,“ poznamenal Ryko.

„Jel na koni,“ řekl jeho muž. „Dobrý kůň.“Ryko přikývl. „Zachoval ses dobře. Vrať se na místo.“Muž zasalutoval a zamířil chodbou zpátky. Ryko stál bez hnutí a mlčky.

Nepochybně stejně jako já napínal sluch, jestli něco nezaslechne z Idova pokoje. Ale já přes ptačí zpěv a vzdálené burácení krále Monzuna neslyšela nic.

*

Prohlížela jsem si řady vesničanů klečících po obvodu návsi a odříkávajících modlitby za náš úspěch. Kde byl Ryko? Odešel krátce před polednem, aby zjistil víc o Idovu poslovi, a slíbil, že se před začátkem zkoušky vrátí. Pohlédla jsem k hloučku učňů, kteří čekali opodál s jídlem a vodou, kdyby se jejich mistři potřebovali posílit. Dillon stál stranou od ostatních a Hollin uklidňoval mladší chlapce, ale po velkém ostrovanovi nikde ani stopy.

Pan Tyron na mě pohlédl, ve tváři nezvykle bledý. „Připraven?“

273

Ne, připravena jsem nebyla, ale pozorovatelé počasí už poslali do vsi svého posla se závěrečnou zprávou: Král Monzun míří do vnitrozemí, do jeho příchodu zbývá necelá půlhodina, vysoukal ze sebe udýchaný muž.

Sevřela jsem v dlaních rubínový kompas. Zlatý kotouč mě zastudil do vlhké kůže. Těsně před příchodem posla se mi podařilo vzít další dávku sluneční drogy spolu s čajem od andělíčkářky, který mi připravila Rilla. Z účinků drog mě tupě bolela hlava a tělem mi projížděla horkost, provázená přívaly potu.

Soustředila jsem pozornost na kompasárium před sebou. Minulou noc to bylo nízké kruhové pódium o rozměrech menší místnosti, ale postrádalo své charakteristické rysy. Dnes to bylo centrum síly dračích očí. V zářivém slunečním světle jsem viděla, že v kameni jsou nefritové šipky vyznačující dvanáct světových stran. Nad každou nefritovou značkou stála oblouková lavička, šikovně spojená se dvěma sousedními, takže tvořily souvislý kruh lemující kraj pódia. Na opěrce každé sedačky bylo vyřezané nebeské zvíře, spojené s příslušnou světovou stranou. Byly to nádherné dřevořezby: zaječí oči se třpytily jako živé, tlapa opice jako by v příští chvíli měla chňapnout a had jako by se právě vrhal do útoku. Dřevěný drak nad mou lavičkou se leskl novým lakem – řemeslníci museli tvrdě pracovat, aby vše stihli před zahájením slavnosti.

Předtím mi pan Ido s povýšeným úsměvem předal své výpočty linií. Oba jsme věděli, že i s jejich pomocí mám jen velmi malou šanci na úspěch. V představě jsem si jeho schéma promítla na pódium a zkoušela si zapamatovat, kde hluboké meridiány zemské síly kříží velkou kamennou kompasovou růžici. Podle Ida Nový rok změnil silové proudy tak, že nejlepší energii bylo teď možné čerpat z linií, které se křižovaly v severním sektoru. Tyto výpočty byly samozřejmě určeny pro krysí dračí oko. Jedna moje část si říkala, zda linie opravdu vedou správně – Ido možná jen využil příležitosti, aby mi do cesty nastražil další překážku. Přimhouřila jsem oči, zhluboka se nadechla a zkusila se soustředit na energetický svět. Možná se mi podaří spatřit pod pódiem skutečnou síť zemské energie.

„Pane Eone.“ Ze soustředění mě vytrhl něčí hlas.„Copak?“

274

Ukláněl se mi radní Hiron. „Můj pane, není už nejvyšší čas vystoupit na kompasárium?“

Přikývla jsem. Mou podrážděnost přehlušil strach. Zkouška konečně nadešla. Ostatní dračí oči stály kousek od sebe, pohroužené do svých vlastních příprav na náročnou operaci.

„Mám otevřít kruh, můj pane?“ zeptal se úzkostlivě Hiron.„Ano, začneme.“ Znovu jsem zapátrala v davu, ale po Rykovi ani stopy.Radní Hiron poklekl na nízký schůdek, který se táhl po obvodu celého

pódia. Opatrně posunul mou lavičku dopředu, čímž přerušil uzavřený kruh sedaček. Pak rychle ukročil zpátky.

„Pánové dračí oči,“ zvolala jsem, ale můj hlas se ztrácel v hlasitém odříkávání modliteb. Zkusila jsem to znovu: „Pánové dračí oči, prosím, zaujměte místa.“

Konečně mi věnovali pozornost. Pan Ido si s ironickou úklonou stoupl za mě, aby tak dal najevo moje vedení po dobu zkoušky. Ostatní dračí oči si za něj mlčky stoupaly v pořadí ascendentství – pan Meram, mladé kančí dračí oko, které mělo nastoupit v posledním cyklu, stál úplně vzadu. Odříkávání zesílilo, jeho zvuk mi dorážel na uši jako pronikavé tepání cikád. Odvedla jsem dračí oči na kamenné pódium a dávala přitom pozor, abych nezakopla o své rudé hedvábné roucho. Perly kolem mého předloktí se v posledních hodinách ještě více uvolnily. Dotkla jsem se rukávu, abych zkontrolovala pozici foliantu. Sklouzl trošku níž, ale většina perel ho stále držela na ruce.

Podle tradice jsem jakožto ascendent povstala uprostřed kompasária. Zatímco ostatní dračí oči se stavěly na své nefritové značky, radní Hiron odtáhl mou lavičku zpátky a zaklesl ji do sousedních dvou, čímž dračí kruh zase uzavřel. Odříkávání rázem ustalo a zavládlo strašidelné ticho. V tu chvíli také zhoustlo vedro a vzduch se začal tetelit a vlnit. Spalující vedro a ticho – dva zvěstovatelé krále Monzuna.

Na ztuhlých nohách jsem se odebrala zpátky k lavičce a otočila se tváří ke kruhu mužů, kteří ode mě očekávali vedení v příštích hodinách jemné, vyčerpávající práce. Dívala jsem se na jednoho po druhém a střetávala se s jejich pohledy: pan Silvo přikývl, Garon sklopil tvář a Tyron se na mě napjatě

275

usmál. Viděla jsem ostražitost, hněv, naději, odpor, úzkost, zášť, rozpolcenost a nakonec vlčí pohled pana Ida. Čekal, až selžu.

Posadila jsem se a podržela před sebou rubínový kompas. Ostatní dračí oči následovaly mého příkladu a ve slunci se zatřpytilo dvanáct zlatých kotoučů. Hluboké hučení přimělo každého vzhlédnout k obzoru. Vytrvale se k nám přibližovala mohutná hradba mraků, ze které šlehaly zubaté blesky pročesávající zemi.

Olízla jsem si rty a mlčky si opakovala tradiční provolání, které mě naučil Hollin. Jedenáct mužů nachýlených nad svými nástroji na mě hledělo a čekalo na má slova. Znovu k nám dolehlo třaskavé zahřmění. Vyděšení vesničané sebou trhli.

„Dračí oči,“ zvolala jsem do slábnoucího hřmění. „Povolejte své draky, načerpejte od nich sílu a připravte se konat svoji posvátnou povinnost pro naši štědrou zemi a našeho božského císaře.“

Jako jeden mi odpověděli: „Pro naši zemi a císaře.“Věděla jsem, že každé dračí oko má vlastní způsob vyvolání své dračí síly.

Pan Tyron tiskl mezi dlaněmi svůj kompas jako při modlitbě a tiše pohyboval ústy, odříkávaje slova vlastního rituálu. Silvo hleděl se zvrácenou hlavou na oblohu a kompas choval v dlaních. Pohlédla jsem na Ida a v úleku jsem ztuhla. Tiskl si ostrou hranu kompasu do dlaně a kolem mu vyvstávala krev. Dívala jsem se, jak si tuto provizorní čepel zarývá hlouběji do masa. Pak přivřel oči a poddal se extázi, kterou jsem nechápala. Jeho jantarový pohled se zaplavil tekutým stříbrem.

S odporem jsem se od jeho nepřítomného pohledu odtrhla. Ostatní dračí oči po obvodu kruhu se stále nořily do transu a pomalu se spojovaly se svými zvířaty. Pouze já a pan Ido jsme dokázali vstoupit do světa energií tak rychle, jako kdybychom prošli dveřmi. Bylo to snad proto, že jsme se oba nacházeli v ascendenci? Nebo jsem byla v jistém smyslu jako on? Při té myšlence mi naskočila husí kůže.

Sevřela jsem v ruce svůj rubínový kompas. Splnila sluneční droga svůj účel? Tohle byla skutečná zkouška – jestli se konečně dokážu nebo nedokážu spojit se Zrcadlovým drakem. Navzdory dusivému horku jsem vnímala

276

studený příval naděje a zároveň mnou zachvívala hrůza. Věděla jsem, že tohle je má poslední šance.

Sklopila jsem oči ke svému kompasu. Byl krásný a zbytečný, ale já musela předstírat, že s ním umím zacházet. Soustředila jsem se na rubín, jak mi ukázal Tyron, a zhluboka dýchala, sledujíc dráhy své hua. Plošky rudého kamene mi splývaly a vířily před očima a posouvaly mě hlouběji do energetického světa.

Vtom mohutně zahřmělo. Obloha nade mnou byla plná draků – obrovských zvířat krčících se nad vesnicí, nad rozbouřenými černými mračny, nad nebesy – a jejich veliké duchovní oči se upíraly na mne. Tyčili se v kruhu a každý střežil svoji světovou stranu. Zelený, fialový, šedý, růžový, modrý, oranžový. Všichni byli připraveni jednat na náš příkaz. Vstala jsem a otočila se na druhou stranu, dychtivá spatřit za sebou rudého Zrcadlového draka. Dychtivá ucítit jeho sílu. Dychtivá stát se konečně opravdovým dračím okem.

Byl pryč.Zdrcující pocit ztráty projel mou hrudí, ještě než jsem si to uvědomila.

Žádný drak tam nebyl. Ani slabý obrys jeho rudého těla. Pouze vesničané, kteří na mne zírali. Pouze temné, hřmící nebe.

Klopýtla jsem dozadu a upustila kompas na zem. Zarachotil na kameni a odkulil se.

Můj drak byl pryč.Už jsem selhala. Tváří v tvář té hrozné skutečnosti jsem se svezla na

všechny čtyři. Váhavé mumlání kolem návsi přešlo ve zděšené výkřiky. Vesničané poznali, že něco není v pořádku. Ostatní dračí oči se stále nacházely v energetickém světě: jejich draci jim naslouchali, mohutné hlavy nakloněné do stran, a odpovídali na volání do služby.

„Kde jsi?“ vykřikla jsem do mezery v kruhu. „Vrať se. Co jsem udělal špatně?“

Surový stisk na paži mě vytáhl zpět do stoje. Zaostřila jsem zrak a uviděla modré hedvábí. Vzhlédla jsem do nelítostné tváře pana Ida.

„Mlč,“ šeptl drsně a ožehl mi dechem ucho. Trhla jsem hlavou, abych se dostala z té intimní, surově vynucené blízkosti, ale on mě držel těsně u svého

277

těla. Stříbro v jeho očích sláblo a místo něj v nich probleskovaly zlaté tečky vítězství. „Vrať se zpátky na místo. Já se toho teď ujmu.“

Vytrhla jsem paži z jeho sevření. Můj úlek přecházel v ohnivý vztek. Na něj. Na sebe. Na Zrcadlového draka.

„Pust mě!“Nebyla jsem dost rychlá. Ido mě popadl za zápěstí, bolestivě mi zkroutil

ruku a přinutil mě usednout na lavičku. Cítila jsem, jak mi po kůži stéká krev z jeho rány.

„Selhal jste, pane Eone,“ zvolal do davu. „Teď mi jděte z cesty, ať mohu tuhle provincii zachránit před vaší mladickou pýchou.“

Nad ním se ve vší obrovitosti tyčil modrý Krysí drak. Pan Ido přerušil spojení se zvířetem, aby se mohl pokochat mým selháním. Zahleděla jsem se do temných záhrobních očí modrého draka. Zavolala jsem ho už předtím. Mohla bych ho zavolat znovu. Ještě pořád jsem měla šanci stát se dračím okem.

Ponořila jsem se do své hua a shromáždila šedivou energii ze sluneční drogy ve svých sedmi centrech síly. Neměla jsem Zrcadlového draka, ale mohla jsem mít Krysího draka. V náporu všeho toho hněvu a bolesti jsem tu energii vrhla po velikém modrém zvířeti, které jsem měla před sebou, a hmátla po jeho síle.

Pan Ido vyjekl a oči se mu znovu zalily stříbrem. Padl na kolena a strhl mě s sebou.

Kolem návsi se prohnalo sborové zaúpění. Mé tělo bylo uzemněné na pódiu pod vahou pana Ida, ale já se nad něj vznesla, jako nezměrná přítomnost hledící skrze zemi do přediva síly v mém panství. Byla jsem modrý drak. Byla jsem strážce severo-severozápadu. Byla jsem vítr a déšť, světlo a tma. Byla jsem –

Další přítomnost. Moji mysl zaplavily vzpomínky. Ctižádost. Obratná síla, neukojitelná touha, nebezpečné vědění. Esence pana Ida. Bolest a zvrácená rozkoš. Pýcha a hněv. Bojovala jsem proti té dusivé nenávisti, snažila jsem se uniknout z jeho sevření, fyzického i mentálního. Vrhla jsem shromážděnou sílu proti němu, ale ona mě s sebou stáhla do bahna jeho pravdy.

Pusť mě.

278

Můj výkřik byl němý, ale jeho postříbřené oči se roztáhly a já věděla, že to ve své mysli uslyšel.

Zakryl mi rukou ústa, až jsem se začala dávit sladkou kovovou příchutí jeho krve. Cítila jsem, jak čerpá další sílu, jak nasává skrze draka životní sílu země a žene ji přes svá silová centra do mě. Barva jeho očí ztmavla ze stříbra v čerň. Vtrhl do mé hua, prorval se do samého středu mé bytosti. Následovala chvíle tichého překvapení, pak rychlé pochopení a vzápětí jsem ve své mysli uslyšela jeho drsný hlas.

Jsi moje holka.

*

Byla jsem roztříštěná.Všechno se dělo najednou. Vznášela jsem se na dračím nebi, zmítala se v

sevření Idovy mysli a zápasila pod jeho vahou na kamenném pódiu. Neexistoval žádný střed. Žádné já. Jen skučící šílenství poháněné zuřivostí, strachem a žalem.

Bojuj.Nějaký hlas. Důvěrně známý a uklidňující. Semknul mě zpátky do mého

já. Ovinul mě kolem jiskérky zlaté pravdy, které se on nemohl dotknout.Najdi to.Hluboko uvnitř sebe. Maličkou zásobu síly, která vtekla do mého

roztříštěného ducha.Má pozornost se pomalu zaostřovala a já přicházela zpátky k sobě.Nebyla jsem však ve svém těle. Byla jsem na nebesích a shlížela dolů

prastarýma očima modrého draka. Zemský povrch pode mnou protínaly zářivé linie, připomínající zčeřené proudy. Pulsující body životní síly posedávaly, chodily, pluly, uháněly přes mřížku, čerpaly a chrlily sílu do země a vzduchu. Na jazyku jsem cítila kyselou šťávu syrové energie.

Pak má pozornost uklouzla a já se octla zpátky na pódiu. Stála jsem. Kdy mě Ido přestal tisknout k zemi? Kdy se vrátil na svou sedačku? Kruh draků nad námi čekal. Ucítila jsem nápor větru v očích a ústech a kůži mi zkrápěl

279

první studený monzunový déšť. Mé ruce se zvedly, aby shromáždily sílu. Ale nebyla jsem to já, kdo s nimi hýbal.

Mezi mou myslí a tělem se otevřela obrovská propast.Mé oči se pohnuly, tlačeny doleva, až jsem zůstala hledět na Ida. Usmál se,

pozvedl ruku a jemně jí zatlačil zpátky. Má levá ruka se okamžitě ohnula dozadu. Šlachy, kosti a svaly se napínaly k prasknutí. Ale nic jsem necítila. Náhlé pochopení mnou projelo jako blesk.

Ido ovládal mé tělo.Zmocnil se mé vůle.Vykřikla jsem, ale má ústa se neotevřela a z hrdla mi nevyšla ani hláska.

Když povolil stisk na mém zápěstí, obestřela mne krutá rozjařenost. Neměla jsem jak prolévat slzy, ale v mysli jsem vzlykala strachem a hněvem.

Když se budeš vzpouzet, bude to horší. Hlas jeho mysli se zachvíval falešným soucitem.

Mé tělo sebou trhlo vpřed a mé nohy toporně kráčely doprostřed pódia. Poškozená kyčel mi drhla v kloubní jamce od Idova dlouhého, mému tělu neznámého kroku.

„Drači oči,“ zvolala jsem a z úst mi vycházela Idova slova. Hýbal mým jazykem a čelistmi, mohl mě přinutit k čemukoli, mohl mě nechat říct cokoli a já mu v tom nemohla nikterak zabránit. „Vyšlete své draky, aby čelili bouři. Utvořte kolem středu kruh.“

Využíval mě k odklonění monzunu. Ale proč? Měl už přece pod kontrolou radu. Proč mi tohle dělal?

Tvým prostřednictvím si podrobím radu a získám mnohem, mnohem víc. Má mysl ucukla před jeho temnou radostí a ocelovou ctižádostí.

„Pane Silvo, zmírněte svou sílu,“ nařídil mým hlasem. „Držte své zvíře zpátky. Začínáme.“

Čas ujížděl a zadrhával se, zatímco jsem v mysli létala mezi pódiem a drakem, pořád sem a tam, v jedné chvíli na výsluní u Krysího draka, pak v zajetí hrůzy z Idovy kontroly. Mlčky jsem zuřila, že využívá mé tělo a hlas k ovládání dračích očí. Cítila jsem jeho zběsilou radost, když spojil svou sílu s mojí a začal mě vysávat. Bezmocně a v úžasu jsem přihlížela, jak mohutný kruh zvířat pomalu vstřebává energii bouře a přenáší ji přes přehradu. A

280

potom jsem prastarýma očima uviděla, jak mračna tu strašnou váhu vody upouští.

Věděla jsem, že veliké zvíře ví, že úkol je hotov a že známá pouta z nižšího světa se co nevidět uvolní a sklouznou pryč. Cítila jsem, jak se drak připravuje a čeká, až bude znovu volný.

A pak, těsně předtím, než jsem spadla v zoufalství na úroveň pódia, jsem uviděla posly.

Šest mužů v císařských barvách cválalo urputně ke vsi.

*

Svezla jsem se na pódium a zalapala po dechu. Opustil mou hlavu. Natáhla jsem ruce na studeném kameni a vychutnávala si jejich pohyb, tu opětovnou kontrolu nad svým tělem. Levé zápěstí mi trnulo, ale i tu bolest jsem vítala. Měla jsem své já zase zpátky.

Ale na jak dlouho?Prudce jsem se na kolenou otočila a upřela pohled na Ida schouleného na

sedačce. Velmi pomalu si přiložil prst na rty a usmál se. Zachvěla jsem se. Mé tělo mi patřilo – prozatím – ale jeho síla na mě stále dotírala jako stín.

Vesničané kolem pódia divoce jásali a lehali si čely k zemi. Ostatní dračí oči, ještě pořád shrbené na lavicích, procitaly z transu. Tyron se zvedl ze sedu a přiklopýtal ke mně.

„Taková ukázka síly, pane Eone. Úžasné.“ V jeho ztrhané tváři se zračila úleva a vítězství. „Své místo v radě si teď opravdu zasloužíte.“ A pohlédl vyzývavě na pana Ida.

„Nemám žádných námitek, Tyrone,“ řekl a pozvedl ruku na znamení kapitulace. „Chlapec prokázal svou hodnotu jako člen rady i jako spoluascendent.“ Šlehl pohledem ke mně a já se s ním na chvíli nechtěně střetla.

Tyron obrátil pozornost ke mně. „A vy jste v pořádku, pane Eone?“Nemohla jsem se na ten jeho laskavý a starostlivý výraz dívat – zrazovala

jsem ho. Svým mlčením jsem je zrazovala všechny. „Jsem unavený,“ řekla jsem.

281

Tyron přikývl, nabídl mi ruku a vytáhl mě do stoje. „Žádný div. To, jak jste ovládl monzun, bylo fantastické.“ Dračí oči, které se mezitím shromáždily kolem, se k němu sborově připojily. Cítila jsem, jak mě několik rukou jemně poplácalo po zádech.

„Nicméně si myslím, že napětí teď doléhá na nás na všechny,“ pokračoval Tyron. „Odliv hua byl skutečně enormní.“

Pan Silvo vedle něj přikývl. „Nikdy předtím mě to nestálo tolik sil,“ zašeptal.

Tyron ho plácl po rameni. „Musíme si všichni odpočinout. Oslavy mohou začít, až se prospíme a doplníme si hua.“ Naklonil se ke mně. „Přijměte poděkování vesničanů, pak si můžeme jít všichni zdřímnout.“

Otočila jsem se čelem k davu. Drsné tváře lidí nyní prostupovala úleva a radost. Dav se v jednom místě rozestoupil, aby udělal cestu radnímu Hironovi.

„Pane Eone,“ řekl s hlubokou úklonou. „Páni dračí oči,“ a poklonil se ještě víc. „Poníženě děkujeme vám všem, že jste opět zachránili naši úrodu a naši vesnici. Přinášíte nám veliké štěstí.“

„Vaše díky přijímáme, ctihodný radní,“ řekla jsem a přinutila se k úsměvu. „Teď si musíme všichni odpočinout, ale těšíme se na oslavy, které jste na dnešní večer připravili.“

Radní se znovu uklonil a s roztaženýma rukama oddálil své lidi od pódia.„Uvolněte cestu pro pány dračí oči. Náš vděk a uznání vám prokážeme na

večerní hostině. Jděte se připravit.“Tyron k sobě mávnutím ruky přivolal Hollina. „Odveď mě do mého

pokoje, hochu. Tak zle mi ještě nikdy nebylo. Už asi opravdu stárnu.“I ostatní učni na povel přispěchali, aby pomohli oslabeným pánům.Tyron se otočil zpátky ke mně. „Ryko tu není?“ zeptal se. Zavrtěla jsem

hlavou. Nepřítomnost ostrovana mě i v tom ochromení a vyčerpání naplňovala hrůzou.

„Pak vám může Hollin pomoci také.“ Tyron pokynul svému učni, aby mě vzal za paži.

Pan Ido si stoupl vedle mě a surově mi sevřel rukou rameno. „To nebude třeba, Tyrone. Pan Eon a já jsme ubytovaní společně. Můj hoch nám do

282

Dračího domu pomůže oběma. Ostatně, je to jen pár kroků odsud.“Tyron se zarazil, ale pak kývl. Únava rozhodla za něj. Ztěžka opřený o

Hollina se belhal přes pódium pryč. Chtěla jsem na ně zavolat, ale Idova ruka mě ochromila a já strachem ani nehlesla.

„Vezmi pana Eona za druhou paži,“ nařídil Dillonovi, „vždyť sotva jde.“Cítila jsem, jak si Dillon přehodil mou paži přes ramena. Pomalu jsem k

němu natočila hlavu, abych ji měla těsně u jeho ucha.„Nenechávej mě samotného,“ zamumlala jsem a naklonila hlavu směrem k

Idovi.Dillon sklouzl pohledem ke svému mistrovi, pak zpátky ke mně. Jeho oči,

s podivně zažloutlými bělmy, uhnuly stranou. Věděla jsem, že tentokrát se od něj pomoci nedočkám.

Jakmile jsme sestoupili z pódia, Ido si mě přitiskl těsně k tělu. Cítila jsem z něj tu nenucenou sílu, nezdál se být vyčerpaný jako my ostatní. Nepřipravil o energii i ostatní dračí oči?

Před námi se objevili dva z Rykových mužů a zastoupili nám cestu. Vzplála ve mně naděje – tak přece mě nenechal bez ochrany. Stráže se panu Idovi zdvořile poklonily a služebně nejstarší muž rázně předstoupil jako pravý voják.

„Děkujeme vám, pane Ido,“ řekl, „ale máme rozkaz doprovodit pana Eona z kompasária.“

Pokusila jsem se vyprostit, ale Ido mě sevřel ještě víc. Jantarový odstín jeho očí se potáhl stříbrem. „Pan Eon říká, že vaši pomoc nepotřebuje.“

Zadržela jsem dech. Přece se tenhle ostřílený voják nenechá ovlivnit Idovým dračím kouzlem.

Muž se zamračil a já si všimla, že jeho pevný pohled zakolísal.„Ne, počkat…“ Ale zbytek mé prosby zanikl v bolesti. Ido mi zaryl palec

do ramene jako před pár dny mistr, aby mě přiměl plnit svou vůli během obřadu.

Oba strážní se Idovi rychle uklonili a pak odešli.Ido se tiše zasmál. „Tvá síla pořád zůstává ve mně.“Pustil mé rameno, ale já byla tak zmožená bolestí a únavou, že mě s

Dillonem museli napůl vléci a napůl nést. Prošli jsme chodbou Dračího domu

283

na nádvoří, kde jsem uslyšela, jak někdo odsunul dveřní zástěny. Zvedla jsem hlavu a kalnýma očima pátrala po Rille. Rozběhla se ke mně.

„Jste v pořádku, můj pane? Kde jsou vaše stráže?“ Postavila se proti Idovi. „Co to s ním děláte? Postarám se o něj sama.“

„Uhni, ženská,“ obořil se na ni Ido. „Odvedeme ho do jeho pokoje.“Rilla se dívala, jak mě Ido a Dillon přenášejí přes vyvýšený práh a v

zešeřelé místnosti ukládají zády na slamník. Ido si sedl vedle mě, jako že mě podpírá, ale jeho prsty se mi znovu varovně zaryly do těla.

„Tvůj mistr si jen potřebuje odpočinout,“ řekl. „Je to únava dračího oka.“Rilla se zarazila a pohlédla na mě. „Je to pravda, můj pane?“„Pan Eon říká, že máš jít. Připrav mu jídlo a nech ho odpočinout,“ pravil

klidným hlasem Ido.Vzepřela jsem se mu v naději, že přeruším dračí kouzlo, které zabarvovalo

jeho oči. Ale Rillina tvář se poslušně uvolnila. Uklonila se a vycouvala z místnosti.

„Běž,“ nařídil Ido Dillonovi. Pak se otočil ke mně a ani nečekal, až se za jeho učněm zavřou dveře.

Pustil mě tak náhle, že jsem padla zády na slamník. Škrábala jsem se po posteli, až jsem zády narazila do zdi. Nohy a ruce jsem měla pořád ztěžklé po tom, co je tak dlouho ovládal.

„Jděte ode mě pryč,“ řekla jsem tenkým hláskem.„Na to už je trochu pozdě, nemyslíš?“ Usmál se, zakroužil rameny a vypjal

je. „Takže ty a Brannon jste si mysleli, že můžete ošálit císaře a Radu dračích očí?“ Zasmál se. „Řekl bych, že jste měli pravdu. Opravdu jste všechny ošálili. Dokonce i mě.“

Natáhl se a pohladil mě po kotníku. Ucukla jsem. Strach mi vlil do těla novou sílu.

„Ale teď už to vím. A to tě staví do velmi obtížné situace, nemám pravdu?“

Ostražitě jsem ho sledovala a číhala na sebemenší pohyb směrem ke mně.„Řekl bych, že mi to nad tebou dává naprostou moc.“ Znovu se tiše

zasmál. „Ve víc než jednom ohledu.“

284

Zaryla jsem prsty do měkkého slamníku. Chystal se mě znovu zotročit? To už bych nevydržela.

„Jak jste to udělal? Jak jste mě ovládl?“„Je to zvláštní, ale nevím,“ odvětil. „Domnívám se, že jsme byli ve spojení

přes mého draka.“ Pokrčil rameny. „Ale ať se to stalo jakkoli, zdesateronásobilo to moji sílu. Jaká nádhera. Škoda, že ten účinek už odeznívá, ale budeme na tom pracovat.“

Účinek už odezníval. Znamenalo to, že už neměl sílu mě přemoci? Upnula jsem se k té nepatrné naději.

„Brannon kvůli tobě riskoval všechno.“ Chvíli si mě prohlížel. „Měsíční stín – jak nápaditý převlek. Ale jsi opravdu zmrzačená? Nebo i to byla maškaráda?“

Pohlédla jsem stranou. Mistrova zrada mě pořád bolela.„Takže jsi zmrzačená. Škoda. Přesto už teď v tobě vidím dívku a nemůžu

říct, že by ses mi nelíbila. Byla to součást tvé dohody s Brannonem?“„Jste nechutný,“ vyprskla jsem a přimkla se k síle své nenávisti. „Vím, že

jste ho zabil. Je mi z vás nanic –“Úder mě srazil bokem na slamník. Lícní kost mi vzplála bolestí. Viděla

jsem, jak se mu rozzářily oči, a rázem se mi vybavila vzpomínka na dozorce. Zamrazilo mě.

„Chceš pokračovat?“ zeptal se tichým hlasem.Přitáhla jsem si kolena k bradě, abych se chránila.„Jak jsi obcovala s mým drakem?“ otázal se. „A proč jsi neobcovala se

svým?“Zírala jsem upřeně na slamník. Tak dlouho se mi dařilo ukrývat svou

totožnost. A teď to předstírání skončilo.Znovu zvedl ruku.„Já nevím,“ vyhrkla jsem rychle.„Vážně?“ Ucukla jsem, když mi přejel prsty po vyrážce na krku,

způsobené drogou. „Víš to jistě?“„Při obřadu jsem se se svým drakem nespojila úplně. Uklouzl mi.“ Při té

vzpomínce jsem hořce polkla. „Ale umím zavolat vašeho draka. Nevím proč.“

285

„Ani já ne.“ Naklonil hlavu do strany. „Jsi úplná záhada. Ale já myslím, že mám k tobě klíč.“

„Klíč? Co tím myslíte?“„Černý foliant.“ Při pohledu na můj prázdný výraz zavrtěl hlavou. „Ne, to

nezabere. Vím, že jsi z mé knihovny vzala tu červenou knihu, i s mou zásobou sluneční drogy.“

Instinktivně jsem si přitiskla foliant více k tělu. Pokusila jsem se ten pohyb zamaskovat, ale bylo pozdě.

„Tak tamhle ji schováváš.“ Drapl mě za zápěstí a vyhrnul rukáv mého roucha. Cítila jsem, jak přejíždí prsty po perlové šňůře a hladí mě zlehka po kůži. Pak vrazil prst pod perly a zatáhl za ně. Vzepřely se. Jejich věrnost mi dodala odvahu. „Vidím, že perly na tebe reagují – to musí něco znamenat.“ Jeho stisk zesílil. „Dej mi to.“

Snažila jsem se mu vyrvat, ale on mě chytil za čelist a praštil mi hlavou o zeď. „Dej mi to, jinak ti ublížím tak, že si to neumíš ani představit.“

Zrak se mi zakalil bolestí. Přikývla jsem a on mě pustil. Zatáhla jsem za perly a odvíjela je z předloktí, až sklouzly na slamník a červený foliant ztěžka žuchnul na ně.

Ido po něm okamžitě hmátl. Perly se vztyčily jako had, připraveny udeřit. Ido ucukl.

„Zajímavé.“ Pohlédl na mě. „Pokoušela ses vzít i černý foliant?“„Ne. Nechtěla jsem.“Souhlasně zabručel. „Podle toho, co jsem o něm četl, vím i proč.“Nemohla jsem se nezeptat: „Jak to myslíte?“Pokýval hlavou. „Ty a já jsme si podobnější, než si myslíš. Oba hledáme

moc a oba máme potřebu vědět.“Vystrčila jsem bradu. Mýlil se. Vůbec jsem nebyla jako on.„Snažím se černý foliant rozluštit,“ pokračoval. „Je to velmi starý spis a

mně trvalo velmi dlouho, než jsem pochopil jen to málo, co jsem dešifroval. Popisuje, jak spojit všechnu sílu dračích očí do jedné zbraně.“

„Do Šňůry perel?“ zašeptala jsem.Zasmál se hlubokým radostným smíchem. „Ach ano, jsme si podobní.

Není pochyb, že ti o tom Brannon řekl. Máš docela pravdu, popisuje Šňůru

286

perel. Pořádně jsem nechápal, o čem čtu, až do dnešního dne. Dokud jsem neodhalil tvoji malou maškarádu.“

Natáhl se ke mně a vklouzl mi rukou do hedvábného rukávu. „Stojí tam, že Šňůra perel vyžaduje spojení slunce a měsíce. Byl jsem si jistý, že měsíc jsi ty, ale v roli měsíčního stínu. Dokážeš si představit můj neklid, nejsem žádný milovník eunuchů. Ale když teď vím, že jsi žena, dává to mnohem větší smysl. Dnes jsem jen okusil, jaké to je být s tebou spojený. Pomysli na to, co se stane, až se spojíme nejen energeticky, ale i tělesně.“

Zavrtěla jsem hlavou. Dělalo se mi zle.Obemkl mi dlaní tvář a silou otočil mou hlavu k sobě. „Jsou samozřejmě

další věci, které je třeba uskutečnit, než bude možné vytvořit Šňůru perel, ale to nám nezabrání, abychom teď jeden druhého poznali… a ty opravdu nejsi žádná šeredka.“

„Kousnu tě,“ zasyčela jsem.„Prosím, udělej to,“ odvětil. „A já tě kousnu taky.“„Budu křičet. Všichni přiběhnou.“Pokrčil rameny. „Jen do toho, jestli chceš, aby tě rozlícený císař a Rada

dračích očí nechali vykuchat.“Zaťala jsem zuby.„Strašný způsob smrti,“ zamumlal. „Zvlášť když takové kuchání trvá celou

hodinu. Mohla bys místo mě dát samozřejmě přednost smrti,“ odmlčel se, jako kdyby nad tím uvažoval, „ale já si nemyslím, že jsi sebevražedný typ. Jsi mi až moc podobná. Kde je život, tam je vždycky možnost vítězit.“

Věděl, že mě dostal do kouta. Přejel mi ukazovákem po rtech a jemně pokračoval přes lícní kost, až nahmatal stočené copy dračího oka. Cítila jsem, jak do nich zaplétá prsty a táhne mi hlavu dozadu. Odvrátila jsem se před jeho ústy a slizkým naolejovaným vousem.

„Eona,“ dýchl mi na kůži. „Tak nádherné jméno a tak hluboko ukryté.“Vzepřela jsem se mu, naštvaná, že použil mé pravé jméno, které vytrhl ze

samotného středu mé bytosti. Nehty jsem nahmátla kůži. Zaryla jsem a hrábla. Ale nemělo to žádný vliv. Přitiskla jsem k sobě rty, ale on mi přikryl ústa svými. A pak jsem ho ochutnala – sladkou vanilku a pomeranč, jež jsem

287

předtím cítila z jeho draka. Vyjekla jsem a v šoku pod jeho polibkem povolila ústa.

Odtáhl se a v jeho tváři se zrcadlilo mé vlastní překvapení. „Možná jsou tvé sklony víc podobné mým, než si troufáš připustit,“ řekl. Vzal mi bradu do dlaní. „Mohla by ses se mnou spojit dobrovolně. Mohli bychom společně ovládnout zem.“

V úleku jsem ucukla. „Vy chcete být císař?“„Nemělo by smysl invokovat Šňůru perel, jen abych její moc někomu

předal.“„A zná vaše plány velkopán Sethon?“Zasmál se a pustil mé vlasy. „Jsi bystrá. Ale nemysli si, že se můžeš se

Sethonem spojit proti mně. Jako žena jsi znesvětila posvátné dračí sály, takže by ti nikdo nenaslouchal. Zvlášť kdybych jim řekl, že ani nejsi se Zrcadlovým drakem spojená. Divil bych se, kdyby vůbec na to vykuchání čekali.“ Přejel mi ukazovákem po hrdle. „Aspoň by to bylo rychlé.“

Měl pravdu. Jakmile by mě odhalili jako dívku a podvodnici, zabili by mě.Položil mi prst na rty. „Zachovej mlčení, Eono. Dělej, co ti řeknu, a

zůstaneš naživu. A když budeš dobrá, pak ti možná ani tolik neublížím. Rozumíš?“

Malinko jsem kývla.„Hodná holka.“A poplácal mě po tváři.Otočila jsem hlavu, neschopná skrýt strach ve svých očích, když mi

přejížděl rukou po čelisti. Viděla jsem, že jeho jantarové oči vzplály dychtivostí. Konečky jeho prstů sklouzly do mé krční jamky a pak pokračovaly podél lemu mého roucha ke sponě na rameni.

Náhle se zarazil. Zvenčí se ozval dusot běžících nohou.„Pane Eone,“ zvolal za dveřmi hlas. Ido zakryl rukou moje ústa a očima

mě varoval. „Dorazili poslové. Od císaře. Chtějí vás, můj pane. Prosím, musíte přijít. Všechny dračí oči už se shromažďují.“

Ido podrážděně zamlaskal jazykem. S lítostivým úsměvem mi přejel palcem po rtech a pustil mě. Pak vstal a rychle prohledal moje věci. Vytáhl velkou osušku, do níž obratně zabalil foliant a zatlačil neposlušné perly.

288

„Možná budeš mít nutkání shánět pomoc nebo uprchnout,“ řekl tiše. „Nedělej to. Dopadnu tě a vezmu tu tvou komornou a toho jejího kriplovskýho synka a předhodím je svým mužům. Nepochybuju, že by vydrželi nejmíň hodinu, než by pošli.“

Odsunul zástěnu a pohlédl na vesničana krčícího se na zemi.„Příště nevyrušuj své nadřízené.“ Řekl to mírným hlasem, ale muž ztuhl

strachem. Pak se Ido otočil ke mně a očima ještě utkvěl na mém těle. „Gratuluji k vašemu dnešnímu úspěchu, pane Eone,“ pravil. „Předčil jste všechna očekávání.“ Pak se usmál a opustil místnost.

289

KAPITOLA 18

Venkovan u dveří znovu padl na kolena. Hleděla jsem na něj, neschopna vymanit se z hrůzy, která mě svírala jako kleště.

Pomalu zvedl hlavu. „Můj pane?“ odvážil se. „Prosím odpusťte, ale posel řekl, že je to nanejvýš naléhavé.“

Zhluboka jsem se nadechla. Dech se mi třásl. Ido byl pryč. Alespoň prozatím.

„Vyřiď jim…“ Hlas se mi zachvěl. Odmlčela jsem se a znovu se nadechla, snažíc se dodat slovům na pevnosti. „Vyřiď jim, že za chvíli přijdu. A teď odejdi.“

Odstoupil a zanechal mě tam s vyhlídkou na dvorní zahradu a s chmurnou jistotou, že mě Ido totálně ovládá. Rozklepala jsem se. Nejenže měl v moci mé tělo i mysl, ale ještě mě nutil ke zradě mých přátel a spojenců.

Ať bych se rozhodla učinit cokoliv, způsobila bych jejich porážku. Kdybych radě přiznala pravdu, zabili by mě a císař i princ by přišli o ascendentního spojence i o podporu rady. Sethon by se zmocnil trůnu. Kdybych Ida poslechla, přinutil by mě vykonat své příkazy v radě a Sethon by získal vládu nad dračíma očima. V obou případech by Ryko a jeho odboj neměli dračí oko, kolem něhož by se semkli, a paní Dela by byla vydána na milost a nemilost dvořanům, kteří ji pokládali za démona. Ani bych nemohla utéct, aniž bych Idovi nenechala na pospas Rillu a Čarta.

290

Všechny jsem zklamala. A za tím vším vězela jediná Idova snaha: vytvořit Šňůru perel a stát se císařem. Ať už to bylo možné či ne, myšlenka, že by měl takovou moc, mi naháněla hrůzu.

Jeden způsob se nabízel, jenže Ido odhalil mou pravou přirozenost. Neměla jsem na to, abych spáchala sebevraždu. Asi to byla zbabělost, ale já nebyla připravena zemřít. Ne pro císaře, ne pro prince a dokonce ani pro přátele. A kvůli tomuto politováníhodnému nedostatku odvahy jsem byla nyní otrokem Idových tužeb.

Možná právě toto zapudilo Zrcadlového draka. Neviděla jsem na pódiu už ani náznak zvířete. Bylo to, jako kdyby nikdy neexistoval. A teď jsem ztratila poslední spojení s ním, červený foliant. Dotkla jsem se holého předloktí. Chybělo mi uklidňující sevření perel. Ido mi sebral opravdu všechno.

Ve dveřích se objevila Rilla. „Můj pane, Ryko je zpět.“Pohnula jsem se. Její slova pronikla mým zoufalstvím. „Ryko?“„Jsem tu, pane.“ Ryko vešel do pokoje a uklonil se. Byl pokrytý blátem a

páchl stojatou vodou, ale na tváři měl široký úsměv. „Dopadlo to dobře, můj pane. Váš velkolepý úspěch nám poskytl ty nejlepší naděje.“

„Kde jsi byl?“ Zvedla jsem se vztekle z postele. „Říkal jsi, že se na zkoušku vrátíš.“

„Omlouvám se, pane.“ Ustoupil o krok dozadu. „Hledal jsem Idova posla, abych zjistil, jakou nese informaci.“

„Měl ses vrátit.“„Mí muži měli rozkaz vás chránit. Nesplnili ho snad?“Nebyla jsem schopná střetnout se s jeho upřímným pohledem. „Ano, tvoji

muži přišli.“ Pohlédla jsem bokem na Rillu, ale do její tváře se má lež nijak nepromítla. Kouzlo Idova draka zastíralo i paměti. „A našel jsi toho posla?“

„Nakonec ano,“ odpověděl. „Pohozeného ve starém kanálu a s podříznutým hrdlem.“

Rilla se zhrozila: „Ale proč?“Ryko si unaveně drhnul bláto z tváře. „Řekl bych, že proto, aby mu někdo

takový jako já nesebral ten vzkaz.“„Nebo možná chtěl ten vzkaz ještě někdo jiný a byl tam dřív,“ řekla jsem.

291

Ryko přikývl. „To je možné. Ale něco mi říká, že to bylo na jeho rozkaz.“ Trhl hlavou směrem k Idově komnatě.

„Pane Eone!“ ozval se Tyronův hlas. „Císařovi muži jsou zde. Musíte hned jít.“ Staré dračí oko s Hollinem po boku nahlíželo do dveří. „Nezačnou, dokud tam nebudete.“

Nemohla jsem déle otálet. Narovnala jsem se a hledala odvahu k tomu, abych znovu stanula před Idem.

„Obávám se, že jde o zlou novinu,“ zamumlal Tyron, když jsme vešli do kamenné chodby. „Šest poslů nese jeden vzkaz – žádné dobré vyhlídky.“

Vypadalo to, jako by se kolem kamenného pódia sešla celá vesnice. Když byl nyní král Monzun zažehnán, povolali ženy a děti zpět na náves. Měl by tam znít samý jásot a smích. Místo toho všichni tiše stáli v pozdně odpoledním slunci a sledovali šest císařských poslů. Muži stále seděli na koních, třebaže zvířata byla celá zpocená a ošívala se pod náporem lidí.

Mezi jednotvárným oblečením jsem zahlédla záblesk zlata a zeleného hedvábného oděvu paní Dely, jež v doprovodu dvou Rykových mužů mířila k nám. Zdravila mě srdečným úsměvem, z něhož mě provinile bodlo u srdce. Vystavovala jsem své přátele takovému nebezpečí. Naznačila jsem Rille, ať jí jde naproti. Pak jsem se otočila k poslům a každou částečkou svého těla jsem si uvědomovala, jak na mě Ido zírá z pódia. Zaťala jsem pěsti a snažila se překonat šílený strach, který mě ponoukal, abych od něj utekla. Hollin s Rykem se zatím prodírali nervózním davem. Ve chvíli, kdy jsme já a Tyron vstoupili na kamenné pódium, zhoustl vzduch očekáváním.

„Hledáme pana Eona, zrcadlové dračí oko,“ řekl vůdce poslů. Jeho kultivovaný hlas měšťana dosáhl až do nejvzdálenějších koutů návsi.

„Já jsem pan Eon,“ řekla jsem, neschopná připojit formální prohlášení o dračím postavení.

Všech šest mužů sesedlo. Vůdce vrazil otěže do rukou jiného muže a vytáhl svitek, pak poklekl vedle pódia, třikrát se poklonil a přitom se pokaždé dotkl čelem země. Na širokých zádech měl dva krátké, překřížené meče. Byl to jeden z císařových osobních strážců. Z vážnou tváří pozvedl svitek.

Pane Eone, zrcadlové dračí oko, spoluascendente Dračí rady,

292

můj ctěný otec je mrtev. Kéž jeho duše kráčí se slavnými předky a přináší štěstí mému panování.

Vrať se ihned do města, abys se mnou držel stráž u mrtvého. Poraď se s paní Delou, která od mého otce obdržela svolení studovat rituály a ví, jakou roli máš sehrát v průběhu obřadu.

Perlový císař Kygo-Džin-Ran.

Vzhlédla jsem k napjatým tvářím okolo.„Císař se odebral do říše předků,“ řekla jsem.Soustředila jsem se na Ida. I když předstíral překvapení a lítost, byla jsem

si jistá, že už to dávno ví. Ten ranní posel. Podílel se na císařově smrti? To načasování bylo až moc příhodné na to, aby to byla pouhá náhoda. A jak jinak by se jeho posel dozvěděl o císařově smrti a předstihl císařské jezdce?

Vesničané u pódia si šeptali novinu, až se ticho postupně změnilo v nářek, který rozechvíval celou náves a narostl do úpění tak pronikavého, že je muselo být slyšet až na onom světě.

„Musíme se všichni vrátit do města,“ řekl pan Ido do toho děsivého zvuku.Otupěle jsem kývla. „Předvolali mě, abych držel stráž u mrtvého spolu s

princem –“ zarazila jsem se. Princ Kygo byl teď císařem. „Spolu s naším božským nejvyšším vládcem.“

„Vy máte držet stráž u mrtvého?“ zalapal po dechu pan Silvo. „Perlový císař vás tedy ustanovil druhým truchlícím pozůstalým. Jste strážcem duše starého císaře.“ Hluboce se uklonil. „Kéž mu plněním svých posvátných povinností usnadníte cestu k jeho vznešeným předkům.“

Nářek okolo nás slábl, až přešel v mírnější rytmus modlitby, kterou předříkával nějaký zbožný muž na opačném konci návsi.

„Bude moudré pokračovat ve hře na straně našeho nového císaře,“ pravil Tyron tiše. Jeho tlumený hlas přitáhl Silva blíž. „Hlavně teď, kdy pan Eon prokázal svou sílu a vůdcovství v radě. Sethona by to mělo odradit od vznesení nároku.“

Hleděla jsem na Tyrona. „Co tím myslíte?“„Princ Kygo bude dvanáct dní, dokud nebude tělo jeho otce pohřbeno,

perlovým císařem a pak bude formálně pomazán jako dračí císař,“ odpověděl

293

Tyron. „Jenže Perlové dny jsou nejnebezpečnější, každý muž s královskou krví může vznést nárok na trůn. Proto je to také obvykle období, kdy perlový císař zabije všechny mladší bratry, aby zabránil domácím válkám, které se k více nárokům tradičně pojí.“

„Právo Reitanon,“ řekl pan Silvo a pokýval hlavou. „Ale pochybuji, že náš nový císař tuto tradici dodrží. Je synem svého otce.“

„Ano, jsem si jist, že svého malého bratra ušetří – to dítě hrozbu nepředstavuje,“ pronesl Tyron. „Nicméně Sethon se svými ambicemi netají a navíc má armádu, vedenou jeho vlastními mladšími bratry, kteří ho podporují.“

„Nemohu velkopánu Sethonovi ve vznesení nároku zabránit!“ popadla jsem Tyrona za rukáv. „Nesmíte spoléhat na mě, že Sethona zastavím. To nemohu!“

Tyron vyvlékl ruku z mého zoufalého sevření. „Buďte klidný, pane Eone. Vy osobně Sethonovi bránit nebudete. Zastaví ho zjištění, že jeho synovec má za sebou vaši moc. Jste zrcadlové dračí oko, jste spoluascendent a máte nyní plnou podporu rady. Byl by šílený, kdyby šel proti tomu všemu. Dokonce i s armádou.“

Z hrdla se mi vydral přiškrcený vzlyk. Princ – nový císař – stavěl svou pevnost na mé síle, která však byla pouze hradem z písku.

Znovu jsem chytla pana Tyrona. „Vy to nechápete –“„Pane Eone,“ přerušil mě Idův pronikavý hlas. „Od našeho nového císaře

se vám dostalo veliké pocty.“ Ucítila jsem, jak mi jeho ruka sevřela pohmožděné rameno. „Stoupáte díky němu stále výš a výš. Za chvíli nebudete schopen se rozpomenout na své skromné začátky.“

Lehce tlačil na bolavé místo, až mě obrátil čelem k Rille a paní Dele, jež stály opodál. Po bledém líčidle paní Dely stékaly slzy. Plakala nad smrtí starého císaře nebo nad ztrátou svého ochránce?

„Na své začátky nikdy nezapomenu,“ procedila jsem skrz zuby.„A určitě ani na svou zodpovědnost,“ dodal. Ucítila jsem, jak mě pohladil

palcem po rameni. Pak mě pustil.„Pan Eon si svou zodpovědnost uvědomuje velmi dobře,“ řekl Tyron

důrazně. „Stejně jako my všichni v této době.“ Pokynul Hollinovi. „Teď

294

musíme odjet, abychom oplakali starého císaře a podpořili toho nového.“Vůdce císařských poslů se znovu poklonil. „Pane Eone, pro urychlení

vašeho návratu do města Jeho Božské Veličenstvo, perlový císař, nařídilo, aby na vás ve třech vesnicích čekali noví koně. Jde o vsi Reisan, Ansu a Diin.“

Tyron přikyvoval na souhlas. „Když třikrát vyměníte koně, měl byste být ráno ve městě. My pojedeme co nejrychleji za vámi. Pokud si pospíšíme, měli bychom být za soumraku u vás.“

Gong ve vsi se rozezněl prvním z dvanácti úderů ohlašujících smutek. Všichni venkované padli na kolena a začali se klanět, čely se při tom dotýkali kamenných dlaždic.

„Pomoz mi kleknout, hochu,“ řekl Tyron. „Jsem tak unavený, bojím se, že spadnu.“

Chytla jsem ho za předloktí a podepřela. Klekl si a já vedle něj do řady ostatních dračích očí okolo pódia.

Gong zněl návsí a já vzpomínala na lekci v knihovně s učitelem Prahnem a s princem. Při zpětném pohledu teď bylo zřejmé, že císařova mimořádná návštěva byla zorganizována, aby si získal mou podporu. Věřila jsem však, že jeho laskavost k vylekanému rolníkovi, z něhož udělali pána, byla nefalšovaná. A třebaže jsem si byla jistá, že pro někoho tak vysoce postaveného by to nic neznamenalo, měla jsem ho moc ráda. Ze ztráty císaře se mi zármutkem svíralo srdce. Ve srovnání s bolestí nad ztrátou mého mistra byla sice malá, ale stejně to byl další střep, který mi rozdíral duši.

Prince – perlového císaře – bude teď ztráta otce bolet a bude vystaven nebezpečí při svém nástupu na císařský trůn. Uzavřel se mnou smlouvu o společném přežití, jenže to bylo s panem Eonem a ne s neschopnou rolnickou dívkou, kterou měl v moci jeho nepřítel. Nemohla jsem už jeho přežití ovlivnit víc než své vlastní.

Ztichlou návsí zazněl poslední úder. Pan Tyron za mnou povzdechl. „Jeďte, pane Eone,“ řekl. „Jeďte a postavte se za našeho nového císaře. Přinuťte Sethona k tomu, aby před ním klekl.“

*

295

Paní Dela seděla vedle mě v kočáře a rozpačitě si uhlazovala bohatě vyšívané šaty krémové barvy. V krátkém čase, který jsme měli k přípravě na cestu zpět do města, nervózně prohledávala své věci a opakovala, že její roucho se pro smutek nehodí. Se svým horečným pátráním přestala až ve chvíli, kdy ji Rilla chytla za ruce, posadila na židli a nařídila její služce, aby našla šaty, kterými by dáma vzdala čest císaři.

Kromě toho si také odstranila dvorní líčidlo. Bez bledé masky byla její hranatá tvář potažená a zastíněná smutkem. Mdle se na mě usmála, drnkajíc prsty o malý cestovní košík na svém klíně. I ze mě Rilla chvatně svlékla roucho dračího oka a vyměnila je za tmavou tuniku a kalhoty, vhodné pro úmorné celonoční cestování. Ulevilo se mi, že jsem se zbavila červeného roucha – držel se v něm zápach vanilky a pomeranče. Bohužel už nebyl čas na koupel, abych ze sebe vydrhla Idovy doteky.

Rilla si sedla na malé služební sedátko naproti nám. Kočár se znovu zakymácel. Nařídila Rykovi, aby na zem k jejím nohám položil velký koš s jídlem. Zamračeně jsem se střetla s jejím vyzývavým pohledem – už jsme o tom spolu mluvily. Nechtěla jsem jíst.

„Promiňte, můj pane,“ řekla rázně. „Musíte si něco vzít, jinak nebudete mít sílu držet čestnou stráž u starého císaře.“

Paní Dela přikývla. „To je pravda, pane Eone. Stráž u mrtvého je velice náročná.“

Věděla jsem, že mají pravdu. Měla bych jíst a doplnit tělu živiny, ale z představy, že polykám jídlo, se mi zvedal žaludek. Možná by mě oživila další dávka sluneční drogy. Ale vždyť při odvracení krále Monzuna droga ve všech směrech selhala. Třeba účinkuje pouze u mužů. Byl to důvod, proč mi nepomohla spatřit svého draka? Nebo mi Ido nějak zabránil v přístupu k mému zvířeti? Hrdlo mi znovu sevřelo zoufalství.

„Tak mi něco dej,“ řekla jsem a snažila se potlačit dusivou prázdnotu.Rilla vytáhla z košíku lakovanou krabici. Zvedla víko, krátce se poklonila

a podala mi ji. Tři kořeněné rýžové kuličky, omotané proužky mořských řas, ležely na podkladě z tence nastrouhaného zelí jako ptačí vejce v hnízdě. Půvabný, pečlivě připravený pokrm. Udělalo se mi na zvracení.

„Můj pane, můj pane! Počkejte prosím!“

296

Byl to radní Hiron. Běžel k nám a čímsi mával. Ryko ho zvednutím ruky zastavil.

„Pan Eon odjíždí,“ řekl. „O co jde?“Naklonila jsem se přes paní Delu. Nezbytná poděkování a rozloučení s

vůdcem vesnice už jsme absolvovali. Co ještě chtěl?„Můj pane,“ lapal po dechu. „Je to čestný muž, jen neví, jak by se k vám

dostal, kvůli té hrozné novině o císaři…“ Stařec se ohnul a snažil se popadnout dech.

„O čem to mluvíte?“„O tomhle, můj pane.“ Radní Hiron zvedl rubínový kompas. „Džie-kan,

náš pekař, ho našel u pódia. Je to dobrý muž. Přišel s tím za mnou, jak nejdříve mohl.“

Hleděla jsem na zlatý kotouč. Spadl mi, když jsem se otočila, abych uviděla Zrcadlového draka, a drak hned zmizel. Hrozná ztráta mnou znovu otřásla.

Radní Hiron zbledl. „Prosím, můj pane. Nezlobte se. Bylo to –“„Já se nezlobím,“ řekla jsem a stáhla se zpět na sedadlo. „Předejte to paní

Dele.“ Ani jsem si nevšimla, že mi chybí. Navíc na tom nezáleželo, můj drak mě opustil. Nezasloužila jsem si mít zase u sebe nástroj dračího oka.

Přicupital ke kočáru a podal paní Dele kompas, přičemž vykulenýma očima kradmo pohlédl na dvorní kontru. Paní Dela jej ladně převzala a usmála se na ohromeného venkovana.

„Děkuji vám, radní Hirone,“ řekla jemně.„Ano a vyřiďte mé díky i pekaři,“ dodala jsem.Starý muž se poklonil, ustoupil, ale stále přitom zíral na paní Delu.Ryko zavřel nízké kočárové dveře a vyhoupl se na koně. Zůstal s ním stát

vedle kabiny a naklonil se ze sedla dovnitř. Čekal na můj rozkaz.„Jeď,“ řekla jsem.Dal pokyn kočímu a kočár sebou škubnul, ale po chvíli se dobře odpružená

kabina začala rytmicky kolébat. Pohlédla jsem dozadu na mizející postavy Tyrona a Silva – nehybné a tiché uprostřed hlučících a pobíhajících sluhů – ale na jejich vážný pozdrav jsem odpovědět nemohla.

297

Paní Dela zvedla kompas. „Musíte mi odpustit, můj pane, že jsem vám zapomněla poblahopřát k vašemu úžasnému vítězství nad Idem,“ řekla. „To ty smutné zprávy o císařově smrti.“ Odmlčela se a bolestně polkla, až se jí černá perla na krku rozhoupala. „Ta smutná zpráva mě úplně položila. Ale vaše odvaha a síla ochránily radu. Jeho Veličenstvo mělo pravdu – byl jste seslán bohy, abyste dosadil prince na trůn. Děkuji vám.“

Vděčnost v jejím hlase mi drásala nervy. „Nikdo mě neseslal,“ odsekla jsem ostře.

Paní Dela překvapeně zamrkala. „Já… omlouvám se, můj pane.“Rilla si odkašlala. „Mohu vám nabídnout trochu vína nebo vody, můj

pane?“„Ne, nechci nic.“Paní Dela ke mně znovu váhavě natáhla ruku s kompasem. „Bylo štěstí, že

to našli a vrátili,“ řekla bez ohledu na mou hrubost. „Vím, že je to nástroj nezbytný k vašemu umění. A je velmi krásný.“ Přejela prstem po rytinách na kompasu.

Já jsem se ho dotýkat nechtěla. „Někam to dejte,“ řekla jsem a odstrčila její ruku.

Ale ona mě neposlouchala. Zcela se soustředila na kompas. „Tohle znám,“ pravila a obtahovala prstem vyrytý znak. „Znamená to nebe. Je to stará forma ženského písma.“ Přeskočila prstem k dalšímu znaku. „Pravda. Tohle je pravda.“ Podívala se na mě. „Proč je nástroj dračího oka popsán ženským písmem?“

Nebyla jsem schopná pohybu. Tisíce lží se ve mně hroutily a z hučení v mých uších se vyloupla jen dvě slova: ženské písmo.

„Co to znamená?“ zašeptala jsem.Paní Dela na mě zírala.„Co to znamená?“ vykřikla jsem.Ucukla zpět. Koutkem oka jsem zahlédla kočího, jak se po nás otočil. Rilla

na mě v šoku civěla.Přinutila jsem se k tiššímu tónu: „Řekněte mi, co to znamená.“Paní Dela si olízla rty a znovu se zabodla pohledem do kompasu. Pomalu

jela prstem po vnitřním kruhu. „Je tu psáno, že Zrcadlový drak je“ – s

298

vytřeštěnýma očima se odmlčela – „Zrcadlový drak je královnou nebes.“ Přikryla si rukou ústa. „Proboha, dračice.“

Můj drak byla dračice. Ta skutečnost mě úplně zahltila – jako vodopád údivu, naděje i hrůzy. Vybrala si mě a já ji zapudila.

Paní Dela zachytila můj ohromený pohled. „Vy jste to nevěděl? Jak jste to mohl nevědět?“

„Ona je královna?“ zeptala se Rilla. „No jistě, to dává smysl –“Vrhla jsem se k ní a přitlačila ji na stěnu kočáru. „Neříkej to,“ zavřeštěla

jsem s rukama přes její hruď. „Mlč.“Kočí se opět otočil. „Můj pane, co se děje? Mám zastavit?“„Jeď dál,“ zařvala jsem.Rilla pode mnou supěla. „Neřeknu to. Slibuju. Slibuju.“„Co nemá říkat, pane Eone?“ Paní Dela mě zatahala za paži. Její mužská

síla mě stáhla zpátky na sedadlo. „Co dává smysl?“Chňapla jsem po zlatém kotouči, ale ona s ním ucukla. Zmatek v jejím

obličeji se změnil v pochopení. „Vy nejste měsíční stín, že?“Snažila jsem se vyprostit druhou ruku, ale její sevření ještě zesílilo. „Vy

jste dívka?“ Držela mě v zajetí svého nelítostného pohledu, ale já nebyla schopná to vyslovit.

„Je to tak?“ vykřikla. V jejím hlase nebyla zlost, ale zděšení.„Ano,“ zašeptala jsem.Zhoupla se zpátky a pustila mou paži, jako kdyby byla nakažená. „Dobrý

bože, dívka. V Radě dračích očí. Víte, co budou dělat, až na to přijdou?“Kývla jsem.„Ale máte sílu Zrcadlové dračice,“ řekla rychle. „Vybrala si vás proto, že

jste dívka, že? Určitě to v radě pochopí a…“Nedokázala jsem skrýt pravdu ve svých očích.Paní Dela zbledla. „Máte její sílu, ne?“ zeptala se a v jejím hlase narůstalo

zoufalství. „Řekněte, že máte dračí sílu.“„Nemám.“Zavřela oči a zaúpěla. Hrozivý zvuk přešel v nesouvislou modlitbu:

„Milosrdní bohové na nebesích, dejte, ať je naše smrt rychlá a bezbolestná.“„Ale odklonila jste přece krále Monzuna,“ namítla Rilla.

299

Odvrátila jsem se od její vpadlé tváře. „Ido ho odvrátil. Vzal mi mou sílu a všechny přiměl, aby si mysleli, že to já vedu dračí oči. Řekl mi, že prozradí radě, že jsem dívka, když nebudu dělat, co mi řekne. Zabijí mě, Rillo.“ Natáhla jsem se k ní, ale ona se ani nehnula. „Řekl, že tebe a Čarta předhodí svým mužům, pokud zkusím utéct nebo požádat o pomoc.“

Paní Dela přidušeně zaštkala: „Takže nemáme radu. Nemáme nic.“ Zakryla si obličej rukama.

Rilla se naklonila blíž. „Jak vám Ido mohl vzít sílu, když žádnou nemáte? Viděla jsem tu červenou knihu. Ta síla byla v ní. Viděla jsem perly, jak se samy pohybují.“

„Nemám sílu Zrcadlové dračice,“ řekla jsem. „V průběhu obřadu jsem se s ním – s ní – pořádně nespojila. Ale umím povolat draka pana Ida. Nevím, jak je to možné. To byla ta síla, kterou vzal.“

Paní Dela zvedla hlavu. „Proč jste se se svou dračicí pořádně nespojila?“„Nevím. V té aréně jsem ji cítila – komunikovaly jsme spolu, přísahám.

Ale poté začala mizet.“ Odmlčela jsem se. Ta hrozná ztráta mi sevřela hrdlo. „A teď je pryč.“

Rilla se napřímila a přejela si rukou po šatech ve snaze zachovat si alespoň trochu klidu. „Možná se jí nelíbilo vaše předstírání, že jste chlapec,“ řekla kousavě.

Civěla jsem na ni s otevřenou pusou a jednotlivé kousíčky mi zapadaly do sebe. „Sluneční droga.“

Naše pohledy se setkaly. Vykulila oči. „Čaj andělíčkářky.“Paní Dela svraštila čelo. „Cože?“„Před obřadem mi mistr ten čaj dával každé ráno. Zastavovalo mi to –“

Nemohla jsem to vyslovit.„Zastavuje to měsíčky,“ dopověděla Rilla chvatně. „A sluneční drogu

berou stínoví muži, aby si udrželi mužnost.“Paní Dela kývla. „Ryko ji bere.“ Zkoumavě se na mě podívala.„Chcete říct, že jste ji brala?“„Myslela jsem, že mi to pomůže, abych se spojila se svým drakem,“

odpověděla jsem na svou obranu. „Ido ji bere, aby posílil své pouto s Krysím drakem.“ Olízla jsem si rty a náhle jsem pochopila další souvislost. „Myslím,

300

že andělíčkářčin čaj udržoval Zrcadlovou dračici v odstupu a že ustoupila ještě dál pokaždé, když jsem si vzala sluneční drogu.“

„Mohlo by to být tak, že dračice se vyvolává ženskou energií?“ zašeptala paní Dela.

Její slova mi vzala dech. Byla pravdivá a zněla mi nesnesitelně v hlavě. Zrcadlová dračice se vyvolávala ženskou energií a já přitom dělala všechno proto, abych ji v sobě potlačila.

„Takže když tu drogu v čaji přestanete brát, budete schopná se Zrcadlovou dračicí komunikovat,“ řekla. „Řekněte prosím, že se nemýlím.“

Sklonila jsem hlavu. „Je tady ještě další problém.“Paní Dela i Rilla napjatě čekaly.„Neznám jméno své dračice. Její sílu nelze bez jména povolat.“ Chmurná

ironie toho, co jsem se chystala říct vzápětí, mi zvlnila rty v sarkastickém úsměvu. „A jediné místo, kde snad mohu její jméno najít, je červený foliant.“

„Ten, který jste s Rykem ukradli panu Idovi?“ zeptala se paní Dela.Kývla jsem. „A přesně ten, který on před pár hodinami ukradl zpátky.“

Ozvěna jeho surové nadvlády mi stále doznívala v těle. Bylo nesnesitelné na to myslet. Zaklonila jsem hlavu, zaťala zuby a snažila se potlačit pálivé slzy. „Foliant je také napsán v ženském písmu. Mohla jste mi ho přečíst.“ Polkla jsem. „Mohla jsem už její jméno znát.“

Rilla se dotkla mého kolena. Díky tomu nepatrnému projevu citu bylo ještě těžší zadržet slzy.

Paní Dela se zamračila. „Ale to znamená, že stále máte šanci získat její sílu.“ Promluvil z ní praktický dvořan. Přikývla sama sobě a dodala: „Musíme dostat červený foliant zpět.“

Projela mnou vlna naděje. Kdybych měla svou dračici, Ido by nebyl schopen se ke mně přiblížit. „Když jsme ho dostali jednou,“ řekla jsem okamžitě, „můžeme ho dostat i podruhé.“

Zvedla ruku. „Ale nejdřív musíte varovat nového císaře, že se nemůže spoléhat na vaši sílu. Ani na podporu rady.“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „To ne, zabije mě. Prvně musíme najít červený foliant.“

301

Studeně na mě pohlédla. „Je vaší povinností sdělit mu to,“ řekla. „Když to neuděláte, zemřete stejně. Ryko vás zabije, pokud císaře znovu oklamete.“ Vyhlédla z kočáru na tmavou postavu ostrovana před námi. „I tak budu mít potíže, abych mu zabránila podříznout vám hrdlo, až se dozví o vašich lžích.“ Povzdechla. „Jeho víra ve vás byla obrovská. Stejně tak moje.“

Na chvíli jsem si představila Rykův obličej, až zjistí pravdu. Zachvěla jsem se. Nejen strachem, ale i vědomím, jak hluboce ho má zrada raní.

Paní Dela se opřela. „Musíme se všichni modlit k bohům, aby vás císař okamžitě nezabil. Doufejme, že budete mít čas na to, abyste mu řekla, že je zde stále šance osvojit si sílu Zrcadlové dračice.“

„Ta šance je velmi malá,“ odvětila jsem.„Měla byste se jí držet, jak nejpevněji umíte,“ řekla paní Dela rozhodně.

„Znamená to pro vás život.“Chvíli jsme tiše seděli a přemítali o děsivých představách.„Dobře,“ řekla paní Dela konečně. „Musím to povědět Rykovi.“ Zvedla se

ze sedadla a poklepala kočímu na záda. „Zastav, člověče.“ Ohlédla se na mě. „Nevycházejte ven. Neukazujte ani obličej.“ Uhladila si vlasy. Viděla jsem, jak se jí třese ruka. „Tohle ho zabije.“

Kočár zpomalil a postupně s chvěním zastavil. Ryko okamžitě zarazil svého koně. Paní Dela na mě naposledy vyčítavě pohlédla, pak vystoupila z kabiny a spěchala za Rykem.

Rilla začala z jídelního koše vybalovat krabičky. „Můžeš také něco sníst. Zřejmě bude nějaký čas trvat, než pojedeme dál.“

Pohlédla jsem přes rameno kočího ven. Ryko sesedl z koně a předal otěže svému zástupci. Když se paní Dela přiblížila, ostrovan se poklonil a tázavě natočil hlavu. Odvedla jej dál po prašné cestě, a jak se vzdalovali, jejich hlasy postupně zanikaly ve vřeštění hnízdících ptáků. Náhle Ryko ztuhl a ukročil od paní Dely dozadu. Se zaťatými pěstmi se otočil směrem ke kočáru. I když jsem mu v soumraku neviděla pořádně do tváře, jeho zuřivost překlenula vzdálenost mezi námi. Sledovala jsem, jak se obrátil zpátky k ní. Strnulý postoj dokazoval, jak moc se snaží ovládnout.

„Mrzí mě to,“ zašeptala jsem.

302

„Mělas mi to říct,“ ozvala se Rilla. Otevřela další krabičku – se stříbrným vařeným úhořem – a položila ji na sedadlo vedle mě. „Možná jsem ti mohla pomoct.“

„A jak?“ zeptala jsem se. „Máš snad na čele napsané dračí jméno?“ Okamžitě jsem své jízlivosti litovala. Alespoň ona se mnou mluvila. „Promiň,“ řekla jsem. „Máš pravdu. Měla jsem ti to říct.“

„Lépe řečeno, mělas to říct mistrovi,“ opravila se Rilla.„Myslela jsem, že jméno zjistím dřív, než někdo objeví, že nemám sílu.

Hlavně než to objeví on. A pak umřel.“Rilla povzdechla. „No, už je to všechno pryč.“ Srovnala k sobě lakovaná

víka a dala je zpátky do koše. Pak složila ruce do klína a chvíli tak seděla, pohled upřený do nadcházející noci.

„Takže,“ podívala se na mě, „je načase, pane Eone?“Odvrátila jsem se. Ta její klidná důstojnost! „Už nejsem tvůj pán, Rillo.“„Ale ano, jste,“ řekla. Její ostrý tón mě přiměl, abych na ni znova pohlédla.

„Musíte být panem Eonem pro nás všechny. Pro mě, pro Čarta, pro ty dva tam venku. I pro nového císaře.“ Zvedla bradu. „Ptám se vás znovu, pane Eone. Už je čas?“

„Ano,“ řekla jsem konečně. „Seber Čarta a utečte, jak nejdál můžete.“

*

Paní Dela se konečně vrátila do kočáru. Její ponurý výraz nám zabránil klást otázky, a tak jsme mlčky pokračovaly v cestě. Ryko si udržoval odstup a jel ztuhlý a napřímený vpředu. Chvíli jsem ho pozorovala, ale neohlédl se. Dokonce i když jsme měnili koně, držel se hodně daleko.

Noc se blížila k hodině duchů a já se konečně přinutila něco sníst. Paní Dela mi zatím stručně objasňovala, co obnáší stráž u mrtvého císaře. Snažila jsem se soustředit na svou úlohu v složitých rituálech a nevšímat si nevyřčené obavy, jež visela mezi námi – totiž, že se těchto úkonů nejspíš nedožiju.

Třebaže na odpočinek jsem neměla ani pomyšlení, tělo už to nemohlo déle vydržet. Po třetí a poslední výměně koní jsem usnula. Tu a tam jsem sebou škubla, když jsme najeli na hrbol na cestě, a vyhlédla jsem ven, abych se

303

podívala na Rykovu postavu v čele. Po dlouhých hodinách cesty už by se měl ohýbat únavou, ale přesto ve své ostražitosti nepolevil ani o píď. Možná ho poháněla zlost. A možná nenávist.

S úlevou jsem se znovu pohroužila do nevědomého spánku.Nakonec mě probralo volání pouličních prodavačů podél krajnice.

Vzbudila jsem se schoulená v rohu kočáru. Dojeli jsme k bránám města. Paní Dela se rozvalovala ve vedlejším rohu. Tvrdé rysy tváře jí dřímotou zjemněly. Rilla už slídila v košíku po nějakém občerstvení, vlasy i šaty úhledně upravené jako vždy.

„Tady máš něco k snídani,“ řekla jemně a podala mi malou pletenou misku s natvrdo uvařeným oloupaným vejcem a trochou nakládané zeleniny. Aspoň jsem to nemusela zapíjet smrdutou směsicí sluneční drogy a andělíčkářčina čaje. S oběma drogami jsem skončila.

„Není toho moc na to, že je to mé poslední jídlo,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv.

Rilla mou poznámku mlčky přešla a opatrně loupala další vejce. „Až se vrátíme do našich komnat, připravím očistnou koupel, jak nařídila paní Dela,“ řekla tlumeně. „Protokolární úředníci už nepochybně poslali vhodné byliny. Pak, až se budeš koupat, vyvětrám roucho příběhu. To byl od paní Dely dobrý nápad, aby sis ho oblékla.“

„Měla bys už jít.“Zavrtěla hlavou. „Až budeš připravená na stráž u mrtvého.“Její neochvějná oddanost mě pokořila. „Děkuju ti,“ zašeptala jsem. „Ale

slib mi, že potom odejdeš.“Paní Dela vedle mě se pohnula. „Nečekala jsem, že usnu.“ Vykoukla ven

na řadu vozíků a pěších, kteří čekali na hliněné obecní cestě, aby byli vpuštěni do města. „Už jsme tady.“

Když jsme se blížili k městským bránám, přijel k nám Ryko. Vztyčila jsem se a prsty sevřela proutěnou misku, ale on s koněm popojel na stranu paní Dely.

„Nyní vás opustím, paní,“ řekl.Kývla. „Mnoho zdaru.“

304

„Opustíš?“ zeptala jsem se. „Proč odcházíš? Musíme dostat zpátky červený foliant.“

Ryko se na mě konečně podíval. Tvrdost v jeho očích mi vzala dech. „Musím varovat odboj, aby se připravil.“ Zatáhl za otěže, až kůň zlostně odfrkl. Surová otočka se mu nelíbila. „Ale nemějte obavy o svou bezpečnost, pane Eone. Vrátím se, abych vás hlídal, jak mi velí povinnost.“ Jeho hlas zněl hořce. „Já své povinnosti vždycky plním.“

„A kdy jsem já svou povinnost neplnila?“ zamumlala jsem. Ale už byl pryč.

305

KAPITOLA 19

Zvláštní směs sladkých bylin a okvětních lístků plumérie plavala na hladině vody a v sametově hebkých shlucích mi ulpívala na ramenou. Rilla připravila rituální očistnou koupel a nechala mě, abych se umyla sama. Poté odběhla do šatny, aby připravila roucho příběhu a svůj útěk. Ponořila jsem se hlouběji do teplé lázně v bazénu, vdechovala vlhkou vůni a masírovala si natažené vazy v zápěstí. Tělo už jsem si vydrhla, jak to jen šlo, ale Idův dotek mi pořád ulpíval na kůži i v namožených svalech ruky a kyčelního kloubu.

Už nikdy se nesmí zmocnit mého těla. To bych raději zemřela.Přestala jsem si třít ruku, zaskočena temným šepotem, který se mi tlačil do

mysli.Byla jsem opravdu připravena zemřít?Olízla jsem si rty a sladké koupelové byliny znovu probudily vanilkovo-

pomerančový žár jeho úst, které se přilepily k mým. Měla bych utéct. Uprchnout s Rillou a Čartem na ostrovy. Tenhle boj o trůn se mě netýkal. Do jeho víru mě zatlačili všichni kolem: můj chudý mistr, císař, princ, paní Dela, Ryko. Dokonce i Rilla a Čart. Ti všichni ode mě čekali vítězství. Ale můj boj to nebyl.

Vzdychla jsem. Nebyla to pravda. Teď už to byl můj boj. Můj život závisel na tom, zda si císař udrží trůn. A životy příliš mnoha dobrých lidí zase závisely na mé odvaze čelit hněvu mladého císaře a získat si jeho podporu.

306

Anebo, kdyby se věci zvrtly, na odvaze přijmout ve svém těle jeho meč a zabránit tak Idovi, aby dosadil na trůn Sethona – a aby dosáhl svého šíleného cíle, jímž bylo vytvoření Šňůry perel.

Při vzpomínce na to, jak princ hbitě ztrestal učitele Prahna, jsem se zachvěla. Ten staroch se dopustil jen malé chybičky. A pak ten mladý šlechtic, který ho nešťastnou náhodou zasáhl na cvičišti. Slyšela jsem, že mu princ zlomil tři žebra.

Co by mohl udělat mně? Dívce, která ho podvedla a zradila, která mu slíbila moc a vzájemné přežití, a přitom po celou tu dobu věděla, že je to lež. Modlila jsem se, aby ta malá naděje, kterou jsem mohla nabídnout, zadržela jeho ruku s mečem.

Ido měl pravdu, nedokázala bych přijmout smrt. Alespoň dokud stále existovala naděje.

Ale vždyť jsem ani nevěděla, jestli na mě Zrcadlová dračice ještě čeká. Údiv nad ní na chvíli zatlačil do pozadí můj strach. Dračice – jak překvapivé odhalení pro radu. Zamyslela jsem se nad tím, jak mohli všechno vědění o ní a ženských dračích očích vůbec ztratit. Zdálo se to příliš smysluplné, než aby to mohlo jen nešťastně zapadnout někde v zákrutech času. Ale i kdyby to bylo po celé ty předchozí generace potlačováno záměrně, nemohli teď existenci jedné jediné dračice popřít. A kdybych se s ní doopravdy dokázala spojit, pak by rada musela přijmout i mě.

Skvělý plán, až na to, že už jsem ji necítila. Na pódiu dračích očí po ní nebylo ani stopy. Bylo to jen tou poslední dvojitou dávkou drogy nebo za tím vězelo nějaké strašné selhání uvnitř mne? Možná už jsem novému císaři žádnou naději nabídnout nemohla. Možná že Zrcadlová dračice doopravdy zmizela.

Věděla jsem, že bych se měla ponořit do své hua, abych zjistila, zda tam dračice pořád je, a alespoň císaři referovat o její přítomnosti. Ale co kdyby mě v energetickém světě vycítil Ido a znovu se mě zmocnil? Otřásla jsem se odporem. Říkal, že se to stalo jen díky tomu, že jsem obcovala s Krysím drakem. Byla bych blázen, kdybych jeho slovu věřila. Co když se mě teď mohl zmocnit, kdykoli vkročím na cesty hua?

307

Zjistila jsem, že se opírám zády o kraj bazénu. Stěna mi sloužila jako pevné kotviště ve víru myšlenek. Musela jsem se té příležitosti chopit. Dosud jsem princi mohla nabídnout jen lži. Ale pokud jsem chtěla přežít, musela jsem novému císaři předložit pravdu. Musela jsem mu předložit naději v podobě Zrcadlové dračice.

Nahmátla jsem zkosené úchyty v dlážděné obrubě bazénu. Prosím, buď tam, modlila jsem se. Hlubokým nádechem jsem uvolnila blok strachu ve své hrudi. Další dech povolil sevření v srdci. A při každém výdechu jsem rytmicky odříkávala svoji prosbu: Prosím, buď tam, prosím, buď tam. Odrazy koupelny se mihotaly na hladině vody. Pod ní se ohýbala a kroutila mozaika Kruhu bohatství devíti ryb. Odmlčela jsem se a sbírala síly na poslední průnik do energetického světa, celá napjatá v očekávání přítomnosti Zrcadlové dračice. A taky Ida.

Koupelna se rozplizla. Ponořila jsem se hlouběji do hua, do vířící energie, a protlačila se kolem šedých pozůstatků drog. Měla jsem čas na jeden krátký vhled a pak jsem musela rychle zpátky do bezpečí. Zaostřila jsem vnitřní zrak a poslouchala, zda v mysli nezaslechnu Idův hlas, zda neucítím na těle jeho železný stisk. Nestalo se nic. Kolem bazénu se začaly utvářet velké shluky energií. Získávaly tvar. Čenichy, oči, rohy, perly. Draci. Hleděla jsem na mezeru v kruhu a pokoušela se zahlédnout alespoň náznak rudé šupiny, záblesk zlaté perly. Ale Zrcadlová dračice stále nikde.

„Vím, co jsi,“ zašeptala jsem. „Prosím, odpusť mi. Ukaž se. Dej mi trochu naděje.“

Spatřila jsem záblesk pohybu. Sklonila se ke mně velká modrá hlava a Krysí drak mi stanul tváří v tvář. Cítila jsem na sobě jeho zaostřující se energii. Jeho síla olízla mou mokrou kůži a zavlnila se na ní jako otázka beze slov. Pokusila jsem se ukročit zpátky, ale už jsem se tiskla ke stěně bazénu.

„Ne,“ vyhrkla jsem. „Ne.“Jeho síla na mě stále tlačila, divoká nabízející se energie, beztvará a nikdy

nekončící, připravená nechat si vtisknout podobu lidské touhy. Bylo to příliš silné. Byla to cesta přímo do mého srdce, po níž jsem mohla v příští chvíli vykročit.

308

Jako vzdálené volání jsem ucítila, že má pravá ruka zavadila o volnou dlaždici, pojítko se skutečným světem. Zatlačila jsem. Tlumená bolest v propíchnuté kůži mě odtrhla od uhrančivého dračího pohledu. Bolest vzápětí zesílila a energie se prohnala kolem jako orkán barev: modrá, růžová, fialová, stříbrná, zelená, bílá. A červená. Zastavil se mi dech. Opravdu jsem zahlédla červenou?

Ale to už jsem se choulila v lázni, ruku napíchnutou na zubatém okraji dlaždice. Byla jsem sama. Kapající krev vytvářela ve vodě šarlatové víry mezi krémovými lístky plumérie.

*

Stála jsem v šatně před zrcadlem a kroužila rameny pod těžkým rouchem příběhu. Pod pevně utaženým obvazem mi bolestivě cukalo v poraněné ruce. Sevřela jsem ji v pěst a zase povolila, abych bandáž trochu roztáhla.

„Stůjte klidně,“ rozkázala Rilla.Klečela přede mnou a skládala lemy těžkého hedvábí, aby mi dobře

přiléhaly k tělu. V zrcadle za sebou jsem viděla odraz paní Dely. Byla čerstvě vykoupaná a oděná ve smuteční bílé, v rukou držela tlustou šerpu od roucha příběhu. Naše pohledy se v zrcadle střetly.

„Pamatujete, co jsem vám říkala?“ zeptala se. „Nebudete mít možnost s perlovým císařem mluvit, dokud neodejde sbor prosebníků a kněží Šoly neodzpívají své žalmy pro předky.“

Přikývla jsem.„Až odejdou, zůstanete s ním sama na stráži u mrtvého,“ pokračovala.

„Ale nesmíte promluvit, dokud on nepromluví na vás.“„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Řeknu mu to při nejbližší příležitosti. Má

slova ho nepotěší, ať už protokol dodržím nebo ne. Buď mě vyslechne nebo ne.“ Spolkla jsem náhlý příval strachu. „A nemůžeme si dovolit marnit čas.“

Rilla vzhlédla. „Udělejte, co vám říká paní Dela. Prosím. Počkejte, až promluví císař. Musíte udělat vše, co půjde, abyste se zachránila.“

Dotkla jsem se jejího ramene. „Jakmile budu oblečená, chci, abys odešla. Ano?“ Její rysy ztuhly ve výraz neochvějné věrnosti. „Musíš odvést Čarta do

309

bezpečí. Slíbilas mi to.“Natáhla ruce, aby si od paní Dely vzala šerpu.„Je to v jeho i tvém nejlepším zájmu,“ pravila tiše paní Dela, zatímco jí

opatrně podávala hedvábí. „Tohle skončí krveprolitím, ať už to dopadne jakkoli. Bude lepší, když u toho se synem nebudete.“ Střelila znepokojeným pohledem ke mně, ale její předpověď jen potvrdila to, co jsem již v hloubi duše věděla. Buď císař s mou pomocí potlačí ambice svého strýce, nebo se Sethon zmocní trůnu s využitím moci Ida. Ať už by se stalo cokoli, vždy by tekla krev.

Rilla přikývla a začala mě soustředěně ovíjet šerpou.„Jste taky připravená k odchodu?“ zeptala jsem se paní Dely. „Není žádná

záruka, že se císař nepomstí všem, kdo mi pomáhali, bez ohledu na jejich postavení. Pokud se nevrátím ze stráže u mrtvého…“

„Počkám tady, dokud nepřinesete červený foliant,“ řekla odhodlaně.„A když nepřijdu? Když Sethon a Ido prosadí svou?“„Pak máme s Rykem plán.“„Ostrovy?“Sklonila hlavu.Rilla se posadila na paty. „Jste připraven, pane Eone?“ řekla sevřeným

hlasem.Zhluboka jsem se nadechla a pohlédla do zrcadla. Byla jsem vskutku pan

Eon. Roucho příběhu mému útlému tělu opět propůjčilo mužské vzezření. K posílení té iluze cosi z mé tváře odstranilo poslední zbytky měkkosti – možná sluneční droga – a její hranatost souzněla s novou tvrdostí, kterou jsem cítila uvnitř sebe. Zvedla jsem bradu. Nechtěla jsem se vzdávat postavení pana Eona. I navzdory všemu nebezpečí a všemu tomu zoufalství jsem okusila moc a úctu. Nedivila jsem se, že po tom Ido tak prahl.

Rilla urovnala záhyb, který narušoval hladkou linii na mém lýtku, ale pak sebou její ruce křečovitě škubly a hedvábný lem zmuchlaly. Plakala potichu a bez povyku. Za celou tu dobu, co jsem Rillu znala, jsem ji neviděla plakat.

„To je v pořádku,“ řekla jsem. Jak hloupá, nepatřičná reakce, jenže její slzy mě vytrhávaly z mého těžce nabytého klidu.

310

Vzala mě za ruku a přitiskla si mou dlaň k tváři. „Co jste udělal pro Čarta, pro mě –“

„Řekni mu…,“ zarazila jsem se. Hrdlo jsem měla náhle sevřené a bolestivě vyprahlé. Tolik bych jí toho chtěla říct. A přitom to bylo zbytečné. „Můžeš jít, Rillo,“ zašeptala jsem a pustila její ruku. „Mnoho štěstí.“

Vstala a uklonila se. Její pohled se na jednu dlouhou ponurou chvíli střetl s mým. „Děkuji vám, pane Eone.“

Pozpátku ustoupila ke dveřím. A pak byla pryč.Paní Dela vzdychla. „Je ti velmi oddána. Když ses koupala, řekla mi, jak to

všechno bylo. O solné farmě a Brannonových ambicích.“Konečně jsem odlepila pohled od dveří. „Nepochybně vám to připadalo

zábavné,“ řekla jsem a hledala útočiště v křehké skořápce tvrdosti.„Ne.“ Pohlédla do zrcadla. „Udělala jsem mnoho věcí, abych přežila.

Některé stejně zoufalé jako ty.“ Křivě se usmála. „V tom kočáře jsem byla hodně tvrdá. Byl to šok, byl jsi – bylas – jediná naděje… Přece víš, jak veliké naděje se k tobě upínají. Pořád si myslím, že mně a Rykovi ses svěřit mohla, ale chápu, proč jsi jednala tak, jak jsi jednala.“

„Proč mi pořád pomáháte? Jsem s největší pravděpodobností ztracený případ.“

Pozvedla bradu. „Ryko bude tobě a císaři sloužit až do konce. Stejně jako já.“

Blízkost nebezpečí mne přiměla dát jí přímou radu: „Měla byste Rykovi říct, že ho milujete.“

Její snědá nenalíčená pleť rázem získala rudý nádech. „Eunuch a kontra. Jak by se bohové nasmáli,“ pravila hořce.

„Bohové se už smějí,“ odvětila jsem. „Jak jinak by budoucnost říše mohla spočívat na mých bedrech?“

*

Tělo starého císaře leželo v pavilonu Pěti duchů. Jako jediná budova v palácovém objektu byl postaven ze vzácného bílého mramoru a jeho černá fasáda bez plastik a zlacení byla o to majestátnější. Můj předepsaný doprovod,

311

čtyři z nejvýše postavených eunuchů, zůstal stát na úpatí devíti mramorových smutečních schodů, jež stoupaly ke dveřím. Na levé straně každého schodu byla umístěna jedna velká mosazná kadidelnice, z níž se do vzduchu linula těžká, melancholická vůně. Z otevřených dveří jsem slyšela tiché litanie prosebníků a viděla záblesky z jejich pohupujících se lamp.

Ohlédla jsem se po paní Dele. Doprovodila mě, kam až mohla – na přední okraj náměstí Pěti duchů – a nyní stála tiše spolu s ostatními dvořany a čekala, až vejdu do pavilonu. „Uvidíme se v komnatách,“ řekla přesvědčivě, když mě úředníci protokolu uváděli dovnitř. Kývla jsem, ale obě jsme věděly, že smích bohů ještě není zárukou jejich dobré vůle. Přes rozlehlé náměstí jsem jí neviděla do obličeje, ale podle sklonu hlavy jsem poznala, že paní Dela pláče.

Dva úředníci přede mnou ukročili stranou a poklonili se.„Prosím, vystupte vzhůru, můj pane,“ oslovil mě nejvýše postavený muž.

„Jeho královská Výsost, perlový císař, vás očekává.“Vzhlédla jsem podél schodů ke tmavému oblouku dvojitého vchodu.

Jakmile vejdu do pavilonu, propadnu životem. Avšak šanci na útěk už jsem propásla – minula mě na písku Dračí arény, když jsem čekala, abych složila poklonu lhostejnému císaři. Jak krátké a skryté byly osudové okamžiky. A nyní jsem stanula tváří v tvář dalšímu.

Udělala jsem první krok, pak druhý. Zoufalství má svůj vlastní spád. Jakmile bylo jednou rozhodnutí učiněno, skoro jsem hořela netrpělivostí, abych se dočkala rozřešení.

Ale osud nespěchal. U vchodu na mě čekali protokolární úředníci, kteří mě podél řad klečících prosebníků uvedli do zšeřelého sálu. Šeptem pronášené litanie zněly vlivem velkého počtu prosebníků hlasitě a doprovázel je přízračný šelest pohupujících se lamp. Zavinuté tělo starého císaře leželo na kamenných márách na konci sálu. Vedle něj stál nízký stůl, obložený obětinami – jídlem v miskách a vínem v pohárech.

Na prostém tkaném polštáři klečel před svým otcem princ, perlový císař. Byl natočený čelem k márám a hlavu měl skloněnou, ale já viděla, že už ji má hladce oholenou – jen v týlu si ponechal císařský cop, propletený zlatem a drahokamy. Očima jsem sledovala křivku jeho zad až k bokům. Neměl žádný meč. Ani nůž.

312

Měl jen svoje ruce – jimiž mě, se svým důkladným výcvikem, mohl na onen svět odpravit úplně stejně lehce.

Vedle něj ležel další polštář pro druhého truchlícího. Pomalu jsem na něj poklekla – mé pohyby už opět brzdila bolest v kyčli.

„Je dobré mít tě zase po svém boku, pane Eone,“ pronesl princ ochraptělým a zdráhavým hlasem.

Sklouzla jsem pohledem od jeho napjatého výrazu, kterým mě vítal, ke shluku zaschlé krve a pohmožděné kůži v jeho krční jamce. Císařská perla – její zlaté lůžko bylo hrubě všito do měkké dutiny mezi klíčními kostmi a z rány stále prosakovala krev na bílou látku jeho roucha.

Konečně jsem vzhlédla a střetla se s jeho bolestným pohledem. Rukou jsem si přitom sáhla na vlastní hrdlo, abych mu projevila soucit.

„Královský lékař minulou noc uprchl.“ Opatrně polkl. „Jeho náhradník byl nervózní.“ Útrpně se usmál. „Velmi nervózní.“

„Uprchl?“Jeho úsměv ztvrdl. „Bude dopaden. Neboj, oba se dočkáme své pomsty.“

Znovu sklonil hlavu. Prosebníci zatím doříkali litanie a zazněl gong.I já jsem sklonila hlavu, ale spíše abych ukryla své překvapení nad změnou

v princově vzezření. V jeho tváři a hlase jsem postřehla něco, co mě přimělo pomyslet na Ida. Potlačila jsem sílící strach a soustředila se na význam princových slov. Věřil, že královský lékař měl podíl na smrti jeho otce. A taky na mistrově. Byla to pravda? Pořád dokola jsem si procházela události vedoucí k jeho smrti a k žádné jednoznačné odpovědi jsem nedospěla. Alespoň mi to však zabránilo přemýšlet o okamžiku, kdy se svým novým císařem zůstanu sama.

Za dvě hodiny poskládali prosebníci lucerny na zem do malých kroužků věčnosti, poklonili se a vycouvali z pavilonu ven. Ihned je nahradilo dvanáct kněží Šoly, kteří měli zpívat smuteční žalmy. Zatímco jsme tam další tři hodiny klečeli a poslouchali jejich složité melodie, pozorovala jsem, jak se ruce nového císaře co chvíli pomalu zatínají v pěsti. Věděla jsem, že se tak obrňuje proti bolesti – sama jsem to mnohokrát dělala. Nový císař trpěl – a kéž mi bohové odpustí, já jsem v jeho oslabeném stavu nalézala naději. Snad mi jeho vyčerpání poskytne příležitost přednést svoji věc.

313

Poslední tóny smutečních žalmů dozněly a zavládlo tíživé ticho. Perlový císař po mém boku se zhluboka nadechl a načerpal sílu, aby mohl vstát. Když se zvedl, poklonil se otci a otočil se tváří ke kněžím, po jeho bolesti nebylo ani stopy. Já jsem s námahou vstala, uklonila se a zaujala své místo vedle már.

Dvanáct kněží Šoly se poklonilo čelem k zemi a opustilo místnost. Zůstali jen dva protokolární úředníci. Ale i ti se vzápětí uklonili a pozpátku se odporoučeli. Když za sebou zavřeli těžké dveře, v místnosti se rozhostilo pouze tlumené světlo z lamp prosebníků.

Započala stráž u mrtvého.Perlový císař si znaveně zamnul čelo. „Přines nám nějaké víno, pane

Eone,“ zasípěl a pokynul mi hlavou k menšímu výklenku. „Myslím, že teď už se budu moct napít.“

Uklonila jsem se a přesunula se k malému stolku, kde byly dvě zlaté misky a drahocenná skleněná karafa s vínem.

„Jsem přesvědčen, že ve smrti pana Brannona měl prsty královský lékař,“ řekl a při řeči se opatrně přidržel za hrdlo. „A možná i ve smrti mého otce, ačkoli toho již stravovala sněť v noze. Ten muž bude dopaden a za náš žal zaplatí.“

Přikývla jsem.„Mí poslové mi referovali, žes v Daikikó uspěl.“ Přistoupil ke mně.

„Skvělá práce. Naší dohodě jsi dostál. A já jí dostojím taky.“Vzala jsem karafu ze stolu. Musela jsem ji pořádně sevřít, aby se mi

netřásla ruka. Při nalévání mě ovanula sytá ovocná vůně vína. Ve vzduchu se vznášelo něco neurčitého, jako by sám čas zatajil dech. Vzala jsem do rukou misky.

„Vaše Veličenstvo,“ řekla jsem a podala mu víno.Pohlédl do misky a pak zvedl oči k mým. Čekal, až ochutnám jako první.

Pomalu jsem misku pozvedla a pila, až byla prázdná. Víno mě pálilo v hrdle, ale byl to jen oheň alkoholu. Oheň falešné odvahy.

Perlový císař zkřivil ústa. „Je to zvyk,“ řekl a zhluboka se napil. Viděla jsem, jak sebou při polykání útrpně škube. „Není to tak, že ti nedůvěřuji, pane Eone.“

Můj okamžik přišel.

314

„Já nejsem pan Eon,“ řekla jsem.Zarazil se. V jeho tváři se nezračilo náhlé pochopení, ale postřehl tón

zrady. „Cože?“„Já nejsem pan Eon. Zrcadlový drak je ženské podstaty. Stejně jako já.“Naklonil hlavu do strany a přimhouřil zarudlé oči. „Ženské podstaty? Ty

jsi žena?“Kývla jsem a napjatá jako struna čekala, až mu to dojde.„Ženské dračí oko?“„Ano.“Zíral na mě a já viděla, jak jeho bystrá politická mysl novou informaci

zpracovává.„Drak se vrátil, protože jsi žena.“ Uchopil mě za rameno. „A máš jeho –

její – moc. Je větší než Idova?“Nečekala jsem, že tak rychle dospěje k jádru věci.Než jsem stačila odvrátit tvář, pochopil pravdu. Jeho miska s vínem

dopadla na podlahu a ruka rychlá jako had mě uchopila za čelist. Jedním pohybem mě přitlačil ke zdi pavilonu, až jsem se týlem hlavy udeřila o mramor. Tělem projela hrozná bolest. Tvář měl tak blízko mojí, že jsem cítila jeho horký dech a sladkou hnilobu z krví nasáklé látky u jeho krku.

„Máš moc?“Zaťala jsem mu ruce do prstů. On svůj stisk ještě zesílil a vycenil zuby v

očekávání odpovědi.„Ano,“ vyjekla jsem.Zapátral mi v očích. „Lžeš.“Zoufale jsem ho chytla za paži. „Mám sílu, ale ne všechnu. Existuje kniha

–“Odtáhl mě od zdi a znovu proti ní mrštil, tentokrát tak surově, že mi před

očima vyskákaly černé mžitky. Lapala jsem po dechu a snažila se udržet při vědomí.

„Víš, cos způsobila?“ řval na mě. „Všechno záviselo na tobě. Na ženě.“Všechen jeho hněv se uvolnil a pomalu mi rdousil hrdlo. Chystal se mě

zabít. Viděla jsem to v jeho tváři. Nemohla jsem ho zastavit. Byl můj císař. Můj pán. Můj mistr. Jeho vůle byla moje vůle.

315

Ne. Už nikdy ne. Moje vůle patřila jen mně.Pustila jsem jeho paži a zaťala zkroucené prsty do ovázané dlaně. V

náporu paniky jsem spodkem dlaně vrazila do jeho císařské perly. Na okamžik jsem viděla, jak se mu bolest dere do očí. Pak se svezl na podlahu, kde se svíjel a vydával zlověstné, přerývané vzdechy.

Pohlédla jsem na svou ruku. Bolela mě od úderu, umazaná krví. Královskou krví.

Dobré nebe. Co jsem to udělala?Padla jsem na kolena a hrabala se k němu. Viděl, že se blížím, a s

popelavou tváří divoce udeřil pěstí do vzduchu.„Vaše Veličenstvo.“ Chytila jsem jeho zmítající se ruce a přitlačila je k

tělu, pak jsem si ho povytáhla na klín. „Pane, odpusťte mi.“ Na jeho kůži jsem spatřila lesklou vrstvičku potu. „Neumírejte.“

„Nechystám… se… umřít.“ Z hloubi plic se rozechvěle nadechl, zuby zaťaté námahou. „Chystám… se… tě… zabít.“ Pokusil se zvednout hlavu, ale svezl se zase zpátky na mě.

Stáhla jsem mu z krku roucho. Udeřil mě loktem do žeber, až jsem sebou trhla. Musela jsem mu ruce přitlačit ještě pevněji k tělu, abych mohla prohlédnout ránu. Kolem císařské perly svítila čerstvá krev, ale prosákla jen zpod okrajů stehování a z natržené krční jamky. Kdybych udeřila víc, kdyby obvaz na mé ruce úder neztlumil, byla bych ho zabila. Musela jsem ho praštit tak, že perla narazila jen na jeho klíční kost, ne na průdušnici. Bohové byli k nám oběma milostiví.

„Nemůžete mě zabít,“ řekla jsem. „Potřebujete mě.“Znovu se začal soukat nahoru a jeho zsinalá tvář potemněla zuřivostí. Už

se mu vracely síly. Neměla jsem moc času na vysvětlování.„Poslouchejte mě. Zrcadlová dračice je dračí královna,“ řekla jsem

zoufale. „Vybrala si mě a je ascendentní. To znamená, že má nejmíň dvojnásobnou sílu než ostatní.“ Jeho oči se při té pravdě zablýskly. „Ale já se s ní nespojila úplně. Ještě ne. V současnosti nevím, jak povolat její sílu, ale Ido má knihu, která obsahuje její jméno. Kdybych ho získala, pak budu mít všechnu její sílu. Pro vás.“

„Jak… víš, že můžeš povolat její sílu?“

316

„Protože už umím zavolat Idova draka.“Rozšířily se mu oči. „Ty máš taky… Idovu sílu?“ Odkašlal si. Jeho hlas

nabýval na síle.Přikývla jsem a upřeně na něj hleděla. Byla to pravda jen z poloviny. Ale

nemohla jsem prozradit druhou půlku pravdy – že skrze toto spojení se Ido může zmocnit mého těla a využít mou vůli.

Vytrhl se mi z rukou. „Běž ode mě pryč.“Odtáhla jsem se z jeho dosahu a on se pomalu zvedl. Pohlédl na mě a

přiblížil si ruku ke krku.„To byl nízký úder.“ Trochu se zakymácel. „Máš ženský smysl pro čest.“Jeho jízlivá poznámka mě hluboce ranila. „Snažím se dostát naší dohodě.

To snad není čest?“Odfrkl si. „‚Vzájemné přežití?‘ Málem jsi mě zabila.“„A vy mě taky.“„Máš pravdu,“ zasmál se, ale vzápětí se rozkašlal. „Jenže já jsem tvůj

císař.“„A já jsem jediná naděje, kterou máte, pokud si chcete udržet trůn.“Úsměv prodlévající v jeho tváři poněkud ztvrdl. „Ženské dračí oko.“

Přejížděl očima po mém těle a já cítila, jak mi do tváře stoupá horkost. „Můj otec mě varoval, že se mám mít na pozoru před skrytou povahou lidí,“ řekl, „ale jsem si jist, že nepočítal s někým, jako jsi ty. Proč bych ti měl věřit, že máš na srdci mé nejlepší zájmy? Jsi protřelá lhářka.“

Kousla jsem se do rtu. „Stojím tady před vámi. Přitom bych mohla být v půli cesty na ostrovy.“

Vzal to na vědomí skloněním hlavy. „To je pravda. Ale já bych řekl, že tvá přítomnost tady je stejně ve tvém zájmu jako v mém. Nepochybuji, že pan Ido by dokázal vyslídit a dopadnout ženu, která mu krade jeho sílu.“ Odmlčel se. „Jak jsi odklonila krále Monzuna? Použila jsi jeho sílu?“

Sevřela jsem v ruce lem roucha příběhu. Protřelá lhářka. „Ano.“„Pak sis udělala velmi nebezpečného nepřítele.“ Pokynul mi, ať vstanu.

„Což je pro mě lepší. Tvému strachu a osobnímu zájmu věřím víc než tvému smyslu pro čest, pane Eone.“ Zarazil se. „Ale ty samozřejmě nejsi pan Eon. Jak se doopravdy jmenuješ?“

317

Znovu jsem ucítila, že mi rudne tvář. Nechtěla jsem být v jeho očích dívka. Nechtěla jsem se stát něčím menším. „Bylo by snazší, kdybych zůstala pan Eon, Vaše Veličenstvo. Budu tuhle hodnost potřebovat, dokud –“

„Dokud nebudeš mít svou sílu, nebo nebudeš mrtvý,“ řekl. „Tyhle možnosti ti dávám, pane Eone.“

Přikývla jsem. „Tyhle možnosti jsem měla vždycky, Vaše Výsosti.“Přešel ke stolu. „Říkáš, že Ido má nějakou knihu?“„Je to foliant Zrcadlové dračice. Jediný záznam o drakovi. Ukradl ji z

pokladů, ještě než se dostaly ke mně.“„Takže Prahn se nemýlil.“ Rozechvělou rukou nalil víno do další misky.

„Pokud ji Ido má, musí už znát její tajemství.“„Ne. To si nemyslím.“ Zdráhavě jsem k němu popošla, ale on mě

nezastavil. „Je psaná ženským písmem.“Zabručel: „To je možné.“ Pozvedl misku, aby se napil, ale při pohledu na

můj údiv se v půli pohybu zarazil. „Má matka – má pravá matka – mi pár znaků ukázala.“ Obrátil víno do sebe a při polknutí sebou trhl. „Vždycky jsem si kladl otázku, proč Zrcadlový drak, vlastně dračice“ – letmo se střed s mým pohledem – „opustila kruh. Proč nebyla v žádných záznamech. Možná nám to poví tvoje kniha.“

„Vaše Veličenstvo, já nevím, proč nás opustila. Ale vím, že váš strýc a Ido mají v plánu ohrozit váš nárok na trůn. Abychom knihu získali zpátky, musíme jednat rychle.“ V pavilonu byla okénka, aby člověk poznal, zda je noc či den. Rychle jsem odhadla čas, který uběhl. „Dračí oči teď už budou zpátky z Daikikó. Ido bude ve svém sále.“

„Chceš opustit stráž u mrtvého?“ Pohlédl na máry. „Ne, máš pravdu. Můj otec by naléhavost situace pochopil. Musíme se hned rozjet k Idovu sálu a vyžádat si knihu zpátky. Svého císaře musí poslechnout.“

Tím jsem si nebyla tak jistá. Ani jsem nechtěla znovu stanout tváří v tvář Idovi.

„Ne, Vaše Veličenstvo. Vy musíte zůstat v bezpečí. Půjdu já, s Rykem.“ Zarazila jsem se. Ani jsem nevěděla, jestli už je zpátky a jestli mě bude chtít doprovázet. „Víme, kde kniha bude.“

318

„Poslechneš svého císaře, pane Eone,“ řekl chladně. „Do sálu Krysího draka půjdu já a s touhle věcí skoncujeme.“ Vykročil ke dvojitým dveřím a dodal: „Pojď.“

Alespoň jsme byli v pohybu. Ale vstříc čemu?

319

KAPITOLA 20

Ukročila jsem zpátky a dívala se, jak mi císařská stráž přivádí koně. Mohutná kaštanově hnědá plec zvířete se octla na úrovni mého krku, velká klínovitá hlava sebou nepředvídatelně házela. Další strážný poklekl vedle koně a bez ohledu na jeho podupávající kopyta čekal, až mě bude moci vysadit do sedla. Císař natočil svého koně a ve světle pochodně se na mě zahleděl.

„Na co čekáš, pane Eone?“„Vaše Veličenstvo, já neumím –“ Uskočila jsem zpátky, vylekána

netrpělivým frknutím zvířete.„Chápu. To jsi mi ale mohl říct dřív.“ Císař se rozhlédl z výšky sedla po

shromážděných strážích. „Předpokládám, že tvůj muž jezdit umí.“„Ano.“Pokynul Rykovi. „Vezmeš si svého pána za sebe.“Ryko přistoupil ke koni a přitom se letmo střetl s mým pohledem. Když

jsme s císařem předčasně vyšli z pavilonu Pěti duchů, zjistila jsem, že Ryko čeká na náměstí. Dostál svému slovu a vrátil se, aby mě hlídal, ale kromě předávání instrukcí jsme spolu nemluvili a pořád se ke mně choval chladně. Nyní obratně rozepnul a sundal zdobné sedlo a pokynul strážnému, který čekal poblíž, až ho bude moct vysadit na hřbet zvířete. Za chviličku už byl Ryko v sedle.

320

Císařský strážný zůstal na místě a čekal na mě. Opatrně jsem si stoupla na jeho nastavené koleno. Nejistě jsem zavrávorala, ale Ryko mě popadl za paži a vytáhl nahoru, kde mě dost tvrdě usadil za sebe. Zahlédla jsem záblesky zubů, jak se někteří strážní marně pokoušeli skrýt úsměvy.

„Chyťte se mě kolem pasu,“ řekl úsečně Ryko. „A neryjte moc koleny do zvířete.“

Jednou rukou jsem se ho přidržela za rameno, abych si mohla pohodlněji upravit těžké hedvábí svého roucha. Po dlouhých dnech v područí protokolu a smutku císař jen dychtil po akci a nechtěl se ani zdržovat s převlékáním, na němž trvali nervózní protokolární úředníci. Ani mi nenabídl meč od svého zbrojíře. Už jsem pro něj byla méně než pan Eon.

Ryko mi za zády chytil ruce a dal si je kolem pasu. Cítila jsem jeho štiplavý pot a taky to, jak musí napínat své tvrdé svaly, abychom se oba udrželi v sedle.

„Držte se, jinak spadnete.“Kůň vykročil a já s ním škubla dozadu. Jedinou možností, jak se udržet,

bylo přitisknout se k Rykovým zádům. Naklonila jsem se a přitáhla se blíž, vědoma si toho, že tato intimnost je pro něj nežádoucí stejně jako pro mě.

Když jsme se zařadili za císařův elitní osmičlenný jízdní doprovod, už jsem to Rykovo nepřátelství ani vyčítavý postoj nemohla vydržet.

„Omlouvám se,“ řekla jsem. „Omlouvám se, že jsem ti to neřekla. Omlouvám se, že nejsem to, cos chtěl.“

Otočil ke mně hlavu, v očích jiskry hněvu. „Tohle se nedá odpustit jen pokrčením ramen,“ odpověděl. „Nacházíme se na rozhraní mezi osvícením a starými temnými časy. A tys nás postrčila zpátky k té temnotě.“

Cítila jsem, jak se ve mně hromadí hněv. „Ty si myslíš, že to byl můj cíl? Myslíš si, že jsem se jednoho dne prostě rozhodla vzít na sebe tuhle nebezpečnou maškarádu“ – rozhlédla jsem se a ztišila hlas – „nebezpečnou maškarádu, abych tuto zemi uvrhla do zkázy?“

„Mně jsou tvoje cíle ukradené. Zajímá mě výsledek.“ A odvrátil se pryč.„O výsledku ještě není rozhodnuto,“ řekla jsem. „Co myslíš, že teď dělám?

Riskovala jsem život, abych řekla císaři pravdu, a teď ho riskuju znovu, abych získala zpět foliant a vznesla nárok na Zrcadlovou dračici. Pořád jsem tady a

321

dělám vše, co je v mých silách. Ty víš, že mám sílu. Zachránila jsem ti s ní život a možná s její pomocí můžu zastavit Ida a Sethona. Aspoň to mi dopřej. Aspoň mi dopřej šanci prokázat svou cenu.“

Chvíli mlčel. Pak jsem ucítila, jak se zhluboka nadechl a zase vydechl.„Jo,“ připustil. „Máš sílu. A jsi tady. Ale co se tvé ceny týče…“ Škubl

ramenem.„Myslíš, že selžu jenom proto, že jsem žena?“ zeptala jsem se těsně u jeho

ucha.„Ženský drak,“ řekl sotva slyšitelně. Naklonila jsem se blíž, abych jeho

slova slyšela: „A ženské dračí oko. Přes pět set let byla pryč a pak se náhle vrátila. Paní Dela a císař jsou oba svolní skočit po té nepatrné naději, kterou nabízíš.“ Otočil se ke mně zpátky. V jeho očích už se nezračil hněv, ale jasná nedůvěra. „Nejsem žádný učenec, ale tak jistý si nejsem. Nemůžu se ubránit otázce – přinese nám takové podivné spojení dobro, nebo zlo?“

„Ty mě pokládáš za zlo? Za nějakého démona?“ Nedokázala jsem zastřít bolest v hlase.

„Já nevím, co jsi zač. Ale nejsi upřímná a já si myslím, že ani teď nám neříkáš celou pravdu.“ Znovu se obrátil dopředu. „Piš si, že tě budu sledovat, pane Eone, nebo co jsi zač. A nebudu váhat, abych ochránil zájmy císaře.“

Odtáhla jsem se. Jeho slova mi nahnala strach.Projížděli jsme přes rozlehlé audienční nádvoří a blížili se k bráně

Nejvyšší dobrotivosti. Postranní Brány pokory už byly pro lid uzavřené a svítily noční lucerny. Po velkém dlážděném prostranství mířilo k bočním chodbám jen několik nižších úředníků. Když jejich nový císař projížděl kolem, padli na kolena a klaněli se čely k zemi. Zanedlouho se roznese zpráva, že perlový císař nedostál své synovské povinnosti a vyjel se svými strážemi – a s panem Eonem – ven.

Cesta nebeského chování, mohutná ústřední brána vyhrazená pro Jeho Veličenstvo, se už otevírala. Portýři sloužící u Brány úsudku honem vyrazili, aby otevřeli zdobné pozlacené mříže, a také muže střežící dvě menší Brány pokory zburcoval křik pěšáků. Zatímco císař a jeho elitní doprovod projeli ústředním klenutým průchodem, Ryko s ohledem na mou hodnost provedl našeho koně Branou úsudku. Koňská kopyta klapala na dlažbě a já na

322

okamžik zahlédla nádherné malované draky na zlacených štukových zdech a rudě lakovaném stropě s rytinami. Pak už jsme byli za branou a zaujali místo mezi řadami jezdců a pěších stráží za císařem a jeho družinou.

Na nikoho se nečekalo. Zatímco poslední muži procházeli Branami pokory, ujížděli jsme po bulváru, který procházel zahradami ve Smaragdovém prstenci a vedl k Dračímu kruhu a dvanácti dračím sálům. Přimkla jsem se k Rykovi, neboť kůň přešel do cvalu a já se bála, že si v tom protivném natřásání rozdrtím kosti o jeho hřbet. Jak jsem se úporně snažila sladit své pohyby s krokem zvířete, propásla jsem nepatrnou událost, která v setnině vyvolala vlnu neklidu. Věděla jsem jen, že Rykovi náhle ztuhla záda a že kapitán strážního oddílu vepředu zarazil náš postup. Muži kolem zastavovali a připravovali si luky, sledujíce stíny v bujných zahradách nalevo i napravo.

„Co se děje?“ zašeptala jsem, jakmile Ryko přitáhl koni uzdu.Pokynul hlavou k obzoru. Noční nebe rozjasnila slabá záře. „Požár.“Bylo to dost blízko. Klidně mohlo hořet v obvodu Dračího kruhu. „Že by

nějaký sál?“ Nejblíže stál sál Buvolího draka. Byli pan Tyron a Hollin v pořádku?

Kapitán mezitím obrátil koně a popojel k císaři. Bavili se hlasy tak tlumenými, že jsme slyšeli jen sykavky. Pak kapitán kývl na nás a ukázal, že máme jet dopředu. Ryko s koněm manévroval mezi řadami elitní stráže, která už kolem císaře utvářela ochrannou formaci.

„Pane Eone,“ řekl kapitán a krátce sklonil hlavu. Na stínového muže byl hodně štíhlý. Autorita a zkušenosti vyzařovaly z hlubokých rýh kolem jeho očí a úst. Obrátil se k Rykovi. „Viděls to?“

Ryko zabručel.„Je to v opačném směru, než je sál Krysího draka,“ řekl kapitán. „Jeho

Veličenstvo nám nařídilo pokračovat v cestě.“Ryko se znovu zahleděl na podivné světlo. „Tohle se mi nelíbí,“ řekl.

„Připomíná mi to průsmyk Bano.“Kapitán přikývl a zamnul si bradu. Očividně měli nějaké společné zážitky.

„Přesně to si myslím. Ale nemůžeme odporovat císaři s poukazem na nějaký přízrak z minulosti. Vyšlu zvědy a budeme pokračovat – ale při prvním náznaku něčeho podezřelého spustíme záchranný plán.“

323

„Dohodnuto,“ řekl Ryko. „Ale pan Eon a já budeme bez ohledu na to pokračovat k sálu Krysího draka.“

Kapitán přikývl a rozjel se s koněm podél řady mlčících mužů. Na jeho signál se ze skupiny odpojili čtyři pěšáci a zamířili do zahrad, stranou od pěšiny ozářené smutečními lampami.

„Co to podle tebe je?“ zeptala jsem se Ryka, když jsme se znovu rozjeli.„Tiše,“ rozkázal. Hlavu měl nakloněnou do strany a poslouchal. Jeli jsme

dál a neklid s každým krokem vzrůstal. Konečně se nad malým pahorkem objevila výseč Dračího kruhu.

Ryko se napřímil. „Slyšíš to?“Snažila jsem se něco zachytit uprostřed klapání kopyt, lidských kroků a

tlumeného chrastění zbroje našeho oddílu. Konečně z hluku na pozadí vyvstal slabý zvuk, spíše něco jako šustění vzduchu.

„Co to je?“ zašeptala jsem.Cítila jsem, že Rykovo tělo je stále napjatější. Zmuchlal otěže do jedné

ruky a druhou sklouzl ke svému meči. Přijeli jsme na křižovatku, kde se vlevo i vpravo od nás vinul široký dlážděný Dračí kruh. Ryko pobídl koně a zahnuli jsme za roh, kde jsme zůstali stát vedle posledních dvou stráží z císařova doprovodu.

Ruch pojednou zesílil, protože už nebyl tlumen zahradami po stranách, a vylouplo se z něj slabé, ale nezaměnitelné kovové řinčení boje. Ryko otočil koně ve chvíli, kdy ze zahrady po naší pravé ruce vyrazil jeden ze zvědů. Běžel podél zeného okraje a zvednutou rukou dával signál.

Ryko zamžoural do tlumeného světla. „Armáda,“ vydechl a naklonil se vpřed. Muž zatím přiběhl blíž a zaťal ruku v pěst – očividně další signál. „Útočí.“

Kapitán u nás zastavil s koněm tak prudce, že zvířeti přimáčkl hlavu na hruď. „Armáda útočí na dračí sály? To nemůže být pravda.“

Zvěd doběhl až k nám. „Kapitáne, armáda velkopána Sethona se zmocnila Buvolího a Tygřího dračího sálu,“ supěl. „A jeden prapor jsem viděl u severního vchodu do vnitřního okrsku.“

„Co pan Tyron?“ zeptala jsem se.

324

Zvěd zavrtěl hlavou. „Je mrtvý, můj pane. Viděl jsem ho sťatého u krajnice. I jeho učně.“

„Ne,“ vyjekla jsem. „To ne.“Zvěd se uklonil. „Viděl jsem to, můj pane. Tygří dračí oko a jeho učně

taky. Ale nezabili je Sethonovi muži.“„Kdo tedy?“ chtěla jsem vědět.„Neměli žádné barvy.“Kapitán obhlížel tmavou cestu za námi. „Sethon musel obklíčit vnitřní

okrsek.“„Neobtěžuje se s formální výzvou,“ řekl Ryko. „Chce se trůnu zmocnit

silou.“„S Idovou pomocí,“ dodala jsem.„Pak budou útočit jen na dračí oči věrné císaři,“ řekl kapitán. Pohlédl ze

sedla na svého zvěda. „Vezmi své nejlepší muže a běžte varovat palác. A taky všechny sály, kam ještě nepronikli.“ Zvěd přikývl a rozběhl se ke svým mužům. Kapitán škubnutím otočil svého koně. „Musím odsud Jeho Veličenstvo dostat. Jedeš s námi?“

Ryko zavrtěl hlavou.Kapitán jednou úsečně kývl. „Tak mnoho štěstí. Víš, kde budu, Ryko.“

Kopnutím pobídl koně a začal vykřikovat povely.Ještě jsem zahlédla, jak se za mnou otočila bledá tvář císaře. Pak se kolem

jeho koně shlukly stráže a skupina tryskem vyrazila po cestě pryč.Něco na zvědově zprávě mi nesedělo. Říkal, že je mrtev i pan Elgon, ale

tygří dračí oko patřilo mezi Sethonovy přívržence. Proč by Ido zabíjel Elgona? Můj neklid rychle přerostl v hrůzu.

Ido je zabíjel všechny. Vytvářel Šňůru perel.Chňapla jsem Ryka za paži. „To není Sethon, kdo zabíjí dračí oči věrné

císaři,“ vyhrkla jsem. „Je to Ido. On zabíjí všechny dračí oči.“Ryko se ke mně nevěřícně otočil. „Všechny?“ zopakoval jako ozvěna.

„Proč by to dělal? Bylo by to přece šílenství.“Ono to bylo šílenství. Šílenství muže, který chtěl být císařem.„Ten černý foliant, který jsme viděli v jeho knihovně – obsahuje tajemství,

jak vyrobit strašnou zbraň. Ido věří, že když zabije všechny dračí oči, bude tu

325

zbraň mít.“Ryko mě popadl za předek roucha. Přitom mu sklouzl rukáv a já uviděla

nůž připnutý k předloktí. „Měl bych vědět ještě něco, pane Eone?“ procedil skrz zuby. Náš kůň začal nervózně přešlapovat na dláždění. Ryko mu přitáhl otěže a také mě přiskřípl ještě víc, aby nás měl oba pevně pod kontrolou.

„Věří, že klíčem k té zbrani jsem já,“ vyjekla jsem. „Přijde si pro mě. Musím mít svou sílu, abych ho udržela z dosahu. Taková je pravda, přísahám.“

Pustil mě, tvář staženou znechucením. „Vždycky jen půlka pravdy. Nikdy ne celá.“ Otočil koně. „Pojedeme přes les.“

„A co pan Tyron,“ řekla jsem. „A co Hollin?“„Slyšel jsi zvěda,“ odvětil Ryko. „Jsou mrtví. A jestli máš pravdu, tak

Idovi vrazi budou ve všech dalších sálech.“ Krátce a hořce se uchechtl. „Zdá se, že nejbezpečnějším místem je teď sál Krysího draka.“

Naklonil se nad šíji koně a zvíře zrychlilo. Chytla jsem se rukama kolem Rykova pasu a modlila se, abych nespadla. Už brzy jsme měli sesednout – sál Krysího draka byl v Kruhu hned jako další.

Změna tempa mě přiměla otevřít oči. Kůň šel krokem a mířil do hustého zákrytu lesa. Jen před pár týdny mě Ryko nesl týmž lesem na zádech a jeho přátelství a podpora mi byly ve zrádném prostředí dvora bezpečným kotvištěm a vyzvednutí foliantu zářivou nadějí. Teď jsem tu byla znovu. Ryko byl spíš nepřítel než přítel a zářivou naději udolávaly pochybnosti a zoufalství. Schylovalo se k závěru dramatu a já měla buď odejít se silou Zrcadlové dračice nebo zemřít. Jelikož Sethonova armáda táhla na palác a Idovi muži vraždili dračí oči, zdála se druhá možnost pravděpodobnější. Ta chmurná představa mi sevřela vnitřnosti jako mráz uprostřed zimy.

Kůň se prodral nízkou kosodřevinou na kraji a vjel do porostu lesa. Ryko ho zastavil za hustým keřovým porostem.

„Dolů,“ šeptl.Odsunula jsem se dozadu, přetáhla chromou nohu přes hřbet zvířete a

sklouzla dolů, zamotaná do svého smaragdového hedvábného roucha. Dopadla jsem na zem, klopýtla na nerovném povrchu a s tichým zaúpěním přistála na všech čtyřech.

326

Ryko zlehka přistál vedle a pokynul mi, ať si sednu. „Čekej.“Sedla jsem si, ale spíše než z poslušnosti proto, že se mi náhle rozklepaly

nohy. Ryko potichu odvedl koně do křoví. Já si zatím zatlačila prsty na kyčelní kloub a snažila se rozmasírovat palčivou bolest. Jízda a náhlý nedostatek sluneční drogy způsobily, že tupá bolest v kyčli přešla v trýznivé píchání.

Zdálo se mi, že uběhla celá věčnost, než si Ryko dřepl vedle mě. Položil si ukazováček na rty, pak ukázal doleva a vztyčil dva prsty.

„Dva muži?“ naznačila jsem ústy.Zavrtěl hlavou. Sledovala jsem jeho rty. Dvacet.Vzduch kolem mě zhoustl.Ryko se dotkl mé paže a ukázal doprava, přejížděje rukou nízko nad zemí.

Měli jsme se k dračím sálům plížit? Před dvaceti vojáky? Pochybovala jsem, že by má kyčel takovou vzdálenost vydržela. Pohlédla jsem do Rykovy tváře, v níž se zračila chladnokrevnost a zkušenost. Kdybych ho požádala, nesl by mě, ale tohle jsem musela zvládnout sama. Musela jsem dokázat, že jsem pořád pan Eon.

Ryko vstal a potichu se přemístil k mezeře v podrostu. Šla jsem za ním po stříbrné zarostlé cestě mezi listovím, která nebyla ani tak cestou jako spíše výplodem jeho fantazie. Už jsem se v těžkém rouchu příběhu potila, alespoň však bylo tmavě zelené a splývalo s nočními barvami. Ryko se každou chvíli zastavil a poslouchal, ve tváři stále zachmuřenější. Neměla jsem tak cvičený sluch jako on, slyšela jsem jen zvuky zvířat a šustění listí a větví. Ale podle toho, jak zrychlil krok, postupovali vojáci pořád dál.

A pak jsem to uslyšela – praskot zlomené větve.Ryko mě stáhl na zem do hlíny a listí.Se zatajeným dechem jsem mžourala do tmy, ale nikoho jsem neviděla.

Napnula jsem všechny své smysly a ucítila pach našeho potu, ostré píchání větviček do těla, kyselou příchuť strachu. Vedle sebe jsem uslyšela šustnutí, jak Ryko vytáhl nože z pochev na předloktí. Pak se rukou dotkl mé, vložil do ní nůž a sevřel mi prsty kolem rukojeti. Střetla jsem se s jeho pohledem. Měla jsem s nožem bojovat, nebo nožem zemřít? Ale v jeho obličeji jsem spatřila jen lovce.

327

Otočil hlavu doleva, pak doprava. Pozorně naslouchal.Ozvalo se tiché hrdelní volání. Napravo od nás. Pak znovu.Ryko náhle pohodil hlavou nazad a zvuk napodobil. Po jeho tváři se rozlil

široký úsměv, který zvuk uťal.V podrostu kolem nás se zvedly stíny a získaly tvar lidských postav.„Za perlového císaře,“ zašeptal nějaký hlas.„Solly?“„Ryko?“V mezeře mezi listím se objevila tvář – prasečí očka, mohutná čelist,

kolozubý úsměv. Vrhla jsem se dozadu a sevřela v ruce nůž. Co kdyby to byl nějaký démon?

„Ryko, vyděsils nás k smrti,“ zašeptala tvář. „Mysleli jsme, že jste armádní zvědi.“ Byl to jen člověk, i když ten nejohyzdnější, jakého jsem kdy viděla. S úlevou jsem nůž zase spustila. Rykův odboj.

„Nevěděl jsem, žes to dokázal,“ řekl Ryko.„Málem ne. Ani pořádně nevím, kolik vyvázlo ostatních.“„Solly, je tu se mnou pan Eon,“ řekl rychle Ryko.Takže jim o mně nepověděl pravdu. Kdo že tu něco vykládal o půlce

pravdy?Solly vypoulil očka. „Pan Eon?“ Pohotově mi vysekl vroucí poklonu.

„Můj pane, je mi ctí.“Kývla jsem, dočista zkoprnělá jeho ohyzdností.„Napočítal jsem vás dvacet,“ řekl Ryko. „Je to pravda?“Solly zvedl velký kovový hák a zazubil se. „Všichni ozbrojení. Co

potřebuješ?“„Musíme se dostat do sálu Krysího draka a pak zpátky do paláce.“„Dostaneme vás tam,“ řekl Solly. Otočil se ke mně a znovu se krátce

uklonil. „Dostaneme vás tam, pane Eone.“„Děkuju, Solly,“ odpověděla jsem. „Jste z ostrovního odboje, že?“„Ano, můj pane. Přišli jsme na Rykovo zavolání.“ Jeho úsměv vystřídala

podivná plachost. „Všichni víme, že jste to vy, kdo se rozhodl porazit Sethona. Budeme vám sloužit, pane. Až do skonání. Za perlového císaře.“

„Za perlového císaře,“ prohlásila jsem.

328

„Tak pojďme,“ řekl kysele Ryko. „Solly, rozviňte řady. Jakmile se dostanete ke zdi, zůstaňte schovaní. A pošli někoho zpátky pro našeho koně.“

Solly se otočil ke svým mužům a začal vydávat tiché povely. Ryko mi nabídl ruku, ale já ji odstrčila. Vstala jsem a urovnala si roucho příběhu.

„Tu máš,“ řekla jsem a podala mu nůž.Zíral na něj. „Bodl jsi někdy někoho?“„Ne.“„Nejlepší je to sem,“ dotkl se zlehka rukou mé šerpy, v místě nad deltou

charizmatu. „Miř nahoru a zasáhneš srdce. Nůž je dost dlouhý.“ Odvrátil se a dodal: „Bodni tvrdě a nenech se zaskočit odporem kůže a svalů.“

V hlavě mi vytanula vzpomínka, jak Ryko vráží čepel pod Ranneho zbroj. Měla jsem v ruce nůž, který zabil Ranneho? Rychle jsem tu temnou vzpomínku zapudila a opatrně si nůž zastrčila mezi tlusté záhyby šerpy.

Solly rozmístil své muže do pozic. Šla jsem za Rykem, který se začal prodírat křovím, a utěšovala se alespoň tím, že teď máme dobře krytá záda. Má kyčel si během krátké přestávky trochu odpočala, ale nemohla jsem nic dělat, abych zmírnila bolest vyvolanou Rykovým neúprosným tempem. Kdyby mi v tu chvíli někdo nabídl dávku sluneční drogy, byla bych ji spolkla jen tak nasucho.

Když jsme vběhli do řídkého zákrytu naproti sálu Krysího draka, sípěla jsem vyčerpáním. Ryko dal signál Sollymu a jeho muži náhle splynuli s hustším listovím. Mžourala jsem do stínů. Nebylo je vůbec vidět, ačkoli jsem věděla, že tam někde jsou, dívají se a čekají na náš návrat. Ta myšlenka mi dodávala útěchu.

Ryko přejížděl zrakem po mohutné zdi. „Půjdeme stejnou branou jako předtím.“ Pozorněji se na mě zadíval. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem a musela se dvakrát zhluboka nadechnout, než jsem ze sebe vysoukala: „Bude zamčená.“

Pokrčil rameny. „Zámky nejsou problém. Spíš mi dělá starosti počet stráží.“

„Většina z nich bude“ – vyrážela jsem ze sebe – „v ostatních dračích sálech.“

329

V Rykově tváři se zračila tatáž neodbytná otázka jako v mé: Kolik dračích očí už zemřelo?

„Pojď,“ řekl. „A přikrč se.“Zamířil jsme přes nebezpečné otevřené prostranství mezi lesem a sálem,

do bezpečí stínu vrhaného zdí. Narazila jsem zády do tvrdého kamene, lapajíc po dechu, ale Ryko už se přesouval k bráně, která byla o kus dále ve zdi. Potřeboval čas na otevření zámku – čas, který jsem mohla využít, abych se vzpamatovala.

Tlukot mého srdce se pomalu zklidňoval. Ryko se pořád krčil před zámkem v bráně. Kradla jsem se podél zdi a dívala se na něj, jak pracuje se soustředěním mistra ve svém oboru. Během té krátké přestávky se mi nakupily v hlavě problémy, před kterými jsme stáli. Vrátil pan Ido foliant do knihovny? Jak se dostaneme do paláce? A bude vůbec možné vrátit se za paní Delou?

Zastavila jsem se vedle Ryka. „Už jsme skoro tam,“ zašeptal.V mechanismu to luplo. Ryko se usmál, vytáhl ze zámku dva kousky drátu

a otočil západkou. Kovová brána se otevřela. Se zatajeným dechem jsem se dívala, jak prochází úzkou škvírou. Pak mi naznačil, ať jdu za ním.

Proklouzla jsem mezerou a spěchala dlouhou uličkou za Rykem. Pak jsme se přitiskli ke kamenné zdi a rozhlíželi se. Nádvoří bylo osvícené stejně jako prve, nažloutlé světlo z bronzových lamp vrhalo temné stíny na kumkvaty. Avšak neslyšeli jsme zvuky běžného provozu. Dokonce i v kuchyni byla tma. Popošla jsem o kousek dále, až se v mém zorném poli objevil oblouk černé chodby. Za ní byla knihovna. A jak jsem doufala, v ní i foliant.

Ryko se opřel zády o zeď. „Buď členové domácnosti uprchli nebo se přemístili na nějaké bezpečnější místo,“ řekl. „Je možné, že pan Ido se sem ani nevrátil.“

Zděšeně jsem na něj pohlédla. „Pak bude mít foliant pořád u sebe.“Ryko přikývl. Pokoušela jsem se rozdýchat sílící zoufalství. Jak jsem měla

foliant Idovi sebrat, aniž bych vyvolala Krysího draka?„Musíme prohlédnout knihovnu,“ řekla jsem. „Pro jistotu.“Podíval se na mě. Nebyl o tom přesvědčen. „Každý promarněný okamžik

bude stát životy lidí.“

330

„Musíme ji prohlédnout,“ naléhala jsem.Ryko znovu přejel pohledem nádvoří. „Tak pojďme.“Přikrčená jsem běžela za Rykem k řadě kumkvatů a potom napříč k

oblouku. Nikde žádný pohyb ani zvuk. Na konci chodby jsme zastavili a prohlíželi si zahradu před námi. Tentokrát tam nebyly lampy na slavnost Dvanáctého dne, rozvěšené na rozkvetlých stromech. Nebyly tam vůbec žádné lampy. Na cestu svítilo jen slabé měsíční světlo, které stříbřilo dláždění a jezírko. Ve vzduchu se vznášela sytá vůně jasmínu a za mostkem a pavilonem jsem rozeznávala mohutný stín knihovny.

„Ne všichni z domácnosti odešli,“ řekl tiše Ryko.Zamžourala jsem do zahrady, až jsem konečně rozeznala postavy dvou

strážných poblíž pavilonu.Ryko ke mně natáhl ruku. „Dej mi ten nůž.“Vytáhla jsem zbraň z šerpy a podala mu ji.„Pamatuješ si Sollyho zvukový signál?“ zeptal se a vytáhl z pochvy na

předloktí další nůž. Přikývla jsem. „Až ho uslyšíš, přijď do knihovny.“Neslyšně se rozběhl přes trávník a zmizel mezi stíny. Poslouchala jsem, až

uslyším jeho volání, a přitom jsem věděla, že dva lidé mají zemřít. Tolik lidí umíralo v tomhle boji o moc. Představila jsem si, jak hlava pana Tyrona padá z jeho ramen. Otřásla jsem se, abych ty dotěrné obrazy zapudila. Raději jsem se soustředila na náš úkol – získání foliantu, získání síly, zastavení Ida.

Nebo jsem ve skutečnosti chtěla Ida zabít?Zabít ho, nebo se nechat zabít.Zabij, nebo budeš zabit.Pak jsem něco uslyšela – hrdelní zachrčení. Ne volání. V skrytu duše jsem

věděla, co to je, ale nechtěla jsem na to myslet.Další zvuk. Tentokrát to byl signál.Belhavými kroky jsem zamířila přes trávník. V té tmě jsem pořádně

neviděla na zem, a tak jsem poskakovala a představovala si díry a kameny. Minula jsem pavilon a napojila se na pěšinu, po jejímž hladkém povrchu se mi běželo lépe. Přede mnou se tyčila knihovna a na zemi se rýsovaly dva tmavé tvary. Dvě schlíplá těla. Soustředila jsem se na Ryka, který stál na cestě, a snažila se ignorovat siluety na okraji svého zorného pole.

331

„Dračí iluze pořád působí,“ řekl, když jsem k němu dorazila. „Budu potřebovat tvoji pomoc.“ A napřáhl ke mně ruku.

Zaváhala jsem. Červený foliant jsem u sebe neměla a bylo by příliš nebezpečné vynutit si spojení s Krysím drakem. Existoval jen jeden způsob, jak jsem mohla zjistit, zda dokážu Ryka stále ochránit. Popadla jsem ho za ruku a vtáhla do chráněné zóny. Oba jsme ztuhli a čekali. Ryko vydechl úlevou – iluze se očividně držela v odstupu.

„Nevypadal jsi moc přesvědčeně,“ řekl suše Ryko.„Nevím, jak to funguje,“ připustila jsem.Zabručel a táhl mě vpřed. Přeběhli jsme vzdálenost ke kovovým dveřím

knihovny. Jako předtím byla zabezpečená visacím zámkem. Tentokrát se však Ryko nesvíjel bolestí, jež by mu bránila zámek odemknout. Klekl si, a zatímco já mu svírala rameno, abych ho chránila, obratně šťoural v zámku tenkým kouskem kovu. Po chvíli mechanismus s uspokojivým lupnutím povolil.

Ryko ke mně vzhlédl. „Naštěstí aspoň jeden z nás ví, jak věcí fungují.“ Strčil si kov do kapsy, vyhákl zámek a zatlačil do dveří. Pak rychle vstoupil do bezpečí tmavé chodby.

Před námi byly ještě vnitřní dveře. Motiv s dvanácti kruhy vyleptaný v jejich povrchu byl stěží vidět v matném světle, které prosvítalo spodem. Někdo nechal uvnitř hořet lampy. Vždy opatrný Ryko se před dveřmi zastavil a poslouchal. Uslyšela jsem cinknutí kovu a pohlédla níž. Opět měl v ruce nůž. Slyšel snad zevnitř něco? Vyčetl mi tu otázku z tváře a zavrtěl hlavou. Zmáčkl západku a strčil do dveří, které se neslyšně otevřely.

Modrý koberec, velký stůl, haldy dřevěných pouzder na svitky podél zdi a tatáž vibrace síly. Zdálo se, že od naší návštěvy se nic nezměnilo, až na to, že olejové lampy byly tentokrát rozsvícené a prohřívaly místnost příjemným teplem, Ryko překročil práh.

„Já budu vzadu,“ řekla jsem, jakmile jsem vešla za ním. „Vezmu –“Přiřítil se zleva, střemhlav, a narazil rovnou do Ryka.Zakleslí do sebe prudce narazili do zdi se svitky. Krabice a pergameny

vylétly do vzduchu a sesypaly se kolem mě. Ryko stlačil útočníka na zem a

332

přistál na něm. Zahlédla jsem neduživou, zoufalou tvář – Dillona. Ryko tasil nůž a druhou rukou chytil mého přítele za hrdlo.

Vrhla jsem se vpřed a drapla Ryka za nohu. „Zadrž! Je to Dillon!“Ryko ztuhl s nožem stále pozvednutým k bodnutí.„Myslel jsem, že jsi on,“ vyjekl Dillon. „Myslel jsem, že jsi on.“„Ido?“ V Rykově tváři se pořád zračilo napětí z boje.Dillon přikývl. Ryko ho pustil a svěsil ruku s nožem. Pak náhle chytil

Dillona za čelist a natočil ho tváří ke světlu. Dillon měl nažloutlou pleť, dokonce i bělmo očí, a vyrážka na krku byla dvakrát větší. Začal se Rykovi vzpouzet.

„Pusť mě.“„Uklidni se,“ řekl Ryko a nechal ho být. „Máš otravu sluneční drogou.

Ještě trocha a zabije tě.“„To je jedno.“ Dillon roztřesenou rukou uchopil Ryka za zápěstí. „Stejně

mě zabije. Chystá se zabít všechny dračí oči.“ Střetl se s mým pohledem, ale ze starého Dillona v nich nic nezůstalo, jen sršely nenávistí. „Řekl mi, co jsi zač a co s tebou chce udělat. Seslalas pohromu na nás na všechny.“ A vrhl se ke mně, prsty roztažené jako pařáty. Ryko ho popadl za rameno.

„Je v područí drogy,“ řekl mi. „Vezmi knihu, musíme vypadnout.“Byla jsem překvapena Dillonovou jedovatostí. Vstala jsem a protáhla se

podél stolu. Za sebou jsem slyšela Ryka, jak ujišťuje Dillona, že ho dostaneme ven, a Dillonův hlas, jenž horečnatě lamentoval nad Idovou mocí. Pronikavá energie v místnosti mi tlačila na spodek lebky. Nepochybně i Dillon pociťoval její účinky.

Rozběhla jsem se k jednoduché dřevěné vitríně na konci místnosti. Poraženec ve mně očekával, že červený foliant tam nebude. Stejně jako můj drak.

Byl tam, hned vedle černého foliantu. Zachvěla jsem se. I z pouhého pohledu na druhou knihu se mi dělalo zle. Otevřela jsem skleněné víko na pantech a popadla červený svazek. Jako by náhle procitly ze spánku, černé perly kolem něj se pohnuly a vzápětí se zavrtaly do mého širokého rukávu, kde mi foliant s tichým klapáním přivinuly k ruce. Byl to tak opojný triumf, až jsem se zapotácela. Ta kniha patřila mně, ne Idovi.

333

Pohladila jsem konec tmavých perel a pokoušela se přitom ignorovat temnější přítomnost, která stále spočívala ve vitríně. Přesto jsem věděla, co musím udělat. Hmátla jsem levou rukou dovnitř, ale nad černou kůží jsem se zarazila. Bílé perly po obvodu knihy se pohnuly. Vzpomněla jsem si na Rykův bolestný výkřik, když na foliant sáhl – ale nechat jsem ho tam nemohla.

Popadla jsem knihu a podržela ji na délku paže od sebe v očekávání palčivého šlehnutí. Perly se vztyčily, zavlnily a pak se náhle vyrojily kolem mého hedvábného rukávu a přivázaly černý foliant ke mně.

„Máš to?“ zeptal se Ryko.„Mám,“ odvětila jsem přeskakujícím hlasem. Proč na mě bílé perly

nezaútočily? Opatrně jsem se šňůrky s drahokamy dotkla. Utáhla se ještě víc.„Tak pojďme odtud,“ řekl Ryko a vytáhl Dillona na nohy. Chlapec se držel

za břicho, jako by něco nebylo v pořádku.„Už je to dobré,“ řekl drsně a hrubě odstrčil Rykovy ruce.Ostrovan od něj odstoupil. „Předpokládám, že umíš projít iluzí Krysího

draka.“Dillon tlumeným a jízlivým hlasem řekl: „Ido mě přes mé spojení možná

vysává, ale svého draka pořád zavolat umím.“Přibelhala jsem se k nim a oba se otočili.„On ti odčerpává sílu?“ zeptala jsem se. Neudělal to i mně? Nemohl to

udělat každému?Dillon přikývl a ukázal na černý foliant. „Naučil se to odsud.“ Pak se

usmál a vycenil zuby jako raněné zvíře. „Nebyl by rád, kdyby o to přišel.“Ryko si foliant nejistě prohlížel. „No, jen dobře, že to máme u sebe. Třeba

se to dá použít proti němu.“Zamířil ke dveřím. Dillon vyrazil vpřed celý nedočkavý, aby se už dostal z

vězení. Já šla za ním a Ryko nám kryl záda. Jak jsem se vzdalovala kamennou chodbou od knihovny, tlak v mé hlavě pomalu polevoval. Sotva jsme vyšli ven, ucítila jsem, jak se Ryko chytil mého ramene.

A pak mě něco zasáhlo do hrudi a vyrazilo mi to dech. Padla jsem na všechny čtyři a nemohla se nadechnout. Přes clonu paniky jsem viděla Ryka –

334

svíjel se v bolestech, lapený v iluzi Krysího draka. Paží mi projela ostrá bolest. Snažila jsem se popadnout dech, abych mohla zakřičet.

„Pusť to!“ Zaostřila jsem zrak. Byl to Dillon, křičel na mě a ukazoval na černý foliant.

Praštil mě.Konečně se mi hruď uvolnila. Zhluboka jsem nasála vzduch do plic. Dillon

si nade mě obkročmo stoupl a vrazil prst pod perly.„Co to děláš?“ vyjekla jsem a vzepřela se pod ním. On mi ztěžka dosedl na

boky, až mi chromou nohou projela ostrá bolest.„Potřebuju něco, co chce on.“ Zajel prsty ještě hlouběji. „Abych s ním

mohl smlouvat.“Tváří v tvář takové hlouposti mnou projel záchvěv hněvu. „Smlouvat?“

vykřikla jsem. „Ty idiote!“Ohnala jsem se pěstí po jeho tváři. Ucukl hlavou dozadu a můj úder

sklouzl po jeho uchu. Silou svého šílenství mi ruku stlačil a sevřel ji pod kolenem. Koutkem oka jsem viděla, jak se Ryko plíží k nám, oči vytřeštěné bolestí.

„Ido s tebou smlouvat nebude,“ vyprskla jsem. „Zabije tě.“„Právě proto potřebuju tu knihu.“ Sevřel mi ruku jako ve svěráku. Pak

zabral za perly a já ucítila, jak jejich tah na mé ruce povolil.„Ne. Musíš jít s námi.“„S tebou?“ ušklíbl se. „S holkou? Falešným dračím okem? Vím o tobě

všechno.“ Už se mu podařilo jednu smyčku perel stáhnout. „Nemáš proti němu šanci.“ Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chystal se zavolat Krysího draka.

„Ne!“ vykřikla jsem. Ido by ho určitě vycítil.Náhle se celá šňůra uvolnila. Dillon padl dozadu, s černým foliantem v

rukou. Škrábal se pryč a knihu si tiskl k hrudi, zatímco bílé perly šlehaly kolem jako rozlícený drak ocasem.

Ryko poblíž mě zaúpěl, ve tváři matně šedý nádech. Bojoval s iluzí, ale byla příliš silná. Dillon se mezitím postavil a dal se na útěk. Já jsem ztuhla v rozpacích, za kým se vrhnout dřív.

335

Zvedla jsem se na kolena a vrhla se Rykovi na záda. Ucítila jsem, jak mu bolest vyskočila z těla. Na druhé straně zahrady Dillon přeběhl most a zamířil k oblouku. Sklopila jsem hlavu. Černý foliant byl pryč.

„Měl jsi běžet za ním,“ řekl konečně Ryko. Odkulila jsem se z něj a položila mu ruku na lopatku. Zvedl ke mně upřený pohled. „Měl jsi běžet za ním. Ale jsem rád, žes zůstal.“

336

KAPITOLA 21

Pohladila jsem černé perly skryté pod rukávem ve snaze uvolnit jejich sevření. Přitom jsem napínala uši, abych slyšela Sollyho tlumený hlas. Zdálo se, že výbuchy a bitevní vřava se ozývají nepříjemně blízko naší pozice v lese, ačkoli Solly nás ujistil, že většina bojů se odehrává u palácové zdi. Ryko vedle mě držel za uzdu našeho koně, ignoroval jeho nervózní frkání a soustředil se na Sollyho zprávu.

„Všechny cesty k paláci má v držení armáda,“ řekl tiše Solly. Jeho malá očka se skoro ztrácela pod mohutně nakrabaceným čelem. „I v zahradách se to nepřítelem jen hemží. Vypadá to, že stráže je zatím do paláce nepustily, ale –“

„Nebude to dlouho trvat,“ doplnil ho Ryko. V zamyšlení stiskl pevně rty. „Mohli bychom vyrazit do města a vrátit se do Dračího kruhu o něco blíže k obytnému okrsku.“ Potřásl hlavou. „Ale kdo ví, co ve městě najdeme, navíc bychom pozbyli výhodu, kterou teď máme díky tvému průzkumu.“

„Takže půjdeme přes zahrady,“ řekl Solly a kývl směrem ke Smaragdovému prstenci.

„Zjistili tví muži někde mezeru v liniích nepřítele?“Solly pokrčil rameny. „Ani ne tak mezeru jako spíš řidší rozmístění u

brány na západě. Když jste šli do sálu, pořád ji měla v držení císařská stráž.“

337

Ryko zabručel. „Brána dobré služby. Takže tudy půjdeme. Pan Eon a já k ní přijedeme co nejblíž. Ale budeme potřebovat nějak odvést pozornost.“

Solly se zazubil. „Mám v zásobě pár nápadů.“„To je mi Sethonových mužů skoro líto,“ řekl Ryko. Popadl Sollyho za

rameno. „Musíme dostat pana Eona do paláce. Za každou cenu.“Solly se na mě povzbudivě usmál. „Nebojte se, můj pane. Dostaneme vás

tam.“Muži stojící poblíž zamumlali na souhlas.Přikývla jsem. Z té nezasloužené věrnosti se mi sevřelo hrdlo. Někteří z

těch mužů měli zemřít – možná všichni. Modlila jsem se, aby mi bohové seslali co nejvíc odvahy a cti.

„Tak pojďme,“ zavelel Ryko. Otočil koni hlavu a vedl ho k cestě.Solly začal rukama vydávat bleskové signály, jimiž rozesílal své muže do

různých pozic kolem nás. Otočila jsem se a vykročila za Rykem. Můj strach pojednou překrylo vzrušené mrazení.

Ryko se zastavil vedle koně v posledním hustém houští a pozorně prohlížel zahrady. Přímo před námi vedla cesta osvětlená lucernami, které visely na provazech natažených mezi kůly. Tajil se mi dech, když vešly v dálce do světla postavy vojáků a zase zmizely. Pak se ze země poblíž zvedly dva stíny, Sollyho muži, kteří zaběhli do tmavého listoví.

„Musíme se vyhýbat cestám, jak jen to půjde,“ řekl Ryko, „ale v určitém bodě narazíme na cestu, která vede k bráně, a ta bude stejně nasvícená jako tahle pěšina před námi.“ Tasil meč, jehož čepel neslyšně vyklouzla z kovové pochvy. Měl ji namazanou, aby mohl šířit tichou smrt. „Myslíš, že se s tím dokážeš ohánět a ještě se udržet v sedle?“ Podával mi meč rukojetí napřed. Ta váha mě zaskočila. Byl dvakrát těžší než mé obřadní meče.

Přechytla jsem si meč v rukách a řekla: „Nemám žádný bojový výcvik.“Ryko se usmál. „Já vím. Chci jen, abys za jízdy přetínal ta lana a shazoval

tak lucerny na zem. Jinak bychom si mohli klidně vézt pochodeň, aby se do nás lučištníci lépe trefovali.“

„Přetínat je za jízdy?“ Měla jsem co dělat, abych se na zvířeti udržela v klidu, natož při máchání těžkým mečem. „Jo, to zvládnu,“ odvětila jsem, ale sama jsem slyšela pochybnost ve svém hlase.

338

„Máme slušnou šanci, že tím projedeme,“ řekl Ryko povzbudivě. Natáhl ke mně ruku a já mu meč vrátila. On ho nenuceně jako pírko zasunul do pochvy. „Vojáci budou soustředění u palácové zdi a bran,“ pokračoval. „Ještě tam bude zadní voj, ale já už jsem se Sollym a jeho chlapci párkrát něco prožil. Mají v rukávu pár triků, které zaskočí i Sethonovy nejlepší vojáky.“ Kývl na mě. „Připraven?“

„Připraven.“Pohladil koně po šíji a chytil se ho kolem plecí. Pak vyskočil a s tichým

zamručením se usadil na hřbetě. Jakmile koně zklidnil, napřáhl ke mně ruku. Já se jí chopila a on mě vytáhl za sebe tak prudce, že mi málem přerval šlachy na rameni.

Usadila jsem se a chytla se Ryka kolem pasu. Pak to se mnou hrklo, a když jsme vyrazili z úkrytu, zatrnulo mi hrůzou. Ryko přejel s koněm na cestu pro služebnictvo a pobídl ho do klusu.

„Dívej se dopředu,“ přikázal mi a sám soustředil pozornost na zahrady po pravé straně. Nakukovala jsem mu přes rameno a nemohla jsem v té rychlosti popadnout dech.

Vraceli jsme se stejnou cestou k sálu Buvolího draka.Pozorovala jsem zahrady kolem nás. Samé vhodné zákryty. Solly říkal, že

Smaragdový prstenec se jen hemží vojáky – ale nebylo by přece jen lepší postupovat od zákrytu k zákrytu, než se takhle vystavovat na volném prostranství? Když jsme se přiblížili k zátočině, ucítila jsem, jak Ryko přitáhl otěže. Už byly vidět části hradeb a vrch sálu. Oba jsme ztuhli – do vzduchu se vzneslo hlasité zaúpění, jako by ho vydal nějaký démon z onoho světa.

„Co to bylo?“ vyjekla jsem.Ryko strhl koně přes hrbolatou cestu pro služebnictvo a zajel s ním do

křoví, kde ho škubnutím uzdy zastavil. Cítila jsem, že se mu dýchá stejně těžce jako mně.

Sklouzla jsem na zem a jakási strašná intuice mě ponoukala vpřed.„Co to děláš?“ zasyčel Ryko.Ale já už byla na všech čtyřech a prodírala se houštím za zvukem. Musela

jsem je vidět. Škrábala jsem se do svahu, zatímco roucho se mi zachytávalo pod koleny a škrtilo mě. V rukávu se mi černé perly ochranitelsky utáhly

339

kolem foliantu. Neodhadla jsem dobře, kde se mám chytit, a do ovázané řezné rány v dlani se mi zaryl kámen. Potlačila jsem vyjeknutí, ačkoli by mě asi nikdo neslyšel přes pronikavé kvílení, které se neslo od krajnice.

Prodrala jsem se přes poslední řadu keřů a pak je uviděla. Přímo před sebou, temné siluety na zemi. A vedle nich klečeli lidé, tři služebné štkaly pro mrtvé. Připlácla jsem se k zemi a můj pohled neúprosně přitahovaly oddělené hlavy. Jedna byla odvrácená a ležela v tmavé louži. Druhá civěla do noci. V tom slabém měsíčním světle šlo těžko rozeznat jejich rysy – smrt stáhla čelo, tvář a čelist do groteskní masky smutku. Ale když jsem si ji v představě oživila, věděla jsem, že je to Hollin. A to těžké tělo vedle patřilo Tyronovi. Poznala jsem ho podle oblečení. Zaťala jsem zuby, abych potlačila vlastní pláč. Poslední naděje, že jsem se mýlila – že Ido nezabíjí ostatní dračí oči – vzala za své.

„Umlčte ty čubky,“ křikl drsný hlas. „A dejte mrtvoly pryč z cesty.“Před očima se mi zjevil voják. Vrátila jsem se zpátky do křoví, protože za

nim se vynořilo dalších pět mužů, kteří začali kopat do žen a odhánět je od těl.Nejraději bych vzala nohy na ramena a spustila křik, abych přivolala Ryka,

ale ovládla jsem se. Tiše a pomalu jsem se vracela zpátky s obavami, jestli za mnou někdo nejde.

Ryko pořád seděl na koni. Když jsem vyklopýtala z křoví, zaryl se do mě pohledem, ale to, co uviděl v mé tváři, mu vzalo připravená slova. Znovu mě vytáhl za sebe. Teplo jeho těla jsem na kůži vnímala jako nějaký talisman na ochranu před smrtí.

„Omlouvám se,“ šeptla jsem k jeho zádům, jakmile jsme vjeli hlouběji do zahrad. „Musela jsem to vidět.“ Přitiskla jsem mu čelo k rameni. „Nechali je tam jen tak ležet u cesty.“

„Snaž se na to nemyslet,“ odvětil zastřeným hlasem.Dobrá rada, jenže ty obrazy na mě pořád vyskakovaly ze stínů, které jsme

míjeli: ochablé rysy, temné louže, vytřeštěné oči. Uvědomovala jsem si chůzi koně, slyšela Rykův dech a cítila jeho napětí, když jsme se vyhýbali cestě s vojáky, ale před očima jsem viděla jen samé mrtvé přátele a v hlavě mi stále tanulo na mysl, že za to můžu já.

340

Teprve když Ryko prudce zastavil, uvědomila jsem si, že jsme za pavilonem nedaleko Brány dobré služby. Vpředu podél cesty visely bílé smuteční lucerny jako řada malých měsíčků. Rozléhající se dunění, mísící se s výkřiky a řinčením, mi řekly, že se nacházíme poblíž hradební zdi. Jak jsme se mohli dostat tak daleko, aniž nás někdo spatřil? Odpověď ležela na zemi, hned za pavilonem – dva mrtví armádní zvědové.

Od zdi malého domku se odlepily tmavé siluety a běžely k nám – Solly a dva jeho muži. Všichni se mi rychle uklonili.

„Nasadili na bránu beranidlo,“ šeptal Solly. „Už ji skoro prorazili. To by mohla být šance pro vás.“

Ryko zklidnil koně a zeptal se: „Co lučištníci?“Solly se ušklíbl. „Celý oddíl, ale soustředí se na hradbu a většina z nich k

vám bude bokem.“„Jsou tví muži připraveni?“„Stačí vydat povel,“ řekl Solly. Dva muži za ním přikývli a jeden rychle

zamumlal: „Za perlového císaře.“Ryko vytáhl z pochvy meč a podal mi ho.„Srážej ty lucerny, jak to jen půjde,“ řekl.Napjala jsem svaly v zápěstí i na paži, ale meč byl moc těžký. Musela jsem

ho vzít do obou rukou. Levou jsem obemkla pravou a podržela meč v bezpečné vzdálenosti od boku koně. Šlachy ve stehně a koleně se napjaly a trup jsem měla zkroucený, ale dalo se to vydržet. Natočila jsem čepel od sebe a opřela si jílec o stehno, abych měla větší stabilitu. Pak jsem se volnou rukou chytla za Rykovo rameno. Všechno pěkně popořadě, napřed se musím i s koněm dostat živá a zdravá na cestu. Pak teprve přijde řada na meč.

„Zalarmuj své muže,“ řekl Ryko. Otočil ke mně hlavu a já si všimla, jak v jeho očích roste nenávist. Říkala jsem si, co asi vidí on v mých. „Jedeme.“

Solly vydal pronikavý výkřik jako noční dravý pták na lovu. Ryko kopnutím pobídl koně vpřed. Dotkla jsem se pro štěstí červeného foliantu a pak se předklonila, protože zvíře zrychlilo krok. Musela jsem napnout všechny síly, abych se udržela v sedle a nepustila meč. Moje srdce bilo jako splašené a jeho tep zněl v uších hlasitěji než rány beranidla. Vítr mě v té rychlosti šlehal do očí, které se rychle plnily slzami.

341

Dostali jsme se na cestu. Temné dunění koňských kopyt na trávě se změnilo v naléhavé klapání jedoucího cíle. Po obou stranách se míhaly ve tmě postavy mužů a cesta mezi nimi vypadala jako zářivý pruh smrti. Brána vepředu se nakláněla pod silou beranidla a praštění dřeva přehlušovalo urputné výkřiky. Poposedla jsem a přechytla meč v rukou.

„Počkej,“ houkl Ryko.Zahlédla jsem rozmazané muže. Běželi k nám a sahali do toulců pro šípy.

Pozvedla jsem meč.Vzduch se otřásal výbuchy. Nalevo. Napravo. Že by to byla Sollyho

zásoba triků?„Teď,“ zavelel Ryko.Zasáhla jsem první provaz, což mě poněkud rozjařilo. Následný úder už

tak úspěšný nebyl, čepel se mihla těsně vedle Rykova ucha.„Dávej pozor,“ zařval a ucukl.Divoce jsem se ohnala po dalším provaze. Vpředu u cesty spadla další

lucerna. Pak se ozvalo hrozivé drnčení a chřestění. Ucukla jsem. Šípy! Ze stínů po obou stranách cesty. Zapátrala jsem v těle po bolesti – nic. Bleskově jsem strhla pozornost zpět k světu, který se řítil kolem nás. Míjela jsem lucerny, byli jsme vidět jako na dlani. Napjala jsem svaly v zádech a ohnala se znovu. Těžký meč nabral lucernu a odmrštil ji do tmy. Vpředu hlasitě zapraštělo proražené dřevo a následoval vítězný jásot. Přeťala jsem další lano a lucerna se po trávě odladila pryč. Ochabovala mi zápěstí a ze zkroucené páteře mi šlehaly záblesky bolesti do stehen.

„Předjedu je. Drž se,“ zavolal Ryko přes rameno.Jeho slova nedávala smysl. Byla jsem příliš soustředěná na další provaz, na

zvedání meče. Kůň ještě víc prodloužil krok, ale mé tělo zareagovalo příliš pozdě. Meč vylétl do výše, zasáhl kůl a vysmekl se mi z rukou. Vzápětí přistál s rachotem na cestě.

Chytla jsem se Ryka kolem pasu a ohlédla se. Meč už ležel čtyři koňské délky od nás. Muži, kteří přiběhli na cestu, spouštěli napjaté luky. Kdesi vpředu bylo slyšet kovové řinčení mečů.

„Upustil jsem ho,“ křikla jsem Rykovi do ucha. „Upustil jsem tvůj meč.“

342

Pak jsem spatřila val mužů, kteří bojovali v rozbité bráně. Sethonova armáda tlačila císařské stráže zpátky. A my jsme mířili přímo k nim. Kůň se snažil uhnout doleva, ale Ryko ho surově přiměl, aby držel směr.

První muž, do kterého jsme vrazili, strhl svého protivníka. Další muž uviděl, že se řítíme, a sekl koni po krku. Ryko ho odkopl a tlumeně zavrčel – meč ho škrábl do nohy. Vpředu někdo padl s křikem k zemi. Kůň zamířil do mezery a podupal tělo. Viděla jsem, jak se mužova hruď pod vahou kopyt probořila. Ryko sekl nožem po vojákovi, který se držel za poraněnou nohu. Já jsem ho chtěla kopnout do ramene, ale minula jsem a zasáhla jeho přilbu. Hlava mu odskočila dozadu, pozbyl rovnováhu a zřítil se pod našeho koně. Zvíře ho pošlapalo a narazilo do císařského strážného, kterého odmrštilo proti zbytkům brány. Ryko strhl koně doprava a přeskočil s ním dva muže, kteří zápasili na zemi.

„Ryko?“ zavolal na něj podsaditý strážný, jenž byl o něco dále vpředu. Vzápětí odvrátil úder vedený shora a vrazil koncem rukojeti útočníkovi do čelisti. Pak stočil pozornost zpět k nám.

„Dostaň nás dovnitř,“ zakřičel Ryko. Strážný přikývl a vzápětí ucukl před mečem, který ho málem zasáhl do krku. Zasekl čepel útočníka svým jílcem, načež pohodil hlavou vzad a vydal dlouhý, štkavý výkřik, který přehlušil okolní vřavu. Cosi mě praštilo do zad a odmrštilo na Ryka. Přitom jsem si vyrazila dech. Kousla jsem se do rtů a ucítila v puse trpkou, železitou pachuť krve. Vnímala jsem, jak sklouzávám po zadku koně dozadu, někdo mě tahal za roucho. Ohnala jsem se, prsty roztažené jako pařáty. Byl to mladý voják, bez přilby, s tváří pomazanou krví. Našmátrala jsem jeho oční jamku, bodla do měkké tkáně a uslyšela výkřik. Avšak muž mé roucho chytil ještě pevněji. Ryko hmátl dolů a sevřel mi rukou stehno, zuby vyceněné námahou, jak se snažil mě a koně udržet. Znovu jsem se ohnala po vojákovi, ale kůň náhle potyčku ukončil vykopnutím, po němž se útočník odvalil ke strážnici. Ryko chňapl otěže, neboť zvíře vyhazovalo předníma nohama a kopalo do všeho kolem.

Oba jsme se zuby nehty drželi. Svírala jsem Ryka kolem hrudi, zatímco on se pokoušel zvíře zklidnit. Konečně se kůň přestal vzpínat. Jeho boky se mohutně vzdouvaly.

343

„Koukej,“ křikla jsem Rykovi do ucha a ukázala dopředu.Rykův přítel právě skolil protivníka a nyní si obezřetně prosekával cestu

chumlem vojáků před námi. Na jeho pokyn se kolem nás semkla stráž. Byli jsme obklopení císařskými elitními muži, kteří urputně odráželi nepřítele a razili si cestu tlačenicí. Ryko nutil vyčerpaného koně, aby postupoval krok za krokem, a stráže nás pomalu posouvaly k okraji boje.

„Potřebuju meč,“ zařval Ryko.Vysoký strážný napravo od nás právě vrazil čepel do hrudi vojáka. Vytáhl

ji a odkopl umírajícího pryč.„Kryjte mě,“ křikl a ustoupil dozadu. Dva strážní bojující vedle něj se

společně posunuli, aniž ustali v rytmickém rozdávání úderů.„Tu máš,“ houkl strážný na Ryka a podal mu zkrvavený meč.Ryko zasalutoval a rychle zbraň potěžkal v ruce. Dívala jsem se, jak

vysoký strážný vytáhl z pochvy u pasu dýku a znovu se zapojil do boje.Byli jsme už skoro na nádvoří za branou. Kůň se vrhl vpřed v předtuše

bezpečí. S čilostí, jež nešla dohromady s jeho statností, uskočil přední strážný stranou a jeho dva protivníci nám zůstali stát v cestě. Projeli jsme přes ně, jednoho skopli na zem a druhého Ryko sekl mečem.

Byli jsme uvnitř!Ryko strhl koně k cestě pro služebnictvo. Ohlédla jsem se přes rameno.

Strážní právě utvářeli řadu, aby zatarasili cestu pronásledovatelům. Taková hrstka proti takovému množství. Jeden z nich se otočil a pohledem měřil, jaký máme náskok. Zvedla jsem ruku. On mi rychle zasalutoval a obrátil se, aby se vrhl zpět do zoufalého boje.

„Tohle zvíře už moc dlouho nevydrží,“ řekl Ryko a zvolnil tempo. Zvíře klusalo na rozechvělých nohách po tmavé nerovné cestě. „Jsi v pořádku?“

„Já jo. A co tvoje noha?“„Jen škrábnutí.“ Přitáhl uzdu a kůň zastavil. „Jsi schopen jít dál pěšky?“Místo odpovědi jsem sklouzla z hřbetu zvířete. Odhopkalo stranou, když

jsem přistála na zemi a složila se mu pod nohy jako nemohoucí hromádka. „Mé nohy! Jsou úplně zesláblé.“

„To přejde,“ řekl Ryko. „Chvíli si odpočiň.“ Sesedl a odtáhl zkrvavený meč od hlavy zvířete. Zatímco jsem si třela stehna, odvedl zvíře z cesty a

344

přehodil uzdu přes keř.„Myslíš, že paní Dela bude v pořádku?“ zeptala jsem se. „Když je kolem

tolik vojáků –“„Paní Dela se o sebe umí postarat.“ Ryko si otřel meč o trávu a zasunul ho

do pochvy. Kdesi před námi se ozvalo křupnutí a my se oba otočili. Někdo se blížil. A nebylo jich málo. Ryko mě vytáhl do stoje. „Musíme běžet.“

Sethonovi vojáci už pronikli hluboko do palácového okrsku a cíleně naháněli všechny obyvatele paláce na velká nádvoří. Když jsme přebíhali mezi budovami, často jsem spatřila skupiny křičících žen a eunuchů, jež byli surově sráženi na kolena. Mnohokrát jsme se tak tak stihli vmáčknout do stínu a zachránit se před kolemjdoucími vojáky. Hrozila jsem se, že uslyší tlukot mého srdce nebo že v matném světle uvidí bělma mých vytřeštěných očí. Jednou jsem musela kvůli kyčli zpomalit a mladý voják zahlédl můj pohyb. Vrátil se, aby to prověřil. Nikdy nezapomenu na to mokré chrčení a na překvapení v jeho očích, když pod Rykovým nožem vypouštěl duši.

Než jsme doběhli do chodby, která vede k Pivoňkovému pokoji, bylo mi na zvracení z těch pohledů na zmasakrované stráže, služebné zmítající se pod těly vojáků a na starce rozkopané na krvavou kaši. Dokonce i Ryko, který musel být otrlejší, byl ve tváři bledý jako křída a jen mumlal: „Nesmíme zastavit, nesmíme zastavit.“

Nádvoří u Pivoňkového pokoje bylo prázdné. Ztichlá pěstěná zahrada působila jako příkrý kontrast vůči tomu hrozivému vřeštění a kvílení, jehož jsme se právě stali svědky. Opřela jsem se o kamenný oblouk a přitiskla si ruku na hruď, abych zklidnila dech a potlačila nutkání zvracet.

Ryko vedle mě najednou ztuhl. „Ne,“ vydechl.Sledovala jsem jeho pohled. Zahrada nebyla prázdná. Na vzdálené

štěrkové cestě leželo tělo – v ženských šatech. Že by paní Dela? Z té představy se mi podlomily nohy, až jsem se musela chytit kamenného oblouku.

Ryko se rozběhl přes zahradu k tmavé postavě, aniž pomyslel na to, že by se měl krýt. Když jsem k němu přiběhla, klečel na kolenou a záda se mu zdvíhala a klesala. Svezla jsem se do pokleku, napůl v obavě, že spatřím její mrtvou tvář.

345

Byla kyprá, oválná, mladá – nepatřila paní Dele. Ryko se na mě usmál, odfrkuje úlevou. Nemohla jsem potlačit úsměv – kéž je nám naše krutá radost odpuštěna.

Ryko jemně přejel rukou přes tvář služebné a zavřel jí oči. Pak jsme oba pohlédli ke ztichlému bytu. Noční lampy svítily, ale nikde žádný pohyb. Nemohla tam paní Dela někde být?

„Musím to prověřit,“ řekl drsně Ryko. Chvíli obhlížel zahradu, načež ukázal k hájku okrasných stromů u jezírka. „Ty se schovej támhle. A čekej na můj signál.“

Chytla jsem ho za paži. „Ne, půjdu taky,“ řekla jsem.„Neblázni. Tvůj život nemůžeme riskovat.“„Ale co když ona –“Úkosem na mě pohlédl. „Myslíš, že jsem tak změkčilý, abych nedokázal

splnit svoji povinnost?“„Tak jsem to nemyslel.“Vzdychl. „Promiň. Já vím, žes to myslel dobře. Ale musíš zůstat bokem.“Nelíbilo se mi to, ale poslechla jsem. Odsuvné panelové dveře oficiálního

přijímacího pokoje zely dokořán. I ze svého místa za stromy jsem viděla, že Sethonovi muži to tam vyplenili. Nízký stolek ležel převrácený vzhůru nohama a krásný dračí svitek od mistra Quidana byl vytržený z výklenku. Dívala jsem se, jak Ryko pomalu vstupuje do místnosti. Na chvíli se zarazil a prohlížel si nepořádek uvnitř, pak mi zmizel z očí. Svírala jsem v rukách roucho příběhu, abych potlačila nutkání vyrazit za ním. Konečně se objevil ve dveřích a pokynul mi.

„Není tady,“ oznámil mi, jakmile jsem za ním přiběhla do zdemolovaného přijímacího pokoje. „Komnaty jsou prázdné. Buď ji odvedl Sethon nebo se někde ukrývá a čeká na nás.“

V jeho tváři se zračila tatáž směsice úlevy a úzkosti jako v mé.„Neznám paní Delu tak dobře jako ty, Ryko,“ řekla jsem. „Ale zdá se mi,

že kdyby mohla, zanechala by nám nějaký vzkaz.“Jeho rysy na chvíli láskyplně změkly. „I v případě nebezpečí by si dala

záležet, aby to bylo co nejrafinovanější.“

346

Zvedla jsem ze země roztrhané mistrovské dílo od Quidana a opatrně ho položila na sekretář. „Doufejme, že její vzkaz všechno to drancování přežil.“

„Kdybych byl na jejím místě, dal bych to někam, kam se určitě vrátíš,“ přemítal Ryko a přecházel po místnosti. „Možná do blízkosti něčeho, co je ti drahé.“

„Jsou tu jen dvě věci, které jsou mi drahé,“ řekla jsem. „Úmrtní desky mých předků. Mám je v ložnici.“

Vedla jsem Ryka bytem a přitom si všímala, že žádná z mihotajících se nástěnných lamp nebyla rozbita. Ať už tam řádil kdokoli, potřeboval dost světla, aby odvedl důkladnou práci. Každá místnost, jíž jsme procházeli, byla vypleněná – dveře šatních skříní visely vyvrácené na pantech, plátno se válelo rozházené na zemi mezi rozbitými poháry a šálky, koše byly vysypané, svinovací matrace rozmotané. Ležela tam i dvě další těla, ale Ryko mi zabránil, abych k nim šla. Prý už je prohlédl, zabručel.

Má ložnice skýtala stejný obraz zkázy. Postel byla holá a přepychové plátno roztrhané a poházené kolem. Dvířka komody visela na pantech, drahocenný porcelán ležel rozdrcený na podlaze. Moc jsem se nerozhlížela a šla rovnou k oltáři. Jako jediný zůstal nedotčený – ani rozběsnění vojáci nechtěli riskovat hněv duchů.

Paní Dela vsadila na jejich strach a vyhrála – vedle obětních misek ležel nepoškozený překlad Jarních básní od paní Džíly. Svitek byl ovázaný stuhou, na níž se skvěla velká černá perla – tatáž perla, která většinou visela na krku paní Dely.

Popadla jsem pergamen a stáhla z něj stuhu.„Moc rychle číst neumím,“ řekl Ryko s pohledem upřeným přes mé

rameno. „Co tam stojí?“„Jedna z básní byla označena srpkem měsíce. Název zní ‚Dáma sedí v

přítmí svého pokoje a vzdychá láskou‘.“„Je v harému. Ve svém domě,“ řekl Ryko. Vzal mi z rukou stuhu s perlou

a opatrně ji složil do váčku u svého pasu.„Jak jsi to z toho názvu poznal?“„Řekla mi, že paní Džíla napsala báseň pro ni.“ Odkašlal si. „O ní.“Kývla jsem. „Takže musíme do harému.“

347

Ryko se dutě zasmál. „Říkáš to, jako by to byla vycházka na tržnici. Harém má nejlepší opevnění v paláci. A ukrývá nejcennější klenot, kterého se Sethon bude chtít za každou cenu zmocnit.“

Chvíli jsem nechápala. „Myslíš druhého prince.“„Sethon je tradicionalista,“ odvětil suše Ryko. „Nebude chtít nechat naživu

ani jednoho prince. Ale je tu šance, že naši muži už dostali malého prince a ženy z paláce. Paní Dela by mohla být s nimi.“

Hleděla jsem do jeho zachmuřené tváře. „Ty ale nevěříš, že jsou venku, že ne?“

Ryko se rozhlédl po ztichlé místnosti „Nenechali tu na stráži žádné vojáky. Všechny obyvatele paláce nahnali na velká nádvoří. Myslím, že všechny vojáky teď směrují jinam. Domnívám se, že Sethon se pokouší proniknout do harému.“

Rozhlédla jsem se po zničeném pokoji a uvědomila si, proti jaké přesile stojíme. „Ale jak se tam dostaneme?“ zeptala jsem se přiškrceným hlasem.

„S pomocí bohů,“ odvětil Ryko. „A nutnou dávkou štěstí.“V bohy a štěstí jsem věřila jako každý jiný, ale potřebovali jsme víc než to.

Potřebovali jsme armádu. A protože žádná nebyla po ruce, tak alespoň víc zbraní. A já zase potřebovala zuřivost a šeptající hlas jednoho dávného dračího oka. Otočila jsem se ke stojanu, který stál u zdi, a v duchu se připravovala na příval zuřivosti, která se vždycky objevila poté, co jsem uchopila meče. Tentokrát jsem byla odhodlaná jejich radu uposlechnout.

Držáky byly prázdné.„Jsou pryč.“ Hloupě jsem máchla do prázdného prostoru, jako bych je

mohla náhle znovu vyčarovat. „Někdo mi vzal mé meče.“ Nahlédla jsem za stojan, pak jsem začala zvedat hromady prádla z podlahy. Určitě zmizely.

Ryko zabručel: „Žádný div. Pro vojáka musely mít velkou cenu.“„Ale ty to nechápeš. Ty meče –“ Jak jsem mu mohla vysvětlit, že mi meče

říkaly, jak bojovat? Že bez jejich zuřivosti a vědění jsem byla jen mrzák, který horko těžko zvládl pár obřadních sestav.

„Cestou ti nějaký meč najdeme,“ řekl Ryko a vykročil ke dveřím.Přinutila jsem se od stojanu odstoupit – nic jiného jsem ani dělat nemohla.

„Máš nějaký plán?“

348

„Já mám vždycky plán,“ odvětil.„Počkej.“ Sice jsem přišla o ohnivý hněv mečů, ale mohla jsem mít

alespoň útěchu v podobě úmrtních desek svých předků. Popadla jsem tenké dřevěné desky a zastrčila je mezi utažené záhyby svého prsního pásu. Třeba mě tyto ženy, tyto neznámé předkyně, ochrání. A kdyby to nevyšlo, tak mě možná ten, kdo najde moje tělo, pohřbí pod emblémy mých předků.

349

KAPITOLA 22

Pokrčila jsem nos nad zápachem hnijících rostlin a nakoukla do chodbičky.„Tohle je ono?“ zašeptala jsem. „Branka konkubín?“Vzpomněla jsem si, jak mi o ní princ – perlový císař – šeptem vyprávěl a

jak se jeho oplzlý úsměv náhle změnil v rozpaky. Odvedly ho jeho stráže včas pryč? Byl v bezpečí? Dotkla jsem se desek na svých prsou. Ať je v pořádku, modlila jsem se. Perly na mém předloktí se trochu pozvedly a zase se srovnaly, jako by chtěly odpovědět.

Ryko se sehnul před roštem a odstranil další rostliny.„Je to tajná úniková chodba. Cos čekala?“„Vypadá to jako stoka.“„Přesně tak.“Položila jsem těžký meč, který Ryko sebral mrtvému vojákovi na

předposledním nádvoří, a pomohla mu s trháním pevně ovinuté vinné révy. Vzal si i koženou zbroj mrtvého muže. „Stará lest, ale dobrá,“ řekl, když si utahoval sponky okolo pasu a nasazoval těžkou koženou přilbu. Dobrá lest to byla možná pro něj – tak malá zbroj, abych v ní vypadala přesvědčivě jako voják, neexistovala.

„To víno není polámané. Nikdo tudy nešel,“ zašeptala jsem.„Nešli by ven tudy,“ řekl Ryko. „Chodba má další východ daleko u

palácových zdí, poblíž řeky. Ženy a děti byly zřejmě odvedeny přímo do

350

královských člunů.“Opatrně odvalil mříž stranou. Kov zaskřípěl o kámen. Oba jsme strnuli a

poslouchali, zda si toho nevšimli vojáci z malého oddílu umístěného poblíž Brány úředníků.

Ryko měl pravdu – Sethon vrhl většinu svých sil proti harému. Trvalo nám přes půl hodiny, než jsme opatrně obešli vojáky shromážděné kolem ženské svatyně, a pak další půlhodinu, abychom se dostali ke vzdálené západní zdi. Byla jsem vyčerpaná a měla nervy tak napjaté, že by mi stačilo, abych zahlédla třeba jen jedno rozsekané tělo nebo slyšela jen jeden trýznivý ženský výkřik, a zešílela bych.

„Doprovodná stráž už asi rozsvítila lampy v chodbě, ale jen pro jistotu…“ Vyndal ze svého váčku u pasu svíčky a podal mi je. Pak vybalil z koženého obalu keramickou misku a křesadlo. Byl to jeho starý trik s mízovým práškem.

„Do chodby se svažuje pět schodů,“ řekl. „Drž se u mě.“Zvedla jsem vypůjčený meč a následovala jej do smrduté díry.Pět kluzkých schodů. Vlhký, studený vzduch. Ryko mě táhl za rukáv a

vedl dál do tmy. Zatáčeli jsme za rohy – alespoň to tak vypadalo. Už jsem vůbec nevěděla, kterým směrem jdeme. Pak hrubá kamenná podlaha pod mýma nohama změkla.

„Jsme tady,“ vydechl.Cítila jsem, jak si dřepl, a uslyšela škrtání křesadlem. Vtom vyšlehl

plamen, který mě oslnil, až jsem před ním zavřela oči. Ryko mi poklepal na paži.

„Svíčky. Rychle.“Podala jsem mu je a mžourala na plamínek v misce. Ryko rychle zapálil

knoty a pak už se z mízového prášku začaly linout tenké proužky dýmu. Podal mi jednu svíčku, jejíž světlo se zlatě a tyrkysově třpytilo. Chodba už nepřipomínala mazlavý kanál. Stěny pokrývaly mozaiky zlatě lemovaných květin a ovoce, které se vlnily na stropě ve složitých vzorech. Na podlaze úzké rovné chodby ležely tlusté modré koberce. Byla sice pořád studená a vlhká, ale ve vzduchu byl cítit těžký parfém.

351

„To je krása,“ zašeptala jsem. Pohlédla jsem na tlusté koberce. „Jak to, že ty koberce neshnijí?“

Ryko si pobaveně odfrkl. „Nepochybuju, že je každý měsíc mění.“ Chvíli si rohože prohlížel. „Nikdo tu nebyl,“ řekl pomalu. „Na koberci není ani stopa. Žádné světlo.“ Vzal keramickou misku a strčil ji do váčku. „Při odsunu se něco zvrtlo.“

„Nemohli jít jinou cestou?“Kousl se do dolního rtu. „Možná Bránou učenců.“ Vstal. „Až se rozdělíme,

vrátíš se touto chodbou přímo k řece. Čeká tam muž s člunem. Vezme tě do bezpečí.“ Viděl, že se zdráhám. „Rozumíš tomu? Nesmí tě chytit.“

Kývla jsem a lépe si hlídala výraz tváře.Kráčeli jsme potichu dál. Kroky se ztrácely v tlustém vlasu koberce a

světlo našich svíček se odráželo na zlatých intarziích a modrém lesku dlaždic jako sluneční paprsky na vodě. Ryko se často zastavoval a rozsvěcel svým plamínkem olejové lampy na zdi, takže za námi zůstávaly zóny světla.

„Na zpáteční cestu,“ poznamenal.Kde se v něm pořád bralo tolik odvahy a zápalu? Zvedla jsem oči k

barevnému stropu. Nad námi byla armáda, hnaná krutým generálem, který prahl po trůnu a spoléhal na šílence vyzbrojeného silou ascendentního draka. Při představě Tyronova bezhlavého těla a Hollinova ochablého obličeje mi náhle stoupla do krku žluč. Byli snad všichni páni dračí oči i jejich učni už mrtví? Možná zbyl jen jeden, který přežil: Dillon. A samozřejmě já.

Chudák Dillon. Mohla by jeho přítomnost nějak zhatit plány pana Ida, které měl se Šňůrou perel? Neměli všichni ti, kdo byli spojení s nějakým drakem, zemřít, než ji bude možné vytvořit? Povzdechla jsem si. Mým problémem byl jako vždy nedostatek znalostí. Věděla jsem jen málo o síle dračích očí. Poklepala jsem na červený foliant, abych se uklidnila. Doufala jsem, že v něm paní Dela už brzy objeví tu stěžejní informaci. Pokud ovšem my najdeme paní Delu.

Podlaha se náhle zachvěla. V chodbě se rozlehla dunivá rána, jako kdyby země zasténala bolestí. Sehnula jsem se, protože prach zvířený ve vzduchu mi vlétl do krku.

„Co bylo u Šoly tohle?“ řekl Ryko a tasil meč.

352

Rozkašlala jsem se, abych se zbavila prachu. „Zemětřesení?“Ohlédl se na cestu, kterou jsme přišli. „Možná. Pojďme, bude rád, až se

dostaneme z podzemí ven.“Šli jsme dál. Konečně Ryko pozvedl svíčku a ukázal nahoru. Přes strop a

na obě strany po stěnách se táhl široký zlatý pruh. Připomnělo mi to císařskou audienční linii na obřadním nádvoří.

„Tohle označuje zdi harému,“ objasnil. „Už jsme skoro tam.“Beze slova jsme prošli pod zlatým rozhraním. Ryko zrychlil a já musela

hrábnout až skoro na dno svých sil, abych se nemotorně pohybovala za ním. Můj meč se zdál těžký jako člověk. Ryko opět prodloužil krok a já se vybičovala do běhu. Jedinými zvuky bylo dusání našich nohou a mé chraptivé sípění. Pak se Ryko zastavil a já se mu tak tak stačila vyhnout. Koberec najednou opět přešel v hrubý kámen.

Ohnula jsem se přes meč a zhluboka a těžce oddechovala.„Možná by pro tebe bylo lepší, kdybys tu zůstala, než paní Delu najdu,“

řekl Ryko při pohledu na mé utrpení.Zavrtěla jsem hlavou. „Nezůstanu tady,“ podařilo se mi říct mezi dvěma

nádechy.„Mohl bych tě k tomu donutit.“Napřímila jsem se. Už se mi dýchalo lépe. „Budu ti stačit i dál. Copak s

tebou nedržím krok už tak dlouho?“„To jo,“ přiznal. „Ale mám pocit, že nahoře se stalo něco moc špatného.“

Vrhl ke stropu znepokojený pohled. „Druhým koncem vyjdeme do služební uličky. Zůstaň schovaná, dokud se neujistím, že je prázdná.“

Rozsvítil lampu na zdi vedle sebe, pak sfoukl svíčku a strčil ji zpět do váčku pod zbrojí. Vzal moji svíčku a krátce mi pokynul.

Zahnuli jsme za dva ostré rohy. Ryko mě uchopil za ruku a položil si ji na rameno, pak sfoukl i moji svíčku. Klopýtala jsem za ním ve tmě černé jako uhel a snažila se s ním držet krok. Znovu jsme zabočili a já spatřila matné šedé světlo: vysoko ve tmě nějaký rozkrájený kruh. Chvíli jsem nemohla poznat, co to je, až po pár krocích mi to došlo. Mříže. Byl tam další rošt. Pod ním plochy a stíny strmého schodiště. A pak ticho pročísly vzdálené výkřiky a nářek.

353

Přišli jsme snad pozdě?Ryko se vrhl vpřed a skoro po čtyřech vyběhl po schodech. Pod vrcholem

se přikrčil a mžoural přes mříž. Zastínil tak většinu tlumeného světla, vnikajícího do chodby. Zašmátrala jsem, nahmátla první schod a plížila se za ním nahoru.

V uličce byla za roštem vyskládaná spousta beden a žoků zakrytých pytlovinou, které bránily výhledu na náměstí. Nešlo zjistit, co tam je, ale říkala jsem si, že až vylezeme, budeme mít alespoň úkryt. Ryko sevřel dvě souběžné mříže a pomalu rošt vysadil. S temným zařinčením udeřil do kamenného dláždění uličky a pak ještě bouchl do venkovní zdi. Ryko se po několika hrůzyplných okamžicích vysoukal ven. Podala jsem mu meč a vylezla za ním.

Octli jsme se ve slepé uličce. Branka konkubín byla zasazená nízko ve zdi oficiálně vyhlížející budovy. Ryko zasadil mříž zpět. Já se zatím odplížila k nejbližší řadě žoků a pozorovala ústí uličky. Pronikavý křik se ozýval mnohem blíž, než jsem si myslela. Kamenné zdi chodby děsivé zvuky utlumily. Mezi dvěma řadami se něco mihlo. Mužská ruka v matně hnědé prošívané zbroji a záblesk oceli. Stáhla jsem se. Ryko mě chňapl za paži a smýkl mnou za sebe.

Sklonil ke mně planoucí pohled. „Kde? Kolik?“ ptal se pouze rty.Ukázala jsem k haldám, zvedla jeden prst a pokrčila rameny. Já viděla jen

jednoho, ale možná jich bylo víc. Vytáhl nůž a pohodil hlavou směrem k roštu. Postrčil mě k němu a pak popošel do uličky.

Čekala jsem ránu, ještě než se připlížím zpět k rohovému žoku. Ryko se krčil pár kroků přede mnou, u bližší strany druhé řady žoků, a se vztyčenou hlavou naslouchal. Zadržela jsem dech a snažila se taky poslouchat.

Něco se pohnulo. Ryko zareagoval dřív, než jsem v tom zvuku vůbec postřehla drhnutí železa o kámen. Vrazil ramenem do horního žoku a ten s žuchnutím, jež se mísilo s tlumeným výkřikem, dopadl mezi dvě haldy. Ryko rychle vyrazil podél zbylých žoků s nožem nachystaným ke smrtícímu úderu. Halda se zakymácela. Supění a zvuk rvačky mě přiměly popojít blíž. Žoky se znovu zatřásly a pak se ozvalo zařinčení meče, který spadl na zem. Už bylo po

354

všem? Ale zápas bylo slyšet pořád. A potom jsem uslyšela zuřivý, bolestný šepot.

„Ryko!“Ve chvíli napjatého ticha jsem pojednou zaslechla zaúpění. Se vztyčeným

mečem jsem přiběhla mezi žoky.Ryko klečel vedle těla vojáka s dlaní přitisknutou na jeho rameni. Mezi

prsty mu protékala krev. Mužův hrudník se rychle zvedal a klesal. Pak jsem pod přilbou uviděla snědou, hranatou tvář a zastavil se mi dech.

Paní Dela.Ryko ke mně vzhlédl, oči vpadlé tak, že skoro nebyly vidět. Tmavá skvrna

prosakující pod jeho rukou se šířila na prošívanou zbroj. „Měli bychom zastavit krvácení.“

Padla jsem na kolena a odsunula meč stranou. „Ryko, cos to udělal?“„Bodl mě,“ řekla paní Dela a otevřela zakalené oči. „Blbec.“„Vypadáte jako jeden ze Sethonových mužů,“ procedil Ryko skrz zuby.„Ty taky,“ řekla suše.„Zůstaňte v klidu.“ Nadzvedl zbroj a zajel do ní nožem, prořezávaje hustě

prošívaný nátělník.Paní Dela škubla rameny, možná bolestí, možná taky ostrým smíchem,

který otřásal jejím tělem. „Nedává svým mužům moc dobré brnění.“„Vzala jste si pěšáckou zbroj,“ řekl Ryko a opatrně řezal promočenou

látku. „Měla jste se vydávat za rytíře jako já. Ti dostávají železo a kůži.“ Odhrnul silné vycpávky a odkryl ošklivou ránu pod jejím ramenním kloubem.

„Příště si to budu pamatovat,“ zamumlala paní Dela. „Viděli jste, jak se probili dovnitř? Byl to Ido, tím jsem si jistá. Určitě použil svou sílu. Bylo to, jako kdyby se část zdi prostě rozložila. Jako při zemětřesení.“

Pohlédla jsem na Ryka. „To musel být ten rámus, který jsme slyšeli.“Kývl. „Prověř uličku,“ řekl. „Ujisti se, jestli tam nikdo není.“Připlížila jsem se na konec haldy žoků. Ulička byla prázdná, ale za ní, po

druhé straně náměstí, přecházela skupina tmavých postav. Čtyři vojáci, kteří mezi sebou táhli dvě ženy. Vypadalo to, že míří k sousední části harému, odkud se ozýval křik a kvílení. Oblohu náhle osvítila tlumená záře. Musel to být oheň nebo světlo ze spousty pochodní.

355

Stáhla jsem se zpátky. Ryko se na mě tázavě podíval.„Čtyři vojáci se zajatkyněmi, ale na druhé straně náměstí. Měli namířeno

do harému.“„Je tam tolik vojáků,“ řekla paní Dela. „Nikdo mě neposlouchal a já

nemohla najít paní Džílu.“ Sevřela mou paži. Její zakrvácené prsty se svezly po hladkém hedvábí. „Viděla jsem Sethona. Má ji i s dítětem v Zahradě krásy a vznešenosti. Musíme něco udělat.“

Ryko se natáhl a přitiskl mou ruku k vlhké a teplé ráně paní Dely, nevšímal si přitom jejího bolestného syčení. „Drž to pevně.“

Paní Dela zvedla hlavu. „Získali jste foliant?“„Máme ho,“ uklidnila jsem ji.„Dobře. To je dobré.“ Zachvěla se. „Vzala jsem tvé meče. Nechtěla jsem,

aby se dostaly do nesprávných rukou. Jsou tamhle.“ Zavřela oči. „Omlouvám se,“ dodala slabým hlasem.

Srdce mi poskočilo, když jsem spatřila své meče, z poloviny schované pod převráceným žokem. Nutně jsem potřebovala jejich zuřivost, která by spálila můj strach. Hlavně pokud by byl pan Ido někde poblíž. Ryko vylovil ze svého váčku malou lahvičku a sypal z ní paní Dele do rány nějaký prášek. Páchlo to jako nějaké horké zřídlo.

„Paní Delo,“ burcovala jsem ji z apatie. „Viděla jste pana Ida? Je taky v harému?“

Malinko kývla, krčíc nos nad zápachem, který připomínal zkažená vejce. „Myslím, že ano. Jak vůbec může používat svou sílu ve válce? Myslela jsem, že to dohoda zakazuje. Rada by to určitě nedovolila.“

„Myslím, že žádná rada už není.“Zamračila se, očividně se na má slova nedokázala soustředit. Ryko si dřepl

vedle mě a ukázal na mé roucho. „Potřebuju obvaz. Můžu si odříznout kousek hedvábí?“

Kývla jsem.„Nenič roucho harmonie,“ protestovala chabě paní Dela.Ryko si podrážděně odfrkl, ale zahlédla jsem náznak úsměvu. Cítila jsem,

že mi odhrnuje těžké roucho, a pak silné trhnutí, jak rozškubl tenké hedvábí. Zdálo se, že krvácení pod mými prsty slábne.

356

„Půjdeme,“ řekl Ryko a jemně vytáhl paní Delu do sedu. Kývla mi na znamení, že už mohu dát z její rány ruku pryč. Chytila jsem ji kolem pasu. Ryko jí na rameno hbitě přitiskl tampon z hedvábí a pevně ho obvázal. „Musíte co nejdřív k lékaři, aby se na to podíval,“ řekl. „Rána pořád krvácí.“

Paní Dela vyzkoušela pevnost obvazu. Když na něj zatlačila, škubla sebou. „Prozatím to postačí.“ Natáhla zdravou paži. „Pomozte mi vstát. Potřebujeme se dostat do Zahrady krásy a vznešenosti.“

Ryko ji zvedl, a když se zakymácela, vyrovnal ji. Měla zsinalý obličej.„Nepůjdeme do zahrady,“ opravil ji Ryko. „Půjdeme rovnou zpátky přes

Branku konkubín.“„Ne.“ Sevřela mu paži, ale spíš aby se podepřela, než aby dodala svým

slovům důraz. „Sethon sebral paní Džílu a malého prince. Nechápeš, co chce udělat? Chce je zabít a zmocnit se trůnu. Musíme ho zastavit.“ Otočila se ke mně. „Pane Eone, dejte mi tu knihu. Zjistíme jméno vašeho draka a vy ho pak musíte zastavit.“

V hlavě jsem uslyšela hlas svého mistra, slabounký bolestí, když jed rdousil jeho hua. Zastav ho. Zastavit Ida? Zastavit Sethona? Bylo jedno, kterého z nich měl na mysli. Oba měli být zastaveni.

Můj mistr nebyl jediný, komu jsem to slíbila. Uzavřela jsem smlouvu i s princem Kygem. O vzájemném přežití. Řekl, že nemám žádnou čest. Měl pravdu? Porušila jsem své slovo?

Ryko zavrtěl hlavou. „Jdeme zpátky. Je mou povinností dostat vás do bezpečí.“

„Ne,“ řekla jsem. Oba na mě hleděli. „Přeji si, aby to byla tvá povinnost, Ryko, ale není tvou povinností sloužit jen mně. A mou povinností zase je zastavit Ida a Sethona. Pro perlového císaře.“ A pro mého mistra, dodala jsem si pro sebe. „Nevíme, zda perlový císař unikl. Podle všeho je mrtvý a dítě paní Džíly je teď naším nejvyšším vládcem. Musíme zkusit jej a jeho matku zachránit.“

Ryko po mých slovech ztuhl, jako kdybych jej šlehla bičem. „Jak říkáš, mou povinností je sloužit ti. Ale také tě chránit. Nepovedu tě do jisté záhuby.“

Střetla jsem se s jeho vzpurným pohledem. „Nepovedeš mě do záhuby. Budeš mě následovat.“ Viděla jsem mu na očích, že je proti. „Kdo jiný tu je,

357

Ryko? Sám jsi řekl, že jsem nadějí odboje.“„To bylo, když jsi byla pan Eon, zrcadlové dračí oko.“„Pořád jsem zrcadlové dračí oko.“Paní Dela mezi nás vstoupila. „Dost už těch hloupých tahanic. Nemáme

jinou možnost. Musíme zachránit paní Džílu a prince.“Přikývla jsem. „Dej mi nůž.“Ryko stál a zíral na mou napřaženou ruku.„U Šoly, přestaň se vzpírat a dej jí ten nůž,“ řekla paní Dela. Opřela se o

žok a bolestně oddychovala. „Udělej to.“Ryko tasil z pochvy nůž a pleskl mi kůží obalenou rukojeť do dlaně. Zajela

jsem prsty pod zavázané šňůrky své šerpy a začala přeřezávat hedvábí.Paní Dela po mně chňapla. „Co to děláš?“„Dva vojáci vlekli do zahrady zajatou služku.“Šerpa spadla. Vysoukala jsem se z těžkého roucha příběhu a nechala je

sklouznout na zem. Měsíční světlo zazářilo v temných hlubinách černých perel a postříbřilo mé bledé paže. Vzhlédla jsem a uviděla Ryka, jak pozoruje mé tělo, nyní oděné jen do tří tenkých spodních tunik a smaragdově zelených kalhot. Když se na mě díval, najednou jsem si uvědomovala své tvary pod jemným hedvábím a překryla si rukama hruď. Ryko si odkašlal a rychle se přesunul na kraj žoků.

Paní Dela sledovala jeho odchod. „Je to dobrý plán,“ řekla krátce, „ale budeš si muset sundat i boty a kalhoty. Ty mít nemůžeš.“

Vyzula jsem odřené zablácené boty. Pak jsem se nahrbila a šmátrala rukou pod tunikou, až jsem konečně nahmatala šňůrku od kalhot. Trhla jsem za ni, kalhoty spadly a já z nich vystoupila ven.

„A vlasy,“ upozornila mě paní Dela.Sáhla jsem na si dva copy, ovinuté a uvázané na temeni hlavy. Paní Dela

by je se svým zraněním nebyla schopná uvolnit. „Ryko, budeš to muset uříznout.“ Podala jsem mu nůž a nastavila se k němu zády.

„To je šílenství,“ zavrčel. Zatáhl za copy u kořínků, až mi hrkly slzy do očí. Prořezával Rillina šikovná vázání a já zatím opatrně odmotala ze své paže perly a foliant. Nekladly žádný odpor. Vnímala jsem pouze slabé chvění, což mohly být i mé třesoucí se ruce.

358

„Paní Delo.“ Popošla ke mně, zraněnou paži přitisknutou k boku. Položila jsem jí perly do zdravé ruky a na ně foliant. „Najděte její jméno.“

„Pokud tam je, najdu ho,“ slíbila.„Ryko, vezmi si mé meče. Nechci je tu nechat.“Ucítila jsem, jak copy povolily a svezly se mi z hlavy, tuhé jako dva

stvoly.„Tak, je to hotovo,“ řekl chraplavě Ryko.Natáhla jsem jeden cop před sebe a zabořila do něj prsty, abych vlasy

rozpletla. On chodil kolem mě a pozoroval můj rozpačitý návrat k ženství. Vzhlédla jsem k novému výrazu v jeho očích a zdvihla bradu. Smýšlel teď o mně ještě hůř?

„Pokud ze sebe dokážeš setřást ta léta, která jsi strávila jako chlapec, měli bychom projít bez povšimnutí,“ řekl.

Vyslovil mé vlastní pochyby. „Bude ze mě jen další vystrašená služka,“ odpověděla jsem a ušklíbla se na něj. „Nebudu muset nic hrát.“

Zabručel. „Máš kuráž válečníka.“Dívala jsem se, jak se odvrací a sbírá ze země oblečení. „Ne,“ řekla jsem

rozhodně. „To nemám.“Přestal na chvíli pěchovat drahocenné roucho mezi žoky. „Jsi vystrašená?“Kývla jsem a zahanbeně zčervenala.„Odradí tě to?“„Ne.“„A to je právě kuráž válečníka.“ Sehnul se, zvedl mé meče a zastrčil je do

pouzder u svých boků.„Je to také kuráž zvířete zahnaného do kouta,“ řekla kousavě paní Dela.

Natočila otevřený foliant k měsíčnímu světlu a s přimhouřenýma očima začala luštit písmena.

„Je tam něco?“ zeptala jsem se a horečně rozplétala druhý cop.Paní Dela nešťastně zamlaskala. „Je na to moc špatně vidět,“ řekla.

„Potřebuju víc světla.“ Zamračila se a pozvedla knihu. „Jsou to spisy ženy jménem Kinra. Posledního zrcadlového dračího oka.“

Ruce mi klesly. „Kinra?“Paní Dela se na mě podívala. „Cože? Ty to jméno znáš?“

359

Zalovila jsem rukou pod svým prsním pásem a vytrhla dvě úmrtní desky. „Podívejte.“ Ukázala jsem jim desku s nápisem Kinra. „Ona je můj předek.“

Oba si prohlíželi opotřebovanou lakovanou památku. Ryko sešpulil rty a neslyšně hvízdl.

„Myslel jsem, že se síla dračích očí nedědí,“ řekl.„Možná je to jen v případě zrcadlového dračího oka,“ pravila pomalu paní

Dela. „Ženského dračího oka.“Dotkla jsem se tvrdého pergamenu. Kinra se ho kdysi dotýkala také.

Ztichla jsem úctou a pýchou. Byla jsem z rodu dračích očí.Náhle mou myslí projel obraz – když jsem poprvé stála v Idově knihovně a

natahovala se po foliantu, perly se mi obtočily kolem ruky. Cítila jsem z nich stejný vztek jako z obřadních mečů. Meče tedy také musely kdysi patřit Kinře.

„Vzpomněla jsem si –“V ulici náhle zahřměl řev přehlušovaný ženským nářkem. Trhla jsem

sebou. Paní Dela vedle mě sevřela pytlovinu. Ryko stál vzadu na kraji haldy s tasenými noži. Děsivé, dunivé zvuky přešly v rytmické provolávání: Sethon, Sethon, Sethon. Byl to zvuk ohlašující vítězství. A zároveň ohrožení.

Ryko se najednou stáhl, obličej měl zkřivený znechucením ze sebe sama. „Moc se nám to vleče.“

„Hej, kdo je tam?“ zeptal se mužský hlas.

360

KAPITOLA 23

Ryko mě popadl za paži. „Připrav se,“ zamumlal.Zastrčila jsem si úmrtní desky zpátky za prsní pás a vyslala krátkou, vroucí

modlitbu ke Kinře. Ochraňuj nás.„Vaše jména,“ rozkázal hlas.Rykův stisk zesílil. „Šermíř Džian,“ zavolal a kývl na paní Delu.Ta na něj divoce pohlédla a pak křikla: „A pěšák Perron.“ Rychle schovala

foliant pod zbroj, stoupla si vedle mě a převzala nůž, který jí Ryko podával.Na kratičký okamžik se naše pohledy střetly – v obou byl strach. Pak mě

Ryko postrčil vpřed a zkroutil mi ruku do půli zad. Byl to surový stisk a já napětím ani nedýchala, když jsem mezi nimi musela klopýtat. Instinktivně jsem se surovému hmatu vzepřela – Rykova síla mě opravdu děsila. Tvářil se, jako by mě vůbec neznal. Trhl mou rukou ještě výš, až mi rameno vzplálo bolestí, která mě přiměla poslušně se shrbit. Potácela jsem se vpřed a viděla jen boty a nohy dvou vojáků stojících na kraji uličky.

„Co to tam máš, šermíři?“ zeptal se potměšile jeden z nich. Dokázala jsem si představit jeho chlípný výraz. Skandování z vedlejšího náměstí náhle ustalo.

„Našel jsem ji ukrytou mezi žoky,“ řekl Ryko.„A cos tam vůbec hledal? Nemáš tam co dělat.“

361

„Nic jsem nehledal,“ řekl Ryko. „Jen jsem ji našel, když jsem si odskočil. Kam ji mám odvést?“

„Všechny ženský jsou v zahradě.“ Voják se zarazil. „Ukaž, kouknu se.“Ryko pustil moji ruku a drapl mě za vlasy tak prudce, až jsem vyjekla.

Cosi hluboko uvnitř mě se přikrčilo a bylo připraveno bojovat. Sevřela jsem mu rukama zápěstí a pokusila se vytrhnout. Kůži na temeni jsem měla v jednom ohni, noční nebe se mi utápělo v slzách.

„Je to malá bojovnice,“ řekl voják. Popadl mě za čelist a znehybnil mě. Po tváři a po těle mi klouzaly jeho ledové oči napůl skryté pod obrubou přilby. „Není špatná,“ řekl. „Hele, dovnitř ji brát nemusíme. Jedna malá služtička nebude nikomu chybět.“

Ryko mnou trhl zpátky. „Našel jsem ji já.“Voják si změřil Rykovu velikost, pak pokrčil rameny a vystrčil bradu na

paní Delu. „Co tady děláš ty?“„Něco jsem zaslechl. Řek jsem si, že to omrknu.“ Její hlas pozbyl veškerou

lehkost a zpěvnost. Byl to mužský hlas zhrublý bolestí. Koutkem oka jsem viděla, jak si přikládá ruku k ráně, aby skryla provizorní obvazy.

„Jsi raněný?“ zeptal se voják.„To nic není,“ řekla paní Dela a střelila pohledem k Rykovi.Druhý voják, vyšší a lépe stavěný, zavrtěl znechuceně hlavou. „U Šoly,

kvůli téhle se rvát fakt nemusíš. Líp by ses poměl v domech rozkoše.“ Trhl palcem doprava – z jeho pohybů vyzařovala přirozená autorita. „Támhle v tom domě je ranhojič. Měl by ses nechat prohlédnout.“

„To vážně nic není. A chci vidět popravy,“ vyhrkla spěšně paní Dela.„Pak by sis měl pospíšit. Velkopán se právě hecuje do své zabijácké

zuřivosti.“ Přejel po mně pohrdavým pohledem a zastavil se u Ryka. „Ty bys to měl taky zkrátit.“

Ryko zabručel na souhlas a táhl mě dopředu, pryč z uličky. Za námi jeden z vojáků zamumlal něco, čemu se ten druhý posměšně zachechtal. Projela mnou horká vlna odporu.

„Pojď a nezastavuj,“ pobízel mě Ryko.Jeho surový hmat polevil, abych se mohla narovnat a opřít o jeho tělo. Paní

Dela s námi nešla. Doufala jsem, že se jen opozdila, že hraje roli rozmrzelého

362

poraženého.Pod krytým sloupořadím se dva strážní dívali, jak se blížíme. Stáli u

hlavního klenutého vchodu do obezděné zahrady. Za obloukem se rýsovaly siluety vojáků, jedna řada za druhou, a všichni byli jako očarovaní rázným, panovačným hlasem jediného muže. Sotva jsem ho uslyšela, v hlavě mi vytanula vzpomínka.

Sethon.Strážný napravo nás mávnutím přivolal k sobě.„Zajatkyně,“ řekl Ryko, aby předešel otázkám.Hlavu jsem měla skloněnou a děsila se představy, že bych se střetla s

dalším obhroublým pohledem.Strážný zabručel. „Odved ji k pagodě.“Ryko mě prosmýkl pod obloukem rovnou do tlačenice mužů.Nebyla jsem připravená na to obrovské množství, na desítky a desítky

surových vojáků, jejichž nakyslý zápach připomínal čpění lovících zvířat. Všichni upírali pozornost k elegantní vyvýšené pagodě uprostřed zahradní plochy. Přes hlavy mužů jsem viděla jen křivky její střechy vyklenuté vzhůru, ale slyšela jsem Sethonův vítězně burácející hlas.

„Jsem váš císař,“ zařval. „Jsem císař.“„Císař,“ hulákali muži v odpověď jako štěkající psi. Do vzduchu vylétly

stovky pěstí.Ryko mě přitáhl blíž k sobě. „Počkej,“ řekl mi do ucha.Malinko jsem kývla. Nemohli jsme stejně nic dělat, dokud nás nedostihne

paní Dela. Dokud nezjistí jméno mého draka. Olízla jsem si strachem vysušené rty. Co když ve foliantu není? Nebo ještě hůře – co kdyby ho našla a já draka přesto nedokázala zavolat?

Čtyři vojáci poblíž si všimli našeho příchodu a vrhli na nás šikmé pohledy. Když jsem spatřila tu chtivost v jejich tvářích, ještě víc jsem se přikrčila k Rykovi. Takový výraz jsem už jednou viděla, v očích dozorce, když utloukl člověka k smrti. Byla to krvelačnost. Tihle muži chtěli vidět krutost. Chtěli vidět smrt. Smrt kohokoli.

Za sebou jsem cítila, jak se Ryko napřímil do plné výšky a nahmátl rukojeť Kinřina meče. Tři z mužů se raději odvrátili, ale čtvrtý se na nějakou dobu

363

střetl s Rykovým pohledem, dokud jej znovu neupoutal Sethonův hluboký, zvučný hlas. Polkla jsem, na jazyce kyselou pachuti hrůzy. Co bychom zmohli proti stovkám mužů bažících po krvi?

„Jsem potomek nefritových draků. Mám legitimní nárok,“ křičel Sethon. „Odvolávám se na tradici Reitanon.“

„Reitanon, Reitanon,“ skandovali muži.„Ne,“ zaječela nějaká žena. „Ne!“ Poznala jsem hlas paní Džíly.Pohnula jsem se v Rykově sevření, abych lépe viděla. Velký čtverec byl

uspořádaný jako zahrada učenců. Řadu dlážděných teras lemovaly sochy stromů, kameny a propojená jezírka, která měla vytvářet proud poklidné energie. Ale toho dne by tam takový mír a harmonii hledal člověk marně. Vojáci půvabné plochy podupali a vytvořili své vlastní, ošklivé vzory. Nakonec se v davu otevřela mezera a já spatřila ústřední pagodu. Uvnitř stál zářící bůh války velkopán Sethon v rohaté přilbě a plné zbroji, na jejíchž kovových plátcích a zlatých nýtech se odráželo světlo pochodní.

Dva vojáci přivlekli po podlaze ženu a stlačili ji k zemi u Sethonových nohou. Tiskla si něco k hrudi. Byla to paní Džíla a její syn, druhý princ. Vrhla jsem se vpřed, ale Ryko mě železným stiskem zastavil.

„Já vím,“ řekl. „Já vím.“Kde vězela paní Dela? Otočila jsem se na druhou stranu. Kde byla? Bez ní

a bez knihy jsme nemohli nic dělat?„U brány,“ zašeptal Ryko.Stála shrbená u zdi, jednu ruku přitisknutou na rameni, druhou ovinutou

kolem žaludku – pouze jako další voják dychtící zhlédnout zábavu. Ale tento voják se nedíval na pagodu, nýbrž na něco, co měl schované pod ohnutým loktem a nachýleným tělem.

Musela na sobě ucítit můj zoufalý pohled, protože vzhlédla. Zoufalství v jejích očích mi na mou tichou otázku odpovědělo. Pak sklonila hlavu zpátky k foliantu.

„Nemáš žádný legitimní nárok,“ křičela paní Džíla. „Moji synové mají nárok!“

Nějaké dítě se dalo do pláče. Od úpatních kamenů pod pagodou přicházely pronikavé výkřiky a jekot. Na krátký okamžik jsem zahlédla spoutané

364

císařské stráže zápolící s vojáky a řadu klečících, naříkajících konkubín. Pak se dav zase zavřel.

V davu zavládlo napětí. Lidé tajili dech a vyčkávali s krutými výrazy ve tvářích. Konečně se mi otevřela další úzká štěrbina, přes kterou jsem viděla přímo na pagodu. Paní Džíla byla na kolenou a tiskla dítě v náručí. Nad nimi stál Sethon. Letmo luskl prsty a přiskočil voják, aby jí dítě vyrval. Na další lusknutí začal pomalu odbíjet jediný buben. Paní Džíla vykřikla a snažila se synka udržet. Sethon přistoupil blíž, rozmáchl se rukou v železné rukavici a tvrdě ji udeřil. Hlava odskočila dozadu a po tváři jí tekla krev, ale dítěte se nepustila. Sethon se ohnal pěstí znovu. Paní Džíla padla na zem a voják děťátko vyrval z jejího zoufalého sevření. Na zádech jsem cítila Rykovo bušící srdce. Všechny šlachy v těle měl napjaté, aby potlačil nutkání běžet jí na pomoc.

„To nemůžeme dopustit,“ zaúpěla jsem.„Přišli jsme pozdě,“ zašeptal. „Příliš pozdě.“Paní Dela se pořád skláněla nad knihou. Slyšela jsem jen dunění bubnu a

zajíkavé prosby paní Džíly. Musela jsem něco udělat. Musela jsem Sethona zastavit. Zastav ho.

Dotkla jsem se úmrtních desek na svých prsou. Ochraňuj mě před Idem, modlila jsem se a pak jsem přimhouřila oči a ponořila se hluboko do světa energie – jako šíp letící přímo do srdce Krysího draka.

Proburácela mnou modrá energie, jež rozvlnila moje vjemy, až se dav a domy zbortily do vířící stříbrné hua. Zmizelo Rykovo tělo za mnou a já si připadala, jako kdybych plavala ve vodě. Mé vnitřní zření se napřed závratně roztočilo jako při pádu do neznámé hloubky a pak zaostřilo.

Nad zahradou se vznášel Krysí drak, velký jako sál. Jediný viditelný drak. Zaplavila mě zlověstná předtucha. Pokud byli všichni ostatní draci pryč, nebyly jejich dračí oči mrtvé?

Vzduch prohrábly smrtící opálové pařáty a hlavou mi projelo strašné, bolestivé zapištění. Duhově modrá perla pod jeho tlamou pulsovala. Jeho veliké duchovní oči se zaklesly do mých a já na okamžik zakusila nekonečnou moc smrti a zkázy, energii gan. Pod ním byla postava Sethona, s mečem namířeným na dítě, které bezmocně viselo ve vojákových rukách.

365

„Ne!“ vykřikla jsem a otevřela se drakově hrozivé síle. Zasáhla mě silou tisíce pěstí – nekontrolovatelný příval modré energie, která burácela prastarou touhou ničit.

Buben zmlkl.Zabij ho. Zabij Sethona, přikázala jsem a za těmi nepatrnými slovy byla

sama životní síla země, jež se spirálovitě roztáčela do přívalu zkázy. Matně jsem uslyšela, jak nářek dítěte ustal. Příliš pozdě. Nad pagodou pohodil drak svou mohutnou rohatou hlavou a zmateně zakvílel. K tomu strašnému skučení se připojil úzkostlivý ženský výkřik. Avšak i ten zanikl v ryku a ječení davu, když ze zvířete vyrazil proud modré síly a řinul se ke středu pagody a třpytivé postavě Sethona.

Přestaň!Ten příkaz mi zaburácel hlavou.Ido.Byl v mé mysli a svíral mě svou vůlí. Na okamžik jsem se uviděla jeho

očima. Byla jsem pořád přitisknutá k Rykovi, třásla se a s vypětím sil se držela vzpřímeně jen díky tomu, že mě ostrovan statečně podpíral. Kolem nás se krčili vojáci, zachvácení nevyslovitelnou hrůzou, a sledovali smrtící sloup energie. Drak vřeštěl, jeho síla se štěpila a tříštila. Cítila jsem v puse Idovu nakyslou zuřivost – chtěl si mě i draka podrobit, ale zvíře i já jsme se jeho nelítostné nadvládě vzpírali.

Ještě ne, vyjekl jeho hlas v mé mysli.Cítila jsem, jak odvrací modrou sílu od Sethona, a jeho úsilí mnou

prohánělo ještě další záchvěvy bolesti. Odkloněná energie narazila do krytého sloupořadí na druhém konci zahrady. Kusy mramoru vylétly do vzduchu a roztočené se sypaly na vojáky pod sebou. Idovo sevření kolem mé mysli polevilo, jeho urputná snaha udržet si svou dračí sílu pod kontrolou doznávala trhliny.

Ponořila jsem se hlouběji do své hua, zavrtala se do žluté energie své třetí čakry a zběsile pátrala po oné zvláštní opalescenci, která mě kdysi zachránila před zničující modří. Byla tam, stále nepatrná, ale o něco jasnější a prostoupená zlatou září. Chňapla jsem po ní, shromáždila ji a pak ji jako usměrněnou sílu vrhla ven. Jen jsem se modlila, aby našla svůj cíl.

366

Byl to prudký odliv. Svět energie náhle zmizel a zůstal jen zmatek v harémové zahradě kolem a bolest, jež zasahovala do morku kostí a svírala jako kleště. Zhroutila jsem se v Rykově náručí. Jeho pevné hřejivé tělo mi bylo jedinou oporou v náporech zdrcující bolesti.

Sklopil ke mně zrak. Z očí mu tekly slzy. „Princ je mrtvý.“Už jsem to věděla, ale jeho slova mě ranila znovu. „A paní Džíla?“ vyjekla

jsem.Zavrtěl hlavou. „Je taky mrtvá.“„Blíží se Ido,“ ozval se za námi chraplavý hlas. „Pojďme!“Ryko se prudce otočil. Byla to paní Dela, která sledovala podezřelé

pohyby v davu. Pod pagodou se zatím zajaté císařské stráže vymkly kontrole žalářníků a uprostřed vzniklého zmatku zatarasily Sethonovi cestu, jako zbraně používaly své řetězy. Sledovala jsem pohled paní Dely směrem doprava a zahlédla spořádaný oddíl mužů razících si chaosem cestu podél budovy. Byli to čtyři strážní v kosočtverečném útvaru kolem jednoho vysokého snědého muže, oděného ve zlatomodrém rouchu ascendentního dračího oka.

Pan Ido.Svět se náhle ponořil do víru strachu.„Běžte!“ křikla paní Dela.Už se protlačila k obloukové bráně, kam mě Ryko přivlekl za ní. Kolem

nás vydávali důstojníci rozkazy a oháněli se rukojeťmi mečů, aby sešikovali své vojáky zpátky do řad. V průchodu se tísnili v panice muži, někteří se hrnuli ze zahrady, jiní se tlačili zpátky. Vtom před námi stanul rudolící seržant a roztaženýma rukama nám zatarasil cestu.

„Běžte zpátky!“ zařval uprostřed divokého klení a strkanice.„Mám rozkaz dostat ji odtud,“ křikl Ryko v odpověď a sevřel mě pevněji.

Zároveň trhl hlavou k pagodě.Muž přivřel oči. „Čí rozkaz?“ Pozvedl meč. „Z jakého jsi pluku?“Cítila jsem, jak Ryko napjal svaly v očekávání střetu, ale vtom se

seržantovy nevěřícně zúžené oči v úleku rozšířily. Narazil do něj další voják. Vzápětí jsem uslyšela jeho klokotavý dech. Paní Dela, bledá jako sama smrt,

367

prosmekla jeho tělo kolem a mrštila ho plnou vahou proti zdi. Opět se do něj navezla a tehdy jsem v její ruce spatřila rukojeť zkrvaveného nože.

„Běžte,“ vysoukala ze sebe, podpírajíc zdravým ramenem umírajícího muže. „Půjdu hned za vámi.“

„Přijďte k mříži,“ řekl Ryko. Pak mě popadl za ruku a táhl průchodem ven.Ohlédla jsem se přes rameno. Ido už byl kus cesty za pagodou a jeho muži

mu tvrdošíjně klestili cestu v rozkolísaných řadách. Ryko škubl mou paží a přiměl mě přejít do poklusu. Prohnali jsme se kolem povykujících stráží a připojili se k neuspořádané vlně vojáků prchajících ze zahrady. Soustředila jsem se na temné ústí uličky na druhé straně náměstí. Byla to naše úniková cesta. Dech mi vázl v hrdle. Snažila jsem se běžet rychleji a přitom se jednou letmo ohlédla zpátky. Paní Dela už se dostala z brány a potácela se za námi. V jedné chvíli zavrávorala a musela se předklonit – už nemohla dál.

Zatahala jsem Ryka za ruku. „Paní Dela. Nezvládne to.“Chviličku jsem si myslela, že nezastaví. Pak ale trochu zpomalil a

znenadání zůstal stát. Pustil mě, tasil z levé pochvy meč a vrazil mi ho do ruky. Jakmile se jílec s měsíčními kameny dotkl mé dlaně, zaplavila mě stará ohnivá zuřivost.

„Oddělej mříž a ukryj se,“ přikázal mi Ryko a pak se otočil.Za námi se zastavil nějaký voják, nakročený k útoku. Ryko mě postrčil

směrem k uličce a vrhl se na něj.„Uteč,“ křikl ještě a praštil muže loktem do tváře.Vyrazila jsem.Cítila jsem, že mě v běhu prochvívá jakýsi rytmus: tlukot srdce, dech a

ještě dunění další přítomnosti. Uskočila jsem před šermířem, jehož zploštělá tvář s chybějícími zuby se rozmazaná mihla kolem. Přitom mě nehty škrábl do paže. Už zbývalo jen pár kroků. Ohlédla jsem se. Šermíř běžel za mnou a doháněl mě. Za ním se Ryko právě dostal k paní Dele. Sklonila jsem hlavu a vřítila se do temného ústí uličky. Otočila jsem se a viděla, že voják se v ní po několika krocích zastavil.

„Ulička je slepá, maličká,“ zubil se na mě.Pozvedla jsem meč.

368

On křižmo tasil své dva meče a rozkročil se, zbraně připravené k boji. „Nechci ti ublížit, tak to polož.“

O pár kroků jsem ustoupila. Dva meče proti jednomu. Potřebovala jsem další meč. Po několika dalších krocích jsem se octla u první řady žoků. On zamířil stejně rychlým krokem za mnou. Musela jsem ho zdržet, než dorazí Ryko a paní Dela. Sunula jsem se k druhé řadě žoků, kde Ryko ukryl meč mrtvého vojáka.

„Ale no tak,“ usmíval se povzbudivě voják.Stála jsem u úzké mezery mezi první a druhou řadou. Konec byl

zatarasený žokem, který Ryko shodil. Na zemi se válely kousky potrhaného světlého hedvábí. Žádný meč. Nebyl za žokem? Kdybych vkročila do mezery, octla bych se v jisté pasti. Jenže ulička byla slepá a já bych neměla šanci udržet útočníka v odstupu a zároveň odstranit mříž. Byla jsem v pasti tak jako tak.

Vnořila jsem se mezi dvě řady, kde jsem vzápětí uklouzla na krvi paní Dely. Hrabala jsem se po kamení ke spadlému žoku a za sebou slyšela vojákovo mručení. Když jsem zběsile šmátrala mezi žokem a zdí, přidržela jsem se jednou rukou pytloviny. Pak jsem prsty druhé ruky nahmátla kůži na rukojeti. Vytáhla jsem meč ven.

„Už tě mám,“ řekl voják postupující mezírkou ke mně.Otočila jsem se, zavířila meči a zaujala bojovou pozici, Kinřin pozvednutý

nad hlavou a levý namířený na jeho hrdlo.„Ha ha,“ zasmál se voják a okamžitě nastavil svoje zbraně. „Kdo ti to

ukázal?“Sledovala jsem jeho oči a čekala na znamení předcházející útoku. Bylo to

krátké odfrknutí a škubnutí víček. Jen se vrhl vpřed, už jsem stačila blokovat. Kinřin meč zadržel shora vedený úder a v mém těle se jako píseň rozeznělo vědění mých předků. I s její zuřivostí. Rozmáchla jsem se druhým mečem a udeřila na jeho spěšně spuštěný meč. Náraz mi škubl ramenem, ale muž pozbyl rovnováhu a já se hrnula vpřed. Musela jsem se dostat ven ze stísněného prostoru mezi žoky.

Tygr se ohání tlapami a seká pařáty.

369

Tentokrát jsem se spolehla na onen instinkt, který řídil mé šlachy a svaly. Poddala jsem se tomu prastarému umění, které spustilo sérii rychlých, zdrcujících úderů oběma meči. Voják je vykrýval jen stěží. Náhle ho jeden můj hrot škrábl do paže a objevila se krev. Muž vytřeštil oči a zrychlil se mu dech. Pod salvou mých úderů pomalu ustupoval zpátky do uličky.

„Dokážu tě porazit,“ řekla jsem zpříma. Nechtěla jsem mu ublížit, jen jsem se potřebovala dostat k mříži.

„To těžko, maličká.“ Svaly v jeho tváři se napjaly, když vložil všechnu sílu do mohutného úderu. Jen se štěstím se mi ho podařilo odvrátit, ale náraz mi ohnul zápěstí, jímž projela ostrá bolest. Muž se krátce rozmáchl druhou čepelí a vedl podlý výpad přímo na mé hrdlo. Rychle jsem kontrovala blokem a jeho čepel se svezla na jílec Kinřina meče. Svaly mi ztuhly při vědomí, že jeho dalším krokem bude smrtící úder do hlavy.

Krysa klesá na zem.Odskočila jsem, svalila se dozadu a ztěžka přistála na kamenném dláždění.

Pádem jsem si vyrazila dech. Nad sebou jsem spatřila údiv vojáka nad tím, že jeho meč prosvištěl vzduchem, a neušlo mi, jak se zapotácel. Na rozmýšlení nebyl čas. Zalapala jsem po dechu, pozvedla se a vrazila mu Kinřin meč do stehna. Hrot projel masem a zasáhl kost. V noze se otevřela sečná rána, z níž prýštila krev. Muž vykřikl a ucukl, odtahuje se před mým mečem. Chytil se za ránu a jeden meč mu s řinkotem vypadl z ruky. Na moment jsme oba oněměli úlekem. Pak začal klopýtat ke mně, hnán zuřivostí a bolestí, druhý meč pozvednutý ke smrtícímu úderu.

Drak seká ocasem.Na okamžik jsem se octla zpátky na písku arény, kde jsem při obřadu

bojovala s Rannem. Ale tentokrát jsem nezaváhala. Provedla jsem otočku, dopadla na všechny čtyři a kopla vzad. Zasáhla jsem jeho ruku, vedoucí úder shora dolů. Zazvonění meče na dlažbě pro něj bylo umíráčkem, neboť jsem se vzápětí otočila a zapíchla mu do těla Kinřin meč. Prastaré vědění můj výpad směrovalo tak, že jsem zasáhla životně důležitou dráhu hua. Vytáhla jsem meč, jenž přeťal proudění životní síly. Bolestný výkřik zanikl v mlaskavém sípění jeho posledního výdechu. Zhroutil se na zem vedle a kyselý zápach vypuštěné moči se smísil s měďnatým pachem čerstvé krve. Pachem smrti.

370

Pozpátku jsem se přiblížila k nějaké bedně. Duch už jeho oči opustil, ale ten prázdný pohled mě přibil k hrubému dřevu. Meče mi vypadly z rukou. Udělala jsem mu to já, přerušila jsem proud drahocenné hua. Pídila jsem se po nějakém zdůvodnění. Snažil se mě přece zabít. Bránila jsem se. Přežila jsem. Z úlevy vytryskla bujará radost, jež vzápětí opadla a vystřídala ji rozechvělá hrůza. Byl tak nehybný. Smrt byla tak tichá. Tak lhostejná. Svou váhu měla pouze v srdcích a myslích mužů.

A žen.Odvrátila jsem před tím slepým pohledem oči. Smrt toho muže mě bude

tížit už navždy.Zvuk běžících kroků mne přiměl zvednout se na kolena. Popadla jsem

Kinřin meč. Za roh zahnul Ryko. Držel kolem pasu klopýtající paní Delu a napůl ji vlekl.

„Utíkej k mříži,“ vykřikl.Zvedla jsem se.„Tu holku nezabíjejte!“ Byl to Idův hlas.

371

KAPITOLA 24

Ryko protáhl paní Delu kolem první řady žoků. Schlíple visela v jeho pevném sevření, ve tváři zlověstně bledá.

„Chyť ji,“ řekl mi. Převzala jsem její váhu a s vypětím všech sil ji přetočila a opřela o bednu. Zpod obvazu a potrhané zbroje prosakovala čerstvá krev, oční víčka se jí horečně chvěla.

Ryko pohlédl na zkrvavený meč v mé ruce. „Jsi v pořádku?“„Jsem,“ odvětila jsem.„Tu máš.“ Podal mi druhý z dvojice mých mečů. Rázem vlil do mých žil

novou energii a doplnil vyčerpané zásoby. „Běžte. Já je zadržím.“Ústí uličky znenadání zablokovali muži. Čtyři muži v tmavé, těsně

padnoucí zbroji: Idova tělesná stráž. Dva z nich se hned vrhli se zvednutými meči vpřed. Ido za jejich zády pátravě obhlížel uličku, jeho výška mu skýtala jasný výhled. Tvář měl sice ve stínu, ale poznala jsem okamžik, kdy mě uviděl.

„Ji chci živou,“ rozkázal nezvykle mazlivým hlasem. „Ostatní můžete zabít.“

Ryko sebral ze země zbraně mrtvého šermíře. „U Šoly, tak už jděte,“ zasyčel. „Moc dlouho nevydržím.“

A rozběhl se vstříc Idově stráži. Muži už byli za první řadou žoků a nyní se rozkročili a natočili tak, aby mohli čelit útoku. Mezi kamennými zdmi se

372

rozlehlo zařinčení kovu o kov a stráže odmrštily Ryka zpátky k nám. Blokoval úzkou uličku svým mohutným tělem. Paní Dela, kterou zburcoval břinkot zbraní, se vedle mě pohnula. Ryko zoufale čelil souběžným útokům obou stráží a jen s obtížemi odvracel jejich sekající čepele. Bylo vidět, že je nezdrží dlouho.

„Pomoz mi,“ řekla paní Dela a šmátrala přitom v proříznuté díře ve své zbroji. „Budu se dívat…“

Odtáhla ruku, která nebyla schopna vyprostit foliant ze změti tkanic v pase. Obě jsme věděly, že je pozdě, ale já si zastrčila meč pod paži, knihu jsem vytrhla a vtiskla ji do její ruky. Perly se zvedly a odmotaly a vzápětí mě s klapáním hřejivě pohladily po kůži. Přitlačila jsem je zpátky k foliantu.

„Pokud se to zvrtne,“ řekla jsem, „běžte k mříži.“Meče mě šeptem ponoukaly, dychtily bojovat.Paní Dela střelila očima k Rykovi. „Zůstanu až do konce.“Otočila jsem se a zhodnotila bojovou situaci ve světle prastaré Kinřiny

moudrosti.Ryko utržil zásah. Z hluboké rány na jeho předloktí se řinula krev. Nebylo

to vážné poranění, ale dost nepříjemné. Jeden z útočníků ležel na zemi a nehýbal se. Druhý se snažil probít ke mně. Byl to mladík s bleskovými pohyby a nafoukaným úsměvem. Dva další strážci se blížili. Ido zatím na kraji uličky čekal, až Ryko padne. Zhluboka jsem se nadechla a zakřičela – uvolněný proud hua mě poháněl do boje.

Postavila jsem se mladému strážci, který se prosmekl podél Ryka, a opsala hroty mečů osmičky. Můj dolní meč stihl zablokovat, ale špatně načasoval odvrácení seku vedeného shora. Zasáhla jsem ho z boku do tváře a rozčísla ji na kost, až mu hlava odskočila. Vedla jsem výpad proti ztenčené zbroji na rameni a vyžívala se v té vypůjčené obratnosti a plynulosti pohybů. Mladík útok odrazil, ale jen měkce a nemotorně, protože byl v šoku. Už když jsem se rozmachovala druhým mečem, věděla jsem, že přesně zasáhne cíl. Čepel se mu zakousla do krku, roztříštila kost a přeťala páteř. Sotva se začal kácet, dávný instinkt mi zavelel zbraň vytáhnout a byla jsem připravena postupovat dál.

373

Ohlédla jsem se po paní Dele. Odsouvala se za řadu poblíž mříže, foliant měla natočený tak, aby na něj dopadalo měsíční světlo. Vpředu bojoval zády k žokům Ryko a zasypávaly jej údery dvou strážců. Většinu vykrýval a před těmi, které minul, divoce uskakoval, takže meče dělaly díry v žoku za ním, až se z něj prášilo.

„Hej!“ vykřikla jsem a rozběhla se k bližšímu z útočníků.Muž se otočil. Ryko po mně střelil pohledem a já viděla, jak se jeho

úvodní šok změnil v zuřivost. Pak mi zaclonil výhled strážce. Tenhle byl starší, opatrnější a na jeho štíhlé tváři bylo vidět, že bystře kalkuluje.

„Měla by ses vzdát,“ řekl. „Pak možná tví přátelé přežijí.“Odpověděla jsem Opičím drakem trojkou: sérií rychlých seků mířených na

krk. Jenže tenhle bojovník nebyl žádný nafoukaný mladíček. Blokoval šviháním mečů do stran a síla každého úderu mi rozhazovala meče od sebe. Cítila jsem, jak můj stisk slábne a rukojeti mi kloužou v rukou. Muž se ohnal pravým mečem dozadu a chystal se na úder rukojetí do hlavy. Se zaťatými zuby jsem sevřela zbraň v pravé ruce a sekla čepelí po jeho rukojeti. Muž v úleku zaklel, neboť ostří těsně minulo jeho prsty a zaseklo se do koženého vázání. Pak se odpojil a obratně si přetočil meč v ruce. Kinřino vědění mě neopouštělo, pořád jsem jasně cítila, co dělat, ale moje tělo umdlévalo. Bylo jasné, že její zuřivost už mě dlouho pohánět nebude.

Koutkem oka jsem zahlédla Ida, jak se s tasenými meči blíží uličkou. Ryko ho uviděl taky a v zoufalém, nechráněném výpadu divoce sekl po jeho hlavě. Minul a jeho záda se mohutně vyklenula ve chvíli, kdy protivníkův meč vyrazil proti jeho pravému boku.

Pak zaútočil strážce přede mnou a já se soustředila na odvracení výpadů, které mě hrozily odzbrojit. Byl Ryko zraněný? Nebo mrtvý? Nemohla jsem od soupeře odlepit oči, ale řinčení mečů a těžké, namáhavé supění mi dodávaly naději.

„Zpátky,“ zavelel Ido.Můj meč pročísl vzduch. Protivník včas uskočil stranou a udělal místo

svému pánovi.„Snažte se toho ostrovana dostat živého,“ rozkázal Ido a trhl hlavou zpátky

k Rykovi. „A pak najděte tu kreaturu.“

374

Strážce ucukl hlavou a odhopsal dozadu. Pokud byl Ryko raněný, nemohl proti tak mazanému soupeři vydržet dlouho. Pozvedla jsem meče a využila krátké přestávky k nadechnutí.

Ido se na mě usmál a taky zvedl meče, jako by byl postava v zrcadle. Mezitím shodil těžký vyšívaný plášť ascendenta a pod jeho tenkou plátěnou košilí teď vyvstávala široká svalnatá ramena a hruď. Jeho mohutnou sílu jsem na vlastní kůži pocítila v Dračím domě v Daikikó. A k tomu byl rychlý. Zacvičila jsem prsty na nohou ve snaze rozptýlit slabost a únavu, jejichž vlivem se mi už třásly nohy.

„Na mrzáka se biješ výborně,“ řekl. „Možná máš přístup k větší síle, než tvrdíš.“

Střetla jsem se s jeho jantarovým pohledem. Oči nebyly protkané stříbrnou hua – nevyužíval tedy svou dračí sílu – ale v jejich hloubi planulo světlo šílenství. Jak má člověk bojovat se šílencem? Sevřela jsem v rukou Kinřiny meče a prosila tiše o sílu, abych ho dokázala zastavit.

„Zabil jsi všechny ostatní dračí oči, co? Dokonce i učně,“ řekla jsem a pozorně vyhlížela náznak napětí, který ohlásí jeho útok. Od kamenných zdí se odrážely zvuky boje. Ryko se sveřepě bil dál, ale já si nemohla dovolit odlepit oči od Idova pohledu.

Popošel vpřed a přinutil mě o krok ustoupit. „Moji ruku vedl Sethon. Myslel si, že mě může využít k uchvácení trůnu, ale pak zčistajasna obrátil a poštval radu, aby mě zabila.“ Odfrkl si a vysunul pohrdlivě čelist. „Teď už žádná rada není. Jen ty a já, a více síly, než by si Sethon dokázal kdy představit.“

„Výsledkem tvého snažení je, že země zůstala bez strážců,“ řekla jsem. „Už nebude čemu vládnout.“

„Copak to nechápeš? Když budu mít tebe, budu jejím strážcem já.“ Idova tvář se rozzářila jeho vlastní pravdou. „Je načase, aby se Dračí trůn znovu spojil s dračí silou.“

Vzápětí jeho meče zasvištěly vzduchem. Kinřiny reflexy zvedly mé ruce právě včas, abych zablokovala jeho strašný dvojitý úder, ale náraz mě odmrštil zpátky. Ido se zbraněmi ohnal znovu, jako by měl v rukou palice. Jeho čepele sklouzly po mých jílcích a zasekly se do nich. Mé vypůjčené

375

vědění říkalo, že je skvěle vycvičený a mnohem obratnější než normální dračí oko. Napřel se do zkřížených mečů, až se mi pod tlakem jeho váhy napjaly všechny svaly. Zblízka jsem pod jeho očima viděla kruhy vyčerpání a přemíry drog – můj pokus přisvojit si jeho draka ho připravil o množství energie. Přesto byla jeho síla zdrcující. A z úsměvu v jeho tváři se mi dělalo zle strachem. Chtěl mi ublížit.

Odpojit jsem se mohla jen za cenu ústupu. Ale kdybych zamířila hlouběji do uličky, uviděl by paní Delu. A to by byla její smrt.

Kůň se vzpíná a kope.Mé tělo tu sestavu znalo a mysl se chopila naděje. Povolala jsem Kinřinu

energii, zatlačila na jeho čepele a rozhodila je do stran. Zároveň jsem ho kopla do kolena tak surově, až mi cuklo v chromé kyčli. Odskočil a sekl mi po nohách, které jen těsně minul. Odklopýtala jsem pár kroků dozadu, abych nabyla rovnováhu, a náhle si uvědomila, že jsem na úrovni úkrytu paní Dely. Svezla se po zdi a krčila se na zemi, ale pořád listovala mezi stránkami. Nyní vztyčila hlavu. Na okamžik jsem v jejích očích zahlédla úlek, ale pak mě poznala a strach vystřídalo zoufalé, tiché sdělení. Byla na stopě nějakého objevu.

Rychle jsem se podívala na Ida, zda nesleduje můj pohled. O kus dál se ozývalo řinčení zbraní. Neopouštěly už Ryka jeho síly, na něž byl až dosud takový spoleh?

„Na svůj výcvik jsi až příliš zručná,“ řekl Ido. „Co je to za dračí sílu?“Otázku jsem ignorovala a raději se dívala, jak se chystá k dalšímu útoku.

Nemohla jsem už riskovat další ústup. Zavířila jsem meči v přípravě na Kozího draka dvojku a rozběhla se proti němu. Náraz byl tak tvrdý, že mi zachrastily kosti v těle. Pravým mečem jsem vykryla jeho úder proti hrudi, ale síla úderu byla tak nápadně slabá, že to mohla být jen finta. To vědění nepocházelo ze mě, stejně jako úhel natočení levého meče, kterým jsem zarazila zákeřný útok na své nohy. Ido se stáhl. Úsměv z jeho tváře zmizel.

„Nebuď blázen, holka,“ řekl. „I s tímhle vypůjčeným uměním prohraješ. Potřebuju tě živou, ale je mi jedno, v jakým budeš stavu.“

Náhle jsem styl jeho útoku pochopila: sekání po rukou, snaha podetnout kotníky. Nechtěl mě mrtvou. Chtěl mě bezbrannou. Na okamžik se mi

376

zatmělo před očima hrůzou.„Můj pane, máme ostrovana,“ zavolal starší strážce.Ido ze mě nespouštěl oči. „Je živý?“ zeptal se.„Ano, můj pane.“Ido se usmál. „Když se teď vzdáš, Eono, můžeš svému příteli ušetřit

velkou spoustu bolesti.“Sevřela jsem v rukou oba meče.Ido povytáhl obočí. „Nebo máš v sobě tolik tvrdosti, že ho necháš umřít v

agonii?“„Ne,“ šeptla jsem.Vykročil ke mně. Pozvedla jsem meče a ukročila zpátky. Kdybych se

vzdala, vzal by mi mou vůli navždy.Idův úsměv se rozšířil. „Přiveďte ostrovana sem,“ rozkázal.Přiblížili se k nám zbylí dva strážci, kteří vlekli Rykovo schlíplé tělo.

Hlavu měl skloněnou a zpod zbroje mu prosakovala krev, jež tvořila velkou skvrnu na látce kalhot. Lepila se k jeho stehnu. Ido pokynul strážím, aby břemeno shodili. Rykovo tělo se s plesknutím složilo na dlažbu. Jeho tvář byla natočená ke mně, snědé tváře propadlé a našedlé. Riskla jsem pohled na oba strážce – oba byli ranění. Ryko jim vítězství nedopřál zadarmo.

Ido kopl Ryka do raněného boku a z ostrovana se vydralo přerývané zaúpění. Byl sotva při vědomí.

Ido pohlédl zpátky na mě. „No?“Věděla jsem, že Ryko by nechtěl, abych se vzdala. Ale taky jsem znala

pana Ida – v tom muži nebyla ani špetka slitování. Nutil by mě, abych se dívala, jak můj přítel trpí. A liboval by si v jeho i mé bolesti. Hleděla jsem upřeně na dračí oko, přestože jsem se celou svou bytostí toužila ohlédnout po paní Dele.

„Přitlač ho k zemi.“Starší strážce mu vrazil koleno mezi lopatky a opřel se předloktím o jeho

šíji. Ostrovan se pohnul, ale nevzpouzel se.„Roztáhni mu ruce a drž je v klidu,“ přikázal Ido dalšímu strážci.Muž si dřepl vedle Ryka, vytáhl mu ruku zpod těla a přimáčkl ji nataženou

k dlažbě. Ido zvedl meč a namířil hrotem na klouby Rykových prstů. Olízl si

377

rty, jako by si ten okamžik vychutnával.„Slož zbraně, Eono,“ řekl tiše.Kéž mi bohové a Ryko odpustí, ani jsem se nehnula.Ido se na mě na jednu strnulou chvíli zahleděl, na rtech podivný úsměv.

Pak zabodl hrot meče do Rykovy ruky. Přítelův výkřik mnou prochvěl do morku kostí. Zmítal se na zemi a křečovitě se snažil ztuhlou ruku vyprostit, ale jeden strážce mu držel zápěstí a druhý klečel na zádech a tlačil ho ke kameni. Zpod Rykovy dlaně vytékala tenká stružka krve.

„Mám pokračovat?“ zeptal se Ido, ale na mou odpověď nečekal. Škubl mečem a vymámil z hromotluka další výkřik. Uslyšela jsem cvaknutí Rykových zubů, jímž ten strašný zvuk potlačil, a jeho úpění přešlo v chrčivé supění.

„Připrav druhou ruku,“ nařídil Ido.„Ne!“ křikla jsem. „Ne!“Rykův skelný zrak prostoupený bolestí spočinul na mně. „Nedělej to,“

vydechl.Upustila jsem Kinřiny meče. Se zazvoněním dopadly na kámen.„Hodná holka,“ řekl Ryko.Pokynul staršímu strážci. „Podrž mi meč. Když se ta malá pohne, rozpárej

mu zápěstí.“Strážce pustil Rykovu ruku, vstal a uchopil Idův meč. Čepel v Rykově

ruce se pohnula a můj přítel se zachvěl.„A ty,“ řekl Ido dalšímu strážci. „Přiveď tu kreaturu. Ukrývá se za tou

poslední řadou žoků.“Cítila jsem, jak mě všechna naděje opouští. Ido vyhrál.Paní Dela se pořád skláněla nad knihou, přejíždějíc ukazováčkem podél

řádků na stránce, a neslyšně, jen pohybem rtů, luštila text. Alespoň ona se ještě nevzdala. Strážce se odstrčil od Rykových zad a vytáhl z pochvy u pasu nůž.

„Nezabíjej ji,“ dodal Ido. „Ještě ne.“Muž přikývl a zamířil k ní. Dívala jsem se, jak jde kolem mě a ostražitě

nakukuje za roh řady. Paní Dela k němu vzhlédla a její tvář zbělela strachem. Pak rychle sklonila hlavu a pokračovala ve čtení.

378

A to už Ido přicházel ke mně, tak rychle, že jsem ani neměla čas se pohnout. Surově mě popadl za pravou paži a natočil mě zády k ústí uličky. Klopýtla jsem a ucítila, jak se mé nohy odlepují od země. Napůl mě nesl, napůl vlekl ke zdi. Vykroucené rameno mi spalovala bolest. Se zabručením mě mrštil zády proti špinavému kameni a pustil mou ruku, takže jsem stála jen díky tomu, že mě tlačil svými boky na zeď. Jeho tvář byla tak blízko, že jsem ji nemohla zaostřit. Viděla jsem jen jeho ústa rámovaná hladkou křivkou naolejovaného černého vousu a temnotu jeho roztažených očí. Byl tak těžký – a svalnatý, díky sluneční droze a tvrdému výcviku.

Vybičovala jsem se a pokusila se jeho drtivé síle vzepřít, ale ucítila jsem na hrdle tlak jeho teplé ruky. Zaťala jsem mu nehty do prstů. On jen malinko zavrtěl hlavou a stiskl ještě víc. Zalapala jsem po dechu a spustila ruce, úplně mě znehybněl. On ke mně shýbl hlavu a přitiskl své rty k mým. Pak pomalu uvolnil svůj stisk, abych se mohla nadechnout a otevřít mu svá ústa. Olízl můj jazyk svým a já postřehla vanilkovo-pomerančovou příchuť, pak mi zuby objížděl dolní ret a bolestivě mě hryzal do měkké kůže. Odtrhla jsem se a ucítila mědnatou pachutí teplé krve.

„Takže teď to zjistíme,“ řekl mi tiše do tváře. Každé jeho slovo se o mě otíralo jako polibek. „Teď zjistíme, co se doopravdy stane, když se poslední dvě dračí oči spojí v jedno.“

„Nejsme poslední dva,“ pípla jsem.Mírně odtáhl hlavu. „Myslíš Dillona?“Střetla jsem se s jeho očima a uviděla jantar protkaný tenkými vlákny

stříbra. Na kůži mi jemně sršela energie jeho charizmatu.„Chudák Dillon,“ řekl. „Připoutal jsem jeho hua ke své. Už nemá vlastní

spojení s Krysím drakem.“ Přejel mi ukazovákem po čelisti. „A ta troška síly, co mu zůstala, brzy pohasne.“ Druhou rukou škubl za límec mé tuniky. Tenké hedvábí povolilo a obnažilo mé rameno a utažený prsní pás.

Zvuk rvačky ho přiměl prudce otočit hlavu, ale já přes něj neviděla.Paní Dela vykřikla: „Ona je Zrcadlová dračice, ona je –“ Její hlas se náhle

ztlumil, jako kdyby jí někdo zacpal rukou ústa. Co se mi Dela snažila říct? Přece jsem už věděla, že můj drak je dračice.

379

Ido se otočil zpátky ke mně. „Dračice? Ten drak je taky samice?“ A hluboce, udiveně se rozesmál. „No jistě, měl jsem na to přijít sám. Tvá síla je v ženskosti. Není divu, že černý foliant mluví o spojení slunce a měsíce.“

Přejel rukou po utaženém obvazu na mých prsou a sklouzl k mému pasu, tahaje za tenké plátno mých spodků. Trhla jsem sebou, ale on mi druhou rukou znovu sevřel hrdlo. Začala jsem se dusit, ulička kolem mě se ponořila do šedivého oparu. Ido svůj stisk znovu uvolnil a dopřál mi drahocenný vzduch. Tvář mu ztvrdla drsným odhodláním a já věděla, že fyzicky ho nezastavím. Ale všechno ze mě nedostane, umínila jsem si.

Zvedla jsem bradu. „Nemůžeš mě přinutit jít do světa energie.“„Myslíš, že si můžu vynutit jen vstup do tvého těla?“ Oči mu plavaly ve

stříbře. Ucítila jsem nápor jeho síly, jako by to byl fyzický úder. „Pokaždé, když jsi zavolala mého draka, otevřelas svoje cesty k němu,“ šeptal mi do ucha. „A ke mně.“

Ústa mi zaplavila sladká vanilkovo-pomerančová příchuť. Cítila jsem, jak se do mě tlačí síla, jak ve mně pátrá. Modrá síla, která zkrabatila a svinula uličku do vířících barev a změnila Idovu tvář z masa a kostí na plochy pulsující energie, aby to pak vrátila zase zpátky. Ido vzhlédl a prsty mi silou zaklonil hlavu. Nad námi se vznášel Krysí drak. Oblačně modré šupiny na spodní straně jeho trupu připomínaly letní nebe. Zvíře nás sledovalo a perla na jeho hrdle se třpytila silou. Jeho veliké duchovní oči do mě pronikly hlouběji a objevily stříbrnou dráhu, stále pošedlou vlivem sluneční drogy.

Ido se octl v mé mysli. Teď jsi doopravdy moje.„Ne,“ vyjekla jsem.Do modré bouře zahlcující mé smysly vklouzl pronikavý hlas: „Ona je

Zrcadlová dračice. Slyšíš mě? Její jméno je tvoje jméno! Ona je zrcadlem.“Paní Dela. Vší silou jsem se soustředila na její slova.A pak, jako když se otáčí kaleidoskop, se posledních několik týdnů

přeskupilo do nového vzoru. Dostavilo se trpké pochopení. Ve chvíli spojení se ze mě Zrcadlová dračice nesnažila vymámit mé skutečné jméno, snažila se mi sdělit svoje jméno. Naše jméno. A já se jí celou tu dobu – v mistrově domě, v koupelně, u silnice – neustále vzpírala, blokovala ji, potlačovala ji

380

drogami. A to malé zlaté jadérko mé síly bylo celou tu dobu zamčené uvnitř a vyčkávalo.

„Eona,“ šeptla jsem – a pravda z toho jména byla jako pařát trhající závoj nepochopení, cupující strach na kusy a rozhánějící mlhu drog. Vnikla do zdrcující modři a vynutila si stříbrný proužek naděje.

Ido mi zaryl prsty do masa. Co to děláš?„Eona,“ vykřikla jsem a to jméno otřáslo jeho kontrolou nad mou myslí.

Vnímala jsem jeho pochopení a ostré chňapnutí spojené s očekáváním.Tys ji zavolala.Do mých drah vtrhla vřískající síla, která mě svalila na zeď. Idovo tělo

narazilo do mého. Nechtěl se pustit. Ještě ne. Krysí drak kvílel, jeho modrá síla byla tlačena zpátky náporem vlnícího se zlata.

Mých sedm center síly zaplavila syrová, radostná energie, otvírající, pronikající, hledající. A za tím vším jsem cítila přítomnost, která jásala nad uvolněním a opětovným spojením. Vzhlédla jsem a konečně – mé vnitřní zření se pročistilo. Uviděla jsem Zrcadlovou dračici. Svoji dračici.

Vzpínala se na střeše za mnou, zastiňujíc menšího Krysího draka. Na rudém pozadí jejích hrudních šupin zářila pod bradou zlatá pulsující perla. Její přední tlapy dopadly na střechu a dvoje dlouhé rubínové pařáty se zachytily okraje a zaryly se do kamene. Dolů se sesypaly úlomky, jež na obou koncích uličky zvířily dvě oblaka prachu. Dračice rozepjala křehká křídla, aby udržela rovnováhu, a sklonila hlavu. Na jejím vyklenutém krku se vlnilo a jasně odráželo měsíční světlo. Její teplý dech byl jako letní vánek, jenž ovoněl má ústa skořicí – chutí síly. A radosti.

Vidím ji. Cítila jsem, jak Idův úžas přešel v čirou touhu.Dračice jemně spustila svůj velký čenich a nabídla mi perlu spočívající

pod její bradou. Světélkující zlatá koule byla velká jako sud a zvučela tisíciletou písní, starou moudrostí a novým životem, rovnováhou a chaosem.

Vztáhla jsem ruce a přitiskla dlaně na její tvrdý, ale sametově hebký povrch. Vyšlehly z něj zlaté plameny, které mi přeskočily na kůži, jemně žahavé jako příslib.

Ido mi sevřel rukama zápěstí. Přiveď ji ke mně.

381

V jeho mysli se rozlehl výkřik modrého draka a ozvěna bolesti zasáhla i mě. Zasmála jsem se a v odpověď ucítila radostné zajásání, zprostředkované planoucí perlou. Modrá síla vypadala jako pouhý stín ve srovnání se zářivým jasem z našeho spojení. Bezedné oči Rudé dračice se střetly s mými a její otázka – hlubší než slova – projela mou sršící hua. Jestli bych jí dala Eona?

Co tím „Eonem“ myslela? Pak se ve mně vzedmula odpověď. Ptala se na mužskou sílu ve mně, mužskou energii, kterou jsem vypěstovala ze svého jádra. Jediné já, kterému jsem si zvykla věřit.

Zarazila jsem se. Nechtěla Eonu – moji ženskou energii? Nebyl to snad smysl toho všeho? Proč chtěla Eona? Zaváhala jsem, jako tehdy v aréně, a zlatou euforií projela křeč pochybnosti. Tak tvrdě jsem bojovala, abych svou mužskou energii dostala do popředí a potlačila ženskost v sobě. Kdybych teď nechala Eona jít, co by ho nahradilo? Učinila jsem Eonu příliš malou. Příliš slabou. Co kdyby si drak vzal Eona a nezůstalo nic?

Odtáhla jsem pohled od mihotajících se plamenů možností k Idovým stříbrným očím. Rukama tak pevně svíral mé zápěstí, že mi drtil šlachy. Čekal na mou sílu. Čekal, aby si mohl všechno vzít. Co když byl příliš silný i na Zrcadlovou dračici? Přemohl mě pokaždé, když jsme se v energetickém světě střetli. Vyhrál pokaždé, když jsme bojovali o moc modrého draka. Bylo by to v případě Rudého draka jiné?

Muselo to být jiné. Byla to přece moje dračice, moje síla.Přirazila jsem ruce ke zlaté perle. Dej, ať jsem dost silná, modlila jsem se.

Ať jsme obě dost silné.„Jsem Eona!“ vykřikla jsem. „Jsem zrcadlové dračí oko!“A pak k tomu došlo – k prudkému uvolnění starých tužeb, zakrnělé síly a

tenkých drah postavených ze strachu a překroucené víry. Zlatý nuget síly uvnitř mě explodoval v zářivou sílu.

Rudá dračice zavřískla a její pronikavý jásot rozezněl všechny části mé mysli i těla. Avšak uvnitř té radosti jsem postřehla tlumenou, plačtivou přítomnost dalších hlasů. Truchlící sbor, který se vplétal do našeho spojení. Byli to další draci? Slabá smuteční píseň pojednou ustala.

Mé vnitřní zření se rozdělilo. Byla jsem Zrcadlová dračice a právě jsem prudce obrátila svou obří hlavu dozadu, abych čelila modrému drakovi ve

382

svých zádech. Jeho mohutné čelisti se mi zahryzly do vyklenutého krku. Jeho opálové pařáty mi drásaly plece a otvíraly v nich bolestivé rány plné zářivého, zlatého světla.

Ale zároveň jsem byla v uličce a bojovala s Idem, jenž přirazil mé ruce ke zdi a předloktím mi tlačil obě zápěstí ke studenému kameni. Vrazil mi stehno mezi nohy a druhou rukou ze mě strhával hedvábí a plátno. Nahoře se divoce svíjela Zrcadlová dračice a já byla tím zoufalým škubáním rudooranžového svalstva, od něhož se vzduchem šířily divoké vlny. Dlažební kameny s hlínou vylétly do výše, když jsem uprostřed zápasu rozhrábla kus uličky. Slyšela jsem výkřik paní Dely a shora se dívala, jak stráže utíkají pryč a nechávají skrčenou postavičku Ryka v dešti kamení.

Dej mi ji. Idova lačnost prolétla mou myslí jako pěst.„Ne!“ vykřikla jsem.Rudá dračice vzdorovitě zařvala a postavila se Modrému drakovi.

Mohutné hrudi se srazily v chumel sápajících se pařátů. Svět explodoval v čirou energii, když jsme já a dračice splynuly v jednu zářivou bytost. Před námi se maso a krev Ida rozpustily v proudící tkanivo hua. Stříbrné dráhy byly ucpané vrstvou sluneční drogy, ale jeho životní síla zběsile vyvěrala z vířících nádrží jeho čaker. Náhle jeho sevření povolilo, Modrý drak se zmateně vzepjal. Přihlížely jsme, jak se Idův strach třepotá a poskakuje v proudu valícím se jeho průsvitným tělem a sbírá se v rudém bodě v základně páteře. Kousek nad ním, na ústředním meridiánu se sedmi body, se rozzářil oranžový sakrál a žlutá delta – oživené jeho osobním kouzlem a plameny touhy.

Pak jsme spatřily matně zelený bod v jeho hrudi. Srdeční čakru, centrum soucitu a jednoty. Byla šedá a scvrklá a tekoucí proud se ztenčil v přiškrcené vlákno. Byla to nemoc. A snadno léčitelná. Prohnaly jsme centrem naši sílu a dívaly se, jak šeď odtéká ze zeleného bodu a pomalu mohutní ve velký výron temných emocí. Přehnaly se přes nás, hustá vířící masa zmařené touhy, raněné nevinnosti, krutého zapuzení. Tolik beznaděje a hněvu. Modrý drak zakvílel. Naše ruka se dotkla Idovy hrudi a mezi námi se zatřpytila spojnice hua. Zlatá a stříbrná síla se smísily a vytvořily gejzír soucitu, který jeho zelený bod rozšířil dokořán a uvolnil masu olověné bolesti.

383

Ido vykřikl, odklopýtal dozadu a přitom odtrhl mou druhou ruku od perly, což mě vytrhlo z energetického světa a já se ocitla zpět na ulici.

Byla pryč.Cítila jsem se, jako kdyby mi vytrhli duši z těla. Zhroutila jsem se na zeď a

šmátrala po nějakém náznaku spojení. Bylo tam – hřejivá, zlatá ozvěna její přítomnosti, která utlumila to náhlé odtržení.

Ido padl na kolena a jeho energetické tělo znovu nabylo pevných tvarů z masa a tvrdých svalů. Sehnutou postavou probíhaly vlny křečovitých otřesů. Zvedl hlavu, oči zakalené leknutím.

„Cos mi to udělala?“ lapal po dechu. „Takovou sílu jsem nikdy nezažil.“Třesoucíma rukama jsem si stáhla okraje roztrhané tuniky přes odhalené

tělo. Nebyla jsem si jistá, co jsem udělala. Co jsme udělaly.„Tvoje srdeční čakra je otevřená,“ řekla jsem.Zhluboka, zajíkavě se nadechl. „Přinutilas mě, abych to všechno pocítil,“

přiznal. „Všechno naráz. Všechno, co jsem kdy udělal.“ Předklonil se, sžíraný vnitřní bolestí, a ovinul si pažemi hruď.

Cinknutí kamene o kámen mě přimělo vzhlédnout. Něco se dělo. Chvíli trvalo, než zaprášená, potrhaná hromada nabyla tvaru. Ryko se vlekl zpustošenou ulicí směrem k nám, zohavenou ruku přitisknutou k hrudi. S hekáním se přesunul okolo nataženého těla jednoho ze strážců, oči upřené na Ida.

„Zabij ho,“ řekl chraptivě. „Zabij ho. Dokud máš příležitost.“Zpoza haldy popadaných žoků se vynořila paní Dela a s námahou se

narovnala. V třesoucí se ruce držela jeden z mých mečů. Obličej měla pokrytý špínou a krvavými šmouhami. Zvedla zbraň, až se ve své slabosti zakymácela. „Já to udělám.“

„Ne!“ vytrysklo odněkud z hlubin mé duše. Z nějakých nově vzniklých hlubin. „To nemůžeme.“

„Proč ne?“ zeptal se Ryko.Kousla jsem se do rtu. Věděla jsem, že mé důvody nebudou ničím pro

muže, kterého právě mučili. Já sama jsem je sotva chápala. Jedna moje část stále cítila dotek Idových rukou a chtěla, aby trpěl a zemřel, ale ta větší část – ta zlatá – toužila jeho bolest zastavit.

384

Dračí oko si pomalu kleklo na paty. Domýšlivý záklon jeho hlavy zmizel. „Protože když zabiješ mě, zabiješ i Dillona,“ pronesl tiše.

Ryko se na mě podíval. „Je to pravda?“„Nevím,“ odpověděla jsem. „Možná. Připoutal Dillonovu hua ke své –“

Pojednou mi uťal slova strach. Nepřipoutala jsem já nějak Idovu hua ke svojí?Mou pozornost upoutalo křupání kamínků. Pohlédla jsem za Ryka. Starší

strážce vyklopýtal z uličky. Měl naspěch a bylo jasné proč.„Běží pro pomoc.“ Odstoupila jsem od zdi. „Musíme jít.“„Je tu ještě jedna nedokončená záležitost,“ řekl Ryko. Zvedl se na kolena a

přitáhl k sobě meč mrtvého strážce, pod nímž se zvedl obláček prachu.„Ne!“ Střetla jsem se s ostrovanovýma pomstychtivýma očima. „Mám její

sílu, Ryko. Zavolala jsem Zrcadlovou dračici.“ Zlomil se mi hlas. Byl to zázrak, spojila jsem se se svou dračicí. Má radost neznala mezí, ale nemohla jsem se jí teď opájet. „Pořád můžeme pomoct perlovému císaři i odboji. Ale jen tehdy, pokud nás nedostane Sethon. Jdeme. Hned!“

„Ty máš její sílu?“ obrátil se prudce ke mně. „Je to tak?“ pohlédl na paní Delu, aby to potvrdila. „Našla jste její jméno?“

Kývla a skrz bláto a krev se prodral její úsměv.Rykův obličej se na okamžik rozzářil, ale pak se znovu zkřivil bolestí.

„Máš pravdu. Jdeme.“ Unaveně zapíchl špičku meče do pukliny v zemi a opřel se o něj, aby mohl vstát.

Ido byl opět sehnutý a útrpně snášel další vlnu chvění. Pohled na jeho silné tělo v sevření takové bezmoci mnou otřásl. Ale hluboko pod onou lítostí se probudilo temné veselí. Moje síla dostala pana Ida na kolena.

Sevřela jsem zbytky toho, co zbylo z tuniky, a vyrazila směrem k mříži. Hned po prvním kroku jsem poznala, že se stala zásadní změna. Má nemocná kyčel se natáhla, svaly a šlachy zapružily. Žádná bolest. Žádná nemotorná chůze. Zmateně jsem se zastavila, pak znovu popošla. Delším krokem, který by se měl změnit v kulhání. Ale ne. Šla jsem rovně a správně. Trhnutím jsem vyhrnula okraj tuniky a dotkla se bledé kůže na boku. Byla hladká. Žádná jizva. Byla jsem opět zdravá. Propukla jsem v smích. Má dračice mě uzdravila taky.

„Co je?“ zeptala se paní Dela. „Jsi zraněná?“

385

„Ne,“ odpověděla jsem. „Má kyčel je vyléčená!“ Znovu jsem přejela rukou po hladké kůži svého stehna.

„Vyléčená? Tvou dračí silou?“Kývla jsem a vpíjela se očima do jejího údivu. Byla jsem svobodná. Už

jsem nebyla mrzák. Ani nedotknutelná. Byla jsem silná a mocná. Popoběhla jsem pár kroků a pak poskočila. S okamžitou sebedůvěrou jsem nabyla rovnováhu. Mé srdce zpívalo. Vzdálený křik však mou radost předčasně ukončil. Strážník volal na poplach. Nebyl čas těšit se ze svého nového těla. Ještě ne. Dřepla jsem si před roštem. Snadný pohyb mne přiměl k úsměvu. Rychle jsem odhrnovala hlínu a rozbité kameny, které se navršily před kovovým krytem. Když jsem sevřela prsty mříže, zjistila jsem, že se také cítím posilněná. Pocházela nová energie rovněž z mého spojení s ní? Z našeho opravdového spojení? Usmála jsem se – pouhé pomyšlení na rudou dračici mě uvádělo v jásot a toužila jsem volat její jméno. Naše jméno. Vytrhla jsem rošt z výklenku a položila jej na zem.

„Tohle je za mou ruku,“ řekl Ryko.Byl to spíš ten tón než slova, co mě přimělo se otočit. Ostrovan stál před

Idem, těžkou rukojeť meče namířenou na jeho skloněnou hlavu.„Chápu,“ řekl Ido. Zavřel oči.Ryko zuřivě praštil rukojetí Ida do tváře, až se sám zapotácel. Ido se

bolestí zhroutil na zem a přitiskl si ruce k čelu. Ani nehlesl, jen se třásl bolestí a krev mu proudila mezi klouby na rukou.

Zůstala jsem vyděšeně stát. „Ryko! Přestaň!“Ostrovan zhluboka vydechl. „Teď můžeme jít.“ A upustil meč.Paní Dela přešla ke mně. Přes zdravou ruku měla přehozenou kupu

smaragdově zeleného hedvábí.„Nech toho,“ řekla a zastoupila mi cestu. „Pokouší se splnit tvé rozkazy.

Snaží se ho nezabít.“Postřehla jsem v jejím hlase výstrahu a kývla jsem.„Máte pořád červený foliant?“ zeptala jsem se.Poklepala si na zbroj. „Je v bezpečí.“ Přelétla očima mé nahé tělo a podala

mi roucho příběhu. „Na. Obleč si to.“

386

Vděčně jsem vklouzla rukama do širokých rukávů. Přejela jsem rukou přes desky, zastrčené pod prsním pásem – byly také v bezpečí – a pak jsem si zavázala spodní tkanice. Roucho bylo volné, ale aspoň mě zakrývalo. Pohlédla jsem na Ida. Pomalu se drápal do sedu. Starý Ido by nikdy nehybně nečekal, až dostane ránu. Jak dlouho tato změna potrvá? Nevěřila jsem tomu.

Ryko se dobelhal k nám. „Mám jeden tvůj meč. Druhý je támhle,“ řekl a ukázal k nedaleké bedně. Opřel se rukou o zeď a skrz zaťaté zuby nasával vzduch. Bude schopen dostat se k řece?

„Vy jděte první,“ řekla jsem paní Dele. „Pomozte Rykovi.“Čekala jsem námitky, ale Ryko jen přikývl. Zatímco paní Dela pomalu

lezla do díry, odběhla jsem a sebrala svůj druhý meč. Známé zuřivé škubnutí se přidalo k obnovené síle mého těla. Vrátila jsem se k mříži ve chvíli, kdy se malým otvorem nemotorně plazil Ryko. Zahlédla jsem nervózní obličej paní Dely, jak jej naváděla na první schod. Pak jsem vložila nohu do otvoru a přitáhla mříž ke zdi. Nemohla jsem ztrácet čas s jejím upevňováním, a tak jsem ji pustila.

„Mrzí mě to,“ řekl Ido přes krátkou vzdálenost mezi námi. „Sice je to málo, ale přesto mě to mrzí.“

Sledoval mě jedním okem, druhé, už nateklé, měl zavřené a trhavě dýchal – bolel ho každý nádech.

Přitáhla jsem si roucho příběhu blíž k tělu. „Já to vím.“ Vycítila jsem to už ze směsice hua.

„Díky mé ctižádosti jsou z nás teď poslední dvě dračí oči. Sethon nepřestane, dokud nezapojí naši sílu do své válečné mašinérie.“ Krutá domýšlivost byla z jeho tváře pryč.

„Je tu taky Dillon,“ řekla jsem umíněně.Otřel si krev z úst. „Oba víme, že jsem ho zničil.“ Zavrtěl hlavou. Pohyb

ho zabolel a on sebou škubl. „Sethon o Šňůře perel ví. Ví i o černém foliantu. Ty ho máš? Vzalas oba folianty?“

Zavrtěla jsem hlavou a myslela na Dillona, jak mi vyškubl černý foliant z rukou. Ale Idovi jsem o tom říct nechtěla.

Halasné povely, jež se ozývaly v uličce, mě přiměly vklouznout do díry. Spustila jsem se na vrchní schodek a vyhlédla ven. Ido skočil po meči, který

387

tam nechal Ryko. Přitáhl si rukojeti na klín a hekal námahou.Pohlédl na mě se zbytkem své někdejší autority v očích. „Najdi černý

foliant. Obsahuje návody, jak spoutat dračí sílu a s pomocí vůle ji využít. Postarej se, aby ho Sethon nikdy nedostal do ruky, jinak budeme jeho otroky.“

Nepokoušel se mě Ido napálit? „Jak by nás Sethon mohl spoutat?“ zeptala jsem se. „Není přece dračí oko.“

„Není, ale je z královské krve. Kdokoliv z královské krve nás s využitím moci černého foliantu může spoutat.“

„Myslela jsem, že to s dračí krví je jen pohádka.“Ido lehce pokrčil ramenem. „Já si zase myslel, že ty jsi jen pohádka.“

Zvedl rukojeť meče. Špička se stěží odlepila od země. „Jdi. Já je zdržím u mříže, jak nejdéle budu moci.“

„Vždyť sotva udržíš meč.“„Tahle tvoje nová šlechetnost vůči mně je stejně vynucená, takže s ní

nemrhej,“ řekl hrubě. „Vypadni odsud.“Měl pravdu. Měla bych jít – aby mohl vykonat to velkolepé gesto pokání –

a dostat sebe a přátele do bezpečí. Nic jsem mu nedlužila. Ale jakmile jsem se vtáhla zpět do díry, něco mě zastavilo. Nemohla jsem ho nechat, aby stanul tváří v tvář Sethonovi. Má síla mu vyrvala jeho moc. To já jsem ho učinila zranitelným. Pochybovala jsem, že mu vůbec zbylo dost síly, aby se spojil se svým drakem.

Znovu jsem se vyklonila z díry.„Mohl bys jít s námi.“ Hned jak jsem ta slova vypustila z úst, už jsem

věděla, že to byla chyba. Nechtěla jsem jej mít nablízku. Už jsem cítila vztek, který si klestil cestu přes můj soucit. Tu ostrou, smrtící samičí zuřivost, která neodpouští, nesoucítí a nezná slitování.

Natočil tvář, aby na mě lépe viděl. „Ne.“ Náhlý křivý úsměv jej udělal mladším. „Myslím, že mé šance na přežití jsou jistější se Sethonem než s tvým přítelem z ostrovů.“

Úsměv jsem mu neoplatila. Představa Sethona, jak míří mečem na malého prince, trýznivý křik paní Dely a náhlé umlčení dítěte, to bylo na mou mysl moc. Velkopán nebyl jen bezohledný, byl přímo brutální.

388

„Sethon se brzy dozví, že jsi zabil všechny dračí oči,“ řekla jsem. „Přinutí tě za to zaplatit.“

Idův úsměv zmizel. „Já vím. Ale nejdřív mě musí zajmout.“Mohl by Sethona zdržet? Možná. Měl přece ascendentního draka. Jenže

dračí oko muselo být při vědomí, aby mohlo použít svou kouzelnou sílu, a Ido dokázal sotva stát.

„Nezabije mě,“ dodal. „Ne, dokud nedostane tebe.“Oba jsme zaslechli řinčení zbraní a výzbroje.„Běž,“ řekl. „Nebo nás bude mít oba.“Zastrčila jsem hlavu zpátky do díry a nahmatala nohou druhý schod.„Najdi černý foliant,“ zavolal za mnou. „Najdi ho dřív, než to udělá

Sethon.“Za cinkání Kinřina meče o kamení jsem šmátrala po schodišti, až jsem ve

tmě nahmátla záchyty. Černý foliant měl Dillon. Alespoň před pár hodinami tomu tak bylo.

Opatrně jsem se pohybovala podél zdi. Zahnula jsem za dva rohy a lucernami osvětlená chodba se přede mnou zjevila ve vší své modrozlaté nádheře. Vpředu se paní Dela snažila udržet Ryka na nohou. Rozběhla jsem se po měkkém koberci za nimi. Dupot mých nových, pravidelných kroků je přiměl, aby se obrátili. Byli připravení k obraně. Paní Dela si stoupla s napřaženým Kinřiným mečem před Ryka.

„To jsi ty,“ řekla paní Dela a sklopila meč.„Ido je zadrží,“ řekla jsem. „Ale nevydrží dlouho. Pojďme.“Ryko se na mě přísně podíval. „Odkdy se stal naším spojencem?“Sehnula jsem se k jeho paži a ovinula si ji okolo ramene. „Spojencem bych

ho nenazývala,“ odpověděla jsem.Vlastně jsem nevěděla, jak ho pojmenovat.I když jsem část Rykovy váhy přetáhla na sebe a nesla oba meče, stejně

jsme postupovali hrozně pomalu. Potáceli jsme se po koberci a náš těžký dech přehlušoval všechny případné zvuky za námi. Neustále jsem se ohlížela v očekávání, že spatřím Sethonovy muže, ale nikdo tam nebyl. Ido držel slovo.

Konečně jsme se dostali ke vchodu, kterým jsme předtím s Rykem vešli. Osvětlení tady končilo. Za tlumeným světlem poslední lampy jsem mžourala

389

nejistě do tmy.„Řeka,“ řekl Ryko a chabě ukázal dál do chodby. „Čekají na nás.“Paní Dela se opřela o lesklou obloženou zeď, jejíž jasné barvy

zdůrazňovaly její bledost. „Budou tam ještě?“Ryko po ní hodil pohrdavý pohled. „Tozaj počká.“„Na nás čeká Tozaj?“ zeptala jsem se. Vybavila se mi široká opálená tvář a

mořská vůně ztraceného domova. „Myslíš mistra Tozaje?“„Je naším vůdcem,“ odpověděl Ryko. Já zatím vyňala lampu z výklenku.Popadla jsem paní Delu za zdravou ruku a vytáhla ji nahoru, pak jsem

pomohla Rykovi. „Už jsem se s mistrem Tozajem setkala,“ řekla jsem. „Před obřadem.“ Mrkla jsem na Ryka. „To nebylo náhodné setkání, že?“

Ryko se i přes své vyčerpání a bolest usmál. „Tozaj si dal tu práci a setkal se s každým kandidátem,“ řekl. „Všichni jste byli potenciální stoupenci odboje.“

Stalo se toho tolik od chvíle, co jsme se s mistrem Tozajem bok po boku ukláněli a paní Džíla nás míjela ve svých nosítkách. Nyní byla ubohá paní mrtvá, její dítě zavražděno a druhý syn, perlový císař, na útěku před smrtí. Vyslala jsem k bohům další vroucí modlitbu. Prosím, ať je v bezpečí.

Lopotili jsme se kupředu. Slabé světlo lampy svítilo jen pár kroků před námi. Sytě modrý průchod se zdál nekonečný. Rykovi při mělkých nádeších chrčelo v hrudi a na druhém rameni mi ztěžka spočívala ruka paní Dely. Dokonce i obnovená energie ve mně začínala umdlévat. Pak koberec náhle končil. Zvedla jsem svítilnu. Spatřila jsem hrubou kamennou podlahu a zakřivující se zeď. Úlevou se mi zatočila hlava.

Vstup do únikové chodby byl postaven stejně jako ty ostatní. Vylezli jsme po schodech a odtlačili mříž. Provedla jsem Ryka i paní Delu malou dírou a pak se protáhla za nimi do shluku maskovacího křoví. Byli jsme u řeky, za Dračím kruhem. Měsíc zakrývaly temné mraky, nebo možná kouř z bitevního pole. Vzduch páchl ohněm a strachem. Napravo od nás se táhlo menší molo, k němuž byly přivázané královské čluny pro konkubíny, které už nikdy neměly přijít. Ryko kývl směrem k malému kousku země vlevo, který se skrýval pod chrastím krásných vodních stromů. Přibelhali jsme se k němu. Ryko si

390

navlhčil vyprahlé rty a slabě zahvízdal po ptačím způsobu, jako když si dávali signály se Sollym. Zpoza silných převislých větví se vynořila postava.

„Tozaji?“ zašeptal Ryko.Podsaditý muž pospíšil k nám. Zachytil kulhajícího Ryka. „Konečně jste

tady.“S ohromující lehkostí natočil ostrovana k malé veslici čekající na vodě.

Seděla v ní další tmavá postava. „Pojďme,“ zašeptal. „Rychle, jinak propásneme příliv.“

Přetáhla jsem si přes rameno paži paní Dely a podepřela její ztěžklé, znavené tělo svým bokem. Smykem jsme sklouzly z nízké hráze.

Mistr Tozaj předal Ryka do péče svého pomocníka a měsíc konečně vykoukl z mraků a poskytl mi lepší výhled na muže, s kterým jsem se kdysi dávno setkala u cesty. Posledních několik týdnů vtisklo do obličeje mistra rybáře ještě hlubší rýhy. Vyrovnal paní Delu, když k němu doklopýtala, a s její chabou pomocí ji vyzvedl do malého plavidla. Potom se obrátil ke mně, jemně z mých strnulých rukou odebral Kinřiny meče a podal je muži v loďce. Uhladila jsem si vlasy a střetla se s jeho němým, zkoumavým pohledem.

„Zdravím vás, mistře Tozaji,“ pronesla jsem.Sklonil v úkloně hlavu. „Pane Eone.“ Zachytila jsem záblesk jeho

ponurého úsměvu, když ke mně natáhl ruku a pomáhal mi do loďky, kterou přidržoval nohou. „Takže drak pochopil, a přece si vybral vás, můj pane.“

„Dračice,“ řekla jsem.Udiveně se na mě podíval. „Dračice?“„Ano,“ chytila jsem se jeho ruky a vstoupila do veslice. „Ale já nejsem pan

Eon. Jsem Eona, zrcadlové dračí oko.“ Vzhlédla jsem k černému kouři, který visel nad palácem a dračími sály, a pak se obrátila zpět k zaskočenému muži vedle sebe. „A chci se přidat k vašemu odboji.“

391

POZNÁMKA AUTORKY

Říše hvězdných draků není skutečná země nebo kultura. Je to fiktivní svět, zpočátku inspirovaný historií a kulturami Číny a Japonska, avšak záhy se z něj vyklubala imaginární země bez nároku na historickou nebo kulturní pravost. Přesto jsem studovala mnoho aspektů starověkých a moderních kultur, které jsem použila jako odrazový můstek pro vytvoření říše a draků. Pokud vás zajímá, jakou cestou se můj výzkum ubíral, o některých svých objevech pojednávám a některé z použitých knih uvádím na své webové stránce www.alisongoodman.com.au.

392

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych poděkovala následujícím lidem:Ronovi, svému báječnému manželovi.Karen McKenziové, mé nejlepší přítelkyni, sestře a spřízněné

spisovatelské duši.Charmaine a Dougu Goodmanovým, mým rodičům, kteří mě neustále

podporují.Mým skvělým literárním agentům Fran Brysonové, Jill Grinbergové,

Antonymu Harwoodovi a jejich společníkům.Týmu Viking: Sharyn Novemberové, mimořádné redaktorce a všestranné

rockové bohyni, Regině Hayesové a všem těm, kdo pomáhali přivést Eona na svět.

Sammymu Yuenovi ml. za úžasnou ilustraci obálky.Simonu Higginsovi za to, že mě učil šermovat s čínským mečem, ověřoval

mé bojové scény, a za jeho velkorysou podporu a přátelství.Mé skupině tvůrčího psaní, která knihu četla a přispívala svými

podnětnými poznámkami: Karen, Judy, Carrie, Jane a Paulovi.Pam Horseyové za její přátelství, neochvějnou podporu, nemluvíc o jejím

skvělém vkusu na šperky.Marku Barrymu a Caz Brownové za jejich odbornou pomoc při tvorbě

webové stránky.

393

A samozřejmě Xanderpupovi a Spikeyboyovi.

394

395

EONZNOVUZROZENÍ DRAČÍHO OKA

Alison Goodmanová

Z anglického originálu EONvydaného nakladatelstvím Viking roku 2008

přeložil Jan KozákOdpovědná redakce Martina Sendlerová

Obálka Jiří MičkalSazba René Senko

Technická redakce Petr KovářTisk a knihařské zpracování

Těšínské papírny, s. r. o., Český TěšínJako svou 895. publikaci vydalo Nakladatelství JOTA, s. r. o.

Škárova 16, 612 00 Brnotel/fax: 539 086 580, e-mail: jota@jota.cz, www.jota.cz

396

V Brně roku 2009Vydání první

ISBN 978-80-7217-655-7

397

Boj o říši hvězdných drakůbude pokračovat v knize

EONAPOSLEDNÍ DRAČÍ OKO

398