MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO

Fakulta filozofick

VOD DO OBECN FONETIKYA FONOLOGIE

v

FONETIKA ITALSTINY

J a rosla va Paesov

BRNO 1998

FONETIKY

Jar o s 1 a v a

OBECN

Pa e s o v

:3

zKAPITOLA

Jaro Java Pae ova, J 998JSB T 80-210- J 998-0

41. __ ' __O

__ D_

ko materilem. StYedem Jej pozornosti je tudiumn cha a k u s tic k c h v I a s t n o st

fon mH 1 s k a1.4-

Fon o log i e je pak vda o systmovm uspoYdn zvukovchprostYedk pYirozench jazyk. Dv hlavn vtve fonologie jsou:

[ on m i k a (vetn fonmick kombinatoriky) ate o r i e p r o-z o d i c k c h pro s tYe d k o (K. Horlek). Na rozdl od fone-tiky pYihl~ k run k c i hlsky. Jejm vlastnm pYedmtem zkoumnjsou abstraktn jednotky - [ on my. PYi jejich zkoumn je ovaem nut-no vychzet z jev pYstupnch smyslovmu vnmn, tj. z bdn fonetick-ho. Fonologie tak pYedstavuje jakousi nadstavbu nad fonetikou. Jestli~ese fonologie nemo~e obejt bez fonetick zkladny, nemo~e na druh stranani fonetika bez [ono logickho zavren prokazovat platn slu~by lingvis-tickmu bdn: takto izolovan fonetika pYestv bt soust jazykovdya mo~e slou~it jen nkterm ist praktickm elom (napY. pYi npravvad Yei, pYi vchov hluchonmch apod.).

5

Rozdl mezi fonetikou a fonologi je dn ve sv podstat rozdlemmezi h 1 s k o u a fon " em; fonetika je nauka o hlskch,fonologie nauka o fonmech. F o II m je zkladn jednotka fonematick-ho plnu j a z y k a (langue), h 1 s k a je naproti tomu nejmenazvukov jednotka, k n~ dochz pYi postupn segmentaci pro m 1 u v Y(parole) .

RozepYe mezi nazrnm fonetickm a fonologickm, kter byly v dobvzniku fonologie dosti ostr, dnes prakticky pominuly. Souasn prce fo-netick toti~ aplikuj vsledky svch rozboro na formulaci zsad lingvis-tickch, prce fonologick pak pYi klasifikaci fonmo vychzej z jejichartikulanch a akustickch vlastnost, jejich~ zjiatn je pYedmtem v-zkumo fonetickch. Je tedy dnes samozYejmm poznatkem, ~e pYi zvukovmrozboru je nutno pYihl~et jak k jeho fonologick struktuYe, tak takk fonetickm realizacm jednotlivch fonmo.

Rozliaen hlediska fonetickho a fonologickho - a v souvislosti s nmrozliaovn hlsky a fonmu - nem jen vznam teo ret i c k; set-kvme se s nm velmi asto i v p r a x i, napY. pYi uen ciz vslov-nosti, pYi vkladu odchyln vslovnosti mateYskho jazyka a v dtsk Yei.Mluvn orgny jsou toti~ schopny produkovat velk mno~stv rozlinch zvu-ko. Cvien ucho fonetika jich zaregistruje v mluv jedinho lovka nko-lik destek, exaktn metody modern fonetiky pak zachyt tak nepatrn zvu-kov rozdly, ~e poet zjistitelnch zvuko jde do tisco. Jen uritt po-

et zvukovch rozdl vak slou~ v danm jazyku k rozliaovAn vtznamuslov, valn vtaina tuto funkci nemA. V prvnm pYpad mluvme ore -

Znm a vystihujc je i posledn definice pra~skho fonetika 8. Hly:"Fonetika je jazykovdn disciplina, kter zkoum, popisuje a hodnotauditivn prostYedky sociln komunikace lidskou Ye, a to z hledis-ka teoretickho vdeckho poznn i jeho praktick aplikace ve spo-lenosti" "

e zabv hlskou ja-art i k u I a -

h I s k Y .

je ta st jazykovdy, kter

j a z y k a

Fon e t i k a

D e fin ice

"Fonetlka se zabv zvukovm materilem lidsk Yei. Zkoum zvukovoustavbu, zvukov systm a zvukov zmny v jazyce a zkonito ti tchtozmn" .

"Jazyk je nstroj dorozumvn, jeho~ pomoc se analyzuje lidsk zkuae-nost, rozn v roznm spoleenstv, na monmy, tj. na jednotky nadansmantickm obsahem a zvukovm vrazem; tento zvukov vraz se zase

len na fonmy, tj. na distinktivn po sob jdouc jednotky, jich~je v ka~dm jazyku pYesn vymezen poet a jejich~ povaha a vzjemnvztahy se t~ lia od jednoho jazyka k druhmu" (A. Martinet);

"Jazyk je pYirozen kd, tj. systm signlo, symbolo a pravidel jejichspojovn, kter slou~ k vyjdYen informac a k jejich pYenosu vesdlench" (I. Dole~el);

"Jazyk je systm znako (kd), slou~c jako zkladn prostYedek ke sd-lovn informac v lidsk spolenosti" (A. Erhart);

"Jazyk je zkladn soustava znako pro dorozumvn mezi lidmi a promyalen" (J. Chloupek).

Jej povodn defInice - nauka o zvucch lidsk Yei - vychz z etymologieslova fonetIka (sr. Yecky fon = zvuk) a byla ji t sprvn a vy lihovalapYedmt foneliky v prvnm dob rozvjen fonetickch vd. Dne ji vaakpova~ujeme za zastaralou, proto~e i kdy~ vklad o zvucch stle zaujm iv souasn fonetice stYedn msto, je nezbytn tYeba vedle nj zahrnouti vzkum ostatnch jevo lidsk Yei, napY. slabiky, pYzvuku, intonace,dle fonetick zmny v Yei ouvi l, otzky jazyka psanho apod. Vaechnytyto souvislosti snad nejlpe vystihuje definice sovtskho lingvistyA. S. ikobavy:

J a z y k e m rozumme systm dorozumvacch prostYedko. Tato kla-

sifikace je zkladn myalenkou nejroznjach definic jazyka. Uvedeme situ alespoH nejznmnja a u ns nejpou~vanja z nich:

"Jazyk je soustava dorozumvacch prostYedko, je~ se projevuje v kon-krtnch promluvch pomoci artikulovanch zvuko" (J. Vachek);

k ' z bor souasnchTmatem naaich vklado je z v u o v y r oromnskch jazyko. vodem k tomuto tmatu je tYeba nkolik poznmek o ja-

zyku a lingvistickch disciplinch, kter se zvukovm rozborem jazyka za-

bvaj.

6 7

r o zd I ech, ve druhmn t n ch. PYi b~nm posle-

Huj ve vyaa, nadYazenou jednotku, kter se v nkterch postavench pro-jevuje jako lkl, v jinch jako 19l. O italskm lkl a 19l naopak plat, ~ejsou jednotkami naprosto samostatnmi, kter se vzjemn nedoplHuj, mo-hou se vyskytovat v tm~e hlskovm okol a rozdl mezi nimi je schopenrozliaovat vznamy slov. Tot~, v opanm pomru, lze ilustrovat na prulsi - Izl, kter pYedstavuje dva samostatn fonmy v eatin, zatmco vitalatin ob tyto hlsky jsou pouhmi variantami jedinho fonmu lsi.

hod not o u " Pokud se dvme na hlsky jen jako na zvukov materil,musme konstatovat, ~e esk lkl, IgI, lsI, IzI se od italskch ekviva-lento svou fonetickou realizac v podstat nelia. Rozdl je vaak tYebakonstatovat v jejich hodnot.

Zvrem tto kapitolky je mo~no konstatovat:Hlsky lidsk Yei tvoY systm;Ka~d jazyk m svoj vlastn zvukov systm;Nestai pouze zkoumat akustick a artikulan vlastnosti hlsek, n-br~ je nutno pYihl~et k jejich funkci.

Z uvedench pYklado vyplv jasn rozdl mezi amat e r i lem

fonetikyD j i n y2.-

leT ant n c h z v u k o v c hpak o r o zd I ech ire I e v achu vnmme jenom rozdly relevantn. Takovto zposob vnmn je nepochyb-n velmi vhodn v rmci uritho jazykovho kolektivu, posob vaak pot-~e, ume-li se jazyku cizmu: pti vnmn zvuko cizho jazyka se nm to-ti~ neustle vnucuje fonologick sto jazyka mateYskho, to znamen, ~erelevantn rozdly nevnmme tehdy, jsou-li tyto v mateYskm jazyku ire-levantn a naopak. Tak napY. Cechovi posob pot~e zaregistrovat rozdlmezi zavYenm a otevYenm lel, resp. lol ve francouzatin nebo v italati-n, Francouz zase neslya rozdl mezi Idl a Idl, nebot tento ve francouz-atin existuje, ale je irelevantn.

PYi vnmn rozdlo mezi dvma zvuky mateYskho jazyka nezle~ anitak na povaze samotnch zvuko jako na charakteru rozdlu samho: ten musbt dostaten velk a zYeteln, aby si jej poslucha pYi mechanickm po-slechu uvdomil. Proto napY. sprvn zaregistrujeme rozdl mezi souhlska-mi lsi, lal, Iz/. lil, i kdy~ je napY. dt na uritm stupni mluvnho v-voje realizuje znan odchyln od spisovn normy, stejn jako registrujemesprvn deformovan realizace hlsek u lovka, posti~enho vadou vslov-nosti "

Jazyk nen pouhm souhrnem dorozumvacch prostYedko, ale, jakjsme uvedli vae, jejich s y st m em. Proti mechanickmu soutu fak-to pYedstavuje sy tm vyaa celek, v nm~ ka~d z fakto tento celek skl-dajc m sv pYesn vymezen msto voi ostatnm faktom tohoto vyaahocelku a v nm~ ka~d fakt je vzn k ostatnm faktom jistmi vztahy, je~teprve uruj jeho hodnotu uynitY dan soustavy; zdnliv t~ fakta majv roznch jazycch roznou hodnotu podle toho, jakmi vztahy jsou tato fak-ta poutna k jinm faktom svch jazykovch soustav. Aeeno jinmi slovy,ka~d jazyk je charakterizovn svou vlastni soustavou vztaho mezi jednot-livmi slo~kami, tj. ka~d jazyk je systmem specifickm, neztoto~nitel-nm se systmy jinch jazyko. Uvedme si tu konkrtn pYklad:

Ceatina m ve svm konsonantickm systmu souhlsky IkI a IgI, sr.2!, ;!, r; , , ! (slova pYejat jako g, grg,g!2 stoj mimo systm, ponvad~ jde o SIOVd synchronicky ciz). V pod-stat tyt~ souhl ky lze konstatovat i v italatin, sr. g!, r;g!2, fg Hodnota obou pro je v ak v italatin jin ne~ v eatin.Zatmco v eatin (ve slovech domcCh) se IgI vyskytuje jen v pozicipYed jinou znlou provou souhlskou, kde se naopak lkl vyskytovat nemo~ea proto nenajdeme v esk slovn zsob dvojice, kter by se liaily jenrozdlem mezi lkl a 19l, v italatin je takovch slovnch dvojic dostatek,sr. napY. ! - g2!, 2[ - g2r, h!212 - gh!212 apod.Je to mo~-n proto. ~e italsk hlsky IkI i IgI mohou stt ve stejnm hlskovmokol a nevyluuji se navzjem, jako se vyluuj esk Ikl a IgI. A proto-~e se esk Ikl a 19l co do vskytu vzjemn vyluUJ' 'ik ~ d I,r me, e se op-

1.5- J a z y k s y st m Akoliv fonetika doshla vznamnho rozvoje teprve v poslednch dvoustoletch, zjem o Ye a jazyk maj velmi starou tradici.2.1 Za prvn uplatnn fonetickho pohledu na jazyk lze pokldat objev-

s 1 a bi n h o a h 1 s k o v hop i s ma. Zvukovrozbor Yei byl toti~ nutnm pYedpokladem pro jeho tvorce. Zatmco pYistaraim zznamu Yei ideograf oznaoval celou situaci, slovo nebo hlsko-v skupiny, Sem i t zavedli v 10. stol. pYed n.l. znaky tak, ~e sym-bol oznaujc dYve ve foinick grafice cel slovo, oznaoval nyn pO-teni hlsku tohoto slova.

Za pYedchodce fonetiky ve starovku lze prvem pova~ovat Ind y .Vychzejce z pozorovn innosti a funkce mluvnch orgno vypracovali nasvou dobu velmi precisn zvukov rozbor sanskrtu. PodaYilo se jim zachy-tit psmem drobn odstny v artikulaci (oznaovali napY. 3 stupn kvanti-ty, tj. krtk, polodlouh, dlouh). Provedli rovn~ tYdn hlsek z hle-diska artikulanho a jejich klasifikace se do jist mry stala zklademklasifikace duesni.

Dalam starovkm nrodem, kter se za lou~ilo yznik a vvoj fonetiky,j ou e k o v . Na rozdl od Indo se Aekov zabvali pYedevam aspek-tem akustickm. Jejich tYidn do tY skupin, tj. samohlsky - polosamo-hlsky - souhlsky prakticky pYe~ilo do modern doby. Pokud se te popi-su mluvidel a jejich funkce pYi Yei, nedoshly znalosti Aeko zdaleka ta-kov rovn, jakou se pYedvedli Indov.

Uen Aeko pYejali pozdji A i man , kteY Yeck fonetick term-ny polatinatili.

89

k. jednak praktick.

sek.Jestli~e jmenovan autoYi pou~ili fonetickch metod analzy a pYepisu

jako prostfedku k nvrhu reformy pravopisu, objevuje se v 17. stol. skupi-na uenco. jejich~ stYedem zjmu je jazyk sm. Vznikaj tak srovnvacstudie hlsek roznch jazyko, klasifikace hlskovch typo, urovn vzta-ho mezi hlskami, jejich~ autory lze pova~ovat za pYedchodce modernchfonetiko. Jsou to napY. J. Wallis. B. Wilkins a I. Newton, jejich~ lin-gvistick vhlas se rozaYil po cel Evrop a trval a~ do 18. stolet.

V 18. stol. zjem o vdeck rozbor jazyka, kter charakterizoval vt-ainu dl ze stolet sedmnctho, upad. Hlavnm clem se stv snahaz a f i x o vat p r a v o p i s a v s lov n o st. Tuto funk-ci maj plnit pYedevam slovnky, z nich~ nejznmnja je z pera S. John-sona.

Teo ret i c k o u akolu francouzskou pYedstavuje P. Passy,severskou anglist Storm a Jespersen, nmeckou pak Trautman, Vie-tor a Sievers.

2.3.1-2.3.2- Smr p r a k tic k uvedla do fonetiky pYedevam akola

anglick, zastoupena Ellisem. Bellem a Sweetem. Jejich snaha odokonal popis jazyka je pYivedla k roznm transkripnm systmom. Zatm-co Ellis dv pYednost konvennm psmenom latinskm a vytvY systmalf abe tic k, Bell pYiael na originln myalenku nahradit exis-tujc abecedy systmem fonetick transkripce. a to, na rozdl od Ellisevybudovanm na zklad n e alf abe tic k m . Jeho pYepis "ViSi-'ble Speech" (tj. viditeln mluva) je ulo~en v dle stejnho jmna. Clemtohoto pozoruhodnho dla bylo klasifikovat vaechny hlsky artikulovanmluvnmi orgny a pYiYknout jim symboly odpovdajc jejich tvoYen. Je-jich slo~itost se nicmn stala hlavn pYinou toho, ~e se systm Visi-ble Speech nerozaYil a nezatlail abecedn psmo. TYet z tchto prokop-nko fonetiky H. Seet vdom navazuje na dlo obou pYedchodco. Z potkupracoval s nealfabetickm systmem transkripce, pro nesnze s tiskem i se

tenm tto nezvykl soustavy vaak nastoupil cestu, kterou pYed nm kr-

el Ellis: u~v pYev~n latinsk abecedy (odtud nzev jeho transkripn-ho systmu "Romic").Vysokm uznnm jeho prce v tomto oboru je skute-nost, ~e Mezinrodn fonetick asociace pYijala v r. 1887 hlavn zsadyjeho Romicu za zklad sv oficiln fonetick transkripce, jej~ publici-ta byla zajiatna vedoucm francouzsk akoly P. Passym jako editorem a-

i M(\ .sop su a1tre phont1que.

Zcela nov smr ve fonetice razil F. Techmer. jeho~ vklady jsoupYev~n rzu pYrodovdeckho. Usilovalo vypracovn vaeobecn

systematiky hlsek Yei, podepYel vaak sv popisy jen Ydkmi doklady sku-ten ~ivmi. Nle~it pYihl~ k anatomii a fyziologii mluvidel, chybujevaak v tom. ~e .pomj lingvistickou strnku lidsk Yei.

Postupn se objevuj tendence u~vat pro bdn o lidsk Yei roznexperimentln metody a stle astji se prosazuje termn fon e t i _k a e x per i men tl n. Nejb~njami metodami jsou pal a _tog r a fie 1 ;a n g v o g r a fie . Zklad o sjednocen snaho experimenty vznikl v r. 1874 v PaY~i ve fyziologick laboratoYi prot.Mareye. Jeho asistent Rosapely provedl prvn kymografick zpis a uvedltak v ~ivot k .Y m o g r a f i 1 . V t~e laboratoYi se vyakolil Rousse-lot jh' d'" e oz 1sertan prce o rodnm nYe metodami experimentlnmiznamenala . l' Yup ny p evrat v nazrn na fonetiku. Jeho ~ivotnm dlem jsoupak "Pr "r1nc1pes de phontique experimntale". V r. 1897 otvr na Collegede France prvn fonetickou laboratoY a zavd termn fon e t i k a(do t doby se b~n pou~val termn "fyziologie Yei").

Svtovho rozvoje se dokala experimentln fonetika teprve ve stoletdvactm. Pou~v se nejroznjach fonetickch experimentlnch metod ijsou jednak teoretic-fonetiko

2..2- S t fed o v k a ran n o v o v k nevnoval foneticemnoho zjmu. Ojedinl zmnky o fonetick problematice najdeme napf.

v dle I. Sevillskho; pfnosn je tehdej popis esk vslovnosti tvrd-ho IyI a tvrdho III z pera Mistra Jana Husa v jeho znmm traktt"De or-

tografia bohemica V 16. stol. se zanaj objevovat v rznch zemch pr-

ce. kter se zabvaj srovnnm jazyka mateYskho s nkterm jazykem cizm.

Jako pfklad lze uvst francouzskou gramatiku J. PaJsgrava, pYp. slovnkW. Salesburyho. Dole~it odvtv fonetickho vzkumu pak vystilo z prcetch, kteY si, zejmna v 16. a v 17. stol. zaali vamat vrostajcchnesrovnalost vztaho latinskch p s men a h 1 s e k " kter ty-to pYedstavovaly. K tomu, aby prvn reformtoYi ohli navrhnout logitj-a vztah mezi hlskou a jejm grafickm vyjdYenm. museli provst zvuko-v rozbor. Tak napY. T. Smith podv pYesn popis artikulace konsonanto,pYiem~ upozorHuje i na takov jevy, jako je aspirace okluzv nebo slabi-kotvorn funkce fonmo /1/ a /n/. A pYece jako fonetik byl Smith zastnnJ. Hartem, v jeho~ dle "Orthografia" najdeme krom nvrhu na reformu pra-vopisu i precsn popis mluvnch orgno a klasifikaci samohlsek a souhl-

V r. 1781 dv petrohradsk akademie vd nov impuls k rozvjen tone-tiky: vypisuje toti~ konkurs na Yeaen dvou otzek: 1. Cm se od sebe li-a samohlsky? 2. Lze samohlsky vytvoYit umle? V tm~e roce vychz do-letit spis Hellwlgov, v nm~ autor poprv pou~il trojhelnkovho zn-zornn samohlsek - odtud nzev Hellwlgov vokalick trojhelnk. O 10 letpozdji se objevuje zajmav studie Kempellenova, v n~ autor popisujemluvic stroj, kter sm zkonstruoval.

19. stolet je pYedznamenno jednak vznanmi fyziology (jmenovitBrucke, Purkyn. CermAk), jednak akustiky, z nich~ nejvznanja bylHelmholtz. A nelingvist, pYipravili tito badatel bezdn podu pro roz-mach vdeck fonetiky: od jejich vzkumo a pokuso se doalo od fonetiky odfonetiky s 1 uch o v k fonetice e x per i men tl n.

koly 8 I uch o v c h

11

Z eskch lingvisto se jako pr.n otzkami funknho zkoumn zvu-j1.3;:"--, I.rkovch jevo zabval V. Mathesius, zakladatel Pra~skho lingvistick-

ho krou~ku. Tento vznan badatel prosazoval splynut smru fonetickhoa fonologickho pod nzvem vd Y fon e tic k , kter by obsaho-valy jednak problematiku fonetiky sluchov i experimentln, dle vkladyo normln a patologick fyziologii mluvidel, vklady o problmech istfyziklnch pokud se tkaj lidsk Yei a konen vklady z oboru fonolo-gie. Vadou jeho pojet byl mal zYetel k historick strnce funkn fone-tick problematiky.

K syntzi vaech pYpravnch pruc, kter vedly ke vzniku fonologie,doalo zsluhou P r a ~ s k a k o 1 y 1 ing v i s tic k 6 ,mezi jej~ nejvznamnja pYedstavitele patYil vdeHsk slvista N.S. Tru-beckoj. Na rozdl od Mathesiuse stroze odtrhuje fonologii od fonetiky. Je-ho myalenky jsou ulo~eny v rozshlm dile "Grudzuge der Phonologie". PYesnepopirateln kvality lingvistick trp prce Trubeck6ho jistou sch6.ati-nost a malm zYetelem ke zvukovmu materilu zkoumantch je.. DalAimi v1-znanmi leny Pra~sk lingvistick Akoly jsou Bli, Danel, Firba , Ha-

3.3.-

D r u h ohnisko funknho nazrn na zvukov jevy jazyka je spo-

)--1113 "jeno se jmnem F. de aussura. Tento prosazoval myalenku, ze pod-statnou vc u fonmo jsou nikoliv jejich artikulan nebo akustick vlast-nosti, ale jejich fun k n odl i a e n o st, tj. fakt, ~e semezi sebou nems. Nicmn i tento vznan badatel asto ztrcel kontakt

s konkrtn jazykovou skutenost a zabhal do samoelnho teoretizov-ni. Tyto jeho chyby jeat zmno~ila tzv. dnsk akola g los e mat i ck , veden kodaHskym profesorem Hjelmslevem (podrobnji viz. kritickoustat V. Skaliky, KodaHsk struk turalismus a "pra~sk akola", SaS 10,1948,135-142).

fonmu za hlskovou pYedstavu se bdn pYevd na pole, kde se hlavni me-

todou prce stv introspekce se va subjektivnost, kter z takovto in-trospekce nutn vyplv.

Od psychologismu se dovedl oprostit teprve akademik erba, ktersprvn zdoraznil sociln hodnotu fonmu, danou jeho schopnost rozliao-vat vznamy slova slou~it tak k dorozumn hovoYcch. erbov vliv jepatrn skoro u vaech sovtskch badatelo, kteY se zajmaj o funknstrnku zvukov stavby jazyka, jako je mj. Avanesov a Zinder (viz.Horl-kov refert ve Philogikch IV,1949,49-50 a sovtskou diskusi o fonologii,o n~ referuje zprva J.Horeckho v Sovtsk jazykovd 3, 1953,250 nnea zsadn projev K. Horlka k tto diskusi otiatn ve Slov a slovesnos-ti 15, 1954, 29-38). Z pozdjach teori o fonmu v SSSR si zaslou~ zmn-

ky nzor aumjana, podle nho~ fonm nemu~e bt vnmn prostYedky pYmhopozorovn a je proto k o n str u k tem. Jako takov vy~aduje zvlat-n pYstroje, kter teprve umo~ni jeho poznn. Odtud nzev aumjanovy te-orie - teorie k y ber net i c k

b dn ifon o log i c k h oHistorie

3. I- K a z a n s k lingvistick akola, jejm~ zakladatelem je Polkfrancouzskho povodu posobc tmY cel ~ivot na ruskch univerzi-tch J.Baudq1 de Courtenay, se stala jednm z ohnisek, v nich~ se pYi-pravovalo fonologick nazrn na zvukov jevy jazyka. Baudonov ~k N.V._ruaevskli byl prvni, kter pou~il termn fon m . On, jako~ i jini~ci Baudnovi, si vaak zt~ili lohu svm psychologizujcm postojemk problmom jazyka fonm je podle nich hlskov pYedstava. Transpozicejazykovdnch otzek na pole psychologick vaak sama o sob mnoho nevyte-ai, ba spiae znesnadn Yeaen jazykovch problmo, nroto~e prohlaenim

3.-Z toho, co bylo Yeeno v S 2.vyplv, ~e zrodky ! one t i k Y

jsou velmi starho data. K vpravd vdeckmu rozvoji tto discipliny do-

alo nicmn teprve ve druh polovin 19. stol., kdy se zanaj zavdt

metody exaktnch vd. Dnean fonetika vyu~v nejroznjach vymo~enosti

vdy a techniky jako rentgenu, oscilografu, sonagrafu, spektrografu, har-

monickch analyztoro atp. PYitom se vaak projevil rys samoelnosti: fo-

netick vzkum modern doby pYestal slou~it lingvistickm elom. A prvtato samoelnost modern fonetiky byla jednou z pYin vzniku ist lin-gvistick nauky o zvukov strnce lid k Yei - fon o log i "

I ta se zakldajfonetick la-

' jo podle vzoru Rousseo

nejroznjach pr stro " " b 19ickou (Grgoire a Groo-a Y laborator eboratoYe po celm svt, sr. n p " d k (Fant), anglickou

(S k a Kaiserov),av s ou

t.ae r s l , holandskou truy en (G i i

)

modern vybaven (Na ..-arro ) i ta

I skou eme ,(Curry, Fry), apan lskou' ickch ve vcarskustav Calziov v Hamburku, Yadu

laboratoY severoamer, ,

Ji~n Americe i v Japonsku.

Ze Slovano mli prvn foneticklaboratoYe Rusov (Bogorodickij v

Ka-

"oskv) a Polci (Benni ve Varaav),U ns zalo~il prv-

zani a Maljutin v m_ ~k R selotov na filozofick

fa-ni fonetickou laboratoY J. Chlumsky,

ous ,t' Chl mskho B Hla. V sou-

kult pra~sk, jeji~ vedeni pYevzal posmr 1 u "

_ t P aze M Romportl. Na filozo-

asn dob je vedoucim Fonetikho us avu

v r "

1 b to'e E. rmek, rov-fick fakult v Brn je zakladatelem fonetick

a ora r

r. 1954 pYevzal tuto laboratoY K.n~ ~k Rousselotov. Po jeho smrti v

Ohnesorg.

Je pochopiteln, ~e se, pYes znan rozmachexperimentlni fonetiky,

naali i jeji odporci. Byli Lo zejmna Sieversa Jespersen, u ns pak na-

pY. Frinta a Trvniek, kteY intenzvn propagovalifonetiku sluchovou

na kor fonetiky experimentln. icmn ob orientace,experimentlni i

sluchov, bhem dohy zkonit splynuly, nebot ka~dmoderni fonetik musi

umt pracovat s pYistroji a pYitom vsledky svchvzkumo stle ovYovat

sluchem. Proto dnes prakticky pYi ka~dm lingvistickm pracoviatiexistu-

je vce nebo mn modern vybaven laboratoY, v ni~se provdj zvukov

rozbory nejroznjach jazyko a dialekto.

12 13

jsou pak ty protiklady, kter jsou zalo~eny naE k v i P o_ len t n vastnostech "msto" a "zpsob" artikulace.

Um s t a art i k u I ace jsou zkladn mo~nosti tyfi:

Na druh stran ty distinktivn rysy. kter pYipouatj vbr z vcemo~nost. vytvYej protiklady graduln a protiklady ekvipolentn;Clenov g rad u I n h o protikladu se lia od sebe stupnm vlast-nosti (jako je napY. vaka samohlsky, viz. lal - lel _ Iii.

}

.

k Lamprecht Mathesius, Pau- k Horlek Jakobson, KarcevskiJ, Kom re , '...vr ne , ,td (k odrobnjSlmu vytuliny Poldauf Skalika, Trnka, Trost, Vachek a . P"

P ~ k akoly viz. J. Vachek,a charakteristikm jednotlivch badatelu ra s" d 1966) Fonologick prce repre-"The Linguistic School of Prague, Lon n ..

. tiatny v edIcI "Travaux duzentujc Pra~skou lingvistickou skolu jsou o.

h la od r 1929 - 39 a na nICircle Linguistique de Prague", kter vyc ze ""

navazujc edici povlenou "Travaux Linguistique de Prague .

j~ koYeny je tYeb hledat u Bloomfielda, avaak zsti t~ u Trubec-kho. Z pojet fonmu jako svazku distinktivnch rys doali pYedstaviteltto akoly a~ k uznvn s a m o s tat n e x i s ten c e tchto

o p o z ice , jejm~

oblast labiln (kde dochz k realizaci konsonant obouretncha retozubnch);

oblast alveolrn (kde dochz k realizaci konsonant dsHovch) ;oblast palatln (kde dochz k realizaci konsonanto mkkch) ;oblast velo-glotln (kde dochz k realizaci konsonanto mkkopatro-

vch a hrtanovCh).

~ina

zvr (kter charakterizuje souhlsky zvrov, tj. okluzvya naz Iy l ;(kter charakterizuje souhlsky ~inov, tj. frikativy,laterly a vibranty);

zvr oslaben (kter charakterizuje souhlsky polozvrov, tj. afri-k ty) "

samC'hlskovos t - nesamohlskovost souhlskovost - nesouhlskovostgravisovost - negravisovost durovost - nedurovostkompaktnost - nekompaktnost difznost - nedifznostdlka - krtkost trvalost - netrvalostzn 10 st - neznlost nazlnost - nenazlnost

Teorie o univerzln platnosti bin r n

Z P o s o b e mar t i k u I ace pak rozumme vlastnost souvise-jc s povahou artikulan pYek~ky a zposobu jejho odstrann. Z-kladn mo~nosti jsou:

tvoroem je hlavn pfedstavitel harvardsk akoly R. Jakobson, je nepochyb-n v(tanja pro lingvistu, kter chce doshnout maximln jednoduchostipopisu. Odtud pramen snaha nkterch fonologo eliminovat ty distinktivnrysy, je~ pYipouatj vbr z nkolika mo~nost, tj. redukovat fonologic-k systm na srii binrnch rozhodnut. Tato teorie je bezprostYednspjata s uenm o samostatn existenci distinktivnch ryso a pYedstavujejeden z typickch trendo s o u a s n fon o log i e . PYedsta-vitel tohoto smru (krom Jakobsona je to pYedevam sovtsk badatel S.K. aumjan, u ns zejmna E. Pauliny) museli nahradit v seznamu distink-tivnch vlastnost pYedevam ty, kter se tkaj vaky samohlsek a msta zposobu artikulace u souhlsek. Termny, pou~iteln jako pro samohlskytak pro souhlsky, byly pYejaty z fonetiky akustick.

Pro ilustraci uvdme seznam distinktivnch vlastnost, formulovanchjako binrn rozhodnut:

pak hls fonologickou teorii, je-

jako nejmenach jednotek fonematic-ustupuje v tto teorii do pozad.

v podstat dvojm zposobem:mo~no t;

je pak skupina americkch lingvisto, kte-

r y o

fon m

h a r var d s k

yalesk k o 1 a

Distinktivn rysy jsou formulovnya) pYipouatj vbr ze d voub) pYipouatj mo~nost vc e .

V prvnm pYpad je distinktivn rys bud pYtomen nebo nepYtomen aprotiklady vytvYen dvojicemi tohoto druhu se nazvaj p r i vat i v-n. Existuje-li v danm jazyku nkolik takovch pro, mluvme o fonolo-gick korelaci, napY. korelaci z n los t n (sr. pry lpi-lbi, It/-Idl, Isl- Izl apod.).

r o z 1 i a o v a c c h

kho plnu jazyka. Pojem

na pra~sk.

3.7. kola-

3.6-f jsou znm pod oznaenm "The Yale Group" podle univerzity, na

n~ posob jej pYedstavitel pod vedenm L. Bloomfielda. Na rodl odakoly pra~sk neuznv akola yalesk jazyk jako s y st mho dno t,co~ m ovaem zva~n dosledky pro pojmn jazykovho vvoje. Clenov ya-lesk skupiny si nekladou otzku po elu jazykovch zmn z hlediska jazy-ka jako soustavy znako. Pokud si vobec vamaj fonologickho vvoje, zaj-maj je spae zmny samy o sob a jejich technick pYedpoklady. Zostvajtak daleko za teoriemi, k nim~ doala v oblasti historick fonologie skupi-

.k a k o 1 y je D. Jones. PYes-3.5 PYedstavitelem londyns __ ---

to ~e tohoto badatele uznvme pYedevam jako vynikajcho foneti-ka, nelz: mu upYt msto mezi pYedchodci nazrn fonologickho. PodaYilose mu toti~ povznst nad pojem hlsky k pojmu fonm. Jeho teorie se obvyk-le definuje jako teorie a tom i s tic k , proto~e rozbj fonm dojakchsi atomo - distinktivnch ryso, kter pova~uje za samostatn jevy.

Nezvisle na Pra~sk lingvistick akole se vyvjela fonologie v So-

vtskm svazu. Jejmi propagtory je zejmna fonologick a k o 1 ak a 1 en ing rad s k . Ob navazuj na Baudo -moskev __s __

na a erbu a jejich elnmi pYedstaviteli jsou mj. Torsuev, Avanesov,Reformatskij; Zinder a Matuseviov.

3.4-

15

. K nkterm mn b~nm terminologicktmvrazom je teba poznamenat,

~e se zakldaj na spektrlnch obrazcchartikulace jednotlivch hlsek.

Tyto se zskvaj pomoc s o nag r a fu, tj.pstroje, kter na roz-

dl od pracn metody oscilografick dAv mo~nostpoznat formantov slo~e-

n hlsek rychle a jasn, proto~e fakta zvukov jsoubezprostYedn pYev-

dna na fakta optick. Na vzjemnm vztahu hlskovchformanto jsou zalo-

~eny mj. protiklady k o m p a k t n o s tne ko m p a k t n o s t,

d i f z n o s tne d i f z n o s tagr a v i s o vos t

neg r a v i s o vos t . Obraz k o m p a k t n c hh 1 s e k

je charakterizovn vtam soustYednm formanto ve stednsti jejich

spektra, kde~to v obrazu hlsek d i f zn c h jsoujednotliv for-

manty od sebe vrazn vzdleny. Hlsky g r a v i s o v jsou pak ty,

v jejich~ spektru jsou zeteln soustYedny formanty v oblasti ni~ach

frekvenc, kde~to u hlsek neg r a v i s o v c h najdeme obdobn

soustYedn v oblasti frekvenc vyaach.

stroj upravujc (artikulan)

Koordinan innosti tchto tY stroj Ykme 1 n k o v n neboli art i k u 1 ace

Hlavnm orgnem jsou p lc e.Jejich funkce spov v nasvn avytlaovni vzduchu. PYi dchn mluvme o vdechu a vdechu. K mluven u-

~vme pro u d u v dec h o v ho. Je vaak zsadn rozdl mezivdechovm prudem, pYedstavujicm druhou fzi celkovho dchacho proce-

su a mezi vdechovm proudem, vyu~vanm pro mluven; asov rozmr prvn-

ho z nich je podmnn rytmickm opakovnm vdechu a vdechu, pYiem~ vz-

jemn pomr je asi 2 : 3. Naproti tomu pYi vdechovm proudu vyu~vanmpro mluven se citeln odr~ vdechov mluvn ekonomie: vdech prodlu~u-jeme tak, abychom s nm vystaili k optimlnimu pYenesen informace dYv,ne~ dojde k nutnmu uskutenn novho vdechu, kter se posluchai jev

p a u z o u , a to pauzoufun k n . Pomr v-

res p i ra n

(respiran)(fonan)

jako pYeruaen mluvy. Toto pYeruaen nazvmef y z i o log i c k o u , na rozdl od pauzy

_ stroj dchacstroj hlasov

4.1.1-

matnostdrsnost

14

nenapjato stnemollovost

napjatostmollovost

U posluchae pak tato tYi stadia probhaj v opanm sledu:

a) pYijet zvukovch vln sluchovm apartem;b) pYenos informace prostYednictvm nervovho systmu k mozku;c) jazykov interpretace.

Me v~dy vnuje fonetick analza dostatenou pozornost vaem tmto slo~-km. Zejmna loha posluchae bv velmi asto pomjena. Modern vzkumjazyka vaak mus vnovat maximln pozornost alespoH dvma aspektom, tj.fyziologickmu a akustickmu, jinmi slovy - pro d u k c i hlseka jejich per cep c i

a) stadium psychologick (vyjdYen pojmo, co~ je zle~itost myalen ajazyka) ;

b) stadium fyziologick (mluvn orgny, v souladu s konvenc danho ja-zykovho spoleenstv, vytvYej hlsky);

c) stadium akustick (pohyby mluvnch orgno posob zmny ve vzducho-vm proud ni) "

fon a nst r o j

Pozn.Vedle vdechovho proudu lze ve vjimench pYpadech pou~t pYi mlu-

ven i proudu vde c h o v h o (inspiranho). Existuj jazyky, pY-padn dialkty, kter maj ve svch systmech tzv. hlsky vdechov -m

a s k y . O inspiranm zposobu mluvy v nkterch krajch 'vcarskchnajdeme zmnky v monografii E. Dietha, Vademecum der Phonetik. Ojedinlese mohou inspiran hlsky vyskytovat v roznch jazycch. maji vaak pYe-v~n funkci reflexnch zvuko napY. pYi leku, divu apod.

dechu k vdechu se pYi b~nm hovoru zmn asi na sedminsobek (pYi zpvudokonce a~ na dvanctinsobek). Dlka vdechu je navc podmnna roznmiokolnostmi jako kapacitou plic, vznamov obsahem sdlen, formlnm pro-bhem vty, silou a vakou hlasu apod.

Z toho, co bylo Yeeno vyplv, ~e pYi mluven je dchn ovlivnnopsychikou, je vdom Yzeno a lze pYi nm pozorovat mrn zeslen vde-chovho proudu pro ka~dou jednotlivou slabiku, resp. mluvn takt. Obvykldchn se nu druh stran dje automaticky a vdech se uskuteHuje ply-nule a rovnomrn. Sprvn Yzen dchacho procesu je potYebn zejmnapro veYejn mluv. Ne ka~d hlska potYebuje ke svmu tvoYen stejnmno~stv dechu. Nejnronja ze souhlsek jsou Ihl, lehl, Ifl, ze samo-hlsek pak ll, nejmn nron je III, ze samohlsek pak I{I a I/.

Y e i

Konkrtn promluva je vsledkem slo~it Yady jevo a prochz tYemiT v oYe n

stadii :

4.

pYedpokld znalost mluvnch orgno a jejich funkci pYi tvoYenYei. M 1 u v n o r g n y dlme na tYi skupiny:

4.1 A 8 P e k t f Y z i o log i c k Hlavnm orgnem jsou hla s i v k Y . Fonacf rozumme rozkmit-

ni hlasivek a tm vzbuzen vInni vzduanho sloupce v nadhrtanovch duti-nch; inkem periodickch vzduanch vln na stroj sluchovho receptoruvznik akustick jev, kter nazvme hla sem

Hlasivky jsou ulo~eny v hrtanu, skldaj se ze tY chrupavek neprovch

16 17

art i k u 1 a n

Rty vytvYej otvor dutiny stn, tj. atrbinu stnho rezon-

st roj

Dutina st n podlh nejvtam zmnm. U n se d modifikovat-----------------

4.1.31

Vdechov proud a hlas nesta samy o sob k vytvoYen hlsek lid-sk Yei. K tomu je tYeba, aby ob tyto slo~ky byly roznm zposobem modifi-kovny. stroj artikulan jsou v podstat tYi rez o nan nd u tin y , hrdeln, stn a nosn, kter funguj jako hlavn rezontoryzvuku produkovanho v hlasivkch. Teprve v tchto dutinch dostv hlaslidsk zabarven.

~ena, a to v cel sti chrupavit. Hlasivky nekmitaj, vznik vaakaum, zposoben tYenm vdechovho proudu o okraje cel hlasov atrbiny.Tm se vysvtluje nepYtomnost rozdlu ve znlosti a neznlosti souhl-sek pYi epotu. Znlostn rozdl je tu nahrazen jednak vtam nebo men-am tYenm vdechovho poudu o chrupavky a o stny v mst z~en, jed-nak mena napjatost mluvidel pYi artikulaci souhlsek znlch. Jinmislovy, protiklad znlost - neznlost je tu nahrazen protikladem lenis-fortis.Zvrem k innosti hlasivek: lovk je schopen -' do uritho limitu -

mnit rychlost vibrac, tj. mnit vaku hlasu. Krom toho je schopen, po-moc zmn v tlaku plic, modifikovat slu vdechovho proudu, kter unikpYi ka~d vibraci hlasivek, tj. mnit amplitudu vibrac, m~ doshne zm-nu v sle hlsky. Manipulovat s hrtanovm mechanismem je vlastn normlnlidsk bytosti; jeho kontrola vaak pYslua cvienmu uchu - odtud nedoko-nal zvldn vaky a sly hlasu u tch, kteY nedoslchaj.

Dutina h r del n nem tak pevn tvar a mn se podle toho, kte-rm smrem se pohybuje v dutin stn jazyk.

Dutina n o sn je celkem nepromnn a tud~ akusticky naladna nastle tent~ tn, kter se mo~e pYipojovat jen jako zvlatn zabarven ktnu stnmu.

nejen jej velikost a tvar pomoc roznho postaven jazyka a rozn vzd-lenosti obou elist, nbr~ i jej otvor, a to roznm utvYenm retnatrbiny. Z fyziklnho hlediska mo~eme dutinu stn pYirovnat k promn-limu rezontoru o roznm objemu a s otvory rozn velikosti.

Valn votaina hlsek vznik v dutin stn. Tn dutiny nosn se pYid-v jen u nkterch hlsek, kterm Ykme hlsky nosov (nazly). Zalen-ni dutiny nosn do artikulace je vdom. Dutina hrdeln se na druh stra-n astn tvoYen hlsek jen druhotn: zvuk, vychzejc z hrtanu, roznupraven v dutin stn, bez nebo s ast dutiny nosn, mus napYed pro-jt dutinou hrdeln. Je pYirozen, ~e to nezostane bez vlivu na jeho cel-kov utvYen.

Vlastn modifikace hlasu se provd innosti mluvidel dutiny stn.Jsou to: rty, elisti se zuby, tvrd patro, mkk patro s pkem a jazyk.

glotis je z >a e pot u

~inov i zvrov;

pYilo~eny a jen mlo napjaty. Jejich kmitni

hlubok; tento zposob charakterizuje

zvlatn postaven zaujmaj hlasivky pYi

J"edno z nsledujcch postaven:PYi tvoYeni Yei zaujmaj hlasivky

_ hlasivky jsou k sob voln

je pozvoln, hlas, kter vznik

s o u h I s k Y z n I

tento zvr prudce rozraz;glotis J"e pevn uzavYena a vdechov

proud k

V eatin pYedevam na po t u"' K J"eho realizaci dochzvz n i.k r z. konci slova po krtk samohls-slova pYed samohlskou, Yideji pak i

na

ce a ve vslovnosti energick;" k i t " pravidel-

" k sb tsn pYilo~eny, jsou napjat am1 aj

- hlasivky JSou " k a a"k isty' tn' toto je postaven typ1C pro-

nmi kmity, tak~e vzn1 .

m o h I s k Y

kami a vznik hlas.

k sob a oddleny po skonen artikulace,_ hlasivky jsou pYilo~eny tsnh I s k ch z v -

hlas netvoY: tento pYpad nastv pYi s ou

, I y" c h ve slovanskch a romnskch jazycch.rovych nezn " "" h nsky'ch J"e jejich zvr daleko povolenja,V Jazyc c germ

volne' rozevYeny a nekmitaj: to je postaven typick pro_ hlasivky jsouk U" z i n o v n e z n I ;s o u h I s y

t" bl "t atimco v sti chrupavit_ hlasivky jsou sbl~eny jen v s 1 an1 ,z "jsou od sebe vzdleny; v tomto postaven vznik sice hlas,

avaak velm1

hlubok, ponvad~ kmitni hlasivek je pomal a jejich napt mal.Kro-

m hlasu je slyaet i aelest, kter vznik tYenm vdechovho prouduo

stny chrupavitho prochodu: too je postaven charakteristick pro

8 o uhl , s k u Ih/;

" atY k nejslo~itjamstro-

J"ejich} kloubn mechan1smus"p o" znam pro tvoYen ia dvou provch, " "" h hyby maj sv J v "J"m v lidskm tle. Vaechny JeJ1C po. hlasov vazy. Vlastn hlaS1v-" pYenseny naPro pravu hlasu, ponvad~

JSou3 umstn po obou

stra-"' dlce cca 18 - 2 mm _

ky J"sou pak valov1t utvaryo

"

" 1" se nazv hlasov atr trb1na mezi n rm "nch vnitYn prostory hrtanov

"" dlky je tvoYena hlas1v-

" Ve dvou tYet1nch sv tb

na neboli g lot 1 S."

." avkamLDlime ji proto na s" " d tYetin pak hlas1vkovym1

chrupkam1, v Je n

" t chrupavitou.blan1tou a s , I ho zvru sti t je tvoYeni hlasu a up

n ',kolem sti b I an.

j m rozaiYenm prochodpro vydecho-

1" t pak uvolnu e sv " 1c hrU p a v i " tYeba aby hlasivkyzauJa y

i \b d'lo k fonac , Je,

v proud pYi dch n .. Y "t"skly se po cel dlce, o s t a ven i , tj. p r r 1tzv. fon a n 1 P aly' asov sek oddli,d" ak svm tlakem na m

k sob. Vdechov prou Je p " ~ t vzduchu. Tim se zmenaY "kne j1st mno s v

g lot i s se rozev e aun1

. ti o t sbli~ do povodniho fo-1 k hlasivky se svou pruznos P -vdechov t a a "k "e StYdavm rozevrnim a zav r

nanho postaveni. Tento dj se opa UJ a{ " "a zYeduje vzduch nad hlasiv-nm hlasov atrbiny se periodicky

zhu uJe

18 19

zaokrouhlenm atrbiny

zaostYenm retn atrbiny

vytvoYenm obouretn ~inyvytvoYenm retozubn ~iny

zcela voln vstup do nosuvstup uvolnn sten

postaveni pYi klidnm dchn;mkk patro se ne pouati do t miry jakopYi absolutnm klidu. nbr~ zo tv pon-kud nad zdvi~eno a pYipraveno k artikulacinsledujc hlsky, tj. postaveni pYihlskch n o s o v ch; jsou to budnoov samohlsky (b~n ve francouzatin,portugalatin a polatin) nebo nosov sou-hlsky, tj. Im/. lni. lH/, pYiem~ u sa-mohlsek je otevYeni zvru vraznjne~ u souhlsek;

sten kmitn okrajo mkkho patra, pYpadn pku; tmto zposobemse vytvY velrn nebo pkov R ;

4.1.33 T v r d pat r o nepatY mezi aktivn mluvn orgny. Jeto klenut plocha, k n~ se jazyk na' roznch mstech p Y t sk ne ,

pYpadn vce nebo mn pYibl~. Mrn zvlnnou st tvrdho patra, kterse nachz za hornmi Yezky, nazvme a lve o ly (dsn).V tto ob-last1 s uskuteHuje artikulace vtainy souhlsek v evropskch jazycch.Vlastn tvrd patro zan v oblasti prvnch stoliek a kon za posled-nml. Toto je rozdlen fonetick, anatomicky se mkk patro pYipnk tvrdmu obloukovit, tak~e zmnnou hranici sten pYesahuje. Na tvr-dm patYe dochz k realizaci mkkch souhlsek, viz. Itl. Idl, l/. Ij/.

nebo s elistnm hlem nemnnm (napY. s dmkou nebo s cigaretou v stech),~e vaak takovto Ye ztrc na srozumitelnosti a zYetelnosti, zejmna navta vzdlenost.

Ve smru vodorovnm dochz bud k posouvn elisti kupYedu nebo k je-jmu couvn:

k u pYe d u se sune doln elist pYi tch hlskch, kter vy~adujvznik ostrho sykotu, tj. lsi a Iz/. Sbl~enm hornch a dolnch Yezkotu vznik jaksi retn patala: vdechov proud nar~ na zkou atrbi-nu zubn a na vynvajc ostY dolnch Yezko. m~ se mu dostane ty-"pickho sykavho zabarven;pYi c o u v n je innost doln elisti pYev~n pomocn; elistse sune ponkud dozadu, aby tak usnadnila dolnmu rtu vytvoYen ~inyproti hornm Yezkom; je to postaven typick pro retozubn souhlskyIfl a lvi.

4.1.34 M k k 2 a t r o se na rozdl od patra tvrdho a tn ar-tikulace hlsek a k t i vn . Jeho innost spov ve dvou

funkcch: napn se a zved, im~ vytvY sfinkterick patrohltanov z-vr; nebo se uvolHuje a spouat dolo a ponechv v tup do nosu voln. V.prvnm pYpad se dULina nosn z asti na artikulaci vyluuje, ve druhm.naopak jej akustick vlastnosti k akustick podob dan hl ky pYipo-juji. Podle roznch postaveni mkkho patra se vy tvoYi:

pYpad typick pro bilabiln Iw/;pYpad typick pro retozubn souhls-ky, viz. If/. lvi;

- pYpad typick pro samohlsky zadopa-trov, v nkterch jazycch pak i pYe-dopatrov, viz. labializovan lo/./u/,pYpadn lol, lul, dle pak pro sou-hlsky la/. l~i. ll a Ij/;Akustickm dosledkem zaokrouhlen ret-n atrbiny je prohlouben zvuku;

- pYpad typick pro artikulaci sykaveklsi. Izl a afrikt Ic/. 13/.Akustickm dosledkem zaostYen atrbi-ny je zvaen zvuku,

Krom tchto poloh existuje je t Yada nejroznjaich variac. Souhrnn jemo~no konstatovat, ~e pozice rto hraje vznamnou roli pYi tvoYen timbrus a m ohl s e k . Souhlsky na druh stran, s vjimkou bilabil,

'k odobu hlsek. Horni ret jetoru; tim vykonvaj pYm vliv na akust1c ou P d"

t I' e oba rty je to prov nomn pohybliv ne~ ret doln. SblizuJ - 1 s,,

, t artikulace smrem sV1s1m jehlavn pohybem rtu dolnho. Vysledkem re n ' t itz~eni nebo rozaiYen retnho otvoru. Tak oba koutky

se mho u asn

tvoYen hlsek. a to tm. ~e se v rovin vodorovnbud sb11~UJ atm ret-

, d 1 j tm ~e couvaj dozadu. m~ se ret-n otvor zkracuj - nebo se vz a u "n otvor prodlu~uje. Sbli~ovn koutko je spojeno s

vyapulovnm rto k-, k o uhl e n retn atrb1-pYedu, kter klasifikujeme Jako z a or.

ny. Couvn koutko retn atrbinu naopak prodlu~uje adodv J ostrho

,,' tY retn atrbiny.tvaru, co~ klasif1kuJeme Jako z a o sencl ba k t i v n. Pasvn sePohyby rto jsou bu p a s v n ne o

chovaj pYi etnch hlskch tim. ~e prost sleduji pohyb dolnl

elisti

(napY. pYi artikulaci Ih/. Ich/. Ik/. Ig/. Itl. Id/. lni) a tvoYtak

atrbinu mrn aYky a ustlen dlky.

A k t i v n innost rto se projevuje:

vytvoYenm obouretnho zvru - pYpad typick pro souhlsky zvrov.viz lpi. lbi. Im/;

pYejmaj v podstat tvar retn atrbiny charakteristick pro sousednsamohlsky.

4.1.32 Cel i s ti: horni elist je nehybn. pohyby vykonv pouze

elist spodn, a to bucl smrem svislm nebo vodorovnm. Ve sm-

ru svislm je mo~n jej vta nebo mena oddlen od elisti horn; vz-jemn pomr obou elist klasifikuje fonetika jako el i s t n -hel. Vznam elistnho hlu bv posuzovn rozn: nkteY fonetikovjej pova~uj za velni dole~it. jin za zcela bezvznamn. Faktem zost-v. ~e je mo~no mluvit se sevYenmi elistmi (tj. nulovm elistnm hlem)

tno a aumo v lidsk Yeiv 1 a s t n o s t iA k u s tic k

va k a tonu je dna dlkou jeho periody, tj. doby potYebn k vyko-nn jednoho kmitu, ili frekvence kmito njakho tlesa za vteYinu(= kmitoet). Cm je perioda krata, tm je kmitoet vta a tn vyaa.Vaka tnu tedy stoup se zvtaovnm kmitotu;s I a tnu zvis na amplitud kmito z polohy rovnov~n, a to tak,~e roste mrn s jeho dvojmoci: aby tn byl dvakrt, tYikrt, tyYi-krt silnja, mus bt amplituda tyYikrt, devtkrt, aestnctkrtvta;

bar v a tnu je dna jeho slo~enm. Jednoduch tny prakticky nee-xistuj (vjimkou je tn ladiky). Tny slo~en nazvme zvuky a jejichslo~enost zle~ v tom, ~e tleso uveden v pohyb nekmit pouze ve svmcelku, nbr~ i v jednotlivch stech. Proto slyame krom tnu zklad-nho (kter vznik kmitnm tlesa vcelku) tak svrchn tony - harmonic-

, tj. o kmitotu 2x, 3x, 4x vyaam.

Tak aum y maj vaku, slu a barvu podobn jako tny. Lia se vaakod nich svou neperiodinost.

21

Nen vjimenm jevem, ~e fyzikln zkony se prost pYenaej naakustick prvky Yei. Skutenost je vaak daleko slo~itja. Je sice na sna-d, ~e akustick zkony mus platit o Yei prv tak jako o kterchkolivjevech fyziklnch, avaak tm, ~e tu jde o ~iv organismus s odlianmi po-mry, je~ nejde vpravit do fyziklnch vzorco a pouek, je leccos jin,ne~ jak by se usuzovalo podle fyziklnho hlediska.

Nejjednoduaa jsou pomry pYi va c e hlsek. Ta je dna pYesnpodle fyziklnch zkono potem kmito hlasivek za vteYinu. Cm rychlejihlasivky kmitaj, tm je hlska vyslovena na vyaam tnu a naopak. Mu~skhlas m promrnou vaku kolem 150 7s, ~ensk kolem 240 cis. Jako promr-n vaka lidskho hlasu se uvd rozsah 80 - 360 cis. Lidsk ucho je schop-no vnmat 16 - 20.000 cis. StYm se horn mez slyaitelnosti sni~uje.Zpra-vidla vaak nedochz k takovmu sn~en, kter by mlo za nsledek ohro~e-n srozumitelnosti Yei. Vjimen sykavky a afrikty ve vysokm vkuztrcej svou pYesnost a rozdly mezi nimi se straj.

Slo~itja je situace pYi hlasov sl e " Je sice pravda, ~e silnj-a podnt (vta amplituda) vzbuzuje mocnja vjem, avaak zle~ je't namnoha .. ,J1nych podmnkch. PYedevam citlivost sluchu nen pro vaechny tonysejn, tak~e stejn siln tny mohou bt slyaeny v rozn sle, maj-liruznou vaku. Tny o velmi nzk nebo velmi vysok frekvenci vy~aduj da-leko vta intenzitu ne~ tny rejstYku stYednho. Krom toho ani hlskytho~ jazyka vysloven stejnou silou a ve stejn vace neposob na sluchstejn. Nkter jsou sonrnja, napY. lal zn lpe ne~ lul, samohlskyjsou pak obecn sonrnja ne~ souhlsky.

N .eJslo~1tja jsou pomry pYi bar v tnu. Tady je tYeba pojednat

na hro t ,vyu~vn pYi artiku-

nejpohyblivja a protonejdole~itjaho initele.

a k u s t i k Yz

tYi zkladn vlastnosti: vaku, slu abarvU.

d a j e

20

, . typick pro vaechny hlsky nenosov, tj.ktery Je . J tl~e mkk patro z njakho dovo-or 1 n . es 1

du nle~it nedovr (mo~e to btnachlazenm, za-

hlennm, zvtaenm mandl), str se rozdl mezi

nosovmi a stnmi protjaky, tj. ImI- lbI, lnI

_ Id I , 19 I-lg 1.

a k u s tic k

t n u vnmme

Z k 1 a dn

U ka~dho

patrohltanov zvr,

pln zvr - typick pro souhlsky z v r o v

oslaben typick pro souhlsky P o 1 o z v r o v zvr~inu - typick pro souhlsky ~ i n o v

kmitn hrotu, resp. hYbetu jazyka, tj. zposob,- typick pro souhlsky k m i t a v

Aspekt

Po pro brn mluvnho mechanismu a jeho innosti pYi artikulaci se

zamYme na otzku, jak jsou tyto hlsky posluchaem pYijmny.

z v u k je chvn hmotnch stic fyziklnho prostYed, z nich~

jo pro naae ely nejdole~itja v z d uch. Chvn zdroje zvuku uvdpYilehl stice vzduchu do kmitavho pohybu, ty pak nar~ej na dala adala - vzduch se aY ve vlnch vaemi smry. Jejich sla se zmenauje -

mrn se vzdlenost od zdroje. Vaechny mechanick podnty, kter zposobu-ji vznik vzduanho vInni a tim zroveH i onoho smyslovho dojmu, ktermuYkme zvuk, jsou dvojho druhu: per i o d i c k / jejich~ inek nasluch je pravideln; takov periodick vnmni vnjaho podntu nazvmetn e m Nebo jsou n e per i o d i c k , nepravideln a pak jenazfvmc aum y "

Pohyb jazyka se dje dvojm zposobem:a) jazyk se pchybuje vcelku, tj. celou jazyn masou se pYibli~uje

k pa-

tern klenb nebo se od n vzdaluje, sune se kupYedu nebo dozadu,pYi-

em~ mn velikost a tvar rezonann dutiny stn. Takov je jeho

in-

nost pYi s a m ohl s k ch ; .b) vlastn innost v ka~dm jednotlivm pYpad vykonvaj nkter

st1

jazyka: artikulaci provd bud hrot jazyka (tj. artikulae apklnnebo jeho hYbet (tj. artikulace dorsln) nebo jeho okraje (tj. art1ku-

lace koronln). Tento zposob se uplatHuje pYi s o uhl s k ch.

Podle zposobu artikulace rozliaujeme:

J a z y k je ze vaech mluvnch orgnozastv pYi prav dutiny stn funkci

Pro fonetick ely nejlpe vyhovuje rozdlen jazyka

h Y bet a o k raj e . K oYe n jazyka nen

laci nmi studovanch jazyko.

4.1.35

2223

hla sem .

s o uhl s e k ,je tYeba pYi jejmu

souhlsky. pYi nich~ je tento aum doprovzen

Pokud se te bar v y

V prvn skupin dle rozliaujeme:a) souhlsky, jejich~ aum zn nepYetr~it po celou dobu jejich trvn,

sr. napY. Ifl, lsi, l/, ICh/;

b) souhlsky, kter jsou slo~eny z krtk pauzy a asov volmi krtkhoaumu, slyaenho a~ pYi ukonen artikulace. sr. napY. Ip/./t/,/k/;

c) souhlsky s aumem uplatHujcm se postupn, sr. lel, I/.

Dalam kritriem. kter se uplatHuje pYi rozliaovn souhlsek, jea b s o 1 u t n va k a charakteristickho aumu. Frekvenn oblastse uvd 2.000 - 9.000 c/s, pYiem~ nejvyaa charakteristick aum maj sy-kavky os-------------

Krom sly, vaky a barvy registrujeme u hlsek jeat jednu vlastnost,a to d 1 k u . Absolutn trvn hlsek je zvisl na mluvnm tempu.PYipromrn rychlosti mluvy se vytvoY asi 6-20 hlsek za vteYinu, oxistuje

stanoven rozliaovat dv skupiny:

souhlsky charakterizovan jen aum e m vznikajcm tYenm vdecho-vho proudu o rzn pYek~ky, kter se mu stav do cesty;

Druh skupina pak m dv podskupiny; prvn se podob pYedchzejcm,uvedenm sub a) a b), sr. napY. lvi. Iz/. l~i, Ij/, /hl, IYi, lbi. /d/,/g/, druh pak tvoY pYechod k samohlskm. sr. /1/, Ir/, /m/, /n/.

formant tYet, tj. tn dutiny nosn.podle zvukovho slo~en rozeznvme tYi zkladn skupiny samohlsek:

samohlsky typu lel. Iii. kter se vyznauj silnm a vysokm charakte-ristickm tnem stnm a slabm, hlubokm tnem hrdelnm, pYiem~ in-terval mezi obma tny je znan velk;

_ samohlsky typu lol. lul, kter se vyznauj silnm a hlubokm charak-teristickm tnem stnm a nepYlia silnm a jen o mlo vyaam tnemdutiny hrdeln; interval mezi nimi je o mnoho mena ne~ ve skupin prvn;

samohlsky typu lal: u tohoto typu znj oba tny, stn i hrdeln sko-ro stejn, stn je jen o mlo silnja ne~ hrdeln a je od nho jennepatrn vzdlen .

Soubor vaech rezonanc vytvY a k u s tic k o u str u k tur usamohlsky. Matematickou analzou registrt zskme seln obraz ttostruktury; tento obraz lze pak vyjdYit amplitudami zastnnch frekven-c, tj. akustickm spektrem. Modern spektrografy provdj rozbor samo-hlsek ve form spekter pYmo. Jejich pomoc bylo zjiatno, ~e dva nebonanejva tYi formanty pln dostauj pro sprvnou identifikaci samohlsek,a ~e tyto jsou obsa~eny ve frekvenn oblasti O - 4.000 cis.

pYi dan sa-uveden ve zn-

O

kovch kmito za vteYinu;

b) tn charakteristicki, tj. tn, na kter je du:ina stn:mohlsce naladna a kter je znnm prvnho tonu rovnz

ni; tento tn uruje v zsad d r u hsamohlsky.

Tn z k 1 a dn se mn podle rznch okolnost:mu~sk hlas je

hluba ne~ ~ensk, v rozilen mluvme vyaam hlasem, vprbhu pronae-

nch vt hlas kles a stoup;

Tn cha r a k t e r i s tic k m v~dy alespoHpYibli~n stejnou

absolutn vaku. a to nejen v mluv t~e osoby, nbr~ u vaechpYsluan-

k tho~ jazyka vbec. PYi aepotu, kde hlasivky nekmitaj,slyame jen

tn charakteristick.Charakteristick tn stn nen jedinm samohlskovm formantem;

svj vznam m i tn dutiny hrdeln (tj. formant hrdeln), kter svm

znnm zvuk stnho formantu podbarvuje. V jazycch, kter maj ve Rvch

systmech nosov samohlsky, pYistupuje k jejich charakteristice jeat

barvy Hermann. podle jeho n-Jinak si pYedstavoval vznik samohlskov

, 5k t za vteYinu rozevYou a zase" ' kladnm tonu hlasivky II rzoru se pr1 z .' 'k 115 vzduanch kvant, je~ ro-zavYou. V prbenhUraJz'eydnvd:::r::a:; :n:u::n stn, a to ta,k. ,~e se je-zezvu svmi

Ve vlastn frekvenci, tj. ve frekvenc,1tonu. na

jich inkem rozkmit 1 d naladna. Poet nraz pYedstavuj,e ton zk

a n

kter je dutina stn ~U'stn pak for man t , tj. ton, podle n

hotn vzbuzen v dutin tto teorii Yk teorie f o r-samohlsku auditivn poznvme. Proto se

man t o v .

podle B. Hly se uskuteHuj oba popsanpochody zroveH. Samohlska

------zeslen tn stn, kter ji odliauje od ostatnch, nbr~obsahuje nejen j, hlasov. kter svy'm potem, silou a poYadmcharakterizu

i svrchn tonyhlas mluvhO. Prolnaj se tu tedy dv

akustick slo~ky - barva samo-

t i c k a individuln zabarven. kterhlsky, tj. barva fon e 1b neboli f Y z i o 0-' dv hlas mluvho, tj. barva o s on,

i c k "Ponvad~ tnem stnm se samohlska zYeteln

charakter1zuje,, kt' t'ck Slyame tedy pYi ka~d samohlsce dvaYkme mu ton chara er1S 1 .

dole~it tony:a) tn zkladn, kter uruje vaku samohlsky

a je dan potem hlasiv-

barv souhlsky.oddlen o barv samohlsky a o

1 nkolik teori.h 1 s e k bylo vys oveno ,

v z n i k u sa m o

, hrtanov hlas zkladn ton sa-Yedpokladu pYedstavujepodle Helmholtzova PIa' tento tn je provzen skupinou, t' na nm~ je vys oven, ,mohlsky. tj. on, ' bky kmitotu zkladnho tonu., " icktb kter JSou n sOsvrchnch tonu harmon .,

d d tiny stn v n~ jeden je, 'h t'n vnik z hrtanu o u ,Soubor harmon1ckyc o , ktery' je dutina stneslen Je to onen ton, nana podklad rezonance z .

1 d Teorie Helmholtzova se naz-pYi artikulaci t kter samohlsky

na a na.

y teori rez o nan n

2425

nedln celek.

pak hledaj obdobu funkce slucho-

h 1 s e k

teo r i e

K 1 a s i f i k ace

F rek ven ni

5.-

hn orgnu s mikrofonem, AIll jedin ze znmch teori vaak nesta vylo-~it rozliaovacf scnopnost sluchovho orgnu. V posledni dob pYinaejinov vsledky vzkumy e I e k t r o f y z i o log i c k . (K podrob-njaimu popisu sr. K. Sedlek, Zklady audiologie a B. Hla, Hlas - Ye -sluch, nejnovji pak B. Hla, Fonetika v teorii a praxi (Praha 1975).

V pYedealch kapitolch jsme probrali jednak mechanismus, kter sepodil jednak na vytvYen hlsek Yei, jednak nkter akustick vlast-nOsti hlsek samch. Nyn pYejdeme k popisu a klasifikaci hlskovch ty-po, kter se vyskytuj ve svtovch jazycch.

Ponvad~ popis hlsek se zpravidla vyu~v k uen jazyka cizince, bylv~dy kladen doraz pYedevam na strnku art i k u 1 a n " Teprvev posledni dob se nm dostvaj do rukou materily, i kdy~ zatim ne zce--la systematick, tkajc se akustickch vlastnost hlsek. Je pravdpo-dobn, ~e v budoucnosti akustick analza poskytne obecn popisn rmec,aplikovateln na vaechny hlsky Yei. Za souasnho stavu nm vaak nejl-pe vyhov deskriptivn technika, kter se bude oprat bud o kritria ar-tikulani nebo o sluchov dojem, pYpadn o kombinaci obou.

} d n z obou tchto teorii nevysvtluje uspokojiv veaker jevysluchov. Vedle nich existuje cel Yada teorii dalach, rovn~ ne zcelauspokojivch. Tak napY. teo r i e vln o v vykldaji slyaenmstnm podr~dnm, kter vznik v uritch bodech bazilrni membrny po-stupujci vlnou vytvoYenou pohybem perilymfy.

rozkmit se rezontor nebo i vice rezontoro naladnch na pYisluan tnya zposobi podr~dni konce sluchovho nervu dan tnov oblasti. Toto po-dr~dni jde pak dle do mozkovch sluchovch center.

Pomoc Helmholtzovy teorie lze snadno vysvtlit analytickou schopnostsluchu, napY. slyaen akordu nebo tnu zkladniho spolu s jeho tny svrch-nimi. PYi slo~itm podntu se toti~ podr~d nkolik vlken zroveH; timvznik nkolik souasnch pocito, avaak sluch si je rozkld v jednotlivslo~ky. Pro Helmholtzovu teorii svd mimo jin t~ toto zjiatn: na-slouchme-li dela dobu jen jednomu tnu, nevznikne celkov nava slucho-v, nbr~ jen nava pro slyaen tn, kde~to tn jin, tYeba jen mlo od-chyln, slyame normln.

Druh teorie slyaen, E w aId o va, neuznv princip rezonanna vykld slyaen v nm nm tzv. z v u k o v c hob r a -, je~ vznikaj pohybem membrny bazilrn v hlem~di. Pohyb je zposo-ben vlnnm' perilymfy. Ka~dmu z vnjaho podntu odpovd jist zvukovobraz.

jsou dv: Helmholtzova a Ewaldo-

v nm n

(tj. boltec a zvukovod); ,(tj. dtina bubinkov s bubinkem,

sluchovy-

mi kostkami (kladivko, tYimek a kovadlin-

ka), Eustachovou trubici a systmem dutin

ve vnlku kosti spnkov);

(tj. prostor, v nm~ je ulo~eno vlastni

vnimaci stroji - stroj Cortiho - spolu

s strojim statickm.

v nm n i

s I uch o v

v nit Y nih o

z e v nih os tYe dni h o

S 1 uch o v

S 1 uch a

u, str o j je periferni stsluchovho a-

SSluchov-t ponvad~ recipuje podnty zven-nalyztoru a nazv se recep or,

Skld se ze tYi sti:

Povodn teorie sly a e n

va (zvan novji t~ Fletcherova).

Teorie Hel mho 1 t z o v a zvan t~ rez o nan n-

pYedpokld, ~e ogn Cortiho se podob Yad rezontoro, z nic~ ka~d je

naladn na jin ton. PYijde-li akustick podnt zven do vnitrnhoucha,

4.2.32

c) ucha

a) uchab) ucha

L

4.2.31

Sluchov vnmn je velmi dole~itou sO}OUg:eo:;:u::::Pro-"

Y i ak dokonce slo~kou hlavn. rcesu, ve VVOJl e P stroj, spojen nervovmi"t' k lex kterm je sluchovvnmn je slOZ1 Y omp, " korovou sti analyztoru.

drahami s pYsluanou oblasti mozkovkury, tzv.

tor tvoYih a n a 1 y z

'

Cel tento systm, zvan s 1 u co v

4.2.3-

str'edniho ucha J'dnak zachycuje a pYenai zvuk,ZaYzeni zevnho a

jednak chrni ucho vnitYni.. zvu"ov v energii nervovOU se dje v uchuVlastni pYena energle A

vnitYnm. Podr~dni sluchovch bunk v strojiCortiho vznik phybem

bl it sti hlem~d a to takto: zvukov vlny,pY1chzeji-

endolymfy v an 'Y d

c z vnjaku, rozk.itaji bubinek, jeho~ pohyb sepak pYeese p evo n m

kostkovm zaYizenm na destiku tYmnku. Kmity ttodest1ky uvedou do

.

pohybu perilymfu v hornm patYe hlem~d. Vlnitpohyb kapaliny postupuje

a~ do vrcholu hlem~d, kde pYechzi otvorem naperilymfu dolniho patra.

PYitom se rozmit membrna basilaris.

'i i~ by byla naruaena'ai a daleko rychleJa , anvaak i tempo daleko pomaleJi hlsky zle~ na povaze

hls-A otYebn pro identifikac , ,srozumitelnost. as p t' bnm pro ident1f1kaci,

' rozdl je v asu, po re

ky a na vace tonu. Zna ny ohl s k Y sta asi 4samohlsky a souhlsky - k rozpoznn

s a mt t d Ivy~aduje dobu pods a n e-

S o u h I s k Ymilisekundy, rozpozn naL

27

hou velikost a tvar dutiny stni tak, aby byla naladna na uritou tnovouvaku. Tuto funkci zastvaj pYedevam jazyk, rty a mkk patro. Charakte-ristika samohlsky by mla proto obsahovat: popis polohy jazyka, charak-ter retn atrbiny a pozici mkkho patra.

a) Dole~itost p o I o h Y j a z y k a pYi vslovnosti samohlsek jetak zYejm, ~e ji~ od dob Sellovch a Sweetovch byly rozliaovny tYizkladn polohy jazyka ve smru hor i z o n tl nm a tYi vesmru v e r t i k I nim. Podle toho sestavil Sweet zkladn sa-mohlsky do vokalickho obdlnku, viz.

hlsek je ve dva druhy: 9 a m o -

Toto rozdlen plat jak z hledis-

26

Dl e n

Nejstara a nejznmja dlen

h 1 s k y a s o uhl s k Y .

ka fonetickho, tak z hlediska fonologickho.

j to zejmna dva rozdly, kterZ hlediska fon e tic k h o sou

samohlsky od souhlsek bezpen odliauj:

_ rozdl art i k u 1 a n a

rozdl a k u s tic k

Jak jsme uvedli vae, pYi tvoYen samohlsek se nestav vdecho-vmu proudu pYek~ka a mluvn orgny se omez na to, ie uprav svou polo-

nmeck fonetik Hellwag a po nmdo tvaru trojhelnku se zYete-

z a dn jsou patrny jen

Naproti tomu jin fone tikov (zejmnaVitor) sestavuj zkladn samohlskylem k tomu, fe rozdly pYe dnve vyaaich polohch jazyka, viz.

lil

/i//U/lel ol

lal

Ani toto schma nevystihuje pln skutenost. Je znmo, ~e v nkterchjazycich (uvodme tu alespoH francouzatinu a anglitinu) existuje vicedruho samohlsky lal. Proto D. Jones upravil schma samohlskovch ar-tikulac do tvaru nepravidelnho tyYhelnku. Tento respektuje skute-nost, ~e na ni~am stupni jsou rozdly mezi pYednmi a zadnmi samohls-kami mena ne~ na stupni nejvyaam; mimo to vystihuje jeat jeden dole-~it rozdl: rozdl ve vace jazyka nedosahuje u zadnch samohlsek ta-kovho rozpt jako u samohlsek pYednch, viz.

Pokud se te bodo, kter toto schma obsahuje, je tYeba zdoraznit,~enezaznamenvaj polohu jazyka u jistch konkrtnch samohl ek, ale je-ho polohu pYi tzv. kardinlnch samohlskch. Tmto termnem zna ro-netick akola zvukv hodnoty, je~ byly apriorn stanoveny pYenm roz-dlenm p t ros oru, kter je artikulaci k dispozici. Do tohoto schmatu

ton , kde~to souhlska

s a m o h I s e ks y s tem a t i k a5.1.1-

pYi artikulaciproudu do cesty stav.

Akustick rozdl pak je tn, ~e samohlska je

aum . 1 t t amohlsek a souhlsek jeJ'ichNkdy se uvd jako rozliauj c v as nos s

t 'resp. nes 1 a b i k o t vor n o s t.s 1 a b i k o t vor n o s, h 1 s e k v mnoha jazycch vaak to-Existence slabikotvornych s o u

to dlen jasn vyvrac.

proudu nestav do cesty takov pYek~ka, abys o uhl s k y se naopak

I kdy~ rozdlen hlse na samohlsky a souhlsky je v podstatrozd-

len materilov, m svoj vznam i z hlediska fon o log i c k ho.

Dokazem toho je mj. okolnost, ~e v ka~dm jazyce mo~eme uvnitY soustavy

vaech fonmo danho jazyka konstatovat dv " y hra n n s ou-

s t a v y mena, a to soustavu fonmo projevujcCh se jako samohlsky

a soustavu fonmo projevujcch se jako souhlsky. V ka~d z tchto dvou

skupin jsou jej slo~ky mezi sebou vzny jistmi funknmi vztahy, je~

obyejn chyb v podskupin druh, tak napY.

_ u fonmo s a m ohl s k o v c h hraj ve vtain jazyko dole~i-

tou roli protiklady k van tit a t i v n (sr. napY. protikladlal - la:/, lil - li:/, lul - lu:/), kter u fonmo souhlskovch jsoujevem zcela vjimenm;

_ u fonmo s o u h I s k o v c h na druh stran pYslua dole~itloha funknm protikladom z n los t nm, sr. napY. protikladlpi - lbi, Itl - Idl, lsi - Izl, lal - Ifl, kter ve skupin fonmosamohlskovch nenajdeme, alespoH ne v jazycch nm znmch.

Je tedy rozdlen hlsek na samohlsky a souhlsky vc dole~itosti z A -

kladn.

J'e def1'n1'ce samohlsky a souhlsky nsledujc:Podle tchto kritriS a m ohl s k a je ta hlska, pYi jej~

artikulaci se vdechovmuvznikl souhlskov aum;takov pYek~ka vdechovmu

t h samohlsek v tom kterm jazyce.se pak vkresluji polohy konkrc n c

Pro nzornost uk~eme, jak jsou v nm umstnysamohlsky es k

n a z 1 Y " sr.

sr. Ikl, Igl, I/, lehl;

hlasivky vytvoY ~inu, kudy se vde-chov proud za slyaitelnho tYen pro-dr; sr. Ih/; nebo vytvoY zvr -pak vznik rz.

29

to zposobem vznikaj souhlsky n o s o v Iml, lni. lH/. lni;

TYetm dlidlem. podle nho~ souhlsky tYdme, je s 1 uch o v d o j e m tu rozeznvme:- souhlsky r a ~ e n e x p 1 o z i v y sr. Ip/,/t/./k/:- souhlsky t Y e n s p i ran t y sr. Ifl, lvi ;- souhlsky s Y k a v s i b i 1 a n t y sr. Is/,/z/./A/,/~/.- souhlsky polosykav a t r i k t Y sr. Ic/,//,/dz/,/di/.

tvrtm kritriem je pYtomnost nebo nepYtomnost distinkce a n -los t . Podle tohoto kritria dlme souhlsky na- souhlsky z n 1 ,napY. lbi, Id/. Ig/. Izl, l~i; yto pak dle d-

lme na prov a jedinen. Provmi rozumme ty,

- nkter z mluvnch orgno provede ~inu. kudy se vdechov proud za sly-aitelnho tYen prodr: vznikaj souhlsky ~ i n o v f r i -k a t i vy. sr. Ifl, lvi. lsi, Izl, lal, l~i, Ih/. ICh/;

- jazyk provede zvr proti dsnm, vdechov proud yaak unik po bocch;vznik souhlska b o k o v - 1 ate r 1 n, sr. III:

- hrot jazyka kmit proti dsnm (podobnm zposobem mo~e kmitat mkk pa-tro, p1p. pek proti hYbetu jazyka): vznikaj souhlsky k mit a _v v i bra n ty, sr. Irl, IYi, IR/:

souhlsky hrtanov - larynglni

Druhm kritriem je z p o s o bar t i k u 1 ace . PYek~ka, kte-r se stav do cesty vdechovmu proudu, mo~e bt pln, pYeruaovan, -sten nebo m pouze tvar ~iny, kudy se vdechov proud prodr. Nsle-duj hlavn typy artikulace:- nkter z mluvnch orgno provede pln zvr: jeho uvolnnm vznikaj

souhlsky z vr o v o k 1 u z vy, sr./p/,/b/,/t/./d/,Ik/. Ig/;

- jazyk provede zvr proti dsnm. pYpadn pYedn sti tvrdho patra,ihned po proveden zvru vaak zaujme postaven typick pro hlsky ~i-nov, tak~e tYen je dalam charakteristickm prvkem tohoto zposobu ar-tikulace; vznikaj souhlsky polo z vr o v sem i o -k 1 u z vy, sr. lel, l/, Idzl, Id~/;

- nkter z mluvnch orgno provede zvr na pYsluanm mst v dutinstn. mkk patro je vaak sn~eno a vdechov proud unik nosem: tm-

hYbet jazyka provd zvr nebo -}inu proti tvrdmu patru, sr.I!/, Idl, lH/, Ij/:hYbet jazyka provd zyr resp. -~inu proti mkkmu patru, sr.

:ot a okraje jazyka provd zyrresp. ~inu proti dsnm, sr. Itl.Id/,/n/,/I/,/s/,//; la/,/i/,//:

s o u h I s e k

hlavnm artikulanm orgnem jsourty. kter provedou zvr nebo -~inu. sr. Ip/,/b/,/m/,/w/;

- labiodentln: doln ret provd ~inu proti ostYihornch Yezko, sr. Ifl, lvi;

- bilabiln

- alveolrni

s y s tem a t i k a

b) K pozici rto. jmenovit k velikosti retn atrbiny a stupni zao-krouhlenosti, pYpadn zaostYenosti rto, budeme pYihl~et pYi charak-teristice jednotlivch samohlsek jednotlivch romnskch jazyko. Natomto mst upozornme pouze na skutenost, ~esamohlsky pYedn Yady jsou zpravidla n e z a o k r o uhl e n ,samohlsky zadn Yady pak zpravidla z a o k r o u hle n "

c) Pokud se te pozice m k k hop a tra, ukzali jsme v S4.1.34. ~e je-li toto zdvi~eno, vznikaj samohlsky or 1 ni,sn~-li se pak, nastane pozice typick pro samohlsky n a z A 1 n.ponvad~ k tnu stnmu pYistoup rezonance nosni. K Jejich realizacia vskytu v jednotlivch romnskch jazycch viz. pYsluan kapitoly.

souhlsky obouretn

PYi klasifikaci souhlsek je mo~no vychzet z nkolika kritri;Jednm z nejb~njach je dlen podle ms t a art i k u 1 ace "a to bez zYetele k tomu, zdali orgn, na nj~ nzev poukazuje, je pYi ar-tikulaci aktivn nebo pasvn. Rozeznvme tak:

souhlsky dsHov

5.1.2

souhlsky retozubn

souhlsky tyrdopatrov - palatln

souhlsky zadopatrov - velrn

31

A s i m i I 8 C e (zvan t~ spodoba) je vzjemn pYipodobnn dvousousednch souhlsek. Toto pYipodobnn mo~e bt roznho druhu; jde-li opYipodobnn co do znlosti, mluvme o asimilaci z n los t n.Vsledkem jejho posoben je realizace dvou znlch pYpadn dvou nezn-lch konsonanto povodn nesorodch, avaak provch, sr. pYklady jako!! IgI, !r If!I.. Je-li jedna ze souhlsek hlskou jedinenou, k asimilaci nedochz

sr. realizace kl!ka, tlouct, krev, Kniha, knot, smchat. V takov'situaci je zma pvoaHe-HzneIfio KoHaonaHtu-v Jfio-~Hl protj-aek (nazvan asto moravismus) rysem hovorovm, asto s pYdechemvulgrnosti, sr. vslovnost IzmeI, 19 jezeruI, Izd noviniI, stej-n jako interpretace pYejatcfi-alov jako-Igr!!I;-lgY!jI.

PYizposob-li se hlsky co do msta artikulace, jde o asimilaciI

art i k u I a n , sr. napY. relizaci velrnho lnI v sousedstvf velrnch souhlsek Ikl, Igl (napY. !!, t, !g) nebo labioden-

tln variantu lmI v sousedstv Ifl (napY. !fr, lf).

V eatin je pravidlem asimilace reg res v n a dochz k nv hojn mYe pYedevam ve slovecflo~ench s pYedponou, sr. !E!!!, !!_!i!, r!, !!!, !!, t! ap. Doklady na asimilaci progresv-n jsou ve spisovn eatin naopak vjimkou: jednou z nich je realizaceznl nebo neznl varianty ronmu IYi podle toho, pYedchz-li znl ne-bo neznl prov souhlska, sr. , !, !_; E!j!!, !t!!, !t!-. K podobn situaci pak dochz v echch v konsonantick skupin !h,sr. realizace jako II, I_!I,I!!!I. Na Moravvaak i v tto souhlskov skupin se vtainou realizuje varianta II,sr. II, I_!I, I!!!!!I.

Rozdlnost smru, jm~ se provd asimilace, je velmi dole~it. Zejm-na konec slova je mstem, kde je tYeba si tento rozdl dobte uvdomit;v eatin se toti~ - na rozdl od jinch jazyko, napY. anglitiny -v tto pozici vobec nerelizuj znl prov souhlsky, sr. realizace!, r jako I!2I, r!I ap. Z hlediska fonetickho lze tento jevvysvtlit jako jistou regresvn asimilaci, jf provd nsledujc pau-za, tj. initel neznl. Z hlediska fonologickho se tu pak mluv o nau-tralizaci protikladu znlosti. V praxi se to projevuje tm, fa vyslovuje-me stejn dvojice E! - 2!, !!! - !!! apod. ,

c

Jinmi druhy asimilace jsou napY. asimilace m k k o s t n (v ea-tin se uplatHuje v situaci, setk-li se tvrd hlska s hlskou mkkou,

ot sr. realizace II, I!I, IE!!I, v neposledn Yad pak asimi-,. t lace art i k u I a n h o z p II s o b u (sr. realizaci IE!I,

1E1 v hovorov eatin).

f Podle smru, kterm se pYipodobnn dje, rozeznvme asimilaci pro-g res v n (zvanou t~ perseveran) a reg res 1 v n (an-ticipan). Prvn z nich pYedpokld uplatnn vlivu souhlsky prvn nasouhlsku druhou; asimilace regresvn pak naopak vliv souhlsky druhna souhlsku pYedchzejc.

se s o uhl s k o use s a m ohl s k o u a naopak;

s e s a m ohl s k o u

k o m bin a C 6

30

o

j kovm systmu neznl prostjaky,kter maj vazysr. lbi-lpi, Id/-/t/, Iz/-/sl

atd. Souhlsky je-

( rov) pak tyto protjakynemaj;

dinen n6p "rlll Iml lni, lni, lni, Ij/:j sou to: r r , , ,

o ak tvoY v eatin souhlskyZvlatn Skup1nu PI I lze je pova~ovat v

pravm slovaIhl a ch : ne

(lia se krom znlosti akza hlsky p rovo

Ok lace) zastvaj vaak stejnou funk-mstem art1 u ,ci jako ostatn pry.

, sr. lpi, Itl, Ikl, lsi, lal,lehl, lel, If/;

n e z n 1

s o uhl s k Ys o uhl s k Ys a m ohl s k Y

H 1 s k o v 6.

Podle obouretn reto- dsHov pYedo- zado- hrtanovmsta zubn patrov patrov

Podle Z N Z N Z N Z N Z N Z Nzposobu

stn b p d t d g kzvrov

nosn m 11'91 n n 11)1

~inov v f z s j ch h~ a

~inov bokov 1

~inov kmitav rY IYI

o1---

polozvrov IdzI cIdU

soublsek podle roznch kritri je podnPro nzornost klasifikacepYehled eskch souhlsek v nsledujc tabulce:

PYi tchto komb1nacch dochz k roznm fonetickm zmnm, k nim~ budepYihldnuto pYi popisu jednotlivch romnskch jazyko. Na tomto mst uve-dome pouze ty ronetik zmny, kter existuj v eatin.

6.1 PYi kombinaci souhlska souhlska jsou nejzva~nja:

a) spojenb) spojencl spojen

V proudu Yei podlhaj hlsky roznm fonetickm zmnm podle to-ho, kter hlsky se ocitnou v bezprostYednm sousedstv. Apriori tu na-stvaj tti mo~nosti:

- souhlsky

Yadfon i c k c h

lil O U v i s 1 d 8

tIe n n

7.-

telkou sv vlastn slabiky, sr. do- ucha.-- ----Prv z obou pYpado nle~ do kategorie jevo, je~ oznaujeme termnemdiftong (dvojhlska), druh pak termnem h i t . Vzhledem k tomu, ~e

eatina m ve svm systmu pouze jedinou dvojhlsku loul a ~e o dvojhls-kch bude pojednno v souvislosti s vokalickmi systmy jazyko romnskch,omezme se na tomto mst pouze na spojen h i t o v " Lingvist mi-vali odedvna za to, fe hit je nco, co je mluvidlom znan nepohodlna co tedy nutn vol po odstranni. I kdy~ dnes vime, ~e vslovnost dvousamohlsek v hitovm postaveni je mo~n, pYece jen dochzi asto k likvi-daci hitu, a to nejroznjam zposobem. Ceatina voli zposob nsledujc:hit mezi pYedponou a kmenem vkldnim rz u (sr. E:!!. EY:!!!,:!t), hit mezi kmenem a pYponou pak vkldnm hitovho -j-, sr.realizaci I!!!!jI, I!!JI, Ir!!jI apod.

Souvisl Ye se skld z plynulch hlskovch Yad, uspofdanch po-dle jistch pravidel. Hlskov (fnick) Yady jsou jednak lenny na men-a seky, jednak roznm zposobem zvukov modulovny.

Nejmena fonetickou jednotkou je s 1 a b i k a " O jej existencinen a nebylo nikdy pochyb. I neakolen mluv i poslucha je scho-

pen urit kolik kter slovo m slabik, a to i v jazyce, kter sm aktiv-n neovld. Zajmavm svdectvm toho, ~e souvisl Ye se dl ve slabi-ky je okolnost, ~e nkter jazyky (napY. sanskrt) vytvoYily sv psmo ni-koliv na zklad hlskovm, nbr~ slabinm.

O pod s tat slabiky vaak vaeobecn jasno neni. Nejznmjateorie, kter se sna~ tuto vysvtlit jsou nsledujc:

Podle Sweeta a Sievers zle~ podstata slabiky ve vdechovm impulsu,kter je pro ka~dou slabiku samostatn. Nicmn je vaak znmo, fe jedenvdechov impuls vysta i pro vce ne~ jednu slabiku. Tento fakt vedljin badatele, mj. Jespersena k pokusu vyYeait problm slabiky na zkladtzv. teorie sonority. Podle ni ka~d slovo obsahuje jist poet vrcholosonority, je~ pYedstavuj slabin vrcholy a jejich~ poet se kryje s po-tem slabik ve slov. Jespersenova teorie se zd velmi jasn a ptesvdiv.Nevysvtluje nicmn slova jako !!, r!l, !, kter jsou jednoslabina pYesto maj dva vrcholy sonority.

Tyto a podobn kazy vedly ty, kteY formulovali dala teorii o pod-stat slabiky; podle n vyslovujeme ve slov tolik slabik, kolikrt uplat-nme sv artikulani sil, tj. kolikrt ve slov zvame a opt uvolnmevalov napt. Zastnci tto teorie jsou mimo jin lotyask fonetikaAbelov a J. Chlumsk. Lze ji dobYe kombinovat s teori sonority: mluvid-la s nejsnze nasazuji k novmu artikulanimu sil tam, kde jde o hls-ky nzk sonority, nejsou vaak nijak nucena, aby tak inila jen v takov

v me-

je v z-se s a m ohl s k o u

kdy ob samohlsky jsou spojeny

kter se uplatHuj uvnitY slova (tj. asi-

s and h i o v (tj. mezislov-

sr. Dou-cha"-------,kdy ka~d ze sousedcch samohlsek je nosi-h i t o v - spojeni

Spojen s a m ohl s k ysad dvojho druhu:- spojeni d i f t n g i c k --------"--

zich t~e slabiky,

Vedle zmn, kter maj za nsledek bud obmnu hlsky v danm slov ne-bo jej znik, mo~e dojt pYi spojen souhlsky se souhlskou tak k obo-hacen slova tm, ~e vedle ji~ existujcch souhlsek vznikne souhlskanov, zvan s var a b h a k tic k (pYechodov). Ke vzniku takov-to souhlsky dochz pYedevam na pYechodu mezi dvma souhlskami, jejich~kombinace nen zcela b~n a jsou-li pro to pYzniv artikulan pYedpo-klady. Jako pYklad lze uvst esk r (sr. s nm. r),realizaci r! (= r!) apod.

Zjevem v podstat disimilanm jsou tak rozn met ate ze, tj.pYesmykovn hlsek nebo slabik. Zle~ v tom, ~e se mlo obvykl konso-nantick skupina (zpravidla obsahujc likvidu) zrua tm, ~e se jednaz hlsek tto skupiny od n odlou a spoj se s hlskou jinou, pYpadnse pYesmyknou vzjemn (sr. !! - !!). Nejsou vaak vjimen anidoklady, kdy k metatezi likvid dojde i tehdy, nevytvY-li tyto konsonan-tick skupiny, sr. realizaci r! msto !r, !!r!r msto t!2!!r,pr!! msto e!r! apod.

32

"" d i s i mil a n " Zle~Opakem procesu aS1milanho Je proces __ .

l k t" nebo podobn artikulace v blizm sousedstvv tom, ~e se h s y s eJn " " "n t

o art1"kulace jedn z nich se pozmn. Vzn1k dis1m1-od sebe rozr zn m, zelace je psychologicky snadno vysvtliteln. Je znmo, e vyslovit sprvn

vty obsahujc shodn souhlsky nebo souhlskov skup1ny (zejmna stk roznho sledu likvid II/,/r/,/Y/)je velmi obt~n a podaY se teprve

po pelivm nacviovn (sr. rozn jazykolamy jako PYeletlo tYi sta tYia-

tYicet stYbrnch kYepelek .. Naolejujete-li to jelito "". Vlky pIky, drbu

vrbu ap). Jistm typem disimilace d i s tan n je pak jev, kdy jedna souhlska se zmn v suhlsku jinou nebo je zcela vypuatna proto, ~e

se tuhlska vyskytuje ve slov jeat jednou, sr. nYen tvary jakoverbloud (= velbloud), !gr! (=margarin), fj (= fajfka). Doklady naiilci tohoto typu najdeme pYedevam v historickm vvoji jazyko, sr.

esk !Qg!r s lat. !g!r! (za stara !g!:!!, viz. E!r:!!l

esk !r! s franc. rr, esk Yr s nm. 9!rrg apod.

Jako protiklad k asimilacm,milace kontaktn) existuje i asimilace

hl jO hovoru nejsoU nijak neobvykl pYpa-n). V aatin, zejmna v ryc e s m, "---- l souhlska jistho slova

aS1milan posobdy kde poten p rov znna'koncovou souhlsku slova pYedchzejcho, sr. realizace IJg_2_!I,

;_!_I, IQr_!!jI apod.

rytmickm tvarem nadYize-slabiky pYizvune s jednoutakty jednoslabin, sr.

Yadfon i c k c h

t a k t je tedy vlastnm

je nejvyaa fonetickou jednotkou. O jej samostatnosti

Mod u 1 ace

Vt a

7.2-

nm slabice. Rozumme jm spojeni jednnebo vce slabikami nepYizvunmi. Jsou vaak iEj/1 E2Yt!_!II.

Podle toho, kter slabika je nositelem pYzvuku, dlme takty na s e -

s tup n (pYzvuk je na prvn slabice - typick reprezentant tohotodruhu je prv eatina), dle takty o b s tup n (pYzvuk je na sla-bice druh, typick reprezentant je polatina) a konen takty v z es tup n (pYizvuk je na posledn slabice, typick reprezentant jefrancouzatina). V anglitin a v ruatin, jako~ i v mnoha jinch jazycch

7.1.3 M 1 u v n -

Zvukov vlastnosti, kter fnick Yady ve vtain jazyko moduluj,jsou k van tit a, pY z v u k a i n ton ace . Bude onich pojednno pYi popisu jednotlivch romnskch jazyko. Na tomto mstse omezme na nkolik zobecHujcch poznmek o tchto prozodickch rysechs pYihldnutm k jejich existenci v eatin.

svd fakt, ~e ka~d z nich je po strnce zvukov vrazn odliae-na od vt sousednch, a to jednak p a u z a mi, kter je od sebe odd-luj, jednak vt n o ume 1 o d i i " Podrobnji o tto otzce po-jednme v kapitolce o modulaci fnickch Yad, viz. S 7.2.3.

35

jsou zastoupeny vaechny typy mluvnch takto.

/1 . 'l..D .jevily koncem minulho a zatkem tohoto stoleti: ~e toti~ slovo vlastn

v jazyce nee x i s t u je. ~e je to pouh logick abstrakce. Tentonzor prosazovali mj. Sweet a Dittrich a ve svch pracich zavdli systmtzv. vt beze slov, sr. !_!!_!E!_!!!!_rI_(= I don't know who put the idea into Mrs. Carnaby's head); !!!g!g (= Wo sind die Gefangene) apod. Proti takovmto vstYelkom se oz-valy prvem nmitky, zdorazHujc, ~e nelze pYehli~et pYpady, kdy se slo-vo projevuje zYeteln i po strnce fonetick. Tak v eatin je napY. jehozatek siglizovn Yizvunou abikou, na konci slova dochz k desono-izaci znl souhlsky, sandhiov spojeni hlsek je jin ne~ spojeni v rm--ci jednoho slova ap. Nicmn zstv faktem, ~e ve vtain pYipad se

s a m o s tat n o s t s lov a neprojevuje foneticky a reprezentu-je tudi~ pYedevaim jednotku v z n a m o vou ,nikoliv z v u k o vou "

pozici.b j k dv definice slabiky:

podle B. Hly jde ve sla-Z posledn do y sou pa

b lk' h d I ideI ze stavu sevYenosti do stavu otevl-enosti1ce o ce ovy plec o m uva nikoliv o detailn uskuteHovn tohoto procesu v ka~d jednotliv hls-

ce. Podle A. Skalikov je pak slabika artikula a akustick minimum Ye-

i a jej podstata spov v nejtsnjam mo~nm spojen jejch element.

Nyn strun k otzce, kter hlska je zpravidla v r c hol e m

(jdrem) slabiky. Z toho, co bylo Yeeno, je patrn, ~e za vrchol slabiky

se nejlpe hod ty hlsky, jejich~ artikulace sama o sob nevy~aduje vel-

kho sil tak~e sil jejich artikulac nevyu~it se m~e vynalo~it na

vytvoYen :labinho vrcholu. Jsou to pYirozen hlsky nejsonrnja, pYe-devam s a m o h I s k Y , ze souhlsek pak 1 i k v i d y a n a -

z 1 Y , kter zastvaj slabikotvornou funkci jak v eatin, tak v mno-ha dalach jazycch.

Kon-li slabika samohlskou nebo sonorou, tedy plnm vyznnm hlasu,nazvme ji slabikou o t e vYe n o u (sr. :r, :!, r:!), sla-bika z a vYe n pak kon souhlskou, tedy pYitlumenm hlasu (sr.napY. E:!, !, aest apod.). Jazyky s velkm potem zavYench slabikse obyejn pokldaj za mn libozvun (je to napY. nmina), jazykys pYevahou slabik otevYench (jako pYklad se uvd japonatina) patY doskupiny jazyko libozvunch.

Slabika p o b o n vznik tehdy, kdy~ ve skupin souhlsek, jimi~se slabika zan, sonora (nebo Ih/) pYedchz souhlsce zavYenja, viz.doklady jako !f, rl, , t!y

Dole~itm jevem pYi hodnocen slabiky je otzka s tab i I n o s t is lab i n o s ti. Pro eatinu je mo~no konstatovat, ~e poet slabikve slov, byr sebedelam, zostv nezmnn (jen ve vulgrn vslovnostise mo~eme setkat s redukc slabik, sr. realizace Irj_I = dobr den,jI = maj, II = njak ap.

vrem pak k otzce, jak je hodnota slabinosti z hlediska fun k -ce, jinmi slovy, mo~e-li rozdlu mezi slabinost a neslabinost btvyu~ito pro rozl1aovn vznamo. Vznamov protiklad jako l-ekl asi _ !! by ukazoval pro mo~nost takovho vyu~it. Uveden dOkld--`ak jed-nu vadu: zkouman jev se tu vyskytuje na hranici slova, a to jej zbavujeprokaznosti. Lze tedy konstatovat, ~e slabinost v eatin - podobn ja-ko ve vtain jazyko - za stejnch morfematickch podmnek funkn hodno-tu nem.

7.1. 2- S lov o jako fonetick jednotka 7.2.1- K van tit aSlabika nen v podstat prvek vznamov, nbr~ rytmick: len

souvislou Ye na celkem stejn a asov pravideln seky. Vznam pl-sluateprve s lov u . Nicmn i pYi tomto svm hlavn k j 1m ur en vy azu e s 0-vo i urit znaky fonetick a nelze proto souhlasit s nzory, kter se ob-

Zkladn kvantitativni stupn jsou d va: kr t k o s t ad I k a . V odborn terminologii mluvme o pomru krtk a dlouh samo-hlsky jako o pomru samohlsky jednomorov k samohlsce dvo morov, ma-tematick vyjdYen je pak 1:2:-rento pomr nelze ovaem generalizovat

36

u vaech eskch samohlsek a v ka~dm postaven samohlsky. Je obecn zn-mo, ~e samohlsky otevYenja jsou dela ne~ samohlsky zavYenja (a tojak ve sv krtk: tak dlouh podob); U vokl dlouhch se pak projevujesiln tendence zkracovat tzv. samohlsky vysok polohy jazyka, tj. li:1a lu:/, a to z dovod jejich artikulan nronosti. I kdy~ mezi kvanti-tou a pYzvukem nen v eatin zsadn vztah, zostv faktem, ~e samohls-ky vysok polohy jazyka se zkracuj zejmna v polysylabech ve slabikchnepYzvunch, sr. jf, iryi. Ortoepick norma vaak vy~aduje,ahy rozdl krtk - dlouh samohlska byl respektovn. Dovod je jasn:Kvantita v eAtin m toti~ fun k n hod not u a rozliau-je - ve slabikch pYi zvunch i nepYzvunch - jednak vznamy slov,sr. doklady jako r_:_r, M!!_:_y!, !_:_!, !!!_:_!!,E!_:_E!, r!!_:_!!!, y!_:_y!, jednak rozn tvary tho~ slova,sr. !!!_:_!!!, _:_, Ej!_:_Erj! apod.

Pozn. Kvantitativn rozdily se mohou - v jistch jazycich- projevitr-u-souhlsek. V eatin je tento. pYipad zcela vjimen, sr. dvojiciJnj!_-_JJJi, kdy realizace dlouhho j:1 ve slov druhmmuze 6ua1t dOJem, ze 1 kvantita souhlsek je v est1n funkn. Jdevaak vskutku pouze o vskyt natolik sporadick, ~e jej pro eatinu u-nat nelze.

v i br a c e hlasi-hlasovch vazo, jednak

jsou tyto:

mel o die je posledn z dol

t var y

I nt. n ace , zvan t~

Zkladn mel o d i c k

Fyziologickm pYedpokladem tnovho rozliaen jevek. Tnov vaka je zvisl jednak na d 1 c e

1. intonace klesav, 2. intonace rovn, 3. intonace stoupav, 4. intonacestoupavo-klesav, 5. intonace klesavo-stoupav a 6. intonace prota~n .

Jak naznauj ji~ samy termny, tvary 1, 2 a 4 jsou vlastn jen roznobmny zkladn kle s a vos ti, tvary 3 a j pak obmny zkladns t o u p a vos ti. Existuje ovaem cel Yada podmnek, kter mohouroznm zposobem ovlivHovat zkladn intonan schma. Tak napY. ve schema-

na jejich napjatosti nebo povolenosti. Je ovaem tYeba zdoraznit, ~e projazyk a lingvistiku vobec nejsou dole~it a b s o 1 u t n rozdily va-kov mezi jednotlivci, nbr~ rozdly rel a t i v n f, tj. vakov roz-dly projevujc se v Yei jednoho a tho~ mluvho a hlavn pak zposob,jak tento mluv tchto rozdlo pou~v. Jen takov rozdly, kter se da-j konstatovat v Yei vaech jednotlivch mluvch, jsou v danm jazykovmspoleenstv obecn platn a maj lingvistick vznam.

Z toho, co bylo Yee o fyziologickm pYedpokladu tnovho rozliaenvyplv, ~e o intonaci lze mluvit jen tam, kde hlasivky aktivn produkujtny. Proto~e pak souhlsky (i znl) jsou svou podstatou aumy, jsou nosi-telem intonace ve slov i ve vt jen s a m ohl s k Y " pYpadnd voj h 1 s k Y .

schopnost liait vznamy slov. Je tomu tak napY. v ruatin, sr. 'E!(= pli) - E! (= platm). V eatin, kde je pYizvuk ustlen na fixnslabice, je existence takovchto dvojic vylouena. Jeho funkce je tud~omezena na signalizaci zatku slova a seskupeni pYizvunch slabik se sla-bikami nepYizvunmi v rytmick celky.

~itch vlastnosti fnickch Yad. Jej podstatou je skutenost, ~eslabika, je~ Fe m vrazn odliait od ostatnich slabik danho slova (resp.slovo, je~ se m vrazn odliait od ostatnch slov dan vty), se vyslovna v y a ar o v i nh 1 a s o v nebo se vyjdY jistm cha-rakteristickm t n o v m p o h Y b em.

Podle toho, jde-li o odliaen slabik ve slov nebo slov ve vt, mluv-me bud o intonaci s lov n i nebo intonaci vt n " Ve druhm"pYpad dvme pYednost termnu vt nm e 1 o die. NkteYi fone-tikov pal rozliauj mezi melodi jako typem, schmatem obecn platnm aintonac jako individulnmi pYpady, v nich~ se toto obecn schma ve v-slovnosti !ednotlivco projevuje. U nkterch badatelo (je to napY. F. Da-nea) oznauje termn intonace souhru pYzvukovch fakto dynamickch a me-lodickch (i jinch initelo jako pauzy, tempa apod.), je~ pYedstavuje vel-mi dole~itho initele pYi rozboru a hodnocen konkrtnch promluv z hle-diska lingvistickho.

7.2.3..........

PY z v u k

je druhou dole~itou vlastnost fnickch Yad. Jeho podstatou jejev, ~e se urit slabika ve slov jistm zposobem odlia tak, aby vynik-la nad slabiky ostatn. Je-li toto odliaen provedeno zvaenm intenzityhlasu, mluvme o pYzvuku d y n a m i c k m; pYzvuk melo d i c-k pak pYedstavuje jistou charakteristickou pravu zkladnho tnu hla-su. Je tYeba ovaem mt na pamti to, ~e ob veliiny spolu lzce souvis:zvaen hlasov intenzity zposobuje automaticky i zvaen tnu. kolemfunknho rozboru je pak zjistit, je-li primrnm fonologickm initelempYzvuk dynaick a pYzvuk melodick pouze initelem sekundrnm nebonaopak.

Od pYzvuku je tYeba liait d o r a z (nazvan nkdy pYzvuk logic-k). Je to zeslen, jm~ naznaujeme svoj individuln postoj ke kon-krtnmu projevu.

eatina m pYzvuk dynamick. Jeho charakteristickm rysem je, ~e jeustlen na pvn slabice slova (vjimku tvoY pouze vazby pYedlo~kov)a ~e neovlivnuje kvalitu samohlsky, sr. fakt, ~e v eatin se ve slabi-kch nepYzvunch mohou vyskytovat vaechny samohlsky _ vetn samohl-sek dlouhch - a jejich kvalita zostv v podstat Vlhnezm n na. e s ovecpolysylabickch se pak vedle pYzvuku hla v n h . "

.

a o vyskytuje 1 pr -zvuk v dle J a to zpravidla v soulad d ktu s a ylotrochejskmrytmem, kter je pro eatinu typick.

Zvrem k otzce fun k cep Y -=:-L_z_V:_uku . Stejn jako jinprozodick vlastnosti mo~e tak pYzvuk mt fonologickou zva~nost, tj.

7.2.2............

39

FON E T I K A I TAL TIN Y

Jar o s 1 a v a Pa e 8 o v

Zvrem zbv promluvit o fun k c i i n ton ace . Pokud se

te i n ton ace s lov ni, v nich~ je zvukov pohyb v jistmslov za vaech okolnost st 1 , at je poloha tohoto slova ve vt ja-

kkoliv. V nkterch slovech se realizuj samohlsky s intonaci s t o u -

p a vou (zvanou t~ ra~enou nebo akutovou), v jinch naopak s intonack I e s a vou (zvanou t~ ta~enou nebo cirkumflexovou). Takov byl stavi ve star Yetin a pYedpokld se i pro indoevropsk prajazyk. Z moder-nich jazyko Yadme k tomuto typu mj. srbochorvtatinu, avdatinu a litev-atinu. Intonace je tu funkn a rozliauje slovn kategorie, pYpadn v-znamy slov. V jinch jazycch se naopak intonace slova mn podle toho,v jam postven ve vt oto slovo stoj a _!.unknf z..Aya~nost prot_

42 '43

-0.1 Hlavni rysy italsk vslovnostij k mel o di n o st.Charakteristickm rysem italatiny e vyso

Zpdsobuje ji vysok procento vskytu samohlsek, dvojhlseka likvid i

mkk hlasov zatek. Fonetick realizace vaechhlsek v italatin je

'peliv a energick, a to bez ohledu na jejich postaveni ve slov.

Pro s a m o h I s k y je typick stlost timbru,a to jak ve

slabikch pYizvunch, tak i nepYizvunch. Nikdy nedochz k redukci vo-

kld. U dlouhch samohlsek je tYeba dodr~ovat nle~itou dlku a napja-

t bez jakkoliv tendence k diftongizaci. Krom samohlsek dlouhch akrtk ch se ve spisovn italatin v uritch postavench realizuj samo-

hlsky polodlouh. U stYedovch samohlsek se ve spisovnm standardu

v pYizvun slabice uplatHuj irotiklad otevYenlzavYen, sr. !2!-

_!!, 2! - 2!!' Tento rozdl je tYeba dodr~ovat, i kdy~ stupeno-

tevYenosti, resp. zavYenosti u obou stYedovch voklo je pomrn mal.Charakteristickm rysem kombinatoriky vokld je znan procento vyu~itjak diftongickch, tak hitovch spojen.

K o n s o nan tic k s k u pin y jsou v italtin velmi

vzcn. Pokud se vyskytuj, jsou vtainou dvoulenn a jednu z obou slo-~ek vytvYej likvidy, nazAly, pYp. sykavka lsi. PYeva~uj ve slovech

pYejatch, ve slovech domcfch pak k jejich realizaci dochz pYedevamna morfematickch avech.

Hla s o v mod u 1 ace se provdj podle ustlench, niko7liv vaak rgorznch pravidel. Nejvy tn maj zpravidla slabiky pY-zvun.

1. S Y s t m i t a 1 s k c h s a m o h 1 A se k

SpisovnA italatina m 7 vokalickch fonmd. Jejich fonematick funkceje patrn z nsledujcch pYkladd:

J 0-e .lil II II lal lol II lulc.

E!! E E! E! E2! E2! E!miri meri mari mori muri

E!2 E2 e!2 E22 E"!:!2

lul

v o k I o

/01.

jed not 1 i v c h

lolc.

1f!1

lil

Pop i s

Italsk vokalick systm je trojhelnkov:

Ll /i( ..,' 'W.ll

4445

d lou h : k jeho realizaci dochz na zatku a uprostYed slova_ ve slabikch pYzvunch v postaven pYed souhlskou jednoduchou,

sr. !!r, !, !:- ve slabikch pYzvunch v postaven pYed samohlskou, sr. r!,

souhlskou,22, !!!Y, !!2-

se vyskytuje:

se vyskytuje:

fVV'. e cL: c; rstYedov samohlska zavYen, nelabializovan. Ve spisovnfonm lel variantu krtkou. polodluhou a dlouhou.

- ve slabikch nepYzvunch, na zatku. uprostfed i na konci slo-va, sr. r, f1!2, !lr;

- ve slabikch pYzvunrch v postaven pYed geminovanousr. seEEia, ebbio, temrnina, freddo antenna-- -- ----- ------- ------'------'r. lb, r!2, 2r!!, gg2;

- ve slabikch pY zvunch v postaven pfed palatlnmi konsonanty.

ve slabikch pYzvunch na konci slova, sr. . , !r, !, !.E2r, !r2Hr a v konc. pas. rem.-, sr. l?H, r2;

Obvykl pravopis fonmu lil je grarm i, vjimen se pak v tto funk-ci objevuj grafmy a i. sr. !!, !!!2, !!!; Il?r!!, IE!!2!!, Ym-; !!g!y!. j!!!, Igr!, I2g, !r!!!I' : c"'::>)\.AJ (1)(o-...

e.....

{'

I/

Il kr t k

je pYedni talatin m

Ie.l pol- odl o u h

k jeho realizaci dochznepYzvunch na zatku, urosted/i na konci slova,identificare, gH, r!':!!!!; l '"\ ltv------------

polo d lou h : k jeho realizaci dochz ve slabikch pYzvu-

nch, na zatku a uprostYed slova v postaven pYed

konsonantickmi skupinami, sr. !r!, !r!, !!!, !':!E!,!!!!1, lr!l?!!, !!lr, !![, !!r;

konsonanty lH/, Il, lal, Icl, sr. !g!!, !g!!, !!!. Y!!!2;

_ ve slabikch pY zvunch v postaven pYed geminovanou souhlskou

na zatku a uprostYed slova, sr. !EE!' !rr!!, E!!, r!!!;

_ ve slabikch pYzvunch na konci slova, sr. pas. remoto od senti-

re, punire: !!!, Ei;

kr t k :- ve slabikch

sr. !':!l?!![!'

li. I

Ii :1

lil

lrom uvedench variant kvantitativnch m fonm lil dv varianty kva-litativn: polo s a m ohl s k u ll a polo s o uhl s k uIjI. Ob tyto varianty se lia od vokalickho lil vyaam stupnm frikativ-nosti. Jazyk pYi jejich realizaci zaujme ponkud vyaa postaven, H~inamezi jazykem a patrem se zmena, sla vdechovho proudu zva a trvnzvuku se zkrt.

(

jsou vaechny varianty fonmu II vyjdYeny gra-fmem e.

I ': I

46

8e vyskytuje:

jsou vechny varianty fonmu lal vyjdfeny graf-

se vyskytuje:

se vyskytuje:

47

!til (rybolov) lel l>il (broskev)PJ:2 (stopy) p!!t (mor)62 (krl) r (nota)te (os.zjm. ty) !,! (aj)telo

(

a

f p ]!.i'J.1> (kop)tama (strach)!.!!I!' (tma)

[!,!l!j (dvacet) Y.!3.P!J (v try)lal

kr t k

ve slabikch nepYizvunch na zatku, uprostYed a na konci 810-va sr. , !!; rr!2r, rg!2; 2r, !!;- ve slabikch pYizvunch na zatku a uprostfed slova v postaven!pYed souhlskou geminovanou, sr. 2g, !r!, 2!!, 2rr;f!!2, 2EP, !!, !!, y;

ve slabikch pfizvunch na konci slova, sr. b!!, !!!, 211!-!!!, rr!!L !, !!!; v konc. futura -era, sr. !2!r;, p!r!;

- ve slabikch pYzvunch na zatku a uprostYerl slova v postave-n pYed samohlskou, sr. !!, bi, 2!:2, !!2; !!, !22,!, !!!, f!;

- ve slabikch pYizvunch na zatku a uprostfed slova v postavenipYed konsonanty lHl, Il, la/, /, 13/, sr. 82, g2!2; !8!!Q;!!; !2; !!; g, rg; P2g!!!, r!g!!2; E!r!, !!_!2; r2!2; r!2;

- ve slabikch pY!zvunch, na zatku a uprostfed slova v posta-ven