františka xavera šaldyliberec.saldovo-divadlo.cz/inscenace/balet/Andersen/...V ponížení, které kačátko zažívá, mnozí badatelé tuší Andersenovo dětství v chudém prostředí

františkaxaverašaldy

andersen prgindd.indd 1sen prgindd.indd 1 10.10.2005 14:14:5610.10.2005 14:14:5Výtažková azurovážková azurováVýtažková purpurováVýtažková purpurováVýtažková žlutáVýtažková žlutáVýtažková černáVýtažková černáPANTONE 200 CPANTONE 200 CPANTONE 2768 CPANTONE 2768 C

Hans Christian Andersen2. 4. 1805 – 4. 8. 1875

Nejdřív musí člověk překonat hrozná proti-venství a pak se stane slavný.H. Ch. Andersen

Dítě, které snilo o tom, jak se proslaví

Letos jsme si připomněli dvojí výročí nejslav-nějšího pohádkáře všech dob, Hanse Christiana Andersena (dvousté výročí narození a stotřicáté, které uplynulo od jeho smrti). Tento dánský pro-zaik, básník a dramatik je především autorem pohádek, které si získaly pevné místo ve světo-vé literatuře. V pohádkách uplatnil svůj dětsky bezprostřední a přirozený vypravěčský styl, jímž dokázal cit a krásu objevit v dotyku s prostými věcmi. Originalita jeho pohádek spočívá v tom, že na rozdíl od bratří Grimmů a Charlese Perraulta nekážou skutečnou morálku. Nestojí v nich proti sobě dobro a zlo a Andersen neuvádí na scénu skutečně zlé postavy. Často v nich promlouvají předměty, rostliny a zvířata, prozrazují hluboký obdiv a velkou, až naivní radost před tváří pří-rody a věcí. A pokud v těchto pohádkách je nějaké poselství, pak filozofické, založené na lásce k přírodě a lidstvu a vyznačující se poněkud vágní zbožností. Pod zdánlivě prostým a dětem snad-no pochopitelným povrchem se skrývají hlub-

H. Ch. Andersen - Portrét z r. 1845


ší myšlenky a významy, často kritické, ironické nebo satirické povahy. Andersenovy pohádky se odlišují především tím, že jde o tvorbu původní a velmi často autobiografickou. Příběhy nesbíral

v lidové slovesnosti, ale musel si je nejprve pro-žít, aby je poté přetavil do pohádek nebo dalších literárních útvarů – divadelních her nebo románů. Za jeden z nejautobiografičtějších je často ozna-čován Andersenův příběh O ošklivém kačátku – to žije v tichosti, ústraní a osamění. V ponížení, které kačátko zažívá, mnozí badatelé tuší Andersenovo dětství v chudém prostředí v Odense.

Příběh svého života vylíčil velice románo-vým způsobem, nikoliv vzdáleným pohádce, ve dvou svazcích, v Knize mého života (vychá-zela v letech 1832 – 1833) a pak v Pohádce mého života (1853), která začíná slovy: „Můj život je jedna velká pohádka…“

Jeho otec, švec, snil o vznešenějším osudu, jehož doufal dosáhnout tak, že se dal roku 1812 najmout do Napoleonovy armády a matka je popisována jako alkoholička a nevzdělaná osoba. Dědeček se zbláznil a tak malého Hanse vzala pod svou ochranu babička, která rovněž snila o lepším světě. Do školy chodil nepravidelně, většinu času trávil vymýšlením historek. Odjezd otce do války a pak jeho smrt znamenaly pro Andersena bolestný předěl. Matka se znovu provdala a svého syna poslala do učení, napřed jako tkalce, potom jako krejčího.

A právě tehdy, s hlavou plnou literární slávy, ve věku čtrnácti let se rozhodl odejít z Odense. Když opouštěl své rodné město, potkal prý cikán-ku, která mu předpověděla den, kdy ho bude uctívat celá Kodaň. První tři roky byly nesnadné. Divadelní hry, které psal, byly nevalné a nakla-

Andersen


datelé mu je vra-celi zpět. Úspěchu a uznání nedosá-hl ani jako taneč-ník a herec. Zlom nastal až ve chvíli, kdy si Andersena v jeho sedmnácti letech všiml první mecenáš, ředi-tel Královského divadla, Jonas Collin. Obstaral mu peníze na vzdělání, a přestože si Andersen nikdy dobře neosvo-jil pravopis, bez této a další Collinovy pomoci by nejspíš Andersenovo dílo nikdy nevzniklo. Sotva měl diplom v kapse, vydal se na cesty po Evropě a začal psát pohádky. První sbírka, která vyšla v roce 1835, obsahuje Princeznu na hrášku, Křesadlo, Císařovy nové šaty, Ošklivé kačátko, Malou mořskou vílu, či Sněhovou králov-nu. A tehdy se už tolik vytoužená sláva dostavi-la. Nejprve ovšem v zahraničí, jak už to bývá, a až pak i v rodném Dánsku. Roku 1838 dostal královskou penzi,

H. Ch. Andersen - karikatura F. Jürgensena


která ho exis-tenčně zajistila a umožnila mu pokračovat v ces-tování. Tyto různé poutě ho přivedly do styku s reno- m o v a n ý m i e v r o p s k ý m i umělci a inte-lektuály, napří-klad s F. Lisztem, R. Wagnerem, Ch. Dickensem nebo V. Hugem a poskytly mu látku pro bohatou literární produkci. V Paříži začal psát

svou první dramatickou báseň, Anežka a Tritón, v Římě napsal svůj první a nejznámější román, Improvizátor, příběh umělce, který se ze dna společnosti vyšvihl až k jejím vrcholům. Toto dílo je výrazně autobiografické až na Antoniův bouř-livý milostný život, který je autorově zkušenosti na hony vzdálen. V lásce poznal Andersen spíše hořkost. Napřed byl uchvácen Louisou, dcerou Jonase Collina, a pak se roku 1843 beznadějně zami-loval do slavné pěvkyně Jenny Lindové. Roku 1844 navrhl sasko – výmarský vévoda Karel Alexander dánskému pohádkáři, aby se usadil ve Výmaru, v Goethově a Schillerově vile, kde by byl protěžo-vaným spisovatelem. Roku 1851 se stal titulárním profesorem a v roce 1867 se „ošklivé kačátko“ z Odense stalo čestným občanem svého rodného města. Byl oslavován jako hrdina, a dokonce měl

Papírové vystřihovánky zhotovené Andersenem jako ilustrace jednoho svazku

jeho Pohádek a povídek

Andersen


libreto, režie a choreografie:Gustav Skála

písně a hudební koláž:Daniel Barták

asistent choreografie:Vjačeslav Ivanov

scéna:arch. Vladimír Šrámek

malování prospektů:Jaroslav Rada

kostýmy:Josef Jelínek

hudební příprava:Elena Nagyová

inspice:Věra Bártová

ANDERSENScénická kompozice na hudbu Hermana

Severina LØvenskiolda, Johannese Brahmse, Gioacchina Rossiniho, Arcangela Corelliho

a Johanna Michaela Haydna


OSOBY A OBSAZENÍ

Hans Christian Andersen Petr Šimek

Malý Hans Ondřej Vinklát

Ole Zavřiočko Ondřej Izdný

Smrt Jiří Flekač

Jenny Lindová Karolína Miková

Louisa Petra Zemanová

Fridrich VII., dánský korunní princ Michal Štípa

Královna, jeho matka Eva Gabajová

Ředitel Královského divadla Ilya Lobukhin

Matka Andersena Lenka Pischelová

Nakladatelé Jiří Flekač, Jaroslav Kolář

Společnost, tanečnice, vesničané:

Hana Kalousková, Pavla Kocourková, Valerija

Radionová, Kateřina Šatná, Barbora Votavová,

Andrey Bayniyazov, Štěpán Růžička, Pavel

Strižak, Mikhail Zanin

Premiéry dne 14. a 15. října 2005 v Šaldově divadle

Přestávka po 1. dějství

Andersen


to potěšení odha-lovat svou vlast-ní sochu. Nikdy předtím neoče-kával, že se mu doma dostane takového uzná-ní. Na honosně vyzdobené rad-nici, kde se tísnili v tlačenici důstoj-níci posádky a elegantní dámy,

pronesl starosta projev, v němž Andersenovi děkoval za pohádky, které přinášejí radost malým i velkým, v míru i ve válce, a které Dánsku získaly čest a slávu v cizině. Večer pozvali Andersena k oknu, a když se podíval ven, sotva mohl věřit svým očím – neboť kam až dohlédl, v každičkém okně zářilo světlo. Vzpomněl si, jak o něm kdysi prorokovala vědma jeho matce, že se z něho stane „divoký pták, který vyletí vysoko, a jednoho dne bude celé Odense slavnostně osvětlené na jeho počest“. Se srdcem rozbola-vělým vděčností toužil, aby ho mohli vidět otec s matkou, jak vstupuje do vzácné společnosti sníl-ků, jejichž sny se uskutečnily. V těchto letech byla jeho díla překládána do všech evropských jazy-ků. Když 4. srpna 1875 Hans Christian Andersen zemřel, všechny kodaňské zvony vyzváněly. Do kostela Panny Marie se nevešla ani deseti-na smutečních hostí. Celé město s ním chtělo zůstat až do konce a jeho hrob na Pomocném hřbitově pak ještě řadu dní obklopovaly zástupy lidí, kteří se nedostali do kostela. Ani dnes, o sto třicet let později, není jeho hrob nikdy bez kvě-

Spisovatelův autoportrét


tin, jeho pohádky vycházejí stále znovu a znovu, k jeho domu v Odense stále přicházejí návštěvníci – všechny ukazatele v Odense mají navíc jedno rameno, ukazující směr k Andersens Hus – a ne- mine jediná chvíle, aby někde na světě nějaké dítě nečetlo právě Hanse Christiana Andersena poprvé.

Ošklivé kačátko

…Když se pak rozednilo, spatřilo kačátko na hladině tři krásné sněhobílé labutě. Tak ho to k nim táhlo, až si řeklo: „Jsou veliké, silné a mohou mě uklovat k smrti, ale od nich to snesu raději než od těch hrozných slepic…“A bez dalšího rozmyšlení k nim zamířilo. Labutě ho také spatřily, jako na povel začaly kroužit kolem, ale místo bolestivých klofan-ců začaly kačátko svými zobáky hladit po hlavěi po šíji jako rodné sestry. Vždyť také to sestřičky byly! Jakmile se káče podívalo na svůj odraz na hla-dině, nespatřilo už nemotorného, špinavě šedého hromotluka, nýbrž stejně tak krásnou mladou labuť, jako byly ony samy! Tak také po všech utrpeních, našla jejich nová družka své štěstí. Zapomněla na to, že se narodila mezi kachnami, jenom zářila bělostí a mládím. Však také děti, které brzy k rybníku zavíta-ly, ji hned obdivovaly: „Ta nová labuť je nejkrásnější. Jen se podívejte, jak je štíhlá, jak umí plavat, jak se nese…“ Z té změny, co se s ošklivým kačátkem stala, však ani trochu labuť nezpychla. Ba právě naopak – ostychem ukryla hlavu pod křídlem, neboť žádné dobré srdce, ať je má člověk nebo pták, zpych-nout nemůže. Stejně tak ovšem se labuť dokázala ze svého nového štěstí radovat natolik, že každý, kdo ji jenom na krátkou chvíli spatřil, si rovněž z jejího štěstí prý alespoň trochu odnesl…

Andersen


Ošklivé kačátko (akvarel od Eugena Siegerta) bylo jednou z Andersenových oblíbených pohádek

Obsah Baletu

Na počátku příběhu byla věštba: žebravé cikánské děvče hádalo Andersenovi z ruky, že jednoho dne bude celá Kodaň zářit světly na jeho počest.

Vstupujeme do děje ve chvíli, kdy se pro-roctví naplnilo. Na počest velkého básníka a pohádkáře se koná v rozzářeném kodaňském divadle slavnostní akademie. Účastní se jí i vladař, vystupuje slavná zpěvačka Jenny Lindová, dávná spisovatelova láska. V lóži, kam usedá Andersen,


Andersenmu před očima během představení probíhá celý život: vybavuje se mu jeho opuštěnost, vzplanutí ke krásné zpěvačce, vrací se mu momenty silné inspirace, které vznikaly během okamžiků, kdy pociťoval náklonnost, přátelství či lásku lidí, kteří zkřížili jeho životní pouť. Také setkání s dánským korunním princem citlivého spisovatele velmi oslovilo. Uvědomuje si také, nakolik ublížil Louise, dívce, která ho oddaně milovala, aniž on dokázal její city pochopit a vracet.

Neustále se mu však vybavují i letmá setkání se smrtí: poprvé, když byl jako dítě svědkem smrti svého pomateného dědečka a posléze vždy, když klesal sám na duchu pod dojmem opuštěnosti a životní rezignace.

Básník nedokáže žít bez lásky. V okamžicích, kdy cítí samotu nejvíce, vznikají nádherné pohád-ky: Malá mořská víla, O začarovaných labutích, Cínový vojáček či Sněhová královna. Průvodcem říší pohádek je mu Ole Zavřiočko, postavička, kte-rou sám stvořil, aby se necítil tak sám.

K životu smrt patří neoddělitelně i přesto, že se jí celý život bojíme. Velkému pohádkáři neby-lo dáno v životě poznat opětovaný cit. Přesto odchází ze života smířen do říše legend, které celý život tak umně sám spřádal.


TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE

Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil

Svítí: Luboš Udržal

Zvukař: Zdena OttlováJevištní mistr: Jan Kocourek

Vedoucí rekvizit: Danuše Klosová

Vlásenky: Alena MikušováVedoucí výroby

scénických kostýmů: Jitka Linhartová

Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením

Vojtěcha Michla

Veškerá práva k provozování tohoto díla zastupuje agentura INTERGRAM

© 2005náklad: 1 000 ks

ředitel: František Dáňašéf baletu: Vlasta Vindušková

text: Vlasta Vinduškovágrafická úprava: Pavel Dušekkorektura: Stanislav Šetina

Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 15 Kč

WWW. SALDOVO-DIVADLO. CZ


Documents

františka xavera šaldyliberec.saldovo-divadlo.cz/inscenace/balet/Andersen/...V ponížení, které kačátko zažívá, mnozí badatelé tuší Andersenovo dětství v chudém prostředí