Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Frauen in Spätantike und Frühmittelalter. Lebensbedingungen — Lebensnormen —Lebensformen by Werner Affeldt; Ursula VorwerkReview by: Pavel SpunarListy filologické / Folia philologica, Vol. 118, No. 3/4 (1995), pp. 342-343Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23467054 .

Accessed: 14/06/2014 03:04

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.37 on Sat, 14 Jun 2014 03:04:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXVIII, 1995 RECENZE

portent des données nouvelles. La deu

xiěme partie de la conclusion propose un

classement des variantes étudiées en va

riantes stylistiquement pertinentes (done

typiques pour le style littéraire ou le

style normále), des variantes stylistique ment neutřes (qui se trouvent dans les

deux styles) et des variantes dont la va

leur stylistique est incertaine.

Un corpus de verbes classés en ver

ba volendi, "be able to verba dicendi,

expression de promesse, etc. apporte les

citations de différentes variantes syntac

tiques chez les auteurs classiques, post

classiques et chez les auteurs examinés

du Vе siecle. Cet utile instrument de tra

vail est complété par un index rerum et

nominum, un index verborum et un index

locorum.

L'étude de K. Hult peut étre recom

mandée non seulementádes spécialistes de 1'époque postclassique, mais elle four

nit aussi ďimportantes informations á ceux qui sont intéressés á la probléma

tique de la comparaison et de 1'évolution

de la langue greeque. Avec un pian trěs

claire et ordonné, la présente étude se

prěte facilement á la consultation, con

tribuant á la caractérisation de la langue des auteurs choisis et complétant le ta

bleau de nos connaissances du grec post classiaue.

Dagmar Muchnová (Praha)

Frauen in Spátantike und Fruhmittel

alter. Lebensbedingungen - Lebens

normen - Lebensformen. Hrsg. v. Wer

ner Affeldt, Redaktion Ursula Vorwerk.

Sigmaringen, Thorbecke 1990, 347 S., Abb.

Obsáhlý svazek přináší řadu příspěv ků к tématu role a postavení ženy v pozd ně antické a raně středověké společnosti,

přednesených u příležitosti mezinárod

ního sympozia na Svobodné univerzitě v

Berlíně (1987). Německá historiografie se tak snažila dohonit určité zpoždění v o

boru, v němž se v posledním dvacetiletí

prosadili zejména severoameričtí badatelé.

Organizátoři konference se soustře

dili к období, které bylo dosud opomí

jeno. Pozvali řadu badatelů nejrůzněj ších profesí, aby demonstrovali nutnost

úzké interdisciplinární spolupráce. Zaměření к ranému středověku (ob

jevily se však příspěvky i z mladších

období) vyzdvihlo váhu archeologic

kých pramenů. Metodicky podnětným se zdá zkoumání postavení ženy (dů

ležitým předpokladem byla plodnost a

majetkový přínos) v rámci vzájemného vztahu pohlaví; předpokladem takových

interpretací je ovšem vyhledání a zpří stupnění pramenů, které by odkryly za tím málo prozkoumané dějiny středo

věkých žen. Metodickým problémům se věnoval úvodní referát Heidi Wundero vé (Kassel) nazvaný Historische Frau

enforschung - Ein neuer Zugang zur Ge

sellschaftsgeschichte (31-41); ostatní

příspěvky se členily do oddílů označe

ných Lebensbedingungen, Lebensnor men a Lebensformen. Klasické filology

zauj me přede vším studie Klause Τ hrae

deho (Regensburg) Zwischen Eva unci

Maria: Das bild der Frau bei Ambrosius

und Augustin aufdem Hintergrund der

Zeit (129-139). Dvojlomý vztah к ženě ve středověku byl předznamenán nega tivním obrazem vypracovaným zejména v díle Ambrožově, Filóna Alexandrij ského a také Aurelia Augustina, o němž

však autor soudí, že se v pozdním věku odklonil od dichotomie vir/mens - mu

lier/sensus corporis a hledal antropo logii "celého člověka". Důležitou statí je i příspěvek Alberta Demyttenaera (Am

sterdam) The Cleric, Women and the

Stain - Some Beliefs and Rituál Prac

tices Concerning Women in the Early

342

This content downloaded from 195.78.108.37 on Sat, 14 Jun 2014 03:04:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Listy filologické CXVIII, 1995 RECENZE

Middle Ages (141-165), který vyvolal ostrou odezvu Sarah B. Pomeryové (New

York); autorovi šlo o vymezení podílu

představy o "nečisté" ženě ve vztahu

kléru к ženskému pohlaví. Východis kem se mu stalo dictum z máconského

koncilu (585) "mulierem hominem поп

posse vocitare "

(nebo vocitari), které A.

Demyttenaer pokládal za příznačné pro dobovou teologickou antropologii, za

kotvenou v augustinovské tradici.

Formálně je na sborníku zajímavé, že komentované shrnutí příspěvků z pe ra Wernera Affeldta (Einfiihrung) je zařazeno na začátku knihy (9-29).

Pavel Spunar (Praha)

Jan Wierusz Kowalski, Encyklopedie

papežství. Přel. Jan Stýřický. Praha, Academia 1994, 163 str.

Zmocnit se encyklopedickou formou

významu jednotlivých papežů pro dě

jiny katolické církve je nepochybně vel

kým předsevzetím, zvláště jde-li o práci

jednotlivce. Polák J. W. Kowalski se

nezalekl odpovědnosti a připravil útlou

knížku, která by měla pomoci "čtenáři

získat úplnější obraz katolického papež ství" (str. 16), pod atraktivním titulem

encyklopedie. Jenže pohled do tiráže nás

přesvědčí, že autor neměl na mysli en

cyklopedii, ale pouze Poczet papiežy (te

dy Seznam papežů), a český titul je tedy

jen nemístnou reklamou. Posun v názvu

(ať za ním stojí kdokoli) autorovi ublížil.

Čtenáři se nedostane encyklopedického

poučení, ale seznámí se jen se stručnými charakteristikami 262 papežů (někde jen s jejich jmény, není-li věrohodných úda

jů), které autor sestavil chronologicky a rozčlenil do devíti časových vrstev.

Informace zřejmě čerpal ze standardních

příruček, jež však bohužel neuvedl.

Na rozdíl od podobné práce Josefa

Gelmiho (Papežové. Od svatého Petra

po Jana Pavla II., Praha, Mladá fronta

1994) se J. W. Kowalski vyhýbá legen dárním historkám, ale také neumí dosta

tečně odlišit nepodstatné od podstatného a pro dnešek zajímavého. Shodně by by lo možné vytýkat různé nepřesnosti, ale

všichni vědí, jak je obtížné uvádět do

souladu zprávy z různých příruček a se

kundární literatury. Pro ilustraci nedostatků jsem náhod

ně vybral tři příklady: 1. Heslo Bonifác I. (418-422). Papež byl sice 29. 12. 418 vybrán a posvěcen se

svým protikandidátem Eulaliem, ale v

důsledku sporu se situace vyjasnila až

po příklonu císaře Honoria na Bonifáco

vu stranu. Bonifác I. byl tak uveden do

úřadu až 10. 4. 419. Ve stručné charak

teristice také chybí, jak se Bonifác I. sna

žil upevnit papežskou autoritu po před chozí váhavé a neoblíbené vládě papeže Zosima. Chybí také zmínka o jeho úsilí

v boji s pelagianismem. 2. Heslo Simplicius (468-483). Autor

dostatečně nezdůraznil, že za Simplici

ovy vlády se po pádu západní říše (476) stal králem Itálie arián Odoaker. Chybí rovněž jasné upozornění, že se rychle šířila monofyzitská hereze a jak na ni

papež na Východě reagoval. Pro neza

svěceného čtenáře je formulace "Simpli cius se rozhodně postavil proti nové for mulaci víry (tzv. Hertotikon) vyhlášené Akaciem a císařem Zenonem, která ne

odrážela názory papeže Lva /., uznané v

Chalkedonu" (str. 35) jistě málo srozu

mitelná. Z širšího kulturního hlediska

chybí upozornění na papežovy stavitel

ské záměry v Římě; jejich výsledkem

byl např. kostel S. Stefano Rotondo.

3. Heslo Řehoř IX. (1227-1241). Papež nebyl strýcem Innocence III., ale jeho

synovcem (chyba překladatele?). Autor

dostatečně neupozornil, že Řehoř IX.

(spolu s papeži Alexandrem III. a Inno

343

This content downloaded from 195.78.108.37 on Sat, 14 Jun 2014 03:04:37 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions