GIVEN COATGIVEN COATANNA LESCHINGEROVA

´ ´DAROVANY PLAST´ ´

GIVEN COAT/DAROVANÝ PLÁST/´´

Textil pro člověka v krizové situaci

OBSAH

Úvod .......................................................................................................................7

2. Domov a textil ...................................................................................................14

1. Člověk během kritické události ...........................................................................8

5

3. Humanitární textil ............................................................................................. 22

4. Psychologie doteku ............................................................................................40

5. Analogie ve volném umění..................................................................................47

Reference ...............................................................................................................51

Poděkování ............................................................................................................53

Projekt Given Coat /Darovaný plášť/ se zabývá textilními potřebami pro člově-ka v kritické situaci. Projekt navazuje na humanitární principy krátkodobé pomoci. Darovaný plášť je v projektu nahlížen jako symbol solidarity a důkaz fungujících sebeopravných mechanismů společnosti.

Plášť byl v projektu zkoumán jako forma dočasného oděvu, který si stále za- chovává svou abstraktní hodnotu; není poznamenán složitým střihem, nabízí pro-to svému nositeli funkci oděvu, přikrývky, nebo dokonce i dočasného přístřeší. Výchozím požadavkem byla multifunkčnost a jednoduchost předmětu, který bude kromě své tradiční funkce zohledňovat i psychiku člověka v kritických momentech. Jak nám může textil dopomáhat ke zmírnění šoku? A může v sobě oděv nést tera-peutické významy? To jsou otázky, kterými se projekt zabývá.

Jednoduché principy navazují na práci Victora Papanka, a jeho heslo; Get more by owning less.

ÚVOD

7

Člověk během kritické události

1.

8

VÝCHOZÍ SITUACE: ztráta domova

Jako případová studie byla pro projekt zvolena krizová událost a téma dočasné ztráty domova. Téma katastrofické události nabízí náhled na lidské emoce a potřeby v těch nejvypjatějších momentech života. Projekt vychází ze zkušeností domácího prostředí České republiky, a lokál-ních potřeb obyvatel během mimořádných krizových událostí. Zdrojem se staly poznatky a zkušenosti, které byly posbírány po povodních roku 2002. Tyto povodně jsou považovány za největší krizovou událost za posledních pár desetiletí. Kromě mnohých strastí s sebou ale událost přinesla i bohaté psychologické a humanitární studie o prožívání a zvládání krizových momentů na našem území, které tak do-pomáhají k připravenosti a prevenci.

9

Solidarita?

Solidarita je v projektu nahlížena jako první podnět k pomoci a jako hlavní sa-moopravný mechanismus společnosti. Solidární společnost počítá s ochotou při-jmout neúspěch jednotlivce za neúspěch celé skupiny.

Období PŘED událostí je humanitárními pracovníky považováno za nejdůležitě-jší fázi pomoci. V tomto období se pomáhající připravují na další událost a zhod-nocují svou minulou zkušenost. Připravenost je tak základní složkou pomoci. Pro běžného obyvatele je stejně tak důležitá připravenost před událostí a vytvoření materiálové rezervy pro případ krize. Období před událostí se přenáší z času reál-ného do času psychologického; nikdo netuší, kdy se další událost může odehrát. Pro dobrou připravenost by se ale měly tyto časy před a po co nejvíce sbližovat (1).

Na jakých principech funguje solidarita dnes? Francouzský filosof Émile Durkheim pojmenoval zásadní rozdíly mezi solidaritou v tradičních společnostech a solidaritou moderní civilizace (2). Takzvaná mechanická solidarita v tradičních společnostech fungovala automaticky, jedinec byl nucen potlačit svou individuali-tu, a díky tomu se stal součástí celku, který mu pak poskytoval pomoc a bezpečí v době nezdaru. Moderní společnost vytvořila tzv. solidaritu organickou; vysoká dělba práce způsobila nutnost společenské dohody mezi jedinci. Komunitní soudružnost již dávno není samozřejmostí, a proto si současná verze pomoci žádá svůj druh ´umělé´solidarity.

10

Materiální pomoc

Člověk, jež následkem katastrofy přišel o domov, potřebuje kromě informova-nosti co nejrychlejší zajištění základních potřeb. Kromě těch nejnutnějších, jako je přístup k pitné vodě, potravinám, základní hygieně a možnosti přístřeší, jsou hned další nutnou složkou esenciální textilní potřeby. Těmi jsou především oděv a potřeby pro spánek. Projekt Fiven Coat se zabývá právě touto oblastí. Zkoumanými předměty jsou; humanitární oděv, deka a hračka. Kromě základních funkcí těchto předmětů projekt zkoumá i jejich psycholgic-ký účinek. Jak se člověk chová ve vypjatých momentech, a jak v takových chvílích zachází s předměty kolem sebe? Mohou předměty jako deka dopomáhat ke zklidnění a snazšímu průchodu situací? To jsou jedny ze stěžejních otázek projektu.

11

Mimořádná událost s sebou přináší nečekané zvraty a každý typ člověka na ně reaguje jinak, podle svých dispozic. Tyto reakce jsou často nepředvídatelné, a mnohdy zcela mění dosavadní hierarchii dané společnosti. Lidský organismus následkem šoku vzbuzuje tzv. Fight or Flight reakci (bojuj nebo uteč). Tato reakce v zájmu přežití zmobilizuje lidský organismus na maximální výkon. Dochází k vyplavení stresových hormonů, zvýšení tepu, prokrvení svalstva a pozastavení některých funkcí těla (např.trávení) (3). Intuitivní rozhodnutí člověka ve vypjaté chvíli se stává zásadním momentem a mnohdy i otázkou života. Pokud ovšem člověk uvázne mezi dvěma možnostmi a není schopen rozhodnutí, může dojít k tzv. zamrznutí; tělo a mysl upadá do regrese. Takový člověk pak není schopen akce. Lidé se obecně podle reakcí dají rozdělit do dvou typů; typ aktivní a pasivní. Aktivní typ na událost reaguje zvýšenou aktivitou, (která ovšem nemusí vždy být žádoucí) a pasivní typ naopak upadá do regrese, a stává se závislým na pomoci okolí. Během katastrofické události je stresová reakce významnou schopností jedince, jež dopomáhá k sebezáchově a přežití. V některých chvílích ale dochází k nahromadění stresu, jež nebyl zužitkován. Vzniká tak množst-ví napětí, kterého je potřeba se zbavit.

V krizových momentech je zásadní vyvolat pocit sebeuvědomění, jež dopomáhá k upevnění vlastní stability. Lidské tělo je ve vypjatých momentech první kotvou a místem pro zklidnění. Člověk, který prochází stresovou reakcí prožívá razant-ní změnu fyziologických pochodů, které pro něj mohou být překvapivé. Jeho cítění může být oslabeno, a po vyplavení stresových hormonů může být snížen práh boles-ti. V takových momentech je důležité uzemnění a nalezení vlastní stability v přítom-ném okamžiku.

Grounding (uzemnění) je soubor jednoduchých strategií, jež dopomáhají k překonání negativních emocí a stavů. Jedná se o techniku, jež dopomáhá lidem ke zmírnění stresové reakce tak, aby mohli opět normálně fungovat. Během krizových momentů tuto techniku pomáhají aplikovat zaškolení pracovníci integrovaného záchr.systému. Dopomáhají tak postiženým získat odstup od situace a emoční stří-zlivost.

Psychologická pomoc: Uzemnění

12

Technika obsahuje dvě základní složky; uzemnění mentální, a uzemnění fyzické. Základními technikami jsou; soustředění na dech, pevný stisk rukou (či nějakého předmětu), zatnutí pěstí, položení chodidel pevně na zem, položení celého těla na zem (např. na deku), či položení dlaní na čelo a zátylek. Pojem uzemnění byl odvozen z původního fyzikálního jevu. Uzemnění ve fyzice je vodivé spojení určitého místa elektrického rozvodu se zemí. Člověk, který se bosýma nohama dotýká země stejně tak funguje jako vodič. Tělo do sebe při styku se zemí ihned nabírá negativně nabité částice - elektrony.

uzemnění / Skica UKOLEM / 2014

13

Domov a textil2.

14

Textil je nejbližší obklopující materiál, jež naplňuje lidská obydlí, chrání lidské tělo a vytváří první vrstvu, která jej propojuje i odděluje od okolí. Textil je materiál, s nímž jsme během dne v neustálém bezprostředním kontaktu. Oděv je nejbližší a prvotní architekturou těla, která o nás svou formou sděluje informaci okolnímu světu. Ve své formě může být textil nositelem symbolů a funkcí, skrze které jsou ovlivňovány náše aktuální nálady a pocity.

Významný důraz na roli textilu v životě člověka kladl již německý teoretik a architekt Gotfried Semper (4). Ve své knize De Stijl předkládá ideu, že architektura je svým původem ukotvená v principech textilní struktury. Zmiňuje nomádská obydlí, která se halila do vzorovaných textilií. Samotná struktura látky tak nefigurovala jen jako funkční článek architektury ale i jako estetický prvek. Srdce obydlí bylo chráně-no vrstvami textilií, jež zahalovaly interiér a tvořily tak předěl s vnějším prostorem. Autentickou ukázkou použití textilií jako dočasné architektury je turecký pastýřský plášť zvaný Kapenek (viz obr.níže). Jednoduchá forma tvořená vlněnou plstí funguje jako oděv a současně jako minimalistický ´stan´, ochraňující pastýře před nepřízní podnebí.

Turecký pastýřský plášť; Kapenek

Textil jako prvotní architektura

15

Plášť je oděv jednoduchého střihu, který svému nositeli poskytuje především ochranu a mobilní útočiště. Je to předmět, který díky svému minimálnímu zpra-cování nabízí multifunkčnost; jednoduše střižený kus látky v sobě nese potenciál pro mnohá využití. Plášťv sobě zahrnuje funkci oděvu, přikrývky, či dočasného přístřešku. Legenda o svatém Martinovi popisuje příběh starověkého humanitárního smýšlení; svatý Martin, jedoucí na svém koni, spatřil mrznoucího muže pod hradba-mi města. Neváhal sesednout z koně, a rozříznout svůj velký červený plášť na dvě poloviny, z nichž jednu muži daroval. Výhoda zde tkví ve formátu pláště; látka si zachovává svou funkčnost a to i po rozpůlení.

Projekt Given Coat se pokouší o zdůraznění těchto výhod střihem nezasažené látky; plášť může být dočasným oděvem, a stejně tak dekou. Proto se v projektu lát-ka ve formátu klasické deky stala základní surovinou pro další zpracování. Zabudo-vané prvky, které umožní z deky vytvořit oděv, tak mohou nabídnout nositeli mobili-tu a pohotovost k akci, a to i během aktivně náročných momentů.

16

Plášť jako dočasný domov

Prototyp deky vytvořený z tyveku, střihová varianta č.4

Ideou domova a jeho ztrátou se ve svém projektu Final Home zabýval japonský designér Kosuke Tsumara (5). Final Home je kolekce bund určených pro humanitární účely. Jejich design v sobě skrývá užitečný prvek; bundy jsou tvořeny kapsami, které lze vycpat novinami, či jinými předměty. Bunda se tak stává určitým zavazadlem, a umožňuje svému nositeli fungovat v pohybu. Koncept Final Home navazuje na humanitární principy, a bundy jsou proto rozdávány na nejnutnějších místech – například v místech postižených katastrofou, v uprichlických táborech, nebo lidem bez domova.

Kosuke Tsumara; Final Home

17

Projekt byl inspirován Nomádskými kulturami, a jejich schopností vypořádat se s nepříznivostí prostředí bez jistoty statického domova. Nomádské kultury obecně vynikají schopností využít výhod textilních materiálů tak, aby si zachovali co ne-jlepší mobilitu. Architektura mongolských nomádů, zabalená do textilu funguje jako svrchní kůže, stahovaná a kotvená popruhy či lany. Domov zkonstruovaný pomocí textilu je pružný a reaguje na potřebu dočasnosti.

Projekt Given Coat používá tyto jednoduché konstrukční prvky, které se staly tvarujícím nástrojem. Textil je nahlížen jako syrový abstraktní organismus a popruhy jako ´šlachy´, které jej podle potřeb stahují a formují. Zachování mobility je žádoucí - člověk, který prochází náročnými momenty potřebuje zůstat v teple, ale zároveň si zachovat volné ruce a připravenost k akci.

Mongolská jurtaProtější strana; mongolský kmen Baruun Taiga

Nomádský textil: Mongolsko

18

Zajímavou paralelu k tradičnímu nomádství nabídla Francouzská teoretička architektury a designu Yasmine Abbas ve své knize Neo-nomads. Definovala nový druh současného člověka, takzvaného nového nomáda (6). Neo-nomád je člověk, jež žije ve vysoce mobilní společnosti, a následkem globalizace a mísení kultur se stává hybridem. Takový člověk se nedokáže naplno ztotožnit s žádnou z kultur, ze které pochází, a stejně tak se vymezuje vůči tradiční idee domova; ten Abbas definuje jako jakousi ´úschovnu´osobních věcí a vzpomínek. Domov neo-nomáda se pos-tupně transformuje a komprimuje do množství dat, která jsou přenosná například v podobě laptopu. Neo-nomád již nepotřebuje statický domov, ale přesto potřebuje komfort a určité prvky ´mobilního´domova, jež vyvolávají pocit jistoty a bezpečí. To, co spojuje starého nomáda s novým, je použití materiálů – ty jsou voleny tak, aby byla zachována mobilita a volnost. Neo – nomád si svůj oděv přizpůsobuje a individualizuje podle potřeb tak, aby mu byly skrze materiál poskytnuty všechny funkce, které chce mít s sebou na cestách. Projekt Given Coat reaguje na situaci, v níž se lidé následkem ztráty domova stávají nedobrovolnými, dočasnými nomády. Jsou tak nuceni se rychle přizpůsobit situaci, ve které se ocitají. Situace se ale zcela vymyká běžnému dění, je proto třeba rychlého rozhodování a improvizace.

Neo - nomádství

Jaap van Der Schaaf - The crude get going

20

Bohatým zdrojem myšlenek a důležitým vodítkem se pro projekt stala práce rakouského designera a teoretika Victora Papanka. Jeho práce je typická zeměřením na udržitelný design a citlivým přístupem k potřebám rozvojových zemí. Ve svých textech zdůrazňuje etické kvality designu a zodpovědnost tvůrce vůči společnosti. Ve knize Design for the real world (7) pojednává o významu masově vyráběných pro-duktů, a jejich vlivu na formování morálky společnosti. To, jak věci vypadají a fungu-jí, určuje naše návyky, a potažmo formuje naši osobní i společenskou mentalitu. Ve spolupráci s průmyslovým designérem Jamesem Hennesseyem sepsal knihu Nomadic furniture (8), jež funguje jako sbírka vlastních i převzatých principů multi-funkčního nomádského nábytku. Postupy, které kniha vykresluje, jsou určeny těm, kteří se často stěhují a nejsou výrazně kotveni k jednomu místu. Papankovo GET MORE BY OWNING LESS (získej více tím, že budeš vlastnit méně) doslova shrnuje hlavní myšlenku jeho práce. V knize Nomadic Furniture je zdůrazněna multifunkce předmětů a univerzálnost použitých materiálu. Výrazně se tu ukazuje fenomén DIY, typický pro éru 70.let, během kterých došlo k jeho boomu. V současné době můžeme pozorovat mohutný comeback DIY; estetika nomádského nábytku z roku 1973 a Papankovo smýšlení o promněnlivosti domova se tak v současnosti dočkalo obrození.

Victor Papanek a nomádský design

21Relaxation Cube podle Victora Papanka

Humanitární textil

3.

22

Deka je první textilní potřebou, která je během katastrof rozdávána formou humanitární pomoci. Lidé, kteří přišli o domov, tak získávají domov alternativní a dočasný, který je zastoupen ochrannou vrstvou látky. Deka se tak stává protektivní membránou, která halí postiženého a nabízí mu tak alespoň mininální jistoty. Deka je nástrojem pro ochranu vůči vnějším vlivům, a to jak vlivům podnebí, tak i vůči chaosu okamžiku. Pokud se člověk zabalí do deky, vytváří na sobě ochrannou vrstvu, která může fungovat i jako určitá izolace od okolní situace a zmatku. Funkce oděvu přichází do hry v momentě, kdy postižený přišel během krizové události o všechny své věci, včetně oblečení. Návrh deky v projektu Given Coat se snaží o maximalizaci využití materiálu. Deka je ve své čisté podobě abstraktním materiálem, který může být použit mnoha způsoby. Je to většinou obdélník, kterému my sami jako uživatelé můžeme dát široké množství významů. Projekt pracuje s určitou nadstavbou deky, do které je vsazen popruhový systém. Ten po utažení dece dává formu jednoduchého oděvu; pláště. Tento plášť se tak stává mutantem mezi přikrývkou a oděvem, a svému uživateli nabízí rychlé a jednoduché řešení.

Esenciální textil

23

Prototyp vlněné varianty deky, střih č.1

Multifunkční deka / oděv

Oděv vychází z formátu deky o rozměrech 200x150cm. Ta je obohacena o cca 5metrů popruhu či lana, která jsou vedena čtyřmi všitými tunely. Pokud uživatel za popruhy zatáhne, deka se vytvaruje do podoby oděvu s kapucí. V přední části pakoděv umožňuje pevné zavázání a regulaci utažení. Rukávy jsou vytvořeny proděravěním deky; popruhy jsou po stranách vedeny rubem deky. Oděv tak stále dovoluje nositeli volný pohyb rukou.

24

Nákres střihu deky s popruhovým systémem

200cm

140cm

25cm35cm

Varianty dek

Během výroby prototypů bylo vytvořeno několik variant a střihů. V některých variantách byly vytvořeny tunely udávající směr pro protažení popruhů. Střih byl postupně zjednodušován a výsledná forma deky se pokouší o minimalizaci švů i střihových zásahů.

1 2

6

4

5

3

25

Deka je předmětem, který v momentě krize funguje nejen jako ochrana pro-ti vnějším vlivům, ale také jako terapeutický předmět. Mimořádná situace vyvolává chaos, který se projevuje nejen v psychice postiženého, ale i v jeho aktuálním těle-sném stavu. Rozpolcenost, roztěkanost, a někdy i tzv.´zmrazení´, znemožňují postiženému člověku normálně fungovat. Deka, do které se rozrušený člověk zabalí, pak přináší fyzický pocit ´zcelení´, který má potažmo vliv i na jeho aktuální psy-chický stav.

V samotném počátku byl projekt inspirován terapeutickými pomůckami pro pacienty s autistickou poruchou. Zátěžové a tlakové vestičky se používají pro vyt-voření tlaku v oblasti trupu, a pomáhají tak zmírnit návaly panických záchvatů. Projekt na tento princip navazuje a pokouší se o zapojení terapeutických principů. V případě deky fungují jako tlakový prvek popruhy, které deku formují v oděv a a současněsvému nositeli nabízí regulaci tlaku v oblasti trupu. Stimulování tlakových receptorů v kůži snižuje stresové hormony, a dopomáhá tak k uvolňování svalového napětí. Oděv v tomto momentě začne fungovat jako ´objetí´, které si nositel sám reguluje utahováním. Toto objetí má v momentě krize své opodstatnění, ale jeho význam se nedá zcela objektivizovat. Během testování deky nekteří popruhy považovali za účinný zklidňující prvek, jiní je považovali za neutrální.

Deka jako objetí

Protější strana: prototyp vlněné deky, střihová varianta č.1, kompozice č.126Oblékání deky

Prototyp deky vytvořený z kompozitního materiálu tyveku a fleecu, kompozice č.228

Izotermická folie, kompozice č.330

Vlna impregnovaná včelím voskem, kompozice č.432

Materiály Klasická ´záchranná deka´, která se nejčastěji vyskytuje ve světě a je používaná neziskovými organizacemi jako je například UNHCR, je obvykle složenina z 50% vlny a 50% směs vláken. Hlavními dodavateli jsou většinou indické, občas i af-rické manufaktury. V projektu byly pro demonstraci principu deky použity materiály s podílem vlny, a stejně tak materiály synteticé, jako je fleece. Další variantu tvoří zpevněná izotermická folie a kompozit tyveku a fleecu. Každý z materiálů v sobě mimo své funkce obsahuje i specifické emoce a aso-ciace, které tkví například v barvě, či v omaku. Zatímco šedá deka působí spíše neutrálně, izotermická folie způsobuje ´rozzáření´ celého davu lidí. Nakolik je toto barevné působení v momentě po katastrofě žádoucí? A jak mohou barvy pomáhat v procesu záchrany, aniž by hrozilo, že budou unavovat?

34

Symbolika barev

důvěra

družnost

rychlost

objektivita

naděje

štěstí

skromnost

dynamika

Symbolické významy barev podle Evy Heller (Wie Farben auf Gefuhl und Verstand wirken, 2000)

35

Pro deky byly v projektu většinou používány neutrální, přírodní odstíny materiálů.V momentě, kdy se počet uživatelů sčítá, barva se vizuálně násobí; barevné akcenty (např. červená, jasně modrá) byly proto použity jen pro doplňky, jako jsou popruhy.

Studium stresové reakce u dětí přirozeně vedlo ke zkoumání hračky jako důležitého elementu, který se stává v momentech krize nápomocným zklidňujícím prvkem. V momentě, kdy do hry vstupují pracovníci záchranného systému, hračka funguje jako prostředek k prolomení strachu a k získání důvěry dítěte. Její funkce je také zásadní ve chvílích, kdy nemůže být dítěti věnována neustálá pozornost do-spělých. Kontakt s hračkou tak zmírňuje pocity strachu a osamění.

Jeden z prvních prototypů hračky vytvořený z geotextilie

Děti během krizové události: Hračka

36

Dítě do předmětu vkládá svou zkušenost z události, a hračka se tak v budoucnu může stát nositelem negativních asociací. Projekt proto s hračkou pracuje jako s multifunkčním předmětem, který je možné transformovat. Proto hračka vychází z formátu deky; je možné ji tak rozložit a opět složit do podoby zvířátka. Předmět tak nemusí být po nepříjemné zkušenosti dítěte odhozený a zapomenutý kvůli nega-tivním asociacím, ale může i nadále fungovat jako užitný předmět v podobě deky.

Prototyp skládací deky/ hračky, vytvořený z kompozitu tyveku a fleecu

37

Skládání hračky

38

Textil a psychologie doteku

4.

40

Oděv a psychika

Jak zapojit hmat?

Jak působí oděv na náš aktuální vnitřní stav? Může oděv skrze dotek dopomáhat k emoční kontrole?Je možné pro takový oděv nalézt obecně platná měřítka?

V běžném životě je volba oděvu zcela individuální záležitostí. Oběcně lze prohlásit, že se člověk nejlépe cítí v oděvu, jež si vybral podle vlastních měřítek komfortu. To, co je pro nás pohodlné a vizuálně přijatelné většinou hodnotíme zcela subjektivně. Situace mimořádné události se ale od běžného výběru oděvu liší. Humanitární předměty jsou spotřebním zbožím, které se rozdává bez nároku na vrácení. U oděvu je tedy nutné pracovat s univerzálností formy, jež bude přijatelná a snadno použitelná pro široké spektrum lidí.

Jedním z bodů projektu je zapojení smyslu hmatu a využití jeho ´emancipace´. Hmat je čím dál více schopen přijímat estetické podněty, a jemné informace. Přesto je hmat v současnosti mnohdy opomíjeným smyslem, a stejně tak stále neprobáda-nou oblastí, jež si zaslouží pozornost designérů. Smysl hmatu je významným prostředkem pro získání informací o okolním světě, stejně tak je i indikátorem nebezpečí a měřítkem aktuálního komfortu. Hmat je nejen významným informačním smyslem, ale také prostředkem ke komunikaci s našimi emocemi. Předměty, jejichž kvalitu poměřujeme, v sobě mimo svých ma-teriálových a dispozičních kvalit nesou i specifické emoce. Projekt Given Coat se zaměřuje na zkoumání těchto vazeb mezi předmětem a psychologií jeho uživatele. Tím nejrozsáhlejším orgánem, kterým přijímáme informace o okolním světě, je naše kůže. Kůže je orgán s vysokou adaptační schopností. Pokud na sebe oblečeme kus oděvu, po nějaké chvíli přestaneme vnímat jeho přítomnost, naše kůže dotýka-jící se látku přejme za vlastní; dochází k adaptaci materiálu. Kontakt s novým ma-teriálem, nebo nový druh doteku, dopomáhá k ´probuzení´příjemce, a zjitření jeho smyslu hmatu. Tato reakce se při dlouhodobějším užití předmětu zmírňuje, až se postupně zase stane běžnou.

41

Symbolické významy textilních předmětů mohou být chápány jako hlubší obsahy a odkazy, jež uživateli přinášejí určité pocity na základě vědomých, či nevědomých asociací. Ty se odvíjejí od jeho vlastních zkušeností. Takovou asociací může být například právě výše zmíněný pocit objetí, jež je vyvolán zvýšeným tlakem oděvu. Projekt byl silně inspirován pacienty s autistickou poruchou a jejich odlišným vnímáním lidského doteku. Autistické děti ve většině případů nesnesou fyzický kon-takt s lidmi z okolí, a nesnesou například ani objetí svých rodičů. Byly ale vyvinuty způsoby, jak dětem nabídnout jiný, bezkontaktní způsob objetí díky různým tera-peutickým pomůckám. Jedna z prvních průkopnic těchto terapeutických pomůcek byla americká autistická aktivistka a vědkyně Temple Grandin (9). Pro vlastní potřeby si v mládí zkonstruovala ´hug machine´, která jí během návalů panických zách-vatů pod tlakem zklidnila a uzemnila. Dnes se při panických záchvatech používají například zátěžové a tlakové vesty, které simulují lidské objetí. Váha a tlak vesty při použití dítě ´uzemní´, díky čemuž dojde ke zmírnění panického záchvatu.

Tento druh ´paralelního objetí´, jež může být člověku poskytnuto formou oděvu, se stalo jedním z hlavních motivů projektu. Oděv může být chápán nejen tradičně jako funkční předmět, ale i jako potenciální prostředek k emoční kon-trole. U takového předmětu je pak důležitá možnost vlastní regulace a individuální možnost použití.

The Squease Vest by SQUEASE

Symbolické významy oděvu:paralelní objetí

42

Americký neurolog a behaviorální psycholog Antonio Damasio nabídl pohled na spojitost lidských emocí a těla (10). Pocity, jež člověk prožívá, jsou především důsledklem emocí. Damasio rozlišil a pojmenoval tři oblasti pocitů: prvními z nich jsou aktuální/základní pocity, druhými jsou dlouhodobé jemné pocity, a posledními jsou zadní pocity - jež reagují na dlouhodobý stav těla. Dotek a kontakt s ma-teriálem vyvolávají emoce ve sféře aktuálních pocitů. Pokud si předmět postupně přisvojíme, přestaneme jej postipně vnímat jen na úrovni aktuálních pocitů a vnímání předmětu se tak postupně přesunuje do oblasti dlouhodobých jemných emocí.

Co lidé dělají se svými dlaněmi, když jsou nervózní? Málokdy vidíme sedícího člověka, který by měl nehybně rozprostřené dlaně položené na kolenou. Většinou máme tendenci najít nějaký úchop, dotýkat se rukou navzájem, nebo držet popruh naší tašky. Ruce jsou tak neustáleaktivní, a dotekem se tak intuitivně snažíme najít ten správný moment, při kterém se cítíme dobře. Dotek mnohdy funguje nevědomky jako prostředek k uvolnění. Projekt si mimo jiné klade otázku, jak by měly vypadat textilní potřeby, jež by pro kritickou událost svým nositelům nabízely prvky, skrze které by docházelo ke zmírnění stresové reakce. Takové prvky by mohly dopomáhat k uvolňování svalového a potažmo emočního napětí. Komunikaci mezi aktivitou lidských rukou a mozku ve své práci popisuje amer-ický neurolog a představitel formativní psychologie Stanley Kelleman (11). Ruce definuje jako ´extenzi´ mozku, která vyjadřuje pochody naší mysli. Stejně tak tento vztah funguje i zpětně; exprese našich gest naopak komunikuje a vysílá signály do cortexu. Skrze chování našich rukou tedy můžeme zpětně ovlivňovat naše emoce, které máme spojené skrze naučené vzorce chování.

Projekt se snaží vypořádat s dvěma problematickými emocemi, jež nastáva-jí během stresové reakce; jsou jimi strach a vztek. Tyto emoce následně vyvolávají pocity, jež určují aktuální stav člověka. Strach je emoce, jež produkuje pocity úzko-sti, obav, nervozity, zděšení, pochybnosti, pocit viny, paniku a fóbii. Vztek vyvolává pocity zuřivosti, netrpělivosti, rozhořčení, podrážděnosti, lhostejnosti, a v nejhorším případě agresi. Projekt si klade za cíl vyvíjet předměty, jež budou napomáhat ke zmírnění těchto negativních emocí, a umožní tak svému uživateli snazší průchod situací.

Emoce

43

44

Hledání dotekových kvalit materiálů pro hmatové doplňky oděvu

Návrh kapes se zabudovanou pěnou

Projekt norských studentů MA Design for dignity (12) se zabývá kompletním navržením soustavy prvků pro oběti sexuálního násilí. Tým studentů vytvořil kom-plexní návrh kliniky, ve které jsou předměty navzájem provázány. Jedním z před-mětů je deka, do níž se oběť zahalí před vyšetřením. Nákresy prototypů výše ukazují možnosti řešení. Deka umožňuje oběti se bezpečně zahalit, a to i pomocí kapes, které pomáhají ke snazšímu přidržení. Kromě psychologického opodstatnění (mo-ment zahalení, bezpečí) mají deky i svůj praktický význam; materiál do sebe zach-ytává stopy po násilníkovi, které tak později mohou sloužit při vyšetřování.

Podobný přístup zvolila ve svém projektu Outlack (13) i polská designerka Justina Mach. Outlack je terapeutická deka určená pro staré lidi, která v sobě obsa-huje zabudované kapsy s hřejivými segmenty. Je určena pro lidi, kteří mají problém s kontrolou tělesné teploty a s koordinací. Deka pracuje s emocemi starších lidí; s potřebou komfortu a pocitu bezpečí.

Haptický design

45

Návrhy dek pro oběti znásilnění, Design for dignity

Problematikou přenosného komfortu a hmatu se v několika svých výzkumných projektech zabývala Tangible Media Group (MIT laboratory) (14). Ve svém projektu Touch sensitive apparel navázali na teoretickou práci teoretičky designu Yasmine Abbas a zabývali se otázkou mobilního pohodlí a haptickými prvky zabudovanými do oděvu. Takový oděv, jež by bylo možné individualizovat podle potřeb uživatele, by mohl poskytovat komfortní nadstavbu svému nositeli. Příkladem jsou zabudo-vané masážní prvky tvořené silikonovými segmenty, či komponenty s uvolňujícími se esenciálními oleji. Dalším příkladem je tkanina se zabudovaným paměťovým drátem, který při nadměrném stažení svalů informuje svého nositele změnou tvaru. Oděv se tak při tomto způsobu smýšlení stává mobilním zařízením, poskytujícím individuální komfort, a potažmo i specifické emoce.

46

Dotekové prvky určené pro oděv, Tangible media group

Analogie ve volném umění

5.

47

Hledání souvislostí

Projekt nachází své souběžníky i v oblasti volného umění. Moment zahalení, obalování, a vytváření dočasné architekury těla můžeme vystopovat v pracích mnoha současných i minulých autorů. Německý umělec Franz Erhard Walther od 50.let vytváří minimalistické textilní sochy pro lidské tělo. Sochy jsou většinou použity v exteriérní performance, při které dochází k jejich aktivizaci. Walther ve svých performance mnohdy spojuje lidské ob-jekty do ucelených kompozic, vzájemně provázaných textilními elementy. Těla zde fungují jako živé stavební články, a vytváří organizované struktury. Po přenosu do galerie Walther své objekty mnohdy vystavuje pečlivě složené či zabalené, spolu s fotografiemi dokumentujícími performance. Instalace tak mnohdy působí jako sklad armádních potřeb, čekajíc na své další využití.

Zentriert , Franz Erhard Walther, 196548

Projekt Space Meditations od Gabi Shilling pracuje s přenosnou transforma-tivní sochou. Německá umělkyně z plstěných materiálů vytváří architekturu, v níž se přemisťuje po NYC. Nachází svá místa, na nichž se uchyluje k meditaci a rozjímání.Plst zde funguje jako solidní ochranná vrstva; aktérka je oddělena, současně ale i přítomna dění města. Plstěné sochy navazují na ideu Kapenku, tureckého pastýřského pláště, jenž v minulosti fungoval jako dočasný domov pro pastýře na cestách.

Space Meditations, Gabi Schilling, 2009

49

Zásadní inspirací pro projekt byl i bulharský umělec Christo, a jeho balené objekty. V obalování tkví zásadní vztah k projektu; vrstva látky chrání svůj obsah a vytváří protektivní membránu. Je k objektu kotvena popruhy a lany, přes veškeré obtíže je ale jen dočasným řešením. Obalování a uvazování zahalený objekt jakoby zceluje a zabezpečuje. Podobným způsobem projekt Given Coat přistupuje k tělu, a hledá cesty k jeho pevnému a bezpečnému semknutí v momentě krize.

Wrapped Coast, Christo a Jean Claude, 1968

50

1 - Terénní krizová práce: psychosociální intervenční týmy, Bohumila Baštecká2 - Společenská dělba práce, Émile Durkheim3 - Psychologie katastrofické události, Ed. Tomáš Kohoutek, Ivo Čermák4 – De Stijl, Gottfried Semper5 - Final Home, Kosuke Tsumara, /www.finalhome.com/ 6 - Neo-nomads: Designing Environments for Living in the Age of Mental, Physical and Digital Mobilities, Yasmine Abbas7 - Design for the real world, Victor Papanek8 - Nomadic Furniture, Victor Papanek, James Hennesey9 - Temple Grandin, /www.grandin.com/10 - Synesthetic Design, Michael Haverkamp11 - Touching and being touched: The hand as a brain, Stanley Keleman12 - www.designfordignity.com13 - Outlack, Justinia Mach14 - Touch Sensitive Apparel, Cati Vaucelle, Tangible Media Group / MIT Media Lab-oratory

Reference

51

Děkuji všem uvedeným lidem za jejich cenné rady během společných rozhovorů a konzultací k projektu:

MgA. Jitka Škopová /vedoucí diplomové práce/Mgr. Markéta Vinglerová /asistentka/

Ph. D. Martina Pachmanová /konzultant teortické části/MgA. Tomáš Varga /oponent/

kpt.Mgr. Vladimíra Kvapilová /hasičský psycholog, Praha/Mgr. Ondřej Sezima /hasičský psycholog, Hradec Králové/

PhDr. Pavel Uhlář /katedra psychologie UK/Šípek Jiří, Doc., PhDr., CSc. /katedra psychologie UK/

PhDr. Tereza Nováková, Ph.D. /katedra fyzioterapie FTVS/Jaromír Leschinger /tátínek/Jan Leschinger /bratr/model/

Poděkování

53

Diplomový projekt GIVEN COATbyl podpořen grantem pro studenstské výzkumné projekty

a byl zpracován pod vedením MgA. Jitky Škopovéa Mgr. Markéty Vinglerové

Anna LeschingerováAtelier Textilní tvorby

UMPRUM, 2014